úvodník Milá schönstattská rodino, členů naší Koordinační rady a Centrály každému

4/2015

4|2015

1

úvodník Milá schönstattská rodino, srdečně Vás všechny zdravím společně s P. Ladislavem z podzimního Brna. Jménem svým i jménem všech členů naší Koordinační rady a Centrály bych chtěl každému z Vás osobně poděkovat za všechny formy podkládání jednotlivých setkání různých složek naší schönstattské rodiny v průběhu uplynulých letních měsíců - např. Šelety dívčí a chlapecké mládeže, exercicie rodin, kněží, aj. Všechna tato setkání, nejen v naší zemi, ale i v zahraničí, byla díky Vašim obětem opravdu velmi plodná. Pán Bůh zaplať za vše! Doufám, že jste mohli čas dovolených a prázdnin prožit jako dar Boží Lásky k obnovení Vašich tělesných, duševních i  duchovních sil pod ochranou a  výchovným vedením Panny Marie, naší a Boží Matky. V době adventní přípravy na příchod našeho Spasitele nejen do našich farností a domovů, ale také i do našich srdcí na Vás všechny zvláště pamatujeme. Můžeme v  těchto dnech zvláště uvažovat nad tajemstvím Betléma, který je darem a posláním naší národní schönstattské svatyňky v Rokoli. A tak skrze úmluvu lásky s  Pannou Marií, naší MTA, připravit naše srdce pro znovunarození Ježíše uprostřed naší doby a okolností, v nichž žijeme - ať už jako jednotlivci, či jako rodiny fyzické a  duchovní v  jednotlivých složkách a  projektech našeho schönstattského hnutí, či jako církev a společnost v naší zemi. Chtěl bych jménem svým i jménem všech 2

členů naší Koordinační rady a Centrály každému z  Vás osobně poděkovat za všechny formy duchovního podkládání přípravy a průběhu našeho Říjnového týdne v Rokoli v Poutním domě ve dnech 22.-25. října 2015. Bylo to při všech bodech našeho programu cítit, zvláště pak při hledání společného proudu, který si pak případně může každá složka sama zpracovat a vyjádřit svým vlastním mottem. Tento společný proud vzešel z  motta a  tématu Říjnového týdne, která jsme přijali po delším hledání na setkáních naší Koordinační rady a  Centrály v  únoru, v červnu a v září t.r.: Motto ŘT 2015: „…nekonečný Bůh na mě shlíží s milosrdnou láskou.“ (P. Josef Kentenich) Téma ŘT 2015: Boží milosrdenství Téma odpovídá iniciativě papeže Františka, který následující církevní rok vyhlásil rokem Božího milosrdenství. Téma bylo obsahem přednášek. V nich byly obsaženy také náměty pro práci jak v malých skupinách, tak i v plénu. I tímto způsobem mohlo být naše setkání plodnější a otevřenější pro Boží působení v nás i v celé naší schönstattské rodině. Naším úkolem bylo pak stanovit na základě předcházejících zkušeností společný životní proud na 2 roky pro období říjen 2015 – říjen  2017. Během setkání jsme rozpoznali jako Boží vůli, abychom znovu rozvažovali změnu délky na jeden rok říjen  2015  – říjen  2016. Po konzultaci se tomu budeme věnovat při setkání členů Koordinační rady a Centrály v únoru 2016. Mohu Vám všem tedy oznámit radostnou zprávu, že jsme vedeni Božím Duchem skrze Pannu Marii, naší MTA, jak v to věříme Spoj nás

a  doufáme na základě zkušeností s  průběhem hledání, stanovili tento společný proud pro další období: Jen milosrdnou lásku svou z nás zářit nech. V  tomto čísle je v  dalším textu uvedeno Poselství Říjnového týdne 2015. Dále pak podrobnější zpráva od Katky Stejskalové o průběhu a obsahu Říjnové týdne 2015. Chtěl bych za paní Hanu Nejerálovou, za sestru M.Václavu, za manžele Juránkovi, za sebe i za ostatní členy Koordinační rady, kteří byli členy organizačního týmu, vyslovit srdečné Pán Bůh zaplať! Zvláště P. Michaelu Marmannovi ISch, který si připravil přednášky, ale i  všem, kteří jste přijali pozvání na Říjnový týden a  kteří jste mohli přijet. Každý z  Vás nejen atmosférou Vaší osobní či manželské úmluvy lásky s Pannou Marii či zkušenostmi a impulzy z Vašich složek, ale i konkrétní pomocí v nejrůznějších oblastech - příspěvky, liturgie, organizace, modlitby… přispěl k požehnanému průběhu našeho setkání. Toto srdečné poděkování patří i všem Vám, kteří jste z různých důvodů přijet nemohli. Od Vás dodané konkrétní příspěvky do programu a také i příspěvky do kapitálu milostí formou nejrůznějšího duchovního podkládání byly a jsou také velmi důležité. Máme z Vás i z Vašich společenství velkou radost. Rádi bychom se i prostřednictvím našeho časopisu "Spoj nás…" snažili v průběhu následujících měsíců přinášet příspěvky k prohloubení života z  tohoto nového zaměření našeho pastoračně-formačního programu nejen pro jednotlivce, ale i pro skupiny především ligových složek a  poutního hnutí i projektů naší schönstattské rodiny. Chtěl bych také každému z  Vás vyřídit pozdravy a  ujištění společenství modlitby 4|2015

a  Božího požehnání od P. Michaela Marmanna. Velmi se mu tu líbilo. Rád bych Vás také znovu poprosil společně se všemi členy naší Koordinační rady a  Centrály o  jakoukoliv formu podkládání jednak všech jednotlivých etap rozvíjení života z plodů Jubilea 2014, nejen v naší zemi, a jednak také procesu blahořečení P. Josefa Kentenicha. Srdečné Pán Bůh zaplať za vše, co jste doposud pro podkládání těchto i jiných záležitostí udělali! (Např. pro vyřešení složité situace kolem původní originální svatyňky - Urheiligtum - v Schönstattě nebo pro podporu kapličky Matri ecclesiae a centra na Belmonte v Římě.) Přeji a  vyprošuji Vám, abyste po požehnaně prožitém Adventu zažili ve dnech Vánoc tajemství znovunarození Spasitele i  ve Vašich svatyňkách srdcí (srv. Angelus Silesius) jako živou skutečnost, která Vás, Vaše rodiny i  skupiny Vašich složek a  projektů uschopní otevřít se ve všech dnech nového roku 2016 všem potřebným darům Ducha svatého. Tak budete moci naplnit obsahem slova P. J. Kentenicha: "…A  buďte opravdu mnoha lidem ukazatelem Cesty, nositelem Světla a Radosti." A budete tak moci hlouběji prožívat milosti Roku Božího milosrdenství. Společně s P. Ladislavem Štefkem a ostatními kněžími naší schönstattské rodiny Vám i  Vašim blízkým ve Vašich vlastních i  duchovních rodinách vyprošujeme - především každý den kolem 21. hodiny - plnost Božího požehnání na přímluvu Panny Marie, naší Třikrát podivuhodné Matky a  vítězné Královny za Schönstattu, Královny pokoje a  důvěry, Matky a  Královny Božího milosrdenství a našeho otce zakladatele P. Josefa Kentenicha. V úmluvě lásky Váš P. Zdeněk Králík 3

ŘÍJNOVÝ TÝDEN 2015

Jak dalece je Říjnový týden (ŘT) opravdu dobou spočinutí u nohou Panny Marie, nasáváním charismatu P.J. Kentenicha a zároveň hledáním formy, jak to všechno předávat dál? Jak se mění v průběhu let? Kolikátý byl vlastně v pořadí? Listuji archivem. Moje písemné materiály sahají do roku 2005. A to jistě není začátek. Nějaké poznámky mám z r. 2001… Předtím příprava národní pouti do Schönstattu… Promítám si hledání ročního motta, kdy jsme přinášeli ze svých a  doprovázených složek všechno, co bylo živé, abychom to nabídli ostatním a učinili společným proudem růstu lásky k Bohu, Panně Marii, zakladateli. Přemýšlím o  tom, jak jsme přípravu na 100 let Schönstattu začali o 3 roky dřív než mezinárodní společnost, abychom vyzvedli a  zpřístupnili všem základní prvky naší spirituality: Začínali jsme vírou v Boží prozřetelnost, poznáváním zakladatele, což vykrystalizovalo v  naše snažení žít s  otcem svobodu a tvůrčí věrnost. Pak jsme se ponořili do 4

První zakládací listiny a na základě povídání s. Gretel-Marie „Můj plán jste přijali za svůj“ a „Vaše srdce se rozhořela“, žili z ročního motta: „Nejprve mi dokažte, že mě skutečně milujete.“ (citát z 1.ZL) Všechno směřovalo k tomu, abychom se nevzdávali svých originálních pojmů, které naše spiritualita přináší, jen proto, abychom byli dnešnímu světu srozumitelnější. Chtěli jsme je znovu, nově a ještě hlouběji uchopit, abychom je pak mohli nést do světa a do církve, kde máme své poslání. Pak přišly poslední tři roky přípravy a  česká schönstattská rodina se připojila k mezinárodním tématům trienia: 1. Vazba na P.J.Kentenicha a jeho charisma. 2. Vazba na svatyňku ve všech dimenzích (od původní přes filiální, domácí, až ke svatyňce srdce). 3. Vazba na poslání Schönstattu a jeho misionářskou sílu (při vyslání ŘT dostávali účastníci kartičku s  citátem P.J.K. „Ona je velká misionářka…“, podkládanou modlitbami jedné sestry, aby mohli šířit toto misionářské poslání dál). Spoj nás

4. Vytoužená jednota (propojení všech v úmluvě lásky v jubilejním roce). Ke všem těmto tématům vyšly v Německu knihy generálního představeného Institutu diecézních kněží, velmi vzdělaného, pokorného a skromného člověka P. Wolfa. Díky překladům paní Jany Šebové jeden titul vyšel dokonce jen o měsíc později než v Německu a nyní je v korektuře ten první o Otci Kentenichovi. (Doufám, že je máte všechny v knihovně a přečtené!)

Program a průběh Říjnových týdnů

• Přinášíme povídání o  životě v  těch složkách, které zastupujeme  – můžete si je přečíst a  prohlédnout i  s  fotkami na nástěnkách. • Nosnou myšlenku Říjnového týdne tvoří koordinační rada spolu s  centrálou již mnoho měsíců před samotným se­ tkáním (Centrála je skupina „zodpovědných“ za nás za všechny ve hnutí, abychom dostávali pravidelně přísun „duchovní stravy“, kterou zase my ostatní máme v hojnosti rozdávat dál). • Na základě hlavního tématu se vyhledá vhodný přednášející, jehož úkolem pak je propojit charisma zakladatele s naším praktickým životem v návaz­nosti na církev. Přijíždějí opravdu „špičky“ hnutí. Je to moc důležité pro rozvíjení života hnutí vzhůru, do šířky i  hloubky. Proto se v  posledních letech část ŘT otevřela také pro vás. Přednášky v sobotu dopoledne nebo i v pátek odpoledne jsou v sále u sester. • Sobotní přednáška vrcholí společnou mší svatou spolu s vámi. • Účastníci ŘT pokračují v  práci ve vylosovaných skupinách a  hledají nosné 4|2015

hodnoty pro nadcházející období. • Pak se všichni společně pokoušíme tyto hodnoty vyjádřit slovy, vysvětlujeme, doplňujeme, promýšlíme, modlíme se. • O  nejvýstižnějších vyjádřeních pak hlasujeme a znovu se modlíme: • vyjadřuje to tu nosnou hodnotu? • prohloubí tento směr život z  charismatu Schönstattu? • dává prostor pro tvůrčí uchopení a další rozpracování? • když ho budeme opravdově žít, bude darem církvi? • Celou sobotu pak končíme adorací ve  svatyňce Betlém a  přirozenou oslavou a  povídáním, protože jsme přece jedna schönstattská rodina. To je naše slovanské charisma. Když jsme v  roce 1990 přijeli na historicky první pouť do Schönstattu, dívali se na nás Němci tak trochu se závistí. Hořelo v  nás nadšení, kdy se dlouho dušený a  skrývaný plamínek po revoluci mohl svobodně rozhořet. Z  podzemní církve jsme se někdy znali, někdy jen tušili, ale vzájemně se nesli modlitbami a  oběťmi. Tohle rodinné pouto jsme se rozhodli uchovat jako svoje „české charisma“. Proto si ho hlídáme i v době, kdy se Schönstatt u nás rozrůstal a mohli jsme si dovolit rozdělení do složek. Stále máme na mysli onu rodinnost, která je Slovanům vlastní a  můžeme ji nabízet i  do me­ zinárodní schönstattské rodiny. Nejsme tu sami pro sebe, nejsme to jen pro vlastní rodinu, jen pro vlastní složku, ale pro sebe navzájem a společně pro církev a svět. (To už nás vlastně učil Svatopluk Čech.) • V  neděli při otevřené mši svaté pak vedoucí hnutí (P. Králík) vyhlašuje nový roční proud. V  kapličce pak předává 5

dekrety pro práci v  koordinační radě a centrále na jmenovací období. • Kdo je součástí ŘT? ŘT má svou stabilní část tvořenou jmenovanými členy koordinační rady a  centrály a  pak část delegovanou. To jsou zástupci z  jednotlivých složek, kteří přicházejí „nasávat atmosféru, způsob práce, téma ročního proudu“ sami pro sebe a  aby ho mohli předávat dál, a zároveň aby mohli i ostatní přitahovat na otevřenou část ŘT a svědčit o její smysluplnosti.

Říjnový týden 2015

Téma letošního ŘT odráží to, co hýbe celou církví. Boží milosrdenství. Není to něco, co spadlo z  nebe. Tato myšlenka se táhne již od 2. Vatikánského koncilu, papež František jen jako by tento proud korunoval vyhlášením roku Božího milosrdenství. I jeho kroky a rozhodnutí v posledních týdnech a  měsících k  tomu dávají předehru a otevírají lidská srdce. Tato dvě slova jsme skloňovali ve všech pádech a hledali jejich rezonanci ve všech oblastech našeho schönstattského života. I když jsme na tu úplně společnou část měli jen poslední 2 hodiny, byla velmi tvůrčí. Po obou dnech práce jsme přinesli své akcenty – hodnoty – do společného pléna: • Naučit se milosrdenství přijímat, milosrdenstvím být, milosrdenství dávat, jako ty, Maria, v úmluvě lásky. • Splynutí srdcí (incriptio). • S  důvěrou přijímat dary Božího milosrdenství. • Navracení důstojnosti v  zažívání Božího milosrdenství. • Láska spravedlivá (můžu rozvíjet své schopnosti, pro Boha něco vykonat) a láska milosrdná (v mé slabosti). 6

• Nebojte se, jsem s vámi do konce časů. Netrvalo dlouho a ze sedmi návrhů zůstaly tři: Skrze úmluvu lásky přijímat s důvěrou dary Božího milosrdenství a  odvážně je darovat dál. Jako dítě Otce v náručí MTA zakoušet Boží milosrdenství a dávat ho dál. Jen „milosrdnou“ lásku svou z nás zářit nech. Pak jsme ještě pracovali na tom, jak bychom mohli tyto hodnoty uvést do praktického života, a kde k tomu hledat četbu. Všechno se podařilo a  večer jsme mohli zakončit společnou adorací v Betlémě. Maminky mají ideál monstrance. Naše maminky dostaly monstranci, která byla 25 let v  Cambrai, místě spojeném s  Josefem Englingem. Podkládaly ji německé maminky jako dárek pro kapličku v  Cambrai, od ledna ji podkládají naše maminky. Člověku jde mráz po zádech, když si uvědomuje, že se klaní svému Bohu, který se nám daruje ve svátosti oltářní. A současně je ve svém působení závislý na naší svobodě. Maminky svou odpověď už dávají. A já? Neděle Říjnového týdne proběhla podobně jako vždycky. Při mši svaté vedoucí hnutí vyhlásil nový roční proud a v kapličce Betlém dostali zodpovědní za jednotlivé složky dekrety pro svou práci na 3 roky. Naplněni dojmy, vděčností jsme vyrazili do svých domovů, abychom poselství nového proudu rozšířili dál do svých rodin, do svých složek a skrze ně do církve. Kateřina Stejskalová

Spoj nás

Pracovní materiál Jsi pro mě důležitý/důležitá Pozornosti ve všedním dni Ve všedním dni máme plnou hlavu spousty věcí (děti, důležité termíny, práce…) a pozornost vůči partnerovi zůstává často pozadu. Přesto si chceme navzájem darovat pozornost a ukázat partnerovi: jsi pro mě důležitý/důležitá! Často udělají i  maličkosti velkou radost – SMS či krátký telefonát během dne, kytička, malá sladkost… I  malé něžnosti během všedního dne nám prospívají. Políbit se, obejmout se, držet se za ruce: chceme si ukázat náklonnost a ne jeden od druhého utíkat.

I když jsme rozdělení Malá znamení lásky

Můj manžel je často na služebních cestách. Na to jsme si už zvykli, přesto je vždy těžké rozloučit se. Obejmeme se, požehnáme si a je pryč. Večer potom najdu něco pod polštářem, něco malého, třeba kamínek s  nápisem LÁSKA nebo knihu, kterou mám moc ráda a kterou jsem už dlouho nečetla. Pro mě jsou to malá připomenutí toho, že mě můj manžel miluje a myslí na mě. Podle konkrétního časového pásma pak přijde SMS, že dobře přistál a že ve svém kufru objevil malý dárek ode mě. Svoji „cestovní svatyňku“, tedy malou dřevěnou ruku, která drží rodinu, má vždy v kufru a vystaví si ji v hotelovém pokoji. Když cesty trvají déle, telefonujeme a skypujeme; to je důležité i pro naše děti, aby mohly tatínka nejen slyšet, ale i vidět. Když se na displeji objeví telefonní číslo 4|2015

mého manžela, nechám vše stát a udělám si na něj čas  – rozhodně to není tak, že bych při hovoru poblíž zapnuté myčky uklízela nebo věšela prádlo. Chci mu dobře naslouchat, vše, co mi vypráví, vnímat, každá minuta je mi obzvlášť cenná. Mezi tím si posíláme SMS a píšeme si, co pro druhého cítíme a jak se postrádáme. Některý večer shrnu rodinné zážitky v  e-mailu, aby byl manžel informován o nejnovějším stavu věcí a aby věděl, jak se mi daří. Když něco nejde úplně dobře, můžu se další den ráno těšit na jeho povzbuzení a posilu e-mailem. Návrat je pokaždé nádherný, ale je to také výzva. Naše rodina funguje jinak, když jsme oba doma, než když já sama zdolávám všední den. Po návratu potřebujeme pokaždé trochu času, než všechno zajede do starých kolejí. Nerozhoduji potom sama, můj muž je do toho také zahrnut. Projevuje mi respekt a uznání za to, jak dobře zvládám žít v jeho nepřítomnosti – to mi říká po každé cestě a to mě naplňuje radostí. Také se těším na malý dárek – třeba na čaj, který se u nás nedá koupit nebo na hrníček, ze kterého pak každý den piji kávu a  který mi připomíná, jak moc mě můj manžel miluje.

Prostě se moci vypovídat Můj manžel – nejlepší posluchač

„Dělá mi to tak dobře, že jsi tu!“ – občas jsem prostě velmi vděčná, že můj manžel umí tak výborně naslouchat. Může uvolněně klesnout do křesla a  dát 7

mi tím pocit, že jsem teď nejdůležitější člověk na světě. Během společných let v  manželství se naučil, že pro štěstí jeho ženy stačí, aby byl jednoduše přítomen. Ono se člověku totiž hrozně uleví, když se může vypovídat z toho, co má na srdci. Jen tak mluvit, bez toho, aby vyžadoval řešení. Jak často se mi stalo, že jsem vstala od takového rozhovoru, při němž padlo jenom pár komentářů z  jeho strany, a  věděla jsem: „Ano, přesně takhle to udělám!“ Při mluvení totiž nacházím sama řešení. Všimla jsem si, že to jde pouze tehdy, když mám dost prostoru, abych mohla rozvinout vlastní schopnost řešení problémů. Tak si můžeme navzájem pomáhat růst. Problém nastal, když mi můj milý manžel sice byl připraven naslouchat, ale byl sám unavený a  plný vlastních myšlenek. Tak už se párkrát stalo, že bylo po chvíli slyšet, jak klidně oddychuje a potichu pochrupuje. Usnul! Nejdřív jsem se pro to rozzlobila, ale vztek mě brzy přešel, když jsem si vzpomněla, kolikrát mě už vy­ slechl. Nikdy jsme to nevzdali a vždycky to příště zkusili znova.

Ukážu ti svoji lásku Žádá se kreativita

„Miláčku, ty už chceš zase vědět, jak chutná pasta pro děti?“ – Oba se musíme smát. Když si jeden z nás večer dřív v koupelně čistí zuby, dá většinou pastu na oba kartáčky. Malé znamení lásky, které se tím opět projevilo. A když je člověk zabrán do svých myšlenek, může se zkrátka stát, že omylem uchopí pastu pro děti… Ve všedním dni mám se třemi dětmi bohužel často pocit, že všichni přijdeme zkrátka – každé z dětí, můj muž a také já. 8

Když se nad tím více zamyslím, máme hodně malých znamení lásky, které se částečně staly zvykem, například pusa a křížek na rozloučenou, na dobrou noc… Někdy to ale děláme spíš automaticky. Dělá mi dobře, slyšet od svého manžela: „Ty, musím tě pevně obejmout!“ Když manžel není v  práci a  jí s  námi, snažím se uvařit něco, co má rád. Koupím mu dobrou uzeninu nebo pivo nebo tak něco. Moje kamarádka dostávala jeden čas každé ráno od svého manžela kakao, láskyplně ozdobené srdcem z mléčné pěny. Žádá se kreativita! Na začátku manželství se to ještě zdálo jednodušší. Když jsme ještě neměli děti, psali jsme si často zprávy na malé lístečky, které jsme nechávali na jídelním stole nebo na zrcadle. Nebo jsme napsali láskyplnou zprávu na pěknou pohlednici a schovali ji do batohu partnerovi, zrovna když jel přes noc pryč. Nebo jsme ji položili pod polštář, do skříně nebo do dózy s Müsli pro toho, který zůstal doma. Momentálně jsou to spíš zprávy přes WhatsApp nebo krátká videa s dětmi. Dříve jsme chodili městem a  drželi se za ruce, nebo jsme tak seděli v  kostele. Dneska si užívám, když sedíme při večerní modlitbě přivinutí k sobě a já si položím hlavu na rameno svého muže. Pro manžela bylo pití kávy především praktická věc, při které šlo hlavně o  to, zvýšit přísun kofeinu a  kterou bylo třeba vyřídit rychle. Kvůli mně se ale časem naučil pít kávu ve větší  pohodě. Z  toho mám radost. Znala jsem ženu, která si s  přítelem domluvila, že si vzájemně zavolají, ale nechají telefon jen dvakrát zazvonit a neSpoj nás

zvednou ho. Toto zavolání má znamenat: „Miluji tě!“ (Další trik jak ušetřit za mobil, alespoň když nemáte paušál.) A právě tato malá znamení, která znovu říkají: „Miluji tě!“ pokládám za velmi důležitá a chci se o ně stále znova snažit!

Momenty štěstí

Ještě dost ospalá jsem se ploužila v kuchyni. Muž již odešel. Včera večer bylo pozdě. Společenská akce, pak ještě sklenička vína a pak… Momenty plné něžnosti. Teprve až když si vařím kávu, všimnu si malého lístku na kuchyňském stole: „Jsi úžasná žena - miluji Tě.“ Je mi jako bych byla ještě jednou láskyplně vzata do náruče. Se slzami v  očích se dívám z  okna a tento den se mi zdá svět mnohem lepší. Víme už, jak hluboce se nás mohou dotknout takové vzkazy, a proto používáme tento způsob, abychom si udělali radost během všedních dnů. Když musím odjet na služební cestu, nalezne můj manžel na posteli ještě malý osobní vzkaz s přáním na dobrou noc. Sbírka papírků je stále větší, ale přesto nám ještě něžné vzkazy nedošly. Člověk si může navzájem děkovat a skládat si komplimenty. Je to stále vždy nádherné překvapení a stalo se to malým impulsem oživení našeho vztahu.

Malý pozdrav lásky Buchta se vzkazem

Můj muž a já pracujeme ve stejné firmě. Každý den, když jde manžel z ranní porady, zastaví se u mě: „Jak se daří? Je všechno v  pořádku?“ Je to jen malý okamžik, ale tato malá zacházka mi jen ukazuje, že na mě myslí. Obyčejně obědvám s  dcerou odpoled4|2015

ne doma. Manžel jde na oběd do firemní kantýny, kde má polévku, hlavní jídlo a zákusek. Ale ve dnech, kdy jsem též ve firmě, stojí většinou u  mě v  kanceláři se svým zákuskem: “Pro Tebe, nech si chutnat.“ A já vím, že to není pro něho lehké, neboť porce nejsou vůbec velké a  zřeknout se pudinku nebo buchty je pro něj velká oběť. Proto mi to chutná dvojnásob: „On mě stále ještě miluje…“

Zvláštní doteky a pohledy Znamení sounáležitosti

V  mládí na mě udělali velký dojem rodiče jedné mé kamarádky. Vždy když jsem je viděla jít spolu, drželi se za ruce. Zprostředkovali mi obraz lásky, bezpečí a věrnosti. Moje manželství si bez něžností nedokážu vůbec představit. Ráno při rozloučení před cestou do práce si užívám intenzivní objetí. Můj muž je služebně často na cestách s  náklaďákem či letadlem. Někdy si myslím: kdo ví, zda se ještě někdy uvidíme. Každý něžný dotek je pro mě znamením naší jednoty. Mnohé z  nich jsou cenným znamením, o  které se s  nikým jiným nedělíme. Díky těmto znamením se náš vztah liší od jiných v kruhu našich příbuzných a  přátel. Mám ráda, když mě manžel v kuchyni nebo v koupelně zezadu obejme nebo pohladí po tváři či po vlasech. Nejsou to jen doteky, ale i  něžné pohledy, které daruji jen svému muži. V tomto pohledu mu ukazuji: „Ano, rozumíme si. Nikdo jiný mě tak nepřijímá. Děkuji Ti za to.“ Jsou to pohledy vděčnosti za našich 15 let, které jsme prožili v našem manželství. 9

Nedávno jsme byli na plese. Jeden z našich synů se nás zeptal: „Budete tančit jen spolu nebo tancujete i s ostatními?“ Můj muž odpověděl: „ Budeme tančit jen spolu.“ On tím nemyslel, že nebudeme tančit s  ostatními, ale že si pořádně zatančíme jen my spolu. Neboť jsou určité vzájemné pohledy… které sdílíme jen my dva. To, co jsem jako dítě chápala při pohle-

10

du na rodiče své kamarádky, mohu dnes já sama zakoušet ve vztahu se svým mužem: lásku, bezpečí a domov. Z vyprávění rodin, FAB 2/15, překlad Veronika Králová, Klára Gorčíková

Spoj nás

Prožili jsme

Tichý víkend pro manžele v Rokoli Co si člověk představuje pod pojmenováním „tichý víkend"? Když se jedná o  adolescenta, tak jistě strašlivý trest  – dvoudenní mlčení bez možnosti poslouchat oblíbenou hudbu. Pro rodiče malých dětí jistě víkend snů, kdy ratolesti ani jednou nepoloží tolik populární otázku „proč". Pro starší ročníky připomínku bujarého večírku s  přáteli a  následné „husté“ domácí atmosféry. Pro zralé lidi to je příležitost vstoupit do ticha a pozorovat. Jak je vidět, každý si tento pojem může vysvětlovat trochu jinak… Já s  manželkou jsme měli možnost „ochutnat“ tichý víkend pro manželské páry v  Rokoli v  březnu tohoto roku. Na 4|2015

sklonku postní doby, bez dětí, se zajištěnou stravou. V  blízkosti schönstattské kapličky, uprostřed ticha přírody. Organizaci si vzali na svá bedra manželé Trávníkovi (z vedení ligy rodin). Sešlo se celkem 10 manželských párů pocházejících od Plzně až po slovenské hranice, ve věku těsně nad 20 až po zralé manžele. Programem víkendu bylo vzájemné seznámení, duchovní naladění a  zážitek

Zažili jsme opravdu velkou jednotu v rozdílnosti. společenství. Duchovní naladění obstaral přítomný o. Zdeněk Králík – tématem jeho promluvy byly naše nedokonalosti poschovávané tu i  onde, ve stavení i  ve sklepě. Odvážíme se pozvat vzácnou Kristovu návštěvu i do našeho nejhlubšího sklepení a otevřít před ním okovanou truhlu našeho svědomí? A to ticho… Vlastně nešlo až tak úplně 11

pomohlo soustředit se na partnera a neschovávat se za společenské konvence. Co jsme přes den promysleli, prodiskutovali a možná někdy i proplakali, to jsme v  sobotu podvečer svěřili v  kapličce Betlém při mši svaté a Panně Marii. Po takovém úsilí řádně vytráví, proto jsme s chutí zasedli ke společné večeři. Společné stolování, společné sdílení toho, co jsme si s sebou přivezli, navodilo velmi příjemnou, rodinnou atmosféru. A to je dobře, neboť „milost vyrůstá z  přirozenosti“. V  tomto případě milost proměny nás samotných. Zažili jsme opravdu velkou jednotu v  rozdílnosti. Díky všem manželům za jejich přítomnost a osobní nasazení. Každý podle své přirozenosti pomáhal s obsluhou, mytím nádobí, přípravou liturgie, hudbou, úklidem, dobrou náladou. Velký dík patří též organizační rodině a  sestrám v Rokoli, které nám daly k dispozici Poutní dům. Na shledanou příští rok na Tichém víkendu! Pavel Přidal, Mutěnice

o mlčení, ale spíše o ztišení. Ztišit se sám v  sobě, abych vnímal to, co mě oslovuje zvenčí  – hlasy, slova, situace, hrozby. Výborné na tomto víkendu je zejména to, že silentium (mlčení) platí pro všechny celou sobotu, neplatí však pro manžele mezi sebou navzájem. Nikdo tak neunikne tomu, o čem se doma raději nemluví. A  právě to je náš skok do náruče lásky toho druhého. Na tichém víkendu je čas překročit zákopy vybudované mlčením, zbourat zdi nevšímavosti a  upřímně se omluvit za nechtěné přešlapy vůči partnerovi. Mlčení vůči ostatním nám 12

Za patronkou rodin do Jablonného v Podještědí 30. 5. 2015 V Jablonném v Podještědí uspořádala Česká dominikánská provincie a  místní farnost jedny z  největších církevních oslav v  regionu. Poslední květnovou sobotu jsme mohli společně se svatou Zdislavou oslavit 20 let od jejího svatořečení papežem Janem Pavlem II. Náš 4. kurz, respektive severní skupinka, si nemohl Spoj nás

tuto příležitost nechat ujít. Příležitost svědčit na místě, kde působila patronka rodin sv. Zdislava. Slavnost byla velkolepá, za účasti tisíců poutníků z  Česka, Polska a Německa. První přípravy našeho kurzu na pouť v Jablonném začaly diskuzí v Rokoli. Diskuze asi není ten správný výraz. Vlastně šlo o  přijetí kroku do neznáma, zkusit nový způsob evangelizace. Pojali jsme to tak, že oslavy mohou být výbornou příležitostí pro uspořádání skupinky, setkání našich rodin, ale zároveň příležitostí svědčit veřejnosti o  našem hnutí. Rozhodli jsme se, že v dominikánském klášteře vytvoříme kontaktní místo a kromě výpomoci při liturgii poděkují manželé Mackovi a Zahradníkovi hostům. Že je to jednoduché? Před cizími lidmi, v  přepl4|2015

něné bazilice… Navíc děkovat primasovi českému, kardinálovi Dominiku Dukovi, a  litoměřickému biskupovi Mons. Janu Baxantovi, není tak úplně běžné, jako popřát kamarádovi nebo manželce. Jak tedy naše netradiční skupinka proběhla? V  ambitu kláštera jsme instalovali schönstattské postery, na všechny stolky připravili drobné pohoštění, schönstattskou literaturu k prodeji i rozebrání, dílničku na výrobu svatyněk z  papíru a  hlavně: v  čase mezi bohoslužbami tu byly připraveny pro rozhovor  – kontakt naše rodiny včetně dětí. Příchozí poutníci mohli v ambitu krátce spočinout a pohovořit. Pro mnoho poutníků to bylo vůbec první setkání s  naším hnutím. Poutníci k nám zamířili po ranní bohoslužbě, kterou pro komorní počet věřících sloužil děkan a  rektor baziliky P. Pavel Maria 13

Mayer OP. Hlavní zápřah přišel během bohoslužeb, kde byli hlavními celebranty litoměřický biskup (9:00) a kardinál Dominik Duka (11:00). V sakristii to hučelo jako v úle. Desítky kněží, mnoho ministrantů. Prostor zaplněn téměř k nehnutí. Slavnost bohoslužeb se nesla v  Duchu slávy nejen našemu Stvořiteli, ale i  paní Zdislavě, která je pro mnohé z  nás vzorem dobré manželky a  maminky. Dokonce se nám podařilo připojit přímluvy za naše hnutí, konkrétně ve znění: „Za rodiny, zvláště v  Schönstattském hnutí: aby byly místem prvního sdílení evange-

Šlo o přijetí kroku do neznáma, zkusit nový způsob evangelizace. lia a aby světu vydávaly dobré svědectví o  Kristu a  Boží lásce.“ Velmi silné bylo poděkování na konci bohoslužeb pronesené našimi rodinami. Mackovi vyzdvihli, co pro ně znamená domov. Manželé Zahradníkovi poděkovali kardinálu Dukovi za povzbuzující slova ke křesťanským rodinám a zvláště ženám. Po obou děkovačkách zazněl v bazilice dlouhý potlesk, poděkování každého za upřímnou službu kněží i  svědectví rodin. Oslavy jsme ukončili krátkou skupinkou u manželů Žantových. Svorně jsme se shodli (krásný výraz ), že duchovní propojení našich tří rodin bylo velmi silné a vedeno Duchem Svatým. Příští rok přijdeme, dá-li Pán, zase. Připojte se k nám. Hlavní pouť ke sv. Zdislavě, patronce rodin, se koná 28. 5. 2016. Manželé Mackovi, Zahradníkovi, Žantovi

14

Pěší pouť svazových rodin 2015 Milá schönstattská rodino, rád bych se s  vámi podělil o  dojmy a  zážitky, které jsme mohli zažít na naší pěší pouti svazových rodin. Pomalu se stává tradicí, že v tomto čase, ještě před prázdninami, se vydáváme na pěší putování. Letos jsme šli cestu, která je oficiálně značená již v  mnoha průvodcích jako „Moravská Compostella.“ Je to poutní cesta, která začíná na sv. Kopečku u Olomouce a vede přes Hostýn na Velehrad. My jsme šli v opačném směru, a to jen na Hostýn, zato však z místa, které nás hned první den velmi oslovilo. Ve čtvrtek, na slavnost Těla a Krve Páně (4.6.), jsme začínali naši pouť v  počtu 15 poutníků mší svatou v  nově postaveném kostele sv. Ducha ve Starém Městě u Uh. Hradiště. Místní pan farář P. Miroslav Suchomel nám vyšel vstříc a posunul začátek mše svaté na 9. hodinu tak, abychom se stačili na toto místo včas dopravit. Přede mší svatou nám podal výklad ke stavbě kostela a k jeho symbolice. Velmi mě oslovila myšlenka propojení dvou křesťanských kultur – západní a východní církve, která se projevila přímo ve stavbě tohoto krásného kostela. Západní proto, že jsme před příchodem sv. Cyrila a Metoděje byli pod vlivem západní církve, a po příchodu těchto věrozvěstů se k nám dostávají prvky východní církve. Samotná stavba kostela na mě působila velmi moSpoj nás

numentálně a uvnitř jsem se cítil velmi dobře, připadalo mi to, jako bych byl v otevřeném prostoru. Po mši svaté jsme dostali požehnání poutníkům na začátku poutě, a tak jsme se mohli vydat na cestu. První naše kroky a  kilometry vedly na poutní místo Velehrad. Šli jsme po nově zbudované růžencové cestě, na které byla jednotlivá růžencová tajemství vyobrazena v kamenných reliéfech. Z  Velehradu jsme pokračovali dále, až jsme přišli k Baťovu kanálu, podél kterého jsme došli do Napajedel. Tam jsme měli zajištěn nocleh a večeři. Ráno jsme se probudili do slunečného dne bez jediného mráčku. Po snídani a  modlitbě poutníka noval obrázek MTA. Na každé naší pouti u  kostela v  Napajedlech jsme navštívijsme vždy objevili obrázek MTA, ať už na li místní hřbitov a  pomodlili se u  hrobu Božích mukách nebo přímo v  kapličce, Aničky Zelíkové, místní rodačky, která a  tak tomu bylo i  nyní. U  kapličky jsme zemřela v 17 letech na tuberkulózu. Svoji poobědvali, pomodlili se „Anděl Páně“ nemoc i  smrt obětovala za děti, které se a vyrazili na další cestu. Odpoledne kolem nemohly narodit. Z Napajedel jsme se vy15. hodiny jsme došli do Zlína a spočinuli dali směrem ke Zlínu. V  poledne na nás v chládku a v tichém prostředí kostela sv. čekalo překvapení. PoutFilipa a  Jakuba. Místní ní cesta vedla po silnici, V modlitbě poutníka se na průvodkyně k  nám byla na kterou silničáři čerst­ závěr modlíme: „Ty jdeš se velmi vstřícná a  po vývě položili asfalt. Začali mnou Ježíši, Ty jsi Cesta, kladu o  interiéru kostela jsme se k  silnici „lepit,“ s Tebou mi nic nechybí.“ nás chtěla vzít až na věže, a  tak jsme zvolili jinou ale to jsme s díky odmítli, cestu, která vedla lesem. Po asi 50 metrech protože nás ještě čekala poslední část punašeho odklonu z původní trasy jsme natování tohoto dne. Museli jsme včas dojít razili na Boží muka s MTA. A po dalším na poutní místo ve Štípě, kde byla v  18. kilometru jsme objevili kapličku s přiléhahodin mše svatá a kde jsme měli zajištěno vým názvem – Svatá voda a v ní opět obraz ubytování u sester karmelitek. Stihli jsme MTA. A na protějších stromech od kapličto tak akorát a po večeři nám místní pan ky bylo více svatých obrázků a i tam domifarář P. František Sedláček nabídl, že nás 4|2015

15

provede po kostele a  že nám poskytne výklad k tomuto poutnímu místu. Ve 21. hodin jsme začali mimořádnou prohlídku s  panem farářem, který se nám opravdu velmi věnoval a zavedl nás na místa, která bychom sami neviděli. Asi nejvíc na mě zapůsobil zajímavý obraz „Narození P. Marie“, který visí na zadní stěně hlavního oltáře. U tohoto obrazu se modlí maminky za své děti a malé miminko symbolicky předávají do rukou svých babiček. Na tomto místě nám pan farář pověděl modlitbu matek, kterou bych rád ocitoval: Buď svící, která svítí na cestu druhým, a nelituj toho, že Tě bude ubývat, Kristus Ti dá více. Po hodinové prohlídce jsme se pomodlili v domácí kapli u sester karmelitek a pak už jsme šli spát. V sobotu ráno jsme začínali mší svatou

16

a po snídani jsme se vydali na místo našeho cíle – na Hostýn. Bylo znát, že se blížíme k Hostýnským vrchům, protože se terén začal měnit v kopcovité stoupání a klesání. Závěrečné stoupání z Rusavy s převýšením 350 metrů bylo za pořádného vedra, tak jsme si mohli připomenout, že se nám „Moravská Compostella“ chce ukázat autenticky ve španělském horkém počasí. Na Hostýně jsme se ubytovali v jednom z poutních domů a  po krátkém osvěžení jsme sestoupili o  patro níže na závěrečnou společnou večeři. Při ní jsme se snažili vzpomenout na všechno, co jsme mohli za ty 3 dny prožít, a že toho nebylo málo. Po večeři někteří z nás museli odjet domů a 7 zbylých poutníků zůstalo na Hostýně do neděle. Mohli jsme tak ještě „dovy-

Spoj nás

»» poznávat, uznávat svou slabost »» žít ze svátostí, zpytování svědomí, svátost smíření »» unést napětí mezi ideálem a realitou

• Milosrdenství přijímat

Prostředky k uskutečnění

Modlitby z Dachau – Himmelwärts: Ranní modlitba (HW 9,10)

Co předurčil jsi pro nás, Pane, to ať se na nás vždycky stane. Jen plán tvé božské moudrosti buď naší touhou, radostí.

Ať už nás použít chceš k dílu, či křížem zkoušet naši sílu, dáš úspěch nebo neúspěch, jen lásku svou z nás zářit nech!

POSELSTVÍ ŘÍJNOVÉHO TÝDNE 2015

JEN MILOSRDNOU LÁSKU SVOU Z NÁS ZÁŘIT NECH

Vánoční dopis (přeložen do vánoc) Zakládací listiny P. Wolf: Pod pohledem milosrdného a milujícího Otce (vyjde během příštího roku) V pondělí večer svazek 5. Modlitby z Dachau – Himmelwärts Misericordiae Vultus bula papeže Františka a jeho zvací dopis na setkání mládeže do Krakova.

Literatura

• jako Ty, Maria

»» přijmout, pochopit a povzbudit druhého »» přinášet domov »» odpouštět »» navracet důstojnost

• Milosrdenství dávat

»» tady a teď »» prohlubování duchovního života (DO, DDP, PE…)

• Milosrdenstvím být

chutnat“ jednak dojmy a zážitky z poutě, jednak posvátné místo sv. Hostýna. K večeru byl klid a ticho, které v nás vyvolávalo dojem opravdu požehnaného místa. V  neděli ráno naše první kroky vedly do baziliky na mši svatou. Já jsem přede mší svatou zašel do zákristie a  poprosil otce jezuitu, který měl sloužit mši svatou, aby nám sedmi poutníkům na závěr udělil závěrečné požehnání poutníkům na ukončení poutě. Když se blížil závěr mše svaté a  bylo po ohláškách, vystoupil nyní otec jezuita a s vážným výrazem ve tváři sdělil všem zúčastněným na mši svaté, že na Hostýn připutovala skupina 70 poutníků ze Starého Města a že se jim nyní udělí zvláštní požehnání. Mě polil pot, protože jsem si uvědomil, že v  celé bazilice nás může být dohromady asi těch 70 věřících. Ale protože všichni povstali, vypadalo to, že skutečně nás je tolik. Když bylo po mši svaté a my tento omyl rozebírali, zjistili jsme, že nás opravdu na celé pouti mohlo být 70 i s našimi anděly a všemi těmi, které jsme na pouti nesli s sebou a na které jsme pamatovali. A je docela možné, že těch 70 bylo ještě mnohonásobně překročeno. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem poutníkům, kteří se vydali na cestu, za jejich vytrvalost, odvahu, trpělivost a  vstřícnost a  za společenství, které nás po 3 dny provázelo. Věřím, že jsme byli obdarováni zvláštním požehnáním a milostmi, ze kterých můžeme čerpat sílu pro další dny našeho všedního života. Děkuji Bohu, Panně Marii, našim andělům strážným a  všem přímluvcům, které máme v  nebi, protože ti všichni s  námi byli a jejich přítomnost jsme si uvědomovali. V  modlitbě poutníka se na závěr modlí4|2015

me: „Ty jdeš se mnou Ježíši, Ty jsi Cesta, s  Tebou mi nic nechybí.“ A  opravdu, na naší pouti nám nic nechybělo. Radek Líkař 1. svazový kurz rodin

Svědectví z letních exerciciích pro rodiny

1.

Jako každoročně proběhl i  letos ve dvou červencových termínech ve Sněžném, nedaleko poutního místa Rokole v  Orlických horách, tradiční „vzdělávací kurz pro harmonizaci manželství“. Po loňské premiéře jsme s manželkou již věděli, do čeho jdeme, a těšili se na úžasné přednášející manžele Múčkovi, na známé i nové rodiny, na krásnou přírodu Orlických hor, příjemné ubytování a hlavně na čas, který budeme mít jeden na druhého, aniž bychom museli řešit péči o dítě, přebalování a vaření, neboť zde je o vše výtečně postaráno. Denní program se odvíjel jako vždy v  následujícím pořadí: ranní mše  – snídaně – odevzdání dětí „tetám hlídačkám“ - přednáška – čas na manželský rozhovor v soukromí – převzetí dětí – oběd – volný program (výlet/sport/bazén/relax…) - večeře  – večerní modlitba nejen pro děti  – odevzdání dětí „tetám“, které i  uspávají  – večerní společná diskuze v  hloučcích na denní téma. O  děti bylo jako vždy velice dobře postaráno, slečny zajišťující hlídání měly připravený nápaditý program, všem za to patří náš veliký dík! Bohužel není možné na pár řádcích 21

předat tu spoustu podnětů, myšlenek a  praktických rad, které jsme si z  kurzu odvezli. Základem dobrého manželství je vzájemný respekt a  hlavně komunikace. My, jakožto mladý pár, se manželské komunikaci teprve učíme, jiní na ni možná zapomínají. Múčkovi nám všem ale opět pomohli udělat další krůček vpřed a další krůček k vpuštění Boha do našich vztahů a rodin. Moc hezké je, že se kurzu účastní všechny věkové kategorie. Některé páry mají už hromadu vnoučat, některé, jako třeba my, teprve první děcko v plenkách. Myslím, že konfrontace takto odlišných úhlů pohledu byla velice přínosná pro všechny zúčastněné. Na místo závěrečného hodnocení popíšu své pocity při cestě domů, myslím, že mluví za vše: Plný klidu a smíření, odpočinutý, nabitý, s  krásně bolavými údy od fotbalu a volejbalu a s pocitem, že to bylo nehorázně krátké! Míla Jerie

2. 22

kterou jsme strávili s dětmi (3 a 1 rok) na chatě Horalka ve Sněžném v  Orlických horách ve dnech 4.–9. 7. 2015. Byla to poněkud netradiční dovolená – jednalo se o vzdělávací kurz pro harmonizaci manželství. Kromě nás tam bylo ještě dalších 17 rodin (z toho 4 ze Lhotky). Organizaci zajišťovali manželé Danielovi a  role přednášejících se ujali manželé Múčkovi z  Brna. Duchovně nás doprovázel P. Václav Slouk od sv. Tomáše rov-

Milí čtenáři, ráda bych se s  vámi podělila o  zkušenost z  dovolené, Spoj nás

něž z  Brna. Nepostradatelný tým slečen hlídaček a  dvou hlídačů se staral o  naše ratolesti v  době dopoledních přednášek a následného manželského rozhovoru na téma dne. Dopolední část programu probíhala od 8.30 do 11. 20. Následoval oběd, odpolední volno a  večerní program od 20.30 - diskuze ve skupinách k otázkám, které jsme předtím probírali jen ve dvou. Kurz vrcholil možností přijetí svátosti smíření a obnovou manželských slibů. O možnosti, jak takto prožít dovolenou, jsme se dozvěděli od manželů Jeriových z farnosti. Zalíbilo se nám to hned z několika důvodů: vyjedeme z Prahy někam do přírody, setkáme se s podobně smýšlejícími lidmi, děti si spolu vyhrají, dozvíme se nové informace, najdeme si čas na Boha, ale i sami na sebe a sebe navzájem. O děti bude postaráno, takže budeme mít s manželem několik hodin sami pro sebe,

Pán Bůh zaplať za dary, kterých se nám dostává, a my je můžeme užít. což v  běžném chodu domácnosti není možné. Takže sečteno podtrženo, tuto nabídku jsem vzala jako výzvu zkusit na sobě i  manželství zapracovat, i  když se nám zdá, že dosud vše funguje dobře. Po 7 letech manželství a  3 letech práce kolem dětí jsme usoudili, že by bylo vhodné něco takového podstoupit. Skutečně, efekt se dostavil. Z  dovolené jsme přijeli posilněni, odpočati, nasyceni pokrmem duchovním i  fyzickým (měli jsme tam plnou penzi, takže to hospodyňky jistě ocenily). Nalezli jsme možné odpovědi na otázky v řešení situací, kde jsme si nebyli jisti, jak postupovat. Díky tomu, 4|2015

že jsme byli generačně různorodá skupina, bylo vše zajímavější a  mohli jsme se díky sdílení zkušeností vzájemně obohatit. Aniž bych čekala, že se mi splní dovolená snů, stalo se tak. Odjížděli jsme domů nadmíru spokojeni a doufáme, že se budeme moci zúčastnit za rok znovu (byly tam i páry, které jezdí již několikátou sezónu). Pán Bůh zaplať za dary, kterých se nám dostává, a my je můžeme užít. P. S. Ještě bych chtěla maminkám dodat odvahu. Naše děti hlídání nerodinnými příslušníky zvládly. Přestože jsou kluci na nás hodně zvyklí, když viděli, že jsou všechny děti bez rodičů, tak se s tím smířili. Předávání dětí na hlídání bylo těžké i pro maminky, které to nakonec zvládly stejně dobře jako děti. Jana a Ondřej Šárkovi

3.

Možná se vám to zdá vcelku splnitelný cíl, najít si týdně (nebo aspoň měsíčně) jednu hodinu na popovídání mezi manželi. Když vezmeme v úvahu, že manželský pár se zřejmě bral z lásky, tak by měli mít tu potřebu se spolu sdílet. Ale jak zkušenosti ukazují, realita se dost liší od představ. Manželé sice spolu mluví, ale většinou se to týká spíše provozních záležitostí (co nám chybí v lednici, rozbil se mi počítač, Pepík potřebuje větší boty, kdo vyzvedne zítra Lízinku ze školky atp.) a  často manželé vstávají a  usínají spolu s dětmi a je náročné najít si chvíli klidu jen mezi čtyřma očima… Tento manželský rozhovor nám byl každý den umožněn na šestidenních exerciciích. Na „exkách“ měly děti program vymyšlený tzv. hlídači a tak si dospělí mohli užít svůj program bez dětí. Hlídání probíhalo čtyři hodiny dopoledne, odpoledne byla 23

rodina pohromadě a koupala se v bazénu vedení manželských rozhovorů) a  dost (nebo seděla u  piva), a  pokud vaše dítě často byl i překvapen názorem druhé strabylo „noční sova“, tak se mu hlídači věny (např. při otázce: „Kde pociťují zranění novali večer a posléze jej uložili ke spánod manžela/manželky?“). Večer probíhaku. Kromě rodičů malých dětí zde byli la reflexe ve skupinách manželských párů. také hojně zastoupeni manželské páry ve Skupiny byly šikovně namíchány tak, aby věku našich rodičů, kteří každý večer se manželský své asi 30leté „děti“ s  se- Aniž bych čekala, že se pár potkal a  sdílel s  jinýbou pochopitelně nebrali, mi splní dovolená snů, mi manželi, a  tak jsme se stejně tak jsme zde potkali v  omezeném čase mohli stalo se tak. rodiče puberťáků. Tato všichni spolu aspoň troheterogenita skupiny umožňovala pohlíchu seznámit. Vše bylo dobrovolné, kdo žet na různé situace z  různých perspekchtěl, mohl v diskuzi přidat k dobru vlasttiv, což bylo obohacující. Kapacita akce ní zkušenosti na danou tématiku nebo byla 16 rodin a trvalé bydliště účastníků mohl mlčet a  jen pozorovat. Ze zpětné bylo též rozmanité: více bylo zastoupeno vazby vyplynulo, že předtištěné otázky Brno, podhůří Orlických hor, dále rodiny často zacílily právě tam, kam bylo třeba, z  Hradce Králové a  Českých Budějovic. kde leželo něco, o čem si ten či onen chtěl Menší kuriozitou bylo, že čtyři rodiny již delší dobu popovídat, ale v běhu běžpocházely z  jedné farnosti v  Praze - ze ných dní se k tomu nedostal. Lhotky. Z doslechu víme, že jiné turnusy Akce měla též duchovní ráměly převahu Moravanů. mec, každý den se slavila mše svaPo odevzdání dětí ráno proběhla vždy tá, kterou vedl P. Václav Slouk, který přednáška, v případě našeho turnusu se ji s námi strávil celý pobyt a občas na výzvu bravurně zhostili manželé Helena a Josef doplnil proběhlou přednášku trefnou poMúčkovými (z  Brna). Témata se kaž­dý známkou. Poslední den byla příležitost si rok mění. Tentokrát jsme první den proobnovit na poutním místě Rokole svatební bírali vztah manželů. Druhý den jsme se slib. Mělo to charakter romantického slověnovali komunikaci s  dětmi, třetí den žení slibu vždy po dvojicích. Bylo parádní jsme se zamýšleli nad manipulací a čtvrbýt svědkem toho, jak se děti pletou pod tý den jsme si posvítili na náš duchovní nohama svých rodičů a pečlivě sledují, co život. Po přednášce každý pár obdržel líssi to maminka s tatínkem říkají. teček s vytištěnými otázkami, kterými se Lenka Procházková (zkráceno) mohl (ale nemusel) zabývat v následující hodině o samotě mezi čtyřma očima. Někteří si zašli k sobě do soukromí na chatku, jiní na pokoj nebo k rybníku v areálu. Nejdříve mi to přišlo takové zvláštní, že máme předepsáno, o čem se bavit, posléze jsem to ale uvítala, protože člověk měl nějakou linii (a inspiraci do budoucna při 24

Spoj nás

4|2015

25

K ZAMYŠLENÍ Advent v životě misionáře Do adventní doby předkládáme text, na kterém se argentinský schönstattský pater Guillermo Carmona obrací k  tzv. „misionářům“, tj. těm, kteří po vzoru pana Joãa Pozzobona přinášejí do domovů Putovní Svatyňku. Misionář žije ve vědomí, že Ježíš, který se narodí z  Panny Marie, je Ten, kdo navštěvuje lidi v obrazu Putovní Svatyňky, která přichází k rodinám. Misionář je nositelem milosti, která mu nepatří, ale dostává ji ve vědomí toho, že je pouze nástrojem a ničím jiným. Advent je čas, ve kterém misionář žije blíže Panně Marii v  očekávání života, který ona daruje v Betlémě – v očekávání jejího Božího Syna. Aby tento čas byl prostorem požehnání, věnuje misionář pozornost pěti postojům, které patří Adventu.

Radost

Jak neprožívat radost z toho, že Bůh nám jde naproti? „Ale pak se projevila dobrota Boha“, napsal sv. Pavel v listě Titovi. Díky této dobrotě a lásce se cítíme šťastní, znovu prožíváme zkušenosti z doby, kdy jsme byli dětmi, když nás maminka hladila a  držela láskyplně v  náručí. Papež František právě napsal exhortaci o  Evangeliu radosti. Každý den by měl být radostný, obzvlášť adventní týdny. V  každé rodině 26

jsou dny před porodem plné napětí, ale také předčasnou radostí z příchodu dítěte a o to víc, když jde o prvorozeného. Misionář prožívá tuto radost, protože je blíže Panně Marii. Není to komerční radost vánoční reklamy. Není to zdánlivá radost. Ale je to radost, kterou můžeme pociťovat a projevovat ostatním skrze gesta, úsměv a slova. Zvu vás, abyste přinášeli tuto radost lidem, které navštěvujeme s Putovní Svatyňkou.

Naděje

Naděje znamená dívat se za obzor. Znamená věřit, že se Boží přísliby uskuteční. Ježíš je velkým příslibem Otce, Jeho milosrdenstvím, svobodou a  životem. Naděje je dvojího typu: aktivní a pasivní. Je pasivní, když pouze doufáme, že se věci stanou, aniž bychom něco udělali k  jejich uskutečnění. Je aktivní, když se člověk snaží, aby ji urychlil, aby věděl, kdy přijde; když ji probouzí modlitbou a  hořící touhou. Je potřeba mluvit k  lidem o této naději a to obzvlášť, když trpí, když jsou smutní, bez chuti do života. Aktivní naděje vytváří prostor ke vzniku síly, která nutí člověka, aby nerezignoval, aby nepropadl zoufalství, aby to nevzdal. Není to slepý optimismus („všechno se zlepší“), ale je jasné, že Ježíš přichází, a že proto máte právo prosit Ho o pomoc, cítit Ho blízko a nepodávat se sklíčenosti.

Blízkost s Pannou Marií

Rádi bychom měli užší vztah s  Matkou a s Pánem. Vnímám při rozhovorech sám se sebou nebo s druhými, že jedním Spoj nás

z  důvodů, proč nedosahujeme onoho většího přátelství, je nedostatek času, anebo neznalost, jak toho docílit. Advent je ideálním časem k pěstování této blízkosti s naší Spojenkyní a s jejím Synem. Chtěl bych vám poradit malý „trik“, takové malé „tajemství“ k dosažení blízkosti. Spočívá v  opakování střelné modlitby, kterou opakujeme vícekrát během dne. Ne vždycky dosáhneme výsledku hned, ale když si zvykneme ji říkat, a to srdcem, rosteme do „stálé Boží přítomnosti“, jak nás učili v hodinách katechismu. (…) Je to něco velmi jednoduchého, ale zaručeného, co proměňuje a daruje nám zvláštní blízkost s Pannou Marií.

Modlitba života

Misionář ví, že svatyňka je Betlémem, kde Panna Marie rodí Ježíše. Zvu vás, abyste se během Adventu často modlili ve svých domácích svatyňkách, filiálních nebo ve svatyňkách na pracovištích modlitbu chval ze schönstattské sbírky „K výšinám“: Tvá svatyňka je naším Betlémem, kde vyšlo Slunce a teď září všem. Tam panensky jsi Krista porodila a jemu za snoubenku dána byla. Tam z tvé podivuhodné plodnosti nám vzešlo Slunce spravedlnosti. Tys dala světu schönstattské své dílo, aby v něm věčné světlo zazářilo. Odtud je toužíš šířit v  temnou zem, vždyť poslána jsi Krista přinést všem. Zroď, Matko, i v mé duši Spasitele, ať podobám se mu jak ty cele, s tebou ho radostně nést dobou smím, až zazáří zas jasem slunečním.

4|2015

Advent se hodí, abychom se modlili za život. Není to jednoduché: je konec roku, je to čas zkoušek, připravují se svátky a  prázdniny. Nebude moc prostoru pro formální modlitbu. Ale vždy se můžeme modlit za život: poděkovat za všechno dobré, co se nám děje; prosit za někoho nebo za něco, co nám dělá starost; obětovat nepříjemnosti; litovat, když někoho urazíme. Modlit se za život znamená setkat se s  Bohem, který „píše“ v  dějinách světa, v čase a v srdcích lidí.

Jednota

Je dobré pečovat o jednotu v tomto adventním čase. Musíme ho užít, abychom se přiblížili vzdáleným, těm, ke kterým cítíme nenávist, těm, kteří nám ublížili. Je to čas odpuštění, kdy máme předjímat a  prožívat příslib vánoční noci: „Sláva na výsostech Bohu a  na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Kromě kolotoče konzumismu, který můžeme jistě omezovat i  ve svých domácnostech, je velmi prospěšné pečovat o  jednotu a  vyjít z  krize egoismu: poslat mail někomu, koho máme rádi, ale dlouho jsme mu nepsali; být vlídnější k  manželovi/manželce, dětem, hospodyni, kolegovi sousedovi; je to velká příležitost, aby tatínek objal své dítě a  aby děti projevily lásku svým rodičům; je to čas, kdy máme být soudržní s člověkem, který žije sám nebo na ulici; přinášet úsměv nemocnému a podporu někomu, kdo trpí ztrátou blízkého… Advent je časem lidskosti, protože opět ožije okamžik milosti, kdy Bůh navštívil člověka. Dnes to chce Bůh udělat skrze nás. Nejlepším dárkem pod vánočním stromem je ten, který pochází z lásky. 27

Souhrn Tyto postoje začínají písmeny (podle španělského originálu) „A“ jako alegría (radost), „E“ jako esperanza (naděje), „I“ jako intimidad (blízkost), „O“ jako oración (modlitba), „U“ jako unidad (jednota). Je snadné si je pamatovat, ale jak je žít? Drazí misionáři, sdílím s  vámi tento čas. Panna Maria, která nosí pod svým srdcem Pána Ježíše, nám požehná. I já se připojují k jejímu požehnání. P. Guillermo Carmona, Vedoucí národního projektu Putovních Svatyněk v Argentině Původní název: El Adviento en la vida del misionero, 5. prosince 2013 Pramen: http://www.schoenstatt.org Překlad z italské verze a zpracování: Elena Voctová

Liga žen

Města nad Metují a Prahy. Členkami ligy jsme se staly zasvěcením Panně Marii formou blanko plné moci. V  současné době je nás 18 členek a 2 spolupracovnice ligy žen. Jednou ročně máme společné třídenní exercicie v  Rokoli pod vedením schönstattského kněze. Jednotlivé skupiny se scházejí jednou měsíčně podle místa bydliště. Například v Praze je nás 6 žen a setkáváme se v kavárně DBK na Budějovické. Společně se zamýšlíme nad materiály schönstattské literatury a  ročním tématem. Nyní si čteme na pokračování knihu patera Kentenicha „Mariánská spiritualita nástroje“. Také se setkáváme jednou měsíčně (podle možností) u  Mariiných sester na Koulce na Praze 5, kde se schází pražská schönstattská rodina. Naše složka je otevřená dalším zájemkyním bez rozdílu věku a stavu. Jaroslava Kabátová

Jsme společenství svobodných nebo vdaných žen, které se snaží apoštolsky a charitativně působit ve svém zaměstnání, rodině a farnosti. Naším ideálem je stát se živým svatostánkem a podobně jako Panna Maria nést Krista k lidem dnešní doby. Naše liga žen vznikla oficiálně v Rokoli 1.  9.  1996. Tehdy se sešlo několik žen z Brna a z příjemného a radostného setkání vzešel podnět k  založení ligy. Postupně se přidaly další dvě skupiny žen, které se scházely pod vedením některé z Mariiných sester, a to z Nového 28

Spoj nás

komiks

Pokračování příště. 4|2015

29

Informace v kostce Milé čtenářky a milí čtenáři, jistě jste si všimli nové vnitřní grafiky časopisu. Chtěli jsme mu dát přehlednější a modernější podobu a doufáme, že se vám líbí. Na řadě je teď nová obálka: chtěli bychom, aby se na ní odrazilo aktuální společný proud, ale zároveň, aby její podoba byla stálá a snadno rozpoznatelná. Kdybyste na ní chtěli spolupracovat a poslat nám své nápady, budeme rádi. Zašlete je na společnou adresu [email protected] (pozor: v minulém čísle jsme uvedli chybnou příponu .cz!) do 10. prosince 2015. Uprostřed časopisu naleznete list se společným proudem a veškeré informace, které se ho týkají. Tento list si můžete vytrhnout a žít podle tohoto proudu celé období. Děkujeme za četné příspěvky z různých akcí, které jste nám poslali. Ty, které se nevešly do tohoto čísla, uveřejníme v příštím. Zároveň prosíme, abyste je nám posílali dále - jenom tak časopis může fungovat. Také děkujeme za modlitby, kterými nás podporujete. Za redakční tým Elena Voctová

POZVÁNKA V sobotu 12. prosince 2015 v 10.30 hod. v katedrále svatých Petra a Pavla v Brně bude Otec biskup Vojtěch Cikrle sloužit mši svatou, při níž bude vysláno dvanáct manželských párů, které se po dva roky účastnily dvouletého kurzu Akademie pro rodinnou pedagogiku. Akademie pro rodinnou pedagogiku se koná pod záštitou Otce biskupa Vojtěcha Cikrleho. Kurz probíhal v období let 2013 – 2015. Rodiny i s dětmi se setkávaly během čtyř víkendů a jednoho pětidenního letního školení ročně. Účastníky doprovázeli P. Zdeněk Králík a manželé Hana a Pavel Nečasovi ve spolupráci s dalšími lektorskými manželskými páry. Srdečně Vás zveme, přijďte při společné bohoslužbě děkovat za tyto rodiny. Děkovat za dva roky pravidelného setkávání, za podporu a harmonizaci manželského a rodinné30

Spoj nás

ho života a za připravenost předávat nabyté zkušenosti dalším rodinám. Absolventi 2. kurzu Akademie pro rodinnou pedagogiku: Pavel a Marie Adamcovi Pavel a Pavla Esterkovi Luboš a Marie Husákovi Vladimír a Dana Kopečtí Tomáš a Kateřina Miklíkovi Vlado a Martina Mišuthovi Marek a Pavla Nečasovi Jan a Marije Noskovi Václav a Barbora Poustkovi Petr a Petra Tomáškovi Jakub a Terezie Trávníkovi Luboš a Jitka Žvakovi Foto: Wikipedia, Millenium187 (CC BY 3.0)

"TICHÝ" VÍKEND PRO MANŽELE Milé rodiny, chtěli bychom vám nabídnout postní Téma víkendu:

zastavení v Rokoli.

Setkání s bohem, partnerem i se sebou… Termín: 11. 3. –13. 3. 2016 Místo: Rokole – Poutní dům

Začátek: Pátek (čas bude upřesněn) Konec: Neděle obědem Stravování: snídaně, večeře z vlastních zásob, oběd bude zajištěn. Víkend je plánován bez dětí, ale kdo má velmi malé děti po domluvě s námi je možné vzít s sebou. Přihlášky prosíme posílejte do 25. 1. 2016 a veškeré dotazy na adrese: e-mail: [email protected] mob. Jana: 775 266 952, František 776 266 952 Na setkání s Vámi se moc těší Jana a František Trávníkovi. 4|2015

31

Pojedeš s námi na SDM do Krakova? Zúčastníme se: Schönstattského setkání mládeže (u Varšavy) 17.–19. 7. 2016. Pobyt v některé z polských diecézí (ve farnosti) 20.–25. 7. 2016. Setkání se Svatým otcem v Krakově 26.–31. 7. 2016.

Věková hranice – 14 -30 let Doprava - podle počtu přihlášených (vlastní autobus???) Cena - bude upřesněna (program v diecézi + setkání v Krakově 5800,– Kč, přihláška

do 30. 4. 2016, sleva první sourozenec 25%, druhý sourozenec 50%) Přihlašování – možné od prosince, adresa a bližší informace budou upřesněny na schönstattských webových stránkách

Setkání brněnské diecézní rodiny v kapličce na Petrově se koná pravidelně vždy v úterý před 18. dnem v měsíci. A to od 17.00, kdy začíná mše svatá.

Setkání olomoucké arcidiecézní rodiny v kapličce na dómě se koná pravidelně vždy ve čtvrtek před 18. dnem v měsíci. A to od 17.00 při společné adoraci, která trvá do 17. 50. Místní rodina tam chodí každý čtvrtek. Kdo má možnost, zůstává na mši svaté, která následuje v 18 hod.

Pražská schönstattská rodina se setkává jednou měsíčně u sester na Koulce na Praze 5 podle domluvených termínů (viz www.schoenstatt.cz). Příští setkání na Koulce bude 23. listopadu 2015. Dále pak se každý pátek následující po 18. dni v měsíci sejdeme na večerní mši svaté v 18h v katedrále sv. Víta. 32

Spoj nás

knižní nabídka

Schönstatt - Zakládací listiny

První oficiální vydání nejen Zakládacích listin, ale i dopisu ze Santa Maria a Zakládací listiny domácí svatyňky, 98 stran. K dostání u sester v Rokoli - cena 80 Kč.

Peter Wolf: Svatyňka pramen života

Vybrané texty od P. Josefa Kentenicha. Kniha byla vydána k Roku svatyňky v přípravě na výročí 100 let Schönstattu, 145 stran. K dostání u sester v Rokoli - cena 120 Kč.

Peter Wolf: Tvá úmluva naše poslání

P. Wolf pomocí vybraných přednášek otce Kentenich nabízí nový pohled a možnost lépe porozumět rozsáhlému tématu Úmluvy lásky, 158 stran. K dostání u sester v Rokoli cena 150 Kč.

Peter Wolf: Jeho poslání naše misie

mezinárodní Schönstattské hnutí je na společné cestě ke 100. výročí svého založení paterem Kentenichem. Třetí úsek cesty tvoří Rok misionářského poslání. Výbor ze zakladatelových textů a úvody k nim nás chtějí pozvat a pomoci nám, abychom nově pocítili apoštolského ducha doby zakládání a v budoucnu ho nesli dále. K dostání u sester v Rokoli. 152 stran, cena 156 Kč. Další literatura k dostání u sester v Rokoli:

Vaše srdce se rozhořela – 6 osobností, 78 Kč Pater Menningen vypráví – 80 Kč 4|2015

33

Dorothea M. Schlickmannová: Skrytá léta – dětství a mládí patera Kentenicha, 180 Kč

Paul Hannappel: Josef Engling/Terezie Martinová – 80 Kč Esteban Uriburu: Hrdinou dnes, ne až zítra – 90 Kč P. Josef Kentenich: V pondělí večer (manželství jako cesta ke svatosti) – 120 Kč

S.M.Jana Šrutová: Mariánská úcta na prahu třetího tisíciletí – 79 Kč, Novéna pro nastávající maminky – 60 Kč. 14 ti denní kalendáře na rok 2016 s citáty P. Kentenicha. P. Elmar Busse: Když semafor vypráví o Bohu – 80 Kč, Věra Karásková, Eleonory Voračické 5, 616 00 Brno, tel.: 549 247 177, email: [email protected] Helena Švubová: Panna Maria Matka – 89 Kč + poštovné, k dostání u Jana Macka (adresa v tiráži).

Obrázky MTA si můžete zakoupit u Mariiných sester v Rokoli. Obrázky jsou v následujících rozměrech a ceně: 340×270 mm (12mm okraj) – cena 29 Kč 270×200 mm (8mm okraj) – cena 16 Kč 150×108 mm – cena 1,8 Kč zatavený v pevné průhledné folii – 10 Kč 121×86 mm (malý obrázek) – 2 Kč Objednané obrázky vám budou zaslány poštou. K ceně bude účtováno poštovné. Samolepící nálepka – znak (symbol) schönstattského hnutí – (průměr cca 11cm) provedení na bílém nebo průhledném pozadí. Cena 17 Kč/ks. Objednávky vyřizuje Antonín Crha ([email protected]).

34

Spoj nás

Vydává Schönstattské hnutí, Viniční 461/69, 615 00 Brno, e-mail: [email protected] Redakce: Maria Elena Voctová Massa, Mikanova 3261/3, 106 00 Praha 10, e-mail: [email protected], tel: 774 591459 Jaroslava a Josef Danielovi - [email protected] Martin Vocet - [email protected] Ludmila Martínková - [email protected] Jan Macek - [email protected] P. Daniel Bořkovec - [email protected] P. Zdeněk Králík - [email protected] Příspěvky do příštího čísla nutno poslat do 25. prosince 2015 na společnou adresu: [email protected] Grafické zpracování obálky: ak. mal. Mario Král. Tisk: Jan Macek a Pavel Kusala, www.tiskem.cz Oldřich Krchňák (finanční správa) - [email protected] Evidence odběratelů, přihlášky a odhlášení - [email protected] Číslo účtu u ČSOB v Brně: 0108667931/0300. Variabilní symboly: 99999 – hlavní podúčet (i pro platby za Spoj nás) Číslo účtu Apoštolátu u Ebanky: 1503578001/5500, název účtu je „Schönstattské hnutí“ 99999 – dary na apoštolát rodin 77777 – dary na projekt spojený s apoštolátem rodin Číslo účtu pro příspěvky na stavbu brněnské kapličky (název MPHC) vedeného u ČSOB: 4200553740/6800, variabilní symbol: 99999 Za fotografie z Říjnového týdne děkujeme manželům Juránkovým a Stejskalovým.

4|2015

35

Rokole, Říjnový týden 2015

36

Spoj nás