č
ř
č
Úvodník Milí klienti, rok se nám nenápadně překulil do podzimu. Jako malá jsem toto roční období neměla ráda. Podzim mohl za konec letních prázdnin, za rýmu a škaredé počasí. Teprve v dospělosti vidím, jaké umělecké dílo podzim přináší. Všimli jste si, jak se vybarvilo listí na stromech? Jak zčervenala jablíčka a zežloutly hrušky? Jak dozrály a zhnědly kaštany? Ráda se procházím podzimním listím, protože vesele šustí pod nohama a žasnu, kolik odstínů může mít jeden jediný list. Začala jsem podzim obdivovat. Karel Čapek ve svém Zahradníkově roku praví: „Takový podzim je přeúrodná doba – proti němu je jaro, abych tak řekl, drobet titěrné. Stane se vám někdy, že by vám jarní fialinka narostla do tří metrů výšky? Tak vidíte, zato se vám přihodí, že si zjara zasadíte nějakou tu podzimní astru a do října se vám z toho udělá dvoumetrový prales, do kterého se neodvážíte vkročit…“ Začátek listopadu nazýváme dušičkami. Hned 1. 11. slaví svátek Všichni svatí a 2. 11. si připomínáme ty, kteří nás předešli a jak doufáme, mají se už dobře. Dušičky nejsou jen obdobím vzpomínání, ale také naděje, že smrtí vše nekončí a že se se svými drahými znovu setkáme na nějakém pěkném místě. Ani v našem Domově nechceme dušičky přejít bez povšimnutí, naopak
chceme uspořádat vzpomínkovou akci. V nejbližších dnech bude do zahrady Domova trvale nainstalován pietní kámen. Chceme vám tím umožnit zapálit svíčku na bezpečném a zároveň důstojném místě. Dušičková slavnost se koná 19. 11. od 15 hodin nejprve v jídelně domova při mši svaté a následně požehnáním pietního kamene bystrckým farářem. Na slavnost budou pozváni i příbuzní nedávno zesnulých klientů. Přeji Vám, aby pro vás podzim nebyl časem nepříjemných plískanic, ale naopak veselých barev. Stačí jen rozhodnout se nechat náš častý pesimismus hluboko ve skříni a na nadcházející dny se podívat očima plnýma optimismu a naděje. Jitka Jůzová
Sociální pracovnice radí - tentokrát na téma “Jak získat průkaz osoby se zdravotním postižením” Průkaz osoby se zdravotním postižením - Průkaz TP, ZTP,
ZTP/P V minulém čísle našeho časopisu jsem vám napsala výhody průkazek TP, ZTP, ZTP/P. V tomto čísle vás seznámím s tím, jak získat tuto průkazku. O průkaz osoby zdravotně postižené se žádá na Úřadu práce na formuláři k tomu určeném. Úřad práce, Křenova 111/25, Brno Formulář – Žádost o přiznání průkazu osoby zdravotně postižené O průkaz osoby zdravotně postižené by měli žádat lidé s tělesným, smyslovým a duševním postižením, jehož charakter
odpovídá dlouhodobému nepříznivému zdravotnímu stavu. Tato podmínka musí být naplněna. Na základě žádosti úřad práce zahájí samostatné řízení, během kterého se posuzuje zdravotní stav žadatele. Tento zdravotní stav posuzuje posudková komise, a to z materiálu získaného od praktického lékaře žadatele. Na základě práce posudkové komise se vydá rozhodnutí o přiznání či nepřiznání průkazky osoby zdravotně postižené. Pokud potřebujete v této záležitosti pomoci, máte možnost se obrátit na sociální pracovnici našeho domova. Monika Čermáková
Tvorba našich klientů Naše pěsnička Nezapomeň frajárko na překrásné chvíle, chvíle potěšení a pěsničky milé Pěsnička vždy pohladí, po duši srdíčku, nezapomeň frajárko na naši pěsničku Pěsničko leť krajinou, pozdravuj tam v dáli, ať tě lidé milují a mají tě rádi V srdcích nám zůstává, to co rádi máme, vzpomínka a pěsnička vždy s námi zůstane Josef Klečka
Foltýnka Náš domov na Foltýnové vzkvétá, Foltýnka je pravý domov náš. My mnozí tu žijeme už léta. Souseda tu za přítele máš. Pečují a starají se s láskou, Aby nám tu bylo vždycky hej. Netrap se nad každou novou vráskou, raději si s námi zazpívej. Jaroslava Procházková
Představitelé populace Přistup příteli, pohlédni průzorem! Poslanci pracují… Proboha polovina poslanců podřimuje, případně pochrupuje! Prosím pane, přineste pro přísedící poslance polštáře, předejdeme pohmožděninám! Pozornost poslanců poklesla především po polední přestávce průměrně pod padesát procent. Přijde příkladné potrestání; především peněžní pokutou přítomných Věra Miovská
Pokažená pusa Přijď Petříčku pod parapet Přidám pusu, případně pět. Padla pusa, proč ne pět? Překážel prý parapet! … Potvora! … Věra Miovská Papež postoupil pontifikát příslušným prelátům. Pan president „přemoudřelý“ penzionován. Plebiscit prosadil pana presidenta „přívětivého pijana“. Plebejcům pomáhej pánbůh. Věra Miovská
O čem se mluví – zajímají nás vaše názory, zkušenosti, zážitky VOLBY „Senát je zbytečný, voliče nezajímá!“ „Soud už řeší první stížnosti na volby.“ „Volby byly podvodem na voličích.“ „Proč k volbách nikdo nechodí?“ Takové a podobné titulky zazněly v našich médiích. Volbami žilo mnoho z nás a také mnoho z nás volilo. Jsou mezi námi i tací, které volby nezajímají vůbec. Ptáme se našich klientů: A jak je to u vás? Pan M.V. „Souhlasím s tím, co říká pan prezident…..volby byly podvodem na voliče……. Byl jsem volit ČSSD, ale už asi naposledy, protože se mi už nelíbí, jak pracují. Jsem zvědav, jak dopadnou příští volby. Teď čtu zajímavou knihu o vývoji Evropy a zjistil jsem, že všechno se komplet opakuje.“
Paní I.S. „Já jsem volit byla. Myslím si, že volby jsou pro nás důležité a je důležité, aby člověk volil. S výsledky voleb jsem spokojená. K referendu ohledně brněnského nádraží mám takový názor, že chci, aby nádraží zůstalo, tam kde je.“ Monika Čermáková
Představujeme kočky a zajímavosti o nich Milí čtenáři, tentokrát Vás seznámím s několika teoretickými informacemi o kočkách jako takových. Poslední roky je zooterapie známým pojmem. Využívání psů, koní (canisterapie, hippoterapie) a dalších zvířat je běžné. Vědci zjistili, že při hlazení zvířete dochází ke zvyšování hladiny oxytocinu (látka bojující proti stresu), serotoninu a endorfinu. Felinoterapie (terapie kočkou) se do praxe dostávala postupně a mimo zahraničí také v našich podmínkách poukazuje na léčebný potenciál koček. Kočky (oproti jiným zvířatům) mají svá specifika. Jsou nenáročné na čas, péči, finance aj. Nepotřebují venčit, nemají velkou spotřebu krmiva, jsou menší a lehčí – vejdou se na klín a nejsou těžké. Nevyžadují po člověku, aby s nimi běhal. Dokážou být rozvážné a klidné. Pokud není nálada ke družení z jedné či druhé strany, tak jednoduše odejdou a nedorážejí, ale ani se nenechají prosit. To však neznamená, že pro tuto terapii se hodí každá kočka. Jak se říká: „Co kočka, to jiná povaha.“ Pro tento účel je třeba vybrat kočku klidnou, dobře socializovanou, zvyklou na člověka. Povahu obvykle určují první týdny jejího života – tj. kde žila, jaké má zkušenosti s lidmi, popř. s ostatními zvířaty. Dobře socializovaná kočka, která se lidí nebojí a má s nimi dobré zkušenost se pro felinoterapii hodí. Přes nenáročnost péče o kočky je třeba dbát na pravidelnou zdravotní péči – očkování, odčervení, péči o srst a chrup,
dodržovat čistotu kočičího záchodku, krmit je kvalitní krmivem a dodávat dostatek čerstvé vody.
Kočka je velkou emoční podporou. Přijímá člověka bez podmínek a odvádí pozornost od našich problémů. Předchází stresu nebo ho uvolňuje, zklidňuje člověka, upravuje krevní tlak. Kočka je pro svůj klid a nenáročnost ideálním partnerem např. pro seniory. Mezi lidmi ještě stále přežívají pověry a mýty o kočkách, jako například že na rozdíl od psa je falešná, má ráda jen sama sebe, je sobecká a neposlušná. Skutečně srovnávat kočky se psem nemůžeme. Kočka neposlouchá jako pes. Jestliže chce, přijde sama a nemusí být vyzvána. Je zvířecí osobností a nenechá se do ničeho nutit, rozhoduje se sama za sebe, a přesto dokáže být milá, mazlivá, důvěřivá i oddaná. Alena Sobotková
Rozhovor s vedoucím dobrovolnického centra ADRA Domov pro seniory Foltýnova začal v tomto roce spolupracovat s dobrovolnickým centrem ADRA. Zatím do našeho domova prostřednictvím Adry dochází jeden dobrovolník, další zájemci však budou brzy následovat. Proto Vám přinášíme rozhovor s vedoucím nového brněnského dobrovolnického centra ADRA Jakubem Dostálem. Rozhovor se uskutečnil pro webové stránky Adry a my děkujeme za možnost otisknout jej v našich Foltýnovinách. Rozhovor jsme pro potřeby našich novin trochu zkrátili. Co předcházelo vzniku dobrovolnického centra v Brně?
nového
Rok pečlivé práce, promýšlení, jednání, zvažování, výběr dobrovolníků, schůzky s nimi a hlavně tři čtvrtě roku aktivní dobrovolnické činnosti v domovech pro seniory. Říkáte, že již devět měsíců v Brně ADRA aktivně funguje v dobrovolnické činnosti. Jak je možné, že jste vznikli až teď na podzim? To je zajímavá otázka (úsměv). Je to možné proto, že jsme se při vzniku centra rozhodli jít tzv. severomoravskou cestou. To znamená, že když začala na severní Moravě vznikat dobrovolnická centra, ve dvou případech se to stalo tak, že z největšího centra se postupně vyčlenila dvě menší, která poté dále rostla a rozvíjela se. Tato cesta je výhodná v tom, že může docházet k snadnějšímu přenosu zkušeností a budoucí nový vedoucí se může učit od stávajícího vedoucího a čerpat od něj zkušenosti a také inspiraci. Proto jsme se rozhodli začít
pracovat na DC Brno ve spolupráci s kolegy z DC Znojmo, které bylo do letošního 1. září jediné naše DC na jižní Moravě. Bude toto osamostatnění znatelné například ve vztahu k dobrovolníkům či jejich práci? Dobrovolníků se vznik nového centra výrazněji nedotkne, na druhou stranu zde konečně máme centrum, které je naše jako všech Brňáků. Je také pravda, že naše dobrovolnické programy budou ještě do konce roku probíhat ve spolupráci s našimi znojemskými kolegy. Co znamená, že někdo působí jako dobrovolník? Dobrovolník je v podstatě někdo, kdo dělá něco, co nemusí, za co nemá žádné peníze a dělá to pro ostatní. Občas mi někteří lidé říkají „Já nejsem dobrovolník, já jen tak pomáhám.“, ale o tom přesně dobrovolnictví je. Udělat něco pro druhého člověka, ať už to dělám pod nějakou organizací nebo během různých situací, které život přináší. Co přesně obnáší role dobrovolníka? V současné době vysíláme v Brně dobrovolníky do čtyř domovů pro seniory, kam docházejí trávit s klienty jejich volný čas. Přichází tam pravidelně jednou týdně či jednou za čtrnáct dní na hodinku či dvě. Prakticky to probíhá tak, že dobrovolníci chodí vždy za svým určeným seniorem, s nímž si povídají a provádí různé aktivity, které jim oboustranně vyhovují a jsou přiměřené věku a zdravotnímu stavu člověka.
Jak vypadá typický dobrovolník Adry? Především má srdce na pravém místě a upřímný zájem o druhé lidi. Jinak, dobrovolníci jsou lidé všech věkových kategorií, od teenagerů až po samotné seniory. Jsou to většinou ženy, ale také muži. Lidé různých profesí, zájmů, hodnotových orientací i povah, které spojuje jedno-a to je zájem dělat něco pro ty, kteří to potřebují. Jak to naopak vypadá na druhé straně dobrovolnické práce? Na druhé straně dobrovolnické práce jsou senioři, kterých v brněnských domovech, kromě LDN a nemocnic či hospiců, žije více než 2000. Každý z nich má svůj životní příběh a velká část z nich bojuje s pocity osamělosti, někdy i beznaděje. Někteří z nich se obtížně vyrovnávají se životem seniora, cítí se být ostatním na obtíž. Dobrovolníci jim, alespoň částečně, přináší zpět jejich společenský život a nezřídka i nové přátelství. Naším úkolem je vybrat seniorům vhodného člověka, který si na ně pravidelně udělá čas, během něhož tam bude pouze pro ně. I kdyby to bylo jen na hodinu týdně, stále to má obrovskou cenu. Proto je také v domovech pro seniory velký zájem o dobrovolníky. Myslíte ze strany personálu domovů pro seniory nebo ze strany samotných seniorů? Obojí. Není v silách personálu domovů věnovat klientům tolik času ke společenskému kontaktu, kolik by optimálně potřebovali, přestože dělají, co mohou. A je také celá řada seniorů, kteří o čas strávený se člověkem zvenčí stojí. Zřejmě i z těchto důvodů máme velice dobré zpětné vazby na práci našich dobrovolníků. Dokonce máme
jeden případ, kdy se naší dobrovolnici povedlo aktivizovat klienta, který trávil již téměř veškerý čas na lůžku prostě jen tím, že se mu věnovala a že jej brala na pravidelné procházky. Tento příběh a mnoho dalších je hlavní důvod, proč děláme, co děláme. Protože to má smysl a protože každý člověk si zaslouží důstojný život, v němž bude vnímat, že není sám a že na něm někomu záleží. Z Vašeho vyprávění cítím, že má práce a činnost brněnského dobrovolnického centra velký smysl. Za tu krátkou dobu působení pod znojemským centrem dokázala vnést nové zkušenosti a zážitky do života ne jednoho obyvatele Brna, tedy seniorů i dobrovolníků. A nejen těch, ale i nás, kteří na tom pracujeme. Pro mě osobně to byl rok, který mě hodně posunul jak po profesní, tak po lidské stránce. Setkal jsem se spoustou lidských osudů. Jak seniorů, tak dobrovolníků, a bylo krásné být u toho, jak se jejich životy vzájemně prolínají a obohacují. A v čem tedy přesně spočívá vaše práce? Protože jsme malé a teprve vznikající centrum, jsem nejen vedoucí, ale i koordinátor dobrovolníků. Má práce spočívá v tom nalézt vhodné dobrovolníky, připravit je na jejich činnost a být tady pro ně během jejich dobrovolnictví u nás. Zároveň je mým úkolem zajistit, aby vše fungovalo, jak má. Spoluprací s našimi domovy pro seniory počínaje a strategickými rozhodnutími a zajištěním ekonomického fungování našeho centra konče. Jinými slovy, mým úkolem je nacházet vhodné zdroje, ať už lidské či finanční pro to, aby se našim seniorům lépe trávil podzim jejich života a zajistit, aby zdroje, které získáme,
končily tam, kde je to nejefektivnější. Zároveň je mým úkolem komunikovat to, co děláme, s veřejností, aby o nás lidé věděli a mohli se svobodně rozhodnout, zda nás chtějí podpořit nebo se k nám přidat jako dobrovolníci, protože podle našich zkušeností má řada lidí o to, co děláme, zájem, jen o nás ještě neví. Co je Vašim nejsilnějším zážitkem za rok práce? Silných zážitků byla za ten rok celá řada, ale nejsilnějším z nich pro mě asi byla první návštěva s jednou naší dobrovolnicí u seniora, který nikoho nemá a jehož zdravotní stav již není příliš dobrý. Při první návštěvě, kam obvykle chodím společně s dobrovolníky, se pracovnice domova zeptala seniora, zda by chtěl, aby za ním naše dobrovolnice docházela a trávila s ním čas. A tomuto člověku, na němž už bylo výrazně vidět jeho stáří a všechno, co s tím souvisí, se najednou rozzářily oči a na tváři se mu objevil úsměv a ozvalo se radostné „Ano!“. V tuto chvíli je to už tři čtvrtě roku, co naše dobrovolnice chodí za tímto pánem, a já věřím, že to obrovským způsobem obohatilo život oběma. To je hezký příběh, určitě je to také povzbuzující. Přesně tak, jsou to chvíle, které mi pomáhají překonávat i obtížné fáze mé práce, protože vím, že kdybychom se tady v Brně do toho před rokem nepustili, zdánlivě by se nic nezměnilo, svět by se točil dál, my bychom si dál žili vlastní životy, ale život těchto dvou lidí, a řady jiných dvojic, by byl do určité míry o něčem jiném. Líbí se mi myšlenka toho, že ač na první pohled se nic nezmění, životy několika desítek lidí jsou nevýslovně obohaceny.
Proto by byla škoda zůstat jen u tohoto. Jaké budou další oblasti, kam bude naše DC směřovat? Nebo kam chcete vy osobně, aby směřovalo? To jsou dvě rozdílné věci (říká s úsměvem). Mým velkým přáním je, aby každý senior, ale nejen senior, ale i ostatní lidé pobývající v zařízeních zdravotně-sociální péče, měli k dispozici někoho, budou-li o to stát, kdo s nimi bude pravidelně trávit volný čas a kdo bude naplňovat potřebu lidské blízkosti. Na druhou stranu, byl jsem vždy spíše optimistický realista a vím, že člověk nemůže dělat všechno a už vůbec nemůže dělat všechno hned. Proto se teď zaměřujeme na rozvoj dobrovolnictví v našich čtyřech brněnských domovech a od nového roku také zahajujeme dobrovolnický program ve Vyškově, kde má ADRA charitativní obchůdek. Na druhou stranu, již teď se na nás obrací další brněnské organizace, které mají zájem o naše dobrovolníky. Vše se ale odvíjí od toho, kolik finančních prostředků budeme schopni pravidelně zajišťovat. Ať už od našich dárců, veřejné správy nebo od našeho zřizovatele, kterým je Církev adventistů. Děkujeme za rozhovor a přejeme celému novému centru mnoho zdaru a úspěchů!
Trénování paměti Co všechno lze trénovat? Lidský mozek je schopen zapamatovat si obrovské množství informací. Někdy se ale potýkáme s problémem, jak si informace efektivně uložit a jak si je v případě potřeby zase vybavit. Trénováním paměti můžeme dosáhnout celkového zlepšení naší paměti nebo alespoň udržení stávající úrovně. Mozek se v určitém ohledu chová jako sval, tedy pokud ho dostatečně využíváme a všestranně zatěžujeme, zvyšuje a déle si podrží svoji funkčnost. Vhodně zvolenou metodou tréninku můžeme ovlivňovat různé složky kognitivních funkcí. Různými
cvičeními můžeme posílit například kvalitu krátkodobé i dlouhodobé paměti, zdokonalit schopnost koncentrace pozornosti, obnovit nebo rozšířit slovní zásobu a zlepšit výbavnost slov. Tréninkem můžeme vylepšit matematické dovednosti, podpořit logické myšlení a myšlení v souvislostech. Dalšími cvičeními tříbíme své smysly, a tedy smyslovou paměť. Jsme poté schopni lépe rozeznávat zvuky, barvy, vůně a chutě. Možností, které cílené trénování paměti nabízí, je skutečně mnoho. Řešení všech úkolů najdete na poslední straně Foltýnovin.
ÚKOL Č. 1 Najděte všechna písmena H a dejte je do kroužku a všechny číslice 3 přeškrtněte
ÚKOL Č. 2 Do každé skupiny slov logicky jedno nepatří. Označte nehodící se výraz a zdůvodněte Amerika, Asie, Evropa, Aljaška, Afrika .......................................................................... Amazonka, Nil, Mississippi, Dunaj, Balaton .................................................................. Andy, Alpy, Gobi, Kavkaz, Himaláje ............................................................................. Kalahari, Sahara, Kilimandžáro, Atacama ...................................................................... New York, Paříž, Londýn, Stockholm, Helsinky ............................................................ Ráno, odpoledne, večer, týden, dopoledne ...................................................................... Kozoroh, lev, panna, býk, sysel ....................................................................................... Prsa, kraul, motýlek, krk, znak ........................................................................................ Teta, babička, kmotr, dědeček, bratr, otec .......................................................................
ÚKOL Č. 3 K uvedeným svátkům nebo výročím přiřaďte správná data 1. Mezinárodní den žen
a) 5. července
2. Upálení mistra Jana Husa
b) 1. dubna
3. Den slovanských věrozvěstů
c) 6. července
4. Sv. Václav
d) 28. září
5. Tři králové
e) 6. ledna
6. Boží hod vánoční
f) 1. května
7. Apríl
g) 31. prosince
8. Den učitelů
h) 8. březen
9. Mezinárodní den dětí
i) 25. prosince
10. Svátek práce
j) 2. květnová neděle
11. Silvestr
k) 1. června
12. Svátek matek
l) 28. března Gabriela Štefanová
Kalendárium Listopad: „Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.“ 5. 11. 1414 – V Kostnici byl zahájen kostnický koncil, v jehož průběhu byl mimo jiné odsouzen a upálen římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel a reformátor Jan Hus. 6. 11. 1836 - Zemřel Karel Hynek Mácha, český romantický básník. Jeho lyrickoepická skladba Máj je jednou z nejvydávanějších českých knih. 7. 11. 1811 - Narodil se Karel Jaromír Erben, český spisovatel a básník. Nejvíce proslul Erben svou sbírkou Kytice z pověstí národních. 8. 11. 1620 - České stavovské vojsko bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře v Praze, čímž skončilo české stavovské povstání. Vlády v českých zemích se pak ujal Ferdinand II. Štýrský. 9. 11. 1989 - Pád Berlínské zdi. Západní a východní Berlín se spojily a byl také otevřen zbytek hranice mezi NDR a NSR. 11. 11. 1918 – Skončila první světová válka. 17. 11. 1989 – Počátek Sametové revoluce, která vedla ke zhroucení komunistického režimu v Československu. 21. 11. 2000 - Zemřel Emil Zátopek, český sportovec a čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu. Prosinec: „Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.“
povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. 8. 12. 1980 – John Lennon, bývalý člen skupiny The Beatles, byl smrtelně postřelen Markem Davidem Chapmanem před svým newyorským bytem. 18. 12. 2011 – Zemřel československý a český prezident Václav Havel. 25. 12. 1642 – Narodil se Isaac Newton, anglický fyzik, matematik, astronom a filozof. 29. 12. 1989 – Sametová revoluce: československým prezidentem byl zvolen dramatik a disident Václav Havel. 31. 12. 1992 – Přesně ve 24.00 se Česká a Slovenská Federativní Republika rozdělila na Českou a Slovenskou republiku. Leden: „Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší.“ 1. 1. 1990 – Moravské město Zlín se vrátilo ke svému původnímu jménu (v letech 1949–1989 se jmenovalo Gottwaldov). 8. 1. 1935 – Narodil se Elvis Presley, americký zpěvák. 11. 1. 1922 – V Torontu v Kanadě byl k léčbě diabetes (cukrovky) poprvé použit inzulin. 21. 1. 1862 – Zemřela Božena Němcová, česká spisovatelka, autorka povídky Babička. 26. 1. 1950 – Narodil se Ivan Hlinka, český hokejista a hokejový trenér. Jitka Jůzová
6. 12. 1774 – Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád, jímž byla zavedena
Úvaha pana Mojmíra Makeše Článek vznikl na základě úkolu na zájmové činnosti. Pan Makeš přenesl kontext filmu Obecná škola z roku 1991 do současnosti. Film jsem viděl před asi 25 lety a pochopitelně tedy nemohu reagovat na jeho obsah. Ale neodbytně se mně vnucuje myšlenka, jaký ohlas by scénář (velmi úspěšný v roce 1991!) vzbudil v roce 2016. Podstatu děje tvoří fakt, že učitelka nezvládá třídu tak, že se nakonec musí skrýt v blázinci. Tedy téma je v roce 2016 mimořádně aktuální – viz pražská průmyslová škola. Jak to tehdy řešili? Třída dostala nového učitele (muže), který byl vybaven jezdeckými botami, pouzdrem na pistoli a rákoskou, sjednal ve třídě rychlou nápravu, u žáků získal nejen respekt, ale i výraznou oblíbenost. To dnes ovšem není možné z naprosto zásadního důvodu: byl viděn opakovaně (?) s rákoskou! Mít v ruce rákosku by dnes vzbudilo ohromný rozruch nebo spíše skandál či zděšení u následujících institucí: a) u ředitele školy b) u ministerstva školství (tvorba vyšetřovacích komisí) c) u ombudsmana (návrh zákonného opatření) d) u generálního (ústředního) vedení školních inspekcí (tvorba … kontrol, hledajících ve škole rákosky) e) u médií (TV, tisk, rozhlasové stanice, diskusní pořady z účasti expertů z UK, MU, pedagogů z Akademie věd atp.) f) u sdružení rodičů a přátel školy (podpisové akce, petice)
g) u politických stran (které by se rychle orientovaly v politickém profilu učitele) h) u desítek veřejně prospěšných organizací v Praze, bojujících o přežití i) u parlamentu a senátu (interpretace, tvorba proslulých parlamentních komisí…) Po učiteli by se tzv. „zaprášilo“, v pedagogické oblasti by byl doživotně znemožněn. Na druhé straně nutno připustit, že vývoj situace od roku 1991 výrazně snižuje nezaměstnanost u nemanuálních profesí (dnes jsme v tomto směru už na špičce v EU!) Co k tomu říct závěrem? Řídíme se heslem, jež vše ovládá, že peníze jsou až na prvním místě. A tak se to snažíme řešit zvyšováním platů učitelek. Stálo by za větší pozornost, z jakých motivů se na pedagogické obory VŠ hlásí uchazeči. Třeba by bylo užitečné zahlédnout i fakt, že např. ve Finsku vybírají na studium pedagogiky jen ty nejlepší a ne naopak. Všude v Evropě rostou jako houby po dešti (základními školami počínaje) školy výběrové, s vysokými požadavky na úroveň uchazečů. U nás jdeme přesně opačným směrem. A skýtáme tak vyhlídky nejen na další pokles úrovně vzdělávání, ale i vyhlídky na to, že učitelky budou ze škol rychleji prchat… A to nejdůležitější na závěr, rada pro nás, kteří se na to vše díváme buď lhostejně, nebo i se zděšením. Tedy rada osobní: Věnovat se co nejvíce svému mikroklimatu,
starat se o co nejzdravější stravu, tělesnou aktivitu, brzdit pokles kapacity mozku a naučit se zhluboka dýchat. (Pokud by to vše nepomáhalo, lze
v zoufalství třeba sledovat nejoblíbenější český TV seriál „Ordinace v růžové zahradě“…).
Pranostiky Listopad o Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí. o Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.
o Svatá Kateřina dává housle do komína. o Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.
Folklórní okénko Dušičky (2. listopadu) V současných kalendářích je 2. listopad označen jako Památka zesnulých. V lidovém projevu se běžně hovoří o Dušičkách nebo Všech svatých. Podoba dnešních Dušiček je, dá se říct, téměř všude stejná. V tento den pozůstalí více než jindy vzpomínají a upravují hroby svých blízkých, zdobí je věnci, květinami a zapalují za jejich duše na hrobě svíčky – symboly příslibu věčného života těm, kteří věří v Krista. V kostelech a na hřbitovech se slouží čtené nebo zpívané mše. Dříve se věřilo, že tento den mohly duše vystupovat z očistce. Podle toho, jaký byl jejich pozemský život, mohly živým pomáhat, ale i mstít se těm, kteří jim za života ubližovali.
Karel Jaromír Erben v básni Svatební košile ze sbírky Kytice čerpal námět právě z této pověry. Svatební košile (K. J. Erben) Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Na stěně nízké světničky byl obraz boží rodičky, rodičky boží s děťátkem, tak jako růže s poupátkem. A před tou mocnou světicí viděti pannu klečící klečela, líce skloněné, ruce na prsa složené; slzy jí z očí padaly, čelem se ňádra zdvihaly. A když slzička upadla, v ty bílé ňádra zapadla.
A aby to bylo ještě o trochu složitější, začala se v poslední době v celé Evropě ujímat i americká podoba tohoto svátku – Halloween. Typickou ozdobou Halloweenu jsou prořezávané dýně se svíčkou uvnitř.
Svatý Martin (11. listopadu) Legenda o svatém Martinovi říká, že jako mladý muž musel na přání svého otce vstoupit do císařské armády k jezdectvu. Vypráví se, že jednou v zimě projížděl na bílém koni městskou branou a potkal chladem se třesoucího žebráka. Martin neměl u sebe nic, než svůj červený vojenský plášť. Rozťal ho svým mečem na půl a jednu polovinu žebrákovi daroval. Rozdělil se s ním o teplo. Následující noci měl vidění, v němž se mu zjevil Kristus s polovinou jeho pláště. To bylo důvodem jeho odchodu od vojska. Přijal křest svatý, a i když se v pozdějších letech stal biskupem, žil skromným životem, čímž si získal oblibu. Zvyky a zvyklosti Svatomartinské období je doba hodovní neboli posvícenská. Pro tyto slavnostní chvíle se krmily husy („Martinské husy“), na kterých si pochutnávali ve městech i na vesnicích. Podle legendy tento zvyk vznikl tak, že svatého Martina při kázání rušily husy, a proto za to pykají na svatomartinském pekáči. Existuje však prý ještě jedna legenda, podle které se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily. Z kynutého buchtového nebo rohlíkového těsta se peklo pečivo – rohy, buchty s povidly a mákem a rohlíky ohnuté do tvaru podkovy. To proto, že sv. Martin jezdil na koni.
V den svatého Martina se také křtí svatomartinská vína nového ročníku, která jsou svěží a ovocitá.
Pranostiky o svatém Martinovi o o o
Na svatého Martina kouřívá se z komína, a na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. Přijde-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima suchá a tuhá. Veronika Večeřová
Kvíz Poznáte místo na fotografii? (řešení najdete na poslední straně)
Jitka Jůzová
Vtipy
Jana Kubíčková
Jana Kubíčková
Zajímavosti o vejcích Vejce mohou být bílá, hnědá, načervenalá i kropenatá. Setkat se však můžete i s nazelenalou či modře zbarvenou skořápkou. Co způsobuje odlišnou barvu vajíček? A je pravda, jak se někdy říká, že jsou tmavší vejce chutnější a kvalitnější? Vaječná skořápka získává svou barvu ve vejcovodu slepice. Množství a podoba pigmentace se liší v závislosti na druhu drůbeže. Platí tedy, že některé druhy slepic snášejí pouze bílá vejce, jiné výhradně tmavší vejce.
Zabarvení žloutku je závislé na obsahu betakarotenu v krmivu. Betakaroten je obsažen v zelené píci, takže slepice, jež se pasou na trávě, mají zpravidla barevnější žloutky. Barva žloutku se ale dnes dá ovlivnit i přidáním syntetického karotenu do krmiva, takže i nosnice z velkochovů mohou snášet vajíčka s oranžově červeným žloutkem.
Odstín skořápky se sice během snáškového cyklu může mírně měnit, ale rozhodně se nestane, že by jedna slepice snesla jednou bílé a podruhé tmavé vejce. Barvu vajíčka můžeme snadno předem odhadnout jediným pohledem na slepici. U běžných plemen totiž odpovídá barva vaječné skořápky barvě jejich ušnice. Slepice s bílými ušnicemi zpravidla snášejí vajíčka bílá (nemají pigmentovou žlázu) a slepice s tmavými ušnicemi vajíčka tmavá, která mají tvrdší skořápku.
Jana Kubíčková
Chuť vejce se pak odvíjí od toho, v jakých podmínkách jsou slepice chovány a jak kvalitní potravou se živí. Barva skořápky tedy žádný vliv na chuť ani kvalitu vajíčka nemá. Přesto existují určité národní preference mezi bílými a hnědými vejci. Většina Američanů například upřednostňuje bílou barvu, zatímco Angličané mají radši hnědou. A který druh slepic snáší modrá, respektive zelenomodrá vajíčka? Jedná se o plemeno araukana, jehož původním domovem je Chile.
Zajímavosti o kávě Káva patří mezi nejoblíbenější nápoje na světě, a přece je mnoho věcí, které o ní nevíme.
Káva je ovoce. Kávová zrna jsou středy z bobulí. Kávové bobule, boby kávovníku, jsou jedlé plody, které mají kávová zrna uvnitř. Říká se jim "fazole", protože jsou velice podobné fazolím. Existují dva druhy fazolí kávy: arabica a robusta. Mají různé chutě a jiný obsah kofeinu. Pro arabicu je typická její výrazná acidita (kyselost), je ale chuťově jemnější než robusta a pyšní se intenzivnějším aroma, je proto ideální pro přípravu jednodruhových nápojů. Zrna arabicy mají v sobě 0,8 až 1,7 % kofeinu. Robusta je známá svou výrazně hořkou chutí, často v šálku této kávy ucítíte zemité, silné tělo, proto se hojně používá do směsí. Obsahuje až dvakrát více kofeinu než arabica (1,7 až 3,5 %). Káva může nahradit fosilní paliva. Kávová zrna jsou hořlavá a vědci se domnívají, že by mohla nahradit fosilní paliva, jako jeden z našich hlavních zdrojů energie a pohonných hmot. Káva byla původně potravina, ne pití. První africké kmeny si tvořily energeticke koule, které žvýkaly. Jednalo se o kombinaci kávového zrna s tukem. V afrických zemích, produkujících kávu (až na výjimku Etiopie) se káva dodnes pije jen velmi málo. Čím je káva více upražena, tím více zaniká její charakter a kvalita. První česká kavárna vznikla v Praze.Pod malostranskou Mosteckou věží ji v roce 1714 otevřel arabský podnikatel Georgius Hatalah z Damašku. Činí nás šťastnými. Z průzkumu agentury Stem/Mark vyplynulo, že 88 % Čechů a 87 % Slováků udělá dobrá káva vždy radost.
Za rozpustnou kávu vděčíme Japonsku, kde v roce 1901 poprvé spatřila světlo světa. Rozdíl mezi rozpustnou a překapávanou kávou je ve výrobě. Rozpustná káva se vyrábí tak, že se nejprve připraví velmi silný kávový koncentrát, který se následně šetrně usuší. Překapávaná je z mletých zrn. Po vodě a čaji je jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě. Ročně se jí vypije okolo 400 miliard šálků. Ve Francii je káva považována za nápoj demokracie. V roce 1789 se v pařížském Café Foi konaly politické rozhovory, které vedly k Francouzské revoluci. Kávě se budeme věnovat také u nás v domově a to trochu netradičně! Pro zájemce bude v úterý 11. 1. 2016 od 14:30 hod. v naší jídelně připravena netradiční aktivita – malování kávou. Z centra Ulita ve Vyškově nás přijede navštívit lektorka Mgr. Ivana Rumpelová, Ph.D., která má s malováním kávou bohaté zkušenosti. Počet účastníků bude omezen, přihlašovat se budete moci jako obvykle – na nástěnce v jídelně bude od 26. 12. 2016 vyvěšen plakát.
Jana Kubíčková
Okno do duše Dny se nám krátí, listí se barví a opadává, prší, venku je nevlídno. Za chvíli tu budou „Dušičky“. Budeme vzpomínat na ty, kteří už tu s námi nejsou. Člověk by si řekl: Takový smutný čas! Ale pomysleli jste někdy, jak toto období může vnímat dítě? Možná si řeknete: „Co je to za otázku?“ Chci vám totiž povyprávět krátký příběh z mého dětství. Už je to pěkná řádka let, když mne má maminka vozila na kočáře po sídlišti Komín. Ti, kdo to tam znáte, asi víte, že v Komíně je menší hřbitůvek, který byl jednu dobu zrušen a pak zase obnoven. Byl obehnán nízkou obílenou zdí. Já, co by malé dítě, sedíc na kočáře, jsem viděla pramálo z toho, co se na hřbitově za zdí děje. Věděla jsem, že tam jsou pohřbení lidé, ale co to konkrétně znamená, to jsem ještě nechápala. Byla jsem zvědavá, a proto jsem se pořád na něco ptala. Mámě ze mě musely občas brnět uši. V jednu chvíli jsem se na ni
zase obrátila s dotazem: Maminko, a co tam ti lidé na hřbitově dělají? Máma se mi snažila říct, že tam odpočívají, myslela si totiž, že mluvím o těch, co jsou tam pohřbeni. Já jí však namítla: Ale ne, oni tam vykukují! A nedala jsem si to za žádnou cenu vymluvit, až máma zvedla hlavu od mého kočárku a podívala se jen tak mimochodem směrem ke hřbitovu, pak pochopila. V úrovni kočáru nebyly vidět hroby, ale jen, nad zdí vykukující hlavy lidí, kteří přišli před Dušičkami pohrabat listí, dát kytky a zapálit svíčky. Je to již čtyřicet let a já mám tuto historku „na talíři“ pokaždé, když začne být venku sychravo. Přeji vám, abyste se dokázali i v tyto podzimní dny radovat tak, jak se radují malé děti, tedy v každém okamžiku, z každé maličkosti a s velikou upřímností a aby vaše čistá radost svítila na cestu vám i všem ve vaší blízkosti. Katka Malinková
Slova pro potěchu duše Musíš tančit, jako když se nikdo nedívá. Milovat, jako by ti nemělo být nikdy ublíženo. Zpívat, jako když nikdo neposlouchá A žít jako by bylo nebe na zemi. ~ M. Twain Pokud byste přišli k šamanovi nebo léčiteli v některém šamanském společenství a stěžovali si na sklíčenost, úzkost nebo depresi, nejspíš by vám položil jednu ze čtyř otázek: Kdy jsi přestal/a tančit? Kdy jsi přestal/a zpívat? Kdy jsi přestal/a propadat kouzlu příběhů? Kdy jsi přestal/a hledat uklidnění ve sladké krajině ticha?" ~ Gabrielle Roth Jana Prajznerová
Ze školních škamen – poznáte autora? Podzimní jitro Ves v šeru spí, sám chodím po hrázi; kol pole jen a pole bez hrází. Jen žluté listí, oč zavadí nohy, na obzoru jen černají se stohy. Ach druhdy jaké vášní útoky mi v srdce na témž místě hřměly! Teď všady mír, sen hluchý, hluboký, háj bezlistý je a luh osiřelý. Na úděl svého žití klidně zřím. To věru dost, ba víc než srdce žádá. že mohu klidně patřit na podzim, jak houstne mlha a jak listí padá. (řešení najdete na předposlední straně) Jitka Jůzová
Příběhy našich sousedů – Příběh pana Vladimíra Jaška V mládí se vyučil obchodním příručím a po úspěšném složení zkoušek nastoupil do proslulého podniku Tomáše Bati ve Zlíně. Po nabytí cenných zkušeností založil vlastní obchod, který se těšil velké oblibě zákazníků. Když ale v roce 1949 odmítl vstoupit do komunistické strany a odevzdat majetek, nastal zvrat. V novém čísle Foltýnovin představujeme pana Vladimíra Jaška, klienta s více než poutavým životním příběhem, kterého můžete denně potkat v našem domově. Ve čtyřicátých letech minulého století nakupovali lidé v obchodním domě Jašek prakticky většinu zboží denní potřeby. „Nabízeli jsme kamna, kotle, nádobí, punčochy, ale také jídlo. Zkrátka vše, co lidé potřebovali. Zaměstnával jsem příručního i učně. Obchodu se velmi dařilo,“ vzpomíná dnes osmadevadesátiletý pan Jašek. Změna přišla na počátku léta 1949. „Jedna ze stálých zákaznic mě varovala, ať si dám v obchodě vše do pořádku, protože mě brzy zatknout. Později jsem se dozvěděl, že vzkaz poslal okresní soudce, který pocházel ze stejné vesnice jako já,“ říká. V srpnu téhož roku pan Jašek skutečně obdržel dopis z Berního úřadu, podle kterého neměl v pořádku účetnictví a daně. „Na přelomu září a října mě zatkli v Bučovicích na zámku, odkud mě ještě s několika kamarády přepravili do nedalekého JZD, kde jsme okrajovali řepu. Po několika dnech pak do věznice v Uherském Brodě. Poté mě odsoudili ke třiceti dnům vězení,“ popisuje. Když si trest odpykal, převezli jej do bývalé brněnské robotárny přestavěné na obyvatelnou halu. „V robotárně jsem potkal tehdejšího
brněnského starostu a další velkoobchodníky, které potom odváželi do táborů nucených prací. V Brně mě odsoudili k dalším dvanácti měsícům za machinace s obchodními knihami. Měl jsem účetnictví v pořádku, ale ležel jsem komunistům v žaludku, protože jsem nebyl ve straně a můj bratr žil v cizině,“ dodává. Za rok trestu vystřídal řadu věznic, lágrů a pracovních míst. „Například v oslavanských dolech jsem potkal známého z Křenovic. Dal mi dioptrické brýle, protože s těmi se nemůže dolu. Přidělili mě pak na úklid kuchyně a kanceláří, což bylo mnohem příjemnější,“ usmívá se. Ve výkonu trestu se dostal taky do známého Zlína, kde se jeho životní podmínky zlepšily. „Znal jsem nadporučíka, který ve městě velel. Podíval se do mých spisů, a když viděl, že jsem odsouzený za machinace v obchodních knihách, tak se jen zasmál. Domluvil mi práci v kanceláři, kde jsem se měl výborně,“ říká pan Jašek. Po propuštění v roce 1951 nastoupil do společnosti Škoda, kde ho režim pronásledoval dál. „Ve firmě jsem byl spokojený. Dělal jsem inventury a mnohdy pracoval i tři dny bez spánku. Po několika měsících mě zavolali na kádrové oddělení a propustili mě. Vedoucí se za mě postavil, ale nebylo to nic platné,“ vzpomíná. Nikdy nedostal zpět ani milovaný obchod. „Nevrátili mi ani korunu. Všechno svedli na zmíněné machinace,“ dodává. Před nepřízeň osudu zůstává optimistou. „Pětadvacet let jsem pracoval u železničního stavitelství, kde jsem byl moc spokojený. S ženou jsme
měli v Brně krásný byt, nemůžu si stěžovat. Když na konci osmdesátých let komunisti skončili, byl jsem moc rád.
Co udělali se ale nezapomíná,“ dodává na závěr. Markéta Weinlichová
PF 2017 - Pavlíny Filipovské „Včera neděle byla“ nebo „Kapitáne, kam s tou lodí.. Písničky, které v šedesátých letech znal každý český posluchač a televizní divák. Stejně jako zpěvačku, herečku a moderátorku Pavlínu Filipovskou, která je s nimi neodlučitelně spojená. Právě legenda české scény vystoupí 18. listopadu 2016 ve 14:30 v našem domově s hudebnězábavným programem. Společně zavzpomínáme na její začátky v divadle Semafor, nebo oblíbené televizní pořady, jako bylo Dostaveníčko nebo další oblíbené písničky jako Kam letí čáp, nebo Purpura. Délka programu je sedmdesát minut. Pavlína Filipovská se narodila 28. května 1941 na pražském Žižkově. Jejím otcem byl známý český herec František Filipovský. V sedmnácti letech začala působit jako hlasatelka televizních pořadů pro děti. Přestože neuspěla při přijímacích zkouškách na AMU, přijali ji do divadla Semafor, kde
hrála a zpívala v první hře Člověk z půdy. Proslavila se pak především interpretací písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Včera neděle byla, kterou později vydala také na desce. Zmíněná deska se později stala nejprodávanější v Československu. Paní Filipovská hrála i v dalších hrách divadla Semafor, jako je inscenace Šest žen, Zuzana není pro nikoho doma nebo Papírové blues. Stejně tak působila ve filmu Kdyby tisíc klarinetů, nebo v televizním pořadu Vysílá Studio A. Později společně s Karlem Gottem a bratry Štaidlovými přešla do nově založeného divadla Apollo, vystupovala v Rokoku a zahrála si další menší role ve filmu. Od roku 1972 pracuje na volné noze, vystupuje v televizi, divadle a rozhlase. Její dcerou je známá česká novinářka Pavlína Wolfová. Markéta Weinlichová
Ve zdravém těle – zdravý duch Oběhový systém Hlavní účel oběhové soustavy živočichů je rozvádět živiny, dýchací plyny a hormony. Soustava bývá často úzce spjata se soustavou trávicí a dýchací, ale navazuje na ni i soustava vylučovací. Lidská oběhová soustava je uzavřená a je složená ze dvou hlavních okruhů: tzv. malý srdeční oběh cirkuluje krev mezi srdcem a plícemi, zatímco ve velkém srdečním oběhu koluje krev mezi srdcem a celým tělem, aby byly živiny a kyslík dopraveny k buňkám. Oběhová soustava má v lidském těle celou řadu různých funkcí. Přenáší kyslík do tkání a odvádí CO2. Rozvádí živiny z trávicí soustavy do jater a z jater do orgánů celého těla. Odvádí odpadní látky do ledvin (vznik moči) a do kůže (vzniká pot). Rozvádí po těle hormony z endokrinních žláz (žlázy s vnitřní sekrecí) a teplo (čímž řídí termoregulaci). Zprostředkovává obranu organismu proti choroboplodným zárodkům - tvorbou protilátek a mechanickým zničením. Oběhová soustava konečně vytváří a udržuje stálé vnitřní prostředí. Kardiovaskulární onemocnění jsou v širším slova smyslu veškerá onemocnění srdce a cév. Některé rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění můžeme ovlivnit, některé ne. Mezi ty neovlivnitelné patří věk a pohlaví (za
rizikový se považuje věk nad 45 let u muže a nad 55 let u ženy) nebo genetika (kardiovaskulární onemocnění v rodině). Částečně ovlivnitelným rizikovým faktorem je vysoký tlak. Ovšem námi ovlivnitelné faktory jsou: kouření, cukrovka II. typu, obezita, nízká fyzická aktivita a stres. Nejčastějším onemocněním oběhového systému je Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny. V důsledku ukládaní těchto látek dochází k zúžení stěny tepny, snížení její pružnosti a může se omezit tok krve. Orgány nejsou zásobeny dostatečně kyslíkem a dochází k jejich poškození. Ateroskleróza vede k řadě onemocnění, např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda. Pokud krev špatně odtéká z dolních končetin, může díky hydrostatickému tlaku krve v žílách dojít k oslabení a následnému vydutí stěny žíly, které je pod kůží vidět. Tak vznikají tzv. křečové žíly (varixy), které se mohou stát zdrojem zánětlivých procesů. Náchylnost ke vzniku křečových žil je dána geneticky a také druhem vykonávané činnosti. Jsou to povolání, kde se převážnou část pracovní doby postává - prodavači za pultem, kadeřnice apod. Chránit svůj kardiovaskulární systém je jak vidíte důležité. A v případě, že už došlo k rozvoji některého z onemocnění, pořád je možnost něco pro sebe udělat – pravidelně a rozumně jíst, nekouřit a denně se věnovat alespoň chvíli fyzické aktivitě. Co třeba se projít se a koupit si jablko? Jitka Jůzová
Řešení Trénování paměti Úkol 1.
Úkol 2. Amerika, Asie, Evropa, Aljaška, Afrika – není kontinent Amazonka, Nil, Mississippi, Dunaj, Balaton – není řeka Andy, Alpy, Gobi, Kavkaz, Himaláje – je poušť, nikoli pohoří Kalahari, Sahara, Kilimandžáro, Atacama – je hora, ne poušť New York, Paříž, Londýn, Stockholm, Helsinky – není hlavní město / není v Evropě Ráno, odpoledne, večer, týden, dopoledne – není část dne Kozoroh, lev, panna, býk, sysel – není znamením horoskopu Prsa, kraul, motýlek, krk, znak – není plavecký styl Teta, babička, kmotr, dědeček, bratr, otec – může, ale nemusí být nutně příbuzný
Úkol 3. 1.- h), 2.- c), 3.- a), 4.- d), 5.- e), 6.- i), 7.- b), 8.- l), 9.- k), 10.- f), 11.- g), 12.- j)
Kvíz Fotografie zachycuje dům "Zur Linde" neboli "U lípy", Dominikánská ulice kolem roku 1927.
Ze školních škamen - Autorem básně je Jaroslav Vrchlický, je z roku 1885.
