Absolventská práce. Jitka Swienteková

Absolventská práce Jitka Swienteková

Muzikoterapie pro sociální pracovníky Cíl práce: Vytvořit a uskutečnit sebezkušenostní muzikoterapeutické lekce pro budoucí sociální pracovníky

Vedoucí práce: Jana Zajícová Rok odevzdání: 2011

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Muzikoterapie pro sociální pracovníky zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

datum

jméno:

Jitka Swienteková

vlastnoruční podpis

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Muzikoterapie patří mezi expresivní terapie a zabývá se léčením člověka hudbou. Jejími klienty můţe být široké spektrum lidí s různými potřebami. Tato absolventská práce se zaměřuje na moţnost, kdy je klientem muzikoterapeutického procesu sociální pracovník. Hledá proto metody a techniky muzikoterapie, které mohou sociálnímu pracovníkovi pomoci řešit jeho problémy či zdokonalovat se v oblastech souvisejících s jeho profesí, a tyto pak pouţívá v konkrétním programu, sloţeném z rozličných aktivit a

her.

Výstupem

práce

je

tématicky

zpracovaný

program

pro

několik

muzikoterapeutických lekcí zacílených na vybrané oblasti. Kaţdá oblast je vyjasněna i z pohledu odborné literatury, přičemţ poskytuje základní informace, ze kterých se vychází při tvorbě vhodného programu.

Klíčová slova Muzikoterapie, sociální práce, komunikace, emoce, hranice, stres, workshop

Annotation The music therapy is one of the expressive therapies. It is focused on the healing people by music. Its clients can be a wide range of people with different needs. This work is devoted to the possibility when the client of music therapy process is a social worker. Therefore it looking for a methods and techniques of music therapy, that would help the social worker with his problems and would help him to improve in his professional skills. The product of this work is music therapy program aimed to the selected topics. Each topic is processed from the perspective of special literature.

Key words Music therapy, social work, communication, emotion, borders, stress, workshop

Poděkování Poděkování patří vedoucí práce paní Janě Zajícové, která autorce poskytla prostor k uskutečnění workshopů, zpětnou vazbu k nim a konzultovala s ní tuto práci. Za odbornou konzultaci ke kapitole pojednávající o příběhu Jeţíšova narození děkuje autorka panu Dr. Ing. Ladislavu Heryánovi, Th.D. Velký dík patří především účastníkům workshopů, bez jejichţ nadšení a účasti na programu a zpětné vazby ke zpracování jednotlivých workshopů, by tato práce nemohla vzniknout. Autorka děkuje také panu Janu Zíchovi za pomoc s grafickou úpravou textu práce.

OBSAH 1 Úvod ........................................................................................................................ 10 2 Co je to muzikoterapie? .......................................................................................... 12 2.1 Vymezení muzikoterapie ................................................................................. 12 2.1.1 Definice muzikoterapie ............................................................................. 12 2.2 Struktura muzikoterapie ................................................................................... 14 2.2.1 Příprava programu..................................................................................... 15 2.2.2 Realizace programu................................................................................... 16 2.2.3 Evaluace .................................................................................................... 17 2.3 Metody a techniky muzikoterapie .................................................................... 17 2.3.1 Hudební improvizace ................................................................................ 18 2.3.2 Hudební interpretace ................................................................................. 19 2.2.3 Kompozice ................................................................................................ 19 2.3.4 Poslech hudby ........................................................................................... 20 2.4 Shrnutí .............................................................................................................. 20 3 Sociální pracovník jako klient muzikoterapie ......................................................... 22 3.1 Sociální práce ................................................................................................... 22 3.2 Sociální pracovník............................................................................................ 23 3.3 Co můţe muzikoterapie sociálnímu pracovníkovi nabídnout? ........................ 23 3.4 Shrnutí .............................................................................................................. 24 4 Komunikace ............................................................................................................ 25 4.1 Pojem komunikace ........................................................................................... 25 4.2 Verbální komunikace ....................................................................................... 25 4.3 Neverbální komunikace ................................................................................... 26 4.4 Komunikace se sebou samým .......................................................................... 26 4.5 Shrnutí .............................................................................................................. 28 5 Emoce...................................................................................................................... 29 5.1 Funkce a rozdělení emocí ................................................................................ 30 5.2 Tabulka základních emocí ............................................................................... 31 5.3 Emoční inteligence ........................................................................................... 31 5.4 Emoce v pomáhajících profesích ..................................................................... 31 5.5 Dramaterapie .................................................................................................... 32 5.6 Shrnutí .............................................................................................................. 33

6 Hranice .................................................................................................................... 34 6.1 Co jsou to hranice? ........................................................................................... 34 6.2 Druhy hranic .................................................................................................... 35 6.2.1 Splývání .................................................................................................... 35 6.2.2 Čínská zeď ................................................................................................ 35 6.2.3 Polopropustná hranice ............................................................................... 36 6.3 Ochrana hranic ................................................................................................. 36 6.4 Shrnutí .............................................................................................................. 37 7 Stres ......................................................................................................................... 38 7.1 Co je to stres? ................................................................................................... 38 7.1.1 Význam stresu ........................................................................................... 38 7.2 Příznaky stresu ................................................................................................. 39 7.3 Následky stresu ................................................................................................ 40 7.3.1 Srdeční onemocnění .................................................................................. 40 7.3.2 Zaţívací systém ......................................................................................... 40 7.3.3 Imunitní systém ......................................................................................... 41 7.4 Jak stresu předcházet? ...................................................................................... 41 7.5 Shrnutí .......................................................................................................... 42 8 Vánoční příběh – Jeţíšovo narození ....................................................................... 43 8.1 Text – Mt 1, 18-25 ........................................................................................... 43 8.2 Vymezení textu ................................................................................................ 44 8.3 Kontext ............................................................................................................. 44 8.3.1 Vzdálený kontext ...................................................................................... 44 8.3.2 Blízký kontext ........................................................................................... 45 8.4 Struktura textu .................................................................................................. 45 8.5 Výklad textu ..................................................................................................... 46 8.6 Aplikace textu na sociální práci ....................................................................... 47 8.7 Shrnutí .............................................................................................................. 48 9 Muzikoterapeutické workshopy .............................................................................. 49 9.1 Jak a proč workshopy vznikly .......................................................................... 49 9.2 Účastníci workshopů ........................................................................................ 50 9.3 Koncept workshopů ......................................................................................... 50 9.3.1 Termín a místo setkávání .......................................................................... 50

9.3.2

Pravidla workshopů ............................................................................... 51

9.3.3

Struktura hodiny .................................................................................... 51

9.3.4 Metody práce............................................................................................. 52 9.4 Cíl muzikoterapeutických workshopů ............................................................. 53 9.5 Upozornění ....................................................................................................... 53 10 Úvodní workshop .................................................................................................. 54 10.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 54 10.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 54 10.1.2 Warming-up ............................................................................................ 55 10.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 56 10.1.4 Reflexe .................................................................................................... 57 10.1.5 Relaxace na závěr.................................................................................... 58 10.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 58 10.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 58 11 Komunikace .......................................................................................................... 59 11.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 59 11.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 59 10.1.2 Warming-up ............................................................................................ 60 10.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 61 10.1.4 Reflexe .................................................................................................... 62 10.1.5 Relaxace .................................................................................................. 62 10.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 62 10.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 63 12 Emoce I. ................................................................................................................ 64 12.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 64 12.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 64 12.1.2 Warming-up ............................................................................................ 64 12.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 65 12.1.4 Reflexe .................................................................................................... 66 12.1.5 Relaxace .................................................................................................. 66 12.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 66 12.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 66 13 Emoce II. ............................................................................................................... 68

13.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 68 13.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 68 13.1.2 Warming-up ............................................................................................ 68 13.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 69 13.1.4 Reflexe .................................................................................................... 71 13.1.5 Relaxace .................................................................................................. 71 13.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 71 13.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 72 14 Hranice .................................................................................................................. 73 14.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 73 14.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 73 14.1.2 Warming-up ............................................................................................ 73 14.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 74 14.1.4 Reflexe .................................................................................................... 75 14.1.5 Relaxace .................................................................................................. 75 14.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 75 14.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 76 15 Vánoční workshop ................................................................................................ 77 15.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 77 15.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 77 15.1.2 Warming-up ............................................................................................ 77 15.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 77 15.1.4 Reflexe .................................................................................................... 78 15.1.5 Zpěv koled............................................................................................... 78 15.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 78 15.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 78 16 Stres I. + II. ........................................................................................................... 79 16.1 Zpracování workshopu ................................................................................... 79 16.1.1 Úvod hodiny ............................................................................................ 79 16.1.2 Warming-up ............................................................................................ 80 16.1.3 Hlavní činnost ......................................................................................... 82 16.1.4 Reflexe .................................................................................................... 84 16.1.5 Závěr workshopu..................................................................................... 84

16.1.6 Pomůcky.................................................................................................. 85 16.2 Hodnocení průběhu ........................................................................................ 85 17 Dotazník ................................................................................................................ 86 18 Sebereflexe ............................................................................................................ 88 19 Závěr ..................................................................................................................... 90 Seznam literatury ................................................................................................... 92 Elektronické zdroje ................................................................................................ 93 Přílohy .................................................................................................................... 96 Příloha 1 - Návod na výrobu hvězdy z korálků ................................................. 96 Příloha 2 – Karta stres ........................................................................................ 98 Příloha 3 - Dotazník ........................................................................................... 99

1 Úvod Jako téma této práce je zvolena „Muzikoterapie pro sociální pracovníky“. Autorka práce absolvovala čtyři semestry volitelných předmětů zaměřených na muzikoterapii na Vyšší odborné škole Jabok a všimla si, ţe témata se zabývají různými klienty s rozmanitými potřebami. Poloţila si však otázku, jaké potřeby má sociální pracovník, který s těmito klienty pracuje a co mu můţe muzikoterapie nabídnout. Řešení této problematiky proto věnovala svou absolventskou práci. Cílem práce je vytvořit a uskutečnit sebezkušenostní muzikoterapeutické lekce (workshopy) pro budoucí sociální pracovníky, tedy studenty Vyšší odborné školy Jabok a evangelické teologické fakulty Karlovy univerzity. Sekundárním cílem autorky je i to, aby samotná práce mohla slouţit jako manuál pro ty, kteří by chtěli podobné muzikoterapeutické lekce také realizovat. Práce je rozčleněna na teoretickou a praktickou část, přičemţ témata, rozebíraná v teoretické části, jsou v praktické části zpracována do muzikoterapeutické lekce. V teoretické části je kaţdé téma nejprve osvětleno pomocí odborné literatury, jsou k němu uvedeny základní informace, pojmy, definice a východiska. V závěru jednotlivých kapitol můţeme najít heslovité shrnutí, které připomíná důleţité body z kaţdého tématu. Shrnutí bylo do práce zahrnuto především proto, aby se případní zájemci o vytvoření vlastních lekcí v tématech snáze zorientovali, a také slouţí jako osnova pro přiblíţení tématu účastníkům workshopů. Úmyslně je zvolena heslovitá úprava v bodech, neboť autorka předpokládá, ţe se tím zvýší pravděpodobnost přečtení podstatných informací ze strany případných zájemců o vytvoření podobných muzikoterapeutických lekcí. Část praktická zahrnuje muzikoterapeutické programy a podrobné vysvětlení jednotlivých aktivit a her. Jsou zde uvedeny i příklady konkrétní hudby či slovní doprovod k programu. Najdeme zde i seznam pomůcek na kaţdou muzikoterapeutickou lekci a hodnocení samotného průběhu zrealizovaného programu. Témata kapitol praktické části jsou volena tak, aby čtenář nejprve porozuměl tomu, co je to muzikoterapie, jak ji můţeme definovat, jakou má strukturu a jaké metody a techniky vyuţívá při práci s klienty. Také si vysvětlíme proč i sociální pracovník můţe být klientem muzikoterapie, a co mu muzikoterapie nabízí. Kapitoly 4-8 rozvíjejí témata, která si zvolili účastníci workshopů po dohodě s autorkou práce. Jsou jimi – komunikace, emoce, hranice, stres a rozebrání vánočního příběhu Jeţíšova 10

narození. Jak si lze všimnout, všechna témata souvisí s prací sociálního pracovníka, neboť bez komunikace se neobejdeme a je dobré ji rozvíjet a zdokonalovat; práce s vlastními emocemi můţe být pro pomáhajícího pracovníka klíčová; uvědomění si svých hranic i hranic ostatních je důleţité pro profesionální vztahy a do stresu se při výkonu práce můţeme dostat takřka kdykoliv a víme-li jak mu čelit, snáze si zachováme svou vnitřní rovnováhu. Příběh Jeţíšova narození byl zařazen především jako náplň vánočního workshopu, ale i on je aplikován na sociální práci. Hlavní literaturou je kniha Základy muzikoterapie od autorů Kantora, Lipského, Jany Weber a kolektivu dalších, která komplexně vysvětluje problematiku muzikoterapie v teorii i praxi. Druhou důleţitou publikací je kniha Zdeňka Šimanovského Hry s hudbou a techniky muzikoterapie, v níţ je popsáno mnoho muzikoterapeutických aktivit. Další pouţité zdroje jsou uvedeny v seznamu literatury.

11

2 Co je to muzikoterapie? Vzhledem k tomu, ţe se tato práce věnuje muzikoterapii, je nezbytně nutné nejprve porozumět tomu, co vlastně lze muzikoterapií chápat, jak ji můţeme vymezit či definovat. Tato kapitola se věnuje vysvětlení samotného pojmu a jeho definicím a osvětluje i strukturu muzikoterapie, její metody a techniky.

2.1 Vymezení muzikoterapie Slovo muzikoterapie má řecko-latinský původ. První část slova je moisika (řecky) či musica (latinsky) a znamená hudba. Druhá část je therapeia (řecky) a iatreia, coţ v latině můţeme přeloţit jako léčit, starat se.1 Spojíme-li tedy tyto dva významy, vzejde z toho, ţe slovo muzikoterapie znamená léčení člověka hudbou. Jako český překlad se také pouţívá pojmu „hudební terapie“. Muzikoterapie patří do skupiny tzv. expresivních terapií. Coţ znamená, ţe v rámci terapie vyuţívá výrazové umělecké projevy (hudební, literární, dramatické, výtvarné či pohybové). V souvislosti s tím, jaké druhy uměleckých projevů terapie vyuţívá, je také pojmenována – muzikoterapie, biblioterapie, dramaterapie, arteterapie a tanečně-pohybová terapie.2 Samotná muzikoterapie se prolíná a rozvíjí pomocí dalších vědních oborů. Jsou jimi například obory hudební, psychologické, psychoterapeutické, expresivní terapie, pedagogické, medicínské, sociologické, lingvistické, apod.3 Spolu s nimi tak vytváří komplexní celek, který poskytuje široké spektrum moţností terapie. 2.1.1 Definice muzikoterapie S definicí muzikoterapie to není zcela jednoznačné, jak tomu třeba bývá v jiných vědních disciplínách. „Značné interkulturní odlišnosti muzikoterapeutické praxe znemoţňují vytvoření jediné a obecně přijímané definice muzikoterapie. Mezinárodně akceptovaná je definice Světové federace muzikoterapie z roku 1996: Muzikoterapie je pouţití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie)

1

Mátejová, Mašura. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. 1992. in Kantor, Lipský,

Weber a kol. Základy muzikoterapie, s. 21 2

Viz Kantor, Lipský, Weber a kol., s. 21

3

Viz Kantor, Lipský, Weber a kol., s. 21-22

12

kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu, jehoţ účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality ţivota prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby.“4 Tato definice se jeví jako nejkomplexnější a nejvíce obsáhlá. Přesto existuje ještě mnoho jiných definic, z nichţ alespoň některé uveďme. „Muzikoterapie je klinické a evidované vyuţití hudební intervence k naplnění individuálních cílů v prostředí terapeutického vztahu akreditovaným odborníkem s ukončeným

schváleným

programem

muzikoterapeutického

vzdělání.“

(Americká muzikoterapeutická asociace, 2005)5 Tato definice výrazně poukazuje na to, ţe muzikoterapeut je akreditovaný odborník, který má ukončené náleţité vzdělání. Není to tedy kaţdý, kdo by se rozhodl vést nějaké hudební setkání. „Muzikoterapie je taková forma péče, během níţ vzniká vzájemný vztah mezi pacientem a terapeutem. Umoţní navodit u pacienta takové změny, aby mohla být započata léčba. Terapeut pracuje s různými pacienty, dětmi i dospělými, kteří mohou mít emocionální, fyzické, mentální nebo psychické poruchy. V klinickém setkání se terapeut s pomocí tvořivého vyuţití hudby snaţí o interakci, nabízí hudební záţitky a aktivitu a vede pacienta k dosaţení terapeutických cílů, stanovených podle jeho patologie.“ (Assotiation of Professional Music Therapists in Great Britain, 2001)6 Zde si všimneme důrazu na vztah klienta a terapeuta a na to, ţe klient není ohraničen věkem ani nějakým konkrétním problémem či poruchou. Také se mluví o tom, ţe cílů terapie dosahujeme skrze hudební záţitky. „Muzikoterapie je systematický proces intervence, během něhoţ terapeut pomáhá klientovi

podpořit

zdraví

4

Kantor, Lipský, Weber a kol.,s. 27

5

Kantor, Lipský, Weber a kol., s. 27

6

Zeleiová, s. 31

za

pouţití

13

hudebních

zkušeností

a

vztahů,

jeţ se prostřednictvím hudebních proţitků vytvoří jako dynamické síly změny.“

7

Zde

se znovu hovoří o hudebních proţitcích, díky nimţ se dosahuje poţadované změny. Podobných definic bychom mohli najít mnohem více. Tyto však postačí, abychom si mohli udělat zevrubnou představu o tom, co muzikoterapii charakterizuje. Pro snadnější orientaci shrneme uvedené definice v několika společných bodech: - muzikoterapie vyuţívá různé hudební elementy a podněty (zvuk, rytmus, melodie, harmonie) - terapie je zaloţena na vztahu mezi klientem (skupinou klientů) a terapeutem - muzikoterapeut má být dostatečně kvalifikovaný a kompetentní - klienty muzikoterapie mohou být děti i dospělí s různými problémy, poruchami a onemocněními - hudební záţitky pomáhají usnadnit či rozvinout různé oblasti ţivota klienta (komunikace, vztahy, pohyblivost…etc.) - cílem muzikoterapie je pozitivní ovlivnění ţivota klienta, rozšíření a/nebo obnovení jeho dovedností jako jedince, aby mohl dosáhnout lepší integrace do společnosti

2.2 Struktura muzikoterapie To, ţe je muzikoterapie označována jako systematický proces intervence znamená, ţe se nejedná o jednorázovou akci nebo sérii nahodilých setkání. Ken Bruscia stanovuje pro pojem systematický tyto znaky8: - cílený – terapie obsahuje dohodu mezi terapeutem a klientem, týkající se konkrétních cílů - časově organizovaný – předem se stanoví, jak často budou setkání probíhat, jak dlouho budou trvat a přibliţně se určí i délka celého procesu - metodický – muzikoterapeutický proces má několik fází. Jsou to příprava, realizace a evaluace terapeutického procesu - zaloţený na vědomostní bázi – přestoţe systém vědomostí není ucelený ani jednotný, je tvořen zkušenostmi z klinické praxe, různými teoriemi a výzkumy

7

Bruscia, Definig Music Therapy. 1998. Cit. podle Kantor, Lipský, Weber a kol. s. 27

8

Bruscia, Definig Music Therapy. 1998. in Kantor, Lipský, Weber a kol. s. 107

14

- regulovaný – v některých zemích jsou stanoveny klinické a etické standardy, ovlivňující práci jednotlivých muzikoterapeutů 2.2.1 Příprava programu Je důleţité tuto fázi muzikoterapeutického procesu nijak nezanedbat či nepodcenit. Muzikoterapie není jen o samotném programu. Přípravná fáze nám pomáhá ujasnit základní cíle, najít prostory pro muzikoterapeutická sezení, stanovit muzikoterapeutický plán a také navázání kontaktu s klientem patří do této fáze. Důkladná a poctivá příprava nám poskytuje orientaci v muzikoterapeutickém procesu, jistotu toho, ţe víme „co, kdy, kde, jak“ a tato jistota a orientace podpoří pak sebejistotu vystupování v kontaktu s klientem. V souvislosti s potřebami klienta stanovíme zaměření muzikoterapie. Můţeme vybírat z mnoha terapeutických cílů, jimiţ jsou například komunikace (motivace ke komunikaci, neverbální komunikace…aj.), senzomotorické funkce (hrubá a jemná motorika..aj.), emoce (vyjadřování pocitů, sebevědomí, kreativita..aj.), sociální dovednosti

(sebereflexe,

sounáleţitost

s druhými..aj.),

relaxace

a

antistresové

dovednosti a jiné cíle (sníţení bolesti, ovlivňování fyziologických funkcí..aj.).9 Ve chvíli, kdy máme přibliţně určené zaměření, nastává čas pro vstupní diagnostiku, jejímţ obsahem je poznat hudební i nehudební charakteristiky a potřeby klienta. Cílem vstupní diagnostiky je navázat terapeutický vztah s klientem a získat o něm podrobnější informace a uzavřít kontrakt. Kontrakt je písemná dohoda mezi klientem a terapeutem, která určuje práva a povinnosti obou stran. Většinou zahrnuje i terapeutické cíle, délku a frekvenci setkávání, podmínky ukončení terapie…atd.10 V rámci

příprav

je

také

zapotřebí

zabezpečit

organizační

věci,

jako

jsou – prostor/místnost pro muzikoterapii, naplánování konkrétních termínů setkání, zajištění

dostatečného

soukromí

pro

klienty.

Ještě

zbývá

zpracování

muzikoterapeutického plánu, který shrnuje vše předešlé a navrhuje, jak se bude dále postupovat.11

9


10


11


15

2.2.2 Realizace programu Ve fázi realizace v podstatě uvádíme do praxe muzikoterapeutický plán, který jsme zpracovali na základě poznání klientových potřeb. Realizací programu se snaţíme naplnit cíle, které jsme s klientem určili. Muzikoterapii můţeme dělit podle vedení terapie (direktivní, nedirektivní…apod.), typ vedení volíme podle klientových potřeb, a také podle počtu klientů. Z hlediska počtu klientů ji dělíme na terapii individuální (je zaloţena na vztahu klienta s terapeutem, probíhá skrze samostatná sezení s klientem, někdy bývá přípravou pro zařazení klienta do skupinové terapie), terapii skupinovou (je zaloţena na interakci ve skupině, nabízí příleţitost pro sociální učení, terapeut pracuje s otevřenou či uzavřenou skupinou) a komunitní terapii (terapeut pracuje s přirozeně existujícími skupinami klientů, týká se rodin, pracovišť, škol či komunit v různých institucích).12 V průběhu

celého

muzikoterapeutického

procesu

si

muzikoterapeut

vede

dokumentaci v podobě písemných záznamů, dotazníků, audiozáznamů, videozáznamů, produktů, které klient vytvořil a výsledků měření (respirace, frekvence tepu…apod.). Dokumentace pomáhá zjišťovat efektivitu terapie, systematičnost a návaznost jednotlivých kroků.13 Schéma muzikoterapeutického setkání je vţdy stejné, přestoţe se jednotlivé aktivity obměňují. Nejběţnější fáze tohoto schématu bývají – navázání kontaktu s klientem či skupinou, warming-up neboli aktivizační činnosti (rozehřátí), hlavní náplň muzikoterapeutické jednotky, relaxace a závěr. 14 Podrobnější rozpracování jednotlivých fází můţete najít v praktické části této práce (kapitola 9). Časová dotace jednotlivých setkání se pohybuje v rozmezí 20-90 minut a to v závislosti na počtu klientů a jejich specifikacích. Prostor, kde se muzikoterapeutická setkání odehrávají, by měl splňovat základní bezpečnostní a hygienické podmínky. Místnost by měla poskytovat klientům soukromí, neměla by být rušena provozem zařízení a zároveň by muzikoterapie neměla rušit provoz okolních prostor. Měl by zde být dostatek místa na pohybové i relaxační aktivity a místnost by se měla dát zatemnit. Co se týká konkrétního vybavení, neměly by zde chybět potřeby pro sezení a leţení (deky, ţidle, taburety…aj.), hudební nástroje (bubny, 12


13


14


16

perkuse, Orffův instrumentář…aj.), vybavení pro poslech hudby a další pomůcky, které můţeme při programu vyuţít (šátky, papíry, pastelky…aj.).15 2.2.3 Evaluace Evaluace je závěrečným vyhodnocením průběhu terapie, zhodnocením dosaţených výsledků a efektu muzikoterapie. Výsledkem evaluace je závěrečná zpráva, která obsahuje základní údaje o klientovi, terapeutické cíle, popis potíţí klienta na začátku terapie, pouţité postupy a organizace terapie, stav klienta při ukončení terapie, jaké změny se pomocí muzikoterapie přenesly do běţného ţivota a případná další doporučení terapeuta.16 Závěrečná zpráva můţe být i doporučením klienta pro další odbornou péči či terapii. Ukončení terapie je důleţitým okamţikem pro terapeuta i klienta. Klient by se o ukončení terapie měl dozvědět několik týdnů dopředu. Závěrečné setkání lze pojmout jako např.: hudební rituál, který se stává oslavou pokroku a růstu klienta v terapii.17 Poslední setkání tedy uzavírá muzikoterapeutický proces a je určitým mezníkem v ţivotě klienta.

2.3 Metody a techniky muzikoterapie Metoda je v muzikoterapii definována jako „zvláštní typ hudební zkušenosti pouţívaný pro diagnostiku, intervenci nebo evaluaci“.18 Technikou je pak myšlena jednotlivá operace nebo interakce, která je pouţita k dosaţení určité reakce klienta nebo k utváření jeho hudební zkušenosti.19 Existují čtyři základní metody muzikoterapie: - hudební improvizace - hudební interpretace - kompozice - poslech hudby

15


16


17


18

Bruscia, Definig Music Therapy. s. 114, 1998. Cit. podle Kantor, Lipský, Weber a kol. s.183

19


17

Metody a techniky v muzikoterapii se často doplňují s jinými expresivními terapiemi, jako je tanečně-pohybová terapie, arteterapie, dramaterapie, psychodrama či imaginace. V kombinaci s těmito dalšími terapiemi můţe hudba slouţit k navození určité atmosféry, ke zvýšení představivosti a koncentrace, jako alternativa verbální komunikace…apod.20 Nyní se budeme jmenovaným metodám muzikoterapie věnovat podrobněji, abychom pochopili o čem ta která je. 2.3.1 Hudební improvizace V literatuře se dočteme, ţe: „Hudební improvizace představuje spontánní vytváření hudby pomocí hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů. Předností této metody je, ţe s její pomocí můţeme obvykle vyvolat hudební reakce i u klientů s velmi těţkým postiţením.“21 Improvizace můţe být strukturovaná, připravená či nepřipravená. Improvizace je z diagnostického hlediska projektivní metodou, coţ znamená, ţe hudební nástroj (hlas, pohyb) představuje alter ego hráče a odráţí tak jeho vnitřní svět. Právě skrze improvizaci můţe klient vyjádřit pocity a emoce, které by verbálně vyjádřil jen velmi těţko. Terapeutovým úkolem je porozumět klientově improvizaci skrze pocity, které v něm hra vyvolává.22 Pro analýzu improvizace se vyuţívá např.: výběr nástroje, způsob hry či zpěvu, rozbor dynamiky, tempa, kontrastu a dalších faktorů. Hudební improvizaci lze rozdělit na individuální a skupinovou. V individuální improvizaci se ukazuje osobnost jedince, jeho sebepojetí a kreativita. Při skupinové improvizaci si všímáme interakcí ve skupině, sociálních dovedností klientů, schopností neverbální komunikace…apod. Improvizace poskytuje, z terapeutického hlediska, prostor k prozkoumávání nových způsobů chování, je prostředkem k sebevyjádření a rozvoji sociálních dovedností.23 Hudební improvizace bývá klienty oblíbenou metodou a to co se pří ní naučil, snáze přenese do běţného ţivota.

20


21

Nordoff, Robins. Creative Music Therapy. 1997. Cit. podle Kantor, Lipský, Weber a kol., s. 184

22


23


18

2.3.2 Hudební interpretace Hudební

interpretace

znamená,

ţe

se

klient

učí

nebo

provádí

hudbu,

která je předkomponovaná (můţe být vokální i instrumentální) nebo reprodukuje nějaký druh hudební formy, která funguje jako model. „Interpretace zahrnuje také strukturované hudební aktivity a hry, ve kterých klient provádí určité role nebo chování, které bylo předem určené. Nejedná se tedy pouze o reprodukci skladby.“24 Byť je zde určitý druh omezení, na rozdíl od improvizace, je to ţádoucí, protoţe klient má moţnost účastnit se hudebních situací, které by sám nedokázal vytvořit.25 Interpretace

umoţňuje,

jako

terapeutická

metoda,

rozvíjet

senzomotorické

dovednosti, posilovat adaptivní chování, rozvíjet paměť a schopnost interpretovat a sdílet své myšlenky a pocity. Pro tuto metodu jsou vhodní klienti, kteří potřebují strukturu k rozvoji konkrétních dovedností a chování v určitých rolích. Jsou jimi např.: klienti s autismem, ADHD, úzkostní klienti…apod. 26 K. Bruscia rozděluje hudební interpretaci do několika variací27: - vokální interpretace – zpěv písní, zpívání podle gest, vokální imitace…aj. - instrumentální interpretace – výuka hry na nástroj, nácvik v instrumentální skupině, hra instrumentální části s nahrávkou - hudební produkce – plánování a provedení vystoupení, v podobě hudební hry, hudebního dramatu, recitálu nebo jiného druhu hudební produkce před publikem - hudební hry a aktivity - dirigování (vedení) – klient/terapeut vede průběh ţivého provedení hudby klienty za pouţití gest podle partitury nebo jiného notačního systému 2.2.3 Kompozice O této metodě lze říci, ţe: „Kompozice hudby zahrnuje kreativní vytváření písní, textů, instrumentálních skladeb nebo jakéhokoliv druhu hudebního produktu. Důleţité je, ţe se na kreativním procesu podílí klient.“28 24


25


26


27

Bruscia, Definig Music Therapy. 1998. in Kantor, Lipský, Weber a kol. s.195-198

28


19

Terapeutickými cíli pak je rozvoj dovedností pro kreativní řešení problému, rozvoj schopnosti organizace a plánování, zaznamenávání vnitřních proţitků…aj. Jako variace této metody jmenujme alespoň29: - variace na písně – klient mění text písně, melodie zůstává zachována - skládání písní – klient komponuje vlastní píseň nebo její část - instrumentální kompozice – klient komponuje původní instrumentální kus nebo jeho část 2.3.4 Poslech hudby Při muzikoterapeutickém poslechu klient hudbě naslouchá a reaguje na ni verbálně nebo neverbálně. Poslouchaná hudba můţe být reprodukovaná nebo ţivě hraná, instrumentální či vokální. Samotný poslech je pak zaměřen na různé aspekty hudby, jeţ jsou např.: tělesné, emocionální, estetické nebo spirituální.30 Na výběr hudby klademe důraz, neboť tím ovlivňujeme celou techniku, při níţ k poslechu dochází. K cílům této muzikoterapeutické metody patří rozvoj schopnosti naslouchání, stimulace/relaxace, rozvoj sluchových nebo motorických dovedností, prozkoumávání myšlenek a nápadů jiných, evokace imaginací a fantazií…aj.31 Poslech hudby, kterou má klient rád, usnadňuje komunikaci a navázání kontaktu s klientem. Uveďme několik variací na poslech hudby32: - hudební relaxace – poslech hudby slouţí ke sníţení stresu a napětí - projektivní poslech – terapeut prezentuje zvuky/hudbu a klient má za úkol popsat, interpretovat či jinak ztvárnit své volné asociace - imaginační poslech – poslech hudby odvádí klienta z běţného stavu vědomí a podporuje/evokuje vnitřní proţitky a imaginační proces

2.4 Shrnutí Slovo muzikoterapie má řecko-latinský původ a lze jej překládat jako „léčba hudbou“.

29


30


31


32


20

Muzikoterapie patří mezi tzv. expresivní terapie, které v terapeutickém procesu vyuţívají výrazové umělecké projevy. Neexistuje jediná definice muzikoterapie. Lze však říci, ţe se jedná o terapii, při níţ se vyuţívá hudby a/nebo hudebních elementů (rytmus, zvuk…aj.) kvalifikovaným muzikoterapeutem. Klientem je jednotlivec nebo skupina. Účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické cíle. S ohledem na strukturu můţeme muzikoterapii rozdělit na fázi přípravy programu, realizaci programu a evaluaci (závěrečné vyhodnocení) Existují čtyři základní metody muzikoterapie: hudební improvizace, hudební interpretace, kompozice a poslech hudby.

21

3 Sociální pracovník jako klient muzikoterapie Můţeme poloţit otázku, proč je tato práce zaměřena právě na sociální pracovníky, přesněji na budoucí sociální pracovníky. Aby odpověď na pomyslné „Proč?“ mohla být dostatečně komplexní, je jí věnována tato kapitola, v níţ nejprve uvedeme některé definice sociální práce, vymezíme náplň práce sociálního pracovníka33, řekneme si, co ke své práci potřebuje a v jakých oblastech mohou vznikat při jeho práci potíţe. V centru této práce je sociální pracovník, nikoliv jeho klient. S ohledem na tento fakt je vystavěna celá tato práce a především na muzikoterapeutických workshopech na to byl kladen důraz.

3.1 Sociální práce Pod tím, co je to sociální práce, si kaţdý dovede něco představit. Abychom však tyto představy sjednotili, věnujeme pozornost několika definicím. „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí.“34 Sociální pracovník je tedy profesionál, který se věnuje řešení lidských vztahů a pomáhá klientovy, aby mohl lépe sociálně fungovat. „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám, zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl.“ (Americká národní asociace sociálních pracovníků, 1973)

35

Sociální práce tedy podporuje člověka

(ale i skupinu či komunitu), který se dostal do situace, s níţ si nedokáţe sám poradit a která negativně ovlivňuje jeho sociální fungování ve společnosti. V obou definicích se zmiňuje pojem „sociální fungování“. To chápejme jako „schopnost lidí provádět úkoly denního ţivota a angaţovat se ve vztazích k jiným lidem

33

V této práci se bude pouţívat pojem sociální pracovník jako označení této profese, nikoliv jako

označení toho, ţe by se jednalo o muţe. Tedy, sociální pracovník = člověk (muţ či ţena) vykonávající tuto profesi. 34

Matoušek a kol., s. 184

35


22

způsobem, který je uspokojivý jak pro ně samé, tak pro druhé a odpovídá potřebám organizované komunity.“36

3.2 Sociální pracovník Z předchozích definic sociální práce víme, ţe se jedná o profesionální činnost. Ta samozřejmě klade určité nároky na lidi, kteří ji vykonávají. Podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, je předpokladem pro výkon této činnosti způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle zákona (§ 110). Pokud se do stejného zákona podíváme ještě jednou, zjistíme v § 109, co je náplní sociální práce: „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízení poskytujících sluţby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících sluţby sociální prevence, depistáţní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.“ Sociální pracovník potřebuje ke své práci určité znalosti, které získá ve škole, ale vzhledem k tomu, ţe sociální práce patří mezi pomáhající profese, točí se všechno kolem mezilidských vztahů, a tedy i komunikace, emocí, hranic v těchto vztazích a samozřejmě, stejně jako kdekoliv jinde, i stresu. Toto není rozhodně vyčerpávající přehled. Můţeme jmenovat také důvěru, toleranci, vzájemnou pomoc a mnohé další oblasti, kterých se sociální práce dotýká. Avšak prvně jmenované oblasti si vybrali účastníci workshopů (po dohodě s autorkou práce), protoţe cítili, ţe to jsou pro ně momentálně nejaktuálnější témata, o kterých by se chtěli dozvědět něco víc a skrze muzikoterapii na nich zapracovat. Těmto tématům (komunikace, hranice, emoce a stres) se budeme více věnovat v následujících kapitolách, ve kterých si je přiblíţíme na základě odborné literatury.

3.3 Co může muzikoterapie sociálnímu pracovníkovi nabídnout? Zde je potřeba poukázat na to, jakými metodami můţe být muzikoterapie sociálnímu pracovníkovi prospěšná. Proberme si postupně všechna zmiňovaná témata, oblasti, které si účastníci zvolili. 36


23

Vzhledem k tomu, ţe muzikoterapeutické workshopy byly realizovány ve skupině, vedlo to k zdokonalování komunikace mezi jednotlivými účastníky. Vybudovalo se zde dostatečně bezpečné prostředí pro sdělování si a řešení některých osobnějších problémů nebo situací. Dobrou metodou muzikoterapie pro téma komunikace je hudební improvizace. „Umoţňuje vytvořit neverbální komunikační kanál a most k verbální komunikaci.“37 Učí člověka sebevyjádření skrze hudební nástroj, zpěv, či hru na tělo. Umění dobrého sebevyjádření je základem pro úspěšnou komunikaci. A bez kvalitní komunikace se sociální pracovník skutečně neobejde. Další jmenovanou oblastí byly emoce. I na ně lze uplatnit metodu hudební improvizace. Můţeme zvolit ale i kompozici hudby, kdy účastník/klient tvoří skladbu či píseň na různé emoce. Také zde můţeme vyuţít některé z technik dramaterapie (více o dramaterapii v kapitole 5). S tématem hranic se pojí rovněţ moţnost hudební improvizace a tentokráte i hudební interpretace, kombinovaná s veřejným vystoupením. Čtvrtou oblastí byl stres, kde lze pracovat s poslechem hudby a různými relaxačními, imaginačními a meditačními technikami.

3.4 Shrnutí Z definic sociální práce jsme se dověděli, ţe je to profesionální činnost a jejím cílem je podpora sociálního fungování jedinců, skupin či komunit. Sociální pracovník musí mít náleţité vzdělání podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Součástí práce sociálního pracovníka jsou mezilidské vztahy, komunikace, emoce, hranice ve vztazích, stres…a další témata a oblasti. Muzikoterapie můţe sociálnímu pracovníkovi nabídnout procvičení, rozšíření a nabytí schopností ve jmenovaných oblastech (ale i v dalších jiných) skrze metody muzikoterapie (např.: komunikace – hudební improvizace, emoce – hudební improvizace, kompozice hudby, hranice – hudební improvizace, hudební interpretace, stres – poslech hudby, relaxace, imaginace, meditace).

37


24

4 Komunikace Jak jiţ bylo řečeno, cílem absolventské práce je vytvořit a uskutečnit sebezkušenostní muzikoterapeutické lekce pro sociální pracovníky. Po domluvě s účastníky byla vybrána témata, jimiţ se tyto lekce budou zabývat. Kaţdému tématu je věnována samostatná kapitola, kde je přiblíţeno pomocí odborné literatury. Toto je první kapitola, která se zabývá vybraným tématem, jímţ je komunikace. Bez komunikace bychom se neobešli nejen v zaměstnání, ale i v běţných situacích všedního dne. Profesi sociálního pracovníka nelze od komunikace oddělit. Co tedy rozumíme slovem komunikace, jakým způsobem komunikaci uskutečňujeme, co můţeme udělat pro zlepšení komunikace a čemu se naopak vyhnout – to se snaţí objasnit 4. kapitola. Dotkneme se i oblasti komunikace se sebou samým, protoţe jak jsme jiţ zmínili na předchozích stránkách, tato práce je zaměřena především na osobu sociálního pracovníka.

4.1 Pojem komunikace Slovo komunikace pochází z latinského communicare (sdílet, radit se), které je odvozeno od communis (společný).38 Komunikace neboli dorozumívání, je sdělování myšlenek, informací, názorů a pocitů mezi ţivými bytostmi, coţ se uskutečňuje pomocí společné soustavy symbolů. Hlavním dorozumívacím způsobem pro člověka je verbální komunikace (jazyk, řeč), dále komunikace neverbální (mimika, gestikulace…aj.) a nesmíme jako komunikační prostředek opomenout elektronickou komunikace (telefon, internet…aj.).39

4.2 Verbální komunikace Verbální komunikace pouţívá jazyk a řeč. Řeč je artikulovaná, tvořená hláskami, slovy a větami a váţe se na určitý jazyk. Jazyk obsahuje symboly (slova), které mají více či méně ustálený význam.40 U verbální komunikace dbáme na obsah a formu toho, co sdělujeme. Snaţíme se, aby nám bylo rozumět, pracujeme s artikulací a intonací hlasu, ale i s hlasitostí a tempem řeči. Je dobré se vyhnout rozvláčnému řečnění nebo neustálému opakování 38

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Komunikace [online]

39

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Dorozumívání [online]

40

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Verbální komunikace [online]

25

stejné informace.41 Věnujeme pozornost tomu, co druhý říká, trpělivě nasloucháme a poskytujeme mu odezvu na to, co jsme slyšeli.

4.3 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je důleţitou sloţkou dorozumívání. Jedná se o souhrn mimoslovních (nonverbálních) sdělení, která jsou, vědomě či nevědomě, předávána člověkem další osobě (nebo osobám). Skrze tento druh komunikace předáváme druhým informace o tom, jak vnímáme sami sebe či toho, s kým mluvíme, jaké jsou naše emoce a rozpoloţení.42 Tyto neverbální signály vysíláme i přijímáme podvědomě. I přesto, ţe se dají některá gesta a výrazy naučit, neumíme ovlivnit všechny sloţky neverbální komunikace. Těmito sloţkami jsou43: - kinezika – pohyby celého těla - gestika – pohyby a postavení prstů, paţí, nohou a hlavy - mimika – pohyby obličejových svalů - vizika – pohyby očí, očních víček, obočí a oční kontakt - haptika – význam doteků - proxemika – význam vzdáleností - posturologie – význam postoje a pozice celého těla Při neverbální komunikaci věnujeme pozornost tomu, jestli při pozdravu nepodáváme

ruku

způsobem

„leklá

ryba“,

zda

neděláme

nějaké

úšklebky

či se nemračíme. Uvědomíme si, zda opětujeme oční kontakt v přínosné míře, zda věnujeme druhému dostatek pozornosti a odezvu toho, ţe jej vnímáme a posloucháme44 (přitakávání hlavou…apod.).

4.4 Komunikace se sebou samým Na tomto místě chceme poukázat na to, ţe komunikace existuje i na úrovni „já – já“. Tedy to, jaký máme vztah sami k sobě a jak reagujeme na signály vlastního těla. 41

Viz PIŇOS, Miroslav. Privátní psychologické sluţby: Komunikace mezi lidmi [online]

42

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Neverbální komunikace [online]

43

Viz MALEČKOVÁ, Monika. Moţnosti rozvoje v soft skills na Masarykově univerzitě:

Komunikační dovednosti [online] 44

Viz PIŇOS, Miroslav. Privátní psychologické sluţby: Komunikace mezi lidmi [online]

26

V předchozí pasáţi o neverbální komunikaci jsme řekli, ţe skrze ni dáváme vědomě i nevědomě signály druhému člověku o tom, jak sami sebe vnímáme. Zcela logicky si můţeme odvodit, ţe vnímáme-li sami sebe pozitivně, naše signály k okolí budou pozitivní a vnímáme-li se negativně, tak negativní. Zajisté se pak lidé budou lépe cítit s člověkem, který vysílá pozitivní signály. Dostali jsme se tedy k tomu, ţe komunikace vychází od nás samých, jako od jednotlivců, k druhému člověku. Tuto komunikaci můţeme ovlivnit tím, jaký vztah máme sami k sobě. Podíváme se na následující citáty, které se toho týkají: „Miluj sám sebe a buď bdělý – dnes, zítra, vţdy.“ (Gautáma Budha)45 „Miluj svého bliţního jako sám sebe.“ (Mt 22, 39b)46 Verš z Bible jsem zde uvedla i přesto, ţe komentář k Matoušovu evangeliu uvádí: „V Bibli není náznak moderního psychologického zdůrazňování potřeby úcty k sobě samému a myšlenky milovat nejdříve sama sebe a pak ostatní.“47 I kdyţ tedy nebylo úmyslem evangelisty zdůraznit určitý druh lásky sobě samému přesto si autorka myslí, ţe se bez ní člověk úplně neobejde. Copak bychom mohli přistoupit jako pomáhající pracovníci k druhému člověku a smysluplně a plnohodnotně mu pomoci, kdybychom sebe sami nenáviděli? Vysílali bychom v takovém případě k člověku, který za námi přišel s nějakým problémem, pozitivní signály? Autorka práce povaţuje za důleţité, aby sociální pracovník měl urovnané své vlastní věci, svůj vnitřní svět a přístup k sobě samému. Tím se stává stabilním, nabývá vnitřní sebejistotu, která se odráţí i navenek. Dokáţe pak lépe poskytnout oporu a pomoc, kdyţ on sám stojí na pevných základech. „Je to jako házení kamínků do klidného jezera: nejprve se kolem kamínku vynoří kruhové vlnění. Objeví se samozřejmě velmi blízko kamínku: kde jinde by se mohlo vynořit? Vlnění se pak dále rozšiřuje, aţ dosáhne nejvzdálenějšího břehu. Jestliţe toto vlnění zastavíte blízko kamínku, nebudou vůbec ţádné další vlnky. Pak nemůţete doufat, ţe vytvoříte vlnění, které dosáhne nejvzdálenějších břehů, to je nemoţné.“48 Začít u kamínku, u sebe, se jeví jako zásadní, coţ se v komunikaci projeví jako vysílání pozitivních signálů ke svému okolí.

45

Osho, Láska, svoboda, samota, s. 13

46

Bible, český ekumenický překlad

47

Harrington, s. 343

48

Osho, Láska, svoboda, samota, s. 14

27

4.5 Shrnutí Komunikace je sdělování myšlenek, informací, pocitů a názorů mezi ţivými bytostmi. Komunikaci rozdělujeme na verbální a neverbální (a elektronickou). Verbální komunikace pouţívá jazyk a řeč a my usilujeme o kvalitní formu a obsah sdělení, artikulaci a intonaci. Neverbální komunikace se skládá z mnoha sloţek, z nichţ některé (ale ne všechny) můţeme vědomě ovlivňovat. Svou komunikaci s druhými můţeme ovlivnit, mimo jiné i tím, jaký máme postoj a vztah sami k sobě.

28

5 Emoce Dalším vybraným tématem pro muzikoterapeutická setkání, byly emoce. Tato kapitola se proto věnuje primárním informacím z této oblasti, abychom tématu rozuměli stejným způsobem. Slovo emoce, pochází z latinského e-motio, coţ znamená pohnutí. Můţeme je definovat jako „psychologické procesy, zahrnující subjektivní záţitky libosti a nelibosti, provázení fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, rychlosti dýchání…aj.), motorickými projevy (mimika, gestikulace…aj.), změnami pohotovosti a zaměřenosti.“49 Jiná definice uvádí, ţe emoce jsou proces proţívání a hnutí mysli. Jedná se o pohnutí, dojetí, vzrušení, cit, náladu, afekt a vášeň, Dalo by se říct, ţe je to „silný cit, stav vzrušení, projevující se zvláštním chováním doprovázeným aţ fyziologickými změnami organizmu.“50 I přesto, ţe se definice různí, shodují se odborníci přinejmenším na těchto znacích51: - Emoce jsou subjektivní – dva stejné podněty mohou u dvou různých jedinců vyvolat rozdílné reakce. - Jen těţko je vyjádříme slovy (máme proto různá přirovnání typu „byl jsem v sedmém nebi“, „hrůzou mi stály vlasy na hlavě“ aj.). - Jsou univerzální, coţ znamená, ţe provázejí všechny druhy duševní činnosti. - Jsou aktualizovány konkrétní situací v daném okamţiku. - Jsou neopakovatelné. - Většina emocí je polárních (láska x nenávist). - Jsou často smíšené. - Vnímáme je jako příjemné a nepříjemné. - Je obtíţné podrobit je objektivní analýze.

49

Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Emoce [online]

50

KUČERA, Radek. ABZ slovník cizích slov: Emoce [online]

51

Viz Anonymus. Lidské emoce: Co jsou to emoce a kde vznikají? [online]

29

5.1 Funkce a rozdělení emocí Emoce mají připravovat jedince, aby adekvátně zareagoval na určitou situaci či záţitek. Kupříkladu strach nás má připravit na nebezpečí a máme si i situaci, při níţ ke strachu došlo, zapamatovat jako nebezpečnou.52 Jak bylo zmíněno, slovo emoce znamená pohnutí. I to nám můţe o funkci emocí něco napovědět. Přiměřené mnoţství emocí pro nás často bývá impulzem k nějakému jednání, tedy k pohnutí se z místa, nebo naopak jejich přemíra nás můţe zcela „paralyzovat“, nejsme schopni se nikam pohnout.53 Intenzita a druh emocí je subjektivní, vţdy záleţí na daném jedinci. Emoce můţeme rozdělit nejen podle toho, zda nám jsou příjemné či nikoliv, ale i podle délky trvání a jejich kvality, na afekty, nálady a vášně. Vyjasněme si, jaký je mezi nimi rozdíl54: Afekt: Jedná se o intenzivní a prudkou emoční reakci na určité záţitky (zlost, radost, smutek…aj). Vznikne velice rychle, má bouřlivý průběh a trvá jen chvíli. Vyznačuje se nedostatkem racionální kontroly jednání. Nálady: Jsou dlouhodobého charakteru, ale nízké intenzity. Ovlivňují stav našich dalších psychických funkcí, jako jsou paměť, pozornost, motivace, chování, postoje…aj. Vášně: Jsou to dlouhodobé emoční vztahy v intenzivní formě. Mohou být zaměřeny na určitého člověka, věc, ideu nebo aktivitu. Emoce můţeme také dělit podle kvality na niţší emoce (radost, smutek, strach – jsou spojeny s instinkty a pudy) a vyšší emoce (intelektuální, estetické, sociální – jsou součástí postojů a jednání, získávají se v průběhu ţivota a ovlivňuje je společnost).55

52

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Emoce [online]

53


54


55

Viz Anonymus. Lidské emoce: Typy emocí [online]

30

5.2 Tabulka základních emocí56 Tab. 1: Přehled základních emocí, jejich podnětů a reakcí. Emoce

Podnět

Reakce

Strach

Nebezpečí

Útěk, únik

Hněv

Překážka, nepřítel

Útok, agrese

Radost

Zisk, úspěch

Uvolnění, úsměv

Smutek

Ztráta hodnoty, neúspěch

Pláč, apatie

Důvěra

Přátelství, přímé jednání

Spolehnutí se na druhého

Znechucení

Nepříjemná věc nebo situace

Odstranění zdroje znechucení, únik

Očekávání

Neznámá, nejistá situace

Překvapení

Nečekaná situace

Orientace, získávání informací Nástup další emoce podle situace (strach, radost…aj.)

5.3 Emoční inteligence Emoční inteligenci označuje emoční kvocient (EQ). „V psychologii to je číselný ukazatel, který hodnotí lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím.“57 Je třeba říci, ţe emoční kvocient není to samé jako kvocient inteligenční (IQ). EQ nehodnotí myšlenkové schopnosti jedince, ale jeho empatii, sebeovládání, sebeuvědomění, motivaci a společenskou obratnost. Kaţdý člověk při interakci s okolím vyhodnocuje určité signály a podle nich se dál řídí. I schopnost práce s těmito signály EQ hodnotí. Soudí se, ţe lidé s vyšším EQ mají dobré předpoklady pro to, být úspěšnými lidmi. Umí předvídat konflikty, ještě neţ se rozvinou, a tak jim mohou zabránit. Mají díky tomu potenciál pro kvalitní uplatnění ve společnosti.58 Vyniknou proto na pozicích vedoucích pracovníků.

5.4 Emoce v pomáhajících profesích Kaţdý z nás snad dokáţe pochopit, proč jsou emoce v pomáhajících profesích důleţité. Nyní se nemyslí emoce klientů, ale emoce samotných pracovníků. Povaţujeme za důleţité, abychom se svými emocemi dokázali pracovat, abychom je nepotlačovali a uměli je pojmenovat a ve své práci je vyuţít.

56

Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Emoce [online]

57

Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Emoční inteligence [online]

58

Viz Anonymus, Wikipedie otevřená encyklopedie: Emoční inteligence [online]

31

Jak jiţ bylo řečeno ve druhé kapitole této práce, muzikoterapie se prolíná a doplňuje s dalšími expresivními terapiemi. V souvislosti s emocemi představme v krátkosti dramaterapii, která s emocemi hodně pracuje.

5.5 Dramaterapie Dramaterapie, tedy terapie pomocí dramatických či divadelních prvků, se stejně jako muzikoterapie zaměřuje na široké spektrum klientů. Nejčastěji se jedná o klienty s mentálním postiţením, psychiatrickou diagnózou, klienty se specifickými vývojovými poruchami učení, mládeţ s poruchami chování, jedince ohroţené sociálním vyloučením, seniory nebo jedince ve výkonu trestu…apod. Jedna z definic uvádí: „Dramaterapie

je

léčebně-výchovná

(terapeuticko-formativní)

disciplína,

v níţ převaţují skupinové aktivity vyuţívající ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosaţení symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosaţení personálně sociálního růstu a integrace osobnosti.“59 Jako cíle dramaterapie jmenujme60: - zvyšování sociální interakce a interpersonální inteligence - získání schopnosti uvolnit se - zvládnutí kontroly svých emocí - změna nekonstruktivního chování - rozšíření repertoáru rolí pro ţivot - získání schopnosti spontánního chování - rozvoj představivosti a koncentrace Dramaterapie

ve

svém

terapeutickém

procesu

vyuţívá

prostředky

jako

je improvizace, mimická a řečová cvičení, dramatická hra, práce s textem, vyprávění příběhů, líčení a masky, loutková a maňásková hra, pantomima…aj.61

59

Valenta, s. 23

60

Viz Valenta, s. 30-31

61

Viz Valenta, s. 33

32

5.6 Shrnutí Emoce jsou proces proţívání a hnutí mysli. Jsou to psychologické procesy, které zahrnují subjektivní záţitky libosti a nelibosti a pojí se s fyziologickými změnami, motorickými projevy, změnami pohotovosti a zaměřenosti. Emoce připravují jedince, aby adekvátně zareagoval na konkrétní situaci. Můţeme je rozdělit podle toho, zda nám jsou příjemné či nikoliv, podle intenzity a délky trvání a podle kvality proţitku. Emoční kvocient (EQ) je číslo, které udává míru toho, jak je daný jedinec schopen empatie, sebeovládání, sebeuvědomění, motivace a společenské obratnosti. Dramaterapie je disciplína, která vyuţívá divadelních prostředků k dosaţení terapeutických cílů.

33

6 Hranice Třetím tématem, kterým se věnoval jeden z muzikoterapeutických workshopů, byly hranice v profesních a mezilidských vztazích. Tato kapitola chce poukázat na to, jak je důleţité vědomí hranic sebe sama i hranic ve vztahu vůči okolnímu světu. Pomáhající profese, to nejsou pouze sociální pracovníci, ale i lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky a mnozí další. Všechno to jsou profese, při nichţ se přichází do kontaktu s druhým člověkem a co víc, pro tento kontakt je důleţitá i určitá míra lidského vztahu mezi pomáhajícím profesionálem a klientem. Pro mezilidské vztahy je charakteristická angaţovanost těch, kteří se jich účastní. Touto angaţovaností je myšlena vzájemná důvěra, náklonnost, trpělivost, empatie a ze strany pomáhajícího pracovníka i odbornost, profesionalita…apod.62 Můţeme říci, ţe i jiné profese vyţadují neustálý kontakt s lidmi (prodavačka, kadeřnice, manaţer…etc.). U těchto kontaktů však postačí, pohybují-li se v mezích slušnosti a dalších společenských norem.63 Osobní vztah se zde nečeká.

6.1 Co jsou to hranice? Karel Kopřiva, ve své knize Lidský vztah jako součást profese, píše: „Hranicí ve vztahu mezi dvěma lidmi zde míníme dělítko, které určuje, co je záleţitostí mou a co je záleţitostí druhého… Je to podobné rozdělení pravomoci, jaké vymezuje hranice mezi dvěma státy. Co se stane na území jednoho státu, podléhá jeho zákonům a jeho výkonné moci, druhý stát nemůţe do řešení takové události přímo vstupovat. Má-li jeden stát ekonomické potíţe, jsou to jeho potíţe a druhý stát mu s nimi můţe a nemusí pomoci… V praxi mívá ekonomická pomoc mezi státy podobu dohody, která respektuje zájmy obou stran. Pomáhající stát zejména musí zváţit, jaké zdroje můţe pro pomoc uvolnit, aby se jeho vlastní hospodářství nedostalo do úzkých.“64 Jinak řečeno, hranice mezi „Já“ a „Ty“ je zcela nezbytná. Nejdříve máme na starosti sami sebe, to kým jsme, jak smýšlíme, co potřebujeme, jaké jsou naše moţnosti. Poznání vlastních hranic a umění s nimi pracovat je základem pro kvalitní vztah v pomáhajících profesích. 62

Viz Kopřiva, s. 14-15

63

Viz Kopřiva, s. 15

64

Kopřiva, s. 74

34

6.2 Druhy hranic Hranice ve vztazích mohou být ohroţeny různými faktory (netečnost, manipulace ze strany klienta, intenzivní proţívání klientovi situace…apod.). Proto je dobré, znát jaké jsou druhy hranic, které hranice nejsou v pořádku a kde je naopak ta správná míra vztahu ke klientovi. 6.2.1 Splývání Splývání je hlavním problémem, který ohroţuje vztahy v pomáhajících profesích. Stává se to tehdy, kdyţ pracovník bere problémy klienta, jako by byly jeho vlastní nebo v případě, kdy potřebuje, aby jej klient potřeboval, aby se pracovník necítil sám. Tímto pak nevyvstává problém pouze pomáhajícímu, ale celý proces pomáhání tím trpí.65 Coţ, jak jistě chápeme, je i klientovi více na škodu neţ k uţitku. Jaký je rozdíl mezi soucitem a empatií? V případě soucitu se s tím druhým ztotoţníme, můţeme ztratit hranice a nechat se ovlivnit lítostí, pobouřením nebo úzkostí z toho, co se klientovi děje. Ţádoucí však je, abychom klientovu situace pochopili, dokázali se do něj vcítit, ale nenechali se vyvést z rovnováhy. A o tom je empatie, která nám dává moţnost jednat tak, jak to vyţaduje situace, nikoliv jak to vyţadují naše emoční potřeby.66 Opět se tady dostáváme k tomu, o čem jsme mluvili v kapitole č. 4, která se věnovala komunikaci a to i komunikaci se sebou samým. Pokud jsme si jistí sami sebou, máme urovnané své věci a svůj vnitřní svět, stojíme tedy na pevných základech a je velmi nepravděpodobné, ţe by se splývání stalo naším problémem. 6.2.2 Čínská zeď Čínskou zdí můţeme nazvat situaci, kdy si člověk vytvoří zcela neprostupné hranice, aby se k němu nemohlo dostat něco neţádoucího. I kdyţ by se mohlo zdát, ţe se jedná o silného jedince, kterého nemůţe nic rozházet, bývají hranice v podobě čínské zdi ochranou před vnějším světem (nebo jen konkrétním vztahem). Pokud by hranice nebyla neprostupně uzavřena, ohrozilo by to vnitřní reţim jedince.67 Jedná se tedy o nepropustné uzavření.

65


66

Viz Kopřiva, s. 79

67

Viz Kopřiva, s. 82

35

Ani tento typ hranic není ţádoucí. Pomáhající pracovník se můţe obklopit zdí cynismu, netečnosti nebo soustředěním se pouze na věcnou stránku pomoci, opomíjeje při tom lidský faktor a osobní přístup.68 A bez těchto dvou věcí si lze kvalitní pomoc jen těţko představit. 6.2.3 Polopropustná hranice „Přirozeným a normálním stavem jsou hranice dobře ustanovené a polopropustné. Znamená to, ţe člověk se stará v prvé řadě o své potřeby a udrţuje základní soběstačnost. Vstupuje do vztahů s okolím a přijímá to, co se mu pro něj zdá dobré a uţitečné, a odmítá to, co se tak nejeví. Je v dialogu.“69 Tento stav polopropustné hranice vůbec nemusí být samozřejmostí a přirozeností kaţdého jedince. Leckdy je potřeba zamyslet se nad svým „postavením hranic“ a snaţit se co nejvíce přiblíţit nebo nejlépe dosáhnout ideálu, kterým polopropustná hranice zajisté je.

6.3 Ochrana hranic I kdyţ třeba máme své hranice zdravě a polopropustně nastavené, můţe se stát, ţe přijde situace, kdy budou ohroţeny. Myslí se tím ohroţení zvenčí, jako například manipulace ze strany klienta, vyhroţování…apod. Jak si v takovýchto situacích poradit a jak se prosadit? Jako účinná obrana se ukazuje asertivita. Asertivita je způsob sebeprosazení takovým způsobem, abychom vyjádřili a uhájili svůj názor a zároveň respektovali práva druhých lidí.70 Existuje několik základních asertivních přístupů a jistě nebude na škodu si je ve stručnosti zopakovat či přiblíţit71: - Vyjádření vlastních pocitů – nesmíme se bát vyjádřit to, co v nás daná situace vyvolává, jak se cítíme (nechce se mi, neumím to, je mi to trapné…apod.). - Schopnost poţádat o to, co potřebujeme – zcela otevřeně (nikoliv agresivně) informujeme člověka o tom, co zrovna potřebujeme. 68

Viz Kopřiva, s. 82

69

Kopřiva, s. 82

70


71

Viz Honzák, Novotná. s. 154-173

36

- Neříkat ano, chceme-li říci ne – naučit se říci „Ne!“, stát si za svým rozhodnutím, necítit se provinile. - Přijmout odmítnutí bez pocitu poráţky. - Umění vyjádřit kritiku i pochvalu. - Přeskakující gramodeska – vytrvalé a přiměřeně zdvořilé opakování poţadavku. Nenecháváme se zatáhnout do argumentace, vysvětlování ani do útočnosti. - Otevřené dveře – uznáme argumenty protivníka a jeho kritické připomínky. Poté se vrátíme k modelu přeskakující gramodesky. - Přijatelný kompromis – po zdůraznění vlastních poţadavků a uznání argumentů protistrany, hledáme řešení, které uspokojí oba partnery.

6.4 Shrnutí Práce pomáhajících pracovníků je zaloţena na osobním vztahu mezi klientem a pracovníkem. Hranice je mezníkem mezi tím, co je naší vlastní věcí a věcí druhého člověka. Typy hranic jsou – splývání (potřeba, aby nás klient potřeboval, proto abychom nebyli sami), čínská zeď (neprostupná hranice vůči určité situace/klientovi nebo všemu) a polopropustná hranice (jsme s druhými v dialogu, přijímáme to, co povaţujeme pro sebe za prospěšné). Jako ochranu hranic pouţíváme asertivitu, coţ je prosazení vlastního názoru v souladu s právy druhého člověka.

37

7 Stres Dalším velkým tématem, kterému jsme se chtěli věnovat na workshopech, byl stres. Přestoţe je to dnes a denně omílané slovo a slyšíme jej takřka z kaţdých úst, leckdo neví, ţe existuje dobrý i špatný stres a pojem psychohygiena také nemusí být zcela známý. Sedmá kapitola tedy definuje stres, ptá se po jeho významu, příznacích a následcích a zjišťuje jak mu předcházet.

7.1 Co je to stres? Pojem stres lze definovat následujícím způsobem: „Stres je nespecifická odpověď organismu na jakýkoliv poţadavek (zátěţ), který je kladen na organismus.“72 Nespecifickou odpovědí rozumějme, ţe odpověď není závislá na faktorech, které zátěţ tvoří. Organismus reaguje na působení mnoţství různých podnětů. Tyto podněty, vnější vlivy, nazýváme stresory a ty mohou být pro organismus nepříjemné a neţádoucí, ale i naopak. Charly Cungi, autor knihy „Jak zvládat stres“, uvádí jako příklady protikladných stresorů svatbu a rozvod. Svatba bývá radostná, příjemná událost, kdeţto rozvod je ve většině případů nepříjemný.73 Obě tyto události, ačkoliv jsou protikladné, mohou vyvolat stejný typ reakce – emocionální rozrušení, bušení srdce, pláč…apod. V naší společnosti však v souvislosti se slovem stres, míníme právě ten stres špatný, nepříjemný a neţádoucí, tedy distres. Naopak příjemný a ţádoucí stres se nazývá eustres.74 7.1.1 Význam stresu Stres slouţí k znovuzískání homeostázy, tedy vnitřní rovnováhy, která byla působením vnějších vlivů narušena. Tento proces, reakce jedince, pomocí níţ se dotyčný adaptuje na stresory, se nazývá všeobecný adaptační syndrom a rozvíjí se ve třech fázích.75 Tyto fáze můţete vidět v následující tabulce:

72

Cungi, Jak zvládat stres, s. 15

73

Viz Cungi, Jak zvládat stres, s. 15

74

Viz Drotárová, E., Drotárová, L., s. 12

75

Viz Cungi, Jak zvládat stres, s. 16-17

38

Tab. 2: Fáze a průběh stresu Název fáze

První fáze

Poplachová reakce

Druhá fáze

Rezistence

Třetí fáze

Průběh Pokud je organismus vystaven silné zátěži, reaguje nejdřív šokem (rychlejší tlukot srdce, pokles krevního tlaku…aj.) a následně tělo vyvolá obranné mechanismy a na silnou zátěž se adaptuje, díky čemuž je jedinec schopen lépe situaci čelit. Reakce organismu je pochopitelně závislá na intenzitě zátěžové situace. Pokud je organismus stresorům vystaven dlouhodobě, nastane druhá fáze, která je charakteristická stavem „pohotovosti“ a určitého trvalého vypětí.

Vyčerpanost Fáze vyčerpanosti nastává tehdy, když organismus nemá sílu se adaptovat.

V souvislosti s intenzitou stresorů, můţe v kterékoliv fázi dojít k onemocnění. Ale nejčastěji se obtíţe dostavují ve fázi rezistence76 – vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, úzkost…apod. Stres ovlivňuje činnost celého organismu – mozku, svalů zaţívacího ústrojí, srdce a cév, kůţe, hypofýzy, nadledvinek, hypotalamu i nervového systému. „Původně stres slouţil k rychlé a intenzivní mobilizace sil nutných k útoku nebo boji.“77 Je třeba ještě podotknout, ţe „v perspektivě evoluce zvířecí říše je psychický stres poměrně čerstvý vynález. Dokáţeme totiţ proţívat extrémně silné emoce (vyvolávající v našem organismu divokou bouři) v souvislosti s pouhými představami.“78

7.2 Příznaky stresu Příznaky stresu můţeme rozdělit do tří skupin – na fyziologické, emocionální a behaviorální (chování a jednání) příznaky. Fyziologické příznaky Tento druh příznaků se nejčastěji projevuje v oblasti srdce a cév (bušení srdce, pociťovaná nepravidelnost srdeční činnosti, bolest v oblasti hrudní kosti), trávicího traktu (nechutenství/přejídání, plynatost, pocit tlaku v břiše, průjmy/zácpy), časté jsou i pocity bolesti (bolest hlavy, migrény, bolesti v dolní části břicha, bolesti končetin, svalové napětí) a další fyziologické příznaky (sníţení sexuální touhy, nepravidelná

76

Viz Cungi, Jak zvládat stres, s. 17-18

77

Cungi, Jak zvládat stres, s. 18

78

Joshi, s. 16

39

menstruace nebo její vymizení, potíţe se soustředěním, nadměrné pocení, tiky a třesy…aj.).79 Ne kaţdý z uvedených příznaků znamená pouze to, ţe bychom byli ve stresu. Některé mohou být signálem váţnějšího onemocnění či problému, který je potřeba řešit s lékařem. Emocionální příznaky K těmto příznakům patří prudké změny nálad, emocionální labilita, pocity méněcennosti, nadměrná únava, slabost a závratě, agresivita, popudlivost, úzkostnost, pocity bezmoci a beznaděje, ztráta radosti ze ţivota…apod.80 Behaviorální příznaky Z těchto příznaků si jmenujme zhoršenou kvalitu a efektivitu práce, zvýšenou konzumaci alkoholu, tabákových výrobků a jiných návykových látek, nespavost nebo naopak zvýšená potřeba spánku doprovázená únavou po probuzení, řečové obtíţe, nadměrná pohyblivost a gestikulace…apod.81

7.3 Následky stresu Jiţ jsme uvedli, v důsledku stresu můţe dojít k onemocněním. Zastavme se u některých z nich a vysvětleme si, jak tato onemocnění v organismu vzniknou. 7.3.1 Srdeční onemocnění V průběhu stresu dochází ke zvýšení kardiovaskulární činnosti. Při extrémním náporu stresu můţe být průtok krve aţ pětkrát vyšší neţ ve stavu klidu při průměrné tepové frekvenci přečerpá srdce cca 5 litrů krve za minutu). Opakovaný stres je pro

srdce

i

cévy

velkým

přetíţením.

Proto

se

stále

častěji

setkáváme

s kardiovaskulárními chorobami, které suţují mladé lidi a populaci středního věku.82 7.3.2 Zažívací systém Nastane-li stresová situace, zastaví se trávicí proces. „Prvním krokem krizového reţimu je zastavení produkce slin, v důsledku čehoţ člověku vyschne v ústech. Ţaludek se stáhne, ustane produkce enzymů a kyselin, zastaví se kontrakce. Tenké střevo 79

Viz Drotárová, E., Drotárová, L., s. 13-14

80

Viz Drotárová, E., Drotárová, L., s. 14

81

Viz Drotárová, E., Drotárová, L., s. 14-15

82

Viz Joshi, s. 45-50

40

se přestane pohybovat a nedochází dále k absorpci. Sníţí se přísun krve do zaţívacího systému a krev doručí kyslík a glukózu do aktivních svalů, kde její zapotřebí.“83 V této chvíli ţaludek nic nepoškozuje. Problém nastává tehdy, kdyţ přestane stres působit a vše se začne vracet do původního stavu. V průběhu stresu organismus totiţ zpomalil i proces tvorby ţaludeční sliznice (v zájmu ušetření energie) a ta je teď náchylná k působení kyseliny chlorovodíkové v ţaludku. Kyselina působí na oslabenou ţaludeční stěnu a můţe vzniknout vřed. Na vzniku ţaludečních vředů se podílí i bakterie Helicobacter pylori, která dokáţe přeţít v silně kyselém prostředí ţaludku. Bakterie naruší buňky vystýlající stěnu ţaludku a tím sníţí jejich obranyschopnost vůči kyselině chlorovodíkové, coţ opět podpoří vznik vředu.84 7.3.3 Imunitní systém V prvních okamţicích stresu je imunitní systém posílen a toto posílení trvá zhruba 30 minut. Avšak jiţ po 60 minutách trvání stresové situace se začíná imunitní systém potlačovat. To je způsobeno vyplavováním hormonů stresové reakce, především glukokortikoidů. Pokud stresor trvá středně dlouhou dobu, imunitní systém se vrátí na úroveň před vznikem stresové situace. Trvá-li ale stresor dlouhodobě, je imunita potlačena tak, ţe klesne pod původní úroveň.85

7.4 Jak stresu předcházet? Nyní tedy víme co je stres, jaké má příznaky a jaké můţe mít následky. Je tedy na čase říci, jakým způsobem můţeme stresu předcházet či jak jej zvládat. Touto problematikou se zabývá psychohygiena, či duševní hygiena. Je to „nauka o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat odolnost člověka vůči nejrůznějším škodlivým vlivům.“86 Psychohygiena se snaţí člověku ukázat, jak by měl upravit své ţivotní zvyklosti, aby se zlepšila jeho duševní kondice a rovnováha. Předchází tak psychickým potíţím, a pokud tyto potíţe jiţ nastaly, poskytuje návod, jak je zvládat. Přínosem této nauky je prevence somatických a psychických nemocí,

83

Joshi, s. 52

84

Viz Joshi, s. 52-53

85

Viz Joshi, s. 74-75

86

Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie: Duševní hygiena [online]

41

zlepšování pracovní výkonnosti, upevňuje fungování sociálních vztahů a vede k subjektivní spokojenosti.87 Nyní je potřeba uvést, čeho se týkají ona zmiňovaná pravidla psychohygieny. Není to nic, co bychom dávno nevěděli. Jsou to pravidla, rady a doporučení ohledně stravovacích návyků, hospodaření s časem, pohybových aktivit, odpočinku, spánku, relaxace, sociálního zázemí…apod. Jistě není novinkou, ţe bychom se měli zdravě a pravidelně stravovat, nezapomínat na dostatek minerálů a vitaminů, ţe bychom si měli umět naplánovat čas a práci podle vlastních schopností, spánek bychom si měli dopřát 7-8 hodin denně a měli bychom si umět vybrat vhodný druh aktivního či pasivního odpočinku. Přestoţe jsou toto všechno věci známé, stojí za zamyšlení, zda se podle nich řídíme a dokáţeme díky tomu předcházet stresu. 7.5 Shrnutí Stres je nespecifickou odpovědí organismu na jakoukoliv zátěţ, která je na organismus kladena. Stres můţeme rozdělit na eustres, který je spojený s pozitivním proţíváním, a na distres, který je proţíván negativně. Proces, kdy se jedinec adaptuje na stresory (vnější vlivy působící na organismus) se nazývá všeobecný adaptační syndrom a zahrnuje tři fáze – poplachovou reakci, rezistenci a vyčerpanost. Příznaky stresu mohou být fyziologické, emocionální nebo behaviorální. Nejčastějšími následky stresu jsou problémy a onemocnění srdce a cév, trávicího traktu a imunitního systému. Předcházet stresu můţeme pomocí psychohygieny.

87

Viz Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie: Duševní hygiena [online]

42

8 Vánoční příběh – Ježíšovo narození Přestoţe by se mohlo zdát, ţe je tu tato kapitola zařazena tak říkajíc „mimo mísu“, není tomu tak. Hlavním důvodem pro včlenění příběhu o Jeţíšově narození bylo to, ţe jeden z muzikoterapeutických workshopů se konal před Vánocemi a s účastníky jsme se shodli na tom, ţe by pro nás všechny zúčastněné mohlo být přínosné a zajímavé, podívat se na tuto událost trochu jinak neţ bývá běţné. Přestoţe je tento biblický příběh všeobecně známý, zajímalo nás, co k tomu říká některý komentář k Novému zákonu a také jaký přínos můţe mít pro nás, jako pro budoucí sociální pracovníky. Cílem této kapitoly je vyloţit biblický příběh o Jeţíšově narození pomocí exegetických pravidel výkladu a aplikovat jej na sociální práci.

8.1 Text – Mt 1, 18-2588 18

Narození Jeţíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena

Josefovi, ale dříve neţ se sešli, shledalo se, ţe počala z Ducha svatého. 19

Její muţ Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl

propustit ji potají. 20

Ale kdyţ pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu

Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manţelku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21

Porodí syna a dáš mu jméno Jeţíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

22

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

23

‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloţeno

‚Bůh s námi‘. 24

Kdyţ se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův,

a přijal svou manţelku k sobě. 25

88

Ale neţili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Jeţíš.

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih), Ekumenický

překlad

43

8.2 Vymezení textu Text o Jeţíšově narození začíná veršem, který uvozuje události slovy: „Narození Jeţíše Krista se událo takto…“ (Mt 1, 18) Tomu předchází sedmnáct veršů obsahujících Jeţíšův rodokmen, který je zakončen veršem: „Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylonské zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí aţ po Krista čtrnáct.“ (Mt 1, 17) Tímto veršem je tedy ukončena pasáţ týkající se rodokmenu. Text o narození končí veršem: „Ale neţili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Jeţíš.“ (Mt 1, 25) Následují události, které se odehrály po Jeţíšově narození, tedy klanění mudrců z východu a útěk do Egypta (Mt 2, 1-23).

8.3 Kontext Kontext rozdělujeme na vzdálený a blízký. Vzdálený kontext zasazuje text do souvislostí v rámci událostí Starého i Nového zákona. Blízký kontext zase poukazuje na souvislosti s událostmi, které se staly bezprostředně před a po vymezeném textu. 8.3.1 Vzdálený kontext Ve vymezeném textu (Mt 1, 18-25) můţeme najít odkazy a souvislosti sahající aţ do Starého zákona. Dovídáme se, ţe Josef nechtěl Marii, která otěhotněla ještě před sňatkem, vystavit hanbě a proto ji chtěl tajně propustit (Mt 1, 18-19). Touto hanbou je myšleno to, co se podle zákona má udělat se ţenou, která je zasnoubená a shledá se, ţe není panna: „Kdyţ dívku, pannu zasnoubenou muţi, najde nějaký muţ v městě a bude s ní leţet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, ţe v městě nekřičela, a muţ proto, ţe poníţil ţenu svého bliţního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jestliţe nalezne muţ zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní leţet, zemře jenom ten muţ, který s ní leţel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako kdyţ někdo povstane proti svému bliţnímu a zabije ho. Vţdyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil.“ (Dt 22, 23-27) Dalším bodem, který se vztahuje ke Starému zákonu, je pojmenování Jeţíše. V Matoušově evangeliu dává dítěti jméno Josef (Mt 1, 21), kdeţto v evangeliu Lukášově (Lk 1, 31) mu dává jméno Maria. Podle Gn 4, 25-26 mohl dát dítěti jméno 44

kterýkoliv z rodičů: „I poznal opět Adam svou ţenu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je [Do klína] vložený). Řekla: „Bůh mi vloţil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“ Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.“ Protoţe se však Matouš soustřeďuje na Josefa, je to on, kdo mu dává jméno.89 Evangelista píše ve 22 verši: „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka.“ (Mt 1, 22) Snaţí se tím zdůraznit kontinuitu mezi Jeţíšem a Starým zákonem, kdy se odvolává na slova proroka Izaijáše90: „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jménu Immanuel (to je S námi Bůh).“ (Iz 7, 14) Matoušův obrat „počne/bude těhotná“ dává Jeţíšovo početí do souladu s příběhy o narození starozákonních patriarchů (Gn 16, 11) a soudců (Sd 13, 3.7).91 Kdyţ čteme, ţe Josef s Marií neţil (nepoznal ji), dokud se Jeţíš nenarodil (Mt 1, 25), jedná se o biblický eufemismus pro sexuální styk, coţ můţeme pochopit92 díky Gn 4, 1: „I poznal člověk svou ţenu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muţe, a tím Hospodina.“ 8.3.2 Blízký kontext Pro slovo „narození“ je v Mt 1, 18 pouţito řecké slovo genesis, stejně jako v předchozí části s rodokmenem v Mt 1, 1. Biblos genesis = zpráva o narození. Pouţití stejného výrazu spojuje tyto dvě části k sobě.93 V Mt 1, 20 se dočteme, ţe Josefa navštíví ve snu anděl, jakoţto Boţí posel. Anděl se Josefovi zjevuje ve snu i ve druhé kapitole, kde ho nejprve nabádá k úniku do Egypta a po smrti Herodově jej posílá zpět do izraelské země (Mt 2, 13.19). I nadále komunikuje Bůh prostřednictvím snů (Mt 1, 20, Mt 2, 12. 13. 19. 22).

8.4 Struktura textu S ohledem na strukturu, bychom vymezený text mohli rozdělit na tři části:

89

Viz Harrington, s. 53

90


91


92


93


45

- obeznámení

se

situací

(Josef

zjišťuje,

ţe

je

Maria

těhotná,

chce ze zasnoubení upustit. Ve snu se mu zjevuje anděl a říká mu, aby Marii přijal za manţelku.) - Matoušova formule uvozující starozákonní citát (Mt 1, 22-23) - Josefovo jednání po probuzení ze snu (Přijal Marii k sobě, ale do narození Jeţíše s ní neţil, nepoznal ji.)

8.5 Výklad textu Příběh o Jeţíšově narození můţeme číst jako pokračování rodokmenu (Mt 1, 1-17). „Zatímco rodokmen potvrzuje, ţe Jeţíš je prostřednictvím svého zákonného otce Josefa Synem Davidovým, příběh o narození vysvětluje, jak se stalo, ţe Jeţíš, Syn Boţí, počatý skrze Ducha svatého, je Davidovým synem.“94 Pro jasnější pochopení příběhu si vysvětlíme, co obnášely ţidovské svatební předpisy a zvyky, jakou funkci plní anděl Páně, co se rozumí schématem „zvěstování narození“ a to, jak Matouš ve svém evangeliu pouţívá starozákonní citace. V Jeţíšově době byl sňatek ţidy chápán spíše jako občanská smlouva neţ jako obřad či svátost. Zasnoubení zařizovali starší členové rodiny a bylo bráno velmi váţně, přestoţe mezi zasnoubením a sňatkem mohlo uplynout i několik let. Při zásnubním obřadu, který se konal v domě otce nevěsty, předal budoucí manţel ţeně a jejímu otci svatební smlouvu a tzv. cenu za nevěstu. Svatební obřad pak obnášel přivedení nevěsty z domu jejího otce do domu ţenicha (nebo jeho otce).95 V případě Josefa a Marie můţeme předpokládat podle příběhu v Mt 1, 18-25, ţe zásnuby jiţ proběhly a na řadě je svatební obřad. Zdá se, ţe Mariino těhotenství bylo jedním z případů uvedených v Dt 22, 23-27. Z popisu Josefa v Mt 1, 19 lze usoudit, ţe měl dvě moţnosti – jednou bylo ukamenování proviněné podle Dt 22, 23-27, druhou pak obvyklý postup rozvodu. Josef se rozhodl propustit ji tajně, aby ji ušetřil veřejnému poníţení. Do této situace zasahuje Bůh a Josefovi se ve snu zjeví „anděl Páně“. Pánův anděl se objevuje i na jiných místech Bible (Gn 16, 7-13, Gn 22, 11, Ex 3, 2), jedná se o chvíle, které jsou pro Boţí lid rozhodující, a anděl přináší do těchto okamţiků Boţí vůli. Základní význam

94

Harrington, s. 55

95

Harrington, s. 55-56

46

hebrejského výrazu mal´ak a jeho řeckého ekvivalentu angelos je „posel“.96 A právě tuto roli posla hraje „Pánův anděl“ v Mt 1, 18-25. Hlavní událostí v Mt 1, 18-25 je andělské poselství, při němţ se Josef dovídá o Jeţíšově narození, jeho jméno a totoţnost. Toto zvěstování (Mt 1, 20-21) se drţí schématu ze Starého zákona, které se týká narození syna – je uvozeno slovem „hle“, obsahuje informaci o jméně dítěte a jeho totoţnosti. Toto schéma je pouţito u Izmaela (Gn 16, 11-12), Izáka (Gn 17, 19), Šalomouna (1Pa 22, 9-10), Jošiáše (1Král 13, 2) a kníţete narozeného mladé ţeně na Achazově dvoře (Iz 7, 14-17). Tyto biblické příklady ukazují, ţe toto schéma bylo v novozákonních dobách známé a pouţívané.97 Evangelista zde pouţívá první z mnoha tzv. citátů naplnění, které můţeme v Matoušově evangeliu najít (viz 1, 23; 2, 5. 15. 17. 23; 3,3; 4, 14; 8,17; 12, 17; 13, 14. 35; 21,4; 26, 56; 27,9). Tyto starozákonní citace slouţí jako nástroj zdůrazňující kontinuitu mezi biblickou tradicí a událostmi za Jeţíšova ţivota. Toto „naplnění“ nechápejme jako konec či vyčerpání starozákonní tradice, ale pro Matouše a jeho obec si tradice svůj význam zachovala a skrze Jeţíše došla naplnění.98 „Ústřední postavou v Matoušově zprávě o Jeţíšově narození je Josef (u Lukáše Marie). Poté, co prokázal davidovské otcovství skrze Josefa z hlediska práva (Mt 1, 1-17), chce evangelista nyní v Mt 1, 18-25 spojit tento způsob pohledu na Jeţíše („Syn Davidův“) s raně křesťanským vyznáním, ţe Jeţíš je Syn Boţí. Matouš neodvozuje Jeţíšovo boţské synovství od vzkříšení (viz Řím 1, 4) či od křtu (viz Mt 3, 13-17), nýbrţ se pokouší ukázat, ţe Jeţíš byl Synem Boţím od samého počátku svého početí.“99

8.6 Aplikace textu na sociální práci Kdyţ jsme vyloţili obsah vymezeného textu, zamyslíme se nad jeho moţným přesahem do sociální práce. Podíváme se na Josefa, centrální postavu tohoto příběhu. Dozvídá se, ţe jeho snoubenka Maria, která měla být pannou, je těhotná. Nedočteme se jakým způsobem nebo od koho se to Josef dověděl. V kaţdém případě to pro něj musel být

96


97


98


99

Harrington, s. 58

47

šok! A pravděpodobně i nepříjemná záleţitost. Protoţe je spravedlivý (zachovává zákon100), rozhodne se ušetřit ji veřejné hanby a chce se s ní tajně rozejít. Toto rozhodnutí učiní na základě informací, které má a v souladu s tím, co můţe učinit podle zákona. Na scénu však vstupuje anděl Páně – Boţí posel, který ve snu Josefa informuje o tom, ţe dítě, které Maria nosí, bylo počato z Ducha svatého. Na základě této rozšiřující informace (tedy, ţe je to Boţí vůle a ţe Jeţíš spasí lidi od hříchu) jedná v závěru Josef podle andělova pokynu. Snaţíme se tím ukázat to, jak můţe nedostatek informací ovlivnit naše rozhodování a jednání s klientem (nebo pochopitelně s kýmkoliv jiným). Pravděpodobně se kaţdý z nás setkal s tím, ţe jednal na základě nějakých informací, ale pak získal informace další, které danou situaci zcela změnily. Svým rozhodnutím můţeme ovlivnit ţivot nejednoho člověka. A to je věc, kterou bychom neměli brát na lehkou váhu. Stačit můţe jedna informace navíc…A najednou to bude úplně o něčem jiném…

8.7 Shrnutí Vymezili jsme text z ekumenického překladu Bible v Mt 1, 18-25. V rámci vzdáleného kontextu jsme ukázali souvislosti s Dt 22, 23-27, kde se píše jak jednat se zasnoubenou ţenou, u níţ se shledá, ţe není panna. Blízký kontext poukazuje na přímou souvislost s předchozím rodokmenem a na to, jak Bůh vedl Josefa skrze sny. Vymezený text lze rozčlenit na tři části: uvedení do situace (Mt 1, 18-21), starozákonní citace (Mt 1, 22-23) a Josefovo jednání po probuzení ze snu (Mt 1, 24-25). Ve výkladu jsme přiblíţili svatební a zásnubní zvyklosti v Jeţíšově době, funkci anděla v Josefově snu, starozákonní schéma zvěstování narození a pouţívání citátů naplnění v Matoušově evangeliu. Poukázali jsme na to, jak je důleţité mít dostatek informací, kdyţ se máme nějak rozhodnout nebo s někým jednáme určitým způsobem, právě na základě nedostatečných informací.

100


48

9 Muzikoterapeutické workshopy Touto kapitolou se přesouváme z teoretické části do části praktické. V kapitolách 2-8 jsme vysvětlili, co je to muzikoterapie a co můţe nabídnout sociálnímu pracovníkovi. Také jsme rozpracovali několik témat, která se týkají sociální práce a v nichţ mohou sociálnímu pracovníkovi vznikat problémy. Tato témata si velkou měrou vybrali právě účastníci muzikoterapeutických workshopů, které v průběhu zimního semestru školního roku 2010/2011 organizovala autorka této práce. Nyní přichází na řadu vysvětlení co to muzikoterepeutické workshopy byly, jak byly pojaty, co bylo jejich cílem. Tomu se věnuje tato kapitola. V kapitolách následujících se zastavíme u kaţdého jednotlivého workshopu, co bylo jeho náplní, kolik přišlo účastníků, jaká byla jejich zpětná vazba na program a na vedoucí workshopů a jak autorka hodnotí sebe samu.

9.1 Jak a proč workshopy vznikly V průběhu studia na Vyšší odborné škole Jabok mohou studenti navštěvovat semináře muzikoterapie. Jedním je Úvod do muzikoterapie a druhým Cílená muzikoterapie. Autorka oba předměty postupně, v prvním a druhém ročníku studia, absolvovala. Avšak na konci druhého ročníku si uvědomila, ţe by ráda v muzikoterapii pokračovala. Bohuţel se úspěšně zvládnutý a ukončený seminář nemůţe znovu opakovat a v nabídce volitelných předmětů, ač se jednalo o nabídku vcelku pestrou, další muzikoterapie chyběla. Zmínila se o tom na některé z posledních hodin Cílené muzikoterapie a byla mile překvapena, kdyţ i ostatní studenti, kteří měli za sebou oba semináře, vyslovili přání pokračovat v muzikoterapii i v dalším roce svého studia. Napadlo ji tedy, uspořádat muzikoterapeutické hodiny vlastní, kam by mohli studenti jiţ ustálené skupiny přijít a uţít si připravený program, nemuset řešit docházku, známky, podmínky zápočtů…apod. I tento návrh se setkal s úspěchem. Bylo jí řečeno, ţe kdyţ něco uspořádá, studenti rádi přijdou (takovouto zpětnou vazbu jí dalo asi 12 lidí). Toto bylo prvním impulzem. Zbývalo jen vymyslet a připravit program, témata, která by spoluţáky mohla zaujmout, upřesnit termíny setkávání a doufat, ţe skutečně někdo dorazí.

49

9.2 Účastníci workshopů Jak bylo psáno výše, účastníky workshopů byli studenti, kteří absolvovali volitelné předměty Úvod do muzikoterapie a Cílená muzikoterapie. Jednalo se tedy o sehranou uzavřenou skupinu lidí, kteří se znali a měli jiţ nějaké muzikoterapeutické znalosti a zkušenosti s různými metodami a technikami. Autorka tedy měla celkem usnadněnou práci. Nemusela nikoho nikomu představovat a ani některé aktivity nemusela příliš vysvětlovat, protoţe je všichni znali. Pozitivem skupiny bylo i to, ţe zde panovala vzájemná důvěra, otevřenost a spontánnost, kterou bychom u začínajících skupin jen těţko hledali. Ve skupině panovala příjemná, přátelská atmosféra a díky tomu, se na jednotlivá setkání účastníci těšili a i pro autorku bylo přínosem s nimi spolupracovat a připravovat jim program v podstatě na míru.

9.3 Koncept workshopů Nejprve osvětlíme, proč byl zvolen název Muzikoterapeutické workshopy. Odpověď je velmi jednoduchá, nejednalo se o ţádné semináře nebo vyučovací hodiny. Kaţdý kdo přišel, přišel dobrovolně, na základě vlastního rozhodnutí, ve svém volném čase. Autorka nemohla nabídnout zápočet v indexu, nemohla se „ohánět“ absencemi a splněnými procenty v docházce. Nebyl to zkrátka předmět v rámci výuky a nechtěla, aby k tomu byť jen název mohl svádět. Byl to workshop i proto, ţe se studenti často spolupodíleli na struktuře programu jednotlivých setkání, mohli si vybírat z více variant, byl tam prostor pro jejich tvůrčí stránku osobnosti, byl tam prostor pro jejich aktuální ţivotní situace a momentální nálady…Byl to JEJICH PROSTOR. Jedinou moţností, jak si udrţet přítomnost, co moţná nejvyššího počtu studentů, byl zajímavý a kvalitní program. Musela je zaujmout a nabídnout důvod, proč by měli svůj volný čas trávit na workshopu a ne někde jinde. 9.3.1 Termín a místo setkávání Workshopy začaly v říjnu 2010 a trvaly do ledna 2011. Skupina se setkávala přibliţně kaţdých čtrnáct dní, v pondělí od 17 hodin. Kaţdý workshop trval 90 minut a zázemím byla učebna č. 6 na VOŠ Jabok. Učebna má na zemi koberec, jsou zde lavice a ţidle (tyto však byly před kaţdým setkáním odklizeny na stranu). K dispozici jsou deky, hudební nástroje (Orffův 50

instrumentář, djembe, bongo, ocean drum, flétna…a mnohé další), šátky, psací potřeby a papíry, notebook, projektor, hi-fi věţ a reprobedny. 9.3.2

Pravidla workshopů

Přestoţe tato pravidla byla ustálená z předchozích setkání v rámci studia, nebylo na škodu je připomenout a ujasnit si, ţe platí i zde. Jednalo se o pravidla práce ve skupině, konkrétně o pravidla o sdílení101. - Kaţdý mluví sám za sebe o svém vlastním proţívání toho, co se děje ve skupině. - Nic není dobré nebo špatné, v centru je aktuální proţitek. - Vše, co se řekne, zůstává ve skupině. - Stav nevím je u terapeutických her často ţádoucí, teprve kdyţ si dovolíme nevědět, jsme otevřeni poznání, porozumění, novému. - Kaţdý má právo odmítnout – nelze násilím bořit bloky a zábrany. 9.3.3

Struktura hodiny

Hodina byla strukturována stejně, jak na to byli účastníci zvyklí z předchozích let studia. Tato struktura je uváděna i v knize Základy muzikoterapie a zmiňuj se o ni i kapitola 2 této práce (2.2.2 Realizace programu). Začátek workshopu byl stanoven na 17 hodinu a často se stávalo, ţe jsme začínali o pár minut později, neţ se všichni sešli. Sedávali jsme v kruhu na zemi a autorčiným prvním úkolem bylo seznámit účastníky s tématem hodiny. Kaţdé jednotlivé téma jsme společně rozebrali a vysvětlili teoretická východiska a důvody, proč se toto téma hodí sociálnímu pracovníkovi. Někdy se rozvinula i zajímavá diskuze, která byla pro všechny přínosem. Poté přišel tzv. warming-up, tedy rozehřívací aktivity, jejichţ cílem bylo probudit a probrat všechny přítomné, naladit je na hlavní činnost spojenou s tématem a zaktivizovat je. Tímto se připravila půda pro přijetí hlavní činnosti. Touto činností byla obvykle nejdéle trvající aktivita, která se dotýkala a souvisela s probíraným tématem, snaţila se jej nějak zpracovat a pomoci tak účastníkům získat nové zkušenosti s danou oblastí a jiný pohled na věc.

101

ZAJÍCOVÁ, Jana. Muzikoterapie: Muzikoterapie úvod [online]

51

Následovala dvojí reflexe. První se týkala pocitů, emocí a proţívání, souvisejících s hlavním tématem a druhá byla zpětnou vazbou na celý program a to, jak jej autorka vedla a připravila. Zbyl-li čas, vyplnili jsme jej krátkou relaxací. Celý workshop trval 90 minut. Časové dotace jednotlivých částí programu můţete vidět v následující tabulce. Z těchto údajů autorka vţdy orientačně vycházela, ale je pochopitelné, ţe leckdy bylo třeba na místě provést nějaké úpravy, v souvislosti s aktuální situací a tím, jak se program vyvíjel. Tab. 3: Časová dotace jednotlivých částí workshopu.

Část programu

Časová dotace

Úvod

15 minut

Warming-up

10 minut

Hlavní téma workshopu

45 minut

Reflexe

15 minut

Relaxace

5 minut

9.3.4 Metody práce Úkolem autorky bylo vymyslet zajímavý program, který by postupně přecházel z jiţ známých věcí a aktivit, k aktivitám novým, které by mohly být pro účastníky jakousi výzvou. Dynamika setkání se snaţila kopírovat Gaussovu křivku, která je sice matematickou záleţitostí, ale graf poslouţí jako dobrá ukázka.

Obr. 1: Intezita náročnosti workshopů v průběhu semestru.

Přeloţeno do normálního jazyka: Celkově se mělo uskutečnit 8 workshopů. První workshop byl úvodní, coţ znamenalo, zopakování toho co známe, přivítání a navnazení na další workshopy. Postupně se měla zvyšovat náročnost workshopů co do 52

programu a novosti aktivit. K závěru semestru by se to opět mělo zklidňovat a to i s ohledem na to, ţe bude zkouškové období. A tím naše setkávání uzavřít. K tématu, jeţ jsme zrovna probírali, si autorka udělala doma přípravu, přečetla k němu něco z odborné literatury nebo z internetu a zkompletovala příslušný muzikoterapeutický program. Usilovala o to, aby byl program pestrý, snaţila se pracovat s různými smyslovými podněty. Program přizpůsobovala moţnostem účastníků a dbala o jejich bezpečnost v průběhu workshopu (obzvláště při programu se zavázanýma očima, kdy se účastníci pohybovali po prostoru).

9.4 Cíl muzikoterapeutických workshopů Cílem

setkání

bylo

v prvopočátku

uspokojit

poptávku

po

pokračování

v muzikoterapii. Následně se jako cíl formulovalo to, abychom skrze sebezkušenostní workshopy zpracovali pomocí muzikoterapie témata, která se týkají sociální práce. Účastníkovi by to mělo pomoci, zjistit, jak je na tom on sám v dané oblasti a workshop by měl nastavit zrcadlo moţným problémům a ukázat je v jiném světle, aby byl účastník schopen získat nový náhled na probíranou oblast. V centru pozornosti je budoucí sociální pracovník. Jen on, nikoliv jeho klienti a okolí. Autorka sepsala návrh několika témat a spolu s účastníky jej doplnila podle jejich přání. Vzešla z toho čtyři, jiţ dříve zmiňovaná, témata – komunikace, emoce, hranice a stres. Padlo i přání, aby jednotlivá témata byla zpracovaná a uchopená nějak jinak, neţ byli účastníci doposud zvyklí. Čemuţ se autorka, jakoţto vedoucí workshopů, snaţila vyhovět.

9.5 Upozornění Následující kapitoly vycházejí ze zpracování, které si autorka práce přinášela na workshop. Proto je místy jiná formulace a oslovování, neţ bylo v teoretické části práce. Mluví v nich přímo k účastníkovi workshopu a jsou zde i její poznámky ohledně přípravy programu či pomůcek. Některé věty formuluje v 1. osobě jednotného čísla. Aby tato práce mohla slouţit i jako manuál pro případné další zájemce o uskutečnění podobných workshopů, jsou tyto formulace, oslovení i poznámky zachovány v původním znění. Toto se týká 10. – 17. kapitoly.

53

10 Úvodní workshop Tento workshop se uskutečnil 4. 10. 2010. Vzhledem k tomu, ţe se jednalo o úplně první workshop a ještě k tomu byl v podstatě po prázdninách, bylo potřeba zahájit jej pozvolna. Všem, kteří před prázdninami projevili zájem, autorka rozeslala zvací e-mail a všichni dostali za úkol, aby si na první setkání donesli jednu fotku z prázdnin, která pro ně něco znamená či se k ní váţe nějaká historka…apod.

10.1 Zpracování workshopu Tématem tohoto setkání byly prázdniny, vedoucí workshopů nechtěla hned od začátku rozebírat nějaká hlubší témata. Jejím cílem pro toto setkání bylo vytvořit příjemnou atmosféru, zavzpomínat si na prázdniny a pozvolna navázat kontakty s lidmi, kteří se skoro čtvrt roku neviděli, aby pohodlným způsobem mohli oprášit vztahy a kontakty a navázat v nich tam, kde se závěrem školního roku skončili. 10.1.1 Úvod hodiny Přivítání všech kdo přišli Vysvětlení toho, proč jsme se tady setkali, jaké jsou cíle těchto workshopů (muzikoterapie pro sociální pracovníky – sebezkušenostní lekce. Mají nám pomoci uvědomit si krizové situace, do nichţ se jako sociální pracovníci můţeme dostat a zjistit, co nám můţe pomoci, jak se nabít na další práci. Jedná se také o setkávání přátel, kde lze získat i poskytnout pomoc, radu, inspiraci a energii pro vlastní práci, můţeme se naučit plno nových věcí.). Představení autorčiny teorie „Mám takovou teorii o sociální práci a ráda bych se s vámi o ni podělila. Jako sociální pracovníci se budeme setkávat s lidmi, kteří potřebují naši pomoc. Nejednou vyslechneme srdceryvné ţivotní příběhy. Budeme se setkávat s lidskými tragédiemi a selháními, neštěstím a smutkem. Jistě, nebude to tak vţdy, ale často se stane, ţe se nám negativnější záţitky vryjí do paměti hlouběji neţ pozitivní. Tyto podmínky kladou na sociálního pracovníka zvýšené osobnostní nároky. Pracovník se tak dostává do kontaktu s veskrze negativním a destruktivním prostředím. Povaţuji proto za důleţité, aby se sociální pracovník, v rámci určité kompenzace a rovnováhy, dostal i do prostředí a situací, které jsou konstruktivní, tvůrčí a kreativní. Domnívám se, 54

ţe muzikoterapie, uvedené kvality nabízí a je tak dobrým řešením pro různé problémy a krize sociálního pracovníka, ale zároveň i prevencí, kdyţ se s ní začne včas.“ Informace o dalším setkávání Bylo by dobré setkávat se dvakrát do měsíce (všem dát předem data setkávání), tedy přibliţně jednou za čtrnáct dní. Přiblíţit účastníkům témata workshopů (komunikace, emoce, vztah, důvěra, pomoc, stres, napětí, vyhoření…). Ohledně docházky. Poţádat

všechny,

jestli

by

skutečně

mohli

chodit

pravidelně.

Je to důleţité, aby to vůbec k něčemu mohlo být a zachovala se kontinuita a propojení jednotlivých workshopů. Prostor pro dotazy. Očekávání, prosby o činnost, vytouţené téma (Kaţdý dostane papírek a můţe na něj napsat, co očekává a co by chtěl). Od všech vybereme jejich fotky z prázdnin tak, aby nikdo neviděl fotky ostatních. 10.1.2 Warming-up Náladoměr Stojíme v kruhu, všichni zavřou oči a předpaţí jednu ruku. Na povel, kaţdý zvedne palec podle toho, jakou má náladu a jak se cítí – palec vzhůru = mám se skvěle, báječně, úţasně, ţe snad ani lépe být nemůţe; palec vodorovně = mám se docela dobře, ale mohlo by to být i lepší; palec dolů = dnes je mi opravdu mizerně Protažení rukou, nohou, hlavy, obličeje Kaţdý se po libosti protáhne. Zpitvoří obličej na protaţení mimických svalů, protáhneme si ruce, zakroutíme trupem a boky, protáhneme si nohy. Všechny buňky mého těla… Pořád stojíme v kruhu. Kaţdý se nataţenými dlaněmi poklepává postupně po celém těle a společně říkáme: „Všechny buňky mého těla probuďte se, radujte se.“ Říkadlo postupně zrychlujeme. Shození tíhy starostí/problémů S nádechem vzpaţíme, intenzivní hlasitý výdech doprovázíme citoslovcem „HU“, spolu s tím se předkláníme a ruce se takřka dotýkají země. Představuje si při tom, jak ze sebe shazujeme všechnu tíhu našich starostí a problémů. Opakujeme pětkrát. 55

Tleskání rytmů do kruhu Začne dobrovolník, který zatleská vymyšlený rytmus, a ostatní jej po něm třikrát opakují. Takto se vystřídají postupně všichni v kruhu. Píseň Otec Abrahám Stojíme v kruhu a zpíváme píseň Otec Abrahám: „Otec Abrahám měl sedm synů, sedm synů měl otec Abrahám, oni nejedli, ani nepili, jenom takhle dělali…“ K tomu se řekne část těla, kterou od té chvíle musíme všichni hýbat. (Teď přijde – pravá ruka, levá ruka, pravá noha, levá noha, hlava, jazyk, celé tělo.) Postupně se tak začne hýbat a natřásat celé tělo, zpívá se při tom a působí to velmi komicky. 10.1.3 Hlavní činnost Hudební improvizace na fotku z prázdnin Nejprve si kaţdý vybere hudební nástroj či nástroje, na něţ bude chtít hrát. Sedíme na dekách v kruhu, kaţdý má svůj hudební nástroj/nástroje před sebou. Vedoucí workshopu zopakuje pravidla improvizace. Ta má začínat z ticha, začít můţe kdokoliv hrou na hudební nástroj. V průběhu improvizace se komunikuje pouze prostřednictvím nástrojů, případně zpěvu, nikoliv však slovně. Kaţdý se můţe ujímat vedení a přinášet si do improvizace své vlastní téma a také kaţdý můţe vést skupinu k závěru improvizace. Kdokoliv ale také smí v závěru otevřít nové téma a pokračovat v hraní. Trvání improvizace není nijak omezeno, záleţí jen na rozhodnutí skupiny. Konec je naznačen déle trvajícím tichem.102 V našem případě je však téma či případné vedení improvizace ovlivněno vybranou variantou programu. Tak jako tak je to vţdy improvizace na některou z fotek prázdnin. S ohledem na to, ţe se dostavil větší počet účastníků, rozhodla se vedoucí workshopu uskutečnit druhou variantu programu. Proto jiţ v začátku vybrala od všech jejich fotografie. Varianta A – menší počet účastníků Majitel fotky vede improvizaci a ostatní ho doprovázejí, podle nálady fotografie. Majitel můţe předem představit, o co se na fotce jedná. Improvizuje se na všechny fotky.

102

ZAJÍCOVÁ, Jana. Muzikoterapie: Improvizace [online]

56

Varianta B – větší počet účastníků = > uskutečněná varianta Fotky se rozloţí do středu kruhu a jednu z fotek, která všechny zaujme, si vybereme a ostatní fotky dáme pro zatím na stranu, aby nás nerušily. Neměli bychom znát majitele fotky. Podle toho, jak na nás fotka působí, improvizujeme libovolnou dobu. Po improvizaci majitel/autor fotky řekne, o co na fotce šlo a jestli si myslí, ţe improvizace vyjádřila náladu fotografie. Ostatní se k improvizaci zatím nevyjadřují, jen si vyslechnou vlastníka fotky. Následuje improvizace na další vybranou fotografii. To se opakuje minimálně třikrát. Záleţí na délce jednotlivých improvizací. Je potřeba reagovat na aktuální náladu ve skupině. Je lépe ukončit činnost dříve neţ později, kdy uţ by byli všichni znudění. V našem případě se improvizovalo na šest fotografií z osmi celkových. Vedoucí ještě před reflexí oslovila zbývající autory fotek, aby alespoň řekli, k čemu se jejich fotka váţe a proč si vybrali zrovna ji. 10.1.4 Reflexe Reflexe probíhá opět po kruhu, kaţdý má moţnost se vyjádřit. Uprostřed kruhu jsou znovu všechny fotografie. První část reflexe se týká samotné improvizace. Moţné otázky k improvizaci: 1. Vymysli název k nějaké fotce, k níţ jsme měli improvizaci, podle toho, jak na Tebe působila fotka a improvizace samotná. 2. Jak se Ti hrálo podle fotky? Bylo to příjemné či nikoliv? Bylo snadné zachytit atmosféru obrázku? 3. Která improvizace se Ti nejvíce líbila a proč? Druhá část reflexe (obíhá druhé kolečko a opět se kaţdý můţe vyjádřit) souvisí s hodnocením účastníků programu jako celku a také toho jak vedoucí workshop vedla a uváděla, jak vystupovala a celkově působila. Jsou vítány jakékoliv výtky, doporučení, návrhy na zlepšení. Je to také prostor k tomu, aby se autorky zeptali např.: proč vybrala do programu to či ono…apod.

57

10.1.5 Relaxace na závěr Pokud zbude chvíle času, zařadí se krátká relaxace. Kaţdý si zvolí polohu, která mu je příjemná, aby v ní mohl chvíli setrvat. Pustí se hudba, do níţ se v klidu ponoříme, uvolníme se, zklidníme se. Je to chvíle pro kaţdého jednotlivě, být chvíli sám se sebou. Vše probíhá bez slovního doprovodu po dobu 5-8 minut. (Hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Golden Sunset, trvání 00:07:03) 10.1.6 Pomůcky Seznam pomůcek je vţdy jen doplněním věcí, které jsou potřeba připravit navíc. Neuvádí se tedy například deky či hudební nástroje, které jsou v učebně trvale k dispozici. - pro kaţdého lísteček s daty workshopů - pro kaţdého papírek na napsání očekávání a proseb - psací potřeby - fotka z prázdnin - hudba na případnou relaxaci. (album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Golden Sunset, trvání 00:07:03)

10.2 Hodnocení průběhu Celkem se sešlo osm účastníků. Byl to dobrý počet na začátek a z předesílaných dvanácti lidí nepřišli jen čtyři. Účastníky bavila improvizace na fotografii, bylo to pro ně něco nového, zkombinovaného s improvizací, kterou jiţ znali. Workshop hodnotili slovy: „Na rozjezd dobrý.“ „Klidný, pohodový začátek.“ „Příjemné setkání.“ Sama bych celé setkání, provedení programu, sebe samu i to, jakou jsem pociťovala odezvu od účastníků, hodnotila známkou C. Na začátek to nebylo špatné, ale zajisté by to šlo uchopit i lépe. Pro zlepšení bych navrhovala, udělat trochu akčnější warming-up. Zdál se mi poněkud nudný. Šla by zařadit nějaká nová aktivita, která by byla více pohybová – abychom se hnuli z místa a nebyli pořád na tom stejném místečku na své dece. 58

11 Komunikace Čtrnáct dní po prvním workshopu jsme se sešli na dalším, tentokrát 18. 10. 2010. Tématem byla komunikace, a aby se vyhovělo přání účastníků, bylo to uchopené trochu jinak, neţ pravděpodobně čekali. V podobném duchu se poté uţ nesla většina z workshopů. Vedoucí workshopů se snaţila pojmout probíraná témata z jiného úhlu pohledu a především jej zacílit na osobu sociálního pracovníka.

11.1 Zpracování workshopu Jak bylo předesíláno v kapitole č. 4, nazvané také Komunikace, kromě různých druhů komunikace se lze zaměřit i na komunikaci se sebou samým. A o tom byl i tento workshop. Autorka povaţuje za důleţité, aby byl člověk jako jedinec, sám v sobě srovnaný, v harmonii a rovnováze. 11.1.1 Úvod hodiny Přivítání všech. Osvětlení dnešního tématu. „Na škole, v kaţdodenním ţivotě i právě v tuto chvíli se zabýváme komunikací a komunikujeme. Je to nedílná součást našich ţivotů. Kaţdý musí nějakým způsobem komunikovat se svým okolím. Kde jsou lidé, tam je komunikace. Od sociálního pracovníka se však očekává jakýsi vyšší stupeň komunikace. Zkrátka, ţe mu to půjde lépe. Co dělat kdyţ přijde klient s problémem – jak zvolit ta správná slova? Jaký vhodný tón hlasu? Jakou gestikulaci? Tak odpověďmi na tyhle otázky se dnes nebudeme zabývat. Proč? Protoţe v nich tu ústřední roli hraje zas a jenom klient. Ale co sociální pracovník? A jiţ na minulém workshopu jsem vám říkala, ţe na sociálního pracovníka se budeme zaměřovat především. A proto správná otázka pro tuto hodinu zní – Jak komunikuješ sám se sebou? Nasloucháš svému tělu? Svým potřebám? Jaký máš vztah sám k sobě?

U nás na škole

jsem se mnohokrát setkala s Biblickým citátem: „Miluj svého bliţního jako sám sebe.“103 A pak následují bouřlivé debaty o tom, jak se máme chovat ke svým bliţním, jak je pro nás bliţní na prvním místě… apod. Myslím si, ţe se často zapomíná na druhou půlku toho verše. To, co má být na prvním místě, je „Miluj sám sebe.“ (mít verš po jednotlivých slovech napsaný na papírkách a dát stranou ta slova, která se týkají 103


překlad, Mt 22, 39b

59

bližního). A z toho teprve plyne to, jak máme milovat své bliţní. Pokud vám nevyhovuje křesťanský verš, mohu vám nabídnout i výrok Gautámy Buddhy – „Miluj sám sebe a buď bdělý – dnes, zítra, vţdy.“ Nemyslím si, ţe bych vás byla schopná teď za jeden workshop naučit, jak máte mít rádi sami sebe a jak se sebou máte komunikovat. Ale dneska tu bude moţnost, aby byl kaţdý sám se sebou, zkusil naslouchat sobě a komunikoval trochu jiným způsobem.“ 10.1.2 Warming-up Náladoměr Stojíme v kruhu, všichni zavřou oči a předpaţí jednu ruku. Na povel, kaţdý zvedne palec podle toho, jakou má náladu a jak se cítí – palec vzhůru = mám se skvěle, báječně, úţasně, ţe snad ani lépe být nemůţe; palec vodorovně = mám se docela dobře, ale mohlo by to být i lepší; palec dolů = dnes je mi opravdu mizerně Dechová cvičení, nabírání energie Stojíme v kruhu, zavřeme oči a představíme si, ţe nám z chodidel vrůstají do země kořeny a vedou aţ do nejhlubšího ţhavého jádra země. Představujme si, jak do nás skrze tyto kořeny proudí energie z jádra země. S kaţdým nádechem nabírám tuto energii, pomáhám si přitom rukama, a nechám ji proudit do celého svého těla. S výdechem energii pomalu pouštím zpět do země. Protažení Na rytmickou říkanku: „Peru, peru, máchám, máchám, ţdímu, ţdímu, věším, věším“, děláme následující pohyby – peru: v předklonu pohybuji rukama sevřenýma v pěst nahoru a dolů, jako bych prala prádlo na valše; máchám: jsem stále v předklonu a pohybuji rukama ze strany na stranu, jako bych máchala prádlo; ţdímu: stojím vzpřímeně a rukama před sebou opisuji kruţnici (mlýnek); věším: vzpaţenýma rukama pohybuji nahoru a dolů, jako bych věšela prádlo. Říkanka se spolu s pohyby stále zrychluje, do chvíle, kdy všichni přestávají stíhat.

60

Píseň - Holka modrooká Společně zpíváme píseň Holka modrooká, po dozpívání písně nahrazujeme všechny samohlásky jednou stejnou samohláskou a píseň zpíváme znovu (Helke medreeke, Halka madraaka, Hilki midriiky…etc.). Takto vystřídáme několik samohlásek.104 Jazykolam- rozmluvení Postupně kaţdý v kruhu řekne jeden jazykolam a ostatní jej po něm dvakrát opakují. 10.1.3 Hlavní činnost Dnes má dvě části a obě se snaţí o to, abychom se při nich dokázali soustředit především sami na sebe. 1. Část – Spontánní tanec Všichni si zaváţí oči. Chvíli promlouvám: „V tuto chvíli je tu prostor pro to, abys byl sám se sebou, se svým tělem, s tím, kým skutečně jsi. Je důleţité, abys měl zavázané oči, nebude tě tak nic rozptylovat a můţeš se ponořit do svého nitra. Teď se nadechni…a vydechni…spolu s výdechem vydechni i všechny myšlenky, starosti a problémy. Ještě jednou…nádech…a vydechni všechny myšlenky. Jsi tady a teď! Nenech se odsud odvést svými myšlenkami. Jsi tu s námi v této místnosti. Bude hrát hudba a ty se nech vést svým tělem, můţeš tancovat, skákat, zpívat s písničkami, můţeš křičet…můţeš se svobodně a libovolně projevit. Nech se pobláznit svým tancem, svým spontánním pohybem. Můţe se stát, ţe do někoho narazíš, nic se neděje, patří to k tomu, tak se tím nenech vyrušit a pokračuj dál.“ Hraje různá hudba, přibliţně 4-5 písní. Vţdy v pauze mezi písněmi připomínáme informaci o vydechnutí myšlenky a o tom, ţe účastníci jsou tady a teď. Člověk totiţ snadno sklouzává ke svým myšlenkám a přestane si pak uvědomovat činnost, jíţ zrovna dělá. Neproţívá ji, dělá ji automaticky. Myšlenkami je někde úplně jinde. V průběhu aktivity je potřeba dávat pozor, kam se účastníci pohybují, aby do něčeho nevrazili a neublíţili si. (Hudba: album Nejlepší české filmové hity, skladby - Milenci v texaskách, Hej rup, Saxana, Babeta, Na kolena)

104

Viz Šimanovský, s. 131

61

2. Část – Improvizace se zavázanýma očima Ve chvíli kdy dohraje hudba, všichni chvíli v klidu stojí a soustředí se na svůj dech (je třeba to slovně vést). Poté si mohou všichni rozvázat oči, sednou si do kruhu a kaţdý si vybere 1-2 nástroje, které si před sebe poloţí. Opět si zaváţeme oči. „Nyní nás čeká improvizace. Nemá ţádné konkrétní téma, prostě se nech vést tím, co teď cítíš a naslouchej ostatním. I to je totiţ důleţitým prvkem v komunikaci. Naslouchání je důleţité. Sám poznáš, ţe improvizace dostane úplně jiný rozměr.“ Improvizace má stejná pravidla, která byla vysvětlena v předchozí kapitole. 10.1.4 Reflexe Nejprve se reflexe týká samotného spontánního tance a improvizace se zavázanýma očima. Kaţdý v kruhu dostane slovo a má moţnost se vyjádřit. Moţné otázky: 1. Podařilo se Ti být jen sám se sebou? Cítil ses svobodnější v moţnosti se vyjádřit, kdyţ jsi měl zavázané oči? 2. Jak se Ti tancovalo? Líbila se ti hudba? 3. Byla improvizace se zavázanýma očima jiná? V čem? Jak sis jí proţil? Další reflexe souvisí s tím, jestli se jim zdál program dobře vedený a uspořádaný, je zde moţnost pro otázky, doporučení ke zlepšení i kritiku. 10.1.5 Relaxace Relaxace se zařadí, pokud zbude čas. Je pouze krátká (5-8 minut) a probíhá bez slovního doprovodu. Kaţdý si zvolí polohu, která mu je příjemná natolik, aby v ní mohl chvíli setrvat. Pustíme hudbu, do níţ se v klidu ponoříme, uvolníme se, zklidníme se. (Hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Horizon, čas 00:06:02) 10.1.6 Pomůcky - šátek pro kaţdého účastníka - hudba na spontánní tanec (album Nejlepší české filmové hity, skladby Milenci v texaskách, Hej rup, Saxana, Babeta, Na kolena) - hudba na relaxaci (Hudba: album album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Horizon, čas 00:06:02) 62

- Papír se slovy biblického verše Mt 22, 39b

10.2 Hodnocení průběhu Tentokrát přišlo šest účastníků, všichni v dobré náladě. Hned na úvod se rozpoutala kratší debata o tom, jak se vlastně na škole nikde neučí, jakým způsobem by měl člověk pěstovat vztah sám k sobě. Líbila se jim ukázka s veršem z Bible, kdy jsem dala stranou slova, která se týkala bliţního. Nezapomněla jsem poukázat na to, ţe podle výkladu Bible (Harrington, Daniel J. Sacra Pagina: evangelium podle Matouše), nebylo myšleno poukázat na to, ţe by měl mít člověk nejdříve rád sám sebe. Někdo z účastníků mi na to řekl, ţe i kdyţ to tak třeba nebylo myšleno, tak to tam stejně je… Ohledně spontánního tance se účastníci vyjádřili, ţe je to bavilo a někteří dokázali naslouchat svému tělu a nechat se jím vést. Jiní se bály, ţe to něčeho/někoho narazí a tento strach je trochu omezoval v pohybu. Části se výběr hudby líbil, ale polovina se zmínila, ţe se jednalo o docela podobné rytmy a někomu vadil i český text písní, nedokázal se pak tolik soustředit na samotný pohyb. S improvizací nastal hned zpočátku problém, neboť se nepodařilo začít ji z ticha, coţ byl pro mnohé velmi rušivý element na začátku. Pravděpodobně to způsobilo zavázání očí účastníkům, na které nebyli zvyklí. Avšak po chvíli se improvizace dobře rozproudila, účastníci se zorientovali v nové situaci. Při reflexi uváděli, ţe aţ na ten chaos na začátku to bylo: „Hodně zajímavé.“ „Příjemnější neţ normální improvizace.“ „Víc jsem se soustředila na ostatní i na sebe. Více jsem naslouchala.“ Sama bych průběh workshopu hodnotila známkou C. Určitě by se dala vybrat lepší hudba, kde by byli skladby různých rytmů, vokální i instrumentální. Pro příště nesmím zapomenout zařadit i cizojazyčné skladby a třeba jen jednu či dvě české. Přestoţe jsem ještě před zahájením workshopu odklidila většinu lavic a ţidlí a vznikl tak velký prostor pro tanec a pohyb, bylo by lepší více zdůraznit, ţe se účastníci nemají čeho bát, případně poukázat na to, ţe je pohlídám. Ovšem podat to tak, aby následně neměli pocit, ţe je sleduji, jak se hýbají, coţ by je mohlo svazovat.

63

12 Emoce I. Třetí setkání připadlo na 1. 11. 2010 a tématem byly emoce. Cílem bylo, zkusit si naslouchat svému nitru, svým emocím, pocitům, náladám. Ve chvíli, kdy člověk dokáţe identifikovat své emoce, zjistí, ţe mohou stát za některými jeho problémy (hněv vůči konkrétnímu člověku…apod.). Ve chvíli, kdy porozumíme svým emocím, můţeme s nimi začít pracovat, nepotlačovat je a dát jim průchod na správném místě ve správný čas.

12.1 Zpracování workshopu Vzhledem k tomu, ţe podzim byl v plném proudu, rozhodla se vedoucí udělat i podzimní výzdobu. Přichystala tác, na kterém byly naaranţované barevné listy z různých stromů, šípky a vonné svíčky. Tuto dekoraci umístila doprostřed kruhu z dek, v němţ vţdy sedáváme. Mělo to slouţit k navození podzimní a intimní atmosféry. 12.1.1 Úvod hodiny V úvodu hodiny přiblíţíme informace o emocích. Povídání vychází z první poloviny 5. kapitoly této práce. Kaţdý můţe říci, jakou má zrovna náladu. Většina se shoduje, ţe takovou podzimní a melancholickou. Je dobré rozpoutat kratší diskuzi o emocích, a co mohou s člověkem udělat, jak jej ovlivňují. 12.1.2 Warming-up Náladoměr Stojíme v kruhu, všichni zavřou oči a předpaţí jednu ruku. Na povel, kaţdý zvedne palec podle toho, jakou má náladu a jak se cítí – palec vzhůru = mám se skvěle, báječně, úţasně, ţe snad ani lépe být nemůţe; palec vodorovně = mám se docela dobře, ale mohlo by to být i lepší; palec dolů = dnes je mi opravdu mizerně Protažení rukou, nohou, hlavy, obličeje Kaţdý se po libosti protáhne. Zpitvoří obličej na protaţení mimických svalů, protáhneme si ruce, zakroutíme trupem a boky, protáhneme si nohy.

64

Tleskání rytmů do kruhu Začne dobrovolník, který zatleská vymyšlený rytmus, a ostatní jej po něm třikrát opakují. Takto se vystřídají postupně všichni v kruhu. Odhození tíhy s hlasitým HU! S nádechem vzpaţíme, intenzivní hlasitý výdech doprovázíme citoslovcem „HU“, spolu s tím se předkláníme a ruce se takřka dotýkají země. Představuje si při tom, jak ze sebe shazujeme všechnu tíhu našich starostí a problémů. Opakujeme pětkrát. 12.1.3 Hlavní činnost Vytváření osobní písně. „Jistě si všichni pamatujete, jak jsme v loňském roce v rámci jednoho semináře měli hosta, který cestoval po Americe a stýkal se s tamními indiány. Vyprávěl nám i o tom, jak mají někteří indiáni svou osobní píseň, kterou si vytvoří. A právě tvorba takové osobní písně, bude naším dnešním úkolem.“ Část 1 – Naslouchání svým pocitům, emocím Chvíli sedíme v tichu, se zavřenýma očima. Kaţdý se soustředí sám na sebe. Na to jak se cítí, jak mu zrovna je, jakou má náladu, emoce. Část 2 – Vytvoření osobní písně Nyní máme asi 10 minut na to, aby si kaţdý zkusil sloţit svou osobní píseň. Můţete pouţít jakékoliv nástroje či nástroj. Můţete pouţít i svůj hlas. Můţete sloţit i konkrétní slova, nebo jen broukat melodii. Je to na kaţdém jednotlivci. Část 3 – Sdílení své osobní písně s ostatními Sedíme v kruhu. Kaţdý dostane ještě tuţku a tolik kusů papíru, kolik je ostatních hráčů písní. Nyní je prostor k tomu, aby kaţdý zahrál/zazpíval svou osobní píseň. Je to dobrovolné, pokud někdo nechce, nemusí. Poté, co dotyčný píseň dohraje, ostatní mu na papírek napíší, jak na ně jeho píseň působila, co se jí asi snaţil vyjádřit, jak se asi teď cítí. Tyto papírky mu dají. Jinak se nikdo k ničemu zatím nevyjadřuje. Poté, co všichni, kdo chtěli, odehrají, následuje reflexe.

65

12.1.4 Reflexe Tak jak sedíme v kruhu, má kaţdý postupně moţnost se vyjádřit k uskutečněnému programu. Moţné otázky k reflexi: 1. Jak se Ti hrála/vymýšlela Tvoje osobní píseň? 2. Trefili se ostatní do Tvých pocitů/emocí? 3. Jak se Ti naopak poznávalo a psalo k písním ostatních? Následuje ještě reflexe celkového provedení tohoto workshopu, jak se podařil program, jak jej autorka vedla…apod. Je to místo pro kritiku, návrhy pro zlepšení, chválu a dotazy. 12.1.5 Relaxace Celý program je koncipován hodně klidově a přemýšlivě. Pokud vyjde čas a účastníci budou stát ještě o krátkou relaxaci, lze ji uskutečnit jako obvykle. Je však potřeba nic jim nevnucovat a netlačit je do toho. Všichni se pohodlně usadí do libovolné pozice, která jim je pohodlná a zaposlouchají se do relaxační hudby, zklidní se, uvolní se (trvání opět 5-8 minut, bez slovního doprovodu). (Hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Deep Soul, trvání 00:05:31) 12.1.6 Pomůcky - Kusy papíru pro kaţdého účastníka, psací potřeby - Hudba na relaxaci (Hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Deep Soul, trvání 00:05:31)

12.2 Hodnocení průběhu Na tento workshop přišli jen čtyři účastníci, coţ ale v závěru ocenili, protoţe program tak mohl být komornější. Při reflexi se účastníci zmiňovali o tom, ţe tento workshop nebyl nic moc. Očekávali něco víc. Byl nedostatečný warming-up, cítili se poněkud násilně hození k tvorbě osobní písně. Jako zlepšení navrhli, aby do rozehřívací fáze přibyla nějaká aktivita, která by je na téma emocí naladila a více je připravila na hlavní činnost. Ale líbila se jim podzimní výzdoba a mile je překvapilo, jak ostatní trefili na papírkách jejich náladu, pouze na základě písně, kterou hráli. 66

Sama bych tento workshop hodnotila známkou E. Skutečně jsem jeho přípravu podcenila, příliš jsem se soustředila na výzdobu a na to jak provést program s osobní písní, ţe jsem opomenula důkladný warming-up, který byl v podstatě totoţný s tím, který proběhl na prvním workshopu. Je nutné, abych se příště důkladněji připravila a nepodcenila aktivizační fázi, která, jak se dnes ukázalo, je skutečně důleţitá.

67

13 Emoce II. Na tento workshop jsme se sešli po skončení měsíční praxe třetích ročníků Jaboku. S ohledem na to, ţe vedoucí nebyla spokojená s tím, jak se vyvinul předchozí workshop, rozhodla se věnovat jej opět emocím a tentokrát klást větší důraz na rozehřívací části.

13.1 Zpracování workshopu Tentokrát bylo cílem intenzivněji pracovat s emocemi, s nimiţ se člověk běţně setkává. Nezáleţelo na to, jaké emoce účastníci zrovna cítili, protoţe pro tentokrát nás čekaly některé dramaterapeutické prvky, takţe stačilo dané emoce hrát. 13.1.1 Úvod hodiny „Tento workshop bude opět na téma EMOCE. Doufám, ţe se mi povede víc neţ minule. Tentokrát se budeme věnovat emocím, které námi hýbou dnes a denně a tak pozitivně či negativně ovlivňují náš ţivot. Často se stane, ţe nemáme moţnost své emoce vyjádřit, a tak je potlačíme. Toto potlačení se později projeví různým způsobem, většinou ne pozitivním.“ Následuje krátké představení dramaterapie, viz kapitola 5. 13.1.2 Warming-up Náladoměr Kaţdý na povel vyskočí podle aktuální nálady: vysoký výskok = cítím se naprosto skvěle, drobné povyskočení = mám se celkem fajn, vzpřímený stoj bez výskoku = docela to ujde, ale uţ mi bylo i lépe, dřep = mám se opravdu mizerně Protažení rukou, nohou, hlavy, obličeje Kaţdý se po libosti protáhne. Zpitvoří obličej na protaţení mimických svalů, protáhneme si ruce, zakroutíme trupem a boky, protáhneme si nohy. Bubnování a hra na sedání na židle Uděláme kruh ze ţidlí. Je o jednu ţidli méně, neţ je hráčů. Bubnujeme libovolný rytmus na buben, hráči obcházejí/obíhají kruh ţidlí. Ve chvíli, kdy přestáváme bubnovat, si musí všichni sednout na prázdnou ţidli. Na koho nezbude místo, vypadává 68

a připojuje se s bubnováním. Ubere se jedna ţidle a pokračuje se ve hře. Hra končí ve chvíli, kdy si jeden ze dvou zbývajících hráčů sedne na poslední volnou ţidli. Hravé zpívání105 Společně zpíváme píseň Šla Nanynka do zelí a zpíváme ji různými způsoby podle zadání – smutně, vesele, posvátně…apod. Hra Kroky za zády106 Hráči jeden po druhém přecházejí za zády ostatních. Vyjadřují přitom rytmem kroků a postavením těla či výrazem obličeje, vědomě konkrétní náladu: bázeň, neklid, rozhořčení, líná pohoda, radost, hravost, zamilovanost…Ostatní hádají náladu chodce. Mohou se na něj při tom dívat. 13.1.3 Hlavní činnost Spontánní tanec, divadelní ztvárnění – hra emocí, meditace v tichu Spontánní tanec jsme si jiţ zkoušeli na druhém muzikoterapeutickém workshopu. Vedoucí tehdy slíbila účastníkům, ţe budou mít ještě někdy moţnost si jej vyzkoušet. Skrze tento spontánní pohyb se nejprve naladí kaţdý sám na sebe, abychom si následně mohli zahrát divadlo emocí. Část 1 – Spontánní tanec Se zavázanýma očima tancujeme na hudbu (či se jinak libovolně pohybujeme a projevujeme). Necháme se jí unášet, pohltit, pobláznit. Snaţíme se vyprázdnit hlavu – vydechujeme myšlenky, snaţíme se jimi nezaobírat. Kaţdý tu je sám za sebe. Soustředíme se v sobě a na sebe. (Bliţší popis viz kapitola 11.) (Hudba: interpret – skladba: Arash – Boro Boro, Xindl X – Anděl, Xindl X – Láska v housce, Trabant – Sáro!, Vivaldi – Jaro, Yat-kha – Come along, HB – Herale Kitos) Část 2 – Ztvárnění emocí107 V následující části mají stále všichni zavázané oči. Nyní je důleţitá role vedoucí workshopu jako uvaděče, komentátora. Celým děním účastníky provází, sama nemá zavázané oči, všechny uváděné role musí začít hrát, přehrávat – pomůţe tak účastníkům 105


106


107

Srov. Valenta, s. 159

69

dostat se do jejich role. Tato aktivita slouţí k uvolnění potlačovaných emocí. Je důleţité stále zdůrazňovat, ţe se jedná jenom o hru, jenom o divadelní roli, kterou lze opustit. „Stále si necháme zavázané oči. Kaţdý herec musí umět zahrát zcela dokonale svou roli. A nezáleţí na tom, jak se cítí. I kdyţ je smutný dokáţe zahrát veselohru, kdyţ je veselý zvládne na jeviště plakat. Nyní se i vy stáváte herci a ocitáte se na prknech, jeţ znamenají svět. Opona se otevírá a vy hledíte do tváří stovek diváků v hledišti. Slyšíte jak tleskají….(vyvolat společný potlesk). A teď kaţdý vstoupíte a zkusíte si zahrát jednotlivé role. Je to jen hra. Jsou to jenom role. Snaţte se je dokonale ztvárnit. Můţete gestikulovat, křičet…můţete cokoliv. Je to role. Přehrávejte, uţijte si to. Jste velkými herci.“ Role: Smutek, neštěstí, rve vás to zevnitř Smích, naprosté veselí Histerický záchvat Děti ze školky Cokoliv z předchozího Kaţdou z rolí musíme uvést, např.: „První role po vás vyţaduje zahrát nekonečný smutek, ohromné neštěstí, které vás pohlcuje!“ Sama vedoucí přitom začíná hrát – pláč, řev, sténání beznaděje. Role trvá vţdy jen chvíli, zbytečně to neprotahujeme. Konkrétní roli ukončujeme hlasitým zvoláním STOP! Vţdy po odehrání role, chvíli dýcháme do rukou, umístěných na srdci a břiše a sledujeme, jak se cítíme. Potom uděláme velký krok a vystoupíme z dané role, abychom se mohli soustředit na další. Tento krok je důleţitý. Pomáhá účastníkovi uvědomit si, ţe je to jen role, z které jde vystoupit a opustit ji, ţe to nebylo doopravdy. Na tento krok se nesmí zapomenout. Po celou dobu musíme účastníky slovně vést, kromě chvil, kdy hrají roli. Je důleţité prostřídat role různého charakteru, aby po sobě nenásledovaly dvě role, které vyţadují podobné negativní emoce. Tedy pozitivní střídáme s negativními. „A nyní nás čeká druhá role…a je to smích a totální veselí…smějeme se tak, aţ nás z toho bolí břicho…je to strašná sranda…“ Sama vedoucí se při uvádění do role začíná čím dál tím více smát. Takhle to pokračuje i s dalšími rolemi. Na závěr si mohou účastníci zahrát cokoliv z předchozího, je potřeba jim ony moţnosti zopakovat.

70

Část 3 – meditace v tichu Po skončení divadla emocí se posadíme, máme zavřené oči a chvíli jen tak sledujeme sami sebe. Jak se cítíme. Co s námi udělalo takovéto vyjádření emocí. Pokud něco ještě doznívá, v klidu to vydýcháme, soustředíme svou pozornost na daný pocit či emoci a pomalu jí necháváme odplout. Všechny sedící obejdeme, dáme jim kolem ramen deku a pustíme tichou klidnou hudbu. Délka tiché meditace záleţí na konkrétní potřebě účastníků. (Hudba: album Má vlast, interpret Bedřich Smetana, skladba Vltava, čas 00:11:31) 13.1.4 Reflexe Sesedneme si zpět do kruhu a postupně má kaţdý moţnost se vyjádřit k tomu, jak proţil spontánní tanec a divadlo emocí. Moţné otázky: 1. Jak se nyní cítíš? Ulevilo se ti? 2. Jak sis uţil/a spontánní tanec? Líbil se ti výběr hudby? 3. Jaké bylo divadlo emocí? Bylo ti to příjemné či nikoliv? Hrály se ti emoce snadno? Následně se jich zeptáme, jak si myslí, ţe se vedoucí tento workshop podařil co do organizace, programu, jejího vedení a vystupování. 13.1.5 Relaxace S ohledem na předchozí tichou meditaci nepovaţuje autorka za vhodné vkládat na závěr relaxaci. Proto bude tato závěrečná část vypuštěna. 13.1.6 Pomůcky - Kartičky s názvy různých emocí a nálad - Hudba na spontánní tanec (Hudba: interpret – skladba: Arash – Boro Boro, Xindl X – Anděl, Xindl X – Láska v housce, Trabant – Sáro!, Vivaldi – Jaro, Yat-kha – Come along, HB – Herale Kitos) - Šátek na oči pro kaţdého účastníka - Hudba na tichou meditaci (Hudba: album Má vlast, interpret Bedřich Smetana, skladba Vltava, čas 00:11:31)

71

13.2 Hodnocení průběhu Na tomto workshopu byla příjemná účast šesti lidí. Coţ bylo i s ohledem na program moc dobře. Účastníci setkání hodnotili slovy: „Pozitivní.“ „Pořádně jsem se do toho pustila a vyřádila se.“ „Nějaké emoce se uvolnily, přišlo i pár slz.“ „Byla to síla.“ Některým zcela nevyhovoval výběr hudby, ale naopak někomu se líbil a byl rád, ţe si můţe zpívat text, který zná. Bylo mi vytknuto, ţe jsem si v jednu chvíli protiřečila, ţe uvolněné emoce zamrznou a pak odplují. Emoce se mají rozpouštět a odplouvat, nikoliv zamrzat, musím si na to dát příště pozor. Ani jsem si to v tu chvíli neuvědomila. Sama bych workshop hodnotila známkou B. Myslím, ţe se celkově vydařil, ale dal by se zlepšit výběr hudby a měla bych si více dávat pozor při slovním doprovodu.

72

14 Hranice V pořadí jiţ pátý workshop jsme zahájili 13. prosince 2010. Toto téma patřilo k těm, jeţ si účastníci sami zvolili. Někteří z nich měli dojem, ţe je to pro ně aktuální téma, se kterým se často setkávají a jsou nuceni otázky hranic řešit.

14.1 Zpracování workshopu S ohledem na oblast hranic je důleţité, uvědomit si a znát své vlastní hranice. Čímţ opět naráţíme na zaměření workshopů na osobu sociálního pracovníka. Poznat, jaké hranice si vůči druhým lidem a okolí, kolem sebe budujeme je důleţité, neboť ve chvíli zjištění, ţe je nemáme dobře a funkčně nastavené, s tím můţeme začít pracovat a měnit je na správnou míru. 14.1.1 Úvod hodiny Informace ohledně hranic vycházejí z kapitoly č. 6. Zeptáme se účastníků, jak to mají s hranicemi oni, v čem například vidí největší problém nebo naopak co jim jde dobře. 14.1.2 Warming-up Náladoměr Kaţdý si nejprve v mysli představí nějaký tón, který zazpívá na samohlásku Á. Čím je tón hlubší, tím horší má člověk náladu a naopak, čím vyšší, tím má náladu lepší. Všichni začnou zpívat najednou a tón chvíli drţí a všímají si, co zpívají ostatní. Natáhnutí energie ze země, postupně do celého těla Jednu ruku si kaţdý dá na srdce, druhou na břicho, chvíli takto stojíme, se zavřenýma očima a dýcháme do svých dlaní. „Uvědom si své spojení chodidel se zemí. Vědomě zatlač do chodidel. Představ si, ţe ti z chodidel rostou kořeny, hluboko do jádra země, z něhoţ mohu čerpat novou energii. S nádechem si představ, ţe natahuješ energii ze země do svých chodidel, chvíli zadrţ dech, s výdechem opět navráť energii zpět, do země.“ Toto několikrát opakujeme – do chodidel – ke kolenům – do pánve – do podbřišku – solar plexus – srdce – krk – mezi obočí – temeno hlavy.

73

Protahování ve dvojici108 Hráči stojí čelem k sobě, opírají se vzájemně dlaněmi o ramena: 1. oba zároveň poskokem v rytmu střídají stoj spatný a stoj rozkročný 2. střídavě (jeden vţdy opačně neţ druhý) mění naproti sobě přednoţení levé a zanoţení pravé nohy a naopak 3. jdou do podřepu a tančí v poskocích kolem dokola Házení předmětů do kruhu Máme stejný počet předmětů jako je hráčů. Jedná se o různé předměty např.: míček, plyšové zvíře, svazek klíčů…apod. Nejprve si házíme jedním z předmětů a postupně přidáváme další, dokud jich není stejně jako hráčů. Hra Nejdřív naučit ostatní slova písně (text pro každého). Píseň: „Umbaj vary vary va symbol umbaj kví a umbaj kvó umbaj vary vary va symbol umbaj kvi kva kvo. Přes řeku přeletěla kráva, za řekou zapískal slon, písk písk písk, prase je překrásné ptáče, slepice snesla C-I-T-R-O-N.“ Jedná se o známou dětskou hříčku, kdy všichni stojí v kruhu a kaţdý má pravou dlaň poloţenou na dlani svého souseda a levou dlaň má pod dlaní svého druhého spoluhráče. Postupně, v rytmu písně se posílá plácnutí. Poslední plácnutí je na písmeno N ve slově citron, v tu chvíli se ten, jenţ má být plácnut, snaţí dlaní uhnout. Pokud jej spoluhráč plácne, vypadává, pokud stihne uhnout, vypadává plácající. Hraje se, dokud nevzejde jeden vítěz. 14.1.3 Hlavní činnost Kompozice v prostoru.109 Hudba F. Chopin: Raindrop. Část 1 Všichni si sednou nebo lehnou na zem, uvolní se a vyslechnou zhruba 3 minutovou skladbu či hudební úryvek. Zajímavá hudba stimuluje jejich představivost a oni pak pod dojmem, který v nich zanechala, vytvoří na vymezeném prostoru kompozici – prostředí, svůj osobní prostor, který má své hranice. Vyuţijí přitom prvky, jeţ jsou po ruce – kusy nábytku, oděvy, předměty.

108


109


74

Část 2 Uspořádání prvků v prostoru vypovídá o člověku, který v daném prostředí ţije nebo v něm proţil určitou situaci. Prostorová kompozice je jakási scéna bez herců, jeţ sděluje výběrem a uspořádáním věcí, co se tu (moţná) před malou chvílí stalo. Díváme se společně na kaţdou kompozici, hudba znovu zní a autor daného prostoru sdílí co, jak a proč zakomponoval. Ostatní se ho mohou zeptat, např.: proč něco někam umístil, ale nijak kompozici nehodnotí. 14.1.4 Reflexe V reflexi je prostor k vyjádření kaţdého, kdo bude pochopitelně chtít, jak ke své kompozici v prostoru, tak k prostorům ostatních. Moţné otázky: 1. Líbila se ti skladba, kterou jsi poslouchal? 2. Jak se ti pak vytvářel osobní prostor? 3. Jaké pro tebe bylo, kdyţ ostatní přišli do tvého osobního prostoru a tys jim měl o něm něco říct, třeba se i na něco ptali. Vadilo ti to? 4. Pokud se chceš vyjádřit k osobnímu prostoru někoho jiného, můţeš teď. Poté se opět moţnost hodnotit práci vedoucí workshopu, program…apod. 14.1.5 Relaxace S ohledem na předchozí poslech hudby, nepovaţuje autorka relaxaci na závěr za zcela vhodnou. Pokud by si ji účastníci vyţádali, proběhne stejně jako na předchozích workshopech. (Hudba: album Panova flétna, skladba Cacharpaya del Indio, čas 00:06:02) 14.1.6 Pomůcky - předměty k házení (cca 10 kusů) - text písně „Umbaj vari vari“ pro kaţdého - hudba k hlavní činnosti F. Chopin Raindrop - pozvánka na Vánoční muzikoterapeutický workshop - hudba k relaxaci (Hudba: album Panova flétna, skladba Cacharpaya del Indio, čas 00:06:02)

75

14.2 Hodnocení průběhu Tentokrát přišli pouze tři účastníci, ale stejně jsme se rozhodli program uspořádat. Během reflexe workshop hodnotili jako příjemný a pohodový i kvůli počtu osob. Líbila se jim kompozice v prostoru, nečekali, ţe to bude skutečně odráţet jejich hranice. Na závěr si vyţádali relaxaci na hudbu z hlavní aktivity. Osobně bych setkání hodnotila známkou C. Přestoţe byli účastníci spokojeni i s tím, ţe jich moc nebylo, já sama jsem z toho zrovna nadšená nebyla. Nízký počet účastníků byl na škodu a hlavně rozehřívací aktivity vyzněly některé trochu na prázdno (např.: píseň „Umbaj vari vari“). Všem jsem rozdala pozvánku na vánoční workshop a těm, kteří na setkání chyběli, jsem ji poslala e-mailem.

76

15 Vánoční workshop Předvánoční workshop se uskutečnil v pondělí 20. 12. 2010. Nemělo se jednat o klasický muzikoterapeutický workshop. Chtěli jsme spolu, mimo jiné, strávit trochu času před vánočními prázdninami, popovídat si u dobrého čaje a třeba i něco vyrobit.

15.1 Zpracování workshopu V následujících podkapitolách autorka uvádí, jak měla workshop připravený. Ve skutečnosti proběhl totiţ úplně jinak, neţ bylo jejím plánem. Ale i s tím musí člověk, alespoň trochu, počítat. Ne vţdy zvládnou účastníci to, co si myslíme, ţe zvládnou. Opravdový průběh workshopu je zmíněn ve zhodnocení. 15.1.1 Úvod hodiny Vzhledem k tomu, ţe za čtyři dny měl být Štědrý den, bylo více neţ vhodné, zařadit jako téma workshopu Vánoční příběh o Jeţíšově narození. Proto úvodní promluva vychází z kapitoly č. 8, kde je celý příběh rozebrán podle exegetických pravidel výkladu. Bylo by dobré mít uvařený čaj, k dispozici hrnek pro kaţdého a třeba i nějaké to cukroví. 15.1.2 Warming-up Rozehřátí tentokrát neproběhne v klasické podobě, jak jsme to měli doposud. Místo toho budeme vyrábět hvězdu z korálků. Je důleţité mít předem vyzkoušenou výrobu, abychom měli jistotu, ţe to sami zvládneme a budeme schopni to účastníkům dostatečně srozumitelně vysvětlit. Návod na výrobu najdete v příloze. 15.1.3 Hlavní činnost Vánoční hudební improvizace Vzhledem k tomu, ţe všichni účastníci měli improvizaci ve velké oblibě, zvolila ji vedoucí i jako hlavní náplň workshopu. Téma improvizace mohou být sami Vánoce nebo jiné vánoční téma (dárky, rodinná pohoda, zdobení stromečku…apod.). Necháme vybrat účastníky. Průběh i pravidla improvizace jsou stejná, jak byla popsána v kapitole č. 10.

77

15.1.4 Reflexe V průběhu reflexe se můţe postupně kaţdý vyjádřit, jak se mu improvizovalo na vánoční téma. Moţné otázky k reflexi: 1. Bylo pro tebe příjemné improvizovat na vánoční téma? 2. Jaký název (jednoslovný) bys naší improvizaci dal? 3. Myslíš si, ţe jsme improvizací dostatečně vystihli zadané téma? Poté opět přijde na řadu zpětná vazba k autorčině přípravě, organizaci a vedení workshopu. 15.1.5 Zpěv koled Běţná relaxace je nahrazena zpěvem známých českých koled (2-3 koledy). Účastníkům dáme vybrat, jakou koledu/koledy si chtějí zazpívat. Je dobré volit všeobecně známé koledy (např.: Narodil se Kristus Pán). 15.1.6 Pomůcky - materiál na výrobu hvězdy z korálků pro kaţdého (drátky a korálky) - návod na výrobu hvězdy - kartičky s napsanými vánočními tématy k improvizaci

15.2 Hodnocení průběhu Jak jsem se zmiňovala jiţ na začátku, workshop neproběhl podle plánu. Nejprve přišel pouze jeden účastník a po delší době přišel i druhý. S ohledem na to, ţe bylo docela dost hodin, začali jsme vyrábět hvězdy z korálků, abychom stihli alespoň něco. V průběhu tvoření přišli ještě dva účastníci. Bohuţel jsem neodhadla, jak dlouho bude trvat vyrábění z korálků. Samotné mi to zabralo 10-15 minut. S účastníky jsem nad tím strávila hodinu a čtvrt, takţe na nic jiného nezbyl čas. Účastníci byli spokojeni, ţe si mohli vyrobit hvězdu, popíjet čaj a jíst cukroví. Pro některé z nich bylo vyrábění značně náročné – jednak na pochopení toho, v jakém pořadí mají jednotlivé korálky navlékat a i samotné navlékání se místy ukázalo jako problematické. Nicméně nakonec si kaţdý odnášel alespoň jednu vyrobenou hvězdu. Setkání bych hodnotila známkou D. Především kvůli tomu, ţe se nestihlo všechno, co jsem naplánovala a ţe jsem neodhadla náročnost vyrábění z korálků. Pro příště by bylo volit něco jednoduššího na výrobu a lépe zváţit moţnosti účastníků 78

16 Stres I. + II. Tento workshop byl koncipován tak, aby se připravený program mohl uskutečnit na setkání 3. 1. 2011 a 17. 1. 2011. I s přihlédnutím na zkouškové období byl za téma zvolen stres.

16.1 Zpracování workshopu V kaţdé z částí přípravy jsou uvedeny dvě varianty, neboť se počítá s tím, ţe program obou setkání bude obdobný a bude rozvíjet stejné téma za pouţití různých muzikoterapeutických metod. 16.1.1 Úvod hodiny 1. setkání Setkání zahájíme otázkou, co pro účastníky znamená slovo stres, a necháme prostor k diskuzi. Další promluva o stresu obecně vychází z kapitoly č. 7. Tento všeobecný úvod zvolíme na první setkání s tématem stresu. Je důleţité poskytnout účastníkům základní informace a východiska. 2. setkání Na druhém setkání připomeneme několik základních bodů o stresu a nabídneme i jiné pohledy na téma. Můţeme uvést následující verš z Bible: „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu, odešel na pusté místo a tam se modlil.“110 „Kaţdý z nás ví, ţe Jeţíš v průběhu svého působení mezi lidmi, kázal velkým davům, uzdravoval a konal zázraky. Byl neustále obklopen lidmi. I on si však potřeboval vymezit trochu času jen pro sebe a pro rozhovor s Bohem, pro modlitbu. Šel tedy na pusté místo a tam se modlil. Kdy se vám naposledy stalo, ţe jste si vymezili čas jen pro sebe, pro svůj odpočinek, relaxaci, meditaci či modlitbu?“ Tuto otázku nenecháme vyznít na prázdno a dáme čas pro vyjádření účastníků. Abychom nezůstali jen u křesťanství (nemusí to kaţdému vyhovovat), podívejme se ještě, jak na stres nahlíţí Osho, indický duchovní guru, mnohými uznávaný a mnohými zavrhovaný myslitel. (Uvedený komentář se váţe k obrázku karty z Osho zen tarotu, najdete ji v příloze) „Kolik znáš lidí, kteří byli zcela přetíţeni příliš mnoha

110


překlad, Mk 1, 35

79

projekty, příliš mnoha "koulemi ve vzduchu", náhle onemocněli chřipkou, nebo někde upadli a skončili o berlích? Je to tak trochu "špatně načasované" - malá opice se špendlíkem v ruce chystá celé té "jednočlenné kapele" podtrhnout pódium pod nohama. Stres, jaký představuje tato karta, potká čas od času kaţdého z nás, avšak perfekcionisté jsou v tomto ohledu zvlášť zranitelní. Vytváříme si ho sami v domnění, ţe se bez nás nic neobejde, obzvláště kdyţ sami nejlíp víme, jak na to! Co si o sobě myslíš? Myslíš, ţe slunce ráno nevyjde, kdyţ mu ty osobně nenařídíš budíka? Jdi na procházku, kup si květiny, udělej si k večeři špagety - cokoli "nedůleţitého". Hlavně se dostaň z dosahu té opice.“111 Kaţdému z účastníků dáme k dispozici kopii obrázku nebo by měl být alespoň jeden obrázek k náhledu. Bez něj daný komentář ztrácí význam. Necháme účastníky vyjádřit jejich názor na obrázek a text k němu. 16.1.2 Warming-up 1. setkání Náladoměr Kaţdý si vezme libovolný předmět, který jej bude zastupovat a umístí jej do kruhu. Čím blíţe středu kruhu, tím má dotyčný lepší náladu. Dostihy112 Stojíme v kruhu, všichni těsně vedle sebe a máme pokrčená kolena. Pleskáme dlaněmi do stehen a simulujeme koňské závody. Komentátor vţdy říká, jakou částí dráhy probíháme a jaká nás čeká překáţka, na cílové rovince zrychlíme pleskání a vjedeme do cíle. (Zatáčka vpravo, zatáčka vlevo – nakloníme trup v daném směru, příkop – vyskočíme, vodní příkop – vyskočíme, přejdeme do dřepu a ze dřepu si stoupáme se zacpaným nosem a říkáme „glogloglo“, Pánská, dámská a dětská tribuna – děláme „Óóó“ a rozhlíţíme se jakoby po dostihové dráze.) Rytmické cvičení Kaţdý si vybere jeden hudební nástroj. Postupně kaţdý předvede vymyšlený rytmus a ostatní jej po něm na nástroje dvakrát opakují.

111

Osho, Osho zen tarot, s. 90-91

112

Srov Šimanovský, s. 78

80

Dechové cvičení113 Cvičení slouţí ke koncentraci a ke zklidnění dechu. Pohodlně sedíme, máme zavřené oči a pomalu se nadechujeme. Při nádechu počítáme do tří, podle svého vnitřního pocitu postupně zvyšujeme počítání, nejprve do čtyř a dál pomalu do pěti, šesti aţ do deseti. Nadechujeme se nosem a vydechujeme ústy. Do ničeho se nenutíme a nadechujeme se pouze na tolik, kolik nám to tělo dovolí. 2. setkání Oběhnutí Slunce Stojíme v kruhu a kaţdý si mlčky vybere někoho, kdo pro něj bude v tu chvíli sluncem. On sám je planetou. Úkolem kaţdé planety je třikrát oběhnout kolem svého slunce. Všichni tak činí naráz. Ve chvíli, kdy třikrát oběhneme své slunce, smíme se vrátit na místo. „Mambo-džambo“114 Kaţdý si vylosuje druh monologu (promluva na pohřbu, reklamní řeč, politický projev…apod.), který bude mít za úkol vést po dobu 15-30 vteřin. Místo běţných slov však smí pouţít pouze slova „mambo-dţambo“. Předem řekne, jaký typ monologu bude předvádět. Mašinka Na skladbu „Jede, jede mašinka“ od kapely Maxim Turbulenc, utvoříme hada (jsme v zástupu a kaţdý drţí člověka před sebou za ramena nebo v pase) a pohybujeme se v rytmu písně po místnosti. V průběhu se střídá „hlava hada“, tedy první člověk v zástupu. Společný zpěv Předzpěvák zazpívá vţdy kus textu písně a ostatní po něm opakují. Říká se, ţe indiáni tuto píseň zpívali na oslavu toho, ţe byla v jejich vesnici vybudovaná pumpa. Text: „Ó halela, ó halela, e péretinky pumpa, e péretinky pumpa, e pátapátapáta, e pátapátapáta, ó hale halelu halela, ó hale halelu halela.“

113

Schirner, s. 46

114

Viz Valenta, s. 206

81

16.1.3 Hlavní činnost Účastníkům vysvětlíme jednotlivé varianty a necháme je vybrat, co by si chtěli vyzkoušet. Jsou zde varianty tři, pro případ, ţe by odmítli meditaci, tak aby do ní na dalším setkání nebyli nuceni a mohli si uţít další relaxaci. Varianta A – relaxace a imaginace (Hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Encounters) Kaţdý si vezme dvě deky, jednu si dá pod sebe a druhou se přikryje, aby mu během relaxace nebyla zima. Relaxace je částečně se slovním doprovodem. Začíná se z ticha. Všichni leţí, mají zavřené oči a poslouchají pomalý a klidný hlas. V řeči děláme pauzy, které jsou v textu naznačeny třemi tečkami. „Soustřeď se na svůj dech, na to, jak nadechuješ a vydechuješ…všimni si tlukotu vlastního srdce…jen si ho všímej, nesnaţ se jej ovlivňovat…uvědom si části těla, které se dotýkají podloţky a představ si, ţe z tebe do země vyrůstají kořeny…po celou dobu relaxace se nech vést mým hlasem…soustřeď se na můj hlas, můţeš tu slyšet i jiné zvuky, ty zvuky sem patří, mají právo tu být, ale nemají právo tě rušit…“ Relaxující provádíme postupně uvolněním celého těla (od konečků prstů na nohou aţ k hlavě) a pak pustíme hudbu, klidnou, relaxační, instrumentální. „Představ si nějaké příjemné a bezpečné místo, kde je ti dobře…(delší pauza)…všimni si, ţe z toho místa vede pěšina…neboj se po ní vydat…“ Účastníky necháme v klidu v jejich představách (cca 10 minut). „Pomalu se vracej zpátky na své bezpečné místo, z něhoţ jsi vyšel…(delší pauza)… a začni se vracet i sem k nám do místnosti…zahýbej prsty u nohou… i prsty na rukou…pořádně se nadechni a vydechni…“ Na účastníky nespěcháme, necháme je v klidu probouzet. Pokud někdo náhodou v průběhu usnul, nic se neděje, šetrně a citlivě jej probudíme. Varianta B – Kundalini meditace115 (Hudba: album Osho Kundalini Meditation, postupně všechny 4 skladby z CD) Tato meditace se skládá ze čtyř částí, z nichţ kaţdá trvá 15 minut. Během celé meditace hraje hudba, která je k tomu speciálně určená a i hudba se po kaţdých patnácti minutách mění, takţe lze poznat, v které části se zrovna nacházíme. Je dobré mít během

115

Viz Osho, Oranţová kniha, s. 138

82

celého procesu zavázané oči, abychom nebyli rušeni ničím zvenčí a soustředili se pouze na sebe a své nitro. Přestoţe nás můţe zprvu vyděsit, ţe meditace trvá celkem 60 minut, nemusíme se ničeho obávat, protoţe se určitě nebudeme nudit. Tato meditace je určená pro moderního člověka, který by sám o sobě nevydrţel dlouhou dobu sedět a nehnutě meditovat. Vysvětleme si nyní jednotlivé části. 1. část – Stojíme, uvolníme se a necháme své tělo, aby se natřásalo. Setřásáme ze sebe všechny starosti a problémy, všechno, co se na nás za celý den nahromadilo. Soustředíme se na své tělo, na své chvění a třesení, jsme tady a teď. Pokud nám přijde do hlavy nějaká myšlenka, která by chtěla odvést naši pozornost, zhluboka ji vydechneme. Pokoušíme se vytřást i naše myšlenky z hlavy. 2. část – Nechme své tělo volně se pohybovat. Soustřeďme svou pozornost na své tělo a

nechme

se

jím

vést.

Můţeme

tančit,

skákat,

chodit,

mávat

rukama…můţeme se jakkoliv pohybovat. Naslouchejme svému tělu a opět se nenechme odlákat myšlenkami. Pokud by nějaká přišla, zhluboka ji vydechněme. 3. část – Provádí se vsedě nebo ve stoje. Teď přichází 15 minut tiché meditace. Staňme se pozorovatelem. Všímejme si, co se s námi zrovna děje, jak se cítíme. Myšlenky nechme volně plynout, ale stejně jako přijdou, nechme je i odejít. Můţeme si je prohlíţet jako filmové pásmo. Ale s ţádnou z nich se nezačněme zaobírat. Snaţme se zůstat tady a teď v přítomném okamţiku. Buďme pozorovateli. 4. část – Lehněme si na zem, je dobré se přikrýt dekou, a zůstaňme v klidu se zavřenýma očima. Relaxujme. Uţívejme si, ţe pro tuto chvíli vůbec nic nemusíme. Pokud bychom náhodou usnuli, nemusíme se bát, zvonek na konci hudební nahrávky nás probudí. Uvědomme účastníky o tom, ţe ve čtvrté části přestane hrát na CD hudba, je tedy v tichu a je zakončena zvonkem. Po ukončení vyzveme účastníky ještě slovně k probuzení.

83

Varianta C – Procházka nitrem těla116 - relaxace a imaginace (Hudba: interpret E. Grieg, skladba Jitro) Vezmeme si deky, pohodlně si lehneme a přikryjeme se, aby nám nebyla zima. Účastníky slovně vedeme k postupnému uvolnění těla, stejně jako tomu bylo u varianty A. Pustíme hudbu a vydáme se imaginární procházkou nitrem svého těla. Postupně si představujeme jednotlivé orgány, v duchu k nim klidně mluvíme a „pohlazením“ je posilujeme. Imaginaci můţeme vést slovně, aby to měli účastníci jednodušší. 16.1.4 Reflexe Na všechny varianty je reflexe stejné. Účastníků se ptáme, jak se cítili, co proţívali…apod. Moţné otázky k reflexi: 1.

Podařilo se ti uvolnit celé tělo nebo jsi měl s některými částmi problémy?

2A. Opustil jsi své bezpečné místo a vydal ses po pěšině? Kam tě pěšina zavedla? 2B. Jak jsi proţíval jednotlivé části meditace? Byla pro tebe některá náročná? Dařilo se ti odpoutat se od myšlenek a stát se pozorovatelem svého těla? 2C. Dokázal sis představit jednotlivé orgány? Zvládl si je posílit pohlazením a vlídně k nim promluvit? 3.

Cítíš se teď jinak neţ před relaxací/meditací?

Následuje zpětná vazba k celkovému provedení workshopu, sestavení programu a jeho organizaci. 16.1.5 Závěr workshopu S ohledem na to, ţe se workshop věnoval relaxaci/meditaci, nebudeme to samé opakovat i na závěr. Na druhém workshopu o stresu (tedy 17. 1. 2011) je potřeba se s účastníky rozloučit a poděkovat jim, rozdat jim dotazník (formulář dotazníku k nalezení v příloze) a potřást si s kaţdým rukou.

116


84

16.1.6 Pomůcky Varianta A - hudba: album Harmony & Balance – Relaxation Music – Morning, skladba Encounters Varianta B – pro kaţdého účastníka obrázek ke stresu (viz příloha) - hudba:

skladba Jede, jede mašinka, interpret Maxim Turbulenc album Osho Kundalini Meditation

Varianta C – hudba:

interpret E. Grieg, skladba Jitro

Na všechny varianty: dotazník

16.2 Hodnocení průběhu S ohledem na nezájem a nedostatek času ze strany účastníků se workshop o stresu uskutečnil pouze jeden, hned po novém roce. Tento workshop byl bohuţel také posledním. Nepodařilo se nám setkat se ani v únoru, po zkouškovém období. Na novoroční workshop přišli pouze dva účastníci, ale přesto jsme jej uskutečnili. Jako hlavní činnost si zvolili variantu B, tedy meditaci. Chtěli vyzkoušet něco nového. S meditací byli spokojeni a na závěr se cítili příjemně odpočatí a uvolnění. Workshop hodnotili slovy: „Nejlepší program co jsme zatím měli.“ „Oceňuji, ţe jsi to udělala i pro dva lidi.“ Osobně bych workshop hodnotila známkou B. Přestoţe nás bylo velmi málo, program se podařil a účastníci byli spokojeni, ţe si mohou vybrat hlavní činnost z několika variant.

85

17 Dotazník Na workshopy chodilo pravidelně celkem šest účastníků a bylo potřeba zjistit, jak byli s workshopy, jako s určitým celkem spokojeni, jak je hodnotí a jak vidí osobu vedoucí workshopu. Jednalo se tedy o určitý druh zpětné vazby. Dotazník se skládal z devíti, většinou otevřených otázek, které měly za cíl zjistit, názor účastníků na program a i na to, zda jim chození na workshopy něco přineslo či nikoliv. První otázka se ptala na to, který z programů, jehoţ se účastnil, se dotazovanému nejvíce líbil. Byla zde vyjmenována všechna probíraná témata i hlavní činnosti, které jsme dělali. Čtyři hlasy z šesti získal program na téma emoce, kdy se uskutečnil spontánní tanec a divadlo emocí. V otázce druhé měli respondenti zaškrtnout, jak hodnotí program na workshopech. Mohli se vyjádřit i vlastními slovy, čehoţ většina z nich vyuţila. Program hodnotí jako kvalitní, zábavný a přínosný a také moţnost se odreagovat. Dva také zmiňují, ţe se jim zdála některá témata neuzavřená. Následující otázka zjišťuje, jestli účastníkům v programu něco chybělo. Čtyři uvádějí, ţe jim nechybělo nic. Zbývající dva by ocenili více reflexe, chtěli by zkusit improvizaci mezi dvěma lidmi a také by se jim více zamlouvalo rozdělit téma komunikace na komunikaci individuální a skupinovou. Další bod dotazníku se ptá, zda měly programy pro účastníka, jako pro sociálního pracovníka, nějaký přínos. Pět z šesti uvádí, ţe ano. Zmiňují se, ţe se naučili více naslouchat emocím druhých i svým a mohli si procvičit vzájemnou komunikaci. Přesto se všichni nevědomky shodují s jedním respondentem, který uvedl, ţe to pro něj, jako pro sociálního pracovníka přínos nemělo, ale pro něj, jako pro člověka ano. Uvádí, ţe mu to pomohlo z hlediska odreagování a korigování vlastních emocí a největší obohacení pro sebe vidí ve vztazích s ostatními účastníky. Tento bod můţeme tedy shrnout tak, ţe workshopy měly pro účastníky význam sebezkušenostní a více neţ přínos v oblasti sociální práce, jej spatřují na poli osobním pro kaţdého jednotlivce. Pátá otázka zjišťuje, zda workshopy přinesly nový náhled na některé z témat. Dva respondenti uvádějí, ţe nikoliv, protoţe byli pouze na několika málo setkáních. Zbývající odpovědi jsou pozitivní. Jeden respondent uvádí, ţe to bylo v oblasti stresu, schoval si i obrázek s opicí a často se k němu vrací. Další z oblastí, v nichţ získali nový 86

náhled na věc, bylo téma emoce a hranice. Povaţují za přínos i to, ţe si mohli uvědomit, ţe i ostatní mají podobné problémy. Šestá otázka se věnuje přístupu, vystupování a připravenosti ze strany vedoucí workshopu. Mohli si vybrat z uvedených pozitivních i negativních charakteristik nebo se vyjádřit vlastními slovy. Vedoucí workshopů hodnotí jako zábavnou, připravenou, příjemně vystupující a zodpovědnou. Zároveň píší, ţe program byl dobře strukturován, bez zbytečných prodlev nebo nejistých pauz. Ocenili i teoretickou připravenost jednotlivých témat. Zdála se jim dobře odhadnutá míra direktivnosti a volnosti na setkáních a líbilo se jim i osobní nasazení vedoucí workshopů, vytvářející tvůrčí prostředí a pocit bezpečí. V další otázce byla moţnost k vyjádření kritiky, pochval, návrhů, nápadů a nových podnětů k programu. Jeden z účastníků uvedl, ţe by rád více prostoru k reflexím. V následujícím bodě byl prostor pro osobní vzkazy adresované autorce workshopů. Otázka devátá se zajímá o to, zda si respondenti přejí, aby workshopy pokračovaly v následujícím semestru. Tři respondenti zaškrtli ano a druhá polovina ne.

87

18 Sebereflexe Tato kapitola je prostorem pro mé vlastní zhodnocení workshopů a celé této práce. Začnu workshopy, protoţe bez nich by tato práce nemohla vzniknout v takové podobě, v jaké je. Nechtěla jsem psát absolventskou práci, která by neměla přesah do skutečného ţivota. Nechtěla jsem, aby vznikla jen další práce, zaloţená někde v poličce knihovny. Workshopy byly skvělou moţností, jak přivést do praxe to, co jsem měla moţnost se naučit za dva roky muzikoterapeutických workshopů a zároveň tím zaštítit svou absolventskou práci. Mile mě překvapilo, ţe spoluţáci souhlasili s tím, ţe na mé workshopy budou docházet. Přeci jen to bylo v jejich volném čase. Přestoţe jsme se setkávali v menší a někdy i velmi malém počtu, dostávalo se mi od nich plno pozitivních zpětných vazeb, které byly povzbuzením pro mou práci. Mnohokrát mi říkali, ţe se na workshopu něco nového naučili či vyzkoušeli něco zajímavého. Ale aniţ by si to pravděpodobně uvědomovali a aniţ bych si to zpočátku uvědomovala i já, nejvíce jsem se od nich a skrze workshopy učila sama. Vést workshopy s sebou neslo i určitou zodpovědnost – přijít včas, přichystat místnost, mít připravený program a hlavně být dobře a pozitivně naladěn. Uvědomila jsem si, ţe svou vlastní náladu a momentální rozpoloţení, vnáším do celkové atmosféry programu a tím ji znatelně ovlivňuji. Kvůli tomuto zjištění, jsem se snaţila přijít na místo setkávání vţdy s větším předstihem, někdy i hodinu před začátkem. Tuto dobu jsem, kromě vypilování detailů programu, věnovala sama sobě. Vyplňovala jsem ji četbou, poslechem příjemné hudby nebo krátkému dechovému cvičení či protaţení. Díky tomu jsem své myšlenky plně soustředila na nadcházející workshop, dala jsem stranou své osobní problémy a starosti, zklidnila jsem se a nesčetněkrát to pro mě bylo takříkajíc „pozitivním nakopnutím“. Pracovalo se mi pak jednodušeji a po celou dobu workshopu jsem se na něj dokázala koncentrovat. Bohuţel ne vţdy se mi to všechno podařilo. Například první workshop na téma emocí, byl skutečně hrozný – udělala jsem naprosto nedostatečný warming-up a účastníci se tak nedokázali plnohodnotně naladit na dané téma a tvorbu osobní písně. Z toho důvodu jsem zpracovala ještě jeden workshop s tématem emocí a snaţila jsem se poučit z chyb, které jsem udělala lekci předtím. Především jsem zaměřila svou 88

pozornost na aktivizační činnosti. Většina workshopů ale dopadla dobře, i kdyţ vidím, ţe se ještě mám dost co učit a vychytávat pomyslné mouchy (např.: Vybírání vhodné hudby ke spontánnímu tanci se mi ne zcela dařilo. Jistým řešením by bylo poţádat předem účastníky o hudbu, kterou mají rádi a připravit to z ní.). Se skupinou se mi pracovalo výborně. Velké plus bylo to, ţe jsme se znali a měli jsme za sebou stejné muzikoteraputické znalosti a zkušenosti z výuky. Ušetřilo mi to práci s vysvětlováním některých aktivit, s důvěrou mezi účastníky, s otevřeností jednotlivců…apod. Skupina byla jiţ sehraná a díky workshopům se vztahy mezi účastníky jen prohloubily. Byla jsem ráda za kaţdou kritiku i pochvalu, které se mi od účastníků dostalo, a také za to, ţe do programu šli vţdycky s nadšením a ochotou zkusit to, co jsem vymyslela. Problematický byl počet účastníků. Na workshopech se scházela skupina pouze šesti lidí, coţ, jak se ukázalo, nebylo moc. Obzvlášť, kdyţ někdo onemocněl nebo nemohl z jiného důvodu přijít. Ideální by bylo, začínat třeba se skupinou 12-15 lidí a počítat s tím, ţe někteří odpadnou. Co se celé této absolventské práce týče, byla bych ráda, kdyby nebyla jen jednou z prací zaloţených na polici jabocké knihovny. Myslím si, ţe na Jaboku chybí moţnost studovat ještě i ve třetím ročníku muzikoterapii. Řešením je jistě to, ţe si studenti podobné workshopy zorganizují sami. Kdyby tato práce mohla být podkladem pro workshopy v dalších letech, splnilo by se mi přání a úmysl, s nímţ tato práce vznikala.

89

19 Závěr Tato práce pojednávala o tématu Muzikoterapie pro sociální pracovníky a jejím cílem bylo vytvořit a uskutečnit sebezkušenostní lekce pro budoucí sociální pracovníky. V teoretické části jsme vysvětlili, co to je muzikoterapie, jak ji definujeme, jaké vyuţívá metody a techniky a také jak by měla být strukturovaná muzikoterapeutická lekce. Vyjasnili jsme si, co můţe muzikoterapie nabídnout sociálnímu pracovníkovi a proč i on můţe být jejím oprávněným klientem. Dalších několik kapitol se věnovalo oblastem, v nichţ mohou v sociální práci nastat problémy nebo které je dobré více rozvinout a porozumět jim. Jednalo se o následující témata: komunikace, emoce, hranice, stres a rozebrali jsme i vánoční příběh Jeţíšova narození. Kaţdé téma bylo na konci kapitoly shrnuto v několika bodech. Praktická část obsahovala muzikoterapeutické programy na workshopy, popis jednotlivých aktivit a her, seznam pomůcek ke kaţdému workshopu a závěrečné zhodnocení jeho průběhu od účastníků a sebehodnocení vlastní práce vedoucího workshopu. Také jsme se seznámili s výsledky dotazníku. Autorka práce se domnívá, ţe se jí podařilo naplnit stanovené cíle v dostatečném rozsahu. Zvládla připravit program k jednotlivým tématům, která si před tím nastudovala v odborné literatuře. Podařilo se jí uskutečnit celkem sedm workshopů z celkového plánovaného mnoţství osmi. Neuskutečnil se tedy pouze jeden workshop a vánoční setkání proběhlo také jinak, neţ bylo připravené. Autorka měla více počítat s moţností nedostatečné docházky ze strany studentů a mohla je zkusit více motivovat. V krátkosti se zastavme u jednotlivých workshopů a podívejme se na to, zda se vydařily nebo by se na nich dalo ještě něco vylepšit. Úvodní setkání pracovalo především s improvizací na témata fotek z prázdnin. Tuto techniku účastníci ocenili, improvizace sama byla velmi oblíbená, líbila se jim i práce s fotografiemi, coţ bylo něco nového. S tématem komunikace se pojil spontánní tanec a improvizace se zavázanýma očima. Improvizace se setkala opět s úspěchem, účastníci poukazovali na to, ţe se mnohem lépe koncentrovali a více naslouchali. U spontánního tance nebyla zcela vhodně zvolena hudba – jednalo se o skladby s českými texty a rytmicky byli všechny podobné. Proto by bylo lepší volit rozmanitější spektrum hudby (vokální i instrumentální, české i cizojazyčné a rytmicky rozdílné). Workshop s pracovním názvem Emoce I. postrádal určitou kontinuitu v programu – aktivizační část 90

nepřipravila účastníky na hlavní náplň setkání, tedy tvorbu osobní písně. Kvůli tomu, se necítili uvolněně a tvorba sama pro ně byla náročnější. Následující setkání se znovu týkalo emocí a autorka se snaţila poučit z předchozích chyb. Věnovala se tedy více aktivizační části, kterou důsledně zaměřila na emoce. Hlavní činností byl spontánní tanec, při čemţ doprovodná hudba byla rozmanitější, a v návaznosti na tanec následovala dramaterapeutická technika „Divadlo emocí“. Tento workshop patřil, podle dotazníkového šetření mezi účastníky, k těm nejlépe hodnoceným. Páté setkání se věnovalo tématu hranic a pracovalo s kompozicí v prostoru. Účastníci byli s programem spokojeni, velmi se jim líbila skladba od F. Chopina Raindrop Prelude, kterou si vyţádali k závěrečné krátké relaxaci. Předvánoční workshop proběhl úplně jinak, neţ měla autorka v plánu, důvodem byly pozdní příchody účastníků a předčasný odchod několika z nich. Uskutečnila se pouze výroba vánoční hvězdy z korálků. Z posledních dvou workshopů na téma stres se uskutečnil pouze jeden, protoţe účastníci jiţ neměli čas přijít. Ti, kteří přišli, si mohli vybrat z více variant programu, coţ si pak v reflexi pochvalovali. Mohli se rozhodnout mezi dvěma různými relaxacemi s imaginací nebo meditační technikou. Zvolili si meditaci, protoţe to bylo něco nového a přítomní měli chuť si ji vyzkoušet. Je pravdou, ţe mnohá témata nebyla zdaleka vyčerpána a zajisté by stálo za to je podrobněji rozpracovat – to by ale ovlivnilo časovou dotaci workshopů, kterých by v takovém případě muselo být více, a proto by se konaly častěji. Jako další rozšíření tématu by bylo zajímavé zaměřit se výhradně na jednu z oblastí a intenzivně se na ni spolu s účastníky zaměřit a pracovat na ni. Vhodným se jeví kupříkladu téma stresu, kde bychom se mohli zaměřit na větší mnoţství relaxačních a meditačních technik, které by účastníci zvládli uplatňovat i ve svém kaţdodenním ţivotě. Ptáme-li se po vyuţití této práce pro praxi, poukaţme opět na to, ţe ji lze pouţít jako manuál či skripta v případě zájmu o zopakování podobných workshopů na Vyšší odborné škole Jabok. V souvislosti s tím autorka navrhuje prezentovat tuto moţnost studentům 3. ročníků, případně jim dát k dispozici jeden výtisk práce. Tato práce vedla k uskutečnění několika zajímavých workshopů, které se staly příjemným zpestřením zimního semestru. Bylo to místo pro přátelská setkání a řešení problémů či k jejich odloţení a pro mnohé další situace a záleţitosti. Autorka proto věří, ţe uţ jen z tohoto důvodu měla její práce smysl. 91

Seznam literatury ADAMZCYK, Gregor. BRUNO, Tiziana. Řeč těla : Jak neverbálně působit na druhé a rozumět řeči těla. Přel. I. Michňová. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 112 s. ISBN 80-247-1313-6. Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih), Ekumenický překlad. Přel. Ekumenické komise pro Starý a Nový zákon. 8. vyd. (1. opravené vydání). Praha : Česká Biblická společnost, 2001. ISBN 80-85810-29-8. CARNEGIE, Dále. Jak se zbavit starostí a začít žít. Přel. T. Hrách. 1. vyd. Praha : Talpress, 1993. ISBN 80-85609-32-0. CUNGI, Charly. Jak zvládat stres : Metody a praktická cvičení. Přel. D. Šimková. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 208 s. ISBN 80-7178-465-6. CUNGI,

Charly.

LIMOUSIN,

Serge.

Relaxace

v každodenním

životě.

Přel. M. Lázňovská. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 160 s. ISBN 80-7178-948-8. DROTÁROVÁ, Eva. DROTÁROVÁ, Lucia. Relaxační metody : Malá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Epocha, 2003. 248 s. ISBN 80-86328-12-0. HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese : tělesně zakotvené prožívání. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. 120 s. ISBN 978-80-7367-346-8. HARRINGHTON,

Daniel.

J.

Sacra

Pagina

:

Evangelium

podle

Matouše.

Přel. P. Jartym. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2003. 469 s. ISBN 80-7192-423-7. HONZÁK, Radkin. NOVOTNÁ, Vladimíra. Jak se asertivně prosadit : Problémy sebeprosazení, životní role, asertivní přístupy. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 180 s. ISBN 80-247-1226-1. JOSHI, Vinay. Stres a zdraví. Přel. D. Tomková. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 160 s. ISBN 978-80-7367-211-9. KANITZ, Anja von. Umění úspěšné komunikace : Jak uspět v každém rozhovoru. Přel. P. Kunst. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 112 s. ISBN 80-247-1222-9. KANTOR, Jiří. LIPSKÝ, Matěj. WEBER, Jana a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese : Psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. 92

MATOUŠEK, Oldřich a kolektiv. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7. MORENO, Joseph J. Rozehrát svou vnitřní hudbu : Muzikoterapie a psychodrama. Přel. H. Loupová. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 128 s. ISBN 80-7178-980-1. OSHO. Láska, svoboda, samota : Koán vztahů. Přel. R. Kneblová. 1. vyd. Bratislava : Eugenika, 2007. ISBN 978-80-8100-009-6. OSHO. Oranžová kniha : Meditační techniky. Přel. A. Konečný. Praha : Pragma, bez vročení. ISBN 80-85213-13-3. OSHO. Osho zen tarot : Transcendentní zenová hra. Přel. M. Novotná. 1. vyd. Praha : Synergie, 2001. ISBN 80-86099-34-2. SAPERSON, Bruce. WEST, Robert. WIGRAM, Tony aj. The Art & Science of Music Therapy : A Handbook. 4th printing. b.m., 2000. ISBN 3-7184-5635-3. SCHIRNER, Markus. Dechové techniky : Praktická kniha o dýchání, dechová cvičení východu

i

západu.

Přel.

E.

Bosáková.

1.

vyd.

b.m.

:

Fontána,

2003.

ISBN 80-7336-107-8. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. 246 s. ISBN 80-7178-557-1. VALENTA, Milan. Dramaterapie. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1819-4. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie : Východiska, koncepty, principy a praxe. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 256 s. ISBN 978-80-7367-237-9.

Elektronické zdroje Anonymus. Lidské emoce : Co jsou to emoce a kde vznikají? [online]. 2011 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Lidské emoce : Typy emocí [online]. 2011 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Dorozumívání [online]. 12.8.2011 [cit. 13. srpna 2011]. Dostupný z www :

93

Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Duševní hygiena [online]. 10.6.2011 [cit. 29. června 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Emoce [online]. 19.7.2011 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Emoční inteligence [online]. 26.4.2011 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Komunikace [online]. 14.5.2011 [cit. 26. června 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Neverbální komunikace [online]. 27.7.2011 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : Anonymus. Wikipedie otevřená encyklopedie : Verbální komunikace [online]. 18.1.2011 [cit. 26. června 2011]. Dostupný z www : Ivana a Atarot.cz tým. Vyloţte si online : Stres, Osho zen tarot [online]. 2007-2009 [cit. 7. ledna 2011]. Dostupný z www : KUČERA, Radek. ABZ slovník cizích slov : Emoce [online]. 2005-2006 [cit. 1. srpna 2011]. Dostupný z www : MALEČKOVÁ, Monika. Moţnosti rozvoje v soft skills na Masarykově univerzitě : Komunikační dovednosti [online]. 2009, [cit. 15. června 2011]. Dostupný z www : Milka. Český kutil.cz : Vánoční hvězda z korálků [online]. 26.11.2008 [cit. 12. prosince 2010]. Dostupný z www : . ISSN 1802-4270. PIŇOS, Miroslav. Privátní psychologické sluţby : Komunikace mezi lidmi [online]. 2007, [cit. 15. června 2011]. Dostupný z www : ZAJÍCOVÁ, Jana. Muzikoterapie : Muzikoterapie úvod [online]. 2009 [cit. 3. července 2011]. Dostupný z www :

94

ZAJÍCOVÁ, Jana. Muzikoterapie : Improvizace [online]. 2009 [cit. 7. července 2011]. Dostupný z www :

95

Přílohy Příloha 1 - Návod na výrobu hvězdy z korálků117 Potřebný materiál na jednu hvězdu: Větší barevné skleněné korálky 6ks, dlouhé korálky „tyčky“ 12 ks, 50 cm dlouhý tenký drátek, nůţky, špejle, háček na vánoční ozdoby Postup:

1 .

Na drátek navlékneme šest skleněných korálků.

Drátek s korálky stočíme do kolečka a konce drátků 2 .

zamotáme. Jeden konec drátku si necháme cca o 5 aţ 10 cm delší.

3 .

4 .

5 .

117

Na delší drátek navlékneme dva cípy hvězdy.

Mezi cípy drátek ohneme a upevníme do vedlejší mezery mezi korálky.

Takovým způsobem vytvoříme tři cípy hvězdy.

převzato z http://www.ceskykutil.cz/tvorime/koralky/vanocni-hvezda-z-koralku

96

6 .

7 .

8 .

9

Poté uchopíme druhý konec drátku a vytvoříme stejným způsobem další dva cípy hvězdy.

Nakonec nám zbudou dva konce drátku, mezi kterými je jeden korálek.

Na kaţdý konec navlékneme jednu polovinu cípu hvězdy a konce drátku trochu zatočíme.

Na zakončení navlékneme malý korálek.

.

1 0.

1 1.

Konce drátků ohneme přes špejli a obmotáme, čímţ nám vznikne očko na zavěšení.

Na závěr stačí navléknout háček.

97

Příloha 2 – Karta stres118

118

převzato z http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot/stres

98

Příloha 3 - Dotazník

Dotazník Tento dotazník je určen účastníkům workshopů „Muzikoterapie pro sociální pracovníky“, které probíhaly od října 2010 do března 2011. Výsledky dotazníku budou zahrnuty do mé absolventské práce. Přestoţe není dotazník anonymní, nebudou vaše jména uvedena v absolventské práci. 1) Workshopy se věnovaly těmto tématům: Vzpomínky z prázdnin (improvizace na fotku z prázdnin) Komunikace (spontánní tanec, improvizace se zavázanýma očima) Emoce 1 (vytvoření a sdílení osobní písně) Emoce 2 ( spontánní tanec, divadlo emocí) Hranice v profesním vztahu (poslech skladby Raindrop od F. Chopina, prostorová kompozice) Vánoční tvořivý workshop (výroba hvězdy z korálků) Stres 1 (meditace) Stres 2 (relaxace a imaginace) Prosím zaškrtni jeden z programů, kterého ses účastnila a nejvíce se Ti líbil. 2) Jak bys hodnotila programy na workshopech? (můžeš zaškrtnout více možností) +: kvalitní, zábavné, přínosné, zajímavá témata, nové informace, jiný pohled na problematiku, odreagování -: nuda, příliš volný program, špatně zpracovaná témata, málo nových podmětů, neuzavření/nedořešení tématu, ztráta času Můţeš i vlastními slovy:………………………………………………………….............. …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………………….... 3) Je něco, co Ti v programu chybělo (téma, nějaká aktivita…apod.)? ANO – NE Pokud ano, prosím zkus zkonkretizovat:…………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 4) Myslíš si, že pro Tebe, jako pro sociálního pracovníka, měly programy nějaký přínos? ANO – NE

99

Zkus prosím zdůvodnit svou odpověď: ....................................................................................…………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. 5) Přinesly Ti workshopy nějaký nový náhled na některé z probíraných témat? ANO – NE Pokud je Tvá odpověď kladná, zkus napsat v čem tomu tak bylo:………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………… 6) Jak bys hodnotila můj přístup, vystupování, připravenost? (můžeš zaškrtnout i více možností) +: zábavná, připravená, příjemné vystupování, vstřícná, přátelská, zodpovědná, komunikativní, aktivní, tolerantní, umí naslouchat, nadšená -: nudná, nepřipravená, nepříjemná, neosobní, nepřátelská, nezodpovědná, nedbalá, zamlklá, pasivní, netolerantní, neumí naslouchat, bez nadšení Můţeš i vlastními slovy: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …… 7) Máš-li nějaké výtky, pochvaly, návrhy, nápady a nové podměty k programu, ocením, když mi to napíšeš: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………

100

8) Pokud mi chceš něco vzkázat, vytknout, ohodnotit, pochválit…apod., pak neváhej a piš: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………………………………………… 9) Chceš, aby workshopy ještě pokračovaly? (znamená to také, že se jich budeš moct účastnit) ANO – NE 10) Zde prosím napiš své jméno: ………………………………………………………

101

Absolventská práce. Jitka Swienteková

Recommend Documents