Jitka Brchaňová
Malinkatosti
1
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
Malinkatosti Bakalářská práce
Brno 2008
Vedoucí práce:
Vypracovala:
PaedDr. Josef Strubl
Jitka Brchaňová
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 15. dubna 2008. ....................................................................... podpis
3
Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mi pomohli, ať už fyzicky, psychicky či materiálně, při tvorbě této práce. A že jich nebylo málo.
Zvláštní poděkování patří vedoucímu mojí práce, panu PaedDr. Strublovi.
…děkuji…
4
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................... 6 1. KAPKA HISTORIE .............................................................................................................................. 6 2. TECHNIKA .......................................................................................................................................... 10 2.1. TECHNIKA FOTOGRAFOVÁNÍ ........................................................................................................... 10 2.2. ZPRACOVÁNÍ V PC .......................................................................................................................... 11 3. JAK TO VŠECHNO BYLO ................................................................................................................ 12 3.1. FOTOGRAFOVÁNÍ ............................................................................................................................ 12 3.2. PRÁCE V POČÍTAČI .......................................................................................................................... 17 3.2.1. Postup ..................................................................................................................................... 19 4. SHRNUTÍ ANEB PROČ ..................................................................................................................... 24 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 26 SEZNAM LITERATURY ....................................................................................................................... 27 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 28 SUMMARY .............................................................................................................................................. 28
5
Úvod Tento text je součástí bakalářské práce s názvem Malinkatosti. Jde o sérii makrofotografií s přírodními tématy, zpracovaných ve stylu krasohledu.
První kapitola se okrajově zabývá historií – životem a vynálezy Davida Brewstera.
Druhá kapitola popisuje technické vybavení, se kterým jsem disponovala, a jeho specifika.
Kapitola třetí přibližuje atmosféru celého procesu tvoření. Je rozdělena do dvou podkapitol, ve kterých je detailně popsáno, jak fotky vznikaly - co tomu předcházelo, i co se při tom dělo; taktéž informuje o následné práci s fotkami v počítačovém programu včetně postupu práce.
Zbývá kapitola poslední, s názvem Shrnutí aneb Proč, která vysvětluje všechny důvody, pohnutky, které souvisely s tvorbou mojí bakalářské práce, pátrá po smyslu a přibližuje ho.
Dá se říci, že moje bakalářská práce je polemikou na téma makrofotografie a abstrakce či výtvarno.
1. Kapka historie
6
Jakkoliv jsem přemýšlela o obsahu této kapitoly, chtěla psát o počátcích fotografie, jejím vývoji, osobnostech její historie atp., vždy přede mnou nakonec zbylo pouze jedno důležité jméno: Sir David Brewster; proto tuto kapitolu věnuji právě jemu a jeho vynálezům.
David Brewster byl skotský vědec, fyzik, objevitel a spisovatel. Narodil se v prosinci roku 1781, zemřel v únoru 1868.
Odmalička se zajímal o přírodní vědy. Vystudoval teologii, pracoval jako vychovatel. Od roku 1802 vydával časopis s názvem Edinburgh-Magazine, který později přejmenoval na Philosophical Magazine of Edinburgh a Edinburgh Journal of Science. Pracoval na univerzitě, v roce 1808 se stal členem Královské společnosti edinburghské. Vydával také The Encyclopaedia of Edinburgh, do které sám hojně přispíval články o optice. Roku 1815 získal členství v Královské společnosti londýnské. Obdržel mnoho významných cen a stal se důležitou osobností na poli vědy.
Brewster se zapsal i do historie fotografie. Roku 1847 vynalezl stereoskop pro obě oči, který „…nabízel možnost, jak při pozorování dvou ve vzdálenosti očí vedle sebe snímaných fotografií docílit prostorově působícího obrazu,“1 a který se brzy stal oblíbenou hračkou viktoriánské doby. (Viz obr. č. 1)
1
BAATZ, Willfried. Fotografie. Brno: Computer Press, 2004, s. 35.
7
Obr. č. 1
Ovšem vynález, jež je pro mě ten nej, spatřil světlo světa už v roce 1815 a dostal jméno kaleidoskop.
Kaleidoskop je přístroj, který využívá optického zákona, že „předmět nacházející se mezi dvěma rovnými zrcadly svírajícími úhel dává několik obrazů hvězdovitě symetricky uspořádaných, jejichž počet a uspořádání závisí na velikosti úhlu zrcadel a na poloze předmětu mezi nimi.“2 Jedná se zpravidla o válec, který má z jedné strany vložena zrcadla a malá barevná tělíska, jež se při otáčení přeskupují.
Sir Brewster stvořil svůj vynález zcela jistě za jiným účelem, než pro pobavení; kaleidoskop se však záhy, podobně jako stereoskop, stal velmi oblíbenou hračkou a zůstal jí dodnes. Líbí se mi i jeho výstižný český název – krasohled – jak jinak pojmenovat tu kouzelnou věcičku, co nabízí bezbřehé množství tak neuvěřitelně nádherných obrázků? 2
Kaleidoskop [online]. Ottova encyklopedie [cit. 8. dubna 2008]. Dostupný z WWW:
kaleidoskop>
8
9
2. Technika 2.1. Technika fotografování Většina snímků byla pořízena fotoaparátem Zenit TTL na barevný film FUJICOLOR C200. Pro dosažení většího přiblížení jsem použila mezikroužky – tubusy, které se šroubují mezi tělo fotoaparátu a objektiv. Disponovala jsem objektivy Flektogon 2,4/35 (širokoúhlý) a Pentagon 2,8/135.
Při focení za slunečného počasí jsem používala polarizační filtr. „Polarizační filtr je předsádkový filtr, který se montuje před objektiv fotoaparátu. S použitím polarizačního filtru lze dosáhnout věrnějšího podání barev a lepšího vykreslení oblohy. Filtr odstraňuje odlesky, zvyšuje sytost a živost barev, ztmavuje oblohu a odstraňuje opar na vzdáleném obzoru.“3
Druhým užitým fotoaparátem je Nikon F75 s objektivy AF Nikkor/28-100mm, AF Nikkor/70-300mm a předsádkovými čočkami Marumi, neboli makropředsádkami, které taktéž umožňují pořídit větší detail a nasazují se na objektiv.
Takovéto fotografování má jistá specifika. Nejvýraznějším je malá hloubka ostrosti. Většího prokreslení obrázku se dá dosáhnout delšími časy, ale ani ty nejsou všemocné. Proto jsem zkoušela i různé objektivy. Posléze jsem tuto
3
Polarizační filtr [online]. Wikipedie - otevřená encyklopedie [cit. 11. dubna 2008]. Dostupný z WWW:
10
zdánlivou nevýhodu naopak začala považovat za plus. Tím, že je pozadí neostré, někdy dokonce prolínajícími se barevnými plochami, je fotka ozvláštněna, dostává jiný rozměr, atmosféru, vyznění… vznikají tak na ní mnohdy velmi zajímavé efekty, kterých by se cíleně například úpravou v PC dosáhlo jen ztěžka a částečně.
Další nezbytnou pomůckou byl stativ.
2.2. Zpracování v PC Výsledné fotografie byly skenovány do počítače multifunkční tiskárnou Epson Stylus DX4450 v rozlišení 800dpi a následně upravovány v programu Adobe Photoshop 6.0.1 CE, kde jsem je ořezávala a zrcadlově skládala k sobě. K tomu jsem používala nástroj Laso a funkci Transformace.
11
3. Jak to všechno bylo 3.1. Fotografování Nápad fotografovat detaily, malinkatosti, přibližovat věci, které běžně nepozorujeme, byl vlastně přirozeným vyústěním mého fotografického cítění. Od počátku mě to táhlo k těmto nevšedním pohledům. A to, že jsem se nakonec zaměřila nejvíce na květiny, bylo dáno mými častými pobyty v přírodě, na místech, kde jsem se konečně dokázala uvolnit a „vypnout“, kam jsem utíkala z města. (Viz obr. č. 2)
Obr. č. 2
Fascinovaly mě pohledy skrz objektiv, které byly z tohoto „obyčejného“ světa, ale tak jiné. Živost, barevnost, nové kompozice, nové světy dalších živých organismů. Mnohdy jsem už neměla chuť pozorovat svět jinak, než prostřednictvím hledáčku fotoaparátu. 12
Přitom to začínalo tak nevinně – uviděla jsem rostlinku, která na mě vykoukla z vysoké trávy. A tak hezky se na mě dívala, že i když se mi vůbec nechtělo, sundala jsem batoh, vytáhla přístroj i všechno příslušenství a začala „bojovat“ s mezikroužky, závity a objektivy nebo stativem. Často šlo o nervy, ale svým způsobem to všechno bylo jako zvláštní a naplňující posedlost.
Situací, kdy se mi zvedla hladina adrenalinu, bylo požehnaně; třeba když jsem si myslela, že už mám dobojováno – téměř jsem mačkala spoušť – a najednou začalo foukat. I ten nejjemnější vánek dokázal s droboulinkými kvítky pěkně zamávat. A tak jsem čekala a čekala… ne vždy jsem se dočkala. A když už náhodou ano, většinou jsem nestihla zaostřit. Mám zhoršený zrak a po dvaceti minutách zírání na hledáček jsem si někdy myslela, že oslepnu.
Téměř stejné to bylo s brouky, pavoučky a podobnou havětí. (Viz obr. č. 3) Po půlročních zkušenostech s jejich „portrétováním“ jsem si k některým vytvořila, dalo by se říci, i „citový vztah“, který se, ne náhodou, odvíjí od jejich přizpůsobivosti mému pomalejšímu tempu ostření a focení vůbec.
13
Obr. č. 3
Zvláštní postavení v této kategorii „zvířátek“ zaujímají motýli, k nimž jsem si, překvapivě, citový vztah vytvořila také, ale spíše z opačného, negativního hlediska: babočka je hrozná, ale otakárek je tisíckát horší. Většinou ani dvouhodinové plížení po louce nepřineslo kýžené výsledky, tudíž se snažím tyto tvory zcela vyřadit ze svého repertoáru. (Snad to půjde, až ulovím toho otakárka…)
A tak se mi stávalo, že jsem hodiny přemlouvala vítr, ať nefouká, a včelky, aby se na chvíli zastavily a neodlétly, vyhrožovala motýlům, rozčilovala se a donekonečna čekala na ten správný okamžik.
Často jsem se nechávala unést; válela se v tílku v bodláčí, testovala krkolomné rovnovážné polohy s fotoaparátem a podobné neobvyklosti. Jako bych byla v tranzu; pak jsem najednou procitla a pomalu si uvědomovala svoje skóre: tři hodiny válení na louce, dva filmy „protažené“ foťákem, alergická vyrážka, škrábance na rukou a zádech, slzící oči, dehydratace, náběh na úpal atd.
14
Byla jsem vyčerpaná, ale dokonale spokojená. Jako bych se díky tomu všemu nějakým způsobem naladila na přírodu kolem, zapadala tam, uvolnila se a konečně mohla čerpat její energii, více ji vnímat a chápat. Bylo to pro mě o to cennější, že cílenou snahou jsem tohoto stavu nikdy nedosáhla. A po zápolení s foťákem jsem se „probudila“ a najednou to tu bylo, a samo od sebe, jakoby za odměnu, nenásilně, se samozřejmostí a pocitem, že to tak má být.
V té chvíli to bylo všechno. Na fotky jsem už nemyslela, jen jsem si chtěla ten pocit a atmosféru vychutnávat. Pak mi nejvíc záleželo na tom, aby z se z nich aspoň částečka dostala právě do fotografií, díky kterým jsem si ho chtěla uchovat nebo snadněji vybavit. Těžko tedy můžu objektivně posoudit, nakolik se mi to pro nezaujatého diváka povedlo. Pro mě je však za každou fotkou malý příběh, střípek vzpomínky na neobyčejný zážitek.
Všechny jsou, kromě subjektivního emocionálního okouzlení, výsledkem přemýšlivé činnosti, která sice naoko může působit poněkud spontánně, nahodile a bezmyšlenkovitě, přesto jsem objekty vždy zkoumala z několika pohledů, zkoušela různé kompozice a racionálně z nich vybírala.
Někdy byl problém, když kvůli malé hloubce ostrosti nebo stínu fotoaparátu zrovna ta nejlepší kompozice byla neproveditelná; fotila jsem v drtivé většině případů za jasného slunečného počasí. To mi však dávalo možnost vyzkoušet jiné úhly pohledu, které by mě třeba předtím nenapadly. (Viz obr. č. 4)
15
Obr. č. 4
Obecně jsem se snažila o detailní fotografie či makrofotografie, které by zachovaly charakter zobrazovaných objektů, ale které by byly odchýleny do většího abstraktna. Považuji to za přirozené směřování, kterému je makrofotografie příznivě nakloněna, protože už ona samotná v sobě jistý nádech abstrakce má právě díky svému zvětšení, jímž zprostředkovává nevšední pohledy a nové kompozice. (Viz obr. č. 5)
Obr. č. 5 16
3.2. Práce v počítači Protože jsem chtěla se zhotovenými fotografiemi dále pracovat, bylo nutné dostat je do počítače. Rozhodla jsem se pro skenování negativů, aby kvalita byla co nejvyšší.
Samozřejmě ale nic nešlo podle plánu. Protože skenování ve fotolaboratoři by bylo finančně náročné, musela jsem zapojit své známé. Dlouho se mi nedařilo nikoho najít, ale po nějaké době jsem přece jen svoje negativy vítězoslavně odnášela jednomu dobrodinci, který se nabídl všechno zorganizovat a předat je dál. To jsem však netušila, že ještě zdaleka nemám vyhráno.
Po čtrnácti dnech jsem se informovala, jak to vypadá, a bylo mi řečeno, že je skenování velmi časově náročné a při takovém množství ještě chvíli potrvá (šlo asi o osmdesát fotografií). Termín odevzdání bakalářské práce se přitom pomalu, ale jistě blížil.
CD s fotkami jsem se dočkala po více než třech týdnech. A když jsem ho nedočkavě otevřela, bylo mi jasné, že ty tři týdny čekání byly naprosto promarněným časem. Obrázky měly úplně odlišnou barevnost než ve skutečnosti (Viz obr. č. 6), příliš malé rozlišení a o kvalitě by se taktéž dalo polemizovat.
17
Obr. č. 6
Znamenalo to začít úplně znovu. Protože jsem však chtěla mít dostatek času na následnou práci v počítači, rozhodla jsem se pro rychlejší řešení, než je skenování negativů – skenování fotografií.
Opět po menším shánění jsem si vypůjčila multifunkční tiskárnu Epson Stylus DX4450 se skenerem a konečně mohla začít.
V konkurzu na program, ve kterém by se fotky daly dále zpracovat, zvítězil Adobe Photoshop. Nejen, že je jedním z nejznámějších, nejpoužívanějších, tudíž nejsnáze zaopatřitelných, ale mohla jsem v něm také uplatnit své znalosti z výuky.
Měla jsem několik více méně jasných představ o tom, jak s fotkami pracovat. Mé finální rozhodnutí pro krasohledy však bylo celkem jednoznačné – chtěla jsem dosáhnout ještě větší abstrakce, přitom zachovat původní náměty; dát jim „abstraktně vyniknout“.
18
3.2.1. Postup
Jak už jsem zmínila, s fotkami jsem dále upravovala v programu Adobe Photoshop 6.0.1 CE, kde jsem zkoušela několik způsobů řešení krasohledu.
Nejprve jsem kombinovala výřezy dvou podobných fotografií tak, aby byly tematicky stejné a barevně ladily, ale přesto zůstaly jasně rozdílnými, oddělenými plochami, jako na následujícím obrázku. Pracovala jsem s celou jeho polovinou, kterou jsem pak převrátila. (Viz obr. č. 7)
Obr. č. 7
Výsledek se však neshodoval s mými představami, proto jsem zkusila použít více fotografií, s různými náměty, stále však v jistém barevném kontextu. A pro větší „krasohledovost“ jsem výřezy skládala do čtvrtiny obrázku. (Viz obr. č. 8)
19
Obr. č. 8
Tato cesta se mi zamlouvala více, ale pořád něco postrádala.
Následovaly barevnější variace, kde každý výřez byl z jiné fotky a nebyl tak ponechán žádný spojující prvek (samozřejmě kromě rámcového tématu), jako na obrázku č. 9.
Obr. č. 9
20
Zkoušela jsem jít ještě dál – změnila jsem formát obrázku z obdélníkového na čtvercový a výřezy zmenšila pouze na osminy, malinké trojúhelníky, přičemž se zmenšil i počet výřezů a použitých fotografií. (Viz obr. č. 10)
Obr. č. 10
Ani s tímto způsobem zpracování jsem však nebyla spokojená, což bylo velmi zneklidňující, demotivující a v rozporu s časem, který jsem nad fotkami strávila. Vytvořit jeden obrázek totiž trvalo několik hodin, přičemž uspokojující výsledky se stále nedostavovaly. Věděla jsem tedy, že tímto směrem se ubírat nemohu.
Jako bych se zastavila na mrtvém bodě. Prvotní nápady byly nepoužitelné a nové konstruktivní postupy mi na mysl nepřicházely.
Až jednou… když už jsem začala podléhat dojmu, že se nacházím absolutně v koncích, vyzkoušela jsem tu nejjednodušší variantu – udělat pouze jeden výřez a z něj pak krasohled poskládat.
21
Fotografii jsem si natočila, jak jsem potřebovala, a pomocí Mnohoúhelníkového lasa jsem z ní tedy vyřízla celý trojúhelníček. (Viz obr. č. 11) Pak jsem ho namnožila, pomocí funkce Transformace převrátila a otočila tak, aby oba dohromady vytvořily čtverec, tedy čtvrtku obrázku. (Viz obr. č. 12)
Obr. č. 11
Obr. č. 12
Po sjednocení vrstev jsem čtvrtku opět namnožila, převrátila a složila k sobě, tím vznikla půlka, pak stejným způsobem konečný obrázek. (Viz obr. č. 13)
22
Obr. č. 13
Výsledek mě velice příjemně překvapil a potvrdilo se, že nejjednodušší řešení bývá skutečně nejlepší. Moje cesta vedla od složitého k ještě složitějšímu, až nakonec právě k tomu nejprostšímu a nejefektivnějšímu.
Obrázky mají abstraktní charakter, přitom lze identifikovat a rozpoznat, že jde o části květu, listů, brouka na květu apod.
23
4. Shrnutí aneb Proč Jak bych tedy svou práci vysvětlila a obhájila? Proč jsem si vůbec k bakalářské práci vybrala fotografii? Na tyto a jiné otázky se pokusím odpovědět v následujících řádcích.
Prvotním impulzem, díky kterému jsem si vůbec vybrala k bakalářské práci fotografie, bylo, že jsem chtěla navázat na to, co jsem už dříve dělala jako svou zálibu, zdokonalit se a posunout někam dál; chtěla jsem, aby moje fotky nebyly jen jakoby dokumentárním zobrazením, i když pro mě osobně mají subjektivní hodnotu daleko větší, ale posunout je více do abstrakce, výtvarna, hledat jiné pohledy a významy.
Fotografie je dnes, podle mě, tak všudypřítomným médiem, které zahltilo až pohltilo takřka celý svět; kvůli tomu klesá její komunikační a sdělovací schopnost, umělecký požitek z ní… a to jsem se snažila znovu najít.
Způsob zpracování je tedy kombinací dvou zájmů: 1. prvoplánově, však nenásilně a hlavně nevtíravě zaujmout diváka, 2. vyvolat „druhoplánový zájem“; aby obrázky byly přímé, ale ne všeříkající, srozumitelné, ale aby nechávaly prostor pro vlastní představy, aby byly konkrétní i abstraktní zároveň, lyrické, aby připomínaly krásno, které můžeme najít ve všem okolo nás, aby přiměly změnit úhel pohledu…
Proto tedy krasohled, už díky tomu nádhernému slovu a hezkým věcem, které evokuje; připomíná mi i dětství a spontánní, naivní a upřímnou radost.
24
Tato technika v sobě ideálně spojuje právě ty cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout, a tvorba navíc obohatila i mne samotnou. Proto doufám, že pro diváka bude moje práce příjemnou a zajímavou změnou, že posune i jeho úhel pohledu přinejmenším o pár stupňů a nestane se jen dalšími fotkami, které ani nezaregistruje, které by bez jeho povšimnutí propluly kolem. Doufám, že pocítí aspoň něco; záchvěv čehokoli.
25
Závěr Textová část bakalářské práce Malinkatosti detailně popisuje vznik fotografií i jejich další úpravy provedené v počítači. Zabývá se praktickou i teoretickou stránkou věci včetně příčin, důvodů i impulsů, které k tvorbě vedly, a historií.
Celá práce je postavena na vztahu makrofotografie a abstrakce; zkoumá její výtvarné vyznění. Snaží se zapůsobit na diváka, vyvolat reakci, která by byla odlišná, nesla v sobě jinou vizuální informaci a komunikovala způsobem, jenž vybočuje z řady oproti běžným obrázkům, se kterými se všude denně setkáváme.
26
Seznam literatury BAATZ, Willfried. Fotografie. Brno: Computer Press, 2004. 192 s. ISBN 80-251-0210-6.
BATISTOVÁ, Anna. Pohyblivé obrazy před kinematografií I.: Základní principy [online]. 2. 3. 2006. Dostupný z WWW:
principy.aspx>
David
Brewster
[online].
Wikipedia
–
The
Free
Encyklopedia
[cit.
8.
dubna
2008].
Krasohled
[online].
Ottova
encyklopedie
[cit.
8.
dubna
2008].
Dostupný
z WWW:
LANGFORD, Michael; KINDERSLEY, Dorling. Tvůrčí fotografie: praktická ilustrovaná příručka. 3. vyd. Praha: Slovart, 2000. 240 s. ISBN 80-7209-216-2.
Polarizační filtr [online]. Wikipedie – otevřená encyklopedie [cit. 11. dubna 2008]. Dostupný z WWW:
27
Resumé Moje bakalářská práce se nazývá Malinkatosti. Tvoří ji série makrofotografií modifikovaných do krasohledů.
Psaná část se okrajově zabývá historií, vynálezy Davida Brewstera, popisuje technické vybavení a specifika tohoto způsobu práce. V textu je uvedena také charakteristika procesu fotografování a popis práce s fotografiemi v počítačovém programu, včetně vlivů mých emocí a prožívání.
Summary My bachelors work is called Malinkatosti (it should be translated as little things). It consists of macrophoto series; the photos are modified into caleidoscopes.
The written part marginally deals with history and David Brewster´s inventions, it describes technical equipment and specialities of this style of work. There is also characterization of the taking photo process and description of the work with photos in computer software, influence of my feelings, my inward processes.
28
