Jitka Prudká Deska už dohrávala, když někdo z druhého konce sálu hodil talíř, který se roztříštil u tanečníkových nohou. Bývalo to zvykem a v tyto veselé večery bralo všechno Frangiasovo nádobí za své. On sám počítal v koutě u plotny rozbité nádobí, které každému připisoval na účet. Řecký ničitelský instinkt těší tyto oběti. Vracíme se domů šťastní, nikdo se nepopral, smálo se a křičelo. Když ze sebe tanečník vydá to nejlepší, nedostane se mu větší úcty než několika talířů k nohám, ale je třeba vědět, že se zde jedná o projev středomořského temperamentu. Pandelis, ačkoli nesdílel tuto prastarou zálibu v rozbíjení talířů nevědomky převzatou po vzoru různých okupantů, kteří se od dob antiky vášnivě vrhali na mramor a řeckou keramiku, ten to věděl. Nikoli však muž, kterému přistály střepy u nohou. Zbaven klidu si musel myslet, že se mířilo na něj, a s neuvěřitelnou rychlostí popadl karafu a mrskl s ní po gramofonu, který škytl a ztichl, než mohl dohrát poslední takty. Pandelis náhle přestal tancovat, Frangias položil pánvičku a své velké ruce si utřel do ušpiněné zástěry. Nikdo se už nesmál. Nastala chvíle úžasného ticha plného potyček a násilí. Pandelis upažil a zůstal stát uprostřed parketu pokrytého pilinami a střepy z talířů nehnutě jako socha.
Barbora Golasowská Deska zrovna dohrála, když někdo z druhého konce místnosti mrštil talířem, který se roztříštil u nohou tanečníka. Tak to bylo zvykem a za rozradostněných večerů tu přicházelo nazmar veškeré Frangiasovo nádobí. On sám stál v rohu poblíž plotny, všiml si tříštivého hluku a každému připsal část škody na účet. Ničivé pudy Řeků se ukájely tímto inkvizičním počínáním. Domů jsme se vrátili šťastní, nikdo se neporval, smáli jsme se, křičeli jsme. Když ze sebe tanečník dostane to nejlepší, nemůže se mu dostat větší pocty než několik talířů rozbitých u nohou, ovšem je třeba mít na paměti, že právě takto se projevuje středomořská bujarost. I když v sobě Pandelis tuto zálibu v rozbíjení nenechal narůst až k nejasným vzpomínkám starým tisíce let, k podvědomému napodobování nejrůznějších uchvatitelů, jejichž podobizny se už od antických dob zuřivě vrhaly na mramorové sochy a řeckou keramiku, dobře to věděl. Na rozdíl od muže, kterého střepy zasáhly do nohou. Probral se z otupělosti a musel si myslet, že to někdo udělal schválně. S nevídanou pohotovostí popadl karafu a mrskl jí po gramofonu, který zaškytal a ztichl v posledních taktech. Pandelis rázem přestal tančit, Frangias položil pánev a otřel své široké dlaně o špinavou zástěru. Nikdo se už nesmál. Nastala chvíle úžasného ticha nabitého pobídkami a násilím. Pandelis spustil ruce podél těla a znehybněl uprostřed vycementované uličky pokryté pilinami a střepy talíře.
Martina Černá Deska zrovna ztichla, když z druhého konci místnosti někdo hodil talířem, který se roztříštil u nohou tanečníka. Bylo to zvykem a za veselých večerů tak dopadalo veškeré Frangiasovo nádobí. On sám si v koutě u plotny zaznamenával rozbité nádobí, které přičítal každému na
účet. Řekové svůj ničitelský pud uspokojovali těmito vzplanutími. Domů se vracíme šťastní, nikdo se nepopral, smáli jsme se, křičeli jsme. Když ze sebe tanečník vydá to nejlepší, nedostane větší poctu než několik talířů pod nohy, ale je třeba vědět, že toto je projev středomořské bujarosti. Pandelis, i když si nepotřeboval vybavovat tuto zálibu v rozbíjení nádobí ani z prastarých vzpomínek, ani z podvědomého napodobování různých nájezdníků, kteří se už od starověku vrhali na mramor a řeckou keramiku, Pandelis to totiž znal. Nikomu se nezapíchla střepina do nohy. Vytržen ze svých myšlenek, musel se domnívat, že jsme se zaměřili na něj a s neuvěřitelnou rychlostí popadl svou karafu a mrsknul s ní o gramofon, který zaškytal a před posledními takty úplně ztichl. Pandelis náhle přestal tančit, Frangias položil pánev a utřel si široké ruce do umazané zástěry. Nikdo už se nesmál. Byl to okamžik úžasného ticha plný výzev k souboji a násilí. Pandelis svěsil ruce podél těla a zůstal nehnutě stát uprostřed cementového parketu, pokrytého pilinami a střepy z talířů.
Nela Demkovičová Gramofon přestával hrát, když někdo z druhého konce sálu hodil talíř, jenž se rozletěl na kusy u tanečníkových nohou. Patřilo to k místním zvykům 1 a při takovýchto radostných večerech tu proletělo veškeré Frangiasovo nádobí. Ten seděl sám v koutě blízko kamen a pozoroval2 (veškeré) rozbité nádobí, které pak každému připočetl k účtu. Řecký pustošivý živel takto dostál svému.3 Každý se vrátil domů šťastný, nikdo se nebil, všichni se smáli a křičeli. Když ze sebe tanečník vydá to nejlepší, nedostane se mu většího projevu úcty než několika talířů u nohou, ale je potřeba vědět, že to je projevem nadbytek a hojnost středomoří. Pandelis to věděl, i když nedal znát zalíbení pro toto rozbíjení, jež patřilo k prastarým obyčejům a mělo za úkol napodobovat různé nájezdníky, kteří se zuřivě pouštěli do řeckého mramoru a nádobí4 již od starověku. Nebylo muže, kterému by talíř u nohou nepřistál. Když se probral ze své netečnosti, musel si myslet, že mířili na něj, a s nevídanou rychlostí popadl karafu a mrsknul ji na gramofon, který zaškytal a potom před posledním taktem utichl. Pandelis náhle přestal tančit, Frangias odložil pánev a utřel si ruce do ušmudlané zástěry. Nikdo se už nesmál. Byl to úžasný okamžik ticha plný výzvy a síly5. Pandelis spustil paže podél těla a nehybně stál uprostřed betonového6 parketu, jejž pokrývaly piliny a střepy talířů Alžběta Biskupová Deska se zastavila, když z druhého konce sálu někdo hodil talíř, který se rozbil u nohou tanečníka. Bylo to zvykem a během veselých večerů tam létalo všechno Frangiasovo nádobí. On sám zaznamenával v koutě u plotny rozbité věci a připisoval je každému na účet. Řecký sklon k ničení byl těmito výtržnostmi uspokojen. Vrátili se domů šťastni, nikdo se nepral, 1
Dodala jsem místním – v čj mi to přijde přirozenější OK Zaznamenal mi přišlo neobratné – taktéž zaregistroval – navíc tato slovesa jsou dokonavá a v nedokonavé formě mi přijdou neobratná – proto jsem zvolila slovo pozoroval. 3 Rozumím smyslu, ale nepřišla jsem na jiný způsob, jak to v čj vyjádřit elegantně. 4 Nádobí mi přijde v čj elegantnější než hrnčířské výrobky, když z kontextu jde o cenné nádobí 5 K násilí ještě nedošlo, proto jsem použila raději sílu. OK 2
smáli se a křičeli. Když ze sebe tanečník vydal to nejlepší, nedostalo se mu většího uznání, než že dostal několika talíři do nohou, to je projev středomořské bujarosti. I když Pandelis tuto prastarou tradici ničení neuznával, na rozdíl od mnoha jiných věděl, že vznikla podle několika nájezdníků, kteří byli už od antiky posedlí řeckým mramorem a hrnčířskými výrobky. Nebyl člověk, kterému by střepy uvízly v nohách. Vytrhnut ze své apatie, musel si myslet, že jsme na něj mířili, a s neuvěřitelnou rychlostí uchopil karafu a hodil ji na gramofon, který vydal škytnutí a zmlknul. Pandelis naráz přestal tančit, Frangias položil pánev a utřel si své velké ruce do špinavé zástěry. Nikdo se už nesmál. Magicky tichá chvíle plná výzev a násilí. Pandelis svěsil ruce podél těla a zůstal stát nehybně uprostřed cementového parketu, posypaného pilinami a střepy z talíře.
Iva Grajcarová Deska už dohrávala, když v tom z druhého konce místnosti kdosi hodil talířem, který se rozbil přímo před nohama tanečníka. Bylo to tak zvykem a za bujarých večerů tak končívalo všechno Frangiasovo nádobí. Ten si o samotě, v koutku vedle plotny, počítal rozbité kusy nádobí k úhradě a připisoval je každému z hostů na účet. Pustošivý pud Řeků se spokojí se svatokrádeží takového druhu. Domů přijdou rozjaření, žádná bitka, jen veselí, halekání. Když ze sebe tanečník vydá to nejlepší, nemůže se mu dostat vzácnější pocty, než je pár rozbitých talířů u nohou, ovšem musí se vědět, že takovým způsobem se ve Středomoří projevuje horkokrevnost tamních lidí. Pandelis, u kterého tato záliba v rozbíjení nádobí nesahala až do tisíce let starých reminiscencí, bezděčně, podle vzoru mnohých nájezdníků, kteří se již od starověku zuřivě vrhali na řecké mramorové a hliněné nádoby, Pandelis to věděl. Nikoliv však člověk se střepy zarytými do nohou. Jakmile se vzpamatoval, musel si pomyslet, že se stal terčem, a tak s nevídanou rychlostí sevřel v dlani karafu a mrštil s ní na gramofon, který jen škytl a pak utichl, než ze sebe stihl vydat poslední takty. Pandelis přestal vmžiku tančit, Frangias položil pánev a osušil si své velké ruce do umazané zástěry. Nikdo se už nesmál. Následovala chvíle významného ticha, ve kterém bylo tušit souboj a násilí. Pandelis svěsil ruce podél těla a zůstal nehnutě stát uprostřed betonové plochy pokryté pilinami a střepy z talířů.
Gabriela Švubová Deska už byla skoro u konce, když z opačného konce místnosti někdo hodil talířem, který se tanečníkovi roztříštil u nohou. Taková byla tradice a o slavnostech tak končilo veškeré Frangiasovo nádobí. On sám v koutě u plotny zaznamenával škody, které každému připisoval na účet. Tímhle lynčováním Řekové ukájeli své destruktivní sklony. Domů se vraceli šťastní, nikdo se nepopral, smálo se a pokřikovalo. Dostat pár talíři do nohou je pro tanečníka, který ze sebe vydal to nejlepší, ta největší poklona, zároveň je však třeba si uvědomit, že se takhle projevuje středomořská bujarost. I když v Pandelisovi tato chuť rozbíjet, tento odlesk pradávné minulosti, podvědomé napodobování řady dobyvatelů, kteří se od starověku vrhali
na řecký mramor a keramiku, nevyvěrala na povrch, on to věděl. Ne tak ovšem muž, kterého střepy zasáhly do nohou. Probuzen ze své letargie, musel si myslet, že mířili na něj, a neuvěřitelně rychle uchopil džbán a mrštil s ním po gramofonu, který škytl a ztichl dřív, než stačil vyloudit poslední takty. Pandelis okamžitě přestal tančit, Frangias odložil pánev a utřel své velké dlaně do špinavé zástěry. Nikdo už se nesmál. Nastal velkolepý okamžik ticha nabitý výzvami a vztekem. Pandelis spustil paže podél těla a zůstal uprostřed cementové taneční plochy plné úlomků a střepů bez pohnutí stát.
Anna Benešová Hudba ztichla, když z druhé strany sálu přilétl talíř a roztříštil se u nohou tanečníka. Byl to obřad, kterým při každé zábavě procházelo všechno Frangiasovo nádobí. Ten stál sám v rohu u kamen, rozbitého talíře si všiml a všem ho připsal na účet. Tak Řekové uspokojovali svůj ničitelský instinkt. Domů se vraceli šťastní, nikdo se nepopral, všichni se smáli a křičeli. Když ze sebe nějaký tanečník na parketu vydá to nejlepší, nedostane se mu větší pocty než těm několika talířům na zemi. Je nutno vědět, že tohle je projev středomořské bujarosti. I když Pandelis neprojevoval toto zalíbení v rozbíjení pocházejícího z dávných časů, nevědomky to díky různým uchvatitelům, kteří se už od starověku vrhali na mramor a řecké nádobí, znal. Nikomu se nezapíchl střep do nohy. Když se probral se z apatie, určitě si myslel, že talíře mířily na něj, bleskurychle popadl karafu a mrštil s ní o gramofon, který škytl a po několika taktech umlkl. Pandelis přestal rázem tančit, Frangias položil pánev a otřel si své velké ruce o špinavou zástěru. Už se nikdo nesmál. Byla to chvíle absolutního ticha naplněná výzvami a násilím. Pandelis zůstal nehybně stát s rukama podél těla uprostřed cementové dlažby pokryté pilinami a střepy od talířů.
Lenka Pavličová Deska zrovna dohrávala, když v tom někdo na druhém konci sálu mrštil k nohám tanečníka talíř, který se rozbil na kusy. Takový byl zvyk a při večerních zábavách přicházelo k úhoně veškeré Frangiasovo nádobí. Ten se krčil u sporáku, odkud sledoval škodu a připisoval ji na účty hostů. Řekové se svými choutkami k ničení si v tom vyloženě libovali. Domů se člověk vrací šťastný, nikdo se neporval, bylo veselo a živo. Když ze sebe tanečník vydá to nejlepší, není větší pocty, než mu pod nohy hodit několik talířů − tak se totiž ve Středozemí projevuje bujarost. I když Pandelis tuto zálibu nepřipisoval ozvěnám minulosti – snaze nevědomě napodobit nájezdníky, kteří se již od dob starověku zuřivě vrhali na řecký mramor a keramiku – tak to věděl. Ne však muž, kterému zrovna pod nohami přistály střepy. Když se probral z otupělosti, musel si myslet, že se stal živým terčem, a s neobyčejnou rychlostí popadl karafu a prudce ji mrštil po gramofonu. Ten se zasekl a zmlkl posledních pár taktů před koncem. Pandelis se zarazil a přestal tančit, Frangias odložil pánev a utřel si své velké ruce do špinavé zástěry. Zábava utichla. Nastala chvíle hrobového ticha prosyceného výzvou a násilím.
Pandelis spustil ruce podél těla a zůstal nehybně stát uprostřed směsice cementu, pilin a střepů.
