Barbora Sádlová Mělník 2012

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ PRÁCE

Margaret Thatcher Léta 1975 - 1983 Barbora Sádlová Mělník 2012

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 17. Politologie

Margaret Thatcher Léta 1975 – 1983 Years 1975 – 1983

Autor:

Barbora Sádlová

Škola:

Gymnázium Jana Palacha, Mělník 276 01

Konzultant:

PhDr. Ilona Němcová Mělník 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně, použila jsem pouze podklady (literaturu, SW atd.) uvedené v přiloženém seznamu a postup při zpracování a dalším nakládání s prací je v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V Mělníku dne …………………….

………………………………… Barbora Sádlová

Poděkování Na této stránce bych chtěla poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni svými vědomostmi a radou během ročního psaní mé odborné práce. Největší díky patří mé konzultantce a zároveň profesorce dějepisu PhDr. Iloně Němcové za vedení práce, za čas strávený nad ní a také za nápady a připomínky, které mě motivovaly. Děkuji také Ing. Markovi Jansovi za pomoc s designovou úpravou práce a pravopisem.

Anotace Margaret Thatcherová je jednou z nejznámějších a nejvlivnějších političek osmdesátých let. Její politická rozhodnutí, jež velmi často vyvolala vlny kritiky i ohlasu, ovlivnila životy mnoha občanů (nejen) Velké Británie a zároveň změnila tvář anglické politiky jednou pro vždy. Thatcherová učinila během své politické kariéry mnoho kroků a reforem. Ve své seminární práci popisuji ty nejstěžejnější z let 1975 – 1983 a tím jsem vytvořila jakýsi sborník, ve kterém čtenář může najít signifikantní události z doby vlády v opozici a z prvního funkčního období Margaret Thatcher, bývalého vůdce Konzervativní strany.

Klíčová slova: Margaret Thatcher, Konzervativní strana, Konzervatismus, politika, Velká Británie, Thatcherismus, premiérka,

Version in English:

Annotation Margaret Thatcher is one of the most influential and known politicians of the 80’s. Her political decisions that very often provoked the waves of criticism or acceptance have affected many people’s lives all around the Great Britain and also have changed the face of British policy once and for all. Thatcher made many political reforms and steps during her career. In my seminar work I talk about the most relevant reforms from the years 1975 – 1983 and so that I have created an anthology where any reader can find significant events of that period of her tenure as the ax-leader of Conservative Party.

Key words: Margaret Thatcher, Conservative Party, Conservatism, policy, the Great Britain, Thatcherism, a premier,

Obsah Úvod ........................................................................................................................... 7 1

Období konsolidace (1975 – 1979) ..................................................................... 10 1.1 Monetaristická revoluce..................................................................................... 11 1.2 Nový lídr, nová politika....................................................................................... 13 1.2.1 Železná lady a budování thatcherismu ....................................................... 14

2

Léta 1979 – 1983 ............................................................................................... 16 2.1 První kroky premiérky: léta 1979 - 1980 ............................................................ 17 2.1.1 Privatizace ................................................................................................... 21 2.2 Rok 1981 ............................................................................................................. 22 2.3 Léta 1982 - 1983 ................................................................................................. 24 2.4 Konec prvního funkčního období, shrnutí .......................................................... 25

3

Otázka Severního Irska ...................................................................................... 27 3.1 Hladovka ............................................................................................................. 28 3.2 Anglo-Irská dohoda ............................................................................................ 30

4

Zahraniční záležitosti ......................................................................................... 32 4.1 Válka o Falklandské ostrovy ............................................................................... 35 4.1.1 Úvod ............................................................................................................ 36 4.1.2 Od dubna 1982 a dál ................................................................................... 36 4.1.3 Dopad .......................................................................................................... 38

Závěr ......................................................................................................................... 40 Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 41 Seznam příloh ........................................................................................................... 43 Přílohy ...................................................................................................................... 45

Úvod Téma politiky Margaret Thatcher jsem si pro svou odbornou práci vybrala na základě svého ročního studijního pobytu ve Velké Británii, v Brightonu. I přesto, že Thatcher je již starší dámou a kvůli své vážné nemoci se v politice již řadu let neangažujeje, je stále velmi diskutovanou osobností. Její rázná a nekompromisní politická taktika změnila tvář anglické ekonomiky a ovlivnila tím nejen celou Británii. Svými vždy rozhodnými kroky si vysloužila přezdívku “Železná lady“ (the Iron Lady). Jedni ji milují a druzí ji nenávidí – jen málo anglických občanů vůči Thatcherové zaujímá neutrální pozici. Dcera obchodníka pocházející z malého města ve východní Anglii, Granthamu, dokázala vést jednu z nejdůležitějších zemí nesoucí hodnoty demokracie přes více než jedenáct let. Třebaže měla vůči ostatním politikům své doby mnoho nevýhod1, dokázala pro Konzervativní stranu vyhrát volby třikrát v řadě. Vláda Margaret Thatcher je velmi pozoruhodná. Během svého působení v politice stihla zasáhnout snad do všech relevantních aspektů britské politiky; již zmíněné ekonomiky, školství, imigrace, odborů nebo daní. Zvučná je však i její zahraniční politika. Na základě této obsáhlosti jsem se rozhodla soustředit pouze na rozhraní let 1975 – 1983. Tedy na dobu od zvolení Margaret Thatcher do čela Konzervativní strany do začátku druhých parlamentních voleb. Svou práci jsem rozdělila do čtyř kapitol a do jedenácit podkapitol, přičemž každý z odílů je doprovázen citátem. Tyto citáty jsem volila tak, aby vyjadřovaly podstatu dané kapitoly či podkapitoly. V první kapitole nazvané "Období konsolidace (1975 – 1979)" čtenáře stručně seznamuji s hospodářským vývojem Velké Británie po druhé světové válce. Popisuji situaci, do které byla Margaret Thatcher zvolena jakožto vůdce Konzervativní strany, a z čeho pramení její politická přesvědčení. Také se zabývám Margaretiny cíli do budoucna a postupným budováním thatcherismu.Tato kapitola je rozdělena do dalších dvou podkapitol. Druhá kapitola se věnuje celému prvnímu funkčnímu období Margaret Thatcher, čili létům 1979 – 1983, na domácí scéně. V tomto oddíle, jenž je rozčleněn do následujících pěti

1

Nevýhodou byl jak její původ, tak i pohlaví

7

podkapitol, píši chronologicky o eminentních krocích premiérky. Tato kapitola se převážně soustředí na hospodářský vývoj země, jelikož právě tato otázka byla tou nejdiskutovanější a nejkritizovanější za první Margaretina léta v úřadě. Jak již název třetí kapitoly napovídá, kapitola „Otázka Severního Irska“ se zabývá právě Severním Irskem. Pro každého premiéra Velké Británie provincie Severního Irska nese určitou kontroverzi. Margaret Thatcher byla během svého prvního funkčního období nucena potýkat se s teroristickými výpady, protestujícími hladovkáři a všeobecnou snahou katolických Irů sjednocení severní a jižní část Irska. V poslední, již čtvrté kapitole, se věnuji zahraničním záležitostem v letech 1979 – 1983. Rozepisuji se především nad otázkou Rhodesie, Studenou válkou či členstvím Velké Británie v Evropském Společenství. Z této kapitoly jsem následně vyčlenila válku o Falklandské ostrovy, kterou se následně detailně zabývám. Po přečtení mé odborné práce by měl mít čtenář přehled nad politickým vývojem Velké Británie v letech 1975 – 1983. A právě na základě všech informací, které jsem během ročního psaní své seminární práce získala, si k závěru kladu za úkol nalézt odpověď na otázku: „Dostála Margaret Thatcher svým předvolebním slibům a zasloužila si být zvolena do premiérského křesla podruhé?“ Po celou dobu psaní této práce jsem spolupracovala s webovými články2, s knižními výtisky3, ale také s filmovými zpracováními4. Zde bych ráda jmenovala film od režiséra Steva McQueena s názvem Hlad5. Tento snímek mi byl nápomocný při studování problematiky Severního Irska. Jelikož se téma mé práce týká anglické političky, mnohé informace jsem čerpala ze zahraničních zdrojů. V mé práci lze proto nalézt také mnoho překladů, zvláště pak citací, z originálu, které jsem překládala sama. Nejvíce potřebného materiálu jsem našla

2

ZEMÁNEK, Josef – JAKLÍN, Jiří. Margaret Thatcherová (1925*) - Železná lady [online]. Euroekonom.cz, c2002.

Dostupné z: . 3

Například: ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního

klubu, 1991. 177 s. ISBN 80-85212-18-8. 4

Například: film Železná lady (The Iron Lady) z roku 2011

5

V originále The Hunger

8

právě na oficiálních stránkách Margaret Thatcher6 a také v knize již od českého autora Hynka Fajmona, Margaret Thatcherová a její politika7.

6

Margaret Thatcher Fundation [online]. c.2005 [cit 30.5.2012]. Dostupné z:

7

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a

kultury, 2010. 391 s. ISBN 978-807-3252-175.

9

1 Období konsolidace (1975 – 1979) „Chcete-li v politice, aby bylo něco řečeno, uložte to muži. Chcete-li, aby bylo něco uděláno, uložte to ženě.“8

V politice téměř neznámá, byla Margaret Thatcher zvolena předsedkyní jedné z největších politických stran ve Velké Británii. Do čela konzervativců stanula po Edwardu Heathovi 4. února 1974. Margaret svým zvolením lídra nepřinesla pouze naději všem britským ženám, ale i naději všem příznivcům strany. Nová předsedkyně byla rozhodnuta nevést žádné diskuze a kompromisy se socialismem, jako tomu bylo ve straně dosud, ale naopak byla rozhodnuta vrátit se zpět ke starým principům konzervativní strany9 založené na britské tradici. Trvala také na tom, aby se kladl důraz převážně na domácí politiku, jež v mnohých svých odvětví volala po renovaci a modernizaci. Thatcherová si vytyčila tři základní hodnoty své politiky: „práci, svobodu a pořádek“, na které Angličani z celé země slyšeli a velmi často se za ně stavěli. Jeden z důvodů, proč byla tato, do té doby nepříliš proslulá10, politička zvolena do čela strany, byl její postoj ke keynesiánství11.

8

Margaret Thatcher; Azcitaty.cz, c2009. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z:
thatcherova/>. 9

Konzervativní strana je stranou buržoazie a středních vrstev; jejich politická idea je tedy založena na

individualismu, svobodném rozhodování a minimálních zásazích státu do ekonomiky. 10

Nechvalně známá díky aféře s mlékem. Margaret Thatcher ve funkci ministryně školství zrušila bezplatnost

mléka na školách. Od té doby si s sebou nesla přezdívku „Milk Snatcher“ (Zlodějka mléka). 11

Viz podkapitola Monetaristická revoluce

10

1.1 Monetaristická revoluce „Any woman who understands the problems of running a home will be nearer to understanding the problems of running a country“12

Hospodářství Velké Británie se po druhé světové válce neslo ve znamení „Stát blahobytu“, tzv. Welfare State, který byl ovlivněn myšlenkami Johna Maynarda Keynese (1883 – 1946)13. Cílem této idey bylo dosažení vysokého a stabilního hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti (3-4%). Jednalo se o jakousi poválečnou obnovu a solidaritu. Posilovala se role státu, zestátňoval se průmysl a služby14. Stát se tak stal obrovským zaměstnavatelem, snažil se o snižování sociálních nerovností a zvyšování kupní síly obyvatelstva (stanovil minimální plat a zvýšil sociální dávky). Velká Británie se těmito kroky proměnila v sociální stát. Tuto myšlenku se převážně snažili podporovat členové Labouristické strany, avšak ani zastánci konzervativních myšlenek nebyli proti ní. Politika keynesiánství se zprvu jevila jako správná volba pro řešení mnohých politických otázek (britská ekonomika rostla), avšak po ropné krizi v roce 1973, po níž následovala krize ekonomická, se tento typ politikaření ukázal jako nedostačující. Nebyl totiž schopen vyřešit nově vzniklý problém takzvané „stagflace“15. Otázka nízkého ekonomického růstu, vysoké míry inflace a nezaměstnanosti a omezování růstu mezd byla kritická. Situace vyvrcholila na přelomu let 1978 – 1979 takzvanou „Zimou nespokojenosti“, během níž probíhaly masové 12

Jakákoli žena, jež rozumí problémům chodu domácnosti je nejblíže k porozumění problémům chodu země.

Margaret Thatcher; překlad: Barbora Sádlová Margaret Thatcher Quotes [online]. BrainyQuote, c2001. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: < http://www.brainyquote.com/quotes/authors/m/margaret_thatcher.html> . 13

Stát blahobytu také nazýván „politika keynesiánství“ na základě myšlenek Johna Maynarda Keynese

14

Uhelný, elektrárenský, plynárenský, železárenský a ocelový průmysl; vnitrostátní doprava, telekomunikace,

centrální banka, civilní letectví 15

Vytvořeno ze slov stagnace a inflace. Jedná se o kombinaci vysoké inflace a zároveň stagnaci ekonomiky.

Pokud se vláda snaží redukovat nezaměstnanost pod její přirozenou úroveň, zvyšuje se tak inflace. Vzniká tedy situace, kdy je hospodářský růst velmi pomalý s vysokou mírou nezaměstnanosti a inflace. Ta má za následek stagflaci.

11

stávky a jakási pomyslná válka mezi vládou a odbory. Zmíněné události nejenže pomohly konzervativcům k vítězství v parlamentních volbách 1979, ale také daly lídrovi strany, Margaret Thatcher, prostor ke kritice keynesiánského přístupu v Británii a k počátku prosazování myšlenek monetarismu. Margaretino politické smýšlení velmi ovlivnilo její dětství, především pak její otec. Rodina vlastnila malý krám, ve kterém každý z jejích členů pomáhal. Jak Margaret píše ve své knize „Roky na Downing Street“: "Vyrůstala jsem v rodině, která nebyla ani chudá ani bohatá. Museli jsme šetřit každý den, abychom si mohli dopřát příležitostný luxus. Moje ekonomická filosofie se často připisuje původu mého otce, obchodníka s potravinami. Bylo tomu tak – a pořád je - ale jeho originální filosofie šla dál než jenom k zajištění toho, aby příjmy vykazovaly na konci týdne mírný přebytek nad výdaji. Můj otec byl mužem jak praxe, tak i teorie. Rád spojoval prosperitu našeho rohového krámu s romantikou mezinárodního obchodu, který zaměstnával lidi na celém světě proto, aby rodina z Granthamu mohla mít na svém stole rýži z Indie, kávu z Keni, cukr ze západní Indie a koření z pěti kontinentů. Ještě než jsem přečetla jedinou řádku ze spisů velkých liberálních ekonomů, věděla jsem z účtů svého otce, že volný trh je něco jako obrovský a citlivý nervový systém, reagující na události a signály na celém světě, aby splnil všechny proměnlivé potřeby lidí v různých zemích z různých tříd, různého náboženství s určitým druhem blahovolné nevšímavosti k jejich postavení. Vlády jednaly na podkladě daleko menšího množství informací a paradoxně právě ony bloudily jako "slepé síly" temnotou a spíše překážely působení trhu, než aby je vylepšovaly. Ekonomické dějiny Británie příštích čtyřiceti let potvrzovaly a zesilovaly téměř každý prvek praktické ekonomiky mého otce. Důsledkem toho bylo, že jsem byla již od mládí dobře vybavena myšlenkově i analyticky ke znovuvybudování ekonomiky zpustošené státním socialismem."16 Z ukázky jasně vyplývá, že myšlenky, které monetarismus prosazoval, byly tudíž velmi blízké i nové předsedkyni konzervativní strany. Za otce monetarismu je považován nositel Nobelovy ceny z roku 1977 Milton Friedman (1912 – 2006). Tento muž, který byl ekonomickým poradcem Železné lady a z jehož učení Margaret vycházela, byl tvrdě proti zásahům státu do ekonomiky. Zdůrazňoval podstatu peněz včetně jejich samoregulace. 16

Naopak propagoval volnou tržní ekonomiku, volný

THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 14. ISBN

28-011-96.

12

zahraniční obchod, nízkou míru zdanění. Tento ekonom obhajoval své anti keynesiánské názory a pravdivost svých teorií na základě výroku: „Jestliže utrácíte své vlastní peníze pro sebe, jste velmi opatrní při rozhodování, co za ně pořídíte. Když utrácíte cizí peníze pro sebe, dáváte si pozor, co nakoupíte, ale je vám jedno, kolik utratíte. Nejhorší ovšem je, když utrácíte cizí peníze pro někoho cizího. Je vám jedno, kolik utratíte a co získáte.“17 Margaret tedy nebyla první a ani jediná, kdo si pro Británii přál uplatňování tržní ekonomiky. Nejdůležitějším politikem a zároveň jakýmsi „pomocníkem“ Thatcherové byl Keith Joseph (1918 – 1994). Tento politik pomohl Margaret mezi léty 1974 - 1979 s šířením nových myšlenek prostřednictvím transformování nové stranické ideologie. A právě v těchto letech byly položeny myšlenkové základy thatcherismu.

1.2 Nový lídr, nová politika „Když ke mně někdo přijde a zeptá se mě: Co můžete udělat pro nás, drobné obchodníky? Já odpovím: Pouze jedinou věc pro vás mohu udělat – učinit vás svobodnějšími, abyste si vše udělali sami.“18

S nástupem nového vůdce konzervativců, přišlo do strany i mnoho změn. Dá se tedy mluvit o nové image strany, o kterou Margaret Thatcher, tehdy označována za „vládního rebela“, usilovala. V první řadě se postavila odmítavě k jakýmkoli kompromisům s labouristy. Základní přesvědčení toryů19 spočívá v přirozenosti sociální nerovnosti, které je výsledkem svobody a individuální iniciativy. Naopak labouristé se sociální rozdíly snaží co nejvíce zahladit, což se rozchází s jakýmikoli názory konzervativců, čili i s názory Thatcherové. Předsedkyně považovala členy levicové strany za socialisty, s kterými není hodno vyjednávat, a započala s nimi fiktivní boj. Ve svých proslovech proti nim častokrát tvrdě

17 18

Azcitaty.cz [online]. c2009. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: . Margaret Thatcher, před parlamentními volbami o tom, jak bude její politika vypadat

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 19. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu, 1991. 179 s., s. 69. ISBN 80-85212-18-8. 19

Konzervativní strana vznikla na konci 17. století jako „strana toryů“. Toto označení se používá dodnes

(konzervativec = toyr)

13

útočila a tvrdila, že právě oni zapříčinili nejvyšší inflaci (26%) v poválečné historii Velké Británie a vysokou míru nezaměstnanosti. Ve svých proslovech také často mluvila o špatném hospodářském stavu země a o svých plánech tuto situaci řešit: „Jedinou cestou, jak může Británie obnovit svou průmyslovou prestiž, je podpora soukromého podnikání, a nikoli jeho omezování vysokým zdaněním. A cesta k obnově je skrze zisky, dobré dnešní zisky vedoucí k vyšším investicím, vedoucí k dobře placeným pracovním místům a k vyšší životní úrovni zítra. Žádné zisky znamenají žádné investice, což znamená umírající průmysl vracející se do včerejšího světa, a to znamená méně pracovních míst zítra. Problém je tady to, že zisky jsou zločinné, pokud není prokázáno, že jsou nevinné.“20 Proti krizi v ekonomice, do které Británii dle Margaretiných slov dostala labouristická strana, měla „lék“ v podobě dokumentu „The Right Approach to the Economy“, v němž byla popsána hospodářská strategie příští konzervativní vlády (a propagovány právě myšlenky monetarismu). V padesáti čtyř stránkovém spisu, který byl publikován v říjnu roku 1977, toryové kladli důraz na problematiku státních příjmů a výdajů, daní a podpory podnikání. Autoři se také věnovali otázkám redukce státního dluhu, vysoké inflace a daní, odstranění překážek, jež brání rozmachu podnikání a zrušení veřejných programů. Všechna tato témata byla zařazena do programu budoucí konzervativní vlády. The Right Approach to the Economy měl úspěch jak ve straně (dokument posílil její soudržnost), ale i u voličů.

1.2.1 Železná lady a budování thatcherismu Tato lady není k překřičení21

Politická strategie popsaná v „The Right Approach to the Economy“ však nebyla jedinou zbraní „vládního rebela“, Margaret Thatcher. Ta se vrhla do politiky s velkou vervou a ještě 20


kultury, 2010. 391 s., s. 49. ISBN 978-807-3252-175. 21

Dennis Kavanagh, o působení Margaret Thatcher v Dolní sněmovně

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 391 s., s. 60. ISBN 978-807-3252-175.

14

většími cíli: vyhrát parlamentní volby pro rok 1979 a nastolit politicko-ekonomické změny, kterým se později začalo trefně říkat „thatcherismus“. Margaret Thatcher neznají dnes všichni pod přezdívkou „Železné lady“ bezdůvodně. Již v době, kdy byla „lídrem opozice“ se ukázal její vůdcovský charakter, který mnohé oslovil. Margaret byla vždy rázná ve svých projevech, neústupná ve svých názorech, ambiciózní v prosazování své politiky, dominantní ve vedení své strany a nekompromisní ke všem, kteří nebyli stejného politického smýšlení. Margaret vnímala politiku jako boj mezi pravdou a lží, a byla přesvědčena, že právě ona vždy ví „tu“ pravdu. „Margaret Thatcher také věřila v platnost principů, jako je svoboda, vláda práva, svobodný trh a rodinné hodnoty, a byla přesvědčena, že nemohou být nikdy zpochybněny.“22 Nad to všechno byla žena23. V mnohém by se tento fakt dal považovat jako nevýhoda, ovšem Margaret věděla, jak jí využít. Věděla, jak s muži jednat a jak je dostat tam, kde je potřebuje mít. Navíc její pohlaví přilákalo velkou pozornost a zvědavost voličů, zvláště pak žen. Další postoj, díky kterému získala v Británii kladné ohlasy, byl její názor na komunismus a SSSR. V 70. letech byl Sovětský svaz na vrcholu svých sil a dalo by se říct, že byl vojenskou velmocí vlastnící obrovské množství zbraní a bojových jednotek. Margaret byla odhodlaným bojovníkem proti šíření komunismu a možná i jeho největším kritikem. V období opozice Margaret Thatcher sestavila nový stínový kabinet a posílila soudržnost uvnitř strany, v jejímž čele propagovala hlavní myšlenky monetarismu a tržní ekonomiky. Všechny cíle strany pak byly popsány v již zmíněném dokumentu „The Right Approach to the Economy“, který se stal programovým základem konzervativců. V neposlední řadě to však byla obtížná hospodářská situace, z které byli viněni labouristé, která zvýšila popularitu Železné lady. Důležitým momentem také již zmíněná „Zima nespokojenosti“, jež vehnala Margaret Thatcher do náruče plno nových voličů a zastánců jejích politických názorů.

22


kultury, 2010. 391 s., s. 54. ISBN 978-807-3252-175. 23

Nikoli však feministka. Dokazuje to její výrok: „Feministky jsou ženy, které by chtěly něco dostat, aniž by pro

to musely cokoliv udělat.“ (Azcitaty.cz [online]. c2009. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: .)

15

2 Léta 1979 – 1983 „Kde je lež, přinášíme pravdu. Kde jsou pochybnosti, přinášíme víru. Kde jsou zoufalství, přinášíme naději.“24

Margaret Thatcher se začala intenzivně připravovat na parlamentní volby krátce po svém zvolení do čela Konzervativní strany. Ať už se jednalo o diskuze o politické strategii strany, publikace dokumentu „The Right Approach to the Economy“, či volební program, ve všech svých plánech byla tvrdá, působíc dojmem, že pouze její stanovisko je to správné. Zprvu nebylo vůbec jisté, zda si labouristé vítězství udrží či ne. Vše se však rozhodlo během zimy 1978 - 1979. Jak už jsem v předchozí kapitole zmiňovala, jedná se o takzvanou „Zimu nespokojenosti“, kdy po špatné ekonomické situaci a následných nepokojích, četných stávkách, nedostatku potravin a každodenních výpadcích elektřiny, ztratili labouristé u svých voličů důvěru. 4. května 1979 se poprvé v britské historii stala předsedkyní vlády žena. S volební účastí 76,0% získala Konzervativní strana 43,9%, tedy 13 697 923 hlasů, a 339 křesel. Rok 1979 je tedy důležitým milníkem v novodobých britských dějinách, který ukončil období poválečného konsensu a započal novou éru thatcherismu. Můžeme také říct, že skončilo období „státu blahobytu“ a započal se věk skutečné demokracie ve Velké Británii. Ještě v den vítězství byla Margaret požádána o sestavení nové vlády. Naneštěstí pro novou premiérku, byla nucena sestavit novou vládu s ohledem na rovnováhu sil uvnitř poslaneckého klubu bez ohledu na její preference. Nebyla totiž ještě v tak silné pozici, aby si mohla dovolit sestavit vládu pouze ze „svých oveček“, čili zastánců thatcherismu. Ovšem jedno si prosadit dokázala – dosazení monetaristů do hlavních postů v hospodářských

24

Margaret Thatcher, krátce po zvolení do premiérského křesla před Downing Street číslo 10.

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 19. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu, 1991. 179 s., s. 82. ISBN 80-85212-18-8.

16

sektorech25. Z toho tedy jasně vyplývalo, že právě hospodářský resort byl ten, který Margaret nejvíce zajímal a v němž chtěla učinit nejvíce změn.

2.1 První kroky premiérky: léta 1979 - 1980 „Hluboko ve svých duších lidé nacházejí souhlas s tím, co říkám a dělám dobře, a já vím, že je to proto, že jsem takto byla vychována. Považuji se za normální spořádanou osobu, se správným instinktivním radarem.“26

Margaret Thatcher byla zvolena do čela státu, kterému se ne nadarmo přezdívalo „Nemocný muž Evropy“. Velká Británie se potýkala s mnohými problémy a nejednalo se pouze o stávky, zvyšování nezaměstnanosti a inflace, o kterých jsem již psala, ale také o nedostatečnou konkurenceschopnost, nízkou průmyslovou produktivitu, nízkou životní úroveň občanů země, špatné finanční ohodnocení zaměstnanců a jiné. Margaret si s sebou nesla jedinou vizi: toto všechno změnit k lepšímu prostřednictvím monetaristické politiky na úkor státního intervencionalismu. A tak, když mnozí stále doufali, že Margaret Thatcher po zvolení opustí ze svých slibů a vrátí se zpět k myšlence „stát blahobytu“, nebo alespoň doufali, že změny přijdou postupně, ona je všechny vyvedla z omylu uvedením nové odborové reformy. Ta si vytyčila čtyři hlavní cíle. Za prvé omezení práva na stávky a právo na stávku pouze pro ty zaměstnance, jež se stávka opravdu týkala. V dalším bodě reformy se označilo za „nelegální“ přesvědčování k solidární stávce. Dále pak vláda hodlala přijmout reformu, která zaměstnavateli zakazovala přijmout jiného zaměstnance, v případě ohrožení pracovního místa již stávajících zaměstnanců. Konečně pak, za čtvrté, vláda umožnila zaměstnancům použití veřejných peněz k uspořádání voleb uvnitř odborových organizací

25

Geoffrey Howe na post ministra financí, Keith Joseph na post ministra průmyslu, John Biffen na post

náměstka ministra financí, John Nott na post ministra obchodu. Jen ministrem práce se stal „ne-thatcherista“ James Prior. 26

Margaret Thatcher, o svém postavení na počátku prvního funkčního období

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 19. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu, 1991. 179 s., s. 83 – 84. ISBN 80-85212-18-8.

17

konajících se prostřednictvím poštovního hlasování. „Všechny tyto reformy vážně ohrozily postavení dosavadních odborářských vůdců. Ti také odborové reformy nejvíce kritizovali. Vládní politika v této oblasti se však setkala s velkou veřejnou podporou, a to i mezi řadovými členy odborů.“27 A právě ohrožení moci odborů byl prim, kterého chtěla „vládní rebelka“ dosáhnout. Odbory totiž vyvíjely neustálý tlak na vládu kvůli zvyšování platů zaměstnanců, které však neodpovídaly situaci na trhu - britské podniky nebyly vždy schopny čelit konkurenci na zahraničním trhu. Kontrolou vlivu moci odborů, které často využívaly své monopolní postavení, Margaret postupně dosáhla (společně se zavedením privatizace28) zlepšení pozice Velké Británie na světovém trhu. „Od roku 1979 bylo jedním z nejdůležitějších cílů vládní politiky podpořit zaměstnance a zaměstnavatele, aby se posunuli směrem k individualističtějšímu modelu průmyslových vztahů a pryč od kolektivismu. Tato snaha byla motivována přesvědčením, že přílišná moc odborů je příčinou britského hospodářského úpadku.“29 Jako důkaz svého přesvědčení Margaret uváděla srovnání statistik z 50. a 70. let. Zatímco v poválečném období byl hospodářský růst Velké Británie jeden z nejlepších na světě, v 70. letech se vyznačoval úpadkem a zaostával za Japonskem, Německem i Francií. Toto zaostávání se Labouristická strana snažila řešit regulací trhu a většími pravomocemi odborů. A právě tento politický tah labouristů dle Margaret Thatcher zapříčinil špatný ekonomický stav, ve kterém se její země nacházela. Dalším bodem krokem Margaret Thatcher bylo sestavení rozpočtu na rok 1980. Ten byl přijat v červnu 1979 a měl za úkol převést všechny Margaretiny sliby, s nimiž se dostala do čela parlamentu, do řeči čísel. Nový rozpočet byl poměrně radikální a výrazně se lišil od podkladů připravených předchozí vládou. Nejvýrznější změnou v novém rozpočtu se stal přesun od přímých daní k daním nepřímým. Přímé daně byly sníženy o 3%, čili z 33% na 30%, a zároveň 1,3 milionů Britů bylo vyňato z povinnosti platit daně. Toto snížení daní bylo prvním impulzem Margaretiny vlády k individuální finanční svobodě a osobní odpovědnosti. Co se týká nepřímých daní, tak ty byly zvýšeny z 10% a 12% na jednotnou úroveň 15%. Toto 27


kultury, 2010. 391 s., s. 138. ISBN 978-807-3252-175. 28

Viz podkapitola Privatizace

29


kultury, 2010. 391 s., s. 148. ISBN 978-807-3252-175.

18

opatření znamenalo získání 4,5 miliardy liber a sloužilo jako kompenzace ztrátám ze snížení základní daně z příjmu. Další obměna nového rozpočtu byly škrty ve veřejných výdajích (rozpočet snížen o 1 400 miliónů liber), zrušení cenových, mzdových a dividendových regulací a také stornování hranice pro směnu libry. I přesto, že se strana snažila dostát svým předvolebním slibům, musela se potýkat s nepříznivým makroekonomickým vývojem. Po šoku, který s sebou přinesl rozpočet, se politici zastávající filozofii „státu blahobytu“ domnívali, že vzniklý neblahý hospodářský stav země bude pro Železnou lady jakýmsi poučením a že ze svých agresivních změn opustí. Avšak ona však učinila naprostý opak. Zhoršení ekonomické situace, které dle jejích slov bylo pouze součástí procesu, ale jak všichni doufali, výhradně prozatímní situací, „novopečenou“ premiérku pouze utvrdilo v jejím neustoupení od „své pravdy“. Vláda se však nepotýkala pouze s hospodářskými problémy, jež s sebou přineslo zavádění monetaristické politiky do praxe, ale i se škrty ve vládních výdajích, a také s nesouhlasem nad odborovou reformou. Margaret totiž brzy po vydání odborové reformy dala najevo, že toto není její finální verze a že změny budou nadále pokračovat. Otázkou tedy bylo, jak daleko by měli reformy zajít. To vše způsobovalo velké napětí a kritiku vůči hospodářské strategii Margaret Thatcherové – a to nejen ze strany labouristů, ale i politiků z Konzervativní strany. Tyto nešvary vyústily ve vyprofilování dvou skupin uvnitř konzervativní vlády. První skupina získala označení „dry“ (suší) a druhá „wet“ (mokří). „Suší“ byli stoupenci Margaret Thatcher a jejích názorů. Zastávali tedy radikální odborové reformy, ideu monetaristické politiky a zdůrazňovali opuštění od „státu blahobytu“. Mezi ty, kteří viděli v éře thatcherismu nastolení režimu nahrazující socialismus, patřili Geoffrey Howe, John Biffen nebo Keith Josef. Pro tyto politiky byl právě thatcherismus novou možností, dokončení toho, co započal, avšak nedokončil, Margaretin předchůdce Edward Heath. Ten se se svou vládou pokoušel o podobné opatření, avšak ze strachu před nejistými dopady na společnost, od svých myšlenek záhy upustil. „Suší“ se také považovali za „One of Us“30, dle sloganu, který Margaret Thatcher používala před volbami. Na dotaz, co tím míní, premiérka odpověděla:

30

„Jeden z Nás“

19

„Pokud tvrdě pracuje, věří v osobní odpovědnost, věří v úsilí, věří ve svobodného ducha. Pokud zastává stejnou filozofii jako já.“31 Naopak „mokří“ patřili k odpůrcům thatcherismu ve straně a tvrdili, že špatná ekonomická situace vznikla na základě chybných kroků Margaretiny vlády. Prosazovali etatismus, smíšenou ekonomiku, zvýšení státních výdajů, přehodnocení monetarismu a hlavně dohodu s odbory na jejich reformě. Je tedy jasné, že „mokří“ byli umírněnější a velkých změn se obávali. Mezi hlavní zastánce „mokrých“ patřil ministr práce James Prior, Francis Pym či Ian Gilmour, velký kritik Margaret Thatcher. Mezi předními politiky Konzervativní strany tak došlo k hlavním ideovým střetům.

Margaret však vynalezla několik nástrojů, pomocí nichž si dokázala upevnit své postavení v čele kabinetu a zjednodušit prosazování svých názorů. Před nástupem Margaret Thatcher do úřadu, lze označit tvář kabinetu jakožto „gentlemanskou“. Kabinet byl místem pro diskuze a zvažování názorů. Dalo by se tedy říci, že premiér měl za úkol konvenovat politikům s většinovým názorem a nebyl tedy ničím jiným než „prvním mezi rovnými“. Tato představa kabinetu se však rozpadla s nástupem Margaret Thatcher. Ta totiž debatám nepředsedala, ona je vedla. Zvolila tedy jakousi taktiku politického prezidentského systému. Jeden z jejích bývalých ministrů popsal zasedání a průběh diskuze následovně: „V kabinetu vždy mluvila první, nastínila, co by se mělo udělat, jaká by měla být politika vlády. Oponenti přišli na řadu později. Ale nikdy nedostali šanci dokončit své argumenty, protože je přerušila, někdy velmi bojovně, aby jim vysvětlila prostě a jednoduše, že to, co říkají, není ono. Potom shrnula závěry. Výsledkem bylo vlastně to, co přednesla na začátku zasedání. Ministři nakonec konstatovali, že jim bylo sděleno, co bude její vláda dělat.“

32

Tomuto jejímu stylu

prosazování názorů, kdy „výsledkem bylo vlastně to, co přednesla na začátku zasedání“ se říkalo „sumarizace“. Margaret Thatcher brala v potaz připomínky pouze těch, kteří byli označováni za „One of Us“. Skupina, která do této škatulky zajisté nepatřila, byla státní správa. Ta pro ni zosobňovala „srdce celé britské nemoci“, který v sobě nesl prvky etatismu. Proto 31

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 19. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu,

1991. 179 s., s. 88. ISBN 80-85212-18-8. 32


1991. 179 s., s. 90. ISBN 80-85212-18-8.

20

se rozhodla přikročit k nemalým škrtům v tomto rezortu. Mezi léty 1979 a 1983 tak přišlo o místo nad 100 000 zaměstnanců.

V roce 1980 se nadále tvář hospodářské politiky zhoršovala. Vláda se od nástupu Margaret Thatcher zmítala pod neustálým napětím ze strany jak laické, tak i odborné veřejnosti. Ta žádala jediné: změnu hospodářské politiky k lepšímu. V ten moment přišla Margaret Thatcher s do té doby naprosto neznámým pojmem: privatizací.

2.1.1 Privatizace Privatizace je jedna z věcí, které by se měly mnohým vybavit při vyslovení jména „Margaret Thatcher“. Ta doprovázela vládu této vůdkyně celých jedenáct let. Je však nutno dodat, že do konce 70. let se jednalo o pojem veřejnosti cizí a nepoužívaný. Obvyklý byl trend znárodňování, který prosazovala politika „státu blahobytu“, tedy proces opačný právě privatizaci. Jeden z významných politických kroků pro zlepšení chodu státu za éry Margaret je bez diskuze právě privatizace, která ani nebyla v předvolebním programu zmíněna. Nedá se totiž s určitostí říci, že by se jednalo o plánovanou akci – privatizace jako taková byla spíše reakce vlády na tehdejší propad ekonomiky. Ta si kladla mnohé cíle: oslabení moci odborových svazů, restrikce moci státu v hospodářství, snižování schodků prostřednictvím výnosů z privatizace, podpora ziskovosti, konkurence a svobodomyslnosti, snižování závislosti občanů na státu, či snížení nároků státních společností na veřejné finance. Mezi prvními podniky, jejichž akcie byly prodány, patří British Petroleum, British Aerospace, British Steel, British Leyland a British Rail. Přičemž mezi nejdiskutovanější patřily společnosti British Steel a British Leyland. Všechny tyto firmy byly vlastněny státem, čili ve vedení nebyli opravdoví majitelé, ale politici. Ti se ovšem o budoucnosti společnosti rozhodovali na základě politické efektivnosti, nikoli hospodářské, což dostávalo podniky právě jako British Steel a British Leyland do svízelných ekonomických situací.

21

Jeden z největších problémů v British Steel33 byla nízká produktivita a nadbytek pracovních míst34. K překonání této hospodářsky bezvýchodné situace byl britské vládě nápomocen Ian MacGregor. Ten, i přes všechny monetaristické zásady premiérky, pro podnik získal od britské vlády dotaci 6,6 miliardy liber. Také, přes celonárodní stávky ocelářů35, uzavřel některé staré provozovny a propustil tak nad 20 000 zaměstnanců. Poté, společně s vládou, započal přípravy na privatizaci této společnosti, které provázel „radikální ozdravný program“. Díky němu se British Steel stala v 90. letech nejvíce prosperující ocelářskou společností v Evropě. Obdobným případem British Steel se staly automobilky British Leyland. I přesto, že mezi léty 1979 a 1983 celkový výnos z privatizace činil něco málo pod 500 milionů liber ročně, výdělek nebyl hlavním cílem britské vlády. Vláda začala rozprodávat akcie firem za poměrně nízké ceny a to převážně jejím zaměstnancům. To mělo za výsledek zvýšení produktivity a výnosnosti. Margaret tedy docílila, co si zadala. První fáze privatizace se tedy považuje za jednu z nejúspěšnějších a na tento triumf se Margaret rozhodla navázat i v dalších letech privatizace byla jeden z hlavních bodů volebního programu pro rok 1983.

2.2 Rok 1981 „If you set out to be liked, you would be prepared to compromise on anything at anytime, and you would achive nothing.“36

Rok 1981 byl dozajista nejkritizovanějším rokem prvního funkčního období Margaret Thatcher. Hospodářství celého Západu se nacházelo v recesi a výnosy firem klesaly. V této 33

Britská ocelářská firma znárodněná labouristickou vládou

34

V roce 1980 činila každodenní ztráta 2 miliony liber

35

Stávky trvaly od 2. ledna 1980 do 3. dubna 1980 a zapojili se do nich nejen zaměstnanci British Steel, ale také

oceláři za soukromých firem. Vláda se během těchto měsíců rozhodla do rozepře nezasahovat a jen udržovat dostatek oceli, právo a pořádek. 36

„Jestliže si dáte za cíl být oblíben, měl byste být připraven hledat kompromisy nad čímkoli a kdykoli, pak však

nedocílíte ničeho.“ Margaret Thatcher Margaret Thatcher Quotes [online]. BrainyQuote, c2001. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: < http://www.brainyquote.com/quotes/authors/m/margaret_thatcher.html#uiVRgeuvCz0tcZwM.99>.

22

situaci bylo tedy velmi obtížné sestavovat nový státní rozpočet, zvláště když i monetarističtí ekonomové se nemohli dohodnout na jasné hospodářské taktice. Finální verze rozpočtu byla hotova a předložena Dolní sněmovně 10. března 1981. Budžet se vyznačoval snížením výdajů a zvýšením příjmů zabezpečených navýšením daní na alkohol, tabák a benzín. Konečná podoba mnohé z nich zaskočila. „Rozpočet byl totiž jasným útokem na keynesiánskou tradici. V situaci hospodářské recese navrhoval místo zvyšování vládních výdajů jejich omezení. V roce 1981 se britská vláda definitivně odpoutala od keynesiánské ekonomické teorie. Tento krok vedl k vyhrocení situace uvnitř vlády v létě 1981.“37 S dalším problémem, s kterým se Margaret potýkala, byla kontroverze v britských uhelných dolech. Doly byly nevýnosné a vedení společnosti se tudíž rozhodlo pro uzavření neziskových dolů a propouštění zaměstnanců, tak jako se obdobně rozhodl management v British Steel. Proti však byla Národní unie horníků, jež vyhrožovala stávkami. Ty si ovšem Velká Británie nemohla dovolit, neb by dokázala bez uhlí vydržet nanejvýš 14 týdnů. Vláda byla tudíž nucena udělit britským uhelným dolů státní dotaci 1 miliardy liber. Třebaže stávkám Margaret Thatcher v prvním období své vlády předešla, tento konflikt byl pouhá ouvertura stávky, která zemi zasáhla později. Následující spor v domácí politice se týkal narůstající rasové nesnášenlivosti. To vyvolávalo velké sociální nepokoje, převážně pak v chudých čtvrtích velkých měst jako byl Londýn, Liverpool či Manchester. Například v jednom z prvních nepokojů, ke kterému došlo v dubnu 1981 v Brixtonu, bylo při vykrádání obchodů a rabování automobilů zraněno 149 policistů a 58 civilistů, 215 bylo zadrženo. Všechny tyto výše zmíněné rozepře vedly k narůstajícím sporům uvnitř vlády. V červnu 1981 tento fiktivní boj mezi „suchými“ a „mokrými“ vyvrcholil tiskovou konferencí svolanou „mokrými“, během níž kritizovali vládní politiku. Porušení jednoho z nepsaných zákonů Konzervativní strany – být loajální vůči svému vůdci a nikdy neřešit problémy strany na veřejnosti – bylo pro Margaret Thatcher znamením pro likvidaci nepřítele. Ta přišla v podobě přestavby celé vlády. Kritici thatcherismu museli vládu opustit či byli přesunuti z významných ministerských funkcí na irelevantní posty a byli nahrazeni právě přívrženci

37


kultury, 2010. 391 s., s. 154. ISBN 978-807-3252-175.

23

thatcherismu. Přestavba vlády byla nekompromisní a na jejím konci bylo jasné, že „mokří“ nemají již proti premiérce žádnou šanci. Thatcherismus ve vládě zvítězil.

2.3 Léta 1982 - 1983 „V otázkách svobody, práce a obrany je konzervativní politika pozitivní, praktická a rozumná. Je to politika, na které se všichni s výjimkou extrémní levice mohou shodnout.“38

Rok 1982 se nesl převážně v duchu zahraniční politiky. Veškerá pozornost země se soustředila na válku o Falklandské ostrovy39.

Ze všech stran kritizovaná Margaret

se jakoby mávnutím kouzelného proutku přes noc proměnila v nejpopulárnějšího člověka na ostrovech. Vítězství nad Argentinou přineslo Železné lady nejen slávu, ale také znovu obnovenou důvěru. Dalším faktorem, který Margaret vzbuzoval kladný ohlas voličů, byl nový rozpočet na rok 1982. Ten nadále obsahoval základní cíle z rozpočtů předchozích40, byl ovšem ale sestaven za mnohem příhodnější hospodářské situace. Tohoto příznivého stavu Margaret v roce 1983 využila a vypsala předčasné parlamentní volby (tedy rok před skončením jejího volebního období)41. Byla si totiž vědoma své přízně u voličů, což potvrzovaly všechny průzkumy veřejného mínění, a zvyšující se nepopularity Labouristické strany. Již ke konci roku 1982 začala společně se svými ministry pracovat na přípravě volebního programu Konzervativní strany. Ten byl sepsán pod vedením ministra financí Geoffrey Howa a zveřejněn 18. května 1983. V lednu 1983 zahájila Margaret Thatcher svou volební kampaň. Ve dnech 8. – 12. ledna využila své největší politické zbraně, vítězství ve válce o Malvíny, a ostrovy osobně navštívila. Britský tisk o této návštěvě podával rozsáhlé zprávy doprovázené mnoha fotografiemi. Právě

38

Proslov Margaret Thatcher na shromáždění konaném ve Wembley 5. června 1983

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 391 s., s. 106. ISBN 978-807-3252-175. 39

Viz kapitola Zahraniční záležitosti, podkapitola Válka o Falklandské ostrovy

40

Snižování inflace, vládního pasíva, úrokových sazeb a daní

41

Ve Velké Británii je zvykem, že o datu voleb rozhoduje premiér.

24

fotografie s vojáky a rodinami dodávaly Margaret image státníka, kterého zajímá převážně blaho jejích lidí a také vytvořil dojem, že Konzervativní strana je jediná, která zastává ochranu britských národních zájmů. V televizi a rozhlase se však Margaret snažila nadále působit jako „Železná lady“ – hodnotila silné a slabé stránky Konzervativní strany a mluvila o plánech do budoucna. V médiích také často zmiňovala nízkou míru inflace, která v květnu 1983 klesla na neuvěřitelné 4%42, a dokazovala tím fakt, že koncept její hospodářské politiky začíná sklízet své ovoce. Margaret Thatcher již podruhé dovedla svou kampaň do úspěšného konce. Výsledek voleb byl jasný. V roce 1983 Konzervativní strana v čele s Margaret Thatcher porazila s 42,4% Labouristickou stranu, která pro sebe dokázala získat pouhých 25,4%. Margaret si tak zajistila dalších pět let v čele britského parlamentu.

2.4 Konec prvního funkčního období, shrnutí „Pro tuto vládu není rozhodující prvních sto dní, ale prvních pět let a dalších pět let poté. Musíme myslet v horizontu několika volebních období. Musíme dát této zemi nový směr a změnit úhel pohledu na věci, vytvořit úplně nové názorové postoje.“43

Snad pouze Margaretino neoblomné přesvědčení ve svou vizi a v politiku monetarismu dokázala přežít velmi tvrdé roky úpadku let 1980 a 1981. Popularita Konzervativní strany v tomto období dokázala z 44%, které měla během parlamentních voleb roku 1989, klesnout na pouhých 23%. Veřejné mínění však pro premiérku nic neznamenalo a ona byla pevně přesvědčena neustupovat ze své politické strategie. Po ekonomické depresi prvních roků vlády došlo na podzim 1981 k pomyslnému zlomu a hospodářská situace země se začala zlepšovat. Thatcherismus začal zapouštět své kořeny a přinášet své první plody. Plody v podobě snižování inflace, která se na konci prvního funkčního období Margaret Thatcher zastavilo na 4,0%. Dalším triumfem monetaristické ekonomiky bylo zvýšení ročního přírůstku

42

Což znamenalo nejnižší míru inflace za posledních patnáct let.

43

Margaret Thatcher; dne 12. prosince 1979 konference v Blackpoolu

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 391 s., s. 142. ISBN 978-807-3252-175.

25

výroby na hlavu (z 2,25% na 7,5%), čili nárůst produktivity práce. Mezi úspěchy Margaretiny vlády se dá zajisté považovat i snížení hodnoty dolaru vůči libře z 2,4 na 1,5, což zajistilo její konkurence schopnost. A v neposlední řadě, co se domácí politiky týče, můžeme mezi populární opatření zařadit již zaběhlé snížení daní. Na čem však britským voličům záleželo nejvíce, to Margaret Thatcher v prvních letech vlády nedokázala. Snížení počtu nezaměstnaných. „V květnu 1977, když M. Thatcherová hodnotila labouristickou vládu Jamese Callaghana, jehož měla historie odsoudit jako premiéra s největší nezaměstnaností, řekla: „Občas jsem slyšela říkat, že konzervativní vláda je doprovázena vysokou nezaměstnaností. To je absolutně mylné. Měli bychom být okamžitě vybubnováni od vlády, kdyby tak vysoká úroveň nezaměstnanosti postihla náš kabinet.“ Tehdy bylo bez práce 1,3milionů Britů.“44 I přes tato slova během let 1979 - 1983 nezaměstnanost britského obyvatelstva vzrůstala. V roce 1982 se z čísla 1,5 milionů nezaměstnaných vyšplhalo až na neuvěřitelné 3 miliony. Je však nutno podotknout, že k vysoké míře nezaměstnanosti přispěla i světová hospodářská recese v období 1980 – 1982, která byla způsobena druhým ropným šokem. Do roku 1981, kdy makroekonomická situace byla nejkritičtější, téměř nikdo nevěřil v další výhru Konzervativní strany v parlamentních volbách. Moment zvratu však přišel s vítězstvím ve Válce o Falklandské ostrovy a se zlepšujícím se hospodářským stavem země. Toho Margaret ihned využila a vyhlásila nové parlamentní volby. Ty s velkým náskokem vyhrála a porazila tak již podruhé Labouristickou stranu. I přesto, že procentuální náskok nad protivnickou stranou byl vysoký, nedalo se toto říci o účasti voličů ve volbách. Oproti roku 1979, kdy se číslo vyšplhalo na 76,0%, se parlamentních voleb zúčastnilo pouhých 27,6% elektorátů.

44


1991. 179 s., s. 84. ISBN 80-85212-18-8.

26

3 Otázka Severního Irska „My abiding hope is that humanity will prevail and that your children will grow up in happiness.“45

Otázka Severního Irska zaměstnávala mnohé vlády Spojeného Království již od 16. století, kde má tato problematika své kořeny. Celá oblast severu je již po staletí provázena jak náboženskými, tak mocenskými spory – působí zde napětí mezi katolickými Iry, anglikánskými Angličany a presbyteriánskými Skoty. Po první světové válce (1920 a 1921) dostalo 26 z 32 irských hrabství nezávislost. Zbývajících 6 zůstalo v politické unii s Británií jakožto Severní Irsko. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že na většině severní části ostrova žili protestanti hlásící se k Velké Británii. Irští radikálové však tuto dohodu nikdy neakceptovali a začali, nebo lépe řečeno, nepřestali pokračovat v boji za „osvobození“ celého ostrova46 Situace na ostrově byla do roku 1969 poměrně stabilní. I přes to, že suverenita Severního Irska zůstala v rukou parlamentu Velké Británie, byla řada legislativních a výkonných funkcí přenesena na místní parlament a vládu a fungoval takzvaný Stormontský systém47. Vláda většiny tak představovala trvalou moc pro unionisty48 a poměrnou diskriminaci pro nacionalisty49. Ti nezastávali ve vládě žádnou funkci a byli též potlačováni v otázkách 45

Mou přetrvávající nadějí je, že lidskost zvítězí a že vaše děti budou vyrůstat v pocitu blaženosti. Margaret

Thatcher Margaret Thatcher Fundation [online]. c2005. [cit. 2012-05-30]. Dostupné z: < http://www.margaretthatcher.org/document/104657>. 46

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2. rozšířené vydání. Brno: CDK (Centrum pro studium

demokracie a kultury), 2010, 391 s., s.21. ISBN 978-80-7325-217-5. 47

Systém většinové vlády

48

Ti, jež souhlasili s připojením Severního Irska k Velké Británii. V této kapitole též pojem unionista odpovídá

termínu protestant. V dnešní době mají unionisté v Severním Irsku zřízené tři politické strany, jež zastupují zájmy protestantů a jsou tím pádem pro unii s Británií (v době M.T. byly strany pouze dvě). 49

V této kapitole termín nacionalista odpovídá též termínu katolík a obráceně. Nacionalisté zastřešují tři

politické strany - v Severním Irsku zastupují katolickou menšinu.

27

hlasovacího práva, zaměstnání či bydlení. Nespokojenost katolíků proti Stormontskému systému vyústila na konci 60. let v hnutí za občanská práva. Ač se záležitost politického sváru mezi protestanty a katolíky snažila řešit, a bylo mnoho úsilí najít spravedlivé a mírové řešení, vše bez úspěchu a spor o Severní Irsko pokračoval.

To vše způsobilo, že s problematikou Severního Irska se Margaret Thatcher potýkala doslova „od začátku až do konce“. Poprvé se jí události Irska dotkly pár týdnů po jejím zvolení (27. srpna 1979), kdy byl spáchán bombový atentát na lorda Mountbattena (1900 – 1979)50 skupinkou IRA51 . Lord se tak zařadil do velkého počtu obětí této teroristické organizace. Ovšem i IRA měla své „padlé“.

3.1 Hladovka „There is no such thing as political murder, political bombing or political violence. There is only criminal murder, criminal bombing and criminal violence. We will not compromise on this. There will be no political status.“52

Do roku 1972 nebyl v Severním Irsku žádný rozdíl mezi vězni. To se však změnilo poté, kdy byl vyhlášen takzvaný statut „zvláštní kategorie“. Tento statut platil pro teroristy odpykávající si trest ve věznici v Severním Irsku a byl nemalým ústupkem britské vlády organizaci IRA. Statut „zvláštní kategorie“ mohl dostat každý vězeň, který byl odsouzen na více než 9 měsíců odnětí svobody a který označil své činy za politicky motivované. Tento trestanec pak například mohl nosit své vlastní oblečení, nemusel pracovat a bydlel odděleně od ostatních vězňů. V roce 1976 byl však statut „zvláštní kategorie“ zrušen.

Margaret

Thatcher

Fundation

[online].

c2005.

[cit.

2012-05-30].

Dostupné

z:

. 50

Britský státník, admirál a významný šlechtic

51

Irská republikánská armáda

52

Neexistuje něco jako politická vražda, politický bombový útok nebo politické násilí. Existuje pouze zločinná

vražda, zločinný bombový útok a zločinné násilí. Nad tím nebudeme hledat kompromis. Žádný politický statut nebude. Margaret Thatcher, proslov v Belfastu v roce 1981

28

Toto zrušení ovšem nemělo zpětnou platnost, takže někteří vězni „zvláštní kategorie“ byli dále vězněni odděleně od ostatních teroristů a měli jiný režim. V „bloku H“ věznice, kde byli právě tito odsouzení vězněni, tak probíhaly časté protesty, mezi které patřili i „špinavé protesty“53 a „protesty na dece“.54 Tyto protesty vyústily 27. října 1980 v první hladovku ve věznici Maze, kterou se vězni snažili dosáhnout privilegií jako například nošení civilního oděvu, volného stýkání s ostatními politickými vězni a uvolnění z vězeňské práce. Margaret Thatcher však v těchto požadavcích neviděla pouhé úsilí o zlepšení podmínek odsouzených, ale úsilí o oslabení moci vězeňských úřadů. Také nesouhlasila se skutečností, že by jejich kriminální zločiny měly být označeny za „politické“. Margaret moc dobře věděla, že hladovka nacionalistických vězňů byla jakási válka organizace IRA proti britské vládě a právě proto odmítla přistoupit na jakékoli ústupky. První hladovky se zúčastnilo 7 vězňů, když však 18. prosince 1980 jeden z nich (Sean McKenna) začal ztrácet vědomí, hladovka byla (po 52 dnech) odvolána. Na první hladovku vyhlášenou v Maze věznici nikdo nezemřel, nelze to však tvrdit o každodenních „jatkách“ na území mimo ní. Od roku 1969 do roku 1981 zemřelo během nepokojů v Severním Irsku 2187 lidí. Když byla 1. března 1981 předákem IRA Bobbym Sandsem vyhlášena druhá hladovka, kladli si za úkol uvěznění členové IRA neopakovat chyby té první. Plán byl takový, že s hladovkou nezačnou všichni najednou, ale postupně, co dva týdny, aby, když jeden z hladovkářů umře, byl nahrazen jiným. Hladovka trvala dlouhých 7měsíců, během nichž byla situace velmi napjatá. Mnozí na Thatcherovou naléhali, ať alespoň v některých otázkách hladovkářům ustoupí. Ta, s pomocí katolické církve, udělala vše, aby je od hladovky odradila, ustoupit ale nehodlala: „Teroristé chtějí statut politických vězňů a ten prostě nedostanou.“55 Bobby Sands se pro stoupence IRA stal hrdinou. Během dnů, kdy držel hladovku, získal dokonce parlamentní křeslo v Fermanaghu a South Tyrone. Když pak 5. května, po 66 dnech hladovky, umírá, Margaret se pro organizaci IRA stává „mužem“ číslo jedna určeným k likvidaci.

53

Protesty spočívaly v ničení vězeňského majetku a dělání nepořádku v celách

54

Takzvaní „političtí vězni“ odmítali nosit vězeňské oblečení a na protest nosili pouze ložní povlečení či deku

55

Thatcherová, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 269. ISBN 28-

011-96.

29

Margaret Thatcher byla přesvědčena, že vězňové drží hladovku na pokyn IRA - těchto 75 Irů v podstatě drželo hladovku za spojení Irska. Pro většinu severoirských obyvatel je však tato idea nepřijatelná a tak proto Margaret, a žádný jiný britský premiér před ní nebo po ní, na tuto myšlenku nepřistoupila. 3. října, po 217 dnech, IRA hladovku odvolala. I přesto, že tento čin byl ve výsledku vítězstvím pro Margaret Thatcher a prohrou pro IRA, teroristé se svými akcemi neskončili. Během vlády Thatcher provedli mnoho atentátů, jež měly katastrofické dopady. Jako příklad bych uvedla bombové atentáty v Chelsea (10. řijna; čili pár dní po smrti B. Sandse), v Hyde Parku, Regent’s Parku, či v obchodním domě Harrod’s. V roce 1984 se organizace IRA dokonce pokusila o atentát na samotnou premiérku. Stalo se tak 12. října v brzkých ranních hodinách v Brightonu, v luxusním hotelu Grand, kam premiérka přijela na výroční konferenci Konzervativní strany. Teroristům se však Thatcher zasáhnout nepodařilo. Nelze ovšem říci, že byl útok nezdařený. Irům se podařilo zabít 5 lidí a zranit dalších 34, mezi nimiž byli i přední politici Konzervativní strany.

3.2 Anglo-Irská dohoda „Dohoda umožnila irské vládě překládat své názory a návrhy týkající se záležitostí Severního Irska v mnoha oblastech, včetně bezpečnosti. Bylo ale jasně stanoveno, že nedojde k žádnému porušení svrchovanosti Spojeného království. Rozhodování bylo na nás, ne na Irsku.“56

Nejen organizace IRA se pokoušela o sjednocení Irska, ale i samotní katoličtí Irové si přáli alespoň společnou úřední moc nad Severním Irskem. Margaret Thatcher se rozhodla jednat. Nesčetné bombové útoky a touha Irů po moci ji utvrdily v tom, že je potřeba něco podniknout. Proto v roce 1983 rozjela éru jednání mezi Británií a Irskem, ve kterých se měla projednat hlavně otázka bezpečnosti. Tyto debaty nakonec přerostly ve snahu obou zemí protlačit své návrhy týkající se Severního Irska. Výsledkem těchto konferencí byla Anglo-irská dohoda, 56

Thatcherová, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 276. ISBN 28-

011-96.

30

též označována jako dohoda z Hillsborough – dle místa podpisu. Dohoda byla podepsána 15. listopadu 1985 právě Margaret Thatcherovou a tehdejším irským předsedou vlády Garretem FitzGerraldem. Ani jedna ze stran nemohla být se smlouvou plně spokojena, avšak signací této dohody došlo k velkému zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. Sama Thatcherová označila toto ujednání za „novou naději nad koncem násilí v Severním Irsku.“ Než však k podpisu došlo, Margaret musela svést velký politický boj. Irové na ni častokrát kladli požadavky zcela nepřijatelné – mnozí nedokázali pochopit, že myšlenka sjednocení Irska nebo snad společná nadvláda nad Severním Irskem pro premiérku nepřicházela k úvaze. Margaret byla jako vždy velmi přímá a držela se svých rozhodnutí, k ústupkům z její strany však také došlo. Ve výsledku se jedná o velmi krátkou smlouvu obsahující pouhých 13 článků. Za nejpodstatnější se považuje právě „článek 1, který stvrzuje, že jakékoli změny v postavení Severního Irska připadají v úvahu pouze se souhlasem většiny jeho obyvatel a zároveň uvádí, že současným přáním většiny je neměnit statut provincie.“57 Mezi další důležité doložky dohody patří například ty, týkající se bezpečnosti a podpory přeshraniční spolupráce, nebo také ty, které pojednávají o právních záležitostech, převážně o soudnictví.

57

THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 276. ISBN

28-011-96.

31

4 Zahraniční záležitosti Při kandidatuře na post premiérky měla Margaret Thatcher vytyčený hlavní cíl: věnovat se domácím, zvláště ekonomickým, problémům země. Bylo to hlavně proto, že v otázkách zahraničně-politických ji v prvních letech chyběl interes a také mnohé znalosti58. Co se však zprvu jevilo jako premiérčina „Achillova pata“ se nakonec obrátilo v opak a Margaret tak ukázala svou schopnost a talent učit se a poznávat vše nové. Díky své píli a intelektu se stala státníkem světového formátu a je dnes označována za nejúspěšnějšího premiéra poválečných britských dějin na poli mezinárodně politickém.59

Při slovech „Margaret Thatcher“ a „zahraniční politika“ většina Britů odpoví: „Vítězství ve válce o Falklandské ostrovy“60. Přesně tak si ji veřejnost pamatuje: jako státníka, který hodně křičel a dokázal porazit Argentinu. Ovšem toto nebyla jediná zahraniční otázka, kterou musela Margaret řešit. Jedením významným zahraničněpolitickým problémem, kterému se premiérka v roce 1979 věnovala, byla otázka Rhodésie. Tato bývalá britská kolonie, která se osamostatnila již v roce 1965, se zmítala uprostřed občanské války a Velká Británie, jakožto vůdčí stát Commonwealthu, v čele s Margaret Thatcher si dávala za povinnost najít stabilní řešení a uklidnit situaci. Proto 10. září uspořádala v Lusace summit, který měl za výsledek novou ústavu pro Rhodesii a termín voleb, který se měl konat pod mezinárodním dohledem. Tyto volby následující rok vyhrál Robert Mugabemo, který území Rhodesie přejmenoval na Zimbabwe. Za tento politický počin získala Margaret ve světě uznání a to i přesto, že Mugabemova strana, které premiérka vítězství nepřála, byla marxisticky orientována. Dále pak to byl rozpočet Evropského společenství61 a participace Británie na něm, který též zaměstnával Margaret Thatcher již od prvních měsíců jejího předsednictví ve vládě. 58

Chyběla ji diplomatická průprava (kterou však státník jejího formátu měl mít), neznalost zeměpisu

a politických systémů jiných zemí 59

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu, 1991.

177 s., s. 106. ISBN 80-85212-18-8. 60

Viz podkapitola Válka o Falklandské ostrovy

61

Dále už jen ES

32

Do roku 1979 se Margaret dala označit za „proevropského politika“, avšak její názory vůči korporaci se změnily s nástupem do premiérského křesla, kdy se jí začalo přezdívat „Bojovník za britské zájmy“. Margaret byla proti zvyšujícímu se příspěvku Velké Británie do rozpočtu ES. Ten v roce 1978 čítal 800 miliónů liber a v době po parlamentních volbách, tedy o rok později, již 1 miliardu. Tyto poplatky byly pro Margaret naprosto nepřijatelné a to ze dvou důvodů. Za prvé, Margaret musela čelit zhoršující se hospodářské situaci na domácí scéně a provádět nepopulární škrty. A za druhé, „britský domácí produkt na hlavu byl jeden z nejnižších v ES a výše členského příspěvku naopak jedna z nejvyšších v ES. Británie navíc neměla příliš mnoho možností odčerpávat peníze z evropského rozpočtu zpět.“62 Již v roce 1979 započala Thatcher svůj boj proti výši příspěvků se známým výrokem „We want our money back“. Margaret v tomto boji zvolila svůj tradiční agresivní přístup a ES sdělila, že pokud nepřistoupí na její požadavek, „začne blokovat přijímání jiných opatření důležitých pro další členské země.“63 Těmito hrozbami docílila hledání kompromisu, kterého nalezla 27. – 28. dubna 1980 na summitu v Lucemburku. Britská vláda i ES se usnesly nad návrhem, již měl trvat tři roky, během nichž se příspěvek snížil o dvě třetiny. Tento politický triumf byl prvním a velmi významným pro zahraniční politiku. Otázka subvence však nebyla jediná, která se během prvního funkčního období Margaret Thatcher projednávala. Na počátku 80. let se německý kancléř Helmut Schmidt snažil Velkou Británii přesvědčit o zařazení britské měny do Evropského směnného systému. Zde se opět projevil premiérčin odmítavý přístup k myšlence sjednocené Evropy, která byla suverénně proti usměrnění směnného kurzu libry. V tomto období tato problematika nebyla ještě tak diskutovanou, jakou se stala v polovině 80. let. Pro novodobou historii se však jako zdaleka nejdůležitější jeví studená válka mezi Východem a Západem. Premiérka vyrostla v období druhé světové války, což ovlivnilo její způsob myšlení – vždy viděla věci černé či bílé, nikdy ne jinak a politiku viděla jako boj mezi dobrem a zlem. V tomto případě SSSR a východní blok hrály roli „zla“64. Margaret je tudíž považovala za své největší nepřátele a tvrdě proti nim vystupovala. V tomto směru si držela 62

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie

a kultury, 2010. 391 s., s. 141. ISBN 978-807-3252-175. 63


kultury, 2010. 391 s., s. 143. ISBN 978-807-3252-175. 64

Ronald Reagan v následujících letech označil SSSR jako „říši zla“

33

prvenství – jako první a téměř jediný státník tak významného formátu si dovolil užívat prudkých slov vůči Východu. Na základě výroku „Rusové se orientují na ovládnutí světa. Dávají přednost puškám před máslem, my dáváme přednost všemu před puškami. Vědí, že jsou světovou velmocí pouze v jednom zbrojním aspektu – zbrojním. Neúspěšní jsou ale v oblasti lidských práva ekonomické. Pokud to Británie nepochopí, potom je odsouzena, jejich slovy, skončit v propadlišti dějin.“65 si od sovětské tiskové agentury TASS vysloužila přezdívku „Železná lady“. Mezi léty 1979 – 1983 se Margaret otázka studené války sice týkala, avšak jí nevěnovala tolik své pozornosti (snažila se převážně soustředit na otázky domácí politiky) jako v následujících etapách svého funkčního období. Při nástupu Margaret Thatcher do premiérského křesla byl východní blok na vrcholu svých sil a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl v roce 1989 rozpadnout. Margaret tedy ve svých projevech častokrát zdůrazňovala a upozorňovala na nebezpečí hrozící z Východu, tak jako například během konference konané 12. prosince 1979 v Blackpoolu: „My v Evropě máme svobodu. Nesmíme ji však považovat za zajištěnou. Nebezpečí je nyní větší, než bylo kdykoli po roce 1945. Sovětská hrozba je stále přítomna a postupně roste.“66 Svůj antikomunistický postoj nezměnila po celých čtyřicet let svého působení v politice a svou politikou se tedy snažila o eliminaci socialismu ve Velké Británii. Za eminentní rok z pohledu zahraničně-politického můžeme vnímat podzim 1981 – rok zvolení Ronalda Reagana do funkce prezidenta Spojených Států Amerických. Oba politici se již znali, byli si blízcí svými politickými názory a tak se Margaret dostalo pocty být první Reaganovou zahraniční návštěvou v Bílém domě. Při tomto mítinku byly položeny pevné základy Britsko-Amerického přátelství a spojenectví a započalo tak jejich společné úsilí o porážku komunismu a socialismu.

65


1991. 179 s., s. 93. ISBN 80-85212-18-8. 66


kultury, 2010. 391 s., s. 145. ISBN 978-807-3252-175.

34

4.1 Válka o Falklandské ostrovy Defeat? I do not recognize the meaning of the word.67

Nástup Margaret Thatcher do premiérského křesla znamenal pro mnohé velká očekávání. „Dcera kupce“ byla ambiciózní a rázná, ovšem první tři léta její vlády byly pro Angličany spíše zklamáním. Británie se nacházela v době recese a nezaměstnanost den ode dne rostla. Snížení daní nejbohatším a snížení spotřebních daní pro chudé, jediné dvě politické změny, které ji voliči mohli přičíst k dobru, nestačily. Na počátku roku 1980 se obliba konzervativců znatelně propadla za Labouristickou stranu. A ve druhé polovině tohoto roku popularita Margaretiny strany natolik klesla, že se dalo hovořit o úplné ztrátě důvěry veřejnosti. Navíc se tento negativismus odrážel v atmosféře v Konzervativní straně a Thatcherová musela často čelit revoltám v kabinetu. Nejen, že na tom domácí politika byla špatně, ale i na poli politicky-zahraničním ztrácela Velká Británie své jméno. Jak baronka píše ve své knize Roky na Downing street: „Od fiaska v Suezu v roce 195668 byla britská zahraniční politika jediným dlouhým ústupem. Jak britské, tak zahraniční vlády se tiše shodovaly na tom, že je nám souzeno nepřetržitě ustupovat ze scény. Dostali jsme se tak daleko, že nás jak přátelé, tak nepřátelé posuzovali jako národ, jemuž chybí vůle a schopnost bránit své zájmy v míru, natož ve válce.“69 Z dnešního úhlu pohledu se válka o Falklandské ostrovy dá označit za zvrat v kariéře Margaret Thatcher. Protože právě do jejího vypuknutí se všichni domnívali, že následující volby v roce 1983 nemůže vyhrát.

67

Porážka? Neznám význam tohoto slova. Margaret Thatcher, překlad: Barbora Sádlová.

Top 25 Quotes of Margaret Thatcher [online]. Listverse, c2007. [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: . 68

Spor mezi Egyptem na jedné straně a Francie, Velké Británie a Izraele na straně druhé ohledně kontroly

Suezského průplavu (strategicky důležité místo) 69

Thatcherová, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 125. ISBN 28-

011-96.

35

4.1.1 Úvod V roce 1840 byly Falklandské ostrovy, též označovány jako Islas Malvinas, prohlášeny britským územím. V následujících letech se ostrovy postupně kolonizovaly a to převážně Skoty živící se chovem ovcí. Argentina však svrchovanost Velké Británie nikdy neuznala a od konce 19. století si na Malvíny kladla nároky. Požadovala ostrovy pod svou správu a to na základě zeměpisné polohy. Velká Británie však na situaci reagovala odmítavě. „Otázku suverenity otevřel v roce 1946 argentinský politik Juan Domino Perón ve snaze zvýšit svou popularitu. Návrat Malvín pak zůstal propagandistickým heslem všech následujících argentinských vlád. V druhé polovině 20. století probíhala četná jednání mezi Argentinou a Velkou Británií, ale dostávala se často do slepé uličky. Argentinci si brzy uvědomili, že Britové vedou rozhovory už jen formálně a otázka suverenity je nemožná.“70 Když však pak na konci prosince roku 1981 vyvstal v čele Argentiny generál Leopold Galtiery s jeho vojenskou juntou, nabral svár o ostrovy nový spád. Mírové rozhovory mezi oběma zeměmi končily nezdarem. Galtiery chtěl Malvíny pod nadvládu Argentiny a byl přesvědčen, že Velká Británie o ně nebude bojovat.

4.1.2 Od dubna 1982 a dál 2. dubna došlo k invazi ze strany Argentiny. Argentinci po třech hodinách invaze obsadili hlavní město Port-Stanley a druhého dne i okolní ostrovy South Georgia a South Sandwich. Koncem dubna měla již Argentinská junta na ostrovech přes 10 000 vojáků. „Argentinští generálové při přípravě konfliktu skutečně neuvažovali o možnosti vojenského zásahu ze strany Británie, domnívali se, že se omezí pouze na protesty a při intenzivních jednáních za přispění USA a spojenců zemí EHS se Británii podaří uchlácholit kompenzacemi při vytváření vhodných podmínek pro britské podnikání v rybolovu, těžbě ropy atd. Do svých kalkulací však nezahrnuli prvek dominantní – britskou ministerskou

70

Henry [online]. c2001. [cit. 2012-09-09]. Dostupné z: <www.mravenec.cz/henry/File-

hist/Valka_falklandy.rtf>.

36

předsedkyni.“71 Ta se totiž rozhodla okamžitě jednat, získat ostrovy zpět a odčinit tak ponížení Velké Británie. Nikdo toto rozhodnutí nečekal. Margaret Thatcher vnímala válku o Falklandy jako válku mezi dobrem a zlem. Je také důležité si uvědomit, že světem vládla studená válka. Právě Velká Británie se považovala za nositele demokracie, které byla Margaret velkou zastánkyní dle svého politického vzoru, Winstona Churchilla. Vnímala tento konflikt jako zkoušku demokracie, zda se dokáže ubránit diktatuře. Margaret nemohla dovolit, aby Falklandské ostrovy padly do rukou fašistické Argentiny - bez ohledu na to, jak bylo daleko a jak mělo málo obyvatel. Velmi výstižně vysvětluje své rozhodnutí jít proti Argentině a nejednat diplomatickou cestou ve své autobiografii: „Nemohli jsme dovolit, aby agrese zvítězila. Stejně tak jsme nemohli zaprodat svobodu, práva a demokracii, které ostrované Falkland užívali tak dlouho, a prostě je nechat Argentině, kde tyto pojmy byly neznámé.“72 Je ovšem nutno přidat ještě další dva fakty o důležitosti udržení ostrovů: strategické místo a naleziště ropy ve falklandském šelfu, o němž se spekulovalo73. Jako první premiérka vyhlásila kolem Falklandských ostrovů válečnou zónu 200 mil (320 km) a s pomocí velitele námořnictva sira Henryho Leacha sestavila námořní jednotku, která se 5. dubna vydala směrem k Falklandám. Operace Corporate, jež měla jediný cíl: znovudobytí Falklandských ostrovů, měla také na rozdíl od posledního britského konfliktu, suezské krize, podporu OSN a dalších zemí. Nebylo jednoduché bojovat 8000 mil od vlastního území, ale špatný výcvik argentinských vojáků neměl proti jednotkám NATO šanci. „Po zhroucení odporu u Stanley v červnu již nemělo cenu dále pokračovat. K formálnímu podepsání kapitulačního protokolu došlo večer 14. června. Po odzbrojení argentinských vojáků došlo okamžitě k jejich repatriaci, pro Brity by bylo problémem zajistit potraviny a přístřeší pro víc než 11 000 mužů. Došlo tak k paradoxní

71

ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu,

1991. 179 s., s. 108. ISBN 80-85212-18-8. 72

Thatcherová, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s., s. 167. ISBN 28-

011-96. 73

Dnes jsou již tyto domněnky potvrzené a hovoří se o množství ropy, které je srovnatelné s

polovinou množství ropy v Saudské Arábii

37

situaci, že poražená armáda se vrátila domů dříve než vítězná. Britové zadrželi pouze 593 Argentinců, většinou důstojníků a specialistů.“74 Falklandská válka si vyžádala 255 britských životů a 777 raněných. V případě Argentiny se jednalo o 746 životů. Materiální škody byly pro obě strany obrovské.

4.1.3 Dopad „Válka měla také skutečný význam ve vztazích mezi Východem a Západem: po letech mi řekl jeden ruský generál, že Sověti byli pevně přesvědčeni, že nebudeme za Falklandské ostrovy bojovat, a i kdyby, tak prohrajeme. Dokázali jsme jim, že se mýlili v obou odhadech, a oni na to nezapomněli.“75

Vítězství Britů ve válce o Falklandy (která trvala 72 dní) mělo dalekosáhlé důsledky nejen na životech, ale i na politice Velké Británie a Argentiny. Prohra znamenala pro fašistickou juntu velké oslabení, a když diskuze 17. června rozhodly, že se prezident a vůdce junty Galtiery musí vzdát všech svých funkcí, znamenal to konec nejen pro něj, ale i jeho juntu. Válka tak napomohla k znovuobnovení demokracie v Argentině. Naopak pro osobu Margaret Thatcherové znamenala válka obrovský triumf a zaručení druhého roku v pozici premiérky. Do války o Falklandské ostrovy ovšem mnozí spekulovali, že Margaret nebude schopna vést další úspěšné volby a že se napodruhé do premiérského křesla nedostane. Válka však vynesla její popularitu na neuvěřitelných 51 procent. V zahraničí se do té doby poměrně neznámá politička téměř přes noc stala celebritou a vůdkyní v jedné osobě. Ze strany východního bloku si dokonce vysloužila dnes již notoricky známou přezdívku „Železná lady“. Získala si uznání, kterého využila v protlačení svých konzervativních reforem, které jsou dnes známy pod názvem “thatcherismus“. Také zahraniční politiku, do té doby častokrát zanedbávanou a opomíjenou, posunula na novou úroveň. Vítězství zařadilo Velkou Británii opět mezi země, se kterými je nutno počítat,

74

Henry [online]. c2001. [cit. 2012-09-09]. Dostupné z: <www.mravenec.cz/henry/File-

hist/Valka_falklandy.rtf>. 75


kultury, 2010. 391 s., s. 165. ISBN 978-807-3252-175.

38

obnovilo zašlou slávu a hlavně sebedůvěru. Margaret se víc než kdy dříve angažovala v zahraničně-politických záležitostech a na rozdíl od ostatních zemí vynakládala velké částky na obranu. Tím byl také zavrhnut premiérčin dřívější nápad o snížení počtu financí na válečnou flotilu – každý rozpočet musel totiž spoléhat na možnost dalšího falklandského konfliktu.

Ne každý však na britských ostrovech oslavoval. Margaret sice výsledek ve válce přinesl popularitu, ale ne všichni souhlasili s krveprolitím britských vojáků kvůli ostrovům vzdálených tisíce kilometrů od Anglie. Major Christ Keeble se v televizním pořadu ohledně falklandské války vyslovil takto: „Celá záležitost je jediná velká tragédie. My jsme si nikdy neměli dovolit jít do války.“ A ve stejném pořadu řekl zástupce velitele pozemních sil Julian Thompson: „Můžeš jít umírat pro královnu a pro vlast, ale jistě nebudeš chtít umřít kvůli politikům.“76 I přesto, že mluvíme o „Válce o Falklandské ostrovy“, je nutno podotknout, že válka nikdy oficiálně vyhlášena nebyla a Argentina nikdy porážku nepřiznala.

76


1991. 179 s., s. 115. ISBN 80-85212-18-8.

39

Závěr Cílem mé odborné práce bylo detailní seznámení čtenáře s Margaret Thatcher a její politikou let 1975 – 1983 a následné zhodnocení, zdali dosáhla svých cílů a byla po právu zvolena do druhého funkčního období v roli premiérky Velké Británie. Třebaže jsem prostudovala velké množství materiálů a načerpala mnoho informací, je těžké s určitostí na zadané otázky odpovědět. S jistotou mohu říci, Margaret Thatcher nebyla populistka, vždy volila svá rozhodnutí s rozvahou a s přesvědčením, že jsou správná pro její lid. Všem svým vizím a cílům, které si v předvolební kampani vytyčila, se snažila dostát a to i přesto, že politické ovzduší nebylo jejím rázným krokům vždy nakloněno. Svou agresivitou a nekompromisností si dokázala vytvořit respekt a úctu, kterou následně získala i pro Velkou Británii v zahraničí. I přesto, že během jejího prvního funkčního období přišlo o práci mnoho britských občanů, byl to krok nutný k formulaci „nové“ Anglie, jak ji známe dnes – prosperující a silné. Na konci své práce si tedy myslím, že Margaret Thatcher by měla být britskou veřejností milována, neboť i ona svou zemi milovala a sváděla kvůli ní každodenní malé bitvy (ať už s ministerskými kolegy či často kritizující veřejností). Tudíž jsem toho názoru, že si v roce 1983 zasloužila být podruhé zvolena do premiérského křesla – protože co Margaret slíbila, to vždy svým voličům dodržela.

40

Seznam použitých zdrojů  Odborná literatura ROVNÁ, Lenka. Premiérka jejího veličenstva. 19. vyd. Praha: Nakladatelství Evropského kulturního klubu, 1991. 179 s. ISBN 80-85212-18-8.

THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1993. 632 s. ISBN 28-011-96.

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 391 s. ISBN 978-807-3252-175.  Internetové prameny Margaret Thatcher Fundation [online]. c2005. [cit. 2012-05-30]. Dostupné z: .

Procházka, Vít. Thatcherismus a Margaret Thatcherová [online]. E-polis.cz, c2009. [cit. 201205-30]. Dostupné z: .

Azcitaty.cz [online]. c2009. [cit. 2012-06-30]. Dostupné z: .

Margaret Thatcher Quotes [online]. BrainyQuote, c2001 - 2012. [cit. 2012-05-28]. Dostupné z: < http://www.brainyquote.com/quotes/authors/m/margaret_thatcher.html> .

Top 25 Quotes of Margaret Thatcher [online]. Listverse, c2007 - 2012. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: .

Henry [online]. c2001. [cit. 2012-10-09]. Dostupné z: <www.mravenec.cz/henry/Filehist/Valka_falklandy.rtf>.

41

ZEMÁNEK, Josef – JAKLÍN, Jiří. Margaret Thatcherová (1925*) - Železná lady [online]. Euroekonom.cz, c2002. [cit. 2012-07-25]. Dostupné z: .

Irish hunger strike 1981 [online], c2000 - 2006. [cit. 2012-07-25]. Dostupné z: .

1985: Anglo-Irish agreement signed [online]. BBC ON THIS DAY, c2012. [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: .

Konflikt v Severním Irsku [online]. Irsko Aktuálně , c2009. [cit. 2012-09-30]. Dostupné z: .

Lord Mountbatten [online]. THEFAMOUSPEOPLE. Dostupné z: .

MATULÍK, Rostislav. Jak Falklandská válka udělala z Margaret Thatcherové světovou celebritu [online]. Český rozhlas 6, c1997 - 2012. [cit. 2012-09-28]. Dostupné z: .

Margaret Thatcher Biography [online]. Biography.com, c1996 – 2012. [cit. 2012-08-06]. Dostupné z: .

FAJMON, Hynek. Příběh Margaret Thatcherové [online]. Revuepolitika, c2009-2012. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

42

Seznam příloh Příloha č. 1: Převzato z: Maggie Thatcher's Iron Lady Photo Gallery [online]. [cit. 2012-12-07]. BARONESS MARGARET THATCHER, THE IRON LADY. Dostupné z WWW: http://www.morethings.com/images/margaret_thatcher/margaret-thatcher-100.jpg

Příloha č. 2: Převzato z: Poor Richard's News - Dumb: Mediaite thinks Romney’s ‘Obama isn’t working’ banner is racist [online]. 20. 4 2012 [cit. 2012-12-07]. Poor Richard's News. Dostupné z WWW: http://poorrichardsnews.com/post/21448302543/dumb-mediaite-thinks-romneysobama-isnt-working Příloha č. 3: Převzato z: Maggie Thatcher's Iron Lady Photo Gallery [online]. [cit. 2012-12-07]. BARONESS MARGARET THATCHER, THE IRON LADY. Dostupné z WWW: http://www.morethings.com/images/margaret_thatcher/margaret-thatcher-200.jpg Příloha č. 4: Převzato z: Maggie Thatcher's Iron Lady Photo Galler [online]. [cit. 2012-12-07]. BARONESS MARGARET THATCHER, THE IRON LADY. Dostupné z WWW: http://www.morethings.com/images/margaret_thatcher/margaret-thatcher-300.jpg

Příloha č. 5: Převzato z: Long to reign over us: Queen Elizabeth II in pictures [online]. [cit. 2012-12-07]. The Telegraph. Dostupné z WWW: http://www.telegraph.co.uk/news/picturegalleries/royalty/8507797/Long-to-reign-over-usQueen-Elizabeth-II-in-pictures.html?image=18

43

Příloha č. 6: Převzato z: The Iron Lady, Margaret Thatcher, ignored by her children again this Christmas [online]. 31. 12 2011 [cit. 2012-12-07]. Mail One. Dostupné z WWW: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2080536/The-Iron-Lady-Margaret-Thatcherignored-children-Christmas.html

Příloha č. 7: Převzato z: File photo of Garret Fitzgerald and Margaret Thatcher in Belfast [online]. [cit. 2012-12-07]. TownHall. Dostupné WWW: http://townhall.com/photos/2011/05/19/file_photo_of_garret_fitzgerald_and_margaret_th atcher_in_belfast

Příloha č. 8: Převzato z: Thirty years after the Falklands war [online]. 31. 3 2012 [cit. 2012-12-07]. Dostupné z WWW: The economist: http://www.economist.com/node/21551493

Příloha č. 9: Převzato z: Iron Lady Margaret Thatcher Celebrates Her 87th Birthday [online]. 13. 10 2012 [cit. 2012-12-07]. The Gateway Pundit. Dostupné z WWW: http://www.thegatewaypundit.com/2012/10/iron-lady-margaret-thatcher-celebrates-her87th-birthday/

Příloha č. 10: Převzato z: Recenze: Železná Lady / The Iron Lady (2011) [online]. 26. 2 2012 [cit. 2012-1207]. NaFilmu. Dostupné z WWW: http://nafilmu.cz/2012/02/recenze-zelezna-lady-the-ironlady-2011/

44

Přílohy Příloha č. 1: Mladá Margaret Thatcher v roce 1961 jako poslankyně Dolní sněmovny

Příloha č. 2: Volební plakát Konzervativní strany proti labouristům

45

Příloha č. 3: Karikatura Margaret Thatcher

Příloha č. 4: Časopis TIME z 14. Květa 1979

46

Příloha č. 5: Zleva James Callaghan, Lord Home, Margaret Thatcher, Erl of Stockton, Královna Elizabeth II, Baron Wilson a Edward Heath

Příloha č. 6: Margaret Thatcher se svými dětmi Carol a Markem

47

Příloha č. 7: Irský premiér Garret Fitzgerald a britská premiérka Margaret Thatcher vyměňující si dokumenty po podpisu Anglo-irské dohody

Příloha č. 8: Britští vojáci během Falklandské války

48

Příloha č. 9: Margaret Thatcher při oslavě svých 87 narozenin společně se svým synem Markem a jeho chotí Sarah

Příloha č. 10: Maryl Steep ve své životní roli „Železné lady“

49

Barbora Sádlová Mělník 2012

Recommend Documents