S
STÁŽ ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
VLIV ŽENY
Buňka : Malenovice Ročník : 2006/2007 Vypracovala : Jitka Ehlová
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
1• /12•
jitka•
S
Mravenec aneb vliv ženy Ano, mravenec. Myslím, že to přirovnání je celkem výstižné. Jen si to představte – jdete například po lesní cestě a v tom si všimnete, jak tam po straně leze mravenec…Tedy nic zvláštního, ani tomu skoro nevěnujete pozornost – proč byste také měli, vždyť je to jen obyčejný prťavý hmyz, kterého je kolem spousta... Ale skutečně je tak obyčejný? Věděli jste, že bylo zaznamenáno téměř dvanáct tisíc druhů mravenců? Že se mravenčí královna dožívá někdy i přes deset let? Že i když měří jen necelý centimetr, tak má takovou sílu, že uzvedne něco, co je až o padesátkrát těžší, než je on sám? To je jako kdybych já dokázala uzvednout dvou a půl tunovou věc! A teď si představte, že jdete například ulicí kolem nějakého obchodu a tam na straně stojí žena…opět nic zvláštního, ani tomu skoro nevěnujete pozornost – proč byste také měli, vždyť je to jen obyčejný člověk ženského pohlaví, kterých je kolem spousta… Ale skutečně je tak obyčejná? Žena má moc uchvátit srdce muže jediným pohledem. Její krása má moc rozpoutat válku. A jen kvůli ní je muž schopen těch nejušlechtilejších, ale také těch nejhorších činů. Myslím si, že každá dívka postupně dospěje do bodu, kdy si uvědomí, že má vliv na své okolí. A nejedná se už o vliv, který má jakožto člověk, ale o vliv, který má jakožto ŽENA. Velice patrné je to z reakcí opačného pohlaví. Každá žena chce být krásná, potřebuje vědět, že má cenu, že o ní někdo stojí. Tyto motivy nejsou samy o sobě špatné. Ale špatné je, jak se toho dnešní mladé dívky snaží dosáhnout. Taková diskotéka je ideálním prostředím. Celý večer na ně muži zírají, flirtují, dávají jim najevo, že je přitahují a svlékají je očima (což je krátký proces, vzhledem k tomu, že už tak jsou dotyčné řekněme velmi spoře oděné). A dívkám se to líbí, mají pocit zadostiučinění, je to pro ně důkaz, že jsou skutečně krásné, že je někdo potřebuje, zajímá se o ně. A právě to některým dává možnost tento svůj vliv využívat a zneužívat. „Čím více budu užívat svého ženského vlivu, tím více ujištění o své hodnotě dostanu.“ Dívka si uvědomuje svůj vliv a svádí ji ho použít. Já sama pocházím z nevěřícího prostředí, ale vždycky jsem byla ta tichá, zodpovědná, slušná, sedící v koutku. Noční život mi nic moc neříkal, takže když jsem se pak v šestnácti stala věřící, nemyslela jsem si, že bych s něčím takovým, jako zneužíváním svého vlivu, měla kdy problém. Přesto asi tak před dvěma lety jsem s překvapením zjistila, že i mě Duch svatý začíná z tohoto usvědčovat. Bůh mi ukázal na mé nečisté motivy a naučil mě v tom hodně věcí. Nicméně asi ne dost, protože v nedávné době mi opět Bůh ukazuje, že bych to měla nějak řešit a dát do pořádku. A proto je moje práce právě na toto téma. Už za to budu vděčná, jestli si to Bůh použije k proměně a požehnání mě samotné – a pokud to alespoň v něčem pomůže i případným čtenářům, tak díky Bohu! Mým cílem není, aby se ženy (včetně mě) snažily svého ženského vlivu zbavit, potlačit ho, schovat. Bůh nás stvořil jako ženy. Kdyby po nás chtěl, abychom byly jako muž, tak to mu pak mohl stačit samotný Adam. Ale on stvořil i Evu.1 Naše ženství, se vším, co k tomu patří, je dobré – protože pochází od Boha. Problém tedy není v tom, že bychom měli zapírat ženu v nás, ale naučit se, jak s ní zacházet, jak zacházet s naším vlivem. 1
Gn 2:22
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
2• /12•
jitka•
S
Bůh po nás chce, abychom byly vlivné. A to ne z důvodu, že jsme ženy, ale v prvé řadě křesťanky. Sám Ježíš je nám příkladem; Nikdy nezastával veřejnou funkci, nikdy nenapsal žádnou knihu, nikdy nevedl žádnou armádu a nezaložil žádnou instituci. Vyučoval na lodi a na volném prostranství, jeho následovníky byli prostí rybáři. Byl nepochopen a odmítnut většinou lidí a jeho služba trvala pouze tři a půl roku. Jeho působení však změnilo svět2. Tomu tedy říkám vliv! Nikomu z lidí se zřejmě nepodaří svým působením změnit celičký svět, tak jako Ježíši. Ale to On po nás ani nechce. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ 3 Naším úkolem je Ho následovat a doufat, že skrze nás bude působit v prostředí okolo nás. Každému jsou dobře známé verše z Matouše 5: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“4 Svět okolo nás je jako jedna velká, neslaná polévka. Jsou tam ingredience jako hřích, nevraživost, skutky tmy, beznaděj a podobně. Křesťané jsou určeni k tomu, aby do toho vnesli chuť soli, aby tento padlý svět okořenili Boží láskou, dobrotou, nadějí. Musíme se ale střežit, abychom nepozbyly chuti, abychom neztratily svou slanost. Polévka bez soli nestojí za nic. A jak by bez soli dopadl svět? „Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“5 To radši ani nedomýšlet…! Takže – krok číslo jedna k dobrému vlivu - musíme být slané a solit! Zdrojem slanosti není nikdo jiný než Bůh. „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen; vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“6 Trávit čas osamotě s Bohem, to je základ, pokud chceme být jako Ježíš a mít vliv na ostatní takovým způsobem, jako On.7 Nicméně pozor na to, abychom nebyly u Boha celou dobu. Pokud budeme stále jen někde mezi biblickými hodinami, službou a „duchovním společenstvím“, tak sice dosáhneme super-slanosti, ale k čemu by to bylo? I sůl, která je sice slaná, ale jenom stojí na poličce ve slánce, je k ničemu. Nelze oddělit jednu fázi od druhé – být slaná a solit. „Vy jste sůl země“, ne sůl sami pro sebe. Musíme s tím vyjít do světa. O tom je i Velké poslání na konci Matouše: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,..“8
2 3 4 5 6 7 8
Strategie Kristovy služby, úvodní strana Lk 9:23 Mt 5:13 Mt 6:23 J 15:4-5 Carol Kent, Becoming a woman of influence, NavPress, Colorado 2002, str. 23 Mt 28:19a
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
3• /12•
jitka•
S
To, o čem jsem psala výše, o tom, jaký vliv má mít křesťan všeobecně, tak si to představte jako nošení uniformy. Každý křesťan má mít „Boží uniformu“ = každý křesťan má mít vliv. Nicméně, jak jsem zmiňovala už na začátku, Bůh stvořil ne jen jedno, ale dvě pohlaví. Jak muž, tak i žena mají mít oba Boží uniformu, ale mužská uniforma se liší od té ženské a naopak. Mají svá specifika, odlišný vzor a provedení – ale stále jsou to Boží uniformy. A jak tedy vypadá ta ženská Boží uniforma? A především, jak ji používat? Nejprve bych se chtěla zaměřit na používání naší uniformy, našeho ženského vlivu, vůči opačnému pohlaví. Ve vztazích s muži si můžeme stanovit zhruba tři úrovně, kde žena musí být opatrná, jak svůj vliv uplatňuje.
Úroveň první – oblékání. Ó ano, žádné chození okolo horké kaše, pustíme se do toho rovnou. V dnešní době je hodně dáván důraz na svobodu – a to i ve sféře oblékání. Čím vyzývavější a provokativnější, tím lépe. Je-li žena krásná, měla by to ukázat! Vždyť se nemá za co stydět. Minisukně a trička do půli zad jsou in a dívka takto oblečená dochází u mužské poloviny patřičného ocenění. I ženy-křesťanky mnohdy následují tento světový – či spíše světský trend. A to ze dvou důvodů. Zaprvé přišly ze světa a jsou na to zvyklé, přijde jim to normální a ani si to možná neuvědomují. Zadruhé i ony chtějí být oceněné, krásné! A právě v tom styl vyzývavého oblékání funguje spolehlivě. Je skutečností, že muž je zrakově orientovaný, že obrazy jsou pro něj daleko dráždivějším podnětem než pro ženu.9 A ženy o tomto svém vlivu moc dobře vědí, ovšem mám za to, že si to neuvědomují do plných důsledků. Myslím si – alespoň ze své vlastní zkušenosti – že se při tomto díváme jen na sebe samé a už nevidíme, jaký to má dopad na muže-bratra jako takového. Dokazujeme si tím, že jsme hodné obdivu a líbí se nám takový ten pocit kontroly nad mužem. Naším cílem není, že v něm chceme vyvolat špatné myšlenky, svádět ho k hříchu nebo něco podobného! Ale výsledkem naneštěstí je, že právě toho docílíme. Ano, muži jsou zodpovědní za udržení si sebekontroly, ale my jim můžeme být nápomocné tím, že odmítneme nosit oblečení navržené tak, aby upoutalo pozornost na naše tělo.10 Jak říká Pavel Korintským: „Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“11 To, co Ježíš říká o těch, skrze které přicházejí pokušení – i neúmyslná – je dosti radikální a jednoznačné: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. Mějte se na pozoru!“12 Wow. Dost drsné. Některá si ale stále může říkat – že by byl pro muže i pouhý pohled skutečně takhle závažný, aby se to dalo nazývat hříchem? Obávám se, že ano – „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“13 Mohu-li si dovolit trochu obměnit Pavlova slova, kde původně mluví o jídlu a masu obětovanému modlám – „A proto je-li oblečení kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy nosit příliš vyzývavé věci, abych nepřivedla svého bratra k pádu.“14 Kéž bychom to my 9 10 11 12 13 14
John Eldredge, Pozor srdce muže, Návrat domů, Praha 2005, str. 81 Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 99 1K 10:24 Lk 17:1-3 Mt 5:28 1K 8:13
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
4• /12•
jitka•
S
všechny ženy mohly upřímně prohlásit! Kéž bych to já sama mohla upřímně myslet! Potíž je v tom, že ale musíme přeorientovat své přemýšlení a podniknout i konkrétní kroky. To například znamená, že při nakupování oblečení nebudeme myslet jen na to, zda je to módní nebo ne, ale i jestli to není třeba příliš vyzývavé. A některé věci, už zakoupené, přestaneme nosit úplně. Ovšem pozor na druhý extrém. Netvrdím, že odteď musíme chodit jenom ve starých, vytahaných kalhotech a tlustých svetrech nebo minimálně tričku s dlouhým rukávem ještě po babičce. Slušně oblékaná nerovná se oblékaná podle módy z minulého století či podle arabské – totálně zahalené – módy (nic proti). Jednoduše při oblékání používejme prostý rozum – pokud výstřih trička sahá až ke kolenům, tak to asi vhodné nebude a podobně. Jsem přesvědčená, že nám za to naši bratři budou vděční. Ale zase na druhou stranu - takový postoj pak přesouvá všechnu zodpovědnost na nás. My jsme ty „původkyně hříchu“, muži jsou oběti. Ale muži nejsou žádní chudáčci. Jak to vystihla jedna moje kamarádka – i kdyby měla žena na hlavě pytel, tak to některým mužům stačí, aby se naplno rozjela jejich fantazie. Jako lidé jsme Božím obrazem. Muži jsou Božím obrazem hlavně v tom, že odrážejí Boží sílu. Ženy jsou Božím obrazem v tom, že odrážejí především Boží krásu. Nezakrývejme ji tedy! Já sama mám ve skříni dost oblečení, které jsem skoro vůbec ještě nenosila. Je mi totiž hloupé na sebe více upozorňovat, „předvádět se“. Přitom se nejedná o žádné extra vyzývavé či provokativní věci, prostě jsou..hezké. Nějak mám v sobě zakódované, že nošení hezkého oblečení se nehodí. Jen pro přesnost - Co myslím „hezkým oblečením“? Třeba nějaká košile/blůza místo normálního trička nebo i boty na podpatku – ne nutně se sukní, klidně k džínům. Ano, i přesto hezké věci nosím, ale vždy se při tom cítím tak trochu provinile. Ani nedokážu pořádně říci proč. Ptala jsem se na to i ostatních holek a oni se prý tak vůbec necítí, tak možná je to tak jen se mnou ☺. Napadá mě k tomu pasáž z Římanům 14. Celé to mluví o tom, jak nezlehčovat bratra, který je slabší ve víře, jak neklást bratrovi kámen do cesty – však jsem o tom už výše mluvila. Taky se tu píše, že „blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl…a cokoli není z víry, je hřích.“ Vidím, že to celé budu muset s Bohem nějak pořešit, abych v tom mohla mít úplný pokoj. A ještě jedna věc k tématu oblékání. Krátce se podívejme na jeden text z 1. Timoteovi: „Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.“15 Na tuto pasáž se musíme podívat z kulturního kontextu. V té době se perlami a zlatem atd. zdobily prostitutky, aby se odlišily od ostatních žen. A ženy z tamní církve se jim zřejmě chtěly vyrovnat v kráse a začaly je napodobovat. Ale Pavel říká – kdepak, nepřizpůsobujte se světu, nemáte to zapotřebí, vy jste se rozhodly pro Boha, pro zbožný život! Skutečně, nemáme to zapotřebí! My si přeci nepotřebujeme nic dokazovat – už jsme krásné a máme hodnotu pouhým faktem, že jsme Boží děti! U něj hledejme to ujištění, ne u mužů.
Tak, a teď se posuneme na úroveň číslo 2 – flirtování. Tak o tomhle se v Bibli asi moc nedočteme – i když jak se to vezme. Hodně asi záleží na tom, co tím přesně myslíme. Pokud jakákoli „forma“ flirtování zahrnuje sprosté, dvousmyslné řeči, 15
1 Tm 2:9-10
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
5• /12•
jitka•
S
tak to je Biblí odsuzováno: „Vést sprosté, hloupé a dvousmyslné řeči se nepatří; vy máte Bohu vzdávat díky!“16 Ale co když se jedná jen o takové nevinné, hravé flirtování či „škádlení“? V těchto situacích bych řekla, že záleží na našich motivech. Není to správné, pokud si tím chceme něco dokazovat, kompenzovat dřívější odmítnutí od někoho jiného, zvyšovat si sebevědomí, upoutat na sebe pozornost. Pečlivě tedy zkoumejte své motivy, buďte k sobě samé upřímné, předložte to Bohu. Pokud to je jen výrazem přátelství s tím druhým člověkem, je-li to skutečně čisté, tak s tím bych já osobně neměla problém. Ke stanovení hranic možná může být nápomocné, když si představíte, že by tímto způsobem jiná žena „flirtovala“ s vaším přítelem (=partnerem). Vadilo by vám to? Ať už na to vy samy máte jakýkoli názor, určitě se shodneme, že v každém případě musíme být velice opatrné. Mohly bychom toho druhého snadno zranit, pokud by si to, co my vnímáme jako obyčejné vtipkování, on vyložil jako něco víc. Ono to dost záleží na tom druhém. Proto by bylo nejlepší se do ničeho takového rozhodně nepouštět s mužem, kterého ani pořádně neznáme.
Úroveň třetí – další ženské zbraně. Žena všeobecně je muži považována za zranitelnou, křehkou. A kupodivu právě to ženám dává velký vliv. Muž je okouzlen její krásou, jejími sladkými slovy a hnedka je mnohem ochotnější pro ni například vykonat to, co po něm chce. A teď nemluvím v kontextu nějakého vztahu, ale i během normální, každodenní konverzace. Vlastně se toto ani nemusí dít naším zvláštním přičiněním. Muži prostě chtějí být galantní, gentlemani (tedy kéž by to platilo o všech), a proto nám nosí kufry, otevírají dveře, vysvětlují a ukazují věci ohledně počítačů a tak dále. Ale pozor, abychom nesklouzly k jejich využívání. Opět si musíme hlídat své motivy. Zamýšlela jsem se i nad tím, zda je špatné či ne, když třeba užíváme svých „ženských zbraní“ ve službě Bohu. Reálná situace – potřebujete schválení nějakého důležitého, evangelizačního projektu a vše záleží na jednom úředníkovi. Bylo by špatné, že se jako jednací osoba zvolí ne vedoucí mládeže, ale některá sestra, která k úředníkovi bude milá, přátelská, usměvavá...a tím se jí podaří si ho naklonit a získat schválení projektu? Hm. Byl by to hřích? Je to morální? Je to biblické? No, vlastně se v Bibli jeden podobný příběh odehrál – příběh Ester. Určitě ho znáte. Židovský národ je v ohrožení, ale než Ester předstoupí se svou prosbou před krále, náležitě se upraví a oblékne královské roucho.17 Ovšem nejedná ukvapeně; nejenže využívá svého ženského půvabu, ale také má na paměti tu velmi praktickou věc, že cesta k mužovu srdci často vede jeho žaludkem – pozve ho tedy na hostinu, a to dvakrát, než svou prosbu konečně vysloví.18 Ester tu zcela očividně použila svého ženského vlivu a celý národ díky tomu unikl smrti a ještě i dnes si židé o svátcích Purím připomínají, co pro ně královna Ester udělala. To ale neberte jako výzvu, ve skutečnosti je to celé komplikovanější. Někdy si ženy myslí, že jim něco projde jen díky tomu, že jsou třeba krásné, oblíbené a tak dále. Že jim muži v čemkoli ochotně vyhoví, stačí jen udělat roztomilý obličej (nebo smutný, 16 17 18
Ef 5:4 Est 5:1 Gien Karasem, Její jméno je žena, ostatní údaje chybějí, str. 95-96
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
6• /12•
jitka•
S
záleží co na koho působí), zamrkat a je to. A většinou to skutečně tak funguje a vychází; muž se poddá a přání vyplní. Přiznávám a vyznávám, že já sama se k tomu někdy uchyluji. Asi bych se mohla částečně vymluvit na to, že to ale na druhou stranu tak nějak i patří k mé osobnosti atd., což vlastně i pravda je, nicméně to situaci nijak nezlehčuje. A po každém takovém použití svých „zbraní“, si alespoň já vždycky užívám jednak takový ten již zmiňovaný lehký pocit kontroly a na druhou stranu ale tím u mě ten dotyčný muž i jaksi malinko klesne – nechal se obalamutit, nebyl „dost silný“. Doufám, že jsem to vyjádřila dobře a srozumitelně a hlavně snad nejsem jediná, která to takto zažívá, snad se s tímto dokážete alespoň trochu ztotožnit! Ale právě před chvíli jsem se na toto téma bavila s jedním mužem a jeho pohled mě hodně překvapil. On říká, že pokud nastane nějaká situace, kdy žena právě použije tyto zbraně, když něco žádá, potřebuje něco, tak to muž většinou vždy skutečně tak učiní, poddá se, ale – a to je to překvapivé – on není tak „hloupý“ a vidí, co za tím je, respektive dokáže prohlédnout ty naše zbraně a je si vědom jejich použitím a tím pak ta žena v jeho očích klesne, ztratí respekt! Takhle jsem o tom v životě neuvažovala. Páni. Co tedy dělat, jak se vymanit z tohoto koloběhu? K tomu nestačí jen podniknout něco z hlediska naší strany, ideální by byla spolupráce i na té mužské straně. Ale co udělat můžeme, je začít u sebe. Když jednáme s muži, nebuďme jen ženy, ale Boží ženy. Jednejme na rovinu, v čistotě a především s respektem k mužům i k sobě samým.
Teď jsme se dívaly na tři úrovně, ve kterých žena používá svého vlivu. Anebo lépe řečeno tři úrovně, ve kterých si žena musí hlídat, jak svůj vliv používá. Nyní se s těmito nově nabytými poznatky posuneme k dalším oblastem, kde bych ráda rozebrala více vztah muže – ženy jako takový.
Oblast číslo jedna – Přátelství. Znám nespočet knížek rozebírajících romantický aspekt vztahu žena – muž. O chození, stanovení si hranic, sexuální čistotě, bytí single, jazycích lásky, výběru partnera, manželství, atd. atd. Ale co takové přátelství s opačným pohlavím? O tomto tématu je knížek už o dost méně, ale nemyslím si, že by přátelství zaujímalo nějaké podřadnější místo. Možná spíše naopak. Vždyť se nad tím zamysleme a vezměme to čistě logicky – kolikrát asi tak za život budeme s někým chodit, kolik budeme mít manželů? A vůbec, co ženy, které se nevdají, alespoň ne v brzké době? A teď – kolik mužů během života potkáme? Kolik budeme mít přátel? Ten nepoměr je zjevný. Nechci tím zlehčovat partnerský vztah, ale ukázat, že je tu i něco víc než jen to a právem si to zaslouží naší pozornost. Takové přátelství, čistě neromantické, je obohacující, dává nám možnost vidět život z jiné perspektivy, má potenciál nás duchovně vyzývat a povzbuzovat náš růst. Příkladem je už tato samotná práce. Jen díky tomu, že se kamarádím s mužem, jsem se ho mohla na leccos ptát a tím jsem získala zcela nové, obohacující a důležité poznatky „od té druhé strany“. V tomto ohledu je to skutečně nezastupitelné – můžu se donekonečna zamýšlet nad tím, jak to a to muž vnímá a pociťuje, ale k ničemu jako žena nedospěji.
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
7• /12•
jitka•
S
Řekněme, že znáte nějakého bratra, se kterým chcete navázat přátelství. K tomu je tedy potřeba vědomé rozhodnutí pro takový vztah s mužem-bratrem. Musíme si ujasnit, že se jedná o pouhé přátelství, ne nic víc, a to i z jeho strany. Ale kde leží hranice mezi přátelstvím a „víc než přátelé“? Nehledě na to, jak prospěšné nebo nevinné něco může být, když toho žádáme příliš, může to vést ke zranění nás samých nebo ostatních. Šalamoun užil tento princip použitím analogie s jídlem: „Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.“19 Jenom proto, že je něco dobré, neznamená, že bychom se toho měly přecpat. Zrovna tak jako zdravé stravování, i zdravé vztahy vyžadují sebekontrolu a umírněnost. Stejně jako dva magnety, muži a ženy jsou stvořeni, aby se navzájem přitahovali. Musíme bojovat a střežit naše přátelství.20 Pokud budeme rozumět rozdílu mezi přátelstvím a „něčím víc“, může nám to pomoci zůstat v hranicích přátelství, alespoň dokud nebudeme připraveni na zodpovědnost spojenou s důvěrným vztahem.21 Moc se mi líbilo, jak je to popsáno v knížce J. Harrise. Uvědomila jsem si, že moje některá „přátelství“ nejsou skutečně zdravá přátelství a odteď se budu snažit k tomu přistupovat jinak. A co že se tam tedy píše? Přátelství je o něčem jiném, než o té dvojici v tomto stavu; důvěrný vztah je o nich dvou. V pravém přátelství je něco mimo těch dvou přátel, co je přivádí dohromady. C. S. Lewis napsal: „Milence si představujeme tváří v tvář, ale přátele bok po boku; jejich oči se dívají vpřed.“ Klíč k přátelství je společný cíl nebo předmět, na který se oba soustředí. Může to být koníček, hudba, víra, … je to mimo ně. Jakmile se ti dva zaměří na samotný vztah, tak už se to posunulo za přátelství.22 Ohledně přátelství je ještě jeden zajímavý fakt. Dejme tomu, že jste někde s mužem-přítelem. Nemusí to ani být někde osamotě, klidně ve společnosti mezi druhými lidmi. A co z toho vaše okolí hnedka vyvodí? No ano, že spolu něco máte. A nemusí to být myšleno zle, jen se o tom vtipkuje, dělají si z vás srandu, trousí „bezvýznamné“ poznámky. Já sama nejsem jiná. Nedávno šla kamarádka do kina s jejím kámošem. Když o tom druhý den vyprávěla ostatním holkám, hnedka jsme ji všechny zasypaly otázkami, dělaly si z ní srandu, „my jsme to věděly“ a podobně. No prostě „normální“ reakce. Ale mám zkušenost i z té druhé strany. Už je to pár let, ale s jedním mužem jsme měli opravdu skvělý vztah. Dodnes je pro mě něco jako otec, beru ho jako autoritu, duchovně mi ohromně pomohl. A i přes to, že je o deset let starší než já, tak jsem viděla, že někteří si toto přátelství vyložili po svém. Tehdy mě to dost zranilo. Opravdové přátelství všeobecně je krásná, drahocenná věc a bylo mi líto, že někdo přemýšlí tak „přízemně“. Ovšem, hodně záleží na hloubce toho přátelství; většinou, když vás takto s někým „spojí“, tak jen kroutíte hlavou a zasmějete se tomu. Ale zkuste se nad tím zamyslet. Opatrnost je samozřejmě vždy na místě – někdy může jít o něco víc – ale pokud vím, že oba dva jsou zralí křesťané, tak jim důvěřuji, že jsou i dostatečně zodpovědní. Já sama jsem se rozhodla, že už nechci dělat takovéto přehnané a ukvapené závěry, i jen ze srandy. Uvědomuji si, že to bude hodně těžká věc, vyjet ze zajetých kolejí, ale zkusím to.
19 20 21 22
Př 25:16 Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 132 Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 130 Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 128
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
8• /12•
jitka•
S
Oblast číslo dvě – Podřízenost. I toto je hodně diskutované téma. V Bibli narážíme na texty, které mluví o tom, jak by měly ženy (ve shromáždění) mlčet23 a především že hlavou ženy je muž24 a proto by se mu měla podřizovat.25 Mým cílem ale není to tu nějak hluboce rozebírat po teologické stránce, spíše se na to malinko mrkneme z hlediska vlivu ženy. Jak se slučuje ženin vliv s podřízeností? A hlavně, jak se vyhnout extrémům? Téma podřízenosti se objevuje především v kontextu manželství. Já sama vdaná nejsem a ani nic i jen vzdáleně podobajícímu se manželství na obzoru není, přesto bych právě o tom psala ráda – každá z nás, i když třeba svobodná, je obklopena sezdanými lidmi a bude nanejvýš důležité, abychom se z toho mohly poučit, také aby nám to posloužilo jako varování a i tím se snad lépe (nejen!) do manželství připravily. Je více názorů, jak nahlížet na „uspořádání“ muže a ženy (nejen) v manželství. Pro zjednodušení věci tedy vezmu širší biblický kontext a zkusím předložit jen základní náhled, se kterým se – doufám – bude moci ztotožnit každá. Bůh stvořil Adama, potom Evu, „pomoc jemu rovnou“26. Ovšem ideální stav byl narušen, přišel hřích a s ním i pád. Evě pak Bůh řekl: „..budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“27 Osobně nemám problém uznat muže jako někoho, kdo nade mnou „vládne“, je autoritou. To v žádném případě neznamená, že muž je nadřazenější, silnější, lepší..a žena naopak něco podřadnějšího. A tento princip jsem připravená i aplikovat do případného manželství. Kromě toho, že se ženy mají podřizovat svým mužům, je i psáno, že se máme „podřizovat jedni druhým“28 a muži mají „milovat sví ženy jako své vlastní tělo.“29 Myslím, že tímto se dosáhne perfektní rovnováhy vlivu a takový milující, zdravý vztah je jistě přáním mnohých. Ale co když to není perfektní? Co když žena začne přespříliš používat svého vlivu? Tím se můžeme dostat do jednoho ze dvou extrémů, o kterých chci psát. Extrém číslo jedna – žena příliš hodně uplatňuje svůj vliv. Bývá to často předmětem posměchu, vtipkuje se o tom – muž pod pantoflem. Je to skutečně tak úsměvné? Jak k tomu dochází? Vzhledem k tomu, co již bylo řečeno výše, tak si nemyslím, že by to tak bylo správné a biblické. Ale nejdříve si ujasněme pojmy. Je-li muž v manželství (i mimo něj!) pozorným, láskyplným, ochotným, ..to ještě neznamená, že je pod pantoflem. Ale znamená to tehdy, když žena přebírá iniciativu a muž je pasivní. A jak k tomu dochází? Přiznávám se, že já sama jsem za tím dokázala vidět jen jednu příčinu, ale naštěstí mi znovu pomohl můj kamarád a nabídl svůj pohled. Opět zajímavé myšlenky. 23 24 25 26 27 28 29
1 K 14:34 Ef 5:23 1 K 14:34, Ef 5:24 Gn 2:18 Gn 3:16b Ef 5:21 Ef 5:28
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
9• /12•
jitka•
S
Tedy: • Žena je příliš dominantní a nikdy muže vést nenechá. • Neosvědčil se jako vůdce (špatná rozhodnutí, nemilující svou ženu, málo času na rodinu). • Žena není dostatečně podporující, sráží jeho autoritu, je příliš kritická, nepovzbuzuje ho, proto se pak muž necítí pohodlně ve vedoucí pozici. Sny jsou pro muže velmi důležité, takže pokud žena nepodporuje jeho sny, může to začít toho muže „odmužňovat“ a tím mu předkládá neefektivní či nežádoucí vedení.30 A co s tím dělat, především z pozice svobodné ženy? Nechme muže vést, nechtějme být dominantní a prosadit svůj názor za každou cenu, nechme muže být muži. Bude tím požehnán nejen on, ale i my samotné. Extrém číslo dvě – žena svůj vliv neuplatňuje vůbec. Následující myšlenky mám z jedné knížky o domácím násilí v křesťanských rodinách. Myslím si, že i toto rozhodně stojí za zmínku jakožto opačný extrém k používání svého vlivu příliš. Věřící manželky často slyší, že byly stvořené, aby sloužily svým manželům. A když je zmíněno slovo podřízenost, tak většinou platí, že se to vztahuje pouze na ženy. Být „v podřízenosti“ se stalo standardem pro to, co znamená být zbožná žena. Vím, že žena je požehnána, pokud se podřizuje milujícímu manželovi. Ale pokud bychom slyšely tolik vyučování o manželově zodpovědnosti milovat, kolik slyšíme o podřizování žen, ženy by nebyly tolik „biti“ na tom verši o podřizování.31 Doslova. Je smutnou skutečností, že někteří muži (stále hovoříme o křesťanech) zneužívají svého vlivu a může to dojít i tak daleko, že se uchýlí k násilí. A žena si to (naneštěstí) většinou nechá líbit. Proč tomu tak je? Přes dvě třetiny zneužívaných žen jistého výzkumu řeklo, že to cítily jako svou křesťanskou zodpovědnost vydržet násilí svých mužů. Že tím vyjadřují oddanost jednak Bohu a jednak manželovi. Že se tím jaksi podílí na utrpení pro Krista – což je přeci dobré. Padesát procent žen uvedlo, že jim jejich muži řekli, že násilí přestane, pokud budou více podřízené; jedna třetina žen věřila, že jejich větší podřizování se je klíčem k zastavení násilí. Nicméně. Praxe je většinou taková, že v mnoha případech se stalo, že čím více je žena podřízenější, tím více ji její muž zneužívá. Je rozšířené přesvědčení, že podřízením se násilí žena získá svého muže pro Krista, anebo v případě věřícího muže, mu pomůže vidět své chybné jednání. Ale faktem je, že to nejhorší, co oběť může udělat, je podřídit se svému násilnému partnerovi.32 Nezdravý důraz na princip manželčiny podřízenosti často zahaluje fakt, že domácí násilí je odporné, hanebné zlo znázorňující hluboké zamítnutí zákona lásky vyučované Ježíšem. Zdůrazňovat takovéto jednostranné vykládání podřízenosti je jako odmítnutí celého záměru Písma. Prakticky to znamená, že svatost ženy jako osoby je ignorována a pohled na ženu jako „majetek“ je tím podporován.33 Jak se tomu vyhnout? Podřízenost – ano. Ale pokud to znamená absolutní pasivitu ženy, tak to ne! Podívejme se ještě na tohle: Pokud je veškeré rozhodování pouze manželovou 30 31 32 33
Nate Hughes, rozhovor na Skypu, 23.5. 2007 James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 82 James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 84 James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 92
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
10• /12•
jitka•
S
dominantou, tak právě v takovém prostředí je nejvíce pravděpodobné násilí na ženách. A nejméně domácího násilí se objevuje právě v „demokratických“ domovech.34
V žádném případě tu nechci tvrdit, že každá žena, která se bude maximálně podřizovat, se stane obětí domácího násilí. Ne, to ne. Spíše chci ukázat na to, že není dobré a nic nevyřeší ani přílišné uplatňování svého vlivu, ale ani neuplatňování žádného vlivu.
ZÁVĚR Jak jsem už psala, pocházím z nevěřící rodiny a naneštěstí to byla právě rodina, kde docházelo k domácímu násilí. Proto je pro mě toto téma dosti osobní. Kromě jiného to zanechalo i jednu další věc – sama teď tíhnu k extrému číslo jedna, zoufale se snažící vyhnout se extrému číslo dvě ve vlastním životě. Ale více a více vidím, že to není řešením. Ani ten první, ani druhý extrém používání vlivu není dobrý. Musíme s tím k Bohu, u Něj najdeme potřebné uzdravení a také moudrost. A moudrost je skutečně něco, co potřebujeme jako sůl (celkem trefné, co? ☺ ). Ať už se jedná o moudrost, jak se oblékat, o moudrost ve flirtování a využívání svých ženských zbraní. Moudrost je nezbytná při přátelení se s opačným pohlavím a také ve věci podřízenosti. Jděme tedy k Bohu a hledejme Jeho moudrost a vedení v tom, jak zacházet s naším ženským vlivem, který nám byl dán a svěřen.
34
James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 93
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
11• /12•
jitka•
S
BIBLIOGRAFIE
Stáž 2006-2007 Stáž 2006-2007
12• /12•
jitka•
