Úvodní slovo... Milí klienti,

2. číslo LÉTO 2014

Úvodní slovo... Milí klienti, čas neuvěřitelně letí vpřed. Nedávno jsme se radovali z prvních jarních paprsků a nyní už vítáme léto. Snad nebude rozmarné a dopřeje nám vše co k němu patří. Léto se pro mě vždy neslo ve znamení dobrodružství a nových zážitků. Dodnes vzpomínám na letní výlety po končinách českých i zahraničních, které mi dopřáli rodiče. Nejraději jsem léto trávila na Šumavě pod stanem nebo na chalupě v malebných Krkonoších. Byla to doba, kdy se nemuselo chodit brzy spát, čas se trávil u ohně a rodiče byli shovívavější k našim nápadům, nad kterými mi dnes rozum zůstává stát :-). Protože jsem se letos 1. ledna stala sama maminkou krasné holčičky Kristýnky, už teď se moc těším na naše letní zážitky. A že mi jich Kiky určitě dopřeje. Už teď má moc ráda grilování, kde s úžasem pozoruje rodinu při jídle. Zatím ji potěší kůrka chleba, ale jistě nebude dlouho trvat a přijde na to, že maso je prostě maso. Když jsem nedávno jedla zmrzlinu, ručičkami i pohledem mi ukazovala, že by také už ráda ochutnala. Jednou se určitě své první zmrzliny dočká. Ale ani vy, milí klienti, nezůstanete ošizeni o vše, co k létu patří. Těšit se můžete na posezení na nově upravených terasách našich domovů, kde gril láká k zahájení grilovací sezóny. Příjemnou atmosféru dolaďují květiny a pohodlí zaručí pohodlná křesla a slunečníky. Letní atmosféru a nezapomenutelné zážitky získáte při výletu parníkem po Vltavě, který vyplouvá speciálně pro naše Centrum 24.6. Chybět

nebudou ani procházky do blízkého okolí, vždyť letní Grébovka má své nezapomenutelné kouzlo. Přeji vám,milí klienti,léto plné krásných zážitků a těším se na setkání s vámi na některé z letních akcí. Vaše Lucie Sobotková (vedoucí sociálního úseku)

Jak jsme si užili jaro... Po Vánočním shonu a přípravách jsme si trochu odpočinuli a hned se zas vrhli do radovánek a aktivit, které nám přineslo jaro. Objevila se nám nová pravidelná aktivita: rytmizace s Maruškou, který probíhá každé úterní dopoledne. Koncem března nás poprvé navštívily děti ze základní školy Integrál a zahrály si s námi několik známých deskových a karetních her. Na apríla za námi dorazila opět Eliška s kocourkem Hawkeym a třetího dubna nás pozval náš Otec Christián do kostela sv. Ludmily, kde nám připravil slavnostní bohoslužbu a varhaní představení.. Na jaře jsme se rozhýbali při petanqueu s Radkem a dozvěděli se něco nového na přednášce jedné z dobrovolnic o Janě z Arku. Hodně příprav nám samozřejmě zabraly Velikonoce. Pekli jsme velikonoční perníčky a jidáše, zdobili

vajíčka a pletli pomlázky. Na samotné Velikonoce jsme se šli podívat na výstavu obrázků dětí ze základní školy na téma ,,Velikonoce a křesťanství“, která byla připravena v nové relaxační místnosti a poseděli si u kafíčka na velikonoční kavárně. Na konci dubna jsme opět slavili narozeniny našich obyvatel a oslavu jsme spojili s tombolou, ze které si každý odnesl nějakou tu maličkost. V květnu jsme se setkali u poslechu dechové hudby a na kavárně o zázraku zrození, kam nám Veronika přinesla ukázat různé miminkovské oblečky a pustili jsme si unikátní dokument od BBC o lidském těle. Narozeninová oslava květnových oslavenců proběhla ve spojení se zpíváním milé dobrovolnice, která se doprovázela na kytaru. Celý měsíc pak uzavřel pan Radek Tichý četbou Karla Čapka.

Seznámení se hrou Petanque Tak co, ujme se tato – všemi Francouzi tak oblíbená hra – i u nás? No, jde jen o zvyk, a pokud pravidla hry dobře vysvětlíme – mohlo by to i naše klienty zaujmout….. Koule na to už máme a i vyhlídnuté místo v parku Gröbovka. No a umístit koule co nejblíže cíli, který tvoří malá kulička takzvané „prasátko“ - dokážou mladí i staří, ženy i muži či děti - tak co. Myslím, že motivace se povedla a už se pár nadšenců těší, jak si vyrazíme, až bude hezky do parku i s našimi kamarády ze ZŠ Jana Masaryka… to bude něco, panečku. A příště si s námi určitě vyrazí i ti, které to zatím nezaujalo…. Zkusíte to?

Karetní klub – „Žolík“ Jestli si myslíte, že „karbanu“ propadnou jen mužští – tak se velice mýlíte…. naše dámy je klidně „přetrumfnou“ svou vášní pro žolíky či prší….. No a co také dělat, když venku je zima, prší – či jinak nevlídno a v domově tak příjemně teploučko – to se pak hraje…. Kdo je v týdnu vítěz obdrží – pro něj připravenou – putovní medaili. Tak se čiňte dámy!

Velikonoční oslava v Jana Masaryka 34 Tak na Velikonoce se všichni těšíme. Velikonoce – to je jednak oslava příchodu jara a probouzející se přírody a pro věřící ukřižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání. Naše milé a šikovné dámy během dopoledne upekly dva mazance s rumovými hrozinkami – však to vonělo po celém domově. Na odpolední vystoupení byla připravena jídelna, která se po 14. hodině zaplnila štěbetáním prvňáčků ze ZŠ Jana Masaryka. Velikonoční pásmo, které si připravily tj. tanečky, písničky, velikonoční koledy dojaly všechny přítomné a všem se to líbilo. • Koleda Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka. Nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka a z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?

Ale to nebylo všechno, dětičky si připravily jako dárečky keramické slepičky a malovaná vajíčka, čímž potěšily naše klienty. A víte, co bylo nejlepší? Když se dozvěděly, že dvě dámy se pro nevolnost nemohly této oslavy zúčastnit, tak je navštívily přímo na pokoji – to řekněte – není to krásné a dojemné? Však to také bylo oceněno a děti tím způsobily velkou radost.

Povídání o miminkách Která žena by se nerozplývala nad miminky – taková snad ani není, takže když nás navštívila naše budoucí maminka kolegyně Veronika a přinesla ukázat dupačky pro maličké – tak se všechny ženy bez rozdílu věku nad těmi maličkými věcmi jako pro panenky rozněžňovaly …. a povídání o mrňatech nebralo konce….. no jo, to víte…. růžovoučká miminka – to zatím nejsou budoucí „uřvaní“ rošťáčci …

Návštěva kostela sv. Ludmily Náš milý otec Christian nezklamal ani tentokrát a zprostředkoval nám v kostele sv. Ludmily návštěvu zádušní mše za zemřelé. Velebné tóny varhan a zpěvačka, která zapěla chorál – to byl jedinečný zážitek, který se silně dotkl srdcí ať věřících či ateistů…. Byla to nádhera a na tento prožitek ve velebném prostoru kostela dlouho nezapomeneme….

Povídání o Vltavě Bedřich Smetana složil Vltavu, jako druhou symfonickou báseň z cyklu „Má vlast“. Je to nádherná skladba, kterou si rádi poslechnou jak milovníci hudby, tak i ti, kteří tzv. vážné hudbě moc neholdují. Zavřete oči a nechte se unášet hudbou…… Tato skladba zazněla při povídání o této naší nejdelší řece, pak následoval dokument „Zpět k pramenům“ o putování k pramenům našich řek, který provázel slovem slavný herec Luděk Munzar. Bylo to moc zajímavé a pohodové pokoukání. Také při kvízu si mohli naši klienti vyzkoušet své znalosti. Byl to jedinečný zážitek…..

Výlet na velikonoční trhy Venku se honily hrozivé mraky a všichni nás odrazovali od návštěvy velikonočních trhů na náměstí Míru. „Zastihne vás bouřka, zmoknete“, ale když touha je navštívit byla tak silná, že nás ani tato hrozba, ani zatažená obloha neodradili a udělali jsme dobře. Dámy si „oběhly“ stánky, koupily drobnosti pro své blízké i nějaký ten pamlsek. Sice chvíli poprchalo, ale pak se obloha protrhla a vylezlo sluníčko…. Moc hezky jsme si to užili…. navzdory počasí.

Naše výtvarnice Míša a Karolinka Míša je velice šikovná, takže tento článek bude tak trochu o ní. Koho jiného než ji by napadlo vytvořit májku, která stojí a je obdivovaná u výtahu v našem domově JM. Z historie, je známo, že májku původně stavěli mladíci pod okna svých vyvolených a měli-li konkurenta, jeho cílem bylo tuto májku zničit. No – u nás v domově toto sice nehrozí, ale i tak je to pěkné připomenutí tohoto starodávného zvyku. Co myslíte? Karolínka je kreativní výtvarnice s velkou fantazií, naučila naše dámy drátovat a takový stromeček z její dílny je moc krásný. Naše dámy jsou opravdu šikovné a tyto „piplavé“ práce je moc baví. A výsledek pak stojí za pokoukání……

Slavnost vítání jara - stavění májky na terase Dopoledne po celém Domově zavoněl poctivě upečený ovocný koláč, který jsme si připravili na odpolední slavnost na terase. Potom už jsme jenom čekali na štěbetání a ruch, který je vždy předzvěstí toho, že do domova dorazily děti. Přišly včas a měly pro nás překvapení v podobě dárečků, které hned v úvodu rozdaly všem obyvatelům, shromážděným na terase. Poté děti převlečené za čarodějky zazpívaly a zatancovaly a s údivem jsme všichni sledovali, jak se staví naše májka. Povídali jsme si spolu o historii a během toho jsme mlsali dopoledne upečenou dobrotu. Počasí vyšlo a déšť nás nepotrápil. Příští rok si to určitě opět zopakujeme.

Výtvarné dílny s dětmi Děti ze ZŠ Jana Masaryka jsou opravdu šikovné, což ukázaly v naší výtvarné dílně, kde připravily spolu našimi klienty vajíčka a keramické slepičky. Tyto nejen vytvořily a vymalovaly, ale potom je paní učitelka odnesla k vypálení v keramické peci, aby je mohly pro radost předat při velikonoční oslavě našim klientům. Donesly také břízovou větev, kterou s babičkami vyzdobily barevnými pentlemi a když na ní vyrašily lístky, tak dělala ozdobu při vstupu do našeho domova.

Jarmark I letos jsme se zúčastnili jarmarku neziskových organizací na náměstí Míru. Prodávali jsme výrobky vytvořené na dílnách našich šikovných klientek a již tradičně osazenstvo stánku zaměstnávala příprava bramboráčků a točení piva. I přes krajně nepříznivé počasí přilákala vůně bramboráčků mnoho kolemjdoucích a nejen těch… náš stánek neváhalo navštívit i mnoho ostatních prodejců. Ke stánku nás přišli pozdravit nejen kolegové ze stacionáře, děti z jesliček, ale dokonce se našly dvě odvážné dámy z Domova v Máchově ulici, které vzaly deštníky a šly zkontrolovat, jak jdou jejich výrobky na odbyt. Doufáme tedy, že příští rok nám bude počasí více přát a jarmark zůstane příjemnou každoroční tradicí.

Ochutnávka čajů Na začátku června nás navštívila dobrovolnice a čajovnice Lenka z Kralup nad Vltavou, která si pro nás připravila zajímavý odpolední program. Ve velkém

batohu přivezla mnoho různých nádobek, hrnečků a konviček určených k přípravě rozličných druhů čajů. Sama nám ukázala přípravu a umožnila ochutnávku bílého, zeleného a černého. Naše pro pravý čaj nevycvičené chuťové buňky však ocenily až čaj meruňkovo-tvarohový a především ibiškový. Ochutnávku doplňovalo povídání a diskuse o zajímavostech pěstování čajů i jejich přípravě.

Setkání s dětmi Svou návštěvou nás opět poctily děti z družiny základní školy Integrál. Naše jindy poklidné chodby naplnily hlásky chlapců a děvčátek a přinesly tak do našeho domova novou příjemnou atmosféru. Děti se s našimi klienty sešly na jídelně v druhém patře. Setkání zahájil jeden s chlapců ukázkou hry na dudy, která svou působivostí všem vyrazila dech. Poté se děti rozprostřely mezi naše klienty a všichni společně vyráběli, zdobili a kreslili záložky do knížek. Konečné výtvory si vzájemně vyměňovali a obdarovávali se jimi. Jak děti, tak my jsme byli z návštěvy opět nadšeni a hned po prázdninách domluvíme další milá setkání.

Do služby se nám nově hlásí Eva Veselská…

Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Eva a od června jsem s tady Vámi jako nová posila aktivizačního týmu. Studuji sociální práce a specializuji se na arteterapii, tu jsem již měla možnost dělat s dětmi, duševně nemocnými a se seniory. Kreslení a tvoření mne baví, stejně jako hudba a zpěv. Těším se na Vás na arteterapii, kde budeme tvořit, malovat a zkusíme si různé další výtvarné techniky, na muzikoterapii, při které si vyzkoušíme hru na obvyklé i méně obvyklé nástroje, zpěv i něco navíc a na dalších skupinkách a individuální práci.

Nové víkendové programy pro klienty Domova pro seniory CSSP2 V Domovech pro seniory Máchova 14 a Jana Masaryka 34 se od dubna rozšířila nabídka volnočasových programů o víkendové aktivity. Klienti mají nově možnost účastnit se programů, které probíhají v sobotu a v neděli. O realizaci se starají dobrovolníci a nabídka je opravdu pestrá. Klienti mají možnost upéct si něco dobrého, vyrobit si různé dekorace do svých pokojů,

přijít si poslechnout přednášku doplněnou fotografiemi nebo vyrazit ven za hezkým počasím. Dobrovolnickou činnost v CSSP2 vykonávají především studenti, ale i pracující či nezaměstnaní lidé. Svoji činnost dělají zadarmo a ve svém volném čase. Proto jim patří velký dík za jejich skvělou spolupráci! Velké poděkování patří také vedení Arcibiskupského gymnázia v ulici Korunní 2, které umožnilo uskutečnit nábor dobrovolníků z řad studentů gymnázia. Bc. Soňa Morawitzová, koordinátorka dobrovolníků CSSP2 --------------------------------------------------------------------------------------------

HLEDÁME DALŠÍ DOBROVOLNÍKY pro víkendové programy nebo pro individuální návštěvy klientů v týdnu. V případě Vašeho zájmu o spolupráci s naší organizací, mě neváhejte kontaktovat. Bc. Soňa Morawitzová, koordinátorka dobrovolníků CSSP2, tel.: 734 769 953 e-mail: [email protected]

Pro mlsné jazýčky... Italský pomerančový koláč 250 g

hladké mouky

75 g

másla

½ balíčku vanilkového cukru 2 ks

pomeranče

3 ks

vejce

100 g

cukru

Kvasnice, špetka soli Ze dvou pomerančů vymačkáme šťávu a z půlky nastrouháme kůru. Máslo a cukr dobře rozmícháme, přidáme celá vejce, pomerančovou šťávu a po troškách přidáváme mouku promíchanou s kvasnicemi. Nakonec přidáváme vanilku, sůl a a kůru z pomeranče. Promícháme v těsto. Formu vyložíme pečícím papírem, těsto dáme do formy a v troubě vyhřáté na 180 °C necháme 30 minut péct. Italský pomerančový koláč necháme vychladnout na mřížce a podáváme ke kávě či čaji.

Lentilkové sušenky 250 g

másla

165 g

krupicového cukru

2 lžičky

vanilkového extraktu

335 g

polohrubé mouky

1 žloutek Lentilky na ozdobu Troubu předehřejeme na 180°C. Máslo a cukr ušlehejte do světlé nadýchané pěny. Přidejte extrakt a poté i žloutek. Nakonec vsypte mouku a uhněťte těsto. Z těsta lžící odebírejte a z každého kousku mezi dlaněmi vyválejte kuličku. Tu pak zploštěte do sušenky. Každou sušenku ozdobte letilkami a vyskládejte na plech vyložený pečícím papírem. Pečte 10 – 15 minut.

Pro pobavení... Jak chlapi v hospodě pomlouvali své tchyně Ve vesničce, kde bydlel starý mládenec Toník (kovář a košíkář) bylo jedno místo, které milovali všichni mužští – mladí, staří, hubení, tlustí, vysocí, malí – prostě všichni. Tam, kde si mohli na chvíli vydechnout od práce, oddechnout od svých ženušek, či přítelkyň, kterých měli někdy plné zuby, probrat politiku, vaření, ryby, myslivost i ženské …. Jistě jste už uhodli, že to byla a je HOSPODA. Za ty roky scházení se u piva už poznali, s čím kdo přichází. Když přišel Karel rozzuřený do běla věděli, že ho naštvala tchyně Majka, které se obávala pro její vyřídilku celá vesnice. Když přišel Cyril s modřinou pod okem, poznali, že zase v jejich italské domácnosti mu jeho ženuška „nějakou střelila“ a nepochybovali, že takovou nějakou ozdobu obličeje má i ona…. V Anglii mají gentlemani své drahé a přepychové kluby, kde nepustí žádnou ženu (však také asi ví proč), pijí drahou whisky nebo koňak a kouří viržinko či drahé doutníky, řeší burzu, kurs akcií, své milenky atd. V Čechách mají mužští jakéhokoliv povolání svou hospodu, kde by sice také nejraději zakázali vstup všem ženám, ale

bohužel, občas se tam nějaké objeví. Pijí tam své pivo či rum, vodku atd. a kouří levné (i když v dnešní době to už neplatí) cigarety. Je to holt nebetyčný rozdíl mezi kluby a hospodami, ale obé plní jedno poslání stoprocentně. Mužští si tam můžou mezi sebou popovídat při pivu a postěžovat si na to, co je štve….. U někoho je to práce, dalšího rozčiluje šéf, děti, manželka a někomu brnká o nervy tchyně…. Určitě jsou i ty dobré a laskavé, ale tady mužští žádnou takovou neznali a tak toto bylo vděčné téma jejich společenství….

Jak málem došlo k vraždě Už zmíněný Karel od mládí miloval detektivky, hltal knížky všech světových i českých spisovatelů na toto téma a v televizi si nenechal ujít – pokud to bylo možné – žádnou detektivku či triller. Přiženil se do pěkné vilky své tchyně – vdovy Majky a ta mladým svou přítomností „zpříjemňovala“ život. Chlapi se mu smáli a někdy na něj pokřikovali – „Tak co, Karle, pořád platí, že tchyně a uzený nejlepší jsou studený“?? Tento pokřik však vždy činili, když věděli, že tchyně Majka určitě není v doslechu. Ta by jim panečku dala – o tom už se přesvědčila půlka vesnice a ta druhá to ani nezkoušela. Pokud byla v televizi detektivka, věděli už pivní kamarádi, že Karel bude u piva vykřikovat, že „by té babě nejraději zakroutil krkem“. Abyste tomu rozuměli, Majka také milovala detektivky a vždy hádala – KDO to udělal – a světe div se, snad jen jednou se netrefila. Karla to štvalo, chtěl se dívat v klidu na detektivku u její krásné a

veliké televizní obrazovky, sám pro sebe si v duchu hádat, kdo je vrah a ne, aby baba – sotva film začal už vykřikovala, kdo to udělal……no neštvalo by vás to? Když své ženě, která sice měla jméno po své máti, ale říkali ji Máňo chtěl, aby si koupili svou televizi a dívali se sami, tak mu oponovala, že peníze nemají a proč kupovat novou, když mají tuto velkou a krásnou a přece by nenechali maminku samotnou……Tak se s tím musel vyrovnat a aby neskončil v blázinci, tak si vždy přišel „terapeuticky“ pokecat a zanadávat do hospody. Sice někdy v duchu oceňoval skoro neomylný instinkt této „baby“, jak jí v duchu a v hospodě hanlivě pojmenoval, jak uhodla pachatele. Proboha, jak to dělá? Protože on se většinou „sekl“. I když se snažil seč mohl se jí vyhýbat jak čert kříži – nešlo to při společných večeřích a sledování televize. Jediné, co mohl tchyni pochválit bylo, že výborně vařila, i když někdy i to vynikající jídlo mu v ústech hořklo….. Tchyně ráda o všem rozhodovala, což vedlo někdy k ostrým konfliktům mezi ní a zetěm. Jednou, když mezi nimi zase došlo k hádce a on jí ve vzteku vykřičel do obličeje, co si o ni myslí – Majka se urazila, nafoukla a kula pomstu. A tu vymyslela teda pěkně „hustou“….. Jednou v sobotu odpoledne, kdy venku lilo jak z konve, žena s dětmi si šly zdřímnout a Majka něco kutila v kuchyni, uvelebil se Karel pohodlně v křesle a začal si číst – vlastně dočítat napínavou detektivku v brožované vazbě, ještě vonící novotou. Bylo to opravdu velice napínavé, příběh už gradoval a Karel se nemohl dočkat, kdy na poslední stránce bude odhalen a po zásluze potrestán vrah ……a najednou s úžasem a vztekem kouká, že právě tři poslední stránky chybí – lépe řečeno jsou vytrženy. Kdo jiný by mohl být tak podlý než tchyně Majka. Přiřítil se s řevem do kuchyně – v očích vražedný lesk…….a kdyby Majka nevzala pohotově

nohy na ramena a neutekla ke své kamarádce – tak by určitě toto sobotní odpoledne skončilo vraždou……….

Jak hračka může přivést rodiče k šílenství Další z pivních kamarádů – Ondra – se také přidává k debatě o tchyních, ale jemu chlapi závidí – Ondrova tchýně bydlí 20 km od jejich domku. Babička má sice auto, ale i svůj aktivní život, a tak navštěvuje rodinu své dcery po delších intervalech – ke spokojenosti obou stran. Jednou přijela babička na narozeniny vnoučka, kterému přivezla bubínek a paličky a tím si vysloužila tichou nenávist zetě Ondry. Malý Pavlík měl z bubínku hroznou radost, tatínek mu musel z novin udělat čepici a Pavlík chodil po bytě a bubnoval a bubnoval a s bubínkem vlezl i do postýlky a když mu ho chtěli vzít, řval jako tur. Ondra pracoval v nedalekém podniku jako truhlář a z práce chodil utahaný, s bolavou hlavou od vrtaček a neustále vrčící pily……a těšil se na domácí pohodu. Ta ovšem skončila dnem, kdy babička koupila vnoučkovi bubínek a on bubnoval a bubnoval a bylo vidět, jak ho to baví….. „Pane Bože, co jsem komu udělal, Pavlíku, ihned přestaň s tím bubnováním“, přihnal se k Pavlíkovi a odebral mu bubínek. Ale moc si tím nepomohl – Pavlík pustil takový řev, že jeho decibely přehlušily i randál bubínku, a tak musel Ondra zvolit menší zlo a vrátit bubínek……. Takto to vydržel ještě tři dny. Čtvrtého dne vyčkal, až Pavlík usne, z náruče mu opatrně odebral bubínek, aby ho nevzbudil. Venku ho pak položil na zem, s rozkoší ho rozdupal a vhodil do popelnice, chytře ho zahrabal

pod odpadky. Jeho manželka s tím souhlasila, protože to neustálé bubnování jí šlo taky pěkně na nervy. Ráno se Pavlík vzbudil a co to? Bubínek nikde. „Maminko, maminko, maminečko – pojď sem, kde mám bubínek?“ A už bulel…….Maminka přistoupila k postýlce, podivila se (falešnice falešná), kdeže ten bubínek jen může být ? Vzala Pavlíka za ruku a šli „hledat bubínek“. Hledali ho ve skříních, hledali v komoře, ve spíži, v koupelně, v pokojích – prostě všude a bubínek nikde. Bodejť by byl, když spočíval na dně popelnice, zahrabán pod odpadky…. Ondra dal v pokojíku židle vedle sebe, přes ně deku a vytvořil Pavlíkovi doupátko a tak hurá – bubínek byl zapomenut. Ale tchyni to dlouho nemohl zapomenout a tuhle příhodu dával v hospodě k dobru……..

Jak Zdeněk vyřešil problém se špekáčky Do hospůdky přiběhl Zdeněk, dosedl mezi kamarády a když mu číšník přinesl vychlazený a pěnící půllitr výborného piva , upil, otřel pěnu z úst a začal: „Kluci, představte si, co se mi stalo“. V supermarketu z blízkého městečka zakoupil, mimo běžného nákupu, asi třicet špekáčků. Přijel ho navštívit syn se svou ženou a třemi kluky, kteří dědu Zdenka zbožňovali a hrozně se na něj těšili. Děda jim vymýšlel různé hry – hráli si na indiány, stavěli si „bunkr“, chodili do lesa přespat jako praví zálesáci – prostě na prázdniny k dědovi i návštěvy rádi jezdili. Tentokrát si pro ně připravil opékání buřtů nad ohníčkem a

opečené brambory. Ohniště bylo připraveno, ve žhnoucím popelu se pekly brambory a sedm prutů čekalo, až budou opečeny a zatím co budou vychládat, budou se opékat buřty….Klukům se to moc líbilo a zatím co babička držela na prutě i dědův špekáček, ten se chopil harmoniky a do ticha večera se nesly tklivé melodie z dědova mládí……Najednou harmonika umlkla uprostřed písničky a všichni ti, co opékali špekáčky a sliny se jim už sbíhali představou té opečené dobroty - koukali nevěřícně na to, jak jim postupně z prutu padá jakási hmota, zvaná špekáček – a hoří v ohništi modrým až zeleným plamenem….Proboha, co to je???.......Atmosféru večera zachránily pečené brambory. Zbytek neuškvařených špekáčků jel příští den nadmíru naštvaný Zdeněk vrátit do prodejny uzenin v supermarketu, a to, jak tam řval, slyšeli až u pokladen…….Peníze si nechal vrátit a cestou k východu křičel na všechny přítomné, aby ty zmetky uzeniny nekupovali, že je to samá chemie………A o tuto nemilou zkušenost se podělil s kamarády nad sklenicí piva….. Poučená vesnice už nikdy nenakupovala v supermarketu uzeniny.

Jak řešil problém s houslemi Eman z paneláku Na konci vesnice stál jediný sedmiposchoďový panelák, na každém patře tři byty. Což o to, bydlení to bylo pohodlné, obyvatelé se nemuseli starat, jestli jim nezatéká do baráku, nemuseli každý druhý rok natírat okna či plot, nemuseli shánět dříví či uhlí na topení….žili spokojeně, navzájem se znali a neměli mezi

sebou žádné rozepře. Nejzákladnější potraviny nakupovali v malé místní prodejničce, pro větší nákupy se jezdilo do supermarketu v nedalekém městečku. Na vesnici byli zvyklí, že psi štěkají, kočky mňoukají a kohout kokrhá. Občas se vesničkou ozývala pila, jak si řezali dříví na zimu…či sekačka trávy, ale tyhle zvuky nikoho z vesničanů nepopuzovaly – prostě patřily k životu na venkově a oni na ně byli od dětství zvyklí…… Kdo slyšel hrát na housle Václava Hudečka, byl okouzlen krásnými tóny, které se linuly z bravurně zahraných partů…..Byla to krása nesmírná. Kdo však slyšel, jak „budoucí umělkyně“ ,ale zatím školačky – sestřičky Hana a Jana fidlají na housle – tak docela zanevřel na tento krásný nástroj…..Učily se hrát s nechutí – spíše byly přinuceny maminkou, která je obětavě vozila do nedalekého městačka k bývalé houslistce, která si v důchodu přivydělávala tím, že učila dětičky hrát na housle. A přikazovala – musíte hlavně cvičit, cvičit a cvičit – jinak z vás nic nebude. A tak holčičky, nenávidějíc tiše ten nástroj, když ho tahaly z futrálu, vyluzovaly takové skřípavé zvuky, že kocour Mikeš prchal se schovat pod postel a pes Vojta do toho vyl. Manžel Vlastík v kuchyni zatím marně „hučel“ do své ctižádostivé ženušky Stáni, která už viděla své holčičky na jevišti, jak ve světle ramp okouzlují ani nedutající obecenstvo svou hrou na housle a pod vlivem této vidiny nehodlala ustoupit. To chce holt cvičit a cvičit……. A tak holčičky nenávistně vrzaly a vrzaly a v obyvatelích paneláku se tiše zvedal hněv. Přišli z práce unaveni, chtěli si odpočinout, ale to právě holčičky pod dozorem své maminky dvě hodiny fidlaly……

Cholerik Eman, který bydlel nad nimi to vždy chytil z první ruky. „Kruci, kdo to má poslouchat“ málem vždy vyletěl z kůže. Jeho tichá ženuška, která neměla ráda konflikty ho tišila a napomínala: „Emánku, tak to vydrž ty dvě hodiny, zajdi si třeba na jedno a až přijdeš, bude už klid“. Jenže být nucený chodit do hospody – to je něco jiného, než tam chodit naprosto dobrovolně, takže ani to pivo mu nechutnalo…….A tak kul tiše pomstu, až ji vymyslel a hned se připravil ji realizovat. Ještě oběhl všechny sousedy v paneláku a když jim oznámil svůj plán, kterým že chce ukončit to jejich trápení s neštastnými houslistkami, rádi mu dali své svolení….. Eman si přinesl z dílny vrtačku, nachystal bednu s cihlami a když holčičky dole začaly fidlat, pustil na plné pecky vrtačku do cihel – a že to přehlušilo to fidlání – to si umíte představit. Na chvíli přestal – nahoře ticho a pak zase fidli – fidli a on nahoře vrrrrrrrr – vrrrrrrrrr………Tento boj se ctižádostivou maminkou malých holčiček trval pět dní. Obyvatelé se zaťatými zuby vydrželi ten souboj a vyplatilo se jim to. Vítězství bylo nejen na straně Emana, obyvatel paneláku, ale i těch nešťastných holčiček, které konečně byly zbaveny svého trápení a jejich maminka uznala, že z nich holt umělkyně nebudou……

Procvičme si paměť...

Co je to???

1. _________________________________

2. _________________________________

3. _________________________________

4. __________________________________

5. ______________________________

6. _________________________________

7. _________________________________

O kterou osobnost se jedná? Na každém řádku jsou uvedené tři indicie, které se vztahují k jedné známé osobnosti. Na základě těchto indicií určete, o koho se jedná.

Václav Vorlíček, Arabela, Mach a Šebestová _____________________ Zuřivý reportér, židovský původ, doutník _______________________ Lori Šomková, Cikání, almanach_______________________________ Ježek v kleci, Rychlé šípy, skautské hnutí________________________ Penalta, Bohemians, Vídeň __________________________________ Opilý koráb, prokletí básníci, Paul Verlaine _____________________ Platon, Řecko, dialog_______________________________________ Osvobozené divadlo, Famfárum, Jiří Voskovec __________________ Souboj, Ruslan a Ludmila, Čajkovskij __________________________ Operety, violoncello, německý původ _________________________ Malá mořská víla, Odense, Ošklivé káčátko _____________________ Moulin rouge, postimpresionismus, plakáty_____________________

Toyen, Paříž, surrealismus ___________________________________ Dvoutisícová bankovka, Stráž nad Nežárkou, opera_______________ Mia Farrowová, Manhattan, Hana a její sestry___________________ Ucho, Paul gauguin, Holandsko _______________________________ Strž u Staré Huti, T.G.Masaryk, robot __________________________ Kubismus, Guernica, Malaga _________________________________

Poděkování ... Aby mohl náš časopis vůbec vyjít, je třeba spousty ochotných a obětavých lidí... Tímto bychom chtěli poděkovat za pomoc při přípravách článků členům aktivizačních týmů za oba domovy (Máchova, Jana Masaryka), také naší paní sociální pracovnicí Lucii Sobotkové a vůbec všem, kteří nás podporují.

Slovo na závěr Je tomu asi pětset padesát dní, co jsem k vám poprvé dorazila co by nová posila aktivizačního týmu. Všechno se mi vybavuje, jako by to bylo včera, ale pravda je, že se za ten rok a půl událo hodně věcí, které se rozhodně nedají smrsknout na jeden den… Stihli jsme spolu oslavit dvoje vánoce a nový rok, vyrobili jsme doslova stovky výrobků a obrazů na našich dílnách, zajeli či zašli si na spousty výletů… Ale to nejhlavnější!!!... předali jsme si vzájemně kopce, pytle, hromady – ať si to každý přepočítá, jak je mu milé – přátelských rad, zkušeností a čisté lásky. Rok 2014 mi však vnesl do života ještě jedno velké štěstí a to v podobě prvního potomka, a tak nám tady v našich domečcích od letoška přibylo další téma k diskuzím o všem, co má dočinění s dětmi a jejich příchodem na tento svět, ať už o samotném těhotenství, porodu, či výchově… A jakožto, tedy aspoň zatím, nezkušená dívka/žena jsem využila každé příležitosti k sběru informací a rad od moudřejších a zkušenějších žen. Za toto všechno a ještě více vám velmi děkuji!!! Děkuji za přijetí do kolektivu vás pracovníků i klientů centra, byli jste mi přítelem, důvěrníkem, rádcem, múzou, ale hlavně pohonem k životu. Vaše Veronika Fuchsová, aktivizační pracovník tělem i duší ;-)

ŘEŠENÍ PROCVIČOVÁNÍ PAMĚTI:

Co je to? - 7 divů světa 1. Rhódksý kolos; 2. Maják na ostrově Faros; 3. Egyptské pyramidy; 4. Artemidin chrám v Efesu; 5. Mausoleum v Halikarnasu; 6. Visuté zahrady Semiramidiny; 7. Feidův Zeus v Olympii

O kterou osobnost se jedná? Miloš Macourek; Egon Erwin Kisch; Karel Hynek Mácha; Jaroslav Foglar; Antonín Panenka; Arthur Rimbaud; Sokrates; Jan Werich, A.S. Puškin; Jacques Offenbach; Hans Christian Andersen; Henri Toulouse-Lautrec; Marie Čermínová; Ema Destinová

Podporují nás: