Ekonomická fakulta / Filozofická fakulta / Pedagogická fakulta / Přírodovědecká fakulta Teologická fakulta / Zdravotně sociální fakulta / Zemědělská fakulta / Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech / Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech
3 4 6 6 7 9 9 10 12 14 18 26 27 28 31 32 35 35 36 38 40
Úvodní slovo SLOVA REKTORA Dílčí zájmy by měly ustoupit prospěchu silného a konkurenceschopného celku Jihočeská univerzita začala stavět České Budějovice – univerzitní město Studijní možnosti na Jihočeské univerzitě NA AKTUÁLNÍ TÉMA Otázky pro... prorektora pro studium prof. RNDr. Zdeňka Brandla, CSc. Celoivotní vzdělávání na Jihočeské univerzitě / Ukončení projektu Mezinárodní spolupráce Jihočeské univerzity Otázky pro… prorektora pro zahraniční vztahy prof. PaedDr. Vladimíra Papouška, CSc. Objeven předchůdce parazitických prvoků způsobujících malárii / Zásadní objev jihočeských biologů v prestižním Nature HLAVNÍ TÉMA Přeshraniční obory na Jihočeské univerzitě Jihočeská univerzita připravila pro příští akademický rok 21 nových studijních oborů Úspěšné akreditace pro VÚRH JU Celoživotní vzdělávání – otevření nových cest a možností / Z konference Zastávám pluralitu názorů Rozhovor s doc. Robertem Sakem u příležitosti 75. narozenin Zoologické dny 2008 Výzkum emisí methanu z půd (prof. M. Šimek) Profesor Hans Wellmann na katedře germanistiky pedagogické fakulty Ad: Migrace snižuje nezaměstnanost Klub zahraničních studentů JU Rozhovor se zakladatelkou klubu Vybavení a materiální zázemí je tu na velmi dobré úrovni / Rozhovor se studentkou z Francie Jak se ije a studuje Biological Chemistry v Linci
Duben 2008.
41 Cítím v České republice víc svobody Rozhovor se studentkou z Běloruska 42 Čtyři měsíce na Winona State University 44 Gender v umění / Veřejný přednáškový cyklus z dějin umění v letním semestru 2008 45 Překladatelské oříšky II. 45 XV. Reprezentační ples JU 46 Jazykové znalosti nových studentů univerzity nejsou dostačující 48 Vzdělávací program ÚFB JU pro studenty gymnázií v roce 2007 49 Zápisky primatologa z Indonésie II. 51 Zakládám si na profesionálním přístupu Rozhovor s Lubomírem Šimkem 52 KNIHOVNIČKA JIHOČESKÉ UNIVERZITY (8) J. Radimská: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu na zámku v Českém Krumlově
ÚVODNÍ SLOVO Vážené čtenářky, vážení čtenáři, mezinárodní aktivity mají v akademickém prostředí univerzity mnoho podob; toto číslo Jihočeské univerzity se jim věnuje podrobněji. Rektor univerzity prof. V. Bůžek klade vedle podpory přeshraničních oborů, studentských a učitelských mobilit a letních škol důraz na rozvoj mezifakultních oborů uvnitř univerzity, akreditace studijních programů v cizích jazycích, zejména v angličtině, a obecně na praktickou znalost cizích jazyků. Prorektor pro zahraniční vztahy prof. V. Papoušek zdůrazňuje zejména studijní pobyty doktorandů, které by měly být záležitostí samozřejmou a prestižní. Zaměří se na kvalitu a efektivitu zahraničních pobytů studentů a pedagogů univerzity v rámci mobilit s cílem zjistit, jak jsou na zahraničních vysokých školách přijímáni a na jaké úrovni jsou schopni působit a reprezentovat.
Zajímali jsme se také o zkušenosti ze studia a pobytu za mořem na Winona State University, kde čtyři měsíce působila studentka filozofické fakulty. S tématem souvisí i rozhovor o nově vzniklém klubu zahraničních studentů, který na Jihočeské univerzitě zahájil činnost v zimním semestru. Organizace pomáhá zahraničním studentům prostřednictvím sítě mentorů orientovat se nejenom v akademickém prostředí univerzity. Praktická znalost cizích jazyků není u řady studentek a studentů univerzity na odpovídající úrovni; na tom se shoduje řada pedagogů a vyplývá to i z průzkumu vstupní úrovně jazykových znalostí studentů prvních ročníků provedeného na třech fakultách univerzity. Téma je závažné a budeme se mu v budoucnu věnovat. PhDr. O. Loukotková z Jazykového centra se podruhé zamýšlí nad úskalími překladatelské práce – každý jazyk je otiskem kultury, kterou reprezentuje a kterou je nutné respektovat; kontakty s rodilým mluvčím a čtení v originále by měly být samozřejmým předpokladem při osvojování si cizího jazyka.
Hlavní téma Jihočeské univerzity informuje o složité cestě jednání a příprav nových přeshraničních oborů. Se zahraničními protějšky je projednávají příslušná pracoviště na filozofické a ekonomické fakultě. Historicky první mezinárodně akreditovaný obor na Jihočeské univerzitě Biological Chemistry, který byl připraven ve spolupráci s univerzitou v Linci, má za sebou první náročný semestr. O nových zkušenostech informuje děkan přírodovědecké fakulty prof. L. Grubhoffer a také sami studenti.
Biologové z Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR v.v.i., publikovali zásadní objev o předchůdci parazitických prvoků způsobujících malárii. Popis mimořádného nálezu byl zveřejněn v prestižním časopise Nature. Odborníci kromě skvělé vědecké práce vysoce hodnotí také aktivní zapojení několika studentů do výzkumného vědeckého týmu a důraz na mezinárodní spolupráci. Mgr. Hana Bumbová
Studentky doktorských oborů z Běloruska a Francie, které nyní působí na Jihočeské univerzitě, hovoří o svých zkušenostech v českém prostředí. Porovnávají nabízené možnosti u nás s těmi, na něž byly zvyklé ze svých domovů a zemí.
3/
SLOVA REKTORA Dílčí zájmy by měly ustoupit prospěchu silného a konkurenceschopného celku fakultě ve spolupráci s univerzitou v Linci mají za sebou první semestr, filozofická a ekonomická fakulta intenzivně jednají o vytvoření přeshraničních oborů s odborníky v Linci, Pasově a také v Paříži. Studenti a pedagogové získávají zkušenosti na zahraničních studijních a pracovních pobytech, roste počet letních škol pro zahraniční účastníky. Dá se říci, že jsou dostatečně nastaveny možnosti studia tak, aby mohla být Jihočeská univerzita v budoucnu univerzitou evropského typu s mezinárodním kreditem?
Aktuální otázkou posledních měsíců zůstává diskuse nad způsobem financování vědy a výzkumu. Z dosavadního vývoje jednání a odborné debaty vyplývá, že jednotlivá vysokoškolská vědecká pracoviště budou muset zásadně přehodnotit vědecké zaměření a způsoby jeho prezentace, budou-li usilovat o získávání „vědeckých peněz“. Jaké je Vaše stanovisko k této problematice v souvislosti s rozvojem Jihočeské univerzity? Nepatřím k rektorům, kteří opakovaně tvrdí, že na financování vědy a výzkumu vynakládá stát málo peněz. Připravovanou reformou vědy a výzkumu stát nedělá v zásadě nic jiného, než že se konečně hodně nahlas ptá, co kvalitního vědci vytvořili za peníze, které dostali od státu. Není přece nadále možné, aby se financovalo všechno. Peníze na vědu nemohou přidělovat dvě desítky resortních institucí, jako tomu bylo dosud. Vědu a výzkum je třeba podporovat tam, kde mají dlouhodobě prokazatelné kvalitní výsledky, ať základního, nebo aplikovaného bádání, které jsou srovnatelné s pracovišti v zahraničí. I když se obávám, aby nepřišel zkrátka základní výzkum, považuji probíhající diskusi o financování vědy za potřebnou a závažnou.
Podpora přeshraničních studijních programů, studentských i učitelských mobilit a letních škol patří samozřejmě k činnostem, které vedení univerzity dlouhodobě vítá. Pořád však řada součástí má málo programů akreditovaných v cizích jazycích, zvláště v angličtině. To je limitující faktor, proto se k nám zahraniční studenti právě nehrnou. Ani praktická znalost cizích jazyků u mnoha našich studentů a studentek není valná. Pořád opakovaně tvrdím, že mnozí učitelé zadávají studentům málo cizojazyčné literatury ke studiu. Když student nemá pravidelně takovou literaturu předepisovanou do seminářů a cvičení, těžko hledá motivaci ke zvládnutí odborné terminologie v cizím jazyce.
Schopnost získat „vědecké peníze“ ze zdrojů účelového, institucionálního i soukromého financování tak, aby tvořily rozhodující složku rozpočtu univerzit a jejich součástí, bude podle mého názoru jedním z kritérií, které se bude brát v potaz, až se bude nahlas diskutovat o tom, co je „výzkumné“, a co naopak „výzkumné“ být nemůže. Především s ohledem na humanitní a sociální vědy to nemůže být rozhodně kritérium jediné, ale i tak bude velmi důležité. Ostatně na všech jednáních kolegia rektora a poradách vedení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích o tom hovořím nejméně dva roky.
Je tady ovšem ještě další moment, kdy nám Evropa šlape na paty. Tím jsou způsoby zkoušení a klasifikace. Na přidělování mínusů ke známkám si někteří vyučující se skřípěním zubů pomalu zvykají. Více času asi bude vyžadovat příklon k pravidelnému písemnému ověřování znalostí, k pravidelnému hodnocení dílčích tvůrčích aktivit posluchačů a k pravidelnému posuzování kratších literárních útvarů, které by měly nahradit často zbytečně dlouhé seminární práce, kterých se leckde zadává příliš mnoho. Novými nároky na formy atestací pochopitelně rozbíjíme vžité stereotypy některých učitelů.
To, že budou univerzitní součásti „výzkumné“ a součásti „nevýzkumné“, se pozvolna zdá být skutečností. Nemyslím si ovšem, že hranici mezi nimi udělá „někdo nahoře“. Tu budoucí hranici si vytváříme sami svou každodenní tvůrčí činností a jejími měřitelnými výsledky. Mohu potvrdit, že pro „výzkumné“ i „nevýzkumné“ součásti bude na naší univerzitě místa dost, přestože jejich poslání se bude zcela jistě odlišovat rovněž v pedagogické oblasti, ale to zřejmě hodně předbíhám...
Přiblížila se doba, kdy vysokoškolští posluchači a posluchačky budou hodnotit své profesory, docenty a odborné asistenty nejen podle míry jejich „vědeckosti“, ale především podle jejich pedagogických schopností. Budou se ptát, co je naučili, čím je vybavili do praxe, jak prohloubili jejich schopnost samostatně pracovat v profesích, které si zvolili jako předmět svého vysokoškolského studia. Bude je více zajímat prostředí, v němž studují, úroveň knihoven a počítačových
Jihočeská univerzita zaznamenává rozvoj také v oblasti mezinárodní spolupráce – studenti bakalářské biologické chemie na přírodovědecké
4/
sítí, způsoby přednášení a vedení cvičení. Do centra pozornosti se totiž rychle dostává to, co bych nazval vysokoškolskou didaktikou, tedy přiměřeným přenosem vědeckých poznatků do forem vysokoškolské výuky. Ve srovnání se zahraničím v tomto ohledu české vysoké školství hodně zaspalo!
dinělých případech zajímavý mezifakultní obor ohrožen jenom tím, že se děkani nejsou vzhledem k úzké optice fakultních zájmů schopni shodnout na rozdělení dotace, která přichází na financování studentů. Míru shody pak musí bohužel určovat – či spíše receptem ordinovat – rektor. Také v tomto případě by měly dílčí zájmy ustoupit prospěchu silného a konkurenceschopného celku!
Pro příští akademický rok připravila Jihočeská univerzita více než dvacet nových studijních oborů, všechny součásti univerzity již mají doktorská studia. Měla by být příprava nových oborů spíše pravidlem?
Akreditační komise v nedávné době vyjádřila souhlas s žádostí o akreditaci Rybářství jako oboru habilitačních řízení a řízení ke jmenování profesorem na výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém. Od počátku svého působení na místě rektora kladete velký důraz na kvalifikační strukturu, činnost vědeckých škol kolem renomovaných profesorů, přiznávání habilitačních a profesorských práv na univerzitě, a podobně. Lze říci, že se v této oblasti situace na Jihočeské univerzitě rozvíjí uspokojivě?
To, že mají všechny součásti univerzity doktorská studia, mne pochopitelně velmi těší. Udělení akreditací doktorským programům ale vyžaduje neustálou bdělost. Jde mi zejména o kvalitu doktorských disertací. V tomto případě si myslím, že méně doktorandů a doktorandek rozhodně znamená více nové kvality. Doktorské studium má vychovávat skutečnou vědeckou elitu, proto nesmí být v žádném případě masové! Nároky na školitele, intelektuální potenciál doktorandů, jejich teoretickou i jazykovou výbavu a individuální práci s nimi nesmírně rostou.
Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický se pod vedením pana profesora Linharta proměnil v mimořádně kvalitní pracoviště naší univerzity. Udělení habilitačních a profesorských práv považuji za přirozený důsledek vědeckého a pedagogického směřování tohoto ústavu. Pan profesor dal ústavu jasný směr vědeckého rozvoje, stanovil výzkumné priority, obklopil se mladými, velmi dobře kvalifikovanými a nadšenými vědci, kterým se daří získávat v těžké konkurenci institucionální i účelové prostředky na financování vědy. Kolega Linhart navíc ústav výrazně otevřel směrem do zahraničí a vybudoval dobré partnerské vztahy s rybářskými institucemi v České republice. S pomocí svých nejbližších spolupracovníků vytvořil kolem sebe dobře fungující vědeckou školu mezinárodního významu. To, co dosud pan profesor Linhart vykonal, to je skutečně cesta k nové kvalitě, která může sloužit v mnoha ohledech jako vzor pro ostatní. Když jsem se 1. února 2008 zúčastnil společně se svým tajemníkem shromáždění pracovníků vodňanského ústavu, byl jsem mile potěšen nejen představenými výsledky tvůrčích činností, ale také kolegiální atmosférou, přátelským prostředím, nadšením pro věc a pěknými osobními vztahy. Přišel jsem do fungující instituce, kde se mi líbilo. K udělení habilitačních a profesorských práv Výzkumnému ústavu rybářskému a hydrobiologickému Jihočeské univerzity upřímně blahopřeji! -hb-
Mladí vědci musí obstát v konkurenčním prostředí aspoň evropské vědy. Tento rozměr musí provázet jejich doktorské studium. Pokud tomu tak není, brzy propadnou deziluzím. Ale to by měli vědět především jejich školitelé. Jestliže školitel neobstál v rámci svého oboru v zahraniční konkurenci, nemůže být podle mého názoru dobrým školitelem. Průměrný školitel vyškolí zase jen průměrného adepta vědy. Předpokládám, že v blízké budoucnosti budou doktorská studia vázána výlučně na „výzkumné“ součásti, avšak opět nechci příliš předbíhat. Co se týče zvyšování počtu nových studijních oborů, jsem přece jen trochu na rozpacích. Ani v tomto případě není třeba soutěžit a připravovat neustále nové akreditační materiály. Součásti univerzity by měly podle mého názoru více sledovat vzdělávací trh, zájem maturantů a maturantek, potřeby široce pojatého regionu. Dokážu si představit některé studijní obory v útlumu, u jiných bych naopak neváhal zvýšit kapacitu podle poptávky a lidského potenciálu pracovišť. K čemu jsou katedry bez studentů a bez výzkumu? Byl bych ovšem velmi nerad, kdyby součásti podléhaly nesmyslným módním vlivům a předělávaly obsah studijních oborů podle žebříčků hitparád. Že v takových hitparádách zaujímají první místa slůvka „mediální“ a „marketingový“, už zjistila dokonce Akreditační komise. Naopak nové příležitosti vidím nejen v přeshraničních oborech, ale také v oborech mezifakultních uvnitř univerzity. Je mi ovšem líto, když je v oje-
5/
JIHOČESKÁ UNIVERZITA ZAČALA STAVĚT
knihovní a informační služby nejenom akademické obci univerzity, ale i široké veřejnosti. Slavnostní zahájení stavby po předchozím předání staveniště firmě (31. 3.) se konalo 2. dubna 2008. Za účasti řady hostů byl položen základní kámen, konala se tisková konference a prezentace urbanistické studie rozvoje univerzitního kampusu a nových staveb.
V souvislosti s plánovanou výstavbou Jihočeské univerzity - pavilonů Filozofické fakulty s rektorátem a univerzitní knihovny v kampusu Jihočeské univerzity ve Čtyřech Dvorech byla 13. března 2008 na Jihočeské univerzitě podepsána Smlouva o dílo mezi Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a firmou Zlínstav, a.s., Zlín.
Slavnostní poklep základního kamene
Jihočeská univerzita zveřejnila kromě dílčích informací k výstavbě obsažnější článek s architektonickou studií budov v č. 2/2005 na s. 12-13. Následující číslo časopisu se bude aktuálnímu tématu věnovat podrobněji.
Rektor Jihočeské univerzity prof. V. Bůžek a Ing. P. Kabát, místopředseda představenstva Zlínstav, a.s. foto -hb-
-hb-
České Budějovice univerzitní město
Smlouvu podepsali rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., a Ing. Petr Kabát, místopředseda představenstva. Za stavební společnost se podpisu dále zúčastnil pan Jiří Stacke, vedoucí zakázky a člen dozorčí rady. Za Jihočeskou univerzitu byli přítomni prorektor pro rozvoj prof. RNDr. Pavel Tlustý, CSc., vedoucí investičního oddělení Ing. Jana Válková a technik IO pan Milan Tobiáš (viz foto).
Po podpisu smlouvy
foto V. Pancer
V březnu roku 2005 byla podepsána Smlouva o vzájemné spolupráci mezi Jihočeskou univerzitou a statutárním městem České Budějovice. Podpisem se strany zavázaly k vzájemné prezentaci univerzity a města v tuzemsku a v zahraničí, i v rámci vztahů s partnerskými městy. Smlouva zahrnovala též příslib statutárního města umístit při instalaci nového informačního systému označení „UNIVERZITNÍ MĚSTO“ na hlavních příjezdových komunikacích do Českých Budějovic.
foto -hb-
Předmětem smlouvy je realizace nové výstavby Jihočeské univerzity - pavilonu Filozofické fakulty s rektorátem a pavilonu univerzitní knihovny v prostoru kampusu univerzity ve Čtyřech Dvorech v Českých Budějovicích. Výstavba je situována podél Branišovské ulice. Budovaný pavilon Filozofické fakulty s rektorátem je určen pro výuku a zázemí ústavů a děkanátu fakulty a dále jako administrativní prostory rektorátu univerzity. Pavilon univerzitní knihovny bude poskytovat
foto -jv-
Od 22. února t.r. je nové označení na pěti příjezdových trasách od Prahy, Brna, Plzně, Českého Krumlova a Nových Hradů skutečností. O podpisu smlouvy informovala Jihočeská univerzita 1/2005, s. 16.
6/
Studijní možnosti na Jihočeské univerzitě Den otevřených dveří 2008
Prezentace studijních možností a nových oborů
Jihočeská univerzita pořádala 25. ledna pro zájemce o vysokoškolské studium zahajované v akademickém roce 2008/2009 Den otevřených dveří. Na sedmi fakultách a ústavu fyzikální biologie v Nových Hradech byl připraven celodenní program.
Z tiskové konference Na Den otevřených dveří navazovala tisková konference pořádaná 31. ledna v českobudějovickém Press klubu jihočeských novinářů. Cílem bylo představit studijní možnosti a nové obory na Jihočeské univerzitě pro akademický rok 2008/2009.
Ze strany veřejnosti je o možnost prohlédnout si běžně nedostupná vysokoškolská pracoviště vzrůstající zájem. V roce 2006 univerzitu při této příležitosti navštívilo kolem tří a půl tisíce návštěvníků, loni i letos jich přišlo téměř pět tisíc.
Konference se za vedení Jihočeské univerzity zúčastnili prorektorka pro celoživotní vzdělávání doc. Jana Šemberová a prorektor pro studium prof. Zdeněk Brandl. Fakulty zastupovali: PhDr. Pavel Král, děkan filozofické fakulty, doc. Alena Hošpesová, děkanka pedagogické fakulty, prof. Libor Grubhoffer, děkan přírodovědecké fakulty, doc. Jiří Kašný, děkan teologické fakulty, prof. Miloslav Šoch, děkan zemědělské fakulty, doc. Adéla Mojžíšová, proděkanka zdravotně sociální fakulty a RNDr. Renata Klufová, proděkanka ekonomické fakulty.
Hosté si prohlédli jednotlivé fakulty včetně specializovaných učeben a laboratoří. Odborní pracovníci jim podávali podrobné informace o studijních oborech, hovořili o podmínkách studia v zahraničí, informovali o možnostech vědeckého bádání. Součástí dne bylo i promítání filmů s biologickou tématikou a příležitost besedovat se stávajícími studenty univerzity. V Nových Hradech byla umožněna prohlídka biotechnologické haly a odborných učeben Ústavu fyzikální biologie JU. Na všech součástech univerzity se konaly také odpolední bloky prohlídek.
Prorektor pro studium prof. Zdeněk Brandl zahájil informací o aktuálních změnách na univerzitě, hovořil mimo jiné o dokončení restrukturalizace studia na tříleté bakalářské a navazující dvouleté magisterské obory, o zpřehlednění struktury univerzity, o novinkách týkajících se studia učitelství pro střední školy. Zástupci fakult charakterizovali zaměření a aktuální cíle svých součástí, v druhé části představili studijní možnosti s důrazem na 21 nových studijních oborů. Konferenci zakončila doc. Jana Šemberová prezentací zaměřenou na systém celoživotního vzdělávání na univerzitě. Tomuto tématu se bude obsažněji věnovat příští číslo Jihočeské univerzity.
Následující přehled je výčtem studijních oborů, o které se v průběhu dne zájemci nejvíc zajímali; vychází z informací studijních proděkanů fakult. Ekonomická fakulta - Obchodní podnikání / Filozofická fakulta - Historie, Archeologie, Archivnictví a nový obor Dějiny umění / Pedagogická fakulta - Učitelství pro mateřskou školu a psychologie / Přírodovědecká fakulta - nově akreditované obory a přeshraniční obor Biologická chemie (ve spolupráci s Keplerovou univerzitou v Linci, letos první studenti) / Teologická fakulta - Sociální a charitativní práce a Pedagogika volného času / Zdravotně sociální fakulta - Všeobecná sestra a Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory, Fyzioterapie, Zdravotnický záchranář, Sociální práce ve veřejné správě, Prevence a rehabilitace sociální patologie, Porodní asistentka / Zemědělská fakulta – Agropodnikání, Agroekologie, Biologie a ochrana zájmových organismů, Zemědělství.
Z prezentací jednotlivých fakult byly zřejmé některé společné cíle, například důraz na rozvoj studentských a učitelských mobilit, zvýšení počtu zahraničních studentů a pedagogů působících na Jihočeské univerzitě, posílení spolupráce s vybranými zahraničními univerzitami, realizace a příprava nových přeshraničních oborů, a rovněž otázky týkající se dokončení postupné restrukturalizace studia učitelství pro SŠ (přehlednost struktury univerzity i fakult).
V minulých letech byl největší zájem o obory ekonomické, filozofické, o obory se zdravotně sociální tématikou a rovněž o studium cizích jazyků. Termín pro přijetí přihlášek ke studiu do prvních ročníků pro akademický rok 2008/2009 byl 14. (FF JU, PF JU) a 15. března 2008 (ostatní fakulty).
7/
Jihočeská univerzita připravila 21 nových studijních oborů
• Přírodovědecká fakulta - bakal. Aplikovaná informatika, Měřicí a výpočetní technika, Fyzika a dvouoborová Fyzika pro vzdělávání; navazující mag. Učitelství biologie pro střední školy, Učitelství fyziky pro střední školy;
V loňském akademickém roce bylo akreditováno 18 nových studijních oborů, pro nadcházející akademický rok nabízí Jihočeská univerzita 21 nových studijních oborů, které připravilo šest ze sedmi fakult univerzity.
• Teologická fakulta - bakal. Humanistika, Náboženské vědy; navazující mag. Pedagogika volného času;
• Ekonomická fakulta - bakal. Ekonomická informatika, navazující mag. obor Management of Regional Development (výuka v angličtině);
• Zemědělská fakulta - bakal. Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině, Agropodnikání, Dopravní a manipulační prostředky;
• Filozofická fakulta - bakal. Dějiny umění, navazující mag. Archeologie;
• Zdravotně sociální fakulta - nové obory připravuje k akreditaci.
• Pedagogická fakulta - bakal. obory: Informační technologie ve vzdělávání, Učitelství odborných předmětů, Základy výrobní techniky se zaměřením na vzdělávání; navazující mag. Výpočetní technika s elektronikou pro 2. stupeň ZŠ, doktorské studium Pedagogická psychologie;
Novým studijním oborům se podrobně věnuje článek Jihočeská univerzita připravila pro příští akademický rok 21 nových studijních oborů na s. 18-26.
Ekonomická fakulta JU byla zřízena k 1. 1. 2007. Přírodovědecká fakulta vznikla 1. 8. 2007 transformací Biologické fakulty. 3 Filozofická fakulta JU byla zřízena k 1. 1. 2006. 1 2
8/
NA AKTUÁLNÍ TÉMA CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ OTÁZKY PRO... NA JIHOČESKÉ UNIVERZITĚ prorektora pro studium Úspěšné ukončení projektu
prof. RNDr. Zdeňka Brandla, CSc.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích úspěšně ukončila realizaci projektu s názvem „Rozvoj a zkvalitnění celoživotního vzdělávání na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích“, reg. číslo CZ. 04.1.03/3.2.15.2/0314, který byl podpořen v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, opatření 3.2.
MŠMT zaregistrovalo k 29. lednu 2008 nový Stipendijní řád Jihočeské univerzity. Jsou v něm zásadní změny oproti předchozímu znění, na které by měli brát studenti, popřípadě zpracovatelé jednotlivých agend obzvlášť zřetel? Nedošlo k žádným změnám pravidel. Ubytovací i sociální stipendium pokračuje podle dosavadních pravidel. Mění se jen postup vydávání potvrzení o nároku na sociální stipendium úřady státní sociální podpory. Nárok teď není odvozen od určitého typu přídavku na dítě, ale přímo od naplnění dosavadního kritéria pro tento přídavek, to jest příjmu na jednoho člena rodiny v předchozím kalendářním roce, nižšího než 1,5 násobek životního minima. Na základě této skutečnosti vydá příslušný úřad studentovi (na jeho žádost a na základě potvrzení školy, že je i v dalším akademickém roce studentem vysoké školy) potvrzení, které platí pro 21 měsíců následujících po posuzovaném kalendářním roce. Tedy třeba v září 2008 na akademický rok 2008/2009 podle situace rodiny v roce 2007. Podstatnou změnou je, že student může dostat pouze jediné takové potvrzení pro daný rok. Nelze tedy žádat o sociální stipendium na více vysokých školách současně. To bylo dříve možné.
Cílem projektu bylo především zvýšení kvality stávajících produktů, rozšíření nabídky dalšího vzdělávání pro akademické pracovníky na JU a realizace vzdělávacích aktivit pro uvedenou cílovou skupinu. V rámci tohoto projektu byla posílena institucionalizace celoživotního vzdělávání na univerzitě a bylo proškoleno 240 akademických pracovníků v 7 vzdělávacích modulech, které byly vytvořeny podle jejich požadavků a možností. Účastníci projektu měli možnost absolvovat vzdělávací aktivity rozšiřující jejich IT kompetence (Obsluha PC dle ECDL, MS Project), manažerské dovednosti (Týmová spolupráce a motivace v týmu, Rétorika), usnadňující jim vědecko výzkumnou činnost (Statistické zpracování vědeckých dat), zlepšující orientaci v pomoci plynoucí z EU (Evropská unie - příprava a řízení projektů na vysoké škole) a prohlubující znalosti z oblasti pedagogiky (Moderní pedagogika a didaktika). Akademičtí pracovníci se mohli účastnit vzdělávání v několika bězích a byla jim nabízena různá intenzita výuky. V rámci projektu byly rovněž vytvořeny studijní texty, které respektovaly vysokou odbornost cílové skupiny. Významnou aktivitou byla závěrečná konference projektu vztahující se k propagaci Evropské unie, Evropského sociálního fondu a konkrétních výsledků projektu.
Z jednání se studijními proděkany ohledně ubytování na kolejích vzešel na vedení univerzity požadavek na přednostní ubytování případných žadatelů s průkazem ZTP a na vyčlenění 40 míst na kolejích KaM JU pro doktorandy (se samostatným pořadníkem). S požadavky byl vysloven souhlas. Dá se tedy říci, že je univerzita zcela připravena poskytovat potřebné zázemí jak tělesně hendikepovaným studentům, tak doktorandům, jejichž studium patří také k prioritám rozvoje školy?
Projekt významně přispěl k rozvoji aktivit celoživotního vzdělávání na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, jejich propagaci uvnitř organizace i navenek, k posílení zájmu o celoživotní učení a k otevření cesty pro realizaci projektů evropské spolupráce.
Z ubytovací kapacity kolejí byla oddělena polovina pro nové studenty nastupující na univerzitu. Těmito místy disponují přímo jednotlivé fakulty, které dostaly místa podle klíče odvozeného z loňských počtů žadatelů z prvních ročníků.
Projekt byl podpořen Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Ze zbytku bylo vyčleněno 40 míst do samostatného pořadníku pro doktorandy. Přednostně také budou ubytováni případní handicapovaní žadatelé z druhého a vyšších ročníků s průkazem ZTP. Místa pro běžné žadatele i místa v samostatném pořadníku doktorandů bude správa kolejí KaM přidělovat na základě dojezdové vzdálenosti žadatelů. -hb-
Ing. Veronika Vávrová, Ph.D., Centrum celoživotního vzdělávání JU
9/
Mezinárodní spolupráce Jihočeské univerzity
Otázky pro… prorektora pro zahraniční vztahy prof. PaedDr. V. Papouška, CSc. Studijní pobyt v zahraničí by měl být zejména u studentů doktorských oborů věcí prestiže Jihočeská univerzita umožňuje studentům i akademickým pracovníkům zapojit se do celkem širokého pole mezinárodních aktivit. Od akademického roku 1998/1999 mají pedagogové a studenti univerzity možnost vyjíždět na studijní a výukové pobyty v rámci vysokoškolského vzdělávacího programu Evropské unie Erasmus. Je podle Vás, pane prorektore, množství využívaných příležitostí k výjezdům za zkušenostmi a poznáním na Jihočeské univerzitě optimální? Postupně stále více pedagogů i studentů Jihočeské univerzity vyjíždí v rámci Erasmu do zahraničí. Potěšitelné je i to, že se navyšuje počet zahraničních studentů a pedagogů, pro něž je také Jihočeská univerzita atraktivní. Zda můžeme být spokojeni – to je otázka poněkud problematická. Bylo by dobré, kdyby se podařilo dosáhnout stavu, kdy budou mít všichni studenti doktorských programů zahraniční zkušenost. To by se mělo týkat i značné části studentů magisterského studia. Nicméně u doktorského studia považuji účast na zahraničním pobytu téměř za povinnost. Máte přesné informace o tom, jak kvalitní a efektivní jsou místa pobytů studentů a pedagogů? Rozhodli jsme se tento rok podívat se na kvalitu a efektivitu zahraničního působení jak u studentů, tak u pedagogů, abychom zjistili, jak prestižně jsou naši vyslanci v zahraničí přijímáni a jak jsou schopni a ochotni tam působit. To samozřejmě není nějaký typ dohledu. Chceme si jen udělat jasný obrázek o podmínkách na hostitelských univerzitách, stejně jako o škále činností, které tam naši pedagogové a studenti vykonávají. Program Erasmus je zaměřen na státy Evropské unie, ovšem v rámci mobilit mohou jezdit příslušníci akademické obce univerzity i do dalších zemí. Jaké lokality jsou žádané a jaké doporučujete Vy? Pro mě je velmi důležité, abychom umožnili výjezdy studentům i mimo EU jak směrem na východ, tak ještě dále na západ – konkrétně do USA. Americké univerzity jsou důležité z více důvodů. Sám jsem tam nějaký čas strávil, a tedy mohu porovnávat. Tak především student, který přijede se zkušeností z USA, je obvykle velice dobře připraven i na praktický život a celou řadu věcí dokáže řešit velmi rychle. Je tomu tak proto, že systém amerických univerzit je méně ochranitelský, student je odkázán více na sebe a své schopnosti, než je tomu v rámci EU. Proto
se domnívám, že není ani tak důležité na jakou univerzitu v USA student jede, ale především je důležitá zkušenost a poznání, že se tam dokáže uplatnit, zařídit si základní věci a domluvit se na nich. Toto je velikým vkladem pro jeho budoucí kariéru. Proto jsou pobyty v USA jednou z priorit, kterou bychom rádi dále rozvíjeli.
Výjezdy do zahraničí si zajišťují a koordinují výhradně fakulty a ústavy univerzity? Ano, jde o záležitost fakult, resp. univerzitních pracovišť. Většinou je spolupráce postavena na osobním kontaktu jednotlivých pracovníků, kteří jsou schopni si stáže a jejich realizaci domluvit. Samozřejmě intenzita a možnosti, které konkrétní součást univerzity nabízí, jsou odvislé od schopnosti kontaktovat pracoviště v zahraničí a komunikovat s ním. Tradičně jsou proto na tom velmi dobře pracoviště, která mají jazykové zázemí – přírodovědecká fakulta, filozofická fakulta, a některá další. Například na ústavu bohemistiky máme v současné době možná více smluv a tedy i možností pobytů, než jsme schopni obsadit. Studenti si mohou vybrat z široké nabídky studijních míst. Prakticky všechny součásti univerzity jsou ale nějakým způsobem zapojeny do výměnných programů a jsem rád, že zásadní rozdíly zde nejsou. Je nutné za určitých okolností z pozice prorektora pro zahraniční vztahy do těchto dvoustranných vztahů vstupovat? Tato otázka je výhradní záležitostí součástí a jejich schopnosti komunikovat se zahraničím. My jsme především správcem programu Erasmus, kdy je naší povinností monitorovat, jakým způsobem výměny probíhají, jestli probíhají korektně a podle smluv. Aktivity v tomto ohledu jsou záležitostí pracovišť. Jak „zajímavou“ univerzitu jsou si jednotlivá pracoviště schopna vybrat a jak „zajímavá“ univerzita je s nimi schopna komunikovat – to je především záležitostí odborníků
10/
Zahraniční studenti, kteří k nám přijíždějí, zjišťují, jaká jsme univerzita, jaké jsme město, zdali by bylo možné nebo dobré zde později studovat. Počet letních škol se rok od roku zdárně rozvíjí, i když - představoval bych si číslo ještě větší. V současné době jsou letní školy provozovány především na filozofické fakultě, přírodovědecké fakultě a ústavu fyzikální biologie. Vím o přípravách letní školy na ekonomické fakultě. Budu rád, když se další součásti univerzity k této aktivitě v budoucnu připojí a uvědomí si, že právě letní školy mohou do budoucna přinést zajímavé zahraniční kontakty i studenty, kteří budou studovat v jejich řádných programech. Každá z institucí by měla mít letní školu, kdy je sama sebe schopna představit pro zahraničí, prezentovat se studentům, kteří mají zájem o nějaký atraktivní obor, který se na dané součásti nabízí. -hb-
a vědců z jednotlivých pracovišť. Jak jsem již říkal, prioritní je pro nás Evropa a dále pro nás bude důležité prohlubování zaměření na USA, ale i na země na východě – pro studenta může být zajímavé získat zkušenosti také např. z ruských univerzit, a podobně. Zmínil jste, že považujete v podstatě za povinnost, aby studenti doktorského studia absolvovali stáž v zahraničí. Uvažujete např. o zvýhodnění, resp. penalizaci studentů, kteří stáž neabsolvují? Myslím si, že tato věc je v kompetenci jednotlivých lidí, kteří spravují doktorské programy. Je dlouhodobě těžko představitelné, aby student doktorského studia, absolvent s titulem Ph.D. uváděl, že nemá žádnou zahraniční zkušenost, nemá žádnou publikaci v zahraničí. Věda je univerzální záležitost, je bez hranic a mělo by být věcí prestiže konkrétního pracoviště, že jeho doktorandi mají zahraniční zkušenost. Je to také otázka hodnocení doktorského programu - pokud studenti nemají potřebu vyjíždět do zahraničí, připadá mi to zvláštní. Počet přijíždějících studentů i pedagogů na Jihočeskou univerzitu je závislý na tom, jaké programy v angličtině v dalších světových jazycích jsou jednotlivá pracoviště schopna nabídnout. S tím souvisí i řada dalších, prakticky zaměřených záležitostí. Kdo je v rámci univerzity schopen zahraničním studentům pomoci orientovat se v našem systému, ve škole, ve městě, a podobně?
International Student Club Jihočeské univerzity (ISC) je dobrovolnická studentská organizace při zahraničním oddělení rektorátu JU. Klub byl založen 1. 6. 2007, činnost zahájil v zimním semestru 2007/2008. Jeho hlavním posláním by měla být pomoc zahraničním studentům, kteří přijíždějí na JU v rámci programu Sokrates/ Erasmus nebo jiných výměnných a stipendijních programů. Člen klubu funguje jako průvodce (mentor/tutor) zahraničního studenta (kontakt před příjezdem, setkání v prvních dnech příjezdu, seznámení se s chodem univerzity, fakulty, registrace v knihovně, informace o výuce a nabídce kurzů, orientace ve městě, předání informačních materiálů, a podobně). Mentor zůstává se zahraničním studentem v kontaktu po celou dobu jeho pobytu jako jeho „první pomoc“. Jak se stát mentorem? O přihlášku si mohou zájemci napsat na e-maily koordinátorů klubu, případně si ji stáhnout na internetových stránkách isc.jcu.cz.
Jsme velmi rádi, že se nám podařilo založit a provozovat Mezinárodní studentský klub JU (ISC JU), který je založen na systému dobrovolníků, kteří jsou připraveni a ochotni postarat se o zahraniční studenty, dělat jim tutory, pomáhat jim při běžném vstupu do života v Českých Budějovicích a na univerzitě. Myslím si, že klub je provozován velmi dobře, je aktivní a jeho výsledky jsou nesmírně potěšující. Hledáme nyní ve spolupráci s Evropským vzdělávacím centrem prostory. Vypadá to, že během jara se nám podaří záležitost vyřešit a studentský klub získá velmi pevné zázemí. Zahraniční oddělení je připraveno podporovat činnost klubu velice intenzivně. Další velmi důležitou aktivitou univerzity na poli zahraničních kontaktů jsou letní školy. Komu jsou určeny a jaký je o ně zájem?
Mobility studentů a akademických pracovníků v rámci programu Socrates/Erasmus
Počet vyslaných studentů Počet vyslaných ak. pracovníků Počet přijatých studentů počet přijatých ak. pracovníků P
2003/2004
2004/2005
2005/2006
2006/2007
105
133
148
205
56
58
82
100
6
10
13
17
17
21
18
15
11/
Zásadní objev jihočeských biologů v prestižním Nature Objeven předchůdce parazitických prvoků způsobujících malárii Vědci z Jihočeské univerzity – Přírodovědecké fakulty a Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., ve spolupráci s australskými, americkými a britskými vědci objevili řasu, která je společným předchůdcem parazitických prvoků způsobujících malárii nebo toxoplazmózu. Jejich objev je zásadní pro objasnění vzniku parazitismu a hledání nových léků proti malárii. Redakce Jihočeské univerzity požádala ředitele Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., prof. Tomáše Scholze, hlavního autora objevu Ing. Miroslava Oborníka z Laboratoře molekulární taxonomie, společného pracoviště PaÚ a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, a děkana přírodovědecké fakulty prof. Libora Grubhoffera, aby objasnili, v čem spočívá podstata a unikátnost tohoto objevu.
se Nature byl objev chromery zmíněn i v redakcí vyžádaném komentáři jedné z vůdčích osobností současné evoluční biologie, Patricka Keelinga. Jako ředitel instituce, z níž autoři vzešli (Miroslav Oborník je spolu s Robertem Moorem, který prvoky z korálů izoloval, jedním ze dvou senior authors, tedy prvních autorů, kteří nejvíce přispěli ke vzniku práce), považuji zmíněný nález za opravdu mimořádný a oceňuji kromě skvělé kvality vlastní vědecké práce také aktivního zapojení studentů do výzkumného týmu i důraz na mezinárodní spolupráci. Všem autorům opravdu upřímně blahopřeji a přeji i v budoucnu hodně úspěchů při bádání nad neodhalenými tajemstvími života. prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc., ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i.
Fotosyntetický předchůdce malárie
Kromě kvality vlastní vědecké práce oceňuji aktivní zapojení studentů a důraz na mezinárodní spolupráci Zástupci kmene Apicomplexa (výtrusovci), který je součástí velké skupiny protist zvané Alveolata, jsou velmi významnými cizopasníky člověka a hospodářských zvířat, včetně původce malárie, které ročně podlehnou statisíce lidí. Přítomnost nepigmentovaného sekundárního plastidu u těchto prvoků, organely, jenž umožňuje fotosyntézu u příbuzných obrněnek, naznačila fotosyntetický původ výtrusovců. Čtyři mladí pracovníci z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zásadní měrou přispěli k objasnění původu nejstarších zástupců zmíněného kmene Apicomplexa. Ve spolupráci s australskými, americkými a britskými vědci prokázali pomocí molekulárně-fylogenetických a ultrastrukturálních metod, že nenápadný prvok z mořských korálů u břehů Austrálie je spojujícím článkem mezi obrněnkami a současnými parazity z kmene Apicomplexa. Zmíněný prvok byl nazván Chromera velia a byl pro něj navržen zcela nový kmen organismů, Chromerida. Popis nového, pro další studium evoluce parazitických zástupců protist mimořádně důležitého organismu, byl zveřejněn v prestižním časopise Nature. Význam objevu, který by mohl mít v dohledné budoucnosti i dosah do boje proti původcům lidských parazitárních onemocnění včetně malárie, je zdůrazněn také tím, že v časopi-
Prvoci kmene Apicomplexa (česky výtrusovci) jsou významnými parazity živočichů. Způsobují vážná onemocnění člověka, volně žijících i hospodářských zvířat. Mezi nejdůležitější pak patří malárie (původce Plasmodium falciparum), která zabije ročně přes milion lidí, a toxoplasmóza (původce Toxoplasma gondii), teratogenní parazit ohrožující především těhotné ženy a jejich plod, případně imunosuprimované pacienty. Asi před deseti lety vědci odhalili přítomnost pozůstatku plastidu, fotosyntetické semiautonomní organely, v nezelené buňce parazita. Tento fakt pak vedl ke dvěma závěrům. Zaprvé, vzhledem k tomu, že je tento nefotosyntetický plastid pro parazita nepostradatelný, představuje ideální cíl pro antimalarickou terapii. Pokud by byla tato terapie cílena na metabolickou dráhu v plastidu, mohla by úspěšně zabít parazita a nepoškodit živočišného hostitele, který plastidy neobsahuje. Zadruhé, předek výtrusovců musel být fotoautorof, tedy vlastně fotosyntetická řasa. Tento prapředek výtrusovců však byl až donedávna čistě hypotetický. Podařilo se nám ve spolupráci s kolegy z Austrálie, USA a Skotska tohoto tajemného fotosyntetického předchůdce výtrusovců nalézt a molekulárně jej charakterizovat. Předně, fotosyntetický prvok nazvaný Chromera velia byl izolován z korálů a pravděpodobně jde o jednoho z prvoků vytvářejících symbiotické vztahy s těmito velmi starými živočichy. Nicméně izolované stádium je volně žijící, nepohyblivá, zeleno hnědá koule o průměru 5-8 μm. Chromera obsahuje řadu morfologických znaků typických pro výtrusovce, je k nim blízce příbuzná na základě molekulárně
12/
fylogenetické analýzy a navíc používá v plastidu unikátní nekanonický genetický kód. Tento znak nebyl dosud nalezen v žádném jiném fotosynteticky aktivním plastidu a Chromera jej sdílí výhradně s výtrusovci. Dle našeho odhadu je Chromera velia velmi starý organismus, který se od společné vývojové větve výtrusovců oddělil před 750 miliony lety. To odpovídá dosavadním pohledům na stáří výtrusovců postaveným na molekulárním datování.
Fotosyntetický prvok Chromera velia izolovaný z korálů u pobřeží Austrálie foto archiv M. Oborníka
Přestože je význam tohoto prvoka převážně teoretický, lze očekávat i jisté praktické výstupy. Testování léků proti malárii je, vzhledem k nutnosti používat Plasmodium, poměrně obtížné. Prvoci rodu Plasmodium jsou totiž obligátními parazity a jejich pěstování zcela jistě není triviální záležitostí. Předpokládáme, že by použití prvoka Chromera velia v prvním testování perspektivních antimalarických látek celý proces výrazně zlevnilo. O objevu referuje poslední číslo časopisu Nature (451). Ing. Miroslav Oborník, Ph.D., Laboratoř molekulární taxonomie, společné pracoviště Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., a Přírodovědecké fakulty JU
Fotosyntetizující malárie? Zásadní podíl na objevu nového organismu mají rovněž studenti přírodovědecké fakulty Připojuji se s velikou gratulací našim tak mimořádně úspěšným kolegům, kteří publikovali v jednom z únorových čísel prestižního týdeníku Nature objev nového organismu, řasy pojmenované Chromera velia.
vzpomněl na mezinárodních konferenci „International Society for Evolutionary Protistology“, jejímž uspořádáním byl poctěn Parazitologický ústav AV ČR v roce 2000 (zejména přičiněním kolegy Julia Lukeše). Byla to mimořádně úspěšná konference, které se zúčastnila snad všechna významná světová esa evoluční biologie jednobuněčných organismů/protistologie. A tam jsem také poprvé na jednom z příspěvků pochopil, jak obrovskou ambicí je v této branži nalézt nějaký dosud žijící fotosyntetizující organismus, který by byl oním prapředkem malarického plasmodia. Tehdy již totiž bylo zřejmé, že v původci malárie jsou zachovány některé geny, které opravňují k domněnce o dávné fotosyntetické aktivitě tohoto dnes již parazitického organismu. A skutečně netrvalo dlouho, pouhých několik let (a co to je proti stovkám miliónů let, které měří čas historickému vývoji organismů na naší planetě), a výzkumný tým kolem Miroslava Oborníka ve spolupráci s australskými kolegy na kýženou řasu doopravdy „kápnul“. Platí tady doslova ono Pasteurovo „štěstí přeje připraveným“, neboť Miroslav Oborník se věnuje velmi zdatně již řadu let molekulární fylogenezi jednobuněčných eukaryotických mikroorganizmů. Úspěšně rozvinul činnost společné laboratoře Parazitologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, a od samého počátku nemá nouzi o talentované a velmi motivované studenty. A tak se stalo, že zásadní podíl na tomto objevu mají také naši studenti Jan Janouškovec a Tomáš Chrudimský. První z nich už stačil získat mezinárodní zkušenosti v renomované malarické laboratoři profesorky Ulriky Mueller na University of Glasgow ve Skotsku v rámci sokratovské studentské mobility. Zapomenout však nesmím ani na Marii Vancovou, která u nás dokončila doktorské studium v loňském roce, a v současné době je klíčovou fakultní pracovnicí na poli elektronové mikroskopie. A to jsem se ještě ani nezmínil o dalším kolegovi v autorském týmu, Janu Šlapetovi, který před časem působil v parazitologickém ústavu, a dnes je již několikátým rokem úspěšným výzkumníkem v australském Sydney. Chci všem mladým kolegům touto cestou za sebe i celou přírodovědeckou fakultu poděkovat za skvělou reprezentaci a současně popřát hodně zdaru do dalšího badatelského snažení.
Jak naši kolegové prokázali, ta je společným předkem parazitických prvoků způsobujících malárii či toxoplasmózu, dvě závažná onemocnění sužující lidstvo. Při této příležitosti jsem si
13/
prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU
HLAVNÍ TÉMA: Přeshraniční obory na Jihočeské univerzitě Naplnění myšlenky prvního společného mezinárodního oboru Biologická chemie, vytvořeného na základě přirozeně se rozvíjející těsné spolupráce učitelů, badatelů a studentů Jihočeské univerzity a univerzity v Linci bylo průlomovým okamžikem v novodobé historii univerzity i regionu. Na přípravě dalších mezinárodních oborů se intenzivně pracuje.
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA • Biological Chemistry Čtenáři našeho univerzitního časopisu měli možnost sledovat, jak se rodil první přeshraniční bakalářský studijní obor Biological Chemistry. Nijak snadná přípravná fáze měla na obou stranách hranice několik pro věc zapálených kolegů, velkou podporu rektorů a vedení obou univerzit, jakož i dostatek odvahy a trpělivosti řešit postupně řadu organizačních a programových otázek, které vypadaly na první pohled jako prakticky neřešitelné. Iniciátorem a také motorem celého programu na rakouské straně je prof. Norbert Müller z Ústavu organické chemie Keplerovy univerzity v Linci.
verzity tvoří čerství maturanti. Pro naše české studenty Biological Chemistry jsme v září připravili tradiční „kolotoč“, během kterého se seznámili s řadou užitečných a praktických věcí ze života studentů na univerzitě (jak to chodí na univerzitě, kde získávat potřebné informace, databázové systémy, práce s literaturou atd.), seznámili se také se základními laboratorními technikami a návyky, dostali potřebnou dávku odborné chemické terminologie v angličtině a jeden týden intenzivního konverzačního kurzu angličtiny. Snažili jsme se skupinu našich studentů připravit na první rok náročného studia na Keplerově univerzitě v Linci co nejlépe. V závěru přípravného soustředění se naši mladí přátelé vypravili do Lince na Keplerovu univerzitu k zápisu ke studiu. Tam se jich ochotně ujala Michaela Horničáková, která přišla před několika lety ze Slovenska studovat chemii na linecké univerzitě. Pomohla jim nejenom se zápisem, ubytováním na kolejích, zřízením bankovních účtů, ale je jim stále nablízku a kdykoliv ochotna pomoci s řešením rozličných problémů studia a života v novém prostředí.
V jednom z posledních čísel časopisu Jihočeská univerzita (1/2007, s. 9, pozn. red.) jsme informovali o slavnostním zahájení společného studijního oboru Biological Chemistry - to se uskutečnilo v Linci v dubnu 2007 za účasti obou rektorů, členů vedení univerzit, významných představitelů regionálních samospráv a hospodářských a podnikatelských kruhů. Informovali jsme rovněž o vzájemných návštěvách, dnech otevřených dveří na univerzitách v Českých Budějovicích a v Linci pro zájemce o studium z obou zúčastněných zemí. Během loňského jara jsme s napětím očekávali, kolik studentů se nám přihlásí ke studiu tohoto nového experimentálního oboru, a ovšem také kolik z nich nakonec uspěje v přijímacím řízení a zapíše se ke studiu. Výsledek hned napoprvé předčil naše očekávání a po jazykovém přijímacím pohovoru jsme měli v Českých Budějovicích skupinu 17 studentů odhodlaných studovat nový atraktivní studijní obor v jazyce anglickém. Z nich se nakonec ke studiu zapsalo 12, k nimž přibylo dalších 7 rakouských studentů. V Rakousku jsou zájemci o studium přijímáni bez přijímacích zkoušek, rovněž věkové rozmezí zájemců je obvykle mnohem širší než u nás, kde naprostou většinu studentů vstupujících na uni-
Studenti při týdenním intenzivním konverzačním kurzu angličtiny foto archiv PřF JU
Začátkem semestru jsme u nás na Přírodovědecké fakultě JU uspořádali zápis do studentské matriky také pro rakouské studenty - jedná se totiž o studium s „dvojím diplomem“, rakouští studenti jsou současně také studenty Jihočeské univerzity. Vyřešili jsme řadu důležitých formalit jako ubytovací stipendium pro české i rakouské studenty, finanční příspěvek našim studentům kompenzující zvýšené životní náklady po čas celého prvního ročníku. A nakonec v rámci společného „Studijního a zkušebního řádu přeshraničního bakalářského studijního oboru Biological Chemistry s dvojím diplomem“ také kardinální otázku, totiž školné.
14/
Jako výraz nejvyšší priority rektoři obou našich univerzit rozhodli prominout školné, resp. nastavit jej na hodnotu pouhého administrativního poplatku na počátku každého semestru. A tak nic nebránilo tomu, aby naši první studenti mohli s pocity objevitelů neznámých krajin vstoupit do prvního semestru bakalářského studia Biological Chemistry na univerzitě v Linci.
budeme mít první ročník našich a rakouských studentů v Českých Budějovicích, aby zde po celý příští akademický rok pokračovali ve studiu biochemie, molekulární biologie a dalších biologických předmětů. Už se na ně moc těšíme. prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU
Začátkem semestru nás čekala další velmi příjemná společenská událost, při níž se na půdě Keplerovy univerzity v Linci sešli rektoři našich univerzit, aby za účasti obou děkanů a garantů nového studijního oboru podepsali výše uvedený dokument společných podmínek nového přeshraničního oboru. Následovala příjemná a podnětná diskuse o dalším rozvoji naší spolupráce v oblasti přírodních věd; na řadu by nyní mělo přijít navazující magisterské studium Biological Chemistry a také společný bakalářský obor Bioinformatika. Organizace studia v průběhu semestru se na univerzitě v Linci podstatně liší od našeho obvyklého systému. Jednotlivé předměty jsou vyučovány v několikatýdenních blocích, které do sebe zapadají. V rámci každého bloku je kladen důraz na procvičování látky v příslušných seminářích. To je věc, která se mi na tomto uspořádání velmi líbí - nutí studenty průběžně se připravovat, neboť v seminářích není nouze o dílčí testy. Další věc, která se mi na lineckém systému velmi zamlouvá, jsou první dva týdny na úplném začátku studia, během kterých se vyrovnávají rozdíly v základních znalostech mezi jednotlivými studenty. Zkušenost z prvního semestru potvrdila, že studium nového chemického oboru, navíc v angličtině, je velmi náročné.
Přípravný kurz laboratorních technik foto archiv PřF JU
Sleduji počínání našich studentů s velkým zájmem a velmi bedlivě, s kolegou Dr. L. Trantírkem jsme s nimi průběžně v kontaktu a řešíme případné problémy jejich každodenního života na univerzitě v Linci. Aniž bych znal v této chvíli konečné výsledky zimního semestru, mohu již teď s klidným svědomím říci, že nám naši první studenti v Linci dělají velkou radost. Od října 2008
FILOZOFICKÁ FAKULTA • Francouzská lingvistika • Evropská teritoriální studia Filozofická fakulta, která patří mezi nejmladší fakulty Jihočeské univerzity, se od samého počátku své existence zabývá nejen budováním nových českých oborů, ale i postupným konstituováním oborů přeshraničních. Je samozřejmé, že spolupráce se zahraničním partnerem a postupné vytváření společného studijního oboru trvá podstatně déle a je značně náročnější než tvorba oboru domácího. Nejdále v současné době postoupily práce na česko-francouzském magisterském oboru (joint degree master) Francouzská lingvistika, který připravuje Ústav romanistky FF JU spolu s pařížskou Katedrou obecné a aplikované lingvistiky Fakulty sociálních a humanitních věd – Sorbonne, Université Paris Descartes. Jejich společný projekt je logickým vyústěním mnohaleté vědecko-pedagogické spolupráce mezi oběma univerzitami. Nový obor, postavený na principech strukturálně funkční lingvistiky, bude patřit k excelentním, na výzkumnou práci orientovaným oborům. V rámci společného česko-francouzského studia bude možné kooperativně propojit oblasti jazykovědného výzkumu, na které se obě instituce specializují a ve kterých dosahují vynikajících výsledků na národní i evropské úrovni. Francouzské pracoviště se ve své výzkumné činnosti zaměřuje na problematiku variací a dynamiky jazykového systému a vyniká rovněž v oblasti
15/
sociolingvistiky a argotologie. Ústav romanistiky FF JU se ve své vědecké práci orientuje na kontrastivní lingvistiku, analýzu odborného jazyka a zpracování paralelních elektronických korpusů. Absolventi tohoto česko-francouzského magisterského oboru se stanou frankofonními odborníky, kteří najdou uplatnění ve všech sférách veřejného i soukromého sektoru, kde je vyžadována schopnost abstraktního myšlení o jazyce (jazyk a myšlení, jazyk a argumentace, jazyk a společnost, jazyk a počítač). Ti nejlepší získají dobrý teoretický základ pro pokračování ve studiu v doktorských programech. Nový obor bude kompatibilní s ostatními filologickými obory nabízenými na obou univerzitách, což umožní snadné rozšíření a diversifikaci kvalifikace absolventa (např. o jazykové učitelské obory).
V současné době probíhají intenzivní jednání s francouzskou stranou. Zejména je nutno vymezit konkrétní podobu předmětové skladby, kreditových dotací, personálního zabezpečení a organizace studentských a učitelských mobilit. Předpokládá se, že studenti absolvují vždy polovinu studia na partnerské univerzitě. Pokud všechna jednání a akreditační procesy v obou zemích proběhnou podle plánovaného harmonogramu, budou první studenti do nového studijního oboru přijímáni od akademického roku 2009 - 2010.
který bude přednášen v němčině a poběží celé dva semestry. Na jeho výuce se bude podílet dvanáct profesorů, reprezentujících základní disciplíny nového oboru: politologii, historii, regionální geografii, kulturologii, lingvistiku a literární historii. Také v ekonomické části studia bude jeden ze základních předmětů přednášen pasovským pedagogem. Obsahově bude tento předmět orientován na malé a střední podnikání v ČR a SRN, a to v konfrontačním, česko-německém pohledu. Německý příspěvek k výuce v Evropských teritoriálních studiích je významným obohacením tohoto připravovaného studijního oboru, jehož absolventi jakožto odborníci se značnou flexibilitou a kompetencí budou moci působit v širokém okruhu ekonomických, kulturních a společenských oblastí. Budou dobře obeznámeni se základními soudobými teoretickými poznatky o Evropské unii, jejích institucích a politice a zároveň budou disponovat prakticky uplatnitelnými politologickými, kulturními, ekonomickými, právními a samozřejmě také jazykovými znalostmi. To jim umožní efektivně pracovat v mezinárodních týmech ekonomického nebo kulturního zaměření, uplatnit se na různých pozicích v soukromém sektoru (odbor marketingu, obchodu výrobků a služeb, odbytu, péče o zákazníka) nebo ve státní správě (řízení evropských fondů, rozhodování o státních dotacích, poskytování veřejných služeb). Absolventi budou mít rovněž kompetence potřebné pro vyřizování agendy grantových projektů EU a najdou uplatnění též v oblasti vzdělávání, poradenství a osvěty, v médiích, politických stranách a mezinárodních nestátních neziskových organizacích.
Dalším studijním oborem, který vzniká na Jihočeské univerzitě zcela nově, jsou Evropská teritoriální studia. Jde o interdisciplinární obor, který bude v případě úspěšné akreditace nabízen zájemcům o studium na Filozofické fakultě JU, avšak na jehož přípravě se podílejí ještě tři další instituce. Je to Ekonomická fakulta JU, Pedagogická fakulta JU, a protože první verze Evropských teritoriálních studií bude orientována na německy mluvící země, rovněž Univerzita v Pasově. Při osobních setkáních pedagogů z jihočeské a bavorské univerzity projevili němečtí vysokoškolští učitelé velký zájem o působení v českém nově připravovaném oboru. Konkrétním projevem tohoto zájmu je čtyřhodinový předmět Europäische Kulturwissenschaft und Kulturvergleich,
V současné době jsou již jednání s německou stranou úspěšně završena, a protože i česká strana zastoupená Filozofickou fakultou JU nabídla pasovské univerzitě řadu přednášek v němčině a angličtině, jež mají být zařazeny do německých
16/
studijních programů, lze s největší pravděpodobností očekávat, že spolupráce obou univerzit bude i v budoucnu pokračovat. Konečným výsledkem této kooperace by pak mohl být společný přeshraniční studijní obor.
tovního ruchu předala. Vyskytl se zde ale problém, který spočívá v tom, že tento obor není akreditován pro bakalářský studijní program. Řešení této záležitosti bude jedním z bodů programu dubnové návštěvy děkana Sociálně-hospodářské fakulty prof. Wührera v Českých Budějovicích.
V současné době je však nutno urychleně dokončit práce na akreditačních materiálech Evropských teritoriálních studií tak, aby tento nový obor mohl být zahájen již v akademickém roce 2009 – 2010. Pokud se tyto záměry podaří realizovat, připraví Filozofická fakulta JU v dalším akademické roce dvě nové varianty tohoto studijního oboru: druhá bude obsahově, tj. obecně kulturně, ekonomicky a jazykově, orientována na románské země, třetí na země východní Evropy. prof. PhDr. Alena Jaklová, CSc., proděkanka pro vědu, výzkum a zahraniční činnost, Filozofická fakulta JU
EKONOMICKÁ FAKULTA • Hotelnictví Ekonomická fakulta pokračuje ve spolupráci se zahraničními univerzitami zejména v oblasti mobilit pedagogů a studentů, o tyto aktivity je na fakultě stále větší zájem. Širší spolupráci připravujeme s Hospodářskou fakultou Univerzity v Pasově a Univerzitou Johannese Keplera v Linci. V roce 2007 se uskutečnilo jednání mezi Ekonomickou fakultou Jihočeské univerzity, Univerzitou v Pasově a Univerzitou J. Keplera v Linci o vytvoření nového bakalářského oboru „Hotelnictví“. Předpokládáme, že by studenti ekonomické fakulty mohli studovat základní ekonomické předměty v Pasově a další rok by pokračovali v Linci, kde by šlo již o užší specializaci v oboru. Tříleté studium by zakončili na ekonomické fakultě v Českých Budějovicích. Financování by mělo být zajištěno v prvním roce díky programu Socrates Erasmus, v dalším roce pomocí rozvojových programů. Předpokládáme studium i zahraničních studentů. Absolventi najdou uplatnění v cestovním ruchu, hotelnictví a v dalších službách poskytovaných zahraničním i českým turistům. V současné době jednáme se zástupci pasovské univerzity (zejm. s prof. Dr. Kleinhenzem) o předmětech, které budeme schopni vyučovat v anglickém, případně německém jazyce. Z německé strany nám bude zaslána nabídka předmětů pro naše studenty. Další jednání na toto téma jsme naplánovali na květen.
Dále ve spolupráci s Filozofickou fakultou JU připravujeme bakalářský obor „Evropská studia“. I v tomto případě jsou do spolupráce zapojeny i některé fakulty Univerzity v Pasově. Ekonomická fakulta zde bude participovat profilovým ekonomickým modelem, jehož součástí bude mj. i předmět vyučovaný v němčině. Náplní předmětu bude porovnání hospodářské situace, podnikatelského prostředí a příležitostí pro podnikání v Německu a České republice. Výuka bude zajištěna přednášejícím z Hospodářské fakulty univerzity v Pasově a přednášejícím z Ekonomické fakulty JU. Absolventi tohoto studijního oboru by měli být schopni na základě multikulturní orientace a znalostí politologie, sociologie, ekonomie a práva efektivně pracovat v mezinárodních týmech ekonomického nebo kulturního zaměření v soukromém i státním sektoru. Na červenec připravujeme společně s paní proděkankou RNDr. Klufovou týdenní letní školu pro studenty Hospodářské fakulty v Pasově. Předpokládáme, že by se akce mohlo pro začátek účastnit 10 – 15 studentů. Na programu budou odborné přednášky týkající se hospodářské a ekonomické situace v regionu, odpoledne budou účastníci seznamováni se zajímavostmi Jihočeského kraje. Účelem je motivovat studenty z Pasova ke studiu na ekonomické fakultě.
Podobné jednání proběhlo i v Linci. Paní Dr. Neis nám již předměty týkající se hotelnictví a ces-
17/
Ing. Dagmar Bednářová, CSc., proděkanka pro vnější vztahy, Ekonomická fakulta JU
Jihočeská univerzita připravila pro příští akademický rok 21 nových studijních oborů Fakulty Jihočeské univerzity připravily pro akademický rok 2008/2009 celkem 21 nových oborů. Redakce požádala o charakteristiku nově akreditovaných oborů. Odpovídali jejich garanti nebo příslušní proděkani.
Nové obory na Ekonomické fakultě JU RNDr. Renata Klufová, Ph.D., proděkanka pro pedagogickou činnost EF JU
Na Ekonomické fakultě JU budou v akademickém roce 2008/2009 poprvé otevřeny dva nově akreditované obory, které rozšiřují nabídku možností pro potenciální uchazeče o studium na této mladé fakultě.
Přijímací zkoušky jsou ve formě písemných zkoušek z matematiky a anglického jazyka. Státní závěrečná zkouška: student musí obhájit bakalářskou práci (zadání ve druhém roce studia) a složit státní závěrečnou zkoušku z předmětů: • Ekonomie (zahrnuje předměty: Mikroekonomie, Makroekonomie) • Ekonomická informatika (zahrnuje předměty: Algoritmy a datové struktury I, Podnikové informační systémy, Databázové systémy I) • Finance (předměty: Finance podniku I, Finanční účetnictví I) • Aplikace výpočetní techniky (předměty: Objektově orientované programování, Projektování informačních systémů, Distribuované a komunikační systémy) Garantem oboru je RNDr. Renata Klufová, Ph.D., katedra aplikované matematiky a informatiky.
Ekonomická informatika forma prezenční i kombinovaná, obor akreditován do r. 2015 Cílem oboru je vychovat informatiky s rozšířenými znalostmi a především dovednostmi v oblasti ekonomiky, kteří se mohou okamžitě uplatnit ve sféře ekonomických aplikací (ekonomické úseky státní správy a samosprávy, podnikový sektor, centrální řídící instituce, podnikové a řídící útvary, výpočetní střediska, výzkumné ústavy, soukromé firmy apod.). Absolvent má rozvinuté abstraktní myšlení nezbytné k formulaci a řešení konkrétních problémů spojených s využitím výpočetní techniky v ekonomickém sektoru. Po ukončení studia je schopen pokračovat i v navazujícím magisterském studiu na různých vysokých školách nebo se uplatní v praxi ve sféře ekonomické, finanční či informatické. Bakalářský studijní obor Ekonomická informatika zajišťuje studentům v povinné části studia znalosti všeobecného ekonomického, matematicko-statistického a zejména informatického základu. Navazující předměty oborové specializace jsou zaměřeny na pokročilé využití informatiky z pohledu statistického, podnikového, bezpečnosti informačních systémů i programovacích a rozhodovacích metod. V bloku předmětů povinně volitelných a výběrových si student doplňuje studijní zaměření podle svých zájmů a priorit. Skladba předmětů vychází z potřeb praxe. Důraz je kladen na aktivní formy studijního procesu, které vedou k získání praktických dovedností studentů v oblasti využití metod aplikované informatiky a práci s moderní výpočetní technikou v souladu s nejnovějšími trendy v této oblasti.
Management of Regional Development forma prezenční, obor akreditován do roku 2011 Tento obor bude připravovat jak české, tak i zahraniční studenty, a to především z členských zemích EU. Uplatnění absolventů studia se předpokládá na vyšších pozicích ve státních nebo městských úřadech, dále pak i v soukromém sektoru či neziskových organizacích, které čerpají prostředky ze strukturálních fondů EU. V organizacích ve venkovských oblastech bude práce absolventa zaměřena na management sociálních a ekonomických aspektů v rozvoji regionu a produktivity v rámci multifunkčního zemědělství. Absolvent bude schopný připravovat projekty žádající finanční podporu ze strukturálních fondů EU a jiných zdrojů veřejných územně správních celků. Do navazujícího magisterského studia Management of Regional Development v angličtině se může přihlásit absolvent bakalářského studia v oborech ekonomika, management, podnikání, regionalistka, obchod. Přijímací řízení proběhne na základě podané přihlášky ke studiu, doplněné dokladem o předchozím studiu, motivačním dopisem zpracovaným uchazečem o studium v anglickém jazyce a písemné vypracování případové studie korespondenčně zaslané fakultou uchazeči o studium. Státní závěrečná zkouška: Student musí obhájit diplomovou práci a složit státní závěrečnou zkoušku z těchto předmětů:
18/
• Regional Development (zahrnuje předměty: Economy of EU, Rural Sociology, Regional Economics and Development) • Project Management (zahrnuje předměty: Project Management, Project Appraisal, Utilisation of Local Resources) • Financial Management (předměty: Financial Market, Corporate Finance, Economics) • International Management (předměty: Strategic Management, International Marketing, Logistics) Garantem oboru je doc. Ing. Eva Cudlínová, CSc., katedra strukturální politiky EU a rozvoje venkova. Převážná většina předmětů výše zmíněných studijních oborů je zabezpečena studijními texty, e-learningovými, metodickými poznámkami ke studiu předmětu, skripty. Na výuce se budou v případě obou oborů podílet nejen zaměstnanci EF JU, ale také významní odborníci z dalších fakult JU a zahraničních univerzit, čímž se fakulta posunula o další krůček dále na cestě k postupnému rozšiřování spolupráce s jinými, zejména zahraničními univerzitami.
riích, tak seznámení se s problematikou památkové péče. Tyto znalosti a dovednosti bude moci získat jak na přednáškách a seminářích k těmto tématům, tak při absolvování odborné praxe v některé z těchto institucí. Nakonec by struktura oboru měla absolventovi poskytnout základní vhled do práce s písemnými prameny, ze všeobecných znalostí je třeba poukázat na jeho jazykovou vybavenost. Absolvent bakalářského studijního oboru Dějiny umění bude moci pracovat v uměleckohistorických institucích na pozicích, které nevyžadují výlučně ukončené odborné vzdělání. V muzeích a galeriích bude tedy moci pracovat na pozici kurátora sbírkových a mobiliárních fondů či jako správce depozitáře. V ústavech památkové péče bude moci pracovat jako památkář, správce památkových objektů či dokumentátor. Absolvent bakalářského studijního oboru najde uplatnění rovněž v komerčních galeriích, v aukčních síních a v obchodu s uměleckými díly a starožitnostmi. Uplatnění absolventa v oblasti cestovního ruchu může dále spočívat ve výběru, plánování a organizaci tématických zájezdů, popřípadě na místech průvodců. Absolvent bude moci pracovat v médiích a v neziskových kulturních organizacích, popř. v úřadech státní správy a samosprávy. Teoretická a metodologická část studia mu rovněž umožní plynulou návaznost do magisterského studia oboru na jiných vysokých školách doma i v zahraničí. Odborným garantem oboru je profesor Petr Fidler, přední středoevropský odborník v oblasti renesanční a barokní architektury, působící na univerzitě v Innsbrucku. Jeho kulturněhistorické pojetí dodává oboru dějin umění na FF JU interdisciplinární ráz, nezbytný pro praktickou orientaci absolventů. Druhý klíčový vyučující, PhDr. Michal Šroněk z Ústavu dějin umění AV ČR v Praze, je uznávaným odborníkem na oblast středoevropského malířství 17. století a intenzivně se zabývá problematikou malířských cechů.
Nové obory na Filozofické fakultě JU Dějiny umění Mgr. Hynek Látal, ústav estetiky a dějin umění FF JU
Navazující magisterská Archeologie
Nový studijní obor Dějiny umění zčásti navazuje na již akreditovaný obor Estetika a přirozeně rozšiřuje nabídku Filozofické fakulty JU do standardní podoby fakulty humanitního zaměření. Absolvent bakalářského studijního oboru Dějiny umění se bude orientovat ve vývoji umění od nejstarší doby do současnosti. Přitom bude schopen detailnější datace i interpretace uměleckých děl z těch období, která zanechala ve středoevropském prostoru přirozeně nejvíce památek (středověk, raný novověk, 19. a 20. století). Z oblasti jeho speciálních znalostí a dovedností lze zmínit jak obeznámení se s provozem v muzeích a gale-
Doc. PhDr. Rudolf Krajíc, CSc., ředitel archeologického ústavu FF JU PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D., archeologický ústav FF JU Počínaje zimním semestrem 2008/2009 nabízí Filozofická fakulta Jihočeské univerzity možnost studia v navazujícím magisterském oboru Archeologie. Jeho koncepce reaguje na potřebu připravit odborníky znalé specializovaných subdisciplín, které vyžaduje současná praxe. Protože se změnily podmínky terénních výzkumů a až 80 % činnosti archeologů se odehrává v recentních
19/
intravilánech sídlišť, musí absolventi velmi často řešit otázky dějin a hmotné kultury středověkého a postmedieválního období. Problematika novověku v archeologii v České republice zatím stojí na okraji zájmu vysokoškolské výuky archeologů. Právě příprava specialistů v této oblasti bude jedním ze specifik oboru vyučovaného na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity, kde posluchači prostřednictvím detailního studia dějin hmotné kultury dosáhnou komplexního přehledu i hloubkových znalostí v oborech středověké a postmedievální archeologie.
kové reprezentanty těchto oborů v České republice. Vedle kmenových vědeckých pracovníků LAPE jsou další přednášející z Archeologického a Geologického ústavu Akademie věd ČR a z Národního muzea.
Druhou specializací v rámci navazujícího magisterského oboru se stane environmentální archeologie. Na jejím zabezpečení spolupracuje úzce Filozofická fakulta JU a Přírodovědecká fakulta JU, zejména její pracoviště Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE). Modul magisterského studia environmentální archeologie nabízí vysokoškolským studentům poprvé v české republice specializaci označovanou také „scientific archeology“, tedy takové pojetí archeologie, které pracuje s přírodovědeckou metodologií. Modul je určen absolventům bakalářského studia archeologie, ale také absolventům bakalářských oborů s přírodovědeckým vzděláním biolog nebo s podobným ekvivalentem z přírodovědeckých fakult v České republice nebo v zahraničí. Cílem magisterského studia je vychovat absolventy s vědeckým profilem především ve specializacích geoarcheologie, archeobotanika, archeozoologie a archeogenetika. Absolvent studia by měl zvládnout exaktní metody vědecké práce v přírodovědných subdisciplínách archeologie. Někteří studenti se také mohou aktivně připravit na doktorské studium ve vyjmenovaných specializacích. Struktura dvouletého studia odpovídá předpokladu dosaženého bakalářského vzdělání. Je modifikována rozdílně pro bakalářské absolventy archeologie nebo biologie. Bakalářští absolventi oboru archeologie si během magisterského studia doplní bakalářský základ biologie, bakalářští absolventi oboru biologie nebo podobného ekvivalentu si zase doplní bakalářský základ archeologického základu. Nejatraktivnější částí magisterského studia modulu environmentální archeologie jsou společné kurzy pro oba typy studentů. Poprvé v České republice nabídne Jihočeská univerzita moderní obory současné environmentální archeologie. Obory jako geoarcheologie, archeobotanika, archeogenetika, archeozoologie a archeologická antropologie jsou zajišťovány Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) Přírodovědecké fakulty JU, přičemž přednášející patří mezi špič-
Nové obory na Pedagogické fakultě JU PaedDr. Jan Holec, Ph.D., proděkan pro studium PF JU Pedagogická fakulta JU v přijímacím řízení v roce 2008 poprvé nabízí několik nově akreditovaných studijních oborů.
Bakalářské obory Informační technologie ve vzdělávání je tříletý bakalářský obor, který je nabízen v prezenční formě studia, přijímáno bude 30 uchazečů. Jeho cílem je rozvinout znalost pedagogiky a dalších společenskovědních oborů, informačních technologií a jejich aplikací ve vzdělávání, jako jsou technologie vzdělávání, počítačem podporovaná výuka, celoživotní vzdělávání, e-learning a obecně informatika v kontextu se vzděláváním. Dalším cílem je zachytit nástup informačních technologií do českých škol a provázat je se školstvím v jihočeském regionu. Obor reaguje na poptávku v Jihočeském kraji, který nenabízí žádné vysokoškolské vzdělání v informatickém směru. Absolvent bude odborník připravený v teoretické i praktické rovině v oblasti pedagogiky, psychologie a práce s médii, s matematickým a jazykovým základem, bude obeznámen s informačními technologiemi v oblasti technické i v kontextu se vzděláváním, dle své volby se vyprofiluje v oblasti programování edukačních aplikací, projektování a správy informačních a e-learningových systémů a jako tvůrce edukačních materiálů nebo webový designér. Bude rovněž odborníkem vybaveným znalostmi, které mu usnadní nahlížení na výpočetní techniku z pohledu vzdělávání a jeho organizace, který je schopný samostatně analyzovat problémy a přijímat opatření.
20/
Absolventi bakalářského studia budou působit ve školách, vzdělávacích organizacích a ve školské správě jako správci LMS aplikací a systémů, programátoři webových aplikací a webdesignéři, webmasteři, jako správci informačních systémů vzdělávacích organizací, počítačových laboratoří a učeben, jako tvůrci a administrátoři distančních edukačních kurzů, poradci pro autory obsahu LO, jako techničtí pracovníci státní správy školství nebo jako pracovníci zabývající se výpočetní technikou v kontextu se vzděláváním. V soukromém sektoru mohou mimoto působit na pozicích programátorů a vývojářů edukačních aplikací, či jako lektoři speciálních kurzů výpočetní techniky ve školicích a personálních střediscích větších firem. Učitelství odborných předmětů je tříletý bakalářský obor, který je nabízen v kombinované formě studia. Přijímáno bude 30 uchazečů. Studijní obor transformuje stávající Doplňkové pedagogické studium (DPS) a zajišťuje pedagogickopsychologickou a speciální didaktickou přípravu učitelů odborných předmětů, pro výuku na středních a odborných školách. Tímto programem je vytvářena vzdělávací příležitost pro doplnění pedagogické kvalifikace odborných pracovníků podle zákona č.563/2004 Sb. Studijní obor je určen především absolventům neučitelských vysokých škol pro výkon povolání učitel odborných předmětů na středních školách, a to podle § 9 odst. (2), písm. b) výše uvedeného zákona. Studijní obor není určen maturantům ze středních škol.
Magisterské obory Fyzika - Výpočetní technika s elektronikou je obor nabízený v rámci studijního programu Učitelství pro základní školy, který je jako navazující nově akreditován též v kombinované formě studia. Přijímáno bude 5 uchazečů. Obor je určen absolventům technicky zaměřených bakalářských studijních programů (např. 2612 R „Elektrotechnika a informatika“ - bc. studium Měřicí a výpočetní technika na PF JU) se standardní dobou studia 6 semestrů.
Doktorské studium Pedagogická psychologie je akreditována v prezenční i kombinované formě jako tříletý studijní obor, zakončený státní doktorskou zkouškou a obhajobou doktorské dizertační práce. Absolvent získá titul Ph.D. Do studijního oboru Pedagogická psychologie budou přijímáni absolventi magisterských studijních programů Psychologie, oborů Učitelství psychologie pro SŠ a výjimečně absolventi oborů blízkých, kteří prokáží odbornou činnost v psychologii a postup do druhé poloviny studia budou mít vázán na splnění rozdílových zkoušek. Při přijímacím řízení musí uchazeči prokázat vědomosti, dovednosti a přiměřený rozhled v oboru, dále velmi dobrou orientaci v metodologii oboru a znalost anglického jazyka potřebnou pro porozumění odbornému textu v angličtině.
Základy výrobní techniky se zaměřením na vzdělávání je tříletý bakalářský studijní obor, který je nabízen v kombinované formě studia. Přijímáno bude 20 uchazečů. Absolventi získají odbornou způsobilost v oblasti výrobní techniky a výrobních strojů pro vedení praktického vyučování a odborného výcviku na středních odborných školách. Dále budou kvalifikováni v souvisejících oblastech, jako jsou technická komunikace, projektování s využitím počítače, využívání energií, surovin a materiálů, ekonomika, řízení, organizace a psychologie práce, ekologie, hygiena, bezpečnost a ochrana zdraví při práci a dalších. Absolventi splní požadavek získání odborné kvalifikace vycházející ze zákona č. 563/2004 Sb. s provedenými změnami a doplňky zákonem č. 264/2006 Sb. s účinností od 1. ledna 2007, podle paragrafu 9, odstavce 3, písmene a).
***
Datum pro ukončení přijímání přihlášek do doktorského studia - 15. květen 2008. Předpokládaný termín přijímacích pohovorů - červen 2008, případně září 2008. Předpokládané počty přijímaných: prezenční studium: 3, kombinované studium: 3.
21/
Nové obory na Přírodovědecké fakultě JU Doc. RNDr. Šárka Klementová, CSc., studijní proděkanka PřF JU
Bakalářské obory Aplikovaná informatika v programu Aplikovaná informatika, prezenční studium Program studia informatiky je stavěn na základě mezinárodního doporučení „Computing Curriculla“, které vypracovalo konsorcium profesních společností ACM, AIS a IEEE. Podle tohoto doporučení se informatika zpravidla studuje v jedné z následujících oblastí: Elektrotechnické inženýrství (Electrical engineering), Výpočetní technika (Computer engineering), Teoretická informatika (Computer science), Softwarové inženýrství (Software engineering), Informační systémy (Information systems), Informační technologie (Information technology). Studijní obor Aplikovaná informatika se bude zaměřovat na oblasti informačních systémů a informačních technologií. Rozsah studia aplikované informatiky je navržen tak, aby umožňoval pokrýt základy (úvody do) Teoretické informatiky, Výpočetní techniky, Softwarového inženýrství, Informačních systémů a Informačních technologii. Tento základ je realizován v rámci povinných kurzů. V rámci povinně volitelných kurzů si pak studenti mohou volit kurzy z bloku podle svého zaměření, na výběr je např. Ekonomie a management, Elektronické bankovnictví, Design webových aplikací, Bioinformatika, Bezpečnost a sítě. Absolvent je vzdělaný v základních partiích informatiky na úrovni odpovídající nižšímu (bakalářskému) stupni vysokoškolského studia. Dále se orientuje v základních partiích Teoretické informatiky, Výpočetní techniky, Softwarového inženýrství, Informačních systémů a Informačních technologii, Základech počítačové bezpečnost a elektronického podpisu. Ovládá také uživatelskou komunikaci v anglickém jazyce. Součástí vzdělávání jsou též kurzy praktické informatiky, jejichž cílem je absolventy připravit na jejich budoucí zařazení do praxe. Jedná se o kurzy Unixu, Serveru Windows, Síťových technologií pro TCP/IP a vývojovým prostředím pro .NET. Tyto kurzy absolvují mimo semestr. Absolvent si navíc zvolí zaměření podle svého zájmu, např.: • Ekonomie a management, kdy získá znalosti z managementu IS a ekonomie. Tyto znalosti by
jej měly připravit na profesní dráhu např.: projekt managera IS, podnikového ekonoma apod. • Elektronické bankovnictví, kdy získá znalosti z ekonomie, bankovnictví, elektronického bankovnictví a managementu IS. Tyto znalosti absolventa by jej měly připravit na profesní dráhu např.: zaměstnance banky specializujícího se na bezhotovostní styk, elektronické bankovnictví apod. • Design webových aplikací, kdy absolvent získá znalosti pro návrh a vývoj webových aplikací. • Bioinformatika, kdy získá základní znalosti z oblasti biologie a bioinformatiky. Absolvent je profilován nejenom pro další (magisterské) studium bioinformatiky, ale najde uplatnění v laboratořích nemocnic a dalších ústavů, které jsou dnes vybavovány složitými měřícími přístroji, které samy tvoří IS. Absolventi budou připraveni pochopit jak tyto systémy pracují a co zpracovávají. • Bezpečnost a sítě, kdy absolvent získá znalosti ze dvou oblastí: bezpečnosti a počítačových sítí. Absolvent je profilován nejenom pro další (magisterské) studium bezpečnosti a počítačových sítí, ale najde uplatnění jako správce serverů a počítačové sítě, jako bezpečnostní manager IT firmy/organizace nebo jako bezpečnostní ředitel firmy/organizace ve smyslu Zákona č. 412/2005. Cílem studia je dosažení základních znalostí a dovedností v aplikované informatice tak, aby absolvent mohl v praxi pracovat v oblasti IS a IT a aby byl schopen dalšího (magisterského) studia podle svého zaměření. Měřicí a výpočetní technika v programu Elektronika a informatika, prezenční a kombinované studium Na základě rozhodnutí rektora JU přechází studijní obor Aplikovaná měřicí a výpočetní technika na Přírodovědeckou fakultu JU. Na výuce se budou podílet jak původní zaměstnanci katedry fyziky PF JU, tak i noví zaměstnanci ústavu fyziky a biofyziky PřF JU. Předpokládá se přechod části klíčových zaměstnanců katedry fyziky PF na ústav fyziky a biofyziky PřF JU. Díky zkušenostem z uplatnění absolventů v praxi, které byly získány během předchozí doby platnosti akreditace, je v této fázi učební plán rozšířen o disciplíny zaměřené na technologické procesy ve výrobě formou povinně volitelných předmětů (Mikroprocesorová technika, Konstrukční dokumentace I, II, Speciální měření I – destruktivní a nedestruktivní zkoušky, Počítačová fyzika) na úkor obecných fyzikálních znalostí (Technická fyzika IV, Speciální měřeni z jaderné fyziky).
22/
Fyzika v programu Fyzika, prezenční studium Bakalářský program Fyzika vznikl nově na Přírodovědecké fakultě jako jeden ze základních studijních programů, které budou profilovat směr výuky, vzdělávání a výzkumu na vznikající Přírodovědecké fakultě. Bakalářský program Fyzika, obor Fyzika je koncipován tak, aby zájemcům o studium fyziky poskytl jak potřebné základní fyzikální kurzy a cvičení, tak i možnost rozšíření znalostí o speciální fyzikální a jiné vhodné kurzy z univerzitní nabídky. Předpokládá se, že se studenti během svého studia profilují do dvou hlavních zaměření, biofyziky a materiálově zaměřené aplikované fyziky. Cílem studia bakalářského programu Fyzika, oboru Fyzika je výchova absolventa vzdělaného ve všech základních partiích fyziky na úrovni odpovídající nižšímu (bakalářskému) stupni vysokoškolského studia, který zároveň absolvoval některé předměty svého speciálního odborného zaměření (biofyzika, materiálová fyzika). Absolvent je profilován ke vstupu do navazujícího magisterského studia biofyziky na PřF JU a fyziky a příbuzných oborů na jiných vysokých školách. Současně by měl být absolvent, také díky množství praktických cvičení, dostatečně připraven po odborné a praktické stránce uplatnit se jako technik s nižším vysokoškolským vzděláním v inovačním vývoji a průmyslu, v laboratořích i v praxi.
dvouoborové studium a vzdělávání umožňuje, aby si mohl student, který se bude chtít v navazujícím magisterském studiu zaměřit na obor učitelství pro střední školu, formou volitelných předmětů vystudovat už v bakalářském stupni předměty potřebné pro druhou aprobaci. Počítá se s tradičními kombinacemi s přírodovědnými předměty, ale později i s kombinacemi mezifakultními v rámci JU jako např. fyzika – cizí jazyk. Cílem studia bakalářského programu Fyzika, oboru Fyzika pro dvouoborové studium a vzdělávání je absolvent vzdělaný ve všech základních partiích fyziky na úrovni odpovídající nižšímu (bakalářskému) stupni vysokoškolského studia, který zároveň absolvoval předměty dalšího oboru pro druhý aprobační předmět nebo odborné studium. Absolvent je profilován ke vstupu do navazujícího magisterského studia učitelství fyziky pro střední školy nebo dalších příbuzných hlavně interdisciplinárních oborů
Fyzika pro vzdělávání dvouoborové, v programu Fyzika, prezenční studium Bakalářský obor Fyzika pro dvouoborové studium a vzdělávání studijního programu Fyzika vznikl na Přírodovědecké fakultě jako důsledek strukturace dosavadních pětiletých učitelských programů pro výchovu učitelů fyziky pro střední školy na bakalářský a magisterský stupeň. Výchova učitelů přírodovědných předmětů pro střední školy nebude již nadále v rámci Jihočeské univerzity zajišťována pedagogickou fakultou, ale přírodovědeckou fakultou a tento obor je prvním stupněm vzdělání vedoucí k aprobaci učitele fyziky pro střední školy. Navazující magisterský obor Učitelství fyziky pro střední školy prochází řízením na Akreditační komisi MŠMT. Bakalářský program Fyzika, obor Fyzika pro dvouoborové studium a vzdělávání je koncipován tak, aby poskytl potřebné základní fyzikální kurzy jak budoucím učitelům fyziky, tak i zájemcům o odborné víceoborové studium. Koncepce navrženého programu Fyzika, oboru Fyzika pro
Magisterské obory Magisterské studium pro budoucí středoškolské učitele V navazujícím magisterském studiu Učitelství pro střední školy se posluchači zaměří především na didaktiku zvolených odborných předmětů, pedagogiku a psychologii a získání praktických dovedností ve školách. Systém studia učitelských oborů umožňuje od akademického roku 2008/2009 studovat libovolnou kombinaci dvou oborů nabízených na Přírodovědecké fakultě JU. Možné je také kombinovat některý ze studijních předmětů PřF JU s předměty z jiných fakult, např. tělesnou výchovou na Pedagogické fakultě, jazyky na Filozofické fakultě, apod. V současné době nabízí PřF JU následující magisterské obory v rámci výchovy učitelů pro střední školy: Učitelství biologie pro střední školy, Učitelství fyziky pro střední školy.
23/
Nové obory na Teologické fakultě JU Akreditace nového navazujícího magisterského studijního programu Vychovatelství, obor Pedagogika volného času
Doc. Michal Kaplánek, Th.D., vedoucí katedry pedagogiky TF JU Na Teologické fakultě Jihočeské univerzity má obor Pedagogika volného času dlouhou tradici. Během svého vývoje prošel mnoha proměnami. Původně byl akreditován jako samostatný magisterský obor, posléze se studoval v kombinaci s jinými obory (učitelství náboženství a etiky, pastoračně sociální asistence). V rámci strukturování studijních programů a s ohledem na potřebu jasnější profilace byl v roce 2004 akreditován bakalářský obor, zaměřený na profesní přípravu pracovníků středisek volného času. Od tohoto roku nabízí naše fakulta možnost pokračovat ve studiu v navazujícím magisterském oboru. Nově akreditovaný navazující magisterský studijní program umožní absolventům bakalářského studia pedagogiky volného času, případně sociální pedagogiky, prohloubit svoje dosavadní znalosti tak, aby byli kvalifikováni jak pro řídící funkce v oblasti volného času, tak také pro další reflexi oboru nebo pro funkce v rámci státní správy (např. referát pro mládež na krajském úřadě). Navazující magisterské studium oboru pedagog volného času rozšíří jejich kvalifikaci zejména o oblast manažerskou, odborně pedagogickou, psychologickou a etickou. Studijní plán obsahuje šest předmětových bloků: pedagogika, psychologie, etika a filozofie, teologie, sociologie, management a blok praxí. Do každého bloku patří několik povinných a větší spektrum povinně volitelných předmětů. Studium je zakončeno obhájením magisterské práce a státní zkouškou z etiky, sociologie a pedagogiky volného času. Katedra pedagogiky Teologické fakulty JU, která zajišťuje tento obor, se stala během posledních let uznávaným pracovištěm, na němž se rozvíjí pedagogika volného času jako „spektrální věda“ (Opaschowski), reflektující fenomén volného času a jeho rostoucí význam v postmoderní době. Vzhledem k tomu, že katedra pedagogiky spolupracuje také s pracovišti, která uplatňují v české pedagogice zatím dost málo známé metody jako např. animace, je rozvoj oboru pedagogika volného času na naší fakultě také nezanedbatelným přínosem pro rozvoj české pedagogiky volného času. V roce 2004 bylo z katedry pedagogiky iniciováno první neformální setkání odborníků rozvíjejících pedagogiku volného času na několika
univerzitách v ČR (MU Brno, OU Ostrava, UHK Hradec Králové). Výsledkem těchto kontaktů byla již v r. 2005 1. mezinárodní konference o výchově a volném čase, jejíž organizátorkou a hostitelkou byla TF JU. Spolupráce odborníků v pedagogice volného času se institucionalizovala v roce 2006, kdy byla založena Asociace vzdělavatelů pedagogů volného času, která sdružuje zástupce sedmi univerzitních pracovišť a několika dalších škol a institucí vzdělávajících pedagogy volného času. Akreditace navazujícího magisterského programu Vychovatelství, obor Pedagogika volného času je významným krokem k rozvoji pedagogiky volného času na TF, a to nejen jako studijního, ale také jako vědeckého oboru. Očekáváme totiž, že se někteří studenti přihlásí na magisterské studium pedagogiky volného času právě se záměrem tuto disciplínu dále rozvíjet. Již mezi současnými studenty najdeme jednotlivce, kteří chtějí pedagogiku volného času v budoucnosti vyučovat, ať už na střední nebo na vysoké škole.
Spolupráce mezi fakultami: nabídka dvouoborového studia zabezpečovaného Teologickou a Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity Ing. Tomáš Machula, Dr., Ph.D., proděkan pro vědu TF JU Od akademického roku 2008/2009 se na Teologické fakultě JU nabízí ve spolupráci s Filozofickou fakultou JU možnost dvouoborového prezenčního bakalářského studia v těchto kombinacích: • • • • •
24/
Náboženské vědy (TF)/Humanistika (TF) Náboženské vědy (TF)/Historie (FF) Náboženské vědy (TF)/Bohemistika (FF) Humanistika (TF)/Historie (FF) Humanistika (TF)/Bohemistika (FF)
Z hlediska studentů se jedná o významné a snad i zajímavé rozšíření nabídky možností studia v humanitní, resp. společenskovědní oblasti. Obor Náboženské vědy je v podstatě základním teologickým studiem, které je obsahově upraveno pro podmínky dvouoborového studia. Předpokládá se, že student, který se chce orientovat například na církevní dějiny nebo na literaturu s náboženským obsahem, může získat studiem tohoto dvouoboru velice cenné východisko pro další profesní rozvoj. Podobně i obor Humanistika, který je na Teologické fakultě pojatý jako studium filozoficko-religionistické, může velmi dobře zapadat do profilu studia dějin nebo literatury a jazyka, a to v obou směrech. Pro studenta filozofie nebo religionistiky je hlubší studium obecných dějin bezpochyby přínosem a doplňuje jeho vlastní disciplínu. Podobně by se dalo uvažovat i o přínosech dalších oborových kombinací. Přínos lze vidět nejen pro studenty, ale také pro samotné fakulty. Při spolupráci na realizaci dvouoborového studia bude nutně docházet ke konfrontaci pedagogických a badatelských přístupů, koncepcí a výsledků, což představuje pro všechny zúčastněné bezpochyby jednak inspiraci, jednak výzvu a motivaci k dalšímu růstu. V posledku to vede také k dalšímu překonávání mezer mezi fakultami a k vytváření mezifakultní spolupráce na různých úrovních. Vrátíme-li se ke studentům, kteří se na zmíněné douoborové kombinace přihlásí, pak je třeba zmínit několik technických informací. Studenti studující v těchto formách dvouoborového studia jsou zapsáni na teologické fakultě. Výuka je zajišťována podle příslušného oboru teologickou nebo filozofickou fakultou. Bakalářskou práci zpracovává student buď na teologické nebo na filozofické fakultě v jednom z oborů dvouoborového studia. U absolventů dvouoborového bakalářského studia se předpokládá navazující magisterské studium, které je buď specializací v jednom z oborů, které student studoval v rámci bakalářského dvouoborového studia, nebo studiem učitelského dvouoborového studia s aprobací na dva obory odpovídající oborům studovaným v rámci bakalářského dvouoborového studia.
Nové obory na Zemědělské fakultě JU Ing. Karel Suchý, Ph.D. proděkan pro pedagogiku ZF JU Pro akademický rok 2008/09 připravila zemědělská fakulta tři nové bakalářské obory: Agropodnikání, Dopravní a manipulační prostředky a Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině. Obor Agropodnikání nabízí obě forma studia, prezenč-
ní a kombinovanou a má již akreditováno stejnojmenné navazující studium. Obor Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině je pro příští akademický rok nabízen zatím pouze v kombinované formě.
Agropodnikání V souladu s měnícími se společenskými a odbornými požadavky na vysokoškolské studium byla provedena transformace tradičního pětiletého magisterského studijního oboru Provozní podnikatel na bakalářský a navazující magisterský stupeň studia. Krátký název tohoto studijního oboru zasahuje do všech potřebných oblastí agrárního sektoru, ve kterých může absolvent najít uplatnění (provoz a řízení podniku, služby, poradenství, oblast vzdělávání, rekvalifikace, část administrativního sektoru a v neposlední řadě i výzkum). Studenti bakalářského stupně jsou připravováni jako odborní pracovníci a podnikatelé pro výrobní a ekonomický management podniků se zaměřením na provoz, služby a obchod se specializacemi na zemědělské podnikání, zpracování potravinových surovin i v nezemědělských výrobních procesech. Absolventi se uplatní také při práci v poradenských službách a v komerční oblasti. Budou schopni realizovat opatření na ochranu a využívání zemědělské krajiny. Kromě toho se mohou uplatnit v institucích státní správy, pojišťovnictví, v komerční sféře, v zemědělském školství a výzkumu jako techničtí pracovníci. Studijní plán je koncipován tak, aby vyhovoval jak studentům, kteří předpokládají po absolvování bakalářského studia nástup do zaměstnání, tak studentům uvažujícím o navazujícím magisterském studiu v oborech akreditovaných na fakultě. Výuka je připravena pro prezenční i kombinovanou formu studia. Po absolvování bakalářského stupně studia a rozhodnutí nepokračovat v navazujícím magisterském studiu, se může absolvent přímo uplatnit v řízení provozu faremních hospodářství, specializované zemědělské výrobě, v laboratořích sledujících kvalitu krmiv, osiv a sadby, ve službách poskytujících ochranu rostlin a zdraví zvířat, jako technik v plemenářské sféře a šlechtitelských organizacích, v řadě institucí nezemědělské sféry, kterými jsou např. organizace pro místní rozvoj a ochranu životního prostředí, grantové instituce, Státní zemědělský intervenční fond, katastrální úřady apod. Dále mohou absolventi nalézt uplatnění v bankovnictví, pojišťovnictví, v organizacích pro rozvoj venkova, v příměstských hospodářstvích, v institucích propagujících
25/
stabilizaci a využívání krajiny z hlediska multifunkční zemědělské výroby při trvale udržitelném rozvoji agrárního sektoru.
Dopravní a manipulační prostředky Tříletý bakalářský studijní obor Dopravní a manipulační prostředky rozšiřuje nabídku studijních programů akreditovaných na zemědělské fakultě o další technický obor se zaměřením na přepravu zemědělských komodit. Tento obor je v souladu jak s dlouhodobým záměrem Jihočeské univerzity, tak i se vzdělávací koncepcí Jihočeského kraje, která podporuje rozvoj technických studijních programů.
v zemědělství a příbuzných a navazujících oborech, projektovat, organizovat a v praxi řídit trvale udržitelné systémy zemědělské produkce. Absolventi studia budou schopni využívat komparativní výhody zájmového území především v produkčně zemědělsky méně příznivých oblastech a zároveň kombinovat zemědělské a jiné činnosti tak, aby byla zajištěna efektivnost podnikání při respektování ekologických zásad hospodaření v zemědělsky využívané krajině. Absolvent bakalářského studia bude moci po splnění podmínek přijímacího řízení pokračovat v navazujícím magisterském stupni studia nabízeného fakultou. Výuka je připravena pro kombinovanou formu studia.
Studijní obor Dopravní a manipulační prostředky umožní absolventům středních odborných a průmyslových škol a vyšších odborných škol pokračovat v profesním studiu a získat tak vysokoškolské vzdělání. V průběhu studia student získá potřebné teoretické a praktické znalosti v oboru dopravy zemědělských produktů a surovin. Cílem je připravit kvalifikované odborníky pro pozice na středním stupni řízení. Absolventi tohoto oboru pokryjí požadavky podnikatelské sféry na technicky kvalifikované odborníky v jihočeském regionu. Mohou se uplatnit v podnicích zemědělské prvovýroby různých typů, v organizacích zabývajících se službami pro zemědělství na úseku provozu a oprav dopravní a manipulační techniky nebo pokračovat v magisterském studiu na některé z univerzit. Studium je koncipováno jako prezenční, profesní, šestisemestrové. Teoretická příprava je doplněna odbornými stážemi, které navazují na vyučované odborné předměty a doplňují je poznatky z praxe.
Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině V evropském i českém zemědělství dochází k restrukturalizaci výrobních struktur, především v produkčně méně příznivých oblastech. Intenzivní zemědělská produkce je substituována environmentálními výkony, ekologizována a diverzifikována. Zvyšuje se rozsah ekologického zemědělství, využívání agroenvironmentálních programů a rozsah území s limitovanými formami hospodaření. Vzniká potřeba zemědělských odborníků s dostatečným holistickým, systémovým, mezioborovým, ekologickým vzděláním v podnicích prvovýroby i místních a regionálních správních orgánech.
Úspěšné akreditace pro VÚRH JU Akreditační komise na zasedání ve dnech 29. - 30. ledna 2008 schválila akreditaci doktorského studijního programu Zootechnika, oboru Rybářství. Změnou oproti studiu probíhajícímu na VÚRH JU od roku 2004 je prodloužení standardní doby studia na čtyři roky, neboť rybářství náleží k biologickým oborům, u nichž je doba experimentů před získáním výsledků potřebných do disertační práce obvykle delší než tři roky. Současně byla schválena akreditace odpovídajícího oboru Fishery s výukou v anglickém jazyce. Úspěchem pro VÚRH JU byl především souhlas Akreditační komise s žádostí o akreditaci oboru Rybářství jako oboru habilitačních řízení a řízení ke jmenování profesorem. Již letos na podzim by v tomto vysokoškolském ústavu mohl být habilitován první docent. -hb-
Cílem bakalářského studijního oboru je připravit odborníky schopné samostatně podnikat
26/
Z KONFERENCE
CELOŽIVOTNÍ
ve vzdělávacích institucích ČR. Úvahu o měnících se rolích vysokých škol předložil doc. PhDr. Jan Šimek z katedry sociologie a andragogiky Univerzity Palackého v Olomouci a zkušenosti s využitím moderních technologií v systému dalšího kvalifikačního a rekvalifikačního vzdělávání prezentoval RNDr. David Skoupal ze Sdružení CEPAC Morava.
VZDĚLÁVÁNÍ Otevření nových cest a možností
„Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání i změnu jeho organizačního principu, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému, či mimo ně – jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoliv během života.“ Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR Konferenci „Celoživotní vzdělávání – otevření nových cest a možností“ uspořádalo Centrum celoživotního vzdělávání EF JU jako závěrečné ukončení projektu OP RLZ „Rozvoj a zkvalitnění celoživotního vzdělávání na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích“. Projekt byl spolufinancován z evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Záštitu nad konferencí převzala doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., prorektorka pro celoživotní vzdělávání, a hostem byl prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc., prorektor pro studium. Záměrem konference byla prezentace výsledků ve výše uvedeném projektu a současně i zasazení problematiky celoživotního vzdělávání na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích do kontextu celoživotního vzdělávání v České republice. Cílovou skupinou konference byli zástupci vysokých škol, neziskových organizací i zástupci komerčních vzdělavatelů. Auditorium tvořila více než stovka posluchačů. Konference byla zahájena prezentací výsledků projektu OP RLZ (Ing. Veronika Vávrová, Ph.D.) a rozsáhlým představením celoživotního vzdělávání realizovaného prostřednictvím Evropského sociálního fondu na Zdravotně sociální fakultě JU (Ing. Radka Prokešová). V následujícím bloku byla prezentována sdělení o celoživotním formálním i neformálním vzdělávání na výzkumných pracovištích (Ing. Blanka Vykusová, CSc., a Ing. Petra Plachtová, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech) a fakultách JU v Českých Budějovicích (PaedDr. Jiří Vintr z Pedagogické fakulty a Ing. Jan Moudrý ze Zemědělské fakulty JU).
Zahájení konference v Aule Jihočeské univerzity foto -jv-
Zásadní informace o strategiích podpory celoživotního vzdělávání prostřednictvím strukturálních fondů v příštích pěti letech předložil Ing. Marek Jetmar, Ph.D., z VŠE v Praze. Závěrečný referát a inspirativní příspěvek o perspektivách a limitech využití e-learningu v didaktické praxi přednesl Mgr. Petr Kukal z firmy Computerhelp, s.r.o. Předložené příspěvky jednoznačně potvrdily vědecko-teoretický charakter konference s výraznými přesahy do praxe a realizace celoživotního vzdělávání v ČR a budou zahrnuty do sborníku. Na základě předběžného vyhodnocení evaluačních dotazníků je velmi pravděpodobné, že účastníci konference hodnotili akci pozitivně, bez zásadních kritických výhrad. Na základě vyhodnocení neformálních reakcí účastníků uvažují organizátoři o vytvoření tradice těchto konferencí ve dvouleté frekvenci.
Odpolední blok byl věnován příspěvkům, které umožnily konfrontaci výsledků projektů OP RLZ se zkušenostmi a trendy výzkumu a realizace dílčích aspektů celoživotního vzdělávání
27/
doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., prorektorka pro CŽV JU, Ing. Veronika Vávrová, Ph.D., vedoucí CCV EF JU, manažer projektu
ZASTÁVÁM PLURALITU NÁZORŮ Rozhovor s docentem Robertem Sakem u příležitosti 75. narozenin Dne 19. ledna 2008 oslavil historik, spolupracovník Filozofické fakulty Jihočeské univerzity docent Robert Sak své pětasedmdesáté narozeniny. Jihočeská univerzita přináší obsáhlý rozhovor zaměřený zejména na vztah docenta Saka k literatuře, historii a historiografii. Nedávno vám vyšla kniha o Josefu Jungmannovi, vytvořil jste si k němu nějaký vztah, jako například k Františku Ladislavu Riegrovi? Když píšete o jakékoliv osobnosti, tak si vždy nějaký vztah vytvořit musíte. Nemusí to být vztah naprosto pozitivní, ale nějaké pouto by tam být mělo. Do minulosti se musíte umět vcítit, jak říkával Josef Pekař, pochopit, jak lidé tehdy jednali a mysleli. Nemohu říci, že bych si Jungmanna vyloženě zamiloval. Velice si ale cením jeho obrovité, možná až obludné pracovitosti.
vdala za Jungmannova vnuka, psychopata, který bezpochyby trpěl chorobnou žárlivostí. Navíc nevíme přesně, co se dělo v jejich nejintimnějším životě. Vše ale nasvědčuje, že Annin intimní život byl asi nepředstavitelně úděsný. Z toho také plynula její nevraživost vůči všemu tělesnému, s čím je spojena láska. Snažila se lidskou lásku redukovat pouze na lásku duševní. Například homosexualita pro ní byla nepřijatelná, viděla v ní nemoc. Člověk, který jí byl zasažen, byl pro Annu hoden soucitu, neboť trpěl vlastně podobným postižením jako ona sama. Je to zřejmé na jejím vztahu k dekadentnímu básníku Jiřímu Karáskovi ze Lvovic.
Myslíte, že jeho postava může ještě oslovovat mládež 21. století? Jedním z důvodů proč jsem přijal nabídku na sepsání monografie o Jungmannovi od nakladatelství Vyšehrad bylo, že každý Jungmannovo jméno zná, ale zároveň o jeho osobnosti neví skoro nic. Aby se stala nějaká osobnost pro dnešního mladého člověka přitažlivou, tak je potřeba odstranit veškerá schémata, zbavit se černobílého vidění. A tohle lze na Jungmannovi ukázat. Jungmann byl člověk vlastně rozeklaný. Souvisí to s dobou, ve které žil. Jeho život spadal do rozmezí dvou věků, respektive dvou světů – 18. a 19. století. Do doby, kdy začíná to, čemu dnes říkáme modernizace. Jungmann byl jednou nohou ještě v osvícenství a druhou nohou stál v romantismu. Do toho se prolíná ještě doznívající baroko a svět, který začíná nabývat moderních rysů. Nemohu říci, do jaké míry se mi podařilo Jungmanna tak trochu zatraktivnit pro dnešní generaci, ale snažil jsem se ho postavit do osvětlení, které by vrhalo i stíny. Ukázat ho jako složitou osobnost. Ke které osobnosti, o nichž jste psal, máte nejblíže? Asi čekáte, že řeknu Rieger, protože jsem se mu věnoval nejvíce a nejdéle, ale musím přiznat, že je to jednoznačně Anna Lauermannová - Mikschová, která vedla přes padesát let v Praze literární salon. Kniha, kterou jsem o ní psal, se stala mojí nejmilejší. Nejvíce mě fascinuje její bystrost, vtipnost, schopnost dělat si legraci ze sebe sama a zároveň umění vcítit se do osudů jiných lidí. Schopnost empatie byla dána jejím nešťastným manželstvím. Myslím, že si ani nedovedeme představit, čím vším musela projít, když se pro-
Z výstavy Vědecké publikace na Jihočeské univerzitě 2001-2006 v Galerii Hrozen u příležitosti 15. výročí vzniku JU; v popředí knihy R. Saka foto -hb-
Vraťme se nyní do osmdesátých let. Doma píšete do šuplíku monografii o jedné z největších osobností 19. století Františku Ladislavu Riegrovi. Myslel jste, že kniha vůbec někdy vyjde? V žádném případě. Byl jsem veden jako nepřátelská osoba. Bylo mi jasné, že pokud tento režim potrvá, tak je vyloučeno, abych já mohl cokoliv veřejně publikovat. Nebyl jsem asi sám, ale já jsem vůbec nevěřil, že se dožiji pádu komunistického režimu. Projevil jsem se tak vlastně jako špatný historik, neboť jsem s nadsázkou uvěřil, že je to na věčné časy, což by asi historik neměl. Přistoupil jsem k samotnému psaní jako k určité duševní kompenzaci k manuální práci ve slévárně, kde jsem začal na začátku sedmdesátých let pracovat na nátlak režimu. Tím, že mě odsoudili k práci ve fabrice, vlastně chtěli, abych se vnitřně rozložil. Práci na Riegrovi jste musel obětovat i spoustu času, hlavně během návštěv knihoven a archivů. Bylo to samozřejmě složité, ale já měl jednu obrovskou výhodu - ženu knihovnici. Práci jsem nezřídka věnoval větší část dovolené. Například
28/
živě si vzpomínám na dovolenou ve znamení Riegra v roce 1981. Měla dokonce pracovní název Po Riegrových stopách. S celou rodinou jsme se ubytovali v Jičíně a odtud jsme vyrazili do jeho rodiště do Semil, hledali mlýn, odkud pocházel. Rieger nebyla vaše první kniha, na které jste pracoval. Brzy po nástupu do slévárny jsem začal psát knihu o československých legiích v Rusku. Vyšla později pod názvem Anabáze. Měl jsem pocit, že historie legií je jednou z největších kapitol v našich dějinách, a do té doby nebyla plně vyložena. Zajímala mě hlavně proměna rusofilství od původního nadšení až po vystřízlivění. To se stalo v podstatě každému, kdo Rusko navštívil a poznal. Navíc jsem zčásti ruského původu. Rusko mě vždy zajímalo. Po srpnu 1968 se legionářské téma stalo velice aktuální. Srpen mě upozornil na to, že se československé a ruské dějiny znovu dostaly do bezprostředního kontaktu. Poprvé to bylo právě na konci první světové války v době pobytu československých legií v Rusku. Najednou mi legionářská tématika vystoupila s novou aktuálností. Pak zde byl ještě jeden důvod, který mě k této problematice přivedl. Když jsem v mládí pracoval v archivní službě, tak se mi náhodou dostala do rukou písemná pozůstalost generála Gajdy. Po roce 1939, kdy Němci odmítli jeho služby, se Gajda stáhl do ústraní, koupil mlýn u Volyně, přežil zde válku a byl tu nakonec i zatčen. Další majitel mlýna během přestavby rozboural jednu zeď a vypadla na něj celá Gajdova knihovna i s korespondencí, kterou tam Gajda před koncem války zazdil. Pojal jsem úmysl napsat knihu o Gajdovi, který se mi vždy jevil jako jeden z největších dobrodruhů v našich dějinách. Porozumění jeho složité osobnosti ale vyžadovalo důkladnou znalost průběhu pobytu československých legií v Rusku. Takže nakonec z toho vznikla kniha nikoli o Gajdovi, ale o legiích. Přesuňme se do roku 1969. V nakladatelství Růže vychází jeden titul za druhým. V tu chvíli jste asi už tušil, že brzy přijde konec. Jakmile se objevily na našem území ruské tanky, tak nám bylo jasné, že je to náš konec. Jedním z důvodů, který nasvědčoval tomu, že dříve nebo později skončíme, bylo vydávání převážně katolických autorů. Než na nás na začátku roku 1970 došlo, tak jsme vlastně zaznamenali největší rozkvět nakladatelství Růže za celou dobu jeho existence. A nejde jen o kvantitu titulů, neboť mezi těmi knihami byla naprostá zjevení, jako například vzpomínkové medailony Zdeňka Kalisty nebo Bloudění Jaroslava Durycha. V roce 1968 jsme se navíc rozhodli tisknout nakladatelský časopis v podobě měsíčníku Arch, který redigo-
val Věroslav Mertl. Arch začal vycházet v březnu 1969 a vyšla čtyři čísla. Páté už nesmělo vyjít. Třetí důvod byl i v mé osobě. Souviselo to s tím, že jsem se poměrně silně angažoval v roce 1968, v tom, čemu se říká Pražské jaro. Byl jsem snad jediný, kdo zde veřejně požadoval uspořádání svobodných voleb, což bylo i pro mnohé příznivce Alexandra Dubčeka naprosto nepřijatelné.
Salon dvou století - Anna Lauermannová-Mikschová a její hosté; titulní strana knihy
Dokázal byste z velkého množství knih, které na konci šedesátých let v Růži vyšly, vybrat tři nejmilejší? Nejmilejší jsou právě asi ty, které jsme už vydat nestihli. Je to Kalistovo Století andělů a ďáblů a Jihočeské pověsti Radovana Krátkého, které z nepochopitelných důvodů nemohly vyjít. Z vydaných bych asi vybral na první místo Zlatý věk růží Františka Kavky. Kniha měla zahajovat řadu populárně naučných monografií z dějin jižních Čech. Je to kniha, která si udržuje svou kvalitu dodnes, i když ji už překonal Jaroslav Pánek Posledními Rožmberky. Spolupráce s profesorem Kavkou byla velice příjemná. Na druhé místo bych dal dvojici knih, které patří k sobě. Je to Když se psalo c.k. a Když se psalo T.G.M. od Františka Rady. Rada byl českobudějovický učitel kreslení, který si od dětství psal poznámky o všem, co se ve městě šustlo. Byl to veliký znalec a milovník Budějovic. Tehdejší ředitel muzea Karel Pletzer mě upozornil, že by se z jeho zápisků dalo udělat několik knih u příležitosti blížícího se 700. výročí založení města. V roce 1965 tedy vyšlo Když se psalo c. k. Je to jakási kronika každodenního života. Mimochodem Rada tehdy vlastně nevědomky sáhl do dějin každodennosti, které se teprve po několika desítkách let staly jedním z trendů historie. Pak následovaly knihy Když se psalo T.G.M. Dále jsme uvažovali o knihách Když se psalo E.B. (Edvard Beneš), E.H. (Emil Hácha), i K.G. (Kle-
29/
ment Gottwald). To bylo zmařeno koncem Růže a úmrtím autora, se kterým jsme korektury druhé knihy již dodělávali v nemocnici. Prodej této knihy byl brzy po vydání zakázán. Znovu vyšla až na počátku 90. let. Jaký je váš názor na dějiny? V jedné stati jste psal, že historie je pro vás souborem biografií lidí. Ano, dějiny jsou pro mě příběhy lidí, kteří do nich vstupují se svými vlastnostmi, názory či postoji. Já se domnívám, že určující jsou právě vlastnosti, vnitřní ustrojení jedinců, než jejich názory. Z toho plyne, že pro mě má historie blíže k umění než k vědě. Požadovat od historie exaktnost není úplně na místě. Historik se musí umět vcítit do duše doby. To je čistě umělecký princip, a ne vědecký. Zajímavé je, že se na tom shoduji i se svým spolužákem z fakulty profesorem Robertem Kvačkem. Umění slova není vlastně nic jiného než přesnost. Nechápu slovesnou stránku v historiografii jako nějakou ozdobu. Proto nemám moc rád beletrizaci v historii. To je příklad Miroslava Ivanova, kterého opravdu moc nemusím. Dobře se vyjádřit, pro mě znamená, přesně se vyjádřit. Jak vnímáte postmoderní diskuse v historické vědě? Já se přiznám, že nemám rád objektivitu, protože není možná. Pravá objektivita, chápeme – li ji v pravém významu slova, jako to, co je na nás nezávislé, není možná. To je totiž jedině bůh. Jestli mi rozumíte, nemyslím slovo bůh v religiózním smyslu. Používám slovo bůh pro pojmenování nějaké síly, která je na člověku nezávislá. Když v tomto smyslu říká nějaký člověk, že je objektivní, tak to není pravda. Poznání minulosti nikdy nemůže být úplné. Když konkrétní lidi nevzbudíme, a nezeptáme se na jejich úmysly, tak se nikdy nedozvíme úplnou pravdu. Jsem zastáncem plurality názorů. V tom dávám za pravdu Dušanu Třeštíkovi. Jeden historik není schopen podat svědectví o tom, jak proběhla určitá událost. Chci – li mít přesnější obraz, tak musím mít historických pohledů víc. V podstatě se ztotožňuji se základními postuláty postmoderny, konkrétně s Jacquesem Derridou. Historik se poctivě snaží pravdě co nejvíc přiblížit, ale s vědomím, že jí nikdy nedosáhne. To je v podstatě náboženský princip. Blížení se k bohu, to je příkaz každého náboženství, ale s vědomím, že bůh je nedosažitelný. Pokud by ho lidstvo dosáhlo, tak skončí dějiny. Kdyby člověk dosáhl pravdy nebo objektivity, tak se přeneseně stane bohem.
v sílu, která je mimo nás. Je to síla tajemná, nepostižitelná. Ale církevně nevěřím. Přiznávám, že mám blízko ke katolíkům. Mezi přáteli je hodně katolíků. I katoličtí spisovatelé jsou pro mě nejpodnětnější. Ale já nemůžu překonat určitou mez. Příkladem může být víra ve vzkříšení Krista. Pro mě je to jen metafora, pravdivá metafora. Kdežto abych byl křesťan, tak musím opravdu věřit, že Ježíš vstal z mrtvých, že to byla realita. Na druhou stranu je idea o Ježíši vskutku dějinotvorná.
***
Docent Robert Sak se narodil 19. ledna 1933 v Charkově na Ukrajině. Absolvoval Masarykovo gymnázium v Plzni a po studiích historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vstoupil do archivní služby. Od roku 1956 žije v Českých Budějovicích, kde byl nejprve redaktorem, posléze šéfredaktorem nakladatelství Růže. V letech 1970 až 1990 byl Státní tajnou bezpečností veden jako nepřátelská osoba a pracoval jako slévárenský dělník v závodech Škoda. Ve volném čase se zabýval dějinami 19. a 20. století bez možnosti publikování. Od roku 1990 působí v Historickém ústavu, dnes součásti Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Knižně vydal monografie o Františku Ladislavu Riegrovi, Sidonii Nádherné, Anně Lauermannové - Mikschové, Bedřichu Fučíkovi, Josefu Jungmannovi a knihu o československých legionářích v Rusku pod názvem Anabáze. Autorsky i redakčně se podílel na dvou vydáních Encyklopedie Českých Budějovic. Napsal řadu studií pro vědecké sborníky i popularizujících článků pro tisk. Mgr. Petr Kubát, student doktorského studia, Filozofická fakulta JU V den významného jubilea R. Saka zveřejnila MF DNES rozsáhlý rozhovor P. Kubáta, který reflektoval zejména pohnuté životní osudy spisovatele. Univerzitní časopis zde přinesl některé rozšířené odpovědi a zbylou část více než tříhodinového rozhovoru zaměřenou zejména na vztah zpovídaného k literatuře, historii a historiografii.
Nahráváte mi k poslední otázce, věříte v Boha? To je otázka. Já jsem nekřtěný, otec byl ateista, ale já se za ateistu nepokládám. Spíše to řeknu takhle: nejsem nevěřící. Já se domnívám, že skutečných ateistů je velice málo. Já věřím, že člověk nemůže být měřítkem sám sebe, čili věřím
30/
Zoologické dny 2008 Katedra zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích spolu s Ústavem biologie obratlovců AV ČR a Českou zoologickou společností uspořádaly ve dnech 14. a 15. února 2008 konferenci Zoologické dny 2008. Do Českých Budějovic se sjelo 400 zoologů z Čech a Moravy, významná byla účast odborníků ze Slovenské republiky. Konference byla věnována nedožitým osmdesátým narozeninám prof. Zdeňka Veselovského, dlouholetého ředitele pražské zoo, který poté v letech 1993–2006 přednášel na Jihočeské univerzitě. Předseda Zoologické společnosti Dr. Václav Pižl vzpomenul i osmdesátých narozenin významného ornitologa prof. Karla Hudce.
Přeplněné chodby Biologického centra AV ČR při posterové sekci foto archiv autora textu
Na konferenci zazněly tři plenární přednášky: doc. Daniel Frynta z Karlovy univerzity na úvod přednášel o evoluci chování, proč je zajímavá a zda ji vůbec lze studovat. Prof. Jan Zrzavý z Jihočeské univerzity seznámil v podvečer posluchače s fylogenezí mnohobuněčných živočichů na úsvitu fylogenomiky. Dr. Konvička z Entomologického ústavu hovořil na začátek druhého dne o vymírání hmyzu ve střední Evropě a selhávání ochrany přírody. Dr. Devetter vybídl účastníky konference ke členství v nově zakládané České společnosti pro ekologii. Dále zaznělo 103 krátkých přednášek řazených do sekcí podle taxonomického zaměření. Host ze Spolkové republiky Německo, profesor Hynek Burda z univerzity Duisburg-Essen představil nový objev týkající se zvířecího vnímání magnetického pole. Ve čtvrtek odpoledně byly dvě hodiny věnovány plakátové sekci – na chodbách ústavů Biologického centra Akademie věd viselo 159 posterů.
a nejnápaditější studentské přednášky z 41 a pět posterů studentů z 85 získalo diplom a finanční ocenění. Prezentace hodnotilo 27 starších kolegů z různých zoologických podoborů. Ceny v soutěži o nejlepší studentskou přednášku: • Štěpánka Hulová – Microsatellite and MHC genetic diversity in the European ground squirrel in Central Europe - consequences for conservation strategies; PřF JU; • Hanka Patzenhauerová – Příbuzenská struktura v přírodní populaci solitérního rypoše stříbřitého; ÚBO AV ČR; • Jitka Schlägelová – Měkkýší společenstva přirozených a rostlinnými invazemi postižených aluvií v ČR; PřF UK. Ceny v soutěži o nejlepší studentský poster: • Barbora Barančíková – Kratochvíl L.: Jak prolomit genetickou korelaci mezi pohlavími? Hormonální kontrola sekundárních pohlavních znaků a evoluce pohlavního dimorfismu u halančíků (Aplocheilidae, Rivulidae: Cyprinodontiformes); PřF UK • Radka Poláková – Do females of the Scarlet rosefinch (Carpodacus erythrinus) increase offspring heterozygosity through extra-pair matings? ÚBO AV ČR • Richard Policht – Vocal individuality in two Philippine hornbill species, Penelopides panini panini and Aceros waldeni; PřF UK • Dana Rymešová – Paternita sýce rousného (Aegolius funereus); PřF MU • Dagmar Říhová – Šnečku, šnečku, co se stane s tvou ulitou? PřF UK. Druhým sponzorem konference byl Budějovický Budvar. Zoologové při společenském večeru také diskutovali o odborných otázkách a o plánovaných výzkumných programech. Na závěr konference pozval jeden z organizátorů Dr. Josef Bryja účastníky konference na příští ročník do Brna.
Akce byla sponzorována tradičně firmou Olympus specializovanou na optické přístroje – kromě dodávky konferenčních materiálů věnovala také peníze na ceny pro studenty. Tři nejhodnotnější
31/
doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., Přírodovědecká fakulta JU
VÝZKUM EMISÍ
METHANU Z PŮD O práci vědců z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR týkající se emisí methanu z půd informoval v závěru roku 2007 tisk, Český rozhlas i Česká televize a nedávno vyšel i obšírný článek v Lidových novinách. Podrobnosti a souvislosti tohoto výzkumu přibližuje prof. Ing. Miloslav Šimek, CSc.
sféry nutně potřebujeme – kdyby takto nefungovala, byla by průměrná teplota na povrchu Země o 30° C nižší, místo současných asi +15°C by to bylo pro život vražedných -15°C. Atmosféra je tedy „peřina“ udržující na Zemi vcelku příjemné teplo – a v této terminologii jsou některé plynné složky atmosféry „peří“, které má tak blahodárné působení.
Výrazy jako „globální oteplování“, „globální změny“ nebo „skleníkové plyny“ známe díky médiím všichni a staly se součástí naší reality. Jako i v jiných případech, používají se často nesprávně nebo v nesprávných souvislostech. Co se tedy skrývá pod pojmem „skleníkový plyn“? Teplota atmosféry i povrchu Země je výsledkem působení slunečního záření. To přichází k Zemi v různých vlnových délkách: část jako viditelné světlo, část jako ultrafialové záření, část jako infračervené záření atd. Plyny, vodní kapičky a částice v atmosféře učinkují jako filtr, a tak se určitá část slunečního záření absorbuje již v atmosféře (asi 20 % záření), nebo je odražena zpět do prostoru (asi 30 %). Na povrch Země se tedy dostává jen kolem 50 % záření Slunce. Toto záření Zemi ohřívá - vzpomeňme si, jak rádi se vystavujeme působení životodárných slunečních paprsků např. nyní v předjaří. Teplota Země by se tedy měla stále zvyšovat. Jako každé teplé těleso ovšem Země teplo zároveň vyzařuje do svého okolí a zůstává-li teplota konstantní, vyzařuje se právě tolik energie, kolik se jí přijímá. Tím se dostáváme k jádru problému: molekuly některých plynů v atmosféře totiž zachycují část tepelného záření vyzařovaného povrchem Země (mechanismus tohoto jevu je dobře poznán, ale přece jen není triviální - představme si to zjednodušeně tak, že molekuly zachycující tímto způsobem tepelné záření se rozkmitají – „zahřejí“) a přijaté záření je posléze zase uvolněno, a to všemi směry, tedy částečně zpět k povrchu Země. Molekuly těchto plynů tedy vlastně odrážejí část tepelného záření k Zemi, a tak fungují v principu stejně jako sklo ve skleníku: umožňují nejprve průchod záření (hlavně z oblasti viditelného záření) k povrchu a vracejí část vyzařovaného záření (z oblasti infračervené) zpět – tím se atmosféra a povrch Země více zahřívají (používané přirovnání se skleníkem není ale přesné, neboť zatímco sklo skleníku brání hlavně úniku teplého vzduchu z vnitřního prostoru prouděním, skleníkové plyny v atmosféře brání úniku energie záření). Aby věc byla ještě trochu zamotanější, musíme si uvědomit, že „skleníkový efekt“ zemské atmo-
Chov skotu na pastvinách s sebou přináší dříve netušené problémy - dobytek má vliv na půdu a často se zvyšují emise skleníkových plynů foto archiv autora textu
Nabízí se otázka, kde je ten problém se „skleníkovými plyny“? Problém, jak už to tak často bývá, musíme hledat u sebe, respektive u lidských aktivit. Atmosféra na Zemi prodělala určitý vývoj a ustavila se do dnešní podoby (rozuměj do podoby v posledních milionech let). Má své složení, obsahuje vedle hlavních složek, dusíku, kyslíku a argonu, i jisté množství stopových plynů a mj. funguje coby zmíněná účinná „peřina“. Systém byl víceméně v rovnováze do té doby, než jej začal více ovlivňovat člověk. Myslím, že všichni jsme již viděli nějaké obrázky znázorňující nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře v posledních několika stoletích – přesněji zhruba od počátku tzv. průmyslové revoluce, kdy člověk začal v míře dříve nebývalé využívat (hlavně spalovat) fosilní paliva. Spalováním uhlí a později ropy a zemního plynu se uhlík, kdysi postupně a dlouhodobě vázaný do těchto látek, nyní relativně velmi rychle uvolňuje, a to jako oxid uhličitý – a ten se hromadí v atmosféře. Právě molekuly oxidu uhličitého jsou oním atmosférickým peřím, a platí, že když do peřiny přisypeme peří, bude nás více hřát. Atmosféra nyní účinněji zadržuje záření a člověk způsobil a způsobuje „globální oteplování“. Ano nebo ne? Tak striktně vzato, víme zcela jistě, že „peří“ v naší atmosférické „peřině“ přibylo. Koncentrace všech významných plynů s radiačními účinky (skleníkových plynů) v atmosféře narůstá – a nyní přicházíme k tomu, že kromě oxidu uhličitého se takto chová i methan, oxid dusný a kupodivu i vodní pára – a za zvyšování množství skleníkových
32/
plynů je jednoznačně odpovědný člověk. To tedy víme; co logicky předpokládáme je, že více skleníkových plynů musí vést k nárůstu teploty. I naše zkušenost nás v tom utvrzuje: vezměme si letošní zimu – přece dřív byla větší zima, více sněhu atd. (pamatuji si například, že na Josefa, 19. března, jsme se kdysi brodili po kolena ve sněhu). Aniž bych se chtěl na tomto místě pouštět do polemiky, zda již zažíváme éru globálního oteplování nebo ne, dodám, že i když tomu mnohé může nasvědčovat, přinejmenším někteří klimatologové jsou opatrnější a hovoří o přirozených cyklech kolísání teploty, oteplování a ochlazování... Ale to by opravdu bylo téma na jiný příspěvek. Řekli jsme si, že methan je jedním z plynů s radiačními účinky, jedním ze skleníkových plynů. Ve skutečnosti je methan třetím nejvýznamnějším skleníkovým plynem, po vodní páře a oxidu uhličitém. Molekula methanu je dokonce relativně 10-20krát účinnější než molekula oxidu uhličitého (hodnoty jsou poplatné způsobu výpočtu). Koncentrace methanu je ovšem mnohem nižší než koncentrace oxidu uhličitého, a tak methanu celkově patří 3. místo. Na čtvrté příčce pomyslného žebříčku je oxid dusný, jehož molekula je 200 300krát účinnější a dále bychom mohli jmenovat freony, které jsou 10 000 - 20 000krát účinnější v porovnání s oxidem uhličitým, a ozon. Ale vraťme se k methanu. Jak souvisí jevy v atmosféře s půdní biologií, která je předmětem mého profesionálního zájmu? Koncentrace methanu v přízemní atmosféře byla donedávna, řekněme do roku 1750, kolem 0,75 ppmv (tedy v jednom m3 vzduchu bylo 0,75 ml methanu. Poté se začala postupně zvyšovat a exponenciální nárůst produkce vedl k sou-
odpadní vody 5%
časné koncentraci kolem 1,7 ppmv (v jednom m3 vzduchu je nyní kolem 1,7 ml methanu). Vidíme, že za 250 let se koncentrace methanu v atmosféře více než zdvojnásobila. Kde se všechen ten methan vzal? Nenechme se totiž mýlit těmi zdánlivě malými čísly – vezmeme-li v úvahu objem a hmotnost atmosféry, narostlo množství methanu v atmosféře z původních asi 2 miliard tun na dnešních 4,8 miliard tun (v podobných případech říkám studentům: jedno nákladní auto naloží řekněme 10 tun - tak si představte 500 milionů náklaďáků s methanem – nejsem si ale vlastně jist, jestli toto přirovnání správné představě o množství pomáhá, navíc když se jedná o plyn...). Ke stávajícímu množství se nyní navíc každoročně dostává do atmosféry kolem 500 000 000 t nového methanu. Naštěstí existují i mechanismy jeho oxidace, tedy spotřeby a odbourání, a tak se čistý přírůstek methanu v současnosti odhaduje na asi 40 000 000 t methanu ročně. Hlavní zdroje methanu jsou uvedeny na obrázku (na této straně). Všimněme si, že přes 50 % emisí methanu souvisí s půdou a zemědělstvím: hlavním zdrojem jsou mokřady (23 %) následované methanem produkovaným v souvislosti s chovem dobytka (16 % ze zažívacího traktu a z půdy + 6 % z hnoje) a pěstováním rýže (12 %). Další významné zdroje představuje těžba a zpracování ropy a zemního plynu (10 %) a uhlí (8 %), spalování biomasy (8 %) atd. V půdách, mokřadech, skládkách organických hnojiv, v trávicích traktech zvířat včetně chovaného dobytka i jinde vzniká methan jako metabolit specializované skupiny tzv. methanogenních mikroorganismů. Proces methanogeneze je tedy mikrobiální proces a stejně tak i proces oxidace methanu může být mikrobiální (a fyzikálně chemický).
oceány aj. vody 3%
termiti 4%
mokřady 23%
hnůj aj. hnojiva 5% skládky 6%
spalování biomasy 8% chov dobytka 16% uhlí 8% pěstování rýže 12%
ropa a plyn 10%
Zdroje emisí methanu (podle US EPA, 1999)
33/
V Českých Budějovicích existují dva týmy studující procesy tvorby skleníkových plynů v půdách a oba mají vztah k Přírodovědecké fakultě JU: je to skupina kolem prof. Hany Šantrůčkové, která dnes řeší tuto problematiku např. v polopřirozených a umělých mokřadech, a potom naše skupina, která je více vázána na Ústav půdní biologie Biologického centra AV ČR. Pochopitelně spolu úzce spolupracujeme – konečně my starší jsme spoluzakládali tento směr výzkumu v tehdejší Laboratoři půdní biologie, později v Ústavu půdní biologie Akademie věd. V posledních letech se nám podařilo doplnit i potřebné přístrojové vybavení, což rozšiřuje naše možnosti; v rámci ČR jsme jedinou takto specializovanou výzkumnou skupinou dlouhodobě řešící problematiku tvorby všech významných skleníkových plynů v půdách a emise těchto plynů z půd. Naše skupina se v poslední době zaměřila na produkci skleníkových plynů v půdách, které jsou ovlivněné pastvou skotu. Chovaný dobytek totiž svojí přítomností na pastvině podstatně ovlivňuje půdní vlastnosti a přímo i nepřímo i společenstvo půdních organismů. Nejde jenom o vnášení živin (a obrovského množství mikroorganismů) ve formě exkrementů, ale i o sešlapávání půdy a změny půdní struktury a mnoha odvozených půdních vlastností. Změna podmínek v půdě může znamenat změny v emisích skleníkových plynů z půdy. V tomto případě – na travních porostech využívaných pro pastvu – bohužel můžeme očekávat spíše zvýšení emisí. Naším cílem je detailní poznání zákonitostí mikrobiální produkce methanu a dalších skleníkových plynů v takto využívaných půdách. To by mělo umožnit hledání cest ke snížení nebo zamezení emisí. Jak? Na to není v současnosti lehké odpovědět: je evidentní, že cílená regulace mikrobiálních procesů v půdě je i teoreticky obtížná, natož pak v provozních podmínkách. Máme nicméně určité představy a v našem současném výzkumu si je začínáme ověřovat. Abych zmínil alespoň něco konkrétnějšího – dobře víme, že kromě toho, že některé mikroorganismy methan vytvářejí, jiné mikroorganismy jej dokáží využít a metabolizovat na oxid uhličitý. Kdyby se tedy podařilo „ovládnout“ tuto skupinu mikroorganismů a zařídit, aby se methan produkovaný v půdě ještě v té samé půdě odboural, bylo by to skvělé. Moje kolegyně Dr. Dana Elhottová navázala před několika roky spolupráci s německými vědci z Ústavu půdní ekologie v Neuherbergu u Mnichova. Společně se nám podařilo najít velmi zajímavé souvislosti mezi tvorbou a spotřebou methanu v námi studovaných půdách – mimochodem pro náš výzkum jsme nalezli „azyl“ u manželů Kamírových na ekofarmě Borová u Chvalšin; Ing. Vlastimil Kamír je koneckonců absolventem JU
a možná i proto má pro naše výzkumné potřeby, mnohdy z hlediska praktika poněkud výstřední, vzácné pochopení. Pro naši práci potřebujeme určité prostředí. Vedle potřebných přístrojů, odpovídajícího materiálního zajištění, vhodných výzkumných ploch a dalších podmínek vidím dvě zásadní oblasti. Je to zájem ze strany studentů a kontakt s mezinárodní vědeckou komunitou. Máme dostatek mladých spolupracovníků? Ano i ne. V našem týmu pracuje několik nadějných posil, většinou studentů Přírodovědecké fakulty, kteří zde již vypracovali nebo pracují na svých diplomových a disertačních pracích (naše studentka Mgr. Anna Němcová obdržela za svoji diplomovou práci obhájenou loni cenu děkana PřF; Ing. Jaroslav Hynšt, Ph.D., obhájil nedávno disertační práci; máme další tři doktorandy, Mgr. Alici Chroňákovou, Mgr. Jiřího Jirouta a Mgr. Jiřího Čuhela, kteří pracují na tématech v rámci našeho výzkumu, atd.). Rádi bychom nicméně náš tým dále rozšířili o kvalitní studenty. A ten druhý aspekt - mezinárodní spolupráce? Zmínil jsem spolupráci s německými kolegy, rozvíjíme spolupráci s vědci v Dijonu ve Francii při řešení problematiky regulace tvorby oxidu dusného v půdách, navázali jsme dobré kontakty s odborníky v italské Florencii a nyní rozpracováváme společný projekt studia problematiky struktury půdního mikrobiálního společenstva. Mohl bych ještě pokračovat, ale to není mým cílem – chtěl jsem zdůraznit, že si náš výzkum nedovedu představit bez studentů a bez spolupráce s kolegy z jiných podobně zaměřených pracovišť. Je zásadní rozvíjet spolupráci, je velmi potřebné pěstovat tyto kontakty, zúčastňovat se mezinárodních setkání a je prozíravé do těchto aktivit zapojovat mladé lidi.
Prof. M. Šimek a E. Zadáková odebírají vzorky plynů z měřící komory foto archiv autora textu
Závěrem této stručné informace mi dovolte dvě přání: přál bych si, abychom měli na vědeckou práci více času, a aby naše práce měla co největší smysl. Obojí spolu souvisí – pokud se nám podaří omezovat čas strávený administrativními a podobnými neproduktivními činnostmi, budeme
34/
mít snad více času na přemýšlení (to považuji za velice významnou součást vědecké práce), na přípravu a provádění výzkumu, a nakonec i na publikování jeho výsledků, tedy na efektivnější a doufejme i smysluplnější činnost. Realita je bohužel nemilosrdná, život hektičtější a jaksi méně malebný, ale naděje na změnu k lepšímu zůstává. prof. Ing. Miloslav Šimek, CSc., katedra biologie ekosystémů PřF JU
Profesor Hans Wellmann na katedře germanistiky pedagogické fakulty Po univerzitách Osijek, Pittsburgh, Iasi, Chabarovsk, Černivec aj. je katedra germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity dalším akademickým působištěm, s nímž jazykovědec mezinárodního formátu, Professor Phil. Doktor Hans Wellmann z univerzity Augsburg, navázal vědeckou spolupráci.
dentů. Vedle tolik nezbytného přímého kontaktu s rodilým mluvčím měli možnost srovnání výuky lingvistiky u nás a v Německu a vytvořit si tak alespoň částečně představy o „fungování“ vysokoškolské výuky na západ od našich hranic. Z osobního pohledu považuji profesorovu přítomnost za velmi šťastnou, neboť se mi splnilo jedno z mých profesních „přání“, totiž možnost účastnit se cvičení a přednášek někoho odborně erudovaného a uznávaného v předmětu lexikologie německého jazyka, předmětu, jehož jsem na katedře garantem a který patří k mým profilujícím disciplinám. V uplynulém semestru jsem tak měla jedinečnou šanci bezprostředně poznat práci zahraničního odborníka - pedagoga, jeho metodiku předávání informací v rámci přednášek, taktiku vedení seminářů a cvičení, způsob hodnocení vědomostí, jakož i možnost neformálních, osobních konzultací atd. Přála bych všem ostatním kolegům, aby i oni měli podobnou příležitost přímé konfrontace své práce na fakultě, příležitost porovnat vlastní pojetí výuky i osobní přístup ke studentům tak, jak bylo umožněno mně. Mimo jiné i proto, že především v našem oboru je občasná sebereflexe nezbytná. Mgr. Hana Jílková, Ph.D., katedra germanistiky PF JU
Ad: Migrace snižuje nezaměstnanost, zaznělo na konferenci v Českých Budějovicích
foto archiv prof. Wellmanna
Jak známo, nespočívá význam Wellmannovy osobnosti „pouze“ ve znamenité pedagogicko-vědecké činnosti prezentující se především rozsáhlým lexikografickým dílem, ale je spojen i s podstatnými zásluhami v oblasti integrace tzv. západní a východní evropské germanistiky. Svou přítomností, datovanou počátkem zimního semestru 2007/2008, nabídl odbornou pomoc lingvisty a dlouholetou zkušenost vysokoškolského pedagoga katedře, před níž právě v současné době stojí řada nových úkolů a zásadních změn. Současně s převzetím několik hodin přímé výuky přijal profesor Wellmann úlohu odborného poradce kvalifikačních prací několika odborných asistentů katedry a stal se hlavním organizátorem plánované mezinárodní vědecké konference. Jeho přítomnost rovněž uvítala, pokud je mi známo, a následně i ocenila převážná část našich stu-
Jihočeská univerzita 3/2007 uvedla u článku Migrace snižuje nezaměstnanost, zaznělo na konferenci v Českých Budějovicích na s. 32-33 nesprávného autora. Autorkou článku o akademické konferenci a veřejné debatě s eurokomisařem Vladimírem Špidlou pořádané 22. června 2007 je studentka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Eva Fruhwirtová. Redakce se omlouvá.
O konferenci byl zájem ze strany studentů i veřejnosti foto A. Pajer
35/
KLUB ZAHRANIČNÍCH STUDENTŮ Jihočeské univerzity Rozhovor se zakladatelkou klubu Marcelou Oubrechtovou V zimním semestru akademického roku 2007/2008 zahájil činnost Klub zahraničních studentů JU. Můžete tuto organizaci stručně představit? Klub zahraničních studentů Jihočeské univerzity, který se oficiálně jmenuje ISC (International Student Club of South Bohemian University), vznikl na jaře 2007. Pokud bych ale měla popsat celou historii, tak prvopočátek je v mém pobytu v Německu – neuměla jsem tehdy moc německy a místní klub pro zahraniční studenty mi moc pomohl. Po návratu jsem chtěla podobnou instituci založit i na Jihočeské univerzitě, protože něco podobného tu podle mne chybělo. Začala jsem spolupracovat s Veronikou Faktorovou, doktorandkou Filozofické fakulty JU. Já měla knowhow a ona výborné organizační schopnosti. Ideu klubu jsme představili panu rektorovi, který ji schválil. Dále jsme jednali s panem prorektorem Papouškem, který vznik klubu rovněž přivítal. V první fázi jsme k sobě sháněli další schopné lidi, abychom zajistili kontinuitu, protože já i Veronika v dohledné době zakončíme studium. Vybrali jsme pět lidí, kteří tvoří jádro koordinátorů. Chtěli jsme, aby toto jádro bylo pokud možno celouniverzitní. Druhým krokem bylo vytváření sítě mentorů. Přes zahraniční oddělení rektorátu JU jsme obeslali studenty, kteří byli na studijních pobytech v zahraničí. Na naší nabídku reagovalo poměrně mnoho z nich, po vytvoření sítě mentorů pak už zbývalo jen čekat na první zahraniční studenty. Činnost jsme naplno zahájili v zimním semestru akademického roku 2007/2008. Jak fungují podobné kluby v zahraničí? Je činnost klubu JU něčím specifická? Specifické je určitě to, že klub je v začátcích a že zahraničních studentů je na Jihočeské univerzitě zatím poměrně málo. Při svém pobytu v Tübingenu jsem zažila podobný klub s mnohaletou tradicí, který se stará o stovky studentů. Co se týče České republiky, logicky nejrozvinutější organizaci péče o zahraniční studenty mají v Praze a Brně. Na ČVUT je například dlouhá tradice buddy systému. Osobně mi ale model, kdy student platí, aby vůbec mohl být v klubu, přijde trochu snobský. Při vytváření ISC JU jsme se hodně inspirovali systémem klubů německých univerzit i systémem
brněnským. Hlavně v tom smyslu, že kontaktujeme studenty první, aby věděli, že se na nás mohou obrátit a že jim se vším pomůžeme. Dále jim přidělíme mentora nebo necháme mentora, aby si „svého“ studenta vybral. Nabízíme uvítání, balíček, ve kterém jsou základní informace, mapa kampusu a mapa Českých Budějovic atd. Studentům ze zemí mimo EU poradíme i s procedurami na cizinecké policii. Druhou složkou činnosti klubu je zábava, začlenění zahraničních studentů do běžného života. V rámci tohoto směřování jsme chtěli vytvořit i jakousi alternativní možnost vyžití – nejen pro zahraniční studenty, ale i pro zájemce z univerzity. Jedním z projektů, ve kterém se nám toto podařilo, bylo promítání českých filmů v klubu Velbloud. K fungování klubu patří i organizace nejrůznějších výletů, exkurzí a setkání. V těchto aktivitách jsme tedy s ostatními kluby naprosto srovnatelní, rozdíl je jen v tom, že jsme na začátku. Spolupracují různé kluby v České republice? Existuje zastřešující organizace v rámci EU? Existuje síť ISC klubů v rámci programu Erasmus. V Německu často spolupracuje více klubů, např. v rámci jižního Německa. Výsledkem společné činnosti pak může být třeba velká seznamovací párty v jednom vybraném městě. Do této sítě bychom se rádi zapojili. Jsme ale v prvním, v podstatě zkušebním roce fungování klubu. Nejdříve musíme zjistit, zda celá činnost nestojí jen na několika lidech. Až budeme mít jistotu, že klub bude pokračovat i po našem odchodu z univerzity, do sítě klubů se samozřejmě zapojíme. Můžete zhodnotit první semestr činnosti klubu? Kolika zahraničním studentům jste zprostředkovali mentorskou pomoc? Bylo jich kolem dvaceti. Nejdříve jsme všem přijíždějícím studentům poslali mail s úvodními informacemi o tom, kdo jsme a odkaz na webové stránky klubu. Pokud nám odpověděli a vyplnili přihlášku, tak jim byl přidělen mentor, který se jim poté sám ozval. Pak už vše další bylo na mentorech, při závažnějších komplikacích jsme samozřejmě pomáhali i my. Zhruba týden po začátku semestru byla první schůzka, Welcome day, kdy jsme zahraniční studenti přivítali v naší kanceláři, kterou máme propůjčenou od British Council. Dali jsme jim propagační materiály univerzity, seznámili jsme je s naší činností, provedli jsme je historickým centrem města. Jaké další akce jste uspořádali? Už jsem zmínila Welcome day a promítání filmů v klubu Velbloud. Prvním pokusem v oblasti
36/
organizace exkurzí byla exkurze do českobudějovického pivovaru Budvar, která měla velký ohlas. V listopadu byla mikulášská párty. V druhém semestru chceme uspořádat exkurzi do Prahy. Do budoucna chceme pořádat zhruba jednu akci do měsíce, abychom studenty příliš nezatěžovali.
do zahraničí, ale předtím chtějí získat praktické zkušenosti s jazykem a mentalitou té které země. Nebo to jsou naopak studenti, kteří se ze zahraničí vrátili a chtějí pomáhat. Často jde také o studenty prvních ročníků, kteří se chtějí zapojit do dění, hledají způsoby zábavy, naše nabídka je osloví a přihlásí se. Převažují mezi zájemci o mentorství studenti nižších ročníků, nebo naopak studenti starší?
Součástí Welcome day byla prohlídka historického centra Českých Budějovic foto archiv ISC JU
Pomáháte všem zahraničním studentům nebo jen studentům programu ERASMUS? Snažíme se pomáhat všem, ale je to pro nás někdy těžké. Nejsnáze dohledatelní jsou pro nás studenti přijíždějící v rámci programu ERASMUS – zahraniční oddělení nám vytiskne přesný seznam. Tento seznam je dokompletován díky ochotě zahraničních oddělení jednotlivých fakult. Trochu složitější je dohledávání zahraničních studentů a vědců, kteří přijíždějí mimo běžné programy – jde o nejrůznější výměny a stáže mezi katedrami a fakultami. Většinu studentů tvoří ale právě studenti programu Erasmus, kteří jsou na fungování podobné instituce zvyklí ze svých domovských univerzit a od nás očekávají program, pomoc i zábavu. Kolik máte v současné době mentorů? Mentorů máme kolem 50, 20 z nich se v zimním semestru staralo o zahraničního studenta. V blízké budoucnosti budeme mentorskou síť inovovat, takže se chystáme obeslat vybrané studenty. Ozývají se nám ale i sami, že o tomto programu slyšeli a chtějí se zapojit. Jací studenti se chtějí stát mentory? Jde o celouniverzitní záležitost, nebo se zapojují spíše jen studenti některých fakult? Jde rozhodně o celouniverzitní záležitost. Soustředili jsme se na skupinu lidí, kteří do zahraničí vyjeli, mají zkušenosti s tím, jak podobné kluby fungují a jsou spolupráci s námi většinou příznivě nakloněni. Lákáme je také na to, že když už jednou vyjeli, tak mohou prostřednictvím zahraničních studentů zůstat v kontaktu se světem, aktivně si zdokonalovat znalost jazyka atd. Zájemce o mentorství lze zhruba rozdělit do tří skupin. První jsou studenti, kteří chtějí vyjet
Je to zhruba půl na půl. Řekla bych, že většinu tvoří studenti bakalářských oborů. To byl i náš předpoklad, když jsme hledali koordinátory z jednotlivých fakult – preferovali jsme spíše studenty z nižších ročníků, u nichž jsme měli jistotu, že nějaký rok ještě na univerzitě zůstanou a zajistí tak kontinuitu aktivit klubu. Nejvíce mentorů je tedy z prvního až třetího ročníku bakalářského studia. Jak se může student stát mentorem? Jaké nároky musí splňovat? Důležitá je hlavně spolehlivost a časová flexibilita. Loni bylo např. potřeba přijet cca o týden dříve před začátkem výuky a zahraničního studenta vyzvednout, nebo mu alespoň napsat, jak se dostane na koleje. Samozřejmě jsou potřeba i jazykové schopnosti, ale to není úplnou prioritou. Chce to, aby byl člověk připraven obětovat trochu svého pohodlí. Na druhou stranu nabízíme atraktivní prostředí zahraničních studentů, konverzaci zadarmo. Mentora také účast v programu nic nestojí. Snažíme se i dále vytvořit síť lidí, komunitu, která by pořádala party, exkurze, výlety… Do budoucna bychom byli rádi, kdyby mentoři byli zohledněni při výběrovém řízení na pobyty do zahraničí. To je třeba běžné na zahraničních univerzitách. Podle jakých kritérií se přidělují zahraniční studenti? Prvním kritériem je alespoň jeden společný jazyk. Pokud je přijíždějící student např. u Itálie a mentor mluví italsky, je to ideální. Preferujeme také, když mentor a student studují na podobné fakultě a alespoň trochu příbuzný obor. Když se nemůžeme rozhodnout, přihlížíme k zájmům, zálibám. Zatím jde rozdělovat studenty dost nesystematicky, subjektivně, protože přijíždějících je malé množství. Specifickou skupinou jsou také studenti ze Slovenska, formálně jde o zahraniční studenty, ale problémy s komunikací zde samozřejmě nemají. I ty ale ze systému nevylučujeme. Můžete popsat podrobněji průběh příjezdu studenta a roli mentora? Celý systém začíná tím, že my pošleme mentorovi adresu studenta s přihláškou do programu.
37/
Prvním úkolem mentora je studenta kontaktovat a pak čekat na odpověď. Někdy se stane, že studenti z některých zemí moc nekomunikují a ozvou se teprve ve chvíli, kdy bloudí budějovickými ulicemi.
Vybavení a materiální zázemí je zde na velmi dobré úrovni Rozhovor s Celine Levron, postdoktorandkou Parazitologického ústavu AV ČR Celine Levron pochází z Francie, z bretaňského města Cholet. Studovala v Angers, Rennes, v roce 2000 získala na univerzitě v Korsice doktorský titul Ph.D. V České republice žije již tři roky, je postdoktorandkou Parazitologického ústavu Akademie věd ČR. Jak jste se dozvěděla o možnosti studovat v České republice?
Vánoční večírek v menze JU
foto archiv ISC JU
Pokud vše probíhá standardním způsobem, mentor studenta vyzvedne na nádraží. Doprovodí ho na kolej, zařídí mu ubytování a vysvětlí mu veškeré další náležitosti, protože studenti jsou často zvyklí na jiné standardy. Dobré je také, když mentor pomůže se zápisem a s dalšími administrativními záležitostmi ve škole, případně s komunikací s cizineckou policií, pokud jde o studenta ze země mimo EU. Po zvládnutí všech nutných procedur, kterých rozhodně není málo, už závisí na konkrétním páru, jaké mezi nimi vznikne pouto a jestli se budou stýkat i nadále. Podle našich zkušeností se spřátelí kolem poloviny dvojic.
Po skončení mého doktorského studia jsem chtěla jít studovat do zahraničí na postdoktorské studium. Znala jsem vědecké studie několika lidí z Parazitologického ústavu Akademie věd ČR. Zeptala jsem se tedy mailem, zda je možné zde jako zahraniční postdoktorand studovat. Když jsem dostala pozitivní odpověď, řekla jsem si, proč to nezkusit a vydala se do České republiky. Nejdříve jsem zde absolvovala pohovor a pak už nic nebránilo zahájení studia.
Stalo se Vám, že byste kvůli neshodám museli přidělit studentovi jiného mentora? Nemáme zatím moc srovnání, ale o takovém případu nevím. Jsou tu méně komunikativní lidé, ale zásadní problémy se neobjevily. Někdy se stane, že se nám zahraniční studenti neozvou, nebo mentora tolik nevyužijí, ale to samozřejmě záleží na konkrétním člověku. Spíš mám opačné příklady, kdy si lidé vysloveně padli do noty a jejich kooperace funguje velmi dobře. Opravdu záleží na lidech, nedá se to paušalizovat. Další informace o Klubu zahraničních studentů JU na http://www.isc-jcu.cz/about-us.html Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa
foto archiv C. Levron
Vybírala jste si z více zemí nebo jste byla rozhodnutá pro Českou republiku – Parazitologický ústav AV ČR? Vybírala jsem si samozřejmě z více lokalit. Buď ale nebyly z hlediska výzkumu natolik zajímavé, nebo nebyla nabízena výhodná pozice či stipendium. Nevybírala jsem si ani tolik podle země, z mého pohledu to mohla být Česká republika, Polsko stejně jako jakákoliv jiná země. Vybírala jsem hlavně podle toho, jakou pozici budu zastávat, čím se budu zabývat, kvalitou týmu i laboratoří. Nabídka Parazitologického ústavu AV ČR byla dostatečně lákavá, spolurozhodlo i dobré jméno této instituce. V našich podmínkách převažuje orientace na západní Evropu, není příliš obvyklé, aby studen-
38/
ti vyjížděli na stáže do východních zemí. Je to ve Francii podobné? Zohledňovala jste při svém rozhodování i tuto okolnost? Vím, v tomto je to podobné i u nás. Všechny moje kamarádky mi říkaly, že jsem blázen, když jdu do něčeho takového. Ale řekla jsem si: Proč ne? Proč to nezkusit? Rozhodla i moje návštěva přímo na PaÚ – vybavení a materiální zázemí je tu na velmi dobré úrovni.
Jak často se vracíte do Francie? Domů jezdím dvakrát za rok, o Vánocích a pak na několik dní v létě. Občas přijede někdo z rodiny navštívit mě do Českých Budějovic. Zvykla jsem si, že rodinu moc nevidím, už během studia na Korsice jsem kvůli velké vzdálenosti domů jezdila jen zřídka. Žijete zde již tři roky. Můžete se pokusit porovnat životní úroveň v České republice a Francii? Rozdíly tu rozhodně jsou. Je to jen můj osobní názor, ale přijde mi, že lidé ve Francii žijí daleko víc konzumně – každý má auto, obklopuje se věcmi. A ve výsledku si neumí život užívat. V České republice je, měřeno penězi, o něco nižší životní úroveň. Češi mi přijdou ale daleko víc spontánní, umí se radovat ze života, jsou více společenští. Máte zkušenosti s francouzským i českým vysokoškolským systémem vzdělávání. Liší se v něčem zásadním?
foto archiv C. Levron
Na jakém projektu v současné době pracujete? Pracuji v Laboratory of Parasitic Flatworms PaÚ, kterou vede Prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. V roce 2007 jsem získala grant od Grantové agentury ČR, oficiální název projektu je Ultrastruktura mikrotrichů a evoluce primitivních tasemnic (Cestoda). Studuji tasemnice, jejich vnitřní morfologii. Při řešení nejrůznějších otázek týkajících se mého bádání často spolupracuji s vědci v Rusku a ve Francii. Celý projekt by měl být uzavřen v roce 2009.
Bakalářské, magisterské i doktorské studium jsem absolvovala ve Francii a s českým vzděláním v těchto stupních nemám příliš zkušeností. V obecné rovině (formy studia, standardní doba studia) jsou po reformách, které ve Francii před jedním nebo dvěma roky sjednotily vysokoškolský systém vzdělávání, oba systémy vzdělávání srovnatelné. U doktorského studia vidím největší rozdíl v tom, že čeští doktorandi musí skládat více zkoušek. Ve Francii jsou hodnoceni v podstatě jen podle kvality a výsledků svého vědeckého projektu.
Jaké byly Vaše první dojmy z České republiky, z Českých Budějovic? Jestli mám být upřímná, když jsem poprvé viděla České Budějovice, působily na mne jako smutné město. Ale postupně jsem si zvykla a objevila krásu historického centra. Navíc na Korsice jsem byla zvyklá bydlet v malém městě (5 000 obyvatel), takže i z této strany šlo o příjemnou změnu. Nakonec se mi tu velmi líbí a dnes už se tu cítím jako doma. Problémy jsem měla zpočátku s komunikací. Ani ne tak v laboratoři - vedoucí laboratoře umí francouzsky. S dalšími kolegy mluvím anglicky, má angličtina sice rozhodně není bezchybná - pro Francouze to není jednoduchý jazyk na zvládnutí - ale vždy se domluvíme. V prvním roce jsem i s lidmi mimo laboratoř a Parazitologický ústav mluvila anglicky. Pak jsem si ale řekla, že když tu chci pracovat delší dobu, tak to takhle dál nepůjde a začala jsem se učit češtinu. Čeština je velmi složitý jazyk!
39/
Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa
JAK SE ŽIJE
Jelikož jsme velmi malá skupina (17 studentů) máme většinu přednášek komorních, v malých učebnách a i laboratoře z anorganické chemie jsme měli v malé laboratoři.
A STUDUJE
Biological Chemistry v Linci Johannes Kepler Universitat Linz (JKU) se nachází na severním okraji Lince, v zeleni parku přímo na úpatí kopce lemovaného typickými rakouskými statky. Univerzita má v současné době tři fakulty a udržuje velmi rozmanité vnější vztahy, takže zde potkáte mnoho zahraničních studentů ze všech koutů světa. Zmíním např. USA, Kolumbii, Španělsko, Japonsko, Finsko a samozřejmě je tu i mnoho studentů z České republiky, a to jak v rámci programu Evropské unie - Erasmus, tak i jako běžní studenti JKU.
Ubytování máme zajištěné na koleji Julius Raab Heim. Kolej se nachází asi 15 minut chůze od budovy TNF. Pokoje jsou na české poměry přepychové. Bydlíme zde po třech ve dvou pokojích, které sdílí kuchyňku a sociální zařízení. Velice příjemným zjištěním při nastěhování byl fakt, že jsme prvními obyvateli čerstvě renovovaných pokojů. Jsou zde i takové technické vymoženosti jako fotobuňka na rozsvícení či puštění vody v umyvadle. Život na Raab-Heimu je pestrý, k dispozici je bazén, stolní fotbal, ping-pong a mnoho dalších aktivit.
Fakulta, na které studujeme, se nazývá Technisch - Naturwissenschaftliche Fakultät (TNF). Sídlí v nejvyšší budově kampusu, které se tu říká TNF Turm. V této budově trávíme většinu našeho času jak na přednáškách, tak v laboratořích.
Linec
Laboratorní cvičení v rámci přípravných kurzů foto archiv studentů
V kampusu se nachází veškeré potřebné obchody a restaurace, které student potřebuje. Jsou zde zastoupeny snad všechny rakouské banky, které se předhánějí v akcích pro studenty, a to nejen ve výhodných službách, ale i v akcích jako kolo štěstí, nebo vánoční bufety se zde typickým vánočním punčem. Jsou zde i kavárny a samozřejmě nechybí menza. Výběr z připravených jídel je zde podobný jako na Jihočeské univerzitě, ale je i možnost výběru a sestavení vlastního jídla tzv. choice. Další drobností, kterou se menza zde v Linci liší od té v Českých Budějovicích je cena. Nejlevnější oběd zde stojí kolem 3-4 Euro. Přednášky začínají většinou v 8:30 a náš rozvrh je nabitý až k prasknutí. Jsou i dny, kdy strávíme na univerzitě dvanáct hodin v kuse. Nejvíce hodin trávíme v laboratořích. V prvním semestru to bylo 16 hodin týdně - anorganické chemie a v druhém semestru nás čeká analytická chemie.
foto archiv studentů
Volný čas se stal pro nás skoro cizím slovem. Pokud se nějaký vyskytne, trávíme ho často na nějaké párty. Na Raab-Heimu se vždy najde nějaká společná kuchyňka, kde se pořádá párty a většinou tam potkáte studenty ze zahraničí, kteří zde tráví semestr v rámci programu Erasmus. Další známá párty tzv. Mensafest se koná každý čtvrtek pod menzou. Zde se též nachází malý bar Louisse. Další možností, jak trávit volný čas, je výlet do centra, kam se dá pohodlně dojet tramvají za 25 minut. Centrum Lince je velice malebné a na jeho hlavní třídě se nachází mnoho obchůdků, kaváren, restaurací a jiných kulturních míst. V únoru jsme měli zkouškové období. Jelikož máme velice nabitý program, naše zkouškové se protáhlo do dvou měsíců (až do druhého semestru) a musíme absolvovat 7-8 zkoušek. Všechny zkoušky se zde skládají formou testu. Pokud chcete shlédnout více fotek, či najít více informací, můžete navštívit naši stránku: www.biologicalchemistry.blogspot.com
40/
Eugen Kubala, student 1. ročníku oboru Biological Chemistry, Přírodovědecká fakulta JU
CÍTÍM V ČESKÉ REPUBLICE
ván. Přemýšlím o postdoktorském studiu někde v zahraničí a potom o návratu do České republiky. Ale kdo ví, jak to nakonec dopadne.
Rozhovor s Tatyanou Prudnikovou, doktorandkou ÚFB JU
Jaké byly Vaše první dojmy z České republiky?
VÍC SVOBODY
Tatyana Prudniková pochází z Minska, hlavního města Běloruska. Vystudovala na biologické fakultě Běloruské státní univerzity obor Biochemistry of animals and human. V České republice je patnáct měsíců, studuje doktorský obor Biofyzika na Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech. Jak jste se dozvěděla o možnosti studovat v České republice? Proč jste si Českou republiku a konkrétně Nové Hrady vybrala? Můj přítel, kterého znám ze studií, pracoval v běloruském výzkumném Institutu bioorganické chemie. Jeho laboratoř spolupracovala s výzkumnými skupinami v České republice, lidé z jedné české skupiny mu doporučili navštívit Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech. Přijel tedy na letní školu, velmi se mu zde zalíbilo a rozhodl se pro doktorské studium. Příští rok jsem do Nových Hradů na jeho doporučení přijela já. Chtěla jsem si najít práci v zahraničí, protože najít si odpovídající práci doma bylo velmi těžké, byla jsem velmi mladá, neměla jsem praxi a také platové podmínky nebyly právě příznivé. Jedním z důvodů, proč jsem si vybrala právě ÚFB JU, je i možnost žít zde s mým manželem – vdávala jsem se v roce 2005 v Minsku.
Mám Českou republiku ráda od první chvíle a nic se na tom nezměnilo. Vaše kultura je blízká kultuře mé země, dokonce i příroda je zde stejně krásná jako u nás. Životní úroveň je v České republice ale mnohem vyšší než v Bělorusku. Samozřejmě je o něco nižší než v západní Evropě, ale lidé zde jsou více otevření, slušní, usměvaví a přátelštější. Pobývala jsem například třikrát v Německu kvůli experimentům a můžu říct, že po těchto zkušenostech nemám Němce, na rozdíl od Čechů, příliš ráda. Mám hodně českých přátel. Také kvůli tomu bych zde chtěla zůstat. A jsou zde i další důvody, na první pohled méně důležité – dělám v Čechách daleko víc aktivit než doma, třeba lyžuji. U nás k tomu nejsou příhodné podmínky, lyžování tady zase není tak drahé jako v západní Evropě.
Biologická fakulta Běloruské státní univerzity foto archiv T. Prudnikové
Můžete porovnat životní úroveň v České republice a v Bělorusku?
Minsk, hlavní město Běloruska foto archiv T. Prudnikové
Studujete druhý ročník doktorského studia. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Ještě jsem o tom, co přesně budu dělat dále, příliš nepřemýšlela, soustředím se na úspěšné završení svého doktorandského studia. Určitě se ale do Běloruska nevrátím přinejmenším po dalších pět let. V Bělorusku je totiž odlišný systém vzdělávání a udílení akademických titulů a titul Ph.D., který zde získám, tam bohužel zatím není uzná-
Myslím, že jsem na tuto otázku už odpověděla. Chtěla bych dodat, že lidé v Bělorusku nejsou bohužel tak příjemní jako lidé v Čechách. Samozřejmě to neplatí na všechny, ale rozdíl tu je. Mnoho z nich je takových jen proto, že nemají dost peněz na normální život. To mě opravdu trápí. Hodně lidí také trpí kvůli panujícímu režimu, kvůli tomu, že pár lidí, kteří mají moc, se cítí být bohy. Cítím v České republice víc svobody. Zvyky a kultura jsou v mnohém podobné. Dokonce i jídlo mají obě země velmi podobné (i když u nás nemáme knedlíky). Vánoce slavíme 7. ledna, důležitější je pro Bělorusy ale Nový rok. Nejsme tak svobodní, jako jsou lidé zde. Projevuje se to i tím, že nemůžeme mluvit bělorusky, nemůžeme mluvit otevřeně. Běloruština se ve školách vyučuje dvakrát týdně podobně jako třeba cizí jazyk. Myslím, že lidé z Běloruska mají obrovský potenciál, ale často nemají možnost jej uplatnit.
41/
Můžete porovnat běloruský systém vzdělávání se systémem českým? Vzdělávání v Bělorusku je poněkud odlišné. Po střední škole, která trvá 11 let, se můžete zapsat na univerzitu (pětileté studium). S ukončeným univerzitním vzděláním se můžete stát specialistou (titul srovnatelný s Master of Science) a poté můžete pokračovat v tříletém studiu, po jehož absolvování získáte titul kandidát věd (ten je srovnatelný s Ph.D.).
Minsk
foto archiv T. Prudnikové
Další odlišnost je v udílení titulu docent, který lze v Bělorusku získat poměrně snadno – po získání titulu kandidát věd musí uchazeč „jen“ vést několik let výuku a praktická cvičení. Dosáhnout titulu doktor je v Bělorusku naopak velmi složité – musíte být známí a nejlépe něco velmi zásadního objevit. Ne každému se povede tento titul získat. A když už, tak je to ve věku kolem 70 let... Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa
ČTYŘI MĚSÍCE
NA WINONA STATE UNIVERSITY O možnosti studovat v zahraničí jsem se dozvěděla na oddělení pro vědu a zahraničí na Filozofické fakultě JU, které pravidelně zveřejňuje nabídky na studium v zahraničí v rámci programu Erasmus. Většinou jde o studium v německy mluvících zemí nebo v Itálii. Proto mě velmi překvapila a zároveň zaujala nabídka studia v rámci programu MŠMT v USA. Moje angličtina byla odjakživa lepší než němčina a kromě toho, do evropských zemí se člověk vždycky podívá snáze než za moře. Winona State University byla jedinou možností pro studium v USA, takže moje volba byla jasná. Na WSU jsem studovala jeden semestr, na který jsem dostala stipendium. Dnes bych se možná snažila hledat možnosti a finanční zdroje, abych mohla v USA studovat déle, tehdy mi ale čtyřměsíční odluka od rodiny a přátel přišla dostatečně dlouhá. Jeden semestr je, podle mne, příliš krátká doba na to, aby si člověk v dané zemi skutečně zvykl a lépe ji poznal, jak geograficky, tak kulturně. Za čtyři měsíce, které můj pobyt trval, jsem stihla postřehnout jen zásadní rozdíly v české či středoevropské a americké mentalitě. Na cestování nebyl čas vůbec, protože americké školství striktně vyžaduje pravidelnou docházku. Na americké univerzitě jsem studovala obor History, který byl nejbližší Kulturní historii, kterou studuji v Čechách. V podstatě jsem ale ve výběru kurzů nebyla nijak limitována, takže jsem si zapsala ty, které se mi zrovna pro studium v Čechách hodily a samozřejmě angličtinu. Moje první dojmy po příletu do USA rozhodně nebyly nejlepší a nebylo to jen tím, že mne již cestou z letiště okradl taxikář. Když jsme s Pavlem (Pavel Pokorný, kolega z FF) dorazili na univerzitu, nebyl tam nikdo, kdo by nás přivítal nebo nám alespoň řekl, co a jak. Nakonec se ale vše vyřešilo a následující týden nám bylo společně s ostatními zahraničními studenty vysvětleno, ukázáno a zodpovězeno vše, co se našeho pobytu v USA a studia na univerzitě týkalo. První dny ve Spojených státech jsem prožívala onen známý kulturní šok. Zjišťujete, že v některých ohledech se Američané od Evropanů diametrálně liší, např. co se týče chování k ostatním lidem (stále se usmívají), dopravy (téměř všichni jezdí autem, dokonce třeba i popojedou jen 200 metrů), jídla (když studenti nejedí v menze, jdou
42/
se najíst někam do fast-foodu, rozhodně si sami nevaří; i v menze jsou často nezdravá „americká“ jídla – hamburgery, pizza, hranolky, sladké limonády…) i běžných návyků. Každopádně to pro mě ale nemohl být takový rozdíl jako pro studenty z Asie, kterých tam bylo opravdu hodně a jejichž kultura je od té americké naprosto odlišná. Když jsem u toho, na celé univerzitě nás bylo asi pět Evropanů.
Se zahraničními studenty v národních kostýmech foto archiv J. Benedové
Na to, abych detailně porovnala americké a české vysoké školství, bych potřebovala skutečně hodně času, protože tyto dva systémy jsou dost rozdílné. Co asi člověka upoutá a patrně i zarazí nejdříve, je výše školného na amerických univerzitách. Nevím, jaká je v tomto ohledu situace v jiných zemích Evropy, kde se školné platí, ale to americké mi zpočátku přišlo poměrně vysoké. Na Winona State se školné pro zahraniční studenty pohybuje v přepočtu okolo 130 000 Kč na semestr. A to je tato škola z těch levnějších. Pro nás se to možná zdá hodně, ale Američané nad tím moc nepřemýšlejí. Pro ně je vzdělání velice důležité, a tak rodiče, pokud si to mohou dovolit, berou většinou jako samozřejmost svým dětem vzdělání umožnit. Pokud si to dovolit nemohou, využívají studenti často různé studentské půjčky, které začínají splácet teprve po absolvování studia. Výše školného se výrazně projevuje v kvalitě výuky a vybavenosti univerzity. Zvyklá na české vysoké školy, jsem z toho byla zpočátku okouzlená. Všechno je na univerzitě pohromadě v jednom kampusu – od kolejí a menzy přes knihovnu, posilovnu a bazén, knihkupectví až po restaurace a obchod s potravinami. Zkrátka všechno, co student k životu potřebuje. Tedy kromě baru, ale ten byl hned vedle... Tohle všechno si studenti „předplácejí“ ve školném. Některé poplatky se mi ale zdají zbytečné. Proč má student, který není sportovně zaměřený, platit za to, že může sportovat v některém z univerzitních týmů? Vybavenost učeben je také veliká, zvlášť co se týče multimediální výuky.
Co se týče samotné výuky na americké univerzitě, tak se také od české poměrně liší. Já jsem si tam přišla jako na střední škole. Pořád se píší písemky, dostáváte domácí úkoly a místo zkouškového období je pouze týden závěrečných testů. Určitě se liší požadavky na studium v jednotlivých oborech. Jakožto student humanitního oboru jsem musela neustále psát eseje. Byly požadovány jak samostatně, tak jako součást testů. Stejně tak na angličtině pro zahraniční studenty byly eseje časté. A na většinu předmětů jsem také musela zpracovávat seminární práci. Nemyslím si ale, že by američtí pedagogové byli příliš nároční, spíše jim jde o to, aby se studenti učili formulovat a vyjádřit svůj názor. Na univerzitě také funguje spousta klubů, některé až téměř bizardní (např. klub počítačových her), které různým způsobem seskupují a organizují studenty. Mimoškolní aktivita se v USA velmi cení a takovéto zkušenosti se studentům započítávají do jejich závěrečného resumé, které obdrží, když opouštějí školu. Protože v Čechách dělám závodně atletiku, tak jsem se přihlásila do místního atletického klubu. Co mě tam a i na celé univerzitě zarazilo, byla až neskutečná byrokracie. Student chce něco podnikat ve svém volném čase, ale před tím musí vyplnit bezmála dvacet formulářů a podstoupit několik zdravotních vyšetření.
Část univerzitního kampusu
foto J. Benedová
Přišlo mi docela výhodné a praktické, že univerzita zaměstnává studenty na mnoha různých pozicích. Studenti pracují v menze, jako zahradníci, v administrativě, organizují různé studentské akce nebo třeba provádějí po škole zájemce o studium. Nedílnou součástí studia je tzv. laptop program, kde si každý student musí povinně od univerzity zapůjčit za 500 dolarů na semestr notebook. Není to levná záležitost, ale na druhou stranu mají studenti zajištěn veškerý technologický servis a přístup na internet kdekoliv uvnitř univerzitního kampusu. I spousta materiálů pro studium se nachází na univerzitním webu, studenti si přes webové rozhraní samozřejmě zapisují kurzy, ale
43/
také tam mohou najít své známky z probíhajících kurzů v průběhu a na konci semestru a v podstatě všechno, co se studia týče.
Prezentace České republiky pro děti ze základní školy foto archiv J. Benedové
Kdybych měla svůj studijní pobyt hodnotit, tak rozhodně pozitivně. Samozřejmě musí člověk překlenout vzdálenost od rodiny a přátel a také značné finanční výdaje. Studium v zahraničí je ale vždy obrovská příležitost poznat jinou zemi, kulturu, seznámit se se spoustou nových lidí, naučit se cizí jazyk, navázat kontakty a získat cenné zkušenosti pro budoucí život. Jana Benedová, studentka 4. ročníku oboru kulturní historie, Filozofická fakulta JU
jevuje se gender v kurátorské praxi? A nakonec: Jak lze vyložit homosexuální motivy v umění 19. století? To jsou hlavní otázky, na něž se budou snažit přednášející dát odpověď. Ačkoliv se podobné otázky před uměleckými díly ve světě řeší již přibližně od 70. let 20. století, v českém prostředí se tento trend mohl z politických důvodů prosadit až díky nastupující generaci mladších historiků umění v závěru 90. let. Cílem přednáškového cyklu je tedy rovněž seznámení publika s některými významnými postavami mladší české generace historiků umění, kteří se touto problematikou zabývají. Forma veřejných přednášek navíc poukazuje na chuť nově vznikajícího uměleckohistorického pracoviště v Českých Budějovicích vstupovat do širší diskuze k aktuálním společenským otázkám. Přednášky se budou konat v kulturním klubu Solnice v České ulici č. 66 nepravidelně ve středu od 16.00, pokud není uvedeno jinak. Aktualizovaný program sledujte na webových stránkách Ústavu estetiky a dějin umění FF JU (http://www.ff.jcu.cz/structure/ departments/ues/), v programech c.k. Solnice a na nástěnkách filozofické fakulty. Program cyklu: 27. 2. Mgr. Martina Pachmanová, Ph.D. Gender, dějiny umění a vizuální studia 12. 3. MgA. Lenka Klodová, Ph.D. Pornočas 26. 3. MgA. Mark Ther Prezentace děl s následnou diskuzí 2. 4. Mgr. Denisa Kera, Ph.D. Kyberfeminismus mezi uměním a globální technokulturou
GENDER V UMĚNÍ
Veřejný přednáškový cyklus z dějin umění
23. 4. Mgr. Zuzana Štefková A koho to vlastně zajímá? Gender a česko-slovenská kurátorská praxe 30. 4. Ladislav Zikmund Homosexuální umění 19. století a jeho zdroje
V souvislosti s otevřením nového studijního oboru Dějiny umění na Filozofické fakultě JU od akademického roku 2008/2009 organizuje Ústav estetiky a dějin umění FF veřejný přednáškový cyklus „Gender v umění“. Důvodem pro uspořádání tématicky zaměřeného cyklu, zabývajícího se možnostmi genderové interpretace uměleckých děl minulosti i současnosti, byla potřeba představit studentům i zájemcům z řad širší veřejnosti jeden z nejaktuálnějších směrů v uměleckohistorickém bádání především angloamerického světa. Existuje ženské či feministické umění? Jaké je současné české queer umění? Jak zasahují ženy do kyberprostoru? Pro-
44/
Mgr. Hynek Látal, Ústav estetiky a dějin umění FF JU
Překladatelské oříšky II. Každý jazyk, včetně češtiny a angličtiny, obsahuje obrovské množství idiomatických výrazů, které verbální komunikaci dodávají patřičnou šťavnatost a barevnost. Považte jen, jak jich využívají v češtině známí spisovatelé, jako např. Karel Poláček, Jaroslav Hašek, Petr Šabach, či jejich anglicky píšící kolegové, jako je Raymond Chandler, J. D. Salinger, Henry Miller nebo David Lodge. Podle Slovníku cizích slov (Klimeš, Lumír; SPN Praha 1981) jsou idiomy ustálená spojení slov charakteristická pro jistý jazyk, zpravidla přímo (doslovně) nepřeložitelná (např. tlouci špačky). Je tedy velmi obtížné, ba téměř nemožné je přesně interpretovat v cizím jazyce tak, aby si uchovaly původní význam.
kuchyně přestala lpět jen na tradičním knedlu, vepřu a zelu, jsme jednoduše tato slova přejali a obohatili tak nejen svůj jídelníček o špagety, makaróny či tortelliny. Jsou však slova, která se mezinárodními nestala a která nás při překládání mohou hodně potrápit. Jak byste si poradili v roli hostitele či hostitelky a nabídli anglicky hovořící návštěvě následující lahůdky? Zkuste to: vánočka, utopenec, anglická slanina, cmunda, zabijačka, španělský ptáček, moravský vrabec, burčák, volské oko, svíčková, obložený chlebíček, popř. švédský stůl. „False friends“ neboli špatní přátelé nám také mohou pořádně zatopit. Mám na mysli slova, která sice v češtině existují ve stejné podobě, ale jejich význam je zcela odlišný. Posuďte sami: gymnázium, brigáda, smokink, transparent, dekáda, marmeláda, pudink, dres. Víte, jaké jsou jejich anglické ekvivalenty? A víte, co znamenají přeložená doslovně? Jak zvítězit nad těmito úskalími při osvojování nové slovní zásoby? Nejlepší metodou je čtení autentických textů, poslech a hovor s rodilým mluvčím. Přeji hodně zdaru! PhDr. Olga Loukotková, Jazykové centrum JU
XV. Reprezentační ples Jihočeské univerzity Posuďte sami následující české idiomatické výrazy. Žádný z nich, pokud by byl přeložen do angličtiny doslovně, by nebyl jednoznačně srozumitelný. K některým můžeme najít poměrně blízký anglický ekvivalent (blbý jako tágo = as daft as a brush, drž zobák = shut up/ shut your trap, vodit někoho za nos = to pull one´s leg), zatímco většina ostatních musí být přeložena zcela jinak. Tak např. babí léto = Indian summer, jsem z toho jelen = it´s all Greek to me, smrdět jako tchoř = stink to high heaven, aby se vlk nažral a koza zůstala celá = to eat a cake and still have it). Pokuste se sami o překlad následujících idiomatických vazeb: dobře ti tak, mám opici, pít na ex, pít na sekeru, pivní sval, praštit do toho, být chytrý jako opice, nezajímá mě to ani za mák, podobat se jako vejce vejci, být pod pantoflem. Každý jazyk je také (s výjimkou jazyků umělých) plodem určité kultury, kterou reflektuje. Každá kultura tak vyvinula osobitá pojmenování pro skutečnosti pro ni příznačné. Příkladem může být italština disponující mnoha slovy pojmenovávajícími různé druhy těstovin – čeština ani angličtina tyto výrazy nemá jednoduše proto, že zde do běžného jídelníčku nepatřily. Poté, co naše
V pátek 8. února 2008 se konal v Domě kultury Metropol patnáctý reprezentační ples Jihočeské univerzity. Slavnostní večer zahájil rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. V průběhu večera účinkoval soubor renesančních tanců Campanello a taneční skupina Victims. V hudební části programu dále vystoupili sólisté opery Jihočeského divadla Kateřina Hájovská a Aleš Voráček, taneční orchestr Metroklub, Swing trio Avalon a Petr Kolář. Poděkování patří hlavnímu sponzorovi plesu, společnosti EDIKT, a.s.
Taneční skupina VICTIMS
45/
foto -jv-
JAZYKOVÉ ZNALOSTI NOVÝCH STUDENTŮ NEJSOU DOSTAČUJÍCÍ
vá, že nejvyšší počet studentů absolvoval střední odbornou školu (SOŠ), dále následují s velkým odstupem gymnázia (G). Na Zemědělské fakultě JU absolvovalo necelých 10 % respondentů střední odborné učiliště (SOU). Absolutorium vyšší odborné školy (VOŠ) je na všech fakultách procentuálně nejnižší.
Jen třicet osm procent studentů vstupuje na tři fakulty Jihočeské univerzity s dostatečnou znalostí německého jazyka - podle průzkumu výchozí úrovně znalosti německého jazyka podle Společného evropského referenčního rámce (SERR) v úrovních A1 – B2 u studentů 1. ročníku Zemědělské, Ekonomické a Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích.
Relevantní informací pro zjištění úrovně jazykových znalostí a dovedností byla rovněž absolvovaná jazyková zkouška. Na grafu 2 je patrný markantní rozdíl mezi Ekonomickou fakultou JU, kde nejvyšší procento studentů složilo maturitní zkoušku z německého jazyka, zatímco na Zemědělské a Zdravotně sociální fakultě JU nejvyšší procento studentů nevykonalo žádnou jazykovou zkoušku. Maturitní zkouška je podle počtu studentů na těchto fakultách až druhá v pořadí, a to s poměrně výrazným odstupem.
Na začátku akademického roku 2007/2008 byl v Jazykovém centru JU v Českých Budějovicích proveden průzkum vstupní úrovně jazykových znalostí a dovedností studentů německého jazyka v prvním ročníku studia1. Průzkum proběhl na třech fakultách JU – Zemědělské (ZF), Ekonomické (EF) a Zdravotně sociální (ZSF) – a celkem se ho zúčastnilo 457 studentů. V souvislosti se stanovením úrovně jazykové vybavenosti studentů byla sledována rovněž délka předchozího studia německého jazyka, typ absolvovaného školního zařízení, druh absolvované jazykové zkoušky, případný pobyt v zahraničí a znalost dalších cizích jazyků.
Nejdůležitější informaci v celém průzkumu představuje zjištění úrovně jazykových znalostí a dovedností tak, jak je klasifikuje SEER. Například na Zemědělské fakultě JU dosáhlo nejvíce studentů úrovně A2 (36,69 %), dále následuje úroveň A1 (29,59 %), úroveň B2 (13,61 %) a úroveň B1 (7,69 %). U 12,43 % studentů znalosti nedosahovaly ani základní úrovně A1. Souhrnné výsledky testu z výše jmenovaných fakult jsou uvedeny v absolutních číslech a zaokrouhleně v procentech v tabulce 1.
K vyhodnocení jazykové úrovně studentů byl použit test2 rozlišující první čtyři úrovně jazykových znalostí a dovedností podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR)3 vypracovaný na základě řady učebnic Tangram. Test vypracovávali studenti anonymně a samostatně po dobu 60 minut.
Určitá disproporce se projevila při porovnání počtu studentů, kteří absolvovali maturitní zkoušku z německého jazyka, s počtem studentů, kteří dosáhli úrovně jazykových znalostí B1. Zatímco 48,80 % respondentů ze všech fakult složilo maturitní zkoušku, pouze 21,00 % respondentů testu dosáhlo úrovně B1, která odpovídá úrovni maturitní zkoušky.
V tomto příspěvku předkládáme výsledky zjištěné na jednotlivých fakultách. Z grafu 1 vyplý-
Ačkoliv všichni studenti před zahájením studia na vysoké škole mají za sebou minimálně čtyři
46/
roky výuky německého jazyka, přesto 7 % z nich nedosáhlo ani vstupní úrovně znalostí A1. Tento alarmující výsledek svědčí o naprosté jazykové nepřipravenosti ke studiu na vysoké škole. Rovněž tak 18,16 % studentů, kteří dosáhli pouze minimální úrovně A1, není připraveno pro vysokoškolské studium odborného či profesního jazyka. Z uvedených faktů vyplývá, že zhruba jedna čtvrtina studentů se bude ve výuce profesního a odborného jazyka a priori potýkat s výraznými problémy. Vzhledem k tomu, že stupeň znalostí A2 rovněž nedosahuje ani úrovně maturitní zkoušky, lze předpokládat, že pro tyto studenty bude profesní a odborný jazyk značně obtížný. Přitom, jak bylo výše uvedeno, této jazykové úrovně dosáhl nejvyšší počet studentů zahajující studium na vysoké škole, tj. 36,54 %. Pouze 38,28 % studentů má předpoklady vyrovnat se bez větších obtíží se studiem odborného a profesního jazyka a uspokojit tak požadavky praxe na jazykovou kompetenci. V regionech s častými příhraničními kontakty, jakým je i Jihočeský kraj, je předpokladem úspěšného uplatnění v praxi vedle znalosti anglického jazyka i znalost jazyka sousední země. Uvedený průzkum ukázal, že v jazykových znalostech a dovednostech studentů přicházejících studovat na vysokou školu jsou rezervy,
které není možno na tomto stupni studia vyřešit pouze přímou výukou. Součástí vysokoškolského studia je rovněž samovzdělávání, které nemalou měrou přispívá k dosažení vytčeného cíle. Studium v jazykové laboratoři Jazykového centra JU je jednou z možností, jak odstranit nedostatky v jazykovém vzdělání. Systém, který umožní studentům v rámci bakalářského studia se samostatně rozhodnout, v jakém časovém horizontu složí závěrečnou jazykovou zkoušku, k tomu přímo vybízí. Mgr. Markéta Flajšhansová, Mgr. Janka Kalousová, Mgr. Jana Hofmannová, Ph.D., Jazykové centrum JU Literatura: Council for Cultural Co-operation Education Committee Modern Languages Division (Ed.): Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002. ISBN: 80-244-0404-4. 1 Autorky děkují všem kolegyním a kolegům z Jazykového centra JU za laskavou podporu a pomoc při zajišťování podkladů pro průzkum. 2 URL: www.hueber.de/tangram; verze z roku 2000. 3 SERR je dokument Rady Evropy stanovující jednotné úrovně ovládání jazyka, které dokumentují rozsah aktuálních jazykových znalostí a dovedností jednotlivce.
47/
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
ÚSTAVU FYZIKÁLNÍ BIOLOGIE JU
pro studenty gymnázií v roce 2007 Naše práce se studenty gymnázií se stala téměř tradicí. V roce 2007 jsme již potřetí organizovali nejrůznější přednášky, exkurze i praktická cvičení z fyziky, chemie a biologie tentokrát v rámci projektu „Zvýšení atraktivnosti studia technických a přírodovědných oborů na Jihočeské univerzitě“. Proběhlo celkem 20 akcí, kterých se zúčastnilo 290 studentů. Činnost jsme zahájili v březnu přednáškou pro Gymnázium Trhové Sviny s názvem „Jiří František August Buquoy – novohradský polyhistor“. Docent Štys se snažil studentům oktávy přiblížit fascinující postavu, která žila v Nových Hradech před 200 lety. Tento tehdejší majitel novohradského panství byl vynikajícím vědcem, podnikatelem, národohospodářem i vynálezcem. V roce 1815 např. představil své rovnice o zákonech virtuálních rychlostí, kterými předběhl dobu o více než 100 let. Také navrhl a sestrojil dřevěný parní stroj, který se na jeho panstvích používal. Přednáška si kladla za cíl porovnávat zájmy hraběte s dnešním výzkumem, jenž probíhá na stejném místě – na zámku v Nových Hradech. Další akcí byla exkurze 39 studentů Gymnázia Žamberk v technologickém inkubátoru spojená s mikroskopováním, prohlídkou kultivační místnosti, prohlídkou laboratoře tkáňových kultur (kde se zkoumá biokompatibilita materiálů potřebných v medicíně) a seznámením s funkcí a principem bioreaktoru. Pokračovali jsme půldnem připraveným pro tercii trhovosvinenského gymnázia. Studenti měli k dispozici počítačovou místnost s připojením na rychlý internet, místnost, kde se promítaly 3D filmy, shlédli výstavu „Půvaby a tajemství klementinských rukopisů 13.–14. století“ v Buquoyské rezidenci a zvládli i prohlídku kláštera. O prázdninách se pro účastníky letních škol (studenty z Třeboně, Trhových Svinů, Českých Budějovic, Prachatic a Prahy) pořádaly po tři dny kurzy plachtění na rybníku Žár. Další akce byly organizovány již pouze pro studenty Gymnázia Trhové Sviny.
– tentokrát se jednalo o vysvětlení problematiky fotosyntézy a duálního charakteru částic. V říjnu jsme pro studenty kvarty připravili geologickou exkurzi do přírodního parku Gmünd. Zde je v příjemném prostředí vytvořená naučná stezka seznamující názorně s různými druhy hornin, se způsoby těžby žuly v minulosti, včetně ukázek zpracování. Za zmínku stojí i zvýrazněný poledník, procházející tímto místem.
Praktika zaměřená na základy mikroskopování foto archiv ÚFB JU
Na konci října byly realizovány fyzikální pokusy z optiky, kdy pomocí laserového paprsku byly simulovány základní optické jevy na hranolu. Studenti si pak mohli pod dohledem doktora Fucimana a magistra Chábery vyrobit funkční kaleidoskop. V listopadu vyzval doktor Papáček 4 studenty gymnázia k šachové simultánce. Výzva byla přijata a napínavé utkání se mohlo uskutečnit. Přestože vyzývatel hrál poslepu, nad studenty zvítězil, a proto se chystá odveta. Tercie si mohla vyzkoušet testování vzorků a určování pH při chemických pokusech s Mgr. Ristvejovou. V prosinci proběhla dvakrát praktika pro primu zaměřená na základy mikroskopování, která vedl ing. Březina. Těsně před Vánoci jsme zajistili exkurzi do Prahy do Botanické zahrady spojenou s návštěvou výstavy Albrecht z Valdštejna. Bohužel jsme, k lítosti nás i studentů, kvůli nemoci museli celou akci zrušit.
Na podzim dostal velký prostor profesor Polívka pro své zajímavé přednášky z fyziky. Studentům se snažil přiblížit fyzikální poznatky z doby před 100 lety, ale také současnou podobu fyziky a otázky, které si v této oblasti vědci kladou a snaží se hledat jejich řešení. Další porci přednášek pro studenty vyšších ročníků připravil doktor Roháček
48/
Mgr. Naďa Štysová, Ústav fyzikální biologie JU v Nových Hradech
ZÁPISKY PRIMATOLOGA
Z INDONÉSIE II. Jihočeská univerzita 4/2007 zveřejnila na s. 40-41 první část zápisků Mgr. Stanislava Lhoty, Ph.D., pod názvem Zápisky primatologa z Indonésie. Mgr. Lhota, absolvent doktorského studia na Přírodovědecké fakultě JU, v současné době provádí výzkum primátů v Indonésii. 15. 11. 2007 Následující mail možná nezvládnete přečíst až do konce – ale je poučný, protože dobře ilustruje, co to znamená pracovat v zemi, jako je Indonésie. Jsem už třetí týden v Indonésii, ale v mangrovech jsem zatím strávil všeho všudy čtyři dny. Většinu času zatím běhám od úřadu k úřadu kvůli povolení k výzkumu pro další rok. Zdlouhavá procedura začala už několik měsíců před mým příletem. Indonéská věda, ať už ji provozují cizinci nebo Indonésané sami, je pod tvrdou kontrolou Akademie věd (LIPI) v Jakartě, která musí jakýkoli výzkum schválit. Znamená to dát dohromady asi čtyřicetistránkový spis, na který nejspíš někde v pralese padne jeden strom, a který musí orazítkovat několik hlavounů v Indonésii i v Čechách. Vyřízení našeho prvního povolení začalo už před několika lety a trvalo bezmála dva roky. Napodruhé mi na LIPI slíbili vyřízení povolení během tří měsíců, ale na místo toho nám ho letos nedali vůbec. V červenci mi z LIPI přišel e-mail, že pokud se proti tomu rozhodnutí chci ohradit, můžu přijet 13. srpna do Jakarty s krátkou powerpointovou prezentací a přednést ji komisi osobně. Nakonec se mi podařilo poslat místo sebe indonéského kolegu Rustama, čímž náklady podstatně poklesly, a ten naštěstí udělal dobrý dojem a povolení pro nás dostal (Japonec, který se dostavil osobně a který svůj projekt prezentoval společně s Rustamem, možná neuspěl nebo uspěl jen o prsa; navíc se ukázalo, že i Gaby Fredriksson, která v Sungai Wainu pracovala po dlouhé roky, se už na LIPI dostala pro zanedbání některých formalit na černou listinu a už nejspíš další povolení nedostane...). LIPI pak kontaktovalo imigrační úřad v Balikpapanu, ten schválil povolení k mému pobytu, a mě do Čech přišly dokumenty, se kterými jsem mohl na indonéské ambasádě v Praze zažádat o vízum k limitovanému pobytu. Procedura pokračovala po mém příjezdu do Jakarty, kde jsem začal v kanceláři LIPI. Tam jsem vyplnil několik formulářů, zaplatil sto dolarů, odevzdal pár fotek a dostal vynadáno za to, že jsem si zapomněl obléct dlouhé kalhoty. Dali mi za to dopis, se kterým jsem
zašel na generální policejní ředitelství, které mi nejdřív musí dát povolení k vycestování z Jakarty. Vyplnil jsem formulář, zaplatil poplatek, odevzdal několik fotek a čekal do dalšího dne. S povolením k opuštění města jsem se vrátil na LIPI, kde mi dali dalších šest dopisů pro další úřady. S jedním z nich jdu na ministerstvo vnitra, kde jsem vyplnil formulář, odevzdal pár fotek a čekal do dalšího dne. Další den mi na ministerstvu vydali další dva dopisy a s nimi už jsem mohl Jakartu opustit. Na celou předchozí proceduru a příjezd do Balikpapanu jsem měl 7 dní, ale tím, že jsem se ještě stavil na Wawanově lokalitě na Gunung Slamet, jsem limit přetáhnul. Takže prvním krokem po příletu do Balikpapanu bylo usmlouvat na imigračním úřadě přimhouření očí za dva dny ilegálního pobytu v Indonésii. Chtělo to trochu arogance, aby úředníkovi došly argumenty, ale podařilo se to bez pokuty i bez úplatku. Zase jsem tedy vyplnil několik formulářů (asi 7-10 listů papíru, všechno v indonésštině), vzali mi otisky prstů, zaplatil jsem 70 dolarů, a když už se zdálo být vše vyřízené, ukázalo se, že moje fotky mají sice požadované červené pozadí, ale namísto požadovaného rozměru 2x3 cm mají 3x4 cm. Takže čekám do dalšího dne na nové fotky a s nimi jdu zase na imigrační úřad.
Zničené mangrovy
foto S. Lhota
Další čtyři dny čekám na povolení k pobytu, ale po čtyřech dnech se ukázalo, že úředník dal moje 2x3 cm fotky do šuplíku nesprávného stolu, takže jsem povolení nedostal proto, že chyběly fotografie. Musím čekat další den, ale po ujištění imigračního úředníka že na dalších úřadech povolení k pobytu nebudu potřebovat, se mezitím jedu zaregistrovat na oblastní policejní ředitelství (jeho úředníci se poznají podle toho, že mají na uniformě napsáno POLDA, což znamená Polisi Daerah). Tam po mně jako první věc chtěli povolení k pobytu, které jsem neměl, ale byl jsem už docela neodbytný, takže mi nakonec přeci jen dali k vyplnění několik formulářů a řekli si o další administrativní poplatek. Tentokrát (stejně jako před dvěma lety) to bylo bez kvitance a očividně to byl spíš úplatek, jenže jsem v tu chvíli byl bez
49/
povolení k pobytu v nevýhodě a nezbylo mi než platit. Ale ani to k registraci nestačilo, protože se ukázalo, že jsem si otisky prstů dával udělat jen na jednom úřadě namísto na dvou. Takže když mi pak další den konečně na imigračním úřadě vydali povolení k pobytu v Balikpapanu na další rok, musím nejdřív na místní policejní úřad pro druhé otisky prstů.
Kahau nosatý
foto P. Čolas
Čím níž postupuji v hierarchii indonéských úřadů, tím jsou úředníci zmatenější, a nakonec už vůbec nevěděli, o co jde. A protože už od vyšších úřadů nedostávám dopisy tak jako dřív, ani já to pořádně nevím. Na místní policii jsme se tak zadrhli na tom, že jsme nikdo netušili, co pak dál s těmi otisky, pro které jsem si přišel. Nakonec jsme se shodli na tom, že je mám nejspíš odnést té tlusté paní Polda na oblastním policejním ředitelství, se kterou jsem mluvil včera. Úředníci si zase řekli o administrativní poplatek bez kvitance, což už mě docela štvalo, takže jsem se ohradil tím, že ten už jsem přeci platil té tlusté paní Polda. To trochu nabouralo celý proces, policajti se dlouze radili co s tím, nechali mě mezitím sedět v kanceláři s jedním z úředníků, a ten když dokouřil cigaretu prohlásil, že ať jdu. Otisky tedy nesu na oblastní ředitelství k tlusté paní Polda, ta je přidala do obálky a když už to vypadalo, že mě konečně zaregistruje, prohlásila, že moje fotky mají špatný rozměr – nemá to být 3x4 cm, ani 2x3 cm, ale 4x6 cm. Jako důkaz mi ukázala vzorové fotky Radka Trnky a Radky Lorencové (kteří se mnou byli na Borneu před dvěma lety), potažené fólií na sousedním stole, na kterém se včera nejspíš válela hromada papírů. Přemohl jsem agresivitu a smlouval s ní, až jsem ty fotky usmlouval. Pak tlustá paní Polda prohlásila, že je sice všechno v pořádku, ale až na to, že jiný Polda, který podepisuje lejstra, už odešel, takže stejně musím čekat do příštího týdne.
po mně na vrátnici chtěli vědět, proč jsem přišel a co chci – protože to už jsem vážně nevěděl. Když se úředníci shodli na tom, že mi ten jeden dopis mají vyměnit za šest jiných pro další úřady, nastal další problém v tom, že podepisovací úředník byl právě v Berau. Pokud mu poletí letadlo, bude vše moci podepsat zítra. Čekám do dalšího dne, letadlo naštěstí letělo, dopisy už byly připravené, jenže se ukázalo, že je v nich nějaká tisková chyba, takže se musely předělávat znova. Pak zase byla nějaká tisková chyba v obálkách na ty dopisy, takže se musely na psacím stroji přepisovat nově obálky. Dva z těch dopisů se pak posílaly poštou do Jakarty a s dalšími třemi se vracím do Balikpapanu. Jeden z nich má i přes všechny ty opravy špatnou adresu, takže s ním jdu na úřad starosty namísto někam jinam. Naštěstí jsme si padli do oka s úřednicemi hned v první kanceláři, kterou jsem na tom nesprávném úřadě namátkově navštívil, a ony pak ten dopis vyřídily za mě, takže mi zbývající proces odpadl. Poslední úřad, který mám za sebou, je opět oblastní policie. Tlustá paní Polda mi tam dala ještě jeden dopis a zase si řekla o poplatek, tentokrát jsem z ní za nasčítaných 30 dolarů vymohl aspoň tu kvitanci, a na oplátku mi dala další dopis, který pak rovnou poslala do Jakarty. A nakonec mě naprosto konsternovala tím, že mi ukázala datum, do kterého moje registrace platí – 8. leden 2008. Do té doby si budu muset část celého výše popsaného procesu zopakovat a pak každé dva měsíce znovu. Má to všechno snad jediný světlý moment – mám v ruce silný argument pro to, aby vedení rezervace schválilo pobyt několika mých kolegů v Sungai Wainu jinak než jako výzkumníky. Pokud tu totiž pobudou tři nebo čtyři týdny, neměli by čas ani na to požádat o povolení k příjezdu, natož pak o povolení k odjezdu (to budou další cca 2 týdny běhání po úřadech). A tak šest lidí, kteří dorazí začátkem příštího roku, dostane status Speciálního turisty, díky kterému se všemu tomuhle veselí vyhnou…
Mezitím jedu do hlavního města provincie Východní Kalimantan, do Samarindy, kde mě čekal úřad guvernéra. Tam nesu jeden z dopisů z ministerstva vnitra. První problém nastal, když
50/
Mgr. Stanislav Lhota, Ph.D., výzkumný pracovník Zoo Ústí nad Labem
Zakládám si na profesionálním přístupu
dá ponocování, alkohol, a podobně. A důležité je udržování fyzické kondice – já hodně sportuji, jezdím na kole, lyžuji.
Rozhovor s Lubomírem Šimkem
Řídíte rád i ve volném čase, cestujete autem na větší vzdálenosti?
Lubomír Šimek pracuje 34. rokem jako profesionální řidič na Jihočeské univerzitě. Za ujetých 1 500 000 kilometrů bez nehody mu 7. února 2008 blahopřál rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek: „S potěšením si dovoluji sdělit, že k dnešnímu dni pan Lubomír Šimek ujel jako služební řidič 1,5 milionu kilometrů bez nehody. Od roku 1974 pracoval jako služební řidič na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, od roku 1991 vykonává tuto profesi ve prospěch Jihočeské univerzity. K tomuto mimořádnému pracovnímu výkonu panu Lubomíru Šimkovi upřímně gratuluji.“
Ne, necestuji, nejspíš je to dáno právě tímto povoláním. Přes týden najedu hodně kilometrů a pak jsem rád, když víkend strávím v klidu. U mě teď vede nejdelší cesta na chalupu. Dřív jsme samozřejmě s rodinou jezdili i do zahraničí.
Vraťme se k začátkům Vaší profesní dráhy. Když jste před lety začal pracovat jako řidič, počítal jste s tím, že půjde o celoživotní povolání? Co se v průběhu let proměnilo nejvíc? Vždycky jsem chtěl jezdit a nikdy mě nenapadlo, že bych změnil profesi. Mám oprávnění prakticky na všechna vozidla. Když jsem nastoupil na univerzitu, to bylo hned po vojně, bylo pro mě všechno nové. Jezdili jsme po úzkých okresních silnicích se špatným povrchem a přes vesnice, nyní jsou všude obchvaty, dálnice. Všechno jsme dohledávali v mapách, dnes mám v autě navigaci. Také komunikace byla obtížná, nebyly mobilní telefony… Za tu dobu se mnohé změnilo, samozřejmě jak v dopravě, tak na univerzitě. Dnes znám spolehlivě všechny trasy na instituce kam obvykle jezdíme, na všechny vysoké školy; všude jsem byl mnohokrát.
foto archiv L. Šimka
Vozíte příslušníky akademické obce univerzity i na různé akademické obřady, převážíte taláry a insignie, jak tyto slavnosti vnímáte? Myslím, že promoce, čestné doktoráty a další podobné obřady k akademickému světu patří, jsou jeho výsadou a neumím si představit, že by nebyly. Je to svátek, slavnostní den. A k těmto akcím samozřejmě patří starost o insignie, pomáhám třeba i s oblékáním do taláru... Setkáváte se pravidelně se svými profesními protějšky? Pracuje na českých univerzitách některý z řidičů podobně dlouho jako Vy? Setkáváme se neformálně, nejsme nijak organizováni. Nejbližší přátelství jsem si utvořil s lidmi z plzeňské, ústecké a zlínské univerzity. Služebně jsem jako řidič na českých univerzitách pravděpodobně nejstarší, možná na Masarykově univerzitě je jeden kolega podobně dlouho jako já. Ale většina původních kolegů už odešla buď ze zdravotních důvodů, nebo do důchodu. Řekl jste, že byste tuto práci nevyměnil, v čem je pro Vás významná, na čem si zakládáte?
Co obnáší profese řidiče z hlediska životního stylu? Stav na silnicích je katastrofální zejména co se ohleduplnosti týče. Přibývají auta, přibývá mladých nezkušených řidičů, často je to velmi náročné. Proto je třeba se na každou jízdu maximálně soustředit, je nutná sebekázeň, v úvahu nepřipa-
Vždycky jsem se zajímal o novinky na univerzitě, jsem rád, když se o ní ví a mluví. Znám tu spoustu lidí, za ta léta jsem získal hodně přátel jak v Budějovicích, tak i na dalších univerzitách. A na čem si zakládám? Především na loajalitě, seriózním jednání a profesionalitě. -hb-
51/
KNIHOVNIČKA
JIHOČESKÉ UNIVERZITY (8) Jitka Radimská Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu na zámku v Českém Krumlově Monografie sleduje průnik jazykově francouzských tisků z druhé poloviny 17. století do šlechtické knihovny Eggenbergů, dochované na zámku v Českém Krumlově. Čtenářský zájem majitelky knih, kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu, je dokumentován na základě literární charakteristiky knižního fondu a rukopisných přípisků. Publikace zahajuje ediční řadu Bibliotheca viva, která se zaměří na prezentaci výsledků primárního výzkumu v oblasti dějin knižní kultury a literární recepce. Kniha vznikla jako součást řešení badatelského grantu GA ČR 405/05/2421 Eggenberská knižní sbírka a její čtenáři. Marie Ernestina z Eggenbergu, rozená ze Schwarzenbergu, byla do doby, než se provdala za knížete z Eggenbergu, vychovávána v Bruselu. Hovořila německy, francouzsky a italsky a prostřednictvím těchto jazyků se seznamovala s klasickou literaturou řeckou a latinskou i s literaturou španělskou. Na počátku 18. století její knihovna obsahovala 2296 knižních titulů. Své knihy opatřovala nejen svým podpisem, ale i marginálními poznámkami. Četba pro ni nebyla jen zábavou, ale podnětem k přemýšlení a zaujímala v jejím životě velmi důležité místo. Monografie přibližuje historii eggenberské knihovny, fond jazykově francouzských tisků a čtenářství její majitelky.
pařížských nepokojů však část této knižní sbírky přešla do knihovny královské, zbývající část byla umístěna v Collège des quatre Nations. Významnou soukromou knihovnou byla knihovna Jeana Baptisty Colberta (1619-1683), obsahující 20 000 knih i vzácné rukopisy k dějinám Francie. Z celkem 48 francouzských soukromých knihoven, které Le Gallois ve svém pojednání uvádí, stojí ještě za zmínku knihovna prezidenta pařížského parlamentu Jeana Antoina de Mesma (15981673), proslulá nejen svou kvalitou, ale i tím, že byla zpřístupněna učencům. Za velmi kvalitní, pokud jde o výběr knih, byla považována soukromá knihovna Pierre Daniela Hueta (1630-1721). Pierre Le Gallois ve svém pojednání uvádí i nejvýznamnější knihovny jiných evropských zemí: vídeňská císařská knihovna, založená císařem Maxmiliánem I. v roce 1480 a obohacená o 12 knižních fondů různých soukromých vědeckých knihoven, obsahovala ve druhé polovině 17. století 100 000 svazků, umístěných v osmi velkých sálech. Knihovna vévody z Wolfenbüttelu, čítající na 116 000 knih a 2 000 rukopisů, a knihovna kurfiřta z Brandenburku údajně vynikaly vazbou a uspořádáním knih. Tyrolská arcivévodská knihovna na zámku Ambras, postupně vznikající již od 16. století, měla v polovině 17. století rozsah přibližně 6000 svazků. (...)
Ukázky z knihy
I. O knihovnách v 17. století Zakládání velkých soukromých knihoven se po třicetileté válce rozšířilo v celé Evropě. Zalistujeme-li dobovým tiskem Pierra Le Galloise z roku 1680, jehož pozdější vydání z roku 1685 se dochovalo v zámecké knihovně v Českém Krumlově (...), získáme představu o nejvýznamnějších knihovnách Evropy ve druhé polovině 17. století. Jedna z největších knihoven ve Francii, Královská knihovna v Paříži, obsahovala v této době 10 000 arabských, hebrejských, řeckých, latinských a francouzských rukopisů, více než 40 000 tištěných knih, cennou sbírku medailí a rytin. Druhá v pořadí důležitosti byla podle Le Galloise knihovna šlechtické rodiny de Condé (Le Grand Condé, 1621-1686). Bohatá a znamenitě vybavená knihovna kardinála Julese Mazarina (1602-1661) s více než 50 000 svazky měla ve svém tehdejším fondu na 6 000 protestantských knih. Během
Marie Ernestina z Eggenbergu, ilustrace z knihy
Charakteristickým rysem pobělohorského vývoje soukromých šlechtických knihoven v českých zemích byly rozsáhlé přesuny v jejich vlastnictví. Tyto knihovny vznikaly obvykle jako soukromé knižní sbírky sběratelskou činností, nákupy celých knižních celků nebo začleňováním osobních knihoven jednotlivých šlechticů do rodových celků. Zařazením do rodového fideikomisu pak získaly charakter právně kodifikované instituce. Často tvořily trvalou výbavu rodového sídla a zůstaly v místech svého založení po několik staletí. Jejich rekonstrukce je dnes možná nejen na
52/
základě katalogů, ale i dochovaných knihovních jednotek a jejich dnešní výzkum může být doplněn studiem příslušných archiválií. Takové možnosti poskytuje v plné míře knihovna na zámku v Českém Krumlově, která má výhodu i v tom, že v převratné době 20. století nebyla její celistvost narušena ani přesuny starých tisků po roce 1948, ani restitučními nároky původních majitelů po roce 1989. (...) Eggenberská knihovna na zámku v Českém Krumlově je tedy jedinečná tím, že si uchovala kontinuitu svého vývoje a celistvost, nebyla postižena změnou vlastníků. Její přechod do schwarzenberského majetku byl realizován nenásilným sloučením obou fondů, které byly založeny ve stejné době, i když na různých místech. Vzniklý knižní soubor roku 1875 obsahoval na 30 000 svazků. Tím se zámecká knihovna v Českém Krumlově zařadila k nejrozsáhlejším knižním sbírkám u nás, za pražskou lobkovickou knihovnu (70 000 svazků) a vedle knihovny fürstenberské (30 000 svazků). Další ze srovnatelných knihoven byly tyto: děčínská knihovna Thun-Hohensteinů (25 000 svazků), smečenská martinická knihovna (25 000 svazků), pražská nostická knihovna (15 000 svazků) a mikulovská dietrichštejnská knihovna (14 000 svazků). (...)
Interiér knihovny, repro z knihy
Rozvoj eggenberské knihovny byl zajišťován přesuny uvnitř rodiny i rodu a nákupy knih. Některé zejména starší tisky byly do Krumlova nepochybně přivezeny ze Štýrského Hradce, z Vídně nebo odjinud, neboť v nich nacházíme podpisy předků a příbuzných, většinou se jedná o rodiče nebo prarodiče Eggenbergů, resp. Schwarzenbergů. Patrný je prudký nárůst počtu knih v 70. a 80. letech 17. století, ovlivněný dvěma faktory: přestěhováním některých knih z majetku Eggenbergů ze Štýrského Hradce do Českého Krumlova a rozvojem kulturního života, podmíněným celkovou ekonomickou prosperitou českokrumlovského eggenberského dominia. Eggenberská knižní sbírka byla plánovitě budována a rozšiřována podle studijních potřeb a čtenářských zájmů svých majitelů. Důkladný průzkum dochovaných jazykově francouzských tisků eggenberské knihovny na
zámku v Českém Krumlově ukázal, že knihovní fond byl původně funkčně uspořádán a byl svými majiteli využíván. Knihy byly nejen čteny, ale tvořily součást kulturního i společenského života zejména třetí generace krumlovské eggenberské větve, vévody Jana Kristiána z Eggenbergu a jeho manželky Marie Ernestiny, rozené hraběnky ze Schwarzenbergu a vévodkyně z Krumlova. Výběr zakoupených knih, výběr titulů k četbě, přípisky informativní, ale zejména hodnotící, výpisky a citáty z přečtených knih apod. svědčí o individuálním přístupu kultivované čtenářky nejen k literatuře francouzské, ale i antické, italské a španělské, jejichž vybraná díla byla čtena ve francouzských překladech. Písemné i nepsané prameny poodhalily umělecké cítění kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu, její cit pro krásu i smysl pro morální hodnoty a dodržování obecně lidských humánních zásad. Z těchto důvodů si francouzská knihovna šlechtičny z Eggenbergu, vybudovaná na zámku v Českém Krumlově ve druhé polovině 17. století a dochovaná v místě svého vzniku do dnešních dnů, zasluhuje monografické zpracování. II. K vývoji zámecké knihovny v Českém Krumlově První zmínky o existenci knihovny na zámku v Českém Krumlově pocházejí ze 14. století a jsou spojené se šlechtickým rodem Rožmberků. K rozšíření knižního fondu došlo za Petra IV. z Rožmberka, který studoval v letech 1476 - 1478 na proslulé boloňské univerzitě spolu s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic a do své knihovny přivezl z Itálie několik prvotisků. Evropské proslulosti dosáhly osobní knihovny posledních Rožmberků, Viléma (1535 - 1592) a Petra Voka (1539 - 1611). Starší Vilém, čelný představitel české katolické šlechty, zaujímal k písemnictví spíše praktický vztah a svoji osobní knihovnu věnoval krumlovským jezuitům. Mladší Petr Vok, zanícený sběratel uměleckých předmětů a bibliofil, vytvořil renesanční knižní sbírku, která vznikla na základě jeho zájmu o četbu. Jeho osobní knihovna se mnohonásobně rozrostla pod správou rožmberského archiváře a knihovníka Václava Březana, který v letech 1602-1608 zpracoval čtyřsvazkový katalog 11 000 knih. Po prodeji Českého Krumlova v roce 1602 byla rožmberská knihovna převezena do Třeboně. Zde byla také zkatalogizována. V roce 1647 byla knihovna na příkaz císaře Ferdinanda III. převezena do Prahy, kde se stala roku 1648 válečnou kořistí Švédů. Spolu se sbírkami císaře Rudolfa II. byla posléze převezena do Stockholmu. Dnes se její části nacházejí v různých švédských knihovnách. Menší část byla převezena do Říma. (...) Knihovna, která se dnes nachází na zámku v Českém Krumlově, vznikla spojením rodových
53/
knižních sbírek knížat z Eggenbergu s několika knižními celky pocházejícími z původního majetku knížat ze Schwarzenbergu. Byla založena na přelomu 16. a 17. století a postupně doplňována až do počátku 20. století. V letech 1914-1918 byl do knihovny včleněn jako samostatný celek soubor prvotisků a paleotypů rožmberského kancléře Václava z Rovného († 1531), krumlovského humanisty a bibliofila, který svou knihovnu věnoval kaplanské knihovně při svatovítském chrámu v Českém Krumlově. Jeho knihovna, i když dochovaná jen zčásti, je jednou z mála pozdně středověkých zámeckých knihoven u nás. (...)
Erb Marie Ernestiny z Eggenbergu, ilustrace z knihy
Za zakladatele eggenberské knihovny je považován krumlovský vévoda Jan Oldřich z Eggenbergu, který si kupoval knihy španělské, italské, německé a latinské. Do některých z nich si vpisoval heslo Homines sumus a údaj o tom, kde knihu získal. Svůj záznam zpravidla opatřil podpisem. Po jeho smrti obsahovala knihovna okolo jednoho tisíce svazků, údajně uložených již tehdy na krumlovském zámku.40 Ve druhé polovině 17. století se eggenberský knižní fond více než zdvojnásobil zásluhou manželky jeho vnuka Jana Kristiána kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu. Tato vzdělaná a sečtělá žena některé ze svých knih podepsala vlastnickým přípiskem, který zpravidla respektoval jazykový charakter tisku. Zájem Marie Ernestiny z Eggenbergu směřoval k literatuře francouzské, z německé literatury četla především romány. Jan Kristián z Eggenbergu se do knih, zpravidla německých, podepisoval méně často, podpis jeho otce Jana Antonína z Eggenbergu a matky Anny Marie Braniborské se zatím nepodařilo doložit. (...) Kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu dbala na pečlivou vazbu i výběr knih a ze své knihovny vytvořila ucelený knižní soubor, uspořádaný v sále k tomuto účelu zvlášť vyčleněném při stavebních úpravách v 80. letech. Knihovna se nacházela ve třetí místnosti tzv. Románské komory, kde byly knihy umístěny v barokních skříních opatřených vyřezávanou barokní kartuší
se zlatým nápisem na modrém podkladě: A Germanici, B Gallici, C Italici, D Latini, E Hispanici, F Geographi. (...) Knihy vázané v bílé či hnědé kůži byly označeny na přední i zadní desce zlaceným iniciálovým supralibros ME (Marie Ernestine) pod knížecí korunkou, uprostřed věnce s motivem vavřínového listu. Toto označení dostaly i knihy, které původně patřily jiným majitelům a byly do Českého Krumlova převezeny po roce 1672.43 Románský charakter eggenberské knihovny, o který se výrazně zasloužil již jeho zakladatel Jan Oldřich z Eggenbergu, zůstal zachován i ve druhé polovině 17. století. Z celkového počtu 2296 titulů zaznamenaných v dědickém katalogu z roku 1721 je 64 % jazykových romanik. Schwarzenbergové se v průběhu 18. a zejména 19. století více orientovali na oblast germánskou, což zcela odpovídalo tehdejšímu společensko kulturnímu vývoji. Za zakladatele schwarzenberské knihovny je považován bratr kněžny Marie Ernestiny, Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu (1652-1703), který své knihy označoval mědirytinou heraldického exlibris s datem 1690, na němž znak a štítek jsou drženy dvěma Turky. Jeho nástupci postupně obměňovali vročení a jméno: Adam František 1704, 1712, Josef 1732, Josef Adam 1782. Osobní knižní sbírky Schwarzenbergů byly do Českého Krumlova převezeny z jejich vídeňského paláce v roce 1839. V roce 1843 byla zámecká knihovna jako nový celek umístěna v nynějším Zrcadlovém sále, který se též nazýval Malý taneční sál. V letech 1912-1913 ji archivář Karel Tannich uspořádal podle vzoru berlínské univerzitní knihovny ve dvou zámeckých pokojích nazývaných Znakový pokoj a Runkův salón. Roku 1930 byla knihovna přemístěna do předního traktu bývalého purkrabství, kde se ve čtyřech sálech nachází dodnes. Při změnách a přesunech na začátku 20. století došlo k promíšení eggenberského a schwarzenberského knižního fondu. (...)
Českokrumlovská zámecká knihovna patří nejen svým rozsahem, ale zejména svým obsahem k nejvýznamnějším zámeckým knihovnám u nás.
54/
Údaje o počtu knih se liší: Jiří Záloha uvádí 55 000 svazků, Bohumír Lifka zmiňuje 42 000 svazků v zámecké knihovně, do nichž nezahrnuje 11 000 svazků příručních knih v archivu, Pravoslav Kneidl přejímá Lifkův údaj 42 000 svazků, stejně jako Jitka Šimáková, která upřesňuje, že více než polovina z uvedeného počtu jsou staré tisky, tj. tisky vydané do roku 1800, z nichž 600 pochází ze 16. století, a dodává, že rukopisy a hudebniny jsou uloženy v rodinném archivu. Při inventarizaci provedené k 1. 8. 1996 bylo v dnešní zámecké knihovně v Českém Krumlově napočítáno 43 249 knihovních jednotek.50
V jazyce šlo o definování tzv. bon usage a vymezení jeho nové funkce (spíš v rovině sociální než lingvistické): jazyk byl nově pojímán nejen jako prostředek sdělování něčeho, ale i jako nástroj distinktivní a sjednocující. V literatuře se zohlednilo hledisko účinku. Dobová literární teorie i nadále preferovala propojení kategorií écriture a morale, nově se však objevil požadavek zábavnosti: literární dílo má nejen poučit, ale i pobavit. Propojit obé dokázal Jean de La Fontaine, i když ve své předmluvě k Bajkám zdůrazňoval spíše obsah, nikoli formu. (...)
40 J. Šimáková – E. Macháčková, Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlov, 2, Praha 1976, s. 12. Tento údaj považujeme za nevěrohodný, Jan Oldřich z Eggenbergu v Českém Krumlově nepobýval trvale. 43 G. B. Marauschek, Die Fürsten zu Eggenberg 1568 bis 1717. Graz 1968, disertační práce, Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov, Sbírka rukopisů, č. 623, s. 255. Domníváme se, že teprve tehdy byly do Českého Krumlova přivezeny osobní knižní soubory Jana Oldřicha a Jana Antonína z Eggenbergu, patrně pouze jejich část určená dědickým podílem mezi bratry. 50 Za údaj děkuji Haně Mertové ze správy zámku Český Krumlov.
Rukopis, repro z knihy
III. Knihy zakoupené Francouzská eggenberská knihovna je příkladem osobní knihovny, která se stala místem, kam se vzdělaný a přemýšlivý člověk (v našem případě vysoce postavená a kultivovaná šlechtična) uchyloval, aby našel skutečné soukromí. V souboru knih ve francouzském jazyce vydaných v letech 1585-1717 převažují tisky z druhé poloviny 17. století, které tvoří osobní knihovnu kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu. Vyjdeme-li z dobové klasifi kace, vidíme, že šlo o knihovnu moderní a čtivou, tj. čtenářsky zajímavou, kde je 2,6 % literatury populárněvzdělávací (oddíl B7), 15,1 % literatury religiózní (oddíly B2 a B3), 19,7 % spisů moralistních a epistolárních (oddíl B4), 31,3 % spisů historických (B1) a 30,1 % literatury krásné (oddíly B5 a B6).101 Vyjdeme-li z reálně zastoupených žánrů, podíl krásné literatury se zvýší, neboť polovina titulů zařazených do části historických děl (oddíl B1) jsou „histoire“, tj. historky či jiné zábavné příběhy, které dnes řadíme k literatuře krásné. Francouzská knihovna Marie Ernestiny z Eggenbergu vcelku dobře odráží situaci ve francouzské literatuře druhé poloviny 17. století: je v ní téměř vše, co dobová produkce nabízela, s výjimkou děl protestantských autorů, některých katolických autorů a dopisů paní de Sévigné. (...) Ve Francii 17. století se do popředí společenského zájmu dostávají témata „národní“: dějiny národa, francouzský jazyk, francouzská literatura.
Spor o Corneillova Cida ukázal, že básník nemusí stále jen napodobovat tradiční literární vzory, básník a dramatik Pierre Corneille objevil inspirační zdroj svého literárního talentu v milostném citu. (...) V evropském kontextu druhé poloviny 17. století se ovšem tento proces promítne jako již uzavřený. Francouzská literatura je zde vnímána nikoli z hlediska svého konstituování, ale v souvislosti s ostatními moderními literaturami, v eggenberském prostředí zejména literaturou italskou, španělskou a německou. Francouzská krásná literatura procházela v 17. století obdobím hledání své identity. Ovlivnil ji vnější historický vývoj, ale i vnitřní tenze individuální kreativity a obecně platné a závazné literární normy. Ve středoevropském kontextu nebyl tento proces přijímán s takovou intenzitou jako v samotné Francii. I když se francouzština stala dorozumívacím jazykem dosti velké části tehdejší středoevropské šlechty, vliv francouzské literatury byl vnímán v korelaci s dalšími národními literaturami a s vlivy jiného dvorského prostředí. Z francouzské nabídky si evropská šlechta vybírala to, co bylo v souladu s jejími životními zkušenostmi a vyhovovalo jejímu cítění i vkusu, zvláště když šlo o šlechtice vzdělané a kulturně na výši, jak tomu bylo v případě eggenberských vévodů z Krumlova. Pokud jde o tematické zaměření knih, dochází v literatuře 17. století oproti století předcházejícímu k dosti výraznému posunu. Literární produkce se zvyšuje, zřetelně se vymezuje literatura krásná,
55/
belles lettres107, literatura teologická dostává jiný obsah i formu, patrný je příklon k subjektivismu a zaměření na morálku, mystiku, náboženské kontroverze, ale i na laické publikum, např. „livres de spiritualité“. Obecně platí, že v literatuře sílí prvek didaktický a poznávací: kromě literatury krásné se rozvíjí literatura historická a memoárová, zeměpisná a cestopisná, edukativní a populárně naučná. Žánrové rozvrstvení francouzské krásné literatury v období baroka a klasicismu je patrné na dobovém uspořádání eggenberské zámecké knihovny: milostné romaneskní příběhy v oddíle B5 „Liebesgeschichten“ (termín román ve francouzském knižním souboru ještě nebyl použit), poezie a komedie v oddíle B6 „Poëten und Comoëdien“ (termín komedie pro divadelní hry mohl být použit proto, že tento žánr zde početně převládal, jiným důvodem mohlo být dobové přiřazení tragédie k poezii)108. Bohatě je zastoupena básnická a dramatická tvorba antických autorů (Ezop, Homér, Lukiánós, Ovidius, Terenti-
us, Virgilius), s nimiž se kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu seznamovala prostřednictvím francouzských překladů. Z přeložených knih tvoří díla literatury krásné pouze jednu čtvrtinu. V těchto textech je řada rukopisných přípisků. (...) 101 1,2 % tvoří knihy, které se zatím nepodařilo v knihovně najít. 107 Spojení belles-lettres nelze v 17. století zaměňovat s pozdějším počeštělým termínem beletrie. 108 V Německu se od 16. století používal termín „komedie“ často pro drama vůbec, herci byli označováni bez hanlivého přídechu jako komedianti. Snad toto pojmenování doznívá i v německém nadpisu oddílu B6. Za toto vysvětlení děkuji panu profesoru Václavu Bokovi.
(V ukázkách byl z edičních důvodů podstatně zkrácen poznámkový aparát.) Jitka Radimská: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu na zámku v Českém Krumlově. Bibliotheca Viva 1. Edition Universitatis Bohemiae Meridionalis, České Budějovice-Pelhřimov 2007, 416 s. ISBN 978-80-7040-982-4; ISBN 978-80-86559-78-0.
56/
