ÚVODNÍ SLOVO. Hezké léto. Mgr. Hana Bumbová

Ekonomická fakulta / Filozofická fakulta / Pedagogická fakulta / Přírodovědecká fakulta Teologická fakulta / Zdravotně sociální fakulta / Zemědělská fakulta / Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech / Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech

3 Úvodní slovo 4 SLOVA REKTORA Investiční politika univerzity vyžaduje dlouhodobější strategii / Intenzivní propojení s potřebami podnikatelské praxe je jedním ze směrů dalšího rozvoje univerzity 6 Výstavba v kampusu Jihočeské univerzity byla slavnostně zahájena 11 Jihočeská univerzita uzavřela dohodu o spolupráci s York University v Torontu 11 Posilujme středoevropský prostor bez hranic a bariér Z návštěvy honorárního konzula ČR v Linci Dr. L. Scharingera 12 Velvyslanec Spolkové republiky Německo na JU Vztahy mezi oběma zeměmi jsou na dobré úrovni 13 Prezident republiky jmenoval nové profesory 13 Noví docenti Jihočeské univerzity 13 Prof. Vladimír Papoušek členem správní rady Komise J. W. Fulbrighta 14 Dohoda o spolupráci mezi Teologickou fakultou JU a Filosofickým ústavem AV ČR 14 Navázali jsme na úspěšnou spolupráci 15 Zájem o studium na Jihočeské univerzitě 11 000 přihlášek ke studiu 16 O možných příčinách poklesu počtu přihlášek ke studiu / Otázky pro… prorektora pro studium prof. RNDr. Zdeňka Brandla, CSc. 16 Cena rektora za prestižní vědeckou publikaci udělena 17 Trendy v reformě terciárního vzdělávání Z diskuze na Jihočeské univerzitě 18 Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát bohemistce prof. PhDr. Sylvii Richterové 19 Potenciál teologické fakulty vidím v možnostech propojování teologie, filosofie, sociální práce a pedagogiky volného času / Rozhovor s děkanem Teologické fakulty JU doc. Dr. Jiřím Kašným, Th.D. 20 Rozpočet Jihočeské univerzity v roce 2008 22 První etapa projektu Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice zahájena 23 Centrum biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v roce 2008 26 Výzkum klíšťat a klíšťaty přenášených nemocí Bioinformatics Workshop na JU 27 Z tiskové konference na téma Bioinformatics Workshop

Červen 2008.

28 AKTUÁLNÍ TÉMA: Výstupem výzkumu klíšťat bude i mapa rizik v turisticky exponovaných oblastech jižních Čech / Rozhovor s děkanem Přírodovědecké fakulty JU prof. RNDr. Liborem Grubhofferem, CSc. 30 Arktický projekt vědců z Jihočeské univerzity II. Výzkumná expedice zahajuje průzkum Arktidy 31 Ohlédnutí za činností Studentské rady JU 32 Celoživotní vzdělávání na Jihočeské univerzitě 34 Výzkum krajiny pyramidových polí v Abusíru v Egyptě II. / Rozhovor s PhDr. Jaromírem Benešem, Ph.D. 36 Zemědělská fakulta se zapojila do soutěže zaměstnavatelů 37 Gender v umění zaujal i provokoval 38 Nová budova stěžejní podmínkou úspěšného rozvoje Filozofické fakulty JU 39 Současný stav zabezpečení knihovnických a informačních služeb na JU 40 Z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického JU 41 Den reprodukčního zdraví 2008 42 Univerzitní sbor z jihoafrického Potchefstroomu na Jihočeské univerzitě 43 Býti archivářem / Přednáškový cyklus 45 Koncept totalitarismu / Přednáška Dr. Christiane Brenner 46 Poddaný, tulák, občan. O nesamozřejmosti (raně) moderního státu / Z přednášky na Filozofické fakultě 47 Projekt Ecologica na Zemědělské fakultě 48 Jarní koncert JU s virtuózem Václavem Hudečkem 49 Klub podvodního hokeje Serrasalmus reprezentoval JU na mistrovství Evropy 50 Ze stáže porodních asistentek ve finském Kemi 52 Z exkurze po jižní Francii 53 Vědecké publikace na Jihočeské univerzitě 54 Jak se jmenujeme? 55 150 let dobrovolného scelování pozemků K výročím pozemkových úprav 58 Zápisky primatologa z Indonésie III. 60 KNIHOVNIČKA JIHOČESKÉ UNIVERZITY (9) Lukáš Novák, Petr Dvořák: Úvod do logiky aristotelské tradice

ÚVODNÍ SLOVO Vážené čtenářky, vážení čtenáři, také druhé letošní číslo Jihočeské univerzity reflektuje události a dění na univerzitě za uplynulý čtvrtrok; řada z nich však svým významem a dosahem překračuje události běžného akademického roku. Takovou událostí bylo například dubnové zahájení rozsáhlé výstavby v univerzitním kampusu ve Čtyřech Dvorech. Příští rok zde budou předány do užívání dvě moderní pracoviště - pavilon filozofické fakulty s rektorátem a univerzitní knihovna s kompaktními sklady pro 500 000 svazků. Více než 500 míst pro studijní a badatelskou činnost bude moci využívat také veřejnost. Pavilony jsou situovány podél Branišovské ulice a v budoucnu by měly být propojeny s aulou, společenským a organizačním centrem univerzity. Tento multifunkční prostor bude moci být využíván také veřejností pro společenské a kulturní akce. Z finančních důvodů aula není zahrnuta do stávající etapy výstavby a univerzita hledá další možnosti financování.

la další část českého archeobotanického výzkumu za spoluúčasti vědců z přírodovědecké fakulty. Jihočeská univerzita pokračuje v rozšiřování nabídky studijních programů, vzdělávacích modulů a kurzů v rámci celoživotního vzdělávání. Loni se do téměř 260 programů a kurzů zapojilo více než 5 000 účastníků. K prioritám patří vzdělávání pracovníků státní správy v graduovaných programech a kurzy zaměřené na výkon povolání. Více než tisíc seniorů se loni zapojilo do Univerzity třetího věku. Fakulty, které toto vzdělávání poskytují, rozšířily nabídku programů o navazující vzdělávací moduly napříč univerzitou. Akademický senát univerzity schválil Řád celouniverzitního vzdělávání a připravují se podrobné webové stránky zaměřené na tuto oblast vzdělávání. V technologickém inkubátoru Centra biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech se třetím rokem s úspěchy provádí praktický přenos výzkumu do praxe. Několik firem tu v příhraničním česko-rakousko-bavorském prostoru rozvíjí moderní technologie pro malé a střední podnikání. V dubnu byla zakončena výstavba Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice v univerzitním kampusu. Výzkumné a vývojové kapacity a firmy tu budou zabezpečovat přenos zejména biotechnologických procesů, blízkých zaměření Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR, v.v.i. Tato etapa nezůstane jedinou. Jihočeská univerzita tento typ rozvoje a způsob aplikace vědy do praxe jednoznačně (byť ne univerzálně u všech oborů) podporuje. Aktuálně zjištěná nízká míra nezaměstnanosti absolventů Jihočeské univerzity je příznivou zprávou v době, kdy univerzitu po složení státních závěrečných zkoušek opouští dalších téměř 1 000 absolventů a absolventek. Ale to už bude téma pro podzimní Jihočeskou univerzitu.

Na slavnostních obřadech byli jmenováni noví profesoři a docenti, byl udělen v pořadí již dvanáctý čestný doktorát Jihočeské univerzity. Představitelé univerzity podepsali dvě nové smlouvy o spolupráci: s univerzitou v Torontu a s Filosofickým ústavem AV ČR. Tento ústav je již jedenáctým s Jihočeskou univerzitou úzce spolupracujícím pracovištěm Akademie věd ČR. Významné je to, že obě nové smlouvy byly potvrzením již probíhající konkrétní spolupráce. Posílil se mezinárodní vědecký výzkum zaměřený na problematiku biologického rizika střední Evropy, jakým je výskyt klíšťat a jimi přenášená nebezpečná onemocnění. Probíhá unikátní výzkum biologické a klimatické diverzity Arktidy, který koordinuje Norský polární institut. Jihočeská univerzita tento projekt garantuje a řídí; vědci byli ke spolupráci v badatelsky zajímavé lokalitě přizváni na základě předchozí spolupráce na projektech v Antarktidě a Arktidě. Podruhé se také vracíme na území krajiny pyramidových polí v Abusíru v Egyptě, kde se uskutečni-

Hezké léto. Mgr. Hana Bumbová

3/

SLOVA REKTORA Investiční politika univerzity vyžaduje dlouhodobější strategii / Intenzivní propojení s potřebami podnikatelské praxe je jedním ze směrů dalšího rozvoje univerzity a údržby majetku, včetně zeleně. Dobré hospodaření s univerzitním majetkem ovšem vyžaduje odpověď ještě na jednu důležitou otázku. Potřebuje univerzita opravdu veškerý majetek, který vlastní a spravuje, aby naplňovala své základní poslání, tedy aby poskytovala vysokoškolské vzdělání a prováděla vědeckou, výzkumnou, uměleckou a jinou tvůrčí činnost? Taková inventura některých „skrytých“ – a zřejmě nepříliš efektivně využívaných – prostor nás ještě v nejbližším časovém horizontu čeká.

Začátkem dubna byla zahájena rozsáhlá výstavba Jihočeské univerzity v kampusu ve Čtyřech Dvorech. Do nových prostor by se v příštím roce měly přesunout filozofická fakulta, rektorát a moderní knihovna s celouniverzitní působností. Prostorové požadavky jednotlivých součástí univerzity jsou postupně naplňovány, dochází k přestavbám či rozšiřování fakultních pracovišť podle aktuálních potřeb, z poslední doby připomeňme nový objekt zdravotně sociální fakulty nebo nákup a rekonstrukci budovy pro pedagogickou fakultu. Jakým směrem se budou investiční plány univerzity ubírat dále?

Na Jihočeské univerzitě se už od jara 2005 provádí praktický přenos výzkumu do praxe. Bioinkubátor v Centru biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech umožňuje využívat v příhraničním česko-rakousko-bavorském prostoru moderní technologie při rozvoji malého a středního podnikání. Letos v dubnu byla završena výstavba Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice (JVTP) v univerzitním kampusu. Veřejné výzkumné a vývojové kapacity a podnikatelské subjekty zde budou zabezpečovat přenos zejména biotechnologických procesů, které jsou blízké zaměření Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR, v.v.i. Na tuto etapu by měla navázat druhá v lokalitě Hůry. Vaše podpora tohoto typu rozvoje a aplikace vědy vždy byla a je jednoznačná, univerzity jsou nyní navíc zcela otevřeně pobízeny k masivnímu propojování s praxí. Domníváte se, že například po završení druhé etapy bude tento typ spolupráce s veřejnými subjekty, podnikatelskou sférou, apod., optimálně zabezpečen?

K prosperující univerzitě patří pochopitelně rovněž promyšlená investiční politika, kterou není možné uskutečňovat z roku na rok, ale naopak vyžaduje dlouhodobější strategii. K tomu je zapotřebí znát představy o velikosti univerzity a jejích jednotlivých součástí. Přestože se podle mého názoru bude v nejbližších letech ještě proměňovat počet posluchačů a posluchaček zapsaných na jednotlivých fakultách v závislosti na klesajícím či naopak stoupajícím zájmu o jednotlivé studijní programy a obory, velikost univerzity se příliš proměňovat nebude. I podle Dlouhodobého záměru rozvoje Jihočeské univerzity jsme před několika lety celkem prozíravě předpokládali, že počet našich posluchačů a posluchaček by se měl ustálit na číslu 12 000. Tomuto počtu také vedení univerzity v součinnosti s jednotlivými součástmi přizpůsobuje investiční program reprodukce majetku. Zatímco některé součásti jsou z hlediska prostor potřebných k výuce, vědecké práci a běžnému provozu ve svých oprávněných nárocích uspokojeny, jiné naléhavě potřebují nové místnosti i učebny. V současné době probíhá v univerzitním kampusu výstavba budov filozofické fakulty, rektorátu a ústřední knihovny, které by měly začít plnit své poslání na podzim roku 2009. Ve velmi špatné prostorové situaci se nachází ekonomická fakulta a částečně rovněž fakulta zemědělská. Jejich oprávněné potřeby bude vedení univerzity řešit jako naléhavou prioritu v blízké budoucnosti. Očekávaný přísun finančních prostředků z evropských fondů by měla umět využít k rozšíření svého experimentálního zázemí zvláště přírodovědecká fakulta a výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický.

V minulých týdnech byla na okraji univerzitního kampusu dokončena výstavba pavilonu první etapy budování českobudějovického vědeckotechnického parku. Tato činnost, podporovaná Jihočeským krajem a statutárním městem České Budějovice, otevírá univerzitu směrem k podnikatelské praxi. Tomu jsem velmi rád, protože v takových aktivitách spatřuji jeden ze směrů jejího dalšího rozvoje. S napětím očekávám výsledky výběrového řízení, neboť mne velmi zajímá, které firmy požádají naši vysokou školu a její odborníky o konkrétní spolupráci. Že obdobná symbióza vědy a podnikatelské praxe může dobře fungovat ku prospěchu obou stran, dokládají zkušenosti ústavu fyzikální biologie, který provozuje ve spolupráci s dalšími institucemi biotechnologicky zaměřený inkubátor v Nových Hradech. Jestliže se začne s budováním druhé etapy českobudějovického vědecko-technického parku, poskytne

Na druhé straně je třeba zdůraznit, že univerzita se musí umět postarat o svěřený majetek. Jinými slovy řečeno, nelze jen stavět na zelené louce, je třeba investovat finanční prostředky do oprav

4/

Ze slavnostního zahájení stavby Jihočeské univerzity

univerzita v kampusu prostory k výstavbě dalšího objektu. Předpokládám, že k intenzivnějšímu propojení s potřebami podnikatelské praxe mohou přispět postupně vznikající technické a technologicky zaměřené studijní programy zvláště na přírodovědecké fakultě. Na druhé straně je prvořadou povinností univerzity, aby ve vědních oborech, v nichž dosahuje mezinárodně srovnatelných výsledků, pěstovala a rozvíjela základní výzkum, který nikdy nemůže bezprostředně sloužit praktickým potřebám podnikatelské veřejnosti. I takové je poslání akademického prostředí univerzity, které je třeba hájit. Uzavírá se akademický rok, na všech součástech se konají státní závěrečné zkoušky a studium slavnostní promocí letos uzavře více než 920 absolventů a absolventek. Odpovídá dosaženým výsledkům ve výuce a vědě také úroveň závěrečných prací? Jestliže část základního výzkumu ve společenských a humanitních vědách se pěstuje především proto, aby sloužil ke kultivaci, poznávání a předávání „národních“ hodnot, měla by univerzita, která mu poskytuje přinejmenším rámec k činnosti, přece jen cosi i z těchto věd vyzařovat do praxe. Začít by měla samozřejmě u sebe. Tedy se ptám, páni kolegové a paní kolegyně, jak dlouho budeme ještě nezúčastněně přihlížet k tomu, že bakalářské a magisterské práce většiny našich posluchačů a posluchaček se doslova hemží hrubými chybami v pravopise, jsou nesrozumitelné vzhledem ke špatné stylistice a nezáživné, protože jejich autorům a autorkám se nedostalo poučení o nárocích vědeckého výkladu. Zbystřil jsem pozornost minulý týden, když jsem se dověděl, že jedna velmi prestižní univerzita zavedla na některých svých součástech pro všechny studenty povinnou výuku češtiny, při níž nechybějí pravopisná cvičení a diktáty. Suplujeme leccos; že bychom ještě na univerzitě suplovali výuku mateřského jazyka, jejíž základy mají zvládnout žáci na základní škole? A buďme spravedliví – také mnozí vysokoškolští učitelé by občas potřebovali lekci z mateřského jazyka! -hb-

***

Všem akademickým i vědeckým pracovníkům, našim posluchačům a posluchačkám, zaměstnancům, kolegům a kolegyním i spolupracovníkům Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přeji krásné prázdniny a dovolenou! Prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., rektor Jihočeské univerzity

5/

Výstavba v kampusu Jihočeské univerzity byla slavnostně zahájena Dne 2. dubna 2008 byla slavnostně zahájena stavba Jihočeské univerzity „Pavilony filozofické fakulty, rektorátu a univerzitní knihovny“. Při této příležitosti byly uspořádány tři akce: tisková konference, slavnostní zahájení stavby spojené s poklepem základního kamene a prezentace rozvojové studie.

Na kámen – kombinaci pískovce a žuly – symbolicky poklepli rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník a primátor statutárního města České Budějovice Mgr. Juraj Thoma. Poté pronesli přítomní symbolický přípitek ke zdaru stavby.

Za mimořádného zájmu sdělovacích prostředků byla od 12,30 hodin v univerzitní aule uspořádána tisková konference s cílem prezentovat rozvoj Jihočeské univerzity a univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech. Byla představena architektonická studie včetně podrobného popisu nově budovaných objektů filozofické fakulty s rektorátem a univerzitní knihovny. Jihočeskou univerzitu a její plány představili rektor univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., kvestorka univerzity Ing. Hana Kropáčková, děkan Filozofické fakulty JU PhDr. Pavel Král, Ph.D., vedoucí knihoven Mgr. Marie Cihlová a Ing. Jana Válková, vedoucí investičního oddělení. Projekční a inženýrskou kancelář A+U DESIGN spol. s r.o., která stavbu projektovala, zastupovala jednatelka společnosti Ing. arch. Dagmar Polcarová. Za zhotovitele stavby, stavební společnost Zlínstav, a.s., se konference zúčastnili Ing. Petr Ondrušek, CSc., předseda představenstva, vedoucí projektu Marek Podzemný, člen dozorčí rady společnosti Jiří Stacke a tiskový mluvčí Mgr. Alexandr Kalmus.

Rektor Jihočeské univerzity prof. V. Bůžek slavnostně zahájil stavbu foto V. Pancer

Program byl od 14,30 hodin v Aule Jihočeské univerzity završen prezentací univerzity a urbanistické studie rozvoje univerzitního kampusu a studie nových staveb. Za účasti mnoha významných hostů z řad veřejné a podnikatelské sféry a příslušníků akademické obce přednesli prezentace, obdobně jako na tiskové konferenci, rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek, Ing. arch. Dagmar Polcarová, A+U DESIGN spol. s r.o., PhDr. Pavel Král, děkan Filozofické fakulty, Mgr. Marie Cihlová, vedoucí knihoven JU, a Ing. Jana Válková, z investičního oddělení JU.

Data a fakta k zahajované výstavbě Úvodem

Z tiskové konference

Dne 31. března 2008 byla zahájena výstavba nových objektů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v univerzitním kampusu ve Čtyřech Dvorech. Jedná se o objekty filozofické fakulty s rektorátem a Centrem informačních technologií (CIT) a univerzitní knihovny. Budovy jsou součástí zpracované koncepce rozvoje univerzitního kampusu.

foto V. Pancer

V prostoru budoucího akademického náměstí v centru kampusu byl od 14 hodin odhalen základní stavební kámen. Slavnostní řeč pronesli rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník, Mgr. Juraj Thoma, primátor statutárního města České Budějovice, Ing. arch. Dagmar Polcarová, jednatelka společnosti A+U DESIGN spol. s r.o., a Ing. Petr Ondrušek, CSc., předseda představenstva společnosti Zlínstav, a.s.

Z historie vysokoškolského areálu Vysokoškolský areál ve Čtyřech Dvorech vznikl na počátku 60. let minulého století. Jádro areálu se odvíjelo od budovy K400 (později děkanát zemědělské fakulty) z roku 1964, s následně realizovaným komplexem kolejí K1 – K3 (1967) a menzou (1968). V roce 1974 byly uvedené

6/

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled od Branišovské, v popředí pavilon filozofické fakulty s rektorátem

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled od Branišovské, v popředí pavilon univerzitní knihovny

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled od Branišovské, v centru výhledově naplánovaná aula

Autorem projektu obou budovaných objektů je Projekční a inženýrská kancelář A+U DESIGN spol. s r.o., České Budějovice.

7/

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled z kampusu Jihočeské univerzity (od kolejí), v popředí pavilon filozofické fakulty s rektorátem

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled z kampusu Jihočeské univerzity (od kolejí), v popředí pavilon univerzitní knihovny

Architektonická studie souboru staveb Jihočeské univerzity, pohled z kampusu Jihočeské univerzity (od kolejí), v centru výhledově naplánovaná aula

Autorem projektu obou budovaných objektů je Projekční a inženýrská kancelář A+U DESIGN spol. s r.o., České Budějovice.

8/

objekty propojeny krytým koridorem. Ze 70. let pochází komplex ZOO pavilonů (resp. pavilonů kateder) a mechanizace. Víceúčelové zařízení Auly JU (původně zvané Bobík) bylo vybudováno v roce 1995.

a druhém patře. Orientace velkých oken učeben k severu umožňuje zajištění dostatečného rozptýleného osvětlení. Před nadměrným hlukem z ulice chrání vnější skleněná předstěna. V západní části dispozice prvního patra objektu jsou navrženy dvě stupňovité posluchárny pro 120 a 150 studentů s přístupem do zadních řad i z druhého patra. Klimatizované místnosti pracovníků děkanátu jsou situovány k jihu do nitra kampusu. Dvě nejvyšší patra budovy jsou vymezena pro rektorát a CIT. • Univerzitní knihovna má tři patra. Obdobně jako v případě Filozofické fakulty zde dominuje vstupním partiím prosklená dvorana, do které se obracejí galerie obou vyšších podlaží. V přízemí jsou, kromě veřejně přístupných prostor (prodejna knih a skript a občerstvení), kompaktní sklady pro 500.000 svazků. Vyšší patra slouží zejména k volnému výběru literatury se základním dělením na vědy humanitní (první patro) a přírodní (druhé patro), s navazujícími prostory pro studijní a badatelskou činnost a učebnou PC. Ve volném výběru (přes 500 studijních míst pro návštěvníky) bude moci být postupně vystaveno až 175.000 svazků knih.

Zaplněná Aula JU při prezentaci urbanistické studie univerzitního areálu foto V. Pancer

Současný stav V kampusu se nachází rektorát (v pronajatých prostorách v budově Biologického centra AV ČR v.v.i.), úsek kolejí a menz (KaM) a tři fakulty: zemědělská, ekonomická a přírodovědecká. Pro univerzitní areál má mimořádný význam těsné sousedství a provázanost s komplexem Biologického centra Akademie věd ČR, v.v.i. Jednotlivá pracoviště univerzity a ústavů Akademie věd velmi úzce spolupracují. Kampus je topograficky vymezen ulicemi Branišovskou ze severu, Na Zlaté stoce a K. Fleischmanna od východu, Na Sádkách z jihu a budoucí prodlouženou ulicí Větrnou ze západu.

Architektonický výraz stavby Odráží funkci a duchovní charakter navrhovaných budov. Jako základní materiál je užito režné zdivo – tradiční, staletími ověřený prvek. Fasády budov budou jemně plastické, ať už ve formě „hřbetů knih“, symbolicky užitých na průčelí knihovny, či rozdrobené a zneklidněné v jinak klasicky komponovaném průčelí Filozofické fakulty. Oba tyto objekty jsou v protilehlých štítech zakončeny prosklenými komunikačními halami. Po dostavbě objektu univerzitní auly budou všechny tři objekty navzájem propojeny proskleným bezbariérovým koridorem v úrovni prvního patra.

Charakteristika nově budovaných objektů Navrhované stavby pavilonů Filozofické fakulty s rektorátem a Centrem informačních technologií a Univerzitní knihovny jsou situovány podél Branišovské ulice v areálu Jihočeské univerzity, kde přirozeně vytváří psychologickou hranici mezi územím přilehlého sídliště a univerzitním kampusem. Zároveň napomáhají koncipovat vnitřní prostor areálu do formy budoucího akademického náměstí. Do tohoto rámce bude možno v budoucnu organicky začlenit i zamýšlený objekt univerzitní auly. Ta bude sloužit jako významné organizační a společenské centrum univerzity i jako multifunkční prostor pro společenské a kulturní akce určené i pro širší veřejnost.

Projektant Autorem projektové dokumentace obou budovaných objektů byla na základě výběrového řízení v roce 2006 vybrána firma Projekční a inženýrská kancelář A+U DESIGN spol. s r.o., České Budějovice. Zhotovitel Na základě výběrového řízení byla 13. 3. 2008 podepsána smlouva s firmou Zlínstav, a.s., Zlín (firma předložila nejvýhodnější nabídku na realizaci obou objektů).

• Filozofická fakulta s rektorátem je navržena jako pětipodlažní budova s plochou střechou a ustupujícím posledním podlažím. Kompaktní hmota výukových, vědeckých a administrativních prostor je odlehčena vstupním travé, dvoranou, do které se obrací galerie v jednotlivých podlažích. Koncepce jednotlivých podlaží je obdobná. Do Branišovské ulice jsou orientovány zejména výukové prostory, pracoviště archeologického ústavu v přízemí budovy a jedenáct učeben v prvním

Financování Stavba Filozofické fakulty s rektorátem a Univerzitní knihovnou je financována z prostředků programového financování MŠMT ČR. V letech 2008 až 2009 poskytne na stavbu a její vybavení MŠMT ČR více než 390 mil. Kč. Vlastní zdroje univerzity budou činit více než 20 mil. Kč (z toho

9/

na přípravu a realizaci stavby bude celkem použito více než 387 mil. Kč, na vybavení objektu nábytkem, PC a dalšími zařízeními pak 23 mil. Kč). Předpokládaný harmonogram výstavby • • • •

Předání staveniště zhotoviteli stavby 18. 3. 2008 Příprava staveniště 25. - 30. 3. 2008 Zahájení prací na stavbě 31. 3. 2008 dle smlouvy Dokončení stavby objektu Filozofické fakulty JU s rektorátem: 30. 4. 2009 • Dokončení stavby knihovny: 15. 6. 2009 • Vybavení FF JU s rektorátem: 15. 7. 2009 • Vybavení Univerzitní knihovny: 15. 8. 2009

Informace týkající se výstavby v kampusu Jihočeské univerzity jsou zařazeny na webu JU v Novinkách nebo ve složce: http://www.jcu.cz/publicrelations/stavba-v-kampusu-jihoceske-univerzity/

Nová budova Filozofické fakulty JU Druhá nejmladší fakulta Jihočeské univerzity – filozofická – vznikla 1. ledna 2006. Hned od počátku měla možnost stavět na kvalitním vědeckém i pedagogickém základě (zakládajícími součástmi byl Historický ústav Jihočeské univerzity a katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity – obě pracoviště s velmi dobrým vědeckým renomé). Od svého vzniku musela fakulta řešit prostorové zázemí. V roce 2006 se přestěhovala do vlastní budovy Na Mlýnské stoce, která však nevyhovuje z hlediska kapacity a technického zázemí; výuka z větší části probíhá v pronajatých prostorách (v budově Na Mlýnské stoce je pouze pět přednáškových a seminárních místností). Nová budova Filozofické fakulty JU v univerzitním areálu ve Čtyřech Dvorech by prostorové problémy měla vyřešit. Zázemí na úrovni univerzitního městečka pro 900 studentů, prostorné přednáškové místnosti (největší pro 150 posluchačů), které umožní zefektivnit výuku, moderní vybavení seminárních místností audiovizuální výukovou technikou, seminární knihovny jednotlivých ústavů s příručními fondy stěžejní literatury – to vše umožní Filozofické fakultě pokračovat v rozvoji. Vedle prostorových zlepšení se učitelé a studenti dočkají i specializovaných učeben a laboratoří, které jim umožní zapojit se intenzivněji do bádání v oboru (například archeologové budou moci zpracovávat a archivovat výsledky terénních výzkumů). Významnou bude rovněž prostorová blízkost s ostatními součástmi univerzity, která umožní studenkám i studentům fakulty více se identifikovat s univerzitním celkem. Lze očekávat, že nové moderní prostory rovněž zvýší atraktivitu oborů nabízených Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity.

Nová budova Univerzitní knihovny JU Vybudování Univerzitní knihovny si klade za cíl zabezpečit informační potřeby uživatelů všech stávajících fakultních knihoven. Jihočeská univerzita nemá centrální knihovnu – knihovnické a informační služby zajišťuje pět fakultních knihoven. Stávající nedostatečné prostorové podmínky neumožňují zvýšení počtu studijních míst ani vystavení většího objemu fondu do volného výběru. Univerzitní knihovna umožní koncentraci knihovních fondů, elektronických informačních zdrojů, informačních technologií i pracovních kapacit a vytvoření dostatečného prostoru pro studijní a badatelskou práci členům akademické obce i ostatním uživatelům. Je koncipována jako knihovna s konvergovaným využitím výpočetních, knihovních i multimediálních prostředků Navrhovaná kapacita budované knihovny respektuje moderní pojetí knihovnických služeb, které preferuje volný přístup uživatelů k nejvyužívanějším fondům, dostatek míst pro prezenční studium. Počet studijních míst vzroste ze stávajících 239 na 550. Ve volném výběru bude cca 150 000 svazků, což je více než třetina stávajícího fondu. Ve fakultních knihovnách Jihočeské univerzity je v současné době 239 míst ve studovnách, 409 807 knih (k 31. 12. 2007), 72 424 svazků ve volném výběru a 1 082 odebíraných exemplářů časopisů. Ze zdrojů Ing. arch. Dagmar Polcarové, Ing. Jany Válkové, PhDr. Pavla Krále, Ph.D., a Mgr. Marie Cihlové -hb-, -jvK tématu více viz plné znění původních článků PhDr. P. Krále a Mgr. M. Cihlové na s. 38-39.

Základní kámen vznikl v ateliéru kamenosochařství Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Českém Krumlově, pod vedením MgA. Františka Postla; jeho zhotovitelem je student 4. ročníku Martin foto V. Pancer Mikula

10/

Jihočeská univerzita

uzavřela dohodu o spolupráci s York University v Torontu Dalším zahraničním partnerem Jihočeské univerzity, s nímž byla navázána a uzavřením Akademické dohody potvrzena spolupráce, je York University Toronto v Kanadě. Zástupci obou vysokých škol podepsali 21. 5. 2008 v Torontu Akademickou dohodu o spolupráci. Jihočeskou univerzitu zastupovali prorektor pro rozvoj prof. RNDr. Pavel Tlustý, CSc., a PhDr. Pavel Král, Ph.D., děkan Filozofické fakulty JU. Za York University dohodu podepsala Dr. Sheila Embleton, viceprezidentka pro akademické záležitosti. K dohodou vymezeným oblastem spolupráce patří zejména výměna pedagogů, studentů a administrativních pracovníků. Spolupráce se bude týkat společných projektů v oblasti výzkumu a výuky, partnerské školy si budou vyměňovat výzkumné materiály a publikace. V oblasti výměn studentů (mohou se týkat i studentů postgraduálního studia) se strany dohodly, že půjde o reciproční výměny shodného počtu studentů vždy na dobu jednoho akademického roku. Studenti budou absolvovat denní studium. Poplatky za řádný denní kurz studia budou platit domovské univerzitě, náklady spojené s pobytem (cestovní výdaje, ubytování a další poplatky) si budou hradit sami.

Účastníci podpisu Akademické dohody o spolupráci foto archiv JU

Druhá část Akademické dohody je věnována spolupráci se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity, která stála na počátku vzájemných kontaktů. Děkan Zdravotně sociální fakulty JU prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., několikrát navštívil kanadské univerzity - poprvé v roce 2006 (University of Manitoba, Winnipeg). Následovala další pozvání a návštěvy University of Ottawa, Carleton University a York University v Torontu v roce 2007. „Spolupráce mezi zdravotně sociální fakultou a York University probíhá od roku 2007

především s Centrem rozvojových studií, které vede prof. Fahimul Qadir. Ten také přijal pozvání a v tomto letním semestru přednášel na naší fakultě; tato přednášková činnost byla podpořena projektem FRVŠ,“ informuje proděkanka pro rozvoj a vnější vztahy doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D.: „Stěžejní oblastí spolupráce je problematika rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Jde zejména o mobility studentů, společné výzkumy a vzájemnou participaci na vedení disertačních prací studentů doktorského studia.“ Dohoda o akademické spolupráci byla uzavřena na pět let. Po uplynutí této doby bude automaticky obnovena, pokud bude zájem zúčastněných stran o spolupráci trvat. -hb-

Posilujme středoevropský prostor bez hranic a bariér Z návštěvy honorárního konzula ČR v Linci Dr. L. Scharingera na JU Jihočeskou univerzitu navštívil 4. června honorární konzul České republiky v Linci pan Dr. Ludwig Scharinger. Při jednání s rektorem univerzity prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc., se aktivně zajímal o konkrétní spolupráci Jihočeské univerzity a Univerzity Jana Keplera v Linci. Velmi ocenil skutečnost, že již existuje společný přeshraniční program Biologická chemie, který prvním rokem společně studují čeští a rakouští studenti. Vyjádřil přání, aby takto koncipovaných programů připravily obě univerzity v nejbližších letech co nejvíce. Mělo by jít o takové programy, které patří do specifického koloritu hornorakousko-jihočeského prostoru. Zmíněny byly programy typu management cestovního ruchu, hotelnictví, a podobně. Rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek ubezpečil pana honorárního konzula, že na přípravě těchto programů se pracuje; jejich vytváření patří k prioritám rozvoje Jihočeské univerzity. Ve snaze podpořit intenzivnější výměnu hostujících pedagogů tak, aby profesoři z Keplerovy univerzity a z Jihočeské univerzity mohli vzájemně více na partnerských univerzitách působit, nabídnul pan honorární konzul pomoc při hledání dalších finančních prostředků pro tuto spolupráci. V mobilitách vidí mimo jiné i jakýsi návrat k přirozenému fungování středoevropského prostoru bez hranic a bariér. Rektor prof. V. Bůžek velmi ocenil návštěvu honorárního konzula Dr. Scharingera na Jihočeské univerzitě: nabídky na zprostředkování další konkrétní spolupráce s Univerzitou Jana Keplera v Linci Jihočeská univerzita velmi ráda využije. -hb-

11/

Velvyslanec Spolkové republiky Německo na JU Vztahy mezi oběma zeměmi jsou na velmi dobré úrovni Velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice pan Helmut Elfenkämper navštívil 21. dubna 2008 České Budějovice. V rámci naplánovaného programu zavítal společně s tajemníkem pro tisk a politiku také na Jihočeskou univerzitu, kde byl přijat rektorem prof. Václavem Bůžkem. Setkání se dále zúčastnili prorektor pro zahraniční vztahy prof. V. Papoušek, děkan Filozofické fakulty JU PhDr. P. Král, proděkan pro vědu PF JU doc. P. Adámek a ředitelka Jazykového centra Mgr. V. Ptáčníková. Úvodem seznámil rektor prof. Václav Bůžek návštěvu s historií univerzity a jejím současným postavením v rámci veřejných vysokých škol v ČR (v oficiálním hodnocení vysokých škol Radou vlády pro vědu a výzkum zaujímá JU 8. místo). Hovořil o mezinárodních kontaktech a s ohledem na geografickou polohu univerzity zdůraznil především velmi dobré vztahy s vysokými školami v Rakousku a Německu (ve spolupráci s lineckou univerzitou byl loni vybudován společný program Biologická chemie a připravují se další obory zejména s pasovskou univerzitou). Rektor informoval o stávající restrukturalizaci výuky němčiny pro učitelství na středních a základních školách, ostatně výuka němčiny a germanistiky má na Pedagogické fakultě JU dlouholetou tradici. Příznivě byla ohodnocena činnost Goethe centra (pracoviště JU), které nabízí vedle kurzů také řadu odborných programů.

tohoto jazyka na Jihočeské univerzitě. Rektor JU prof. V. Bůžek doplnil sdělení informací, že řada studentů Biskupského gymnázia pokračuje v úspěšném studiu němčiny právě na Jihočeské univerzitě. Je přesvědčen, že německé univerzity jsou pro české studenty a pedagogy atraktivní, což dokládá také úspěšné plnění řady partnerských smluv v rámci mezinárodních programů Erasmus. Významná je také výměna pedagogů mezi Jihočeskou univerzitou a univerzitami v Německu (z poslední doby Tübingen a Freiburg). Co se týče dotazu ohledně aplikace vědy do praxe, rektor informoval, že výzkum je na Jihočeské univerzitě s ohledem na její klasické zaměření orientován spíše na rozvoj biotechnologií.

Z jednání s německým velvyslancem foto -jv-

Na závěr prvního oficiálního jednání vyjádřil pan velvyslanec přesvědčení, že vazby mezi oběma zeměmi včetně vědecké spolupráce jsou v současné době na velmi dobré úrovni. Návštěvu Jihočeské univerzity uzavřel setkáním s pedagogy a studenty germanistiky a přednáškou na téma Vícejazyčnost v Evropě a němčina jako cizí jazyk. -hb-

Rektor JU prof. Václav Bůžek s velvyslancem Spolkové republiky Německo panem Helmutem Elfenkämperem foto -jv-

Pana velvyslance Helmuta Elfenkämpera zajímaly priority univerzity a její vědecká úroveň. V souvislosti s výukou německého jazyka upřesnil dva hlavní body návštěvy v Českých Budějovicích: ocenil výuku němčiny na Biskupském gymnáziu a následně se zajímal o úroveň výuky

12/

Prezident republiky jmenoval nové profesory Prezident republiky Václav Klaus jmenoval dne 19. května 2008 v pražském Karolinu, na návrh vědeckých a uměleckých rad vysokých škol, s účinností od 20. 5. 2008, 94 nových profesorů vysokých škol. Mezi nově jmenovanými profesory jsou dva pedagogové působící na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích:

*Prof. Ing. Vladislav Čurn, Ph.D., pro obor šlechtění a semenářství, působí na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jmenován na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně;

*Doc. Ing. Emil Cienciala, Ph.D., byl s účinností od 1. ledna 2008 jmenován docentem pro obor „Ekologie“ a obhájil habilitační práci na téma „Forest ecosystems: research on water carbon relations, biomass production and forestry“.

*Doc. Ing. Ivana Knížková, CSc., byla s účinností od 1. dubna 2008 jmenována docentkou pro obor „Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat“ a obhájila habilitační práci na téma „Infračervená termografie a její využití ve výzkumu hospodářských zvířat“.

*Doc. Ing. Miroslav Oborník, Ph.D., byl s účinností od 1. dubna 2008 jmenován docentem pro obor „Molekulární a buněčná biologie a genetika“ a obhájil habilitační práci na téma „Sekundární endosymbióza a evoluce eukaryot“. -jv-

*Prof. RNDr. Vlastimil Křivan, CSc., pro obor aplikovaná matematika, působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jmenován profesorem na návrh Vědecké rady Západočeské univerzity v Plzni. K 20. 5. 2008 má Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích celkem 86 profesorů. -jv-

Prof. Vladimír Papoušek jmenován členem správní rady

Komise J. W. Fulbrighta Novým členem správní rady Komise J. W. Fulbrighta se stal prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., prorektor pro zahraniční vztahy Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

NOVÍ DOCENTI JIHOČESKÉ UNIVERZITY Na třetím zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity v novém funkčním období rektora dne 10. dubna 2008 předal rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., diplomy nově jmenovaným docentům Jihočeské univerzity. Jsou jimi:

*Doc. PhDr. Alžběta Hanzlíková, PhD., byla s účinností od 1. ledna 2008 jmenována docentkou pro obor „Ošetřovatelství“ a obhájila habilitační práci na téma „Vývin ošetrovateľstva a dejiny vzdelávania sester na Slovensku v kontexte súčasnej problematiky povolania“.

*Doc. RNDr. Hana Čížková, CSc., byla s účinností od 1. ledna 2008 jmenována docentkou pro obor „Aplikovaná a krajinná ekologie“ a obhájila habilitační práci na téma „Faktory ovlivňující dynamiku porostů rákosu obecného (Phragmites australic [CAV] Trin. Ex Steudel) v kulturní krajině“.

Fulbrightova komise vznikla a funguje na základě mezivládní dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy. Komise svou činností sleduje hlavní cíl Fulbrightova programu, kterým je podpora vzájemného porozumění mezi USA a ČR prostřednictvím vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn. Mezi další dlouhodobé cíle Fulbrightovy komise patří rovněž zvyšování odbornosti v jednotlivých oborech a podchycování nových oborů, v nichž vzájemná spolupráce napomůže jejich dalšímu rozvoji, podpora vynikajících osobností, zřizování programů, na jejichž financování se podílí zúčastněné instituce, prohlubování povědomí o programech a dalších možnostech studia a výzkumu v USA a zvyšování prestiže programů.

13/

-jv-

Dohoda o spolupráci mezi Navázali jsme Teologickou fakultou JU na úspěšnou spolupráci a Filosofickým ústavem AV ČR Děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích doc. Dr. Jiří Kašný, Th.D., a ředitel Filosofického ústavu AV ČR PhDr. Pavel Baran, CSc., v květnu 2008 podepsali dohodu o vědecké spolupráci v oblasti badatelské práce v oblasti post-středověké scholastiky. Za tímto účelem byla založena Společná výzkumná skupina pro studium post-středověké scholastiky. Problematika post-středověké scholastiky se v současnosti dostává do popředí odborného zájmu historiků filosofie a teologie v mezinárodním měřítku a v ČR se jí zabývají především pracovníci z FLÚ a TF. Společný projekt tak navazuje na již existující aktivity pracovníků obou institucí, které mají i mezinárodní rozměr. Na TF pak také vychází časopis Studia neoaristotelica, který do značné míry obsahově odpovídá zaměření Společné výzkumné skupiny. Spolupráce těchto dvou institucí je vhodná z důvodu úzké souvislosti mezi filosofickou a teologickou problematikou, která je pro oblast scholastiky zvláště významná. Dále je významné zapojení pracovníků FLÚ orientovaných na středověkou problematiku a otevřených novověkým tématům, které na středověké koncepce přímo či nepřímo navazují. V rámci FLÚ se touto problematikou zabývají pracovníci Oddělení pro dějiny starší české a evropské filosofie a v rámci TF pak pracovníci Katedry filosofie a religionistiky a Katedry systematické a ekumenické teologie. Jádro Společné výzkumné skupiny proto tvoří pracovníci těchto oddělení, resp. kateder. Z konkrétních oblastí výzkumné práce, na které bude kladen hlavní důraz, lze jmenovat:

Spolupráce Teologické fakulty s Filosofickým ústavem AV ČR, v.v.i., má poměrně dlouho tradici. Vznikala postupně díky neformálním kontaktům, které udržovali někteří pedagogové působící zároveň na TF JU i ve Filosofickém ústavu AV ČR, v.v.i. V současné době má TF celkem tři vědce, kteří působí i na FLÚ. Uzavřením dohody a vytvořením Společné výzkumné skupiny pro studium post-středověké scholastiky se tedy formalizuje spolupráce, která již nějakou dobu existuje, funguje a může se vykázat dobrými výsledky. Dohoda o spolupráci byla uzavřena na dobu pěti let, v případě dohody obou institucí bude po uplynutí této doby prodloužena. Společná výzkumná skupina organizuje celou řadu akcí. K tradičním patří záštita dvakrát ročně pořádaných filosofických seminářů Aristotelské společnosti, sdružení přátel filosofování v duchu široce pojatého aristotelismu. Dalším počinem, který ve svém příspěvku již zmínil Dr. Machula, je časopis Studia neoaristotelica, česko-slovenský odborný filosofický časopis, který se zaměřuje na široce pojatou aristotelsky orientovanou filosofii. Vydavatelem časopisu je katedra filosofie a religionistiky TF JU. Součástí spolupráce je také vydávání knih v nakladatelství FILOSOFIA (nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR, v.v.i.). V první polovině roku 2009 by měly vyjít dvě monografie, jedna zabývající se problémem kauzality od Ing. Tomáše Machuly, Dr., Ph.D., Th.D., a publikace Suaréz a jeho metafyzika od Mgr. Daniela Heidera, Ph.D. Nejvýznamnější z připravovaných akcí se uskuteční na podzim tohoto roku v pražské vile Lanna. Jde o mezinárodní třídenní konferenci o Suarezově metafyzice. V průběhu konference bude založena mezinárodní Společnost pro postscholastickou filozofii, ve které se budou aktivně angažovat vědci TF JU i FLÚ AV ČR, v.v.i.

• Dílo a vliv osobnosti Francisco Suáreze • Vztah filosofie a teologie po konci středověku (Tridentský koncil, reformace a protireformace) • Novověký tomismus, scotismus a jezuitská scholastika • Scholastika devatenáctého a dvacátého století • Protestantská scholastika (převážně německá scholastika 17. a 18. století) Ředitelem výzkumné skupiny byl jmenován Mgr. Daniel Heider, Ph.D. Webové stránky Společné výzkumné skupiny se připravují. Ing. Tomáš Machula, Dr., Ph.D., Th.D., proděkan pro vědu, Teologická fakulta JU

14/

Mgr. Daniel Heider, Ph.D., ředitel Společné výzkumné skupiny pro studium post-středověké scholastiky, Teologická fakulta JU

Zájem o studium na Jihočeské univerzitě

11 000 PŘIHLÁŠEK KE STUDIU Ke studiu na Jihočeské univerzitě se v posledních letech hlásilo vždy zhruba čtyřnásobně více uchazečů, než bylo možné z kapacitních důvodů přijmout. Loni Jihočeská univerzita přijala celkem 12 768 přihlášek, pro akademický rok 2008/2009 bylo zaevidováno téměř 11 000 přihlášek ke studiu. Předpokládaný počet nově přijatých studentů do prvních ročníků je 3 682 uchazečů o studium. Na některé obory bylo vypsáno dodatečné přijímací řízení (např. na italštinu na filozofické fakultě), celkový počet přihlášek se tedy pravděpodobně zvýší. Také byly prodlouženy termíny u některých navazujících magisterských a doktorských programů (např. navazující magisterská archeologie na FF JU, doktorský obor na ZSF JU), tato čísla se ale do níže zveřejněné tabulky nepromítají (je bez CŽV, doktorského a navazujícího studia).

Porovnání zájmu o obory s rokem 2007 Nicméně oproti roku 2007 došlo k výraznějšímu poklesu přihlášek například na pedagogické fakultě u bakalářských oborů Psychologie (pokles o 219 přihlášek), Sociální pedagogika (o 180 přihlášek) a Arteterapie (o 49 přihlášek), dále u magisterských oborů Učitelství pro ZŠ, kombinace Čj - Aj (pokles o 55 přihlášek) a Učitelství pro 1. st. ZŠ (o 46 přihlášek). Na zdravotně sociální fakultě došlo k poklesu počtu podaných přihlášek téměř u všech oborů, nejvýraznější pokles byl zaznamenán u bakalářských oborů Všeobecná sestra (o 205 přihlášek), Sociální práce ve veřejné správě (o 194 přihlášek), Rehabilitační - psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory (o 171 přihlášek) a Zdravotnický záchranář (o 111 přihlášek).

Zájem o obory v rámci fakult V rámci jednotlivých fakult na základě došlých přihlášek vykazovaly největší zájem uchazečů obory Obchodní podnikání na ekonomické fakultě, historické obory a nový obor Dějiny umění na filozofické fakultě, Učitelství pro mateřskou školu a Psychologie na pedagogické fakultě, na přírodovědecké fakultě je zájem o obory rovnoměrně rozložen. Na teologické fakultě to je Sociální práce a charitativní práce a Pedagogika volného času, dále Všeobecná sestra a Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory na zdravotně sociální fakultě, Agroekologie, Biologie a ochrana zájmových organismů a nový obor Agropodnikání na zemědělské fakultě.

Vývoj počtu přihlášek na JU 2007/2008 (bez CŽV, doktorského a navazujícího studia)

* do 1. 8. 2007 biologická fakulta

15/

-hb-

O MOŽNÝCH PŘÍČINÁCH POKLESU POČTU PŘIHLÁŠEK KE STUDIU OTÁZKY PRO…

prorektora pro studium prof. RNDr. Zdeňka Brandla, CSc. Pane prorektore, mohl byste prosím okomentovat zjištěné údaje týkající se nižšího počtu přihlášek došlých na Jihočeskou univerzitu? Oproti předchozímu roku je to o 1872 přihlášek méně. Souvisí nižší počet přijatých přihlášek se slabšími populačními ročníky studentů, kteří nyní maturují, anebo je potřeba hledat příčiny i jinde?

me uvést, že platnost akreditace končí v přítomném roce (a nemůžeme uvést, že je předložena žádost o prodloužení akreditace na další několikaleté období), vede to k zavádějící představě, že studium v oboru nebude pokračovat. Tohle všechno si musí posoudit a rozluštit fakulta a dokonce katedra, která daný obor nabízí a zajišťuje. Pak ovšem ještě musí zvážit, zda v daném oboru zvolna nedochází k nasycení trhu práce. Dnes máme každý půlrok k dispozici čerstvé údaje o nezaměstnaných vysokoškolácích ze všech okresů ČR roztříděné podle oborů vysokoškolského studia. Z nich lze odvodit představu o nasycenosti trhu práce absolventy daného oboru a podílu tohoto faktoru na případném poklesu zájmu uchazečů. Je ale pravda, že do studia řady oborů se uchazeči bezhlavě hrnou bez ohledu na to, že jejich vyhlídky na trhu práce nejsou nijak perspektivní. -hb-

Demografický pokles populačního ročníku maturantů sice už začal, ale zatím jde jen o několik procent. Teprve v následujících pěti až sedmi letech dojde plynule k propadu asi o celou třetinu, takže vysoké školy buď budou absorbovat mnoho studentů nemajících předpoklady k vysokoškolskému studiu, nebo budou jejich učitelé muset hledat jiné zdroje prostředků, jako jsou grantové prostředky na výzkum úspěšně získané ve volné soutěži. Dosavadní demografický propad může nejvýše odpovídat poklesu sumárního počtu přihlášek proti předchozímu roku. U některých oborů došlo k výraznějšímu poklesu zájmu, což může souviset i s dalšími příčinami. Jak nastalou situaci hodnotíte? Jak by měla jednotlivá pracoviště podle Vašeho názoru na aktuální stav reagovat, pokud je vůbec možné dát konkrétní metodický pokyn či doporučení? O poklesu zájmu o jednotlivé konkrétní obory lze obecně říci pouze to, že příčina či příčiny jsou zřejmě u každého oboru jiné. Někde hraje roli absence kombinované formy studia (což někdy znamená malý zájem fakulty tuto formu studia realizovat), jindy i to, že při stále malém podílu přijímaných uchazečů a velkém převisu zájmu o tento obor vede taková přetrvávající situace a rozšířená informace k tomu, že mnozí uchazeči obrátí svůj zájem na jinou vysokou školu. To se může snadno uplatnit zejména tehdy, když jiné univerzity začnou také nabízet daný obor: svého času byly v ČR jen dvě fakulty nabízející ošetřovatelské obory – dnes je jich skoro deset. Pak se zejména zájemkyně o kombinované studium řídí i vzdáleností dojíždění na prezenční část výuky. Někde může hrát roli i nešťastná informace povinně zveřejňovaná v hlavním a povinném informačním zdroji o nabídce oborů na vysokých školách, v Učitelských novinách, totiž doba platnosti stávající akreditace oboru. Pokud tam musí-

CENA REKTORA za prestižní vědeckou publikaci udělena Grantová rada Grantové agentury Jihočeské univerzity vyhodnotila došlé návrhy z fakult a ústavů JU na udělení Ceny rektora JU za prestižní vědeckou publikaci za rok 2007. Na třetím zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity v novém funkčním období rektora dne 10. dubna 2008 předal rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., Cenu rektora za dvě prestižní publikace: • Doc. PhDr. Bohumilu Jirouškovi, Dr. (FF JU), za knihu „Jaroslav Goll. Role historika v české společnosti“ (ISBN 80-7040-888-X; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Historický ústav Filozofické fakulty - ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov).

Nesmírně náročné téma, jakým zpracování životopisu předního českého historika Jaroslava Golla je, pojal ve své monografii Bohumil Jiroušek poctivým způsobem. Svědčí o tom i rozsáhlý poznámkový aparát, kterým knihu autor vybavil. Pokouší se zde zachytit úlohu a význam předního

16/

českého historika, ale originálním se jeví hlavně Jirouškův kritický pohled na odbornou a pedagogickou činnost Jaroslava Golla. Knize doc. B. Jirouška se podrobně věnovala Jihočeská univerzita č. 1/2007, s. 47-50. • Mgr. Barboře Konopové a doc. RNDr. Marku Jindrovi, CSc. (PřF JU), za práci „Juvenile hormone resistance gene Methoprene-tolerant controls entry into metamorphosis in the beetle Tribolium castaneum“ (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 104: 10488-10493). Navržený článek je velmi významným příspěvkem k poznání účinku juvenilního hormonu na metamorfózu u dvou modelových druhů hmyzu, který byl publikován ve vysoce prestižním vědeckém periodiku. Spoluautorkou práce je studentka doktorského studijního programu. Citace z návrhů na udělení Ceny rektora JU -jv-

TRENDY V REFORMĚ TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Z diskuse na Jihočeské univerzitě

nadále významně vzrůstal objem prostředků ze státního rozpočtu, zdroje financování je proto nutné hledat jinde. K výše uvedeným problémovým okruhům přistupují atypické prvky českého vzdělávacího systému. Jedním z nich je mimořádná „dědičnost“ vysokoškolského vzdělání a uzavřenost systému terciárního vzdělávání pro děti ze sociálně slabších a nízko vzdělaných rodin. K tomuto jevu výrazně přispívá neexistence systému půjček na studium - velký podíl na financování nákladů spojených se studiem tak nesou rodiny studentů. Jedním z cílů reformy je proto podle prof. Zrzavého přenesení státní podpory přímo na konkrétního vysokoškolského studenta (v podobě studijního grantu a půjček), odstranění rozhodující finanční role rodiny a zpětný podíl absolventa na financování systému po ukončení studia. Rektor JU prof. Václav Bůžek navázal hodnocením Bílé knihy z pozice České konference rektorů. Členové ČKR se shodují na tom, že Bílá kniha je závažným materiálem, kterému je nutné se podrobně věnovat. Většina členů ČKR i přes existenci dílčích konfliktních bodů (např. způsob financování veřejných vysokých a soukromých škol) Bílou knihu jako směr budoucího směřování českého vysokého školství v zásadě podpořila.

Dne 24. dubna 2008 se v Aule Jihočeské univerzity uskutečnilo setkání akademické obce JU k reformě terciárního vzdělávání. Na setkání přijali pozvání prorektor pro vědu prof. Jan Zrzavý, spoluautor Bílé knihy terciárního vzdělávání, a rektor JU prof. Václav Bůžek, člen pracovní skupiny České konference rektorů k návrhu Bílé knihy. Diskusi moderoval Dr. Alois Křišťan, předseda akademického senátu JU. Prof. Jan Zrzavý úvodem zrekapituloval důvody, které vedly k přípravě reformy terciárního vzdělávání v České republice. Za jeden z důležitých impulzů označil vydání zprávy OECD ke stavu českého vysokého školství (podzim roku 2006), na kterou teze Bílé knihy v mnohém navazují. Dále prof. Zrzavý vyjmenoval stěžejní oblasti, na které se reforma soustředí. Jednou z nich je strukturace vysokoškolského systému (od vyšších odborných škol po doktorská studia prováděná např. i v Akademii věd), v podstatě odpověď na otázku, zda český vysokoškolský systém odpovídá a naplňuje očekávání společnosti. Druhou oblastí je systém samosprávy a řízení vysokých škol. České vysoké školy získaly na počátku 90. let poměrně vysokou míru samostatnosti, ale právě kombinace významné role státu (např. investice) se značnými pravomocemi akademických senátů v současné době vedou na některých školách k zablokování důležitých rozhodovacích procesů. Neuralgickým bodem je rovněž otázka financování vysokých škol. Podle prof. Zrzavého nelze očekávat, že by

Diskuze k reformě terciárního vzdělávání se setkala s velkým zájmem pedagogů i studentů JU foto -jv-

Setkání akademické obce pokračovalo diskuzí nejen k Bílé knize, ale také k paralelně probíhající reformě systému výzkumu, vývoje a inovací. Otázky směřovaly ke způsobu financování veřejných a vysokých soukromých škol, změně kompetencí akademických senátů, dopadu reformy na financování humanitních oborů, zavedení školného, změně financování doktorských a postdoktorských projektů a podobně. První oficiální verze Bílé knihy terciárního vzdělávání byla prezentována 12. května 2008 na konferenci „Jak dál v terciárním vzdělávání?“, kterou společně pořádali předseda vlády M. Topolánek a ministr školství, mládeže a tělovýchovy O. Liška v rámci Inovačního fóra 2008. -red-

17/

Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát světově uznávané bohemistce prof. PhDr. Sylvii Richterové Dne 11. června 2008 se v obřadní síni českobudějovické radnice konalo slavnostní zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity, na němž byla udělena čestná vědecká hodnost doctor honoris causa v oboru České dějiny, kterou převzala prof. PhDr. Sylvie Richterová. Prof. Sylvie Richterová patří k nejvýznamnějším představitelům současné bohemistiky. Její práce vycházely z teorie pražského strukturalismu. Tuto teorii obohatila Sylvie Richterová metodologiemi založenými na moderní sémiotice, s níž se seznamovala při svých studiích v Římě. Mimo jiné byla žačkou významného literárního teoretika a spisovatele Umberta Eca. Ve svých monogra- fiích přinesla zcela nové postupy při interpretaci literárního textu a její analýzy děl spisovatelů 20. století rozšířily originálním způsobem možnosti literárněvědného bádání v oboru česká literární historie. Její monografie Slovo a ticho se stala jednou ze základních prací oboru bohemistika. Proslulost této knihy pronikla do českého prostředí ještě v době, kdy Sylvie Richterová patřila mezi zakázané exilové autory. Sylvie Richterová rovněž proslula jako jedna z nejvýznamnějších českých spisovatelek 20. století. Její dílo se řadí k linii intelektuální ženské tvorby, kterou představovaly například Milada Součková či Věra Linhartová. Kultivovaná tvorba navazuje typologicky na metody sebereflexivního psaní reprezentovaného Marcelem Proustem či Virginií Woolf. Řada jejích prací vznikala ve složitých exilových podmínkách, přesto byla její beletrie publikována v řadě zahraničních exilových nakladatelství. Po roce 1989 se její díla dostávala k širokému okruhu českých čtenářů a vybudovala si značný respekt u odborné kritiky. Jako profesorka na univerzitě La Sapienza spolupracovala Sylvie Richterová velice obětavě i s Ústavem bohemistiky FF JU. Řada studentů doktorského studia ústavu měla možnost pobývat na univerzitě La Sapienza a získávat cenné zkušenosti s novými metodologickými postupy, které jim profesorka Richterová ochotně a nezištně zprostředkovávala. Studenti měli cennou možnost navštěvovat knižní sbírky tamějšího Ústavu slovanských studií. Velmi významným aspektem byla i přátelská a otevřená atmosféra na pracovišti, které profesorka Richterová vede a které studenty Ústavu bohemistiky vždy přívětivě přijalo. Její spolupráce rovněž zahrnovala bohatou konzultační činnost v rámci výzkumných úkolů řešených na Ústavu bohemistiky. Sylvie Richterová zprostředkovala pracovníkům Ústavu bohe-

mistiky řadu cenných profesionálních kontaktů a uváděla jejich práce do mezinárodního prostředí, uvedl prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., ředitel Ústavu bohemistiky, v návrhu na udělení titulu doctor honoris causa.

Prof. PhDr. Sylvie Richterová s rektorem JU prof. Václavem Bůžkem a prorektorem JU prof. Vladimírem Papouškem foto P. Hasal

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích uděluje čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa významným domácím a zahraničním osobnostem, které výrazně přispěly k rozvoji oblastí, které tvoří zaměření a dlouhodobou orientaci univerzity. O udělení rozhoduje vědecká rada. Hodnost je vždy udělována na akademickém obřadu. Za dobu své existence udělila Jihočeská univerzita dvanáct čestných doktorátů. Poslední předchozí čestný doktorát převzal v listopadu 2007 světově uznávaný historik prof. PhDr. František Šmahel, DrSc. (viz Jihočeská univerzita 3/2007, s. 10-11). V květnu téhož roku převzal čestný doktorát Jihočeské univerzity prof. Dr. Hans Joachim Behr, odborník na středověkou německou literaturu (viz Jihočeská univerzita 2/2007, s. 12). V roce 2006 udělila Jihočeská univerzita rovněž dva čestné doktoráty: přednímu světovému lékaři prof. MUDr. Vladimíru Krčmérymu, DrSc., v oboru veřejného zdravotnictví (viz Jihočeská univerzita 2/2006, s. 9-12) a v prosinci převzal čestný doktorát v oboru ekologie prof. Dr. Anthony Frederick George Dixon, přední odborník na ekologii mšic a jejich predátorů (viz Jihočeská univerzita 1/2007, s. 10-12). O prof. Richterové čerpáno ze sdělení prof. V. Papouška -redRozhovor s prof. Richterovou přinese následující číslo Jihočeské univerzity.

18/

Potenciál českobudějovické teologické fakulty vidím v možnostech propojování teologie, filosofie, sociální práce a pedagogiky volného času Rozhovor s děkanem Teologické fakulty JU doc. Dr. Jiřím Kašným, Th.D. Teologická fakulta Jihočeské univerzity od vzniku v roce 1991 navázala na dvousetletou tradici filosoficko-teologického vysokoškolského studia v Českých Budějovicích; vedle teologie a filosofie je v současné době zaměřena i na oblast sociální práce a výchovy, připravuje studentky a studenty pro různá povolání v oblasti pastoračně-teologické, sociálně-charitativní i v oblasti výchovné (pedagogika volného času). V pedagogické činnosti fakulta pracuje na upevnění akreditovaných bakalářských a navazujících magisterských oborů s důrazem na rozvoj doktorských studijních programů. Aktivně se podílí na realizaci programů v rámci celoživotního vzdělávání: poskytuje kombinovanou formu studia. V rámci Jihočeské univerzity spolupracuje především s filozofickou a přírodovědeckou fakultou na přípravě dvouoborových studijních programů. Posiluje se personální struktura fakulty tak, aby splňovala nejvyšší kladené požadavky. Ve vědecké a badatelské činnosti spolupracuje teologická fakulta aktivně se zahraničím. To je Teologická fakulta Jihočeské univerzity v posledním roce druhého funkčního období děkana fakulty doc. Dr. Jiřího Kašného, Th.D. Pane děkane, je směřování teologické fakulty a její současné postavení naplněním Vašeho usilování o její podobu? Ano, naše teologická fakulta se ve své vědecké a pedagogické činnosti dlouhodobě zaměřuje jak na oblast teologie a filosofie, tak na oblast sociální práce a výchovy, kde je kladen důraz na křesťanské, etické a sociální hodnoty. Na tyto čtyři oblasti se fakulta zaměřuje alespoň od poloviny devadesátých let. Tehdejší děkan profesor František Kopecký viděl velký potenciál pro českobudějovickou teologickou fakultu v možnostech propojování a vzájemného obohacování těchto čtyř disciplín – teologie, filosofie, sociální práce a pedagogiky volného času – jak v oblasti vědeckého bádání, tak i v oblasti uplatnění absolventů. Proto je neustále ambicí naší fakulty, aby naši absolventi např. v oboru sociální práce nebo pedagogiky volného času byli odborníky ve svých oborech a rozuměli také etické, náboženské a křesťanské dimenzi sociální práce ve společnosti. Rovněž je naším přáním, aby studenti teologie a filosofie objevovali otázky ke svému studiu nejen z historie teologie a filosofie, ale také ze současných životních dilemat a výzev člověka a společnosti

a dokázali tak přesvědčit o „užitečnosti“ těchto disciplín v současném životě. Jakým směrem se teologická fakulta ubírá z hlediska pedagogické a vědecké činnosti? Naváže na dosavadní zaměření Váš nástupce? Teologická fakulta má nyní akreditované bakalářské, magisterské a doktorské obory, zbývá ještě akreditovat navazující magisterský obor v oblasti filosofie. Vědecká rada TF JU už schválila žádost o habilitační práva a tato žádost by měla být letos na podzim postoupena panu rektorovi a potom k Akreditační komisi. Pro fakultu je však nyní naléhavě aktuální promýšlení týmové badatelské práce, jejíž výsledky by nejen přesvědčily Akreditační komisi, ale jejíž monografie a odborné i popularizační články by byly přínosem k aktuálním problematikám v naší společnosti, konkrétně v sociální oblasti a v oblasti výchovy, i v křesťanských církvích. V tomto směru nově zvolený děkan kolega doktor Tomáš Machula mezi svými představami o budoucím směřování fakulty prezentoval před akademickou obcí jako důležité formulaci dvou strategických výzkumných cílů – jednoho zaměřeného více teoretickým a druhého více aplikovaným směrem, dále pokračování ve spoluvydávání odborných časopisů Studia theologica a Studia neoaristotelica a kontinuální rozvoj knihovny jako badatelského rozměru Teologické fakulty.

Doc. Dr. Jiří Kašný, Th.D., děkan Teologické fakulty JU foto archiv TF JU

Vedení každé fakulty se vedle výuky a vědy stará také o vhodné prostorové zabezpečení, jaké úkoly stojí před teologickou fakultou v tomto směru, případně jaké další změny máte v plánu? Teologická fakulta v minulých letech měla a pravděpodobně i v nebližší budoucnosti bude mít spoustu drobných starostí a radostí, které pat-

19/

ří k životu akademické instituce. Z úcty k tradici, a zároveň s nadějí na dobrou budoucnost fakulta letos v létě dokončí stavbu výtahu, půdního poschodí a renovaci střechy, aby měla vhodnější prostory k práci. Vedení fakulty promýšlí a plánuje činnost fakulty tak, aby financování fakulty nebylo tak výrazně závislé na dotaci na vzdělávací činnost, ale abychom věnovali víc energie badatelské a publikační činnosti a dokázali na to získat potřebné finance. Vedení fakulty rovněž dlouhodobě promýšlí a přispívá k růstu manažerských schopností u jednotlivých pracovníků, a to nejen u vedoucích. Věřím, že s novým vedením se objeví na fakultě i nové myšlenky a možnosti a že fakulta bude žít dál jako platná součást Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. -hb-

Výsledky volby kandidáta na funkci děkana Teologické fakulty JU Akademický senát Teologické fakulty JU se na svém řádném zasedání dne 28. května 2008 usnesl ve smyslu § 27, odst. 1), písm. g) zák. 111/1998 Sb., o vysokých školách o návrhu na jmenování děkana TF JU pro funkční období 2008 – 2012. Kandidátem, kterého Akademický senát TF JU navrhuje rektorovi JU, prof. PhDr. Václavu Bůžkovi, CSc., ke jmenování děkanem TF JU ve smyslu § 28, odst. 2) zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je Ing. Tomáš Machula, Dr., Ph.D., Th.D. Akademický senát TF JU se o tomto návrhu usnesl v tajném hlasování jednomyslně. Všech devět členek a členů senátu hlasovalo pro návrh, nikdo nehlasoval proti, nikdo se nezdržel hlasování. Zdroj: Mgr. Iva Žlábková, předsedkyně AS TF JU

Ing. Mgr. Tomáš Machula, Dr., Ph.D., Th.D., působí na Teologické fakultě JU od roku 1999, nyní je proděkanem pro vědu a výzkum a vedoucím katedry filosofie a religionistiky. -red-

ROZPOČET JU V ROCE 2008 Akademický senát JU schválil na svém zasedání dne 11. března 2008 návrh rektora na rozdělení normativně přidělovaných prostředků ze státního rozpočtu mezi jednotlivé součásti JU. Následovalo projednávání skladby nákladů ve vazbě na očekávané zdroje na jednotlivých součástech JU. Rozpočet v podobě zjednodušeného výkazu zisků a ztrát, sestavený pro rok 2008 jako ziskový, byl následně představen Správní radě JU, která jej projednala na svém zasedání dne 14. dubna 2008. Pokud jde o investiční část rozpočtu, dlouhodobé záměry JU v investiční oblasti obsahovaly výhled tvorby a čerpání centrálního fondu reprodukce investičního majetku do roku 2007 a nový dlouhodobý výhled se v současné době připravuje na léta 2009 až 2015. Vzhledem k tomu lze považovat rok 2008 v této oblasti za rok přechodný. To je důvodem k tomu, že letos nebude centrální fond reprodukce investičního majetku tvořen příděly z odpisů vygenerovaných majetkem spravovaným jednotlivými součástmi JU jako v předchozích letech. Zdroje na realizované investiční akce financované z centrálního fondu jsou zajištěny. Základní rámec rozpočtu JU jak pro oblast provozní, tak pro oblast investiční je tak pro tento rok kompletní. Rozhodující objem prostředků na zajištění provozu získává JU z MŠMT. Pravidla MŠMT pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám podle zákona č. 111/1998 Sb. zůstala pro rok 2008 nezměněna. Z prostředků resortu školství získává JU zejména příspěvek na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost, zahrnující rovněž prostředky na stipendia studentů v doktorských studijních programech, stipendia ubytovací a sociální, dále je to dotace na projekty v rámci Rozvojových programů a Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ) a dotace na podporu projektů mezinárodní spolupráce včetně mobilit studentů a pedagogů v rámci programu Sokrates – Erasmus. Objem příspěvku na vzdělávací činnost pro rok 2008 je generován počtem studentů a ekonomickou náročností jednotlivých studijních programů; limitován je celkovým rozsahem disponibilních prostředků MŠMT vyčleněných na tento dotační titul a pro každou veřejnou vysokou školu také stanovenou horní hranicí financovatelného nárůstu počtu studentů. K zajištění svých vzdělávacích a tvůrčích aktivit má JU k dispozici pro tento rok částku 579,4 mil. Kč. Nárůst oproti roku 2007 je necelých 5,6 %,

20/

tedy výrazně nižší, než byl meziroční nárůst tohoto základního zdroje v posledních letech, kdy se pohyboval mezi 10 a 20 %. Důvodem jsou zejména omezené zdroje MŠMT a z toho vyplývající stagnující výše normativu na studenta a nedostatečné financování nárůstu počtu studentů. Rozdělení příspěvku mezi jednotlivé součásti JU využívá stejných principů, z jakých vychází MŠMT. Základem jsou údaje o počtech studentů a struktura studijních programů jednotlivých součástí JU. Před rozdělením příspěvku na fakulty a vysokoškolské ústavy JU je každoročně vyčleněna částka určená pro financování provozu rektorátu a aktivit celouniverzitního charakteru zajišťovaných centrálně. Tato částka činí v roce 2008 57 940 tis. Kč a obsahuje i rezervu připravenou na krytí výdajů souvisejících především s realizací rozvojových záměrů JU. Příspěvek roku 2008 schválený pro jednotlivé součásti ve srovnání s údaji z roku 2007 uvádí následující tabulka:

akademických pracovníků a na struktuře studentů. Objem podpory specifického výzkumu na JU je v průběhu posledních let víceméně stabilní – pro rok 2008 činí 32,4 mil. Kč, což je o cca 1 mil. Kč méně než v roce 2007. Tato část rozpočtu je obdobně jako prostředky na vzdělávací činnost v rámci JU dělena mezi jednotlivé součásti podle stejných pravidel, jaká používá MŠMT. Na zajištění celouniverzitních aktivit v oblasti výzkumu a vývoje a především na podporu projektů Grantové agentury JU jsou vyčleněny prostředky ve výši 4 075 tis. Kč. Schválený objem dotace pro jednotlivé součásti JU je uveden v následujícím přehledu, opět v porovnání s rokem 2007:

Celkový obraz o příjmové stránce rozpočtu JU doplňuje řada dalších příspěvků a dotací: mezi nejvýznamnější patří již zmíněné zdroje na stipendia studentů doktorských studijních programů v očekávané výši 23 mil. Kč, prostředky na ubytovací stipendia ve výši 30,5 mil. Kč, účelové dotace na realizaci projektů Rozvojových programů MŠMT ve výši cca 37 mil. Kč, na řešení projektů FRVŠ je určeno 7,3 mil. Kč. Významný podíl na celkovém rozpočtu JU má institucionální a účelová podpora výzkumu a vývoje poskytovaná státním rozpočtem podle zákona č. 130/2002 Sb. Základním zdrojem financování výzkumné činnosti JU jsou prostředky určené na řešení výzkumných záměrů; realizaci šesti záměrů JU letos podporuje MŠMT částkou 117 mil.Kč. Na výzkumné projekty má v tuto chvíli JU k dispozici prostředky účelových dotací od různých poskytovatelů ve výši 82 mil. Kč. Další dotační titul z této oblasti je podpora specifického výzkumu na VŠ. Jeho objem závisí jak na objemu prostředků získaných na řešení projektů výzkumu a vývoje a výzkumných záměrů v minulém roce a na vykázaných výsledcích výzkumu, tak na kvalifikační struktuře

Dotační zdroje doplňují vlastní tržby plynoucí jednotlivým součástem JU z jejich činnosti: fakultám a ústavům např. z přijímacího řízení, ze služeb pro studenty, z doplňkové činnosti, kolejím a menzám JU z ubytování a stravování. Finanční plán roku 2008 předpokládá vlastní tržby za služby a výrobky či zboží v celkovém objemu cca 160 mil. Kč. Předpokládané a z větší míry již potvrzené zdroje rozpočtu JU na rok 2008 jsou podle sestavených dílčích rozpočtů jednotlivých součástí JU dostatečné na zajištění všech plánovaných aktivit JU.

21/

Ing. Hana Kropáčková, kvestorka Jihočeské univerzity

První etapa projektu

Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice zahájena V dubnu 2008 byla završena výstavba „Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice“ (JVTP), který se nachází v areálu Jihočeské univerzity. Objekt bude postupně zpřístupňován prvním inovačním firmám. Realizátorem projektu a vlastníkem zdrojů JVTP v rámci I. etapy je Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Projekt je realizován ve spolupráci s Jihočeskou agenturou pro podporu inovačního podnikání, o.p.s. (JAIP), která bude vykonávat správu JVTP a pracovat s klienty. Dne 24. dubna byl na Jihočeské univerzitě podepsán Statut Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice jako zastřešující dokument vymezující základní pravidla funkčnosti zařízení ve vazbě na stávající I. i následnou II. rozvojovou etapu. Smlouvu podepsal rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek a za organizaci pověřenou správou a řízením parku, JAIP, Ing. Václav Filištein, předseda správní rady. Podpisu byli dále přítomni prorektor univerzity pro rozvoj prof. P. Tlustý, kvestorka Ing. H. Kropáčková a Ing. J. Stejskal z projektového studia regionálního rozvoje PS inovace, s.r.o. Jihočeský vědeckotechnický park je specializované prostředí, které bude zabezpečovat přenos technologií formou spolupráce zasídlených podnikatelských subjektů a veřejných výzkumných a vývojových kapacit. V rámci I. etapy projektu byly vybudovány specializované prostory laboratorního, poloprovozního a administrativního charakteru, které jsou vybavené vybraným zařízením a technologiemi. Prostory jsou koncipovány především pro biotechnologické procesy, které jsou blízké zaměření Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR, v.v.i. Zahájení práce s potenciálními klienty prostřednictvím JAIP se předpokládá v polovině roku 2008. Základní cílovou skupinou klientů by měly být inovativní a technologicky orientované firmy mimo jiné kooperující s prostředím JU a BC AV ČR, v.v.i. Výběr by neměl být limitován hranicemi kraje či republiky, vítaná bude spolupráce se zahraničními firmami či výzkumnými institucemi. JVTP předpokládá, že bude poskytovat i specializované služby vycházející z požadavků klientů. Realizátorem projektu „I. etapa koncipování vědecko-technického parku České Budějovice“, tedy investorem a příjemcem dotace ve výši cca 30

mil. Kč, je Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Projekt je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj a Ministerstvem průmyslu a obchodu v rámci programu PROSPERITA, který je součástí Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006. Dále poskytnuli prostředky Jihočeský kraj (5 mil. Kč) a statutární město České Budějovice (5 mil. Kč).

Budova Jihočeského vědeckotechnického parku v areálu Jihočeské univerzity ve Čtyřech Dvorech foto -jv-

I. etapa byla od počátku připravována s vědomím nutnosti zabezpečit další rozvojové etapy: I. etapa JVTP má převážně laboratorní charakter a předpokládá kooperaci firemních specialistů a vědců z akademické sféry; II. následná etapa JVTP má být rozšířena a připravena pro poloprovozní a provozní testování nových technologií před plným provozem. I proto je rozdělena do dvou lokalit – lokalitou A je stávající I. etapa (v areálu Jihočeské univerzity), lokalita B je u obce Hůry s vazbou na připravovanou rozvojovou zónu. Projekt je ve fázi architektonického řešení a podání předběžné žádosti do programu ze strukturálních fondů EU. Cílem všech těchto snah je nastartovat rozvoj Jihočeského kraje na principech znalostní ekonomiky a vytvořit prostor pro vznik pracovních příležitostí pro studenty a vědecké pracovníky z univerzit a přivést rovněž odborníky z jiných regionů ČR i ze světa. Ve druhé polovině června Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání, o.p.s., vypsala první kolo výběru klientů pro zasídlení prostor Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice Zdroj: manažer projektu PS inovace, s.r.o. -hb-, -jvVíce viz složka oddělení vnějších vztahů: http//www.jcu.cz/public-relations/vedeckotechnickypark-ceske-budejovice/

22/

Centrum biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v roce 2008 Shrnutí projektu Prosperita 605-001 Centrum biologických technologií Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity se sídlem v Nových Hradech je technologický inkubátor, vědeckotechnický park a centrum transferu technologií. Na základě projektu Prosperita 605-001 byly financovány biotechnologický poloprovoz, firemní a společné výzkumné laboratoře, ochrana duševního vlastnictví a podobně.

Co to je? Technologický inkubátor jsou prostory v nichž akademičtí pracovníci z univerzit nebo z akademie věd dokončují své prakticky uplatnitelné výsledky. Vědeckotechnický park je, zjednodušeně řečeno, místo, kde se setkávají výzkumní pracovníci z akademické a průmyslové sféry. Centrum transferu technologií je kancelář, která vyhledává v akademické sféře výsledky vhodné pro využití v praxi a pomáhá jejich uvedení do života.

mou. Takže jaké časové kritérium jsme měli vzít v potaz? Měli jsme kvůli tomu ty nejzajímavější projekty zavrhnout? Podobně problematické byly i otázky týkající se ochrany duševního vlastnictví. Měli jsme patenty a technologie vlastní, ale získali jsme i 50% podíl na mezinárodním patentu vzniklém na univerzitě v Bonnu. Ochrana duševního vlastnictví je vůbec hodně problematická kategorie, jak poukážeme na konkrétních případech v dalších odstavcích. Jako již tolikrát v historii Akademického a univerzitního centra Nové Hrady, jsme byli opět schopni oslovit ty, kteří se nemohou jednoduše zařadit do nějaké byrokratizovatelné kategorie. Díky naší (malé) velikosti nás nic nenutí procesy formalizovat, vždy máme dostatek času problém detailně probrat a dohodnout se. Kvalitních nápadů, které neprošly byrokratickým procesem a hledají prostor, je tolik, že si můžeme dovolit ty, na nichž jsme se nedohodli, v klidu opustit. Nové, zejména interdisciplinární projekty si nás nacházejí samy – možná, troufám si tvrdit, že jich zákonitě musí být víc než těch jasně zařaditelných. V dalších odstavcích se pokusím vybrat některé typické výsledky jako praktickou ukázku šíře problematiky.

Příběh firmy Bonapol

Z laboratoře tkáňových kultur

foto archiv ÚFB JU

Jak jsme se poučili Je docela dobře možné, že ve velké instituci, kde působí stovky vědců zaměřených na fyziku, chemii nebo medicínu, a vzniká ročně deset firem či technologií, se dají tři výše zmíněné funkce jednoznačně rozlišit, administrativně pokrýt a zbyrokratizovat. My jsme slíbili, že v našich prostorách umístíme pět firem, z nich tři existující a dvě začínající. Výsledek se rozprostírá po celé časové škále a škále způsobů provedení, a to několika způsoby. Například jasné časové měřítko je registrace firmy. Byli jsme svědky jak založení firmy, tak znovuzrození firmy dlouho neaktivní, založení matky existující dceřinné firmy i převzetí existující technologie novou fir-

Technologie výroby velmi čistého pylu, vyvinutá panem Tomkem, má za sebou poměrně pohnutou investorskou historii včetně osobního bankrotu jejího tvůrce. Každopádně v roce 2003 byla založena firma Bonapol, a.s. Vznikla s cílem zajistit zavedení výroby velmi čistého pylu do praxe. To se však stalo až v roce 2006, kdy došlo k definitivní dohodě mezi majitelem patentů a investory. Po pravdě řečeno, investory u projektu držela především materiální podpora Centra biologických technologií, které poskytlo zázemí jak pro kontrolní laboratoře, tak pro výrobní technologie, konferenční a reprezentační prostory. Dnes, po necelých třech letech od vlastního spuštění je Bonapol v černých číslech. Investice jsou splaceny a firma zaměstnává jak dělnické profese, tak vysokoškoláky včetně doktorandů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Firma dnes zahajuje přechod ke kvalitativně lepší technologii, čímž daleko překročila původní cíl tříletého projektu, s kterým do vědeckotechnického parku vstoupila. Proto také investuje do nových prostor mimo Nové Hrady a otvírá prostor pro další projekty.

23/

VOR-IP Ltd. Firma Vítek-Ondřej-Rory Intellectual Property Limited je registrována na ostrově Whight ve Velké Británii. Byla zřízena za účelem ochrany duševního vlastnictví technologie Compotech, pomocí níž se vyrábějí nejtužší trubky z uhlíkových kompozitů na světě. Výrobní firmou je Compotech Plus, s.r.o., ze Sušice. Vlastníci oboru firem jsou stejní, Vít Šprdlík, Ondřej Uher a Rory Carter. Technologie původně vznikla jako projekt dvou studentů ČVUT, kteří si chtěli vylepšit své sportovní náčiní – pádlo. Bez velkého studia literatury se pustili do výroby prototypu a vyvinuli technologii, která levně řeší řadu technických problémů, s nimiž si konkurence neví rady. Problémem ovšem je, jak takový jednoduchý princip chránit. Patentování se nehodí, to je dobré pro velké firmy schopné nasadit velké prostředky do soudních procesů a zcela jednoznačně definované objekty, například chemická individua. A také trochu pro zmatení konkurence.

řasy a sinice a technologie tkáňových kultur. Dnes má BP Medical s.r.o. zaregistrováno několik kosmetických produktů využívajících řasovou biomasu a v procesu registrace jsou potravní doplňky. Testů biokompatibility s využitím tkáňových kultur se udělalo několik set.

Gali-3D, s.r.o. – spin-off jak má být Ing. Dr. Michal Hušák pracoval na vybraných vědeckých projektech ÚFB JU do roku 2003. Ve svém volném čase (hlavním úvazkem byl na VŠCHT) programoval na našem počítači Silicon Graphics software trojrozměrné zobrazování molekul. Od roku 2004 ve vlastní firmě Gali 3D, s.r.o., produkuje trojrozměrné filmy. Mezi jeho hlavní zákazníky patří například americká chirurgická asociace, která chce zobrazovat a zaznamenávat mikrochirurgické operace. Dlužno říci, že Gali 3D infrastrukturu inkubátoru nepotřebovala, pro její činnost je vhodnější méně hmotných závazků. Alespoň ale máme v naší zasedací místnosti trojrozměrné kino. Mimochodem, jak CompoTech, tak Gali-3D byly pozvány na konzultaci na European Space Agency.

Code Farms Inc. a projekt Expertomica

foto archiv ÚFB JU

Vlastníci technologie Compotech se rozhodli jít cestou založení „mateřské“ firmy VOR-IP Ltd., na níž převedli všechna práva k technologii Compotech. A to se dělo právě s pomocí našeho Centra biologických technologií. To byl původní plán a byl naplněn. Vedlejším produktem této spolupráce bylo, že jsme si s kolegy z Compotechu důkladně povídali, připravili jsme společné projekty a získali je i pro výuku speciálních kursů v našem novém doktorském programu.

BP Medical s.r.o. Ing. Vítězslav Březina, CSc., pracoval v Akademickém a univerzitním centru od roku 2001. Věděli jsme, že kdysi měl firmu provozující medicínskou laboratoř, ale ta po dlouhou dobu nebyla aktivní. Po vzniku a dovybavení vědeckotechnického parku nastal prostor pro rozvoj těch technologií, které byly dlouho v našem výhledu, ale nebylo pro ně k dispozici materiální a technologické zázemí. Byly to biotechnologie využívající

Code Farms z Richmondu v Ontariu je firma Ing. Jiřího Soukupa, CSc. Jirka emigroval v roce 1969. Od té doby byl například v Bell Laboratories hlavním inženýrem týmu, který vyvinul první 32 bitový čip. Stál za softwarem Cadence pomocí nějž se dodnes navrhuje 70 % silikonových čipů. Poté, co se z Cadence stala rutina, začal s vývojem nových databázových algoritmů. To, co se dnes jako object-oriented databáze s velkou slávou implementuje do softwaru hlavních výrobců, prodávala Code Farms už v roce 1990. Slušně se živila, ale nezbohatla. Jednou z oblastí, pro kterou je objektově orientované programování vhodné, jsou různé -omické databáze - genomika, proteomika, metabolomika. My jsme se na ÚFB začali zabývat metabolomikou. Jako poradce jsem si pozval našeho rodinného přítele Jirku Soukupa. Vznikl projekt Expertomica a v současné době se dokončuje první verze software pro metabolomiku. Projekt běží již třetím rokem a stal se východiskem pro celou skupinu dílčích projektů v analýze biologických dat, která je hlavní náplní naší laboratoře biologického inženýrství. Namísto vlastní implementace technologie Code Farms, kterou zatím nepoužíváme, jsme se dostali k mnohem obecnějšímu poznání, k teorii technického experimentu, která stála za všemi Jirkovými úspěchy. A úspěchem největším je zajisté to, že „the famous doctor Soucup“ se stane školitelem našich doktorandů, a že s naší pomocí dokončí své „akademické“

24/

projekty – psaní učebnic, knih a článků. Expertomica je ochranná známka registrovaná Ústavem fyzikální biologie Jihočeské univerzity.

na kosmických orbitálních stanicích. V našem případě španělská firma Triana Sci&Tech, kterou založil profesor Juan Manuel Garcia Reina.

HIC&services, s.r.o., a výroba křemíku fotovoltaické kvality Firma HIC&services, s.r.o., se začala zabývat vývojem krystalizačních metod pro velmi čistý křemík před téměř čtyřmi lety. Vývoj probíhal na akademických institucích v Arménii, odkud pochází majitel firmy Ing. Armen Jegijan. Ukázalo se, že v principu stejnou metodou, jakou se vyrábějí monokrystaly safíru pro vysoce výkonné lasery, se daří vyrábět i monokrystalický křemík, a to z mnohem levnějších vstupních surovin, než pomocí běžných metod. Navíc s nižšími energetickými nároky. V současné době, s velkou podporou Centra biologických technologií, dochází k převodu celého výzkumu do České republiky. Vedle toho se již v Hospodářském parku České Velenice – Gmünd staví továrna, kde se bude tato technologie využívat. Ústav fyzikální biologie díky této spolupráci získal i zajímavé přednášející v oborech, o nichž se nám dříve ani nesnilo, například termodynamika pevné fáze či anorganická krystalografie.

Zentiva a.s. Téměř každý český organický chemik, biochemik či molekulární biolog by chtěl spolupracovat se Zentivou. Ředitel společnosti pan Michal si vytýčil za cíl navázat spolupráci s institucemi nejen v Praze, ale i v regionech, včetně jižních Čech. Když jsme se o této iniciativě dozvěděli, nabídli jsme několik možností. Z nich jsme se nakonec dohodli na expresi terapeutických proteinů. Jedná se o akademický projekt, i když kolegové ze Zentivy se nás snaží na pravidelných schůzkách udržovat na cestě k průmyslově použitelné technologii. Nám se podařilo pro tento projekt získat doc. Josta Ludwiga, jednoho z nejlepších molekulárních biologů v kvasničných systémech. Ten se nesnaží dosáhnout rychlé metody produkce menšího rozsahu v jednom systému – tím jsou zjevně savčí buněčné linie – ale produkce stabilní, rychle transformovatelné do jiných typů buněk, která umožní dlouhodobou produkci většího množství proteinů. To bude mít výhodu i pro naše akademické projekty. Další nespornou výhodou bude i stabilnější působení doc. Ludwiga na našem pracovišti a jeho nedocenitelné odborné a pedagogické zkušenosti a mezinárodní kontakty.

Laboratoř biotechnologie

foto archiv ÚFB JU

Profesor Garcia Reina je od roku 2003 hostujícím profesorem Jihočeské univerzity a s ÚFB spolupracuje již od roku 2001. V laboratoři proteinové krystalografie, vedené Dr. Ivanou Kutou Smatanovou, byly vyvinuty některé technologie, které Triana Sci&Tech vyrábí, a další zde byly testovány. Proto například proteiny připravené v ÚFB létají do vesmíru. Proto také jediná reference k našemu pracovišti na National Institute of Health USA až do letoška, kdy na této instituci přednášel doc. Ettrich, byla zprostředkována právě firmou Triana Sci&Tech. Jinými slovy, to, k čemu CompoTech a Gali 3D teprve směřují, Triana Sci&Tech už dokázala.

Kvantifikující přehled Centrum biologických technologií Nové Hrady - provozovatel vědeckotechnického parku v Nových Hradech / 14 zaměstnanců: • Firmy ve vědeckotechnickém parku a technologickém inkubátoru (plán 5 firem): BP Medical s.r.o., Zaječí - 2 zaměstnanci / Bonapol a.s., Kaplice - 15 zaměstnanců / Akvakultury Blafka, Nové Hrady - 2 zaměstnanci / VOR-IP Ltd., United Kingdom - 4 zaměstnanci. Pátá a šestá firma jsou před uzavřením smlouvy o inkubaci. Spolupracující firmy (plán 7 firem):

Triana Sci&Tech s.r.l. Může být ještě něco lepšího než Zentiva? Jistěže, hi-tech firma, jejíž produkty se používají na předních světových akademických i průmyslových výzkumných pracovištích a k experimentům

Gali-3D, s.r.o., České Budějovice / Zentiva a.s., Praha / Korowatt, s.r.o., Bušanovice / HIC&services, s.r.o., Praha / CASTECH - novohradské sdružení pro povznesení vědy a technologií, Nové Hrady / Milcom a.s., Praha / Rybářství

25/

Hluboká a.s. / Hospodářský park České Velenice, a.s., České Velenice / Castitech - Novohradská společnost pro rozvoj technologií, s.r.o., Nové Hrady / CompoTech Plus, s.r.o., Sušice / Jegi s.r.o., Praha / Společnost solárních stavitelů, s.r.o., Nové Hrady / STP plast s.r.o., Mimoň / Chlorella Hellas Ltd., Řecko.

Závěr a poděkování Projekt Dobudování vědeckotechnického parku Nové Hrady daleko předčil očekávané výsledky. Nikoliv především proto, že došlo ke stabilizaci firem a vzniku pracovních míst, vzniku nových technologií a jejich přenosu do praxe. Daleko větší je přínos k poznání, vstup lidí vzdělaných v teorii stochastických systémů, rozvoj teorie i praxe experimentu a další kvalitativní skok v exaktnosti a efektivnosti všech činností našeho ústavu, především těch akademických. Právě to nás, jak všichni věříme, činí dlouhodobě konkurenceschopnými v mezinárodní konkurenci. Nabyté zkušenosti a kontakty nám zajisté také hodně pomáhají při plnění bodovacích kritérií Rady pro výzkum a vývoj. Za jeden mezinárodní patent je 500 bodů, z jednoho objevu je pak většinou 5-7 patentů. I když, a to je třeba jasně říci, k rozvoji skutečného principiálního poznání ani k zavedení nových technologií tato stále se měnící kritéria přispívají málo a často škodí. Nadále chceme pokračovat zejména v činnosti vědeckotechnického parku. Nutnost neustálého vznikání, která je základním předpokladem technologického inkubátoru, se ukázala být spíše na obtíž. A centrem transferu technologií by se podle bodovacích kritérií pro hodnocení VaV měla stát každá laboratoř, není-liž pravda? Kromě většiny pracovníků Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity a Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR v Nových Hradech a některých kolegů z Třeboně je třeba poděkovat též všem pracovníkům firem, kteří měli tu vstřícnost, trpělivost, důvěru a odvahu. Ono totiž jakmile se jedná o soukromé peníze, riziko neúspěchu je přirozeně posuzováno z úplně jiného hlediska. doc. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ředitel ÚFB JU

Výzkum klíšťat a klíšťaty přenášených nemocí:

Bioinformatics Workshop na JU Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity a Parazitologický ústav Biologického centra AV ČR, v.v.i., pořádaly ve dnech 8. až 15. června 2008 mezinárodní bioinformatický workshop Evropské unie v rámci mezinárodního konsorcia pro výzkum klíšťat a klíšťaty přenášených nemocí (ICTTD = International Consortium of Ticks and Tick-borne Diseases). Parazitologický ústav BC AV ČR, v.v.i., je jedním z 45 členských pracovišť zapojených do konsorcia ICTTD – „sítě excelence“ vytvořené v rámci 6. Rámcového programu Evropské unie. Koordinátorem projektu je prof. F. Jongejan z Univerzity v Utrechtu z Holandska. V minulých letech zorganizovaly Přírodovědecká fakulta JU a Parazitologický ústav BC AV ČR, v.v.i., mezinárodní kurz a letní školu věnovanou problematice vektorů/přenašečů infekčních onemocnění člověka a zvířat. Úspěch těchto mezinárodních podniků přispěl k nabídce uspořádat v letošním roce prestižní mezinárodní bioinformatický workshop v Českých Budějovicích. Tato nabídka je rovněž výrazem uznání dosavadního výzkumu na poli klíšťat a jimi přenášených infekčních nákaz na společném pracovišti Jihočeské univerzity a Biologického centra Akademie věd ČR, v.v.i. Moderní metody bioinformatiky umožňují efektivní zpracování a využití sekvenčních dat z genových a geonomových studií klíšťat a jimi přenášených patogenů (viry, bakterie a prvoci). Do workshopu bylo vybráno 26 účastníků, vesměs doktorandů a mladých vědeckých pracovníků z 16 různých zemí světa (Ghana, Japonsko, JAR, USA, Mexiko, Argentina, Čína, Holandsko, Brazílie, Indie, Německo, Španělsko, Gambie, Sudán, Slovensko, Česká republika). Praktické i teoretické lekce povede 10 vyučujících z USA, Brazílie, Anglie, Španělska, Německa a Keni. Nejmodernější poznatky z oboru budou předávat přední odborníci z N. I. H. (Národní zdravotní ústavy, Bethesda, MD, USA), ze Sanger Institute v Cambridge, UK, a dalších renomovaných pracovišť. Cestovní a pobytové náklady účastníků a přednášejících budou hrazeny z rozpočtu konsorcia ICTTD. Účastníci budou mít k dispozici zcela novou počítačovou učebnu s nejmodernější audiovizuální technikou, superrychlým internetovým připojením a dalšími nezbytnými vymoženostmi moderních informačních technologií. Kurz bude doplněn o doprovodný společenský program, jehož součástí je např. exkurze do pivovaru Budějovický Budvar a jednodenní poznávací výlet za krásami jižních Čech.

26/

Racionální třídění získaných dat umožní výrazně posunout poznání mechanismů přenosu patogenů klíšťaty a následně přispět k vývoji moderních vakcín proti klíšťatům a jimi přenášeným nemocem. „V posledních dekádě ohromného (technického) rozvoje molekulární biologie jsme se ocitli v éře genomiky a proteomiky. Pro tu je typické pořizování úplných sekvencí genů či celých genomů, jakož i proteinů a jejich kompletních funkčních souborů (proteomů) u velkého množství organismů, klíšťata a jimi přenášené patogeny nevyjímaje. Bioinformatika je moderní věda na rozhraní molekulární biologie/genetiky a informačních technologií, jejíž odborný jazyk přímo hovoří o dobývání/dolování dat (= data mining). To s sebou přináší potřebu rychlého vyhodnocení a spolehlivé interpretace funkčního významu (funkční genomika) sekvenčních údajů z plnících se genových a genomových databází. Jinými slovy, stojíme před problémem jak z prakticky nekonečného pořadí jednotlivých písmenek/nukleotidů genetického kódu rozluštit tajenky skutečných genů kódujících každý jednotlivý enzym, vazebný protein či jinou bílkovinu daného organismu. A také jak účelně využít jejich stavebnicového charakteru a vzájemné podobnosti genů k závěrům o historickém vývoji určitých vlastností molekul a potažmo celých organismů,“ říká prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU a vědecký pracovník Parazitologického ústavu BC AV ČR a současně koordinátor přípravy bioinformatického workshopu, a doplňuje: „Tato mravenčí práce spojená s hledáním odpovědí v tajenkách funkčních vlastností obrovského množství molekul se týká také klíšťat a jimi přenášených patogenů. V poslední době bylo v USA dokončeno sekvenování genomu prvního klíštěte druhu Ixodes scapularis, které je blízkým příbuzným našeho klíštěte obecného, Ixodes ricinus. Racionální třídění získaných sekvenčních dat umožní v blízké budoucnosti výrazně posunout dosud omezené možnosti v poznání mechanismů přenosu patogenů klíšťaty na molekulové úrovni. Poznání těchto mechanismů by pak mělo přispět k vývoji moderních vakcín proti klíšťatům a jimi přenášeným nemocem. Ve střední Evropě jsou klíšťata spojena zejména s přenosem dvou nejzávažnějších infekčních onemocnění – klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. V celosvětovém měřítku (Afrika, Austrálie, Latinská Amerika, Asie) je ovšem závažnost klíšťat coby přenašečů/vektorů infekčních nákaz ještě mnohem výraznější, hlavně kvůli dramatickému dopadu na ekonomiku zemědělství (chovy skotu masivně postihují závažné nemoci jako ehrlichióza, babesióza, theilerióza, atd.).“ Příští číslo Jihočeské univerzity se bude tématu mezinárodního bioinformatického workshopu Evropské unie věnovat podrobněji.

-hb-

Z tiskové konference na téma Bioinformatics Workshop Dne 13. června 2008 se na Přírodovědecké fakultě konala tisková konference s cílem prezentovat Bioinformatics Workshop EU zaměřený na výzkum klíšťat a klíšťaty přenášených nemocí (viz předchozí článek). Tiskové konference se zúčastnili prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty, a dva lektoři workshopu z USA – Dr. Jennifer Anderson, National Institute of Allergy and Infectious Disease, Rockville, Maryland, a prof. Dr. Vishvanath M. Nene, University of Maryland. Čím byl workshop výjimečný? Co do počtu 26 mladých vědeckých pracovníků ze 16 zemí světa, šlo o dosud největší podobnou akci pořádanou v rámci konsorcia ICTTD. Poprvé byly prezentovány inovované softwarové programy, které vědcům podstatně usnadní přístup k dosud nashromážděným genetickým datům o klíšťatech a jimi přenášených nemocích.

Účastníci TK (zleva): prof. RNDr. Libor Grubhoffer, prof. Dr. Vishvanath M. Nene a Dr. Jennifer Anderson foto -jv-

• Dr. Jennifer Anderson: „Ve výzkumu se zabývám biologií vektorů se zaměřením na molekulární biologii vektorů, nemoci přenášené vektory a epidemiologií/geografickou medicínou. V současné době pracuji jako vedoucí týmu na několika projektech, které se zabývají problematikou slin klíštěte Ixodes scapularis, přenašeče lymské boreliózy.“ • Prof. Dr. Vishvanath M. Nene: „Klíšťata jsou vedle komárů druhými nejrozšířenějšími vektory patogenů způsobující nemoci. V minulosti jsem spolupracoval na sekvenování genomů druhů Theileria parva, T. annulata a Babesia bovis a v současné době se naše projekty zaměřují na B. equi a T. orientalis. Výsledná data pomáhají porozumět biologii těchto organismů napadajících skot a stojí u zrodu metod pro tlumení výskytu nemocí.“ -red-

27/

AKTUÁLNÍ TÉMA: Výstupem komplexního výzkumu klíšťat a jimi přenášených nákaz bude i mapa rizik v turisticky exponovaných oblastech jižních Čech Rozhovor s děkanem Přírodovědecké fakulty JU prof. RNDr. Liborem Grubhofferem, CSc. V polovině letošního května byl zahájen rozsáhlý průzkum vybraných lokalit na území jižních Čech a v sousedním Bavorsku, při kterém vědečtí pracovníci a studenti z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a pracovníci z Ústavu tropické veterinární medicíny mnichovské univerzity nabírají v určených lokalitách k následnému laboratornímu zkoumání klíšťata. Jde o velmi aktuální téma, neboť onemocnění, která tito paraziti způsobují, jsou velmi závažná a jejich rostoucí počet varující. Klíšťata jako paraziti přenášející klíšťovou encefalitidu a lymskou boreliózu představují vážné zdravotní riziko. Jižní Čechy dlouhodobě evidují nejvyšší počet pacientů s klíšťovou encefalitidou v rámci republiky. To může mít samozřejmě dopad i na snížení atraktivity regionu. Kde všude se klíšťata nacházejí? Klíšťata jako přenašeči klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy představují významné biologické riziko v celé střední Evropě, krajinu jihočeského regionu nevyjímaje. Dokonce na základě dlouhodobých sledování a epidemiologických hlášení jsou jižní Čechy považovány tradičně za rizikovou oblast zejména pokud jde o výskyt klíšťat a ohniska jejich výskytu s klíšťovou encefalitidou. Jihočeský kraj je tradičně také oblastí s rozvinutým turistickým ruchem, který představuje velmi podstatný zdroj příjmů a základ prosperity regionu. Existují-li biologická rizika v krajině našeho regionu, musíme je důkladně prozkoumat. Nepochybně takovým rizikem jsou právě klíšťata (zde zastoupená zejména klíštětem obecným, Ixodes ricinus) a obě závažná onemocnění přenášená klíšťaty: klíšťová encefalitida a lymská borelióza. V květnu byl zahájen rozsáhlý průzkum vybraných lokalit v jižních Čechách a v Bavorsku. Vědci a studenti z Přírodovědecké fakulty JU a z Ústavu tropické veterinární medicíny mnichovské univerzity nabírají v předem určených lokalitách klíšťata, která budou laboratorně zkoumat. To ale není úplný začátek výzkumu této závažné problematiky zde v Českých Budějovicích. Vraťme se k začátkům, jací odborníci, případně instituce se na výzkumu podílejí? Na počátku projektu byl náš dlouhodobý zájem o tuto problematiku, která je také podstatou naší výzkumné činnosti v Laboratoři molekulární

ekologie parazitů, společného pracoviště Parazitologického ústavu BC AV ČR, v.v.i., a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Druhým klíčovým bodem je dlouhodobá tradice sledování ohnisek klíšťové encefalitidy na jihu Čech ještě v dobách minulého století, kdy naše jihočeská základna biologického výzkumu v Českých Budějovicích ještě ani nebyla. To je také hlavní důvod pro udržování čilého kontaktu s manželi Vlastou a Milanem Danielovými, emeritními vědeckými pracovníky Státního zdravotního ústavu a světově uznávanými odborníky v oblasti ekologie klíšťat a jimi přenášených nákaz.

Sběr klíšťat v terénu

foto archiv V. Höniga

Dalšími významnými okolnostmi pro uvažování o rozsáhlém projektu zaměřeném na výzkum klíšťat a jimi přenášených onemocnění je naše těsná spolupráce s primářem MUDr. V. Chmelíkem z infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. (dlouhodobě se zaměřuje na klinické a epidemiologické aspekty klíšťové encefalitidy) a biotechnologické aktivity v nově budovaném VTP v Českých Budějovicích (Jihočeská univerzita a Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání, o.p.s), které umožňují výhledově vyšetřovat rozsáhlé soubory biologického materiálu (klíšťat) na přítomnost viru klíšťové encefalitidy či spirochéty lymské boreliózy molekulárními metodami. Až potud jsem vyjmenoval některé významné okolnosti, které nás vedly k úvahám o rozsáhlém mapovacím projektu. Nemohu však opomenout podporu a trvalý zájem představitelů Jihočeského kraje o tuto problematiku (viz společný seminář Jihočeská klíšťata a klíšťová encefalitida, KÚ Jihočeského kraje, duben 2007).

28/

Představitelé Jihočeského kraje dokonce v radě a zastupitelstvu schválili finanční spoluúčast pro chystaný přeshraniční projekt (Cíl 3) na mapování klíšťat a jimi přenášených nákaz s Dolním Bavorskem (prof. K. Pfuster, Mnichovská univerzita). Podpora vedení Jihočeského kraje je pro nás zcela zásadní a zavazující.

to případě jsme se spojili s bavorskými kolegy, s pracovištěm tropické veterinární medicíny prof. K. Pfustera z Univerzity v Mnichově. Společně se chystáme předložit projekt přeshraniční spolupráce (Interreg/Cíl 3) v září 2008, v současnosti probíhají jednání o věcném obsahu a organizačních otázkách společného projektu.

Co by mělo být výstupem dvouletého bádání?

Určitým překvapením pro mě bylo, že o podobnou spolupráci nemají zájem kolegové z hygienické služby Horního Rakouska. S překvapením jsme z osobních jednání zjistili, že pro ně je otázka klíšťat a s jejich výskytem spojenými riziky vyřešena, neboť prakticky 100 % lidí je již očkovaných proti klíšťové encefalitidě. To samozřejmě tuto palčivou otázku řeší jen a jen pokud jde o onemocnění lidí klíšťovou encefalitidou, ale už vůbec ne z hlediska znalosti o cirkulaci viru v přírodním prostředí atd.

Výstupem našeho dvouletého komplexního výzkumu klíšťat a jimi přenášených nákaz by měla být mapa rizik v turisticky exponovaných oblastech jižních Čech a v návaznosti na tuto informaci by měl následovat soubor opatření pro pohyb lidí v rizikových lokalitách. To bude hlavní výstup pro státní správu, pro turistické agentury, hygienickou službu a zdravotnická zařízení. Vedle toho si slibujeme od výsledků z vyšetření rozsáhlého souboru klíšťat z vytipovaných lokalit v jižních Čechách i Bavorsku další nové poznatky o vlastnostech viru klíšťové encefalitidy v přírodních ohniscích tohoto onemocnění, jakož i druhové a vnitrodruhové rozmanitosti spirochét lymské boreliózy. Naše dosavadní výsledky z oblasti biologických vlastností zmíněných původců závažných onemocnění člověka dávají tušit jejich značnou proměnlivost během jejich vývojových cyklů v přírodním prostředí, a to činí z našeho bádání velké dobrodružství poznání. Došlo v rámci příprav projektu také k zapojení dalších odborníků například v rámci Jihočeské univerzity nebo spřízněných ústavů Akademie věd ČR, v.v.i.? Ano, chtěl bych se také zmínit o velmi příznivé okolnosti, která obohatila připravovaný projekt o novou kvalitu. Podařilo se nám do týmu získat také kolegu RNDr. P. Švece, odborníka na geograficko-informační systémy (GIS) z katedry geografie Pedagogické fakulty JU. Jeho znalosti a zkušenosti s přípravou mapových podkladů a využíváním moderního programového vybavení pro počítačové zpracovaní map, zkušenosti s pohybem a orientací v terénu, botanické znalosti pro hodnocení biocenóz z něj učinily mimořádně užitečného člena projektového týmu a pravou ruku koordinátora celého projektu Mgr. V. Höniga z naší fakulty a Parazitologického ústavu BC AV ČR, v.v.i. Na základě epidemiologické a vegetační mapy bylo vytipováno a zaměřeno celkem 28 sběrových lokalit v původních 7 okresech Jihočeského kraje.

Naše akademicko-univerzitní pracoviště (celkem 3 výzkumné skupiny věnující se problematice klíšťat a jimi přenášených nákaz v Českých Budějovicích) je členem mezinárodního konsorcia 45 pracovišť / laboratoří pro výzkum klíšťat a jimi přenášených nákaz (ICTTD, Integrated Consortium on Ticks and Tick-borne Diseases, koordinátor: prof. F. Jongejan, 6. Rámcový program EU, 2004-2009). Začátkem června (8. - 15. 6. 2008) jsme zde v Českých Budějovicích uspořádali mezinárodní praktický kurz ICTTD Bioinformatics Workshop se třemi desítkami účastníků a deseti špičkovými lektory z celého světa. Předmětem kurzu byly moderní metody informačních technologií ve službách vědy o přenosech infekčních nákaz jejich vektory, jakými jsou právě klíšťata. Naše tradiční mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu klíšťat a jimi přenášených nákaz směřuje tradičně do Georgie v USA, kde je na spřátelené Georgia Southern University ve Statesboro jedno z velmi renomovaných center klíštěcího výzkumu prof. J. H. Olivera, Jr. Mimochodem, tento věhlasný odborník letos v říjnu obdrží čestný doktorát Jihočeské univerzity.

Jak tento dvouletý přeshraniční projekt zapadá do již nastavené mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu klíšťat a jimi přenášených nemocí? V našich výzkumných aktivitách rozhodně nejsme nijak izolovaní, mezinárodní spolupráce je základním předpokladem úspěchu. V tom-

29/

-hb-

Arktický projekt vědců z Jihočeské univerzity II.

Výzkumná expedice zahajuje průzkum biologické a klimatické diverzity Arktidy Vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Botanického ústavu AV ČR, v.v.i., a Masarykovy univerzity zahájí na přelomu června a července na Špicberkách výzkumnou expedici. Povede ji algolog doc. Ing. Josef Elster, CSc., působící na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a v Botanickém ústavu AV ČR, v.v.i., v Třeboni. Výzkum je součástí velkého mezinárodního arktického projektu Biologická a klimatická diverzita Arktidy. Koordinuje jej Norský polární institut a probíhá ve všech oblastech Arktidy od Aljašky po Sibiř. Výsledkem čtyřletého projektu by měla být komplexní databáze poznatků o klimatu a biologické diverzitě Arktidy a jejích proměnách. Čtyřletý projekt je financován MŠMT.

Na Špicberky se vypraví ve dvou skupinách: první sedmičlenná skupina odjede 4. července. Kromě výzkumných pracovníků bude ve skupině i technik, který bude pomáhat se zprovozněním stanice a zodiaku. V polovině července odjede skupina zoologů a zbývající botanici. Expedice by měla být zakončena 15. srpna t.r. Hlavním úkolem expedice bude pokrýt rozsah vědecké práce, která byla původně naplánována na loňský i letošní rok, tedy vytvořit vegetační mapu lokality, která se bude skládat z dat získaných při terénních výzkumech botaniků specializovaných na vyšší rostliny, mechorosty, lišejníky a na řasy. Vědci ze zoologické sekce se zaměří na zmapování rybí fauny a jejích parazitů v blízkém zálivu Petunia. Klimatolog a lichenolog z Masarykovy univerzity budou vybírat vhodné lokality pro umístění terénních klimatologických stanic, z nichž se budou získávat důležitá data pro dlouhodobý výzkum vývoje vegetace. Chronologický vývoj V roce 2006 byla na Svalbardu zmapována (doc. Ditrich a Ing. Suchánek) řada lokalit v Isfjordu (centrální část Svalbardu), z nichž se později vybrala nejvhodnější lokalita pro založení stanice: nachází se na severu centrálního zálivu Isfjord. Na základě výběru lokality a pozvání Norského polárního institutu byl podán grant na MŠMT ČR. Důvody výběru lokality na severu centrálního zálivu Isfjord: 1/ Ekonomické hledisko: jde o lokalitu, do které se lze dopravit během dvou dnů, z České republiky trvá cesta letecky na Svalbard i s přestupy přibližně jeden den, lodí z hlavního města Svalbardu Longyearbyen trvá plavba další přibližně tři hodiny.

Obytný kontejner Pyramiden

základny

na

molu městečka foto K. Láska

Jihočeští vědci byli přizváni k vědecké práci a ke zřízení výzkumné stanice v centrální části Svalbardu (Špicberky) od Norského polárního institutu na základě výsledků a zkušeností z předchozí vědecké spolupráce na projektech v Antarktidě a Arktidě. Projekt vede a garantuje Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, konkrétně Přírodovědecká fakulta. Dále byl ke spolupráci přizván Botanický ústav AV ČR, v.v.i., v Třeboni a Masarykova univerzita v Brně. Této expedice se zúčastní celkem 12 vědců z těchto spolupracujících institucí.

2/ Specifičnost centrální části Svalbardu - jsou zde dva různorodé klimatické regiony - západní část Svalbardu má oceánický charakter, je humidní a pokryvnost ledovců je minimální, východní část je naopak aridní a silně zaledněná; vybraná lokalita se nachází na rozhraní těchto dvou klimatických oblastí. 3/ Existence bývalého ruského hornického města (Pyramiden) zhruba 5 km od vybrané lokality: po dobu padesáti let zde pracovalo přibližně 2-3 tisíce horníků, migrace mezi kontinentem a hornickým městečkem byla rozsáhlá. Je zde velké množství spór a organismů, které byly horníky přeneseny z pevniny. Tato tzv. synantropní vegetace, která se stěhuje působením člověka z jižních

30/

do severnějších oblastí, je z hlediska vědy velmi zajímavá. Toto jsou hlavní důvody, proč byla daná lokalita zvolena za nejvhodnější pro dlouhodobé studium expertů z Jihočeské univerzity i z dalších institucí.

Účastníci loňské expedice při průzkumu okolí základny foto K. Láska

Jak proběhla první sezóna v roce 2007 Doc. Ing. Josef Elster, CSc.: „Složení týmu v první sezóně (2007) odpovídalo hlavnímu úkolu – dopravit stanici, která se skládá ze dvou kontejnerů, na lokalitu. Hlavním členem byl Ing. Suchánek (stavební inženýr), který organizuje technickou část projektu. Připravil a nechal dopravit dva kontejnery, které tvoří prozatímní základnu. Druhým členem týmu byla doc. RNDr. Jitka Klimešová, CSc., z Botanického ústavu AV ČR, v.v.i., se kterou spolupracujeme při výzkumu vegetace. Dále se zúčastnil Vladimír Smetana – jihočeský podnikatel a jachtař, který nám pomáhal s provozem zodiaku. Přítomnost člověka zkušeného v obsluze lodí je bezpodmínečně nutná z hlediska bezpečnosti. Součástí týmu byl i pan Dvořáček, zaměstnanec firmy, která se zabývá natáčením dokumentárních filmů. Ve spolupráci s touto firmou připravujeme dokumentární filmy o antarktické i arktické přírodě. V neposlední řadě jsou našimi dlouhodobými kolegy vědci z Masarykovy univerzity, v tomto případě s námi byl Mgr. Kamil Láska, Ph.D., který připravoval zřízení meteorologické stanice.“ -hbVe spolupráci s doc. Ing. J. Elsterem, CSc., a Mgr. J. Váňou O novém arktickém projektu poprvé informovala Jihočeská univerzita 4/2007 na s. 12-14.

Ohlédnutí za činností

Studentské rady JU Studentská rada JU (SR JU) je zde již třetím rokem, tento rok je také posledním, ve kterém působím jako předseda. Od roku 2005 se nám ve Studentské radě JU podařilo téměř vše, co jsme si na počátku předsevzali. Máme vlastní informační portál – webové stránky Studentské rady JU, monitorujeme problémy studentů na JU zejména prostřednictvím Studentského hodnocení výuky (dále jen SHV). SHV sami spravujeme a můžeme každému studentovi zaručit anonymitu, s výsledky vždy pracujeme. V roce 2007 se nám podařilo vypracovat elektronickou verzi průvodce prváka po JU, který by měl pomoci studentovi v prvním ročníku v prvních krocích po JU. Z původně formální organizace, se díky činnosti aktivních členů Studentské rady JU stala nezávislá organizace – občanské sdružení, které sdružuje všechny studentské členy senátů na JU (součástí JU, senátu JU a RVŠ). Zasedání Studentské rady JU probíhala vždy s konstruktivní diskusí, ze které jsou vedeny zápisy. Podařilo se nám vyřešit vícero problémů studentů JU, iniciovali jsme vznik nových prostorů pro studenty , ve kterých mohou trávit volný čas, napomohli jsme k některým nutným modernizacím na součástech JU. V neposlední řadě se nám podařilo ukázat, že i student na JU je schopen něco udělat pro druhé, a že mnoho věcí lze dělat i jinak, než formálně.

Osobně mohu za možnost působení v pozici předsedy Studentské rady JU poděkovat, jelikož mi to přineslo možnost dalšího sebevzdělávání, a praxi v oblasti řízení a managementu organizace. Děkuji také všem dosavadním členům vedení SR JU, a aktivním členům SR JU za jejich spolupráci, práci a podporu Studentské rady JU. Přeji tedy Studentské radě JU do nového akademického roku 2008/2009 nabrání nových sil a úspěšné pokračování v realizaci cílů této celouniverzitní studentské organizace. Bc. Pavel Scholz, předseda Studentské rady JU, student ZSF JU, obor Ošetřovatelství

31/

Celoživotní vzdělávání

na Jihočeské univerzitě

Jihočeská univerzita pokračuje v rozšiřování nabídky studijních programů, vzdělávacích modulů a kurzů celoživotního vzdělávání (CŽV). V roce 2007 bylo na Jihočeské univerzitě realizováno 258 programů a kurzů celoživotního vzdělávání, z toho 222 orientovaných na výkon povolání, 28 programů univerzity třetího věku (U3V) a 11 zájmových kurzů. Zapojeno bylo celkem 5 163 účastníků. K nejžádanějším programům patřily sociální práce, pedagogika a učitelství, přírodovědné a technické, zdravotnické a zemědělské obory a společenské vědy s ekonomií.

seniorům kvalifikační kurzy. Vzdělávání cílových skupin formou specializačních a kvalifikačních modulů absolvovalo v 74 kurzech 1562 účastníků – pracovníků krajského úřadu, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů, pracovníků probační a mediační služby, neziskových organizací, pracovníků poskytujících sociální služby dětem i přímou péči klientům v domovech pro seniory. Akreditaci vzdělávacím kurzům realizovaným s podporou evropských sociálních fondů udělilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvo zdravotnictví ČR a ČAS (Česká asociace sester). Absolventům vysokých škol s pedagogickým vzděláním a absolventům středních škol, kteří s lidmi se zdravotním znevýhodněním přímo pracují, nabídla ZSF rozšiřující studium k získání odborné speciálně pedagogické kvalifikace.

Celoživotní vzdělávání na Jihočeské univerzitě získalo na kvalitě i atraktivnosti díky udělení akreditací programům a kurzům celoživotního vzdělávání pro pracovníky veřejné správy, pro vzdělávání učitelů přírodovědných předmětů, zejména středoškolských učitelů biologie a fyziky, pořádáním letních škol a akademických kurzů, přednáškovými cykly a v neposlední řadě i zájmovými kurzy. Spektrum programů celoživotního vzdělávání rozšířily zejména Zdravotně sociální, Pedagogická a Ekonomická fakulta a výzkumné ústavy JU. K prioritám v celoživotním vzdělávání na Jihočeské univerzitě patří vzdělávání pracovníků veřejné a státní správy v graduovaných studijních programech, kvalifikačních a specializačních kurzech zaměřených na výkon povolání. V roce 2007 se do jeho realizace zapojily tři fakulty a dva ústavy JU. Zdravotně sociální fakulta v rámci celoživotního vzdělávání nabídla 104 fakultních programů a kurzů, do kterých vstoupilo 2 457 účastníků. ZSF otevřela pro pracovníky veřejné a státní správy nové studijní obory Sociální práce ve veřejné správě, Ochrana obyvatelstva se zaměřením na chemické, biologické, radiologické noxy a výbušniny a Všeobecná sestra pro absolventy vyšších odborných škol (VOŠ). Ke studiu zakončenému bakalářskou zkouškou v délce trvání jednoho roku přijala do pilotního projektu jako první vzdělávací instituce v České republice 20 absolventů VOŠ. V souladu s koncepcí vzdělávání v oblasti krizového řízení připravila kurz Krizové připravenosti zdravotnictví garantovaný Společností pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP. Pro zadavatele a poskytovatele sociálních služeb dětem a mládeži otevřela fakulta specializační kurzy a pro poskytovatele sociálních služeb

Pedagogická fakulta nabídla veřejnosti 47 kurzů, kterých se zúčastnilo 709 zájemců. Připravila studijní program Geografie pro veřejnou správu, hlavní pozornost věnovala vzdělávání učitelů. Poskytovala doplňkové pedagogické vzdělávání pro učitele odborných předmětů a odborného výcviku, rozšiřující kombinované studium dalšího předmětu, resp. třetího aprobačního předmětu absolventům učitelského studia. Učitelům mateřských, základních a středních škol včetně gymnázií poskytovala kurzy orientované na výkon povolání. Další rozvoj aktivit vázala na činnost Střediska dalšího vzdělávání učitelů (DVU), podpořeného grantem Evropského sociálního fondu a rozpočtem ČR. Ekonomická fakulta realizovala 23 programů a kurzů s 365 účastníky, ke studiu v rámci celoživotního vzdělávání přijala 58 uchazečů. Do nabídky programů celoživotního vzdělávání zařa-

32/

dila z graduovaných studijních oborů Obchodní podnikání, Účetnictví a finanční řízení podniků. Pro veřejnou správu připravila nový bakalářský studijní obor Strukturální politika pro veřejnou správu a navazující studium oboru Strukturální politika EU a rozvoj venkova. Rozšířila nabídku programů a kurzů ve vzdělávacích modulech určených akademickým pracovníkům a uskutečnila pro ně i řadu dalších doprovodných aktivit. Pro uchazeče o studium ekonomických oborů připravila a realizovala přípravné kurzy, pro seniory Univerzitu třetího věku a pro zájemce o společenské a technické obory zájmové kurzy. Celoživotní vzdělávání řídila z „Centra celoživotního vzdělávání Ekonomické fakulty JU“. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech zorganizoval pět kurzů orientovaných na výkon povolání, navštěvovalo je celkem 176 zájemců. Konkrétně šlo o dva vzdělávací programy v oboru Rybářství, připravené s podporou Rozvojového projektu MŠMT ČR, v akademickém roce 2007/2008 bylo zahájeno 2semestrové specializační studium pro pracovníky rybářských produkčních podniků, sportovních rybářských svazů a pro pracovníky státní správy (34 účastníků). Ze zdrojů Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu zřídil VÚRH JU Poradenské, informační a školící rybářské centrum s cyklem přednášek a tematických seminářů. Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech celkem realizoval 8 vzdělávacích kurzů se 173 účastníky. V rámci celoživotního vzdělávání ze zdrojů Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR připravil programy Jihočeský techtransfer, Fyzikální biologie pro vědeckovýzkumné a akademické pracovníky a Letní školu Schola ludus pro vysokoškolské studenty a absolventy technických a přírodovědeckých oborů.

UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU K programům celoživotního vzdělávání náleží Univerzita třetího věku (U3V). V roce 2007 realizovaly seniorské vzdělávání čtyři fakulty Jihočeské univerzity a bylo v něm zapojeno 1017 účastníků. Fakulty rozšířily nabídku programů (šestisemestrových) a kurzů a zajistily navazující vzdělávací moduly (jedno či dvousemestrové) napříč univerzitou.

net pro seniory), vstup do evropských projektů „eLiLL eLearning in Later Life“ a Interreg IIIADS. Společně se Západočeskou univerzitou v Plzni připravila a zrealizovala přírodovědný program „Biologie v terénu“ pro 30 účastníků. Celkem 25 vzdělávacích programů a kurzů absolvovalo 851 účastníků.

Prorektorka pro celoživotní vzdělávání a hlavní garant Univerzity třetího věku na JU doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., vítá nové posluchače oboru „Člověk jako součást přírody a společnosti“, který v rámci U3V realizuje ekonomická fakulta foto archiv CCV JU

Teologická fakulta nabídla inovovaný program „Péče o duchovní rozměr člověka“ 124 účastníkům. Podílela se na organizaci aktivit absolventů U3V, sdružených v Klubu absolventů U3V ustaveném v roce 1995. Ekonomická fakulta realizovala třetí ročník vzdělávacího programu „Člověk jako součást přírody a společnosti“. Sedmadvaceti účastníkům vzdělávání vytvořila studijní zázemí v „Centru celoživotního vzdělávání“. Filozofická fakulta rozšířila nabídku univerzitních programů a kurzů U3V o nadstandardní vzdělávací modul „Šlechta jižních Čech v proměnách staletí“ pro 15 seniorů s profesním či hlubokým zájmem o historii. Přednáškový cyklus z dějin šlechty propojila s odbornými exkurzemi na Rožmberk, Hlubokou a do Jindřichova Hradce. V akademickém roce 2007/2008 otevřela „výběrové přednášky“ určené studentům historie a přístupné i seniorům. Z informací poskytnutých doc. PhDr. Janou Šemberovou, CSc., prorektorkou pro celoživotní vzdělávání JU

Zdravotně sociální fakulta otevřela první ročník šestisemestrového studia oboru „Péče o člověka ve zdraví, nemoci a tísni“ v Českých Budějovicích a Písku a navazující program „Kvalita života v pozdějším věku“. Účastníkům a absolventům U3V České republiky nabídla kurzy počítačové a „kulturní informovanosti“ (kurzy PC a Inter-

33/

-jv-

Výzkum krajiny pyramidových polí v Abusíru v Egyptě II.

Významná je Vaše spolupráce s Českým egyptologickým ústavem FF UK Praha na rozsáhlém multidisciplinárním výzkumném projektu v oblasti Abusíru (vědecko-výzkumný záměr Výzkum civilizace starého Egypta, hlavní řešitel: prof. M. Verner). Kdy se laboratoř do výzkumu zapojila?

Rozhovor s PhDr. J. Benešem, Ph.D. Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) Přírodovědecké fakulty JU spolupracuje od roku 2005 s Českým egyptologickým ústavem FF UK na výzkumech v Egyptě. O podílu na prestižním výzkumu a o specifičnosti vědecké práce v Egyptě hovoří PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D., vedoucí LAPE. Mohl byste představit Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie? Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie (LAPE) je specializovaným univerzitním pracovištěm Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, které vzniklo v roce 2002. V době vzniku laboratoř fungovala v podstatě jako servisní pracoviště pro velké archeologické instituce, postupem času se stále více přikláněla k vlastnímu základnímu výzkumu. Toto směřování bylo potvrzeno v roce 2005, kdy Přírodovědecká fakulta JU získala výzkumný záměr (výzkumný záměr Ekologické, evoluční a experimentálně biologické přístupy ke studiu vzniku a významu biodiverzity, řešitelka: prof. H. Šantrůčková) a LAPE byla potvrzena jako výzkumná laboratoř. Uvnitř laboratoře, která patří organizačně pod katedru botaniky PřF, je několik pracovních skupin. Největší z nich je zaměřena na analýzu rostlinných makrozbytků, druhá je zaměřena na archeozoologii (analýzu zvířecích kostí z archeologických výzkumů), dále máme skupinu zaměřenou na dendrochronologii a skupinu zabývající se paleoekologií otevřené krajiny. Personálně chod LAPE zajišťují tři vědečtí pracovníci, čtyři doktorandi, zbytek tvoří studenti bakalářského a magisterského studia. Co se týče výuky, zajišťujeme především specializované kurzy. Archeobotanika patří mezi jednu z pěti specializací v rámci studia magisterské nebo doktorandské botaniky. Takže zajišťujeme kurzy archeobotaniky, pylové analýzy, dendrochronologie, já přednáším integrovaný vyučovací předmět Vývoj středoevropské krajiny. Zároveň několik z nás působí na Filozofické fakultě v rámci studia archeologie. LAPE spolupracuje s mnoha významnými výzkumnými institucemi v České republice, např. s Archeologickým ústavem AV ČR, v.v.i., Muzeem hlavního města Prahy, Archeologickým centrem Olomouc. Na základě dohod děláme pro tyto organizace základní i servisní výzkum.

Musím říct, že egyptský výzkum tvoří menší objem prací než práce na materiálu ze střední Evropy. O spolupráci jsme začali jednat v roce 2004. Od roku 2005, kdy jsme obdrželi výzkumné záměry (jak naše pracoviště, tak Český egyptologický ústav FF UK Praha), připravujeme konkrétní akce. V roce 2006 jsem byl v Egyptě na první expedici. V roce 2007 proběhla velká terénní expedice do Abusíru, kde byly udělány základní práce jako jádro terénního výzkumu. Jak složité bylo se do prestižního českého archeologického výzkumu v Egyptě zapojit? Pro Český egyptologický ústav pracuje řada veřejných i soukromých institucí. První podmínkou je, aby Vaše služby byly dostatečně kvalitní a aby si jich výzkumníci z ústavu všimli. To se v našem případě stalo. Na základě dlouhodobých jednání, požadavků egyptologů a našich možností se pak vyprofiloval konkrétní charakter spolupráce.

Hloubení průzkumné sondy

foto archiv J. Beneše

Výzkum probíhá v oblasti zaniklého abusírského jezera. Proč byla vybrána právě tato na první pohled netradiční lokalita a čím konkrétně se tým z LAPE zabývá? Byla vybrána proto, že zaniklá vodní plocha leží na hranici mezi starověkou Memfidou (hlavní město Staré říše) a mezi ohromnými nekropolemi, které se kontinuálně táhnou od Gízy po Dahšúr v délce zhruba 50 km. K Memfidě v té době přiléhaly dvě hlavní nekropole, Sakkára a Abusír. Je velmi těžké je ohraničit, kdybychom to řekli dnešními slovy, jde o dva sousední katastry. Naše práce probíhá na samé jižní hranici Abusíru, cca 500-700 m jižněji začíná Sakkára, která má mnoho pyramidových komplexů, slunečních chrámů, nachází se zde serapeum a známá Džoserova stupňovitá pyramida. Na severu lokality začínají

34/

proslavené pyramidové komplexy Abusíru, které celý život zkoumal prof. Verner. Tým z LAPE se na výzkumu podílí separací biologického materiálu, ze kterého se následně snažíme rekonstruovat proměny vegetačního krytu, změny ve využívání rostlin lidmi. Také se zabýváme vlastním charakterem vodní nádrže. Abusírský rybník, jak lokalitu pracovně nazýváme, je enklávou v poušti, v podstatě ústím zaniklého vádí. V době Staré říše tekl Nil v těsné blízkosti pyramidových polí. Závlahový systém, na kterém stojí egyptské zemědělství dodnes, je realizován systémem kanálů. Kanály rozvádějí vodu po nivě, úrodném prostoru. Z tohoto kanálu pravděpodobně zasahoval výběžek do jezera, které bylo sezónně doplňováno záplavovou vodou. V době záplavové sezóny byla hladina na přijatelné úrovni a větší lodě z Memfidy mohly plout do plochy Abusírského rybníka. Tyto lodě přepravovaly zemřelé ze světa živých – údolí Nilu – přes vodu, územím žabí bohyně Hekety, na západní břeh, kde na ně čekali specialisté, kněží, kteří se starali o balzamaci a další, přísně strukturované úkony pohřebního ritu. Území pyramidových polí si musíme představit jako město mrtvých, město svou strukturou analogické k městům živých. Dodnes je v Káhiře ohromná čtvrť, která je přímo pojmenovaná město mrtvých. Dokonce v poušti, cca 30 km jihozápadně od Káhiry, je ohromná nekropole, kde se dodnes pohřbívá. Jsou zde domy, ulice, náměstí. Hrobky, ať už podzemní nebo nadzemní, jsou v Egyptě tradičně chápány jako domy mrtvých. Každá významnější rodina měla ve starověku mastabu, králové měli pyramidové komplexy. Dělníci a chudší lidé měli samozřejmě prostší pohřební struktury. Na několik takových jsme při našem výzkumu narazili. Přechod mezi světem živých a mrtvých musel mít a podle Vašich slov dodnes má pro Egypťany velký význam. Čím je dáno, že se výzkum z tohoto hlediska tak významné lokality rozbíhá až nyní? Odpověď na otázku, proč se tento výzkum nedělal dříve, je nutné hledat v tradičním zaměření výzkumu na honosné, archeologicky nesmírně zajímavé hroby, a to nejenom pyramidové komplexy, ale i hrobky z mastab staré říše. 90 % práce egyptologů v Abusíru je zaměřeno právě na hrobky. S nástupem přírodovědných metod do archeologie, které jako první specializované pracoviště v České republice reprezentujeme, se posouvají otázky od detailu k otázkám, které řeší vývoj na úrovni krajiny – jaká byla organizace krajiny a prostoru ve starém Egyptě. Konkrétně v tomto projektu se zabýváme otázkou postupné aridi-

zace prostoru, přechodu ze savanových porostů v poušť. V období 9000-6000 př. n. l. byla Sahara poměrně příznivou oblastí, kde bylo hodně savanových porostů a jezer. Od 4. tisíciletí př. n. l. začalo postupně docházet k tvorbě dnešní pouště a obyvatelstvo se začalo stahovat do oáz a údolí Nilu. Zde se vytvářely obrovské populační kumulace. Tím pádem došlo v planetárním slova smyslu k unikátnímu jevu – nastartování vzniku vyspělé civilizace.

Celkový pohled na zaniklé Abusírské jezero (tmavá plocha uprostřed snímku) foto archiv J. Beneše

S aridizací prostoru a přesunem do úrodného údolí Nilu přímo souvisí vznik strachu z pouště – dodnes se Egypťané bojí pouště, po setmění do ní nechodí, vyjma osvětlených prostor hlídaných stařešinou. Obecně mají vesničané před pouští ohromný respekt. A člověk, který v Egyptě stráví delší dobu, pochopí, proč tomu tak je. Stačí jen, když začne foukat chamsín… Pak pochopí, proč považují poušť za zlé místo, které patří duchům, mrtvým, a je lepší tam nechodit. Tento fakt v podstatě provází mentalitu Egypťanů dodnes a projevuje se koncentrováním na malý prostor a jeho přísnou organizací, respektem před velkými prostorami. Je to něco podobného jako strach z moře v západní středověké kultuře. Když se vrátím k otázce, příležitost zkoumat lokalitu zaniklého abusírského jezera je dána nejen proměnou cílů a metod výzkumu, ale i dobrým jménem českého výzkumu v Egyptě. Rozhodnutí o povolení výzkumu je výhradně na egyptské straně – výzkumníci dávají návrhy a Egypťané je buď povolují, odkládají, nebo zamítají. V procesu rozhodování rozhodně dobrá reputace Čechů hraje velkou roli. Je posun od specializovaného archeologického výzkumu k obecnějšímu výzkumu krajiny, k paleoekologii trendem? Je český projekt určující pro další týmy? Určitě. Podobně orientovaný výzkum dělají Angličané v Gíze, další probíhá v Hierakonpolis, v severní části horního Egypta. Tam se tímto způsobem zkoumá predynastické období, doba těsně přecházející vzniku Staré říše. Řada dalších pro-

35/

jektů sleduje vysychání pouště. Dá se říct, že náš výzkum je jedním z pěti nejzajímavějších výzkumů v Egyptě, které v sobě obsahují archeobotaniku. Přírodovědeckých aspektů práce v Egyptě je vůbec velké množství – od archeogenetiky po paleoekologii. V současné době se například sestavuje genetický profil současných Egypťanů a zjišťuje se jeho vazba ke starověkým obyvatelům Egypta. Pokud se vrátím k archeobotanice, použití archeobotanických metod se postupně stává standardem při vedení výzkumů. Je v tom jeden mediální problém – archeobotanici nezkoumají zlato, třpyt a drahé kamení, takže pro laika jsou výstupy našeho bádání málo atraktivní. Ale protože výzkum vedeme na pozadí pyramid, tak se naše výsledky přece jen mediálně dobře uplatňují. Přesto si myslím, že nástup přírodovědy, přírodovědných disciplín a metod do archeologie, který začal v 90. letech minulého století a masivně pokračuje v desetiletí současném, bude v budoucnu stále více určovat směr výzkumu.

Připravujete již další spolupráci na výzkumech v Egyptě nebo i v dalších lokalitách? S Českým egyptologickým ústavem máme uzavřenou smlouvu na výzkumy v oblasti Abusíru. Obecně je prostor pro budoucí spolupráci opravdu široký – když jsme prováděli v Egyptě terénní výzkum, byla nedaleko naší lokality odhalena mohutná hrobka z persko-sajské dynastie. V podzemních prostorech byla nalezena kompletní balzamační dílna, která čítala i několik set zapečetěných amfor. V současné době debatujeme s egyptology o způsobu odebrání vzorků a jejich analýze. Jedním z konkrétních projektů je právě zadávaná doktorandská práce, která bude řešit archeobotaniku abusírské nekropole, nebude tedy zaměřena jen na oblast jezera, ale i na širší krajinné souvislosti. Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa

Zemědělská fakulta se zapojila

do soutěže zaměstnavatelů

Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity se zapojila do soutěže zaměstnavatelů „Stejná šance – Zaměstnavatel 2008“. Jde o prestižní soutěž zaměstnavatelů, kteří dávají lidem se znevýhodněním na pracovním trhu stejnou šanci jako ostatním, a tím aktivně přispívají k jejich začleňování do společnosti.

PhDr. J. Beneš, Ph.D., při práci v průzkumné sondě foto archiv J. Beneše

V jaké fázi je projekt nyní a jaké budou výstupy Vašeho výzkumu? V Egyptě vše poněkud trvá, protože egyptská strana musí udělit povolení ke každé další fázi výzkumu. V současné době začínáme zpracovávat velké množství vzorků, které jsme nasbírali na lokalitě. Analýza bude trvat odhadem jeden až dva roky. Poté by měla přijít ověřovací fáze, kdy budeme dobírat poslední terénní informace. Při velkém terénním výzkumu se ukázalo, co vše nemáme, takže se k některým otázkám budeme vracet. A pak už budeme směřovat k roku 20102011, k uzavření projektu. Máme naplánovaný komplexní výstup, jehož součástí bude série článků v časopisech s dobrým zahraničním ohlasem. Pomyslnou korunou bude speciální kniha kolektivu spoluautorů, která se bude zabývat krajinou a paleoekologií zkoumaného prostoru, mechanismem fungování vodní nádrže i vazbami na kulturněhistorické otázky.

Zemědělská fakulta se do soutěže zapojila prostřednictvím společnosti Mesada. Získala finanční prostředky na pokrytí mzdových nákladů pro příslušné pracovníky na šest měsíců od jejich nástupu do zaměstnání. Díky tomu je nyní zajištěn provoz v PC studovně zemědělské fakulty, která studentům poskytuje 50 míst s internetem. Úspěšným absolvováním regionálního kola této soutěže si zemědělská fakulta zajistila také nominaci do národního kola soutěže. Soutěž je určena firmám, které na běžném pracovišti zaměstnávají v pracovněprávním vztahu sociálně či zdravotně znevýhodněného člověka - cílem je podpořit podniky, které zaměstnávají osoby s postižením, poskytnout jim veřejné uznání a prostřednictvím příkladů této praxe motivovat ostatní firmy, aby znevýhodněné osoby zaměstnávaly. Soutěž probíhá v rámci projektu Evropské iniciativy Equal realizovaného o.s. Rytmus a spolufinancovaného Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.

36/

prof. Ing. Martin Křížek, CSc., proděkan Zemědělské fakulty JU

GENDER V UMĚNÍ zaujal i provokoval Ústav dějin umění Filozofické fakulty Jihočeské univerzity uspořádal v letním semestru akademického roku 2007/2008 veřejný přednáškový cyklus s názvem Gender v umění, který byl součástí třetího dílu přehledového kurzu Kapitoly z dějin moderního a současného umění studijního programu oboru Estetika. Cílem tohoto přednáškového cyklu bylo představení mladších badatelů a umělců, zabývajících se tímto tématem, studentům naší fakulty i veřejnosti a otevření širší diskuse k probíraným otázkám. Přednášejícími prezentovaná témata a umělecká díla byla často velmi provokativní a vyvolávala diskuse. Jako organizátor tohoto cyklu jsem potěšen, že se převážná většina přednášek setkala s velkým zájmem jak studentů, tak široké veřejnosti. Velkou část těchto posluchačů přitom tvořili studenti středních škol, na přednášky zavítali ovšem také zaměstnanci kulturních institucí a státní správy. O přednášce Lenky Klodové s názvem Pornočas, která celý cyklus otevírala, referovala regionální jihočeská příloha deníku MF Dnes. Ze sociologického hlediska je jistě nesmírně zajímavé, že jako červená nit se zpočátku přednáškovým cyklem vinula otázka vizuální stránky pornografie.

Umělkyně Lenka Klodová představila svůj disertační projekt, v němž reagovala na porevoluční vpád pornografické vizuality do veřejného prostoru a představila nápadité alternativy k současné pornografické produkci. Také Mark Thér, v současnosti asi nejznámější český gay videoumělec, přítomné zpočátku šokoval videem, v němž byl velmi otevřeně zachycen pohlavní

styk transgender lidí. Je třeba uznat, že se zčásti jednalo o určitou provokaci publika, tato provokace však především všechny přítomné inspirovala k zamyšlení nad zásadním rozdílem mezi komerční pornografií a možnostmi současného videoartu. Thér dále prezentoval videa tematizující homoerotické vztahy v nacistické organizaci Hitlerjugend či klasické schéma nenaplněného vztahu staršího muže k mladíkovi. Také Denisa Kera se ve svém multimediálním příspěvku dotkla tématu pornografie, a to hlavně v souvislosti s jejím odmítáním feministkami v kyberprostoru. Kera nejprve představila koncept kyborgu a kyberfeminismu, aby se poté věnovala různým jeho podobám, například velmi zajímavému projektu internetových rodin. Zuzana Štefková se ve své přednášce zabývala kurátorskými projekty, které tematizovaly otázku ženského umění, popřípadě upozorňovaly na komplikované postavení žen kurátorek v československé výstavní praxi. Student Ladislav Zikmund, jenž se rovněž významně podílel na vedení kurzu, ve své přednášce vysvětlil přenos antických homosexuálních témat do umění 19. století. Tento zčásti nevědomý přenos souvisel podle Zikmunda především s návazností klasicistního umění na antické estetické ideály. Cyklus svou přednáškou uzavřela Martina Pachmanová, v současnosti asi nejznámější česká historička umění, zabývající se tématem feminismu v umění a genderového výkladu uměleckých děl. Pachmanová v první části výkladu shrnula metodologická východiska, na nichž je vystavěn feministický výklad dějin umění. Ve druhé části své přednášky pak představila dílo některých českých umělkyň, přičemž největší pozornost věnovala malířce jihočeského původu, Miladě Marešové, o jejímž životě a díle připravila na jaře tohoto roku první monografickou výstavu v Moravské galerii v Brně. Přednáškovým cyklem Gender v umění se v českém akademickém prostředí poprvé podařilo společně představit všechny důležité představitele bádání o genderovém výkladu umění. Jsem rád, že atmosféra kulturního klubu c.k. Solnice, v němž přednášky probíhaly, působila na všechny přednášející velmi pozitivním dojmem a podle mého názoru též přispěla k vůli publika diskutovat. Věřím, že přednášky přispěly k rozšíření pohledu studentů i veřejnosti na současné i starší umění a předesílám, že náš ústav uspořádá i v budoucnu další tématicky laděné přednáškové cykly.

37/

Mgr. Hynek Látal, Ústav estetiky a dějin umění FF JU

Nová budova

stěžejní podmínkou úspěšného

rozvoje Filozofické fakulty JU

Filozofická fakulta Jihočeské univerzity vznikla 1. ledna 2006. Hned od počátku měla možnost stavět na kvalitním vědeckém i pedagogickém základě, když se jejími zakládajícími součástmi staly bývalý Historický ústav Jihočeské univerzity a katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity – obě pracoviště s velmi dobrým vědeckým renomé. O tom mimo jiné svědčí skutečnost, že oba nové ústavy na Filozofickou fakultu přinesly výzkumné záměry – prestižní vědecké projekty podporované ze státního rozpočtu – s roční dotací 9,6 mil. Kč. Z pedagogického hlediska se Filozofická fakulta zaměřila na historické a bohemistické discipliny, brzy po svém vzniku se však rozrostla o nové ústavy, které reagovaly na rozšířenou studijní nabídku. Vedle Historického ústavu a Ústavu bohemistiky tak v dubnu 2006 vznikly Archeologický ústav, Ústav archivnictví a pomocných věd historických a Ústav estetiky a dějin umění, v září roku 2007 poté přibyl Ústav romanistiky. Od počátku roku 2006 se také neustále zvyšuje nabídka studijních oborů. V rámci dlouhodobé strategie vytvářet jasně definované studijní obory se dnes Filozofická fakulta Jihočeské univerzity může pochlubit plnou akreditovatelností, tedy schopností nabídnout vzdělání v bakalářských, magisterských i doktorských studijních oborech, navíc ve dvou případech disponuje i habilitačními právy a právy ke jmenování profesorem (České dějiny a Dějiny novější české literatury). V bakalářském stupni lze studovat v oborech Historie, Bohemistika, Archivnictví, Archeologie, Estetika, Románská filologie (francouzský, španělský a italský jazyk) a nově – od podzimu 2008 – také Dějiny umění. Magisterské studium fakulta nabízí v oborech Historie, Archivnictví, Archeologie a Bohemistika, nicméně ve střednědobém horizontu by chtěla zajistit možnost navazujícího magisterského studia všem studentům bakalářského stupně. Obdobně, ale spíše v delším časovém období, to platí o doktorském studiu, které lze zatím studovat v oborech České dějiny a Dějiny novější české literatury. Studijní nabídka se navíc rozvíjí ještě jedním směrem. V rámci dvouoborového bakalářského studia, kdy studenti mohou volit téměř volnou kombinovatelnost nabízených bakalářských oborů, se někteří studenti připravují na navazující magisterské studium učitelství pro střední školy. Na Filozofickou fakultu tak v souladu s univerzitní politikou přechází i příprava budoucích učitelů gymnázií a středních škol.

Struktura studijních možností na fakultě však ani tím není definitivně dotvořená. V návaznosti na kvalitní bohemistiku a románskou filologii se bude dál klást důraz na lingvistické obory. V nejbližší budoucnosti je bezpochyby na fakultě, která těží ze svého umístění na česko-rakousko-německém pomezí, nutné usilovat o akreditaci germanistiky. Ve spolupráci s dalšími fakultami Jihočeské univerzity, zejména s Ekonomickou fakultou, pak vznikají studijní obory na pomezí aplikovaných filologií a teritoriálních studií, které se snaží reagovat na zvýšený zájem z řad veřejnosti o takto koncipované studium. Výraznou součástí těchto oborů je přeshraniční spolupráce s univerzitou v Pasově. Je zřejmé, že od svého vzniku prochází Filozofická fakulta JU úspěšným procesem rozvoje v oblasti vědecké i studijní. Jestliže na začátku roku 2006 pracovalo na nově zřízené Filozofické fakultě 30 kmenových vědeckých a akademických pracovníků, se ziskem nových vědeckých projektů a grantů a s rozvojem studijní nabídky se jejich počet v současnosti vyšplhal na 54. Ještě dynamičtější je nárůst počtu studentů. Z počátečních 255 posluchačů lze na počátku příštího akademického roku – po otevření velmi lukrativních Dějin umění a po plánovaném přechodu studentů neučitelských oborů románské filologie z Pedagogické fakulty JU – očekávat, že do učeben Filozofické fakulty zasedne na 650 studentek a studentů. Ruku v ruce s rozvojem v oblasti studia jde však i nárůst vědecké kvality na Filozofické fakultě. Kromě dvou zmíněných výzkumných záměrů pracovníci Filozofické fakulty řeší 14 individuálních grantových projektů s roční dotací ve výši 6,3 mil. Kč. Hlavním problémem, se kterým se fakulta musela od svého vzniku potýkat, bylo prostorové zázemí. V průběhu roku 2006 se fakulta sice přestěhovala do vlastní budovy Na Mlýnské stoce. Ta však v současné době nevyhovuje z hlediska kapacity, technického zázemí pro učitele i studenty, ani požadavků otevřené společnosti na bezbariérové přístupy. Ústav romanistiky i v současnosti musí sídlit v pronájmu v budově Pedagogické fakulty JU v ulici U Tří lvů. Stejně tak výuka studentek a studentů Filozofické fakulty z větší části probíhá v prostorách pronajatých od jiných součástí JU či od institucí, se kterými fakulta spolupracuje, protože ve své vlastní budově disponuje pouhými pěti přednáškovými a seminárními místnostmi. Nová budova Filozofické fakultu JU v univerzitním areálu ve Čtyřech Dvorech by tyto prostorové problémy měla vyřešit. Příjemné zázemí na úrovni univerzitního městečka pro 900 studentů, prostorné přednáškové místnosti až pro 140 posluchačů, které umožní zefektivnit výuku, moderní vybavení seminárních místností audiovizuální

38/

výukovou technikou, seminární knihovny jednotlivých ústavů s příručními fondy stěžejní literatury – to vše umožní Filozofické fakultě pokračovat v jejím dosavadním úspěšném rozvoji. Vedle čistě prostorových zlepšení se učitelé a studenti dočkají i specializovaných učeben a laboratoří, které jim umožní kvalitněji se zapojit do bádání v jejich oboru. Svou roli samozřejmě také sehraje prostorová blízkost se zbytkem univerzity, která umožní studenkám i studentům fakulty více se identifikovat s univerzitním celkem, a zejména propojení se současně stavěnou univerzitní knihovnou. Studenti tak budou mít bezprostřední přístup ke studijním materiálům. Navíc lze očekávat, že nové moderní prostory zvýší již tak velkou atraktivitu oborů nabízených Filozofickou fakultou JU. PhDr. Pavel Král, Ph.D., děkan Filozofické fakulty JU

Současný stav zabezpečení

knihovnických a informačních služeb na JU Jihočeská univerzita nemá v současné době centrální knihovnu, knihovnické a informační služby zajišťují fakultní knihovny. Fakultní knihovny jsou součástí jednotlivých fakult JU, fakulty finančně zabezpečují veškerý provoz knihoven. Zásadním nedostatkem všech fakultních knihoven jsou prostorové podmínky, které neumožňují zvýšení počtu studijních míst ani vystavení většího objemu fondu do volného výběru, zvláště pak ve velkých fakultních knihovnách. Poměr studijních míst k počtu studentů na JU je 1: 46 (239 míst, cca 11000 studentů). Ve volném výběru je vystaveno 16,5 % z celkového objemu knihovního fondu. Rovněž personální zabezpečení knihoven nedovoluje zásadní rozšíření otevírací doby knihoven, zavádění nových forem práce (např. referenční služby) je velmi obtížné. Prostory pro výuku chybějí zcela. Cílem budování Univerzitní knihovny je především zásadní řešení způsobu zabezpečení informačních potřeb uživatelů stávajících fakultních knihoven. Záměrem je koncentrace knihovních fondů, elektronických informačních zdrojů, informačních technologií i pracovních kapacit do instituce, která umožní uživatelsky komfortní a sou-

časně ekonomicky efektivní získávání, uchovávání a šíření informací pro všechny typy uživatelů, tedy i pro uživatele z řad veřejnosti. Stanovený cíl by bylo velmi obtížné a ekonomicky náročné splnit rekonstrukcí a reorganizací fakultních knihoven. Za mnohem ekonomičtější a efektivnější považujeme koncentrovat zdroje materiálové i personální a vybudovat moderní knihovnu, která bude skýtat perspektivu na další desetiletí a pro JU bude odpovídajícím zázemím pro další rozvoj univerzity. Univerzitní knihovna je koncipována jako knihovna s konvergovaným využitím výpočetních, knihovních i multimediálních prostředků. Respektována jsou především tato východiska: komplexně automatizovaný systém knihovny /vytvoření podmínek pro uživatele, které jim umožní bezbariérový přístup k fondům, elektronickým informačním zdrojům a ke knihovnickoinformačním službám / vytvoření dostatečného prostoru pro studijní a badatelskou práci členům akademické obce i ostatním uživatelům / maximálně možná flexibilita organizační, prostorová, personální / kvalitní konzultační, referenční a jiné obdobné služby / relativně neomezený přístup k výpočetní a komunikační technice / dostatečná nabídka reprografických služeb / důsledná ochrana všech součástí fondu knihovny / respektování komunikačních, sociálních i kulturních potřeb všech pracovníků i uživatelů knihovny. Počet studijních míst vzroste na 550, v poměru k počtu studentů bude tedy 1:20. Ve volném výběru bude cca 150 000 svazků, což je více než třetina fondu. Knihovna by uživatelům měla být přístupná v pracovní dny od 9.00 do 21.00, v sobotu od 9.00 do 16.00. Aby nedošlo k enormnímu zvyšování nároků na pracovní úvazky zaměstnanců knihovny, bude využito i moderních technologií, jakými jsou samoobslužná výpůjčka a samoobslužné vracení knih. Centralizace fondů umožní odstranit neodůvodněné duplicity a multiplicity, rozšíří se spektrum stále dostupných (pro prezenční studium) klasických informačních materiálů pro studenty, tyto materiály budou zpřístupněny v režimu přímého přístupu k fondům, podstatným způsobem se rozšíří otevírací doba knihoven i rozsah služeb.

39/

Mgr. Marie Cihlová, vedoucí, Knihovny Jihočeské univerzity

z oblasti celoživotního vzdělávání doc. Ing. Jana Kouřila, Ph.D., a Ing. Blanky Vykusové, CSc.

Z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech XVIII. Vodňanské rybářské dny Ve dnech 15. – 17. května 2008 byl uspořádán již XVIII. ročník Vodňanských rybářských dnů. Pořadatelé (město Vodňany, VÚRH JU, SRŠ a VOŠ Vodňany) připravili i letos bohatý odborný i kulturní program pro široký okruh zájemců o vše, co souvisí s rybářstvím a rybami vůbec. Odborná část byla reprezentována dvoudenním seminářem Perspektivy českého rybářství, který v rámci řešení projektu Poradenské, informační a školící rybářské centrum při VÚRH JU Vodňany (CZ.04.1.03/3.3.03.3/0002) organizovali pracovníci výzkumného ústavu. Na semináři zazněly přednášky předních českých odborníků týkající se problematiky operačního programu Rybářství, výživy ryb, chovu a ochrany ryb a vztahu rybářství k ochraně přírody. Seminář v jeho průběhu navštívilo více než 30 zájemců z řad odborné i laické veřejnosti.

Současně probíhal i seminář projektu Zavedení kombinovaného dvousemestrového specializačního studia rybářství na Jihočeské univerzitě (CZ.0 4.1.03/3.2.15.2/0358). Na tomto semináři absolventi studia obhajovali před odbornou komisí své závěrečné práce. Touto závěrečnou „zkouškou“ prošlo v prvním termínu úspěšně 26 účastníků celoživotního vzdělávání. Také tuto akci organizovali pracovníci výzkumného ústavu. Po skončení odborného semináře a obhajob prací dostali absolventi cyklu odborných seminářů i kombinovaného studia osvědčení, potvrzující jejich celoroční aktivity. Předání osvědčení o absolvování probíhalo ve slavnostní atmosféře ve velké zasedací místnosti MěÚ ve Vodňanech za účasti paní prorektorky pro celoživotní vzdělávání z Jihočeské univerzity doc. PhDr. Jany Šemberové, CSc., pana starosty Vodňan Václava Heřmana, pana ředitele VÚRH JU prof. Ing. Otomara Linharta, DrSc., a obou hlavních řešitelů projektů

Absolventi celoživotního vzdělávání pořádaného ve VÚRH JU Vodňany letech 2006 – 2008 jak ve formě cyklu odborných seminářů, tak kombinovaného studia vyjádřili na závěr svoji spokojenost s odbornou úrovní i organizací akcí a aktivně se zajímali o další možnosti získávání nových poznatků. Pracovníci Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity proto již nyní zjišťují různé možnosti a chystají další aktivity ve vzdělávací činnosti. Ing. Blanka Vykusová, CSc., VÚRH JU Vodňany

Den otevřených dveří a rybí trh Dne 17. května 2008 se v rámci XVIII. Vodňanských rybářských dnů konal ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém Den otevřených dveří. VÚRH JU se také představil ve stánku na vodňanském náměstí s nabídkou okrasných i jiných sladkovodních ryb (jeseter sibiřský, slunečnice pestrá, zlatý a modrý lín, zlatý perlín, tilápie, ostroretka stěhovavá, okounek pstruhový). Prezentace měla u návštěvníků velký úspěch, stejně jako generační ryby jesetera sibiřského, jesetera ruského a kapra obecného, které v době pořádání rybího trhu plavaly v místní kašně.

Ryby v kašně si se zájmem prohlédli i hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník se starostou Vodňan panem Václavem Heřmanem foto archiv VÚRH JU

Pro tuto prezentaci byly ryby zapůjčeny naším vysokoškolským ústavem. S obdivem si je prohlíželi také hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník se starostou Vodňan panem Václavem Heřmanem. Ve VÚRH návštěvníky zaujala zejména experimentální hala na pokusnictví a rybí líheň se šlechtitelskou stanicí. V dalších letech hodláme v započaté tradici pokračovat. Vedení VÚRH JU děkuje všem zaměstnancům a studentům, kteří se na zabezpečení příznivého průběhu obou akcí podíleli. Ing. Martin Kocour, Ph.D., VÚRH JU Vodňany

40/

Den reprodukčního zdraví 2008 American Fertility Association (AFA, www. theafa.org) je americká nezisková organizace, založená v roce 1999. Věnuje se vzdělávání a podpoře mužů i žen v oblasti reprodukčního zdraví, ochrany plodnosti a zakládání rodiny. Velmi významnou skupinou, které AFA pomáhá, jsou lidé trpící poruchami plodnosti. Nabízí jim například potřebné informace o diagnostice a léčbě a o adopci. AFA zaměřuje svou pozornost na zvýšení vědomostí široké veřejnosti o medicínských i sociálních tématech v oblasti reprodukčního zdraví a poruch plodnosti i v oblasti prevence. Chce pomoci mladým lidem dělat kvalifikovaná rozhodnutí v jejich sexuálním životě a při zakládání rodiny. V roce 2002 AFA poprvé vyhlásila červen za Měsíc neplodnosti (World Infertility Month). V současnosti se tato aktivita jmenuje Měsíc povědomí o plodnosti (WorldFAM). Cílem této celosvětové kampaně je informovat o okolnostech podporujících reprodukční zdraví, podpořit snahy milionů nedobrovolně bezdětných párů na celém světě, informovat o problematice infertility veřejnost a vytvářet podmínky pro lepší možnosti řešení této složité životní situace. K této kampani se přidala i Česká republika. Každý rok připravuje akce mnoho organizací, především center asistované reprodukce.

Den reprodukčního zdraví s podtitulem „Co dělat, aby člověk měl děti, když a až je bude chtít mít“ organizuje Nadace Mateřská naděje se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity a dalšími organizacemi vždy v polovině května na ZSF JU v Českých Budějovicích. Jde o přednáškové odpoledne, ze kterého je vždy recenzovaná publikace s přednáškami nazvaná Reprodukční zdraví.

Jak český název naznačuje, cílem je nejen informovat o možnostech řešení nedobrovolné bezdětnosti, o jejich účinnosti a o související psychosociální a zdravotní problematice, ale věnovat se také prevenci v oblasti reprodukčního zdraví. Den reprodukčního zdraví (DRZ) zaměřuje pozornost lidí na to, jaké faktory snižují šance mít dítě, a protože významným faktorem je věk partnerů, věnuje se také psychosociálním příčinám odkládání rodičovství. Dokladem toho, že téma reprodukční zdraví je pojato komplexně, je na DRZ každoročně výběr přednášejících. Těmi byli v roce 2005 gynekolog, androlog, pediatr, fyzioterapeutka, psycholožka a andragog, v roce 2006 dvě psycholožky, sexuolog, dva gynekologové, androlog, ekonomka a biochemik a v roce 2007 právník, pediatr, odbornice na náhradní rodinnou péči, gynekolog, androlog, psycholožka a publicistka. Letošní Den reprodukčního zdraví se konal 19. května 2008. Pojícím tématem bylo „zdravotní handicap a šance na rodičovství“. Akci zahájila ředitelka neziskové organizace Koalice pro zdraví Jana Petrenko. Koalice pro zdraví je organizací sdružující české pacientské organizace. Příspěvek s názvem Rodičovství onkologicky nemocných přednesl Dr. Martin Huser z brněnské gynekologicko porodnické kliniky na Obilním trhu. Z příspěvku jasně vyznělo, že šance jsou, ale musí se o nich vědět a příslušné kroky podniknout včas, před zahájením onkologické léčby. O šancích diabetiků na rodičovství mluvila diabetoložka Dr. Kateřina Andělová ze známé pražské porodnice v Podolí. Opakovaně upozorňovala na to, že bez spolupráce všech odborníků, páru a jeho blízkých je rozhodnutí otěhotnět rizikové. Mluvila i o gestačním diabetés. Zvyšující se výskyt onemocnění štítné žlázy a jeho vliv na šance otěhotnět a donosit zdravé dítě bylo tématem imunoložky Dr. Dany Novákové a jejího kolegy endokrinologa Dr. Martina Křenka z Kliniky nukleární medicíny a endokrinologie ve FN Motol. Těmito potížemi jsou postiženy především ženy a často je jediným projevem dysfunkce štítné žlázy právě nenaplňující se touha po dítěti. Sexuální dysfunkce jsou tématem sice velmi medializovaným, ale pokud jde o konkrétní pár, většinou podceňovaným, vysvětlovali sexuoložka Dr. Taťána Šrámková a urolog Martin Sutorý. Sexuální dysfunkce a potíže s plodností jsou také jedním z následků poranění míchy, ale ani člověk na vozíčku se nemusí vzdávat dopředu šancí být rodičem. Je třeba se svěřit týmu odborníků a být dobře informován. Imunologie je oborem v posledních desetiletích velmi se rozvíjejícím. Autoimunitních nemocí přibývá a ovlivňují šance na rodičovství přímo i nepřímo. O tomto komplikovaném tématu mluvil imunolog Dr. Jindřich Madar z Pracoviště reprodukční

41/

imunologie v porodnici v Podolí. Dalším rychle se rozvíjejícím oborem je genetika. Odborník na genetiku Dr. Karel Čutka z Centra lékařské genetiky v Českých Budějovicích vysvětloval, že genetické onemocnění může mít na úspěšnost rodičovství dvojí vliv: buď pod vlivem tohoto onemocnění není reprodukce vůbec možná nebo možná je, ale hrozí různě velké riziko přenosu nemoci na dítě. Díky moderním diagnostickým i terapeutickým metodám může mít zdravé dítě často i člověk s genetickým onemocněním. Někdy ale ani nejmodernější metody neumožní člověku být biologickým rodičem. Pak je možné uvažovat o náhradní rodinné péči – adopci nebo pěstounské péči. Součástí vyšetření žadatelů je i posouzení jejich zdravotního stavu. Posudková lékařka Dr. Lenka Šírová z Ministerstva práce a sociálních věcí o těchto případech rozhoduje. Vysvětlovala, že úkolem orgánů náhradní rodinné péče je najít sociálně osiřelému dítěti dobré rodiče a nikoliv naopak – najít žadatelům dítě. Žádná nemoc nebere člověku dopředu šance přijmout dítě. Posuzování žadatelů s vážnou chronickou nemocí ale není vůbec jednoduché a někdy nezbývá než z hlediska zájmů dítěte konkrétním žadatelům žádost zamítnout. Nezbývá než zůstat bezdětný. O bezdětnosti z hlediska společnosti, jednotlivce i páru mluvila psycholožka Dr. Hana Konečná.

UNIVERZITNÍ SBOR

z jihoafrického Potchefstroomu na Jihočeské univerzitě V rámci dosavadní šestileté spolupráce Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity s North West University Potchefstroom v Jihoafrické republice navštíví začátkem července jižní Čechy jeden z nejlepších jihoafrických sborů - 52 členný univerzitní pěvecký sbor z North West University pod vedením sbormistra Awie van Wyka. Představitele NW University Potchefstroom přijme 2. července rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek společně s děkanem Zdravotně sociální fakulty prof. Milošem Velemínským. Od 19ti hodin se v prostorách Schwarzenberské hrobky v Třeboni uskuteční koncert univerzitního sboru pod záštitou rektora Jihočeské univerzity. Na programu bude klasická a populární hudba, folk a tradiční africké rytmy. Koncert je určen nejenom akademické obci, ale rovněž široké veřejnosti.

Moderní medicína nabízí šance na rodičovství i lidem, kterým se o tom do nedávné doby ani nesnilo. Moderní medicína ale není něco, co by existovalo samo o sobě. Moderní medicína jsou lékaři, pacienti, jejich blízcí a společnost jako celek. Aby moderní medicína mohla v konkrétním případě existovat, je potřeba, aby všichni zúčastnění měli možnosti a věděli o nich. Organizátoři Dne reprodukčního zdraví doufají, že tato aktivita svým dílem k životu moderní medicíny přispívá. Publikaci Reprodukční zdraví je možné stáhnout v elektronické podobě zdarma na www. neplodnost.cz a tu letošní i na stránkách vydavatele www.galen.cz. Příprava a vydání publikace je možné jen díky pochopení a vstřícnosti sponzorů akce: farmaceutické firmy Organon a Nadace ČEZ. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D., katedra klinických oborů ZSF JU

foto archiv souboru

Potchefstroomský univerzitní sbor byl založen v roce 1955, od roku 1976 vystupuje pod vedením sbormistra Awie van Wyka. Sbor pořádá pravidelná turné po Jihoafrické republice a Namibii, absolvoval také pět úspěšných zahraničních turné v řadě států Evropy a USA. Sbor vydal pět alb, účastní se také větších interpretačních projektů jako např. Carmina Burana (Orff), Rekviem (Mozart) či Mesiáš (Händel). Sbor vystupoval u příležitosti inaugurace bývalého presidenta pana FW de Klerka, a rovněž na prezidentské inauguraci pana Nelsona Mandely. Ve spolupráci se zahr. oddělením ZSF JU -hb-, -jv-

42/

BÝTI ARCHIVÁŘEM přednáškový cyklus Jedním z oborů, již několik let realizovaných na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity (příští rok by měli uzavírat studium první absolventi navazujícího magisterského studia), je archivnictví. Přestože představuje tradiční, významný a důležitý obor, bývá někdy chápáno jaksi v „závěsu“ za svou nedílnou souputnicí – historií, a podobně bývá někdy nahlíženo i na archiváře, kteří obvykle zůstávají veřejnosti skryti v příšeří archivních depozitářů. Přitom práce archivářů je nepominutelná a archiváři jsou zároveň i historiky - stejně jako historici nejrůznějšího zaměření zkoumají minulost a spojují ji s přítomností, současně ale propojují minulost ještě s další časovou dimenzí, s budoucností: jsou to oni, kdo rozhodují o tom, co bude pro budoucnost z minulosti i současnosti dochováno a spoluurčují (vedle vlastních aktérů lidského konání), jaký obraz si budou moci budoucí historikové i jejich čtenáři o minulosti učinit. Dalo by se říci, že právě archiváři jsou „strážci lidské historie a paměti“. Archivnictví je jedním z nejstarších povolání – a mezi archiváři (či bývalými archiváři) bychom nalezli řadu nejen významných historiků, ale i politiků, diplomatů, literátů, církevních činitelů či dalších osobností. Ústav archivnictví a pomocných věd Filozofické fakulty Jihočeské univerzity se proto rozhodl uspořádat přednáškový cyklus s názvem „Býti archivářem“ – s (průhledným) odkazem na název básnické sbírky Jaroslava Seiferta, který ji uvedl připomínkou veršů jiného českého básníka, Václava Šolce; oba citáty také cyklus (stejně jako název tohoto příspěvku) doprovázejí. Při jeho pořádání se ústav spojil především se Státním okresním archivem v Českých Budějovicích, který poskytl přednáškám útočiště, ale uplatnění došla a jako spolupořadatel je uvedena i již několik let úspěšně fungující studentská tematická sekce České archivní společnosti v Českých Budějovicích, jejíž členové se uplatňují při zajišťování průběhu jednotlivých přednášek. Cílem cyklu, který je zamýšlen především pro mladé adepty archivnictví, ale je určen i všem zájemcům z nejširší veřejnosti, je představit významné české archiváře (či bývalé archiváře), seznámit s jejich osudy, které je přivedly k archivnictví, jež je pak provázelo celý život či alespoň jeho část, i s jejich činností. Studenti, kteří stojí na počátku své odborné dráhy, by tak měli mít možnost poznat osobnosti, které se ve své profesi dovedly úspěšně uplatnit a na které budou dále navazovat. V první fázi byli osloveni někte-

ří z archivářů starší generace, povětšinou čestní členové České archivní společnosti či držitelé medaile „Za zásluhy o české archivnictví“. Během letního semestru akademického roku se přednášky konaly v úterních odpolednech měsíce dubna a května celkem třikrát.

PhDr. Jaroslava Hoffmanová s doc. PhDr. Marií Ryantovou, CSc. foto M. Tůmová

První přednáška z cyklu se konala shodou okolností (i když nezamýšleně) právě v den druhého výročí vzniku samotného ústavu, 1. dubna 2008, kdy do Českých Budějovic zavítal PhDr. Ing. Ivan Martinovský (nar. 1937), emeritní ředitel Archivu města Plzně, čestný člen České archivní společnosti a držitel zmíněné medaile. Přestože se dr. Martinovský dostal k archivnictví „oklikou“ přes studium chemie, vypracoval se v jednoho z předních českých archivářů, před svým působením v Plzni byl řadu let archivářem v Ústí nad Labem, současně byl dlouholetým členem prestižního orgánu českého archivnictví, Vědecké archivní rady, předsedou komise pro konzervaci a ochranu archiválií při Archivní správě Ministerstva vnitra, prvním předsedou České archivní společnosti, členem Českého národního komitétu historiků a členem redakčních rad různých periodik (Archivní časopis, Ústecký sborník historický, Minulostí západočeského kraje). Pořádal také významná Plzeňská sympozia věnovaná dějinám 19. století a externě pedagogicky působil na Západočeské univerzitě v Plzni. Nezanedbatelná je i jeho činnost ryze historická – zabýval se dějinami Ústí nad Labem a Plzně i některých dalších lokalit, věnoval se vydávání historických pramenů (Karel Klostermann, Dopisy Bettyně, Ústí nad Labem 1995 – s Kristinou Kaiserovou) a problematice českých právních a správních dějin, především 15. a 16. století; jeho poslední významnou prací je podíl na knize o Vladislavském zemském zřízení. Ve své přednášce se dr. Martinovský soustředil na vylíčení cest, které ho dovedly k archivnictví, vyprávěl i o svém působení v sedmdesátých a osmdesátých letech a ukázal studentům zmíněnou medaili udělovanou „Za zásluhy o české archivnictví“.

43/

Na druhou přednášku, která se konala 15. dubna 2008, přijaly pozvání hned dvě významné osobnosti - PhDr. František Hoffmann, CSc., (nar. 1920) a jeho manželka, PhDr. Jaroslava Hoffmannová (nar. 1942). Dr. Hoffmann byl v padesátých a šedesátých letech 20. století ředitelem Okresního archivu v Jihlavě, ale poté, co musel v roce 1968 své místo opustit, zakotvil v tehdejším Ústředním archivu ČSAV a dlouhá léta působil jako pracovník jeho oddělení pro soupis a studium rukopisů. Přestože z politických důvodů nemohl být formálně jmenován vědeckým pracovníkem dříve, než v devadesátých letech, již předtím tomuto označení dostál více než zaslouženě. Byl rovněž členem Vědecké archivní rady, Komise pro soupis a studium rukopisů nebo Komise pro studium středověkých měst při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Dodnes patří mezi přední odborníky nejen v oboru kodikologie, ale i v problematice dějin především středověkých měst. Z řady jeho prací stojí za zmínku zvláště České město ve středověku (Praha 1993), Soupis rukopisů knihovny kláštera premonstrátů Teplá (Praha 1999), Soupis rukopisů Státního okresního archivu v Jihlavě (Jihlava 2001) nebo edice Popravčí a psanecké zápisy jihlavské (Archiv český 38, Praha 2000). Také dr. Hoffmann je čestným členem České archivní společnosti a držitelem medaile „Za zásluhy o české archivnictví“. Paní dr. Hoffmannová patří mezi přední české archivářky, její zájem patřil zprvu problematice dějin vystěhovalectví, ale poté se věnovala i dalším tématům, v poslední době se zabývá především dějinami historiografie a zpracovává osobnost historika Václava Novotného. Podílela se i na různých archivních výstavách, uspořádala písemnou pozůstalost Františka Palackého (Písemná pozůstalost Františka Palackého a jeho blízkých 1772 - 1968, Praha 1976), je spoluautorkou rozsáhlého CD-ROMu Kancléř Metternich a jeho doba (Praha 1992) i rozsáhlého Biografického slovníku archivářů českých zemí (Praha 2000). Oba přednášející přiblížili posluchačům své odborné působení, a i když svůj výklad koncipovali poněkud odlišně a zaměřili se na jiné období, vzájemně se přitom doplňovali. Jako zatím poslední zavítal do Českých Budějovic 13. května 2008 další z držitelů „archivní medaile“, PhDr. Eduard Mikušek (nar. 1946), pracovník pobočky litoměřického Státního oblastního archivu v Žitenicích, která uchovává mj. například materiály rodu Lobkowiczů a dr. Mikuškovi je osudnou již bezmála pětatřicet let. Přestože se zpočátku zabýval studiem raně středověkých kronik a určitou dobu pracoval v podnikovém archivu Severočeských uhelných dolů, věnoval

se poté pořádání materiálů šlechtických velkostatků či dějinám Litoměřic. Zpracoval rozsáhlou a významnou studii o účetních systémech a metodách na majetku roudnických Lobkowiczů (Sborník archivních prací 1986), v poslední době se zabývá především dějinami českých Němců a událostí roku 1848. I on ve svém vyprávění zavzpomínal na svá studia, počátky i další průběh své odborné dráhy, zazněly vzpomínky na různé významné domácí i zahraniční osobnosti, s nimiž se měl během působení v archivu možnost setkat.

PhDr. Eduard Mikušek

foto M. Tůmová

I když to vždy výslovně nebylo řečeno, ze všech přednášek bylo zřejmé, co pro jejich autory znamenalo „býti archivářem“: přestože jim jejich povolání přineslo někdy i různé obtíže, stalo se pro ně naplněním života – a jejich působení přineslo prospěch rozhodně nejen jim, ale i českému archivnictví a historiografii obecně. V případě všech přednášek se podařilo navodit uvolněnou a příjemnou atmosféru, takže bylo možno jen zalitovat, že vzpomínání nemůže trvat déle a že nelze říci vše. Vedle studentů si přitom na přednášky našli cestu i někteří další posluchači, především archiváři z jihočeských archivů. Po skončení přednášek následovalo ještě posezení u malého občerstvení, kde bylo možno pokračovat v rozhovorech v neformálnějším duchu. Cyklus „Býti archivářem“ je zamýšlen jako dlouhodobý a otevřený, takže již nyní probíhají úvahy o tom, kdo ze zajímavých a významných osobností, které by mohly představit své archivářské osudy či svůj názor na povolání archiváře, bude pozván příště. Perspektivně by mezi nimi přitom mohly být i některé osobnosti ze zahraničí.

44/

doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc., Ústav archivnictví a pomocných věd historických, FF JU

KONCEPT TOTALITARISMU Přednáška Dr. Christiane Brenner

si udržuje velmi konzervativní linii výzkumu. Ta vedla k odchodu řady významných badatelů. V závěru upozornila přednášející na skutečnost, že totalitarismus dosud není zcela přesně definován a je nutné podrobit tento fenomén hlubší sociální analýze tak, jako tomu již je v případě výzkumu základů nacistické ideologie a režimu.

Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity hostil dne 28. května 2008 vzácnou návštěvu. Dr. Christiane Brenner je významnou německou historičkou, členkou mnichovského Collegia Carolina, jejíž stěžejní téma výzkumu se orientuje na české země. Než představím obsah její podnětné přednášky s názvem Koncept totalitarismu – studená válka v teorii? zmíním i několik biografických dat. Vedle studia na domovské Freie Universität v Berlíně využila Dr. Brennerová možnosti dalšího vzdělávání v zahraničí a pobývala na univerzitách v Lyonu, Mnichově a Praze. Právě pobyt v naší zemi dovedl Dr. Brennerovou k perfektnímu zvládnutí českého jazyka. Hlavní oblastí jejího výzkumu soudobých českých dějin je poválečný vývoj Československa mezi lety 1945-1948, období „normalizace“ a následně pak politické a společenské poměry po roce 1989. Nesmím opomenout její bohatou publikační činnost, která krom výše uvedených tematických okruhů odráží též výzkum nacionalismu a dějiny a teorii historiografie.

Po veřejné přednášce následovala beseda v kruhu doktorandů, kde Dr. Brennerová představila hlavní cíle a smysl činnosti výzkumného institutu Collegia Carolina v Mnichově. Zmínila i problémy, které Collegiu způsobuje adresa jeho sídla. Institut totiž využívá prostory v domě Sudetoněmeckého Landsmanschaftu v Mnichově a stejná adresa, která je čistě jen formální záležitostí, dopomáhá k pochybnostem laické veřejnosti o přísné politické neutralitě vědecké organizace.

Za hojné účasti odborných pracovníků Historického ústavu, doktorandů a studentů přednesla Dr. Brennerová svůj příspěvek k teorii totalitarismu. Pro laického čtenáře je nutné tento pojem stručně osvětlit. Totalitarismus je diktátorská forma vlády, která, na rozdíl od autoritární diktatury, nepožaduje společenský status quo, ale snaží se vytvořit novou společnost a nového člověka. Vyžaduje tak aktivní účast jedince na fungování státu a prosazování ideologie vládnoucí garnitury v masovém měřítku. Ti, kteří se novým společenským podmínkám nechtějí přizpůsobit, musejí být odstraněni. Dr. Brenner představila dva základní koncepty výkladu totalitarismu. Jeden z těchto proudů ztělesňovali Carl J. Friedrich a Zbigniew Brzezinski, kteří definovali totalitní režim jako moc prodělávající vnitřní vývoj, přičemž jeho podstatou je organizace a prostředky kontroly společnosti. Na tento koncept je, dle Dr. Brennerové, nutno nahlížet kriticky, neboť oba vědci nedostatečně postihli dynamické proměny, kterými totalitarismus prošel v sovětském bloku na přelomu 50. a 60. let minulého století.

Teorie totalitarismu není otázkou, která zůstala a zůstává uvězněna pouze v intelektuálním prostředí univerzit, ale v dnešní společnosti je na ni upozorňováno všemožnými způsoby. Snad každý maturant se v hodinách českého jazyka a literatury pomyslně setkal s legendárním kritikem totalitních společenských poměrů Georgem Orwellem a jeho románem 1984. I názvy soudobých „zábavních“ pořadů se ve své podstatě odvolávají na Orwellova „Velkého bratra“, tj. symbolu neustálého dohledu a kontroly.

Druhým proudem byla teorie Hannah Arendtové, která jako nejvýstižnější rys totalitního režimu určuje jeho schopnost vytváření teroru, dále pak vůdcovský princip a vedle „rasového“ či „třídního“ boje i pozměněnou etiku společnosti. Dr. Brennerová však kritizovala drážďanský Hannah Arendt Institut, který sice navázal na odkaz významné německé historičky, ale jenž

Přednáška Dr. Brennerové přinesla mimo jiné důležitý podnět. Ačkoliv česká historická veřejnost koncept totalitarismu dobře zná, nevyužívá jej dostatečně jako východisko k výzkumu dějin 20. století a nejhorších totalitních režimů, tedy nacismu a komunismu v naší zemi. Zde se otevírá jedna z doposud neprobádaných kapitol totalitních systémů v Čechách.

Nezbývá, než si přát, aby se podobných přednášek konalo na naší univerzitě více, neboť jedině tak můžeme konfrontovat naše znalosti s výsledky výzkumu vědců okolních zemí.

45/

Mgr. Vojtěch Kyncl, student doktorského studia, Historický ústav FF JU

Poddaný, tulák, občan. O nesamozřejmosti (raně) moderního státu Z přednášky na Filozofické fakultě Dne 14. května 2008 se uskutečnila přednáška PhDr. Pavla Himla Poddaný, tulák, občan. O nesamozřejmosti (raně) moderního státu, kterou uspořádal Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Před přednáškou byla zároveň představena nová kniha tohoto historika Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století, která vyšla na konci minulého roku v prestižní ediční řadě Každodenní život v nakladatelství Argo. Autor přednesl svoji přednášku v důvěrně známém prostředí, protože sám v první polovině devadesátých let vystudoval na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity obor Český jazyk – Dějepis, přičemž svoje studium zakončil diplomovou prací Myšlenkový svět venkovské společnosti na jihu Čech v 17. a 18. století (Studie z dějin mentality). Již tehdy tedy směřoval svůj zájem především k problematice raně novověkého venkova. Doktorské studium poté absolvoval v německém Saarbrückenu pod vedením profesora Richarda van Dülmena, který bývá považován za jednoho ze zakladatelů historické antropologie. V současnosti vyučuje Pavel Himl na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a zároveň publikuje v prestižních historických časopisech. Práce Zrození vagabunda je přitom v českém prostředí do značné míry průkopnická. Autor tu ke společnosti raného novověku přistoupil ze strany těch, kteří se vymykali jejímu uspořádání, kteří tento řád narušovali, a tím i do značné míry ozřejmovali. Je to do jisté míry opačný postup, než jaký autor zvolil ve své první, německy vydané knize Die armben Leüte und die Macht. Die Untertanen der südböhmischen Herrschaft Český Krumlov / Krumau im Spannungsfeld zwischen Gemeinde, Obrigkeit und Kirche 1680-1781, v níž analyzoval mocenské vztahy mezi usedlými na českokrumlovském panství. Hlavními aktéry knihy se tak stali lidé, kteří nebyli začleněni do hierarchické sociální struktury, byli často prezentováni jako její ohrožení, byly jim připisovány úklady, organizovaná spiknutí a snahy společnost rozvrátit. Pramenů, v nichž je možné zachytit „stopy“ lidí z nižších společenských vrstev, či dokonce „lidí na okraji“, se přitom ze 17. a 18. století dochovalo překvapivě mnoho, byť pocházejí „z druhé strany“, tedy z pera příslušníků v této době se rozvíjející byrokratické správy. V práci, která je z velké části založena právě na výpovědích neusedlých osob

před vrchnostenskými vyslýchajícími, je samozřejmě toto možné úskalí zohledněno. Pro autora proto není až tak důležitá otázka, zda se konkrétní vyslýchaný skutečně deliktu dopustil, nebo byl k přiznání donucen. Mnohem větší hodnotu totiž mají argumenty, tvrzení a představy, které ve střetu s vrchnostenskými autoritami dotyčný užil, protože o jejich následném účinku, ale také obecné srozumitelnosti byl zřejmě přesvědčen. Spíše než to, jak bylo nepřípustné jednání formulováno v dobovém právu, jsou brány v úvahu momenty či společenské situace, kdy byly představy o nekonformitě či odlišnosti, vycházející z různých zdrojů, přisuzovány konkrétnímu člověku, kdy byla ne zcela dobrovolnému způsobu života vtisknuta pečeť nepřijatelnosti a kdy se z něj stával onen „vagabund“ nebo „Cikán“ z císařských patentů...

Nová kniha PhDr. Pavla Himla Zrození vagabunda, kterou autor představil v rámci přednášky na FF JU

V úvodu knihy je přiblížen sociální prostor, v němž se neusedlí lidé v raně novověkých Čechách pohybovali. Tím jsou míněny instituce usedlé společnosti a jejich představitelé, s nimiž se neusedlí setkávali a střetávali. Sem jsou zahrnuty úřady a úředníci měst a vesnic (purkmistři, rychtáři, konšelé), ale také hospodáři coby hlavy domácností nebo hostinští, protože i tito lidé měli v raně novověké společnosti určitou veřejnou roli. Největší místo tu však zaujímá normativní činnost vrchností, a zejména zeměpána, jinými slovy vydávání protituláckých patentů. Právě otázka, jak se politika či vztah veřejných autorit k neusedlým lidem formovaly, a také, zda je možné v případě centrální zemské moci mluvit v této době o „státě“, se prolíná celou knihou. Následně se pohled obrací jednak na samotné neusedlé a jejich příběhy, jednak na to, jak a kým byla protitulácká politika, jejíž cíle lze vyčíst z patentů, uskutečňována. Důraz je přitom kladen na centrálně organizované protitulácké zásahy na vybraných venkovských panstvích, protože právě prostřednictvím tohoto centrálního organizování se podle autora ve společnosti šířil a propagoval

46/

i jistý obraz tuláků či postoje k nim. Větší prostor je v knize věnován především Cikánům, kteří tvořili zvláštní skupinu mezi neusedlými a právě prostřednictvím dobře dochovaných pramenů je možné proces, slovy autora, „making of the Gypsy“ nahlédnout striktně historicky. Právě anglický výraz Making of the Vagabond ostatně odkazuje k samému názvu knihy. Ono zrození přitom nemá být vnímáno jako nějaký jednorázový akt, ale naopak směřuje ke skutečnosti, že pojem vagabund byl, a to ve všech svých významech, příslušníky společnosti, která toto pojmenování užívala, vytvářen postupem doby a byl různě aktualizován, znovu vymezován či vyjednáván.

Náplň e-learningového programu na Zemědělské fakultě JU byla vytvářena společně s těmito partnery: SPU v Nitře (Slovensko), Agricultural University of Maribor (Slovinsko), Mögert (Maďarsko), Biocert, s.r.l. (Neapol, Itálie), Prijekuli Plant Breeding Institution (Litva).

Porušování hranic a teritoriálních přináležitostí bylo přitom jedním z nejdůležitějších faktorů, který činil v raném novověku z člověka vagabunda. V tomto období tak vyvstává otázka státu či autorit obecně, které si kontrolu svého území a pohybu na něm nejen nárokují, ale které ji také prostřednictvím různých identifikačních technik ve stále větší míře také provádějí. I v dnešní době lze tedy polemizovat o tom, do jaké míry jsme zajatci státu či vrchnosti, jejichž doklady identity vlastníme.

na Zemědělské fakultě

Prvním krokem pro zařazení do kurzu byla řádně vyplněná přihláška, na základě které bylo uchazeči sděleno přístupové heslo a zaslán návod k obsluze programu. V kurzech začalo studovat 33 studentů. Podmínkou pro udělení osvědčení o absolvování kurzu bylo absolvování předepsaných modulů (min.10 ze 14-ti, vypracování kontrolních otázek, seminární práce) v termínu daném vyučujícím konkrétního modulu. Po prvních pěti modulech bylo 11 studentů vyřazeno (na vlastní žádost nebo z důvodu neplnění studijních povinností). V druhé části kurzů (zbývajících 9 modulů) pokračovalo 22 studentů. Všechny potřebné náležitosti pro udělení certifikátu o absolvování kurzu nakonec splnilo 14 studentů (zbývajících 8 bylo z kurzů vyřazeno opět buď na vlastní žádost nebo z důvodu neplnění podmínek kurzu).

V průběhu roku 2007 se na Jihočeské univerzitě konal e-learningový kurz zaměřený na problematiku ekologického zemědělství. Tento kurz byl výstupem projektu v programu Evropské unie - Leonardo da Vinci HU/05/B/ F/PP – 170018 „ECOLOGICA - Development of central data bank on European level for the education of ecological farming advisers“.

Úspěšní absolventi kurzu byli pozváni k slavnostnímu předání „Osvědčení o absolvování kurzu“, které převzali z rukou děkana Zemědělské fakulty JU prof. Ing. Miloslava Šocha, CSc. Účastníci byli seznámeni s projektem Ecologica i jeho řešiteli na Jihočeské univerzitě a rovněž diskutovali na téma dalšího vylepšení e-learningových kurzů.

Na výuce kurzu, který probíhal v českém jazyce, se podíleli pracovníci katedry agroekologie Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Na společné přípravě výukových materiálů pracovali přední odborníci z původních i nových členských zemí Evropské unie. Hlavním řešitelem projektu byla Corvinus University of Budapest, Faculty of Horticultural Science, Department of Ecological and Sustainable Farming Systems.

Z rozhodnutí prorektorky JU pro celoživotní vzdělávání doc. PhDr. Jany Šemberové, CSc., byl e-learningový kurz Ecologica zařazen do programů celoživotního vzdělávání Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Autor se při psaní této knihy nechal inspirovat, mimo jiné, dnes již klasickými díly Carla Ginzburga, Natalie Zemon Davis i Petera Burkeho. Výsledkem je poutavě napsaná kniha, která kromě řady nových poznatků přináší i mnoho témat, která vyzývají k zamyšlení či k dalšímu výzkumu. Mgr. Jaroslav Dibelka, student doktorského studia, Historický ústav FF JU

PROJEKT ECOLOGICA

47/

prof. Ing. Jan Moudrý, CSc., katedra agroekologie, Zemědělská fakulta JU

Jarní koncert JU s virtuózem Václavem Hudečkem V zaplněném divadelním sále Domu kultury Metropol se dne 3. dubna 2008 konal již tradiční koncert Jihočeské univerzity, na který přijal účast houslový virtuóz Václav Hudeček. Jarní koncert pořádala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích ve spolupráci se společností E.ON Česká republika, s.r.o. V průběhu slavnostního večera vystoupili houslový virtuóz Václav Hudeček, koncertní mistr Luděk Volek a smyčcový orchestr Jihočeské komorní fi lharmonie se skladbami Johanna Sebastiana Bacha.

né akce jezdili děti bohatých rodičů, které měli na kurzovné, ale neměli talent. Do Kroměříže přijeli studenti, kteří neměli ani vlastní housle, ale měli obrovský talent. To mě dojalo a u kurzů jsem zůstal. Po dvou letech jsme se z Kroměříže přestěhovali do Luhačovic. Kroměříž je krásné město, ale v létě je plné turistů, Luhačovice jsou klidnější, inspirativní.

Ve svém repertoáru máte jak díla klasických mistrů, tak i skladby současných českých autorů. Dá se z takto široké palety vybrat nejoblíbenější autor nebo epocha? Jsem poměrně romanticky založený člověk, takže mám rád romantickou muziku (Brahmse, Čajkovského, samozřejmě Dvořáka). Těžko se to ale takhle jednoznačně říká, protože třeba Beethoven a Mozart mě fascinují svojí naprostou dokonalostí. Barokní muzika je ve své jednoduchosti tak geniální, že ještě nikdo tu genialitu v této barokní jednoduchosti nepřekonal. Vyjma snad J. S. Bacha, který tuto jednoduchost zaobalil někdy až do velmi složité melodiky a prokomponovanosti. Kolem jednoduchosti napsal mnoho geniálního,, jednoduchost povýšil na božské umění. Ale když vezmeme Vivaldiho, Coreliho, italské baroko obecně, tak celé je v podstatě postaveno na třech akordech a co oni dokázali, co měli nápadů a jak dokázali okouzlit! A k tomu je nutné si ještě uvědomit, že skladby se psaly většinou na jedno použití, zahrály se a odložily. Pro další slavnost na zámku nebo v kostele musel komponista složit novou skladbu. Tím více se člověk před nimi musí pomyslně sklonit, navíc když si ještě uvědomíme, že si své skladby sami hráli. To už je dnes nepředstavitelné. Systematicky pracujete s mládeží. Co bylo prvotním impulzem, který Vás přivedl k této činnosti? Co Vám práce s mladými talenty dává? Dříve jsem kurzy dělal na pozvání v zahraničí – v Kanadě, v Japonsku, Německu, Turecku. V České republice mi na kurzy kvůli velkému pracovnímu vytížení nezbýval čas. Před 12 lety mne požádal můj bývalý učitel, jestli bych mu nepomohl s rozjetím kurzů v Kroměříži. Měl jsem původně hlavně zvýšit atraktivnost akce pro sponzory. Z ciziny jsem byl zvyklý na to, že na podob-

Houslový virtuóz Václav Hudeček

foto -jv-

Společně s manželkou jsme vymýšleli, jak účastníkům kurzů dát víc než jen čtrnáct dní učení. Jednou z cest je předávání mistrovských nástrojů talentovaným dětem, díky sponzorským darům už bylo celkem předáno deset nástrojů, cena jednoho se pohybuje okolo sta tisíce korun. Nejlepší z dětí se mnou hrají na předvánočním turné, které čítá kolem třiceti koncertů. Zahrají si na velkém turné, získají zkušenosti a vydělají si peníze. V tomto roce máme kulaté, desáté, výročí kurzů v Luhačovicích, jinak dvanáctý ročník. Je to krásná práce. Naši studenti mi dělají velkou radost, protože nejlepší z nich studují na nejprestižnějších univerzitách po celém světě. Jak se Vám v Českých Budějovicích pro akademickou obec hrálo? Bylo to úžasné. Jsem rád, že jsme si zahráli s Luďkem Volkem. Luděk je úžasný muzikant. Je jedním z posledních koncertních mistrů orchestru, se kterým celý život spolupracuji, a s kterým jsem ještě dvojkoncerty nehrál. Když přišla tato nabídka a vybírali jsme repertoár, rozhodli jsem se pro Bachovy skladby s tím, že dvojkoncerty zahrajeme právě s Luďkem. Koncert se podařil, publikum bylo výborné, mám z toho velkou radost. Škoda jen, že v sále není ideální akustika. Ale na druhou stranu o co horší akustika, o to vřelejší publikum.

48/

Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa

Klub podvodního hokeje Serrasalmus reprezentoval JU na mistrovství Evropy

20-25 metrů dlouhá a 12-15 metrů široká. Šířka branek, umístěných na středu protilehlých konců, je 3 metry. Hrací doba je 2 x 15 minut s tříminutovou přestávkou. Hru kontrolují tři rozhodčí a časoměřič/zapisovatel.

V tureckém Istanbulu se od 26. dubna do 3. května konalo 12. Mistrovství Evropy v podvodním hokeji (12th CMAS European Championship of Underwater Hockey). Šampionátu se zúčastnily reprezentační týmy z deseti zemí, Českou republiku reprezentoval ženský tým českobudějovického klubu Serrasalmus. Klub Serrasalmus, jehož členy jsou převážně studenti, učitelé a absolventi Jihočeské univerzity, úspěšně rozvíjí činnost od roku 1997 (viz Jihočeská univerzita 2/2005, s. 56). O podvodním hokeji, historii klubu a současných aktivitách informuje trenér Milan Říha, student doktorského studia na Přírodovědecké fakultě JU.

První kroky, které později vedly k vytvoření klubu podvodního hokeje, se udály v roce 1997. Klub sportovních potápěčů Jihočeské univerzity tehdy přivezl ze zahraniční soutěže pravidla podvodního hokeje. S improvizovanými hokejkami a puky vlastní výroby jsme začali hokej hrát pro zpestření standardních potápěčských tréninků. Postupem času nás tento sport zaujal do té míry, že jsme si zajistili branky, další nezbytnou výstroj a začali jsme intenzivněji trénovat. Nejdříve jsme se dělili o bazén s klubem podvodního ragby, později jsme si zajistili vlastní tréninky.

Klub podvodního hokeje Serrasalmus České Budějovice (Serrasalmus UWH Club České Budějovice) je klubem registrovaným u Svazu Českých potápěčů. Členskou základnu, která v současné době čítá 23 registrovaných členů, tvoří převážně studenti Přírodovědecké a Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Přesto, že se podvodní hokej nepravidelně hraje i v jiných potápěčských a sportovních klubech, je Serrasalmus jediným existujícím oficiálním klubem podvodního hokeje v České republice. Pokud se mám zmínit o historii podvodního hokeje, je to kolektivní hra, jejíž vznik se datuje do roku 1954, kdy pravidla vymyslel Alan Blake. Blake byl aktivním potápěčem, který hledal způsob, jak provozovat svoji oblíbenou aktivitu i v zimě, kdy nebylo možné potápět se v moři. Výsledkem byla hra pro osm hráčů v týmu. Z nejrůznějších názvů (Octupus, Squid, Cuttle, Pusher) se ujal Octopush (složení slov octo – push, v doslovném překladu „osm tlačících“ a Underwater hockey (podvodní hokej). V současné době je podvodní hokej registrován u Mezinárodní potápěčské federace (C.M.A.S). Ve světě patří k dynamicky se rozvíjejícím sportům. V současné době tvoří špičku týmy Jižní Afriky, Austrálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie a Francie. Hra je založena na soupeření dvou družstev, každé má 10 hráčů - šest v poli a čtyři náhradníky (střídá se v průběhu hry). Snahou každého družstva je dosažení co nejvyššího počtu bodů, body se získávají dopravením puku do soupeřovy branky. Každý hráč je vybaven základní potápěčskou výstrojí (ploutvemi, maskou a dýchací trubicí), hokejkou a rukavicí. Hraje se olověným pukem o hmotnosti 1,2-1,5 kg potaženém pryží, aby puk lépe klouzal po dně. Hrací plocha je

Český tým na mistrovství Evropy v Turecku foto archiv J. Jezberové

Jak už jsem zmínil, není v současnosti v České republice žádný pravidelně hrající oddíl podvodního hokeje. Účastníme se tedy mezinárodních soutěží, ať už jde o mistrovství Evropy či zápasy alpinské ligy. Největším zlomem pro klub Serrasalmus byl rok 2003 - v únoru jsme se zúčastnili turnaje v Kranji (Slovinsko). Hráli jsme s velikými plastovými hokejkami, které jsme ještě k tomu drželi obráceně. Naštěstí si nás zde všimli hráči z Maďarska, kteří se se zájmem přišli zblízka podívat na naše hrací náčiní a s úsměvem si naše hokejky a rukavice vyfotografovali. Poté nás pozvali na návštěvu Maďarska, kde pořádali intenzivní víkendový trénink. Zde nám vysvětlili, jak si máme vyrobit pevné rukavice, jak má vypadat hokejka, jaké je správné držení a spoustu jiných, pro nás tehdy neznámých věcí. Od té doby intenzivně trénujeme a zdokonalujeme svou techniku. S úsměvem ve tváři pak vzpomínáme na doby našeho začátku a na naši “neandrtálskou” hru, nebo spíše přetlačovanou. Výrazným kvalitativním posunem bylo i navázání spolupráce s předsedou UWH CMAS Antoinem Mouradem, který od roku 2006 konzultačním způsobem trénuje náš oddíl a od roku 2007 se ujal trénování ženského družstva.

49/

O účasti ženského týmu klubu Serrasalmus na mistrovství Evropy informuje předsedkyně klubu Jitka Jezberová. Celkem jsme na ME odehrály 15 zápasů systémem „double round robin“ (každý s každým dvakrát). Ve čtvrtfinále jsme se setkaly se Španělskem, kterému jsme bohužel podlehly a dále hrály o 5.-7. místo proti Francii a Belgii. Francii jsme porazily 5:4 a Belgii podlehly 4:0. Naše konečné umístění bylo 6. místo.

Ze stáže porodních asistentek ve finském Kemi V akademickém roce 2007/2008 byla Zdravotně sociální fakultou nabídnuta studentkám oboru Porodní asistentka možnost zúčastnit se tříměsíční odborné stáže ve finském Kemi. Stáž byla realizována v rámci programu ERASMUS, harmonogram stáže byl připraven ve spolupráci s katedrou ošetřovatelství Kemi Tornio University of Applied Science a nemocnicí v Kemi. Jsem velice ráda, že jsem měla možnost se této stáže zúčastnit jako první ze studentek oboru Porodní asistentka. Kemi je malé městečko se zhruba 20 tisíci obyvateli. Nachází se v severním Finsku asi 100 km od Oulu, hlavního město Laponska, a přibližně 100 km jižně od polárního kruhu. Leží přímo na pobřeží Botnického zálivu.

Ženský tým klubu Serrasalmus s trenérem při závěrečném ceremoniálu mistrovství Evropy foto archiv J. Jezberové

Pro všechny hráčky byla účast na ME obrovskou zkušeností. Běžně jezdíme na jednodenní turnaje, kde jeden zápas trvá 10 minut a za den jich odehrajeme přibližně 7. Nyní jsme si vyzkoušely, jaké je to na velké soutěži, kde jeden zápas, do kterého musíte dát 100 % svých sil, trvá půl hodiny. Započítáme-li rozcvičku a rozplavbu, která je vždy nutná, tak jeden zápas znamená více než hodinovou fyzicky velmi náročnou aktivitu. Po celý týden jsme hrály denně 2-3 zápasy. Naši účast na ME bych ohodnotila velice kladně. Náš tým byl jediný, který ještě neměl zkušenost s tak velkou a významnou soutěží, což představovalo jistou nevýhodu. Všechny jsme teď namotivované a těšíme se na další mistrovství, které se uskuteční za dva roky nejspíše ve Španělsku. Podvodní hokej je sportem, u kterého nezáleží na věku ani na pohlaví. Zájemci se mohou přijít podívat na pravidelné tréninky týmu Serrasalmus, které probíhají v českobudějovickém plaveckém stadionu vždy v úterý a čtvrtek od 19,45 do 21,30 hodin. Více informací na www.underwaterhockey.wz.cz -jv-

Zde jsme třináct týdnů chodily na praxi do nemocnice Lansi-Pohjan Keskussairaala. Je to poměrně malá, ale útulná, moderně, příjemně a vkusně vybavená nemocnice zhruba pro osm měst z nejbližšího okolí. Největší část naší praxe jsme strávily na gynekologicko-porodnickém oddělení. Na tomto oddělení je každý rok provedeno zhruba kolem 700 porodů V průběhu praxe jsme se setkávaly s lékaři, porodními asistentkami, sestrami, dětskými sestrami, ostatními studenty a pomocným personálem. Systém funguje tak, že porodní asistentka slouží na porodním sále, šestinedělí, nebo na gynekologii - podle toho, jak má zrovna napsané služby. Je to docela zajímavý způsob, člověk tak pořád střídá oddělení, dělá všechno a tudíž umí všechno. Navíc si myslím, že toto střídání činností je dobrou prevencí syndromu vyhoření. Nevím, jestli se mi to jen zdá, ale nezažila jsem za celou dobu jedinou osobu, která by přišla do práce se špatnou náladou. Všichni jsou neustále milí, usměvaví, přátelští a ochotní. Je na nich vidět, že to nedělají jen proto, že si nějak musí vydělat, ale že svou práci dělají s chutí a rádi. A to nejen ve vztahu k pacientům, ale i k sobě navzájem a taky ke studentům. Vždy velice ochotně a s úsměvem cokoliv vysvětlili, poradili, pomohli a ukázali a nikdy se mi nestalo, že by dali najevo, že je to otravuje nebo že nemají čas. Většina personálu umí obstojně anglicky a když někdo neumí, snaží se najít cestu jak komunikovat. Což pro nás bylo velkou motivací a moc jsme tento přístup oceňovaly. Jelikož studuji obor Porodní asistentka, pokládám za důležité ve stručnosti informovat o samot-

50/

ném systému péče na porodním sále. Porodní asistentky zde mají daleko větší kompetence než v Čechách. Lékař je volán k porodu nebo k rodičce pouze v případě, že se vyskytne nějaká patologie, ale jinak není na sále přítomen a není nutné, aby byl u každého porodu, pokud jde všechno tak jak má. Naše studentské kompetence byly stejné jako kompetence místních porodních asistentek, ale samozřejmě jsme pracovaly pod jejich dozorem nebo jsme je informovaly předem, co budeme s rodičkou dělat a proč. Během porodu nás měla na starosti také porodní asistentka, nikoliv lékař, jak je zvykem u nás. Za sebe můžu říci, že praxe na porodním sále pro mě byla opravdu velikým přínosem. Kromě toho, že jsem si „přivezla“ spoustu dalších porodů, jsem ráda, že jsem poznala odlišnosti a jiné metody ve vedení porodu. Například péče o hráz se liší tím, že kromě samotného chránění hráze zde zároveň prostředníčkem pomáhají plodu na svět tím, že nahmatají bradu plodu a zároveň s chráněním hráze je snaha sunout bradu směrem ven. To vede ke snazšímu porodu hlavičky a velice často není nutný nástřih hráze a poranění je minimální nebo žádné. Další velkou odlišností je, že k porodu přistupují čistě, ale nikoliv sterilně. Používají nesterilní rukavice, což pro mě osobně byl ze začátku celkem problém - věřit, že není potřeba přistupovat k porodu sterilně a stačí brát si „jen“ nesterilní rukavice. Ale pravdou je, že za celé tři měsíce jsem u žádné ženy neviděla poporodní infekci ani jiný problém, který by s případnou nesterilitou mohl souviset.

K ubytování bych dodala, že přestože jsme byly informované ještě před odletem, že budeme bydlet ve studentské ubytovně za 200 euro na měsíc, realita byla poněkud jiná. Byt pro nás nebyl připraven, a tak jsme skončily v nezařízeném bytě, kde nebyly ani postele. Ale vše se po pár dnech podařilo vyřešit i díky ochotě lidí z univerzity. Podrobněji vše popisuji v časopise Quo Vadis 1/2008, str. 13-15. Ve Finsku je mnoho zajímavých památek a míst, které stojí za to vidět. My jsme cestovaly velice často. Mezi naše nejzajímavější výlety bych zařadila Levi a Rovaniemi. Levi leží 300 km za polárním kruhem. Cena 85 euro zahrnovala cestu tam a zpět, dvě noci v luxusním hotelu s vlastní saunou a dvě snídaně. Příroda a zážitky jsou nezapomenutelné. Mimo jiné jsme zde ochutnaly i tradiční finské jídlo – soba s bramborovou kaší. Je vynikající. Rovaniemi je hodinu vlakem od Kemi a leží přímo na polárním kruhu. Za městem leží vesnička Santa Klause, která je pohádkově kouzelná a kterou stojí za to vidět. Jsem opravdu šťastná, že jsem měla možnost poznat, jak to ve finském zdravotnictví chodí. Bylo to pro mě velice přínosné. Před přihlášením do programu jsem váhala, zda se stáže zúčastnit. Nevěřila jsem si po jazykové stránce, měla jsem obavy z tříměsíčního odloučení a z toho, jak budu zvládat praxi v cizí zemi. Nedokázala jsem si ani představit, jak pro mě tento studijní pobyt bude ve všech směrech přínosný. Považuji to za největší zkušenost, kterou jsem zatím zažila a vřele doporučuji zahraniční stáž všem studentům. Touto cestou bych chtěla poděkovat Jihočeské univerzitě, že jako studenti máme možnost se do zahraničí podívat. Tereza Kostková, studentka oboru Porodní asistentka, Zdravotně sociální fakulta JU

Autorka článku s dvojčaty, která v průběhu stáže pomohla přivést na svět foto archiv T. Kostkové

Náš pobyt byl sice hlavně o praxi, ale udělaly jsme si čas i na cestování, přátele, kulturu, výlety. Hned na letišti v Oulu na nás čekala kamarádka Essi, která byla semestr před námi na stáži v Čechách, kde jsme se skamarádily. Její pomoc pro nás byla, hlavně v prvních dnech, kdy jsme si zařizovaly ubytování, praxi a nic jsme neznaly, velkou oporou.

51/

Z EXKURZE po jižní Francii

vyměnili za výlet lodí na Frioulské ostrovy. Kvůli velkým vlnám jsme bohužel nemohli zakotvit u ostrova If, kde byl vězněný legendární Monte Christo. Ostrov Frioul však také stál za to.

Na osmdesát studentů a studentek Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity se v době od 15. do 22. dubna 2008 zúčastnilo odborné exkurze po jižní Francii. Organizačně tuto akci, stejně jako loňskou cestu do Anglie, zajistil PhDr. Josef Grulich, Ph.D., a doc. PhDr. Miroslav Novotný, CSc. Složení studentů bylo podobné jako minulý rok: „Anglie se opravdu podařila, takže jsem letos chtěla jet do Francie,“ hodnotí Jitka Čížková, studentka Pedagogické fakulty, a dodává, že letošní okruh jižní Francií byl přínosný po všech stránkách.

Závěrečná zastávka byla v městě četníků, tedy v St. Tropez. Samozřejmě jsme se nikdo nezapomněli vyfotografovat před tolik známou četnickou budovou. Do filmového města Cannes jsme přijeli v neděli ráno. Nejdříve jsme využili turistickou loď, která nás zavezla na Lerinské ostrovy. „Vybrala jsem si ostrov Svaté Markéty, protože mě zajímala pevnost, kde byl vězněný muž se železnou maskou,“ přiznala Klára Butulová. Město Nice bylo nedělním závěrem.

Odjezd byl naplánovaný na úterý 15. dubna ve večerních hodinách. Přes hraniční přechod Rozvadov směrem na Heilbronn a Karlsruhe jsme se k ránu dostali do Francie. Po dopoledním průjezdu Lyonu jsme vystoupili v Orange. Zde nás přivítaly dvě antické památky – římský oblouk a divadlo. Ten den jsme ještě navštívili Avignon, dočasné sídlo papežů. Někteří zvolili prohlídku papežského paláce, jiní se vydali na Avignonský most a Skálu otců. Ve čtvrtek byla naše první ranní zastávka u římského akvaduktu Pont du Gard. Další římská památka – amfiteárt – nás čekala v Nimes. Odpoledne se trochu zhoršilo počasí, a tak jsme měli cikánské poutní místo na břehu moře Les saintes Maries de la Mer s příchutí deště. V pátek jsme navštívili působiště Vincenta van Gogha a Paula Gauguina město Arles a také hlavní město Provence Aix–en–Provence.

Horskou obec Éze, kde se nachází muzeum výroby parfémů i samotná výrobna, jsme navštívili v pondělí dopoledne. Většina si domů odvážela malé hliníkové lahvičky naplněné parfémy. Využili totiž možnosti hromadné slevy, a tak nakoupili francouzské parfémy sobě i svým blízkým. Zbytek dne jsme strávili v kouzelném knížecím Monaku. Právě probíhaly přípravy na Velkou cenu Monaka, takže jsme míjeli spousty dělníků a tribun. Několik odvážlivců vyzkoušelo městskou pláž a vykoupali se v moři. Zajímavou stavbou byl obchodní dům přímo ve skále. Monako je totiž územně omezené, takže se při stavbách využívají všechny možné prostory. V noci jsme projeli Itálii, Rakousko a ráno jsme se probudili v Českých Budějovicích. Na tuto exkurzi máme krásné vzpomínky i fotografie, příští rok jedeme zase. Eva Fruhwirtová, studentka Pedagogické fakulty JU

Část zájezdu před legendární četnickou stanicí v St. Tropez foto E. Fruhwirtová

O každém místě, které jsme navštívili, nebo kolem něj projeli, jsme díky pravidelným referátům měli dostatek informací. Detailnější popisy a průvodcovství městy výborně zastal doktor Grulich. Sobota byla ve znamení moře a ostrovů. Dopoledne jsme strávili v Marseille, kde jsme využili turistický vláček, jenž nás vyvezl na nejvyšší místo, ke katedrále Panny Marie Strážné. Nádherný výhled na celé město jsme odpoledne

52/

VĚDECKÉ PUBLIKACE

Kniha má 95 stránek s 250 anotacemi vědeckých publikací. Obálku a ilustrace vytvořil a graficky upravil grafik Václav Johanus. Vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích v roce 2008.

Výběr vědeckých monografií Vědecké publikace na Jihočeské univerzitě 1991-2006 / s dodatky za rok 2007 byl původně připraven u příležitosti 15. výročí vzniku Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v roce 2006. Jeho cílem bylo seznámit zejména odbornou veřejnost s publikační aktivitou akademických pracovníků fakult a vysokoškolských ústavů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jeho uveřejnění je jedním z možných měřítek, podle něhož lze také posuzovat vědeckou a výzkumnou činnost univerzity jako celku. Do předloženého výběru jsou zařazeny pouze vědecké monografie vytvořené akademickými pracovníky univerzity od roku 1991 po současnost. Tituly jsou řazeny podle abecedního pořádku autorů (v případě spoluautorství je příjmení a jméno autora z Jihočeské univerzity zvýrazněno). Výběr neobsahuje práce publikované v časopisech, dílčí příspěvky z mezinárodních a domácích konferencí, skripta ani učební texty.

První vydání této knihy bylo u příležitosti 15. výročí vzniku Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích představeno na zahájení výstavy Vědecké publikace na Jihočeské univerzitě 19912006, kterou ve dnech 3. – 15. října 2006 pořádala spolu s Jihočeskou univerzitou českobudějovická Galerie Hrozen (viz foto).

NA JIHOČESKÉ UNIVERZITĚ

foto -hbVědecké publikace na Jihočeské univerzitě 1991-2006 / s dodatky za rok 2007 Redakce: Mgr. Hana Bumbová Odborná spolupráce: prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc. Druhé, doplněné vydání Technická redakce: Bc. Tomáš Klimpera, Mgr. Jiří Váňa (dodatky za r. 2007) Grafická úprava a ilustrace: Václav Johanus Vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008 Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus ISBN – 978-80-7394-005-8

Publikace je zveřejněna také na webových stránkách univerzity: http://www.jcu.cz/public-relations/vedecke_publikace_1991_2007/

-hb-

Soupis monografií do roku 2006 je ponechán v původní podobě tak, jak byl publikován v prvním vydání, následně jsou zařazeny dodatky za rok 2007. Jmenný rejstřík byl aktualizován včetně dodatků. Do publikace byla zařazena aktuální charakteristika rozvoje Jihočeské univerzity v roce 2007 a tři texty: Věda – páteř univerzity (prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.), Diskurs humanitních věd (prof. PaedDr.Vladimír Papoušek, CSc.), O přírodovědě, knihách a univerzitě (prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc.). Následuje soupis vědecké literatury a dodatky, v závěru je zařazen jmenný rejstřík.

53/

JAK SE JMENUJEME? Jedno přísloví, zdaleka nejen české, říká: „Dobré jméno nad bohatství“. V zemích, kde je vzdělávání ekonomickou prioritou, to pozitivně ovlivňuje některé položky státního rozpočtu. Dobré jméno univerzit se vytváří několika cestami, z nichž velmi významné jsou tradice a výsledky měřené kvalitními publikacemi a finančním přínosem z podaných patentů. V ekonomicky vyspělých zemích se pro oceňování kvality vědeckých publikací používají především (ale nejenom) významné mezinárodní bibliografické databáze vědeckých publikací. Mezi nimi má významné postavení Web of Knowledge (WOK). V jeho databázích všech vědních oborů za rok 2007 je nyní obsaženo 7 298 původních prací, krátkých sdělení, přehledných a redakčních článků s adresou do České republiky. To je téměř o 6 % více než předloni. 23 loňských českých publikací vyšlo v přírodovědeckých prestižních časopisech řady Nature a Science, což je stejný počet jako předloni. Ve WOK má za loňský rok 372 publikací v adrese České Budějovice, 43 Vodňany či 31 Nové Hrady, tj. místa působnosti Jihočeské univerzity. Z nich název naší univerzity má uvedeno v adrese 297 prací, tj. ve 4 % impaktovaných článků z celé ČR. Procentuální meziroční nárůst zůstal tentokrát na celostátnímu 6% průměru. Ve Science byla Jihočeská univerzita loni jednou, tj. ve 4 % českých publikací v prestižní řadě Nature a Science. Údaje o fakultách v přiložené tabulce nebyly vyhledávačem vztaženy k názvu univerzity, ale k názvu fakulty a města v adrese autorů. Ve skutečnosti bylo na naší univerzitě napsáno o několik málo impaktovaných publikací více, než uvádíme v tabulce, neboť v některých případech byla adresa autora neúplná. Chybějící část adresy jsme však nedoplňovali, ponechali jsme údaje tak, jak se jeví nezávislému pozorovateli; ostatně tento nepatrný nárůst by byl v celkové bilanci nevýznamný. Záznamy ve WOK i za loňský rok znovu potvrzují, že v jižních Čechách je nositelem kvalitní odborné úrovně především Jihočeská univerzita a Biologické centrum AV ČR, v.v.i. Přiložená tabulka není žebříčkem, protože jednak publikace nejsou např. přepočítány na velikost pracoviště, jednak takto srovnávat různé obory by nebylo smysluplné. Na druhé straně je z tabulky patrné, že všechny tři konkurenční budějovické vysoké školy mají dosud v této oblasti kvalitu srovnatelnou pouze s vyššími odbornými školami.

v ČR. Abychom si naši univerzitu nepřechválili, poznamenejme, že světoznámý „Harvard“ je za loňský rok v adrese 13 tisíc publikací výše uvedeného typu. A to je proti naší univerzitě o mnoho více. Harvardu se však v současnosti nemůže rovnat žádná evropská univerzita; ostatně srovnejme počet publikací z Harvardu a z celé ČR. Za povšimnutí stojí, že naše univerzita byla loni ve WOK indexována pod dvaceti různými názvy: jeden český, jeden německý a osmnáct anglických. Naštěstí žádný z anglických „pseudonymů“ nevyznívá pejorativně. Již zmíněný produktivnější a větší Harvard s detašovanými pracovišti v několika zemích není uveden pod osmi sty jmény, jak lze vypočítat aproximací podle JU, ale vystačil s dvanácti názvy.

WOK, Web of Knowledge, přírodovědné i společenskovědní databáze N+S, publikace v Nature a Science, prestižní v přírodovědeckých oborech -, nehodnoceno ~, založena v roce 2007

Kvalitní publikace dělá bezpochyby dobré jméno každé univerzitě. Ale obvykle tehdy, jestliže její název není pozměněn nebo vynechán. Možná by bylo užitečné po vzoru úspěšných univerzit se také na té naší držet oficiálních názvů a v angličtině používat (the) University of South Bohemia (in České Budějovice).

Počtem impaktovaných publikací patří Jihočeská univerzita opět mezi nejlepší vysoké školy

54/

prof. RNDr. Josef Berger, CSc., Zdravotně sociální fakulta JU

150 let dobrovolného scelování pozemků K výročím pozemkových úprav

V širším významu je pozemkovými úpravami každý lidský vědomý zásah do krajiny, vyvolaný jinými než pouze základními existenčními důvody. Jejich cílem je vytvoření podmínek pro racionální uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským a lesním pozemkům s ohledem na hospodaření a na potřeby krajiny, včetně realizace společných zařízení (cesty, rybníky, zeleň v krajině, ochrana před erozí), což vede k uspokojení potřeb (někdy jen části) organizované společnosti a k ekonomickému zisku. V této formě se s pozemkovými úpravami setkáváme od nejstarších dob. V době rozkvětu římské říše se měřením zemědělských pozemků a souvisejících cest a sídel zabývali agrimensores (ager – pole, termín současně značil zeměměřiče bez dalšího rozlišení), vytyčování pozemkových hranic se věnovali finitores (fines – hranice). Při rozdělování nově kolonizovaných zemědělských pozemků byl základní jednotkou actus, čtverec o straně 120 stop (stopa – pes, 0,296 m.), odpovídající mělké křížové orbě. Iugerum (jitro) bylo spojením dvou actů – jeho zorání vyžadovalo celodenní práci jednoho spřežení (iugum). Dvě iugera tvořila heredium (zhruba 0,5 ha), 100 heredií představovalo soubor pozemků, zvaný centurie. Centurie obvykle měly tvar čtverce, méně často obdélníku s poměrem stran 2:3. O vytyčení byla pořízena dokumentace, jeden ze dvou originálů byl předáván do archivu do Říma [1]. Je nesporné, že i zde Řím ovlivnil další evropský vývoj. Za počátek pozemkových úprav v našich zemích bývá považováno plánovité zakládání zemědělských sídlišť při osidlování a kolonizaci okrajových území. Příčinou bylo narůstání počtu obyvatel, ale zejména potřeba zvýšení příjmů vrchnosti a jejich získávání ze stabilnějších a rozsáhlejších základů, a jistě též změny životního stylu. Od počátku našeho státu až do 12. století probíhala vnitřní kolonizace domácím obyvatelstvem zejména na úkor rozsáhlých pomezních hvozdů – ty v jižních Čechách sahaly od hranic zhruba ke dnešní spojnici Domažlice – Sušice – Písek – Soběslav. V období tzv. velké kolonizace, trvající až do počátku 15. století, přicházeli noví obyvatelé z oblastí především (z tehdejšího hlediska) přelidněných německojazyčných zemí. Ti zavedli modernější způsoby orby, v jejichž důsledku pozemky získaly protáhlý tvar. Zakládání nových vesnic, schopných samostatné existence, a rozvržení k nim patřícího půdního fondu

(rolí, zahrad, lesů, pastvin, rybníků, cest a příkopů) bylo svěřeno tzv. lokátorovi, který ovládal měřické práce. (Roku 1291 Jitka, manželka krále Václava II, postoupila svému služebníkovi Rudlinovi panství Lysá nad Labem a nařídila, aby „pozemky provazcem na lány vyměřil, jak to vůbec činívá každý lokátor“.) Tzv. lány, které byly základní plošnou jednotkou, se lišily podle krajů i podle vlastníků (lán královský, kněžský, panský, selský); pohybovaly se v rozmezí 18 až 28 ha. Lokátor však sjednával také smlouvu o povinnostech (platech a dávkách) osadníků vůči feudálovi. Osadníci plnili povinnosti vůči vrchnosti až po určité lhůtě po založení („daňových prázdninách“), trvající v Čechách obvykle 12, na Moravě 8 roků. Obranná funkce pohraničních lesů byla nahrazena výstavbou početných hradů. Druhou větví kolonizačního podnikání bylo zakládání měst, která do té doby u nás prakticky neexistovala [2]. Přemysl Otakar II. zvolil kolonizaci za jeden z výrazných politických nástrojů vztahu k zemské šlechtě. Např. před rokem 1265 založil na místě starší osady město České Budějovice jako oporu královské moci proti (také kolonizací expandujícímu) rodu Vítkovců. Tyto středověké zásahy poznamenaly naši kulturní krajinu až do 18. století a v mnohých případech dodnes.

Po několika následujících staletích se nedostatky robotního a nevolnického systému projevovaly nespokojeností poddaných a malou efektivitou práce a vyvrcholily v 18. století selskými bouřemi. Roku 1775 předložil dvorní rada František Antonín Raab (1722-1783) císařovně Marii Terezii (1717-1780) návrh robotní abolice (abolitio – zrušení), tzv. aboličního (též: vyvazovacího) systému na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozdělení panské půdy, hospodářských budov a dobytka do dědičného pachtu (nájmu) poddaným. Ti byli povinni odvádět vrchnosti ročně peněžní (příp. naturální) dávky, stanovené podle výměry a zařazení do jedné ze čtyř nově stanovených bonitních tříd půdy. Odhad v obci

55/

prováděli inženýr, rychtář a konšelé. Roční dávky (tzv. ekvivalent) odpovídal průměru za 10 let. Vrchní vlastnictví (dominium directum) poskytovalo vrchnosti právo poddaného „odsadit z gruntu“ pro nedbalost či dluhy. Marie Terezie vybrala na zkoušku dva bývalé jezuitské statky v Žacléři a Žírci, které se podmínkami výrazně lišily. Poté byl roku 1776 Raab pověřen vedením abolice na dalších statcích, roku 1777 nařídila panovnice její rozšíření na komorní a bývalá jezuitská panství a doporučila ji i pro panství soukromá, 1778 byla nařízena též v městech královských a věnných (tj. královny), tedy na statcích pod vlivem panovníka a státu. Na základě terénních měření, prováděných už 24 inženýry, se prokázalo, že panstvem přiznávané výměry byly asi o polovinu menší nežli ve skutečnosti. Práce v Čechách a na Moravě vedli dvorští komisaři, roku 1779 byla ve Vídni zřízena komise pro finalizaci robotní abolice. Příslušné mapy se zaměřovaly v měřítku 1:2520 (1“=1°), byly založeny písemné operáty, tzv. geometrické tabely. Raabizace (reforma se tak nazývá podle jména autora) byla zastavena roku 1788, tedy před 320 roky. V největším rozmachu se na ní podílelo 5 komisařů a 90 inženýrů, o jejichž výchovu se zasloužil inženýr František Linhart Herget (1741-1800), profesor pražské stavovské inženýrské školy. Byla provedena na 94 panstvích v Čechách a 44 na Moravě, dalších 86 panství (54 + 32) zůstalo rozjednáno. Rozdělením velkostatků vzniklo v Čechách 128 a na Moravě asi 117 nových vesnic. Důvodem rozhodnutí císaře Josefa II. (1741-1790) o zastavení raabizace byly přípravy na novou daňovou úpravu, opřenou o zamýšlený jednotný pozemkový katastr, v dějinách známý jako Josefský katastr či III. berní rula. Patent o jeho vybudování nese datum 20. 4. 1785, zmíněný F. L. Herget se stal hlavním inženýrem.

František Skopalík

archiv autora textu

Základní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, kdy byl vydán patent o zrušení poddanství. Zemědělec se mohl stát svobodným majitelem dosud jím obdělávaných pozemků, ovšem mnohdy za cenu značných finančních potíží.

Z důvodů dědictví, stanovení věna a výměnku a také pro poměrně častou zadluženost rolníků docházelo k rozsáhlému dělení gruntů. Nemalý podíl měla též výstavba technických děl, zvláště železnic, silnic, regulace toků apod. Původní pozemková držba se tak za několik generací výrazně změnila. Charakteristický byl nevhodný tvar, nepřístupnost, rozptýlenost a rozdrobenost pozemků. V českých zemích bylo v roce 1849 přibližně 18 milionů parcel. (Poznámka: v roce 2008 je v KN evidováno 17,2 mil. parcel a téměř 5 milionů v tzv. zjednodušené evidenci.) Zemědělec v té době hospodařil v průměru na 29 pozemcích, někdy i v různých katastrech. To bylo jednou z hlavních překážek potřebného rozvoje zemědělství. V té době již byly v zahraničí i u nás definovány kroky pro zkvalitnění pozemkové držby. Byly jimi v našich podmínkách nejpotřebnější scelování půdy (komasace), dále zjednodušení tvaru hranic (arondace), zpřístupnění pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budování samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace) se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a dalších společných zařízení [3]. V roce 1849 první rakouský hospodářský kongres doporučil, aby rozvoj zemědělství byl podpořen scelováním pozemků. V roce 1855 byl vypracován návrh prvního říšského komasačního (scelovacího) zákona, který však nebyl realizován. Potřeba scelování pozemků byla stále naléhavější, a proto docházelo k dobrovolným akcím, které představují zajímavý občanský a technický přechod mezi státem řízenou raabizací a pozdějším – také státním - scelovacím zákonem. Jejich průkopníkem a propagátorem byl František Skopalík (1822-1891), který v rodných Záhlinicích na Hané navrhl a roku 1858 ukončil první scelování. Od této významné události tedy letos uplynulo 150 let. F. Skopalík (na obrázku, pozn. red.) byl samoukem se širokým rozhledem. Z podsedníka se roku 1851 stal čtvrtláníkem, roku 1856 začal promýšlet návrh komasace v katastru rodné obce, kde pozemkovými vlastníky bylo 12 podsedníků, 1 čtvrtláník, 16 půlláníků a 1 velkostatkář. Návrh na rozmístění pozemků projednal F. Skopalík s nejzkušenějšími zemědělci. Pozemky byly pro každou skupinu vlastníků rozděleny do 4 tratí podle některé ze 3 bonitních tříd půdy a podle vzdálenosti. Po schválení všemi zainteresovanými rolníky byl návrh zaslán vídeňskému ministerstvu vnitra, které jej přezkoumalo a roku 1858 vydalo schvalovací dekret. Projekt byl po valné hromadě na konci října, které pro dodržení principu nezaujatosti předsedal krajský rada Fichter, ihned realizován. Pozemky byly přiděleny novým vlastníkům losováním. Pro každou početnější výše uvedenou skupinu majitelů byly

56/

sestaveny losovací lístky, obsahující po jednom vhodně vybraném pozemku z každé ze 4 tratí. Potřebné práce např. na cestách a příkopech byly provedeny svépomocí, jen celkové náklady na vytyčení ve výši 94 zlatých a 27 krejcarů uhradila obec. Úspěch byl nesporný: velikost pozemků se zvětšila 5-9krát, průměrný počet parcel jednoho vlastníka (mimo velkostatek) klesl z 28 na 4, dopravní vzdálenost se snížila o 30-40 %, což vedlo k snížení rozptýlenosti, zlepšila se přímá přístupnost z cest. Další podrobnosti uvádí např. [4]. Pastviny a louky byly sceleny o dva roky později. Je nutno konstatovat, že F. Skopalík ve svém projektu prokázal nejen vynikající odborné, ale i organizační schopnosti a především také dar úspěšného jednání s úřady a se svými (jistě poněkud konzervativními a opatrnými) sousedy. Scelení pozemků umožnilo v obci uskutečnit další Skopalíkovu myšlenku, totiž zvětšení výměry orné půdy na úkor pastvin, opuštění úhorového hospodářství, zavedení osevních postupů a pěstování dalších plodin (především jeteloviny, vojtěšky a cukrovky). F. Skopalík je ovšem také právem považován za významného a zasloužilého spoluorganizátora a propagátora sadařství, včelařství, středního zemědělského odborného školství i cukrovarnického průmyslu a v neposlední řadě za publicistu. Vděční spoluobčané jej roku 1861 vybrali za starostu Záhlinic a zvolili poslancem moravského zemského sněmu. Starostou byl až do své smrti, stejně jako poslancem Říšské rady ve Vídni, do které byl zvolen roku 1879 za kroměřížsko-prostějovsko-přerovský volební okres. Jak dokládá i dobový obrázek, byl nositelem několika vyznamenání, např. papežského řádu sv. Silvestra. Příklad Záhlinic a zřejmě i osobnost jejich starosty byly silným podnětem pro dobrovolné scelování v dalších 31 moravských obcích; v jiných zemích habsburské monarchie k podobným akcím nedošlo, i když roku 1866 byl vydán říšský arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků. Bylo zřejmé, že řešením bude až zákon s použitím principu majority. Stalo se tak v roce 1883, kdy parlament ve Vídni po prostudování zkušeností z komasací v německých zemích a po několikerém přepracování schválil říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. Některá ustanovení odpovídala Skopalíkově řešení. V důsledku různé politické situace se v českých zemích další vývoj lišil. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu, 1887 pro Slezsko. Na jejich podkladě bylo v období 1890-1940 provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. Český zemský sněm z kompetenčních důvodů zamítl vládní předlohu zemského zákona a jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905.

Pozemkové úpravy jako samostatný vysokoškolský studijní obor zavedl prof. Josef Petřík (1866-1936), který v akademickém roce 1906/07 na České vysoké škole technické v Praze oddělil a osamostatnil ze svých přednášek geodézie problematiku agrárních operací s výklady o scelování pozemků [5]. Teprve v roce 1940 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy.

Další historie se pak odvíjela už na jiných teoretických, technických, politických i ekonomických základech. V současnosti se podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, § 1 odst. 2, pozemkovými úpravami ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., katedra pozemkových úprav ZF JU Literatura [1] Kolektiv: Encyklopedie antiky. Praha, Academia 1973. [2] Honl I., Procházka E.: Úvod do dějin zeměměřictví. Díl I – VII. Praha, ČVUT 1981-1991. [3] webové stránky pro heslo Pozemkové úpravy. [4] Švehla F.: Osobnosti pozemkových úprav. František Skopalík (1822-1891). Pozemkové úpravy 1995, č. 11, s. 20-21. [5]Hánek P.: Na okraj dvou výročí zemědělského vysokoškolského studia. Jihočeská univerzita 2007, č. 2, s. 61-63.

57/

Zápisky primatologa Z INDONÉSIE III. 26. 11. 2007 Pustil jsem se do sčítání opic kahau nosatých v pobřežních mangrovech. První s čím jsem začal bylo hledání nového asistenta. Moji předchozí asistenti byli zvyklí na práci v pralese a já teď potřebuji někoho, s kým můžu vyjet na moře. Toho byl před dvěma lety schopný jen Ulir, jenže i ten byl po měsíci pádlování na malé pramičce napůl mrtvý, což říkal ještě před tím, než ho nakonec dodělala malárie. Tentokrát jsem tedy hledal někoho z rybářských vesnic na pobřeží zálivu. Manželka jiného z mých bývalých asistentů, Nona, z jedné takové vesnice pocházela a protože Nono už má dobrou představu o tom, co práce se mnou obnáší, obrátil jsem se na něj. Touhle cestou jsem se nakonec dobral k Alimu. Je to vesničan v mém věku, a i když má už ženu a tři děti (jak se na Indonésana v mojem věku sluší), je ještě v plné síle, kterou bude v mangrovech potřebovat. Brzy se sice ukázalo, že oproti mým bývalým dvacetiletým asistentům se už Ali ve svých kristových letech mnoho nových věcí nenaučí (takže například sběr dat zůstane očividně na mně), ale zato se vyzná v lodích, hlavně v těch s motorem, což je pro změnu nová věc, které už se asi nenaučím já... Vlastně se docela dobře doplňujeme i v jiných věcech: já znám skoro všechny řeky v zálivu, Ali má známé mezi rybáři ve vesnicích; Ali ví, kde co koupit a nakolik lze srazit cenu, já pak tu cenu usmlouvám, případně srazím ještě o něco níž. Aliho hodně typická vlastnost je naprostá úslužnost, která mi na jedné straně skoro až leze na nervy, ale která je asi na druhé straně pro práci se mnou v mangrovech nutná – řekl bych, že mi Nono dohodil Aliho právě proto. Je to zkrátka člověk, který moc nepřemýšlí a dělá to, co se mu řekne. A moc při tom nenamluví, i když v tomhle směru ho plně zastane jeho čiperná žena Isa, která s námi prozatím také jezdí (i s dvěma ze tří dětí) a vaří nám. Isa tím tak trochu nahradila Nona v roli procvičovatele mojí indonésštiny, protože Ali sice taky jinak než indonésky neumí, ale z toho mála, co namluví, si toho moc neprocvičím. Jeden z prvních úkolů, který ode mě Ali dostal, bylo naučit mě pořádně pádlovat. Tady se zrovna jeho úslužnost ukázala být dost na obtíž. Tak jako před dvěma lety Ulir, ani Ali si nedovolí komentovat, že něco dělám špatně. Veškerá jeho pedagogická dovednost, pokud jde o pádlování, se omezila na to, že večer na můj dotaz odpověděl, že mi to jde líp než včera. Když už jsem tedy měl asistenta, byla další věc v pořadí sehnat loď. Z předloňska už jsem malou pramičku měl, jenže jsem udělal chybu, když jsem ji dal do opatrování jednomu z vesničanů.

Dle stavu dřeva ji vytáhnul z vodu akorát v den mého příjezdu aby ji vypucoval, jak to půjde nejvíc v marné naději, že snad hloupý zápaďan nepozná, že několik posledních měsíců ležela potopena pod vodou. Nezbylo mi, než si dát postavit jinou, o něco větší. I v tomhle jsem se nakonec obrátil na Nonovu rodinu a loďku jsem si dal stavět u jeho tchána. Jenže v Indonésii je jak se říká gumový (natahovací) čas a jak dny plynuly, loď nebyla a nebyla. Prozatím jsme si s Alim půjčovali jinou pramici, která ale nemá motor, takže jsme byli odkázáni výhradně na pádla a vlastní síly. Nějakou dobu to šlo, a trochu mi při tom aspoň zesílily ruce, ve kterých jsem za poslední dva roky téměř nedržel nástroj, který by se nedal koupit v kancelářských potřebách. Pak jsem ale jednou nechal Aliho, aby zpátky do vesnice pádloval sám, protože jsem chtěl zkusit dojít pěšky po vodovodních rourách. Ali se vrátil dlouho po mně, a to v dost zbědovaném stavu. Z toho jsme usoudili, že dál už to asi s touhle loďkou nepůjde a že celé věci prospěje, když se přestěhujeme do domu Nonova tchána, budeme zatím používat jeho motorovou loď a průběžně ho budeme k práci pobízet. Takže jsme se přesunuli z vesnice Sungai Wain do vesnice Kampung Baru, kde bydlíme doteď. Moje pramice měla stále podobu prken, položených vedle domu, takže jsme asi dobře udělali…

Z výzkumu v džungli

foto Petr Čolas

No a třetí věc, kterou bylo potřeba hned na začátku vyřešit, je najít vhodný způsob, jak kahau v zálivu sčítat. Chci nejdřív sečíst veškerou populaci, co tu žije, než si z ní pak vyberu jednu tlupu k detailnějšímu pozorování. Hledat kahau v mangrovech je mnohem snazší než hledat jiné opice, které žijí v blízkém deštném pralese. Kahau totiž mají zvyk přespávat téměř každou noc na břehu velkých řek, kde není těžké je najít. Některá spací místa se dají dokonce odhadnout už předem, protože jejich oblíbené spací a zároveň i potravní stromy, Soneratia, jsou většinou na spacích místech viditelně zdecimované, v různých stádiích počínaje částečným odlistěním a konče suchými mrtvými kmeny. Spočítat opice na spacích stromech je ale horší, než je jen najít, protože lidí se kahau přeci jen bojí, takže po našem příjezdu na

58/

stromech většinou dlouho nevydrží. Navíc na ně vylézají často až před soumrakem a slézají krátce po rozednění. Musíme tedy vstávat za tmy a řeky projíždíme dvakrát denně, brzy ráno a pozdě odpoledne. Zdá se ale, že na jeden malý říční systém nám stačí čtyři takové návštěvy (dva dny) k tomu, abychom došli k celkem dobrému odhadu počtu tlup a k celkovému součtu členů alespoň některých z nich. Říčních systémů tu máme zhruba třicet, takže před sebou máme ještě dva až tři měsíce práce se sčítáním opicí, než se v některém z nich nakonec usadíme. 10. 12. 2007 Na magistrátu Balikpapanu se pořádal workshop ohledně plánované stavby silnice a mostu přes Balipapanský záliv. Plán představuje v tuto chvíli největší hrozbu pro rezervaci Sungai Wain i pro pobřežní mangrovy. Kromě toho, že by rezervaci od mangrovů odřízla a část mangrovů by se musela vykácet, silnice by celou oblast zpřístupnila natolik, že by se už asi nepodařilo udržet pod kontrolou spoustu ilegálních aktivit, které se tu dějí. Už léta se táhnou diskuse o několika alternativních řešeních, jak by se mohla silnice lesu vyhnout. Poslední workshop uspořádala čtveřice konzultantů z Jakarty, kteří tu prováděli feasibility study několika možností a měli navrhnout tu optimální. Bylo předesláno, že tentokrát už se vybere definitivní varianta. Měl jsem z toho dost obavy. Konzultanty najal oblastní úřad sousedního distriktu Penajamu (Balikpapanský záliv patří dvěma distriktům, Balikpapanu a Penajamu, z čehož ten první je bohatý a zřejmě proto environmentálně poměrně citlivý, o tom druhém se to prohlásit nedá). A na workshop nedorazily některé strany, kterých se enviromentální dopad stavby silnice týká, jako je třeba úřad pro ekoturismus nebo správa rezervace Sungai Wain. Já jsem sice přizvaný také nebyl, ale přizval jsem se sám. Přišel jsem jako zástupce místní nevládní organizace STABIL, se kterou jsme před dvěma lety spolupracovali v dobe průzkumu pro EIA (Environmental Impact Assessment) plánované stavby silnice. Ve své prezentaci se konzultanti otázce vlivu na životní prostředí velmi pečlivě vyhýbali i přes to, že je moderátor diskuse celkem vytrvale vyzýval k tomu, aby se v tom směru vyjádřili. O to víc je pak asi překvapilo, jak nadšeně jsme všichni čtyři zástupci „druhé strany” (která je snad už ze zásady vždycky proti) jejich návrhy přijali, protože jejich navrhovaná alternativa je ve skutečnosti téměř shodná s tou, kterou už léta prosazují ochranáři. Šlo totiž o to, že se hlavní město distriktu Penajam cítilo stávající variantou silnice příliš odříznuté – už teď je to spíš vesnice než město a pokud by hlavní spojovací trasa vý-

chodního Kalimantanu měla vést o nějakých 20 km stranou, mohlo by to pro Penajam znamenat další úpadek. A tak očividně konzultantům uložili ekonomicky odůvodnit jako nejvhodnější takovou variantu, která povede přímo přes město. No a taková varianta by se rezervaci i mangrovům prakticky úplně vyhnula – o tom se ale konzultanti dozvěděli teprve až na workshopu. Samozřejmě to uvítali, protože na tak nákladný projekt (nejdelší most v Indonésii) je potřeba sehnat velkého mezinárodního investora a tam už (na rozdíl od dotací od indonéské vlády) hrají otázky vlivu na životní prostředí při rozhodování zásadní roli (...) Pokud se nakonec všichni shodneme, bude ještě další problém v tom, jak dohodu dvou distriktů předložit vládě provincie Východní Kalimantan, která provinční silnici plánuje. Každopádně ale už samotná dohoda dvou distriktů představuje zásadní krok dopředu. Zároveň pokračuje i moje sčítání kahau v zálivu. Už druhý týden s Alim a jeho ženou bydlíme ve vesnici Kampung Baru na odlehlém okraji Balikpapanu. Kahau máme nějakých pět minut cesty lodí odsud. Nakonec jsem si za 250 dolarů koupil motorovou loď, takže s dopravou už problémy nemáme. Kampung Baru působí dojmem rybářské vesnice, ale dneska tu už všichni pracují v loděnicích nebo jinde ve městě a rybaří se tu spíš už jen ze sportu. Mezi domky na kůlech nad vodou se chodí po dřevěných chodníčcích a bývalo by to mohlo být docela romantické místo, nebýt toho, že se vesničané chovají jak prasata a vesnice je jedno velké smradlavé smetiště. Všechno se vyhazuje z oken do moře, které odpadky odplaví a pak zase naplaví zpátky. Voda je pokryta olejovým povlakem a bahno se hemží mrchožravými kraby. Za odlivu vesničani považují vodu za čistou, a tak se v ní náruživě koupou mezi vlastními výkaly, igelitovými pytlíky, pet lahvemi a zdechlinami. Teprve nejvyšší odliv za úplňku přinesl opravdu čistou vodu, která některé dřevěné chodníky úplně zaplavila a dostala se i do několika domů (dřív to tak prý nebývalo a vesničani se odkazovali na globální oteplování). Každopádně několik dnů pobytu v Kampung Baru mi stačilo k rozhodnutí, že se k dlouhodobějšímu výzkumu budu chtít usadit někde hlouběji v zálivu. Tam se přesunujeme už zítra (už jen ve dvou s Alim, který po své ženě pře- bere kuchařské povinnosti), čeká nás několik odlehlejších říčních systémů s přespáváním v menších vesničkách nebo venku na lodi. Mgr. Stanislav Lhota, Ph.D., výzkumný pracovník Zoo Ústí nad Labem První dvě části zápisků z Indonésie byly zveřejněny v předchozích číslech 4/2007 a 1/2008.

59/

KNIHOVNIČKA

JIHOČESKÉ UNIVERZITY (9) Lukáš Novák, Petr Dvořák Úvod do logiky aristotelské tradice České učebnice logiky se vesměs snaží buď seznámit studenta systematicky se současným pojetím logiky, anebo vyložit historickým způsobem dějiny logiky, případně tyto cíle kombinují. Cíle této publikace jsou však odlišné: kniha nepojednává o aristotelské logice ani historicky, ani ze systematického hlediska moderního pojetí logiky, nýbrž snaží se vyložit aristotelskou logiku sice důsledně systematicky, ovšem tak, jak tato logika reflektovala sama sebe. Cílem autorů je představit aristotelskou logiku „zevnitř“: nikoliv jako překonanou historickou fázi vývoje, nýbrž jako svébytný propracovaný systém, který je vybudovaný na vlastních filosofických předpokladech a který tudíž nelze dobře pochopit, bude-li interpretován z hlediska předpokladů logiky moderní. Nejedná se tedy o historický výklad nějaké konkrétní historické formy logiky. Základní východisko představuje pojetí logiky vypracované v rámci tří velkých škol aristotelské tradice hlásících se k filosofickému realismu: tj. tomismu, scotismu a suarezianismu. Mnohé odlišnosti různých škol či jednotlivých myslitelů jsou však ponechány stranou, diskrepance vyhlazeny atd., tak, aby byl výklad co možná nejobecnější a zároveň koherentní a systematický. Do výsledku se tak nepochybně promítají i osobní stanoviska autorů k vykládaným problémům.

Mimo vlastní výklad aristotelské logiky jsou součástí publikace rovněž exkursy věnované porovnání způsobu řešení dané problematiky v aristotelské tradici a v moderní logice, a vzhledem k těsnému sepjetí aristotelské logiky s jejími filosofickými předpoklady zde čtenář nalezne i pasáže věnované filosofickému pozadí logické

problematiky. Ačkoliv je výklad pojat primárně teoreticky, přesto je konstruován se záměrem, aby se kniha mohla stát i učebnicí praktické argumentace v přirozeném jazyce, jemuž je aristotelské chápání logické formy tvrzení mnohem bližší než moderní způsoby formalizace. Součástí knihy jsou též četná schémata a diagramy, množství příkladů, úlohy na procvičení látky, a také podrobný rejstřík. Pro odlehčení slouží kresby Michaely Nové. Kniha je určena nejen studentům teologie a středověké filosofie, ale i zvídavým čtenářům z řad studentů moderní logiky a analytické filosofie, jimž nabízí možnost porovnání současného přístupu k logice s pojetím aristotelským, a vůbec každému, kdo chce zlepšit svoje logické dovednosti v rámci přirozeného jazyka. Ukázky z knihy

1.1.4 Moderní logika A. Počátky moderní logiky Zatímco v průběhu 18. a 19. století zájem filosofů o logiku trvale upadal, potřeba přesného nástroje pro analýzu pojmů a argumentů se stala palčivým problémem v rámci jiné vědy: a sice matematiky. To bylo důvodem toho, že nový impuls k obnově logiky jako vědy, který v 19. století zaznamenáváme, vycházel často od myslitelů, kteří měli k matematice blízko: buď byli sami matematiky, nebo alespoň v matematice spatřovali vzor jasnosti a přesnosti, kterého chtěli dosáhnout i v logice. Tento původ moderní logiky jí také vtiskl její specifickou tvářnost: hovoří se o moderní formální logice nebo též o logice matematické. Z prvních matematiků, kteří položili základy moderní logice, jak je nám běžná dnes, je třeba jmenovat především George Boolea (1815–1864) a Augusta De Morgana (1806–1871); klíčový význam však mělo především dílo Giuseppa Peana (1858–1932), Gottloba Fregeho (1848–1925) a Bertranda Russella (1872–1970). První dva zmínění byli především matematiky a převážně matematickými zájmy bylo z počátku inspirováno i jejich logické dílo – které Gottloba Fregeho přivedlo až k potřebě řešit zásadní filosofické problémy. Naproti tomu Bertrand Russell byl k matematice přiveden jako filosof bojující proti idealismu, skrze svůj zájem o přesnou pojmovou analýzu a formální zachycení argumentace. Jak Frege, tak Russell jsou pokládáni za „otce zakladatele“ anglosaské analytické filosofie, která je dnes jedním ze dvou hlavních filosofických proudů (chápemeli „kontinentální“ filosofii jako proud druhý). B. Kritika psychologismu Společným rysem myšlení obou zmíněných „zakladatelů“ moderní logiky je přesvědčení, že

60/

hlavní příčinou úpadkového stavu logiky je již zmíněný psychologismus, který vposledku degraduje logiku na úroveň empirické vědy o psychických procesech. (Zajímavé je, že tento odpor proti psychologismu v logice, který je charakteristický především pro Fregeho, nestojí pouze u kořenů analytické filosofie, nýbrž je jedním z východisek i pro myšlení Edmunda Husserla, otce „kontinentální“ tradice fenomenologické filosofie.) Řešení, které mělo logice navrátit objektivitu, Frege spatřuje ve specifické formě určitého „platonismu“: objektivitu logiky Frege opírá o předpoklad existence jakési ideální „třetí říše“ abstraktních „logických“ entit, které nejsou ani hmotnými věcmi, ani psychickými stavy, nýbrž právě čímsi třetím, existujícím objektivně a nezávisle jak na našem poznání, tak na prostoru a času. Tato Fregova myšlenka není originální; Frege zde přímo navazuje na pražského matematika a filosofa Bernarda Bolzana (1781–1848), myslitele ve své době prakticky neznámého, který v novověku jako první jasně odmítl jakoukoliv závislost logiky na psychologii. Bolzano striktně rozlišil mezi myšlenkovým procesem jako takovým a jeho obsahem, nebo spíše tím, co je tímto procesem uchopeno. To jsou podle Bolzana tzv. věty o sobě (Sätze an sich), neboli věčně a na našem myšlení nezávisle existující pravdy, které myšlením nevytváříme, nýbrž uchopujeme. Těmto Bolzanovým větám o sobě se velmi podobá to, co Frege označuje jako myšlenky (Gedanken). Myšlenky chápe Frege jako to, co míníme správně utvořenou oznamovací větou, tj. jako „smysl“ věty. Také podle Fregeho myšlenky pouze uchopujeme – neboť myšlenky existují zcela nezávisle právě v oné zmíněné abstraktní „třetí říši“. Logické vztahy mezi těmito „myšlenkami“ se tak stávají radikálně nezávislými na lidské psychice, čímž je právě podle Fregeho zajištěna kýžená objektivita logiky. C. Obrat k jazyku Fregemu se připisuje autorství i dalšího z charakteristických rysů moderní logiky, a sice tzv. obratu k jazyku. Jestliže totiž Frege v závislosti na Bolzanovi pojal obsahy myšlení jako na myšlení zcela nezávislé, pak naprosto není důvod, aby se logika zabývala myšlením jako svojí „látkou“ (materiálním předmětem). Právě naopak – máli být logika objektivní vědou, pak nemůže být založena na zkoumání něčeho tak obskurního a nepostižitelného, jako je lidské myšlení – jinak skončí v bažinách psychologismu, což se ostatně také stalo. Jakým způsobem tedy můžeme zkoumat objektivní logické zákonitosti, vládnoucí v oné ideální „třetí říši“? Frege je přesvědčen, že jedině zkoumáním jazyka, přesněji řečeno jazyka z hlediska jeho sémantiky, z hlediska toho, co jazykové výrazy vyjadřují. Vždyť fregovské

myšlenky, jak už bylo řečeno, jsou nám přístupné právě jako smysly vět. Jazyk je na rozdíl od subjektivního myšlení přinejmenším intersubjektivní, je veřejným majetkem nás všech a nám všem je také bezprostředně dostupný, a tudíž v očích moderních logiků představuje ideální východisko, na němž lze objektivitu logiky založit. Obrat k jazyku se ovšem v moderní logice projevuje velmi různými způsoby. Na jedné straně existují myslitelé „platónské“ orientace, kteří jej vůbec nepřijímají a chápou logiku jako vědu zabývající se přímo logickými předměty a vztahy existujícími objektivně a na myšlení i jazyku nezávisle. Jiní, nominalisticky orientovaní autoři naproti tomu fregovskou abstraktní říši smyslu jazyka odmítají, chápou rovinu smyslu jako ontologicky zcela závislou na jazyku a někdy se ji pokoušejí různými způsoby redukovat na jiné, méně „abstraktní“ kategorie (např. pozdní Wittgenstein redukuje význam výrazu jednoduše na způsob jeho užití). D. Formalizace Výše bylo řečeno, že jedním z důvodů, proč se moderní logikové zaměřili na jazyk namísto myšlení, je jeho víceméně objektivní, nebo alespoň intersubjektivní danost, která umožňuje objektivně zachycovat logické vztahy a zákonitosti. Současně si však myslitelé jako Frege či Russell záhy uvědomili, že pokud jde o jazyk přirozený, je tato jeho schopnost poznamenána značnou nedokonalostí: nejen že význam výrazů přirozeného jazyka je často vágní, nedostatečně definovaný, ale zdá se dokonce, že vnější forma vyjádření v přirozeném jazyce skutečnou strukturu a povahu toho, co se jazykem vyjadřuje, často zcela zastírá, takže používání přirozeného jazyka je nebezpečným zdrojem konfúzí a omylů. Zejména Bertrand Russell se proslavil svým přesvědčením, že gramatická forma tvrzení v přirozeném jazyce velmi často neodpovídá jeho „hloubkové“ logické formě, která je takto zakryta, a musí být získána logickou analýzou. Ludwig Wittgenstein (1889–1951), po určitou dobu Russellův žák a přítel a jedna z nejvlivnějších postav analytické filosofie, pak dokonce říká, že „nedůvěra k přirozenému jazyku je prvním předpokladem filosofování“; tuto tezi pak ještě radikalizuje, když říká, že filosofování spočívá v odhalování filosofických problémů jakožto pseudoproblémů, generovaných chybným užíváním jazyka. Tento pohled na filosofii poté převzali logičtí pozitivisté sdružení v tzv. Vídeňském kroužku. Máme-li tudíž získat jazyk, který by byl schopen vyjádřit přesně a nezavádějícím způsobem filosofickou či matematickou argumentaci, je třeba sestrojit si jazyk umělý, a to takový, aby v něm pomocí jeho gramatické formy bylo možné vyjád-

61/

řit co nejvýstižněji logickou formu tvrzení. Takové jazyky, speciálně uzpůsobené (svým přesně definovaným slovníkem, syntaxí a sémantikou) k zachycování logických forem tvrzení a ke konstrukci formálních deduktivních systémů, nazýváme jazyky formálními; překlad tvrzení do formálního jazyka se nazývá formalizace. První takovýto moderní formální jazyk sestrojil Gottlob Frege, který jej nazval „pojmovým písmem“. Z tohoto Fregeho formálního jazyka vychází klasický jazyk moderní výrokové a predikátové logiky i drtivá většina ostatních současných formálních jazyků. Co je to však logická forma tvrzení a jak poznáme, že jsme ji analyzovali správně? Na tyto otázky samotní moderní logikové hledají odpověď poměrně těžko. V moderní logice se logická forma chápe jako jakýsi strukturovaný odraz prav-

E. Hodnocení a další vývoj Období moderní logiky představuje oproti předchozím érám především nesrovnatelný pokrok co do síly a přesnosti technických prostředků pro formalizaci argumentů, tvrzení a v některých systémech i pro analýzu pojmů. Bez tohoto pokroku v logice by nebyla myslitelná moderní matematika ani vznik oborů jako informatika a kybernetika, umožňujících praktické aplikace v oblasti mikroelektroniky a výpočetní techniky. Na druhou stranu, některé aspekty moderní logiky se jeví jako poněkud problematické z filosofického hlediska.

divostních podmínek daného tvrzení (tj. souboru nutných a v úhrnu dostatečných podmínek toho, aby tvrzení bylo pravdivé), přičemž tato struktura je tvořena tzv. logickými konstantami, mezi něž patří např. výrokové spojky či kvantifikátory. Avšak v odpovědi na otázku, jak to které konkrétní tvrzení správně formalizovat (tj. vystihnout jeho logickou formu), dochází k častým sporům, a rozhodující váhu nemají často důvody věcné, ale pragmatické: přijata je taková formalizace, se níž se co nejlépe „pracuje“ a která nám umožní co nejlépe zachytit ty formální rysy tvrzení, které jsou pro nás v dané souvislosti podstatné.

Některé důvody tohoto faktu již byly zmíněny. Moderní logika vznikala původně pro potřeby matematiky, a praktické potřeby matematiky, a nikoliv věcné filosofické ohledy proto hrály rozhodující roli při utváření jejího charakteru. Z pohledu klasické metafyzické tradice se tak často může zdát, že moderní logik rozhoduje o závažných filosofických problémech, aniž by si to vůbec uvědomil. Další otázkou je, zda reakce proti psychologismu, která se v moderní logice projevila, nebyla přece jen poněkud přehnaná: zdá se, že moderní logikové namnoze nedokázali rozlišit mezi psychologismem ve smyslu redukce objektivních logických zákonitostí na zákonitosti subjektivně-psychologické, a psychologismem jakožto míněním, že se logické zákonitosti projevují a realizují v lidském myšlení (přesto však zůstávají objektivně platné). Spolu s (oprávněným) odmítnutím psychologismu v prvním smyslu tak zavrhli i spojitost logiky s myšlením vůbec. Tím pak byla dána jednostranná orientace moderní logiky na jazyk, která má často formu skutečného redukcionismu. A přitom přece není vůbec zřejmé, že objektivita a na myšlení nezávislá platnost logických zákonitostí vyžaduje také na myšlení nezávislou existenci entit, jichž se tyto zákonitosti týkají. Není zřejmé, proč by měl být vztah vyplývání méně objektivní díky tomu, že nastává mezi entitami existujícími pouze díky aktivitě našeho myšlení (soudy v aristotelském smyslu), a nikoliv mezi fregovskými myšlenkami, existujícími o sobě nezávisle na tom, zda je někdo uchopuje či nikoliv.

Jak se zdá, toto pragmatické hledisko hrálo roli také u zrodu dnes standardní formalizace subjektpredikátového výroku prostřednictvím pojmu funkce (spjaté nerozlučně s pojmem proměnné) převzatého z matematiky. Původcem této myšlenky je Gottlob Frege; jeho ideu „funkční“ analýzy predikativního výroku poté převzal a upravil Russell, díky němuž se chápání predikace jako aplikace funkce (predikátu) na argument (subjekt), vedoucí k pravdivostní hodnotě, stalo v moderní logice standardem a zcela vytlačilo předchozí aristotelské chápání predikace.

S tím souvisí filosofické klima vůbec, v němž se moderní logika zrodila. Jiří Fuchs výstižně charakterizoval tuto situaci jako „rozpojení nástroje a předmětu“ filosofie: ke konci vývoje novověké filosofie se totiž (především v souvislosti s filosofickým dílem Immanuela Kanta) stále silněji prosazovalo přesvědčení, že logika jako nástroj není způsobilá pro řešení těch nejzávažnějších filosofických problémů, jako jsou „existenciální“ otázky po smyslu lidského života, po nejhlubší povaze reality, po existenci Boží apod., situované tradičně do oblasti filosofické disciplíny metafy-

62/

ziky. Na toto přesvědčení pak reagovaly odlišně tradice filosofie kontinentální na jedné straně, na druhé pak filosofie analytické, spojené těsně s moderní logikou. Kontinentální tradice se rozhodla zachovat předmět a zavrhla nástroj (logiku); výsledkem jsou pokusy řešit metafyzické problémy jinými než logickými prostředky, jak můžeme pozorovat např. v díle existencialistů či fenomenologů jako byl např. Martin Heidegger (1889–1976). Opačnou cestu si pak zvolila filosofie analytická, charakteristická především, ale nikoliv výlučně pro anglosaské prostředí: odmítla totiž zavrhnout logiku jako nástroj vědeckého poznání a raději se smířila s tím, že metafyzické problémy zůstanou (domněle) neřešitelné. Tento postoj prvních analytických filosofů někdy (jako především v případě tzv. logického pozitivismu Vídeňského kroužku) přerůstal ve skutečný antimetafyzický afekt, který moderní logiku i analytické filosofy, kteří ji používali, zatížil zbytečnými předsudky ohledně možností a dosahu racionálních metod poznání. Zdá se však, že v konečném důsledku se volba analytických filosofů (raději opustit předmět než nástroj) ukázala jako prozíravější: netrvalo totiž ani celé století a důsledné používání nástroje přivedlo analytické filosofy k předmětu zpět: redukcionistické přístupy první poloviny 20. století se ukázaly jako neudržitelné a potřeba vrátit se k řešení metafyzické problematiky jako nevyhnutelná. V moderní logické sémantice se někteří myslitelé opět začínají vracet k „psychologickým“ pojmům pro vysvětlení významu a rovněž negativní vztah k přirozenému jazyku (a tím i k přirozenému způsobu myšlení) byl dávno opuštěn – logická analýza přirozeného jazyka (zkoumání „logiky přirozeného jazyka“) patří přibližně od 50. let 20. století mezi nejvýznamnější oblasti zájmu analytických filosofů (zmiňme z nich alespoň Brity P. F. Strawsona, který stál rovněž u kořenů obnovy zájmu o metafyziku v rámci analytické filosofie, a J. L. Austina). Mnozí analytičtí filosofové si dokonce začínají uvědomovat svoji spřízněnost co do zájmu a metody se starými scholastiky a začínají se zajímat o způsob, jakým tito myslitelé řešili v podstatě tytéž filosofické problémy. Moderní logika se tak alespoň v některých proudech současné analytické filosofie (hovoří se o tzv. „analytické metafyzice“) vrátila k účelu, kterému kdysi po celá staletí v rámci aristotelskoscholastické tradice především sloužila: a sice k nalézání pravdivých a odůvodněných odpovědí na poslední otázky po povaze světa a smyslu lidské existence.

2.5.4 Analogické pojmy Doposud jsme hovořili pouze o analogických výrazech nebo o analogickém užití výrazu

a ukázali jsme si, že za standardních podmínek je analogie vždy buď případem jednoznačnosti, nebo případem mnohoznačnosti. Někteří autoři a školy vrcholné a pozdní scholastiky (Jindřich z Gentu, Tomáš Akvinský) se pokusili koncipovat analogii jako skutečný střední člen mezi jednoznačností a mnohoznačností, od obou těchto extrémů odlišný.

Podstata většiny těchto teorií spočívá v tom, že vedle analogických výrazů jsou zavedeny navíc i analogické pojmy. Za pravé analogické výrazy jsou pak považovány pouze výrazy spojené s takovými analogickými pojmy. Rozdíl mezi běžným jednoznačným pojmem a pojmem analogickým spočívá podle těchto teorií v tom, že: • jednoznačný pojem se o všech svých předmětech vypovídá celým svým obsahem, • analogický pojem se vypovídá pokaždé pouze částí svého obsahu. O analogickém výrazu pak lze právem říci, že má v různých případech význam částečně tentýž, částečně však různý (neboť pokaždé se vypovídá poněkud jiná část jeho obsahu) a v tom právě spočívá ona střední pozice mezi jednoznačností (zcela týž pojem) a mnohoznačností (zcela různé pojmy). Za analogické byly pokládány především pojmy transcendentální, a dále jiné základní metafyzické pojmy jako např. vztah, potence a akt, atd. I povaha analogického pojmu byla vysvětlována prostřednictvím výše vyložených typů analogie: buď jako analogie atribuce (tak starší tomisté, Suárez), nebo jako analogie proporcionality (pozdější tomisté v závislosti na Kajetánovi), anebo jako kombinace obojího (Silvestr z Ferrary, konečné stadium vývoje tomistické nauky). Zásadním odpůrcem analogických pojmů byl naopak Jan Duns Scotus a scotisté. Při uplatnění analogie atribuce však musel být přijat předpoklad, že příslušná forma, kterou výraz vyjadřuje, se nenachází pouze v primárním analo-

63/

gátu, nýbrž i v sekundárních analogátech – ovšem v jakémsi umenšeném, odvozeném smyslu. Kdyby tomu totiž tak nebylo, nemohl by existovat jeden a tentýž pojem pro primární i sekundární analogát. • Takový typ analogie atribuce, kdy se označená forma nachází nejen v primárním, ale i v sekundárním analogátu, se nazývá analogie vnitřní atribuce. • V opačném případě se jedná o analogii vnější atribuce, která je případem mnohoznačnosti. Příkladem analogie vnitřní atribuce má podle jejích obhájců být analogický pojem jsoucna, který se vypovídá o tom, co má bytí – bytí zde tudíž funguje jako jakási forma, na jejímž základě se pojem o předmětech vypovídá. Jsoucno se v rámci této teorie vypovídá o Bohu jako o primárním analogátu, o stvořených věcech jako o sekundárních analogátech. Přesto se však bytí nachází jak v Bohu, tak ve stvořených věcech – ve stvořených věcech však pouze odvozeně, skrze participaci na Božím bytí, zatímco Bůh je sám svým bytím. Proto se pojem jsoucna vypovídá o Bohu primárně, o stvořených jsoucnech pak sekundárně, podle analogie atribuce.

Při uplatnění analogie proporcionality bylo naopak nutné zamezit kolapsu analogie do jednoznačnosti. Toho se dosáhlo přijetím předpokladu, že analogické pojmy není možné dokonale abstrahovat od odlišností jednotlivých kontextů. Tím se dostáváme ke klíčové specifické vlastnosti analogických pojmů: podle uvedených teorií se jedná o pojmy nedokonale abstrahované od různých diferencí – odlišností jednotlivých předmětů, o nichž se vypovídají. Tato nedokonalost abstrakce je pak důvodem, proč se analogické pojmy nemohou vypovídat celým svým obsahem, ale pouze jeho částí – totiž tou „správnou“, která se „hodí“ na příslušný případ. Blíže povahu této nedokonalé abstrakce objasníme níže. Příčina této nemožnosti dokonalé abstrakce je v rámci této spatřována v tom, že onen shodný vztah či poměr, na jehož základě se pojem vypovídá, je bytostně totožný s každým jednotlivým nositelem tohoto vztahu (předmětem, o kterém se analogický pojem vypovídá). Rozlišujeme: • vztah kategoriální, tj. od svého nositele reálně odlišný akcident z kategorie vztahu

• vztah transcendentální, tj. vztah reálně totožný s esencí vztahující se věci. Jako příklady kategoriálního vztahu se uvádí vztah podobnosti nebo kauzální vztahy (např. účinku k příčině). Transcendentálním vztahem je například vztah substance k akcidentu, nebo obecně vztah jakékoliv látky nebo potence k příslušnému aktu nebo formě: potence se sama sebou vztahuje k aktu, ona sama vlastně je vztahem k aktu, spíše než bychom řekli, že vztah má.

Právě proto, že mezi transcendentálním vztahem a jeho nositelem není dostatečně silná distinkce (odlišenost), která by dokonalou abstrakci dovolovala, je shoda v transcendentálním vztahu pokládána za věcný základ nikoliv jednoznačného, nýbrž analogického pojmu. Transcendentální vztah je podle této nauky natolik spjat se svým nositelem, že jej od jeho nositele nikdy nelze dokonale odlišit, a to ani pomyslné úrovni pomocí abstrakce. • Analogie založená na shodě v transcendentálním vztahu (který se nachází ve všech analogátech) se nazývá analogie vlastní proporcionality. • Analogie nevlastní proporcionality neboli metafora se naproti tomu zakládá pouze na podobnosti, nikoliv dokonalé shodě vztahů, a jedná se tudíž o případ mnohoznačnosti. Na dokonalé shodě v kategoriálním vztahu se pak nezakládá žádná analogie, nýbrž jednoznačnost, neboť reálná odlišnost kategoriálního vztahu dovoluje provést dokonalou abstrakci. Příkladem uplatnění analogie proporcionality může být opět pojem jsoucna, který se podle této teorie vypovídá na základě shodného vztahu, které má každé jsoucno ke svému bytí. Tento vztah není žádným vnějším akcidentem jsoucna, nýbrž patří k bytostné povaze jsoucna, každé jsoucno se vztahuje ke svému bytí přímo svojí vlastní esencí – jedná se tedy o vztah transcendentální. Protože mezi vztahem esence každého jsoucna k jeho bytí není dostatečně velká distinkce, která by umožňovala tento vztah dokonale abstrahovat, není pojem jsoucna jednoznačný, nýbrž analogický analogií proporcionality. Lukáš Novák, Petr Dvořák: Úvod do logiky aristotelské tradice. Opuscula 5. Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2007, 217 s., ISBN 978-80-7040-959-6.

64/