Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav klasických studií
Bakalářská diplomová práce
2010
Nikoleta Spalasová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura
Nikoleta Spalasová
Akritovské písně Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Markéta Kulhánková, Ph.D.
2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………...
Zde bych ráda poděkovala vedoucí práce, Mgr. et Mgr. Markétě Kulhánkové Ph.D., za odborné vedení a cenné rady.
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................... 6
2
Lidové písně ....................................................................................................................... 7
3
2.1
Problematika klasifikace lidových písní .................................................................... 8
2.2
Klasifikace lidových písní podle N. Politise a jejich motivické okruhy .................... 8
Akritovské písně ............................................................................................................... 10 3.1
4
Hlavní postavy akritovských písní ........................................................................... 12
3.1.1
Digenis Akritas ................................................................................................. 12
3.1.2
Další hlavní postavy akritovských písní........................................................... 13
Epos Digenis Akritis a úvod do jeho problematiky ......................................................... 15 4.1
5
Tematické okruhy akritovských písní .............................................................................. 19 5.1
Únosy žen ................................................................................................................. 19
5.2
Boje akritovských hrdinů ......................................................................................... 21
5.2.1
Boj s nepřítelem ............................................................................................... 21
5.2.2
Boj s nestvůrami a divou zvěří ......................................................................... 23
5.2.3
Boj s Charosem ................................................................................................ 24
5.3
6
Vztah eposu k akritovským písním .......................................................................... 17
Smrt Digenise ........................................................................................................... 27
5.3.1
Smrt Digenise v akritovských písních .............................................................. 27
5.3.2
Smrt Digenise v eposu...................................................................................... 31
Dílčí motivy v akritovských písních ................................................................................ 39 6.1
Motiv ptáků .............................................................................................................. 39
6.2
Motiv koní ................................................................................................................ 42
7
Závěr................................................................................................................................. 46
8
Resumé (Περίληψη) ......................................................................................................... 47
9
Seznam použité literatury ................................................................................................. 48
1
Úvod Tato diplomová práce se zabývá písněmi akritovského cyklu, ve kterých jsou
oslavovány legendární hrdinské činy strážců hranic neboli akritů. Mým hlavním cílem bude představit nejvýznamnější tematické okruhy písní a dílčí motivy, a tak text doplňuji množstvím ukázek, jak z písní, tak i z příbuzného byzantského eposu o Digenisovi Akritovi. Úvodní kapitolu věnuji obecné charakteristice řeckých lidových písní. Nejprve nastíním problematiku jejich klasifikace a zmíním tři dominující druhy rozdělení. Podrobněji se budu věnovat klasifikaci podle N. Politise, který lidové písně dělí na třináct zvláštních kategorií, a zaměřím se na jejich motivické okruhy. V následující části se budu věnovat písním akritovským, a to zejména jejich charakteristickým znakům, místu jejich vzniku a době, kdy se tyto písně zrodily. Dále se budu zabývat hlavními postavami těchto písní, a to především Digenisem Akritou, který je zároveň i protagonistou středověkého eposu o Digenisovi Akritovi. V další kapitole uvedu do problematiky eposu Digenis Akritis, zmíním se o dochovaných rukopisech eposu a četných nejasnostech spojených s jeho vznikem a původní podobou. V závěru tohoto oddílu se zabývám otázkou vztahu eposu k akritovským písním a zároveň poskytnu krátký exkurz do problematiky těchto písní. Čtvrtou nejobsáhlejší kapitolu věnuji třem významným tematickým okruhům akritovských písní, a to únosům žen, bojům akritovských hrdinů a smrti Digenise, které doplňuji ukázkami z písní a z escorialského rukopisu eposu Digenis Akritis. V poslední kapitole o smrti Digenise uvedu pro srovnání s escorialským rukopisem i ukázky z rukopisu grottaferratského. V závěru se zaměřím na dva důležité dílčí motivy objevující se v akritovských písních, a to na motiv ptáků a koní. Ukázky z písní uvádím v monotonickém systému nezávisle na úzu jednotlivých edic.
6
2
Lidové písně V novořecké poezii představuje řecká lidová píseň (δημοτικό τραγούδι 1) mimořádně
bohatý a důležitý literární žánr s nejdelší tradicí. Některé druhy lidových písní patří k nejstarším památkám novořecké literatury. Lidové písně jsou veršované texty (epické nebo lyrické), které složili neznámí lidoví básníci, sami nebo ve spolupráci, doplněné o tradiční prvky. 2 Jsou výrazovým prostředkem venkovského obyvatelstva, skrze který je vyjádřena jeho estetika, životní styl a světový názor. Představují syntézu tří tradičních prvků: lidové poezie, hudby a tance. Doba vzniku řecké lidové písně je stále velkou otázkou. Existují druhy písní, u kterých se doba a místo vzniku dají bezpečně určit. Ale jsou i takové, u kterých nám jejich tematické prostředí a změny vzniklé za dlouhé tradice datování neumožňují. 3 Dlouholetým nepřetržitým utvářením tohoto literárního druhu dosáhly lidové písně vysoké umělecké hodnoty. Některé z nich samy o sobě mohou obstát jako velmi kvalitní básnické texty. 4 Díky tomu lidová píseň představuje nejpůvodnější zdroj novořecké lyriky. Lidová píseň je kulturní vyjádření národa, které vykazuje nejmenší přítomnost cizích vlivů, a proto se považuje za nejautentičtější projev řecké lidové kultury. 5 Ve více než tisícileté tradici lidových písní můžeme pozorovat formování novořecké lidové kultury z kultury byzantské. Lidová píseň se vyznačuje velkou rozmanitostí veršů, mezi kterými dominuje patnáctislabičný jamb, který je zároveň považován za „národní“ verš novořecké poezie. Ve 12. století jej byzantští spisovatelé nazvali „politický verš“ (πολιτικός στίχος), a tento název se používá dodnes.
1
V řecké básnické tradici lidová poezie obsahuje dvě základní skupiny písní, které se od sebe velmi odlišují. První skupinu představují písně, které specifičtěji nazýváme δημοτικά τραγούδια. Jsou vyjádřením venkovského lidu, hlavně zemědělců a chovatelů dobytka, a navazují na více než tisíciletou tradici. Druhou skupinu představují písně, které známe pod pojmy λαϊκά nebo ρεμπέτικα. Jsou to písně městských čtvrtí, které popisují život určité okrajové třídy společnosti, proletariát velkých měst. Ve své práci se budu věnovat pouze lidovým písním z první skupiny. ΚAΨΩΜΕΝΟΣ, Ερατοσθένης Γ. Δημοτικό τραγούδι. Μια διαφορετική προσέγγιση. Αθήνα 1999, s. 17-18. 2 ΛΟΥΚΑΤΟΣ, Δημήτριος Σ. Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία. Αθήνα 1992, s. 93. 3 ΚAΨΩΜΕΝΟΣ, E. Γ. Δημοτικό τραγούδι, s. 27. 4 ΙΩΑΝΝΟΥ, Γιώργος. Τα δημοτικά μας τραγούδια. Αθήνα 1977, s. 11. 5 ΚAΨΩΜΕΝΟΣ, Ε. Γ. Δημοτικό τραγούδι, s. 18.
7
2.1 Problematika klasifikace lidových písní Klasifikaci lidových písní komplikuje nejednotná terminologie. Sami Řekové za dlouhá staletí používali různé názvy k charakterizaci druhů a kategorií písní. Lidová tradice obvykle písně dělí podle okolností, při kterých se zpívají, na společenské, o cestách, k tanci. 6 Badatelé a vydavatelé lidových písní nepoužívají jednoznačně stanovená kritéria pro jejich klasifikaci. Někdy rozdělují písně na základě lidové klasifikace, někdy na základě společenských událostí, které písně doprovázejí (svatební, žalozpěvy, ukolébavky), a jindy zas na základě tematickém (historické, kleftské, akritovské). 7 Dominující klasifikace v tomto okruhu se vztahují k textům písní, nezávisle na melodii, a jsou tři: 1) Klasifikace podle N. Politise 8 2) Klasifikace podle S. Kyriakidise, který rozděluje písně na základě způsobu básnického zpracování na tři kategorie: básně, výpravné básně, dramatická představení. 9 3) Klasifikace podle D. Lukatose, který rozděluje písně na následující kategorie: epické, lyrické, rodinné, náboženské, sezónní, společenské, poučné, dětské. 10 Další druhy klasifikací by se mohly zakládat na analýze stavby písně, textu a melodie a rytmu písně. 11 Jelikož lidová píseň představuje syntézu mnoha prvků, spadá do mnoha vědních oborů, jako je literatura, folkloristika, sociální antropologie a muzikologie.
2.2 Klasifikace lidových písní podle N. Politise a jejich motivické okruhy Nikolaos Poltis, zakladatel řecké folkloristiky, jako první shromáždil, vědecky utřídil a vydal lidové písně. Ve své sbírce Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, je dělí na základě smíšeném (tematickém a funkčním) na následující kategorie písní: 12
ΚAΨΩΜΕΝΟΣ, Ε. Γ. Δημοτικό τραγούδι, s. 21. Ibid., s. 22. 8 O tomto typu klasifikace se zmiňuji v následující kapitole. 9 ΚΥΡΙΑΚΊΔΗΣ, Στίλπων Π. Ελληνική λαογραφία, μέρος Α΄, Αθήνα 1965 (2η έκδ.). 10 ΛΟΥΚΑΤΟΣ, Δ. Σ. Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία, s. 94. 11 ΚAΨΩΜΕΝΟΣ, Ε. Γ. Δημοτικό τραγούδι, s. 26. 12 ΠΟΛΙΤΗΣ, Ν. Γ. Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού. Αθήνα 1925 (2η έκδ.). 6 7
8
1) Historické: vztahují se k válečným nebo jiným časově vymezeným událostem historického významu. Historické písně, které se zachovaly, pokrývají období od 12. do 20. století. 2) Kleftské: popisují život a válečné aktivity jedné konkrétní společenské skupiny, kleftů a zajatců z období turecké nadvlády a vztahují se k určitému historickému období, 18. a počátkům 19. století. 3) Akritovské (těm se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole) 4) Balady: písně epicko-lyrického a dramatického charakteru s pestrou tematikou (mytologickou, pohádkářskou, erotickou). 5) Milostné: lyrické písně s tématy krásy, milostné vášně, lásky a milostných dialogů. 6) Svatební: písně a dvojverší s blahopřejným, oslavným nebo milostným obsahem, doprovázející různé fáze tradičního sňatku. 7) Ukolébavky: improvizované písně na základě tradičních motivů, které skládají matky při uspávání dítěte. 8) Koledy: písně zpívané dětmi při různých svátečních příležitostech. 9) O odchodu do ciziny: truchlivé písně vyjadřující zármutek z odloučení, samotu a nostalgii odloučeného a jeho lásku k rodnému kraji. 10) Žalozpěvy: truchlivé improvizované písně na základě tradičních motivů, které zpívají ženy nad zemřelým. K jejich hlavním tématům patří ocenění ctností zemřelého, zármutek pozůstalých nad jeho ztrátou, vyobrazení chmurného života v podsvětí ve srovnání s radostným životem na zemi. 11) O podsvětí a Charosovi: tradiční alegorie na podsvětí spočívající v personifikaci smrti. Pocházejí ze středověku a jsou spojovány s akritovskou poezií. 12) Poučné: písně a dvojverší s didaktickým a poučným charakterem, obsahující lidovou moudrost a životní zkušenosti a zároveň pravidla společenského chování. 13) Pracovní: doprovázejí pracovní činnost. 14) Satirické: z části improvizované písně s žertovným a škádlivým charakterem. Zastávají důležité místo v lidové zábavě.
9
3
Akritovské písně Akritovská poezie se zrodila a rozvíjela za specifických podmínek v oblasti
východních hranic Byzantské říše v Malé Asii v období od 8. do 11. století. Hlavním zdrojem inspirace byly neustálé boje mezi byzantským a muslimským obyvatelstvem. Potřeba zamezit nepřetržitým nájezdům Arabů do vnitrozemí Malé Asie a eliminovat neustálé střety s nimi měla za důsledek vytvoření vojenské obrany hranic (άκρες) říše. Tito strážci dostali název „akrité“ (ακρίτες), jelikož jejich úkolem bylo právě střežit hranice říše. Akritům byly ze strany státu přenechány pozemky, které mohli obdělávat, a zároveň byli osvobozeni od daní. Tito zemědělci však byli zároveň zásobováni zbraněmi, byli vycvičeni a museli být kdykoliv v případě konfliktu připraveni čelit nepříteli. Jejich úhlavními nepřáteli byli různí nájezdníci, a to zejména Saracéni (muslimští Arabové) a apelaté (potulní zbojníci na území Byzantské říše, kteří nerespektovali zákony a neuznávali nadvládu feudálů). 13 Akrité se i po dobu příměří zdokonalovali ve vojenských dovednostech. V rámci tohoto výcviku pořádali různé bojové soutěže, při nichž měli příležitost projevit svou statečnost. Vyznačovali se také mimořádnými schopnostmi v jízdě na koni, ve střelbě a lovu. Mezi sebou měli velmi zdatné vůdce, kterým byli ostatní akrité podřízeni a zcela oddáni. Dalšími skutky, kterými akrité prosluli, byl únos cizích žen, ale i záchrana svých vlastních, které jim unesl někdo jiný. Také dokázali zkrotit divou zvěř a různé příšery. Tyto činy byly následně opěvovány při sympoziích a jiných společenských událostech. V 11. století se skupiny akritů rozpadly. 14 Roztrousily se po Egejských ostrovech a Kypru a nejspíš se dostaly i do pevninského Řecka. Tam byla tradice akritovských písní dále živá až do doby, kdy je později nahradily písně kleftské. Akritovské písně 15 oslavují hrdinského ducha a statečné činy akritů. V písních jsou jim připisovány nadpřirozené schopnosti, díky kterým se okolo akritů vytvořila řada mýtů a legend. Podle Nikolaose Politise se akritovské písně inspirují starověkými mýty a v postavě
ΔΗΜΗΤΡΑΚΟΠΟΥΛΟΣ, Σοφοκλής Γ. Ιστορία και δημοτικό τραγούδι. Αθήνα 1989, s. 10. Důvodem jejich zániku bylo odebrání platů a výhod byzantským císařem Konstantinem IX. Monomachem (vládl od r. 1042 do r. 1055). 15 Termín „akritovské“ (ακριτικά) přiřadili badatelé těm písním, jejichž témata se vztahují k akritům. Tento básnický cyklus poprvé definoval Konstantinos N. Sathas v r. 1873 ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια. In Ελληνικά δημοτικά τραγούδια,τόμ. Α΄, Αθήνα 1962, s. 11. 13 14
10
Digenise se odráží „ideální typ hrdiny, který je mladý jako Achilleus, silný jako Héraklés a proslulý jako Alexandr Makedonský“. 16 Akritovské písně jsou nejstaršími dochovanými řeckými lidovými písněmi. Většina badatelů považuje za kolébku akritovských písní Kappadokii, jelikož se právě v těchto místech odehrávaly akritovské boje. Svědectví o existenci těchto písní v době Byzantské říše nám podává již v 9. století kaisarejský arcibiskup Arethas, jenž se zmiňuje o paflagonských rapsódech, kteří zpívali na mnoha místech o věhlasných hrdinských činech, a tímto způsobem tyto písně šířili. Nejstarší písemně dochovanou akritovskou písní je Píseň o Armurisovi (Άσμα του Αρμούρη) z 15. století. Ovšem nejvíce akritovských písní, které jsou dnes známy, bylo zaznamenáno později, v 19. a počátkem 20. století, a pochází nejčastěji z oblastí Pontu, Kréty a Kypru. Akritovské písně jsou výpravné texty lyricko-epického charakteru, jejichž metrem je nejčastěji patnáctislabičný jamb. Právě díky tomuto charakteru jsou některé písně akritovského cyklu příbuzné s řeckými baladami (παραλογές). Existuje hodně básní, které badatelé nejsou schopni s jistotou přiřadit k jedné z těchto dvou skupin písní, jelikož jsou často jejich hranice těžko rozeznatelné. 17 Typickým příkladem je píseň Το κάστρο της Ωριάς, která je známá jako balada, ale N. Politis ji řadí mezi písně akritovské. Hlavním námětem těchto písní je hrdinství. Vyznačují se např. velkým množstvím hyperbol (hrdinové vynikají bojovými schopnostmi již od raného věku, dokážou zdolat celé vojsko, vlastní zbraně, které nemůže uzvednout lidská ruka a dokážou zdolat i samotného Charose) a hojným použitím personifikace, která se týká ve většině případů koní (koně akritů se účastní bitev jako osoby, mají pocity a oplývají nadpřirozenými vlastnostmi). Akritovské písně jsou příbuzné se středověkým eposem o Digenisovi Akritovi, kterému se věnuji v následující kapitole, avšak dosud nebylo prokázáno, zda akritovské písně předcházely eposu nebo to bylo naopak. Nikolaos Politis odhaduje počet písní akritovského cyklu na 1350, zatímco v dnešní době je jejich počet odhadován téměř na 1700.
16 17
ΠΟΛΙΤΗΣ, Ν. Γ. Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, s. 85. ΠΕΤΡΟΠΟΥΛΟΣ, Δημήτριος. Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, τόμ. Α΄, Αθήνα 1958, s. 25.
11
3.1 Hlavní postavy akritovských písní 3.1.1
Digenis Akritas Digenis Akritas je nejproslulejším hrdinou akritovských písní a zároveň také
protagonistou eposu o Digenisovi Akritovi. Je považován za národního hrdinu Byzantské říše. Jeho křestní jméno zní Basileios, zatímco jména Digenis (διγενής - ten, kdo pochází ze dvou odlišných rodů) a Akritas jsou epiteta, která nám udávají jeho původ a činnost, kterou vykonával. Jak je uvedeno v eposu, jeho otcem byl syrský emír a matkou Řekyně, dcera byzantského velitele. Vědci se snažili hrdiny akritovského cyklu přiřadit k historickým postavám 9. a 10. století. Belgický byzantolog Henri Grégoire se domníval, že za postavou Digenise se skrývá byzantský turmarcha (velitel turmy, nejvyšší jednotky byzantského vojska) Diogenes, který padl za vlast v boji proti Arabům v průsmyku Taurského pohoří v roce 788 n. l. 18 V některých písních Digenis vystupuje pod jmény Jijenis (Γιγενής), Jannakis (Γιαννακής), Jannakos (Γιαννακός), Jannis (Γιάννης), Dionis (Διονής), Ijanis (Ιγιανής) a Ienis (Ιενής), která představují různé varianty jména Digenis. Kostas Romeos zastává názor, že jméno Digenis (Dionis) se vztahuje ke jménu Dionys (Διονύς), kterým je v Pontu nazýván bůh Dionýsos. 19 Digenis se v akritovských písních jeví jako pokračovatel starověké legendy o Héraklovi. Existuje celá škála písní oslavujících jeho hrdinské činy. Představuje jakýsi symbol nadlidské statečnosti. Cyklus písní o Digenisovi můžeme tematicky rozdělit do několika skupin, a to na následující: 1) Písně o Digenisových rodičích 2) Písně o únosu žen (Digenis unáší svou budoucí manželku, Digenisova žena je unesena Saracény nebo apelaty) 3) Písně o hrdinských činech Digenise (boj s nestvůrami, boj s Charosem) 4) Digenisova smrt Po objevení rukopisů eposu o Digenisovi Akritovi v 19. století se stala postava Digenise řeckým národním symbolem. Nechalo se jí inspirovat mnoho řeckých spisovatelů, a to zejména Angelos Sikelianos, Kostis Palamas, Nikos Kazantzakis a Jannis Psycharis. 18 19
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ.. Ακριτικά τραγούδια, s. 13. ΡΩΜΑΙΟΣ, Κώστας. Η ποίηση ενός λαού. Αθήνα 1968, s. 25-26.
12
3.1.2
Další hlavní postavy akritovských písní
Armuris Jak již bylo uvedeno výše, Píseň o Armurisovi je nejstarší písemně dochovanou akritovskou písní. Existuje mnoho teorií o tom, kdo se vlastně za postavou Armurise skrývá. H. Grégoire zastává názor, že jméno Armuris se pojí s maloasijským městem Amorion. 20 Armuris byl byzantský velitel, kterého zajali Arabové při obléhání Amoria v roce 838. Protagonistou písně je syn Armurise Armuropulos, který jede osvobodit svého otce a přitom dokáže zničit celé arabské vojsko. Tento hrdinský skutek v roce 863 představuje pomstu Byzantinců za předešlé události. Armuris a jeho syn, podle Grégoirova dalšího názoru, mohou také symbolizovat představitele amorijské dynastie v Byzanci, a to především Michaela III., který zvítězil nad Araby v roce 863 a pomstil se za katastrofu Amoria, která se odehrála za vlády jeho otce, císaře Theofila. 21 Zcela odlišnou teorii však prosazuje G. Veludis, který vidí v postavě Armurise samotného emíra Omara-al- Aqta, zapřísáhlého odpůrce křesťanství, který padl v bitvě v roce 863. 22 Se jménem Armurise i jeho syna se můžeme setkat v různých verzích písně v mnoha variantách. Například v kyperské verzi se Armuris objevuje pod jmény Azguris nebo Antzulis a jeho syn pod jmény Arestis nebo Arestopulos. V karpatském podání je Armuris nazýván Kalomoiris, Kalomuros nebo kal´Amuris.
Theofylaktos Akritovský hrdina Theofylaktos je ztotožňován s historickou postavou Theofylakta Avastakta, důstojníka císaře Basileia I., který vynikal v boji proti Saracénům a paulikiánům v městě Tefrike. Císař ho za tyto úspěchy odměnil pozemkem v Lakapii poblíž Meliténé. Theofylaktovým synem byl císař Romanos I. Lekapenos, který vládl v letech 920-944. Píseň o Theofylaktovi je datována do 9. -10. st. 23 V této písni je opět vyzdvihována statečnost hlavního hrdiny, který dokáže osvobodit ze zajetí sám sebe a následně i svého bratra. 20
GRÉGOIRE, Henri. Autour de Digénis Akritas. Les cantilènes et la date de la récension d’ AndrosTrébizonde. Byzantion 7, 1932, s. 292. 21 ΑΛΕΞΙΟΥ, Στυλιάνος (εκδ.). Βασίλειος Διγενής Ακρίτης και Το Άσμα του Αρμούρη. Αθήνα 2006, s. 164-165. 22 VELOUDIS, Georg. Das Armurislied und Omar al-Aqta. Byzantinische Zeitschrift 58, 1965, s. 313-319.
13
Ostatní akrité V akritovských písních se odehrávají bitvy také dalších císařů a vojevůdců, kteří někdy bojují proti Saracénům a jindy zase proti sobě navzájem. Děj těchto písní se však nezaměřuje na jednotlivé historické události, ale obecně popisuje jejich životní úspěchy a hrdinské činy dosažené pomocí jejich nadpřirozených schopností. Dalšími známými akritovskými hrdiny jsou: Andronikos a jeho děti Konstantinos [Ksantinon (Ξάντινον), Porfyris (Πορφύρης)] a Jannos (Jannis). Vardas
Fokas, jeho syn Nikeforos nebo Tremantachilos (Τρεμαντάχηλος) a jeho
stejnojmenný bratr Nikeforos. Konstantis (Konstantas). Pod tímto jménem známe mnoho akritů, jako jsou vojevůdce Konstantinos Dukas, císař Konstantinos V. a vojevůdce Georgios Maniakis. Skliropulo (Σκληρόπουλο) nebo Syriopulo (Συριόπουλο), který je ztotožňován s patricijem Romanem Sklirosem, žijícím v době Konstantina Monomacha. Arestis ztotožňovaný s vojevůdcem Orestisem Charsianitisem. Azguris (Αζγουρής) ztotožňovaný s Leontasem Argyrosem. Tsamados (Tsamaidis, Tsaimados).
BECK, Hans-Georg. Ιστορία της βυζαντινής δημώδους λογοτεχνίας. Přeložila Νίκη Eideneier. Αθήνα: Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τραπέζης 1993, s. 116.
23
14
4
Epos Digenis Akritis a úvod do jeho problematiky Epos o Digenisovi Akritovi je považován za nejstarší písemnou památku novořecké
literatury. Původní verze eposu byla napsána patnáctislabičným jambem kolem roku 1100, avšak ta se nám bohužel nedochovala. V průběhu 19. a 20. století bylo nalezeno šest různých verzí rukopisů tohoto eposu, a to následující: 24 1) Grottaferratský rukopis: pochází z 15. st., obsahuje 3709 veršů a byl nalezen v roce 1879. Je rozdělen do osmi knih. 2) Escorialský rukopis: pochází z 16. st., obsahuje 1867 veršů a byl nalezen v roce 1904 v madridské knihovně Escorial. Je to nejkratší verze napsaná nejjednodušším jazykem. Tento rukopis se dochoval velmi poškozený, začátek textu zcela chybí. 3) Trapezuntský rukopis: pochází z 16. nebo 17. st., obsahuje 3182 veršů a byl nalezen v roce 1868 v Sumelském klášteře. Byl vydán jako první z rukopisů v roce 1875 K. Sathasem a E. Legrandem v Paříži. Rukopis je velmi poškozený. 4) Athénský rukopis: pochází ze 17. st., obsahuje 4778 veršů a byl nalezen v roce 1878 na ostrově Andros. Je příbuzný s trapezuntským rukopisem. 5) Soluňský rukopis: pochází z roku 1632 a jako jediný je napsán v próze. Byl nalezen v roce 1898 na Androsu. 25 6) Oxfordský rukopis: pochází z roku 1670 a byl nalezen v roce 1880. Děj všech rukopisů je velmi podobný. Vypráví o životě Digenise a jeho hrdinských činech. Texty se však liší v celkové délce a ve stylu a jazyku, jakým jsou napsány. Nález těchto rukopisů přinesl s sebou mnoho nových filologických otázek, které nebyly dodnes s jistotou zodpovězeny. Jaký z rukopisů má nejblíže k originálu? Výzkum, který probíhal od 70. let, došel k závěru, že nejblíže k původní verzi eposu má escorialský a grottaferratský rukopis. 26 Pravděpodobně existovaly dvě různé verze archetypu eposu Digenis Akritis. Z jedné verze vychází escorialský rukopis a z druhé grottaferratský rukopis. Všechny zbývající
24
JEFFREYS, Elizabeth (ed.). Digenis Akritis. The Grottaferrata and Escorial Versions . Cambridge 1998, s. 18-23. 25 Z důvodu místa nálezu je nazýván také androským rukopisem. 26 BEATON, Roderick. The Medieval Greek Romance. 2nd ed. Cambridge 1989, s. 35.
15
dochované rukopisy vycházejí z tzv. „rukopisu Z“, který pravděpodobně vychází z escorialského rukopisu a z textu příbuzného ke grottaferratskému rukopisu. 27 Jakým literárním žánrem je toto dílo? Na toto téma existují různé názory. Od počátku bylo dílo charakterizováno jako epos, za čímž si stojí např. i Stylianos Alexiu, Stilpon Kyriakidis a Nikolaos Politis. Avšak později přibyly i další názory. D. C. Hesseling a mnoho dalších považovali toto dílo naopak za román. 28 Roderick Beaton řadí dílo mezi romance. 29 Jiný názor zastává Hans-Georg Beck, který dělí toto dílo na dvě různé části, a to na „Píseň o emírovi“ a na „Román o Digenisovi“. 30 Existovaly i jiné rukopisy o Digenisovi? První zmínky o Digenisovi Akritovi se objevují v díle tzv. „Ptochoprodromika“ z 12. století. Zprávy o něm můžeme najít také v jedné vlámské básni z 13. století s názvem „Život našeho Pána“. Další zajímavé svědectví nám poskytl až v 18. století athoský mnich Kaisarios Dapontes (1711-1784), který se ve svém díle „Kniha králů“ (Βίβλος βασιλειών) zmiňuje o jakémsi Digenisovi Akritovi, synovi egyptského sultána a jedné křesťanky, který žil za vlády císaře Romana I. Lekapena. Vypráví o dvou rukopisech básně, které on sám viděl, a to o jednom s ilustracemi a jednom bez nich. Avšak ani jeden z dnes již známých rukopisů se s nimi neztotožňuje. Také uvádí, že báseň byla rozdělena do osmi knih a nebyla ještě vydána. Sám chtěl tento text vydat, ale to se mu zřejmě nepodařilo. 31 Více informací o eposu mohli badatelé získat ze slovanského textu, který se začal objevovat od roku 1800 v Rusku. Časem bylo nalezeno mnoho slovanských verzí rukopisů o Devgenijovi, jejichž děj je datován do 12. st. a obsahově se velmi podobají řeckým rukopisům eposu o Digenisovi Akritovi. 32 Ovšem rozhodující podnět k velkému výzkumu přišel až s objevem řeckého rukopisu v roce 1868. Měla na epos vliv Alexandreida? Většina badatelů, kteří se zabývali eposem o Digenisovi Akritovi, se domnívali, že byl epos ovlivněn prameny o Alexandrovi Velikém. Petros Kalonaros zastává názor, že autor akritovského eposu použil jako vzor pro svého hrdinu postavu Alexandra Velikého. Po srovnání těchto textů objevil mnoho shod, jako jsou např.: boj s Amazonkou, náhlá smrt obou hrdinů ve věku 32-33 let a další. 33 27
JEFFREYS, E. Digenis Akritis, s. 21-26. ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 68-69. 29 BEATON, R. The Medieval Greek Romance, s. 31-32. 30 BECK, H. - G. Ιστορία της βυζαντινής δημώδους λογοτεχνίας, s. 130. 31 Ibid., s. 119-120. 32 BEATON, R. The Medieval Greek Romance, s. 35. 33 ΚΑΛΟΝΑΡΟΣ, Πέτρος (εκδ.). Βασίλειος Διγενής Ακρίτας. Αθήνα 1941, s. 20-28. 28
16
Jiný názor zastává Ulrich Moennig, který pokládá tyto hypotézy za povrchní a Digenise považuje za pouhého nástupce Alexandra. Shodné znaky nachází jen v biografických údajích těchto hrdinů. 34 Další otázky, kterými se výzkum zabývá, se týkají datace původního textu a identifikace autora díla, datace později nalezených rukopisů a vztahu mezi nimi a vztahu eposu k ústní tradici.
4.1 Vztah eposu k akritovským písním Po objevení rukopisů eposu si badatelé povšimli mnohých paralel mezi eposem a akritovskými písněmi. Některé epizody eposu se totiž zcela shodují s obsahem písní. Navíc především escorialský rukopis má jazykově poměrně blízko k lidové slovesnosti. Tyto shody vyvolaly otázku, zda akritovské písně existovaly již před eposem nebo to byl právě epos, který předcházel písním. Na toto téma se vedlo mnoho diskuzí, bylo napsáno mnoho studií a článků, avšak stále existují dvě různé hypotézy. Jedna skupina vědců zastává názor, že autor eposu již znal lidové písně, a tím pádem by akritovské písně mohly být starší než epos. Druhá skupina se přiklání k názoru, že písně, které se shodují s epizodami eposu, mají původ právě v něm a do ústní tradice přešly v době, kdy epos již byl znám široké veřejnosti. 35 Jak již jsem zmínila výše, svědectví o existenci akritovských písní nám podal již v 9. století kaisarejský arcibiskup Arethas. I když si nemůžeme být jistí přesnou podobou těchto písní, jelikož nejvíce akritovských písní bylo zaznamenáno až v 19. a počátkem 20. století, podrobné analýzy eposu ukazují, že autor díla byl ovlivněn ústní tradicí. Je zřejmé, že autor využil k sepsání díla materiálu ústní slovesnosti a také ustálených vyjadřovacích znaků a motivů, které se objevují v lidových písních. 36 Po dlouhém výzkumu, většina badatelů došla k závěru, že některé písně jsou starší než epos, ale mnohé z později složených akritovských písní mají svůj původ právě v eposu. 37 Stejně
jako
s eposem,
tak
i
s akritovskými
písněmi
je
spojeno
mnoho
nezodpovězených otázek týkajících se jejich původu a dále důvodu, proč byly tyto písně 34
MOENNIG, Ulrich. Digenes = Alexander? The Relationship between Digenes Akrites and the Byzantine Alexander Romance in their Different Versions. In BEATON, Roderick, RICKS, David (ed.). Digenes Akrites. New Approaches to Byzantine Heroic Poetry. Cambridge 1993, s. 103-115. 35 ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 12. 36 Ibid. 37 ΙΩΑΝΝΟΥ, Γ. Τα δημοτικά μας τραγούδια, s. 17.
17
definovány jako akritovské. Mnozí badatelé také zpochybňují akritovský charakter některých písní, které byly definovány jako akritovské. Guy Saunier se domnívá, že stejně jako Nikolaos Politis, tak i další vědci bezdůvodně považovali za akritovskou píseň jakýkoliv text, který měl určitý vztah k akritovskému prostředí. Také kritizuje Národopisný ústav Athénské akademie, který ještě v roce 1962 zahrnoval mezi akritovské písně mnoho balad majících minimální vztah k akritům i k eposu. 38
SAUNIER, Guy. «Υπάρχουν καθόλου “ακριτικάˮ τραγούδια; Προβλήματα στην κατάταξη των νεοελληνικών αφηγηματικών δημοτικών τραγουδιών» In SAUNIER, G. Ελληνικά δημοτικά τραγούδια. Συναγωγή μελετών (1968- 2000). Αθήνα 2001, s. 231.
38
18
5
Tematické okruhy akritovských písní V této kapitole se věnuji jednotlivým tématům 39 akritovských písní, které jsem
rozdělila do tří hlavních tematických okruhů: Únosy žen, boje akritovských hrdinů a smrt Digenise.
5.1 Únosy žen Jedním z nejčastějších témat akritovských písní je únos žen za různých okolností, jako jsou například: 1) Únosy žen během svatebního obřadu. Manžel, který se nachází v daleké cizině, nebo je zajatcem či otrokem na lodi, dokáže podle různých znamení, jako jsou např. nečekané zařehtání koně nebo vidiny ve spánku, předpovědět blížící se sňatek své ženy s jiným mužem. Pod vlivem těchto vidění se okamžitě rozhodne svatbě zamezit rychlým příjezdem na koni do kostela, kde obřad překazí a svou ženu si vezme zpět. Δίνει βιτσιά το μάυρο του στην εκκλησιά προφταίνει κι ο μάυρος χιλιμίντρησε στης εκκλησιάς την πόρτα. Κ’ η νύφη καθώς άκουσε το μάυρο να μουγγρίζει, γυρίζει λέγει του παπά πού ’ρτε να τη βλογήσει. - «Άφσε, παπά μ’, τα στέφανα, πάψε και το βαγγέλιο γιατ’ ο καλός μου πρόφτασε, γιατ’ ο καλός μου ήρτε». 40 Pobídl koně bičíkem a do kostela přijel a jeho kůň zařehtal u kostelních dveří. Nevěsta slyšíc koně hlasitě ržát promluvila ke knězi, který ji přišel oddat: „Zastav, otče, tento sňatek, přestaň činit požehnání, Termín téma používám podle pojetí M. Červenky pro tematický celek vyššího řádu, který je nadřazen tematickému celku nižšího řádu neboli motivu, který se do významové výstavby díla realizuje především prostřednictvím kontextu, tj. prostřednictvím vyšších významových celků, které spoluvytváří- postav, děje, zobrazeného prostředí. Motivy se zabývám v následující kapitole. Srov. ČERVENKA, Miroslav. Významová výstavba literárního díla. Praha 1992, s. 95-96. 40 ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ.. Ακριτικά τραγούδια, s. 115. 39
19
neboť můj drahý dorazil, neboť můj drahý přišel.“ 2) Únosy žen provedené v nestřeženém okamžiku za nepřítomnosti manžela. V písni „Skliropulosův únos Kostantasovy ženy“ (Η αρπαγή της γυναικώς του Κωσταντά υπό του Σκληρόπουλου) 41 Skliropulos využívá v mnoha verzích písně momentu spánku Kostantase, v jiných verzích momentu hodování nebo okamžiku, kdy je Kostantas neozbrojen. Přestože se Skliropulosovi podaří Kostantasovu ženu unést, Kostantas se ozbrojí a s pomocí svého rychlého koně únosce dostihne, přemůže a svou ženu osvobodí. Další příklad únosu ženy v nepřítomnosti manžela se objevuje v písni „Únos Digenisovy ženy“ (Η αρπαγή της γυναικός του Διγενή), 42 ve kterém mu únos jeho ženy oznamují ptáci. 43 Stejně jako Kostantas, tak i Digenis dokáže stejným způsobem svou ženu z rukou únosce osvobodit. Avšak v písni „Digenisův únos dcery krále Levantise“ (Η απαγωγή υπό του Διγενή της θυγατρός του Βασιλέως Λεβάντη) 44 se sám Digenis stává únoscem. Digenis se ucházel o ruku dcery krále Levantise, avšak ten ho kvůli jeho původu odmítl. Digenise toto rozhodnutí velmi rozhořčilo, a proto se rozhodl svou vyvolenou unést. Na svém koni dorazil ke královskému paláci, kde svou sladkou hrou na tamburu získal srdce královy dcery. Ta po svých spletených svršcích sklouzla do jeho náruče a poté spolu na koni z paláce ujeli. Τζαι που τον είεν νιόνυφφη, πολλές χαρές παθθαίνει͘ σωρέει τζαι τα ρούχα της τζαι κάμνει φούντα κάτω. Έππεσεν μέσ’ ’ς το σέριν του σαν μήλον μυρωάτον. Εκρόκατσεν τομ μαύρον του, πίσω του την πετάσσει. 45 A když ho novomanželka uviděla, velmi se zaradovala, posbírala své svršky a spletené ve střapec je svrhla dolů. Dopadla do jeho rukou jako voňavé jablko. Svého koně snížil na kolena a posadil ji za sebe.
Viz ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 81-87. Viz ibid., s. 31-35. 43 Motivu ptáků se věnuji níže. 44 Viz ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 10-16. 45 Ibid., s. 14. 41 42
20
5.2 Boje akritovských hrdinů Akritovští hrdinové se vyznačovali velkou bojovností a statečností, a proto jsou jejich boje nejširším tematickým okruhem akritovských písní. Bojovali nejen s lidskými bytostmi, ale dokázali se utkat i s různými nestvůrami a dokonce i se samotným Charosem.
5.2.1
Boj s nepřítelem Jak již bylo uvedeno výše, největšími nepřáteli akritů byli Saracéni a apelaté. Jednou
z nejčastějších příčin jejich bojů bylo osvobození rodinných příslušníků ze zajetí. - «Εσείς τρώτε και πίνετε και γλυκοτραβουδάτε͘ Σαρατσανοί σας πλάκωσαν και πήραν τις καλές σας͘ πήραν του Γιάννη ν-τηγ καλή, τ’ Αλέξη ν-τη γεναίκα και του μικρού Βλαχόπουλου ν-τη ρεβωνιαστική ν-του». 46 „Vy zde v klidu hodujete a sladce si prozpěvujete, zatímco vás Saracéni napadli a unesli vám ženy, odvedli Jannisovu milou, ženu Alexise a snoubenku mladého Vlacha.“ Akrité se s velkým odhodláním vydali své milé osvobodit a přitom se jim podařilo pobít i celé vojsko a nakonec své ženy dostat zpět. Δώνει ν-το μαύρον του βιτσιά και στην Τουρκιά εμπαίνει. Στο έμπα χίλιους έκοψε, στο ξέβα δυο χιλιάδες, και εις το ξαναγύρισμα δεν ηύρε τι να κόψη. Παίρνει του Γιάννη ν-τη γ-καλή, τ’ Αλέξη ν-τη γυναίκα και το μικρό Βλαχόπουλο ν-τη ρεβωνιαστικήν του. 47
Úryvek z písně „O mladém Vlachovi“ (Του μικρού Βλαχόπουλου) in ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 66. 47 Ibid., s. 66-67. 46
21
Koně pobídl bičíkem a dorazil k Turkům. Při vstupu jich zabil tisíc, při výstupu dva tisíce, a při cestě zpět nezbyl nikdo, koho by pobil. Jannisovu milou, Alexisovu ženu a svoji snoubenku si mladý Vlach odvedl. Akritové nebojovali pouze s cizím nepřítelem, ale někteří z nich vyvolávali potyčky i mezi sebou. Například v písni „Boj Tsamadose se synem“ (Ο Τσαμαδός παλεύει με τον γιον του) 48 protagonista Tsamados byl nezvaným hostem veškerých slavností, během kterých se vždy snažil vyvolat konflikt. - «Ώρα καλή σας, βρε παιδιά!» - «Καλώς τον Τσαμαϊδόνα!» - «Ποιος έχει ατσάλι στην καρδιά και σιδερένια χέρια, να βγη να πολεμήσωμε, μαζί να σκοτωθούμε;» 49 „Buďte zdrávi, přátelé!“ „Buď vítán, Tsamaidosi!“ „Kdo z vás má v srdci ocel a železné ruce, abychom se utkali na život a na smrt?“ V několika akritovských písních se objevují i ženské hrdinky. Také pro ně je základním charakteristickým znakem statečnost. Bojují se stejným zápalem jako muži a jejich činy jsou obdivuhodné. V písni „Statečné děvče a Saracén“ (Κόρη αντρειωμένη και Σαρακηνός) 50 se dívka převlékne za mladého válečníka a s vysokým bojovým nasazením se pustí do bitvy se Saracény, kterým dokáže hrdinně vzdorovat. Κάπου πόλεμος γίνεται σ’ Ανατολή και Δύση και τό ’μαθε μια λυγερή και πά’ να πολεμήση. Αντρίκια ‘ντύθη κι άλλαξε και παίρνει τ’ άρματά τση. 51 Na východě, na západě, kdesi se válčí, slyšela to mladá dívka a chystá se do boje. ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 78-81. Ibid., s. 81. 50 Ibid., s. 3-7. 51 Ibid., s. 4. 48 49
22
Oblékla si mužský šat a chopila se zbraně. 5.2.2
Boj s nestvůrami a divou zvěří Z akritovských hrdinů se nejčastěji utkával s divou zvěří a různými nestvůrami
Digenis. Dokázal uplatnit svou sílu v bojích s drakem, krabem, lvem, hadem a jinými příšerami. Tyto boje dovedl vždy do vítězného konce. V mnoha písních, ale i v eposu je velmi barvitě popisován boj s drakem. Jednoho dne při procházce se svou milou narazil Digenis na draka, kterého vyzval k boji. Drak však ubezpečil Digenise, že se s ním utkat nechce, nýbrž by se chtěl potěšit s jeho ženou. Zatímco spolu rozmlouvali, drak se proměnil v trojhlavou příšeru. Prostřední hlava byla hadí a ostatní dvě lidské. Digenis neváhal, vytasil meč a jednou ranou setnul všechny tři drakovy hlavy. Τὴν ποθητήν μου ἐπέζευσα, κάτω τὴν ἀποθέτω καὶ τὸ σπαθίν μου ἐξέσυρα καὶ εἰς μίαν σπαθίαν πάραυτα τὲς τρεῖς ἀντάμα ἐπαίρνω͘ καὶ ὁ κορνιακτός τοῦ δράκοντος ἐστύλωσεν μεγάλως. 52 Svou milou jsem sundal z koně a položil na zem, vytasil svůj meč a jednou ranou jsem rázem uťal tři hlavy a dračí řev se rozléhal široko daleko. Smrtelné zasténání draka zaslechl lev ukrývající se v nedalekém rákosí a při myšlence na kořist se rozhodl dvojici napadnout. Ale Digenis duchapřítomně vytasil meč a uťal lvovi hlavu. Καὶ μίαν σπαθέαν τοῦ ἔδωσα ’ς τὰς δισσουμέας ἀπάνω καὶ ἡ κεφαλή του ἐχώθηκεν ἀπέσωθεν τῆς βάλτης. 53 A zasadil jsem mu ránu mezi lopatky
52 53
Úryvek z eposu o Digenisovi Akritovi in ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 44. Ibid., s. 44-45.
23
a jeho uťatá hlava se zabořila do bahna. Další z nadpřirozených bytostí, se kterou se Digenis nebo Kostantis utkává, je krab. V písni „Digenis a krab“ (Διγενής και κάβουρας) 54 byl Digenis povolán samotným králem, aby zneškodnil kraba, který se usadil v nedalekém rákosí. V písni je podrobně popsán způsob, jakým by měl Digenis kraba zneškodnit. Tyto rady mu dává anděl, který sestoupil z nebe, aby mu pomohl. - «Τράβα τ’ αργυρομάχαιρο ’που τ’ αργυρό φηκάρι και βάρεσέ το το θεριό ’που κάτω ’που τ’ αφφάλι». 55 „Vytáhni ze stříbrné pochvy stříbrný nůž a zasáhni příšeru zespodu do břicha.“
5.2.3
Boj s Charosem Charos je ztělesněním smrti, a proto je vždy vnímán jako záporná postava.
V akritovských písních se většinou objevuje jako jezdec na černém koni oděný do černého šatu. Ο Χάρος μαύρα φόρησεν, μαύρα καβαλλιτζεύκει, μάυρα σκλαβούνικα φορεί να πά’ ’ς το παναύριν. 56 Charos oděný v černém jede na černém koni, oblečen do černé vesty se chystá na oslavu. Bývá krutý a neúprosný vůči lidem, které si předem vybere a následně je s sebou odvleče do podsvětí. Jediný akrita, který s ním dokázal svést vyrovnaný boj, byl Digenis, který ho v některých písních i dokáže zdolat. Avšak ve většině případů Charos vítězí i nad Digenisem.
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 26-31. Ibid., s. 31. 56 Úryvek z písně „O Digenisovi a Charosovi“ (Του Διγενή και του Χάρου) in ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 38. 54 55
24
Jednou z nejznámějších akritovských písní, která pojednává o boji s Charosem, je píseň „O Digenisovi a Charosovi“ (Του Διγενή και του Χάρου). V kyperské verzi písně se Charos vydává do jedné vesnice na slavnost, kde se nachází i Digenis. Zastaví se u skupinky hostů, kteří mu nabídnou, aby se s nimi zúčastnil bohaté hostiny. Avšak Charos nabídku odmítá, jelikož důvodem jeho příchodu nebyla hostina. Přišel si pro nejstatečnějšího hrdinu. - «Εν ήρτα ’γιώ, ο Χάροντας, να φά’, να πκιω μιτά σας, να φάω άγριν του λαού, να φά’ οφτόν περτίτζιν, μηε γλυκόποτον κρασίν που πίννουφ φουμισμένοι, μόνον ήρτα ο Χάροντας τον κάλλιος σας να πάρω». 57 „Já, Charos, jsem nepřišel, abych s vámi hodoval, pojídal zajíce a pečené koroptve a pil sladké víno, které věhlasní pijí, ale já, Charos, jsem přišel, abych vzal s sebou toho nejlepšího z vás.“ Digenis pochopil, že vyvoleným je právě on, a nezbývalo mu nic jiného, než se s Charosem utkat. Bojovali na život a na smrt tři dny a tři noci, avšak žádný z nich nevyšel z boje vítězně. V jednu chvíli si Charos uvědomil, že by nemusel v boji zvítězit, a proto navrhl Digenisovi krátkou přestávku a Digenis souhlasil. Σερκές, σερκές επκιάσασιν και ’ς την παλιώστραν πάσιν. Τζαι τζει ’νι που παλιώννασιν τρεις νύκτες, τρεις ημέρες. Τζει πόπκιαννεν ο Χάροντας τα γαίματα πιτούσαν, τζει πόπκιανεν ο Διενής τα κόκκαλα ελειούσαν, τζει πόνοσεν ο Χάροντας, πως έν’ να τον νιτζήση, επολοήθην τζ’ είπεν του τού Διενή τζαι λέει. «Τζαι χάμνα χάμνα, Διενή, για να μεταπκιαστούμεν». Τζ’ εχάμνησεν ο Διενής για να μεταπκιαστούσιν. 58 Rukama se zaklínili do sebe a odebrali se na zápasiště. Bojovali tři dny a tři noci. 57 58
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 38-39. Ibid., s. 39.
25
Tam, kde ho Charos uchopil, stříkala krev, tam, kde ho Digenis uchopil, kosti se lámaly, a tak si Charos uvědomil, že zvítězí jen těžko, přemítal a pak řekl Digenisovi: „Počkej, počkej, Digenisi, za chvíli se utkáme.“ A Digenis přerušil boj, aby se posléze znovu utkali. Charos lstivě využil chvíle odpočinku a přeměnil se ve zlatého orla. Vzlétl k nebesům, kde požádal Boha o pomoc ve snaze zvítězit nad Digenisem. Bůh jeho prosbu vyslyšel a daroval mu ikonu, kterou Charos Digenisovi ukázal, a ten následně upadl do smrtelné postele. Τζαι πκιάννει, πκιάνν’ ο Χάροντας τζ’ ετζείνην τηθ θεότην, του Διενή την έδειξεν, τζαι ππέφτει ’ς το κρεββάτιν. 59 A tak si Charos bere tuto ikonu, ukáže ji Digenisovi a ten padá do postele. Téma boje s Charosem můžeme najít i v mnoha dalších písních, kde dochází k boji za jiných okolností a v jiném prostředí. Například v písni z Pontu se nejmenovaný akrita setká s Charosem v lese při lovu, kde ho akrita vyzve k boji a zároveň si určí podmínky. Když vyhraje Charos, vezme si akritovu duši. V případě, že vyhraje akrita, vezme si Charosova koně. I v této písni se stává vítězem Charos. «Κι άρ’ έλα, ας παλεύωμε ’ς σο χάλκενον τ’ αλώνιν, κι αν έν’ και ντο νικάς μ’ εσύ, έπαρ’ την ψή μ’ και δέβα, κι αν έν’ και ντο νικώ σ’ εγώ, θα πάρω και τον μαύρο σ’». Εξέβαν και επάλεψαν κ’ ενίκεσεν ο Χάρον. 60 „Tak pojď, budeme bojovat na měděném mlatu, a když zvítězíš ty, vezmi si mou duši a jdi, a když zvítězím já, vezmu si tvého koně.“ A tak se dali do boje a vyhrál Charos. 59 60
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 39. Ibid., s. 44.
26
5.3 Smrt Digenise
5.3.1
Smrt Digenise v akritovských písních Většina akritovských písní, ve kterých je Digenis hlavním hrdinou, je spjata s jeho
smrtí. Existují desítky verzí písní, které velmi podrobně popisují události spojené s jeho smrtí a také různé způsoby, jakými Digenis zahynul. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, jednou z nejznámějších písní týkající se této tematiky je píseň „O Digenisovi a Charosovi“, kde je popsán boj s Charosem, ve kterém Digenis Charosovi podlehl a ulehl na smrtelnou postel. Tím však píseň nekončí, ale naopak se rozvíjí v následující události, díky kterým se dozvídáme více podrobností ze života Digenise. Po prohraném boji s Charosem se okolo Digenisovy smrtelné postele shromáždilo velké množství přátel, které si k sobě Digenis pozval, aby je naposledy pohostil. Při této příležitosti začal Digenis vyprávět o svém životě a hrdinských činech. - «Πέ τους να μπούσιν να με ’δούν, πέ τους να μεφ φοούνται». Στήννει τους τάβλαν αρκυρήν, ποτήριν τζαι τζερνά τους. - «Τρώτε και πίννετ’, άρκοντες, τζ’ εγιώ να σας ξηούμαι». - «Τζαι πέ μας, πέ μας, Διενή, πά’ ’ς τες παλληκαρκές σου, πάνω ’ς τες παιδκιωσύνες σου τζαι τες αντρειωρκές σου». 61 „Vzkaž jim, ať jdou dále, abychom se viděli, vzkaž jim, ať se nebojí.“ Stůl ve stříbře připraví a pozve je na sklenku. „Jezte, pijte, pánové a já vám budu vyprávět.“ „Vyprávěj, Digenisi, vyprávěj o svých činech, o svém dětství a o mužných skutcích.“ A tak se Digenis rozpovídal o lítém boji s obrovským hadem, kterého dokázal zabít. Had však ještě stačil uštknout jeho koně, který z jedu dostal velkou žízeň, a proto se Digenis vydal k Eufratu koně napojit. Tam narazil na urostlého Saracéna, který řeku střežil. ’Που το φαρμάτζιν του φιδκιού εδίψασεν ο μαύρος 61
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 39.
27
τζαι ’ς τον Αφρίτην ποταμόν πάω να τον ποτίσω͘ πά’ τζ’ ηύρα τος Σαρατζηνόν τζ’ έβλεπεν τον Αφρίτην. 62 Když z hadího jedu můj kůň žíznil a jel jsem ho napojit k Eufratu, v tom jsem narazil na Saracéna, který Eufrat střežil. Hned po tomto setkání se Digenis se Saracénem utkal. Přestože Saracén jako první vytasil meč, Digenis ho dokázal zneškodnit pomocí velké hole, kterou mu zlámal kosti a žebra. Než Saracén vypustil duši, stačil se s touto událostí svěřit místním obyvatelům. Τζ’ ένας νερό μοζήτησεν τζ’ εγιώ σπαθίν εταύρουν͘ τζείνος απού ’τον γλήορος άρπαξεν το ραβτίν του τζαι μια ξυλιάν μου έδωσεν, τζαι μια ξυλιάν μου βκάλλεν, τσακκίζει μου δκυο κόκκαλα τζαι δεκοχτώ παίες. 63 Kdosi po mně chtěl vodu a já vytasil meč, on rychle popadl svou hůl, udeřil a zasadil mi ránu, polámal mi dvě kosti a osmnáct žeber. Po Digenisově dlouhém vyprávění nadešel okamžik jeho smrti, a proto si k sobě zavolal svoji milou, aby se s ní rozloučil. Toto rozloučení však nekončí tragicky pouze pro Digenise, ale i pro jeho ženu. Při posledním objetí ji Digenis k sobě tiskl tak silně, že společně vypustili duši. Επήεν τζ’ η καλίτσα του να ποχαιρετιστούσιν, στ’ αγκάλια του την έσφιξεν τζ’ εξέην η ψυχή τους. 64 Přišla jeho milá, aby se rozloučili, a tak ji ve svém náručí tisknul, až vypustili duši. ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 40. Ibid., s. 41. 64 Ibid. 62 63
28
Dalšími verzemi písní, které popisují, jak Digenis před smrtí hostí své přátele a při tom jim vypráví o dosažených úspěších, jsou například z Euboie nebo ze Symi. 65 - «Πού ’σουν εσύ, βρε Διγενή, και θέλεις να πεθάνης;» - «Φάτε και πιέτε, φίλοι μου, κ’ εγώ σάς αφηγιέμαι͘ Τριακόσι’ αρκούδια σκότωσα κ’ εξηνταδυό λεοντάρια, επέτυχα κ’ εβάρεσα το στοιχειωμένο ελάφι, πού ’χε σταυρό στα κέρατα κι αστέρι στο κεφάλι.» 66 „Co se stalo, Digenisi, proč umíráš?“ „Jezte, pijte, přátelé a já vám budu vyprávět. Zabil jsem tři sta medvědů a dvaašedesát lvů, dokázal jsem zasáhnout i zázračného jelena, který měl kříž v parozích a hvězdu na hlavě.“ V této eubojské verzi není Digenisova smrt způsobena fyzickým bojem s Charosem, ale je zapříčiněna pouhým setkáním, při kterém byl Digenis Charosem v podstatě uhranut. - «Τώρ’ είδ’ ένα ξεσκάλτσωτο, πεζό κι αρματωμένο, πόχει του ρήσου τα πλουμιά, της αστραπής τα μάτια͘ τον είδανε τα μάτια μου κ’ ελάβωσ’ η καρδιά μου. Κείνο το κρίμα μ’ έσωσε και θέλω να πεθάνω.» 67 „V tom jsem uviděl kolemjdoucího, bosého a oděného ve zbroji, byl oblečen do rysích kožešin a blesky mu šlehaly z očí. A jak jsem ho spatřil, mé srdce bylo zasaženo bolestí. A to mě tak poznamenalo, že se chystám zemřít.“
Euboiská verze viz ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 36-37, symská verze viz ibid., s. 37. Ibid., s. 36. 67 Ibid., s. 37. 65 66
29
Digenis na smrtelné posteli nevyprávěl jen o svých hrdinských činech, ale kladl si také otázku budoucího života své ženy po jeho smrti. Byl zřejmě smířen s tím, že se jeho žena po jeho smrti opět provdá, avšak ho zajímalo, kdo se stane jejím manželem. V jedné z krétských verzí Digenis opakovaně pokládá své ženě otázku, koho si po jeho smrti vezme. Dvakrát ho žena ubezpečí, že bude držet smutek a nosit černé šaty. - «Αν αποθάνω, βρε καλή, ποιον άντρα θε να πάρης;» -«Αν αποθάνης, Διγενή, τα μαύρα θα φορέσω, να τρώη ’σένα η μαύρη γη κ’ εμέ τα μαύρα ρούχα». 68 „Až zemřu, má milá, za koho se provdáš?“ „Až zemřeš, Digenisi, obléknu se do černého, tebe přikryje černá zem a mě černý šat.“ Avšak Digenis jejím odpovědím zcela neuvěřil, a proto své milé položil stejnou otázku potřetí. Tentokrát se však dočkal odlišné odpovědi, která ho velmi zaskočila. Manželka mu oznámila, že by se provdala za urozeného pána, který byl její první láskou. Digenis na tuto odpověď zareagoval velmi zuřivě. - «Αν αποθάνης, Διγενή, τον άρχο θε να πάρω, οπού ’ν’ η πρώτη μου χαρά, το πρώτο μου καμάρι». ’Που τα μαλλιά την άρπαξε τρείς γύρους και τση κάνει. 69 „Až zemřeš, Digenisi, vezmu si urozeného pána, toho, který byl mou první láskou a měl první můj obdiv.“ Chytl ji za vlasy a smýkl s ní třikrát kolem. Existují také různé verze písní, kde Digenis bojuje nejen s Charosem, ale i uvnitř sebe samotného. Přestože pochopil, že nadešla jeho chvíle, nechce se se smrtí smířit, jelikož byl tolik statečný a v životě toho tolik dokázal. Těmito verši začíná jedna z krétských verzí: Ο Διγενής ψυχομαχεί κ’ η γη τόνε τρομάσσει, 68 69
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 38. Ibid.
30
βροντά κι αστράφτει ο ουρανός και σειέτ’ ο απάνω κόσμος, κι ο κάτω κόσμος άνοιξε και τρίζουν τα θεμέλια, κ’ η πλάκα τον ανατριχιά πως θα τόνε σκεπάση, πως θα σκεπάση τον αητό, τση γης τον αντρειωμένο. 70 Digenis bojuje se smrtí a bojí se černé země, hromy, blesky na nebi a nebesa se třesou, podsvětí se otevřelo a základy se chvějí, děsí se kamenné desky, která ho záhy přikryje, přikryje orla, pozemského hrdinu. Celý život Digenise byl v podstatě jedním velkým hrdinským činem, a to bylo hlavním důvodem velké žárlivosti Charose, který se rozhodl vzít si Digenisovu duši. Ζηλεύγει ο Χάρος με χωσιά μακρά τόνε βιγλίζει, κ’ ελάβωσέ του την καρδιά και την ψυχή του πήρε. 71 Charos žárlí a čeká na něj se lstí, zranil jeho srdce a vzal si jeho duši.
5.3.2
Smrt Digenise v eposu Smrtí Digenise se také zabývá samozřejmě i epos o Digenisovi Akritovi.
V escorialském rukopise Digenis, stejně jako v předchozích písních, upadá do smrtelné postele. Avšak důvodem jeho smrti není ani boj, ani setkání s Charosem, nýbrž smrtelná nemoc. Καὶ σήμερον πλερώνεται καὶ χάνεται ἐκ τὸν κόσμον, εἰς νόσον γὰρ θανάσιμον ἔπεσεν καὶ ἀποθνήσκει. 72 Dnes se naplnil jeho osud a odchází ze světa, ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 42. Ibid. 72 ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 67. 70 71
31
zasáhla ho smrtelná nemoc a umírá. I v této verzi eposu Digenis má před smrtí okolo sebe shromážděné přátele a spolubojovníky, kterým vypráví o svých hrdinských činech, které za svůj život vykonal. Své vyprávění začíná strhujícím popisem bitvy s Araby, které se zúčastnili někteří z přítomných vojáků. «Θυμᾶσθε, παλληκάρια μου, τῆς Ἀραβίας τοὺς κάμπους, ὅτι ἦσαν κάμποι ἄνυδροι καὶ καύματα μεγάλα, ὅντε μᾶς ἐγυρίσασιν ἔνοπλοι Ἀραβίτες καὶ ἐγλήγορα οὐκ εὑρέθητε ὅλοι ἀρματωμένοι καὶ οἱ τριακόσιοι ἐκύκλωσαν καὶ ἐβάλαν με εἰς τὴν μέσην κ’ ἕως νὰ καβαλικεύσετε, ἐσκόρπισά τους ὅλους. 73 „Vzpomínáte, hoši moji, na arabské pláně, které byly velmi vyprahlé a vypálené, kde nás napadli ozbrojení Arabové a vy jste nestačili vzít rychle své zbraně a tři sta mi jich obklíčilo a hnalo doprostřed a než jste nasedli na koně, já je všechny rozprášil. Podobně jako v písních, tak i v eposu, se Digenis ve svém vyprávění zmiňuje o divé zvěři, se kterou zápasil. Velmi barvitě popisuje boj se lví smečkou, které se sám dokázal ubránit pomocí dřevěné hole. Καὶ ἐμὲν μόνον ἀφήσετε ἀπέσω εἰς τὰ θηρία, καὶ εἴδετε ὅτι ἐπέζευσα, μὲ τὸ ραβδὶν τὰ ἐσέβην. Καὶ οἱ λέοντες ἀποπίσω μου ἤρχουντα νὰ μὲ φᾶσιν καὶ ὡς ἔδωκα τὴν λέαιναν ἀπάνω εἰς τὸ κεφάλιν, οἱ λέοντες ἐμπήκασιν ἀπέσω εἰς τὸ καλάμιν. 74 A mě jste nechali samotného napospas té zvěři, 73 74
ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 67. Ibid., s. 68.
32
a vidíte, přežil jsem, zahnal jsem je holí. A lvi se vydali za mnou a chtěli mě sežrat a jak jsem vzal lvici po hlavě, ostatní lvi utekli se schovat do rákosí. Digenis dále ujišťuje své spolubojovníky, že vždy chtěl jejich dobro a přísahá jim na svoji smrt, která se blíží, že vždy udělal vše pro to, aby přežili. Οὐκ ἐσυνέκρινα ποτὲ θάνατον ἐδικόν σας͘ διὰ τοῦτο σᾶς ἐνθύμισα, ὡς διὰ νὰ μοῦ θυμᾶσθε. 75 Nikdy jsem nechtěl vaši smrt, v tom jsem na vás pamatoval, a tak na mě vzpomínejte. Poté se Digenis opět vrací k líčení dalších událostí, jako je boj s apelaty, kteří mu chtěli unést ženu. Dále popisuje zápas s drakem, který se převtělil v krásného mladíka s úmyslem mu opět unést ženu. Ἐγὼ καὶ τούτη μοναχοὶ ὁδεύαμεν ἀντάμα καὶ δράκος μᾶς ἐλάλησεν μέσ’ ἀπὸ τὸ καλάμιν καὶ παλληκάρι ἐγίνετον ἡδονικὸν καὶ ὡραῖον͘ ἱστίαν καὶ φλόγαν ἤβγαλεν ἀπὸ τοῦ στόματός του καὶ ἄγρια μοῦ ἐλάλησεν, ἵνα μοῦ τὴν ἐπάρη καὶ ἐμὲν νὰ φάγη ... 76 Když jsme se procházeli jen my dva, vtom se ozval drak z rákosí a proměnil se v krásného jinocha. Z úst mu šlehaly ohnivé plameny a divoce na mě řval, aby mi ji vzal a mě aby sežral…
75 76
ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 68. Ibid.
33
Zde Digenis tento boj vyhrává díky Bohu, který mu pomohl. Καὶ ὁ Θεὸς ὁ πάντων δυνατὸς καὶ πάντων κυριεύων, αὐτὸς μᾶς ἐβοήθησεν, καὶ οὐδὲν ἐποίησέν μας. 77 A Bůh nejsilnější a všemohoucí, nám pomohl a nic zlého nám neudělal. Při všech událostech, které Digenis vyprávěl, nezapomněl podotknout, že si vždy v boji poradil sám bez pomoci ostatních. Καὶ εἴδετε, παλληκάρια μου, μόνος πῶς ἐπειράσθην καὶ ἐσείς ἀλλοῦ ηὑρίσκεσθε καὶ μετ’ ἐμὲν οὐκ ἦσθε. 78 Jak vidíte, hoši moji, sám jsem vše zakusil a vy jste se nacházeli jinde a nebyli se mnou. Digenis dále promlouvá ke svým válečníkům a dává jim rady do života. Především zdůrazňuje, aby si vždy uvědomovali, že smrt čeká všude, a aby chovali vždy lásku k lidem. Za to je Bůh odmění velkými úspěchy a v den Posledního soudu je nezavrhne. Ἔχετε πάντοτε εἰς τὸν νοῦν μελέτη τοῦ θανάτου, ἔχετε ἀγάπην ἄπειρον ἀμφότεροι εἰς τὸν κόσμον καὶ ὁ Θεὸς ὁ πάντων δυνατός, ὁ συνέχων τὴν κτίσιν, αὐτὸς νὰ σᾶς κατευοδοῖ εἰς ἀριστείαν μεγάλην. 79 Mějte vždy smrt na paměti, chovejte lásku k lidem a Bůh, stvořitel všemohoucí, vás přivede k dokonalosti.
ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 69. Ibid. 79 Ibid. 77 78
34
Na závěr setkání se svými přáteli jim Digenis daruje své koně, meče, hole a brnění a dále je nabádá, aby v budoucnu nesloužili jinému pánovi, jelikož stejného Digenise už nikdy více nenaleznou. Καὶ πάλιν τοῦτο λέγω σας, πάλιν νὰ μοῦ θυμᾶσθε, μὴ εἰσέλθετε, ἀγοῦροι μου, εἰς ἕτερον αὐθέντην, ὅτι Ἀκρίτην ἕτερον εἰς κόσμον οὐ θεωρεῖτε. 80 A opět vám to opakuji, na mě vzpomínejte, nechoďte, hoši moji, k jinému vůdci, neboť druhého Akritu na světě nenajdete. Po skončení svého vyprávění se Digenisovi zjevil ohnivý anděl, který sestoupil z nebes, aby si ho vzal. Velmi ho to vyděsilo, a proto si zavolal svoji ženu, aby se přišla na toto zjevení podívat. Zapůsobilo to na něj tak silně, až mu z toho ruce a ramena ochrnuly. «Βλέπεις, καλή, τὸν ἄγγελον ὁποὺ μὲ θέλει πάρει; Ἐλύθησαν τὰ χέρια μου ἐκ τὴν ἰδέαν τοῦ ἀγγέλου καὶ ἐλύθησαν οῖ ὦμοι μου ἐκ τὴν ἰδέαν τοῦ ἀγγέλου». 81 „Vidíš, má milá, toho anděla, který si pro mě přišel? Ruce mi ochrnuly při zjevení anděla, i ramena mi ochrnula při zjevení anděla.“ Nakonec se Digenis obrací ke své ženě, aby jí povyprávěl stejně jako svým přátelům o svých věhlasných činech a zároveň ji ubezpečil, že vše dělal z velké lásky k ní. Dnes se však jejich cesty rozcházejí, jelikož Digenis pomalu odchází do Hádova podsvětí. Σήμερον χωριζόμεθα καὶ ἀπέρχομαι εἰς τὸν κόσμον τὸν μαῦρον, σκοτεινότατον, καὶ πάγω κάτω εἰς Ἅδην καὶ σήμερον πληρώνει με ὁ θάνατος καὶ ὑπάγω. 82 ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 69. Ibid. 82 Ibid., s. 70. 80 81
35
Dnes se dělí naše cesty a já se ubírám do světa černého, nejtmavšího a k Hádovi sestupuji a dnes si mě koupila smrt, a tak odcházím. Digenis zanechává své manželce velké bohatství, zlato, stříbro a drahé látky. Zároveň ji však prosí, aby se již neprovdala. Kdyby se tak ovšem stalo a našla si novou lásku, Digenis má přání, aby si vzala muže statečného, který by jí připomínal jeho samotného, a tak na něj nikdy nezapomněla. Μηδέν, καλή μου, ἐνθυμηθῆς ἄλλον νὰ περιλάβης. Καὶ ἂν θυμηθῆς, ἂς θυμηθῆς καλοῦ νεωτέρου ἀγάπην, νὰ μὴ φοβᾶται κίνδυνον εἰς τοὺς βαρέους πολέμους͘ καὶ πάντα φέρνε κατὰ νοῦν καὶ ἐμέν, μὴ λησμονήσης. 83 Nikdy, má drahá, nehledej jiného. A když se tak rozhodneš, najdi si milého, který čelí nebezpečí i v nejtěžších válkách a vždy mě měj na paměti a nezapomeň na mě. Na konci této verze eposu se objevuje zajímavý epilog 84, ve kterém Digenis pokračuje ve svém posledním rozhovoru se svou ženou. Po jeho slovech se cítila velmi dojata a zároveň bezmocná, a proto se obrátila o pomoc k Bohu. Prosila ho, aby Digenise vyléčil ze smrtelné nemoci, a kdyby toto nebylo možné, aby ona zemřela dříve a nemusela svého drahého Digenise vidět umírat. Ἀνάστησον, φιλάνθρωπε, καὶ τὸν ἐμὸν αὐθέντην καὶ δός του ὑγείαν ἀπὸ ἀρχής ὡς ἐλεήμων, Λόγε, καὶ μὴ ἰδῶ τὸν θάνατον ποτὲ τοῦ ποθητοῦ μου. 85
ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 70. Stylianos Alexiu se domnívá, že epilog byl k eposu přidán dodatečně z důvodu rozdílného jazyka a některých zásadních rozdílů mezi epilogem a předchozími úseky eposu, In: ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 54. 85 Ibid., s. 72. 83 84
36
Vzkřis, lidumile, mého pána a vrať mu zdraví, smiluj se nad ním, Bože, ať nevidím svého drahého umírat. Avšak ve chvíli, kdy ještě plačíc promlouvala k Bohu, všimla si, že je již Digenis ve smrtelné agonii. Poté omdlela a skonala. A tak život Digenise i jeho ženy skončil ve stejném okamžiku. Ὡς δὲ καὶ ταῦτα ἔλεγε μετὰ πολλῶν δακρύων, στραφεῖσα, τοῦτον αἰφνιδίως ὁρᾶ ψυχορραγοῦντα. Καὶ τὸν πόνον τὸν ἄπειρον φέρειν μὴ δυναμένη, πάνυ ἐλιγοθύμησε βαπτισθεῖσα τὴν θλίψιν καὶ πεσοῦσα ἐπὶ τῆς γῆς παρέδωκεν τὸ πνεῦμα, οὐ γὰρ ἐγίνωσκε ποτὲ ὑπάρχουσαν τὴν θλίψιν, καὶ ἐν μιᾷ ἀμφότεροι τῇ ὥρᾳ τελευτῶσιν. 86 A jak stále plakala a bědovala, otočila se a viděla jej umírat. A nemohla se ubránit nekonečnému bolu, z hlubokého žalu upadla do bezvědomí a jak omdlela, vypustila duši, aniž by si uvědomila, že tak velmi trpěla, a vtom ve stejnou chvíli oba skonali.
Druhá významná verze eposu o Digenisovi Akritovi je obsažena v rukopise grottaferratském, ve kterém Digenis, stejně jako v escorialském rukopise, umírá na smrtelnou nemoc. Přestože se kapitoly týkající se smrti Digenise velmi podobají, nacházíme v nich určité
rozdíly.
Například
vyprávění
Digenise
přátelům
o
hrdinských
činech
je
v grottaferratské verzi nahrazeno dlouhým rozhovorem s jeho milou. Vzpomínají na společně prožitá léta, na chvíle, kdy se seznámili, na nesčetné okamžiky, kdy ji Digenis dokázal osvobodit a ochránit před různými příšerami, jako byl drak.
86
ΑΛΕΞΙΟΥ, Σ. Βασίλειος Διγενής Ακρίτης, s. 73.
37
Μνημονεύεις, ψυχὴ ἐμή, εἰς τὸ Βλαττολιβάδιν, ὅταν ὁ δράκων μόνην σε ἐν τῇ πηγῇ ὡς εὗρε καὶ τὰ αὐτοῦ φαντάσματα ἀντ’ οὐδενὸς νομίσας τὰς κεφαλὰς ἀπέτεμον αὐτού τὰς πυρφλεγούσας; Ταῦτα δὲ κατετόλμησα διὰ τὴν σὴν ἀγάπην. 87 Pamatuješ, má drahá, jak na Vlattolivádě tebe drak zastihl u pramene samotnou a já, který nečekal jeho proměnu, setnul jsem mu hlavy, ze kterých šlehaly plameny? A to vše jsem se odvážil učinit z lásky k tobě. Po jejich smrti se k jejich domu sjelo mnoho obdivovatelů z širokého okolí, kteří tento věhlasný pár dlouho oplakávali. Poté byl Digenis se svou milou uložen do mramorové hrobky, která se nacházela na vrcholku soutěsky poblíž místa zvaného Trosis, a bylo ji možno vidět ze všech stran. Ἐπ’ ἀψίδος ἱστάμενος ὁ τάφος τοῦ Ἀκρίτου, συντεθειμένος θαυμαστῶς ἐκ μαρμάρου πορφύρας, τῆς ἀκρωρείας πόρρωθεν δυνάμενος ὀφθῆναι. 88 Do výklenku byl umístěn Akritův hrob, překrásně zhotoven z purpurového mramoru, a bylo možné ho vidět zpovzdálí horského hřbetu.
87 88
JEFFREYS, E. Digenis Akritis, s. 220. Ibid., s. 230.
38
6
Dílčí motivy v akritovských písních
6.1 Motiv ptáků Nejen v akritovských písních, ale i v jiných žánrech lidové písně se velmi často objevuje motiv ptáků. Ptáci v nich obvykle vystupují jako poslové špatných zpráv a jsou také spojováni s tradicí lidové věštby. Není důležité pouze to, jakým způsobem mluví a co říkají, ale i počet, ve kterém se vyskytují, dále kam a jak si sedají, jak se dívají a jak se pohybují. 89 V jednotlivých verzích určité písně se setkáváme někdy s ptáky, kteří zasahují do určitých událostí a tak ovlivní jejich následné uskutečnění a jindy jsou použity jiné způsoby taktéž podivuhodného zásahu do běhu událostí, tak aby byla neznámá pravda a budoucnost odhalena. V pontských verzích písně „Smrt Digenise“ (Θάνατος του Διγενή) 90 se objevují dva způsoby, kterými je jeho smrt předpovězena. V jedné z nich jsou proroky smrti ptáci, a v druhé je role ptáků nahrazena hlasem Boha, který se ozývá z nebes. V této písni se ptáci uhnízdili v Akritově zahradě, kde mu vždy předpovídali dlouhý život. Avšak jednoho dne obsah jejich věštby byl zcela odlišný, neboť hlásali akritovu blížící se smrt. Slyšela to i jeho žena, kterou toto proroctví velmi zneklidnilo, a ihned to šla manželovi oznámit. Η κάλ’ ατ’ βαρυκάρδισεν και βαραναστενάζει. - «Ακούς, ακούς, Ακρίτα μου, ντο λέγ’νε τα πουλόπα; Πάντα κελάηδ’ναν κ’ έλεγαν: Πολλά θα ζή Ακρίτας κι ατώρα κελαηδούν και λέν’: Θε ν’ αποθάνη Ακρίτας». 91 A ženu zabolelo srdce a začala naříkat: „Slyšíš, slyšíš, můj Akrito, co si ptáci špitají? Vždy si prozpěvovali a říkali: Akrita bude dlouho žít a teď si zpívají a říkají: Akrita zemře.“ Akrita však nepřikládal tomuto svědectví žádnou váhu a jen se nad tím pousmál. ΡΩΜΑΙΟΣ, Κώστας. Τραγούδια του ακριτικού κύκλου. Αθήνα 1979, s. 13. Viz ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 43-44. 91 Ibid., s. 43. 89 90
39
Ακούει ατο Ακρίτας ιμ, χαμογελά και λέει. - «Ατά μικρά πουλόπα είν’, ντο λέγ’νε ’κ’ εγροικούνε. 92 Akrita to uslyšel, pousmál se a řekl: „Jsou to jen písklata, nevědí, co říkají.“ Avšak proroctví ptáků se naplnilo a Akritas následujícího dne zemřel. S motivem ptáků se můžeme setkat také v písni „Únos Digenisovy ženy“ (Η αρπαγή της γυναίκος του Διγενή), ve které ptáci oznámí Digenisovi únos jeho ženy. Jednoho dne Digenis oral pluhem na poli, když k němu přiletěl ptáček, který mu zvěstoval tuto novinu: Πουλάκιν πήγεν κ’ ήκατσεν στην όσκερην τ’ αλέτρου. - «Εσύ σπέρνεις, βρε Διγενή, μα την καλή σου ’κλέψαν». - «Άν την εκλέψανε εχτές, να πά’ να την γυρεύω, αν την εκλέψαν σήμερα να κάμω την σποριά μου». - «Εγώ σού λέω, Διγενή, πως την καλή σου ’κλέψαν». 93 Přiletěl ptáček a usadil se na držadlo pluhu. „Ty si tu seješ, Digenisi, a unesli ti ženu.“ „Jestliže ji unesli včera, půjdu ji hledat, jestliže ji však unesli dnes, dokončím setbu.“ „Já ti ale říkám, Digenisi, že ti unesli ženu.“ Tentokrát Digenis toto sdělení vzal vážně a vydal se svou ženu osvobodit. Stejně jako v této verzi z Chiosu, tak i v pontské verzi této písně je Digenis upozorněn ptáky na únos své manželky. Avšak zde dialog Digenise s ptákem probíhá odlišným způsobem. Předtím, než pták promluvil, Digenis se ho snažil odehnat. - «Οπίσ’, πουλίν, οπίσ’, πουλίν, μη τρως την βουκεντρέαν». Και το πουλίν κελάηδησεν σαν ανθρωπί’ λαλίαν. 92 93
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 43. Ιbid., s. 32.
40
- «Ακρίτα μου, ντο κάθεσαι, ντο στέκεις και περ’μένεις; το ένοικοσ σ’ εχάλασαν και την καλή σ’ επαίραν». 94 „Odleť ptáku, odleť, ať tě nepropíchnu.“ A ptáček zazpíval lidským hlasem: „Akrito, proč tady stojíš, na co čekáš? Zničili ti dům a vzali ti ženu.“ Motiv ptáků se objevuje také v písni „O mladém Vlachovi“ (Του μικρού Βλαχόπουλου), kde ptáci během hostiny neupozorňují jen na únos manželek, ale i na zajetí jiných členů rodin. Απά στο φάγε και στο πιεί και στην ξεφαντοσύνη πήγε πουλάκι κ’ έκατσε απά στην τράπεζά τους. Δεν κελαηδούσε σαν πουλί ’πως κελαηδούν τ’ αηδόνια, μόν’ κελαηδούσε κ’ έλεγε ανθρώπινη λαλίτσα. - «Για σηκωθήτε, βρε παιδιά, μη πολυξεφαντών’τε και Τούρκοι σάς πατήσανε και Τούρκοι σάς κουρσέψαν. Πήραν τού Γιάννη τα παιδιά, τού Κωνσταντή τ’ γυναίκα και σύ, μωρέ Βλαχόπουλο, πήρανε την καλή σου». 95 Jak jedli, pili a hodovali, objevil se ptáček a usadil se na stůl. Jako ptáček nezpíval, ani jako slavíci, ale promluvil lidským hlasem: „Povstaňte, mládenci, přestaňte se veselit, Turci vás napadli a vyplenili. Jannisovi unesli děti, Konstantisovi vzali manželku a tobě, mladý Vlachu, odvedli ženu.“ Mezi akritovské písně, kde hraje důležitou roli motiv ptáků, se řadí také píseň „Orel a Sirvitanisův syn“ (Σταυραετός και του Σιρβιτάνη ο υιος) 96, kde na rozdíl od ostatních písní zde 94 95
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 33. Ibid., s. 65.
41
ptáci ztělesňují hlavní postavy. Tato píseň je v podstatě dialogem dvou ptáků, kteří rozmlouvají o tom, jak se jednomu z nich podařilo získat kořist.
6.2 Motiv koní Dalším výrazným motivem v akritovských písních jsou koně, kteří se stávají nepostradatelnými společníky akritů, ať již v náročných bojích proti Saracénům a apelatům, v lovení zvěře nebo v únosu žen. Koně jsou často i jejich rádci v těžkých chvílích a jsou schopni udělat vše pro štěstí svého pána. Dokážou pro něj dokonce obětovat i svůj život. V písni „Andronikos a jeho kůň“ (Ανδρόνικος κι ο μαύρος του) 97 je zřetelný blízký vztah akritů k jejich koním, kterým věnují velkou část ze svého volného času. Toto je zjevné v dialogu Konstantonose s Andronikosovým synem: -«Μαύρος είσαι, μαύρα φορείς, μαύρο κααλλικεύγεις, μαθθαίνεις τον να πορπατή, μαθθαίνεις τον να δρέμη, μαθθαίνεις τον να ’έχεται τον όχλο του πολέμου, μαθθαίνεις του και της στεριάς ωσάκ και του πελάου, ξεχάνεις και της λυερής, της γλυκοποθητής σου». 98 „V černém jsi oděný a v černém na koni jezdíš, učíš ho chodit, učíš ho běhat, učíš ho čelit válečné vřavě, a to jak na souši, tak na moři, zapomínáš tak na svou dívku, na svou milovanou.“ V mnoha písních je také uvedeno, jak se koně dokážou obětovat pro své pány. Příkladem toho je i píseň „O mladém Vlachovi“ (Του μικρού Βλαχόπουλου), kde kůň přislibuje svému pánovi pomoc při záchraně unesených členů rodiny. Σκύφτει φιλά το μαύρο του πά’ στην αστερατάδα. -«Δύνεσαι, μαύρε μ’, δύνεσαι στο αίμα για να πλέξης;» ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 88. Ibid., s. 63. 98 Ibid. 96 97
42
-«Δύνομ’, αφέντη μ’, δύνομαι στο αίμα για να πλέξω, όσους θα κόψη το σπαθί, τόσους θε να πατήσω». 99 Shýbne se a políbí svého koně na lysinu na čele. „Budeš schopen, můj koni, v krvi plavat?“ „Budu schopen, můj pane, v krvi plavat, kolik jich bude mečem setnuto, tolik já jich ušlapu.“ Jelikož koně prokazují svým pánům maximální věrnost, tito se snaží svým koním náležitě odvděčit různými způsoby. Dobře o ně pečují a nejvyšší odměnou jim můžou být i zlatem okované podkovy. -«Μαύρε μου, γοργογόνατε κι ανεμοκυκλοπόδη, πολλές φορές μ’ εγλύτωσες από βαρειές φουρτίνες͘ κι ά με γλυτώσης κι απ’ αυτή, θα σε μαλαματώσω. Τα τέσσερά σου πέταλα χρουσά θα σου τα κάμω». 100 „Můj koni, co jsi rychlý jako vítr, mnohokrát jsi mě zachránil v těžkých chvílích, a když mě zachráníš i teď, zlatem tě odměním. Všechny čtyři podkovy zlatem ti okovám.“ Velká oddanost koně nejen ke svému pánovi, ale i k jeho manželce se projevuje v písni „Únos Digenisovy ženy“ (Η αρπαγή της γυναικός του Διγενή). Přestože jeden z koní byl už starý a nemohoucí, nabídl Digenisovi svou pomoc při záchraně manželky, která o něj vždy starostlivě pečovala a pravidelně krmila. Ένας μαύρος, παλιόμαυρος, χίλιω χρονώ κοντριάρης, εστάθην και ’ποκρίθην του σαν κάλλιο παλληκάρι. -«Άν είν’ για την κυρά καλή, εγώ να σου την φέρω, γιατί με κρουφοτάϊζε αφ’ τ’ ακριβό κριθάρι, γιατί με κρουφοπότιζε μέσ’ σ’ αργυρή λεγένη». 101 99
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 65-66. Ibid., s. 67.
100
43
Jeden kůň, velmi starý, tisíckrát zraněný, postavil se a odpověděl jako správný mládenec: „Když se jedná o tvou ženu, přivedu ti ji zpět, protože mě krmila drahým ječmenem, protože mě napájela ze stříbrného vědra.“ Ve všech předchozích úryvcích se jednalo o blízký vztah a velkou věrnost pána a koně, avšak v písni „Syn vdovy a jeho kůň“ (Χήρας υιός κι ο μαύρος του) 102 se setkáváme s případem, kdy se pán rozhodne svého koně prodat z důvodu zabezpečení své obživy. Χέρας υιός επείνασεν, θε να πουλή τον Μαύρον. Στρώνει και καβαλλ’κεύει ατον τση Πόλης το παζάριν. 103 Syn vdovy měl hlad a rozhodl se prodat svého koně. Osedlá ho a vyráží na něm do města na trh. Avšak ani koně nejsou vždy svému pánovi věrni. V písni „Ženatý Kostantis a jeho kůň“ (Ο Κωσταντής νυμφευμένος κι ο μαύρος του) 104 dokáže kůň svého pána zradit. V krétské verzi písně, již ženatý Kostantis se zamiluje do jiné dívky. Kůň však jejich počínající vztah překazí tím, že nové milence vyjeví pravdu o Kostantisově již existujícím sňatku a jeho dalších známostech, a tak svého pána prozradí. Κι ο μαύρος του αμίλητος, τότες μιλεί και λέει͘ -«Βλέπουσαι, σκύλα Ελενιώ, φιλί να μην του δώσης. Σε πάσα χώρα έχ’ εννιά, σε πάσα κάστρο δέκα, κ’ εις την Κωσταντινούπολι παιδιά με τη γυναίκα». 105 A jeho mlčenlivý kůň, teď promluvil a říká: „Dávej si pozor, nemravná Elenio, nelíbej ho! ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 32. Ibid., s. 94-95. 103 Ibid., s. 94. 104 Ibid., s. 95-102. 105 Ibid., s. 97. 101 102
44
V každé zemi jich má devět, na každém hradě deset, a v Konstantinopoli má ženu a děti.“ V epirské verzi této písně Kostantis po této zradě vyhrožuje svému koni těžkým trestem. Avšak ten si výhružky nenechal líbit: -«Ας είν’, ας είναι, Κώστα μου, κ’ εγώ στο ξαγοράζω θα πάρης μήνες και καιρούς να ξέβγης στο σεφέρι͘ θα σκύβω το κεφάλι μου, να παίρνουν το δικό σου». 106 „Dobře, dobře, můj Kostasi, i já ti to oplatím, bude ti trvat měsíce a roky, abys vyvázl z výpravy, budu klopit mou hlavu, aby setnuli tvou.“
106
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια, s. 96.
45
7
Závěr Akritovské písně představují nejstarší dochované řecké lidové písně. Jsou lyricko-
epického charakteru a jejich metrem je nejčastěji patnáctislabičný jamb. Právě díky tomuto charakteru jsou některé písně akritovského cyklu příbuzné s řeckými baladami. Nejstarší písemně dochovanou akritovskou písní je Píseň o Armurisovi (Άσμα του Αρμούρη) z 15. století. Ovšem nejvíce akritovských písní, které jsou dnes známy, bylo zaznamenáno v 19. a počátkem 20. století, a pochází nejčastěji z oblastí Pontu, Kréty a Kypru. Akritovské písně oslavují hrdinského ducha a statečné činy akritů, strážců hranic, kteří oplývají nadpřirozenými vlastnostmi. Nejproslulejším hrdinou těchto písní je Digenis Akritas, který je zároveň také protagonistou eposu o Digenisovi Akritovi. Díky své nadlidské statečnosti a obdivuhodným schopnostem bývá velmi často srovnáván s Héraklem, Achillem nebo Alexandrem Velikým. Akritovské písně neoplývají jen svým hrdinstvím, ale také v nich můžeme najít mnoho historických údajů. Hrdinové akritovského cyklu jsou často ztotožňováni s historickými postavami 9. a 10. století. Písně akritovského cyklu můžeme rozdělit do tří tematických okruhů, a to na únosy žen, boje akritovských hrdinů a smrt Digenise. V písních se neobjevují pouze boje se Saracény a apelaty, ale i boje s různými příšerami a zápasy s krutým a neúprosným Charosem. Dále existuje mnoho verzí písní, které podrobně popisují události spojené se smrtí Digenise a různé způsoby, jakými Digenis zahynul. V písních si také můžeme všimnout dvou důležitých motivů, a to motivu ptáků a koní. Ptáci v lidových písních mluví lidským hlasem a obvykle vystupují jako poslové špatných zpráv. Významný motiv představují i koně, kteří jsou nepostradatelnými společníky akritů a pro svého pána dokážou obětovat i svůj život. Akritovské písně jsou příbuzné s byzantským eposem o Digenisovi Akritovi, který je považován za nejstarší písemnou památku novořecké literatury. Po objevení rukopisů eposu v 19. a počátkem 20. století si badatelé povšimli mnohých paralel mezi některými epizodami eposu a obsahem písní. Tyto shody vyvolaly otázku, zda akritovské písně existovaly již před eposem nebo to byl právě epos, který předcházel písním. Dnes převládá názor, že některé písně jsou starší než epos, ale mnohé z později složených akritovských písní mají svůj původ právě v eposu
46
8
Resumé (Περίληψη)
Στην εργασία μου ασχολούμαι με τα τραγούδια του ακριτικού κύκλου, στα οποία εξυμνούνται τα κατορθώματα των ακριτών, των φρουρών των συνόρων. Ο βασικός στόχος μου είναι να παρουσιάσω τα πιο σημαντικά θέματα και μοτίβα των τραγουδιών και γι’αυτόν το λόγο συμπληρώνω το κείμενο με πολλά αποσπάσματα, όπως από τα τραγούδια, έτσι και από το συγγενές βυζαντινό Έπος του Διγενή Ακρίτη. Στο πρώτο κεφάλαιο αναφέρομαι στα γενικά χαρακτηριστικά των ελληνικών δημοτικών τραγουδιών και στα προβλήματα που συνδέονται με την ταξινόμησή τους. Κυρίως θα ασχοληθώ με την ταξινόμηση κατά το Νικόλαο Πολίτη, ο οποίος διαιρεί τα δημοτικά τραγούδια σε δεκατρείς κατηγορίες. Το επόμενο μέρος περιγράφει τα ακριτικά τραγούδια, και συγκεκριμένα τα γενικά χαρακτηριστικά τους, την καταγωγή τους και την περίοδο της άνθισής τους. Μετά θα παρουσιάσω τους πρωταγωνιστές των τραγουδιών, και κυρίως το Διγενή Ακρίτη, ο οποίος είναι και ο πρωταγωνιστής του Έπους του Διγενή Ακρίτη. Στο επόμενο κεφάλαιο προσανατολίζομαι στα προβλήματα που συνδέονται με το Έπος του Διγενή Ακρίτη. Θα αναφέρω τα διατηρημένα χειρόγραφα του Έπους και τα ζητήματα που συνδέονται με την καταγωγή του και με την αρχέτυπη μορφή του. Στο τέλος αυτού του μέρους γίνεται λόγος για τη σχέση του Έπους με τα ακριτικά τραγούδια και επίσης αναφέρω ορισμένα φιλολογικά προβλήματα αυτών των τραγουδιών. Στο πιο εκτενές κεφάλαιο ασχολούμαι με τα τρία πιο σημαντικά θέματα των ακριτικών τραγουδιών, την αρπαγή των γυναικών, την πάλη των ακριτικών ηρώων και το θάνατο του Διγενή, τα οποία συμπληρώνω με αποσπάσματα από τα τραγούδια και από τα χειρόγραφα του Εσκοριάλ και της Κρυπτοφέρρης του Έπους Διγενής Ακρίτης. Στο τέλος θα αναφέρω δύο σημαντικά μοτίβα, τα οποία εμφανίζονται στην ακριτική ποίηση, τα μοτίβα των πουλιών και των αλόγων.
47
9
Seznam použité literatury
Primární literatura
ΑΛΕΞΙΟΥ, Στυλιάνος (εκδ.). Βασίλειος Διγενής Ακρίτης και Το Άσμα του Αρμούρη. Αθήνα 2006
ΣΠΥΡΙΔΑΚΗΣ, Γ. Κ. Ακριτικά τραγούδια. In Ελληνικά δημοτικά τραγούδια,τόμ. Α΄, Αθήνα 1962, s. 10-118.
JEFFREYS, Elizabeth (ed.). Digenis Akritis. The Grottaferrata and Escorial Versions. Cambridge 1998
Sekundární literatura
ΔΗΜΗΤΡΑΚΟΠΟΥΛΟΣ, Σοφοκλής Γ. Ιστορία και δημοτικό τραγούδι. Αθήνα 1989
ΙΩΑΝΝΟΥ, Γιώργος. Τα δημοτικά μας τραγούδια. Αθήνα 1977
ΚΑΛΟΝΑΡΟΣ, Πέτρος (εκδ.). Βασίλειος Διγενής Ακρίτας. Αθήνα 1941
ΚΑΨΩΜΕΝΟΣ, Ερατοσθένης Γ. Δημοτικό τραγούδι. Μια διαφορετική προσέγγιση. Αθήνα 1996
ΚΥΡΙΑΚΊΔΗΣ, Στίλπων Π. Ελληνική λαογραφία, μέρος Α΄, Αθήνα 1965 (2η έκδ.).
ΛΟΥΚΑΤΟΣ, Δημήτριος Σ. Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία. Αθήνα 1992
ΠΕΤΡΟΠΟΥΛΟΣ, Δημήτριος. Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, τόμ. Α΄, Αθήνα 1958
ΠΟΛΙΤΗΣ, Ν. Γ. Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού. Αθήνα 1925 (2η έκδ.).
ΡΩΜΑΙΟΣ, Κώστας. Η ποίηση ενός λαού. Αθήνα 1968
ΡΩΜΑΙΟΣ, Κώστας. Τραγούδια του ακριτικού κύκλου. Αθήνα 1979
BEATON, Roderick. The Medieval Greek Romance. 2nd ed. Cambridge 1989
BECK, Hans-Georg. Ιστορία της βυζαντινής δημώδους λογοτεχνίας. Přeložila Νίκη Eideneier. Αθήνα 1993
ČERVENKA, Miroslav. Významová výstavba literárního díla. Praha 1992
GRÉGOIRE, Henri. Autour de Digénis Akritas. Les cantilènes et la date de la récension d’ Andros-Trébizonde. Byzantion 7, 1932, s. 287-302.
48
MOENNIG, Ulrich. Digenes = Alexander? The Relationship between Digenes Akrites and the Byzantine Alexander Romance in their Different Versions. In BEATON, Roderick, RICKS, David (ed.). Digenes Akrites. New Approaches to Byzantine Heroic Poetry. Cambridge 1993, s. 103-115.
SAUNIER, Guy. «Υπάρχουν καθόλου “ακριτικάˮ τραγούδια; Προβλήματα στην κατάταξη των νεοελληνικών αφηγηματικών δημοτικών τραγουδιών» In SAUNIER, G. Ελληνικά δημοτικά τραγούδια. Συναγωγή μελετών (1968- 2000). Αθήνα 2001, s. 231-248.
VELOUDIS, Georg. Das Armurislied und Omar al-Aqta. Byzantinische Zeitschrift 58, 1965, s. 313-319.
49
