URČENO PRO UŠI RABIJÁKŮ (1998)

ZÁVIŠ Kniha písní

URČENO PRO UŠI RABIJÁKŮ (1998)

STARÝ KOKOT I když vím, že pro mnohé z vás to bude těžké k pochopení, já jsem starý kokot, to je seznámení. Jsem starý kokot, no a co má být, za tohle mě přece nemůžete odsoudit. Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Na to nemusíte jezdit ani do ciziny, abyste vyslyšeli ty moje kokotiny. V putyce jsem dnes a denně, kdybyste se ptali, stačí se jen špiznout a tam já, ten kokot starý. Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Zejtra budu chrápat zase někde za plotem, co také se mnou, se starým kokotem. Ještě, že mně občas zbylo na nějakou ludru trochu páry, i když na mě sem tam křičí - hele, kokot starý. Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Hlavně, že to ještě frčí, hlavně, že to pálí, to potom i zapomenu, že jsem kokot starý. Funebráci na mě kynou, připravují máry, oni kurvy dobře vědí, že jsem kokot starý. Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý Kokot starý.

ROLNÍK A RORÝSEK Svážel rolník, svážel seno, když mu spadl na rameno chcíplý rorýsek. Pravděpodobně chcíp v letu, dal sbohem tomuhle světu, odrazil se od ramene na písek. Rolník sebou silně trhnul, zmateně se na zem vrhnul vedle rorýska. Pak ohmatal jeho peří, ze země se zvedl ztěží, zjistil, že ten nebožák již nepíská. Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel Tohle to rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným Rolník zvedl ptáčka z písku, nedotknul se ani řízku od přítele z hor. Poté propukl v pláč silný, dlouze plakal dělník pilný, až den pokryl černej chmurnej flór. Nese, nese ptáčka domů, do chaloupky blízko lomu rolník plačící. Položil jej na lavici, zavřel dveře na petlici, slzy kterak koule na líci. Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel Tohle to rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným

Nejprve vzbudil babičku, potom ženu, dceru, vnučku, rukou třaslavou. Jak rorýska uviděly, v mžiku na zem popadaly, ve svých srdcích s ránou krvavou. Ráno, když se rozednilo, na chalupu hrůzu vlilo slunce červené. Smrt si odnesla babičku, potom ženu, dceru, vnučku, rolník v šoku zpíval na seně. Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel Tohle to rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným.

DOBA JE ZLÁ Doba je zlá, podřízli čokla kudlou zahnutou, ani neblafnul, ani nezavyl, ani nezavrčel, ani se nezježil, ba ani neposkočil. Doba je zlá, ukradli česnek, mrkev, cibuli, petržel, celer, uchystali lák, stáhnuli čokla do toho láku pak, ano už je tomu tak. Každej to válí jak jen se dá, a buďme rádi, že není hůř. Každej to válí jak jen se dá, doba je zlá, doba je zlá. Doba je zlá, vrazili čokla z láku na pekáč, a kolem trouby mlsně chodili, vesele zpívali a pevně doufali, že ho nepřesolili. Doba je zlá, vytáhli čokla na dřevěněj stůj, nakrájeli chleba, sundali čepice, potom ho zmařili, chutnal velice, zejtra šlohnou slepice. Každej to šoulí jak jen se dá, a buďme rádi, že není hůř. Každej to šoulí jak jen se dá, doba je zlá, doba je zlá. Doba je zlá, podřízli čokla kudlou zahnutou, ani neblafnul, ani nezavyl, ani nezavrčel, ani se nezježil, ba ani neposkočil. Doba je zlá.

NEVIDĚLI JSTE TU PROSÍM ANDĚLU? Neviděli jste tu prosím Andělu, tázal jsem se já v putyce k večeru, copak ti zas kamaráde drahej slíbila ta přitroublá svině Anděla? Až já si svou dávku rumu vypiji, za cecky pak vytahám tu bestii, takovýhle struky se dnes jen tak nevidí, každej je tý děvce závidí. Andělo, ty kurvo! Svině mokrá, držko přiskříplá Pane pingl, nalejte mi kořalu, teče to z tý flašky jaksi pomalu, já mám žízeň, věřte mně jak koza prašivá, kladně se zde jazyk polívá. Potom jsem se já dozvěděl vod hostů, že pět pionýrů včera u mostu, hrabalo do vystrčené holé prdele, jež patřila svini Anděle. Andělo, ty kurvo! Svině mokrá, držko přiskříplá Za chvíli se dveře pajzlu rozletí, Anděla v tom čochu stane vzápětí, Cyrila, co u dveří stál chňapla za péro, houkla, "já chci jebat mizero!" Silák Cyrda vyrval nohu ze stolu, přes židli pak přehnul svini Andělu, pomazal tu nohu v mžiku ještě hořčicí, pigloval tu kurvu ječící.

Andělo, ty kurvo! Svině mokrá, držko přiskříplá Já jsem pak přiskočil k tohle Anděle a natrh jsem jí těsný triko vesele, jak dva žoky chcánek se jí cecky vylily, až se hostům hlavy zježily. To vám byla podívaná vážení, číšník slintal, kolem samé funění, Anděla, ta řvala jako Honda přátelé, noha čouhala jí z prdele. Andělo, ty kurvo! Svině mokrá, držko přiskříplá Jé jé Svině mokrá, držko přiskříplá.

RADOVÁNKY HAŠIŠÁKA BEZKULÁKA Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák, jemné uši třeste se, táhne se Hašišák Bezkulák. Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy, vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý. Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák Stočenej, měděnej, teď je mu hej Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda. Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni Ruda. Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!" Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám. Pozvu tam Holenu, tu co chlastá okenu a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu, seženu, jakožto i okenu. Za městem na zahradě, ignorujíce práci, tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci. A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák, vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák. Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován. Konečně, algeny konzumuje horečně.

Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně, Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně. To se nám to betálně fetuje, lece hlasem chraptivým Holena a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena.

Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák Po něm padla Holena, před ní ovšem okena A Jeliman, ten lehl poslední zfetován.

TRAGÉDIE SKALNÍ Nahoře ve skalách, tam co žije kamzík bledý, udeřil blesk kulový do té chaty rekreační, bledý kamzík to viděl. Zahořela chata, plameny šlehaly kruté, nahoře ve skalách, lidé naříkali prudce, bledý kamzík je slyšel. Ohé, ohé, ohé, ohé, ty kamzíku bledý Ohé, ohé, ohé, ohé, tragédie skalní Už chytla i střecha, jak kohout červený řádil, pak všem rekreantům hořely kulaté hlavy, bledý kamzík to tušil. Za hodinu za dvě, popelem již slehla chata, tragédie skalní, dým se z místa činu linul, bledý kamzík jej cítil. Ohé, ohé, ohé, ohé, ty kamzíku bledý Ohé, ohé, ohé, ohé, tragédie skalní.

CITONICE Přál bych si bydlet v Citonicích, přál bych si bydlet v Citonicích. Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Chtěl bych tě potkat v Citonicích, chtěl bych tě potkat v Citonicích, Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti. Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností. Chtěl bych tě týrat v Citonicích, chtěl bych tě týrat v Citonicích, Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Chtěl bych tě zabít v Citonicích, chtěl bych tě zabít v Citonicích, Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti. Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností. Chtěl bych si užít v Citonicích, chtěl bych si užít v Citonicích. Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.

Přál bych si zhebnout v Citonicích, chtěl bych mít funus v Citonicích. Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti. Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností. Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím. Nevím.

V TOVÁRNĚ Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, stříhaly v továrně plech. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, stříhaly v továrně plech. A hulily startky bez filtru a nadávaly mistrovi, do čoklů flekatých, hyen strupatých, sviní štětinatých. To je teda zábava, to je teda svět, do továrny klusat v pět. To je teda zábava, to je teda svět, do továrny klusat v pět. A nafasovat solvínu a na tělo si narazit, montérky mastné, komule těžké, v šatně zaplivané. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, byly plné svrabu a blech.

NIKDO TO NEOCENIL Já prošel celou Moravou a zbrázdil i kus Čech, i Slováky jsem navštívil, ale nikde neměl cech. Dělal jsem těžkej bordel, ječel, šukal, pil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. Sbíral jsem láhve vod chlastu už jako malej kluk, všechny řády na školách mi byly zcela fuk. Nejednoho mravence jsem lupou upálil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel duševní troska, duševní troska, duševní troska. Jednou jsem taky fotbal hrál v jakým si utkání, pro deset diváků to prý bylo zklamání. Do kulí jsem sudího kop, von zápas ukončil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. Já klempíroval s kapavkou, to už je sada let, nikde jsem však ani necek a zbavil se ji hned. Lozil jsem po mejdanech a nic nezablil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel duševní troska, duševní troska, duševní troska. Taky sem makal v terénu a v maringotce spal a na rvačky po putykách více méně sral. Vejplata mně vydržela den, dva, o nic dýl, ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to neocenil.

Hulil jsem jako buldozer v obrátkách nejvyšších, bagoval a šňupal tabák až téměř ztratil čich. V noci jsem si na hulení i budíka točil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel duševní troska, duševní troska, duševní troska. Chodil jsem se starší babou vo třicetdva let, od mládí šlapala chodník a to není med. Dokonce jsem s prostitutkou i pár roků žil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil. V pakárně když pobejval jsem, skvělé to časy, práškama nás nacpali za každýho počasí. Mňoukal jsem jak kočka, kafe na hlavu si lil, ale nikdo to neocenil, a vůbec nikdo to neocenil Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel duševní troska, duševní troska, duševní troska. Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel duševní troska, duševní troska, jó, duševní troska.

PAN KLAMPERNA Přišel pan Klamperna do kavárny Lucerna, posadil se k jedné hodné paní. Objednal kořalu, cucat jal ji pomalu, vilným zrakem táhle číhal na ni. Baba je nádherná, myslí si pan Klamperna, rozrušením začal práskat kníry. coby lev salonní strčil hlavu těsně k ní, pan Klamperna nezná v ničem míry. Požádal tu paní, zda by nemoh činit soulož na ní Požádal tu ženu, zda by ji moh lisknout po vemenu Požádal tu kurvu, zda by před ním neroztáhla vulvu Požádal tu rajdu, zda by mu nepohonila strejdu Požádal tu couru, zda by mu nevybáňala rouru Požádal tu čubku, zda by mu nevyfučela trubku Požádal tu štětku, zda by mu nevypráskala kladku Požádal tu trosku, zda by mu nečoudila rákosku Vodešel pan Klamperna z kavárničky Lucerna, vyplněno bylo jeho přání. Za tamním záchodě byl vysát v pohodě, za tu službu brnkl kafe za ni. Tahleta písnička, byť jen krátká, maličká, náladu vám možná trochu spraví. Jelikož tohoby má dnes vstřícné období, přeji panu Klampernovi zdraví.

Požádal tu paní, zda by nemoh činit soulož na ní Požádal tu ženu, zda by ji moh lisknout po vemenu Požádal tu kurvu, zda by před ním neroztáhla vulvu Požádal tu rajdu, zda by mu nepohonila strejdu Požádal tu couru, zda by mu nevybáňala rouru Požádal tu čubku, zda by mu nevyfučela trubku Požádal tu štětku, zda by mu nevypráskala kladku Požádal tu trosku, zda by mu nečoudila rákosku.

NÁDHERNÝ LÉTO Pomalu ti stáhnu kůži pravou dlaní, pak se stáhnu hezky někam do ústraní. Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, bez danění. Ručičky si spokojeně za hlavu dám, po pupku mi skáčou filcky a tak nejsem sám. Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, a já se mám. Ram pa pam pam Ram pa pam pam Tvrdí o mně kamarádi z pohraničí, že mě má zvláštní láska k ženám jednou zničí. Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, tak ať to fičí. Tvrdí o mně kamarádi z kolonie, že to nikdy se mnou žádná nepřežije. Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, a to se žije. Ram pa pam pam Ram pa pam pam

Pomalu ti stáhnu kůži pravou dlaní, pak se stáhnu hezky někam do ústraní. Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam, vždyť je nádherný léto, bez danění, vždyť je nádherný léto, bez danění.

ŽEBRÁCKÁ Přišel žebrák na nádraží, unaveně koukal, jak do sebe život bídu, v jednom kuse soukal. Přišel žebrák na nádraží, na obvyklou štaci, mašinky se usmívaly, byly na jiné koleji, měly svou práci. Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Žebral žebrák na nádraží, žebral, žebral, žebral, iluze mu tenhle život, dávno všecky sebral. Žebral žebrák na nádraží, se svým šedým stínem, s větrem v roztrhaných kapsách, s touhou trochu se opít laciným vínem. Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Chrápal žebrák na nádraží, chrápal, chrápal, chrápal, černej blbec se na něho, nemotorně sápal. Chrápal žebrák na nádraží, lavici dřevěný, zdálo se mu o mašinkách, znaven z té dlouhé denní žebrácké směny. Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem o závod Mašinky uhání s větrem o závod.

TO SE NIC DĚLAT NEDÁ Pojď, vyhodíme si z kopýtka, až bude na stěnách praskat omítka. Pojď, vyhodíme si z kopýtka, v dálce už bzučí sanitka. Pojď, zahrajeme si kuličky, svět je tak legrační, i když je maličký. Pojď, zahrajeme si kuličky, v dálce už piští kurvičky. Pojď, dáme se zčerstva do díla, na rohu vobtáhnem, tamtoho debila. Pojď, dáme se zčerstva do díla, v dálce už řehtá kobyla. Pojď, vytáhnem těžkou munici, párkrát si vyšijem, jak staří profíci. Pojď, vytáhnem těžkou munici, v dálce se třesou strážníci. To se nic dělat nedá, to se nic dělat nedá, každýmu to stejně utíká. Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka. Pojď, vletíme ke mně na barák, sem starej bombarďák, rafan a rabiják. Pojď, vletíme ke mně na barák, v dálce už bublá pohřebák. Pojď, dostal sem už chuť na tabák, přivezli pod rypák mně celej náklaďák. Pojď, dostal sem už chuť na tabák, v dálce už chrchlá tuberák. To se nic dělat nedá, to se nic dělat nedá, každýmu to stejně utíká. Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka. Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka.

PILNÝ FANOUŠ Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě se probudil ze spaní. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě se probudil ze spaní. Zdálo se mu že není pilný, pilný, blbý a silný. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, neměl z toho ani chuť k snídani. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, vod rána záchody šůruje. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, vod rána záchody šůruje. Hajzlbába, jeho šéfová, přátelsky se k Fanouškovi chová. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, image si na hajzlu pěstuje. Franto, du bist majn grose buzeranto Franto, du bist majn grose buzeranto Majne líbe Franto, majne líbe Franto Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě si přelízl pěšinku. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě si přelízl pěšinku. Zdálo se mu, že jeho hajzly, přes noc zločinci majzli. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, měl z toho neklidnou vteřinku. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, nezná co je to vodpočinek. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, nezná co je to vodpočinek. Večer když šichta se končí s láskou zamkne dveře zvenčí. Pilný Fanouš, pilný Fanouš, drží se stranou všech slečinek. Franto, du bist majn grose buzeranto Franto, du bist majn grose buzeranto Majne líbe Franto, majne líbe Franto Fra Fra Fra Franto, du bist majn grose buzeranto Fra Fra Fra Franto, du bist majn grose buzeranto Majne líbe Franto, majne líbe Franto, buzeranto.

SLUNCE V DUŠI (2000)

CUKRÁŘSKÁ Cukráři, ty debile, naval laskominu, nebo ti vykropím na držku močovinu. Cukráři, ty debile, laskominu mázni, a potom pro mě za mě třeba zmizni. Máš tady šátečky, věnečky, trubičky, rakvičky, kuličky a já nevím jak se ty sajrajty nazývají. Tak trochu zaber a něco mi vyber a bleskem to naber, nebo fakt rozepnu punt, to slibuji. Cukráři, ty debile, už se začne stmívat, jak se tady plazíš, nemůžu dál se dívat. Cukráři, ty debile, kde tě vyhrabali, kdyby ti kule a prdel raději rozkopali. To že jsi pitomec není přec nakonec taková nová věc, stejně nemám na ty sajrajty prach žádnou chuť. Skočím si za chvíli naproti do Billy pro klobás z kobyly a ty jeden polozmrde dál se tu kruť. Cukráři, ty debile, kydni na koninu nebo ti vykropím na čuňu močovinu.

NEMÁM ČAS Začíná už chladno být, klesá teploměr, copak je to za bordel, běžte zatopit. Vemte si pár polínek, co tu stále čumíte, oheň hned rozdmýchejte, nerozumíte? Vám aby se muselo, všechno říkat devětkrát, já sám rád bych zatopil, nemám ale čas. Já nemám čas, jsem zaneprázdněný, nemám čas, já musím koukat do stropu. Než na mě přijdou silné vidiny, a proto musím koukat, johohoho, do stropu celé hodiny. Celé dlouhé hodiny, inu vidiny. Krutá zima zalézá pórama až do kostí, to již nelze unésti, to je neštěstí. Mmm, nemám čas, jsem zaneprázdněný, já nemám čas, já musím koukat do stropu. Než na mě přijdou silné vidiny, a proto musím koukat, johohoho, do stropu celé hodiny. Celé dlouhé hodiny, inu vidiny.

TEN ŽIVOT JE TAK KRÁTKÝ Kurva! Kráčel muž lesem, lesem, lesem, kukala žežulička, trylkoval slavík, slavík, slavík, zkrátka jedna básnička. Sluníčko svítilo na cestu, kráčel navštívit svou nevěstu, ten život je tak krásný, ano krásný. Jak si to kráčí, kráčí, kráčí, po té lesní pěšince, za zpěvu ptáčků, ptáčků, ptáčků, ke své milé slečince. Najednou lízla ho pepka, no a byl v prdeli hnedka, ten život je tak krásný, ale krátký.

SEŽEŇTE MI SLEČINKU Sežeňte mi slečinku a já vám ukážu obrázkovou knížku od pana Jirky Trnky. Pan Trnka byl velice obratným kreslířem, přesvědčte se sami, pod nosem měl kníry. Sežeňte mi slečinku a já vám zatančím na poblitým stole peruánský tango. Budu dupat kurevsky a dám si hodně záležet, abych vzbudil dojem hlazeného pána. Sežeňte mi slečinku a já vám ukroutím prvotřídní čaras až od Pakistánu. To si pane šmáknete tohle vám zaručuji, oči vám vylejzat budou hezky z důlků. Sežeňte mi slečinku a já vám naleju, speciální odvar z durmanových květů. Dopředu vám slibuji, jedinečný zážitek, spojený s nádherným táhlým bezvědomím. Sežeňte mi slečinku, to je jedno jakou, já se jí představím pod falešným jménem. K řece spolu půjdeme a tam se jí budu dvořit, pak ji lapnu za požirák a vyráchám v té řece.

ZNOJEMSKÉ VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ Vystrč prdel lásko má, kamarádi čekají, už sou všichni nervózní, nenechej se přemlouvat, má lásko. Můžeš si vlézt na židli, ze židle rovnou na stůl, tam i lépe vynikne tvoje prdel špekatá, má lásko. Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé a jakoby zaminované, bohem odstrčené Znojemské vlakové nádraží Vypněte ten tranzistor, ať už nás nic neruší, baterky jsou stejně již unavené co říkáš, má lásko. Dovalte sem rybízák, uvolní se nálada a společenské hráze padnou jako nevěstka, má lásko. Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé a jakoby zaminované, bohem odstrčené Znojemské vlakové nádraží I pan Adolf již je zde, má dokonce i nové květované trenýrky, to je ale elegán, má lásko. Vystrč přece již tu řiť, na co déle otálet, už je tři čtvrti na pět, skončily ti měsíčky, má lásko. Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé a jakoby zaminované, bohem odstrčené Znojemské vlakové nádraží.

VIBRÁTOR Pohozený vibrátor, též robertek přezdívaný, na smeťáku odhozený leží. Motorek má spálený, zavařený, roztečený, opravit jej podaří se stěží. Svou funkci již vykonal, deset let byl v pernamenci, nejrůznějším ženám radost dával. Měl jedenáct rychlostí, uložen býval v kredenci, téměř vůbec se nezasekával. Dvě kulaté baterky hnaly přímo k zběsilosti, dovezený až z daleké Číny. Čtyři roky záruky a to je víc než dosti, měl ten náš masturbátorek činný. Nyní kousek vod hovna, zpod pičpantu vod prdele, odevzdaně unaveně trčí. Jeho éra skončila, postavení míval skvělé, už si chudák stará nezavrčí.

POŽÁR Roj strakapoudů krouží nad malou vesnicí a pod jejich křídly lze spatřit malý domek hořící. V dálce již se vyjevení hasiči noří, již je to tak, hoří, ano hoří. Čípak byl to domek pod těmi kroužícími strakapoudy, čípak byl to domek, který vytrhl polekané hasiče z doby. Tohle to vám lidé drazí nepovím, jelikož to bohužel já sám nevím. Tu neveselou příhodu vyprávěl v kupé ve vlaku, jeden inteligentní muž v krásném nažehleném saku. Každý z nás měl mi, to mi věř, ústa dokořán a já též, čekali jsme co bude dál, načež muž v saku pokračoval. Z hasičské hadice voda na požár proudem tryskala a jedna postava z toho domku hlasitě křičela. Ach bože, bože, jaké je tu vedro dnes, jeden z těch požárníků do toho domku potom vlez. Pak již vyprostili seškvařenou zuhelnatělou postavu, která byla ihned poté odepsána ze stavu. Kolem kroužících strakapoudů oblaka dýmu plula, byla tam vysoká temperatura. Tu neveselou příhodu vyprávěl v kupé ve vlaku, jeden inteligentní muž v krásném nažehleném saku. Každý z nás měl mi, to mi věř, ústa dokořán a já též, čekali jsme co bude dál, načež muž v saku vystupoval.

HELE TY TAM Hele ty tam, ty v tej zasypenej vodrbanej bundě, přijď večír k nám, představím tě svojí vypatlaný kundě. Neboj se nic, ta je dávno zvyklá na kdejaký hrůzy, bude nás víc, přestaň už ty vole smrkat do tý blůzy. Ještě tu s námi po vlnkách pluje, ještě se vznáší a jak vítr duje. Ještě se září na temný sluje, ještě tu žije poezie. Hele ty tam, ty co z posledních sil bliješ do kanálu, přijď večír k nám, můžeš moji čubku prznit do análu. Neboj se nic, rejžákem ji řádně vydrbeme v neckách, vyjde nám vstříc, nezapomeň si očistit šavlu v keckách. Ještě tu s námi po vlnkách pluje, ještě se vznáší a jak vítr duje. Ještě tu září na temný sluje, ještě tu žije poezie. Hele ty tam, co se zvoblajdanej válíš po chodníku, přijď večír k nám, aby ta špindíra nevyšla ze cviku. Neboj se nic, když jen cekne hned dostane po zobáku, zatím těpic, zejtra stejně zase pálim do lapáku. Ještě tu s námi po vlnkách pluje, ještě se vznáší a jak vítr duje. Ještě tu září na temný sluje, ještě tu žije poezie, poezie.

DISKOTÉKA ZÁVOROVA Včera byla u nás na vsi diskotéka, pořádal ji traktorista Závora. Návštěvnost byla více než převeliká, dyť vlastně Závora světovej je docela. Sešlo se tam mnoho lidí z družstva, Závora je všechny dobře znal. I pět hráčů ze zdejšího mužstva, kterým trenér na tu akci volno dal. A reprák, zesák, fošny, gramec, mikrák, v sále to šumí, jó Závora ten umí. To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš prostě eso. Kromě diskžokeje středem zájmu ještě, byl krmič Jouza jež tupej střih nahodil. Co ten měl ženskejch tak to mě klidně věřte, že by se každej vedle něj zahodil. Nové montérky vypasované krásně, v ústech startka, mobila vozdobou. Vo tom muži daly by se psáti básně, když kráčel na disko družstevní voborou. A progresivní tanec, tančil Kuzma branec, v sále to ječí, Kuzma na zemi klečí. To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš prostě eso.

Taková muzika se jen tak neuslyší, v životě nezapomenu na tenhle hlas. To když Závora šáh do svejch tajnejch skrýší, a sálem zaznělo já miluji jen vás. Poté se rozhostila nevýslovná vřava, rázem šel stranou dokonce i Gott. Závora pyšně seděl u přenosky zprava, nezviklán čerstvou ztrátou svých pracovních bot. A hrůzná pitka a na sále bitka, zařval nakonec i na splátky gramec. To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš zkrátka eso. Gou end gou, gou Závora gou Gou end gou, gou Závora gou, jé Včera byla u nás na vsi diskotéka, pořádal ji traktorista Závora. Návštěvnost byla více než převeliká, dyť vlastně Závora světovej je docela.

NENÁZVUHODNÁ PRASEČINA Hned si padli do oka při prvním setkání, oběma sršelo z očí pusté mrdání. Bylo tomu na chodníku v jedné ulici, ihned na ni vytasil svou lesklou hadici. Kurva smrt, tohle je štencl, prohlásila hned, to sem ještě neviděla na to vemte jed. Začala prdelí kroutit, mlaskat rypákem, udivena tak výtečným pevným čurákem. Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč Kurva, totální a prvotřídní klepáč Pravila že by to byla lupačka jak hrom, vtom už mu rákoska stála jak na poli strom. Doufám že přijmete na kafíčko pozvání, přitom měla na mysli festovní mrdání. Šli spolu na kafe do kvartýru jejího, hned za dveřma vystrčila lochnu na něho. Nedočkavě se mu jazyk v držce tiše chvěl, jak tu beranici starej smeták lízat chtěl. Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč Kurva, totální a prvotřídní klepáč

Pak vytasil štencla a mlátil ji přes cecky, nepřeji vám slyšet jaké to byly pecky. Oba pištěli jak postřelení kamzíci, měla štencla v hubě a on pizdu na líci. Po třech týdnech policajti byt vypáčili, při pohledu do pokoje se položili. Utrženej čurák s kulema na okně byl, uhryznutý cecky v koutě to svět nezažil. Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč Kurva, totální a prvotřídní klepáč.

PAN PŘEMYSL Jede pan Přemysl dráhou za svou paní, už se vidí v pelechu jak skáče na ní. Pan Přemysl je do paní zamilovaný, její jméno na pyji má vytetovaný. Bohužel má dlouhé jméno jeho paní, jako prase trefené řval při tetování. A když slunko zapadá nad květy jabloní, pan Přemysl si ho každý večer nahoní. A nachlazený kanárek v rezavé kleci píská A jednonohý kašpárek do sebe vodku tříská Přijel pan Přemysl dráhou ke své paní, čekalo jej však nemilé uvítání. Uvítání převtělené v rozčarování, drobný trhovec z Asie skákal tam na ní. Pan Přemysl přes brejličky smutně kouká, jak jí ho tam šikmooký stánkař souká. V bundě kterou včera koupil v jeho tržnici, mrdl sebou o kredenc a čapl mrtvici. A nachlazený kanárek v rezavé kleci píská A jednonohý kašpárek do sebe vodku tříská.

POLÍVÁME JAZYK Někdo sbírá odznaky, jiný cizokrajné známky, Možná že i ty taky, nějakého koně máš. Někdo ježka v kleci má, jiný kanára či prase, jestli vás to zajímá, my zas máme tenhle zvyk. Políváme jazyk, políváme jazyk Políváme jazyk, políváme jazyk Když nás holka opustí, splaší se hned někde jiná, nikdy nás to nepustí, legrace je tenhle svět. Ať je léto nebo mráz, ať padají kravská lejna, tohle hobby je už v nás, jenom nikdy žádnej vzlyk. Políváme jazyk, políváme jazyk Políváme jazyk, políváme jazyk A může se však také stát, že ti peníz dojde v šenku, není za co polívat, velice těžká chvíle. Číšník pak je nucený, vystavit ti úvěr tučný, jazyk je zas smočený, v tomhle máme denní cvik. Políváme jazyk, políváme jazyk Políváme jazyk, políváme jazyk Včerejší den krutý byl, nemohli jsme dospat rána, nikdo jazyk nepolil, to je neopatrnost. Hned se to však dohoní, sedneme ke stolu jářku, už je slyšet pištění, už se ozývá zas ryk. Políváme jazyk, políváme jazyk Políváme jazyk, políváme jazyk

Až mrtvice zchromí nás, jistě někde poblíž sudu, neskončí nám hodokvas, na to můžete vzít jed. Invalidní vozíček, dopraví nás směle v krčmu, polejeme jazýček, šplouchy stříky šplouchy střík. Políváme jazyk, políváme jazyk Políváme jazyk, políváme jazyk.

FIRMA NOČNÍ KOZLÍK Až kohoutek zakokrhá kykyrykyký a ti dva pitomci v koutě přestanou už mrskat žolíky. Až se myšlenky všeliké z hlavy vykouří, duše bude jak kocábka na hladině plavat po bouři. To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit, firma noční kozlík má na tohle cit. To bude ráno jak má být, musíte jen trošku přižehlit, firma noční kozlík ví jak překvapit. Až muzika nařezaná lehce dohraje, a do fachy budou brousit kolem nevyspalý partaje. Až se v parádě a slávě zmáknou slečinky, a na stole nezbudou už ani blbý slaný tyčinky. To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit, firma noční kozlík má na tohle cit. To bude ráno jak má být, musíte jen troąku přižehlit, firma noční kozlík ví jak překvapit. Až se zprásknou všecky startky, pivo vypije, celá energie z těla úplně se na dno vybije. Až všem na stůl padnou bendny ratatatatá, všem pojede těžce z mordy, ze zježeným krupónem jak prasata

To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit, firma noční kozlík má na tohle cit. To bude ráno jak má být, musíte jen trošku přižehlit, firma noční kozlík ví jak překvapit. Kozlíku noční, moc tady neskákej po pokoji a spočni Kozlíku noční, moc tady neskákej po pokoji a spočni Kozlíku noční.

GAMBLER Projel sem v automatech fotrovi všechny kačky, teď už mi zbyly jenom posraný podvlíkačky. To už jsem jako plejer byl dvakrát na léčení, na sebe mohu říci, to ani k hovnu není, to ani k hovnu není. Šukal sem s uklízečkou, válel se na posteli, Něco podobnýho jste lidi neviděli. Chlastam sem slívku z flašky, chcával do umyvadla, až blbá uklízečka na prdel z toho padla, na prdel z toho padla. Sem těžkej gambler nejhrubąího zrna Hňup z Moravy, cvok z Brna Potom mi sdělil primář, pane jste vyléčený, váš pobyt ve špitále déle již nemá ceny. Vidím že zájmy vaše jinam se ubírají, daňoví poplatníci vás plné zuby mají, vás plné zuby mají. Povídám pane primář, vážím si práce vaší, divím se že vám ještě v kedlubně neharaší. Uklízečka mi o vás nedávno povídala, že jste ji jednou lízal až prý se rozplakala, až prý se rozplakala. Sem těžkej gambler nejhrubšího zrna Hňup z Moravy, cvok z Brna

Teď musím co nejdříve něco dukátů šlohnout, pitomce nějakýho o peněženku vohnout. Jen aby v peněžence nebylo dvanáct kaček, tak jako naposledy, dost bylo těchle sraček, dost bylo těchle sraček. Když se vidlička zdaří a získám vobnos tučný, já budu, kurev sedum, tak jako vždycky stručný. Narazím rádiovku a hezky srazím paty, nejkratší cestou půjdu zas mrskat automaty, zas mrskat automaty Sem těžkej gambler nejhrubšího zrna Hňup z Moravy, cvok z Brna.

PARCHANTE, JÁ BYCH TĚ! Parchante, já bych tě hvízl pendrekem, že by ti parchante ruplo za krkem. Parchante, já bych tě karabáčem vzal, že bys ty parchante rohy šůroval. Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě solil řetězem, že bys ty parchante olizoval zem. Parchante, já bych tě pohrabáčem sek, že bys ty parchante hned na fleku klek. Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě sukovicí líz, že bys ty parchante na krchově zkys. Parchante, já bych tě čísl hadicí, že bys ty parchante jebal s mrtvicí. Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě Parchante, já bych tě.

KDE JSI, MÁŇO Z PEKÁRNY? Vysypala se Hugovi ganja z benja, vysypala se Hugovi ganja z benja. To je ale ninja, v prdeli je ganja, to je ale ninja, v prdeli je ganja. Kde jsi, Máňo z pekárny, kde jsi, Máňo z pekárny, ty stará švizdo. Obvolal jsem všecky pakárny, prolezl veškeré blechárny, kde máš teď hnízdo ty pizdo. Vysypala se Hugovi ganja z benja, vysypala se Hugovi ganja z benja. To je ale ninja, v prdeli je ganja. Kde jsi, Máňo z pekárny, kde jsi, Máňo z pekárny, Máňo z pekárny.

DELIKVENTOVA ZPOVĚĎ Je zima jak sviňa, kaltna jak hyena, je kosa, vepřovica, klendra posraná. Navalte do krbu, nebo vás podrbu, celej den ometám mám rampouch na hrbu. Je to na levačku, nemám ani cent, sem jen černej borec, mukl, delikvent, jó. Jednou sem v Olmiku, v esovým bufiku, lapl ąpeci děvu v pekelným baliku. Škopky mi valila, pak hercnu vylila, a to mi věř ty vole, že fet nebyla. Nato pískla mně, že prej má volnej ker, abych prej s ňou šel jestli jsem frajer fér, johó. Na kéru v baráku, šňupli jsme heráku, patky jsem nesekal hlásim jdu z lapáku. Chalku mi vyplázla, pak futra zamázla, v betli se jako koště se mnou namázla. Vař ji do mě ty můj kousku chlupatej, budem spolu lítat Mexiko oukej, oukej.

Pak pecky na vrata, narazim šuplata, ve futrech čumí somrák samá záplata. Čau vole prohodil, mixnu mně vysadil, jeď vandr houkl na mě a jakej sem byl. A tak jedou kajlem na všecky strany, ty moje pazoury pokerovaný. Je zima jak sviňa, kaltna jak hyena, je kosa, vepřovica, klendra posraná. Navalte do krbu, nebo vás podrbu, celej den vometám mám rampouch na hrbu.

LAMBÁDA Má milá má krámy, zrovna když jsou tu známí, soulož na ní mámí ti známí vod mámy. Má milá je bleška, rychle si vyndá peška, zase je pánem dneška, jebačku nezmešká. Hajzl, pajzl, to je těžká lambáda Všichni se tu páří jako hovada Milá ječí v křeči, známí ji berou ztečí, čtyri na ní klečí a věnují jí péči. Kolem ozón vinný, slova se mění v činy, žádný není líný, mrzké prasečiny. Hajzl, pajzl, to je těžká lambada Všichni se tu páří jako hovada Všechno je bez chyby, mé milé se to líbí, nevzdá se záliby, známí jí pak slíbí. Prdel to však není, za pešky milá mění, známé v opojení, všem až z huby pění. Hajzl, pajzl, to je těžká lambáda Všichni se tu páří jako hovada Má milá má krámy, zrovna když jsou tu známí, dál jebačku mámí ti známí od mámy.

VESELÍ BRATŘI Honili dva bratři po lesíku Klotyldu, honili i Matyldu, přičemž nezapomněli ani na Hildu. Dostihli dva bratři v tom lesíku Klotyldu, dostihli i Matyldu a pak s vypětím všech sil také Hildu. Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Tahali dva bratři za koziska Klotyldu, a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu. Tím mocným taháním Klotyldu vzrušili, Matyldu unavili a Hildu zase naopak překvapili. Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Klátili dva bratři do prdele Klotyldu, a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu. Klotyldě z té smršti vykloubili kolena, Hilda byla zpocená a Matylda zase celá vod semena. Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří

Mrskali dva bratři koňským bičem Klotyldu, a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu. Klotyldě z těch švihů cáry kůže visely, z Hildy filcky zdrhaly a Matyldě zalomili bič v prdeli. Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří Kurva piča, kurva piča Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří.

KDYBY MĚ NĚKDO SHÁNĚL Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďtě že jsem v hostinci, s kočebráckou partičkou lemplů a povalečů. To už nikdo nezmění, život není jednoduchej, ať bych dělal co dělal, stejně jim neuteču. A půllitry cinkají do taktu, jó, to je hudba Tihle všichni budižkničemové jsou moje sudba Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďtě že jsem v kurvinci, a že se tam pozdržím až do bílýho rána. Budu se hezky válet s ukrajinkou vyholenou, až do té doby než se zavře bordelu brána. A na cestu vypelichanej kos hvízdat mi bude, starý báby do kostela pudou tak jako všude. Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďte že jsem v márnici, a že se jen tak nevrátím, nebudu mít na to čas. Budu mít jiný zájmy, budu mít jiný koníčky, budu už zkrátka tuhej, tak jak jednou každej z nás. A hrobníci budou hrát karty na rakvi mojí Já jim přeju aby jim šel list, na eso se stojí Kdyby mě někdo sháněl, vzkažte že jsem neexistoval, že jsem byl pouhej přelud i to se někdy stává. I to se někdy stává.

ZÁVIŠ, SYN VOJÁKA (2001)

JÁ NA VOJNU NEPUDU Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Rozkazy poslouchat, mozek si porouchat, v noci stát na stráži, ó to mě uráží. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Řídit se zákony, šůrovat rajóny, blivajzy z ešusu, dožírat v poklusu. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Ráno na rozcvičky, daleko vod pičky, pak na buzerplace, daleko vod štace. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Ještě bych někoho, vodpráskl johoho, tohle pro mě není, kokoti zelení. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Co mi celkem vzato, co mi je do NATO, Jenom právě proto, vychčiju se na to. Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já na vojnu nepudu, já to mrdám.

CHCÁNKY Když člověk tmavé chcánky chčije, pane na nebesích to zlý je. A když jsou chcánky hezky bílé, je to až neskonale milé. Jeden náš známý ten měl chcánky, žluté tak jako zlaté stránky. Není nad chcánky pěkně světlé u piva někdy v čochu v teple. Ó, chcánky, proudící chcánky, se strouhankou škubánky Ó, chcánky, vychcané Hankou, škubánky se strouhankou Země se dokolečka točí, měchýře nalité jsou močí. Chlapci poklopce rozpínají, dámy si v podřepu to dají. Chcalo se, chčije a chcát bude, Chcánky jsou světlé, žluté, rudé. Chcánkama psi si značí trasy, to by snad stačilo tak asi. Ó, chcánky, třpytivé chcánky, se strouhankou škubánky Ó, chcánky, vychcané Hankou, škubánky se strouhankou Škubánky se strouhankou.

LÍBEJ Líbej mi záda, líbej mi lopatky, líbej mi hýždě na plný vobrátky. Líbej mi páteř, líbej mi ledviny, líbej mi klouby, jen žádný kraviny No tak líbej, líbej, líbej a nekecej. Líbej mi hrdlo, líbej mi vohryzek, líbej mi dásně, dělej jak už jsem řek. Líbej mi chlupy, líbej mi pupínky, líbej mi strupy a zubní kamínky No tak líbej, líbej, líbej a nekecej. Líbej mi pánev, líbej bradavice, líbej mi bedra, tak nebuď slepice. Líbej mi paty, líbej mi kotníky, líbej mi kostrč, jen žádný cavyky No tak líbej, líbej, líbej a nekecej.

Líbej mi játra, líbej mi slinivku, líbej mi žlázy, dáme si po pivku. Líbej mi mozek, líbej mi myšlenky, líbej mi pupek, líbej mě u sklenky

No tak líbej, líbej, líbej a nekecej. No tak líbej, líbej, líbej a nekecej.

DVĚ PANENKY Lízaly se dvě panenky za vodou, potkaly se na procházce náhodou. Lízaly se dvě panenky v rákosí, zpívali jim k tomu dva kosi. Lízaly se dvě panenky pod splavem, až jim sanice praskaly čert je vem. Lízaly se dvě panenky na hrázi, libé orgasmy je provází. Zelená se borovička dlouhá, potkaly se dvě panenky ouha. Zelená se borovička v háji, dvě panenky mají piču v ráji. Lízaly se dvě panenky vesele, na hřbitově hned u samý prdele. Lízaly se vedro jako na poušti, do huby si šťávy vypouští. Lízaly se dvě panenky v bažině, bůhví co to asi bylo za svině. Lízaly se dvě panenky v rybníce, utopily se jak štěnice. Zelená se borovička dlouhá, potkaly se dvě panenky ouha. Zelená se borovička v háji, dvě panenky mají piču v ráji.

NAROZENINY To to uteklo, panebože to to uteklo, je to možný? Tobě už je nevim kolik let. To to uteklo, hrom do svině to to uteklo, proto polejeme jazyk hned, mmm, jazyk hned. To to uteklo, kristepane to to uteklo, je to pravda. Už je z tebe starej vometák. To to uteklo, hergot fuška to bude peklo, za chvíli tě možná trefí šlak, mmm, trefí šlak. Narozeniny jsou jednou v roce, připlul jsem k vám na štice po potoce Narozeniny jsou v roce jednou, na zdraví se skleničky k nebi zvednou To to uteklo, vzpomínám jak jsme se v mládí, to už je let, tahali v parku za šuliny. To to uteklo, tisíc kulí to to uteklo, teď nás tahaj pivní bubliny, mmm, bubliny. To to uteklo, starej kámo to to uteklo, no fakt že jo, narozeniny dneska zas máš. To to uteklo, kurva buben to bude peklo, určitě si do kejháku dáš, mmm, dáš. Narozeniny jsou jednou v roce, připlul jsem k vám na štice po potoce Narozeniny jsou v roce jednou, na zdraví se skleničky k nebi zvednou

To to uteklo, jeb do chrousta, to to uteklo jak emigrant, doufám že mi dneska zazpíváš. To to uteklo, kytaru lapni do strun hrábni, na co vole hudební sluch máš, mmm, na co ho máš. To to uteklo, kozí prdy to to uteklo, tak nahni si, vzpomínám jaks jednou lapl vši. To to uteklo, jak prašivej kanec z houštiny a já ti přeju všecko nejlepší, mmm, nejlepší. Narozeniny jsou jednou v roce, připlul jsem k vám na štice po potoce Narozeniny jsou v roce jednou, na zdraví se skleničky k nebi zvednou Na na na na na, na na na na na, na na na na na, na na na na na Narozeniny jsou v roce jednou, na zdraví se skleničky k nebi zvednou.

BRAMBORY Rejpu se v zemi, dobejvám brambory, to v sobě mívám i něco pokory. Slunko furt pálí a záda mě bolí, jak se vohejbám pro tydle potvory. Mušky zkurvený mě žerou ty feny, na prdeli mám už z toho pupeny. Pot ze mě valí, na prackách mozoly, jako by mý dny, měly bejt sečtený. Andula volá, pojď si skočit hola, je stará škola a s každým to dělá. Nasranej na ní, řvu „schov si to chcaní“, kopu brambory co mě máš za vola. Láka mě Ivo, „pojď pičo na pivo, jebej na fachu, přeskoč to pletivo.“ Běžte do háje, prohlásím skuhraje, já tady v nati, sem dneska naživo. Až ty brambory z tý země vytahám, Do měděnýho kotle je natřískám. Vypálím z nich rum, bude ho plnej dům, Celej rok budu kouslej, ó já se mám. Rejpu se v zemi, dobejvám brambory, to v sobě mívám i něco pokory. Slunko furt pálí a záda mě bolí, jak se vohejbám pro tydle potvory.

MARIE Dost hulím, dost piju, a to je špatné. Rád spím a žiju, a to je dobré. Moc chrchlám a plivu, a to je špatné. Před kořalkou dám přednost pivu, a to je dobré. Často kleju a nadávám, a to je špatné. Nic však nerozbíjím a nervu se, a to je dobré. Co je dobré a co špatné Marie, ať mi někdo sklenku piva nalije. Co je dobré a co špatné Marie, nezvednem se až se pivo vypije, vypije, vypije, Marie, vypije, vypije, Marie. Fyzicky nepracuji, tohle vylučuji, a to je špatné. Nikoho neomezuji, babičky nemorduji, a to je dobré. Před paničkami někdy se zatajuji, a to je špatné. Raději sním a masturbují, to je zas dobré. Rád se vychloubám a naparuji, a to je špatné. Nikam se necpu, nikam nekandiduji, a to je dobré Co je dobré a co špatné Marie, ať mi někdo sklenku piva nalije. Co je dobré a co špatné Marie, nezvednem se až se pivo vypije, vypije, vypije, Marie, vypije, vypije, Marie. Rybiček v akváriu vůbec si nevšímám, a to je špatné. Ale o ty kameny v té vodě se zajímám, a to je dobré. Kytky na zahradě téměř nezalívám, a to je špatné. Ostatním zahrádkářům zalévání nezazlívám, a to je dobré.

Často z balkónu dolů na zem močím, a to je špatné. Potom se na balkóně omluvně točím, a to je dobré. Co je dobré a co špatné Marie, ať mi někdo sklenku piva nalije. Co je dobré a co špatné Marie, nezvednem se až se pivo vypije, Marie, Marie, Marie, Marie, Marie, Marie. Co je dobré a co špatné Marie, ať mi někdo sklenku piva nalije. Co je dobré a co špatné Marie, nezvednem se až se všecko vypije, Marie, Marie, Marie, Marie, Marie, Marie.

JÓLIHOLIHÓ Přichází Emil, jóliholiho, zcela obnažený, jóliholiho. Má chlupaté hýždě, jóliholiho, zezadu byl spatřen, jóliholiho. Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Zmerčila ho bába, jóliholiho, usmívá se na něj, jóliholiho. Pes začal štěkat, jóliholiho, náhle je tu Pepek, jóliholiho. Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Pepek má volno, jóliholiho, šklebí se na bábu, jóliholiho. Bába o tom neví, jóliholiho, Pepka si váží, jóliholiho. Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho

Emil se otočil, jóliholiho, spokojeně mžoural, jóliholiho. Pepek si prdnul, jóliholiho, vąichni se smějí, jóliholiho. Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho Jóliholiho, jóliholiho.

JEŠTĚ, ŽE JSME TAM ZAVÍTALI Vkročili jsme do nízkého domu, u jednoho hrbatého stromu. Vkročili jsme do nízkého domu, nikdo z nás však netušil ke komu. Lidé v tomto domě pili kávu, vyslechněte prosím další zprávu. Lidé v tomto domě pili kávu, pokuřovali mexickou trávu. Ještě že jsme tam zavítali, ještě že jsme tam zavítali. Jinak bychom si to vyčítali, mmm, mmm, mmm. Člověk někdy na mou věru žasne, jak může být v nízkém domě krásně. Člověk někdy na mou věru žasne, až jej z toho šimrají i dásně. Až zas půjdem kolem toho domu, u jednoho hrbatého stromu. Až zas půjdem kolem toho domu, nádherně se zasmějeme tomu. Ještě že jsme tam zavítali, ještě že jsme tam zavítali. Jinak bychom si to vyčítali, mmm, mmm, mmm.

HURÁ Cecílii uletěly cecky, znenadání v komoře. Cecílie honila je všecky, všecky cecky po dvoře. Cecílii uletěly cecky, znenadání v kuchyni. Cecílie honila je všecky, všecky cecky pod skříní. Výskaje hned čapla je, hurá! Sotva dechu lapaje, hurá! Hurá! Cecílii uletěly cecky, znenadání v divadle. Cecílie honila je vąecky, až na zadním sedadle. Cecílii uletěly cecky, znenadání v zahradě. Cecílie honila je všecky, až v prasečí ohradě. Výskaje hned chňapla je, hurá! Sotva dechu lapaje, hurá! Hurá! Cecílii uletěly cecky, znenadání v latríně. Cecílie honila je vąecky, až na samém komíně. Cecílii uletěly cecky, našla pouze bradavky. Zato jí však z otvoru řitního, vylezly dvě škrkavky. Výskaje zašlápla je, hurá! Sotva dechu lapaje, hurá! Hurá!

ČERVENÝ MOST Hledali mě včera večer fízli, já však zrovna nebyl doma, já byl na červeném mostě, o zábradlí opřen prostě. Hledali mě včera večer fízli, hledali mě včera večer fízli. Já však zrovna nebyl doma, já byl na červeném mostě a na něm sem kouřil prostě. Červený most je železniční most, víc vám k tomu nesdělím, už to je dost, to je dost, to je dost. Červený most je železniční most, víc vám k tomu nesdělím, už to je dost. Nenašli mě včera večer fízli a nenašli mě včera večer fízli. Poněvač já nebyl doma, já byl na červeném mostě a z toho mostu plival prostě. Nenašli mě včera večer fízli, nenašli mě včera večer fízli. Nemohli já nebyl doma, já byl na červeném mostě a z něj dolů čuměl prostě. Červený most je železniční most, víc vám k tomu nesdělím, už to je dost, to je dost, to je dost. Červený most je železniční most, víc vám k tomu nesdělím, už to je dost.

Až mě příště budou hledat fízli, až mě příště budou hledat fízli. Budu na červeném mostě, vzplanou ve mně libé touhy, vždyť jsem jenom člověk pouhý. Až mě příště budou hledat fízli, jo hó, až mě příště budou hledat fízli. Budu na červeném mostě spokojeně onanovat, jak se zdravý muž má chovat. Červený most je železniční most, víc vám k tomu nesdělím, už to je dost, to je dost, to je dost. Červený most je železniční most, víc nesdělím, žena, nůše, píseň, kost.

UŽ JE TO TAK Prach se válí po koberci, válí válí válí, a mě paní slivovice v krku krásně pálí. Pamatuju si jak ti to tenkrát slušelo, já si nechám vytetovat piču na čelo. Tahle paní slivovice ta se pane pije, kór když počasí pod psa je a imrvére chčije. Na náměstí už se dneska taky setmělo a já si nechám vytetovat piču na čelo. Už je to tak, hej ty, už je to tak. Teď je teď a je fuk co bude pak. Už je to tak, hej ty, už je to tak. Teď je teď a ujíždí nám vlak. Teče voda v pisoáru, teče teče teče, soused si dvě lehké ženy sebou domů vleče. Ňákej vořech z vokna mrsknul violoncello a já si nechám vytetovat piču na čelo. Holky už mě nezajímaj už jsou pro mě tabu, místo nich teď po kořalce spokojeně hrabu. Ještě si dopřeju co mě vždycky vábilo a nechám si vytetovat piču na čelo. Už je to tak, hej ty, už je to tak. Teď je teď a je fuk co bude pak. Už je to tak, hej ty, už je to tak. Teď je teď a ujíždí nám vlak, ten darebák.

JÁ JSEM TAK LÍNÝ Já sem tak líný, že se až divim, že s tím už něco neudělám. Já sem tak líný, jenom se válim, na světě zkrátka už to tak mám. Měl bych už vstávat, jít se vymočit, zuby vyčistit, držku omýt. Na druhej pocit, radši však lehnu, proboha lidi, nechtě mě být. Zvenku mě ruší hovadský auta, musím dát vokna víc utěsnit. Řidiči blbí, furt někam jezdí, proboha lidi, nechte mě snít. Má milá chtěla, když se mnou byla, abych ji hladil a pracoval. Naštěstí pro mě, tenhle ten zázrak, nikdy a nikde se nekonal. Teď už ji hladí, jinačí kousek, když ho to baví, žehnej mu Bůh. Já přeci kvůli nějaký milý, neudělám si z rachoty pruh. Já sem tak líný, že se až divim, že s tím už něco neudělám. Já sem tak líný, jenom se válim, na světě zkrátka už to tak mám, na světě zkrátka už to tak mám.

ŽENY PO PŘECHODU Nejlepší jsou ženy po přechodu, když se hrabou ráno ze záchodu. Nejlepší jsou po přechodu ženský, ty mívají roupy sakramentský, roupy sakramentský, roupy sakramentský. Zkušené bývají tyhle ženy, nedělávají zbytečné scény. A když někdy blbě kušní přece, tak hned jednu chytnou po paštěce, chytnou po paštěce, chytnou po paštěce. Po přechodu ženy, prožívají změny. Po přechodu ženy, změny prožívají, přesto však dají. V žilách koluje krev, srdce tepe, klimaktérium na dveře klepe. Rostou nehty stejně jako vlasy, menopauza pomalu se hlásí, pomalu se hlásí, pomalu se hlásí. Čtyři ženy po přechodu také, v restauraci popíjely saké. Pak si všechny vlezly do obilí, vzájemně si prdel políbily, prdel políbily, prdel políbily.

Po přechodu ženy, prožívají změny. Po přechodu ženy, změny prožívají, přesto však dají. Hůř jsou na tom ženy po přechodu, zachycené autem na přechodu Hůř jsou na tom ženy po přechodu, zachycené autem na přechodu Hůř jsou na tom ženy po přechodu, zachycené autem na přechodu Hůř jsou na tom ženy po přechodu, zachycené autem na přechodu Hůř jsou na tom ženy po přechodu, zachycené autem na přechodu.

TYROLÁCKÁ KULTURA V malebné vesničce v jižních Tyrolích, schází se v krojích vždy o nedělích. Každý s sebou má svůj nástroj hudební, scházejí se hned po poledni. Uzený vytáhnou přímo z komína, rozlejí víno, tak to začíná. Starý rajdy pověstné svou rozlohou, už se ani dočkat nemohou. Welche Strasse führt nach Österreich Welche Strasse führt nach Tirol Naladí svoje inštrumenty starý, křehké citery, zvučné kytary. Akordeon z kufru vyňatý je též, dříve švec bys řekl než. A už spustí tyrolácká muzika, všude proniká samá panika. Jódlování Hanse jasně vyniká, dívejte na chlapíka. Welche Strasse führt nach Österreich Welche Strasse führt nach Tirol La di dy, la di dy, la di dy, servus

Nejpozději cirka za dvě hodinky, vtrhnou rodinky na prasečinky. Víno ze džbánů do sebe chlemstají, že si pokoj nedají. To je tedy folklór jako vyšitej, stůl je politej a Hans zablitej. Pěvkyně se válí s hudci po zemi, že se páří zdá se mi. Welche Strasse führt nach Österreich Welche Strasse führt nach Tirol Donesena byla mísa kondomů, přímo do domu, na tu sodomu. Helga pálí fógla v rohu Fritzimu, pak někomu dalšímu. V Tyrolích kultura značně vyspěla, každá neděla jaro udělá. I když ta jejich podivná muzika, nikomu nic neříká. Welche Strasse führt nach Österreich Welche Strasse führt nach Tirol La di dy, la di dy, la di dy, servus.

NEDÁ SE NIC DĚLAT Půjč mi housle, dyť na ně neumíš. Půjč mi housle, dyť na ně neumíš. Nedá se nic dělat, mám kapavku. Nedá se nic dělat, má kapavku. Půjč mi starou, dyť nejsi na řadě. Půjč mi starou, dyť nejsi na řadě. Nedá se nic dělat, mám kapavku. Nedá se nic dělat, má kapavku.

SE MNOU NA SVĚTĚ SI JEŠTĚ UŽIJOU Až já budu jednou starý kmet, zdali dožiji se těchhle met. Přijou na mě jistě nejrůznější rozmary, coby homo sapiens starý. Holky budu lechtat pod sukní a ty stará ani nemukni. Pivo budu požívat už jenom lahvový, můj svět zkrátka bude takový. Jupí jou, jupí jou Se mnou na světě si ještě užijou Se mnou na světě si ještě užijou Jestli já ty roky přestanu, jezdit budu v černým sedanu. Zatáčky parádně řezat hlava nehlava, to vám bude kurva zábava. Domů budu chodit přesně v půl, v bazaru si koupim pěknou hůl. Abych ještě pokračoval ve své zábavě, někoho s ní fláknu po hlavě. Jupí jou, jupí jou Se mnou na světě si ještě užijou, jó Se mnou na světě si ještě užijou

Začten do Němcové Boženy, budu nosit sako kožený. Texasky se budou houpat na šlích v pohodě, jak dva oběšenci v hospodě. A když se rozvzpomenu na mládí, instinktivně skryji pozadí. Až mě jednou provždy omrzí tím kmetem být, na krchov se půjdu uložit. Jupí jou, jupí jou Se mnou na světě si ještě užijou, jó Se mnou na světě si ještě užijou Se mnou na světě si ještě užijou Se mnou na světě si ještě užijou Se mnou na světě si ještě užijou, jó Se mnou na světě si ještě užijou Se mnou na světě si ještě užijou.

SEJDEME SE NA VĚČNOSTI (2002)

ZAMILOVANÝ VALČÍK V hajzlu je kvalitně nablito, jelito, kopyto, plati to, v hajzlu je kvalitně nablito, jelito, kopyto, sedi to. A já jsem zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, za piču všecko to stojí. Válí se vopilec ve strouze, haksny má tenký jak motouze, válí se vopilec ve strouze, nemluví jen se šklebí pouze. A já jsem zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, za piču všecko to stojí. Pod stolem čerstvě je nasráno a na něm cedulka ZADÁNO, pod stolem čerstvě je nasráno, asi to vypadá na ráno. A já jsem zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, za piču všecko to stojí. Za humny zdechlý prase leží, škvoři mu lupají na ježi, za humny zdechlý prase leží, na tom však nemnoho záleží. Vždyť já jsem zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, zamilovaný, za piču všecko to stojí.

A ŠEL DÁL Sežral sedum jelit, zelí čtvrt kila, půl bochníku chleba, jednu cibuli. Sežral sedum jelit prasečích a šel dál. Vyhulil dvě žvára, čtyri doutníky, pakl nové směsi, trávu ze Znojma. Vypráskal dvě žvára bez filtru a šel dál. Dál, dál, až na samý konec konce Dál, dál, až na onen konec samotný Vypil soudek piva i když nevelký a demižon vína, neopletený. Vypil soudek piva světlého a šel dál. Vyválel se v síni, poté ve spíži, porazil dve židle, smrkal do vesty. Vyválel se v síni důkladně a šel dál. Dál, dál, až na samý konec konce Dál, dál, až na onen konec samotný Vohrabal tři ženy z armády spásy a jednoho vojcla těsně po službě. Vohrabal tři ženy zarděné a šel dál. Křičel na peróně, hvízdal v čekárně, obnažil se v kupé, kňoural na WC. Křičel na peróně ze všech sil a šel dál Dál, dál, až na samý konec konce Dál, dál, až na onen konec samotný

Skopal do prdele chlapa v klobouku, pak kousl do břicha bábu s nákupem. Skopal do prdele chlapíka a šel dál. Chrápal na záchytce přikurtovaný, plival na zřízence, netrefil se však. Vychrápal se tam jak jezevec a šel dál. Dál, dál, až na samý konec konce Dál, dál, až na onen konec samotný.

BEZEJMENNÁ V pondělí ráno do zaměstnání, ještě za tmy přesně na čas kráčím. Votevřu vrata, pozravím šéfa, naprásknu modráčky čtvrtbulky s ním. Šéf mně pak strčí palici těžkou, desetikilku s dlouhou násadou. Já potom bušim po dvanáct hodin, ohromný rány se kolem nesou. Železný vingle úctyhodný tloušťky, mocnými údery vyrovnávám. Pot ze mně leje, kde křivej ještě je, rovný jak svíčky je za sebe skládám. Šéf mě pozoruje vostražitým okem, ze zvukotěsné své kukaně. I když je přísný, dobře to myslí, má jakousi školu, značně chytrý je. Šestá se blíží, rachota končí, srdečně se loučim se šéfem svym. Zejtra nashle dodal, rád bych ho vobjal, vyklepanym vajglem cestu si krátím. Tak to jde denně kromě neděle, to volno mám a jsem v kostele. Modlim se za šéfa, za splnění plánu, děkuji Bohu za dny veselé. Modlim se za šéfa, za splnění plánu, děkuji Bohu za dny veselé.

HOUPY HOU Půjdu si zašukat a hned potom ožrat. Vůbec se s tím nebudu ani trochu srat. Mám domluvenou jednu kurvu v přízemí, že mi ho drasticky vyhulí zdá se mi. Mám domluvenou jednu štětku z Kolína, hned do huby jí pěkně cvaknu šulina. Houpy hou, houpy hou Než funebráci na krchov mě zdekujou Včera jsem sbalil babu nechtěla mi dát. Přece se kvůli tomu nebudu s ní prát. Tak jsem jí lil na hlavu vodu z nádobí, mívám občas takové divné období. Pak jsem jí řekl z mého pokoje se kliď a s její drahou šprndou vytřel jsem si řiť. Houpy hou, houpy hou Než funebráci na krchov mě zpytlujou V bordelu už mně všichni dávno tykají. A kurvy u silnice na mě mávají. A moje libido je čím dál silnější, ó dobrý Bože dej nám chleba vezdejší. Já sám už nevím co s penisem počít mám, asi ho ufiknu a do lihu ho dám Houpy hou, houpy hou Než funebráci na krchov mě zfutrujou

S ženskejma bejvají jej samý potíže. Málem jsem kvůli nim už mastil za mříže. Naštěstí to však vždycky dobře dopadlo, není totiž mrdadlo jako mrdadlo. Jeden neví co v sobě ta která skrývá, proto je lepší sedět v klidu u piva. Houpy hou, houpy hou Než funebráci na krchov mě zpakujou Než mě ti zmrdi do futrálu nazujou.

TANGO Jako kurva stará, v palici to praská, v palici to praská, jako kurva stará. Jako kurva stará, jako kurva stará, jako kurva stará, přesně tak. Jako kurva stará, venku něco tříská, venku něco tříská, jako kurva stará. Jako kurva stará, jako kurva stará, jako kurva stará, přesně tak. Jako kurva stará, pořádně to klechtá, pořádně to klechtá, jako kurva stará. Jako kurva stará, jako kurva stará, jako kurva stará, přesně tak. Jako kurva stará, šíleně to vrzá, šíleně to vrzá, jako kurva stará. Jako kurva stará, jako kurva stará, jako kurva stará, přesně tak. Jako kurva stará.

PANÁČKU V MODRÉM POKOJI Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Za chvíli máma tě napojí náš milý slintáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Za chvíli máma tě přebalí náš krásný čumáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Máma tě po hlavě pohladí náš sladký čtveráčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Máma tě ke spánku uloží náš milý synáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Panáčku v modrém pokoji, hej panáčku. Máma tě zalehne v posteli a budeš na sračku.

HOKEJ Stojíme na zimáku už koluje flaša, ochozy nadupaný jak těhotná Dáša. Utkávájí se spolu domácí a hosté, fanoušci vypouštějí z hrdel slova sprosté. Střetnutí začíná a sportovci se snaží, debilní rozhodčí hned do jednoho vráží. Píšťalka v hubě mu jak vajgl poskakuje, Kdopak ví zdalipak nakonec nefetuje. Je hokej, hokej, hokej, hokej lední Tak už dej pokoj a někam si pičo lehni Je hokej, hokej, hokej, hokej mámo Zase se naperem a přilezeme ráno Ušatej útočník sám na gólmana jede, hodí mu kličku špatně si čtverák nevede. A gólman maskovaný za hrb buly pouští, válí se po ledě jak stará štětka v houští. Gól, gól, gól řvou diváci jak pominutí, vyklepnout další flašu situace nutí. Tribuny burácejí to dnes bude kláda, nešťastnej obránce si chudák zkurvil záda. Je hokej, hokej, hokej, hokej lední Tak už dej pokoj a někam si pičo lehni Je hokej, hokej, hokej, hokej mámo Zase se naperem a přilezeme ráno

Trenéři vobou týmů udělují rady, řádně se naserte a pobijte ty smrady. Prémie budou vám za body vyplaceny, přece nechcete v továrně bušit na směny. Zápas se končí fandové jsou vyčerpaní, víc nežli hokejisté z celého utkání. Na rozdíl vod nich je dnes čeká ještě šichta, ať už je vítězství, porážka nebo plichta. Je hokej, hokej, hokej, hokej lední Tak už dej pokoj a někam si pičo lehni Je hokej, hokej, hokej, hokej mámo Zase se naperem a přilezeme ráno, docela ráno.

CELEJ ŽIVOT Celej život vlastí putuju, celej život se zesměšňuju. Celej život na pívo sháním, s penisem si hraji před spaním. Celej život brko v pysku mám, pomalu ho ani nevyndám. Celej život neustále sním, nic nevidím ani neslyším. Celej život pletu jazykem, asi proto tu na světě jsem. Celej život připomíná klec, kterej blbec sem strčil tu věc. Celej život já jsem nadraná, od večera až do rána. Celej život se pohihňávám, kterej blbec sem strčil ten krám. Celej život se rádi máme, kór když spolu nešukáme. Celej život se milujeme, kór když spolu neobcujeme.

HOMOSEXUÁLNÍ Za čtyry búry, nebo za dvě pětky chcete-li. Jeden kabrousek drápal se druhýmu v prdeli. Vysoukal kule, kule s chobotem jak elefant, ten kabrousek byl jako Pardubice buzerant. Ti hošové to lehké nemají, když se v kulích drápou potají. Přestože po kurvách netouží, trošičku něhy si zaslouží. V jednom baráku, hned za vobechcanou hospodou. Večírek měli, buzeranti s krásnou pohodou. Sedum jich bylo, na chlup stejně jako statečných. Ječeli slastí, kokoty vzájemně v prdelích. Ti hošové to lehké nemají, když se v kulích drápou potají. Přestože po kurvách netouží, trošičku něhy si zaslouží.

Když stromy pučí, tak buzny jako na trní jsou. V pérech jim hučí, vzájemně se voprskávat dou. Ke štěstí svému, až na mol se láskou opíjí. Jeden druhému, sou přisátí čuňou na pyji. Ti hošové to lehké nemají, když se v kulích drápou potají. Přestože po kurvách netouží, trošičku něhy si zaslouží. Za čtyry búry, nebo za dvě pětky chcete-li. Jeden kabrousek drápal se druhýmu v prdeli.

PARTYZÁN Pod stromem partyzán, kvalitně maskován. Nemytý, neholen, spocený, unaven. Pod hlavou ručnici, po těle zimnici. Pod pasem granáty, nad hlavou muškáty. Partyzán, bez zábran, rabovač, udavač, příživník, násilník, výtržník, výstředník. Pokrytec, zbabělec, despota, holota, šlendrián, grobián, fantasta, ochlasta. Pod stromem hrobeček, nad hrobem pomníček. A pod ním partyzán, kvalitně pochován. Pod křížem destička a na ní větička, zde leží partyzán, udatný reků pán. Neznámý partyzán, nezlomen, nezdolán, vždy čerstvý, odhodlán, upřímně milován. Položil život svůj, za lepší zítřek tvůj, oprátku pro zrádce, čest jeho památce.

KONVENČNÍ VAGABUND Já jsem ten konvenční vagabund, válím se jak pohozenej špunt. Já jsem ten vagabund poslední, domů jdu až když se rozední. Po poledni já ještě chrápu, proč ale těžko chápu Dávno všichni z pelechu vstali, kéž by mi pokoj dali, pokoj dali Já jsem ten konvenční vagabund, zmoženej z těch nekonečnejch rund. Stal jsem se po létech konečně, majitel žízně nekonečné. No a proč ne, nekradu, nelžu, jen v sexu někdy selžu Nemorduju, nesekám patky, v tomhle se držím zpátky, držím zpátky Já jsem ten konvenční vagabund, vagabund žijící untrhund. Všecky holky krynde mi daly a štěstí jinde si hledaly. Udělaly rozumnou věc co já pouhej pitomec Ode mě by jen něco čaply a tak se jinde laply, jinde laply

Já jsem ten konvenční vagabund, s esovou figurou jako lunt. V hospodě vyhrává muzika, podvýživenýho Jeníka. Čas utíká, uvařím hrášek, potom si spolknu prášek Tak se zatím lidičky mějte a mně už pokoj dejte, pokoj dejte. Pokoj dejte.

PÍSEŇ SMUTNÁ, TAKŘKA DOJEMNÁ V mrazícím boxu v márničce malé leží muž, bohužel po smrti už. Neštěsí velké se stalo, bez duše studené tělo, příčinou všeho byl nůž. Ještě že výborná klimatizace je zde, větrání perfektně jde. Na prkně řepák tu leží, hrobník jej na rakev měří, míry si zapisuje. Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja Zkušený personál hbitý je jak lasička, hotová již rakvička. Čerstvě je též vykopána, jáma kam dnes bude dána, precizní to prácička. Funebráci třetí basu když vyrazili, hned máry vyleštili. Nosy jejich silně rudé, cití že dnes dyško bude, pláště si nahodili. Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja Ponuré tóny dvou muzikantů hořce zní, rakev a nebožtík v ní. Průvod téměř sedmi lidí, přes slzy řepáka vidí, housle s flétnou rozteskní, Pomalu končí píseň smutná až dojemná, hřbitovní černé drama. Chvíli se ještě pak hrály, neprotradicionály, každý z nás tam svůj flek má. Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

"Tak končíme, končíme! Pánové slyšíte? Vy tam vzadu? No. Sbalte si ty vaše fidlátka a palte! No hlavně ty, ty dlóhé zpěváku tam! Slyšíš mě jó? No nečuč, ty ses teda vyznamenal. Je to vůbec možný toto? Ježišmaria! To se mi snad zdá, fakt, to se mně zdá! A ven, vy bando jedna komediantská! Jakási!" Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

RADOST POHLEDĚT (2004)

RADOST POHLEDĚT Vlasy mi padají a chlupy jakbysmet, úměrem let, takový už je svět. Přitáhne za mnou jedna žena v pět, stačí pár vět, roztáhne nohy hned. Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Jak už jsem předeslal, jsem již starý kmet, slůvka jak med však vykouzlí můj ret. Pod ním roztál by i tlustý led, s ženou jak květ, možno se vyválet. Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Nikdy se nedívám ze zásady vpřed, a nikdy zpět, abych nezabřed. Občas je dobré trochu se zamyslet, celý náš svět mi připomíná břed. Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět

Vlasy mi padají a chlupy jakbysmet, úměrem let, takový už je svět. Přitáhne za mnou jedna žena v pět, stačí pár vět, roztáhne nohy hned. Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět Radost pohledět, radost pohledět, radost pohledět.

KDE JSTE BYLI? Kde jste byli, když se shánělo, když se kupovalo, hledalo a sázelo Kde jste byli, když se hnojilo, když se zalívalo, plenilo a hlídalo Kde jste byli, když se sklízelo, když se přebíralo, věšelo a sušilo Kde jste byli, když se třídilo, když se značkovalo, flaškovalo, schovalo Když se však začne motat huby se vám melou Sypejte hulit kaštanový listí elou.

ŘEMESLO MÁ ZLATÉ DNO Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Pal do hajzlu s krupáčem, ještě se dost naskáčem, krvavý mozoly, nejsme přece voli. Pal do hajzlu s lopatou, radši mastit strupatou, taky se s ní háže, jen trochu kuráže. Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Pal do hajzlu s továrnou, zavání to prasárnou, závání to, smrdí, lis dělníčka drtí. Pal do hajzlu s kladivem, nebo se tu zabijem, radši kurvu línou, i lecjakou špínou. Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Pal do hajzlu s modráky, ještě dělat čuráky, i tak máme ránu, jako z Vatikánu. Pal do hajzlu s rachotou, radši brousit žebrotou, podzimy do jara, jako čubka stará. Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno Řemeslo má zlaté dno, řemeslo má zlaté dno.

ONDY NA HANÉ Vyslechněte co se stalo věrní křesťané, vyslechněte co se stalo ondy na Hané, na Hané. Šla dámička s taškou v ruce pro půlku chleba, když tu na ní znenadání přišla potřeba, potřeba. Rozhrnula rychle šábí a tam v úžasu, stál mládenec rozkročený holý od pasu, od pasu. Ovčácký pes s rodokmenem dobře cvičený, ohanbí mu věrně lízal jako šílený, šílený. Že mládenec byl ve znamení kozoroha, připoutal ho na vodítko, rychle bral roha, bral roha. Do nohavic z toho dámě vklouzla potřeba, a tak přišla o iluze, ba i o chleba, o chleba. Tohle událo se prosím věrní křesťané, Tohle událo se prosím ondy na Hané, na Hané.

TEMELÍN Matka, otec, dcera, syn, kouří, kouří Temelín. Matka, otec, dcera, syn, kouří, kouří Temelín. Kouří stará, kouří starej, kouří dcera, kouří syn, proč by nemoh prach a broky hulit taktéž Temelín. Temelín, Temelín, starý dobrý Temelín. Temelín, Temelín, krásný věrný Temelín. Pankáč, somrák, máňa, skin, kouří, kouří Temelín. Pankáč, somrák, máňa, skin, kouří, kouří Temelín. Kouří pankáč, kouří somrák, kouří máňa, kouří skin, proč by nemoh prach a broky hulit taktéž Temelín. Temelín, Temelín, starý dobrý Temelín. Temelín, Temelín, krásný věrný Temelín. Temelín, Temelín, starý dobrý Temelín. Temelín, Temelín, krásný věrný Temelín. Všechno je zde na pokyn, hučí, hučí Temelín. Všechno je zde na pokyn, hučí, hučí Temelín. Stejně jako boží hudba chlapíků Led Zeppelin, stejně tak lahodí uchu, když zahučí Temelín. Temelín, Temelín, starý dobrý Temelín. Temelín, Temelín, krásný věrný Temelín, čin čin.

V TOVÁRNĚ II. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, sbíraly v továrně plech. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, sbíraly v továrně plech. A hrabaly se v dopadcích a druhejm kradly svačiny, jenom tak ze zvyku, bez žádných cavyků, co čumíš maníku. Těžké stroje rachotí, skřípou, burácí, promažte je čuráci. Těžké stroje rachotí, skřípou, burácí, promažte je čuráci. Co chvíli klakson zahouká, modráky mlasknou do kouta, pak v děsné putyce, naše krasavice zruší makovice. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, sbíraly v továrně plech. Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, měly skvrny na játrech.

PIŠTOVY PODMÍNKY Stáhněte rolety, tamty a nebo ty, ať je tu šero tak jak by mělo. Obecná nálada pomalu uvadá, ať veselo je, kozičky moje. Stáhněte Souvignon, společník skvělý on, z krajního sudu, jen žádnou nudu. Co je s tou roletou, roletou támhletou, ať už je dole, stáhni ji vole. Možná že stojí za zmínku, že Pišta dostal podmínku, rok na dva roky. Ani se moc nedivíme, že je všichni dobře víme, blbej jak troky. Stáhni si halenku, dej bacha na sklenku, zde dobré bidlo, ty motovidlo. Trochu se napijem, potom si užijem, jen dočkej času, jak husa klasu. Stáhni si sukničku, z holýho pupíčku, kalhotky stejně zas nemáš zřejmě. Prý jsou na ulici, někde v popelnici, tak už se ohni, prosímtě pohni. Telefon hlásí na lince, volá nám Pišta v podmínce, že se tu staví. Má ovšem další podmínku, že sám ti stáhne sukýnku, on je ten pravý.

Stáhněte rolety, tamty a nebo ty, ať je tu šero tak jak by mělo. Obecná nálada pomalu uvadá, ať veselo je, kozičky moje.

PODÍVEJTE NA PACHOLKA Podívejte na pacholka, jak nám to tu znečistil, to je ale prasák, u dveří se vykropil, to je ale prasák, ten nám zatopil. Podívejte na pacholka, jak nám to tu zplundroval, to je ale prasák, ten se tedy zachoval, to je ale prasák, vše rozcupoval. Zrezivělý vidle, kutle, rejče, krumpáče, je nám z toho mrdníku téměř až do pláče, zpřerážený futra, židle, stoly, lavice, že toho pacholka netrefila mrtvice, mrtvice. Podívejte na pacholka, jak nám to tu zpustošil, to je ale prasák, kde jen sebral tolik sil, ještě že se dědek, toho nedožil. Podívejte na pacholka, zklátil všechny příbuzné, to je ale prasák, že je to až nemožné, to je ale prasák, no prostě hrozné. Zrezivělý vidle, kutle, rejče, krumpáče, je nám z toho mrdníku téměř až do pláče, zpřerážený futra, židle, stoly, lavice, že toho pacholka netrefila mrtvice, mrtvice. Zrezivělý vidle, kutle, rejče, krumpáče, je nám z toho mrdníku téměř až do pláče, zpřerážený futra, židle, stoly, lavice, že toho pacholka netrefila mrtvice, mrtvice.

MILAN Nejhezčí jméno na světě je Milan, když ti to říkám, můžeš mi věřit. Nejhezčí jméno na světě je Milan, a žádné jiné, nelze s ním měřit. Nejhezčí jméno na světě je Milan, kampak se sere, Ludva či Ferda. Nejhezčí jméno na světě je Milan, toť mezi jmény největší perda. Jedna věc trápí mě když večer lezu do stanu, že na světě je tak málo Milanů. Nejhezčí jméno na světě je Milan, je odvozeno od slova miláček. Nejhezčí jméno na světě je Milan, to vám zde tvrdím bez trapných vytáček. Nejhezčí jméno na světě je Milan, ostatní jména jsou jen na ostudu. Nejhezčí jméno na světě je Milan, opakovat to už víckrát nebudu. Jedna věc trápí mě když lezu ráno ze stanu, že koupím direkt, ať už s tím přestanu, ale stejně! Nejhezčí jméno na světě je Milan, hezčí než Lojza, Karel či Věra.

NA NIC NEMYSLI A SPI Dokal pivo, dohul skank, tě péro ať žije punk. Dokal pivo, mizero, ať žije punk tě péro. Na nic nemysli a spi, spi a na nic nemysli Na nic nemysli a spi, nekecej už nesmysly Jedeš vole jako tank, v kapse nemáš ani frank Jedeš vole jako tank, tě péro ať žije punk. Na nic nemysli a spi, spi a na nic nemysli Na nic nemysli a spi, nekecej už nesmysly Říkám vám to kurva naposled, punk no death, a ándroži jakbysmet, cha chá!

PRACHY Když v kapse necinkají prachy a ty se šklebíš smutnej v koutě. Nemá vo tebe nikdo zájem a nikdy nikam nepozvou tě. Když v kapse necinkají prachy a není co do zastavárny. Vajgle sou komplet dohulený, žaludek prázdný, všechno marný. To seš prostě nic, nic, nic a nemůžeš chtít víc To seš prostě nic, nic, nic, ať je zima nebo hic Když v kapse necinkají prachy, to taky s láskou je pak špatný. Holky sou často vybíravý, i když sou krásný, to je jasný. Když v kapse necinkají prachy a nikde kolem žádný terno. Jen dluhy rostou jako děcka, který si hrají na inferno. To seš prostě nic, nic, nic a nemůžeš chtít víc To seš prostě nic, nic, nic, ať je zima nebo hic

Ale když prachy v kapse zvoní, to potom písnička je jiná. Rychle nos na stůl pikolíku, holky si dají něco vína. Když prachy říkají ti pane, všude ti ruce podávají. Každej chce honem něco půjčit a najednou tě všichni znají. To seš prostě pán, pán, pán, do společnosti zván To seš zkrátka pán, pán, pán, palte do hajzlu madam.

OSTRAVA Valte pořád rovně, potom doprava, nemůže vás minout, černá Ostrava. Jako alkoholem těžká otrava, tak působí stará Ostrava, Ostrava. Horká je chacharská krev, hryže v kůži tlustý červ hladový Horká je krev chacharská, nelítostná barbarská, to se ví, to se ví Na setkání vrahů v temné pančavě, snovaly se plány k další popravě. Nikde žádná práce, drahá potrava, výjimkou není i Ostrava, Ostrava. Pouze vrazi nájemní, jistotu svou mají v ní, pevnější Ani ti však nemohou být i když dost pomohou, levnější, levnější Zavíraj se doly, nikdo nefárá, prostitutky drahé, žádný nekára. Pasáci jsou v paklu, žeň jim nastává, taková je dnešní Ostrava, Ostrava. Srocují se kumpáni, brousí břitvy cikáni, vzdělaní Právě kolem prošel vrah, a to policajtům strach nahání, nahání

Nad Ostravou soumrak zvolna nastává, bezdomovec starý čůčo nasává. Na Stodolní stále hudba vyhrává, kulturou se pyšní Ostrava, Ostrava. Nyní vzhůru na fotbal, aby rarach podrbal, bazaly. Nyní vzhůru na Baník a tobě Ostravo dík, dík stálý, dík stálý Valte pořád rovně, potom doprava, nemůže vás minout, černá Ostrava. Valte pořád rovně, potom doprava, nemůže vás minout, černá Ostrava. Valte pořád rovně, potom doprava, nemůže vás minout, černá Ostrava.

VIVAT UNDERGROUND Prase, potkan, elefant, Vivat, Vivat Underground. Prase, potkan, elefant, Vivat Underground. Nad čím porád spekuluješ smetáku, všechno máme dokonale na háku. Co se porád strachuješ ty čuráku, to raději táhni z baráku. Nemůžem ti přijít ani na jméno, do palice tlačí se ti semeno. Je to možný, takovýhle vemeno, my sme teda jiný plemeno. Prase, potkan, elefant, Vivat, Vivat Underground. Prase, potkan, elefant, Vivat Underground. Co nás pitomci taháte z postele, přivalte raději kurvy vesele. Máte to ale nápady z prdele, každý den je pro nás neděle. Večír potáhnem do naší putyky, užít zase každodenní rotyky. Každej máme nějaký ty návyky, jenom kundy žádný cavyky. Lesba, nekroš, buzerant, Vivat, Vivat Underground. Lesba, nekroš, buzerant, Vivat Underground.

NASER SI Nebudu ti nosit fialky, astry ani petrklíče, Vodpakuj se někam do dálky, naval vod bejváku klíče. Nebudu ti dělat poskoka, najdi si jinýho vola, jeblo by mi z tebe do roka, už teď jsem chycenej zpola. Naser si, naser si, naser si, vyplň mi poslední přání Naser si, naser si, naser si, hned jak tě popadne sraní Naser si, naser si, naser si, nechci už po tobě více Naser si, naser si, sežer si, naser si, sežer si plíce Nebudu už terčem posměchu, i slepej dávno už vidí, jak jdeš z pelechu do pelechu, libido které Satan řídí. Nebudu poslouchat pohádky, kterejma krmíš mě denně, ty ludro z čertovy zahrádky, vzdáleně podobná ženě. Naser si, naser si, naser si, vyplň mi poslední přání Naser si, naser si, naser si, hned jak tě popadne sraní Naser si, naser si, naser si, nechci už po tobě více Naser si, naser si, sežer si, naser si, sežer si plíce Nebudu do tebe prachy cpát, na tvoje přitroublý šminky, vo tom si můžeš jen nechat zdát, s pocitem vyhlaslý špinky. Nebudu dál snášet bezděčně, jak tvoje pitomost bolí, zbavím se votěže konečně, blbost až tříská tě holí. Naser si, naser si, naser si, vyplň mi poslední přání Naser si, naser si, naser si, hned jak tě popadne sraní Naser si, naser si, naser si, nechci už po tobě více Naser si, naser si, sežer si, naser si, sežer si plíce Támhle je příbor a lžíce.

PIHOVATÁ HOLKA, MODRÁ KOČKA A DÝM Pihovatá holka sedí o bar opřená, na klíně má kočku modrou, kočku bez jména. Snad ani ta holka nemá jméno kdo to ví, že jim to však spolu sekne, to je hotový. Nikdo není, kdo by vo ně stál, jen hustej dým je vobletoval. Pihovatá holka sedí, nic ji netíží, hubený tělo se vznáší, jako ve zdviži. Modrá kočka se s ní nese, a tiše přede, snad se jim jednou ke hvězdám vzlítnout povede. Chce to ještě nějakej čas, aby je dřív nespálil mráz. Je skoro ráno, na hnusnej lustr usedá prach, z Jukeboxu ječí jakejsi zpěvák v uvozovkách. Je skoro ráno, odchází hosté bez placení, nebo spíš lezou, jako ti švábi zatracení, zatracení. Pihovatá holka kouří tiše jako noc, od života nechce toho asi zrovna moc. Modrá kočka s dýmem splývá v jedné rovině, jak si pohodlně hocí holce na klíně. Jen snový opar inkoustový, všechny otázky nezodpoví. Pihovatá holka sedí ani nedutá, nikoho si nevšímá, struna je napnutá.

Kolem stěn se volně táhne nikotinu dým, pihovatá holka, modrá kočka s kouřem tím. Barman pak větrá, no to je pech, vod báru slyšet už jenom vzdech. Je skoro ráno, na hnusnej lustr usedá prach, z Jukeboxu ječí jakejsi zpěvák v uvozovkách. Je skoro ráno, odchází hosté bez placení, nebo spíš lezou, jako ti švábi zatracení, zatracení. Pihovatá holka šla už někam s kočkou spát, kdopak ví kde dneska budou spolu nocovat. Zmizely jak vajgly, zmizely jak dým, zmizely jak vajgly, zmizely jak dým, zmizely jak vajgly, zmizely jak dým.

ŽIVOT JE SRANDA (2005)

PROLOG Abych řekl pravdu, hudba mě momentálně až tak dvakrát nezajímá. Zato však velice miluji alkohol!

ŽIVOT JE SRANDA Dobrý večer tak jsem tady, opět zdráv a živ, rozevlátý cestou, veselý stejně jak dřív. Vzpomínal jsem často na vás, život se nám krátí a tak jsem tu zase s váma, táhnu rovnou z trati. Milovalo se, jedlo a pilo Jinak se celkem nic nezměnilo, nezměnilo, nezměnilo V ulici nám kopou kanál, právě třetí rok, domácí se zbláznil, je oficiální cvok. Sousedka se otrávila práškama pro spaní, funebráci limuzínou odvezli tu paní Pár věcí se ještě přihodilo Jinak se celkem nic nezměnilo, nezměnilo, nezměnilo Říkám to já, říká i otec Fanda Život to je jedna velká sranda Komu se zdá, že je to propaganda Na klice nechť oběsí jej kšanda Také paní s šedou sukní vzala zubatá, jistě jste ji znali, taková ta tělnatá. Padl na ni starej kredenc, přimáčkl k podlaze, tak ta paní v šedé sukni skončila neblaze. Její tělo pod kredencem tlelo, jejejé Jinak se celkem nic nezměnilo, nezměnilo, nezměnilo

Moje milá utekla mi, žije v Brixénu, doufám že zas brzy nové zboží seženu. Má se tam prý mnohem lépe, než-li se mnou tady, proč by ne tak ať si žije, k čemu tady rady. Pár dluhů mi po ní ještě zbylo, jejejé Jinak se celkem nic nezměnilo, nezměnilo, nezměnilo Říkám to já, říká i otec Fanda Život to je jedna velká sranda Komu se zdá, že je to propaganda Na klice nechť oběsí jej kšanda.

NÁKUP Včera jsem byl nakupovat, nejen pouze vočumovat, za všechno se platí, dny už se nám krátí. Střemhlav jsem do kšeftu vrazil, kolem sebe cestu razil, přišla moje chvíle, konečně u cíle. Zabalte mi prodavači piču umělou Abych měl náladu veselou, veselou zabalte mi prodavači tuhle vagínu Nebo tu dostanu angínu, já se pominu Dřív jsem balil baby lechce, dneska už mě žádná nechce, přibývají léta, po kurvách je veta. Bez peněz si mohu pouze, leštit brko ve své touze, tak tak splatím nájem, kurvy nemaj zájem. Zabalte mi prodavači piču umělou Abych měl náladu veselou, veselou Zabalte mi prodavači tuhle vagínu Nebo tu dostanu angínu, já se pominu Nesu domů v tašce kundu, kvůli ní jsem střelil bundu, koupil jsem i gel, aby tam líp šel. Kunda občas probíjela, nefachčila tak jak měla a tak ze všech stran, dostal jsem pár ran. Reklamuji prodavači piču umělou V záruce hodinu necelou, necelou Reklamuji prodavači tuhle vagínu Pozoruhodného odstínu, já snad zahynu musím rychle někam do stínu.

ŠPEDITÉR Z hospody domů jednou v podvečer, náměstím kráčel jeden špeditér. V montérské brašně nes nové popruhy, provazy, kleště, notýsek na dluhy. Vtom narazí na ženskou dvojici, kabelkou kroutí a vrtí zadnicí. Jsme velmi levné jedna z nich pravila, aby mu jemné srdce zlomila. Trálalalalalalá, trálalalalalalá zjistil že mu kokot postává Špeditér starej, zkušenej byl chlap, na svoje zboží nejdřív prackou hráb. Zdali nesmrdí, řádně je vočichal, mrknul se na chrup, frndy počechral. Zkusím to s váma, řekl nakonec, už se mi ježí chlupy u vajec. Domů vás ale vodit mrdny nebudu, pudeme k bábě šustit na půdu. Trálalalalalalá, trálalalalalalá to bude kurevská zábava Po žebříku pak vlezly na půdu, jedna z nich hlásí, zde drbat nebudu. Špeditér vyňal však popruhy vraně, běhna hned sklapla při pohledu na ně.

Na to rozdělil úkoly hbitě, první mu musela lízat kus řitě. Druhá zas kouřit a šimrat na kulích, teprve teď byl ve svých kolejích. Trálalalalalalá, trálalalalalalá dobrou náladu už dostává A když mu chtěli nasadit gumu, rozběsnil se, jako vždycky po rumu. Jednu hned k silnému trámu přivázal, druhé otevřít tlamu přikázal. Pak ji zub přední vytrh kleštěmi, šokovanou ji klepal na zemi. Na celou půdu se srdceryvně smál, teprve teď mu doopravdy stál. Trálalalalalalá, trálalalalalalá skvělá pohoda mu zůstává Popruhama co dříve přichystal, prdele svorně jim pak vytřískal. Té první dříve, než ji přefikl, zahnutou břitvou drdol ufikl. To bysme měli, pravil Špeditér, nebyl to zrovna nejhorší večer. Korunu padesát každé zaplatil a nadobro se z půdy vytratil. Trálalalalalalá, trálalalalalalá to se věru jen tak nestává.

ZDALI VÍTE LIDÉ Zdali víte lidé, kdo je moje stará? Zdali víte lidé, kdopak že to je? Zdali víte lidé, co je moje stará? Zdali víte lidé, copak že to je? Moje stará to je, sviňa porypaná Sviňa porypaná, sviňa porypaná Musím se s tím smířit, to se nedá svítit. Musím se s tím smířit, že už to tak je. Srovnat se s tim musim, odpor v sobě dusim. Srovnat se s tim musim, hymlmordyje. Že je moje stará, sviňa porypaná Sviňa porypaná, sviňa porypaná Že je moje stará, sviňa porypaná Sviňa porypaná, sviňa porypaná Kristapána.

S POVŘISLEM V RUCE S povřislem v ruce jsem sešvihal strejdy, abych mu zatrhl s babama rejdy. Čtyřikrát přes záda rázně jsem ťal, pak jsem se zazubil a pálil dál. S povřislem v ruce jsem napadl kmotra, přes hodinu mlátil tohohle lotra. S klapačkou zkřivenou na zemi leží, povřislo tančí na kmotrově ježi. S povřislem v ruce jsem vyplísnil babu, nemyslete si že jsou pro mě tabu. Tři rány svištivé na záda padly, až se dvoum blbounům žaludky zvedly. S povřislem v ruce jsem tajnýho mlátil, abych mu pracovní dobu ňák zkrátil. Poté mě sevřeli do kazajky, z blázince posílám tyhle bajky.

HONIČKA Každej něco řeší, každej někam pajdá. Každej něco kutí, honí se El Kajdá. Na tohle já močím, to pro mě nic není. Mě teď zaměstnává jen mé přirození. K obědu sežeru praseči polivku A jak to prase rozvalim se ve chlivku Pak si pomaličku rozepnu kukačku Tak jako kdybych vočekával šukačku Pak vydrápnu flaksu a začnu si ji třít Teď konečně mohu jen sám sebou být Kolem leží snímky rozcapených žen Už se mi pomalu dere z údu hlen Levá pracka se bratrsky s pravou střídá Honička exkluzivní probíhá vida Když začne klesat jako lžíce vod bagru Tak do sebe fláknu zas další viagru To je asi všechno, chce to pouze klid Posypu jej opět někam prosmejčit.

OSEL A CHLÉB Žvýkal oslík chléb, z tělesných potřeb, zaskočil mu však, udusil se pak. Oslík mrtvý je, němec řek by tót, udusil ho chléb, němec řek by brót. Černý osílek, spí jak andílek, leží ve stáji, už se nenají. Oslík mrtvý je, němec řek by tót, zadusil jej chléb, němec řek by brót. Přišel hospodář, starý pohodář, osla pochoval, tak se zachoval. Oslík mrtvý je, němec řek by tót, zadusil jej chléb, němec řek by brót. A tak boží dar, osla k sobě vzal, už je na čase, končit mamlase. Oslík mrtvý je, němec řek by tót, udusil jej chléb, němec řek by brót. Žvýkal oslík brót, bez zvláštních výhod.

MILUJEME ZELENÉ KONÍČKY Chatrná pěšina, pěkně to začíná, chatrná podlaha celá se propadá. Chatrný zábradlí, proboha nespadni, chatrné postele, počasí z prdele. Milujeme zelené koníčky, strakaté vláčky, růžové parníčky Milujeme bronzová hovádka, stříbrné svině, zlacená prasátka Chatrný střevíce, volezlý velice, chatrná košile, zablitá zběsile. Chatrný kalhoty, zasraný z roboty, chatrnej hubertus a to je hovno blues. Milujeme zelené koníčky, strakaté vláčky, růžové parníčky Milujeme bronzová hovádka, stříbrné svině, zlacená prasátka A to je celá naše krátká pohádka.

CHRCHL Popraskaná zeď a na té zdi šeď a v té šedi visí chrchl černý. Pomaličku schne, aniž se pohne, je to gigant víc než nadprůměrný. Kterýpak fiškus, na zeď chrchla flus? Musel vlastnit prohulený plíce. To je hozený, plíce uzený, musel autor chrchla mít velice. Ten chrchl má tvar takřka barokní, jak visí majestátně A tudíž nazvratným je důkazem, jak na světě je krásně Ten chrchl impozantním zjevem svým, hned návštěvníky láká Dříve než zaschne rychle fotí jej, jak exotického ptáka Lidé u stěny, oči přivřeny, umělecky chrchla pozorují. A dva chlapíci, mladí medici, dokonce u něho meditují. Každý by se hned, pro větší rozhled, seznámil s autorem toho díla. Autor neznámý, hlavně pro dámy, působí jako magická síla.

Ten chrchl má tvar takřka barokní, jak visí majestátně A tudíž nezvratným je důkazem, jak na světě je krásně Ten chrchl impozantním zjevem svým, hned návštěvníky láká Dříve než zaschne rychle fotí jej, jak exotického ptáka

Za tři hodiny a dvě vteřiny, chrchl se smrsknul jak stará bába. V ostrém sluníčku, jeho pomníčku, působí jak zdechlá, vyschlá žába.

TĚPÉRO DOKTORE Těpéro doktore, mám mandle zduřeny, nemůžu polykat, soustředit se na ženy. Nemůžu polykat, nemůžu lízat ani, těpéro doktore, doktore, pomozte mi. V útlém dětství jsem již, na mandle trpíval, tenkrát však o ženy, zájem tak nebyýval. Já s hochy z ulice, válel sudy po zemi, těpéro doktore, doktore, pomozte mi. Od puberty ale, všecko se změnilo, prznil sem v okolí, kde se co hejbalo. Starý i mlaďoučký, tlusý, tupý, hubený, těpéro doktore, doktore, pomozte mi. Těpéro doktore, mám mandle zduřelý, nemůžu polykat, soustředit se na ženy. Nemůžu polykat, nemůžu lízat ani, těpéro doktore, doktore, pomozte mi. Těpéro doktore, doktore, pomozte mi.

HNED ZA HRÁŠKEM Jak prý je vzácně spanilá a jak je čistá, jak v jarní rose květina, voděnka bystrá. Kam jen její nožka vstoupí, slunce hnedle, každý je z té seňority zcela vedle. Jak prý je inteligentní a jak je zbožná, kolik jen dobra že je v ní, není až možná. působí jak světice z renesanční doby a pouze samé klady tuhle modlu zdobí. A zatím Mrdala s raráškem Mrdala s raráškem Mrdala s raráškem Hned za hráškem A zatím Mrdala s raráškem Mrdala s raráškem Mrdala s raráškem Hned za hráškem Ouou, ouou Mrdala s raráškem Hned za hráškem.

ZVLÁŠTNÍ PŘÁNÍ Dostal jsem esemesku od jedné bodré paní, abych se rychle schystal a dopravil se za ní. Prý chce vyplnit zvláštní přání. Ani sem neobědval, takové pilno bylo, aby se paní přání co nejdřív vyplnilo. A pokud možno nezkurvilo. Hej dulidum dulidum dulidulidulidum Hej dulidum dulidum dulidulidulidum, dulidulidum, dulidulidum Když jsem k té paní přišel, uvítala mě mile, hned za dveřmí si svršky servala z těla čile. Chcala do kytek roztomile. Poté mě požádala, abych se vylil na ní, a tak sem pochcal lebku té avantgardní paní. To zvláštní přání už je za ní. Hej dulidum dulidum dulidulidulidum Hej dulidum dulidum dulidulidulidum, dulidulidum, dulidulidum Dulidulidum.

JIHLAVSKÉ ROMANETO Pozvala ho na deci, imponoval jí, měl v sobě cos zvláštního co jiní nemají. Hostila ho poháry s vínem vybraným, sedli spolu na divan, slušelo to jim. Podzim, zima, jaro, léto a už je to Vůkol protéká Jihlavské romaneto Vůkol protéká Jihlavské romaneto Bavila jej uměním okřídlených můz, spokojeně přiznal si, že má krásný vkus. Hovořila o lásce, potom o štěstí, téměř to již nemohl něhou unésti. Podzim, zima, jaro, léto a už je to Vůkol protéká Jihlavské romaneto Vůkol protéká Jihlavské romaneto Tahala ho za uzdu, v peci oheň plál, tahala ho za flaksu, až se rozplakal. Pak vyndala z kredence ruskej nudlvál, jebla mu ho do prdele div se neposral. Podzim, zima, jaro, léto a už je to Vůkol protéká Jihlavské romaneto Vůkol protéká Jihlavské romaneto.

MDŽ Slyším podezřelé kvákání, kdopak mě to ruší ze spaní? Slyším monotónní funění, kdopak mě to ruší ve snění, ve snění? Slyším podezřelé kňourání, sotva započalo svítání. Slyším monotónní žvatlání, probudila se moje paní, k nasrání. Přetrhla mi erotický sen, který se mi zdává zřídka jen. Dnes je mezinárodní den žen, Vyběhnu s tou starou brzdou ven, hezky ven. Venku je dnes ideální čas, fujavice, špína, holomráz. Epidemie řádí jak ras, tam si moje holubičko kvas, zjeb tě ďas. Zjeb tě ďas!

NEZVYK Kdosi mně dorgy podal, kdosi mě drogy podal, v Brně na vagzále. Hned mi je aplikoval, hned mi je aplikoval, i pro pána krále. Motala se mi bedna, motala se mi bedna, no teda tě péro. Bylo to domnívám se, bylo to domnívám se, přímo z varu péro. Nejsem zvyklý na perník Nejsem zvyklý na perník Věřte mi kurnik Tři dny sem nezachrápal, tři dny sem nezachrápal, jen se kdesi šoural Porád jezdil jak fretka, porád jezdil jak fretka, vyjeveně mžoural. Na místo piva pil sem, na místo piva pil sem, vodu jako kráva. Trpěl sem stihomamem, trpěl sem stihomamem, to je teda sláva. Nejsem zvyklý na perník Nejsem zvyklý na perník Věřte mi kurnik Kdosi mně dorgy podal, kdosi mě drogy podal, v Brně na vagzále. Hned mi je aplikoval, hned mi je aplikoval, i pro pána krále, i pro pána krále.

NIKDE NIC Nikde nic není, počasí špatný, vše rozkradený, jen zdi špinavý. Nikde nic není, dráty rezavý, všecko vypitý, mozky vybitý. Nikde nic, nikde nic Nikde nic, nikde nic Nikde nic není, trafo spálený, život vzdálený, navždy zmařený. Nikde nic není, hroby stržený, pivo bez pěny, holky bez ceny. Nikde nic, nikde nic Nikde nic, nikde nic Nikde nic není, jen čerti se žení, trávník zválený, psi pokálený. Nikde nic, nikde nic Nikde nic není, jak v umučení, tmavý vězení nic už nezmění. Nikde nic, nikde nic Nikde nic, nikde nic Nikde nic není, okna rozbitý, lustr urvaný, obraz politý. Nikde nic není, kocour zabitý, všichni zašitý, v díře zablitý. Nikde nic, nikde nic Nikde nic, nikde nic Nikde nic, nikde nic.

ÚDĚL ŠUMAŘŮ Až to tu skončí, hezky se protáhnem, studeným pivem zmírníme třes. Na zvadlý těla svršky si natáhnem, už není včera, nyní je dnes. Až to tu skončí, bude se uklízet, ale už bez nás, zaplaťpánbu. My budem jinde umění nabízet, kultuře celé dělat hanbu. Potáhneme zas vo dům dál, rychle fidlátka rychle si zbal. Rozloučíme se s partají, na druhým konci nás čekají. Až to tu skončí, všichni jen doufáme, že zůstaneme zde naživu otřepeme se a rychle padáme, abychom měli na obživu. Až to tu skončí, jinde to vypukne na všechno čím dál kratší je čas. Zpěv vochraptělej nadlouho nezmlkne, to už je úděl šumařů nás.

Potáhneme zas o dům dál, rychle fidlátka rychle si zbal. Rozloučíme se s partají, na druhým konci nás čekají. Až to tu skončí, až to tu skončí Až to tu skončí.

EPILOG A to je konec, konec přátelé! A starejm kurvám ať kvetou kuří oka!

KDYŽ PRŠÍ (2006)

KDYŽ PRŠÍ Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny, to slunko schovaný je i za tvými vlasy, a možná i za támhle těmi kameny. Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy, a revmatikům loupe v kostech nebo kříži, a všichni vypadají jako mátohy. Co naprší tobě Tomáši, co naprší tobě Jane, a copak tobě milý Jonáši? Štěstí dosud nepoznané. Když prší, na tom není snad nic tak divného přece, je to jen kousek deštníkové přítomnosti, a dva lidé zachumlaní v chatě v dece. Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze, alespoň já jsem to tak kdysi dávno dělal, teď už poslouchám jen slaboduché fráze. Co naprší lásce pod mostem. co naprší důze v trávě, a copak pětce odečtené s ten? to bych teď rád věděl právě.

Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní, a nadáváš na připálený rizoto, dokud je ještě čas tak rychle vysedni. Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře, a já pořád nemám strunu sílu vyměnit, podobáš se i mrtvé písni faráře. Co naprší nám dvěma jedenkrát, copak naprší nám na plášť, jednomu nic, druhýmu akorát, každému však určitě zvlášť.

KONFRONTACE S BOHEM Na horu vysokou na jámu hlubokou sestoupil shůry Bůh. Lidé se divili zpívat mu začali, neměl však hudební sluch. Odemčené nebe absurdně zdvořilé seslalos nám Tebe z děravý košile, nejseš však vousatej jak dítě hebkou máš pleť. Pod bílým kloboukem s šedivím pavoukem vystouplej podlouhlej nos, pasáckou vestičku v ty vestě růžičku soukené kalhoty bos, v ruce hůl dubovou knoflíky kostěný svatozář bronzovou šáteček vlněný. Oči se dívají na lidský pokolení. Dejte mi lidičky do nebe botičky zaprosil tiše pak Bůh, zpěvu už nechejte a mě poslouchejte já nemám hudební sluch, v nebi jsem zakázal tanec a zpívaní andělům přikázal zanechat létaní, křídla pak ustřihnout všem jsem jim najednou dal. Pak řekl Hospodin Mám rád z tabáku dým nahoře kouřit nesmím, vytáhněte váček a z váčku tabáček jestli o to žádat smím, nebeskej kolotoč točí se dokola při západu slunce mě k sobe přivolá, tu chvíli v hříchu já strávit bych s vámi tu chtěl.

V Ráji prohibice pivo též velice z korbele rád bych zde pil, přineste lidičky piva máz malíčky řekl a o holkách snil. Přineste slepičku do zlata pečenou z vašeho kurníčku i s lehkou Mařenou, prosím vás o to moc tesklivě hořekal Bůh. Přinesli střevíce krásnej dar od ševce slušely mu velice, a potom slepičku z čistýho kurníčku tabáku čtyři unce, bečku narazili když přišla Mařena a potom odkryli děvčeti kolena. Bůh byl již opilej s Mařenou do trávy leh Slunce se klanělo k horizontu spělo Hospodin smutněj tu stál. Slunce při západu přišel čas k odchodu řekl pak se rozplakal. S lidmi si potřásl mohutnou pravicí, studem se netřásl slzy mel na líci, za všechno děkoval pote se rozplynul Bůh.

HORNICKÝ CHLÉB Můj švarný synku jenom se podívej, co to máš na hlavě synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, padla mi na hlavu hlušina ze svahu, hej. Můj švarný synku jenom se podívej, proč seš zmáčenej synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, voděnka studená štolu zaplavila, hej. Těžký až nadlidský je chleba hornický, těžké je na dole žití. Horníci fárají uhlí nám dávají, lucerna pod zemí na práci svítí. Můj švarný synku jenom se podívej, proč seš tak zkroucenej synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, padl jsem z výtahu rovnou na podlahu, hej. Můj švarný synku jenom se podívej, kus nohy schází ti synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, pln uhlí vozíček přejel mi kotníček, hej.

Těžký až nadlidský je chleba hornický, těžké je na dole žití. Horníci fárají uhlí nám dávají, lucerna pod zemí na práci svítí. Můj švarný synku jenom se podívej, do břicha díru máš synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, krumpáčem kamarád trefil mě prý nerad, hej. Můj švarný synku jenom se podívej, kde pravou ruku máš synáčku rozmilej. Ach matko, matičko stalo se neštěstí, pravá ruka moje zvostala ve štóle, hej. Těžký až nadlidský je chleba hornický, těžké je na dole žití. Horníci fárají uhlí nám dávají, lucerna pod zemí na práci svítí. Těžký až nadlidský je chleba hornický, těžké je na dole žití. Horníci fárají uhlí nám dávají, lucerna pod zemí na práci svítí.

PACHOLKOVO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Na tom panským dvoře ve tmavý komoře, vypustil pacholek duši. Do rakve jej dali, žalmy vyzpívali tak jak se k mrtvole sluší. Sbohem buď pacholku milený, rychtářem toliko soužený, Sbohem buď milený pacholku, pohřbíme tě na zeleným pahorku. Druhýho dne po smrti víko rakve šramotí, pacholek z mrtvejch vstal. V ruce černou kosu utřel sopel z nosu, k panskýmu dvoru se dal. Ty moje kosičko vroubená, na lidské hlavy stvořená. Dnes v noci budeš mít práci, pacholek z hrobu se vytrácí. Na tom panským dvoře, na okno rychtáře o půlnoci kdosi klepe. Okno svý otvírá ruka kosu svírá, po těle celej se třepe. Co tady děláš pacholku, vždyť máš bejt na zelenym pahorku. Jdu vám popřát dobré noci, hlava se kutálí po koberci.

Na řadě teď holka trýzeň pacholka, u dcery rychtáře stál. Zprvu před ní kleknul, starej klobouk smeknul poté ji přes hrdlo ťal. Třináct let věrně jsem sloužil, po panský holce jsem toužil. Černokosní dal vám odplatu, za vaši předžeberní vejplatu. Černokosní dal vám odplatu, za vaši předžeberní vejplatu.

POCÁKANÁ CHMURA Co má člověk psát když má smutek na duši, co má člověk hrát, když ho ten druhej neslyší. Zůstalo mi v srdci jen pár virů poezie, i když jen z laciné beletrie. Na refýži sám shlížím z bůhví kterých dat, a vím, že alespoň semafor bude za mnou stát. I když není jistý, že ho něco neporazí, naštěstí však náklaďák tu schází. Co má člověk dát, když už není majitel, co má člověk dát, když za ním nikdo nepřišel. Dneska pokoj dej mi, do baru běž na destilát, tam se můžeš v klidu s někým smát. Harmoniko hrej vyprovoď mě za město, nebuď na mě zlá má krásná bledá nevěsto. Budeme si tykat předsudky hodíme stranou, vždyť máme společnou cestu danou. Kam má člověk jít, když mu nepasuje klíč, kým má člověk být když neustále běží pryč. jetá deska šumí odezněla čtvrtá věta, já s rukama v kapsách sčítám léta. Po krk já už mám ty psí nálado tebe, kufry sbal a val jinak neručím za sebe. Až se zase zbavím téhle pocákané chmury, v mojích písních budou zase zvonit dury.

JAK SI PRO MĚ PŘIŠLA SMRT Ležel jsem na posteli venku padal sníh, já zrovna rozjímal o věcech intimních, dal jsem si v rozechvěni z flašky piva hlt, když do kvartýru pro mě přišla kmotra smrt. V obvyklém podobenství kostry člověčí, na dveře zaťukala v komoře zvenčí, potvora přihrbena s kosou v pařátach, pozvolna překročila mého hnízda práh. Slušně se představila Jsem smrt obecná, tisíce nebožtíku důvěrně mě zná. Řekla mi „ nachystej se hochu už je čas“, a po mých zádech na to lehce přejel mráz. Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko, tamhle se posaďte sečkejte maličko, musím se na to cestu řádně připravit, něco piv z basy vypít dýmku zapálit. Doufám ze pohoštěni male přijmete, a trošku chmelovinky neodmítnete, Nechtěla zprvu já vsak nedal pokoje, až do lebky jí tekly chladné prazdroje. Po třetím pivu začala kmotra vyprávět, jak s kosou po zemi se vláčí tisíce let, plzeňský rozvázalo smrti čelisti, a o záhrobí vykládala mi zvěsti.

Nemusím prý se téhle cesty vůbec bát, říkala zubatá a ze mohu byt jen rad, V záhrobí totiž vládne pouze klid a mír, povídá budeš se mít lepe nežs tu žil. Nejsou tam žádný schůze na kterejch jen spíš, z ničeho platit daně nikdy nemusíš, lumpy a práskače tam nikdy nespatřiš, klid rukám dopřeješ vsak hochu uvidíš. I když má každý člověk ze mě pouze strach, jsem vlastně svoboda a vůbec už ne vrah, dost ale řeci už co bych se chlubila, od pěny lebku mám však nejsem opilá. A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já, na dlouhou cestu která návratu nemá. Jenom se nebojte i pro vás přijde si, i vám se lide milí blýská na časy.

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Kosi mají zmrzlý zobáky, sýkorky a vrabčáci taky, vítr hvízdá je adventní čas, doba Vánoc krutej holomráz. Neválej se Ferdo a pojď sem, je den Štedrej tak ho užijem. Pod vánočnim stromkem ze školky, stojí bečka žádny vokolky. Na ulici štěká čísi pes, máme rybu nezdlábnem ho dnes. Máme rybu na pytlačku lapnutou, nechala nám peněženku zapnutou. To je jeden malej příběh vánoční, s toho času jak nesvítili hvězdy. To je jeden malej příběh vánoční, jak sme nemohli tenkrát dočkat léta. S podepřenou bradou u stolu, civíme to takhle pospolu. Cimrou táhne namodralej dým, zalaškovat nenó dneska s kým.

Ferdo běž navštívit vykřičenej dům, přival sem pár holek sežeň cestou rum.

Odtáhli už všichni kumpáni, stálí pozvaní i nezvaní. Kostelník zamk dveře kostela, alespoň že mše se zdařila. Budem ješte Ferdo chvíli drogovat, pak si zapištíme koledy a spát.

To je jeden malej příběh vánoční, s toho času jak nesvítili hvězdy. To je jeden malej příběh vánoční, jak sme nemohli tenkrát dočkat léta.

LISTOPAD Vlasy jsou mokrý nálada pod čokla, do kapsy hluboko a jako naschvál, nikoho nepotkáš široko daleko, i tohle patří k tomuhle životu, s tím nenaděláš nic, tak buďme rádi že i v tom marastu, hoří nám ještě svíc. Je listopad a počasí je špatný, Je listopad málo platný. Je listopad už jdou hrabáči listí, Je listopad a vítr sviští. Je listopad a vítr sviští. Kde pořád mizíš v tom tichu nažloutlém, kam stále utíkáš nejde tě chytit, nejde tě dostihnout pod prsty unikáš, co ještě zbývá musíš se rozhodnout, v jediné vteřině zas bude lépe zas budeš sedávat, při víně na klíně. Je listopad a počasí je špatný. Je listopad málo platný. Je listopad už jdou hrabáči listí. Je listopad a vítr sviští. Je listopad a vítr sviští.

LÁSKA ZHRZENÁ Zamiloval se pán s rukou v sádře, do paní co na chleba se nadře, do paní co denně smývá černé nádobí, tučná výplata ji nezdobí. Zamiloval se pán s bílou sádrou, do paní co denně krouží s hadrou, do paní co denně vstává ráno před šestou, chtěl ji učinit svou nevěstou. Vzal si týden dovolenou, klekl před ní na kolenou, paní ho však hadrem flákla, až mu svíčka z nosu cákla. Neotřesen nepříjemnou kůrou, nevzdával to onen pán s frakturou, počkal si, až se mu všechny rány zahojí, denně skučel ve svém pokoji. Osmého dne vrzly dveře branky, otevřené šéfem centrál banky, známé banky generální byl to ředitel, pán, který na ruce sádru měl.

Upravil si černou bradku, dal té paní návrh k sňatku, paní ho však hrncem vzala, a život mu odebrala.

Zamiloval se pán s rukou v sádře, do paní co na chleba se nadře, do paní co nyní bručí v temném vězení, a vyčkává na odvšivení, do paní co nyní bručí v temném vězení, což se velmi dlouho nezmění,

KOLEDA Zima tu je, mráz štípe mě, poslyšte, co stalo se v Betlémě, poslyšte, co stalo se v Betlémě. Napadl sníh, slyšet je smích, andílkové vozí se na saních, andílkové vozí se na saních. Staří mladí radost mají, všichni do Betléma pospíchají, všichni do Betléma pospíchají. Nechci být sám také spěchám, vždyť se dnes narodil Jéžišek nám, vždyť se dnes narodil Jéžišek nám. Lidé milí jež tu byli, dárkama Jéžiška obšťastnili, dárkama Jéžiška obšťastnili. On tam teď spí andělé bdí, poslové s rolničkou vyzpěvují, poslové s rolničkou vyzpěvují.

PLAVOVLASÁ RAPSODIE Plavovlasá rapsodie v zádumčivém mol, ve stařičkém pokojíku v propletenci kol. Deset prstů nad klávesy volně komíhá, z duše člověka padá v té oáze tíha. Ta tíha, kterou dnešek nosí, cylindrová nálada s najatým fiakrem, nonšalantně zaklepala pak vstoupila sem. Odložila rukavičky pověsila hůl, kyvadlové hodiny do tónů ťukly půl, pan Brahms měl zrovna v partu part. Bledé noty v odřených deskách tenkých jako drát, nedočkavě rozevření kdo z nich bude hrát. Po sloupech papíru mezi linkami pěti, vedla cesta odříkání k tvojím dvaceti. V pokoji plném plných tónů, zhasla svíce u přeslice propletence kol, tikot hodin piánu vzal vybroušené mol. Klávesy se s panem Brahmsem odebraly spát, necháme si o nich ještě v hluché noci zdát, krásně nám plavovláska hrála.

AŽ NAPADNE SNÍH Až napadne sníh na vysoké hřebeny, budem sedět tiše jako pěny u pěny. Sjezdovky zaplní hned troubové s lyžemi, začnou otravovat krásný klid na zemi. Až napadne sníh na vysoké hřebeny, život zase není tak úplně bez ceny. S kamarády v teple u krbu se klábosí, jak se hezky páří tam za vodou v rákosí. Až napadne sníh na vysoké hřebeny, a na něj vyleze první lyžař střelený. Možná nevydržím a chopím se vzduchovky, pošlu mu pár broků - pošlu rovnou pod krovky.

ZAKÁZKA NA ŽIŽKAPERKU Objednali si mě žižkovští pepíci, abych jim prej trochu vydrhnul palici. Poslali mi koresponďák, napsali kdy přesně jede mi vlak. Copak na to ještě říci, to jsou ti žižkovští pepíci. Děvku poezii švih jsem do futrálu, na nádraží se pak odšoural pomalu. Motorák měl zpoždění však, láhev rumu zakoupil jsem si tak. Se společnicí opicí, brousil jsem k vám milí pepíci. Kořala příjemně hřála mi vnitřnosti, skýtá však ta ludra i jiné možnosti. A tak když jsem přestoupit měl, dál jsem s rumem někam do hajzlu jel. Nejsem jako ti popíci, bohužel žižkovští pepíci.

Když jsem obsah flašky obrátil do pupku, kdesi mě vykopli ke všemu zármutku. Ráno futrál v prdeli byl, a tak jsem nešťastně minul svůj cíl. Jen vítr zbyl mi v palici, nedočkali se ti pepíci. Jen vítr zbyl mi v palici, litují žižkovští pepíci.

ZBYL JSEM TU SÁM Nikdo mi nevolá nikdo mě neshání, vyflákli se na mě všichni mí kumpáni. Žádnej mě nehledá nebuší na dvéře, neťuká na okno za kliku nebéře. Všechny mý kunčofty vzala si kmotřička, kosou je hladila v tomhle je jednička, všechny je zrušila proto mi nevolaj, přitom je lásky čas pověstný první máj Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, rezavý závity plesnivá brada, Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, A čekám kdy na mě přileze řada. Jeden se uchlastal v hospodě na růžku, druhej se udrbal v bordelu na lůžku, třetí z vokna vypad když mával čtvrtýmu, čtvrtýho klepla pak na pohřbu třetímu, pátýho odpráskli omylem na honu, šestej dokokrhal v Zelenym Antonu, sedmej se přešvihl a rána nedožil, osmej se na hajzlu v prádelně oběsil. Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, rezavý závity plesnivá brada, Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, A čekám kdy na mě přileze řada.

Devátýho zhaftla kurva rakovina, desátej den na to vyletěl z komína, jedenáctej s károu najebal do stromu, dvanáctej nepřežil domácí sodomu, třináctej dovrkal v Orlický přehradě, čtrnáctej šlouchy si podfikl v zahradě, patnáctej dokejhal když ho zrámoval vlak, jedině šestnáctej odešel jenom tak. Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, rezavý závity plesnivá brada, Zbyl jsem tu sám, jak starej krám, A čekám kdy na mě přileze řada.

BOŽE, JÁ JSEM VŮL! (2008)

ZEMŘEL MI KAMARÁD Zemřel mi kamarád, našli ho ztuhlýho, našli ho pod stolem, pro boha živýho. Marně mu dávali, umělé dýchání, ani se nezamlel, bylo to k nasrání. Kamarád, kamarád, kamarád Kamarád, kamarád, kamarád Bylo až k nevíře, jaký to zloděj byl, táhl se jako smrad, co mohl otočil. Jako když tiskne nelhal, kurvil se podváděl, s čubkama po hajzlech, zvířecky dováděl. Kamarád, kamarád, kamarád Kamarád, kamarád, kamarád

Kde mohl porval se, párkrát i mordoval, od rána do rána, chlastal a drogoval. Slušným lidem se pak, veřejně vysmíval, doprava doleva, nikdy se nedíval. Kamarád, kamarád, kamarád Kamarád, kamarád, kamarád Byl to však kamarád, mnou velmi ceněný, pravý a vážený, plus nefalšovaný. Zítra mu pojedu, do Brna na fúnus, po osmý hodině, frčí mi autobus. Kamarád, kamarád, kamarád Kamarád, kamarád, kamarád Zemřel mi kamarád, našli ho mrtvýho, našli ho pod stolem, pro boha živýho. Kamarád, kamarád, kamarád

STOLNÍ FOTBAL Jednou jsem hrál stolní fotbal s třema arcištětkama, jednou jsem hrál stolní fotbal s třema arcištětkama, ta první mě hned odmítla, druhá se mi vysmála, a ta třetí brala roha chodní k zvorala. Od tý doby stolní fotbal ze zásady nečutám, od tý doby stolní fotbal ze zásady nečutám, aby byly štětky v klidu radši o pivo víc dám, Nebo bych i přes držku dal natolik se znám, nebo bych i přes držku dal natolik se znám.

V TETOVACÍM SALÓNU V tetovacím salónu, ruty šuty mrd, leží baba na pupku, bledá jako smrt. Tatér koksem vyšňupán, ruty šuty šuk, funí nad tou megerou, sjetej jako puk. Ruty šuty mrd, Ruty šuty prd, Ruty šuty zmrd, Ruty šuty smrt. Na prdel jí kéruje, ruty šuty jeb, houpacího koníka, je to jeho chléb. Facha se mu nedaří, Ruty šuty cvak, příliš mu v ní překáží, jeho tuhý pták. Ruty šuty mrd, Ruty šuty prd, Ruty šuty zmrd, Ruty šuty smrt.

V tetovacím salónu, ruty šuty hnus, leží baba na pupku, troubí autobus. Tatér už je v pohodě, ruty šuty pích, spermie mu stékají, po nohavicích. Ruty šuty mrd, Ruty šuty prd, Ruty šuty zmrd, Ruty šuty smrt. Baba ovšem jak svině, ruty šuty prsk, ječí v jední tónině, tatér jí to zmrsk. Její koník houpací, ruty šuty mlask, vypadá jak jezevčík, co ho šrapnel prásk. Ruty šuty mrd, Ruty šuty prd, Ruty šuty zmrd, Ruty šuty smrt.

SEN Zazvonil zvonek cililink, dva sluhové mi přejí dobré ráno, plzeňské pivo s doutníkem, mi bylo na podnose hned podáno. Jak jste se vyspal Milane? Zde klobouk drožka připravena čeká, nebo dřív libo dámičku, kaviár, kávičku či mořského šneka? Všude se zpívalo a tančilo, aby toho nebylo málo. Všude se zpívalo a tančilo, a do toho samozřejmě hrálo. V hampejzu jako stadión, tři tucty kurev se až k zemi klaní, kterou si dáte Milane? Splněno bude každé vaše přání. Nejdřív jsem ojel blondýnu, potom rusovlásku, za ní kurvu černou, ve vaně jsem ho dohonil, věru není nad mou pravou ruku věrnou, Všude se zpívalo a tančilo, aby toho nebylo málo. Všude se zpívalo a tančilo, a do toho samozřejmě hrálo.

Na pohodlná nebesa, mi děvky naservírovaly menu, pod hrncem pára voněla, na dvacet chodů když to nepřeženu. Pak v hašišovém oblaku, jsem dále trávil ty příjemné chvíle, kořalka převelejemná, pomohla dospět blaženého cíle. Všude se zpívalo a tančilo, aby toho nebylo málo. Všude se zpívalo a tančilo, tohle se mi včera v noci zdálo.

PROCHÁZKA Vyšla si slečinka na procházku, vyšla si slečinka na procházku, v naději, že potká pravou lásku. Nová tanga hezky natáhla si, zpevnit cecky předtím nechala si, zpevnit cecky předtím nechala si. Hned za prvním rohem na slečinku, vybafl somrák, chtěl po ní šminku, vybafl somrák, chtěl po ní šminku. Za druhým rohem stál starý chlípník, za druhým rohem stál starý chlípník, známý násilník a kriminálník, známý násilník a kriminálník. Zacpal jí hubu, vtáh do forhausu, zacpal jí hubu, vtáh do forhausu, vykonal soulož, pak dal si pauzu, vykonal soulož, pak dal si pauzu.

Když si to čtyřikrát zopakoval, když si to čtyřikrát zopakoval, tak se zachechtal a upaloval, tak se zachechtal a upaloval. Procházka dneska se nevyvedla, procházka dneska se nevyvedla, tak tak, že se ve forhause zvedla, tak tak, že se ve forhause zvedla.

REMINISCENCE NA VOJENSKÉ CVIČENÍ Vážení, lidé vážení, to jsem vám jednou takhle dostal pozvání na vojenské cvičení, v záloze vojáka nemůže víc potěšit rozkaz povolávací vojenský duch se navrací. Rázem se mi o sto procent zvedla nálada, na zahrádce malý zákop jsem si vykopal, plížením plazením vpřed to vám je balada, pilně jsem se připravoval, abych nezklamal. Po dlouhých letech pěti celých hrdý jsem vcházel pořadovým krokem s batohem do kasáren vojenských, nejdřív nás náčelník počítal, stále se pletl počet nechtěl souhlasit, tak mávl rukou a šel dál. Pak nás jeden záklaďák jinak řezník na jatkách zdarma řádně ostříhal dle platných předpisů, v kuchyni nám připravili k uvítání hrách, panečku jak chutnal z plechového ešusu.

Jediným okamžikem černým bylo chování záklaďáků některých osob to nesvědomitých, z vojny si legraci činili, předpisy obcházeli, důstojníky haněli a drze „Za pár!“ volali. Přesto však jsem ze cvičení nerad odcházel, hodný velitel mě na rozkaze pochválil, 21 dní uteklo jako voda žel, odevzdal jsem samopal a již tu civil byl. Vážení, lidé vážení, ještě dlouho dlouho budu vzpomínat na oněch 21 dní!

DOMORODKA Domorodka mladá klečí v džungli tajemné, nečekejte prosím žádné verše dojemné, nečekejte prosím žádný příběh složitý, takový je předem zabitý. Domorodka mladá, domorodka mladá, Domorodka mladá vstane v hustém pralese, vytře prdel mambou, nedoporučuje se, protáhne se v pase, pak načše banány, jebu na nějaký romány! Domorodka mladá, domorodka mladá, Domorodka mladá již je očekávána, brzy bude v kmeni vybanánovánána. Včera byla totiž pouze vyprstována, předevčírem však vylízána Domorodka mladá, domorodka mladá, Domorodka mladá šukala po pralese, skočil na ni statný šimpanz, nelekejte se. Roztáhla mu fajfky, ten nezklamal důvěru, já se z těchhle končin poseru! Domorodka mladá, domorodka mladá, Domorodka mladá, faunomrdka stará, Čim čarará.

CELOSTÁTNÍ PÁTRÁNÍ Na dveře okresního oddělení naší hodné policie, zaklepal jeden nenápadný muž a slušně pozdravil, byl totiž velmi dobře vychovaný a ze slušné rodiny. Příslušník zrovna konající službu na židli jej posadil. Copak vás trápí hodný milý pane, otázal se policista, pán mu smutně leč slušně odpověděl, pes se mi zaběhl, orgán mu soustrastně pohladil hlavu, pravil my ho najdeme, můžete mi jej prosím stručně popsat, tázal se než usedl. Ten pes byl polofleko strakatý a polohlocho rapatý, polokolo zubatý a poloslepo krabatý, polokulo ušatý, polochrapo pleskatý, polosrsto huňatý a polosuro hrbatý, pološtěko chrčivý a polotlamo dávivý, polotlapo pajdavý a poločucho vrňavý, poloskoko snaživý, pololeho válivý, a pololido šálivý a polofeno vzrušivý. Příslušník si ho pozorně vyslechl a potom zapřemýšlel, ustaranou hlavou svoji do dlaní na chvíli si složil, pečlivě pak zaznamenal onen popis, smutnému muži pravil, učiníme co je v našich silách, načež se s ním rozloučil. Druhý den se nešťastný majitel psa koukal na televizi, bez nálady pomalu vstával z křesla, vtom pozornost zbystřil, v pořadu Na stopě kriminální ústředna informuje, vyhlašujeme celostátní pátrání po psu co se ztratil.

Ten pes byl polofleko strakatý a polohlocho rapatý, polokolo zubatý a poloslepo krabatý polokulo ušatý, polochrapo pleskatý polosrsto huňatý a polosuro hrbatý pološtěko chrčivý a polotlamo dávivý, polotlapo pajdavý a poločucho vrňavý poloskoko snaživý, pololeho válivý a pololido šálivý a polofeno vzrušivý.

ZAMBEZI Znám jednu paní z Holešovic, a vůbec mě nemrzí, že je mravů okleštěná, šumí, šumí Zambezi. Já s touhle paní z Holešovic, chtěl bych ležet na mezi, Prohlížet si její tělo, šumí, šumí Zambezi. A mně je líto, i když tahle paní ví to, smyslná paní z Holešovic, že tělo její o němž amatésky pěji, je jako Zambezi, o kterém nevím nic. Říkal mi jeden kámoš v Trojce, u polívky hovězí, že to nemám ale vůbec vůbec lehký, šumí, šumí Zambezi. Co já mám teda k čertu dělat, jsem jak spoután řetězy, hrom do paní z Holešovic, šumí, šumí Zambezi. A mně je líto, i když tahle paní ví to, smyslná paní z Holešovic, že nejsem řekou v níž se koupe pod pasekou, k té paní z téhle čtvrti nemám přání víc.

Tam na africkým kontinentě, kam tě tramvaj nevozí, někde v dálce, kdesi dole, šumí, šumí Zambezi. Někde v dálce, kdesi dole, šumí, šumí Zambezi.

ŠTÍPLA VOSA LUDVÍKA Štípla vosa Ludvíka, ten se osypal, a potom se posral, s tím nepočítal. Ach to je nadělení, voda daleko, za pět minut rande, Ludva naměkko. Promrdaný peníze, čubka spanilá, zajebaný podkovy, mrdka vyhnilá. Osypanej Ludvíček, v gatích exkrement, vyřešil to fópá, za malý moment. Mobilem zavolal hned milence svojí, že mu dneska čurák vůbec nestojí. Promrdaný peníze, čubka spanilá, zajebaný podkovy, mrdka vyhnilá.

Dobře, žes mi zavolal, praví dívčina, ty jsi zodpovědný, kladný hrdina. Zaskočím si za Frantou, tam je záruka, že tu moji paskundu řádně vyšuká. Promrdaný peníze, čubka spanilá, zajebaný podkovy, mrdka vyhnilá.

TÝDEN OPRAVDOVÉHO UMĚLCE V pondělí táhnu do Brna, pravděpodobně stopem, novej tejden se začíná, vezmu to pěkně hopem. V Rokáči hned naproti soudu, rozbalím ty svoje fidlátka, zbyde tam po mně v tom čoudu, jen pekelná zahrádka. V úterý hasím do Zlína, študáci mě čekají, někdy je s nima čurina, stále se ni chechtají. Na kolejích pak s flaškou v ruce, ukončím to svoje poslání, není to žádná revoluce, je to jen zvláštní druh poznání. Ve středu mastím do Frýdku, líznout si ze smetánky, dostal jsem totiž nabídku, od jedný nymfomanky. Umění pověsím na hřebík, mám na to taky právo svatý, budu se svíjet jak mučedník, pod její taktovkou s granáty.

Ve středu sypu do Kladna, kde je to vždycky ostrý, trčí tu parta záhadná, valím tam snad už po stý. Bude se ječet až do rána, tak jak to vždycky bývá zvykem, co je proti tomu nirvána, končí se s politým jazykem. V pátek vyrazím do Plzně, punkáčům udělat rej, pro moje songy oplzlé, jsem jejich favorit prej. Piercingy, špendlíky spínací, baravný číra a kanady, vykašlat se dneska na práci, to je zdrojem dobrý zábavy. V sobotu fičím do Prahy, skončí to na Bulovce, budu koncertovat pro vrahy, děvky a bezdomovce. I tyhle pochybný lidičky, mají právo slyšet muziku, vybalím na ně svý písničky, alespoň nevyjdu ze cviku.

Vrátím se domů v neděli, máma buchty napeče. řekne mi, jak je to skvělý, žes to přežil člověče. Sotva se chviličku ohřeju, tak už abych zase někam jel, skleničku ještě si naleju, copak bych víc ještě dodat měl?

ČUMÍME DO VODY Zítra je neděle, nebo snad pondělí, sami už nevíme, a proč by sme měli. Co nám je do toho, kalendář od toho, co nám je po čase, stejně všechno zdá se, v plné kráse, Doneste pečínku a láhev frankovky, ať je tu veselo tady jsou bankovky, něco jsme prodali, ledy už roztály, něco jsme půjčili, jak jsme to slíbili, a splnili. Čumíme do vody, do vody, do vody, má to svý důvody, jsme totiž za vodou, za vodou, za vodou, za vodou náhodou i s pohodou. Na stole tancují čertovy obrázky, v kamnech už praská buk, ukončete sázky, venku se stmělo, už je tu veselo, a holky zpívají i když nic neznají, už ji mají.

Drbat se v továrně, či dřepět v úřadě, to že pro nás není, je víc než nasnadě. Jsme z jiný vesnice, nikoliv z temnice, jsme z jiný lokálky, nikoliv z obálky pro vychcálky. Čumíme do vody, do vody, do vody, má to svý důvody, jsme totiž za vodou, za vodou, za vodou, za vodou náhodou i s pohodou. Čumíme do vody, do vody, do vody, má to svý důvody, jsme totiž za vodou, za vodou, za vodou, za vodou náhodou i s pohodou.

VYZÁBLÝ PÁN Potkávám ho často v zastrčené ulici, hadry na něm visí jako červ na udici, pomalu se šourá lebku stále svěšenou, lebku barvy namodralé kůží taženou roztřepanou. Denně na rohu rohu té zastrčené ulice, vyzáblý pán zavzdychá čtyřikrát velice, vyzáblé ruce má podél těla svěšeny, podél těla vyzáblého mastné haleny nalezeny. Vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán. Jelikož jsem ještě nikdy předtím v životě, neviděl tak vyzáblého pána na světě, notorickou touhou slepou zvědavostí hnán, pátral jsem a slídil co je zač snad ze všech stran, vyzáblý pán. Po dvou letech jsem nespal nejedl, kvůli tomu se na první stání rozvedl, po tom čase úmorném jsem pojal plán, ten spočíval v tom, že mnou byl jednou vyhledán, vyzáblý pán. Vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán.

Co asi musel nést smutku, bídy horečné, oslovil jsem vyzáblého pána konečně, na otázku vyzáblosti rukou pokyn dal, abych jeho kroky vyzáblé následoval, tak jsem konal. Sedli jsme spolu na opuštěnou lavici, nedočkavě patřil jsem do vyzáblých lící, vyzáblým hlasem mně konečně byl důvod dán, od porození je již prý vyzáblý ten pán, já byl šokován. Vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán, vyzáblý pán.

IDYLA ŘÁDNÉ DOVOLENÉ Tohle to, co vám teď budu hrát a zpívat, jmenuje se „ Idyla řádné dovolené“, doufám, že se nebudete přes prsty dívat, že je nepřímým pokračováním písně „Bezejmenné“. Stejně jako každý pracující řádný, dle zákona šéfovi volno nahlásím, celý rok se těším, vždyť mám důvod pádný, do oblasti turistické potom vyrazím. Rumbaj rumbaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj baj. Tuhle jsem se z dovolené vrátil opět, a o milé zážitky se podělím s vámi, proto chci touhle cestou o svých radostech zapět, nuž tedy odjížděl jsem autobusem s radami od mámy. Nový stan jsem si za tímto účelem koupil. celých 500 korun jsem si do občanského průkazu dal, chutné a vydatné konzervy jsem do telete sbalil, nožík zavírací jsem pochopitelně s sebou vzal. Rumbaj rumbaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj baj. padesát kilometrů od domova vzdálen, začalo se moje štěstí každoroční, octnul jsem se ve stanovém kempinku malém, a utábořil se poblíž sociálního zařízení.

Soused můj z krásného stanu růžového, co tam stanoval stejně jako já po desáté, srdečně mě přivítal kterak bratra svého, a tím mi nastaly časy zlaté. Rumbaj rumbaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj baj. Každý den jsem si jednu konzervu ohřál ve starém kotlíku po bratranci až z Aše, potom jsem si jedno pivo v kelímku dopřál, kelímek znehodnotil, abych tím chránil zdraví naše. U vody jsem s děvčaty žerty tropil, vesele skotačil a podával jim míč, soused z růžového stanu se se mnou honil, jaká škoda, že to letos zas je všechno pryč. Rumbaj rumbaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj baj. V kempu nebylo lumpů či chuligánů, tak jak tomu jsme často svědky bohužel, vzorný dohled nekompromisních orgánů, příkladem zářivým tam bezpochyby zasršel. Jako vše i tohle muselo se skončit, poslední táborák, špekáčky, trempské melodie, nutno bylo se se sousedem z růžového stanu loučit, příští rok dáme opět idylu té naší poezie. Rumbaj rumbaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj rumaj baj, rumbaj baj.

CVIČITELKY AEROBIKU V tělocvičně školy základní, po parketách ženy skákaly, školník si ho honil za bednou, za tou švédskou bednou v povzdálí, Cvičitelky aerobiku, funěly, chrchlaly, smrděly, jakmile jim trénink vypršel, ihned školníka pojebaly. Panejó, panejó, panejó, panejó, panejó, Panejó, panejó, panejó, panejó, panejó. Potom do putyky sypaly, okamžitě za stůl zasedly, do dvou ráno pivo chlemstaly, dřív se vám ty kurvy nezvedly. Cvičitelky aerobiku, ukázaly lidstvu další směr, v zahulené staré pivnici, daly sportu nový charakter. Panejó, panejó, panejó, panejó, panejó, Panejó, panejó, panejó, panejó, panejó.

V tělocvičně školy základní, po parketách ženy skákaly, školník si ho mastil za bednou, za tou bednou švédskou v povzdálí. Panejó, panejó, panejó, panejó, panejó, Panejó, panejó, panejó, panejó, živjó.

V PROSTĚJOVĚ V JEDNOM DOMĚ V Prostějově v jednom domě, mrdali dva lidé krkolomně, děsný jekot jak o překot, táhl se chodbama to byl fikot. Hrom do police, to byla vichřice, ukrutná mrdačka na paprice. Jak mrdali zdi praskaly, lustry se urvaly a padaly, sousedící nájemníci, prchali ve strachu na ulici. Hrom do police, to byla vichřice, ukrutná mrdačka na paprice. Asi po ách dvou hodinách, dům se již nacházel v rozvalinách, a v neděli i v pondělí, hasiči ten mrdník odklízeli. Hrom do police, to byla vichřice, ukrutná mrdačka na paprice.

BOŽE, JÁ JSEM VŮL ! Jednou když jsem práci doma velmi dlouho neměl, dveře od bytu jsem na dva západy pečlivě zamčel, do hostince tiše si pískaje melodii potom kráčel, portmonku s třemi pětkami však opomněl. Bože, já jsem vůl Proto jsem se tedy do svého bytu rychle vrátil, portmonku do svého oblíbeného saka vstrčil, a jak jsem po schodech nedočkavě pádil, jednu stařenku ze schodů nedopatřením srazil. Bože, já jsem vůl Ach bože, bože, bože, až takového vola, by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola. Usedl jsem do krčmy, kde bylo vymalováno, a požadloval po hostinském by mi bylo pivo vydáno. načež mi bylo šenkýřem rázně vynadáno, vedle mě totiž ležela cedulka zadáno. Bože, já jsem vůl! Tak jsem tedy usedl k vedlejšímu stolu, kde jakási ženština popíjela kofolu, a jak jsem dával klobouk z hlavy dolů, převrh jsem ji sklenku a polití jsme byli spolu. Bože, já jsem vůl!

Ach bože, bože, bože, až takového vola, by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola. Nejdříve jsem se jal oné ženě omluviti, a poté se činil škodu zapraviti, a když jsem vytahoval kapesník abych ji mohl osušiti, strhnul jsem ji nešťasně paruku do toho pití. Bože,já jsem vůl! Jaké překvapení mě potom ale čekalo, nebyla to ženština jak se původně zdálo, po tom fópá se mi před očima zatmělo, jaké mi uštědřil onen homo sapiens dělo. Bože,já jsem vůl! Ach bože, bože, bože, až takového vola, by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola. Když jsem si konečně v koutě svá dvě piva vypil, vyňal jsem portmonku abych je zaplatil, po otevření jsem však s politováním zjistil, že mi obsah tří desetikorun kdosi zcizil. Bože,já jsem vůl!

Pak mě potupně z onoho lokálu vyhodili, kopanci do hýždí vůbec nešetřili, belhal jsem se domů v téhle chmurné chvíli, myšlenky v hlavě se mi cestou honily, proč jsem takovej vůl? Ach bože, bože, bože, až takového vola, by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola. Tohle je pravda celá.

ZÁVIŠOVA DEVÁTÁ (2009)

ZATÍM TU JSEM Intro: Zase a zas zabíjím čas je ze mě vrah ve znaku vah. Jsem vyčerpaný, zplundrovaný, ale živý, zhuntovaný, frustovaný, ve tváři sivý, okradený, oklamaný, na duši šrámy, zrasovaný, odstrčený jak starý krámy. Zatím tu stále však jsem, a brázdím dokola zem, jednou tam, pak jinam a zase sem. Zatím tu stále však jsem, sbalím si pingl a jdem, jednou tam, pak jinam a zase sem. Vypuzený, odhozený jak v kontejneru, nachcípaný, přichystaný na tuberu, vyhulený, vychlastaný, v bedně temno, zvobajdaný, nachystaný na inferno. Zatím tu stále však jsem, a brázdím dokola zem, jednou tam, pak jinam a zase sem. Zatím tu stále však jsem, sbalím si pingl a jdem, jednou tam, pak jinam a zase sem. Jednou tam, pak jinam, pokoj vám všem.

ČEPICE Intro: Pan výpravčí Pan výpravčí v modré košili, v ruce plácačku, pod nosem knírekna nose brýle, na hlavě čepici a pod ní nasráno. Na zemi ležela čepice obesraná čtyřmi holuby, zablitá interním lékařem, prochcaná čoklem na vodítku. Šel kolem jeden pán ze schůze, uviděl náhodou čepici, ihned ji pozvedl ze země, dal si ji ten čurák na hlavu. Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice Když s ní pak dorazil do domu, manželka hned se ho zeptala, kde jsi vzal tak krásnou čepici, ó jak ti sluší ty štramáku, manžel se maličko zapýřil, čepici posunul do týla, manželce stáhl pak tepláky a na topení ji vyšukal. Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice Čepice, čepice, čepice

SKLENĚNÁ PŘE Intro: Moje děvče chytlo lues a to není dobré blues říkal jsem jí drž se doma, to je ta tvá Oklahoma. Ve spíži jedné rodiny, se ráno ve dvě hodiny, hádala láhev od mléka s pivní flaškou. Se záští téměř až lidskou, začaly při netypickou, jsouce donesené společně kupní taškou. Láhev mléčná křičí na pivní, ty směšná flaško naivní, pán domu z tvého obsahu na mol vždy je. Flaška pivní dlouho nelení, a povídá pyšná svou zelení, jen blázen z vemena kravského splašky pije. Copak na světě dnes už děje se je to nenávist či recese? ani láhev se s druhou nesnese, heleďte se. Pak stalo se co muselo, nemravnostmi to začalo, výpady zvrhlými atmosféra značně ztvrdla. Zastánci svého nápoje, se dali spolu do boje, nešetříce při tom zálohovaná svá hrdla.

Střepy bílé a zelené, zůstaly ze pře skleněné, teď je čeká smeták, pak lopatka s košem smetí. Z tragického to rozbroje, za víru ve své nápoje, skončily životní pouť za pět minut půl třetí. Copak na světě dnes už děje se je to nenávist či recese? ani láhev se s druhou nesnese, heleďte se.

U VYPUŠTĚNÝHO BAZÉNU Intro: Život je kouzelný i s všemi problémy zvlášť mezi kolegy pitomci na zemi. U vypuštěnýho bazénu, lelkovalo tucet kreténů, lemovaných osmi debily, abychom to nějak skloubili. Byl tam také hydrocefalus, asi Ukrajinec nebo Rus, nechyběli též idioti, těch tam bylo třikrát po pěti. Náhle se tu kdesi vynoří, čtyři vyložení magoři, zastoupeni také pitomci, je jich tam vidět pár na konci. Dokonce i staří hňupové, i ti nejmírnější raplové, u vypuštěnýho bazénu, dotváří mimořádnou scénu.

Společnost těchhle lidí, to se jen tak nevidí, už mezi nimi chybím jenom já, Pospíchám tam úprkem, krucifix ať už tam jsem, nekonečná cesta se mi zdá. Tak směřuji k bazénu, všechno z lebky vyženu, cítím vrchol svých duševních sil. Jen tam s nimi bezděčně, dojdu k štěští konečně, tak jak jsem o tom pouze snil, zvlášť když jsem pil. U vypuštěnýho bazénu, lelkovalo tucet kreténů, lemovaných osmi debily, abychom to nějak skončili.

NEMOHU SE ZBAVIT POCITU Intro: Za kopečkem žila žena a ta neměla peníze. Jednou k ní přišel starosta s tím, že jí nějaké peníze půjčí. To je od tebe hezké starosto, povídá mu žena, ale co s tebou, když už ti tři roky nestojí? Nemohu se zbavit pocitu, že mi vleze tajnej do bytu, položí mně nepříjemnou otázku, jak se máte život na vlásku. Když mu řeknu, že se dobře mám, hrob si odpovědí vykopám, hned se počne hrabat mojím životem, já skončím v kase za plotem. Tenhle pocit často mám, když jsem doma chvíli sám, nic mi nepomůžou dveře zamčené, Tajnej vleze po římse, já už v pekle vidím se, jak mě do něj svou otázkou zažene. Když mu řeknu, že to špatné je, podotázkami mě ubije, zas se začne hrabat mojím životem, a já skončím v kase za plotem.

Proto znát bych přál si velice, tajemství Viléma Storitze, Napil bych se kouzelného nápoje, tajnej odešel by z pokoje. Tenhle pocit často mám, když jsem doma chvíli sám, nic mi nepomůžou okna zavřená. Tajnej z lustru vyskočí, vbodne se mi do očí. do smrti ta úzkost je mi souzená. Nemohu se zbavit pocitu, že mi vleze tajnej do bytu, položí mně nepříjemnou otázku, jak se máte život na vlásku.

STRIPTÝZ Intro: Nemá cenu pozorovat Kristýnu, jak se vyvaluje nahá ve stínu Kristýnka je panenka z umělé hmoty panenky neumí tahat za kokoty. Před několika dny a něco minutami, byl jsem hostem na veliké párty, všichni džentlmeni čistí a upravení, byli jistě z nejjemnější sorty. Rukavičky bílý, motýlky sametový, bonton vytříbený, budil dojem světový. Zkrátka ráj na zemi, oči štěstím svítily, prosím vás věřte mi, pane s brýlemi. Whisky a šampaňský stékalo po jazyku, atmosféra šarmantností plála, k půlnoci předstoupil před tyhle muže doby, džentlmen vysoký jako skála.

Zlatý hřeb nastat měl, jak fistulí povídal, každý hned zpozorněl, s čekáním co bude dál. Zkrátka ráj na zemi, oči štěstím svítily, prosím vás věřte mi, pane s brýlemi. Před námi stanula v intimním pološeru, krok křehký i když trochu vratký, ladnými pohyby na stůl se vyhrabala, v závoji zahraniční látky. Krásně a s rozkoší, na tohle se vzpomíná, na stole tančila, lehká žena Elina. Zkrátka ráj na zemi, oči štěstím svítily, prosím vás věřte mi, pane s brýlemi. Po malé chvíli z ní spadl závoj zahraniční, spodní prádlo srazila si tahem, všem džentlmenům se vzrušením pracky chvěly, eroticky kvíleli tím blahem.

Jeden si vlasy rval, druhej šáh ji do klína, třetí zas v koutě řval špica, špica Elina! Zkrátka ráj na zemi, oči štěstím svítily, prosím vás věřte mi, pane s brýlemi. Před několika dny a něco minutami, byl jsem svědkem striptýzu jak víno, tohleto pane se jednou za život vidí, za tvé vnady vše bych dal Elino. Dost s těma řečima. Pravil obrýlený muž. Elina je žena má, pane s fousama.

AKCE „Z“ Intro: Včera jsem zemřel a je mi líp pouze mě mrzí, že jsem tak pozdě chcíp. Městský rozhlas vyhlásil nám odpoledne v pět, brigádu na stavbě školy v rámci akci Zet, V té škole se budou děti učit vesele, učitele bdělé posílat do prdele. Stavba je to gigantická trvá již šest let, materiál najdeš tam však ještě na šest hned, Všichni těšili se svorně na den zítřejší, jen u mě byl v plánu program trochu vedlejší. Protože já ráno ryl, svoji malou zahrádku, rýč ostrý byl, já ryl tenkrát pozpátku. Mnoho brigádníků se na té stavbě sešlo, popilo se posvačilo, než k dílu přišlo, každý už měl v merku co by se mu hodilo, u mnohých to věru na vězení stačilo. K jedenácté hodině šli muži na oběd, po takové námaze by každý vlka sněd, vzájemně se domluvili i na šlofíka, který po obědě dají, čistá klasika.

V té době já právě ryl svoji malou zahrádku, rýč ostrý byl, já ryl tenkrát pozpátku. Odpoledne každý šířil již jen zájmy své, co nejvíce urvat přece z brigádičky té, co zmizelo písku, cihel, vápna, nářadí, nikdo nikdy nespočítá, jak už to chodí. Za týden pak obdrželi všichni pochvalu, všichni co přispěli akcí za novou školu, na mě se však každý dívá jako na vraha, neb mě pro neúčast stihla další výstraha. Protože já tenkrát ryl, svoji malou zahrádku, rýč ostrý byl, já ryl tenkrát pozpátku.

Z JIŽNÍ MORAVY Intro: Sklerotik na dně Nenávratně odsunutý na vedlejší koleji smažil jsem si leklou rybu v přepáleném oleji omastek vařící na mě v jednom kuse stříkal abych už si na ten život pomalu zvykal co jsem to říkal? Jela Hela na kole, do kopce šlapala, tahle cyklománie, ji zcela zviklala. Před kopečkem cyklostezky se udělala, sladká cykločuňárna ji učarovala, a ještě více vzrůstala. Mokrá Hela zařvala, celá se zmítala, bujné cyklorgasmy, nade vše vítala. By nebylo vláhy dost ještě to dostala, krev jí teče po stehnech s tím nepočítala, tampóny s sebou nevzala. V Mutěnicích ve sklípku se popíjelo víno, a Ferda ho rval do sudu poněvadž mu stál,

V Mutěnicích ve sklípku se popíjelo víno, a Ferda ho rval do sudu i on se udělal,

Slezla Hela z kola, hbitě jen to frčelo, aby si očistila, potřísněné tělo. Náhle se nad celým krajem svinsky zatmělo, by nebylo vláhy dost tak ještě pršelo, a celou Helu zkropilo. Mokrá Hela kurvovala, prádlo sundala, mezi nohy kukuřici, si zastrčila. By nebylo vláhy dost tak se vymočila, a potom ji napadlo, že by se vrátila, jak to Ferdovi slíbila. V Mutěnicích ve sklípku se popíjelo víno, a Ferda ho rval do sudu poněvadž mu stál, V Mutěnicích ve sklípku se popíjelo víno, a Ferda ho rval do sudu i on se udělal, neprodělal.

MOTORKÁŘI Intro: Jede v létě motorkář na Babetě leží na ní je to jeho paní Copak je to za kurevskej rachot, kdopak se to silnicí řítí? Copka je to za ďábelskej cvakot kterej proniká až do řití. Jeden Čenda za druhým se valí, pevně osedlaný mašiny, dotváří tak ucelenej obraz, týhle dnešní drsný krajiny. Už to smaží už to pálí motorkáři, neomylně hned nabrali směr, nablejskaný mašiny razantně září, odjíždějí kamsi na sever. Už to smaží už to pálí motorkáři, holky s sebou dneska nevzali, však oni si jistě tito kanci staří, zašukají někde v maštali. Jazyk na patro se žízní lepí, už jenom odstavit Hárleje, začouzená putyka je čeká, tam se svinsky jazyk poleje.

Když je cestou nějakej ten smrťák, s tím se musí vždycky počítat, neodradí tyto naše pardy, pekelný stroj znovu osedlat.

Už to smaží už to pálí motorkáři, neomylně hned nabrali směr, nablejskaný mašiny razantně září, odjíždějí kamsi na sever. Už to smaží už to pálí motorkáři, holky s sebou dneska nevzali, však oni si jistě tito kanci staří, zašukají někde v maštali. Jak kdybychom je neznali

ŠKOLNÍ VÝLET Intro: Tuhle mi kartářka budoucnost věštila má šance ke klidu opět se ztenčila pokoj prý naleznu až dole pod drnem tam ovšem namoutě příliš se nehrnem Malé děti ze čtvrté třídy, vydaly se na školní výlet, zahodily tužky a křídy, už z toho začínaly šílet. Učení to sralo je velmi, kantoři pro ně byli trotli, podívejte na malé šelmy, v autobuse hučí jak v kotli. Řidič autobusu za volantem se krčí, děti na něj křičí občas do něho strčí, Učitelka chrápe, prošukala celou noc, a je toho na ni dneska právě víc než moc. Lojzík vyndal plácačku šnapsu, Pavlínka rozdala cigára, měla jich v tašce plnou kapsu, skoro celý kartón bezmála. Pepíček měl sedmičku vína, dědkovi ho líznul ze sklepa,

nádherně se výlet začíná, libuje si Toník Skořepa.

Na první zastávce už se děti motají, Evička se cucá s Vaškem hnedka na kraji, autobusák valí oči věc to spletitá, učitelka stále chrápe jako zabitá. Děti jsou samá kurva píča, jiné slovo téměř neslyšet, uznání zaslouží i úča, že jim darovala volný svět. Když přijeli na dané místo, to už chrápal celej autobus, pod mnohými bylo nečisto, to tedy bylo panečku blues. Učitelka procitla až cestou zpáteční, tenhle výlet nebyl zdaleka tak komerční, potom děti rozprchly se do svých domovů, věru těžko sestavovat z toho osnovu. Malé děti ze čtvré třídy, měly výlet vskutku legrační, vytrženi ze školní bídy, zhodnotily jej za senzační.

ZAJÍMAVÉ ODPOLEDNE Intro: Pije chlap Vincentku, jako že je nachlazenej, víme? Průdušky má v jednom ohni, chrchlá a kdovíco ještě. Přijde k němu jeho stará a povídá mu: To máš z těch svej slavnejch nanuků, ty idiote mlsná! V jakési ohradě v rezavé udírně, udili dva mukli flákotu, bylo to ve čtvrtek, pardon vlastně v pátek, ale ne, bylo to v sobotu, bylo to v sobotu. Sundali kabáty, rozepli kabele, v mžiku z ní vytáhli zelenou, onoho dne totiž zda o tom nevíte, všichni mukli měli zelenou, měli zelenou. Kořalka zelená do hrdel stéká, až mozek zatemní pomalu čeká, pomalu čeká, pomalu čeká. Tříapůlkilová flákota ze svině, do kraje příjemně voněla, Dva mukli celej den od rána balili, zhulení byli už docela, byli už docela. Potom tam naklusal majitel ohrady, těm dvěma vypráskal ohony, muklům se nemohlo docela určitě, dostat tak významné poklony, významné poklony.

Flákotu vyžrala trojice Boží, z kukaček trčelo povislé zboží, povislé zboží, povislé zboží. V jakési ohradě v rezavé udírně, udili dva mukli flákotu, bylo to ve čtvrtek, pardon vlastně v pátek, ale ne, bylo to v sobotu, no to je v prdeli, vždyť ono to bylo v neděli.

ZAMETALI ZAMETAČI Intro: Mikuláši svatý požehnej na cestu do světa hledat jdu bohatou nevěstu Brázdil jsem po horách, prolez město hlavní domů však přines jen chorobu pohlavní Zametali zametači zametali v parku smetí, házeli je do vozíku co před sebou táhli, na nic jiného se totiž absolutně nehodili, protože všechno zkurvili na co jenom sáhli. Jeden se jmenoval Šiška, druhý tak nějak podobně, a ten třetí vypadal, že nemá ani jméno, oranžové vesty měli, tři košťata, tři lopaty, tři kabáty, tři výplaty úhrnem sečteno. Když se bralo k polednímu první dostal hroznou žízeň, nemusíme připomínat, že to byl pan Šiška, zapálil si dlouhej vajgl, kterej před chviličkou našel, nenápadně couvl z parku, ztratil se jak myška. Od té chvíle zametače nespatřil už nikdo více, marně po něm celé roky federálka pásla, zbylo po něm jenom koště a jakási somrtaška, v ní balíček primerosů a osminka másla.

FOTBAL Intro: Let balónem Let balónem skončil se tragicky fakticky Šel jsem na fotbal do Vršovic, dal jsem si pívo, byl těžkej hic, vedle mě ječel nějakej smrad, a já ho polil, i když nerad. Říkám mu promiň, netřeba štkát, netřeba slintat, nemáš tu stát. Vůbec si ale mě nevšímal, jen se otřepal a ječel dál. Fotbal se mezitím na trávníku hrál, a potom poločas sudí odpískal. O poločase dostal jsem hlad, dal jsem si klobás, velmi jej rád, ten mi pak vyklouz, sám bůh to ví, rovnou za triko křiklounovi. Říkám mu promiň, to já nerad, netřeba pištět, nemáš tu stát.

Jasně že si mě zas nevšímal, jenom se prohnul a ječel dál. Bohemka koupila čtyry banány, teprve potom byl křikloun nasraný.

AŽ SE JEDNOU VRÁTÍM Z BORDELU Intro: Hlad od včerejška, žízeň od rána tohle snad život má být propána? Dnes se to změní, zas bude lépe z hampejzu milá na dveře klepe Až se jednou vrátím z bordelu, počítám tak příští nedělu, udělej knedlíky švestkový, nikdo je neumí takový, fešáky makový, fešáky makový. Vysílenej budu k čemu lhát, nevidím potřebu zapírat, děvky dají vždycky do těla, a knedlíky tam nikdo nedělá, to vědět bys měla, to vědět bys měla. Hodná jsi na mě hodná, vypijeme spolu láhev ovocnýho moštu do dna, Hodná jsi na mě hodná, pro starýho vagabunda partie víc než vhodná. Až se jednou vrátím z bordelu, preferuji tuhle parcelu, uvař svoji skvělou zelňačku, ta jde vyloženě na dračku, hlavně drž klapačku, hlavně drž klapačku.

Šlapky nechci vidět zas pár dní, aspoň týden to se spolehni, nejsem zas šukací mašina, a mám jen jednoho šulina, to není má vina, to není má vina. Hodná jsi na mě hodná, vypijeme spolu láhev ovocnýho moštu do dna, Hodná jsi na mě hodná, pro starýho vagabunda partie víc než vhodná. Až se jednou vrátím z bordelu, zas nějakou škváru namelu, zakoupím ti novou zástěru, plus vařečku k tomu přiberu, s tím já se neseru, s tím já se neseru. Půjdu na to pěkně od lesa, jen ať při mě stojí nebesa, pak budeme zase ve vatě, než skončím v dešti a na blátě, v dřevěným kabátě, v dřevěným kabátě.

Hodná jsi na mě hodná, vypijeme spolu láhev ovocnýho moštu do dna, Hodná jsi na mě hodná, pro starýho vagabunda partie víc než vhodná.

Outro: Až na stůl pitevní tělo mé dají ať se jim do něho lehounce krájí hlavně ať neřežou tupými noži jsem totiž navýsost dost tvrdé zboží

Tahle sbírka obsahuje písně z alb: URČENO PRO UŠI RABIJÁKŮ (1998) SLUNCE V DUŠI (2000) ZÁVIŠ, SYN VOJÁKA (2001) SEJDEME SE NA VĚČNOSTI (2002) RADOST POHLEDĚT (2004) ŽIVOT JE SRANDA (2005) KDYŽ PRŠÍ (2006) BOŽE, JÁ JSEM VŮL! (2008) ZÁVIŠOVA DEVÁTÁ (2009)

SEZNAM PÍSNÍ: URČENO PRO UŠI RABIJÁKŮ (1998) STARÝ KOKOT ROLNÍK A RORÝSEK DOBA JE ZLÁ NEVIDĚLI JSTE TU PROSÍM ANDĚLU? RADOVÁNKY HAŠIŠÁKA BEZKULÁKA TRAGÉDIE SKALNÍ CITONICE V TOVÁRNĚ NIKDO TO NEOCENIL PAN KLAMPERNA NÁDHERNÝ LÉTO ŽEBRÁCKÁ TO SE NIC DĚLAT NEDÁ PILNÝ FANOUŠ

SLUNCE V DUŠI (2000) CUKRÁŘSKÁ NEMÁM ČAS TEN ŽIVOT JE TAK KRÁTKÝ SEŽEŇTE MI SLEČINKU ZNOJEMSKÉ VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ VIBRÁTOR POŽÁR HELE TY TAM DISKOTÉKA ZÁVOROVA NENÁZVUHODNÁ PRASEČINA PAN PŘEMYSL POLÍVÁME JAZYK FIRMA NOČNÍ KOZLÍK GAMBLER PARCHANTE, JÁ BYCH TĚ! KDE JSI, MÁŇO Z PEKÁRNY? DELIKVENTOVA ZPOVĚĎ LAMBÁDA VESELÍ BRATŘI KDYBY MĚ NĚKDO SHÁNĚL

ZÁVIŠ, SYN VOJÁKA (2001) JÁ NA VOJNU NEPUDU CHCÁNKY LÍBEJ DVĚ PANENKY NAROZENINY BRAMBORY MARIE JÓLIHOLIHÓ JEŠTĚ ŽE JSME ZAM ZAVÍTALI HURÁ ČERVENÝ MOST UŽ JE TO TAK JÁ JSEM TAK LÍNÝ ŽENY PO PŘECHODU TYROLÁCKÁ KULTURA NEDÁ SE NIC DĚLAT SEMNOU NA SVĚTĚ SI JEŠTĚ UŽIJOU

SEJDEME SE NA VĚČNOSTI (2002) ZAMILOVANÝ VALČÍK A ŠEL DÁL BEZEJMENNÁ HOUPY HOU TANGO PANÁČKU V MODRÉM POKOJI HOKEJ CELEJ ŽIVOT HOMOSEXUÁLNÍ PARTYZÁN KONVENČNÍ VAGABUND PÍSEŇ SMUTNÁ, TAKŘKA DOJEMNÁ

RADOST POHLEDĚT (2004) RADOST POHLEDĚT KDE JSTE BYLI? ŘEMESLO MÁ ZALTÉ DNO ONDY NA HANÉ TEMELÍN V TOVÁRNĚ II. PÍŠTOVY PODMÍNKY PODÍVEJTE NA PACHOLKA MILAN NA NIC NEMYSLI A SPI PRACHY OSTRAVA VIVAT UNDEGROUND NASER SI PIHOVATÁ HOLKA, MODRÁ KOČKA A DÝM

ŽIVOT JE SRANDA (2005) PROLOG ŽIVOT JE SRANDA NÁKUP ŠPEDITÉR ZDALI VÍTE LIDÉ S POVŘÍSLEM V RUCE HONIČKA OSEL A CHLÉB MILUJEME ZELENÉ KONÍČKY CHRCHEL TĚPÉRO DOKTORE HNED ZA HRÁŠKEM ZVLÁŠTNÍ PŘÁNÍ JIHLAVSKÉ ROMANETO MDŽ NEZVYK NIKDE NIC ÚDĚL ŠUMAŘŮ EPILOG

KDYŽ PRŠÍ (2006) KDYŽ PRŠÍ KONFRONTACE S BOHEM HORNICKÝ CHLÉB PACHOLKOVO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ POCÁKANÁ CHMURA JAK SI PRO MĚ PŘIŠLA SMRT VÁNOČNÍ PŘÍBĚH LISTOPAD LÁSKA ZHRZENÁ KOLEDA PLAVOVLASÁ RAPSODIE AŽ NAPADNE SNÍH ZAKÁZKA ZE ŽIŽKAPERKU ZBYL JSEM TU SÁM

BOŽE, JÁ JSEM VŮL (2008)

ZEMŘEL MI KAMARÁD STOLNÍ FOTBAL V TETOVACÍM SALÓNU SEN PROCHÁZKA REMINISCENCE NA VOJENSKÉM CVIČENÍ DOMORODKA CELOSTÁTNÍ PÁTRÁNÍ ZAMBEZI ŠTÍPLA VOSA LUDVÍKA TÝDEN OPRAVDOVÉHO UMĚLCE ČUMÍME DO VODY VYZÁBLÝ PÁN IDYLA ŘÁDNÉ DOVOLENÉ CVIČITELKY AEROBIKU V PROSTĚJOVĚ V JEDNOM DOMĚ BOŽE, JÁ JSEM VŮL!

ZÁVIŠOVA DEVÁTÁ (2009)

ZATÍM TU JSEM ČEPICE SKLENĚNÁ PŘE U VYPUŠTĚNÝHO BAZÉNU NEMOHU SE ZBAVIT POCITU STRIPTÝZ AKCE „Z“ Z JIŽNÍ MORAVY MOTORKÁŘI ŠKOLNÍ VÝLET ZAJÍMAVÉ ODPOLEDNE ZAMETALI ZAMETAČI FOTBAL AŽ SE JEDNOU VRÁTÍM Z BORDELU