Univerzitní prostředí a znalostní management

Univerzitní prostředí a znalostní management Vladimír Bureš, Pavel Čech Katedra informačních technologií Fakulta informatiky a managementu Univerzita Hradec Králové Víta Nejedlého 573 500 03 Hradec Králové [email protected], [email protected] Keyword: knowledge management, university, knowledge technologies, education, e-learning Abstract: Today knowledge is the strategic key resource. Knowledge management is an approach that many commercial companies use to deal with knowledge. But knowledge management is also suitable for university setting. This paper describes how the knowledge management approach has been undertaken in the University of Hradec Kralove. Authors elaborate on educational, managerial and technological aspects of knowledge management in university setting.

1. Úvod Stále více organizací si začíná uvědomovat svou zvýšenou potřebu relevantním způsobem spravovat svůj intelektuální kapitál. Ten se totiž v posledních letech stává jedním ze strategických zdrojů a klíčovým faktorem konkurenceschopnosti organizací. Znalostní management (ZM) nabízí možnost, jak intelektuální kapitál využít, a proto se můžeme se zaváděním jeho principů setkat ve stále hojnější míře. Podíváme-li se na organizace, které již ZM zavedly nebo které se o to v současné době pokoušejí, zjistíme, že se jedná v naprosté většině o instituce spadající do podnikové sféry. To ovšem neznamená, že by instituce z jiných sfér tuto příležitost neměly a ZM by u nich nenašel uplatnění. Konkrétním příkladem může být organizace typu univerzity spadající do vzdělávací sféry. Univerzita má oproti podnikové praxi svá specifika. Jedním z nich je skutečnost, že se ZM může v prostředí univerzity pojímat ve třech rovinách [Mikulecká99]: 1) Výuka ZM ve vhodných studijních programech. 2) Způsob vedení univerzity zaměřený na zlepšení využívání intelektuálního kapitálu (jedná se o rovinu, která se v podnikové praxi aplikuje nejčastěji) 3) Využití ZM pro zkvalitnění vzdělávacího procesu. Tento příspěvek se věnuje výše uvedeným třem rovinám jak v obecně, tak konkrétně na příkladu Univerzity Hradec Králové (UHK), která se v současné době skládá z Fakulty informatiky a managementu (FIM) a Pedagogické fakulty (PdF).

2. Výuka ve studijních programech Prvním aspektem znalostního managementu v prostředí univerzity je jeho výuka ve vybraných předmětech vhodného studijního programu. Podmínka vhodného studijního programu je zcela logická a pochopitelná, jelikož zaměření fakulty by mělo být technologicky nebo manažersky orientované, aby zde ZM našel své místo a uplatnění. Na UHK je proto výuka znalostního managementu na základě této podmínky zcela evidentně možná pouze na Fakultě informatiky a managementu. Pedagogická fakulta tento aspekt znalostního managementu v prostředí univerzity nezahrnuje, což však neznamená, že zde není prostor pro zbylé dvě roviny (viz 3. a 4. část příspěvku).

Bureš, V., Čech, P.: Univerzitní prostředí a znalostní management, konference Systémová integrace 2003, Praha, str.191-198, 2003, ISBN 80-245-0522-3

Na FIM je možné identifikovat výuku ZM, resp. jeho jednotlivých oblastí, hlavně ve dvou úrovních. Jednak je to magisterské studium oboru Informační management a jednak je to doktorský studijní program. Páteří výuky znalostního managementu na magisterském stupni na FIM je předmět Znalostní technologie, který je vyučován ve čtyřech semestrech s číslováním jednotlivých kurzů koncovkou I, II, III a IV. Dále jsou uvedeny základní problémové okruhy vyučované v rámci jednotlivých předmětů: 1) Znalostní technologie I – tento první kurz je čistě technologicky zaměřen. Studenti jsou v něm mimo jiné seznamováni se základy umělé inteligence, jsou jim představeny základy soft computingu (neuronové sítě, genetické algoritmy a fuzzy systémy), reprezentace znalostí nebo problematika inteligentních agentů. 2) Znalostní technologie II – hlavní náplní tohoto kurzu volně navazujícího na kurz předchozí jsou především expertní systémy. Studenti jsou seznamováni s jejich základními principy a vývojem, inferenčním mechanismem nebo se základními pojmy jako „expert“ a „expertíza“. Z pohledu znalostí jsou zde studentům naznačeny základy znalostního inženýrství nebo znalostních projektů a jejich problematika. Zároveň jsou ke konci kurzu seznámeni s úvodem do znalostního managementu. 3) Znalostní technologie III – cílem tohoto předmětu je analyzovat současné (a postupně nadcházející) možnosti a metody vytváření znalostí, jejich nabývání, orientace v nich, jejich vzájemné vztahy, způsoby jejich aktualizace, jejich management a jejich další šíření. V průběhu semestru jsou zkoumány možnosti implementace těchto metod a jejich dopad na jiné oblasti. V rámci předmětu jsou rozebírána témata zaměřená na analýzu procesů, technologií a nástrojů pro podporu znalostního managementu. Širší záběr ZM za hranice omezujícího technologického pohledu je zde realizován zmíněním souvisejících právních východisek, humanitních (etických, sociologických, psychologických, atd.) aspektů znalostního managementu, či aspektů zdůrazňujících Evropskou dimenzi zkoumaných procesů [Mikulecký03] . 4) Znalostní technologie IV – oproti předchozímu kurzu je tento předmět opět návratem k technologické orientaci na ZM. Studenti jsou zde podrobnějším způsobem seznámeni s neuronovými sítěmi, fuzzy logikou, genetickými algoritmy, apod., se kterými se již krátce zabývali v předmětu Znalostní technologie I. V současné době je již na FIM také realizován doktorský studijní program Systémové inženýrství a informatika, který vznikl spoluprací fakult z UHK, Univerzity Pardubice a Technické univerzity v Liberci.V rámci tohoto společného programu je na FIM vyučován obor Informační a znalostní management, který je již velmi úzce na znalostní management zaměřen. Ačkoliv pouze jediný předmět, nazvaný Informační a znalostní systémy, toto zaměření naznačuje, je tento studijní program postaven tak, že na vlastním školiteli, doktorandovi a vyučujícím jakéhokoliv dalšího předmětu závisí, jak bude výuka předmětu profilována pro konkrétního doktoranda a jeho potřeby. Jelikož je oblast ZM velmi široká, je profilace možná téměř v každém případě. Výstup z jednotlivých předmětů je tedy standardizován co do formy, avšak nikoliv obsahu. Ten je povětšinou právě přizpůsoben oblastem zájmu doktorandů, kteří jsou v případě FIM většinou zaměřeni na ZM. Pokud bychom měli hodnotit výuku jednotlivých oblastí ZM na FIM UHK, došli bychom k následujícímu závěru. Výuka na doktorském stupni je naprosto vhodně orientována na oblast zaměření jednotlivých studentů, jelikož se obsah vyučovaného předmětu doktorandovi většinou přizpůsobuje. Základním předpokladem tohoto přístupu je ovšem dostatečná základní orientace v problematice ZM, která je nutná už tím, že vstupem do tohoto programu si student vybírá směr a oblast svého působení v daném oboru. Nemá-li však základní znalosti, není daná volba možná. Tyto znalosti může získat na předchozím magisterském stupni jednak samostudiem a jednak v rámci vhodných předmětů. Zde se však setkáváme s velmi závažným problémem. Výuka je na


magisterském stupni převážně technologicky orientovaná, což je patrné z výše popsaných kurzů. Absolutně zde chybí propojení s manažersky orientovanými předměty. Výše zmíněné předměty a aktivity jsou produktem Katedry informačních technologií, proto je technologická orientace pochopitelná. Technologické orientaci odpovídají i názvy jednotlivých předmětů. Od takto zaměřené katedry tedy není možné požadovat výuku problematiky v celém záběru. To by mělo být úkolem ostatních kateder, kterých se ostatní úhly pohledu na ZM týkají. Úplnou absenci ZM v kurzech jako Základy managementu, Manažerské metody, Řízení lidských zdrojů apod. je tedy na FIM nutné vytknout Katedře ekonomie a managementu, která by mohla stav výuky ZM na FIM značně pozvednout. Tato situace je jednak pozůstatkem dřívější převážně technologické orientace ZM a jednak zdrojem stagnace, nevyváženého přístupu a poskytování informací studentům o tomto způsobu řízení intelektuálního kapitálu. Jsou-li organizační, manažerské, sociální apod. aspekty ZM zmíněny pouze v rámci jedné nebo dvou přednášek technologicky orientovaného předmětu, musíme konstatovat, že je tento přístup nedostatečný a zralý k obnově. Podobná situace je možná například na fakultách, kde je výuka předmětů, které mohou ZM pojmout, pouze okrajová (např. fakulta PdF a výuka základů ekonomiky pro obor Základy společenských věd). Zde má tedy absence ZM své opodstatnění a je omluvitelná, avšak u manažersky orientované fakulty jako FIM nutí tato absence k hlubokému zamyšlení. Podíváme-li se nad rámec jednotlivých předmětů a studijních programů, dává nám velmi nadějnou vyhlídku do budoucnosti také dlouhodobý záměr Univerzity Hradec Králové, ve kterém je v sedmém bodě nazvaném Výzkum a vývoj na UHK uvedeno, že mezi základní směry vědecké činnosti UHK patří mimo jiné znalostní management pro informační společnost [Mikulecká02].

3. ZM jako přístup k řízení univerzity Druhým základním způsobem, jakým můžeme ZM v prostředí univerzity pojmout je shodný s podnikovou praxí. Na ZM se v něm pohlíží jako na přístup, který je možné použít vedením univerzity, resp. jednotlivých fakult, pro zlepšení vnitrouniverzitní, resp. vnitrofakultní práce prostřednictvím vhodnějšího využívání svého intelektuálního kapitálu. Základním předpokladem a současně omezením realizace tohoto pohledu je procesní pohled na organizaci, který není doposud obecně na půdě univerzity běžný. Při definici univerzitních „business“ procesů, jako například výuka studentů, vědecko-výzkumná činnost, finanční řízení, přijímání nových studentů, rozvoj studijních programů apod., je nutné vycházet ze strategických cílů, tak aby byly tyto cíle definovanými procesy naplňovány. Teprve po splnění tohoto základního předpokladu je možné začít s definicí znalostní strategie, znalostních procesů, technologie, atd. Cílem příspěvku však není popsat postup zavedení ZM v prostředí univerzity, ale hlavně kriticky zhodnotit, jaké existují v tomto prostředí rozdíly oproti podnikové praxi a zda je konečné zavedení možné resp. vhodné. Ve svých úvahách jsme se zaměřili na tři základní aspekty ZM, které jsou specifické pro univerzitní prostředí. Těmito aspekty jsou: a) vybrané znalostní procesy, b) vzdělávání zaměstnanců, c) konzervativní charakter univerzity. Základním východiskem naší analýzy byla skutečnost, že obecně je každá univerzita založena na dvou z několika základních znalostních procesů. Jsou jimi tvorba a sdílení znalostí. Zatímco je při tvorbě znalostí situace pro realizaci ZM relativně příznivá, u jejich sdílení to tak zřejmé není. K tomuto tvrzení jsme došli na základě úvahy založené na skutečnosti, že každá univerzita má jako jeden z klíčových procesů vědecko-výzkumnou činnost, která je ve většině případů zárukou dostatečného potenciálu a schopnosti tvorby nových znalostí. Ačkoliv to není zárukou tvorby znalostí spojených s řízením univerzity, považujeme tento obrovský zdroj intelektuální kapitálu jako


dostačující k předpokladu, že tvorba znalostí v této oblasti není velkým problémem. Proto považujeme tvorbu znalostí za bezproblémovou záležitost. Zaměříme-li se na sdílení znalostí, zjistíme, že je ve většině případů omezeno pouze na vyučující, kteří sdílejí znalosti v rámci svého vyučovaného předmětu většinou směrem ke studentům nebo k nejbližším kolegům. Tento stav pochopitelně není dostačující. Problémy mohou například nastat při snaze vedení univerzity/fakulty o průběžné plnění znalostní báze, která by zpřístupňovala nejen doménově zaměřené znalosti, ale i znalosti týkající se chodu univerzity, ostatním zaměstnancům. Základním, ale nikoliv jediným, prostředkem stimulace zaměstnanců pro takovéto naplňování znalostní báze je v univerzitním prostředí pravděpodobně finanční odměňovaní, které je silně podporováno špatnou situací ve mzdové otázce českého školství. V rámci těchto aktivit by hlavní zlepšení sdílení znalostí měli vzít do svých rukou převážně vedoucí kateder, kteří mají na rozdíl od rektorátu nebo děkanátu větší přehled o situaci na jednotlivých katedrách a mají blíže k vlastním zaměstnancům. Například na UHK je možné toto řešit pomocí dokumentu, který nese název Hodnocení základních činností na UHK, kde je možné plnění znalostní báze zohlednit. Takto řešená podpora sdílení znalostí je potřebná už z toho důvodu, že například na UHK, ale nejen zde, jsou tyto aktivity pochopitelně spojeny i s dalšími oblastmi zájmu jako akreditace nové fakulty, ke které je potřebná mimo jiné dostatečná publikační činnost. Podíváme-li se na sdílení znalostí ještě detailněji, zjistíme skutečnost, jenž již byla naznačena, ale nebyla explicitně vyjádřena. Jedná se o to, že sdílení znalostí probíhá hlavně v oblasti jednotlivých domén výuky (pedagogika, psychologie, management, atd.), avšak sdílení znalostí týkající se jednotlivých procesů na univerzitě, možnosti jejich zlepšení, drobné modifikace nebo radikální změny, není příliš časté a formalizované. Dalším aspektem ZM je vzdělávání zaměstnanců, které je v prostředí univerzity nutné vnímat hlavně v rovině rozšiřování potřebných znalostí. Prohlubování znalostí v určité doméně je v univerzitním prostředí samozřejmou záležitostí (co se týká vyučujících), ale občas je obtížné přimět zaměstnance, aby věnovali svůj čas i jiným vzdělávacím aktivitám. Jinými slovy, prohlubování vlastních znalostí vyučujícího v oboru, kterým se zabývá, je samozřejmostí. Problém nastává u vzdělávání, které se týká rozšiřování obzoru vyučujících o mimo oborové znalosti (např. jazykáři se vzdělávání v oboru počítačů) a u vzdělávání ostatních zaměstnanců. Na UHK je toto řešeno hlavně na FIM, kde byl založen Institut dalšího vzdělávání (IDV), který mimo jiné poskytuje prostor zaměstnancům pro jejich další sebevzdělávání (například pomocí kurzů počítačové gramotnosti, jazykových kurzů, atd.). Základním problémem, který může být hlavním zdrojem neúspěchu při snaze o zavedení ZM na univerzitě, je její charakteristický velmi konzervativní charakter. Jinými slovy jde například o to, že případná rozhodnutí o změně jsou velmi těžko realizovatelná, jelikož schvalovací procesy jsou zde velmi těžkopádné a zdlouhavé. Příkladem může být schválení příslušného hodnocení a odměňování zaměstnanců za přispívání do znalostní báze. Tato aktivita a jí podobné schvalovací procedury většinou probíhají přes několik stupňů a kol a jejich platnost bývá možná až od určitého období obvykle v relativně daleké budoucnosti. Stejně tak organizační struktura je povětšinou neměnná a její přeměna by byla pravděpodobně velmi obtížná; fakulty jsou autonomní celky, a proto by veškeré snahy rektorátu byly marné, pokud by o ně nestálo vedení jednotlivých fakult, atd. Všechny tyto drobné aspekty hrají v neprospěch zavedení ZM v univerzitním prostředí. Ačkoliv se z výše uvedeného popisu může zdát, že má v sobě univerzita zabudované překážky, které brání úspěšnému zavedení ZM, není tomu tak zcela. Řešení se totiž z výše popsaných problémů téměř samo nabízí. Je jím hlavně zainteresování nejen vedení celé univerzity, ale i vedení jednotlivých fakult, které hraje hlavní roli v rozhodování na fakultní úrovni. Na tomto základě je se pak nutné snažit o urychlení všech schvalovacích a ostatních procedur, které jsou nutné k zavádění nových aktivit a činností spojených se ZM. Dále je nutné zapojení naprosto všech zaměstnanců do procesů ZM, poněvadž většinou dochází k mylnému názoru, že znalostní procesy by na vzdělávací instituci neměly činit potíže. Zapomíná se však na fakt, že jednak na univerzitě pracují kromě vyučujících i


ostatní zaměstnanci a jednak jsou jejich znalostní aktivity převážně orientovány na oblast jejich zájmu, což neznamená, že jsou zaměřeny na procesy univerzity a jejich zlepšování. V neposlední řadě je zde také nutné vhodné využívaní relevantních technologií podporujících různé aspekty univerzitního ZM. Jde především o správu rozvrhů, elektronické vzdělávací prostředí, správu studijních záležitostí, elektronickou spisovou službu, vytvoření univerzitního portálu apod. Pořádek v používaných technologiích totiž pomůže objasnit nedostatky týkající se jednotlivých procesů a, pakliže neprobíhá vše tak jak má, určit, kde je v procesu chyba nebo jaký člověk problém vytváří. Tomuto třetímu kroku pomáhajícímu k zavedení ZM do prostředí univerzity je věnována následující část příspěvku, která popisuje konkrétní situaci na UHK.

4. Zlepšení vzdělávacího procesu Třetím aspektem ZM v univerzitním prostředí je používání vhodných technologií. Tento aspekt je konkrétním příkladem procesů zmiňovaných v předchozí části. Měl by tedy vycházet a být ovlivněn na základě aktivit vedení univerzity směrem k prosazování přístupu ZM. Také vhodné použití technologií by jednoznačně mělo vycházet z procesního pohledu na univerzitu. Technologie v tomto pohledu hrají podpůrnou roli pro činnosti v jednotlivých procesech. V této části článku se budeme zabývat jednak technologiemi, které slouží pro podporu samotného vzdělávacího procesu, a jednak technologiemi sloužícími pro ZM na úrovni univerzity. 4.1. Projekt OLIVA V univerzitním prostředí je vzdělávání hlavním procesem. Další dimenzí tohoto procesu je v dnešní době rychle se rozvíjející oblast eLearningu. Pod názvem OLIVA (On-Line VýukA) běží na fakultě FIM eLearningový systém WebCT. Systém byl nasazen v akademickém roce 2001/2002 a v současnosti obsahuje přibližně 28 kurzů, které využívá 1000 studentů. Jelikož může být každý student zapsán do více kurzů, dosáhl celkový počet studijních míst hodnoty přes 3500 v rámci celé UHK [Bureš03]. Prostředí WebCT dává vyučujícímu možnost vytváření kurzů a tím relativně snadného publikování různých poznatků na Internetu nebo intranetu. Systém podporuje jak synchronní tak i asynchronní způsoby komunikace. Samotná výuka je potom ze strany systému podpořena celou řadou dalších nástrojů a možností jak zpestřit nebo sledovat vzdělávací proces. Tyto nástroje mohou sloužit jak vyučujícímu tak i studentovi (v případě tzv. self testů) k zjištění aktuálního stavu znalostí v dané oblasti. Vlastní vytváření kurzů vyžaduje určitou znalost HTML (Hypertext Markup Language) a angličtiny, což by mohl být problém zejména pro pedagogy netechnologicky zaměřených kateder. Pro odstranění této bariéry byly a jsou pro zájemce ze stran pedagogů obou fakult pořádány školení, na kterých je možné naučit se vytvářet kurzy a také celkově se seznámit s možnostmi prostředí WebCT (viz činnost IDV, část 3.). Na UHK se do vytváření on-line kurzů zapojilo kolem 50 pedagogů (přibližně 40 z FIM a 10 PDF) včetně jazykářů, učitelů sportovního managementu i ekonomie, apod.. V systému je takto možné využívat například kurzy týkající se ECDL, Etiky, Makroekonomie, Sportovních her, atd.. Výrazným krokem směrem k ZM je navedení pedagogů k určité spolupráci. Běžně se stává, že jeden předmět je vyučován nebo cvičen více pedagogy. Vyučující si tak mohou jeden kurz rozdělit a více se soustředit na kvalitu materiálu. Tím také odpadají obsahové nesrovnalosti mezi jednotlivými skupinami studentů. Jiným slovy je zřejmé, co by studenti měli umět. Tímto výhodným zkvalitněním obsahu pro studenty se dostáváme i k další pozitivní vlastnosti systému WebCT, kterou je značné zjednodušení přístupu studentů k studijním materiálům. Ti zde mají možnost přistupovat k materiálům v jednom prostředí, kde je daleko jednodušší orientace, než tomu je na stránkách jednotlivých pedagogů nebo v síťových adresářích.


Je nepopiratelné, že někteří pedagogové mohou cítit určité omezení a částečné „vnucení“ způsobu výuky, ale nejedná se o nic, co by překračovalo nároky spojované se zvyknutím si na používání nových technologií. Dalším faktem je, že výhoda možnosti relativně jednoduchého publikování (bez nutnosti recenze, apod.) by u někoho mohla vyvolat pocit snížení kvality poskytovaných materiálů ze strany pedagogů. Nekvalita spojená se snadnou dostupností, danou otevřeností systému celému světu a tedy i pro jiné kolegy, by ovšem značně poškodila prestiž takového pedagoga, což je u mnohých spíše motivací vypracovat materiály mnohem důkladněji. Proto je možné se na uvedený problém dívat i z opačného úhlu pohledu. V neposlední řadě vede učitele k vytváření kurzu vhodná motivační (resp. stimulační) politika vedení univerzity. Tato politika je podpořena průzkumem názoru studentů, kde značná většina (kolem 90%) z dotázaných studentů se staví k on-line kurzům kladně. Myšlenka zavedení eLearningu i pro studenty obou forem studia (denního i konzultativního) spočívá ve snaze vyjít vstříc těm studentům, kterým klasická forma přednášek nevyhovuje a dávají přednost samostudiu a to jak z časových nebo i jiných důvodů. Vhodnost takového systému je umocněna také tím, že na UHK si v podstatě student může svůj rozvrh individuálně uspořádat, což může znamenat, že se mu některé přednášky časově kryjí. Nelze ovšem opominout fakt, že sebelepší eLearningový systém nemůže vynahradit výhody přímého kontaktu s učitelem, kdy je možné získat nejvíce skrytých (tacit) znalostí. Tento fakt, v případě správného přístupu studentů, nikterak ovšem nesnižuje vhodnost použití on-line výuky. Spíše naopak, podporuje principy studia na vysoké škole, kdy by student měl studovat ze značné části samostatně (např. z on-line materiálů) a za pedagogem by chodil pouze pro zkorigování svých získaných znalostí. Vedení UHK vidí cestu vzdělávání za pomoci eLearnigových technologií jako velmi perspektivní i pro další období a nadále se snaží o zdokonalení systému WebCT. V budoucnu jsou plánovány kroky úplné lokalizace systému a propojení na jiné systémy používané na UHK. 4.2. Projekt e-DILEMA a digitální knihova DILLEO Fakulta FIM se dále účastní v roli koordinátora na mezinárodním projektu e-DILEMA (E-resources and Distance Learning Management). Projekt si klade za cíl [Olševičová03]: • • •

další rozšíření využívání eLearningu v rámci programů distančního vzdělávání, poskytovaného zúčastněnými institucemi návrh metodologie tvorby elektronických kurzů v prostředí WebCT a proškolení tvůrců a instruktorů kurzů i samotných uživatelů-studentů vytvoření souboru hodnotících kritérií, jimiž bude možné ověřovat kvalitu eLearningových materiálů

V rámci projektu by měla být vybudována vícejazyčná distribuovaná digitální knihovna DILLEO (DIgital Library of LEarning Objects). V knihovně by se měly nacházet různé typy dokumentů od textových (např. články, diplomové práce, apod.) až po zvukové záznamy (např. záznam přednášky, apod.). Smysl digitální knihovny spočívá ve vybudování databáze vzdělávacích objektů, která by sloužila pro studenty ekonomických, manažerských a informatických oborů. Pro UHK je projekt DILLEO alternativou k výše uvedené on-line výuce OLIVA resp. systému WebCT, kde jsou jednotlivé dokumenty organizovány výhradně do kurzů. Organizace do kurzů není vhodná v situacích, kdy se student učí na závěrečné zkoušky a potřebuje materiál týkající se určité problematiky, která mohla být v rámci studia rozdělena do více kurzů. Do knihovny mohou být také ukládány dokumenty, které v normální výuce nebyly například z důvodu přílišné podrobnosti zmíněny, ale které mohou být vhodným materiálem při psaní diplomové nebo bakalářské práce. Přínos digitální knihovny pro zlepšení procesu vzdělávání a pro podporu lepší práce s intelektuálním kapitálem je nesporný. Jedním přínosem a zároveň značnou překážkou digitálních knihoven je překonání značné heterogennosti různých vzdělávacích objektů.


U digitálních knihoven bývá zpravidla poměrně inteligentní vyhledávání resp. filtrování podle nejrůznějších kritérií. K zajištění této funkčnosti jsou dokumenty opatřovány metadaty. V systému DILLEO je možné ukládat metadata k jednomu objektu ve více jazycích a tím zjednodušit vyhledávání cizojazyčných dokumentů. Vedle popisu metadaty jsou dokumenty řazeny do určitých témat. Témata mají hierarchickou strukturu a mohou tak obsahovat libovolný počet podtémat (např. členění sekce Programování dále na Programovací jazyky, Grafiku, Webové aplikace, atd.) a také libovolný počet dokumentů [MikuleckýS03]. Jedním z podstatných rysů ZM, který je velmi často opomíjen a na který nebýval zejména v minulosti kladen příliš velký důraz, je otázka ochrany intelektuálního vlastnictví. V ZM dochází k rozvoji intelektuálního vlastnictví prostřednictvím sdílení znalostí. Neznamená to ovšem, že by se takové intelektuální jmění předávalo zcela libovolně. Spíše naopak. Problematika autorských práv musí být v ZM vyřešena hned v počátečních fázích. Je tomu tak zejména proto, že se od aktivit jednotlivých autorů odvíjí systém odměňování. Na tomto místě je vhodné připomenout, že ZM není a nemůže být spontánní činností několika nadšenců. Systémy, které mají snahy ZM podporovat musejí mít v sobě zakomponovanou logiku přístupových práv. Z tohoto důvodu jsou v digitální knihovně DILLEO rozlišovány dva druhy uživatelů. Standardní uživatel má možnost libovolně procházet a vyhledávat v knihovně. Vlastní přístup je však povolen pouze u veřejných objektů. Pokud chce získat přístup i k neveřejným objektům, chráněným například autorský zákonem, musí se registrovat a stává se tím registrovaným uživatelem [MikuleckýS03]. Mezi nejsložitější prvky celého systému patří zabezpečení distribuovanosti. Podpora distribuovanosti spočívá v tom, že každý z partnerů bude mít nainstalovanou svou instanci systému DILLEO, kterou bude spravovat. V případě vyhledávání bude požadovaný dokument vyhledáván v celém systému (tj. ve všech instancích knihovny). Vzhledem k distribuovanosti je projekt DILLEO ideálním příkladem lepšího využití intelektuálního kapitálu nejenom jedné organizace, ale je zde možnost spolupráce na budování knihovny zapojením více partnerů. Jedná se tedy o stupeň ZM, kdy se vytvářejí kooperující sdružení partnerů. 4.3. Systém AthenA V každé organizaci se nachází celá řada důležitých dokumentů (úředních dopisů, vyhlášek, apod.) ať již v klasické nebo elektronické podobě. Způsob zpracování takových dokumentů je nesporně jistým měřítkem vyspělosti dané organizace a jedním ze souvisejících kroků zavádění ZM (document management). Z tohoto důvodu je v současnosti na UHK zaváděn elektronický spisový systém AthenA. Nejedná se o systém, který by měl přímo přispívat ke zlepšení procesu vzdělávání, ale měl by přispět k zavedení moderního způsobu zpracování důležitých dokumentů univerzity. Zavedení systému předcházelo vydání nového Spisového řádu UHK a Skartačního řádu UHK. Zavádění a provoz takového systému v sobě nese řadu překážek. Jednou z nich je změna ve způsobu práce, kterou nový řád a systém přináší. Uživatelé již nebudou mít papír a razítko, ale budou si muset zvyknout na dokument v elektronické podobě. Pro překonání přechodu z papírové formy na elektronické zpracování dokumentů pomocí systému AthenA probíhalo v průběhu měsíců března a dubna 2003 školení, kterého se účastnilo přibližně 100 pracovníků. V současné době tedy ještě nejsou k dispozici konkrétní výsledky nasazení tohoto systému, ale očekává se, že systém přinese výhody spojené se zavedením obdobných systémů. Snahou vedení univerzity bude především evidovat pomocí systému všechny důležité dokumenty, jako například přihlášky, výnosy, stížnosti, dokumenty týkající se akreditace, korespondence, atd. Konkrétním příkladem přínosu pro univerzitu je realizace výše zmíněných výhod v období podávání přihlášek a přijímacích řízení na školu, které je charakteristické zvýšeným oběhem různých


dokumentů oproti běžnému stavu. V tomto relativně krátkém období musí být zpracováno řádově několik tisíc dokumentů spojených s přijímacím řízením. Systém AthenA zde nejvíce pomůže studijnímu oddělení, které bude mít větší časový a pracovní prostor na věnování se studentům. Systémy elektronické spisové služby jsou již celkem běžné na různých úřadech státní správy. V prostředí vysokých škol je ovšem UHK jedním z průkopníků, proto lze očekávat i výskyt problémů, se kterými se nepočítalo. Do budoucna se plánuje propojení systému AthenA s digitální knihovnou a systémem pro archivaci. Spuštění ostrého provozu bylo naplánováno na květen 2003.

5. Závěr V současné době provedly největší skok v poptávce po znalostních technologiích podnikatelské subjekty, které ve znalostech vidí možnou novou konkurenční výhodu a tím také lepší hospodářskou prosperitu. Pozornost znalostem by však neměla být dávána pouze v komerční sféře. Značné mezery v řízení znalostí se dají nalézt i v nevýdělečných organizacích. Oblast, kde by se znalostem měla věnovat stejná nebo větší pozornost je oblast školství, kde je sdílení znalostí vlastním cílem a řízení znalostí, s využitím moderních technologií a přístupů, prostředkem. Proto byl tento příspěvek zaměřen na využití ZM v univerzitním prostředí, ve kterém jsme se snažili obecně, ale i konkrétně na příkladu Univerzity Hradec Králové, v hrubých rysech nastínit specifika tohoto prostředí oproti podnikové praxi. Jako hlavní charakteristiky ovlivňující implementaci univerzitního ZM byly identifikovány znalostní procesy, na kterých jsou univerzity založeny, a velmi konzervativní charakter vysokých škol. Zároveň jsme došli k závěru, že i zde může pomoci vhodné užití relevantních informačních a komunikačních technologií, zainteresovanost vedení univerzity, vedení fakult a všech zaměstnanců a odměňování aktivit spojených se zaváděním ZM. Na úplný závěr je nutné podotknout, že veškeré názory a závěry, ke kterým jsme během naši analýzy dospěli, považujeme za platné pro státní vysoké školy. U soukromých vysokých škol, ačkoliv mají podobná základní východiska, by měla být výchozí situace pro realizaci ZM už z jejich podnikatelské podstaty příznivější.

Poděkování Tato práce vznikla za podpory výzkumného záměru MSM184500001 Znalostní management pro informační společnost.

Použitá literatura [Bureš03] Bureš, V., Olševičová, K.: E-learning v prostředí univerzity, sborník mezinárodní konference doktorandů, Nitra, 2003 [Grulich03] Grulich, P.: Spisová služba na Univerzitě Hradec Králové, Zpravodaj UHK, 02-03/2003, Hradec Králové, 2003 [Mikulecká99] Mikulecká, J., Mikulecký, P.: Znalostní management v prostředí univerzity. In: IV. mezinárodní konference "Ekonomika a informatika na přelomu tisíciletí", Liberec, 13.-14.9.1999, TU Liberec, pp. 125-127 [Mikulecká02] Mikulecká, J.: Dlohodobý záměr Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové, 2002 [Mikulecký03] webovské stránky http://lide.uhk.cz/~fumikup1 [MikuleckýS03] Mikulecký, S.: Vícejazyčná digitální knihovna vzdělávacích objektů, Mezinárodní konference doktorandů IMEA 2003, Hradec Králové, 2003 [Olševičová03] Olševičová, K., Mikulecký, S.: Digitální knihovna e-learningových objektů, Intermedia 2003, Univerzita Hradec Králové, 2003


Univerzitní prostředí a znalostní management

Recommend Documents