UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií
Monika Bernatová 3. ročník – prezenční studium Obor: Speciálně pedagogická andragogika
DOBROVOLNICTVÍ VE SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÉ PRAXI Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.
OLOMOUC 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem uvedenou bakalářskou práci zpracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Zdeňky Kozákové, Ph.D., a pouţila jsem pouze pramenů uvedených v závěru bakalářské práce. Ve Velkém Meziříčí dne 28. 3. 2011 ……………………. vlastnoruční podpis
Poděkování Chtěla bych poděkovat paní Mgr. Zdeňce Kozákové, Ph.D., za její odborné připomínky a cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji všem dobrovolníkům za jejich trpělivost a ochotu při sdělování často citlivých údajů. Zejména bych chtěla poděkovat koordinátorkám dobrovolníků, které mi velice pomohly. Monika Bernatová
Obsah Úvod.................................................................................................................................. - 7 Teoretická část 1
2
3
Dobrovolnictví......................................................................................................... - 8 1.1
Definice dobrovolnictví ............................................................................ - 9 -
1.2
Dělení dobrovolnictví................................................................................ - 9 -
1.3
Dobrovolnická sluţba.............................................................................. - 12 -
1.4
Dobrovolnické centrum a úloha koordinátora v něm .............................. - 13 -
1.5
Přijímací organizace a důleţitost kontaktní osoby .................................. - 17 -
1.6
Dobrovolník ............................................................................................ - 17 -
1.7
Zahájení, průběh a náleţitosti dobrovolné činnosti................................. - 19 -
1.8
Postoj veřejnosti k dobrovolnictví .......................................................... - 20 -
Supervize v oblasti dobrovolnictví ........................................................................ - 21 2.1
Definice supervize ................................................................................... - 21 -
2.2
Dělení supervize ...................................................................................... - 23 -
2.3
Supervizor ............................................................................................... - 25 -
2.4
Supervizní smlouva a počátek supervize ................................................ - 26 -
Speciálněpedagogická praxe ................................................................................. - 27 3.1
Definice speciální pedagogiky a speciálněpedagogické praxe ............... - 27 -
3.2
Dělení speciální pedagogiky ................................................................... - 29 -
3.2.1 Somatopedická praxe .............................................................................. - 30 3.2.2 Psychopedická praxe ............................................................................... - 31 3.2.3 Surdopedická praxe ................................................................................. - 33 3.2.4 Tyflopedická praxe.................................................................................. - 34 3.2.5 Etopedická praxe ..................................................................................... - 35 3.2.6 Logopedická praxe .................................................................................. - 36 3.2.7 Gerontagogická praxe ............................................................................. - 36 Praktická část 4
5
Metodologická východiska průzkumu .................................................................. - 39 4.1
Cíl průzkumu ........................................................................................... - 39 -
4.2
Pouţité metody průzkumu....................................................................... - 40 -
4.3
Charakteristika průzkumného vzorku ..................................................... - 41 -
Analýza výsledků průzkumu ................................................................................. - 42 -
6
5.1
Základní údaje o respondentech .............................................................. - 42 -
5.2
Informovanost o dobrovolnictví .............................................................. - 44 -
5.3
Organizační vymezení dobrovolnictví .................................................... - 49 -
5.4
Supervize v oblasti dobrovolnictví.......................................................... - 58 -
5.5
Osobnost dobrovolníka ........................................................................... - 62 -
5.6
Dobrovolníkův vztah k osobám seniorského věku ................................. - 63 -
5.7
Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví ................................ - 67 -
5.8
Reakce okolí dobrovolníka ..................................................................... - 70 -
5.9
Volný čas dobrovolníka .......................................................................... - 72 -
Závěry průzkumu .................................................................................................. - 74 -
Závěr ............................................................................................................................... - 78 Seznam literatury a jiných pouţitých zdrojů .................................................................. - 80 Seznam grafů .................................................................................................................. - 84 Seznam tabulek ............................................................................................................... - 86 Seznam pouţitých zkratek .............................................................................................. - 87 Seznam příloh ................................................................................................................. - 88 Přílohy
Úvod „Těm, kteří se dali získat dobrovolně, můžeme důvěřovat, ale nikdy těm, kteří byli mocí donuceni nebo lstí získáni.“ Jan Ámos Komenský „Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
Moji
první
týdenní
praxi,
kterou
Albert Einstein
jsem
v rámci
studia
oboru
Speciálně pedagogická andragogika absolvovala, lze povaţovat za klíčovou. Mimo jiné jsem se díky ní seznámila s moţností dobrovolnictví, konkrétněji jsem se stala dobrovolníkem v rámci organizace Charita Ţďár nad Sázavou. Dobrovolnickou činnost zde zajišťuje Dobrovolnické centrum Kambala. Tato
činnost mě zaujala, a proto jsem
dobrovolnictví zvolila jako téma bakalářské práce. Ovšem je to velice rozsáhlý pojem, proto jsem ho vymezila oblastí speciálněpedagogické praxe. Informace, které jsou v rámci dobrovolnictví důleţité, jsem mohla doplnit i vlastními zkušenostmi a záţitky. Dalším důvodem, proč jsem zvolila právě téma dobrovolnictví, je také zvýšený zájem o tuto činnost v sociálních sluţbách, zejména od 90. let 20. století. Vznikají nová dobrovolnická centra, probíhá školení dobrovolníků. Jedná se o skutečnou organizovanou činnost, která je vymezena určitými pravidly. Bakalářská práce má dvě části: teoretickou a praktickou. Část teoretická obsahuje vysvětlení základních pojmů, které jsou rozděleny do třech kapitol a následně do podkapitol.
Jedná
se
o
objasnění
termínů
–
dobrovolnictví,
supervize
a speciálněpedagogická praxe. Cílem této části je shromáţdit základní termíny, které jsou nezbytně spojené s pojmem dobrovolnictví. Praktická část je zaměřena na šetření mezi dobrovolníky, kteří působí v domovech pro seniory. Jedná se o zařízení v oblasti kraje Vysočina. Hlavním cílem praktické části bakalářské práce je přiblíţit fungování dobrovolnictví. Dílčí cíle jsou: zjistit, jaká je motivace člověka k dobrovolnické činnosti a jaká je spokojenost dobrovolníků s organizačním zajištěním a se supervizemi. V neposlední řadě se dozvědět, jaký je vztah dobrovolníků k seniorům, a dále také, zda studium dobrovolníka souviselo či souvisí s dobrovolnickou činností. A závěrem zmapovat reakce okolí na to, ţe člověk jako dobrovolník působí. Celkem bylo v rámci šetření navštíveno šest domovů pro seniory a bylo uskutečněno celkem 23 rozhovorů s dobrovolníky, kteří v těchto zařízeních působí. -7-
Teoretická část Zpočátku je nutné vysvětlit základní pojmy, které jsou obsaţeny v názvu bakalářské práce. Termín dobrovolnictví je vysvětlen níţe (kapitola 1). K objasnění pojmu speciální pedagogika (dále bliţší vysvětlení v kapitole 3) poslouţí definice autorů Fishera a Škody (2008, str. 14), kteří se zabývají nejenom základním vymezením pojmu, ale definují i cíle, kterých se tato disciplína snaţí dosáhnout: „Speciální pedagogika je vědní obor, který se zabývá zákonitostmi výchovy a vzdělávání a rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni vůči většinové populaci v oblasti fyzické, psychické nebo sociální a mají speciální výchovně vzdělávací potřeby. Mezi základní cíle speciální pedagogiky patří snaha o dosažení změny v postojích některých členů společnosti vůči osobám se znevýhodněním. Dále se tato vědní disciplína snaží dosáhnout socializace, neboli začlenění člověka s postižením do většinové společnosti.“ Linhart a kol. (2005, str. 301) nabízejí čtenáři několik moţností, jak slovo praxe vymezit.
V tomto
případě
se jedná
o „jednání,
konání
či činnost.“
Speciálněpedagogická praxe je vymezena jednotlivými oblastmi speciální pedagogiky (více informací lze nalézt v kapitole č. 3). V dalších částech teoretické části bakalářské práce bude pouţíván termín dobrovolník (bez přímého rozlišení, zda se jedná o muţe či ţenu).
1 Dobrovolnictví Dobrovolnictví je vědomá, svobodně zvolená činnost ve prospěch druhých, kterou poskytují občané bezplatně1. V následujících podkapitolách je definováno dobrovolnictví;
dále
je
uvedeno
jeho
dělení,
informace
o
dobrovolníkovi
či dobrovolnickém centru. Je také moţné nalézt podkapitolu zabývající se vztahem veřejnosti k dobrovolnictví. Rok 2011 byl také zvolen Evropským rokem dobrovolných činností, více informací je moţné nalézt v příloze č. 4.
1
Přímé finanční ohodnocení dobrovolníkovi práce neexistuje, přece jsou ale dobrovolníci jednou za rok oceňování – vybraní dobrovolníci získají cenu Křesadlo, více informací lze nalézt v příloze č. 3.
-8-
1.1 Definice dobrovolnictví Zákon č. 198/2002 Sb.2, o dobrovolnictví a dobrovolnické sluţbě, § 1, odst. 3 vymezuje dobrovolnictví následovně: „Dobrovolnictví je činnost konaná dobrovolníky, kteří se ze své vůle rozhodnou věnovat svůj čas, znalosti a zkušenosti aktivitám konaným ve veřejném zájmu. Činí tak bez nároku na odměnu, a to organizovaně nebo samostatně.“ Horecký (2010, str. 20) uvádí další vymezení dobrovolnictví, zahrnuje v něm částečně i přínos samotné činnosti pro dobrovolníka: „Dobrovolnictví není oběť, ale přirozený projev občanské zralosti. Přináší konkrétní pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale zároveň poskytuje dobrovolníkovi pocit smysluplnosti, je zdrojem nových zkušeností a dovedností a obohacením v mezilidských vztazích.“ Matoušek (2003, str. 55) definuje termín dobrovolnictví a jeho definice obsahuje i důvod, proč lidé dobrovolnictví konají: „Dobrovolnictví je neplacená a nekariérní činnost, kterou lidé provádějí proto, aby pomohli svým bližním, komunitě nebo společnosti.“ Tošner a Sozanská (2006, str. 23) se při popisu dobrovolnictví vyjadřují i k tomu, kdo jsou samotní dobrovolníci a komu při své činnosti pomáhají: „Dobrovolnictví není v lidské společnosti něčím novým, v každé kultuře a společnosti pomáhali ti, kteří na tom byli lépe, méně šťastným, kteří kvůli nemoci, chudobě či přírodní katastrofě pomoc potřebovali. Solidarita a vzájemná pomoc tvoří základ existence lidské společnosti i všech náboženství.“ Další vymezení dobrovolnictví či jeho důleţité aspekty lze nalézt v příloze č. 7.
1.2 Dělení dobrovolnictví Existuje celá řada moţností, jak dobrovolnictví dělit. Jedna z moţností dělení dobrovolnictví je dle Matouška (2003, str. 55), a to podle počtu dobrovolníků, kteří se dané činnosti účastní.
2
Plné znění zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnictví, je moţné nalézt v příloze č. 6.
-9-
„Individuální = nejrozšířenější forma Osoba si sama najde místo, resp. organizaci, kde by chtěla dobrovolnictví vykonávat. Daná organizace by měla mít vymezeno: co může dobrovolník vykonávat, v jakém rozsahu, má určeného tzv. koordinátora dobrovolníků (termín je blíže vysvětlen v podkapitole 1.4), má vytvořený program zaškolení dobrovolníka (jednorázová příprava v rozsahu pár hodin či dlouhodobý výcvik apod.). Většinou dobrovolník podepisuje
smlouvu,
mimo jiné
se v ní
zavazuje
k mlčenlivosti.
Dobrovolník
tak vykonává svoji činnost jednorázově či dlouhodobě. Je dobré, aby měl dobrovolník svobodný výběr činnosti, kterou chce vykonávat. Zároveň by měl být zodpovědný. Miniprojekt Většinou se jedná o skupinu studentů, která se podílí na jednorázové akci (sbírka, apod.) nebo spolupracuje na průběžných akcích (divadelní představení apod.). Nutná
je
zde
vzájemná
tolerance,
schopnost
spolupracovat
a
plánovat.
Všichni dobrovolníci by se společně měli podílet na akci dílem, který si jasně stanovili. Důležitým a nelehkým úkolem koordinátora je vhodně radit této skupině studentů. Po období plánování dané akce na papíře, přichází vlastní realizace. Po ní by mělo následovat zhodnocení akce, možnosti zlepšení apod.
Účast na tzv. workcampech Ty organizují specializované agentury a skupina dobrovolníků (většinou mezinárodní) na nich pomáhá například opravovat domov seniorů nebo starý zámek. Důležité je o možnosti využití pomoci této skupiny lidí informovat místní neziskové organizace.“ Dále autorky Šormová a Kréglová (2006, str. 7-11) také dělí dobrovolnictví, a to dle klienta dobrovolníků: „Dobrovolná občanská výpomoc Dobrovolná občanská výpomoc je dobrovolná činnost v rámci rodiny, příbuzenstva, mezi přáteli a sousedy. Vyznačuje se spontánností, neočekáváním finančního ohodnocení a dále tím, že člověk, který jí vykonává, ji považuje za samozřejmou. Dobrovolnictví vzájemně prospěšné
- 10 -
Jako dobrovolnictví vzájemně prospěšné se označuje dobrovolná činnost v rámci komunity - obce, farnosti, klubu, spolku. Tuto činnost vykonávají členové komunity v rámci realizace společných cílů a zájmů a je k užitku převážně členům komunity. Nejvýraznějším příkladem vzájemně prospěšného dobrovolnictví je spolková činnost. Dobrovolnictví veřejně prospěšné Veřejně prospěšné dobrovolnictví je dobrovolná činnost ve prospěch druhých, která je podobná placené práci v tom smyslu, že dobrovolník má vymezenou činnost, které se věnuje, a která musí být vykonána tak, aby se na ní mohl příjemce pomoci spolehnout. Oproti vzájemně prospěšnému dobrovolnictví je u tohoto typu dobrovolnictví na prvním místě potřeba být užitečný svému okolí. Na tomto druhu dobrovolné činnosti je postavena práce mnoha neziskových organizací a její organizaci se věnují dobrovolnická centra. Do této kategorie patří i činnost dobrovolných hasičů. Dobrovolná služba Poslední druh dobrovolné činnosti je obvykle dlouhodobý (až několikaměsíční) závazek věnovat se dobrovolné práci, často mimo svoji zemi. - Má mnoho znaků společných s veřejně prospěšným dobrovolnictvím. Důležitá je zde dlouhá doba trvání služby a formalizovaný vztah k organizaci, která dobrovolníka vysílá, a pro kterou pracuje. Tyto prvky jsou důležité zejména při dobrovolné službě v zahraničí, kdy je nutné zařídit pojištění a absolvovat různá školení.“ Další specifika dobrovolné sluţby lze nalézt v podkapitole 1.3. Dalším moţným dělením je kategorizace dobrovolnictví dle společenské oblasti, ve které se dobrovolníci uplatňují: Sociální oblast Zdravotní oblast Sportovní oblast Kulturní oblast Oblast vzdělávání Oblast životního prostředí Oblast mimořádných událostí Existují zajisté i další moţné způsoby dělení dobrovolnictví. Vymezeny v kapitole jsou tři nejčastěji uváděné moţnosti. - 11 -
1.3 Dobrovolnická služba V publikaci Jobrotation a dobrovolnická činnost (2006, str. 14) se uvádí, ţe dobrovolnickou sluţbu mohou vyuţívat i nezaměstnaní.3 Jedná se o činnost, při níţ dobrovolník poskytuje pomoc osobám, které jsou nezaměstnané či osobám sociálně slabým či se zdravotním postiţením. Dále dobrovolník podporuje seniory, příslušníky národnostních menšin, imigranty, osoby s drogovou závislostí či osoby, které se staly obětí domácího násilí. Při výčtu je nutné zmínit i osoby po výkonu trestu odnětí svobody. Dobrovolník poskytuje pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase nebo pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně ţivotního prostředí, péči o zachování kulturního dědictví. V publikaci Jobrotation a dobrovolnická činnost (2006, str. 14) „Dobrovolnická služba může být krátkodobá či dlouhodobá (déle než 3 měsíce). Výkon dlouhodobé dobrovolnické služby v rozsahu 20 hodin v týdnu v délce alespoň 3 měsíce se započítává jako náhradní doba zaměstnání. Dobrovolnická služba je bezplatná, zajišťují ji vysílající organizace, přijímající organizace a dobrovolníci.“ „Evropská dobrovolná služba – European Voluntary Service (dále bude v textu pro přehlednost uváděna pouze zkratka EVS) je zajišťována Evropskou unií a umožňuje mladým lidem pracovat jako dobrovolníci v zahraničí. Doba pobytu v cizí zemi je většinou 2 – 12 měsíců a dobrovolníkem se může stát člověk ve věku 18 až 25 let. Pro lidi s omezenými příležitostmi jsou nabízeny i kratší programy. Na Evropskou dobrovolnou
službu
je
možné
se
přihlásit
samostatně,
nebo
ve
skupině“
(dostupné na World Wide Web: http://nazkusenou.cz/evropska-dobrovolna-sluzbaa12.html/, cit. 11. 2. 2011). Do programu jsou zapojeny všechny země Evropské unie, dále také Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. V rámci evropské dobrovolné sluţby je moţné pracovat jako dobrovolníci i v zemích ve východní Evropě, Jiţní Americe, Karibiku a Pacifiku, Asii i Africe. Dobrovolníci, kteří jsou zapojení do EVS pracují na plný úvazek, z fondů Evropské unie je hrazeno ubytování, stravování, pojištění, cestovní náklady, dále i případná víza, očkování. Dobrovolníci obdrţí i peníze výhradně pro svoji potřebu, výše tohoto „kapesného“ je odlišná. Samotná účast v EVS je bezplatná. Dobrovolníci 3
Tuto činnost blíţe vymezuje zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnictví – jeho plné znění lze nalézt v příloze č. 6.
- 12 -
si mohou vybrat, ve které oblasti chtějí působit (oblast kultury, sportu apod.). Jelikoţ během pobytu v zahraničí není dobrovolník evidován jako student, nepobírá ve své zemi (např. v České republice) ţádné sociální dávky. Tudíţ za něj stát (např. Česká republika) neplatí ani zdravotní a sociální pojištění. Dobrovolník má dvě moţnosti, buď si pojištění bude hradit sám, či se odhlásí na příslušných úřadech (tato moţnost se realizuje v případě, ţe zahraniční pobyt je delší neţ 6 měsíců). V rámci EVS získávají dobrovolníci na dobu pobytu v zahraničí úrazové a zdravotní pojištění. Proto, aby se člověk mohl účastnit tohoto programu (EVS), je nutné zkontaktovat vysílající organizaci ve své zemi, která EVS umoţňuje. „Pokud je dobrovolník hostitelskou organizací přijat, vysílající organizace za něj podává žádost o vyslání na dobrovolnou službu. V případě, že je projekt schválen, může zájemce odjet do hostitelské země nejdříve za tři měsíce od doby uzávěrky, ke které se žádost podávala. V rámci EVS musí účastník absolvovat čtyři školení - předodjezdové, popříjezdové, hodnotící v prostřed pobytu a hodnocení po návratu. Po ukončení pobytu dostává
dobrovolník
YOUTHPAS,
který
dokládá,
že
se
EVS
zúčastnil“
(dostupné na World Wide Web: http://nazkusenou.cz/evropska-dobrovolna-sluzbaa12.html/, cit. 11. 2. 2011).
1.4 Dobrovolnické centrum a úloha koordinátora v něm Jedná se o organizaci, která je pro dobrovolníka tzv. „vysílající“. Právě pracovníci centra zajišťují kurzy či supervize pro dobrovolníky a spolupracují se zařízeními, ve kterých dobrovolníci působí. Koordinují činnost jednotlivých dobrovolníků, uzavírají s nimi dohody, dbají na dodrţování zásad dobrovolnictví. Dobrovolnické centrum také zajišťuje osvětovou činnost. To znamená, ţe informuje veřejnost o činnosti dobrovolníků, rozšiřuje myšlenku vzájemné pomoci. Pracovníci se také snaţí získat nové občany, kteří by se stali dobrovolníky. Dále centrum zajišťuje dobrovolníkům nezbytné pojištění a hradí náklady spojené např. s cestováním do určitého zařízení apod. Hlavní úlohu zde má koordinátor dobrovolníků, který je zaměstnancem dobrovolnického centra. Koordinátor
je
osoba,
která
má
dobrovolníka
„na
starosti“.
Zcela jistě by se s dobrovolníkem měli navzájem představit a domluvit si pravidla oslovování. Na koordinátora se dobrovolník obrací, pokud něco potřebuje. Matoušek - 13 -
(2008, str. 53) definuje koordinátora dobrovolníků – vymezuje jeho kompetence i činnosti,
které
pro dobrovolníka
vykonává:
„Je
to
právě
koordinátor,
který dobrovolníka seznamuje s danou organizací, s jejími prostorami, pracovníky. Učí ho, jak manipulovat s přístroji. Dále představuje dobrovolníka ostatním pracovníkům. Dobrovolníkovi je také vysvětlena náplň jeho činnosti, popř. i místo, kde bude tuto činnost vykonávat. Dobrovolník má právo přidělenou činnost odmítnout. Musí být seznámen s bezpečností práce. Po uplynutí určitého dohodnutého času si společně promluví, zda bude dobrovolník pokračovat i nadále, zda je spokojen, co by popř. potřeboval. Koordinátor by měl obecně trpělivě a pokud možno ochotně zodpovídat dotazy dobrovolníka. Je dobré dobrovolníky pochválit, oceňovat jeho pokroky apod. Také je vhodné ho informovat o důležitých změnách v organizaci, o připravovaných akcích apod.“ Příklady dobrovolnických center Výběr níţe zmíněných dobrovolnických center není náhodný, jedná se totiţ o centra, se kterými se spolupracovalo v rámci šetření mezi dobrovolníky. Výjimku tvoří Dobrovolnické centrum Vysočina, se kterým se přímo nespolupracovalo. Jedná se o dobrovolnické centrum s působností v celém kraji Vysočina, úzce tak souvisí s dobrovolnickými centry, se kterými se spolupracovalo. Právě na dobrovolnické centrum jsme se obraceli s ţádostí o uskutečnění rozhovorů s dobrovolníky. Celkově se jedná o centra, která jsou vymezena působností v oblasti kraje Vysočina. Neznamená to však, ţe uvedené příklady jsou zároveň výčtem organizací působících na území Vysočiny. Loga vybraných dobrovolnických center jsou zařazena do přílohy č. 1, přesná lokalizace kraje Vysočina je uvedena v příloze č. 2.
Dobrovolnické centrum Vysočina Ředitelkou centra je v současné době Kateřina Ondrová. Centrum bylo zaloţeno v srpnu roku 2005. Jedná se o občanské sdruţení, které působí zejména v oblastech Novoměstska, Bystřicka a Ţďárska. Nabízí zajištění školení o bezpečnosti práce pro dobrovolníky, dále jejich supervizi či intervizi. Postará se také o pojištění dobrovolníků. Toto sdruţení nabízí také zapůjčení literatury, která s dobrovolnictvím souvisí. Snaţí se oslovit širokou veřejnost, samotné dobrovolníky i přijímací organizace. - 14 -
Sídlo: Masarykova 197, 592 31 Nové Město na Moravě E-mail:
[email protected] WWW stránky: www.dobrocentrum.org Tel. číslo: 774 664 661 Sdílení o.s. Občanské sdruţení Sdílení je dobrovolnickým centrem, které působí v mikroregionu Telčsko a Třešťsko. Sdruţení bylo zaloţeno v roce 2007 v Telči, kde má v současné době i sídlo. Předsedkyní je paní Marie Gregorová, která zároveň působí jako koordinátorka dobrovolníků. A proč název Sdílení? Vysvětlení ponecháme na samotném sdruţení: „Proč Sdílení? Chceme sdílet s umírajícím jeho poslední cestu. Chceme sdílet s jeho rodinou a jeho přáteli tíži smutku a bolesti. Chceme sdílet s ostatními lidmi naše pocity na této pouti a přiblížit jim naši práci. Toto sdružení si stanovilo mimo jiné i jeden velice zásadní cíl a to je: integrace dobrovolnictví do sociálního systému, aby mohlo dojít k zlepšování kvality a důstojnosti života seniorů.“ (dostupné na World Wide Web: http://www.os-sdileni.wz.cz/o-nas.html/, cit. 25. 1. 2011). Sdílení jako dobrovolnické centrum spolupracuje a tzv. „vysílá“ dobrovolníky do těchto zařízení: Domov pro seniory v Telči, Domov s pečovatelskou sluţbou v Batelově, Domov s pečovatelskou sluţbou v Nové Říši. „Minoritní skupinou jsou osamělí senioři žijící ve spádových obcích, kde doposud nepůsobí dobrovolníci a služby
sociální
péče
jsou
obtížně
či
téměř
vůbec
nedostupné.“
(dostupné na World Wide Web: http://www.os sdielni.wz.cz/o-nas.html/, cit. 25. 1. 2011). Toto občanské sdruţení i na svých internetových stránkách informuje o moţnostech dobrovolnictví, o právech a povinnostech dobrovolníků. Velký důraz je také kladen na průběţná školení dobrovolníků, na uzavírání platných dohod a na supervize. Sídlo: U Štěpnického rybníka 321, 588 56 Telč Poradna: Masarykova 330, 588 56 Telč (budova polikliniky) E-mail:
[email protected] WWW stránky: www.os-sdileni.wz.cz Tel. číslo: 777 574 975
- 15 -
Kambala – dobrovolnické centrum Kambala je dobrovolnické centrum fungující od roku 2002. Je součástí sítě charitních dobrovolnických center Diecézní Charity Brno. Název Kambala je odvozen od druhu ryby, jelikoţ Diecézní Charita Brno si jako symbol zvolila právě rybu (symbol souvisí s myšlenkou křesťanské pomoci bliţním). A uspořádanou anketou byl vybrán název ryby Kambala. Tento název se oficiálně pouţívá od 1. 9. 2006. Hlavní koordinátorkou dobrovolníků je Michaela Mahlová. Sídlo: Horní 22, 591 01 Ţďár nad Sázavou E-mail:
[email protected] WWW stránky: www.kambala.zdarsko.cz Tel. číslo: 566 631 643 Dobrovolnické centrum v regionu Pelhřimov Centrum vzniklo s pomocí několika institucí (např. Fokus Vysočina, Městská knihovna Pelhřimov, Oblastní Charita Pelhřimov) v roce 2002. V současné době spolupracuje s 11 přijímacími organizacemi (např. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých,
Nemocnice
Pelhřimov,
Městská
knihovna,
Svaz
neslyšících
a nedoslýchavých apod.). Sdruţuje přibliţně 50 dobrovolníků. Hlavní koordinátorka se jmenuje Tereza Jaklová, DiS. Sídlo: Masarykovo náměstí 31, 393 01 Pelhřimov E-mail:
[email protected] WWW stránky: www.fokusvysocina.cz Tel. číslo: 774 151 494 Hospicové hnutí Vysočina Jedná se o občanské sdruţení zaloţené v roce 2000 v Novém Městě na Moravě. „Hospicové hnutí - Vysočina o.s. je v současné době
zřizovatelem dvou Středisek
hospicové péče zaregistrovaných jako nestátní zdravotnické zařízení a poskytovatel sociální služby. První středisko je v Novém Městě na Moravě, druhé středisko je v Jihlavě. Důvodem vzniku a existence sdružení je snaha přispět ke zlepšení péče o nemocné, umírající, osamělé a truchlící lidi formou občanské, dobrovolnické pomoci. HHV
je
nezávislé
na
církevních,
politických
- 16 -
či
jiných
institucích.“
(dostupné na World Wide Web: http://www.hhv.cz/index.php?nid=9611&lid=CZ&oid= 2022618, cit. 16. 3. 2011). Mimo jiné se toto občanské sdruţení zabývá také dobrovolnickou činností, v rámci které spolupracuje s Domovem pro seniory Mitrov, s Léčebnou dlouhodobě nemocných Buchtův kopec a také s Domovem pro seniory Jihlava-Lesnov. Sídlo: Ţďárská 610, 592 31 Nové Město na Moravě E-mail:
[email protected] WWW stránky: www.hhv.cz Tel. číslo: 566 615 198
1.5 Přijímací organizace a důležitost kontaktní osoby V publikaci Jobrotation a dobrovolnická činnost (2006, str. 15) je přijímací organizace definována jako: „Dané zařízení či organizace, ve kterých mohou dobrovolníci působit. S dobrovolnickým centrem (neboli vysílající organizací) má uzavřené smlouvy, které upravují vztahy v rámci dobrovolnické činnosti. Nabízí zázemí pro výkon dobrovolnické služby.“ Člověk, který v přijímací organizaci zajišťuje právě kontakt s organizací vysílající, se nazývá kontaktní osoba. Je zodpovědná za realizaci a fungování dobrovolnického programu přímo v dané přijímací organizaci. Tito lidé průběţně monitorují činnost dobrovolníků.
1.6 Dobrovolník Dobrovolník
je
člověk,
který
vykonává
dobrovolnou
činnost
neboli dobrovolnictví. Je to osoba starší 15 let. Dobrovolnickou činnost vykonává na základě uzavřené smlouvy4, popř. dohody s vysílající organizací. Tato organizace zajistí dobrovolníkovi pojištění,
setkání
se
supervizorem
a
můţe
mu
částečně
hradit
náklady,
které se v souvislosti s výkonem dobrovolné činnosti mohou vyskytnout. V publikaci Jobrotation a dobrovolnická sluţba (2006, str. 15) nalezneme rovněţ bliţší vysvětlení pojmu dobrovolník, zejména se zde dozvíme informace o moţnostech dobrovolníka i přijímací organizace: „Dobrovolník vykonává činnost dle svých možností 4
Vzor smlouvy, resp. dohody je uveden v příloze č. 9.
- 17 -
a možností přijímací organizace a nemůže být zároveň členem přijímací organizace. Dobrovolník získá osvědčení o dobrovolnické službě, odpracuje-li více než 50 hodin.“ Osobnost dobrovolníka a jeho motivace k činnosti Základní otázka, kterou by si mohl poloţit člověk, mající o dobrovolnictví zájem, zní: Jsou nějaké nutné předpoklady pro výkon dobrovolné činnosti? Pro dobrovolnou činnost není rozhodující ani věk, pohlaví, vzdělání či zájmy. Důleţitá je hlavně samotná motivace. Dobrovolník by měl hlavně chtít dobrovolnickou činnost vykonávat. Existují však určité předpoklady či vlastnosti, které by měl dobrý dobrovolník mít. Jedná se o tolerantnost, schopnost empatie či trpělivost. Měl by umět respektovat hranice své vlastní i hranice samotného klienta. Měl by být komunikativní. Také by měl být schopen reagovat v krizových situacích a hovořit otevřeně i o svých problémech. Proč se dobrovolník rozhodne vykonávat tuto činnost. Motivy, částečně vyplývají z potřeb, které mohou být v rámci dobrovolnictví naplněny. Motivem můţe být potřeba stát se uţitečným, potřebným a ţádaným. Dále chtít vyzkoušet něco nového či naplnit svůj volný čas uţitečnou činností. Nesmíme opomenout chuť udělat něco dobrého
pro druhého
zcela
nezištně.
A také
poznat
prostředí,
zařízení
a pracovníky, i klienty v nich. Přínos dobrovolnické činnosti zařízení i dobrovolníkovi Dobrovolnictví
můţe
dobrovolníkovi
přinést
naplnění
potřeby
vlastní
uţitečnosti, dále můţe naplnit potřebu pomáhat, umoţní mu být prospěšný. Prostřednictvím dobrovolnické činnosti dobrovolník získá řadu cenných zkušeností a dovedností. Dokáţe naplnit volný čas smysluplnou činností. Dobrovolníci nepatří mezi zaměstnance daného zařízení, jsou tedy osobami „z venku“, tzn. těmi osobami, které zajišťují kontakt s vnějším sociálním prostředím. Přinášejí nadšení a aktivizují klienty. Zajišťují ty činnosti, na které často není v rámci jiných povinností pracovníků čas. Dobrovolníci mohou docela výrazně ulehčit práci profesionálům - mohou si s klientem v klidu povídat, zahrát hru či zazpívat. Umoţňují tak naplnění volného času, změnu stereotypu a vyplnění prázdnoty plynoucích dní. Z dobrovolníků se mohou stát přátelé klientů.
- 18 -
1.7 Zahájení, průběh a náležitosti dobrovolné činnosti Nejdříve jedinec (potencionální dobrovolník) nalezne informaci (zpráva v novinách, internetové odkazy apod.) o moţnosti působit jako dobrovolník. Činnost ho zaujme. Kontaktuje proto příslušné dobrovolnické centrum. Zde ho dále o dobrovolnictví bude informovat koordinátor dobrovolníků, který zjistí informace o daném dobrovolníkovi5 - v jaké oblasti by chtěl dobrovolník působit, jak často, časový rozsah jeho činnosti, informuje dobrovolníka o školení a smlouvě apod. Celkově koordinátor zajistí organizační záleţitosti dobrovolné činnosti. Poté, co je dobrovolník přijat, začíná výcvik dobrovolníků (praktická i teoretická část). Délku i náplň výcviku si stanoví dobrovolnické centrum. Po absolvování výcviku ho koordinátor seznámí s prostředím daného zařízení, představí ho personálu zařízení, zejména tzv. kontaktní osobě. Seznámí ho s uţivateli a postupně u nich dobrovolník začíná vykonávat svoji dobrovolnickou činnost. Koordinátor průběţně monitoruje dobrovolníkovu činnost, informuje ho o případných změnách apod. Je samozřejmě také moţné, ţe potencionální dobrovolník odmítne vykonávat dobrovolnickou činnost, např. poté, co se dozví bliţší organizační zajištění. Základní náležitosti dobrovolnické činnosti Smlouva či
dohoda6
se sjednává mezi
danou vysílající
organizací
a dobrovolníkem. To jsou dvě smluvní strany. Smlouva obsahuje nutné identifikační údaje dobrovolníka i organizace, dále účel smlouvy, přesně vymezenou činnost dobrovolníka – místo působiště, obecný popis činnosti, jméno koordinátora apod. Rovněţ také povinnosti a práva organizace vůči dobrovolníkovi a naopak. Dále datum a podpisy zúčastněných stran. Je moţné v rámci příloh zařadit i dohodu o mlčenlivosti dobrovolníka, souhlas s dodrţováním zásad bezpečnosti práce či souhlas s poskytnutím a shromaţďováním osobních údajů – to záleţí jiţ na tvůrci smlouvy či dohody. Docházkový list dobrovolníků Jedná se většinou o písemný zápis, který obsahuje údaje o dobrovolné činnosti. Zejména kdo ji vykonával, kdy (datum i časové vymezení), a také u koho působil jako dobrovolník a jaká byla náplň jeho činnosti (zda se jednalo o rozhovor, zpěv, procházku apod.). Kaţdý dobrovolník by měl takový záznam pořizovat po kaţdé dobrovolné činnosti a měl by ho pravidelně (např. 1x za měsíc) odevzdávat 5 6
Vzor dotazníku pro dobrovolníka je uveden v příloze č. 8. Vzor dohody o dobrovolné činnosti je uveden v příloze č. 9.
- 19 -
svému koordinátorovi. Dobrovolnická organizace tak získá přehled o tom, v jakém rozsahu byla činnost vykonávána. Takový záznam je uţitečné ponechávat i v daném zařízení. Pracovníci tak získají informace o tom, s kým dobrovolník během svého působení pracoval a jaké činnosti s ním vykonával apod. Pojištění dobrovolníka Hašplová (2010, str. 23) uvádí moţné varianty pojištění, které se vztahují zejména k akreditaci dobrovolnického programu: „Dále je dobrovolník pojištěn. Pokud bude pracovat v dobrovolnickém programu, který není akreditová7 Ministerstvem vnitra České republiky, bude pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením nebo pohřešováním (ztrátou) věci. Pokud bude dobrovolník pracovat v programu, který je Ministerstvem vnitra České republiky akreditován, pojištění se rozšiřuje ještě o případ úrazu, kdy je pojištěn život nebo zdraví dobrovolníka na riziko smrti úrazem a trvalých následků vzniklých při výkonu dobrovolnické činnosti. Pojištění většině organizací zprostředkovává Hestia, o. s. – Národní dobrovolnické centrum, a to na základě písemné Dohody o spolupráci na programu rozvoje dobrovolnictví. Hestia má pojistnou smlouvu s Hasičskou vzájemnou pojišťovnou.“
1.8 Postoj veřejnosti k dobrovolnictví Postoj veřejnosti k dobrovolnictví je ovlivněn řadou faktorů. Například tím, jaké mají lidé k dispozici informace o dobrovolnictví, zda nějaká jim osoba blízká působí jako dobrovolník. Jestli jsou to lidé zaměření především na ekonomickou stránku kaţdé činnosti, či lidé preferující nezištnou pomoc. Z uvedených faktorů nám vyplývá poznání, ţe reakce na to, ţe člověk jako dobrovolník působí, jsou opravdu různorodé. Setkáme se především s nepochopením, proč by člověk měl „obětovat“ volný čas pro někoho cizího? Proč by měl dělat činnost zdarma? Na druhé straně se dobrovolníci
mohou
setkat
i s obdivem,
pochvalou
a
kladným
postojem
k jejich dobrovolné činnosti.
7
Akreditaci definuje Matoušek (2003, str. 24) takto: „Akreditace je uznání způsobilosti k vykonávání určité činnosti, např. k poskytování sociálních služeb. Opírá se o soubor kritérií, které musí každý uchazeč o provozování služby splnit, aby mohl činnost zahájit, respektive v ní pokračovat. Způsobilost žadatele je prověřována v rámci akreditačního řízení, jehož výsledkem je vyjádření oprávněného subjektu – orgánu státní správy nebo pověřené instituce – ke kvalitě služby.“
- 20 -
Možné předsudky o dobrovolnictví Lidé často ani samotnému významu slova nerozumí, z tohoto důvodu někteří z nich dobrovolnictví odsoudí. Mnozí lidé mívají často zkreslené představy o tom, jak samotné dobrovolnictví probíhá – obávají se moţnosti, ţe by museli vykonávat nějakou
jim
přidělenou
činnost.
Existuje
i
názor,
ţe
je
to
zbytečné,
neboť dobrovolnickou činnost stejně nikdo neocení. Další postoj k dobrovolnictví je takový, ţe je to něco nenormálního – dělat určitou činnost zdarma, ve svém volném čase, který lze samozřejmě, dle některých názorů, vyuţít mnohem lépe. Informování veřejnosti o možnosti dobrovolnictví Dobrovolnické organizace by měly prostřednictvím
svých pracovníků
informovat veřejnost o činnosti dobrovolníků, o tom, ţe člověk můţe jako dobrovolník působit. Pracovníci mohou vyuţívat moţnosti inzerce na internetu; nejenom na internetových stránkách svých, ale i na internetových stránkách zařízení, se kterými spolupracují, a ve kterých dobrovolníci působí. Dále mohou vyuţívat rozhlas, tisk (pravidelná periodika i letáky) a televizi. Dále samozřejmě informace o dobrovolnictví sdělované mezi přáteli apod.
2 Supervize v oblasti dobrovolnictví V následujících
podkapitolách
je
vysvětlen
termín
supervize
v oblasti
dobrovolnictví, lze nalézt informace týkající se definice, cílů, funkce či dělení supervize. Nechybí ani sdělení o supervizorovi a o průběhu supervizního procesu. V příloze č. 5 je moţné si přečíst rady supervidovaným.
2.1 Definice supervize Linhart a kol. (2005, str. 356, 404) uvádí vysvětlení významu tohoto sloţeného slova: „Super-, první část složených slov mají význam nadřazený, nejlepší, nejvyšší Vize; lat. vidina, zjevení, představa, vidění do budoucnosti.“ Knezovič a kol. (1996, str. 172) podává také objasnění tohoto termínu. „Supervise znamená dozírat, dohlížet. Slovo „-supervision je dohled, dozor, kontrola či inspekce.“ A konečně „-supervizor je dozorce, kontrolor.“
- 21 -
Autoři Trapková a Chvála (1995, str. 62) vysvětlují supervizi jako: „Vliv neformální autority na člověka, záměrný i bezděčný, který přispívá ke zkvalitňování práce člověka a k růstu jeho osobnosti.“ Autorka Michková (2008, str. 9) definuje supervizi, blíţe specifikuje i supervizi v sociální oblasti: „Supervize je metoda práce cíleně zaměřená na podporu a rozvoj kvality práce a profesionality – pracovníka, týmu či celé organizace.“ V sociální oblasti se jedná o: „Metodu, pomocí které ověřujeme, zda zásahy, které jsme použili, odpovídají možnostem a potřebám klienta, jeho zakázce, našemu společnému cíli a možnostem instituce.“ Jejím cílem je: „Verifikovat správnost postupů při práci s klientem, korigovat neefektivní postupy, působit preventivně proti poškozování klientů pracovníkem organizace a předcházet u pracovníků syndromu vyhoření.“ Trapková a Chvála (1995, str. 63) uvádějí v definici podmínky rozvoje supervize: „Supervizi vnímáme jako proces vytváření vhodného prostředí, kontextu, ve kterém se formální autorita supervizora může, ale nemusí stát neformální autoritou. Pokud se nepodaří dosáhnout téhle proměny, neumíme si představit, že by supervize vedla k rozvoji. Z tohoto hlediska viděno je supervize výsledkem interakce obou. Supervidovaný si supervizora vybírá a supervizor mu to umožňuje, až dojde k tomu, co oba znají ze své práce s pacienty: ke vzájemnému nastavení.“ Také Matoušek (2003, str. 349) supervizi definuje zejména z pohledu supervidovaného, tedy ze strany jednoho účastníka: „Supervize je celoživotní forma učení, zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí supervidovaných, při níž je kladen důraz na aktivaci jejich vlastního potenciálu v bezpečném a tvořivém prostředí.“ Obecně lze říci, ţe supervize podporuje supervidovaného v jeho činnosti, snaţí se mu poskytnout náhled nad některými situacemi. Jejím úkolem je podporovat pracovníkovu vlastní aktivitu, rozvíjet jeho porozumění práci, aby byl schopný pracovat v kolektivu a i v něm uměl řešit problémy. Na druhé straně ho ochránit před moţným vyhořením – ukázat mu, ţe je nutné také občas myslet na své potřeby a umět i relaxovat a zbytečně se nepřetěţovat.
- 22 -
Funkce supervize Howkinsk a Shoet (2004, str. 60) uvádějí, jaké jsou základní funkce supervize. Jsou tři: vzdělávací, podpůrná a řídící. I.
„Vzdělávací (někteří autoři pouţívají také termín formativní) funkce spočívá v rozvoji dovedností, porozumění a schopností supervidovaných. Supervizor může v rámci této funkce pomáhat tím, že bude klientovi lépe rozumět. Dále, že mu umožní více si uvědomovat své reakce a odezvy na klienta.
II.
V rámci funkce podpůrné (neboli restorativní) se supervizor snaží, aby nebyl supervidovaný přeplněn emocemi. Je nutné těmto emocím věnovat pozornost a zabránit i možnému vyhoření pracovníka.
III.
Řídící neboli normativní funkce plní při práci s lidmi funkci kontroly kvality. I supervizoři nesou část zodpovědnosti za práci supervidovaných.“ Všechny tři funkce se mohou v rámci probíhající supervize vzájemně překrývat
či v určitých momentech můţe převaţovat pouze jedna z nich. Cíle supervize Cíle supervize je moţné dělit dle Koláčkové (2008, str. 353) z hlediska doby trvání supervize, na: „Krátkodobé – tj. např. získání elementárních profesionálních dovedností a dlouhodobé – tj. např. harmonizování fungování celé organizace či formulace a monitoring plánů osobního rozvoje pracovníků.“
2.2 Dělení supervize Koláčková
(2008,
str.
357)
dělí
supervizi
podle
toho,
jak
často
a kdy se uskutečňují supervizní setkání: „Pravidelná, příležitostná a krizová.“ Supervizi třídí
Michková
(2008, str. 21): „Podle míry zprostředkovanosti
informací, které supervizor v rámci supervize získává. Jedná se o supervizi přímou – kdy je supervizor přítomen přímo při práci pracovníka (týmu). Zatímco supervize nepřímá (neboli zprostředkovaná) probíhá pouze prostřednictvím rozhovoru, příp. s využitím audio či videozáznamu.“ Dále můţeme supervizi rozlišit opět dle Michkové (2008, str. 22): „S ohledem na počet, vzájemný vztah a role účastníků supervize.“ Myslíme tak supervizi - 23 -
individuální, která spočívá v: „Individuálním kontaktu supervizora s jedním pracovníkem, to znamená, že supervizor veškerou svou pozornost a čas stanovený pro supervizní setkání věnuje pouze tomuto pracovníkovi, nikdo další není při supervizi přítomen.“ Skupinovou supervizi definuje Matoušek (2003, str. 354-355): „Je setkání několika pracovníků (obvykle 3 – 7) se supervizorem, které dává zúčastněným možnost diskutovat ve skupině o své práci, o svých aktuálních pocitech a vztazích, které při práci prožívají.“ Další dělení je moţné z hlediska vzájemné pozice pracovníka a supervizora. Toto dělení upřesňuje Michková (2008, str. 25-27): V případě supervize interní je „Supervizor
interním
zaměstnancem
organizace,
v níž
supervizi
provádí.
Může ji provádět buď přímý nadřízený, nebo k tomu určený pracovník s jinak vymezenou rolí. Jedná se o levnější a dostupnější variantu, na druhé straně je patrná určitá zainteresovanost a možný střet zájmů.“ Pokud vyuţíváme supervizi externí: „Není
supervizor
zaměstnancem
organizace,
v níž
supervize
probíhá,
se supervidovanými se setkává pouze při supervizích setkání.“ Autoři Hawkins a Shohet (2004, str. 62) dělí supervizi do následujících kategorií,
přičemţ
je
dělení
zaloţeno
na
vztahu
účastníků
supervize,
kterými jsou supervidovaný a supervizor. Výuková supervize – supervizor zde zaujímá spíše roli učitele, naplňuje zejména vzdělávací funkci supervize Výcviková supervize – zde jsou supervidovaní ve výcvikové či učňovské roli, supervizor přejímá i jistou dávku odpovědnosti za práci s klienty Řídící (manažerská supervize) – jedná se o situaci, kdy je supervizor také nadřízeným supervidovaných Poradenská supervize – supervizor není ani instruktor, ani vedoucí, supervidovaní s ním konzultují otázky, které si přejí rozebrat Další způsoby dělení supervize Další způsoby dělení supervize rovněţ definuje Michková (2008, str. 26-28), jedná se o specifické druhy supervizí:
- 24 -
„Supervize manažerská, kterou provádí nadřízený pracovník, supervize je tak jedním z nástrojů využívaných při řízení organizace, resp. vedení podřízených pracovníků. Peer-supervize (intervize) označuje vzájemné poskytování supervize mezi dvěma či více kolegy na pracovišti, případně mezi pracovníky téže profese. Jde o užitečnou doplňkovou formu. Supervize případová je zaměřena na konkrétní problém, tzn. na práci a vztah supervidovaného s jedním konkrétním klientem, příp. skupinou klientů, rodinou. Cílem je mimo jiné i poskytnutí kvalitní služby. Rozvojová supervize je zaměřená na podporu profesionálního růstu supervidovaného; je to úmyslně vytvořený prostor, organizovaná příležitost k reflexi možností vlastního rozvoje. Cílem je zvyšování profesionálních kompetencí supervidovaného.“ Dalším
důleţitým
pojmem
je
tzv.
autosupervize,
kterou
vymezuje
Michková (2008, str. 30) jako: „Uvažování nad vlastní profesní činností bez přítomnosti supervizora. V rámci autosupervize se zpětně vracíme v myšlenkách k určitým činnostem či problémovým situacím, zpětně hodnotíme naše chování při či v nich.“
2.3 Supervizor Výběr opravdu kvalitního supervizora není jednoduchý, navíc se mnohé o daném člověku dozvíme aţ po několikátém supervizním setkání. Co by tato osoba měla obecně umět, vymezuje blíţe Michková (2008, str. 45): „Umět srozumitelně vysvětlit, co je supervize, jak pracuje a co může nabídnout, znát profesi, kterou má supervidovat, podnikat potřebné kroky pro to, aby poznal pracoviště, které má supervidovat, dále by měl mít dobré reference, sám pod supervizí pracovat.“ Samozřejmostí je doloţení získaného vzdělání. Trapková a Chvála (1995, str. 63) se také ve své publikaci zabývají osobou supervizora, zejména jeho přínosem do supervize: „Supervizor může obohatit systém novým pohledem, otevřením nových možností jen tehdy, pokud respektuje to, co je již v systému obsaženo, a je-li dost pružný, aby se během procesu supervize sám ve prospěch supervidovaného také proměnil.“
- 25 -
Trapková a Chvála (1995, 64) dále popisují i úkol supervizora: „Úkolem supervizora je tedy držet rámec, vymezovat prostor, starat se o jeho kvalitu a atmosféru bezpečí, ale supervidovaný je ten, kdo práci vede.“
2.4 Supervizní smlouva a počátek supervize I v rámci supervize je nutné vytvořit smlouvu, na které se podílejí obě strany supervizního procesu. Obsah smlouvy vymezuje Hawkins a Shohet (2004, str. 63): „Smlouva by měla obsahovat základní pravidla, hranice, zodpovědnost, očekávání, vztah.“ Je nutné brát ohled na potřeby i přání obou stran a vzájemně je sladit. Mimo jiné je potřeba se společně domluvit: na organizačním zajištění supervize (kdy, v kolik hodin, jak dlouho, jak často, kde, jakou formou), dále jaké budou náklady, co je třeba udělat v případě, ţe se jedna ze stran nemůţe sezení zúčastnit apod. Počáteční fází kaţdé supervize je dojednávání, které blíţe specifikuje Michková (2008, str. 40): „Supervidovaný pracovník seznamuje supervizora s tématem, se kterým přichází, a následně spolu formulují dílčí cíl dané supervize a zakázku supervizora. Téma je to, o čem chci dnes mluvit, čím se má supervize zabývat. Cíl popisuje, k čemu má supervize směřovat, co si chci/potřebuji ze supervize odnést. Zakázka pak stanoví, jakým způsobem se budeme snažit cíle dosáhnout a co má pro dosažení cíle dělat supervizor.“ Autorka Michková (2008, str. 41) ve své publikaci uvádí pro názornost i moţný příklad supervize (jedná se o vymezení základního tématu, stanovení cíle a určení zakázky), ovšem se zaměřením na pracovní prostředí: „Příklad – Ze supervize pracovníků Téma: Pocit nadbytečnosti na pracovišti Cíl: Získat podporu, nalézt možnosti, jak situaci změnit Zakázka: Vyslechni mě, pomoz mi hledat možná řešení, poraď mi s jejich uskutečněním.“
- 26 -
3 Speciálněpedagogická praxe Speciální pedagogika je společenskovědní disciplína. Základní definice byla jiţ vymezena v úvodu teoretické části. Níţe jsou vypsány nejenom další moţná vymezení tohoto pojmu, ale také dělení a cíle této disciplíny. Dále je v podkapitolách uvedena definice speciálněpedagogické praxe. V závěru jsou charakterizovány obory speciálněpedagogické praxe.
3.1 Definice speciální pedagogiky a speciálněpedagogické praxe Úvodní definice speciální pedagogiky byla uvedena na počátku teoretické části bakalářské práce. Slowík (2007, str. 15), rovněţ definuje speciální pedagogiku, do které zahrnuje i cíl vědní disciplíny: Speciální pedagogika je disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláním a celkovým osobnostním rozvojem člověka se znevýhodněním, „s cílem dosáhnout co možná nejvyšší míry jeho sociální integrace, a to včetně pracovních a společenských možností a uplatnění.“ Další definici uvádí i Kocurová (2002, str. 8), která blíţe specifikuje okruh cílové skupiny této disciplíny: „Speciální pedagogika je disciplína, která se věnuje výchově
a
vzdělávání
jedinců
s tělesným,
smyslovým,
řečovým,
psychickým
nebo sociálním postižením.“ Z uvedených definic vyplývá, ţe ve středu zájmu speciální pedagogiky není vada, deficit nebo podobný termín, ale je to naopak především osoba s daným postiţením. Mimo jiné i proto se v současné době v odborné terminologii upřesňuje termín osoba s postiţením8. Je kladen důraz na to, ţe se v první řadě jedná o člověka, teprve poté je stanoven druh postiţení. Mezioborová spolupráce speciální pedagogiky Speciální pedagogika je proto vědou o člověku. To znamená, ţe lze speciální pedagogiku zařadit mezi humanitní obory. Spolupracuje tak mimo jiné i s obory patřící také mezi humanitní, například jsou čerpány poznatky z psychologie, sociologie, pedagogiky, filozofie. Dále jak vymezuje Slowík (2008, str. 19): „Musíme se opírat 8
Např. označení tělesně postiţený zaměníme za termín osoba s tělesným postiţením.
- 27 -
o poznatky z biologie člověka, medicíny.“ Nesmíme ovšem vynechat ekonomii, právo, technické disciplíny, protetiku či kybernetiku a informatiku. Cíl speciální pedagogiky Cílem speciální pedagogiky je maximální rozvoj osobnosti člověka s postiţením a dosaţení maximální úrovně jeho socializace. Cíl speciální pedagogiky vymezuje také Ludíková (2002, str. 5-6), která navíc kromě cíle uvádí i nutné podmínky, které je třeba při dosahování cíle dodrţovat, a tím: „Je maximální možné začlenění jedince se speciálními potřebami do společnosti, přičemž je nutné vždy akceptovat možnosti a schopnosti každého jedince a tudíž vycházet z individuálního přístupu.“ Pojem speciální pedagogika Speciální pedagogika je vědou poměrně mladou. Hlavní východiska oboru pocházejí uţ z přelomu 19. a 20. století a vymezuje je Slowík (2007, str. 17): Tato východiska jsou spojená s vznikem nové vědní disciplíny – pedologie, která se zaměřovala na dítě a na jeho osobnost. Na děti, které se vymykaly běţným normám, se poté soustředila další disciplína – pedopatologie. Disciplína, která se snaţila léčit a napravovat nedostatky u znevýhodněných jedinců získala název nápravná (léčebná) pedagogika. Pojem speciální pedagogika se pouţívá od roku 1957 a jeho autorem je Bohumír Popelář. V zahraničí
lze nalézt
označení
léčebná
pedagogika,
pedagogika
handicapovaných dětí či speciální výchova a vzdělání. Speciálněpedagogická praxe Oblast
speciálněpedagogické
praxe
bude
v následujících
podkapitolách
vymezena dle jednotlivých oblastí speciální pedagogiky, a to podle tzv. pedií. V rámci speciálněpedagogické praxe se zaměříme na jednotlivé skupiny osob s postiţením, se kterými se mohou dobrovolníci díky své činnosti seznámit a dále s nimi pracovat. Před stručnou charakteristikou jednotlivých skupin je důleţité uvézt obecné postoje nepostiţené společnosti k lidem s postiţením a také je nutné zařadit kapitolu, která se zabývá dělením speciální pedagogiky. Jelikoţ právě druhé moţné dělení speciální pedagogiky bylo výchozí pro stanovení speciálněpedagogické praxe. - 28 -
U postojů lidí pocházejících z většinové (neboli nepostiţené) populace k lidem s postiţením je patrný určitý historický vývoj. Lze tedy vysledovat naprosté odmítání, dále postoj s charitativním podtextem, snaha o zajištění základních ţivotních podmínek, Dále snahu o rovnoprávné začlenění osob s postiţením do společnosti. V současné době je názor mnoha lidí ovlivněn především předsudky o lidech s postiţením. Představa o nich je často taková, ţe tito lidé ţijí ve vlastním světě a je nutné jim hlavně zajistit základní ţivotní podmínky, coţ postačí. Je nutné zajistit nejenom základní potřeby osob s postiţením, ale zaměřit se i na druhotné potřeby. Mnozí lidé mají také z osob s postiţením strach či k nim pociťují odpor. Jiní lidé mohou cítit v blízkosti osob s postiţením zvláštní nejistotu a nevědí, jak se vlastně chovat. Je pravda, ţe osoby se zdravotním postiţením mají svá určitá specifika, vyplývající ale mimo jiné i z jejich vlastní osobnosti. Časté je také odmítání zapojit osoby s postiţením do běţných aktivit či umoţnění svobodného rozhodnutí. Dále je moţné vysledovat, ţe lidé je povaţují za ty, kteří „jenom pobírají sociální dávky“ a nejsou schopni ţádné činnosti, natoţ práce. Výše byly popsány moţné postoje, u kterých převaţuje celkové negativní hodnocení. Nelze automaticky napsat, ţe většinová společnost osoby s postiţením naprosto odmítá a existují pouze negativní postoje. Často se můţeme setkat s velice tolerantním
postojem,
který
tyto
osoby
nevyděluje
z většinové
společnosti,
ale snaţí se je do ní zapojit. Tato skupina osob povaţuje osoby se zdravotním postiţením za rovnocenné partnery v jakémkoli směru, kteří mají právo na svůj názor, na uspokojení svých potřeb. To je postoj, který by měla přijmout i většinová společnost. Je nutné zejména informovat společnost o moţnostech, schopnostech a dovednostech těchto lidí, snaţit se vyuţít jejich potenciál.
3.2 Dělení speciální pedagogiky Speciální pedagogiku je moţné třídit do několika skupin podle různých kritérií. Jak uvádí Slowík (2007, str. 18), je moţné dělit speciální pedagogiku z hlediska: 1. věkových kategorií osob Speciální pedagogika předškolního věku Speciální pedagogika školního věku Speciální pedagogika dospělých (= speciální andragogika) - 29 -
Speciální pedagogika seniorů (= speciální gerontatogika) 2. dle jednotlivých oblastí (tzv. pedie), které se věnují osobám s různým druhem postiţení (autorem této koncepce rozdělení speciální pedagogiky je M. Sovák) Etopedie – osoby s poruchami chování Logopedie – osoby s narušenou komunikační schopností Psychopedie – osoby s mentálním postiţením Somatopedie – osoby s tělesným postiţením Speciální
pedagogika
osob
s dílčími
nedostatky
–
osoby
se specifickými poruchami učení apod. Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením Surdopedie – osoby se sluchovým postiţením Tyflopedie – osoby se zrakovým postiţením V této podkapitole jsou popsány dva základní způsoby dělení speciální pedagogiky, se kterými se lze nejčastěji setkat v odborných publikacích. Druhé uvedené dělení je výchozí při vymezení pojmu speciálněpedagogická praxe, následující podkapitoly uvádějí konkrétní příklady speciálněpedagogické praxe. Navíc je zařazena i charakteristika seniorů, jelikoţ praktická část bakalářské práce se zaměřila na dobrovolníky, kteří pracují s touto cílovou skupinou.
3.2.1 Somatopedická praxe Osoby s tělesným postiţením jsou cílovou skupinou oboru somatopedie ve speciální pedagogice. Aby byla skupina popsána, je nutné doplnit, ţe daný obor se zabývá i osobami nemocnými či zdravotně oslabenými. Tři výše zmíněné cílové skupiny mají jeden hlavní společný znak, který spočívá v omezené mobilitě v různé formě. Charakteristika jednotlivých skupin je také závislá na tom, kdy k postiţení došlo, jaký je stupeň omezené mobility a jak výrazně je zasaţen zevnějšek klienta. Záleţí samozřejmě i na věku klienta, na jeho rozvinutých moţnostech či schopnostech, také na jeho okolí a moţnostech dané rodiny. Dále je také důleţité, zda se k tělesnému postiţení pojí i další. Například, pokud by se jednalo o přidruţenou mentální retardaci, je zřejmé, ţe komunikace s tímto člověkem bude jiná neţ v případě, ţe se jedná o člověka se získaným postiţením, u kterého není nutné brát ohled na jeho mentální kapacitu. To se však v praxi nestává, neboť jsou lidé s tělesným postiţením - 30 -
často předem odsouzeni a okolí se k nim můţe chovat jako k méněcenným či jako k dětem, přestoţe se jiţ jedná o dospělé uţivatele. Navíc je u lidí s tělesným postiţením patrné omezení zkušeností vlivem postiţení mobility. Ať uţ se jedná o zkušenosti se samostatným pohybem, zkušenosti s cestováním či navazováním nových sociálních vztahů, to vše můţe mít za následek i sníţené rozumové schopnosti. Vágnerová (2000, str. 131) uvádí významný faktor, který kvalitu ţivota ovlivňuje, a tím: „Je závažnost pohybového omezení. Rozhodující je úroveň soběstačnosti, která je dána schopností jakékoli samostatné lokomoce a schopností jakékoli samostatné sebeobsluhy.“ U člověka se získaným postiţením v pozdějším věku je samozřejmě patrná změna, zaleţí na osobnosti člověka, zda se s takovou změnou dokáţe vyrovnat. Navíc v případě získaného postiţení je důleţitá i deformace samotného vzhledu. Slowík (2007, str. 104) uvádí u osobnostní charakteristiky fakt, ţe: „Se můžeme někdy setkat sklonem k přecitlivělosti (i vůči nezáměrným narážkám na jejich postižení apod.), tendencemi k egoistickému jednání, příp. až zneužívání okolí ve svůj prospěch; naopak nezřídka se setkáváme u těchto lidí také s neobvyklou vitalitou a odhodláním zvládat samostatně více, než kolik by od nich v této situaci očekávalo okolí.“ Při jednání s osobou s tělesným postiţením je nutné brát dle Bendové (2007, str. 5): „v potaz nejen somatickou dimenzi tělesného postižení, nemoci a zdravotního oslabení, ale i psychologický, sociální a etický rozměr poruchy hybnosti.“ Osoby se somatickým postiţením mohou v dospělém věku v rámci sociálních sluţeb vyuţívat osobní asistence či pečovatelské sluţby. Osoby pobývají v denním či týdenním stacionáři, v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Část dne mohou také pobývat v centru denních sluţeb. Dále mohou být osobám se somatickým postiţením zajištěny sociální sluţby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Samozřejmé je vyuţívání sluţeb neziskových organizací (např. Spolek TREND VOZÍČKÁŘŮ, Centrum Paraple, Liga za práva vozíčkářů, Unie Roska, Svaz pacientů České republiky apod.) či nadací (Nadace Olgy Havlové apod.)
3.2.2 Psychopedická praxe Do psychopedické praxe jsou zařazeny osoby s mentálním postiţením, u kterých se jedná o sníţení rozumových funkcí v různé míře. Uvedené sníţení je vymezené pomocí hodnoty IQ, přičemţ se tak osoba s mentálním postiţením můţe zařadit
- 31 -
do skupiny lehké, středně těţké, těţké či hluboké mentální retardace. Je tedy velice rozdílná práce s uvedenými skupinami. Určitá společná specifika osob s mentálním postiţením jsou. Například je u nich patrná zvýšená citová vazba na své nejbliţší okolí, tito lidé často neodhadnou vývoj situace, jsou zvýšeně labilní. Důleţitá je pro ně pravidelnost a periodicita. Patrná je infantilnost osobnosti, porucha celkové pohybové koordinace. Sníţená je mechanická a logická paměť, zřejmá je i impulsivnost. Také je nutné při práci s nimi počítat s těkavou pozorností, malou přizpůsobivostí k sociálním a školním poţadavkům, ulpíváním na detailech, zpomalenou chápavostí, hyperaktivitou9 či hypoaktivitou10. Je třeba dbát i jejich zvýšené potřeby uspokojení a bezpečí. V rámci myšlení lze rozpoznat přílišnou konkrétnost, neschopnost vyšší abstrakce, nekritičnost, nepřesné úsudky. Převaţuje mechanické zapamatování, které vyţaduje velmi časté opakování. Lidé s mentálním postiţením mají také sníţenou schopnost rozdělit svoji pozornost na více činností, navíc udrţí pozornost kratší dobu. Co se týče stránky emoční – menší schopnost
se
ovládat,
automaticky
přenášejí
kladné
emoce
na
situace,
které umí zvládnout. Zmínili jsme základní charakteristiky, které se u lidí s mentálním postiţením mohou vyskytnout. Slovo mohou je velmi důleţité, rozhodně totiţ neznamená, ţe uvedená specifika jsou shodná pro celou skupinu. Vţdy je při práci s těmito lidmi nutné hlavně pamatovat na jejich jedinečnost a samotnou osobnost, s moţností výše uvedených
specifik.
Navíc
Matoušek
a
Landischová
(2005,
str.
113)
zaznamenávají současný systém podpory lidí s mentálním postiţením: „Současným ideálem je směřování k tomu, aby lidé s mentálním postižením mohli využívat běžné zdroje, tedy instituce, jež poskytují služby veřejnosti.“ Dále Matoušek a Landischová (2005, str. 115) poukazují i na zásadu, kterou je při jednání s osobami s mentálním postiţením nutné dodrţovat: „Pracovníci by s nimi měli jednat jako s dospělými lidmi a měli by jim podávat informace pro ně srozumitelnou formou.“ Za velice důleţité povaţujeme sdělení Matouška a Landischové (2005, str. 114): „Otázkou není, kdo se může vzdělávat, ale jakým způsobem je to možné.“ Sociálních sluţeb, které mohou osoby s mentálním postiţením vyuţít, je celá řada. V rámci pobytových zařízení je to především domov pro osoby se zdravotním postiţením, dále chráněné bydlení, týdenní stacionář či mohou být tito lidé podporování 9
Hyperaktivita = nadměrná aktivita. Hypoaktivita = nedostatečná aktivita.
10
- 32 -
ve vlastním domě, popř. bytě. Část dne mohou trávit v centru denních sluţeb nebo v denním stacionáři. Nestátní a neziskové organizace, které se zabývají problematikou osob s mentálním postiţením, jsou např. Občanské sdruţení SPOLU Olomouc, Společnost pro podporu lidí s mentálním postiţením České republiky, Občanské sdruţení Kolumbus apod.
3.2.3 Surdopedická praxe Opět i u osob se sluchovým postiţením platí, ţe záleţí na stupni sluchového postiţení. V tomto případě se však téměř u všech lidí s těţším sluchovým postiţením objevují problémy s řečí – od odchylek v artikulaci, hlasitosti, moţné je i neuţívání orální řeči. Některé osoby volí jiný způsob komunikace neţ prostřednictvím verbální komunikace. Také záleţí na tom, kdy k sluchovému postiţení došlo, zda před fixací či po fixaci řeči, a jaká je výsledná sluchová ztráta. Jestli je či není moţné kompenzovat ji dostupnými pomůckami. Slowík (2007, str. 80) uvádí moţná úskalí vznikající při komunikaci s osobami se sluchovým postiţením: na první pohled těţko rozpoznáme, zda daná osoba má či nemá sluchové postiţení. Často je identifikovatelné aţ díky překáţkám v běţné komunikaci. Obecně platí několik zásad, které je vhodné při komunikaci s osobami se sluchovým postiţením dodrţovat: důleţitá je naše poloha v prostoru při komunikaci – neobracíme se zády, příliš se také nevzdalujeme. Dbáme na to, aby naše artikulace byla zřetelná, zbytečně nekřičíme a nehláskujeme – to totiţ porozumění ztěţuje. Nesmíme zapomínat udrţovat oční kontakt. Ve většinové populaci se často setkáme s názorem, ţe lidé se sluchovým postiţením mohou při komunikaci vyuţívat odezírání, které je snadné. Skutečnost je jiná, odezírání je velice náročná činnost, která vyţaduje značné úsilí. Ne kaţdá osoba se sluchovým postiţením se můţe naučit dobře odezírat, a pokud tuto činnost ovládá, je moţné ji vyuţívat kratší časový úsek, je totiţ velice náročná na energii. I pro odezírání tak platí určitá pravidla, zejména se týkají správného osvětlení, artikulace apod. Při komunikaci je také důleţitá volba slov, jelikoţ osoba se sluchovým postiţením můţe disponovat omezenou slovní zásobou. Snaţíme se vyvarovat cizím slovům, ironii či metaforám. Pokud osoba se sluchovým postiţením jedná v některých případech s pomocí tlumočníka, vţdy se snaţíme stále komunikovat s osobou a ne s tlumočníkem.
- 33 -
V rámci sociálních sluţeb jsou pro dospělé osoby se sluchovým postiţením určené průvodcovské a předčitatelské sluţby či tlumočnické sluţby. Dále mohou vyuţívat sluţeb osobní asistence, pečovatelské sluţby. Osoby mohou pobývat v domově pro osoby se zdravotním postiţením, v týdenním stacionáři. Svůj čas mohou trávit v centru denních sluţeb či v denním stacionáři. Osoby se sluchovým postiţením mohou spolupracovat s nestátními organizacemi a institucemi, např. se jedná o Centrum pro tlumočníky znakového jazyka, Federace přátel a rodičů sluchově postiţných, Svaz neslyšících a nedoslýchavých, Česká unie neslyšících apod.
3.2.4 Tyflopedická praxe Do tyflopedické praxe patří osoby se zrakovým postiţením, které Slowík (2007, str. 59) blíţe vymezuje, zejména z pohledu tyflopedie11: „Za osobu se zrakovým postižením (z pohledu tyflopedie) považujeme toho jedince, který i po optimální korekci (medikamentózní, chirurgické, brýlové apod.) má v běžném životě problémy se získáváním a zpracováním informací zrakovou cestou.“ I o osobách se zrakovým postiţením existuje ve společnosti řada mýtů a předsudků. Rozhodně není pravda, ţe kaţdé osobě se zrakovým postiţením je lhostejný její zevnějšek, protoţe „ona ho stejně nevidí“ – i tyto osoby chtějí dobře vypadat. Není také pravidlem, ţe pokud je nějakým způsobem sníţena moţnost vnímat zrakem, ihned dochází ke zlepšení vnímavosti ostatních smyslů. Jde totiţ o to, ţe daná osoba se zkrátka musí naučit pouţívat ostatní smysly. Jejich neustálým cvičením a pouţíváním dochází k jejich zlepšování. I člověk se zrakovým postiţením můţe ţít samostatným a plnohodnotným ţivotem – i kdyţ nemůţe při některých činnostech zrak vyuţívat, existují různé pomůcky, např. zvukový indikátor hladiny. Tato pomůcka můţe být zavěšena na hrnku či sklenici a oznámí zvukovým signálem, ţe je nádoba plná. Ovšem nelze jednoduše poznamenat, ţe tito lidé nepotřebují občas pomoc a podporu svého okolí. Pokud bychom chtěli s osobou se zrakovým postiţením navázat kontakt, je opět nutné dodrţování základních zásad – například je nutné se ho především zeptat, zda naši pomoc potřebuje. Ve většině případů je u osob se zrakovým postiţením zachován intelekt, samozřejmě s výjimkou osob s kombinovaným postiţením. Osoba se zrakovým postiţením se tak sama, svobodně můţe rozhodnout, zda pomoc potřebuje. 11
Tyflopedie = speciálně pedagogická disciplína, jejíţ cílovou skupinu tvoří právě osoby se zrakovým postiţením.
- 34 -
Sociální sluţby, které osoby se zrakovým postiţením mohou mimo jiné vyuţívat, jsou především průvodcovské a předčitatelské sluţby nebo se jedná o sluţby osobní asistence, či pečovatelské sluţby. Mohou pobývat v domově pro osoby se zdravotním postiţením, v denním či týdenním stacionáři, v centru denních sluţeb apod. Dále většinou navštěvují tyflocentra a tyfloservisy. V těchto zařízeních je zejména vyučována prostorová orientace, klienti tyflocentra či tyfloservisu se mohou účastnit kurzů a seminářů – nácvik čtení a psaní Braillova písma, nácvik vlastního podpisu apod.
3.2.5 Etopedická praxe Na osoby s poruchami chování a na osoby psychosociálně ohroţené se blíţe zaměřuje disciplína speciální pedagogiky – etopedie. Ludíková (2002, str. 19) definuje předmět etopedie: „Soustředí se na jejich etiologii, projevy a prevenci. Dále se zabývá výchovou, převýchovou, vzděláním a pracovní přípravou morálně narušených jedinců.“ Poruchy chování jsou: „Od nápadností a odchylek v chování, jež jsou typické pro jednotlivá vývojová období, přes výskyt asociálních12 poruch chování, obtížnou vychovatelnost dítěte a mládeže, delikvencemi mládeže až po kriminalitu dospělých. Ke vzniku poruch chování může vést celá řada vlivů, ale klíčové místo zaujímá rodina a její výchovné působení.“ Do oblasti etopedie se také řadí problematika osob s narušenou sociální adaptací a osob se sociálním znevýhodněním. Poslední zmíněna skupina, tedy její problematika, začíná být v současné době zdůrazňována, zejména v souvislosti se zvýšenou migrací. Spojitost sociálního znevýhodnění s bariérami vymezuje Slowík (2007, str. 143), jedná se o bariéru jazykovou, autor zmiňuje i národnostní či rasovou odlišnost, zdravotní handicap nebo nízký sociální a ekonomický status rodiny. Proto je nutné naučit se potřebné toleranci, vnímat potřeby ostatních, přijmout odlišnosti. Pro osoby s poruchami chování je v současné době určena řada sociálních sluţeb. Z pobytových jsou to azylové domy, domy na půli cesty, noclehárny, terapeutické komunity. Dále mohou pobývat v nízkoprahových zařízeních či mohou vyuţívat sluţeb následné péče či navštívit kontaktní centrum. Osoby s poruchami chování mohou rovněţ vyuţít telefonických krizových linek, např. Linka bezpečí, Drop in linka, Dona linka (pomoc obětem domácího násilí apod.) či Linka AIDS.
12
Asociální chování = blíţe definuje Slowík (2007, str. 138): „Osoba porušuje společenské normy, které intenzitou nemusí překračovat právní předpisy.“
- 35 -
3.2.6 Logopedická praxe Logopedická praxe se zabývá problematikou osob s narušenou komunikační schopností. Jak definuje narušenou komunikační schopnost Slowík (2007, str. 85), nejedná se jen o problémy s mluvenou řečí, ale také o problémy s grafickou formou či s mimoverbálními
prostředky.
Avšak
mluvená
řeč
je
nejpouţívanějším
dorozumívacím prostředkem. Potřeba komunikace patří k základním lidským potřebám. Pokud není v dostatečné míře uspokojována, dochází u osob k frustraci, moţnému uzavření se do sebe a neochotě s okolím komunikovat. Nezřídka se setkáváme s negativními reakcemi okolí v případě, ţe člověk narušenou komunikační schopnost má. I z tohoto důvodu se mohou osoby přímé komunikaci s okolím vyhýbat. Často je komunikační schopnost narušena natolik, ţe brání
pochopení
sdělení.
Osoba
s narušenou
komunikační
schopností
i její komunikační partner, tak mohou být zmatení a nešťastní z toho, ţe se nedaří porozumění. Je proto v některých situacích vhodné vyuţít i alternativní formy komunikace – např. vyuţití piktogramů, znakového jazyka či dotykových systémů komunikace apod. Tyto formy jsou jednoduché a slouţí rychlému a snadnému porozumění. Moţností je celá řada, je však důleţité vědět o těchto alternativních moţnostech. Cílové skupině logopedické praxe se věnují pracovníci zejména logopedických ambulancí či logopedických klinik. Tato zařízení ale fungují pod záštitou Ministerstva zdravotnictví České republiky. V rámci sociálních sluţeb vyuţívají osoby s narušenou komunikační schopností klinické logopedy. Dále mohou lidé s narušenou komunikační schopností spolupracovat s neziskovými organizacemi, např. se jedná o Občanské sdruţení Logo či BALBUS, Klub AFAZIE či Soukromá klinika LOGO.
3.2.7 Gerontagogická praxe Dále v textu bude pouţito označení osoby seniorského věku či senioři. Autorka Janečková (2005, str. 163) definuje starého člověka vzhledem k jeho věku: „Starý člověk bývá charakterizován svou příslušností k věkové skupině definované dosažením 60, resp. 65 let.“ Ve společnosti se často setkáváme s názory, ţe staří lidé jsou neschopni jakékoli činnosti, vyţadují stálou péči a celkově jsou pro společnost zátěţí, zejména finanční. Opět autorka Janečková (2005, str. 163) uvádí důleţité poznání: „Věk sám o sobě není důvodem zvýšené potřeby péče. Potřeba - 36 -
sociální práce se starými lidmi se objevuje až v mimořádných situacích způsobených sociálními či zdravotními faktory.“ Samozřejmě, ţe se seniem13 je spojen úbytek kognitivních funkcí, omezení hybnosti a změna smyslového vnímání. Je stále nutné podporovat u osob seniorského věku jejich aktivizaci, snaţit se, aby zůstali co nejdelší časový úsek samostatní. Nesmíme opomínat, ţe se jedná o svobodné bytosti, kterým bychom neměli upírat právo volby a rozhodovat za ně. Nutné je také u seniorů udrţování sociálních kontaktů s rodinou či známými, aby nedošlo k naprosté izolaci, a tím i k ztrátě zájmů o okolí a o činnosti. Při práci se seniory se snaţíme vybudovat kvalitní vztah, který je zaloţen na vzájemné důvěře, respektu. Dbáme na bezpečné a přátelské prostředí. Světová zdravotnická organizace vytvořila klasifikaci seniorů dle funkčnosti (neboli dle míry soběstačnosti): Elitní senioři – ti jsou schopni extrémních výkonů, tvoří minoritní (menšinovou) skupinu Zdatní senioři – tito lidé mají dobrou tělesnou i duševní kondici Nezávislí senioři – tato skupina seniorů je soběstačná, ovšem chybí jí pravidelný pohyb Křehcí senioři – tito senioři vyţadují zvláštní péči od speciálních pedagogů. Nezvládají totiţ aktivity kaţdodenního ţivota Závislí a zcela závislí senioři – poslední skupina seniorů vyţaduje opět zvláštní péči od speciálních pedagogů. Tito lidé jsou většinou v institucionální péči (např. v domovech pro seniory). Částečně či vůbec totiţ nezvládají sebeobsluhu. V rámci oblasti osob seniorského věku je důleţité také zmínit domovy pro seniory, coţ jsou zařízení sociálních sluţeb. Přesněji se jedná o sluţby sociální péče (vymezeno dle zákona č. 108/2006 Sb.), které nabízejí osobám seniorského věku skupinové bydlení. Jedná se o zařízení poskytující sluţby zejména těm seniorům – jejich charakteristiku uvádí zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 49, odst. 1: „Kteří mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. A tato pomoc nemůže být osobě zajištěna v jejím přirozeném sociálním prostředí.“
13
Senium je projevem a důsledkem involučních změn, které znamenají úbytek schopností i funkcí.
- 37 -
Osobám je zde zajištěno ubytování, je poskytnuta strava. Pracovníci zařízení zajistí osobám zde ţijícím pomoc a podporu při základních úkonech péče o vlastní osobu, mezi které patří mimo jiné celková hygiena těla, včetně péče o vlasy, ústa, nehty, holení. Dále sezení či stání, přemisťování předmětů denní potřeby, oblékání či svlékání apod. V domovech je nabízena řada volnočasových aktivit, např. moţnost procházek, poslech rádia či dívání na televizi, četba, výtvarné či rukodělné činnosti apod. Autorka Janečková (2005, str. 181) popisuje důleţité kroky při seznamování seniora s domovem: „Pro seniora je výhodné, když jde o změnu plánovanou, k níž dojde na základně dobrovolného rozhodnutí, když si sám zvolí zařízení, v němž by chtěl žít, když je připraven na tento způsob řešení své životní situace.“
- 38 -
Praktická část V teoretické části bakalářské práce byly vysvětleny základní pojmy, které se dobrovolnictví týkají, např. dobrovolník, dobrovolnické centrum, supervize, speciálněpedagogická praxe apod. Praktická část bakalářské práce se zaměřuje na dobrovolníky, kteří působí v domovech pro seniory v kraji Vysočina. Je rozdělena na tři hlavní kapitoly. První kapitola se týká metodologických východisek – v rámci kapitoly je vysvětlen
cíl
průzkumu,
jsou
objasněny
pouţité
metody
průzkumu
a je charakterizován průzkumný vzorek. Druhá kapitola se nazývá Analýza výsledků průzkumu a je dělena do devíti podkapitol,
ve
kterých
lze
nalézt
vyhodnocení
rozhovorů
s dobrovolníky.
Při vyhodnocení byly vyuţity grafy i tabulky, přičemţ je uvedeno i slovní hodnocení otázky. Uţíval se termín dobrovolník bez ohledu na to, zda se jednalo o dobrovolníka muţe či ţenu. Třetí kapitola shrnuje poznatky získané z průzkumu.
4 Metodologická východiska průzkumu Kapitola pojednává o cílech bakalářské práce, o metodách, které byly v rámci průzkumu (dále v textu pouţíváno rovněţ označení šetření) pouţity. Je také uvedena bliţší charakteristika průzkumného vzorku.
4.1 Cíl průzkumu Cílem teoretické části bakalářské práce bylo shromáţdit a charakterizovat základní termíny, které jsou nezbytně spojené s pojmem dobrovolnictví. V praktické
části
je
hlavním
cílem
přiblíţit
dobrovolnictví
ve speciálněpedagogické praxi. Mezi dílčí cíle patří zjistit jaká/ý je/jsou: motivace člověka k výkonu dobrovolnické činnosti (zaměřili jsme se na osoby, které jiţ jako dobrovolníci působí), spokojenost dobrovolníků s organizačním zajištěním, spokojenost dobrovolníků se supervizemi, vztah dobrovolníků k seniorům, souvislosti dobrovolnictví a studia, popř. zaměstnání dobrovolníka, reakcí okolí na to, ţe daná osoba působí jako dobrovolník. - 39 -
Uvedené dílčí cíle praktické části bakalářské práce jsou na rovnocenné úrovni.
4.2 Použité metody průzkumu Jako metoda průzkumu byl zvolen rozhovor, který lze také nazvat interview. Tuto metodu blíţe definuje Chráska (2007, str. 182): „Interview je metoda shromažďování dat o pedagogické realitě, která spočívá v bezprostřední verbální komunikaci výzkumného pracovníka a respondenta.“ Přesněji byl pouţit částečně standardizovaný rozhovor, který Plevová (2004, str. 24) charakterizuje jako: „Plynulý přechod mezi nestandardizovaným (volně vedený rozhovor, kde se tazatel přizpůsobí dané situaci, otevřené otázky) a standardizovaným rozhovorem (předem připravený, který je striktně veden a zaznamenáván). Jde o rozhovor, kde jsou již některé otázky připravené, dle zaměření problematiky rozhovoru. Dotazující si dělá poznámky, rozhovor je většinou zaměřen na nějaké téma, záměr rozhovoru je pevně stanoven, ale taktika jeho vedení je uvolněná.“ Chráska (2007, str. 183) vymezuje nejdůleţitější pravidla pro jeho realizaci: interview by mělo probíhat vţdy za vhodné situace, nejlépe v přirozeném prostředí, doporučuje se začínat interview nejobecnějšími otázkami. Byly sestaveny základní otázky (jejich plné znění je uvedeno v příloze č. 11), které byly poloţeny celkem 23 dobrovolníkům, kteří vykonávají svoji činnost v domovech pro seniory v kraji Vysočina. Otázek bylo celkem 43, dotazovaní na ně odpovídali v některých případech jednoslovně; jednalo se o otázky uzavřené, které blíţe vymezuje Plevová (2004, str. 25): „Dotazovaným neposkytují moc prostoru k odpovědi. Výhodou těchto otázek je jejich časová nenáročnost a lépe se v nich orientuje.“ Např. Probíhají u Vás supervize? Dále byly poloţeny otázky otevřené, které ponechávají větší prostor pro odpověď, odpovídající můţe více přemýšlet, celkově podněcují rozhovor a uvolněnost. Např. Které vlastnosti a dovednosti dobrý dobrovolník nezbytně potřebuje? Otázky byly rozděleny do osmi okruhů, přičemţ první okruh se týkal zejména věku, pohlaví a vzdělání dobrovolníka. Okruh druhý byl ještě rozdělen na tři části: první část byla zaměřená na organizační vymezení dobrovolnictví, druhá na supervize v oblasti dobrovolnictví a třetí se zaměřila na osobnost dobrovolníka. Další okruh otázek se zaměřil na zjištění dobrovolníkova vztahu k osobám seniorského věku. Okruh pátý obsahoval otázky, které se týkaly profese, popř. studia dobrovolníka. Šestý okruh zahrnoval otázky zaměřené na reakce okolí,
- 40 -
které vznikly v souvislosti s tím, ţe daná osoba působí jako dobrovolník. Předposlední okruh otázek se týkal volného času dobrovolníka. Závěrečný okruh byl moţností dobrovolníka doplnit ještě nějaké důleţité informace, moţnosti však nevyuţil ţádný z dotazovaných dobrovolníků. Záznam rozhovoru byl zachycen díky diktafonu. Před kaţdým rozhovorem byl respondent seznámen s tím, ţe záznam bude proveden tímto způsobem. Kaţdý dotazovaný vyjádřil souhlas, popř. nesouhlas s tím, ţe takovým způsobem bude proveden záznam. Rozhovor nebyl přerušován poznámkami, které by bylo nutné dělat. Rozhovory probíhaly v klidném prostředí celkem v šesti domovech pro seniory. V rámci těchto návštěv (v domovech pro seniory) byly napsány i reportáţe z některých zařízení. Plné znění reportáţí je uvedeno v příloze č. 10.
4.3 Charakteristika průzkumného vzorku Rozhovor byl proveden s 23 dobrovolníky, kteří působí v domovech pro seniory v kraji Vysočiny (lokalizace kraje Vysočina je uvedena v příloze č. 2). Nejdříve byly osloveny domovy prostřednictvím e-mailu. Z celkového počtu 19 oslovených domovů jich sedm vůbec nevyuţívá činnost dobrovolníků. V dalších pěti domovech dobrovolníci působí, ale navázání kontaktu a případné rozhovory se nepodařilo uskutečnit. Daná zařízení totiţ na opakované emailové výzvy a dotazy nereagovala. V jednom domově pro seniory byla spolupráce navázána, moţnost uskutečnit rozhovory byla nabídnuta přímo dobrovolníkům, ti ale nabídku odmítli. Zbývajících šest domovů pro seniory odkázalo na příslušná dobrovolnická centra, se kterými byla následně navázána velice dobrá spolupráce a uskutečněny rozhovory s dobrovolníky. Mezi dobrovolníky byla naprostá převaha ţen (21), muţi byli pouze dva. V Domově pro seniory v Mitrově byly provedeny celkem čtyři rozhovory – se čtyřmi ţenami. Druhým navštíveným byl Domov pro seniory ve Velkém Meziříčí, ve kterém byly uskutečněny dva rozhovory (opět se ţenami). Následoval Domov pro seniory v Telči, kde na otázky odpovídalo celkem pět (tady se jednalo o dva muţe a tři ţeny) dobrovolníků. V Domově pro seniory v Jihlavě probíhaly celkem čtyři rozhovory (odpovídaly čtyři ţeny). Předposledním byl Domov pro seniory v Pelhřimově, ve kterém byli celkem čtyři dotazovaní (čtyři ţeny). Závěrečné šetření probíhalo v domově v Humpolci, kterého se účastnili rovněţ čtyři dobrovolníci (přesněji čtyři
- 41 -
dobrovolnice). Souhrnný seznam domovů, které se nacházejí v kraji Vysočina, je uveden v příloze č. 12. V rámci rozhovorů byly uskutečněny také návštěvy jednotlivých domovů pro seniory, dokonce jsme byli přítomni některým dobrovolnickým činnostem – povídání i zpěvu. I senioři, za kterými dobrovolníci docházejí, byli seznámeni s rozhovorem. Všichni oslovení senioři se shodli na velkém přínosu návštěv dobrovolníků.
5 Analýza výsledků průzkumu Rozhovor byl proveden celkem se 23 dobrovolníky. V rámci moţnosti uskutečnění těchto rozhovorů bylo spolupracováno se čtyřmi dobrovolnickými centry, a to s Hospicovým hnutím Vysočina, Dobrovolnickým centrem Kambala, Občanským sdruţením Sdílením a s Fokusem Vysočina.
5.1 Základní údaje o respondentech První okruh otázek byl zaměřen na zjištění základních údajů o respondentech (téţ níţe uváděni jako dobrovolníci). Jednalo se o otázky týkající se pohlaví, věku, vzdělání a současného stavu respondentů. Graf č. 1 – Respondenti dle pohlaví
Z celkového počtu 23 dotazovaných dobrovolníků, byla převáţná většina (21; 91,30 %) ţen. Muţi byli pouze 2 (8,70 %). Dobrovolníci působili celkem v 6 domovech pro seniory. V rámci rozhovorů jsme některé z nich pozorovali přímo při jejich dobrovolné činnosti.
- 42 -
Graf č. 2 – Věk respondentů
Z celkového počtu 23 dotazovaných, bylo zastoupení ve věkové skupině následující: největší počet dobrovolníků byl ve skupině 31–60 let, přesněji se jednalo o 15 (65,22 %) dobrovolníků. Ve věkové kategorii 61 let a více se nacházelo 5 (21,74 %) dobrovolníků, ve skupině 20–30 let to byli 2 (8,70 %) dobrovolníci, do kategorie mezi 15–19 lety patřil dobrovolník jeden (4,35 %). Méně neţ 15 let nebylo ţádnému dobrovolníkovi, coţ je v pořádku, jelikoţ dobrovolník by měl být starší 15 let. Graf č. 3 – Vzdělání respondentů
Nejvíce dobrovolníků mělo dokončené středoškolské vzdělání s maturitou, přesný počet 13 (56,52 %). U 3 (13,4 %) dobrovolníků bylo zatím dosaţené vzdělání vyšší odborné, u 2 (8,70 %) dobrovolníků bylo toto vzdělání střední s výučním listem. Základní vzdělání uvedl jeden (4,35 %) dobrovolník, přičemţ tento dobrovolník je 4. ročníku na střední škole. Vysokoškolské vzdělání uvedl 1 (4,35 %) z dobrovolníků.
- 43 -
Graf č. 4 – Současný stav respondentů
Počet osob, které jsou v současné době zaměstnané či nezaměstnané, je shodný – u obou skupin 7 (30,43 %). V důchodu se nachází 5 (21,74 %) dobrovolníků, studující dobrovolníci jsou pouze 2 (8,70 %), přičemţ bychom předpokládali větší zastoupení studujících, jelikoţ u nich je dostatek volného času pravděpodobnější. Shodně je 1 (4,35 %) dobrovolník (přesněji dobrovolnice) na mateřské dovolené a 1 (4,35 %) dobrovolník volil jinou alternativu, přičemţ bliţší specifikace této moţnosti i bliţší určení zaměstnání je dále uvedeno v grafu č. 35.
5.2 Informovanost o dobrovolnictví Otázky v tomto okruhu byly zaměřeny na dobrovolnickou činnost daného respondenta, zejména na zjištění, kde se o dobrovolnictví dozvěděli, proč volili právě domov pro seniory, a zda by chtěl dobrovolník vyzkoušet činnost i s jinými cílovými skupinami. Graf č. 5 – Zdroj informací o dobrovolnictví
- 44 -
Tabulka č. 1 – Zdroj informací o dobrovolnictví Zdroj informací o dobrovolnictví Osobní kontakt s pracovníky Propagační materiály Tisk Úřad práce Internet Všeobecné povědomí Městský úřad (sociální odbor) Exkurze Lékař „Náhoda“ Rekvalifikační kurz Neuvedeno Celkem odpovědí
Absolutní četnost 5 3 3 3 2 2 2 1 1 1 1 0 24
Relativní četnost 20,83 % 12,50 % 12,50 % 12,50 % 8,33 % 8,33 % 8,33 % 4,17 % 4,17 % 4,17 % 4,17 % 0,00 % 100,00 %
V otázce jsme se zaměřili na zdroj, ze kterého se osoby o možnosti dobrovolnictví dozvěděly. Některé osoby při zodpovídání této otázky zvolily větší počet odpovědí. Nejvíce z dotazovaných dobrovolníků uvedlo, ţe se o dobrovolnické činnosti dozvěděli díky osobnímu kontaktu s pracovníky dobrovolnických center. Tento zdroj dobrovolníků uvádělo 5 (20,83 %) osob. Propagační materiály (např. letáky apod.) se staly zdrojem informací pro 3 dobrovolníky (12,50 %). Shodný počet dobrovolníků uváděl jako zdroj tisk (12,50 %). Celkem 3 (12,50 %) dotazovaní byli o dobrovolnické činnosti poučení na úřadu práce. Dalším zdrojem se stal internet, a to u 2 (8,33 %) dobrovolníků. Rovněţ 2 osoby (8,33 %) uvedly, ţe existence moţnosti dobrovolnictví patří do všeobecného povědomí lidí, coţ povaţujeme za velice pozitivní. Na sociálním odboru městského úřadu získali informace o moţnosti dobrovolnictví 2 (8,33 %) dobrovolníci. Nejméně se o moţnosti dobrovolnictví dozvěděli dobrovolníci díky exkurzi (4,17 %), od lékaře (4,17 %), díky „náhodě“ (4,17 %) či získali informace v rámci rekvalifikačního kurzu (4,17 %) – u kaţdé vyjmenované moţnosti 1 osoba.
- 45 -
Graf č. 6 – Motivace dobrovolné činnosti
Tabulka č. 2 – Motivace dobrovolné činnosti Motivace dobrovolné činnosti
Absolutní četnost
Relativní četnost
Udělat něco pro druhé
8
30,77 %
Chuť vyzkoušet něco nového
4
15,38 %
Touha být uţitečný
4
15,38 %
Náplň volného času
3
11,54 %
Pomoc starým lidem
2
7,69 %
Pocit
1
3,85 %
Jiná společnost
1
3,85 %
Dozvědět se více
1
3,85 %
Zájem o psychologii
1
3,85 %
Dávný sen
1
3,85 %
Neuvedeno
0
0,00 %
Celkem odpovědí
26
100,00 %
V rámci otázky jsme se pokoušeli zjistit, jaké motivy vedly osobu k tomu, aby začala působit jako dobrovolník. Převaţoval důvod touha udělat něco pro druhé, celkově tuto motivaci zvolilo 8 (30,77 %) dobrovolníků. Chuť vyzkoušet něco nového a touha být uţitečný – tyto dvě motivace uvedli shodně 4 (15,38 %) dobrovolníci. Celkem 3 (11,54 %) dobrovolníci chtěli získat náplň volného času. Jako další motivace byla zaznamenána snaha pomoci starým lidem – a to konkrétně u 2 (7,69 %) dobrovolníků.
A poté
uţ
následovalo - 46 -
několik
moţností
zastoupené
vţdy
1 dobrovolníkem. Některý z dotazovaných dobrovolníků začal působení díky pocitu (3,85 %), druhý (3,85 %) kvůli moţnosti zapojit se v jiné společnosti, dále 1 (3,85 %) uváděl nutkání dozvědět se více. Další volil dobrovolnictví kvůli zájmu o psychologii (3,85 %), pro někoho to byl dávný sen (3,85 %). Graf č. 7 – Důvod výběru daného zařízení
U otázky osmé (Proč si dobrovolník pro svoji činnost zvolil právě místo domov pro seniory?) je zřejmá značná nejednotnost v odpovědích, které nám byly poskytnuty. Největší počet dotazovaných osob uvedl důvod, ţe v rámci dobrovolnické činnosti je domov pro seniory jediná nabídka. Dané dobrovolnické centrum, se kterým spolupracují, umoţňuje dobrovolníků působit pouze v domově pro seniory, v jiných zařízeních tak zatím ţádnou jinou cílovou skupinu nemá. Takto odpovídalo 6 (26,09 %) dobrovolníků. Celkem 4 (17,39 %) dotazovaní uvedli, ţe domov pro seniory volili kvůli jeho blízkosti k jejich bydlišti. Dobrý vztah k seniorům jako hlavní důvod působení v domově pro seniory uváděli 3 (13,04 %) dobrovolníci.
Dále
jsme zaznamenali
velice
různorodé
důvody,
celkem
10 z dotazovaných volilo zcela jiný důvod, kaţdý ovšem svůj vlastní, a to: 1 (4,35 %) dobrovolník uvedl, ţe dané zařízení projevilo jako jediné zájem o činnost dobrovolníka, druhý (4,35 %) dotazovaný volí domov pro seniory, jelikoţ se jedná o určitou alternaci k práci. Další osoba (4,35 %) uvedla, ţe zkrátka tam má být. Dalším důvodem bylo to, ţe daný dobrovolník (4,35 %) činnost u seniorů povaţuje za dobrou první zkušenost. Jiný dobrovolník (4,35 %) zvolil místo domova pro seniory, protoţe je v současné době po rekvalifikaci, má v domově známé klienty (4,35 %) či povaţuje právě toto místo za nejdůleţitější oblast (4,35 %), kde je potřeba dobrovolnickou činnost vykonávat. - 47 -
Zajímavé je, ţe tuto důleţitost uvedl pouze 1 dobrovolník vzhledem k malé návštěvnosti některých domovů, ve kterých jsou senioři vděční za kaţdou návštěvu. Posledními důvody byla fakta, ţe daný dobrovolník v domově dříve pracoval (4,35 %), zařízení je v blízkosti školy (4,35 %) či se v domově můţe od seniorů něco nového naučit (4,35 %). Jedna dobrovolnice nám sdělila zajímavý názor: „Do domova by měli chodit i studenti v rámci výuky, aby byli pokornější k daru života a chovali se lépe. Klesla by možná i kriminalita.“ (Ţena, 62 let)
Graf č. 8 – Možnost působení i v jiném zařízení
Další otázka navazovala na předchozí, snaţila se zjistit, pokud by dobrovolník moţnost působení i v jiném zařízení měl, zda by ji vůbec vyuţil. Nejvíce dobrovolníků (14; 60,90 %) v rámci odpovědi na otázku, zda by chtěli působit i v jiném zařízení a specializovat se na jinou cílovou skupinu – odpovídalo, ţe o ţádné změně místa neuvaţuje. Celkem 4 (17,39 %) dobrovolníci uvedli, ţe by po určité změně touţili. Samozřejmě by případná změna závisela na více faktorech. O této moţnosti zatím nepřemýšleli 3 (13,40 %) dobrovolníci. Jeden (4,35 %) dobrovolník uţ s jiným zařízením spolupracuje a opět jeden (4,35 %) dobrovolník moţnost změny zatím zvaţuje. Jedna
dobrovolnice
zdůvodnila
důleţitost
dobrovolníků
v domovech
pro seniory: „Asi nejdůleţitější tady, ale to jsem poznala aţ přes babičku a přes dědečka, protoţe kdyţ umřou, tak je to kaţdýmu líto, ţe si s nima nepovídal, ţe se jim nevěnoval.“ (Ţena, 26 let) - 48 -
5.3 Organizační vymezení dobrovolnictví Tento okruh otázek byl zaměřen na dobu trvání dobrovolnické činnosti, na její časové vymezení, i na klienty a na aktivity, které s nimi dobrovolníci vykonávají. Dále to byly otázky týkající se spokojenosti dobrovolníků s organizačním zajištěním jejich činnosti a dále také na přínos dobrovolnictví, na moţnost získat přátele, či zda dobrovolníci znají i moţnosti dobrovolnictví v zahraničí. Graf č. 9 – Doba působení jako dobrovolník
Otázka
devátá
zněla:
Jak
dlouho
působíte
jako
dobrovolník
v této organizaci? V grafu jsme vyuţili zkratek (M = měsíc, R = rok, L = let). Nejvíce dobrovolníků (11; 47,83 %) se zařadilo do kategorie 1–2 roky. V kategorii 1 měsíc aţ 6 měsíců bylo zařazeno celkem 5 (21,74 %) dobrovolníků. Celkem 3 (13,40 %) dotazovaní v dané organizaci působí v rozmezí 5–10 let. Shodně 2 (8,70 %) dobrovolníci působí v organizaci v rozmezí 6 měsíců aţ 1 roku a v rozmezí 3-5 let. Ţádný z dotazovaných nepůsobil v době dotazování dobu delší neţ 10 let či kratší neţ 1 měsíc. Graf č. 10 – Působnost dobrovolníka i v jiném zařízení
- 49 -
Další otázka se týkala působení dobrovolníka i v jiném zařízení. Domov pro seniory, ve kterém jsme měli moţnost dobrovolníky navštívit a rozhovor s nimi uskutečnit, byl pro 16 (69,57 %) z celkových 23 dobrovolníků jejich první působiště. Celkem 5 (21,74 %) dobrovolníků současně působí i v jiném zařízení a 2 (8,7 %) z dotazovaných v jiném zařízení působili, přičemţ teď uţ v něm nejsou. Jeden dobrovolník, resp. dobrovolnice uvedla vlastní zkušenosti při začátku dobrovolnické činnosti: „Zpočátku je to vždy takové rozpačité a upjaté, ale poté uvolnění…na nic si nehrát…lidé i ve stáří jdou se svojí povahou…ti co nejsou hodní, nemůžou být hodní ani ve stáří…“ (Ţena, 26 let) Graf č. 11 – Jak časté je působení dobrovolníka v zařízení
Zjišťovali jsme, jak častá je dobrovolná činnost ve smyslu počtu návštěv klientů za určité období. Největší zastoupení měla návštěvnost dobrovolníku daného zařízení 1x do týdne. Přesný počet dobrovolníků byl 10 (43,48 %). Druhou skupinu tvořilo 6 (26,90 %) dotazovaných dobrovolníků, kteří navštěvují klienty 2x-3x za týden. Celkem 5 (21,74 %) dobrovolníků přichází do zařízení 1x za 14 dní. Dále 1 (4,35 %) dotazovaný navštěvuje klienty zcela náhodně. U posledního (4,35 %) dotazovaného byla četnost jeho návštěv 1x za 3 měsíce.
- 50 -
Graf č. 12 – Specifikace dnů působení dobrovolníka
Tabulka č. 3 – Specifikace dnů působení dobrovolníka Specifikace dnů působení Pracovní dny (Po-Pá) Pracovní i víkendové dny Nelze určit Neuvedeno Celkem respondentů Ve
druhé
části
otázky
ve kterých svoji dobrovolnickou
Absolutní četnost 20 1 2 0 23 číslo
11
činnost
byli
Relativní četnost 87,00 % 4,35 % 8,70 % 0,00 % 100,00 %
dotazovaní
vykonávají.
tázáni
na
V pracovních
dny, dnech
(Po = pondělí – Pá = pátek) působí celkem 20 (87,00 %) dobrovolníků. Celkem 2 (8,70 %) dobrovolníci navštěvují zařízení naprosto nahodile – nelze tedy jasně stanovit. V rámci dnů pracovních i víkendových (sobota, neděle) dochází do zařízení 1 (4,35 %) dobrovolník. Graf č. 13 - Část dne, během které dobrovolník působí
- 51 -
Poslední část otázky 11 se zaměřila na časové vymezení činnosti během dne. Nejednalo se o přesné stanovení hodiny, nýbrţ o zaměření s méně přesným vymezením –
dopoledne
či odpoledne.
Celkem
15
dotazovaných
(65,22
%)
vykonává
svoji dobrovolnickou činnost během odpoledne, myslíme tím od 12 hodin do 18 hodin. Dobrovolníků, kteří působí v zařízení různě – dopoledne i odpoledne – bylo 6 (26,90 %). Poslední skupinu dobrovolníků tvořili ti, kteří činnost vykonávají během dopoledne – od 8 hodin do 12 hodin, celkem se jednalo o 2 (8,70 %) dobrovolníky. Graf č. 14 – Klienti dobrovolníka
Tabulka č. 4 – Klienti dobrovolníka Klienti dobrovolníka Stálí klienti Stejní klienti, snaha vyhledávat nové Střídání klientů Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 13 8 2 0 23
Relativní četnost 56,52 % 34,78 % 8,70 % 0,00 % 100,00 %
V této otázce jsme se snaţili zjistit, zda dobrovolník navštěvuje stále stejné klienty či je dle potřeb, např. i personálu, střídá. Nejvíce dotazovaných dobrovolníků (13; 56,52 %) vykonává svoji činnost u stále stejných klientů. Počet stálých klientů se liší u kaţdého dobrovolníka, ale většinou je to mezi 3–5 klienty, přičemţ většina z této skupiny uvádí, ţe je málo času na klienty. Celkem 8 (34,78 %) dobrovolníků navštěvuje své stálé klienty, navíc poznává i nové. Ţádné stálé klienty nemají 2 (8,70 %) dobrovolníci. Uvádíme výpověď dobrovolnice, která uvedla důvod, proč navštěvuje v rámci dobrovolnictví stále stejné klienty: „Já už jsem ty babičky tak nechtěla rozšiřovat, protože když si na Vás zvyknou, tak stihnete omezený množství.“ (Ţena, 45 let) - 52 -
Graf č. 15 – Aktivity klientů
Tabulka č. 5 – Aktivity klientů Aktivity klientů Stálé aktivity Aktivity dle přání různých klientů Stálé aktivity i jejich střídání Střídání činností s klienty Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 13 2 7 1 0 23
Relativní četnost 56,52 % 8,70 % 30,43 % 4,35 % 0,00 % 100,00 %
Další otázka byla zaměřená na aktivity, které dobrovolníci s klienty vykonávají. Jednalo se opravdu o různorodé činnosti – od povídání či poslouchání vyprávění klienta, doprovázení na procházky, kříţovky, hry, zpěv po zcela obyčejnou přítomnost v místnosti. Celkem 13 (56,52 %) z oslovených dobrovolníků vykonává stejné aktivity, jejich pořadí dle potřeb mění, některé vynechá apod. Další 2 (8,70 %) dobrovolníci uvedli, ţe u některých svých klientů střídají aktivity, u jiných jsou aktivity stálé – závisí to na přání kaţdého klienta. Aktivity určují u 2 (8,70 %) dobrovolníků sami klienti. Střídání aktivit uvedl 1 (4,35 %) dobrovolník. Poslední 7 (30,43 %) dotazovaných realizuje stejné aktivity, přičemţ se snaţí pouţít i nějaké nové. Jeden dobrovolník poukázal na jednu důleţitou věc, kterou je třeba při nabízení moţnosti dobrovolné činnosti klientům: „Je potřeba, aby člověk tam rozlišoval jemnou hranici toho nevnucování se.“ (Muţ, 63 let)
- 53 -
Graf č. 16 – Zažití překvapení dobrovolníka v daném zařízení
V rámci
otázky
číslo
14
dotazovaní
odpovídali,
zda
je
něco
při jejich dobrovolné činnosti překvapilo – zda samotné zařízení, přístup klientů či personálu apod. Z jejich odpovědí bylo zjištěno, ţe 19 (82,61 %) dobrovolníků ţádné překvapení v souvislosti s dobrovolnickou činností nezaţilo. Celkem 2 (8,70 %) dobrovolníci byli překvapení klienty i personálem a rovněţ 2 (8, 70 %) dotazovaní byli překvapeni celkově. Graf č. 17 – Spokojenost dobrovolníka s organizačním zajištěním
Tabulka č. 6 – Spokojenost dobrovolníka s organizačním zajištěním Spokojenost s organizačním zajištěním Ano, bez výhrad Ano, drobné výhrady Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 20 3 0 23
- 54 -
Relativní četnost 87,00 % 13,40 % 0,00 % 100,00 %
Další
otázka
byla
zaměřena
na
zjištění
spokojenosti
dobrovolníků
s organizačním zajištěním dobrovolnictví. Tady většina – 20 (87,00 %) dobrovolníků je spokojena bez výhrad. Celkem 3 (13,40 %) z dotazovaných uvedli spokojenost s drobnými výhradami. Nespokojen nebyl ţádný z dobrovolníků. Paní koordinátorka nám stručně sdělila, jak postupuje v případě počátku dobrovolné činnosti začínajícího dobrovolníka: „Že se jim (dobrovolníkům) opravdu snažím věnovat. Chodit s nimi. Vždycky když je někdo novej, tak je seznamuji, chodím s nimi za klienty. Chci, aby chodili proto, že chtějí chodit za klienty, aby to splnilo svůj účel.“ (Žena, 47 let) Graf č. 18 – Úvaha dobrovolníka o ukončení dobrovolnictví
Všichni dotazovaní dobrovolníci (23 = 100 %) se u této otázky shodli na tom, ţe zatím nikdy o ukončení dobrovolnictví neuvaţovali. Na tuto otázku odpovídali všichni dotazovaní. Graf č. 19 – Význam dobrovolnictví pro dobrovolníka
- 55 -
U otázky byla volnost odpovědí, dobrovolníci se snaţili sdělit význam dobrovolnictví pro ně samotné. Někteří z nich uváděli více moţností. Pro největší počet z nich – 8 (24,24 %) – je dobrovolnictví radostí, přináší jim potěšení. Celkem 7 (21,21 %) dobrovolníků uvedlo, ţe je jim dobrovolnická činnost náplní volného času. Dobrovolnictví jako moţnost seberealizace – tuto variantu uvedlo 6 (18,18 %) dotazovaných. Zdroj energie – to je další význam pro dotazované, přesněji pro 4 (12,12 %). Dobrovolnictví představuje pro 2 (6,06 %) dotazované způsob relaxace, stejný počet dobrovolníků, tedy 2 (6,06 %), přiřadil svoji činnost k způsobu pomoci. Další významy byly uţ zastoupeny vţdy 1 (3,03 %) dobrovolníkem: moţnost získat nové přátele, dobrovolnictví jako zdroj poučení či křesťanská pomoc potřebným a poslední jmenovaná moţnost byla uspokojení sebe sama. Stručný, ale velice výstiţný důvod začátku dobrovolné činnosti uvedla jedna dobrovolnice: „Mám volný čas, tak proč se nezapojit.“ (Ţena, 54 let) Graf č. 20 – Co dobrovolnictví dalo či vzalo dobrovolníkovi
Další otázka byla zaměřena na přínos dobrovolnictví pro samotného dobrovolníka, moţná byla i varianta, ţe dotazovaný mohl kvůli dobrovolnictví i něco ztratit. Opět bylo moţné v rámci odpovědi uvést několik variant. V odpovědích však převládal přínos pro dobrovolníka. Nejvíce dobrovolníků uvedlo, ţe jim dobrovolnictví umoţnilo získání nových zkušeností – celkem bylo takových odpovědí 10 (35,71 %). Poznání – tento přínos uváděli 4 (14,29 %) dobrovolníci. Pro 2 (7,14 %) dotazované je dobrovolnická činnost náplní volného času. Další odpověď, která byla zaznamenána u 2 (7,14 %) dobrovolníků, byla, ţe odpověď na danou otázku neznají. Další odpovědi byly zastoupeny vţdy 1 (3,57 %) odpovídajícím dobrovolníkem: dobrovolnictví jim přineslo uspokojení či poznání sebe sama, v jednom případě přineslo - 56 -
radost. Jednomu dotazovanému se díky dobrovolnictví zlepšila komunikace s lidmi. Dalšího dobrovolníka „naučila“ jeho činnost trpělivosti. Dobrovolnictví také přineslo některému dotazovanému pocit potřebnosti, lásku či soucit. Jeden dobrovolník uvedl, ţe mu dobrovolnictví nic nevzalo a nic nepřineslo. Ztráta volného času – tento názor byl zastoupen také jedním dobrovolníkem, ale nebyla to odpověď v negativním slova smyslu, zkrátka je to konstatování, které je faktem. Uvádíme ukázku výpovědi dobrovolnice, která nám blíţe vysvětlila přínos dobrovolnické činnosti pro ni samotnou: „Přineslo přesvědčení o tom, že se o svoje staré rodiče budu doma starat, dokud to půjde, až to nepůjde, tak pravidelné návštěvy a čas strávený s nimi.“ (Ţena, 32 let) Graf č. 21 – Nález přátel mezi dobrovolníky
V rámci dobrovolnictví je moţné poznat nové lidi, nejen mezi klienty, ale také mezi samotnými dobrovolníky. Spojuje je stejná činnost, je proto možné najít skutečné přátele? Většina dotazovaných, a to 12 (52,17 %), uvedla, ţe skutečné přátele mezi dobrovolníky nenalezla. Důvodem však bylo to, ţe se často společně příliš nepotkávají – zejména je to případ u těch dobrovolníků, kteří klienty navštěvují sami a nahodile. Celkem 10 (43,48 %) dobrovolníkům ale dobrovolnická činnost skutečně umoţnila nové přátele získat. Poslední odpověď, která v rámci této otázky zazněla u 1 (4,35 %) dobrovolníka, byla, ţe zatím skutečné přátele nemá, ale vypadá to, ţe by je za čas mohl získat. Tento dobrovolník totiţ dobrovolnickou činnost vykonával poměrně krátce a tolik příleţitostí k seznámení zatím neměl.
- 57 -
Graf č. 22 – Informovanost o dobrovolnictví v zahraničí
U této otázky, která byla zaměřena na znalost dobrovolnictví v zahraničí, byly zaznamenány dvě
moţnosti
odpovědi.
Z celkového
počtu
dotazovaných
dobrovolníků jich 7 (30,43 %) uvedlo, ţe o dobrovolnictví v zahraničí mají většinou kusé informace. Zbývajících 16 (69,57 %) dobrovolníků informace o dobrovolnictví v zahraničí nemá. Dobrovolnice nám poskytla zásadní informaci, která se týkala dobrovolnictví v Holandsku: „Tam (v Holandsku) je to čest působit jako dobrovolník…mají méně hodin v práci a poté využívají čas i na dobrovolnictví.“ (Ţena, 47 let) Další výpověď uvádíme, jelikoţ jedna dobrovolnice uvedla důvod, proč by případnou dobrovolnickou činnost v zahraničí vykonávat nemohla: „Když má člověk rodinu, to nehrozí.“ (Ţena, 45 let)
5.4 Supervize v oblasti dobrovolnictví Čtvrtý okruh otázek byl zaměřen na supervize (termín blíţe vysvětlen v kapitole 2). Otázky se týkaly formy supervizí, spokojenosti dobrovolníků s nimi a názor dobrovolníků na ně. Graf č. 23 – Existence supervizí v rámci dobrovolné činnosti
- 58 -
Tabulka č. 7 – Existence supervizí v rámci dobrovolné činnosti Existence supervizí Ano Ne Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 23 0 0 23
Relativní četnost 100,00 % 0,00 % 0,00 % 100,00 %
U všech dotazovaných (23; 100 %) dotazovaných dobrovolníků probíhají supervize, coţ je určitě pozitivní výsledek. Graf č. 24 – Forma probíhajících supervizí
U další otázky (Jaká je forma supervizí?) nakonec opět převládly dvě moţnosti odpovědí, přičemţ odpovídali i ti, kteří často ještě ţádnou supervizi neabsolvovali, ale i díky koordinátorům dobrovolníků jsou o supervizi i její formě informováni. Celkem 8 (34,78 %) dobrovolníků uvedlo, ţe u nich v rámci dobrovolné činnosti probíhá skupinová forma supevizních setkání. Ostatní dobrovolníci (15; 65,22 %) mají moţnost se v rámci dobrovolnictví účastnit skupinové i individuální supervize, jedná se tedy o kombinaci těchto dvou forem. Graf č. 25 – Důležitost supervizí
- 59 -
U určení významu supervizí se ale jiţ názory dobrovolníků lišily. Nejvíce z nich (13; 56,52 %) zdůraznilo důleţitost supervizních setkání. Celkem 2 (8,70 %) z dotazovaných nepovaţují supervize za důleţité. Dalších 6 (26,90 %) dobrovolníků uvedlo, ţe supervize nejsou pro ně důleţité. Zdůrazňovali, ţe je zkrátka nepotřebují, ale dovedou si představit, ţe někomu tato setkání mohou pomoci. Poslední 2 (8,70 %) dotazovaní nedokázali zatím důleţitost supervizí posoudit. Při zdůvodnění důleţitosti supervize zaznívaly nejčastěji názory, ţe jsou dobré kvůli vyjasnění vztahů v zařízení a moţnosti poučení se od ostatních Výpověď, kterou nám jedna dobrovolnice vysvětlila důleţitost supervize: „Jsou bezpodmínečně důležité, můžeme slyšet vzájemné příběhy, zážitky, názory druhých.“ (Ţena, 62 let) Graf č. 26 – Spokojenost dobrovolníka se supervizemi
Tabulka č. 8 – Spokojenost dobrovolníka se supervizemi Absolutní četnost
Relativní četnost
Ano, úplně
11
47,83 %
Spíše ano
7
30,43 %
Ano, ale mám výhrady
1
4,35 %
Není moc srovnání
3
13,40 %
Nelze odpovědět
1
4,35 %
Neuvedeno
0
0,00 %
Celkem respondentů
23
100,00 %
Spokojenost se supervizemi
Se supervizemi byla většina dobrovolníků spokojena. Celkem 11 (47,83 %) z nich bylo spokojeno bez výhrad. Dalších 7 (30,43 %) z dotazovaných volilo odpověď - 60 -
spíše spokojenost. U 1 (4,35 %) dobrovolníka byla zaznamenána spokojenost, avšak drobné výhrady k supervizím měl. Někteří dobrovolníci – konkrétně 3 (13,40 %), nemohli na tuto otázku odpovědět, jelikoţ mají se supervizemi jen malé zkušenosti, jsou v dané organizaci příliš krátce, navíc zatím neměli moţnost srovnání podoby a průběhu supervizních setkání. Poslední 1 (4,35 %) dobrovolník nemohl na tuto otázku rovněţ odpovědět, důvody nechtěl uvádět. Uvádíme názor dobrovolnice, která by do supervizních setkání zahrnula i následující: „Zahrnula bych do supervize i školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Chtěla bych se také dozvědět o možnostech působení jako dobrovolník i v jiných oblastech.“ (Ţena, 24 let) Graf č. 27 – Přínos vzájemného sdělování zážitků
Tabulka č. 9 – Přínos vzájemného sdělování zážitků Přínos vzájemného sdělování záţitků Ano Jak kdy Ne Pro mě ne Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 16 2 2 3 0 23
Relativní četnost 69,57 % 8,70 % 8,70 % 13,40 % 0,00 % 100,00 %
Další otázka byla jiţ v rámci oblasti supervize zaměřena konkrétně na důležitost sdělování vlastních zážitků mezi dobrovolníky a supervizorem. Tuto činnost povaţuje 16 (69,57 %) dobrovolníků za přínosné. Odpověď „jak kdy“ zazněla ve 2 (8,70 %) odpovědích. Další 3 (13,40 %) dobrovolníci se shodli na názoru, ţe sdělování záţitků a zkušeností nemá pro ně ţádný význam. Přínos sdílení záţitků díky supervizním setkání není zřejmý pro 2 (8,70 %) dobrovolníky.
- 61 -
5.5 Osobnost dobrovolníka Okruh pátý obsahoval dvě otázky zaměřené na reakce dobrovolníka v krizových situacích. U druhé otázky mohl dobrovolník určit vlastnosti, dovednosti a schopnosti, které jsou dle jeho názoru pro dobrého dobrovolníka nezbytné.
Graf č. 28 – Umění dobrovolníka reagovat v krizových situacích
Tabulka č. 10 – Umění reagovat v krizových situacích Umění reagovat v krizových situacích Ano Spíše ano Snaţím se Ne Nevím, asi ne Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 15 3 3 1 1 0 23
Relativní četnost 65,22 % 13,40 % 13,40 % 4,35 % 4,35 % 0,00 % 100,00 %
V rámci dobrovolné činnosti mohou vzniknout i krizové situace. Další otázka proto byla zaměřena na zjištění, zda odpovídající dobrovolníci podle svého názoru umí pružně a rychle v takových situacích reagovat. Celkem 15 (65,22 %) uvedlo na tuto otázku kladnou odpověď ano. Další 3 (13,40 %) dobrovolníci odpovídali „spíše ano“. Rychle jednat v krizových situacích není jednoduché, i proto 3 (13,40 %) dobrovolníci uvedli, ţe se snaţí pruţně reagovat. Podle svého názoru neumí 1 (4,35 %) dobrovolník vůbec v krizových situacích rychle a pruţně reagovat. Poslední 1 (4,35 %) dotazovaný uvedl, ţe odpověď nezná, ale spíše by se přikláněl k názoru, ţe reagovat neumí.
- 62 -
Graf č. 29 – Nezbytné vlastnosti, dovednosti a schopnosti dobrého dobrovolníka
V rámci další otázky mohl kaţdý dobrovolník vybrat několik dovedností, vlastností, které by měl dobrý dobrovolník dle něj mít. Dotazovaní mohli odpovídat i více moţnostmi. Nejvíce z nich, tedy 10 (18,52 %), se shodlo na tom, ţe je při dobrovolnické činnosti nezbytná trpělivost. Druhá nejčastější odpověď byla umět naslouchat. Tuto schopnost uvedlo 7 (12,96 %) dobrovolníků. Potřebu nadšení
zdůraznilo
6 (11,11 %)
dotazovaných.
Dobrý
dobrovolník
by měl být empatický – to je názor 5 (9,30 %) dobrovolníků. Udělat si čas je v rámci dobrovolníka důleţité pro 4 (7,41 %) osoby, shodný počet (4; 7,41 %) dotazovaných povaţuje za důleţitý i dobrý vztah se starými lidmi. Nutnost ponechat iniciativu na klientovi uvedli 2 (3,70 %) dobrovolníci. Další vlastnosti či dovednosti byly jiţ zastoupeny vţdy 1 (1,85 %) dotazovaným: důleţitá je chuť a odvaha, naděje, láska a ochota. I srdce dobrý dobrovolník potřebuje, navíc poctivost, klidnost, nápomocnost, spolehlivost a bezprostřednost. Rozhodně by měl mít pochopení, měl by být vstřícný. Dále by neměl litovat, důleţitá je i chuť v daném zařízení pobýt a umění druhého pochválit.
5.6 Dobrovolníkův vztah k osobám seniorského věku Okruh šestý se v rámci poloţených otázek zaměřil na vztah dobrovolníka k seniorům i k zařízení, ve kterém dobrovolnickou činnost vykonává. Byla poloţena i otázka týkající se dobrovolníkova vztahu s vlastními prarodiči.
- 63 -
Graf č. 30 – Volba stejného zařízení pro dobrovolníka v období stáří
Dotazovaní dobrovolníci mohli díky své činnosti poznat prostředí zařízení domova pro seniory, seznámili se s personálem i klienty. Proto byla další otázka zaměřena na zjištění, zda by chtěli v podobném zařízení v pozdějším věku žít. Převahovaly kladné názory, u 7 (30,43 %) dobrovolníků zazněla odpověď – ano, dalších 7 (30,43 %) volilo odpověď spíše ano. Jeden (4,35 %) dobrovolník by se pobytu v daném
zařízení
nebránil,
avšak:
„Za
předpokladu
samostatného
pokoje
s příslušenstvím“ (Ţena, 32 let). Odpověď na tuto otázku nevěděli 4 (17,49 %) dobrovolníci, kteří uváděli, ţe o tom ještě nepřemýšleli a pokud ano, nerozhodli se ještě. Podobné zařízení by nevolili 3 (13,40 %) dobrovolníci. „Nejlépe je seniorům v rodinách“ (Ţena, 57 let). Tak zněla odpověď jednoho (4,35 %) dobrovolníka. Uvádíme názor dobrovolnice, která zdůvodňuje, proč lidé seniorského věku pobývají v domovech pro seniory: „Lidé raději končí svůj život v blízkosti dětí, ale v dnešní uspěchané době nemohou mnohé děti plnohodnotně zajistit péči a bezpečné stáří. Pro rodiče je tak domov jediné řešení.“ (Ţena, 62 let) Graf č. 31 – Dobrovolník a přemýšlení o vlastní smrtelnosti
- 64 -
Dobrovolníci v rámci své činnosti přicházejí do kontaktu převáţně s lidmi seniorského věku. Zabývají se dobrovolníci otázkou
vlastní smrtelnosti?
Celkem 10 (43,48 %) dobrovolníků uvedlo, ţe se touto otázkou také zabývají. Jeden (4,35 %) dobrovolník uvedl, ţe nad vlastní smrtelností „trochu přemýšlí“. Občas si tuto otázku poloţí 5 (21,74 %) z dotazovaných. A vůbec na konec vlastního ţivota nemyslí 7 (30,43 %) dobrovolníků. Výpověď dobrovolnice, která na vlastní smrt či smrtelnost nemyslí: „Nemyslím – tuto skutečnost myšlením nezměním.“ (Ţena, 32 let) Další dobrovolnice o vlastní smrtelnosti a smrti přemýšlí a uvádí: „Modlím se za dobrou smrt, abych na ni byla připravená.“ (Ţena, 57 let) Graf č. 32 – Dobrovolníkův vztah s prarodiči
Tabulka č. 11 – Dobrovolníkův vztah s vlastními prarodiči Vztah s vlastními prarodiči Výborný (dobrý) Jak s kterými Neţijí Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 15 1 7 0 23
Relativní četnost 65,22 % 4,35 % 30,43 % 0,00 % 100,00 %
Jelikoţ přicházejí dobrovolníci do kontaktu s lidmi seniorského věku, zajímalo nás, jaký je jejich vztah s vlastními prarodiči. V 15 (65,20 %) případech zazněla odpověď výborný či dobrý. Zde se nejedná o dva pojmy, z nichţ jeden by vyjadřoval lepší vztah. V tomto případě jde o synonyma. Různost dobrého či ne příliš vřelého vztahu uvedl 1 (4,35 %) dobrovolník. Zbývajících 7 (30,43 %) dobrovolníků uvedlo, ţe jejich prarodiče jiţ neţijí. Někteří z nich poukazovali na to, ţe dříve byl vztah s nimi velice dobrý. - 65 -
Graf č. 33 – Změna vztahu dobrovolníka k seniorům
Tabulka č. 12 – Změna vztahu dobrovolníka k seniorům Změna vztahu k seniorům Ne, stále výborný Nevím Ano Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 18 1 4 0 23
Relativní četnost 78,26 % 4,35 % 17,39 % 0,00 % 100,00 %
Poté, co dobrovolník začal vykonávat v rámci dobrovolnictví činnosti s lidmi seniorského věku, změnil se jeho vztah obecně k seniorům? Změnu ve vztahu k seniorům nezaznamenalo 18 (78,26 %) dobrovolníků, jelikoţ je jejich vztah k lidem seniorského věku stále výborný. To vyplývá i z toho, ţe aby jako dobrovolníci mohli u seniorů vykonávat svoji dobrovolnickou činnost, je nutný kladný vztah k nim. Odpověď na tuto otázku neznal 1 (4,35 %) dobrovolník. Poslední 4 (17, 49 %) dobrovolníci uvedli, ţe se jejich vztah změnil, a to v tom smyslu, ţe jsou k těmto lidem shovívavější. Nejedná se však o razantní změnu. Dobrovolnice zhodnotila důvod, proč se její vztah k seniorům nezměnil: „Asi nezměnil, protože jsem se před tím starala o manželovu maminku a jsem původně zdravotní sestra.“ (Ţena, 45 let)
- 66 -
Graf č. 34 – Zjištění překvapivých informací dobrovolníkem
Další otázkou jsme se zaměřili na zjištění, zda dobrovolníci získali díky své činnosti překvapivé informace, od klientů, personálu apod. Nejvíce z nich (11; 47,83 %) se ţádné překvapivé informace nedozvědělo. Avšak na druhou stranu 9 (39,13 %) dobrovolníků uvedlo, ţe překvapivé informace získali. Jedná se zejména o záţitky klientů. Třetí nejčastější, a zároveň poslední, odpovědí u 3 (13,40 %) dotazovaných byla: „občas ano“.
5.7 Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví Tento okruh se zaměřil na bliţší určení současného stavu dobrovolníka, otázky byly
zaměřené
i
na
zjištění
souvislosti
studia
(současného
i
minulého)
s dobrovolnictvím. Poslední otázka tohoto okruhu byla zaměřena na budoucnost dobrovolníkovy činnosti. Graf č. 35 – Specifikace současného stavu dobrovolníka
- 67 -
V pořadí jiţ třicátá třetí otázka se zaměřila na zjištění toho, kde dotazovaní dobrovolníci studují, pracují apod. Celkem 2 (8,70 %) dobrovolníci studují – jeden na střední a druhý na vysoké škole. Přímo pracujících dobrovolníků bylo 7 (30,43 %) – přičemţ se lišili v odvětví, ve kterém pracují: 3 z nich pracují v neziskovém sektoru, 1 ve zdravotnictví, 1 ve školství a 1 ve státní správě, další kromě zaměstnání
ještě
studuje
dálkově
vysokou
školu.
Nezaměstnaných
bylo 7 (30,43 %). Jeden (4,35 %) dobrovolník, v tomto případě je vhodnější termín dobrovolnice, byla v době rozhovoru na mateřské dovolené a zároveň studovala. Další 1 (4,35 %) dobrovolník pobýval v domácnosti. Celkem 4 (17,39 %) dobrovolníci byli jiţ v důchodu, a 1 (4,35 %) v důchodu a navíc navštěvoval občasně zaměstnání. Graf č. 36 – Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví
Tabulka č. 13 – Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví Souvislost dobrovolnictví a studia Ne Ano Zatím ne Neuvedeno Celkem respondentů Další
otázka
se
zaměřila
Absolutní četnost 20 2 1 0 23 na
souvislost
Relativní četnost 86,96 % 8,70 % 4,35 % 0,00 % 100,00 %
studia
s dobrovolnictvím.
U většiny dotazovaných (20; 86,96 %) studium minulé ani současné s dobrovolnickou činností vůbec nesouvisí. Na druhé straně 2 (8,70 %) dobrovolníci souvislost potvrdili. U 1 (4,35 %) tato souvislost zatím není.
- 68 -
Graf č. 37 – Pomoc dobrovolnictví ve studiu či v zaměstnání
Pomohlo dobrovolnictví ve smyslu studia někdy dobrovolníkům? Většině z nich (17; 73,91 %) nepomohlo. U 6 (26,90 %) zbývajících byla zaznamenání jistá pomoc „díky dobrovolnictví“. Graf č. 38 – Budoucnost dobrovolníkovy činnosti
Tabulka č. 14 – Budoucnost dobrovolníkovy činnosti Plány do budoucna týkající se dobrovolnictví Pokračovat Nevím Neuvedeno Celkem respondentů
- 69 -
Absolutní četnost 21 2 0 23
Relativní četnost 91,30 % 8,70 % 0,00 % 100,00 %
Celkem 21 (91,30 %) dobrovolníků bylo v době dotazování rozhodnuto v činnosti pokračovat, jak to jen bude moţné. Zbylí 2 (8,70 %) dotazovaní zatím plány do budoucna s dobrovolnictvím neznají. Uvádíme velmi zajímavý názor dobrovolnice: „Pořád na tý bázi dobrovolnický, protože já ráda, když něco dělám tak zadarmo a nechci být určitě žádná placená pomocná síla. Já nemám ráda, když se za něco platí.“ (Ţena, 26 let)
5.8 Reakce okolí dobrovolníka Okruh osmý se snaţil prostřednictvím otázek odhalit, jak reaguje okolí (rodina, přátelé, spoluţáci, spolupracovníci apod.) na to, ţe daná osoba jako dobrovolník působí. Závěrečná otázka okruhu se zaměřila na to, zda se dobrovolníkovi podařilo přesvědčit i někoho blízkého k dobrovolné činnosti. Graf č. 39 – Reakce dobrovolníkova okolí na jeho činnost
Tabulka č. 15 – Reakce dobrovolníkova okolí na jeho činnost Reakce okolí na dobrovolnictví Nepochopení Údiv pochvala Různé Ţádné nevím Neuvedeno Celkem odpovědí
Absolutní četnost 10 5 5 1 1 3 0 25
- 70 -
Relativní četnost 40,00 % 20,00 % 20,00 % 4,00 % 4,00 % 12,00 % 0,00 % 100,00 %
Jak reaguje okolí (přesněji tím myslíme známé, rodiče, děti či zaměstnavatele) na skutečnost, že daná osoba působí jako dobrovolník? Bylo moţné uvádět více moţností. V reakcích převládalo nepochopení, s kterým se setkalo 10 (40,00 %) dobrovolníků. Pochváleno bylo 5
(20,00 %) dotazovaných. Odpověď neznali
3 (12,00 %) dobrovolníci. Jeden (4,00 %) dotazovaný uvedl, ţe reakce jsou různé, druhý (4,00 %), ţe nezaznamenal ţádné reakce. Dalších 5 (20,00 %) dobrovolníků zaznamenalo údiv, ţe činnost vykonávají (hlavně, ţe ji provádějí zcela bez finančního ohodnocení). Výpověď, která shrnuje reakce okolí: „Není přímá kritika – spíše lidé nechápou, proč jsem ochotna obětovat čas někomu jinému – cizímu.“ (Ţena, 32 let) Graf č. 40 – Přímé negativní reakce okolí na dobrovolnictví
Tabulka č. 16 – Přímé negativní reakce okolí na dobrovolnictví Negativní reakce okolí Ne Nevím Různě Neuvedeno Celkem respondentů
Absolutní četnost 19 3 1 0 23
Relativní četnost 82,61 % 13,40 % 4,35 % 0,00 % 100,00 %
Další otázka se zaměřila v rámci reakcí okolí na dobrovolnickou činnost osoby přesněji na negativní reakce. S těmi se 19 (82,61 %) dobrovolníků přímo nesetkalo. Celkem 3 (13,40 %) dotazovaní odpověď neznali. Poslední 1 (4,35 %) odpovídající uvedl, ţe reakce jsou různorodé. Poměrně překvapivá výpověď dobrovolnice, která specifikovala, u koho se ve svém okolí setkala s negativními reakcemi: „Ano, doma.“ (Ţena, 24 let)
- 71 -
Graf č. 41 – Přesvědčování někoho blízkého k dobrovolné činnosti
Některému dobrovolníkovi se činnost mohla zalíbit natolik, aby se pokusil své známé přesvědčit, aby dobrovolnictví také zkusili. Celkem 14 (60,87 %) dobrovolníků
přesvědčování
známých
nezkoušelo.
U
dalších
2
(8,70
%)
se přesvědčování nesetkalo s pozitivním ohlasem. Z dotazovaných se 6 (26,10 %) podařilo někoho přesvědčit. Jeden (4,35 %) dobrovolník odpověď nechtěl uvádět.
5.9 Volný čas dobrovolníka Předposlední okruh obsahoval dvě otázky, první se týkala moţnosti i jiných volnočasových aktivit (předpokládáme, ţe dobrovolnictví je jedna z aktivit ve volném čase), ve druhé otázce uţ dobrovolníci přímo uváděli své zájmy a záliby. Graf č. 42 – Možnost jiných volnočasových aktivit
- 72 -
Dobrovolnictví samotné vyţaduje volný čas. Zůstane dobrovolníkovi ještě nějaký volný čas? Celkem 18 (78,26 %) dobrovolníků uvedlo, ţe volný čas ještě mají. U 5 (21,74 %) z nich uţ dalšího volného času příliš nezbývá. Graf č. 43 – Volnočasové aktivity dobrovolníka
U závěrečné otázky mohl dobrovolník uvést větší počet odpovědí; konkrétně více moţností, jak tráví svůj volný čas. Nejvíce dobrovolníků uvedlo jako svoji volnočasovou aktivitu sport, jednalo se o 9 (16,70 %) dotazovaných. Dalších 6 (11,11 %) upřednostňuje procházky. Zahrádku vyuţívá k relaxaci celkem 5 (9,30 %) dobrovolníků, přátele zmínili 4 (7,41 %) dotazovaní. Shodný počet – 4 (7,41 %) – uvedl jako zájem přírodu či ruční práce. Sledování filmů patří mezi oblíbené činnosti 3 (5,60 %) dobrovolníků. Péči o rodinu povaţují 3 (5,60 %) dotazovaní za svoji zálibu, shodný počet – 3 (5,60 %) – uvádí jako zájem psa. Jako oblíbenou volnočasovou aktivitu volili 2 (3,70 %) dobrovolníci sledování televize. Auta jsou zájmem pro 2 (3,70 %) dotazované. Prostou relaxaci jako dobrý způsob trávení volného času upřednostňují rovněţ 2 (3,70 %) dobrovolníci. Další zájmy byly jiţ zastoupeny vţdy 1 (1,85 %) dobrovolníkem: cestování, fyzické aktivity, hudba či kříţovky. Další dobrovolník volí méně náročné aktivity, jeden uvedl jako zájem školu a poslední zpěv.
Závěrečný okruh umoţňoval dobrovolníkovi vyjádřit ještě nějaké důleţité informace, které zatím neměl moţnost v rozhovoru uvézt. Tuto moţnost nevyuţil ţádný z nich.
- 73 -
6 Závěry průzkumu Rozhovory byly provedeny s 23 dobrovolníky. Byla navázána spolupráce se 4 dobrovolnickými centry a šetření proběhlo v 6 domovech pro seniory. Výběr rozhovorů závisel na ochotě center, zařízení i samotných dobrovolníků. Mezi dotazovanými byla jasná převaha ţen (91,30 %). V rámci věkového zastoupení, bylo nejvíce respondentů v kategorii od 30 do 60 let (65,22 %). Ţádnému z dotazovaných dobrovolníků nebylo méně neţ 15 let. Byl splněn základní předpoklad, protoţe dobrovolník je osoba starší 15 let. Mezi dobrovolníky bylo nejvíce těch, kteří dosáhli středoškolského vzdělání s maturitou. Jeden dobrovolník má zatím základní vzdělání, tento fakt vyplývá z toho, ţe v současné době je ve 4. ročníku střední školy
a maturitní
zkouška
ho
teprve
čeká.
Shodně
bylo
dobrovolníků,
kteří jsou zaměstnaní (30,43 %), a těch, kteří zaměstnáni nejsou (30,43 %). Je zajímavé, ţe nejčastěji (20,83 %) se dobrovolníci dozvěděli o dané činnosti díky osobnímu kontaktu s pracovníky dobrovolnického centra. Proto povaţujeme velice důleţité, aby pracovníci o moţnosti dobrovolnictví informovali své blízké a známé osoby, které se mohou stát potencionálními dobrovolníky, a kteří mohou také informovat o dobrovolnictví opět své blízké a známé osoby. Je určitě dobrým zjištěním, ţe největší počet dobrovolníků (30,77 %) zvolil tuto činnost z důvodu moţnosti udělat něco pro druhé. Svědčí to o jejich nezištnosti, se kterou se v současné době příliš často nesetkáme. Důvodů, které osoby vedly k tomu, ţe začaly aktivně pracovat právě se seniory, bylo poměrně velké mnoţství (13) a byly velice různorodé – velmi zajímavým shledáváme důvod, ţe daná osoba má v zařízení své známé a prostřednictvím dobrovolnictví je navštěvuje, samozřejmě navštěvuje i další seniory v zařízení. Pouze 1 (4,35 %) osoba uvedla, ţe právě činnosti se seniory patří mezi nejdůleţitější. Očekávali bychom větší počet osob, které by tento důvod uvedly, vzhledem k situacím v mnohých domovech, kdy za seniory jezdí návštěvy velmi zřídka, popř. vůbec. Moţnost působení i v jiném zařízení ve smyslu práce s jinou cílovou skupinou rozhodně odmítlo 14 (60,70 %) dobrovolníků, vyjádřili svoji spokojenost v daném zařízení, coţ povaţujeme za velmi pozitivní výsledek pro koordinátory dobrovolníků. Bylo zajímavé, ţe celkem 3 (13,40 %) dobrovolníci vykonávají činnost mezi 5-10 lety, coţ povaţujeme za skutečně dlouhou dobu, která svědčí o jejich opravdovém zájmu. Pro většinu (69,56 %) bylo zařízení, ve kterém jsme rozhovor uskutečnili, jejich vůbec prvním zařízením, ve kterém jako dobrovolníci působí. - 74 -
Předpoklad, ţe nejčastěji budou dobrovolníci vykonávat svoji činnost 1x do týdne, se potvrdil. Celkově to uvedlo 10 (43,48 %) dobrovolníků. Vyplývá to z časové náročnosti dobrovolnictví. Pokud dobrovolník v daném zařízení působí, setrvá tam většinou delší dobu (po několik hodin). Rovněţ se nám potvrdilo, ţe nejčastěji tato činnost probíhá v pracovních dnech (od pondělí do pátku). Bylo by určitě také přínosné, pokud by dobrovolníci navštěvovali zařízení i v sobotu či neděli, ale z rozhovorů vyplynulo, ţe je to časově náročné. Největší počet dobrovolníků (65,22 %) uvedl, ţe aktivity realizují během odpoledne, coţ jsme očekávali, vzhledem k tomu, ţe většina dobrovolníků je zaměstnána či studuje, popř. si dopoledne vyřizují důleţité záleţitosti a odpoledne mají volné. Většina (56,52 %) dobrovolníků navštěvuje stálé klienty. To je určitě přínosné, jelikoţ senioři si jiţ obtíţně zvykají na změny, navíc lze pravidelnými návštěvami navázat bezesporu bliţší vztah mezi zúčastněnými. Naopak, ale 8 (34,78 %) dobrovolníků realizuje aktivity se stálými klienty, navíc však navštěvují i nové klienty. Zejména se jedná o případy, kdy dobrovolníci spolupracují s personálem zařízení, který můţe poukázat, ţe např. některé osoby by přítomnost dobrovolníka skutečně potřebovaly a jedná se o nepravidelné návštěvy. Na toto zjištění navazuje další: nejvíce dobrovolníků (56,52 %) vykonává s klienty stálé aktivity, u kterých střídá pořadí. Klienti tak uţ dopředu většinou vědí, jaké činnosti je čekají. Samozřejmě, ţe jejich výběr závisí na spokojenosti jejich i dobrovolníka. Je zajímavé, ţe 19 (82,61 %) dobrovolníků nezaţilo překvapení v rámci své dobrovolnické činnosti, moţná, ţe nové informace neberou jako překvapení, ale zkrátka něco nového, ale ne překvapivého. Dalším velice pozitivním výsledkem je, ţe 20 (87,00 %) dobrovolníků je s organizačním zajištěním dobrovolnictví spokojeno a pouze další 3 (13,40
%)
dobrovolníci
uvádějí
spokojenost
s drobnými
výhradami.
Určitě se na tomto výsledku podílí velice dobrá práce koordinátorů a pracovníků dobrovolnických center. Spolupracovali jsme opravdu s velice vstřícnými a příjemnými lidmi. Na spokojenost navazuje i zjištění, ţe ţádný z dobrovolníků neuvaţoval o ukončení činnosti. Celkem 10 významů dobrovolnictví pro dobrovolníka bylo v rámci šetření zjištěno. Nejčastěji (24,24 %) přináší dobrovolnictví potěšení a radost. Je překvapivé, ţe pro 2 (6,06 %) dobrovolníky je činnost relaxací, jelikoţ se jedná o docela náročnou činnost. Jaký byl přínos, popř. ztráta, poté, co dobrovolník začal vykonávat svoji činnost? Odpovědí bylo celkem 14, a byly opět různorodé, většinou se ale jednalo o přínos dobrovolnictví. Nález přátel mezi dalšími dobrovolníky byl zaznamenán
u 10 dobrovolníků,
dalších - 75 -
12 uvedlo,
ţe
přátele
nenalezli.
Jedná se většinou o dobrovolníky, kteří navštěvují seniory neorganizovaně, samostatně a bez dalších dobrovolníků. V některých centrech je zavedené, ţe v určitý den a hodinu jdou, popř. jedou dobrovolníci společně do zařízení. Je povzbudivým výsledkem, ţe 7 dobrovolníků jiţ zaznamenalo i moţnost dobrovolnictví v zahraničí, avšak většina respondentů o této variantě neví. Rovněţ pozitivně hodnotíme fakt, ţe všichni (100,00 %) dobrovolníci uvedli, ţe u nich supervize probíhají. Většinou (15) jsou supervize kombinací individuální a skupinové formy, coţ je opět přínosné, jelikoţ kaţdá forma má své výhody a nevýhody. Jejich důleţitost zdůraznilo 13 (56,52 %) dobrovolníků, dalších 6 (26,90 %) uvedlo, ţe speciálně pro ně supervize důleţité nejsou, ale uznávají, ţe ostatním mohou být prospěšné. V odpovědi na spokojenost se supervizemi nezněla ani jedna přímá negativní odpověď, ovšem 1 (4,35 %) dobrovolník neodpovídal a 3 (13,40 %) uvedli, ţe nemají srovnání. Spokojeno v zásadě bylo 19 respondentů. Velmi přínosné je sdělování záţitků, aspoň tak to uvedlo 16 (69,57 %) dobrovolníků. Dle svého názoru umí 18 (78,26 %) respondentů reagovat v krizových situacích. Zajímavá byla odpověď u 3 (13,40 %) dobrovolníků: „snažím se“, přičemţ výsledek snahy nám nebyl sdělen. V rámci nezbytných vlastností, dovedností a schopností dobrovolníci sami volili odpovědi a získali jsme tak 23 odpovědí, celkem 10 (43,48 %) dobrovolníků se shodlo na významu trpělivosti, coţ je při dobrovolnické činnosti opravdu nezbytné. Celkem 14 (60,86 %) dobrovolníků by volilo pro sebe v období stáří obdobné zařízení. Vyplývá to z poznání, jak to v daném zařízení probíhá, jaké je prostředí. Tudíţ mají dobrovolníci jasnější představu o domovech pro seniory. Někoho však představa můţe od pobytu v daném zařízení odradit, je to velice individuální poznání. Více bylo dobrovolníků, kteří se alespoň občas vlastní smrtelností zabývají, to vyplývá z jejich věku, i z toho, ţe v rámci své činnosti získávají i zkušenosti s úmrtím některých seniorů. Velice pozitivní je výsledek, ţe většina (65,22 %) dobrovolníků měla s prarodiči výborný vztah. Poměrně vysoký počet (30,43 %) dobrovolníků uvedl, ţe jejich prarodiče jiţ neţijí. Celkem 18 (78,26 %) dobrovolníků nezměnilo svůj vztah k seniorům poté, co začali jako dobrovolníci působit. To vyplývá z faktu, ţe pokud se daná osoba rozhodne pro dobrovolnictví v domovech pro seniory, je určitý kladný vztah k nim předpokladem výkonu činnosti. Přesto 4 (17,39 %) vztah k seniorům změnili pozitivním směrem. Překvapivé informace získala téměř polovina (47,83 %) respondentů, druhá větší část (39,13 %) takové informace zatím nezískala. - 76 -
Při
specifikaci
současného
stavu
byla
zjištěna
různorodost
povolání
dobrovolníků, popř. jejich studia apod. U většiny dobrovolníků (86,96 %) se neprokázala
spojitost
dobrovolnictví
a
studia.
Jednalo
se
nám
o
to,
ţe např. u studentů humanitních oborů bychom tuto spojitost mohli předpokládat, ale vzhledem k různorodosti respondentů a jejich studijním oborům je to předpokládaný výsledek. Pomoc dobrovolnictví byla ve smyslu získání praxe a následnému uplatnění v zaměstnání či při studiu, ale většině (73,91 %) dobrovolnictví v zaměstnání či škole zatím nepomohlo. Převáţná většina (91,30 %) respondentů hodlá v dobrovolnictví pokračovat i nadále. V rámci reakcí svého okolí na dobrovolnictví zaţila většina (40,00 %) nepochopení a podiv nad tím, jak mohou dělat něco zdarma a pro někoho cizího, a proč to vlastně dobrovolníci dělají. Pouze 5 (20,00 %) dobrovolníků bylo pochváleno. Přímé negativní reakce neuvedl ţádný dobrovolník. Přesvědčit někoho blízkého k dobrovolné činnosti se zatím povedlo 6 (26,10 %) dobrovolníkům, ostatní zatím úspěšní nebyli. Dobrovolnictví zabírá určitý volný čas, ale většině (78,26 %) dobrovolníků ještě nějaký volný čas zbývá, dalším 5 dobrovolníkům (21,74 %) ho uţ nezbývá mnoho, ale nějaký přece jen ano. Různorodost v zájmech respondentů je zřejmá. Vyplývá to i z velkého mnoţství moţností, které lze vyuţít. Největší zálibou je pro 9 (16,70 %) dobrovolníků sport.
- 77 -
Závěr V bakalářské práci jsou v teoretické části vymezeny a objasněny pojmy, které jsou důleţité v souvislosti s dobrovolnictvím. Teoretická část bakalářské práce je rozdělena
do
třech
hlavních
kapitol,
a
to:
dobrovolnictví,
supervize
a speciálněpedagogická praxe. V kapitole první jsou vysvětleny termíny dobrovolník, dobrovolnické centrum, dobrovolnická sluţba. Je zde popsán postoj veřejnosti k dobrovolnictví či se zde lze dočíst o rozdělení samotného dobrovolnictví. V následující kapitole je definován pojem supervize, je uvedeno její dělení, dále jsou popsány
důleţité
náleţitosti
supervize
i charakterizována
osobnost
supervizora. V rámci poslední kapitoly teoretické části bakalářské práce je definována speciální
pedagogika
a speciálněpedagogická
praxe.
Je také
uvedena
stručná
charakteristika jednotlivých cílových skupin kaţdého oboru speciálněpedagogické praxe. Charakteristika se zaměřila zejména na moţnosti komunikace s jednotlivými osobami, které patří do cílové skupiny speciálněpedagogické praxe. Důvod je jednoduchý, aby moţnosti a poznatky mohl vyuţívat dobrovolník při své běţné dobrovolnické činnosti. Hlavním cílem praktické části bakalářské práce bylo přiblíţit fungování dobrovolnictví ve speciálněpedagogické praxi. Dílčích cílů bylo šest. Prvním dílčím cílem bylo zjistit, jaká je motivace člověka při volbě dobrovolnické činnosti. Nejčastější důvod, který vedl osoby k tomu, aby začaly vykonávat dobrovolnickou činnost, byla chuť udělat něco pro druhé. Další motivací byla touha a chuť člověka vyzkoušet něco nového, nějakou zajímavou činnost. Touha být uţitečný/á byl důvod další. Někteří dotazovaní dobrovolníci chtěli prostřednictvím činnosti naplnit svůj volný čas. Nezanedbatelným důvodem byla i snaha pomoci starým lidem. Nesmíme opomínat ani zájem o psychologii, který byl rovněţ uváděn jako důvod. Jiní dobrovolníci si díky činnosti splnili svůj dávný sen. Další se chtěli dostat do společnosti, jednoho dobrovolníka vedl k této činnosti pocit, ţe by tuto činnost měl zkusit. Druhým
dílčím
cílem
bylo
zjistit,
jak
spokojení
jsou
dobrovolníci
s organizačním zajištěním dobrovolnictví. Výsledek je velice pozitivní; zejména pro koordinátory, ale také pro dobrovolnická centra a supervizory. Celkem byli všichni dotazovaní
dobrovolníci
spokojeni
s organizací
- 78 -
dobrovolnictví
v rámci
jejich dobrovolnického centra. Jenom 3 z celkových 23 dobrovolníků mělo drobné výhrady, opravdu pouze drobné, ostatní byli spokojeni bez výhrad. Zjistit spokojenost se supervizemi byl třetí dílčí cíl. Celkem bylo spokojeno 22 dotazovaných, drobné výhrady uváděl jeden dobrovolník a další uvedl, ţe zatím nemá příliš zkušeností na to, aby mohl činnost supervizorů a samotné supervize hodnotit. Pouze jeden dobrovolník nechtěl na otázku odpovídat. Čtvrtým dílčím cílem bylo zjistit, jaký je vztah dobrovolníka k seniorům. Zejména byla otázka v rámci rozhovoru zaměřena na to, zda se vztah změnil poté, co dobrovolník začal vykonávat svoji činnost právě v domově pro seniory. Celkem 18 dobrovolníků svůj vztah nezměnilo, je totiţ výborný. Je to logický výsledek, jelikoţ působí v domově pro seniory a jsou zde dobrovolně, dobrý vztah k seniorům je určitým předpokladem. Změna vztahu k seniorům nastala u 4 dobrovolníků, jedná se o změnu pozitivní. Nejedná se však o změnu ve smyslu – dříve jsem nenáviděla, teď miluji. Spíše se jedná o získání většího nadhledu a shovívavosti k těmto lidem. Zjistit, zda dobrovolnická činnost souvisí se studiem byl pátý dílčí cíl. Tato souvislost se neprokázala, jelikoţ celkem 21 odpovídajících souvislost nepotvrdilo. Šestý dílčí cíl byl zaměřen na zjištění reakcí okolí na to, ţe daná osoba vykonává dobrovolnickou činnost. Šetření prokázalo, ţe ve společnosti stále panuje nepochopení a údiv. S takovou reakcí se setkala většina dotazovaných. Zejména se lidé podivují tomu, ţe osoba vykonává činnost zdarma. Na druhé straně pozitivním ukazatelem je fakt, ţe téměř pětina dobrovolníků zaznamenala pochvalu za tuto činnost. Z šetření vyplynulo, ţe je potřebné se v rámci dobrovolnictví zaměřit zejména na osvětovou činnost, informovat prostřednictvím médií i pracovníků dobrovolnických center o moţnosti dobrovolnictví, o jeho přínosech i limitech. Je nutné, aby ve společnosti nepřevládal názor, ţe dobrovolníci mohou působit pouze např. u organizací, které se zabývají ochranou ţivotního prostředí. Potřebné je ukázat, ve kterých oblastech mohou dobrovolníci vykonávat svoji činnost. V rámci bakalářské práce byl vytvořen i seznam domovů pro seniory v kraji Vysočina. V tomto přehledu je zahrnut i zřetel k tomu, zda dané zařízení spolupracuje s dobrovolnickým centrem či nikoliv. Na zařízení, ve kterých s dobrovolníky nespolupracují z různých důvodů, bylo by dobré se v budoucnosti zaměřit a moţnost dobrovolnictví jim prostřednictvím dobrovolnických center nabídnout.
- 79 -
Seznam literatury a jiných použitých zdrojů BENDOVÁ, P. Manuál základních postupů jednání při kontaktu s osobami s tělesným postižením. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 49 s. ISBN 978-80-244-1631-1. EIS, Z. Supervize. 1. vydání. Praha : Praţský psychoterapeutický institut, 1995. Kapitola 17, Naše zkušenosti se supervizí, s. 62-64. ISBN 80-901710-2-8. FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika : Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0. HAŠPLOVÁ, I. Jak se stát dobrovolníkem. Sociální služby. 2010, roč. 12, č. 6-7, s. 23. ISSN 1803-7348. HAWKINS, P. SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vydání. Praha : Portál, 2004. 202s. ISBN 80-7178-715-9. HORECKÝ, J. Dobrovolnictví v sociálních sluţbách. Sociální služby. 2010, roč. 12, č. 6-7, s. 20. ISSN 1803-7348. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu : Základy kvantitativního výzkumu. 1. vydání. Praha : Grada Publishig, 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. Jobrotation a dobrovolnická činnost. 1. vydání. Přerov : Centrum pro komunitní práci, 2006. 23 s. ISBN 80-86902-37-4. KNEZOVIČ, M. a kol. Kapesní anglicko – český, česko – anglický slovník. 2. vydání. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. 479 s. ISBN 80-901133-3-8. KOCUROVÁ, M. a kol. Speciální pedagogika pro pomáhající profese. 1. vydání. Plzeň : Západočeská univerzita, 2002. 209 s. ISBN 80-7082-844-7. KOLÁČKOVÁ, J. Supervize. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 2. vydání. Praha : Portál, 2008. s. 349 – 365. ISBN 978-80-7367-502-8. KOPŘIVA, KAREL. Lidský vztah jako součást profese : psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 4. vydání. Praha : Portál, 2000. 147 s. ISBN 80-7178-429-X. LINHART, J. a kol. Slovník cizích slov pro nové století. 1. vydání. Litvínov : Dialog, 2005. 412 s. Bez ISBN. LUDÍKOVÁ, L. Speciální pedagogika. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 37 s. ISBN 80-244-0557-1.
- 80 -
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce, 1. vydání. Praha : Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0. MATOUŠEK, O. Dobrovolnická práce. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 2. vydání. Praha : Portál, 2008. s. 61 – 63. ISBN 978-80-7367-502-8. MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P., KOLÁČKOVÁ, J. Sociální práce v praxi : specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vydání. Praha : Portál, 2005. 351 s. ISBN 978-80-7367-818-0. MICHKOVÁ, A. Supervize. 1. vydání. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008. 106 s. ISBN 978-80-7394-145-1. MIKULÁŠKOVÁ, L. Dobrovolnictví v podmínkách hospicové péče : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2009. 96 s., 18l. příl. Vedoucí diplomové práce Pavel Mühlpachr. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Mezinárodní rok dobrovolníků v České republice. 1. vydání. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. 42 s. ISBN 80-86552-20-9. NOVOTNÝ, M. a kol. Dobrovolnictví středoškoláků. 1. vydání. Praha : Hestia, 2003. 40 s. ISBN 80-239-0748-4. PLEVOVÁ, I. Kapitoly z obecné psychologie II. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 76 s. ISBN 80-244-0963-1. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. SMETANA, M. Dobrovolnictví v krizovém plánování : teze habilitační práce. 1. vydání. Ostrava: Technická univerzita Ostrava, 2008. 22 s. ISBN 978-80-2481714-9. SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých. 4. vydání. Praha : Portál, 2010. 344 s. ISBN 978-80-7367-706-0. ŠESTÁKOVÁ, I., DVOŘÁK, O., BOUČEK, J. Stavby pro sociální služby. 1. vydání. Praha : České vysoké učení technické, 2006. 220 s. ISBN 80-01-03385-6. ŠORMOVÁ, L., KLÉGROVÁ, A. Dobrovolnictví. 1. vydání. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-68-7. TOŠNER,
J.,
SOZANSKÁ,
O.
Dobrovolníci
a
metodika
práce
v organizacích. 2. vydání. Praha : Portál, 2006. 149 s. ISBN 80-7367-178-6.
- 81 -
s nimi
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese : variabilita a patologie lidské psychiky. 2. vydání. Praha : Portál, 2000. 444 s. ISBN 80-7178-496-6. VANĚČKOVÁ, S. Dobrovolníkův první pracovní den. 1. vydání. Hradec Králové : Občanské poradenské středisko, 2004. 35s. ISBN 80-86701-01-8. Internetové odkazy Dobrovolnické centrum Vysočina [online]. [cit. 2011-01-25]. Dostupný z World Wide Web:
Dobrovolnik
[online].
[cit.
Dostupný z World
2011-02-11].
Wide
Web:
Evropská dobrovolná služba [online]. [cit. 2011-02-11]. Dostupný z World Wide Web:
Focus
[online].
[cit.
2011-01-25].
Dostupný
z World
Wide
Web:
Dostupný
z World
Wide
Web:
Hestia
[online].
[cit.
2011-02-11].
Hospicové hnutí Vysočina [online]. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z World Wide Web: Kambala.
[online].
[cit.
2011-01-25].
Dostupný
z World
Wide
Web:
Klub pohraničí. [online].[cit. 2010-11-30]. Dostupný z World Wide Web: Kraj Vysočina. [online]. [cit. 2010-11-11]. Dostupný z World Wide Web: Křesadlo
[online].
[cit.
2011-02-11].
Dostupný
z World
Wide
Web:
Region Vysočina [online]. [cit. 2010-11-29]. Dostupný z World Wide Web: Sdílení [online]. [cit. 2011-01-25]. Dostupný z World Wide Web:
- 82 -
Zákony, vyhlášky a deklarace Všeobecná deklarace o dobrovolnictví Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnictví a dobrovolnické sluţbě Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách
- 83 -
Seznam grafů Graf č. 1 – Respondenti dle pohlaví .......................................................................... - 42 Graf č. 2 – Věk respondentů ...................................................................................... - 43 Graf č. 3 – Vzdělání respondentů .............................................................................. - 43 Graf č. 4 – Současný stav respondentů ...................................................................... - 44 Graf č. 5 – Zdroj informací o dobrovolnictví ............................................................ - 44 Graf č. 6 – Motivace dobrovolné činnosti ................................................................. - 46 Graf č. 7 – Důvod výběru daného zařízení ................................................................ - 47 Graf č. 8 – Moţnost působení i v jiném zařízení ....................................................... - 48 Graf č. 9 – Doba působení jako dobrovolník ............................................................. - 49 Graf č. 10 – Působnost dobrovolníka i v jiném zařízení ............................................ - 49 Graf č. 11 – Jak časté je působení dobrovolníka v zařízení ....................................... - 50 Graf č. 12 – Specifikace dnů působení dobrovolníka ................................................ - 51 Graf č. 13 - Část dne, během které dobrovolník působí ............................................ - 51 Graf č. 14 – Klienti dobrovolníka .............................................................................. - 52 Graf č. 15 – Aktivity klientů ...................................................................................... - 53 Graf č. 16 – Zaţití překvapení dobrovolníka v daném zařízení................................. - 54 Graf č. 17 – Spokojenost dobrovolníka s organizačním zajištěním .......................... - 54 Graf č. 18 – Úvaha dobrovolníka o ukončení dobrovolnictví ................................... - 55 Graf č. 19 – Význam dobrovolnictví pro dobrovolníka............................................. - 55 Graf č. 20 – Co dobrovolnictví dalo či vzalo dobrovolníkovi ................................... - 56 Graf č. 21 – Nález přátel mezi dobrovolníky............................................................. - 57 Graf č. 22 – Informovanost o dobrovolnictví v zahraničí.......................................... - 58 Graf č. 23 – Existence supervizí v rámci dobrovolné činnosti .................................. - 58 Graf č. 24 – Forma probíhajících supervizí ............................................................... - 59 Graf č. 25 – Důleţitost supervizí ............................................................................... - 59 Graf č. 26 – Spokojenost dobrovolníka se supervizemi ............................................ - 60 Graf č. 27 – Přínos vzájemného sdělování záţitků .................................................... - 61 Graf č. 28 – Umění dobrovolníka reagovat v krizových situacích ............................ - 62 Graf č. 29 – Nezbytné vlastnosti, dovednosti a schopnosti dobrého dobrovolníka ... - 63 Graf č. 30 – Volba stejného zařízení pro dobrovolníka v období stáří ...................... - 64 Graf č. 31 – Dobrovolník a přemýšlení o vlastní smrtelnosti .................................... - 64 Graf č. 32 – Dobrovolníkův vztah s prarodiči ........................................................... - 65 - 84 -
Graf č. 33 – Změna vztahu dobrovolníka k seniorům ............................................... - 66 Graf č. 34 – Zjištění překvapivých informací dobrovolníkem .................................. - 67 Graf č. 35 – Specifikace současného stavu dobrovolníka ......................................... - 67 Graf č. 36 – Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví .............................. - 68 Graf č. 37 – Pomoc dobrovolnictví ve studiu či v zaměstnání .................................. - 69 Graf č. 38 – Budoucnost dobrovolníkovy činnosti .................................................... - 69 Graf č. 39 – Reakce dobrovolníkova okolí na jeho činnost ....................................... - 70 Graf č. 40 – Přímé negativní reakce okolí na dobrovolnictví .................................... - 71 Graf č. 41 – Přesvědčování někoho blízkého k dobrovolné činnosti......................... - 72 Graf č. 42 – Moţnost jiných volnočasových aktivit .................................................. - 72 Graf č. 43 – Volnočasové aktivity dobrovolníka ....................................................... - 73 -
- 85 -
Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Zdroj informací o dobrovolnictví ....................................................... - 45 Tabulka č. 2 – Motivace dobrovolné činnosti............................................................ - 46 Tabulka č. 3 – Specifikace dnů působení dobrovolníka ............................................ - 51 Tabulka č. 4 – Klienti dobrovolníka .......................................................................... - 52 Tabulka č. 5 – Aktivity klientů .................................................................................. - 53 Tabulka č. 6 – Spokojenost dobrovolníka s organizačním zajištěním ....................... - 54 Tabulka č. 7 – Existence supervizí v rámci dobrovolné činnosti .............................. - 59 Tabulka č. 8 – Spokojenost dobrovolníka se supervizemi......................................... - 60 Tabulka č. 9 – Přínos vzájemného sdělování záţitků ................................................ - 61 Tabulka č. 10 – Umění reagovat v krizových situacích ............................................. - 62 Tabulka č. 11 – Dobrovolníkův vztah s vlastními prarodiči...................................... - 65 Tabulka č. 12 – Změna vztahu dobrovolníka k seniorům.......................................... - 66 Tabulka č. 13 – Souvislost dobrovolníkova studia a dobrovolnictví ......................... - 68 Tabulka č. 14 – Budoucnost dobrovolníkovy činnosti .............................................. - 69 Tabulka č. 15 – Reakce dobrovolníkova okolí na jeho činnost ................................. - 70 Tabulka č. 16 – Přímé negativní reakce okolí na dobrovolnictví .............................. - 71 -
- 86 -
Seznam použitých zkratek Apod. = a podobně Č. = číslo ČR = Česká republika EVS = Evropská dobrovolná sluţba (European Voluntary Service) HHV = Hospicové hnutí Vysočina Kap. = kapitola L = let M = měsíc Např. = na příklad Odst. = odstavec O.S. = občanské sdruţení Pá = pátek Po = pondělí Popř. = po případě Příp. = případně R = rok Resp. = respektive Str. = strana Tel. číslo = telefonní číslo Tzn. = to znamená Tzv. = tak zvané WWW = World Wide Web
- 87 -
Seznam příloh Příloha č. 1 – Loga vybraných dobrovolnických center Příloha č. 2 – Lokalizace kraje Vysočina pomocí mapy Příloha č. 3 – Křesadlo Příloha č. 4 – Rok dobrovolníků Příloha č. 5 – Rady supervidovaným Příloha č. 6 – Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnictví Příloha č. 7 – Všeobecná deklarace o dobrovolnictví Příloha č. 8 – Vzor dotazníku pro dobrovolníka Příloha č. 9 – Vzor smlouvy (dohody) pro dobrovolníka Příloha č. 10 – Reportáţe z některých navštívených zařízení Příloha č. 11 – Základní otázky pro rozhovor s dobrovolníky Příloha č. 12 – Domovy pro seniory nacházející se v oblasti kraje Vysočina
- 88 -
Příloha č. 1 – Loga vybraných dobrovolnických center
Logo dobrovolnického centra Vysočiny
Dostupné na: World Wide Web: http://dobrocentrum.org/, cit. 25. 1. 2011
Logo Kambaly
Dostupné na: World Wide Web: http://www.kambala.zdarsko.cz/, cit. 25. 1. 2011
Informační leták s logem Sdílení
Dostupné na: World Wide Web: http://www.os-sdileni.wz.cz/, cit. 25. 1. 2011
Příloha č. 2 – Lokalizace kraje Vysočina pomocí mapy
Lokalizace kraje Vysočina
Dostupné na: World Wide Web: http://www.klub-pohranici.cz/, cit. 29. 11. 2011
Příloha č. 3 – Křesadlo
Původní verze ocenění
Současná verze ocenění
Křesadlo – „cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“. Tak zní ústřední myšlenka, která vznikla v roce 2001 u příleţitosti Mezinárodního roku dobrovolníků. Předávání této ceny organizuje Národní dobrovolnické centrum Hestia. Je kaţdoročně udělována v jednotlivých městech dobrovolníkům, a to pravidelně v první polovině roku za rok předcházející. Nominovat dobrovolníka můţe kdokoliv. O těch dobrovolnících, kterým bude cena udělena, rozhoduje vybraná pětičlenná komise. Ta je sloţena ze zástupců neziskových organizací, novinářů a zástupců daného kraje. A proč právě označení Křesadlo – vyplývá to z poslání dobrovolnictví: „dobrovolníci pomáhají vykřesat jiskry lidství.“ Dříve je vyráběl Jiří Papcůn a ocenění mělo podobu zapalovače bez benzinu v dřevěném obalu. Na návrh akademické malířky Aleny Šrámkové je pravé křesadlo vyráběno od roku 2003 kovářem Jaroslavem Zívalem. Nyní se jedná o vykovaný kus ţeleza stočený konci k sobě. Cílem tohoto ocenění je i zviditelnit dobrovolnictví, vzbudit o něj zájem. A také samozřejmě ocenit dobrovolníky.
Příloha č. 4 – Rok dobrovolníků Rok 2011 byl vyhlášen Radou Evropské unie Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství 2011. Cílem je podpora při vzniku nových dobrovolných aktivit. Dále ovšem také posílení stávajícího dobrovolnictví. Je snaha činnost
a
zviditelnit
pro samostatný
zlepšit
rozvoj
V České republice
se
cílů
podmínky
dobrovolnictví. evropského
roku
dobrovolníků ujalo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. „Řídí meziresortní skupiny, které se zabývají průřezově jedenácti tematickými okruhy dobrovolnických aktivit. Jedná se o dobrovolnictví v sociálních službách, ve zdravotnictví, kultuře, sportu, ekologii, dobrovolnictví v práci s dětmi a mládeží, mezinárodní
dobrovolnictví,
komunitní
dobrovolnictví,
dobrovolnictví
firem
a dobrovolnictví při mimořádných událostech a krizových stavech.“ (dostupné na World Wide
Web:
http://www.mvcr.cz/clanek/evropsky-rok-dobrovolnych-cinnosti-na-
podporu-aktivniho-obcanstvi-2011.aspx/, cit. 11. 2. 2011)
Příloha č. 5 – Rady supervidovaným Autorka Michková (2008, str. 49) vytvořila také mimo jiné i několik rad určených supervidovaným: 1. „Ty jsi odpovědný za svůj vlastní proces učení, za to, co si ze supervize odneseš. 2. Sděluj supervizorovi, co prožíváš, jak se cítíš. Sděl mu, že se nudíš, že jsi rozzlobený nebo z nějakého důvodu nesoustředěný. 3. Experimentuj sám se sebou. 4. Ptej se sám sebe, zda jednáš v supervizi tak, jak skutečně chceš. 5. Uvědomuj si své tělo, pomůže ti zjistit, co v dané situaci cítíš nebo chceš. Často prozradí o tvých pocitech a potřebách více než tvůj rozum. 6. Říkej „já“ místo „my“ nebo mělo by se. Za těmito formulacemi se můžeš skrývat a nemusíš nést odpovědnost za to, co říkáš. 7. Sděluj svůj vlastní názor místo toho, abys kladl „zdánlivé“ otázky. Otázky jsou často pouze taktikou, jak neprojevit svůj vlastní názor. 8. Mluv přímo. Chceš-li něco říct, oslov mě přímo a pohledem dej najevo, že oslovením myslíš mne. 9. Cítíš-li potřebu, poskytni mi zpětnou vazbu. Když v tobě vyvolá jednání druhého příjemné nebo naopak nepříjemné pocity, hned mu to řekni. Nemluv při tom o jeho jednání a nehodnoť ho. 10. Když dostáváš zpětnou vazbu, poslouchej. Nesnaž se hned obhajovat nebo něco vysvětlovat. Pokus se nejdříve jen mlčet a poslouchat, až potom mluv o svých pocitech, které vyvolala tato zpětná vazba.“
Příloha č. 6 – Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnictví 198/2002 Sb. ZÁKON ZE DNE 24. DUBNA 2002 o dobrovolnictví a o změně některých zákonů §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou sluţbu organizovanou podle tohoto zákona a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. (2) Tento zákon se nevztahuje na: a) činnosti upravené zvláštními právními předpisy, i kdyţ tyto činnosti splňují znaky dobrovolnické sluţby stanovené tímto zákonem, b) činnosti, které nesplňují znaky dobrovolnické sluţby stanovené tímto zákonem, i kdyţ jsou vykonávány dobrovolníky. (3) Dobrovolnictví je činnost konaná dobrovolníky, kteří se ze své vůle rozhodnou věnovat svůj čas, znalosti a zkušenosti aktivitám konaným ve veřejném zájmu. Činí tak bez nároku na odměnu, a to organizovaně nebo samostatně. (4)
Dobrovolnictví
vykonávané
organizovaně
je
určeno
vztahem
mezi dobrovolníkem a právnickou nebo fyzickou osobou. Fyzickou osobou se pro účely tohoto ustanovení myslí fyzická osoba s bydlištěm na území České republiky provozující školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohroţených druhů zvířat podle § 15 odst. 1 jiného právního předpisu14). (5) Dobrovolníkem se pro účely této části zákona rozumí fyzická osoba, která s ohledem na svou rozumovou a volní vyspělost je schopna vykonávat dobrovolnictví. (6) Dobrovolnictví můţe být vykonáváno na území České republiky i v zahraničí. §2 (1) Dobrovolnickou sluţbou je činnost, při níţ dobrovolník poskytuje 14
) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakoţ i pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování ţivotního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. (2) Za dobrovolnickou sluţbu uvedenou v odstavci 1 se nepovaţuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru nebo členském poměru. (3) Dobrovolnická sluţba je podle své povahy krátkodobá nebo, je-li vykonávána po dobu delší neţ 3 měsíce, dlouhodobá. §3 (1) Dobrovolníkem můţe být fyzická osoba a) starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické sluţby na území České republiky, b) starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické sluţby v zahraničí, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou sluţbu. (2) Dobrovolník vykonává dobrovolnickou sluţbu na základě smlouvy15 uzavřené s vysílající organizací; v případě dlouhodobé dobrovolnické sluţby nebo v případě krátkodobé dobrovolnické sluţby, k jejímuţ výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí být tato smlouva písemná. (3) Je-li fyzická osoba v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru, členském poměru nebo je-li ţákem nebo studentem, vykonává jako dobrovolník dobrovolnickou sluţbu mimo svůj pracovněprávní vztah, sluţební poměr, členský poměr, školní vzdělávání nebo studium.
15
Občanský zákoník.
(4) Výkon vojenské činné sluţby nebo civilní sluţby je překáţkou výkonu dobrovolnické sluţby. §4 (1) Vysílající organizací podle tohoto zákona je právnická osoba se sídlem v České republice, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické sluţby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické sluţby za podmínky, ţe má udělenu akreditaci (§ 6). (2) Přijímající organizací podle tohoto zákona je osoba, pro jejíţ potřebu je dobrovolnická sluţba vykonávána, způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy. (3) Vysílající organizace můţe vedle smluv uzavíraných s přijímajícími organizacemi uzavřít smlouvy i s dobrovolníky o výkonu dobrovolnické sluţby v její prospěch. Podmínkou je, ţe předmětem těchto smluv uzavíraných s přijímajícími organizacemi a s dobrovolníky je týţ druh dobrovolnické sluţby a ţe dobrovolník není členem vysílající organizace ani k ní nemá jiný právní vztah. V těchto případech pro vztah mezi dobrovolníkem a organizací, v jejíţ prospěch dobrovolník dobrovolnickou sluţbu vykonává, platí přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech vysílající i přijímající organizace a ustanovení o právech a povinnostech dobrovolníka. §5 (1) Pro výkon krátkodobé dobrovolnické sluţby, nejde-li o dobrovolnickou sluţbu, k jejímuţ výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí být mezi dobrovolníkem a vysílající organizací sjednáno alespoň místo, předmět a doba výkonu dobrovolnické sluţby, a podle povahy dobrovolnické sluţby téţ poskytnutí pracovních prostředků a ochranných pracovních prostředků dobrovolníkovi, popřípadě předloţení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího neţ 3 měsíce a potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší neţ 3 měsíce [odstavec 2 písm. b) bod 3]. (2) Smlouva mezi dobrovolníkem a vysílající organizací o výkonu dlouhodobé dobrovolnické sluţby nebo krátkodobé dobrovolnické sluţby, k jejímuţ výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí vţdy obsahovat a) jméno, příjmení, rodné číslo nebo, není-li přiděleno, datum narození, místo trvalého pobytu dobrovolníka a název a sídlo vysílající organizace, b) ujednání
1. o účasti na předvstupní přípravě organizované vysílající organizací; součástí předvstupní přípravy musí být podle povahy dobrovolnické sluţby i informování dobrovolníka o moţných rizicích spojených s výkonem dobrovolnické sluţby, která by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví dobrovolníka, 2. podle povahy dobrovolnické sluţby o předloţení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího neţ 3 měsíce a o předloţení písemného prohlášení, ţe v době sjednání smlouvy není proti dobrovolníkovi vedeno trestní řízení, 3. podle povahy dobrovolnické sluţby o předloţení potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší neţ 3 měsíce, ve kterém registrující lékař na základě posouzení zdravotního stavu dobrovolníka vymezí činnosti, které s ohledem na svůj zdravotní stav není dobrovolník schopen vykonávat, 4. podle povahy dobrovolnické sluţby o předloţení potvrzení o seznámení dobrovolníka s prevencí infekčních nemocí včetně antimalarické prevence (profylaxe), vyţadují-li to podmínky území, ve kterém má dobrovolník působit, jako podmínkách pro účast v dobrovolnické sluţbě, c) místo, předmět a dobu výkonu dobrovolnické sluţby v rámci určitého programu nebo projektu dobrovolnické sluţby, d) způsob stravování a ubytování dobrovolníka, e) závazek dobrovolníka vrátit poměrnou část výdajů vynaloţených vysílající organizací, pokud předčasně ukončí výkon dobrovolnické sluţby z jiných neţ zřetele hodných důvodů, f) podle povahy dobrovolnické sluţby ujednání o náhradách výdajů spojených s nezbytnou přípravou na účast dobrovolníka v určitém programu nebo projektu dobrovolnické sluţby, o náhradě nákladů spojených s cestou na místo působení v zahraničí a zpět, o kapesném ke krytí běţných výdajů na místě působení, o poskytnutí pracovních prostředků a osobních ochranných pracovních prostředků, g) podle povahy dobrovolnické sluţby rozsah pracovní doby, doby odpočinku, podmínky pro udělení dovolené a důvody, za kterých lze výkon dobrovolnické sluţby předčasně ukončit. (3) Smlouva mezi dobrovolníkem a vysílající organizací o výkonu dlouhodobé dobrovolnické sluţby můţe obsahovat rovněţ ujednání, ţe dobrovolník před vysláním k výkonu dobrovolnické sluţby podá přihlášku k účasti na důchodovém pojištění,
splňuje-li podmínky podle zvláštního právního předpisu,16 a závazek vysílající organizace platit za něho pojištění na důchodové pojištění stanovené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,17 je-li dlouhodobá dobrovolnická sluţba vykonávána alespoň v rozsahu překračujícím v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu. (4) Dobrovolníkovi za výkon dobrovolnické sluţby nenáleţí odměna. (5) Při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro udělení dovolené a pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pouţijí přiměřeně pracovněprávní předpisy a při sjednání výše kapesného se pouţijí přiměřeně předpisy o cestovních náhradách. §6 (1)
Vysílající
organizaci
uděluje
akreditaci
Ministerstvo
vnitra
(dále
jen "ministerstvo"). Ministerstvo uděluje akreditaci na návrh akreditační komise sloţené po 1 zástupci Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy,
Ministerstva
vnitra,
Ministerstva
práce
a
sociálních
věcí,
Ministerstva ţivotního prostředí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Rady vlády pro nestátní neziskové organizace; akreditační komise je poradním orgánem ministerstva. (2) Ministerstvo udělí akreditaci podle odstavce 1 organizaci, která je občanským sdruţením, obecně prospěšnou společností, církví nebo náboţenskou společností nebo právnickou osobou církve nebo náboţenské společnosti evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboţenských společností18, pokud doloţí, ţe je schopna s ohledem na kvalifikační sloţení svých orgánů, zaměstnanců nebo členů, konkrétní projekty nebo programy dobrovolnické sluţby a finanční způsobilost organizovat přípravu a provádění dobrovolnické sluţby a plnit další povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Akreditace se uděluje na dobu 3 let. (3) Ministerstvo vede seznam vysílajících organizací, kterým udělilo akreditaci. Tento seznam je veřejným seznamem přístupným elektronicky. Jeho součástí je i vymezení jednotlivých druhů dobrovolnické sluţby a jejich zaměření, jejichţ organizování a zajišťování vysílající organizace provádí. 16
§ 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. § 3 odst. 3, § 5b a 16 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 18 Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005 Sb. 17
§7 (1) Vysílající organizace je povinna uzavřít před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické sluţby pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické sluţby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické sluţby způsobena. Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně. (2) Vysílající organizace před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické sluţby do zahraničí sjedná podle povahy dobrovolnické sluţby a podmínek státu, v němţ má být dobrovolnická sluţba vykonávána, v tomto státě zdravotní pojištění dobrovolníka. (3)
Vysílající
organizace
odpovídá
dobrovolníkovi
za
to,
ţe
vykonává-li
dobrovolnickou sluţbu mimo obec svého trvalého pobytu, bude podle povahy dobrovolnické sluţby řádně a ve zdravotně nezávadném prostředí ubytován, a ţe dobrovolnickou sluţbu bude v závislosti na její povaze vykonávat v podmínkách neohroţujících jeho ţivot nebo zdraví. (4) Vysílající organizace smí uzavřít smlouvu podle § 5 s dobrovolníkem, který v době, v níţ má být smlouva uzavřena, nedosáhl věku 18 let, jen s písemným, úředně ověřeným souhlasem jeho zákonného zástupce nebo se souhlasem jeho zákonného zástupce zapsaným u vysílající organizace do protokolu; bez tohoto souhlasu je smlouva neplatná. (5) S dobrovolníkem mladším 18 let nesmí být sjednán výkon takové dobrovolnické sluţby, která by byla nepřiměřená anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem jeho věku nebo při níţ by byl vystaven zvýšenému nebezpečí úrazu nebo jinému poškození zdraví; dobrovolník v tomto věku nesmí být vyslán k výkonu dobrovolnické sluţby do zahraničí. (6) Vysílající organizace je povinna při výběru dobrovolníků, s nimiţ uzavře smlouvu, a při sjednávání podmínek výkonu dobrovolnické sluţby uplatnit rovné zacházení, s výjimkou případu, kdy to povaha dobrovolnické sluţby neumoţňuje. §8 (1) Vysílající organizace uzavře před vysláním dobrovolníka na místo jeho působení písemnou smlouvu s přijímající organizací, v níţ s ohledem na povahu určitého programu nebo projektu dobrovolnické sluţby navzájem dohodnutého s přijímající
organizací, sjedná zejména podmínky výkonu dobrovolnické sluţby, předmět a dobu výkonu dobrovolnické sluţby, způsob ubytování a stravování dobrovolníků, jejich vybavení pracovními prostředky a osobními ochrannými pracovními prostředky, způsob ověřování průběhu dobrovolnické sluţby vysílající organizací za účelem kontroly dodrţování smlouvy a hodnocení práce dobrovolníků. Součástí smlouvy mezi vysílající a přijímající organizací musí být rovněţ ujednání o povinnosti přijímající organizace informovat vysílající organizaci o rizicích, která mohou ohrozit ţivot nebo zdraví dobrovolníka, vzniklých v průběhu výkonu dobrovolnické sluţby, a přijmout neprodleně opatření, která tato rizika vyloučí, a v případě neodstranitelných rizik omezí. (2)
Vysílající
organizace
nesmí
uzavřít
smlouvu
s
přijímající
organizací,
jejímţ předmětem činnosti je podnikání, anebo na výkon takové dobrovolnické sluţby, jejímţ účelem by bylo nahradit činnosti vykonávané jinak u přijímající organizace osobami
v pracovněprávním
vztahu,
sluţebním
nebo
členském
poměru
nebo zajišťované pro přijímající organizaci jinými osobami v rámci jejich podnikání. (3) Vysílající organizace jsou povinny vhodným způsobem zveřejňovat roční výroční zprávy o své činnosti nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku. §9 (1) Pokud ministerstvo zjistí, ţe vysílající organizace, která má udělenu akreditaci, přestala splňovat podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení akreditace (§ 6 dst. 2) nebo přes upozornění ze strany ministerstva nadále neplní povinnosti stanovené tímto zákonem, akreditaci této organizace po projednání v akreditační komisi zruší; přitom dbá, aby tím nebylo dotčeno splnění závazků vyplývajících z uzavřených smluv. (2) Zanikne-li vysílající organizace, s níţ má dobrovolník uzavřenu smlouvu podle § 5, přecházejí práva a povinnosti z této smlouvy na jejího právního nástupce, a není-li ho, na stát; ministerstvo poté bez zbytečného odkladu smluvně převede tato práva a povinnosti na jinou vhodnou vysílající organizaci. (3) Ministerstvo je oprávněno z vlastního nebo jiného podnětu ověřovat, zda vysílající organizace plní podmínky stanovené tímto zákonem; postupuje přitom podle zákona o státní kontrole. § 10 Vyuţívání dobrovolnické sluţby státem a územními samosprávnými celky
Státní orgány, organizační sloţky státu, orgány a organizační sloţky územních samosprávných celků mohou vyuţívat dobrovolnickou sluţbu v mezích své zákonné působnosti k účelům stanoveným v § 2; v tomto případě mají postavení přijímající organizace podle tohoto zákona. Mohou rovněţ, zejména při organizování dobrovolnické sluţby do zahraničí, bezúplatně zprostředkovat uzavření smlouvy mezi vysílající organizací se sídlem v České republice a přijímající organizací § 11 Dotace (1) Ministerstvo můţe poskytnout vysílajícím organizacím dotaci ke krytí a) pojistného placeného na základě pojistné smlouvy uzavřené vysílající organizací podle § 7 odst. 1, b) části výdajů spojených s evidencí dobrovolníků, s jejich přípravou pro výkon dobrovolnické sluţby a se zajišťováním výkonu dobrovolnické sluţby, c) pojistného na důchodové pojištění placeného podle § 5 odst. 3 za dobrovolníka, a to ve výši pojistného stanoveného z minimálního vyměřovacího základu,19 pokud je dlouhodobá dobrovolnická sluţba vykonávána alespoň v rozsahu překračujícím v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu. (2) Dotace podle odstavce 1 je v průběhu kalendářního roku vysílajícím organizacím poskytována zálohově, a po skončení kalendářního roku ji vysílající organizace zúčtují podle skutečně vynaloţených výdajů, počtu skutečně vyslaných dobrovolníků k výkonu dobrovolnické sluţby a skutečně zaplaceného pojistného na důchodové pojištění ve výši podle odstavce 1 písm. c). Vysílající organizace sdělí ministerstvu na základě jeho výzvy údaje potřebné pro výpočet výše dotace a zálohy na ni. (3) Dotace podle odstavce 1 se za příslušný kalendářní rok neposkytne vysílající organizaci, pokud sjedná nebo obdrţí úplatu nebo jinou penězi ocenitelnou výhodu od přijímající organizace.
§ 12
19
§ 3 odst. 3, § 5b a 16 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb., se tečka za písmenem m) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní: "n) osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou sluţbu na základě smlouvy s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, v rozsahu překračujícím
v
průměru
alespoň
20
hodin
v
kalendářním
týdnu,
pokud
není dobrovolník plátcem pojistného podle § 5 nebo za něj není plátcem pojistného stát podle předchozích písmen a) aţ m).". § 13 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 166/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb. a zákona č. 353/2001 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 1 se tečka za písmenem c) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které včetně poznámky pod čarou č. 6a) zní: "d) výkonu dlouhodobé dobrovolnické sluţby na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací podle zvláštního právního předpisu;6a) za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění moţná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem. 6a) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické sluţbě).". 2. V § 6 odst. 2 se věta první nahrazuje touto větou: "Pojištění jsou účastny téţ ostatní osoby starší 18 let, jestliţe podaly přihlášku k účasti na pojištění.". 3. V § 107 se odstavec 4 zrušuje. § 14 zrušen § 15 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993
Sb.,
zákona
č.
42/1994
Sb.,
zákona
č.
85/1994
Sb.,
zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb.,
zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb.,
zákona
č.
117/2001
Sb.,
zákona
č.
120/2001
Sb.,
zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb. a zákona č. 210/2002 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 1 se tečka za písmenem zi) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zj), které včetně poznámky pod čarou č. 4h) zní: "zj) plnění poskytované v souvislosti s výkonem dobrovolnické sluţby podle zvláštního právního předpisu.4h) 4h) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické sluţbě).". 2. V § 19 odst. 1 se tečka za písmenem zb) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zc), které zní: "zc) příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem dobrovolnické sluţby poskytované podle zvláštního právního předpisu.4h)". § 16 V § 20 odst. 15 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 117/2001 Sb., se za slovo "účely" vkládají slova ", bezúplatné nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické sluţby poskytované podle zvláštního právního předpisu13b)". Poznámka pod čarou č. 13b) zní: "13b) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické sluţbě).". Dosavadní poznámka pod čarou č. 13b) se označuje jako poznámka pod čarou č. 13c), a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. § 17 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003
Příloha č. 7 – Všeobecná deklarace o dobrovolnictví Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příleţitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny. V době globalizace a nepřetrţitých změn se svět stále zmenšuje, je sloţitější a vzájemná závislost vzrůstá. Dobrovolnictví, individuální nebo skupinová činnost, umoţňuje: 1) udrţovat a posilovat takové lidské hodnoty jako jsou druţnost, zájem o druhé a sluţba jiným lidem; 2) aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva a odpovědnost jako příslušníci komunity a aby se zároveň mohli po celý ţivot učit a růst, realizovat veškerý svůj lidský potenciál; 3) propojení navzdory rozdílům, které nás neustále rozdělují, abychom mohli ţít ve zdravých, udrţitelných komunitách a abychom mohli společně usilovat o nalezení nových řešení pro společné úkoly a mohli jsme utvářet náš kolektivní osud. Na úsvitu nového tisíciletí se dobrovolnictví stalo nepostradatelným prvkem kaţdé společnosti.
Účinně
a
prakticky převádí
deklaraci
Spojených
národů,
kde se praví: "My, lid," máme moc změnit svět, do běţného ţivota. *****
Tato deklarace podporuje právo všech ţen, muţů a dětí svobodně se sdruţovat a dobrovolně pracovat bez ohledu na kulturní a etnický původ, věk, pohlaví, tělesný stav a společenské nebo ekonomické postavení. Všichni lidé na celém světě by měli mít právo nabídnout jiným lidem a jejich komunitám svůj čas, schopnosti a energii prostřednictvím individuální či kolektivní činnosti a bez nároku na odměnu. Chceme rozvoj dobrovolnictví, které by: 1) pomohlo zapojit celou komunitu do identifikace a řešení jejích problémů; 2) povzbuzovalo mládeţ a pomáhalo jí, aby se vedení prostřednictvím sluţby stalo pro ni trvalou součástí ţivota; 3) mluvilo za ty, kteří nemohou mluvit sami za sebe; 4) umoţnilo dalším lidem se do dobrovolnictví zapojit; 5) doplňovalo, avšak nenahrazovalo odpovědnou činnost jiných sektorů i úsilí placených pracovníků;
6) umoţnilo lidem získat nové znalosti a dovednosti a plně rozvinout svůj potenciál, sebedůvěru a tvořivost; 7) podporovalo rodinnou, komunitní, národní i globální solidaritu. Jsme přesvědčeni, ţe je společnou odpovědností dobrovolníků a zároveň i organizací a komunit, v nichţ působí: 1) vytvářet prostředí, v němţ dobrovolníci mají smysluplnou práci, která umoţňuje dosáhnout dohodnutých výsledků; 2) definovat kritéria pro účast dobrovolníků, tedy i podmínky, za nichţ by organizace a dobrovolník mohli své závazky ukončit, dále pak rozvíjet způsoby, jak činnost dobrovolníků řídit; 3) poskytovat dobrovolníkům a osobám, jimţ slouţí dostatečnou ochranu před riziky; 4) poskytovat dobrovolníkům vhodné školení, pravidelné hodnocení a uznání; 5) zajistit přístup pro všechny odstraněním veškerých bariér - fyzických, ekonomických, společensko-sociálních a kulturních - bránících jejich účasti. V souladu se základními lidskými právy, která jsou vyjádřena v Deklaraci lidských práv Spojených národů a se zásadami dobrovolnictví a odpovědností dobrovolníků a organizací, v nichţ působí, se obracíme na: 1) všechny dobrovolníky, aby projevili své přesvědčení, ţe dobrovolnická činnost je tvůrčí a zprostředkující síla, která: a) vytváří zdravé, udrţitelné komunity, které uznávají důstojnost všech lidí; b) umoţňuje všem lidem uplatňovat práva lidských bytostí a tím zlepšit vlastní ţivot; c) pomáhá řešit společensko-sociální, kulturní, hospodářské a ekologické problémy; d) pomocí celosvětové spolupráce utváří lidštější a spravedlivější společnost. 2) vedoucí představitele: a) ve všech oblastech, aby se spojili a vytvořili silná, viditelná a účinná místní a národní "dobrovolnická centra" – základní vedoucí organizace dobrovolnictví; b) vlád, aby zajistili pro všechny právo na dobrovolnou činnost, aby odstranili veškeré právní překáţky bránící účasti na dobrovolné činnosti, aby zapojili dobrovolníky do své práce a poskytli nevládním organizacím prostředky i podporu pro účinnou mobilizaci a vedení dobrovolníků;
c) v podnikání, aby povzbuzovali své zaměstnance a pomáhali jim působit v komunitě jako dobrovolníci a aby vyčlenili lidské i finanční zdroje pro rozvoj infrastruktury nezbytné pro podporu dobrovolnictví; d) v médiích, aby přinášeli příběhy dobrovolníků a poskytovali informace, které by lidi povzbuzovaly
a
pomáhaly
jim
zapojit
se
do
dobrovolných
činností;
e) v oblasti vzdělávání, aby vedli lidi všech věkových skupin a pomáhali jim zapojit se do dobrovolných aktivit a aby lidem vytvářeli moţnosti uvaţovat o jejich sluţbě a učit se z ní; f) církví, aby potvrdili dobrovolnictví jako správnou odpověď na duchovní výzvu slouţit všem lidem; g) nevládních organizací, aby vytvořili pro dobrovolníky přátelské organizační prostředí a aby vyčlenili lidské a finanční prostředky nezbytné pro účinné začlenění dobrovolníků. Obracíme se na Spojené národy, aby: 1) vyhlásily toto desetiletí jako "Dekádu dobrovolníků a občanské společnosti" a stvrdily tím nezbytnost posílit instituce svobodných společností; 2) uznaly logo - "červené V" za univerzální symbol dobrovolnictví. IAVE vyzývá dobrovolníky a vedoucí představitele ze všech oblastí na celém světě, aby se partnersky spojili na propagaci a podporu účinného, všem přístupného dobrovolnictví, symbolu solidarity všech lidí a národů. IAVE vyzývá globální komunitu dobrovolníků, aby tuto Všeobecnou deklaraci o dobrovolnictví studovali, diskutovali o ní, schválili ji a naplnili. Schváleno mezinárodní správní radou IAVE - Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí - na 16. světové konferenci dobrovolníků, konané v Amsterodamu, v Nizozemí, v lednu 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků.
Příloha č. 8 – Vzor dotazníku pro dobrovolníka Dotazník dobrovolníka i smlouva o dobrovolné činnosti jsou v této bakalářské práci uveřejněné se souhlasem dobrovolnických center, která dotazník i dohodu sestavila. Dotazník pro dobrovolníka Jméno a příjmení: Datum narození: Bydliště: Telefon: Kontaktní adresa: E-mail: Povolání: Adresa zaměstnavatele (školy): Vzdělání (nejvyšší) Vykonával/a jste někdy dobrovolnickou činnost? (pokud ano, čím jste se zabýval/a,zkušenosti v soc. oblasti): Kdy a jak často se můţete věnovat dobrovolnické činnosti (zaškrtněte, popř. specifikujte): Jednorázová činnost Dlouhodobá pravidelná činnost Máte nějaké omezení Vaší dobrovolnické činnosti ( zdravotní apod. ) Jak jste se o SDÍLENÍ o.s. dozvěděl/a? ( zaškrtněte, popř. upřesněte) od přátel přednáška (jaká) média (jaká) jinde (kde) Proč chcete pracovat jako dobrovolník? Jakou dobrovolnickou činnost chcete vykonávat? Oblast zájmu (specifikujte): Činnost s jedním klientem Činnost se skupinou klientů Manuální činnost Fundraising Opravy zdravotnických pomůcek Převoz zdravotnických pomůcek Jiné Druh činnosti s jedním klientem ve skupině s více dobrovolníky a více klienty
Kde můţete dobrovolnou činnost vykonávat v organizaci v terénu (podle potřeby organizace) dle potřeb klienta (u něj doma) u sebe doma (samostatná práce, administrativa, opravy,….) v místě bydliště jinde (specifikujte) Vaše zájmy, záliby (které byste mohl uplatnit v dobrovolnickém programu) Hra na hudební nástroj, malování, sport, kříţovky,…. Účastníte se ţivota nějaké církve? Pokud ano, uveďte prosím jaké. Kdy máte čas pro dobrovolnou činnost? Pondělí.........Úterý..........Středa...........Čtvrtek.........Pátek..........Sobota.........Neděle....... kdykoli Ráno...............................Odpoledne..............................Večer.......................................... kdykoli dle dohody Vaše přání, názory, nápady Souhlasím s tím, ţe SDÍLENÍ o.s. pouţije výše uvedené informace pouze pro vnitřní potřebu, pro potřebu statistických výstupů a pro informování organizace či klienta, kde bude dobrovolník svou činnost vykonávat. V........................................ dne..........................Podpis dobrovolníka Za SÍLENÍ o. s. přijal dne............................................Podpis
Příloha č. 9 – Vzor smlouvy (dohody) pro dobrovolníka DOHODA O DOBROVOLNÉ ČINNOSTI uzavřená mezi stranami: název dané dobrovolnické organizace
a Jméno a příjmení:
Datum narození:
Telefon:
E-mail:
Trvalé bydliště, PSČ:
Čl. I. Účel dohody 1. Účelem dohody je úprava základních práv a povinností obou smluvních stran v rámci výkonu dobrovolné činnosti dobrovolníka 2. Tato dohoda je uzavřena podle zákona 198/2002 Sb. Čl. II. Ustanovení týkající se dobrovolníka 1. Předmětem činnosti dobrovolníka je: Konkrétní činnost dobrovolníka bude sjednána ústní či písemnou dohodou. 2. Místo výkonu dobrovolníka je zařízení: -
zařízení:
-
město/obec:
3. Kontaktní osoba v zařízení je: 4. Časový rozsah dobrovolnické činnosti se bude odvíjet od domluvy dobrovolníka se zařízením Oblastní charity Ţďár nad Sázavou nebo je stanoven na: …………………………………………………………. 5. Dobrovolník se bude snaţit v rámci moţností naplňovat při své činnosti poslání a zásady Oblastní charity Ţďár nad Sázavou. 6. Dobrovolník se řídí základními dokumenty: dohoda o dobrovolné činnosti, kodex dobrovolníka a provozní bezpečnostní předpis pro dobrovolníka, s nimiţ byl seznámen při sepisování dohody o dobrovolné činnosti koordinátorem dobrovolníků či kontaktní osobou. Dobrovolník musí jednat tak, aby nedocházelo ke škodám. Dojde-li ke škodě, nese odpovědnost za škodu způsobenou danému zařízení, která bude mít příčinnou souvislost s jeho chováním v rozporu s uvedenými předpisy a dokumenty. 7. Dobrovolník bude zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl o uţivateli sluţby a dalších osobách v souvislosti s výkonem své činnosti, o informacích týkající se svěřených podkladů a dokumentů
a o interních záleţitostech Oblastní charity Ţďár nad Sázavou či spolupracující organizace. 8. Dobrovolník bude pod vedením koordinátora a kontaktní osoby zařízení vykonávat dobrovolnickou činnost vymezenou v této smlouvě podle svých schopností a znalostí. 9. Dobrovolník souhlasí s tím, ţe dobrovolnou činnost bude vykonávat bez nároku na finanční odměnu. 10. Dobrovolník má nárok na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho dobrovolné činnosti pouze tehdy, pokud jejich úhradu schválí koordinátor dobrovolníků či kontaktní osoba zařízení. 11. Dobrovolník je povinen na vyţádání koordinátora či kontaktní osoby vyplňovat svou docházku. 12. Dobrovolník souhlasí s evidencí osobních údajů v databázi OCH Žďár nad Sázavou. 13. Dobrovolník podává na vyţádání zprávu o své činnosti, a to ústně nebo písemně. 14. Dobrovolník má právo na vydání osvědčení o výkonu dobrovolnické činnosti, a to po odpracování min. 40 hodin pro zařízení OCHZR. 15. Pokud dobrovolník nebude s čímkoli spokojen má právo se obrátit na kontaktní osobu či koordinátora dobrovolnického centra. Pokud dobrovolník nebude spokojen s prací koordinátora dobrovolnického centra, má právo se obrátit na ředitelku OCHZR. 16. Dobrovolník se účastní akcí Kambaly – dobrovolnického centra na vlastní nebezpečí. 17. Dobrovolník SOUHLASÍ – NESOUHLASÍ * s uveřejněním své fotografie k propagačním účelům Oblastní charity Ţďár nad Sázavou. (*nehodící škrknout) 18. Dobrovolník má zájem být informován formou SMS či e-mailu o dění v DC ANO – NE*. 19. Dobrovolník v případě mimořádné události (např. povodně) by pomoci MOHL – NEMOHL*. Čl. III. Ustanovení týkající se Dobrovolnického centra 1. DC či zařízení OCHZR je povinno seznámit dobrovolníka s dokumenty, které souvisí s výkonem dobrovolnické činnosti. DC zajišťuje dobrovolníkovi dle moţností informace, metodické vedení, supervize, výcviky, školení potřebné k výkonu dobrovolnické činnosti. 2. DC či zařízení OCHZR je povinno proplatit dobrovolníkovi předem sjednané náklady spojené s dobrovolnickou činnosti, viz. čl. II - bod 10. 3. DC je povinno uzavřít dobrovolníkovi pracujícím na zařízení OCHZR pojištění odpovědnosti za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické činnosti způsobena. 4. Zvláštní ujednání:
Čl. IV. Společná ustanovení . 1. Dohoda se vyhotovuje na dobu určitou, a to do: 2. Platnost dohody končí buď na základě výpovědi dobrovolníka, dohodou, uplynutím sjednané doby, splněním úkolu nebo odvoláním dobrovolníka ze strany DC. 3. Tato dohoda je vyhotovena ve dvou exemplářích. Jeden exemplář náleţí koordinátorovi dobrovolníků, druhý si ponechá dobrovolník. 4. Tato dohoda nabývá účinnosti dnem podpisu smluvními stranami. Ve Ţďáře nad Sázavou dne:
dobrovolník
koordinátor
Příloha č. 10 – Reportáže z některých navštívených zařízení Domov pro seniory v Mitrově Domov pro seniory v Mitrově byl první cíl, na který jsem se v rámci snahy získat rozhovory s dobrovolníky zaměřila. Měly zde probíhat moje „první skutečné rozhovory“. A moţná právě proto jsem s napětím v jedné ruce a s nervozitou a strachem v ruce druhé, čekala na koordinátorku Hospicového hnutí Vysočina. Toto hnutí je dobrovolnickým centrem a spolupracuje právě s Domovem pro seniory v Mitrově. Hlavní sídlo centra se nachází v Novém Městě na Moravě, to je od Mitrova vzdálené asi 20 kilometrů. A právě proto jsem tam společně s dobrovolníky cestovala autem. Po úvodním seznámení jsem se paradoxně já stala tou, která odpovídala na dotazy týkající se bakalářské práce, mého studia apod. Moje čtyři spolucestující mi pomohly překonat úvodní rozpaky a obavy z toho, ţe mi třeba ani nebudou chtít odpovídat. V autě panovala příjemná a uvolněná atmosféra. Paní koordinátorka nás informovala o novém vedení hnutí, probíhalo komentování minulých návštěv. Zároveň jsem dostala prostor se tu a tam na něco zeptat a tak jsem se snaţila. Dostala jsem i opravdu několik cenných rad, týkající se dobrovolnictví i pohledu na něj. Cesta uběhla velice a rychle a zhruba po 20 minutách se před námi otevřel pohled na Domov pro seniory. Pro mě to bylo poprvé. Jedná se o poměrně rozsáhlý komplex budov. Jeho velkou nevýhodou je jeho lokalizace. Je obklopen přírodou, coţ je úţasné. Avšak je zde patrná téměř nulovou moţnost vyuţití autobusové či vlakové dopravy proto, aby mohl člověk do tohoto zařízení přicestovat během dne. Určitě to není hlavní důvod, ale i ten můţe člověka od návštěvy seniora odradit. Během našeho pobytu v domově, probíhalo v jedné jeho části nové malování chodem a pokojů. Příjemně mě potěšilo, ţe zvolené barvy k vymalování patřily k teplým a oku lahodícím. Celkově jsem na chodbách narazila na velké mnoţství různých obrazů či předmětů, které vytvořili sami obyvatelé domova. Nechyběla ani nástěnka o dobrovolnictví. Personál byl také velice ochotný a vstřícný. I paní koordinátorka mě upozornila na velmi dobrou spolupráci dobrovolníků s personálem. Byl vytvořen velmi dobrý systém, ve kterém si dobrovolníci a pracovníci vzájemně nezasahují do svých kompetencí a zároveň jedna skupina vyuţívá poznatků druhé a naopak. Dokonce i mně bylo umoţněno se přímo účastnit dobrovolnické činnosti. Jednalo se o společné zpívání lidových písní s několika klientkami na pokoji. I já jsem se aktivně zapojila. Moţná, ţe můj zpěv byl spíše rušivým elementem, ale na to se
tady „nehraje“. Byla důleţitá chuť a ochota něco dělat. Klientky vypadaly velice spokojeně a zvláště poté, co jim stačilo říci název písničky a ony hned zpívaly. Hodina uběhla, ani nevím jak. Zpěv jsme prokládaly povídáním o počasí, a vánočním čase. Pro mě to byl jeden z neopakovatelných záţitků, aţ mě samotnou překvapilo, jak mě „to“ pohltilo, a já na chvíli zapomněla na starosti, nechala jsem je za dveřmi. Jenţe můj hlavní úkol byl jiný. Nejvíce informací mi poskytla právě paní koordinátorka, která sama dobrovolnickou činnost také vykonávala. Ona byla silný „tahoun“ v naší „zpívací“ skupině. Odpověděla mi na všechny otázky, dokonce mi vytiskla informace o Hospicovém hnutí, o dobrovolnictví, přinesla mi broţurky. Opravdu se o mě krásně starala, i touto cestou ji chci moc poděkovat. Nemenší dík patří i ostatním dobrovolnicím, se kterými jsem měla tu čest se jedno listopadové úterý seznámit. Domov pro seniory ve Velkém Meziříčí Toto zařízení sociálních sluţeb (jeho strukturu, obyvatele a pracovníky) jsem měla moţnost poznat ještě dříve, neţ jsem se zde rozhodla uskutečnit rozhovory pro svoji bakalářskou práci. Bylo to v rámci mé speciálně andragogické praxe. V současné době probíhá přestěhování obyvatel tohoto domova do nově postavené budovy. Ta stará, ve které jsem se pohybovala, byla jiţ opravdu nevyhovující. To hlavně z důvodu prostorového uspořádání. Setkala jsem se zde s velice milým přijetím ze strany pracovníků i klientů. Ochotně mi zejména paní sociální pracovnice vysvětlovala všechny mé často všetečné dotazy. Blíţe mi vyprávěla o přínosu dobrovolníků. Jiţ dříve se sama snaţila dobrovolníky sehnat, a to zejména na „víkendové“ dny, ale nebyla příliš úspěšná. V současné době toto zařízení spolupracuje s dobrovolnickým centrem Kambala, které zajišťuje Oblastní charita Ţďár nad Sázavou. Tato spolupráce trvá jiţ rok. Kambala navázala spolupráci i s místním Úřadem práce ve Velkém Meziříčí, takţe většina dobrovolnic v domově působících, se o moţnosti dobrovolnictví dozvěděla právě z Úřadu práce ve Velkém Meziříčí. Navíc domov pro seniory spolupracuje i s místním Výchovným ústavem, coţ povaţuji za velice přínosné pro obě strany. Také si tuto spolupráci paní sociální pracovnice velice pochvalovala. Dívky z výchovného ústavu domov pro seniory pravidelně a rády navštěvují, dokonce zde pořádají i různé společenské akce (besídky apod.).
Já jsem se účastnila přímo dobrovolné činnosti jedné stálé dobrovolnice. Snaţila se paní klientce aktivity střídat, ale dle jejich rozhovoru mají „své stálé aktivity“ jako například hru Člověče nezlob se apod., které střídají v různém pořadí. Na klientce byla vidět radost při těchto činnostech, zmiňovala se i o potíţích, které v domově má a o dalších zkušenostech. Byla zde patrná přátelská atmosféra, ani ostatní klienti domova si naše aktivity nenechali ujít. Často se přišli i „jenom“ podívat, co se to vlastně děje nového. Druhý rozhovor probíhal, aniţ bych danou dobrovolnici mohla pozorovat při její dobrovolné činnosti. Dobrovolnice byly ochotné, i kdyţ by někdo mohl namítat, ţe se jedná o dobrovolnictví s jinou motivací, myslím, ţe i to je nutné zahrnout. Domov pro seniory v Telči Domov pro seniory bylo v pořadí třetí zařízení, které jsem v rámci rozhovorů poznala. Areál tohoto domova byl poměrně rozsáhlý. A i zde jsem rozpoznala patrný důraz, který je kladen hlavně na domácí prostředí. Takţe jsem se zde objevila i malou výstavu předmětů, které senioři vyrábějí. Také prosklenou zastřešenou terasu, ze které je určitě na jaře či v létě krásný pohled na okolní přírodu. Já to nemohu tak dobře posoudit, moje návštěva proběhla na přelomu podzimu a zimy. Pokoje byly pro různý počet klientů – pro dva i více. V rámci mé návštěvy jsem se nejenom snaţila vyzpovídat dobrovolníky, ale i promluvit s klienty. Účastnila jsem se i společné dobrovolné činnosti několika dobrovolníků, kteří společně s klienty zpívali různé známé písně, povídali si o všem moţném. Ostatní dobrovolníci navštěvovali imobilní klienty nebo ty, kteří nechtěli na společnou chodbu jít. Především si s nimi povídali. Někteří klienti se do zpívání či povídání nezapojovali, „jen“ poslouchali. V rámci poznávání dobrovolníků bylo na tomto zařízení specifické a jedinečně, ţe jedna místní dobrovolnice sebou přivedla i svého malého syna. Coţ bylo pro klienty výborné. S malým chlapcem si hráli, ten jim za to byl vděčný. Dokonce klienti soutěţili o jeho přízeň různými laskominami. Takţe naprostá spokojenost na všech stranách. I paní koordinátorka tento nápad pochválila. Právě při mé návštěvě paní koordinátorka seznámila ostatní dobrovolníky s novou událostí, a to s koupí auta pro potřeby sdruţení, zejména pro dobrovolníky. Spolupráce s dobrovolníky zde byla opět výborná.
Domov pro seniory v Jihlavě Ani jsem budovu tohoto zařízení na první pohled nepoznala. Nějaké panelové byty, myslela jsem si. Opravdu toto zařízení tak zvenku vypadalo. Aţ později jsem se dozvěděla, ţe před dvěma lety zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce. I uvnitř mě čekalo překvapení v podobě velké společenské místnosti, moderního nábytku, počítačové místnosti a keramické dílny. Velice mě zaujaly i pokoje. Byl zde zaveden buňkový systém. Kaţdé dva aţ tři pokoje měly společné sociální zařízení a kuchyňku, včetně mikrovlnné trouby a ledničky. Pokoje byly pro dva obyvatele, a opět velmi vkusně a zároveň účelně vybavené, jak jsem měla moţnost poznat. Nemenší údiv vzbudila opět ochota se mnou spolupracovat. Myslím si, ţe v dnešní uspěchané a často neochotné době je nutné neustále zdůrazňovat, pokud člověka něco takového potká. A já chci
vyjádřit obdiv a úctu nejenom
paní koordinátorce, ale i dobrovolnicím. Přijely do domova společným autem, ale není výjimkou, ţe se do domova dopravují samostatně a zcela náhodně. Opravdu zde nemají vyhrazené dny, snaţí se reagovat na potřeby, i na své vlastní časové moţnosti. Jednou za rok dokonce pořádají večerní posezení při ohni, s moţností opečení špekáčků. Většinou je to v letních měsících. I paní koordinátorka působila jako dobrovolník, navštěvovala klienty. Většinou si s nimi povídala či poslouchala jejich vyprávění. Poté, co mi vysvětlila, jak dobrovolná činnost probíhá právě v domově a po zodpovězení mých otázek mě vzala sebou. I já jsem se účastnila návštěv některých klientek. Snaţila se obyvatele povzbuzovat, trpělivě je vyslechnout. Umoţňovala mi i se sama zeptat daných klientů, jak jsou s dobrovolnictvím spokojeni. Převaţovali velice pozitivní ohlasy. Paní koordinátorka navíc v domově dříve pracovala, takţe se orientovala nejenom v budově, ale poznala i práci sociálních pracovnic. Dobře věděla, co je potřeba, u koho a kdy. Znala klienty. Myslím, ţe to bylo velice obohacující i pro její nynější činnost. Rozhovory s dobrovolnicemi proběhly v pořádku. Moje spokojenost byla velká. Opět děkuji všem dobrovolnicím, které se mnou spolupracovaly.
Příloha č. 11 – Základní otázky pro rozhovor s dobrovolníky I.
Základní údaje o dobrovolníkovi 1. Pohlaví 2. Věk 3. Zatím dosaţené vzdělání 4. Současný stav: studující dovolené
II.
zaměstnaný
nezaměstnaný
na mateřské
v důchodu jiná moţnost
Oblast informovanosti o dobrovolnictví 5. Jak jste se o moţnosti dobrovolnictví dozvěděl/a? 6. Co vás vedlo k tomu, ţe jste začal/a působit jako dobrovolník? 7. Proč právě na tomto místě (domov pro seniory) vykonáváte svoji dobrovolnou činnost? 8. Chtěl/a
byste zkusit působit jako dobrovolník i v jiném zařízení, které
by se specializovalo na jinou cílovou skupinu?
III.
Vlastní dobrovolnická činnost A. Organizační vymezení dobrovolnictví 9. Jak dlouho působíte jako dobrovolník v této organizaci? 10. Uţ jste působil i v jiné organizaci jako dobrovolník, či je tato organizace Vaše první působiště? 11. Jak často a kdy vykonáváte dobrovolnou činnost? (víkendové dny, pracovní týden, odpoledne či dopoledne, dále 1x za týden či měsíc, nahodile apod.) 12. Navštěvuje „své“ stálé „klienty“ v rámci dobrovolnictví (pokud ano, kolik) či klienty střídáte a nemáte ţádné stálé? 13. Máte rádi změny ve své dobrovolnické činnosti, či vykonáváte raději „své“ oblíbené činnosti? 14. Překvapilo Vás něco na zařízení (domov pro seniory), ve kterém jako dobrovolník působíte? 15. Překvapilo Vás něco na lidech, s kterými přicházíte díky dobrovolnictví do kontaktu (samotní senioři, personál, ostatní dobrovolníci apod.)? 16. Jak
jste
spokojen/a
s Vaším koordinátorem apod.?
s organizačním
zajištěním
dobrovolnictví,
17. Chtěli/a jste uţ někdy ukončit dobrovolnictví, např. po nějakém incidentu? 18. Co pro vás dobrovolnictví znamená? (relaxace, náplň volného času apod.) 19. Co myslíte, ţe konkrétně vám dobrovolnictví přineslo nebo vzalo? 20. Našel/našla jste mezi dobrovolníky skutečné přátelé? 21. Setkal/a jste se s dobrovolnickými organizacemi, které působí v zahraničí?
B. Supervize 22. Probíhají u Vás v rámci dobrovolnické činnosti supervize? 23. Pokud supervize probíhají, jako jsou formou? 24. Jsou supervize důleţité? 25. Vyhovují vám supervize (jejich náplň, forma apod.) či byste na nich něco změnili? 26. Povaţujete za přínosné sdělovat si vzájemně záţitky a zkušenosti? C. Osobnost dobrovolníka 27. Myslíte si, ţe umíte rychle a pruţně reagovat v krizových situacích? 28. Které vlastnosti a dovednosti dobrý dobrovolník nezbytně potřebuje?
IV.
Dobrovolníkův vztah ke starým lidem a jeho/její názor na domovy pro seniory 29. Volil/a byste pro sebe v období stáří stejné zařízení (domov pro seniory)? 30. Zabýváte se otázkou vlastní smrtelnosti (popř. smrti) či na ni zatím vůbec nemyslíte? 31. Jaký je Váš vztah s prarodiči? 32. Změnil se váš vztah ke stáří a k seniorům poté, co jste začal/a působit jako dobrovolník v domově pro seniory? 33. Dozvěděl/a jste se od lidí, se kterými trávíte v rámci dobrovolnictví svůj volný čas, nějaké pro vás překvapivé informace (ţivotní zkušenosti, rady, záţitky)?
V.
Profese, popř. studium a dobrovolnictví 34. Co v současné době studujete, popř. kde pracujete apod.? 35. Souvisí dobrovolnictví a práce v tomto zařízení s vaším studijním oborem, ať jiţ právě studovaným či jiţ vystudovaným? 36. „Pomohlo“ vám někdy dobrovolnictví ve smyslu studia (zkušenosti, potvrzení…)?
37. Jaké máte plány do budoucna týkající se dobrovolnictví?
VI.
Okolí a dobrovolnictví 38. Jaké jsou reakce Vašeho okolí (známí, přátelé, příbuzní, spolupracovníci apod.) na dobrovolnictví (pochválí Vás, či kritizují apod.)? 39. Setkal/a jste se někdy vyloţeně s negativními reakcemi Vašeho okolí kvůli tomu, ţe působíte jako dobrovolník? 40. Podařilo se vám přesvědčit někoho blízkého či známého, aby dobrovolnickou činnost také zkusil?
VII.
Volný čas 41. Máte čas i na jiné volnočasové aktivity? 42. Jaké upřednostňujete volnočasové aktivity?
VIII.
Oblast doplnění 43. Chtěl/a byste něco doplnit…?
Příloha č. 12 – Domovy pro seniory nacházející se v oblasti kraje Vysočina Číslo
1. Domov pro seniory Havlíčkův Brod Havlíčkův Brod
2. Sociální centrum města Sv.n.Sáz. Světlá nad Sázavou
3. Domov důchodců Humpolec Humpolec
Název Umístění WWW stránky www.ddhb.cz www.scsvetla.webpark.cz www.ddhum.cz E-mail [email protected] [email protected] [email protected] Adresa U Panských 1452 Na Bradle 1113 Máchova 210 Směrovací 58291 Světlá číslo a město 58001 Havlíčkův Brod nad Sázavou 39601 Humpolec Telefonní číslo 569 408 700 569 456 939 565 535 630 Dobrovolníci Ano Ne Ano Počet nezjištěno 0 5 Zodpovědná osoba Jitka Pískačová Lucie Coufalová Tereza Jaklová Centrum Nezjištěno Ţádné Fokus Vysočina Kontakt Ne Ano Ano Rozhovory Ne Ne Ano Počet rozhovorů 0 0 4 Datum rozhovorů Ţádné Ţádné 1. 3. 2011 Poznámka
Číslo Název Umístění WWW stránky E-mail Adresa Směrovací číslo a město Telefonní číslo Dobrovolníci Počet Zodpovědná osoba Centrum Kontakt Rozhovory Počet rozhovorů Datum rozhovorů Poznámka
4. Domov důchodců Jihlava Lesnov Jihlava - Lesnov
5. Domov důchodců Onšov Onšov
www.dpsjihlava.cz [email protected] Pod Rozhlednou 3448/10
www.ddonsov.cz [email protected] Onšov 1
6. Domov důchodců Proseč - Obořiště Proseč - Obořiště www.ddprosecoboriste.cz [email protected] Nová Cerekev 1
58601 Jihlava 567 210 242 Ano 9
67102 Pacov 565 498 150 Ne Ţádný
39415 Proseč - Obořiště 565 394 112 Ne 0
Alena Drštičková Hospicové hnutí Vysočina Ano Ano 4 20. 1. 2011
Ne Ne Ano Ne 0 Ţádné
Libuše Blaţková Ne Ano Ne 0 Ţádné
Číslo
7. Domov důchodců - Proseč u Název Pošné Umístění Proseč u Pošné WWW stránky www.ddprosecposna.cz
8. Domov důchodců Třebíč manž Curierových Třebíč www.ddtrebic.cz
E-mail [email protected] Adresa Pošná - Proseč 1 Směrovací číslo a město 39501 Pacov Telefonní číslo 565 442 295 Dobrovolníci Ano Počet 2 Zodpovědná osoba Milena Růţková Centrum Nezjištěno Kontakt Ne Rozhovory Ne Počet rozhovorů 0 Datum rozhovorů Ţádné
[email protected] Manţelů Curierových 603/3
9. Domov důchodců Velký Újezd Velký Újezd www.ddvelkyujezd.cz B.Seveldova@seznam. cz Kojatice 7
67401 Třebíč - Nové Dvory 568 858 911 Ano 7
67532 Velý Újezd 568 443 017 Ne 0
Andrea Palátová Zájmové sdruţení Střed Ano Ne
Bohumila Seveldová Ne Ano Ne
0
0
Ţádné
Ţádné
Poznámka
Číslo
10.
Název Domov pro seniory - Mitrov Umístění Mitrov WWW stránky www.domovmitrov.cz E-mail [email protected] Adresa Stráţek - Mitrov 1 Směrovací číslo a město 59253 Stráţek Telefonní číslo 566 591 813 Dobrovolníci Ano Počet 5 Zodpovědná osoba Alena Palátová Centrum Hospicové hnutí Vysočina Kontakt Ano Rozhovory Ano Počet rozhovorů 4 Datum rozhovorů 23.11. 2010 Poznámka
Číslo Název Umístění WWW stránky E-mail Adresa Směrovací číslo a město Telefonní číslo Dobrovolníci Počet Zodpovědná osoba Centrum Kontakt Rozhovory Počet rozhovorů Datum rozhovorů Poznámka
11. Domov pro seniory Nám.n.Osl. Náměšť nad Oslavou www.ddnamest.cz [email protected] Husova 971
12. Domov pro seniory Pelhřimov Pelhřimov www.dpsp.cz [email protected] Radětínská 2305
67571 Náměšť nad Oslavou 568 620 427 Ano 1
39301 Pelhřimov 565 301 250 Ano 4
V. Bařinová nezjištěno Ne Ne
Tereza Jaklová Fokus Vysočina Ano Ano
0
4
Ţádné
12.1 – 15. 1. 2011
13.
14. Domov pro seniory Domov pro seniory Telč Kohoutova-Kubešova Telč Třebíč www.domovproseniorytelc.cz www.dpstrebic.cz [email protected] [email protected] Špitální 46 Kohoutkova 302 58856 Telč - Staré Město 567 243 566 Ano 12 Marie Gregorová Občanské sdruţení Sdílení Ano Ano 5 8. 12. 2010
67401 Třebíč 568 821 301 Ne 0 M. Svobodová Občanské sdruţení Střed Ano Ne 0 Ţádné
Číslo
15. Domov pro seniory Velké Meziříčí Velké Meziříčí
16.
17.
Název Dům seniorů Pacov Dům sv. Antonína Umístění Pacov Moravské Budějovice WWW stránky www.domovvelkemezirici.cz www.dsddpacov.cz www.dsvamb.cz Email [email protected] [email protected] [email protected] Adresa Hornoměstská 386/52 Malovcova 1080 Komenského 907 Směrovací 67602 Moravské číslo a město 59401 Velké Meziříčí 39501 Pacov Budějovice Telefonní číslo 566 503 511 565 443 558 731 441 130 Dobrovolníci Ano Ne Ano Počet 6 0 Nezjištěno Zodpovědná osoba A. Vidláková Mirka Mrázková Jana Hrušková Centrum Dobrovolnické centrum Kambala Ţádné Nezjištěno Kontakt Ano Ano Ano Rozhovory Ano Ne Ne Počet rozhovorů 2 0 0 Datum rozhovorů 25.11,8.12 2010 Ţádné Ţádné Na inzerát se nikdo Poznámka nepřihlásil Dobrovolníci ze škol
Číslo
18.
Název Umístění WWW stránky Email Adresa Směrovací číslo a město Telefonní číslo Dobrovolníci Počet Zodpovědná osoba
Domov pro seniory Ždírec Ţdírec www.domovzdirec.cz [email protected] Husova 2624 58001 Havlíčkův Brod
Centrum Kontakt Rozhovory Počet rozhovorů Datum rozhovorů Poznámka
569 472 177 Ano Nezjištěno Hana Bohuňovská Oblastní charita Havlíčkův Brod, Fokus Vysočina Ne Ne 0 Ţádné
19. Domov důchodců Velká Bíteš Velká Bíteš www.velkabites.cz [email protected] Tyršova 223 59501 Velká Bíteš 566 533 041 Ne Ţádný Petra Veselá Ne Ne Ne 0 Ţádné
