UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií
Nový stranický systém Japonska (vliv volební reformy na LDP a formování nových stran) Seminární práce
Vyučující: Doc. PhDr. Tomáš Lebeda PhD. Autor: Adam Pýcha Studijní obor: Politologie a evropská studia Ročník: 2. (bakalářské studium)
OLOMOUC 2011
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval (a) samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 28. prosince 2011
strana 2
………………………
Obsah Úvod
.............................................................................................................................4
1
Důvody volební reformy z roku 1994....................................................................6 1.1
Volební reforma .............................................................................................6
Nový stranický systém ..........................................................................................8
2
Závěr
2.1
LDP po volební reformě ................................................................................8
2.2
DPJ ................................................................................................................8
2.3
Ostatní politické strany ..................................................................................8
........................................................................................................................... 10
Přílohy ........................................................................................................................... 11 Zdroje ........................................................................................................................... 14 Literatura .............................................................................................................. 14
strana 3
Úvod Jako téma své seminární práce jsem zvolil japonskou volební reformu z roku 1994 a její vliv na stranický systém. Tato radikální změna volebního systému do dolní komory parlamentu je předmětem diskuzí v odborných kruzích od prvního dne své platnosti a za necelých dvacet let fungování stále není jednoznačná shoda na jejích dopadech. Poslední parlamentní volby z roku 2009, ale mohly mnohé napovědět. Zpracování tohoto tématu se v české odborné literatuře téměř nevyskytuje, a pokud ano, tak se ho dotýká pouze okrajově. Je to jistě způsobeno kulturní a geografickou vzdáleností obou zemí a celkově malém povědomí o politické situaci Japonska. Český nezájem kontrastuje s obrovským množstvím odborných článků, které je možné nalézt v bibliografiích zahraničních autorů. Z českých prací jsem mimo jiné využil článek Politický systém Japonska od Michaela Kubáta. Tento text velmi dobře shrnuje základní fakta a historický kontext vývoje japonské politiky jako celku. Dále jsem využil dvě díla od Giovanniho Sartoriho a to konkrétně Srovnávací ústavní inženýrství a Strany a stranické systémy. Autor zde Japonsku nevěnuje velký prostor, ale i na omezeném rozsahu vyslovuje zajímavé teorie a představuje systém predominantní strany. Z velkého množství prací o formování nového stranického systému Japonska a celkově důsledcích volební reformy jsem zvolil mimo jiné tyto aktuální práce, které považuji za velmi kvalitní a podrobně danou problematiku rozebírající. Japan’s New Party Systém: Characteristics and Future Perspective od Carmen Schmidt. V této práci se autorka věnuje japonské politické scéně s přihlédnutím k jejím specifikům a velmi dobře dává nahlédnout do netradičního stranického systému. Velmi přínosnou je také publikace Japan’s New Party Sytem od Ronald J. Hrebenara. Toto dílo se zaměřuje přímo na formování nového stranického systému v období 1993-2000. V neposlední řadě jsem využil publikaci Dictionary of the modern politics of Japan od J. A. A.
Stockwina.
V tom
to
obsáhlém
díle
je
možné
nalézt
téměř
vše
o japonském politickém systému za období 1945 až 2003 a to včetně podrobných grafů a volebních výsledků. Dále jsem jako zdroj informací využíval webové stránky www.electionresources.org/jp/ a jiné oficiální zdroje. V rámci mé práce jsem si uložil za cíl zodpovědět následující hypotézu: Nový volební systém po roce 1994 podpořil vznik malých a středně velkých politických stran, protože jim umožňoval získávat větší množství křesel na úkor velkých stran. Práci člením do dvou kapitol a několika podkapitol:
strana 4
Kapitola první – Důvody volební reformy z roku 1994 Kapitola druhá – Nový stranický systém V první kapitole se věnuji historickému vývoji japonského politického systému do volební reformy s důrazem na LDP jakožto dominanta tohoto období. Snažím se přiblížit důvody, které vedly k volební reformě, a následně stručně přibližuji samotnou reformu. V druhé kapitole se pokouším rozebrat změny stranického systému od roku 1993 do voleb v roce 2009. Věnuji se stranám LDP a DPJ, které tvoří dva základní pilíře stranického systému a jsou velmi provázány se všemi ostatními aktéry. Další aktéry rozebírám v souvislosti s jejich volebními úspěchy případně neúspěchy.
strana 5
1 Důvody volební reformy z roku 1994 Japonský politický systém již od roku 1957 můžeme označit za systém s predominantní stranou. K jeho vzniku došlo spojením dvou dominantních stran z období 1945 až 1955. Jednalo se o Liberální stranu a Demokratickou stranu, které v tomto období nejčastěji formovaly vlády. (Kubát 2009: 54) Ke sloučení stran došlo 15. listopadu 1955 a tím vznikl nový subjekt Liberal Democratic Party of Japan1 (www.jimin.jp). LDP se účastnila na všech vládách až do roku 1993. V letech 1957-1976 vytvářela jednostranické kabinety a jedná se o období, kde LDP plnila bez výjimky roli predominantní strany2. V následujících volbách do House of Reprezentatives již nedokázala získat nadpoloviční většinu křesel (Stockwin 2003: 101-102) a sestavovala menšinové nebo koaliční kabinety, nejčastěji s Novým liberálním klubem (Kubát 2009: 55). Nutnost volební reformy podpořil i systém jednoho nepřenosného hlasu (dále SNTV) využívaný pro volby do dolní komory parlamentu. Volby probíhaly v malých volebních obvodech a volič měl jeden hlas, který mohl přiřadit svému kandidátovi, ale tento hlas nebyl již dále převoditelný. Vítězi se stali kandidáti s největším počtem hlasů. (Chytilek et al.: 176) Obecně se předpokládalo že SNTV bude podporovat středně velké strany na úkor těch velkých. LDP se však podařilo docílit obrovské úspěšnosti, pomocí jednoduché taktiky, kdy se v modelovém čtyřmandátním obvodu museli vyhnout nadměrné nominaci kandidátů nebo naopak podreprezentovanosti. Dokázali tak získávat pro ně potřebná dvě křesla ze čtyř. To samozřejmě platí pro období predominance LDP a je ukončeno rokem 1993. (Sartori 2005: 37) SNTV byl také jedním z faktorů, který v období 1957-1993 vytvořil v Japonsku stranický systém, který byl velmi komplikovaný, s vysokou mírou korupce a neprůhlednosti financování jednotlivých stran (Sartori 2005: 37). To se samozřejmě nejvíce týkalo LDP, která byla provázána se státní správou, a její jednotlivé frakce měly obrovskou míru autonomie ve svém rozhodování. Můžeme se setkat s názory, že v Japonsku vládne tzv. železný triumvirát, který je složen z LDP, byrokracie a businessu. (Kubát 2009: 62–63) 1.1
Volební reforma
V roce 1993 LDP vyhrála volby se ziskem 223 křesel, ale došlo k zformování anti-ldp koalice, která složila vládu (Stockwin 2003: 102). Tato koalice se nazývala Hosokawa 1
Liberální demokratická strana dále jen LDP Systém predominatní strany blíže přibližuje Giovanni Sartori v díle Srovnávací ústavní inženýrství [Sartori 2011 208–218]. 2
strana 6
a neměla dlouhého trvání. Již po devíti měsících se po velkém množství vnitřních rozporů rozpadla. Za jejího působení, ale byla velmi posunuta debata o volební reformě. Po této koaliční vládě nastoupila opět LDP, nyní spolupracující s Japan Socialists Party3 a malou stranou New Party Sakigake. (Kubát 2009: 52) Toto období revoluce malých stran, doprovázené vnitřními rozpory v LDP, dospělo k společné shodě na změně volebního systému, která byla přijata v roce 1994. Starý volební systém byl nahrazen smíšeným volebním systémem, kde je voleno 300 poslanců prostou většinou v jednomandátových volebních obvodech a 200 poslanců (v roce 2000 došlo ke snížení na 180) je voleno proporčně v jedenácti volebních obvodech (o velikosti 6 až 30 mandátů). (Kubát 2009: 52-53, Schmidt 2009: 15, Stockwin 2003: 73-74) Reforma se dotkla také volebního systému pro volby do Sněmovny rádců, ale její význam je pro tuto práci zanedbatelný. To vyplívá z postavení horní komory v Japonském politickém sytému.
3
Japonská socialistická strana dále jen JSP
strana 7
2
Nový stranický systém
Japonský stranický systém v období od voleb v roce 1996, kdy byl poprvé použit nový volební systém (Murukami 2009: 29), do zlomových voleb v roce 2009 formují dva zásadní subjekty. Těmi jsou LDP a Democratic Party of Japan4. V průběhu tohoto období je možné nalézt několik původních politických stran, se stálou základnou voličů a velké množství nově vzniklých stran, které však dokáží uspět jen velmi vzácně. 2.1
LDP po volební reformě
LDP dokázala překonat krizi z let 1993-1994 a na následující čtyři volební období se opět stala nejsilnější politickou stranou. LDP lze označit za konzervativní stranu ve středu pravicového spektra (Murukami 2009: 39). Přesto dále převládá vliv vnitřních frakcí s velkou mírou autonomie a to vyústilo v několik odštěpení, ze kterých posléze vznikaly nové politické strany. Pokud tento fenomén sledujeme od roku 1993, tak zjistíme, že LDP má vazby téměř na jakoukoli politickou stranu vzniklou v tomto období. Velmi dobře vývoj a propojení politických stran v období 1993 až 2005 zachycuje Carmen Schmidt (Figure 1). 2.2
DPJ
DPJ se v poslední dekádě formovala jako liberální středo-levicová strana (Murukami 2009: 29) a stala se jediným vážným konkurentem LDP. K jejímu založení došlo v roce 1998 po sjednocení několika menších opozičních stran (www.dpj.or.jp, Schmidt 2009: 9) z nichž za nejvýznamnější podle výsledků voleb v roce 1996 lze označit původní DPJ a pozůstatky Shinshinto (New Frotier) existující v letech 1994-1998 (Hrebenar 2000: 149-150). 2.3
Ostatní politické strany
Volby v roce 1996 (Table 1) měly napovědět, jestli si LDP dokázala udržet přízeň voličů a poprvé dávaly prostor nově vzniklým subjektům. Zisk 239 křesel potvrdil, že LDP udržela svou pozici dominantní strany, ale je nepravděpodobné, že dokáže opět hrát roli strany predominantní. (Kubát 2009: 56-57) Druhou nejvýznamnější stranou v těchto volbách byla New Frontier, která však nedokázala překonat vnitřní rozpory a potvrdila trend let 1993-2000, kdy docházelo k zakládání, slučování a rozpadům politických subjektů velmi často. Se ziskem 53 křesel, 4
Japonská demokratická strana dále jen DPJ
strana 8
se DPJ stala hlavním základním kamenem pro novou demokratickou stranu vzniklou v roce 1998. Dvě poslední politické strany, které dokázaly získat podstatnější část křesel, představují pozůstatek původního stranického systému. Jedná se o Japanes Communist Party5, která již od voleb v roce 1969 potvrzuje, že má relativně stálou voličskou základnu a i v následujících volbách ze scény nezmizí. Druhou stranou je Social Democratic Party 6, pro které zisk 15 křesel představoval definitivní pád z pozice dlouhodobě druhé nejsilnější strany a tento rapidní pokles významu již nedokáže zvrátit.7 (Stockwin 2003: 100-103) Volby v roce 2000 (Table 2) potvrdily pozice LDP, JCP a SDPJ. Pozici druhé nejsilnější strany získala DPJ a svou pozici bude v nacházejících letech posilovat. Novým politickým subjektem je strana New Komeito (Strana pro čistou politiku), která byla založena v roce 1998, ale její hlavní součástí je původní strana Komeito, která má dlouhou tradici již od počátku šedesátých let. New Komeito se profiluje jako středopravicová konzervativní strana s buddhistickou tradicí a se stálou voličkou základnou, která jí zajišťuje pozici třetí nejsilnější strany. [Kubát 2009: 57-58, www.komei.or.jp] Těchto voleb se také účastnila strana Liberal Party. Jednalo se o pozůstatek New Frontier a v roce 2003 došlo k sloučení s DPJ (Schmidt 2009: 7). Volby v letech 2003, 2005 a 2009 (Table 3, 4, 5) potvrdily ustálení stranického systému na počtu pěti stálých stran, kde LDP a DPJ představují dvě dominantní strany, jejichž společný volební zisk nebyl menší než 80% hlasů. Pozici třetí největší strany má New Komeito, ale rozdíl ve volebních ziscích je zde již velmi značný. JCP a SDPJ se dostali na pozice malých stran a jediné co je odlišuje od nových subjektů, které se objevují v každých volbách, je jejich tradice a jádro nejvěrnějších voličů, což jim může pomoci setrvat na politické scéně ještě několik dalších let. Ostatní politické strany jsou marginální, většinou s krátkým trváním.
5
Japonská komunistická strana dále jen JCP Sociální demokracie dále jen SDPJ 7 Podrobně o JCP a SDPJ pojednávají kapitoly 7. a 8. v Japan’s New Party Systém od J.A.A. Stockwina. 6
strana 9
Závěr Japonský politický a stranický systém patří mezi ty nejzajímavější na světě a období mezi lety 1993 až 2009 do něj přineslo celou řadu zásadních změn. Vliv politických stran, které před rokem 1993 patřily mezi významné, upadá a i LDP stále oslabuje, což jen potvrdila bezprecedentní volební porážka v roce 2009. Tyto změny jsou důsledkem mnoha faktorů navzájem se doplňujících a ovlivňujících. Jednalo se především o změnu volebního systému, zdegenerování starých stranických struktur, ekonomickou recesi a celkově touhu části voličů po razantní změně. V úvodu práce jsem si stanovil za cíl zodpovědět následující hypotézu: Nový volební systém po roce 1994 podpořil vznik malých a středně velkých politických stran, protože jim umožňoval získávat větší množství křesel na úkor velkých stran. Na základě odborných článků a rozboru volebních výsledků s touto hypotézou nemohu souhlasit. Proces formování nových stran byl odstartován již před volební reformou a samotná reforma ho nijak zásadně neovlivnila. Vznik nových stran byl způsoben rozštěpením LDP a atmosférou, kterou vyvolala koaliční vláda mezi lety 1993 až 1994. Opozice vůči LDP již nepovažovala za nemožné tuto stranu porazit a navíc viděla, že je zmítána ve vnitřních rozporech a potýká se se ztrátou voličů.
strana 10
Přílohy Figure 1 – [Schmidt 2009: 8]
Table 1 - Volební výsledky 1996 [www.electionresources.org/jp/]
strana 11
Table 2 - Volební výsledky 2000 [www.electionresources.org/jp/]
Table 3 - Volební výsledky 2003 [www.electionresources.org/jp/]
Table 4 - Volební výsledky 2003 [www.electionresources.org/jp/]
strana 12
Table 5 - Volební výsledky 2009 [www.electionresources.org/jp/]
strana 13
Zdroje Literatura Hrebenar, Ronald J. 2000. Japan‘s New Party System. USA: Westview Press Chytilek, Roman, Jakub Šedo, Tomáš Lebeda, Dalibor Čalud. 2009. Volební systémy. Praha: Portál. Kubát, Michal. 2009. ,,Politický systém Japonska. “ Pp. 42–64 in David Šanc, Marek Ženíšek (eds.) Pacifická Asie Z politologické perspektivy. Plzeň: Aleš Čeněk. Murakami, Hiroshi. 2009. ,,The Changing Party System in Japan 1993-2007: More Competition and Limited Convergence.‘‘ Ritsumeikan Law Review No. 26: 27–47. Dostupné z: http://www.ritsumei.ac.jp/acd/cg/law/lex/rlr26/rlr26idx.htm Oficiální stránky Democratic party od Japan. Dostupné z: http://www.dpj.or.jp/english/ Oficiální stránky Liberal democratic party. Dostupné z: http://www.jimin.jp/ Oficiální stránky New Komeito. Dostupné z: www.komei.or.jp/en/ Sartori, Giovanni. 2005. Strany a stranické systémy. Brno: Centrum pro studium demokracie. Sartori, Giovanni. 2011. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon. Schmidt, Carmen. 2009. ,,Japan’s New Party Systém: Characterictics and Future Perspective.‘‘ Pp. 1–22 in Roland Czada, Kenji Hirashima (eds.) Germany and Japan after 1989.
Tokyo:
Institute
of
Social
Science
University
of
Tokyo.
Dostupné
z:
http://www.fsjapan.uni-osnabrueck.de/media/Schmidt/Schmidt_Japansnewpartysystem.pdf Stockwin, J. A. A. 2003. Dictionary of the modern politics of Japan. London: Routledge Curzon. Tsurutani, Taketsugu. 1998. ,,The national bureaucracy of Japan.‘‘ International Review of Administrative Science Vol. 64 No. 2: 181–194. Volební výsledky Japonsko. Dostupné z: http://electionresources.org/jp/
strana 14
