UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií
Evropská identita (Evropa na křižovatce) Seminární práce
Vyučující: Mgr. Markéta Šústková, Ph.D. a Mgr. Ondřej Filipec Autor: Adam Pýcha Studijní obor: Politologie a evropská studia Ročník: 1. (bakalářské studium)
OLOMOUC 2011
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval (a) samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 20. února 2011
strana 2
………………………
Obsah Úvod
.................................................................................................................................. 4
1
Rozpor v definování evropské identity .................................................................... 6 1.1
Co je základem identity obyvatel Evropy? ....................................................... 6
1.2
Co je evropská identita? ................................................................................... 7
Současné problémy .................................................................................................. 9
2
2.1 Závěr
Identita občana EU a krize multikulturalismu .................................................. 9
................................................................................................................................ 11
Zdroje ................................................................................................................................ 12 Literatura .................................................................................................................. 12
strana 3
Úvod Jako téma své seminární práce jsem zvolil evropskou identitu a problémy, které jsou s tímto pojmem spjaty. Jedná se o aktuální téma, které je s pokračující evropskou integrací stále důležitější. Tomu nasvědčuje i diskuze v odborných a politických kruzích, která je velmi vyhrocena a množství odborných článků, prací či jiných projevů názoru. Cílem této práce není vytvoření kompilace současných názorů a postojů. Pokouším se do této problematiky vnést vlastní pohled, který je v mnoha ohledech naprosto rozdílný oproti citovaným osobnostem. Pracoval jsem s velkým množstvím odborných či novinových článků, které není problém nalézt v českém jazyce a samozřejmě s několika anglickými texty. Využil jsem mimo jiné esej Václava Klause Evropská identita jako další třetí slepá cesta, projev Jiřího Weigla Evropa a evropská identita z české perspektivy a rozhovor Hany Kopecké s Rogere Scrutonem Evropská identita je umělý konstrukt. Tyto veskrze euroskeptické texty jsem podrobil analýze a následné kritice. Na opačném protipólu stojí práce Antona Pelinka Evropská identita a Micheála Martina Nacionalismus se nevyplácí ze sborníku Evropané píší o Evropě. Celý tento sborník obsahuje pouze velice proevropské práce, a tyto texty nebyly výjimkami. Dále jsem pracoval s článkem Gregoryho Jaye What is multiculturalism? a textem Františka Matějky Evropa: Multikulturalismus. Tyto práce se prvotně nevěnují evropské identitě, ale zabývají se otázkou multikulturalismu a obecně otázkou identity, která je s multikulturalismem neodmyslitelně spjata. Dále jsem jako zdroj informací využíval webové stránky Euractiv.cz a Euroskop.cz. V mé práci jsem si uložil za cíl zodpovědět následující hypotézy: Hypotéza 1 - S postupující integrací se má uměle stát evropská identita náhradou identity národní. Hypotéza 2 - Krize multikulturalismu je zapříčiněna neexistující evropskou identitou u menšin a přistěhovalců. Práci člením do dvou kapitol a několika podkapitol: Kapitola první – Rozpor v definování evropské identity Kapitola druhá – Současné problémy V první kapitole se věnuji základním otázkám, které je podstatné zodpovědět pro uvedení do tématu. Jedná se o definování identity, jak identitu vnímají obyvatelé Evropy a co ji formuje. Podstatnou otázkou je definování evropské identity a rozpory, které často
strana 4
vznikají. K zodpovězení využívám výroků několika významných politických a filosofických osobností a snažím se vyvrátit některé euroskeptické výroky. Druhá kapitola pojednává o současných problémech, se kterými se Evropa potýká. Jedná se hlavně o problematickou identitu občanů Evropské unie a související problém, kterým je krize multikulturalismu. Zde se pokouším přiblížit důvody vzniku, hlavní aktéry a nebezpečí, která mohou z této krize pro Evropskou unii vyplynout. Snažím se zachytit diskuzi na toto téma jak na evropské úrovni, tak na úrovni vnitrostátní.
strana 5
1
Rozpor v definování evropské identity
Občan České republiky se v současnosti dostává do značně schizofrenní situace. Nejen, že mnoho z nás má problém s definováním češství jako své národní identity, ale média nás tlačí do pojmů jako evropská identita či identita občana EU. V tomto nastoleném zmatku se běžný občan dokáže úplně ztratit a to nemluvě o rozporech a diskuzích, které na tyto témata vedou politické, filosofické a vědecké špičky. V současnosti není hlavním tématem zodpovězení otázek, ale jejich hledání a správné formulování. Pro úvod do tématu jsem zvolil citaci T. G. Masaryka, který pravil: ,,Člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států, stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného.“ [Citaty.cz] 1.1
Co je základem identity obyvatel Evropy?
Každý obyvatel našeho kontinentu si od prvního dne svého života nese zátěž ve formě genetických předpokladů, významných historických událostí a tisíců dalších výhod či nevýhod, které mu bez jeho přičinění přisoudili jeho předci. V tomto okamžiku nemusí být mladému Evropanu ani den a jeho život už směřuje určitým směrem. Vše výše uvedené má nepopiratelný vliv, ale zde začínají pracovat faktory, které jsou pro tvorbu jeho identity naprosto klíčové. Jedincova identita je tvořena rodným jazykem, kulturou, prostředím a jedinečnými životními zkušenostmi. Zde je postaven základní kámen, kterým je identita jedince. Vše ostatní nad ní můžeme považovat pouze za nadstavbu, která se snaží zastřešit skupiny, národy nebo celé kontinenty a to na základě shodných znaků, které jsou pro všechny tyto jedince totožné. Tato nadstavba, ale nemůže být nikomu vnucena. Musí se přirozeně stát součástí jeho osobní identity. Je otázkou, jestli je jedinec více ovlivňován městem, krajem, státem nebo kontinentem na kterém žije. Je možné zajít do krajností a uvažovat nejen o vlivu kontinentu, ale celkově planety a příslušnosti k lidské rase. Vliv a význam všech těchto skupin je nepopiratelný, ale v konečném důsledku nejsou zásadní [Seidlová 2003]. Osobitý pohled na otázku identity vyslovil Václav Havel: Mým domovem je dům, v němž žiji, obec či město, v nichž jsem se narodil nebo v nichž pobývám, mým domovem je má rodina, svět mých přátel, společenské a duchovní prostředí, v němž žiji, mé povolání, podnik či pracoviště. Mým domovem je samozřejmě i země, v níž žiji, jazyk, jímž mluvím, duchovní klima, které má moje země a které zpřítomňuje jazyk, jímž se v ní mluví. Čeština,
strana 6
český druh vnímání světa, česká historická zkušenost, český druh odvahy i zbabělosti, český humor – to vše je neodmyslitelnou součástí této vrstvy mého domova. Mým domovem je tedy i mé češství…Mým domovem ovšem není jen mé češství, je jím i mé českoslovenství…Mým domovem je posléze i Evropa a mé evropanství i – nakonec- tato planeta a její současná civilizace a pochopitelně i celý tento svět.“[Rovná 2005] Jedná se o postoj, který byl sice vyřčen velice poeticky, ale skrývá v sobě poselství, se kterým se dokáži ztotožnit. 1.2
Co je evropská identita?
Evropskou identitu můžeme označit za soubor kulturních a geografických prvků, které vytvářejí v myslích jejích obyvatel Evropu. Jako nejdůležitější můžeme jmenovat řeckou filosofii, římské právo žido-křesťanské kulturní dědictví a lidská práva. Evropskou identitu vytvářeli a tvoří integrační procesy, které započaly po zkušenosti s neomezenou národní suverenitou a současná Evropa je tomu protikladem [Pelinka 2008]. Prvky vytvářející tuto identitu jsou relativně shodné u většiny autorů, ale kupříkladu Václav Klaus ve své eseji v roce 2005 kompletně popřel jejich existenci, když napsal: ,, Hned na počátku bych chtěl předeslat svůj názor: neznám žádné empirické důkazy, že kdykoliv v minulosti existovala evropská identita (naopak si myslím, že všichni minulí usilovatelé o něco takového byli dějinami poučení, že to nejde a že to nemá smysl dělat), jsem přesvědčen, že neexistuje ani dnes a myslím, že by byla eventuálně potřebná jedině v tom případě, kdyby bylo potřebné Evropu sjednotit, což za potřebné nepovažuji.“[Klaus 2005] U tohoto názoru se chci pozastavit. Výrok prezidenta Václava Klause je plný kontroverzí, ale jedinečný je v postoji, kdy evropskou identitu popisuje jako ,,věc“ jež je vytvářena lidmi za nějakým účelem. Na tomto, podle mého názoru, omylu, stojí problém, kdy je evropská identita oddělována od pojmu identita EU nebo různě kombinována. Nad problémem evropské identity se pozastavuje i Roger Scruton v rozhovoru z roku 2010, kdy pravil: ,,Právě v této neúctě k přirozené sounáležitosti vidím jeden ze základních problémů evropské integrace. Její zakladatelé si mysleli, že národní identita, jako jedna ze základních příčin druhé světové války, musí být potlačena a vybudovali tedy identitu evropskou, bez jakékoli loajality a sociálních základů, které by lidi přirozeně spojovaly. Právě kvůli chybějící solidaritě mezi členskými státy se evropská integrace dostala do slepé uličky.,, [Kopecká 2010]
strana 7
Roger Scruton se zde staví velice skepticky k Evropské unii, jakožto umělé a nucené sociální integraci, která se snažila občany členských států začlenit do nově vzniklé identity Evropské unie, která by v případě že by existovala, musela stát mimo identitu evropskou a samozřejmě identitu národní. Neumím v historii Evropské unie nalézt zásadní kroky, které by Scrutonovo tvrzení potvrdily. Vyloučení symbolů EU, hlavně vlajky a hymny, z textu Lisabonské smlouvy [Fiala, Pitrová 2009: 199], je jasným příkladem, že směrem, který naznačuje Scruton, se EU neubírala a zřejmě ani ubírat nebude. Tento můj názor by mohl být napaden díky občanství EU, které každý občan Unie získává. Tato privilegia, která každý z nás získává, však s otázkou identity nijak nesouvisí. Jedná se pouze o výhody, které nám členství ve společenství přineslo. Nikdo nás však nenutí je využívat. Pro dosažení kontrastu k těmto bezvýhradným euroskeptikům jsem zvolil text od Micheála Martina1. Snaží se objasnit omyl, že se Evropská unie snaží vytvořit umělou uniformní identitu. Zde předkládá názor, ve kterém považuje EU za odraz evropské identity, která se vytvářela po staletí. Spolupráce na politické a ekonomické úrovni vždy přinesla rozvoj a výhody. Za velice podstatné považuji poslední dvě věty článku, kde Martina píše: ,,Mnozí dávají „evropské“ do protikladu k „národnímu“. Jsem přesvědčen, že opomíjí skutečnost, že Evropa byla a je místem, které „národní“ umožňuje.“ [Martina 2008]
1
Irský politik narozen roku 1960. Předseda strany Fianna Fáil a vůdce opozice [Fianna Fáil 2011].
strana 8
2
Současné problémy
Evropská unie prochází jedním z nejbouřlivějších období svého fungování. Eurozóna prošla a stále prochází zatěžkávacím testem, který podle některých nemusí vůbec přežít [Kopecká 2010]. Tyto prognózy pouze podporují euroskeptiky, kteří jsou o to aktivnější ve vyslovování kritických hypotéz. Ekonomické problémy vždy logicky přinesly i problémy sociální. To je také jedním z aspektů, proč nyní probíhá diskuze na téma krize či dokonce selhání multikulturalismu, které může ještě velmi ovlivnit následující vývoj v Evropě. 2.1
Identita občana EU a krize multikulturalismu
Proč považuji spojování pojmů evropská identita a identita EU za problém? Dokud nebude přesně definován pojem identita občana EU, tak může být tato nepřesnost velmi často využívána euroskeptiky k vyvozování nepřesných a ideově zabarvených tvrzení, jejichž cílem není nic jiného než pouhé zvýšení antievropských nálad. Kombinování těchto dvou pojmů předvedl již Václav Klaus či Roger Scruton. Nejlepším příkladem současné vlny euroskeptismu je projev Jiřího Weigla z května roku 2010. Na jeho příkladu se pokusím objasnit zásadní argumenty a omyly euroskeptiků a částečně nás uvedu do problému multikulturalismu, který je v současnosti žhavým tématem a s evropskou identitou je neodmyslitelně spjat. Tento text považuji za interpretaci současných názorů Václava Klause na tuto problematiku. V úvodu projevu je možné zaznamenat částečnou liberalizaci názoru, že evropská identita nikdy neexistovala. Zde Weigl připouští existenci jednotících prvků, ale jejich význam považuje za nepodstatný v kontrastu s identitou národní. V projevu také nedochází ke kombinování různých druhů identit, což lze označit za posun. Evropská unie je označována za sociální konstrukt, který se uměle snaží převést rozhodovací pravomoci na sebe a je na cestě k přeměně na superstát. Souhrnně lze hrozby pramenící z EU shrnout do jedné věty – Ztráta národní suverenity a podřízení se vyšší autoritě, což se již historicky velmi nevyplatilo [Weigl 2010]. Zajímavou je pasáž hovořící o multikulturalismu, kde Jiří Weigl řekl: ,,...vědí, že multikulturalismus je falešná iluze hrozící rozložit společnost zevnitř...“ [Weigl 2010]. Tento pohled lze označit za téměř radikální a v současném globalizovaném, propojeném a multikulturním světě, velmi nebezpečný postoj. Bohužel v současnosti velmi rozšířený i mezi nejvyšší politickou elitou.
strana 9
Debata o multikulturalismu je v současnosti velmi hojně probírána v médiích, ale co je vlastně multikulturalismus a jaké je jeho propojení s evropskou identitou? Multikulturalismus je možné definovat jako politicko filosofický přístup, který umožňuje žít pohromadě jedincům a skupinám z mnoha kulturních prostředí, mnoha ras, náboženských vyznání a hodnot. Tato rozmanitost má být zdrojem nových myšlenek a celkově je zdůrazňován pozitivní vliv na jedince, společnost a stát [Jay 2009]. V říjnu roku 2010 německá kancléřka Angel Merkel prohlásila, že multikulturalismus zcela selhal. Toto prohlášení je pouze vyústěním všeobecné nálady, která je nasměrována proti Turecké menšině, která v současnosti čítá více než čtyři miliony členů. V současném Německu tato skupina vykazuje vysokou nezaměstnanost a mnoho dalších integračních problémů, z nichž zřejmě nejpodstatnější je stále přetrvávající jazyková bariéra [Euractiv 2010]. Je logické, že když se takovéto prohlášení odehraje v zemi, která představuje středobod EU, tak reakce zemí s podobnými problémy bude rychlá. V únoru roku 2011 s těmi to výroky vyslovil souhlas britský premiér David Cameron. Prohlásil, že pasivní toleranci by měl vystřídat aktivní liberalismus [Euractiv 2011]. Dále se k této debatě připojil francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který prohlásil: „Příliš jsme se zabývali identitou jedince, který přicházel, a ne dost identitou země, která ho vítala.“ [Novinky 2011] Nemůžeme se, ale obávat
nové vlny nacionalismu
či
státních opatření,
která by vyvolala vnitrostátní roztržky a konflikty? Osobně považuji multikulturalismus za cestu správnou, ale nepopírám, že v současnosti prochází těžkou zkouškou a do budoucna bude vystaven ještě větším problémům. Směr, kterým se Evropa nesmí ubírat, velmi dobře prezentuje článek Františka Matějky: ,,A multikulturalismus? To je jen slepá cesta do pekel dlážděná původně možná dobrými úmysly. Můžete mít nejlepší armádu světa a bude vám to k ničemu, když otevřete brány trojským koním, u nichž navíc můžete zcela oprávněně očekávat, že jsou plné těch, kteří nesdílí vaše hodnoty. Z hlediska obrany v Evropě je přitom současný multikulturalismus pro její bezpečnost právě tím nejslabším článkem řetězu.“ [Matějka 2011]
strana 10
Závěr Evropská identita představuje široké téma plné kontroverzí a rozporů. Je nutné definovat jednotlivé pojmy a důsledně je oddělit aby nedocházelo ke zmatkům způsobeným nepřesnou interpretací. Neméně důležitou je důsledná analýza všech názorů, často naprosto protichůdných, a hledání myšlenek, které jsou přínosné a debatu dokáží posunout dále. Krize multikulturalismu je s otázkou identity nerozlučně spjata a její vývoj naznačuje příklon k zdůraznění národních zájmů a menší toleranci vůči menšinám. V úvodu práce jsem si stanovil za cíl zodpovědět následující hypotézu: S postupující integrací se má uměle stát evropská identita náhradou identity národní. Na základě názorů a pohledů, které jsem měl možnost zhodnotit, s touto hypotézou nemohu souhlasit a označuji ji za neplatnou, byť si jsem vědom normativnosti tohoto soudu. Jedná se pouze o uměle vykonstruovanou tezi, které nemá žádná faktická opodstatnění. Národní identita v EU je stále základním pilířem, který ovlivňuje její fungování, a nepředpokládám, že by se tato situace měla měnit. Druhou hypotézou, kterou jsem si dal za cíl ověřit je: Krize multikulturalismu je zapříčiněna neexistující evropskou identitou u menšin a přistěhovalců. Tuto hypotézu označuji na základě studia literatury a zdrojů za platnou. Evropská identita je podstatnou součástí krize multikulturalismu, přesto je pouze jednou z jeho vrstev. Zásadní je konflikt různých národních identit, které se v mnohonárodnostní Evropě mísí. Tyto nové identity, jejichž kořeny leží mimo Evropský kontinent, se logicky nemohou okamžitě přizpůsobit, a čím je ona skupina větší, tak tento proces bude pomalejší. Důležité je sjednocení postupu v rámci EU pro dlouhodobý časový horizont, protože rychlé řešení neexistuje. Evropská identita není součástí identit občanů těchto menšin a je pouze otázkou času, jestli vůbec má šanci se jí stát.
strana 11
Zdroje Literatura Citaty.cz. ,,Tomáš Garrigue Masarik“ Citaty.cz [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://citaty.net/autori/masaryk-tomas-garrigue Euractiv. 2010. ,,Merkel svým projevem o přistěhovalectví přilila olej do ohně“ Euractiv [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/merkelsvym-projevem-o-pristehovalectvi-prilila-olej-do-ohne-008012 Euractiv. 2011. ,,Cameron ve stopách Merkel: britský „multi-kulti“ model také selhal“ [online]
[cit.
9.
3.
2011].
Dostupné
z:
http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-
spravedlnost0/analyza/cameronvestop%C3%A1chmerkel:britsk%C3%BD%E2%80%9Emulti -kulti%E2%80%9Cmodeltak%C3%A9selhal Fiala, Petr, Markéta Pitrová. 2009. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Fianna Fáil. 2011. ,,Micheál Martin“ Fianna Fáil [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.fiannafail.ie/content/pages/6631/ Jay, Gregory. 2009. ,,What is Multiculturalism?“ Dr. Gregory S. Jay Home Page [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: https://pantherfile.uwm.edu/gjay/www/Multicult/whatismc.pdf Klaus, Václav. 2005. ,,Evropská identita jako další slepá třetí cesta? - Na okraji eseje E. Ottolenghiho“
Václav
Klaus
[online]
[cit.
9.
3.
2011].
Dostupné
z:
http://www.klaus.cz/clanky/1189 Kopecká, Hana. 2010. ,, Roger Scruton: Evropská identita je umělý konstrukt“ Euroskop [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8801/17636/clanek/rogerscruton-evropska-identita-je-umely-konstrukt Kopecká, Hana. 2010. ,,Rozšíření krize do Španělska eurozónu položí“ Euroskop [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8801/15891/clanek/rozsireni-krize-dospanelska-eurozonu-polozi/ Martin, Micheál. 2008. ,,Nacionalismus se nevyplácí“ Pp. 103-105 in Mac Donagh-Pajerová, Monika, Jan Hron (eds.). Evropané píší o Evropě. Praha: Rybka Publishers.
strana 12
Matějka, František. 2011. ,,Evropa: Multikulturalismus“ Neviditelný pes [online] [cit. 9. 3. 2011].
Dostupné
z:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-multikulturalismus-dpi-
/p_zahranici.asp?c=A110208_165701_p_zahranici_wag Novinky. 2011. ,,Multikulturalismus pohřbil už i Sarkozy“ Novinky.cz [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/224963-multikulturalismuspohrbil-uz-i-sarkozy.html Pelinka, Anton. 2008. ,,Evropská identita“ Pp. 109-113 in MacDonagh-Pajerová, Monika, Jan Hron (eds.). Evropané píší o Evropě. Praha: Rybka Publishers. Rovná, Lenka. 2005. ,,Existuje Evropská identita?“ Univerzita Karlova v Praze [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-2308.html Seidlová, Adéla. 2003. ,,Česká národní identita“ Socio web [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=130&lst=118 Weigl, Jiří. 2010. ,,Evropa a národní identita z České perspektivy“ Václav Klaus [online] [cit. 9. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/2648
strana 13
