Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií __________________________________________________________________________________
Posudek oponenta na habilitační práci Mgr. Daniela Ryšavého, Ph.D.
Politika jako povolání, politika jako job
Je to už téměř sto let, co Max Weber pronesl přednášku Politik als Beruf a přesto je její obsah dodnes inspirativní pro řadu sociálních vědců. Text přednášky položil jeden ze základů moderní vědecké reflexe postavení politických aktérů, zejména profesionalizace jejich politických aktivit. Weberem nastolené téma nejenže nepřestalo rezonovat, ale stává se stále aktuálnějším jak v politicko-vědním výzkumu, tak v politickém konání samotném. Daniel Ryšavý svou habilitační práci teoreticky zarámoval právě myšlenkami Maxe Webera. Ryšavého výzkum vývoje profesionalizace současných politiků na krajské úrovni vládnutí je zasazen do tradičního konceptu profesionálního výkonu politické profese. Autor představuje svůj habilitační spis jako práci spadající „do ranku empiricky orientované politické sociologie“ chápané jako mezivědní disciplínu, podobně, jako to činí např. Miroslav Novák. Práce se zaměřuje na výzkum politických aktérů zejména na krajské, částečně i na komunální, úrovni vládnutí. Autor si klade výzkumné otázky typu: Odkud se politikové na těchto úrovních rekrutují? Jaké je jejich zázemí? Jakými kariérami procházejí? Jak se navzájem liší? Práce pak pokračuje snahou zodpovědět otázky, jak se liší míra a charakter profesionalizace politiků na nižších úrovních vládnutí napříč evropskými zeměmi? Jak se formovala politická elita na krajské úrovni vládnutí v ČR? Jak se liší profesionální dráhy regionálních političek od jejich mužských kolegů? Habilitační práce je rozdělena do sedmi kapitol, které společně tvoří tři tematické celky. Prvním tematickým celkem zastoupeným kapitolou 2, který práci teoreticky rámuje, je rozbor Weberovy přednášky Politika jako povolání. Kapitola neslouží jen k představení Weberových myšlenek za účelem jejich využití pro autorův následný výzkum. Těm se možná věnuje méně, než by čtenář původně očekával. Je však velmi zajímavým a inspirativním průřezem mnoha odborných reflexí Weberovy přednášky ať již v kontextu domácí sociologie tak i v kontextu světovém. Zejména se pak soustředí interpretační rozdíly vycházející z odlišných přístupů k překladům přednášky z němčiny do angličtiny i z němčiny do češtiny. Autor si všímá významných interpretačních problémů spojených problematickými avšak vlivnými americkými překlady a tím i na omezený potenciál Weberova textu pro empirické výzkumy. Všímá si rozdílů v českých (a slovenských) překladech, stejně jako se věnuje velmi pestrým okolnostem, za kterých byla práce v minulosti u nás publikována. V tomto směru tato část práce významně překonává pouhé očekávané shrnutí teoretických východisek. Přichází s originálními zjištěními i vlastním výzkumem na poli reflexe Weberova textu a přináší tak i na tomto místě svou originální přidanou hodnotu. Druhý tematický celek, zastoupený kapitolou 3, se soustředí na mezinárodní komparativní výzkum profesionalizace politiků na úrovni krajských samospráv ve čtrnácti Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií, Křížkovského 12, 77180 Olomouc, tel./fax: +420-58-563-3302 http://kpes.upol.cz
Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií __________________________________________________________________________________ evropských zemích. Analýza vychází z mezinárodního srovnávacího výzkumu mezi krajskými zastupiteli The Second Tier of Local Government in Europe. Jedná se o sevřený jasně ohraničený výzkum, který testuje tři hypotézy vysvětlující různou míru profesionalizace krajských politiků. Profesionalizace je zde operacionalizována dvěma proměnnými: Množstvím času (hodin týdně), které politikové věnují agendě svého kraje a fakt, zda je pro politika jeho poltická činnost primárním zdrojem příjmů, tedy zda jde o politika „na plný úvazek“, či nikoli. Na jejich základě autor představuje typologii obsahující čtyři možné typy politiků z hlediska míry profesionalizace jejich práce. Současně autor identifikoval významné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, které jsou do značné míry vysvětlitelné odlišnou politickou zkušeností, či chceme-li autorem citovaným Loughlinovým konceptem rozdílných státních tradic. Analýzy jsou vystavěny na širším portfoliu analytických metod, od popisných statistik až po logistické regresní modely. Současně autor využívá velmi vhodně zvolené pokročilé zobrazovací techniky, tj. komplexnější grafy. Třetím tematickým okruhem, kterému je v práci věnován největší prostor, je analýza profesionalizace českých krajských politiků. Téma pokrývají kapitoly 4, 5 a 6. Čtvrtá kapitola je jakýmsi vstupním exkursem do problematiky zrození českých samosprávných krajů, představuje konflikty, které jejich vznik provázely i ty které po jejich vzniku následovaly. Současně poskytuje základní přehled o dosud konaných volbách do zastupitelstev na této druhé úrovni české politiky. Klíčovou je pátá kapitola práce, která se soustředí na jádro zkoumaného problému profesionalizace. Analýza vychází z mimořádně rozsáhlých a komplexních datových souborů čítajících starosty a uvolněné místní zastupitele a současně všechny uvolněné zastupitele v krajích. Spolu s informacemi o profesionálních politicích v parlamentu tak tato jedinečná data umožňují nejen srovnání všech tří úrovní politiky (komunální, regionální a celostátní), ale taktéž sledování vertikální mobility a souběhu více politických funkcí. Tato kapitola velmi detailně odpovídá na vytyčené výzkumné otázky a představuje jádro autorova analytického snažení. Přestože metody, použité v této kapitole se omezují v podstatě jen na základní popisné statistiky, závěry této části výzkumu jsou velmi cenné a představují originální příspěvek k současnému stavu poznání. Poslední šestá kapitola se věnuje politickým kariérám žen, které působí v krajské politice. Nutno říci, že postavení i zastoupení žen v krajské politice, tak jak ho autor představuje, je vážným impulsem k dalšímu přemýšlení o charakteru participace žen v české politice. Nemohu nepoznamenat, že nulová vertikální mobilita žen směrem z krajské do celostátní politiky, je poněkud smutným závěrem této části práce. Práce přináší důležité poznatky na poli výzkumu profesionalizace krajských a částečně též komunálních politiků. Řada jejích závěrů je originální a velmi cenná. Nicméně práce má i své deficity a jak je u posudků tohoto charakteru nezbytné, je třeba je pojmenovat. Celkově vidím v práci dva závažnější deficity, kterým se budu věnovat nejdříve, následně pak formuluji připomínky dílčího charakteru. První vážnější výhradu lze mít k celkové struktuře a výstavbě textu práce. Ta začíná první kapitolou, která v podstatě nahrazuje úvod, byť ne zcela a dostatečně a rozhodně ne v obvyklé podobě. Cíle práce nejsou nikde v úvodu explicitně formulovány a čtenář si je postupně skládá na základě jednotlivých indicií při čtení textu. Spíše tak vycítíme, co bylo
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií, Křížkovského 12, 77180 Olomouc, tel./fax: +420-58-563-3302 http://kpes.upol.cz
Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií __________________________________________________________________________________ autorovým cílem, než že by to autor přímo a jasně formuloval. Samotné téma práce je vymezeno poněkud mlhavě a hlavně pozdě, v podstatě až po té, co se autor věnuje východiskům práce. První úvodní kapitola tak poněkud chaoticky přeskakuje mezi uváděním do tématu, uváděním do širšího kontextu, seznamováním s teoretickými východisky a představováním práce samotné. Této části práce by před jejím publikováním prospěla zásadní revize. Následující kapitoly 2 až 6 jsou již tematicky poměrně sevřené a logicky vystavěné, což je dáno i faktem, že většina z nich již byla samostatně publikována. Jiný problém se pak vyskytuje v závěru práce, který spíše než syntézu poznatků jednotlivých kapitol představuje shrnutí a opakování poznatků, které již byly obvykle dvakrát zmíněny v hlavním textu práce (jednou v analýze a podruhé v závěru kapitoly). Závěr tak nepřináší nic jiného než mechanické shrnutí dříve formulovaných poznatků. Hlubší syntéza poznatků z jednotlivých kapitol zde schází. I tato část volá po úpravách před konečným publikováním práce. Druhá vážnější výhrada je směřována k teoretickému zarámování práce. Autor nepochybně prokazuje znalost řady prací, které se tématu profesionalizace věnovaly, ještě lépe se orientuje v literatuře zaměřené na problematiku samospráv (místních i krajských) ať již teoretické povahy, nebo rozšiřující stav empirického poznání. Teoretické zarámování práce se však omezuje sice na významnou, avšak již sto let starou práci Maxe Webera. Profesionalizace politiky je však proces, který od té doby významně pokročil. Stav poznání se významným způsobem posunul dále a existují současné teorie, které by bylo možné využít. Autor na řadu prací, které mám na mysli, úplně nezapomíná. V práci je dílčím způsobem cituje, avšak jako ucelené teoretické koncepty je v podstatě nepředstavuje a ani s nimi takto nepracuje. Některé významnější a často citované práce zcela chybí. Zmínil bych např. vlivné práce Angella Panebianca, které se profesionalizaci politiky věnují, byť je pravdou, že spíše na úrovni stran, než jednotlivců. Dost možná i samotný koncept profesionalizace je u tohoto autora pojat jinak, než jak jej vnímá Daniel Ryšavý. To bych viděl jako možný důvod, proč tento autor nebyl v práci reflektován. Shrnuto, druhá výtka spočívá nedostatečném zarámování práce do soudobých teoretických předpokladů. Dále bych zmínil již jen dílčí připomínky. Jejich pořadí v tomto posudku je dáno strukturou posuzované práce, nikoli jejich závažností. K formálním připomínkám bych zařadil fakt, že některé kapitoly končí závěrem, jiné shrnutím a některé žádným takovýmto uzavřením. Bylo by dobré tuto heterogenitu odstranit. Připomínku lze mít i ke grafické úpravě textu, který je někde zarovnán do bloku, jinde doleva, některé tabulky jsou méně přehledné (např. tabulka 4.3) atp. V práci není přesně vymezeno, zda a čím se liší výzkum politických elit (v ČR poměrně častý) od výzkumu politických profesionálů (autorův výzkum). V čem jsou si tyto výzkumy tematicky blízké a v čem nikoli? Pokud autor zmiňuje výzkumy CVVM o prestiži povolání, očekával bych jejich kritičtější reflexi. Poslanci se v těchto výzkumech v posledních letech pravidelně umísťují na samém dně údajné společenské prestiže. Nicméně reálné chování „běžných občanů“ vůči poslancům takto nízkou společenskou prestiž neevokuje. Nezřídka jsme svědky servilního až poníženého způsobu komunikace s politiky, vyjma snad zjitřených předvolebních meetingů. A pokud
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií, Křížkovského 12, 77180 Olomouc, tel./fax: +420-58-563-3302 http://kpes.upol.cz
Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií __________________________________________________________________________________ bychom post poslance veřejně nabídli k obsazení komukoli, nejsem si jist, kolik lidí by ho odmítnulo. Zatím jsem si nevšimnul, že by se těžko hledali zájemci o toto „zcela neprestižní“ zaměstnání a že by snad hrozilo, že sněmovna zůstane nenaplněna… Je toto opravdu znakem nejméně prestižní profese v této zemi? Jeden z autorových závěrů obsažených v komparativní analýze říká, že s výrokem „Podvody a korupce stále více ohrožují efektivnost místní a krajské samosprávy“ se identifikuje relativně nízký podíl uvolněných (tedy profesionálních) krajských politiků, zatímco zastupitelé, pro které není krajská politika zaměstnáním, jsou v tomto smyslu mnohem kritičtější. Osobně se domnívám, že tento vztah může být formován zcela jinou proměnnou než profesionálním či laickým charakterem politiků. Podle mne může jít, alespoň z části, o vztah politiků, kteří na jedné straně drží exekutivní posty, jsou z toho titulu profesionály a pochopitelně by vlastní výkonnou politiku za zkorumpovanou neoznačili a na druhé straně politiků, kteří jsou v opozici, která v podstatě nemá šanci na profesionální pozice (v rámci kraje), a je pochopitelně mnohem kritičtější… Obecně se mi zdá, že je v celé práci dosti podceněn aspekt, zda se jedná o politiky, kteří jsou u moci, nebo ty, kteří jsou v opozici. Tato proměnná by podle mne měla být důsledněji kontrolována. Dost možná by některé formulované závěry pak musely být přehodnoceny. Ale to je jen můj dohad a mohu se pochopitelně mýlit. Trochu mne překvapilo, že autor chybuje v pro něj tak klíčovém označení, jakým je význam zkratky VÚSC. Na straně 85 hovoří o „vyšších územně správních celcích“, přestože se jedná o Vyšší územní samosprávné celky. Na pochybách jsem, zda má smysl spojovat teorii společenských štěpení Steina Rokkana, případně S. M. Lipseta s konflikty přecházejícími a provázejícími proces decentralizace moci v ČR a přenesení samosprávných pravomocí na obce a kraje. Rokkanův koncept je českými politology nezřídka natahován na skřipec a následně ohýbán do tvarů, kterým by se Rokkan nestačil divit. Je otázkou, zda nejsme svědky něčeho podobného i v tomto případě. Je však možné, že jsem význam této teorie pro danou část práce prostě jen nepochopil. V souvislosti s možným postupným přechodem politiků - profesionálů z komunální úrovně až do celostátní, hovoří autor o krajské úrovni jako o tzv. úzkém hrdle. Tedy o úrovni politiky, která čítá méně profesionálních pozic, než je tomu na celostátní úrovni a pochopitelně nesrovnatelně méně v porovnání s úrovní komunální. To je nepochybně správný postřeh. Schází mi zde možná triviální, ale přesto důležité připomenutí, že krajská a obecní samosprávní politika umožňuje profesionalizaci téměř výhradně na exekutivních postech, zatímco parlamentní politika i na všech legislativních. Tím je vysvětlen nárůst profesionálních pozic na nejvyšší úrovni. Avšak pokud bychom porovnali výdělky krajských exekutivních profesionálů s řadovými poslanci nebo senátory, vyšla by z toho národní úroveň hůře. Otázkou je, zda je přechod z krajské exekutivy do parlamentní legislativy pohledem politika, který „žije z politiky“, skutečně růst nebo nikoli? Je tedy krajská politika za všech okolností opravdovým přechodovým hrdlem mezi komunální a parlamentní politikou? Není spíše zajímavou alternativou, mnohdy výhodnější a to nejen z hlediska mzdy? Samozřejmě jen do té doby, dokud se politikova strana udrží v exekutivní koalici… Pak se z krajské politiky v podstatě žít nedá.
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií, Křížkovského 12, 77180 Olomouc, tel./fax: +420-58-563-3302 http://kpes.upol.cz
Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií __________________________________________________________________________________ Na závěr bych formuloval jednu otázku, na která by si podle mne zasloužila hlubší prozkoumání. Zajímalo by mne, nakolik má štědrá dotační politika EU, kterou kraje ve velkém rozsahu spravují prostřednictvím dotačních programů, vliv na profesionalizaci krajských politiků a nakolik může tento fenomén do profesionalizace politiky a politiků na krajské úrovni zasahovat? Výše formulované výhrady vnímám jako běžné výtky, které patří k procesu oponování nebo recenzování odborných textů. V žádném případě se nejedná o výtky principiální povahy, které by měly znevěrohodnit celkovou kvalitu předložené práce. Tu hodnotím jako originální a přínosný text posunující stav poznání kupředu, který je naprosto dostačující, aby naplnil očekávání a kritéria běžně kladená na habilitační práce. Práci doporučuji obhájení před vědeckou radou FF UP v Olomouci.
Doc. PhDr. Tomáš Lebeda, Ph.D. Katedra politologie a evropských studií FF UP Olomouc
Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií, Křížkovského 12, 77180 Olomouc, tel./fax: +420-58-563-3302 http://kpes.upol.cz
