UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA POLITOLOGIE A EVROPSKÝCH STUDIÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA POLITOLOGIE A EVROPSKÝCH STUDIÍ

Nikola KOCOURKOVÁ Postavení hlavy státu v České republice a na Slovensku Bakalářská diplomová práce

Vedoucí bakalářské diplomové práce: Doc. PhDr. Tomáš LEBEDA, Ph.D. Olomouc 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 14. dubna 2011 Nikola Kocourková

Poděkování Především bych chtěla upřímně poděkovat vedoucímu své bakalářské práce docentu Tomáši Lebedovi, a to nejen za jeho podnětné připomínky, cennou kritiku, rady a průběţnou zpětnou vazbu ale zejména také za čas, který věnoval konzultacím, bez nichţ by tato práce zřejmě nikdy nevznikla. Další poděkování patří zejména příteli, kamarádce a rodičům za jejich psychickou oporu a často také potřebnou trpělivost.

OBSAH OBSAH ................................................................................................................... 4 ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1.

PARLAMENTNÍ REŢIM .............................................................................. 13 1.1.

Typy parlamentních systémů dle Giovanni Sartotiho ......................... 15

1.2.

Parlament v parlamentním systému .................................................... 17

1.3.

Rozdělená exekutiva – Vláda ................................................................18

1.4.

Postavení hlavy státu v parlamentním systému ..................................19

2.

ČESKÁ A SLOVENSKÁ PREZIDENTSKÁ TRADICE ............................... 23

3.

VOLBA PREZIDENTA ................................................................................. 27 3.1. Volba prezidenta podle ústav z roku 1992 .............................................. 28

4.

3.2.

Přímá volba prezidenta na Slovensku ................................................. 30

3.3.

Zavedení přímé volby prezidenta v České republice .......................... 32

3.4.

Ustavení prezidenta do funkce a konec funkčního období ................ 35

VZTAH PREZIDENTA A VLÁDY ............................................................... 38 4.1. Jmenování a odvolání vlády .................................................................. 38

5.

4.2.

Demise vlády ......................................................................................... 45

4.3.

Vztah prezidenta a premiéra ................................................................ 49

VZTAH PREZIDENTA A ZÁKONODÁRNÉ MOCI ................................... 54 5.1. Pravomoc prezidenta rozpouštět parlament ........................................ 55 5.2.

Pravomoci prezidenta v rámci legislativního procesu ....................... 59

Prezidentova pravomoc veta...................................................................... 59 Podepisování zákonů prezidentem republiky........................................... 63 5.3. 6.

Referendum na Slovensku .................................................................... 65

VZTAH PREZIDENTA K SOUDNÍ MOCI ................................................. 70 6.1. Ústavní soud ............................................................................................ 70 6.2.

Soudní rada Slovenské republiky......................................................... 74

6.3.

Nejvyšší soud ......................................................................................... 75

6.4.

Ustanovování soudců do funkce ...........................................................77

7. NEODPOVĚDNOST PREZIDENTA, INSTUT KONTRASIGNACE A OSTATNÍ JEHO PRAVOMOCI .......................................................................... 80 7.1. Neodpovědnost prezidenta a kontrasignace .......................................... 80 Neodpovědnost ............................................................................................ 80 Kontrasignace .............................................................................................. 82 7.2.

Zahraniční politika ................................................................................ 85

Zastupování státu navenek ........................................................................ 85 Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv ......................................... 88

7.3.

Amnestie a milost...................................................................................91

7.4.

Jmenovací pravomoci – ČNB, NBS a NKÚ ......................................... 93

Česká národní banka a Národná banka Slovenska ................................. 94 Nejvyšší kontrolní úřad .............................................................................. 95 ZÁVĚR.................................................................................................................. 98 PRAMENY A LITERATURA ............................................................................ 100 Prameny ......................................................................................................... 100 Literatura ....................................................................................................... 103 ABSTRAKT ........................................................................................................ 109 ABSTRACT ......................................................................................................... 110

ÚVOD Vláda je obecně povaţována za jádro výkonné moci, bez kterého se nelze obejít. Politické systémy teoreticky mohou fungovat bez ústav, bez shromáţdění, bez soudnictví, dokonce i bez politických stran. Nemohou však fungovat bez orgánu, který by formuloval státní politiku a zajišťoval její realizaci. V průběhu 20. století získávala vláda stále širší pravomoci, které se dělily dle podoby politického systému, vycházejícího z určité teorie, a který si daná země určila za vlastní. V čele takové vlády, či vedle ní stojí hlava státu, která hraje v politickém systému roli zosobňující moc a autoritu státu. Častěji se ale setkáme s druhou variantou. Hlava státu tak v případě ţe není zároveň také hlavou vlády, představuje orgán těšící se v podstatě jen symbolickému nebo formálnímu významu. Skutečná moc je tedy vloţena do rukou předsedy vlády. Takový politický systém označujeme jako parlamentní, z jehoţ teorie bude bakalářská práce vycházet. Teorie parlamentních systémů a vůbec parlamentní systémy jako takové jsou povaţovány za historicky nejstarší, ze kterých se dále vyvíjely ostatní typy politických systémů. S postupem času se parlamentní systémy měnily a vyvíjely, aţ do podoby v jaké se s nimi setkáváme dnes. Typickým znakem parlamentních systémů je, ţe středobod politiky představuje parlament, jakoţto jediná přímo legitimizovaná moc ve státě. Existuje zde také duální exekutiva, kterou tvoří hlava státu, tedy prezident nebo monarcha, a vláda. Ovšem tato dualita je často velmi nevyváţená ve prospěch osoby stojící v čele vlády. Ve své bakalářské diplomové práci se zabývám výkonnou mocí parlamentní České a Slovenské republiky. Přičemţ pozornost je věnována primárně postavení hlavy státu v těchto dvou zemích. Přesto, ţe se v obou případech jedná o země s parlamentní formou vlády, podoba jejich skutečného fungování se jak formálně tak prakticky v jistých detailech liší. Jedním z těchto detailů je i odlišné postavení hlavy státu. Právě to bude předmětem zkoumání a z toho vychází také název práce: Postavení hlavy státu v České republice a na Slovensku. 6

Téma práce jsem si vybrala, protoţe je pro mě atraktivní z hlediska zkoumání a následného porovnávání dvou zemí, které spojuje dlouholetá společná historie a s ní související společný politický vývoj. Zájem soustřeďuji zejména na hlavy jednotlivých zemí z toho důvodu, ţe osobnosti, které tento post zastávají, ze značné části předurčují, do jaké míry bude prezident republiky v rámci konkrétních podmínek v dané zemi, prostřednictvím výkonu svých pravomocí, často však i aktivitou nad jejich rámec, schopen prosadit své představy a vize a tedy i ovlivnit činnost ústavních orgánů. Časově se práce vymezuje na období po roce 1989 aţ do současnosti. Z převáţné části je však pozornost věnována zejména období po rozdělení Československé

federativní

republiky

na

samostatnou

Českou

a

Slovenskou republiku, ke kterému došlo v roce 1993. Geograficky je práce soustředěna na státní území České republiky a Slovenské republiky. Přičemţ pro porovnání mohou být vyuţity i země západní Evropy. Práce bude jednotlivé skutečnosti zkoumat na základě emprickoanalytického přístupu, který vyţaduje nestrannost a neutralitu postoje ke zkoumaným komparativní

jevům.

K dosaţení

metoda.

„Tato

stanoveného

metoda

je

cíle

bude

pokládána

za

vyuţívána náhradu

experimentu. Snižuje riziko přecenění jednoho vybraného vzorku – příkladu, v celkovém kontextu studia určitých procesů a vztahů mezi prvky například politického systému. Při studiu vlád a vládnutí hraje komparace klíčovou roli a je základním kamenem jejich vědeckého studia.“1 Je třeba rozlišovat mezi prostým srovnáním, které jed definováno jako technika, a komparativní metodou. Jedná se o poměrně rozsáhlou metodu, k jejímuţ správnému pouţití je třeba drţet se jejich základních pravidel. Tato pravidla definuje například Miroslav Hroch. Prvním z nich je co nepřesnější definování objektů komparace. Definování objektů nelze redukovat na prostou definici. Je třeba si jiţ na počátku ujasnit, zda srovnáváme jevy téţe kategorie. Dalším krokem při určování objektu komparace je vývojové hledisko. Je třeba si uvědomit, zda jde o jevy stabilní či spíše proměnné. Druhým pravidlem komparativní metody je ŘÍCHOVÁ, Blanka: Komparativní metoda v politologii. In: Politologická revue, 3, 1997, č. 2, s. 4. 1

7

určení cílů, které aplikací komparativní metody sledujeme. Těmito cíly můţe být například rozbor shod a rozdílů mezi zkoumanými objekty komparace či vysvětlení příčinných vztahů a vyloţení shodných rysů studovaných jevů. Posledně zmíněný cíl je nejzávaţnější sloţkou komparativní metody a v jistém ohledu se teprve v tomto případě jedná o komparativní metodu ve vlastním hlubším slova smyslu, neboť studujeme vzájemnou souvislost jevů a jejich kauzálních vztahů a vysvětlujeme jejich specifika. Třetím pravidlem v komparativní metodě je stanovení kritérií, podle nichţ bude moţno objekty komparace analyzovat. Kritériem komparace se rozumí hledisko, podle něhoţ dané jevy srovnáváme. Vţdy totiţ musíme porovnávat podle takových hledisek, která lze aplikovat na všechny

objekty

komparace.

Posledním

pravidlem

popisované

komparativní metody je vymezení v jakém vztahu k časové ose budeme komparativní metodu aplikovat, přičemţ tento vztah můţe být buďto diachronní nebo synchronní. Jak uvádí Blanka Říchová ve své studii, „poslední jmenovaný požadavek je z hlediska politologického studia okrajový. Obecně si však politologové potrpí na komparaci synchronní, pro niž je typické, že vychází z analýzy zvolených prvků v určitém časovém úseku a umožňuje tak vymezit odlišnosti spojené s výskytem sledovaných prvků a je tedy pokládána za jeden z hlavních indikátorů nerovnoměrnosti vývoje jednotlivých jevů.“2 V uţším slova smyslu

synchronní komparace

„srovnává procesy, či jevy, které probíhaly ve stejné době na různých teritoriích. Objekty komparace tak mohou být právě tak procesy jako relativně stabilní prvky. Příkladem takové synchronní komparace je srovnávání dvou či více teritoriálních celků, které byly ve vzájemných vztazích. Můžeme však synchronně srovnávat také procesy či události, které proběhly nezávisle na sobě.“3 Komparativní metoda se při svém vyuţívání neobejde bez analýzy. Asi stěţí bychom porovnávali jevy, které jsme předtím neanalyzovali, či důkladně

neprozkoumali.

Objekty

komparace

můţeme

analyzovat

ŘÍCHOVÁ, Blanka: Komparativní metoda v politologii. In: Politologická revue, 3, 1997, č. 2, s. 6. 3 HROCH, Miroslav a kol.: Úvod do studia dějepisu IV. Metody historikovy práce. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1983, s. 85. 2

8

z hlediska jejich vzájemné souvislosti, a to jak přímé či nepřímé. Pro tuto bakalářskou práce bude nejvhodnější vyuţití analýzy procesů a institucí, kdy není zkoumán celý politický systém, nýbrţ pouze vztahy mezi vybranými institucemi. V rámci analýzy jednotlivých jevů bude vyuţita také deskriptivní metoda, která bývá definována jako popisný způsob poznávání. Budou jí tedy popsány a vysvětleny jednotlivé jevy, které budou následně analyzovány. Na základě výše popsané metodologie bude zkoumán daný cíl práce, jímţ je důkladné prozkoumání a následné zhodnocení postavení hlavy státu ve zkoumaných zemích. Objekty zkoumání tedy budou prezident České republiky a prezident Slovenské republiky. Postupně budu analyzovat jednotlivé pravomoci, kterými prezidenti v klíčových oblastech politiky státu disponují. Za klíčové přitom povaţuji pravomoci ve vztahu k vládě, k legislativní moci, soudní moci, v oblasti zahraniční politiky a v neposlední řadě také jmenovací pravomoci prezidenta. V jednotlivých kapitolách budou tyto pravomoci nejprve deskriptivně popsány a následně analyzovány.

Zároveň

budou

jednotlivé

jevy

srovnány

pomocí

komparativní metody. Práce se bude snaţit prostřednictvím analýzy a následné komparace zkoumaných jevů zpracovat výzkumné otázky, jejichţ zodpovězení si kladu za cíl práce. Prvním cílem je tedy zjistit nakolik je postavení českého a slovenského prezidenta navázáno na míru legitimity prezidentského úřadu. Přičemţ zde bude hlavním kritériem způsob volby prezidenta. Dalším cílem práce bude odpovědět na otázku, zda společná minulost a společný historický vývoj vedl ke stejnému postavení prezidenta ve zkoumaných zemích. Zde bude hlavním kritériem existence prezidentské tradice. Konečně si práce klade za cíl zjistit, zda je postavení hlavy státu, a její reálný vliv na fungování jak vnitřní, tak vnější politiky těchto zemí dán spíše ústavními pravomocemi či silou osobnosti daného představitele prezidentského úřadu. Kritériem pro zodpovězení poslední výzkumné otázky tak bude analýza jednotlivých pravomocí a jejich vyuţívání. Posledním cílem práce pak bude na základě vyhodnocení předchozích vytyčených cílů, zodpovědět otázku, která ze zkoumaných zemí se těší silnějšímu prezidentskému úřadu. 9

Práce je členěna do sedmi hlavních kapitol. Některé z kapitol jsou pak pro přehlednost dále členěny na podkapitoly. V první kapitole je podrobně rozpracována teorie parlamentních systémů. Výchozím zdrojem pro zpracování této kapitoly byla kniha Giovanni Sartoriho Srovnávací ústavní inženýrství, jako všeobecně uznávaná a akceptovaná publikace pro analytické zkoumání politických systémů, která mi poskytla základy pro vymezení teorie parlamentního reţimu. Vzhledem k tomu, ţe se práce zabývá primárně Českou a Slovenskou republikou, byla pro porovnání Sartoriho definice a typologie parlamentního systému pouţita publikace Vladimíra Klokočky Ústavní systémy evropských států. Tato kapitola je dále členěna do podkapitol zabývajících se postavením jednotlivých sloţek moci, mimo moc soudní, fungujících v rámci parlamentního systému. Pro vyčlenění jejich role byla stěţejní kniha Aarendta Lijpharta Parliamentary versus presidetial government, která nabídla podrobné rozpracování role parlamentu a vlády, stejně tak jako postavení hlavy státu. Následující kapitolou počínaje jiţ práce analyticky zpracovává dané téma. Druhá kapitola se zaměřuje na analyzování české a slovenské prezidentské tradice, čímţ je zpracováno jedno z daných kritérií. Tato kapitola popisuje vývoj prezidentského úřadu zkoumaných zemí a jeho začlenění do nově vzniklých republiky jako samostatných státních celků po rozdělení České a Slovenské federativní republiky. Následující kapitola je věnována dalšímu stěţejnímu kritériu, jímţ je volba prezidenta. Zde jsou rozpracovány a analyzovány volební pravidla pro volbu prezidenta, přičemţ vycházím z praxe zavedené v Československu a následně se přes původní úpravu volby prezidenta danou původními ústavami České a Slovenské republiky dostávám k současné podobě volby slovenského prezidenta, tedy volbě přímé. Čtvrtá kapitola jiţ přináší hlubší komparaci vztahů prezidenta a vlády. Podrobně rozpracovává roli hlavy státu ve jmenování a odvolání vlády, v přijímání její demise a konečně také individuální vztah prezidenta a předsedy vlády, přičemţ v této části se zaměřuje zejména na jejich spolupráci, případné neshody a rozdílné postoje. Následující kapitola popisuje a porovnává vztah prezidentů k legislativní moci. Nejprve rozpracovává pravomoci prezidenta k samotnému legislativnímu orgánu a 10

následně roli prezidenta v legislativním procesu. Do této kapitoly je také zařazen institut referenda, přičemţ tato část je spíše deskriptivní analýzou pravomocí slovenského prezidenta. Šestá kapitola se věnuje vztahu prezidenta k moci soudní. Zde se zaměřuji na jmenovací pravomoci, které hrají z hlediska nezávislosti orgánů působících v rámci soudní moci, tedy zejména Ústavního soudu, velkou roli. Poslední kapitola je členěna do několika na první pohled naprosto odlišných podkapitol, které jsou ovšem v konečném důsledku vzájemně velmi úzce propojeny. První dvě podkapitoly jsou důleţité celkově pro vymezení postavení a role prezidenta v daných zemích a v rámci parlamentních systémů vůbec. Jedná se totiţ o velmi důleţité prvky, jimiţ je neodpovědnost prezidenta a institut kontrasignace. Do této kapitoly jsou pak zařazeny i pravomoci prezidentů v rámci zahraniční politiky státu, moţnosti udělení amnestie, či milosti a jejich další pravomoci v oblasti jmenování, a sice jmenování funkcionářů národních bank a nejvyšších kontrolních úřadů. Analytická část bakalářské práce je zaloţena na mnoha stěţejních zdrojích. Pro důsledné prozkoumání ústavního zřízení České republiky mi poslouţila především odborná literatura ústavního práva. Bez velmi podrobně propracovaných komentářů k české ústavě odborníků na ústavní právo by tato práce zřejmě neměla dostatečný odborný základ. Zde bych chtěla zmínit zejména knihu Václava Pavlíčka Ústavní právo a státověda a knihu Karla Klímy Komentář k Ústavě a Listině. V případě slovenské republiky obdobně poslouţil výklad ke slovenské ústavě v podání Ladislava Orosze a kolektivu v knize Ústavný systém slovenskej republiky. V jednotlivých kapitolách je pak analyzování ústavně daných pravomocí zaloţeno na publikacích českých i slovenských odborníků zkoumajících politické systémy nejen České a Slovenské republiky. Ucelený přehled nabízí zejména sborník sestavený Miroslavem Novákem a Milošem Brunclíkem Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě, kde nalezneme i poměrně podrobné rozpracování postavení slovenského prezidenta Lubomírem Kopečkem. Jako další zdroje potřebné pro analýzu a následnou komparaci však poslouţily zejména odborné a novinové články.

11

Faktické údaje pak poskytly převáţně internetové stránky jednotlivých ústavních orgánů zkoumaných zemí. Téma Postavení prezidenta v České republice a na Slovensku prozatím komplexně nebylo dopodrobna zpracováno. Autoři se zaměřují spíše na konkrétní úzce specifikovanou problematiku, ale nikoliv na pravomoci, roli a postavení prezidentů těchto zemí jako celku. Během příprav, které předcházely napsání bakalářské práce, které byly věnovány především načítání dané problematiky, jsem se často setkala s tím, ţe autoři odkazovali na sebe navzájem, coţ značně ztíţilo dohledávání alternativních zdrojů. Kriticky bych negativně zhodnotila zejména faktické chyby, kterých se někteří autoři dopouští. Často jsem se tak setkávala s chybami zejména v konkrétních časových či statistických údajích. I přes tyto nedostatky jsem přesvědčena, ţe pouţitá literatura poslouţila k důkladnému a předmětnému prozkoumání dané problematiky a dosaţení stanovených cílů, které budou rozpracovány v závěru práce.

12

1. PARLAMENTNÍ REŽIM V politické vědě můţeme rozlišit několik druhů politických systémů, a

to

zejména

z hlediska

jejich

institucionálního

uspořádání.

Nejrozšířenějšími, a proto všeobecně známými systémy jsou systémy parlamentní a prezidentské. Kaţdý z těchto druhů funguje podle poněkud jiných pravidel. To je dáno především jejich odlišnostmi v ústavním vymezení moci zákonodárné a výkonné. Podstatné ovšem je, ţe jak systém prezidentský, tak systém parlamentní pojímá různě vztah mezi exekutivou a legislativou. Existuje ale i další, všeobecně uznávaný politický systém, který leţí na pomezí těchto dvou systémů. Jde o jakousi smíšenou formu parlamentního a prezidentského systému, která vešla ve známost jako systém poloprezidentský, často označován také jako semiprezidentský. V práci budeme pracovat se systémem parlamentním, proto se na něj dále zaměříme. Pokud bychom měli najít jednotný základní prvek, který spojuje veškeré parlamentní demokracie, byl by to pravděpodobně princip sdílené moci a svrchovanosti legislativy. Vysvětlením by mohla být skutečnost, ţe v parlamentních systémech jsou vlády vytvářeny pomocí parlamentu a jejich existence trvá pouze potud, pokud si dokáţou udrţet jeho většinovou podporu. V důsledku toho vláda a parlamentní většina, ať uţ koaliční nebo jednobarevná, tvoří jakousi spolupracující jednotu, která je sice strukturálně diferencovaná, ale spoluvytváří vládní politiku. Dle Giovanni Sartoriho zmíněná sdílená legislativně-exekutivní moc ovšem neznamená, ţe v případě parlamentních systémů hovoříme o „systémech

vzájemné

závislosti

parlamentu

a

vlády.

Premisa

svrchovanosti parlamentu totiž vzájemnou svrchovanost orgánů těchto dvou mocí vylučuje.“ 4 Takové sdílení moci znamená tedy pouze a jen to, ţe systémy, jeţ nazýváme parlamentními, vyţadují, aby

vláda byla

jmenována, měla podporu a případně byla rozpuštěna na základě hlasování parlamentu.

4

SARTORI, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha, SLON 2001, s. 110.

13

Za další základní poţadavek, potřebný k tomu, abychom systém mohli označit jako parlamentní je dle G. Sartoriho pokládána existence politických stran, přičemţ tyto strany fungují tak, aby při hlasování na půdě sněmoven nepřekračovali stranické linie.5 Zde povaţuji za vhodné zmínit odlišnost parlamentních systémů od prezidentských. Vezměme jako příklad Spojené státy americké, tedy zemi, která je svou formou vlády prezidentským systémem. V tomto případě můţe docházet ke stranické nedisciplinovanosti, a přesto to bude pro systém prospěšné. V případě parlamentních systémů je naopak taková situace vţdy a nutně nevýhodou. Pro

parlamentně

způsobilé

strany

je

pak

v takovém

systému

charakteristická jejich jednolitost v podpoře vlády, kterou jmenovaly. Pro porovnání si uveďme i názor jednoho z předních českých politologů a ústavních právníků Vladimíra Klokočky, podle něhoţ se klasický parlamentarismus, který

vznikl v podmínkách

monarchie,

vyznačuje třemi charakteristickými rysy.6 Prvním z nich je dualistická struktura výkonné moci. Tedy stejně jako Sartori zastává názor, ţe výkonná moc je rozdělená. Druhým z nich je pruţné a kooperativní rozdělení kompetencí mezi legislativu a exekutivu. Toto tvrzení bychom mohli přirovnat k Sartotiho sdílené legislativně-exekutivní moci. No a konečně třetím charakteristickým znakem je podle Klokočky existence prostředků vzájemného působení mezi oběma mocemi. I tento znak bychom v Sartoriho charakteristice parlamentních systémů zcela jistě našli. Na rozdíl od prezidentského či poloprezidentského systému, parlamentní forma vlády není vázána na republikánskou formu státu. O tom ostatně vypovídá fakt, ţe jako modelový vzor parlamentní formy vlády je všeobecně akceptována Velká Británie. Její parlament je tvořen dvěma komorami. Horní komora je orgánem, disponujícím politickými a jurisdikčními pravomocemi. Tato komora je nevolená a není nikomu odpovědná, neexistuje tudíţ orgán, který by ji mohl odvolat. Naproti tomu dolní komora je voleným orgánem a na základě politického rozhodnutí je tedy moţné ji předčasně rozpustit a vypsat nové volby. Hlavním úkolem 5 6

Tamtéţ, s. 111. KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní systémy evropských států. Praha, Linde 1996, s. 171.

14

dolní komory britského parlamentu je kontrola vlády, kterou můţe i odvolat. Pro Velkou Británii je také typická důleţitost opozice, která zaujímá významné, ba dokonce institucionalizované postavení. Nesmíme však opomenout skutečnost, ţe ne ve všech zemích je britský systém stejně dobře aplikovatelný. Stejně jako „nelze tvrdit, že právě britský parlamentní systém je jediným modelem, a že ostatní existující parlamentní systémy jsou pouze jakýmisi deviacemi od normy.“7 Zkoumání parlamentarismů v jiných zemí jasně dokazuje, ţe existují různé typy parlamentních systémů. Přesto je nezpochybnitelné, ţe parlamentní systém Velké Británie z počátku 19. století výrazně ovlivnil vývoj ústavních systémů například ve skandinávských zemích, v Belgii, v Lucembursku a z části také v ostatních státech, majících parlamentní ústavní zřízení.

1.1.

Typy parlamentních systémů dle Giovanni Sartotiho Jak uţ bylo zmíněno výše, různorodost podoby parlamentních

systémů je dle G. Sartoriho dána především tím, ţe vycházejí z velmi odlišných exekutivně-legislativních vazeb. Můţeme tak rozlišit při nejmenším tři hlavní druhy parlamentního systému. Na jednom konci stojí premiérský či kabinetní systém anglického typu, ve kterém si exekutiva vynutila faktickou převahu nad parlamentem. Oproti tomu na druhém konci je vláda zákonodárných sborů francouzského typu, s jakou jsme se mohli setkat ve Třetí a Čtvrté republice, a ve které je vládnutí věcí téměř nemoţnou, protoţe je zde silně podvazována akceschopnost a efektivita vlády. Na půli cesty mezi těmito dvěma modely pak stojí stranicky kontrolovaný parlamentarismus.8 „Premiérský či kabinetní systém v nejlepší z jeho podob nejlépe ilustruje britský příklad, který představuje silný případ premiérského parlamentního systému.“9 Britský premiérský systém předpokládá vţdy VERNEY, Douglas V.: Parliamentary government and presidential government. In: LIJPHART, Aarend (ed): Parliamentary versus presidential government. Oxford, Oxford University Press 1992, s. 31. 8 SARTORI, G.: c. d., s. 110. 9 Tamtéţ, s. 113. 7

15

vládu pouze jedné politické strany, se kterou úzce souvisí i přísná stranická disciplína, která je potřebná pro stabilní parlamentní majoritu. Toto je umoţněno britským jednokolovým většinovým systémem parlamentních voleb v jednomandátových obvodech. „Slabším případem této kategorie je Německo, které představuje kancléřskou demokracii.“10 Německo nikdy nedisponovalo systémem dvou stran, a s vládou jedné strany se zde setkáváme pouze krátce. Německo obecně mívá koaliční vlády sloţené ze dvou stran a nepouţívá většinový volební systém. Na rozdíl od Velké Británie, kde je premiérem automaticky vůdčí osobnost vítězné politické strany, v Německu je kancléř volen parlamentem z jeho řad. Ačkoli, jak se zdá, má německý vůdcovský princip slabší základy neţ britský, je třeba říci, ţe tato slabost je korigována konstruktivním hlasováním o nedůvěře. Tento jistý způsob posílení německého modelu vyniká zejména v tom, ţe německý parlament jmenuje pouze kancléře, nikoliv celou vládu, jak se s tím setkáváme ve většině parlamentních systémů. „Protikladem premiérského či kabinetního systému můžeme označit vládu zákonodárného sboru, jejímž prototypem je francouzská Třetí republika. Francouzská Čtvrtá republika a Itálie podobě vlády zákonodárného sboru unikly jen potud, pokud ji držela ve svých rukou parlamentní pratitokracie,“11 tedy vláda politických stran. Tou či onou verzí

vlády

shromáţdění

je parlamentní

praxe

také

ve

většině

postkomunistických zemí. Charakteristické pro tento typ vlády je, ţe kabinet neřídí činnost legislativy, moc není sjednocená, ale naopak roztroušená a atomizovaná. Setkáváme se zde s naprosto nejasnou odpovědností. Panuje zde chabá stranická disciplína nebo vůbec neexistuje a vlády tak nemohou jednat rychle a energicky. Vláda, nutně koaliční si tak nemůţe být nikdy jista podporou zákonodárného sboru a není schopna jednat jednomyslně. Typologii parlamentních systémů, tak jak ji podává Giovanni Sartori, však nelze povaţovat za jedinou a tudíţ jednoznačně správnou. Existuje řada různých typologií od různých, neméně významných 10 11

Tamtéţ, s. 114. Tamtéţ, s. 121.

16

osobností, zabývajících se právě problematikou parlamentních systémů. Pro porovnání opět zvolím typologii Vladimíra Klokočy. Ten parlamentní systémy dělí do čtyř skupin.12 První z nich je parlamentarismus v konstitučních monarchiích, kam řadíme země jako Nizozemí, Švédsko, Belgii, Španělsko a Dánsko. Jako zvláštní podkategorii této skupiny, bychom mohli uvést model britského parlamentarismu, do nějţ by spadala pouze Velká Británie. Parlamentarismus v konstitučních monarchiích se od toho britského liší především tím, ţe nevychází z principu suverenity parlamentu, ale spíše se odvolává na svrchovanost lidu, stejně tak jako se neztotoţňuje s britskou koncepcí vlády, jako výboru parlamentu. Další

skupinou

republikánský

Klokočkových

parlamentarismus,

se

parlamentarismů kterým

se

dnes

je

klasický

setkáváme

v Rakousku a Itálii a dříve se tento systém objevil ve třetí a čtvrté Francouzské

republice.

Třetí

skupinou

je

racionalizovaný

parlamentarismus, který je specifický tím, ţe zde existuje moţnost odvolat šéfa vlády konstruktivním vyjádřením nedůvěry. S tímto systémem se setkáváme pouze v Německu. Poslední skupinou, kterou Klokočka ve svém dělení

uvádí

je

prezidiální

parlamentarismus,

coţ

je

obdoba

poloprezidentského reţimu tak, jak jej známe od ostatních autorů.

1.2.

Parlament v parlamentním systému Je všeobecně známé, ţe v parlamentním ústavním zřízení je

parlament orgánem vykonávajícím zákonodárnou moc. Mezi jeho hlavní úkoly tak pochopitelně patří projednávání a schvalování legislativy. Vedle projednávání politiky ve státě a moţnosti pozměňovat zákony, má parlament svou roli také ve vztahu k vládě. Zde disponuje pravomocí drţet dohled nad její činností a hodnotit, zda je její jednání oprávněné, či nikoliv. Z hlediska teorií představuje parlament v parlamentním systému středobod moci. Tomu odpovídá jiţ zmíněné splynutí exekutivní a legislativní moci právě na půdě parlamentu. „Parlament je proto místem, KLOKOČKA, V.: Ústavní systémy evropských států, s. 173. Ke Klokočkově dělení je však třeba předem říci, ţe se zabývá konkrétními případy zemí a je proto obtíţné určit obecné znaky, na jejichţ základě jednotlivé typy parlamentních reţimů fungují. 12

17

kde se odehrává veškeré hlavní politické dění a dochází k choulostivému balancování moci, jež zajišťuje, aby žádná ze složek státní moci nebyla zvýhodňována.“13 Dalším

charakteristickým

rysem

parlamentního

systému

je

nadřazenost parlamentu jako celku všem jeho částem. Z toho vyplývá, ţe ústavodárná pravomoc parlamentu můţe dominovat ostatním. Tento důleţitý princip však bývá velmi často opomíjen. Přesto se ale setkáváme se situacemi, kdy i přesto, ţe je vláda na podpoře parlamentu závislá, není jí shromáţdění, jak je moţné parlament také označovat, prakticky nadřazeno. Je to dáno tím, ţe vláda můţe na základě vlastní volby rozpustit parlament. Pochopitelně pouze v případě, ţe k tomu má ústavní pravomoc.14 Často však bývá pravomoc rozpustit parlament přidělena hlavě státu. Konečně v praxi je míra nadřazenosti parlamentu zem od země variabilní.

1.3.

Rozdělená exekutiva – Vláda Naprosto typickým a neodmyslitelným znakem parlamentních

systémů je rozdělení exekutivy na dvě části. Jednu část představuje symbolická hlava státu, přičemţ ani tak nezáleţí na tom, zda se jedná o monarchu, či o prezidenta. V obou případech jde o osobu pouze ceremoniálního charakteru s poměrně malou mocí. Druhá část je pak tvořena ministerským předsedou a vládou, v jejímţ čele stojí. Společně pak předseda s kabinetem vykonávají majoritní část výkonné moci. V klasickém parlamentním systému dochází k ustavení vlády formálním jmenováním hlavou státu. Nejprve hlava státu pověří premiéra, jímţ bývá zpravidla jmenována vůdčí politická osobnost vedoucí politické strany, sestavením vlády. Ta poté předstupuje před parlament a ţádá vyslovení důvěry. Dojde-li k situaci, kdy vláda nezíská podporu ze strany parlamentu, je povinna podat demisi hlavě státu, a tedy odstoupit ze své funkce.

13 14

VERNEY, D. V.: c. d., s. 38. Tamtéţ, s. 37.

18

Někteří politologové, jako například jiţ citovaný Douglas V. Verney, shledávají zajímavým rysem parlamentarismu rozdíl, který vzniká mezi předsedou vlády a ostatními ministry, a sice v souvislosti se způsobem jejich jmenování. „Zatímco předseda vlády je jmenován hlavou státu, ostatní ministři jsou nominováni předsedou vlády až po jeho jmenování. Obvykle tak dochází k tomu, že předseda vybírá ostatní členy vlády převážně jen podle svého vlastního úsudku. Nakonec jsou jím nominovaní členové stejně jako on sám do funkce formálně jmenováni hlavou státu.“15 Dle G. Sartoriho můţeme vzhledem k tomuto jevu, charakterizovat předsedu vlády třemi způsoby.16 Prvním z nich je postavení předsedy vlády jako prvního nad nerovnými. V tomto případě je předseda vlády hlavním představitelem výkonné moci, vůdcem vítězné strany a v podstatě jej nelze sesadit. Jeho síla se odráţí zejména v tom, ţe pouze na základě svého uváţení jmenuje a mění členy kabinetu. Druhým charakteristickým postavením je předseda vlády jako první mezi nerovnými. V tomto případě nemusí být vůdcem strany, ale stále jej nemůţe sesadit ani parlament, ani jeho ministři, které naopak on sesadit můţe. Konečně dle mého názoru nejběţnější postavení předsedy vlády jako prvního mezi rovnými. Tato charakteristika je typická tím, ţe premiér stojí a padá společně se svými ministry.

1.4. Postavení hlavy státu v parlamentním systému Postavení hlavy státu jako nejvyššího představitele suverénního státu má svůj historický původ v tradiční funkci panovníka. S postupným přechodem od absolutních monarchií k demokratickým formám vlády prostřednictvím boje proti absolutní moci hlavy státu se panovníkova moc začala omezovat. Jedním z provázejících znaků tohoto procesu byl rostoucí vliv parlamentů na výběr výkonných orgánů. To v konečném důsledku vedlo k minimalizaci reálné moci vládců aţ do symbolické podoby. Nejvyšší úřad dědičného panovníka tak byl postupně přetransformován na

15 16

Tamtéţ, s. 34. SARTORI, G.: c. d., s. 112.

19

úřad voleného prezidenta. 17 Hlavě státu však zůstali některé pravomoci, typické pro monarchu. K nejdůleţitějším z nich patří právo veta vůči parlamentem schváleným zákonům, jmenování a odvolávání předsedy vlády a jeho kabinetu a v neposlední řadě také institut milosti. Všeobecně se ve státovědě zformovali dvě koncepce postavení hlavy státu v parlamentním reţimu. První z těchto koncepcí začleňuje hlavu státu do rámce výkonné moci. Druhá ji povaţuje za orgán sui generis jeţ zastává funkci zprostředkovatele mezi jednotlivými mocemi.

18

Běţněji je

v parlamentních reţimech funkce hlavy státu oddělena od funkce šéfa vlády. Hlava státu není aktivním účastníkem procesu rozhodování a zakročuje jen v okamţiku napětí nebo krize. Výsledně se pak role hlavy státu omezuje jen na reprezentování země v mezinárodních a vnitřních vztazích a plnění ceremoniální funkce. Co se týče postavení hlavy státu v parlamentním systému, je dle Klokočky třeba rozlišovat především zda jde o parlamentní formu vlády v monarchii či v republice. „V prvém případě je postavení panovníka slabší. Symbolickým výrazem toho může být například trůnní řeč britské královny, jíž zahajuje každé zasedání parlamentu. Ve skutečnosti totiž její řeč spočívá v přečtení vládou sestaveného textu. V republikách se k reprezentativní funkci hlavy státu připojuje i výraznější role prezidenta, jako arbitra při ústavních konfliktech.“19 V monarchiích se setkáváme zřejmě s nejjednodušším způsobem výběru hlavy státu, jímţ je následnictví. Následnictví na trůně se řídí zásadou prvorozenství a zastoupení. Starší větev rodu má přednost před mladší, ve stejné větvi má přednost bliţší příbuzenstvo před vzdálenějším, muţ má přednost před ţenou a starší před mladším.20 V případě republik je proces ustavení do funkce poněkud sloţitější a zahrnuje i jistá omezení. „Hlava státu je v republikách zásadně volena parlamentem. Eventuálně, jde-li o státy federativní nebo o státy blížící se svou strukturou federaci, volí hlavu státu zvláštní shromáždění složené z členů parlamentu a HORVÁTH, Peter: Funkcia prezidenta v ústavných systémech. Bratislava, IVO 2000, s. 21-22. 18 HOLLÄNDER, Pavel: Základy všeobecné státovědy. Plzeň, A. Čeněk 2009, s. 318-319. 19 KLOKOČKA, V.: Ústavní systémy evropských států, s. 171. 20 HORVÁTH, P.: c. d., s. 24-25. 17

20

rozšířené o delegáty vrcholných článků územně administrativního členění.“21 Zaměřme se teď na pravomoci hlavy státu v parlamentních systémech. Ať uţ jde o krále nebo o prezidenta, je hlava sátu dle její původní konstrukce zásadně za své ústavní jednání jinému státnímu orgánu neodpovědná. Tato neodpovědnost je v soudobých parlamentních systémech zpravidla vyrovnávána institutem kontrasignace aktů hlavy státu ministerským předsedou nebo ministrem. 22 Ústavní odpovědnost za akty hlavy státu vůči parlamentu tak připadá dle povahy věci na ministerského předsedu nebo člena vlády. „Ve vztahu k vládě jsou pravomoci hlavy státu omezeny pouze na její jmenování a odvolání.“ 23 Svěření této pravomoci hlavě státu bychom si mohli odůvodnit tím, ţe právě vláda je tím orgánem, ve prospěch kterého byli pravomoci hlavy státu v rámci výkonné moci omezeny. I tato pravomoc je ovšem jistým způsobem regulována, a sice nemoţností hlavy státu oficiálně jmenovat vládu, která nemá podporu parlamentu. Hlava státu

disponuje určitými pravomocemi

i ve vztahu

k parlamentu. Uţ v dobách předparlamentních monarchií mohli evropští králové rozpouštět komory shromáţdění v případě, ţe nebyli s jeho prací spokojeni. Činili tak v domnění a neději ve více odpovědný výběr reprezentantů ze strany voličů po nových volbách.24 To přetrvává dodnes. Přesto ţe výkonná moc byla rozdělena mezi hlavu státu a vládu, zůstala právě pravomoc rozpouštět parlament výhradně v rukou hlavy státu. Pravomoc rozpouštět parlament ovšem není jediná, kterou hlava státu vůči zákonodárné moci má. Další neméně důleţitou pravomocí je právo veta vůči parlamentem přijatým zákonům. Touto pravomocí však nemusí nutně disponovat hlavy států všech parlamentních zemí. Je tudíţ v jednotlivých zemích různě omezena. Hlava státu zaujímá svou roli také v konfliktech mezi vládou a parlamentem. Uţ podle původních koncepcí parlamentního reţimu má BLAHOŢ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel: Srovnávací ústavní právo. Praha, ASPI 2007, s. 100. 22 Tamtéţ, s. 100. 23 KUBÁT, Michal: Politické režimy – formy vlády. In: CABADA, Ladislav – KUBÁT, Michal a kol.: Úvod do studia politické vědy. Praha, EurolexBohemia 2004, s. 201. 24 VERNEY, D. V.: c. d., s. 36. 21

21

v tomto případě hlava státu hrát roli arbitra. „Tato výsadní pravomoc spočívá v tom, že prezident, či monarcha, může přijmout demisi vlády, které parlament nevyslovil důvěru a následně pověřit sestavením vlády jinou osobu. Nebo může demisi vlády odmítnout, rozpustit parlament a vypsat nové volby.“25 Výše popsané pravomoci nejsou zdaleka jedinými pravomocemi, kterými hlava státu ve většině zemí s parlamentním reţimem disponuje. Je ale moţné je hodnotit jako pravomoci univerzální, které jsou pro hlavu státu parlamentního systému neodmyslitelné a od nichţ se další pravomoci odvíjejí.

25

BLAHOŢ, J. – BALAŠ, V. – KLÍMA, K.: c. d., s. 99.

22

2. ČESKÁ A SLOVENSKÁ PREZIDENTSKÁ TRADICE Proces vzniku národních států ve střední a jihovýchodní Evropě, tak jak je vnímáme dnes, započal po první světové válce, kdy byl usměrněn vítěznými mocnostmi. Rok 1918, je rokem, kdy vznikl stát jakoby československého národa. Rozhodující roli v něm sehrála česká větev a svým způsobem zde realizovala českou státnost prostřednictvím státnosti československé.26 Tato fiktivní konstrukce československého národa po jistou dobu překrývala skutečnou národnostní heterogenitu země. Češi a Slováci tak byli chápáni jako dvě větve jednoho národa, nikoli jako dva svébytné národy. Prezidentská tradice má své kořeny jiţ v první Československé republice a její síla se postupně budovala aţ do rozpadu Československé federace. V letech 1918-1935 funkci Československého prezidenta zastával Tomáš Garrigue Masaryk. Pod jeho vlivem byly navýšeny prezidentské pravomoci a zejména bylo také explicitně stanoveno, ţe se jej netýká omezení volitelnosti pouze na dvě funkční období, jak tomu bylo u všech jeho nástupců, a mohl tak funkci prezidenta vykonávat čtyři po sobě jdoucí volební období. Masarykova éra byla velmi významná z hlediska etablování určité představy o tom, jak by měl v československém politickém systému prezident působit a jakou má hrát roli. Zejména díky síle své osobnosti dokázal Masaryk výrazně překračovat limity, které byly jeho úřadu dány ústavním vymezením. „On byl tou osobností, která dokázala v podvědomí jak politické elity, tak veřejnosti etablovat představu ideálu aktivního prezidenta působícího jako politický i morální arbitr.“27 Další posílení prezidentských pravomocí přišlo s tzv. Prozatímním státním zřízením28, kdy se prezidentské funkce opětovně chopil Edvard Beneš. V tomto období prezident disponoval rozhodující pravomocí, díky

KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní zřízení České republiky. Praha, Vyšehrad 1997, s. 6. HLOUŠEK, Vít: Přímá volba prezidenta – český kontext. In: NOVÁK – BRUNCLÍK (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008, s. 264. 28 Tzv. Prozatímní státní zřízení je datováno od konce druhé světové války do ustavení nového Národního shromáţdění. 26 27

23

níţ mohl vydávat dekrety, které měly moc zákona.29 Právě toto období, označováno také jako období Benešových dekretů bylo obdobím, kdy u nás hlava státu disponovala velmi silným politickým postavením. K posílení postavení prezidenta došlo pochopitelně i se spojením této funkce s funkcí předsedy Komunistické strany Československa (KSČ). Po celou éru komunismu, tedy mezi lety 1948-1989 se role prezidenta jednoznačně odvíjela od postavení, které aktuálně zastával v rámci stranické hierarchie KSČ a nikoliv podle jeho ústavněprávního postavení. Z hlediska ústavy však bylo jeho postavení víceméně stabilní. Stejně jako předchozí prezidenti, ani poslední Československý prezident, který nastoupil svou funkci po pádu komunismu a byl tak jediným prezidentem svobodného Československa, Václav Havel, neměl v úmyslu spokojit se s reprezentační rolí hlavy státu a jednoznačně ukázal, ţe hodlá aktivně zasahovat do politického rozhodování dalších ústavních orgánů a do politiky státu. Období mezi lety 1989-1992 je tedy z hlediska vývoje prezidentského úřadu na našem území taktéţ poměrně zajímavým obdobím. Po rozdělení Československé federativní republiky na samostatnou Českou a Slovenskou republiku bylo pro obě země nezbytné vytvoření samostatného orgánu hlavy státu.

V České republice bylo od počátku

jasné, jak bude vymezení hlavy státu v rámci ústavy vypadat. Při tvorbě ústavního postavení prezidenta ústavodárce vycházel nejen z první československé ústavy, ale také, a to zejména, z jeho tradičního postavení. S ohledem na symbolickou a integrační roli, kterou by měl prezident plnit, se ale v případě Slovenska setkáváme s důleţitou otázkou, a sice z jaké tradice by měl jeho prezidentský úřad vycházet? Absence předchozí prezidentské tradice, která by byla všeobecně společensky akceptovaná a akceptovatelná nepochybně negativně ovlivnila počátky instituce slovenského prezidenta. Na rozdíl od České republiky, na Slovensku se nesetkáváme s ochotou podpořit návaznost na tradici československých prezidentů. „Nemalá část slovenského obyvatelstva si období existence československého státu spojovala s prosazováním

29

Tamtéţ, s. 265.

24

čechoslovakismu a státního centralismu.“30 To platilo zejména pro prezidenta Edvarda Beneše. Nicméně ani taková osobnost jako byl Tomáš Garrigue Masaryk, nepředstavovala prezidenta, který by byl většinou slovenské populace vnímán pozitivně. Stejně tak jako byla pro Slováky nepřijatelná moţnost hlásit se k tradici československých prezidentů, tak byla pro většinu obyvatelstva nepřijatelná i tradice, která by se hlásila k éře Jozefa Tisa, tedy k době existence samostatného Slovenského státu v letech 1939-1945.31 To nepochybně plynulo z diktátorského charakteru Tisova reţimu a jeho provázáním s nacistickým Německem. Kdybychom přece jen chtěli najít někoho, na koho by prezidentská tradice na Slovensku navázala, dospěli bychom k závěru, ţe jediným slovenským politikem, který by snad mohl být všeobecně akceptován, byl Alexandr Dubček, který ovšem nikdy prezidentský úřad nezastával. Je velmi pravděpodobné, ţe nebýt jeho předčasného úmrtí, stal by se Dubček prvním prezidentem samostatné Slovenské republiky. Slovenská politická elita v začátcích Slovenského státu tak jen stěţí mohla najít kandidáta, majícího předpoklady k tomu, aby obstál v nově vzniklém prezidentském úřadu. Neexistence dřívější prezidentské tradice se projevila nejen v otázce na koho navázat, ale nesla sebou i problémy organizačně institucionálního rozměru. Jednou ze zásadních otázek pro slovenského prezidenta bylo, kde bude sídlit? V České republice bylo samozřejmostí, ţe prezidentovo sídlo zůstane situováno na Praţském hradě. Vzhledem k symbolické a reprezentativní funkci je to i pochopitelné. Na Slovensku tomu bylo stejně, nebo se to alespoň předpokládalo, ale s vyostřením vztahů prezidenta s premiérem jiţ na samém počátku samostatnosti Slovenska musel prezident tyto prostory vyklidit. Přechodně pak bylo sídlo prezidenta přestěhováno do jednoho z historických bratislavských paláců a od roku

KOPEČEK, Lubomír: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008, s. 174. 31 Tamtéţ, s. 174. 30

25

1996 sídlí prezident v Grassalkovichově paláci, jeţ je dnes označován jako prezidentský palác. Na rozdíl od České republiky se objevili problémy i v zakotvení institutu prezidenta ve slovenské ústavě z roku 1992, coţ se významně podepsalo na jeho postavení. Oproti ostatním institucím, které navázaly na kontinuitu předchozí federální éry, prezidentský úřad byl formován od základu, coţ prezidentovi od počátku značně ztíţilo vykonávání funkce.32 Vytvořili se tak podmínky pro různou a častou zcela protichůdnou interpelaci jeho postavení. Vytvoření vyhovujícího postavení prezidenta přinesly aţ dvě ústavní novelizace z let 1999 a 2001. Shrnutí

Na základě analýzy české a slovenské prezidentské tradice je moţné závěrem konstatovat, ţe klasická tradice prezidentství má v České republice mnohem větší a pevnější kořeny, neţ na Slovensku. Je zjevné, ţe je to dáno zejména silnou provázaností nejen českého obyvatelstva, ale také politického prostředí s první republikou. První československý prezident, Tomáš Gariggue Masaryk, byl jednoznačně osobností, která dala úřadu prezidenta velkou váţnost, a dokázal z něj vybudovat jakýsi symbol země. Asi stěţí by někdo tuto zavedenou tradici vyvracel. Na Slovensku se ovšem jeho osobnost netěšila dostatečné oblibě. Alespoň ne takové, aby jej slovenský národ povaţoval za jakéhosi zakladatele prezidentství ve Slovenské republice. Právě tato nejednotnost Slováků byla pravděpodobně příčinou neschopnosti zavést silný nebo alespoň stabilní úřad prezidenta jiţ v počátcích existence samostatné Slovenské republiky.

32

Tamtéţ, s. 189.

26

3. VOLBA PREZIDENTA V České i Slovenské republice se tvůrci volebních pravidel inspirovali volbami prezidenta v období první československé republiky. Povaţuji proto za vhodné, začít tuto kapitolu právě touto volbou prezidenta. „Za první republiky byl prezident volen na veřejné schůzi obou komor Národního shromáždění, přičemž toto volební shromáždění bylo usnášeníschopné za přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny senátorů a rozhodovalo třípětinovou většinou přítomných v prvním i eventuálním druhém kole hlasování. V případě nutnosti konání třetího kola, do něj postoupili dva nejsilnější kandidáti z kola druhého. Zvolen byl nakonec ten kandidát, který v posledním kole získal více hlasů.“33 Poprvé se v historii Československa volba prezidenta republiky uskutečnila dne 14. listopadu 1918, kdy byl poprvé zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, ačkoliv nebyl u volby osobně přítomen. K jeho volbě přispělo, ţe v revolučním Národním shromáţdění neměl ţádného protikandidáta. Od té chvíle proběhly volby v Československu celkem dvacetkrát. Následovně pak při prezidentských volbách od roku 1935 do roku 1992 byl vţdy pouze jeden kandidát.

34

V důsledku toho tak prakticky nemohla proběhnout

klasická volba prezidenta. Ke změně související s volbou prezidenta došlo aţ v ústavě z roku 1960, kdy bylo „odstraněno omezení počtu volebních období, po která mohl prezident setrvávat ve funkci, a došlo také k omezení volebního období prezidenta ze sedmi na pět let.“35 Další změna ústavy nastala aţ po posledních československých parlamentních

volbách

v roce

1992,

kdy

byly

volební

výsledky

v jednotlivých zemích značně odlišné. To mělo za následek nezvolení Václava Havla československým prezidentem na další volební období a prezident na svou funkci abdikoval.36 V důsledku toho se Federální

HLOUŠEK, V.: c. d., s. 264. NOLČ, Jiří: Čeští a slovenští prezidenti. Brno, CP Books, a. s. 2005, s. 7. 35 HLOUŠEK, V.: c. d., s. 266. 36 OROSZ, Ladislav a kol.: Ústavný systém Slovenskej republiky (doterajší vývoj, aktuálný sta, perspektivy). Košice, UPJŠ 2009, s. 27. 33

34

27

shromáţdění rozhodlo přijmout ústavní zákon o zániku České a Slovenské federativní republiky (ČSFR). Po vzniku samostatné České a Slovenské republiky 1. ledna 1993, navázal volební a stranický systém obou zemí na normy a instituce zaniklé česko-slovenské federace. I přesto, ţe se v obou případech objevila změna volebního systému, nedotkla se nijak výrazně volby prezidenta. Pokud však volební systém těchto dvou zemí pouţitý pro volbu prvního prezidenta porovnáme, najdeme zde v jistém směru poměrně výrazné odlišnosti.

3.1. Volba prezidenta podle ústav z roku 1992 Prezidentem České republiky můţe být podle čl. 57 odst. 1 Ústavy ČR zvolen kaţdý občan, který je volitelný do Senátu. Znamená to tedy, ţe jím můţe být kaţdý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku čtyřiceti let. Zároveň podle čl. 57 odst. 2 nemůţe být nikdo zvolen prezidentem více neţ dvakrát za sebou. Můţe však kandidovat znovu, pokud byl v mezidobí prezidentem zvolen jiný kandidát. Na Slovensku můţe být ve smyslu čl. 103 odst. 1 Ústavy SR zvolen kaţdý občan Slovenské republiky, který má právo volit a který dosáhl věku 35 let. Tato hranice je tedy niţší neţ v České republice. Podle čl. 103 odst. 2 můţe být, stejně jako český, také slovenský prezident zvolen nejvýše ve dvou po sobě jdoucích volebních obdobích. V České republice je podle čl. 58 odst. 1 oprávněno navrhovat kandidáta na prezidenta nejméně deset poslanců nebo deset senátorů. Z původní slovenské ústavy přímo nevyplývalo, kdo můţe navrhovat kandidáta, avšak z ústavní praxe lze odvodit, ţe kandidáti mohli být navrţeni nejméně patnácti poslanci Národní rady. Samotný způsob volby je oběma ústavami upraven velmi stručně. Jak v České republice, tak na Slovensku je přesné vymezení průběhu volby v podobě zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v České republice, a v zákoně o jednacím řádu Národní rady na Slovensku. Co se však ve zkoumaných zemích poměrně výrazně liší dodnes, jsou kritéria volby. Pro přehlednost nejprve popíši průběh volby v České republice a následně její průběh na Slovensku před ústavní novelizací v roce 1999. 28

V České republice probíhá volba prezidenta aţ ve třech kolech, přičemţ kritéria volby se v jednotlivých kolech liší a jsou uvedena v čl. 58 Ústavy. V prvním kole prezidentské volby je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Pokud takto ţádný z kandidátů nezíská potřebný počet hlasů, následuje druhé kolo volby, do něhoţ postupují dva kandidáti. Do druhého kola volby postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu. Pokud nastane situace, kdy je více kandidátů, kteří získali stejný počet hlasů v jedné z komor Parlamentu, postupuje kandidát, který získal vyšší počet hlasů v obou komorách po jejich sečtení. V tomto kole volby je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných senátorů. Kritérium volby se tímto sniţuje. Pokud však ani v tomto kole není ţádný z kandidátů zvolen prezidentem, následuje další, v pořadí třetí kolo volby. V tomto kole je prezidentem zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů. Pokud prezident není ani tentokrát zvolen, konají se nové volby. Volba prezidenta na Slovensku byla jistým způsobem jednodušší oproti volbě prezidenta v České republice, a sice v tom smyslu, ţe jednotlivá kola volby se kromě počtu kandidátů nijak nelišila. Prakticky tak bylo mnohem sloţitější dosáhnout zvolení prezidenta. Na rozdíl od České republiky mohla být na Slovensku volba prezidenta Národní radou pouze dvoukolová. V kaţdém kole byla navíc ke zvolení potřebná ústavní většina hlasů všech poslanců Národní rady. Kandidát tedy musel získat tří pětinovou většinu hlasů a toto kritérium se neměnilo. Pokud se tak nestalo v prvním kole volby, postoupili do druhého kola, stejně jako u nás dva nejúspěšnější kandidáti kola předchozího. Pokud by nastala situace, ţe více kandidátů získalo stejný počet hlasů, postoupili by všichni kandidáti s tímto počtem hlasů. Pokud by ani tentokrát nebyl kandidát zvolen, konala by se nová volba prezidenta, v níţ uţ by nemohl kandidovat ten kandidát, který v předchozí volbě nebyl zvolen. Volba prezidenta by se pak opakovala do té doby, dokud by jím nebyl někdo zvolen.

29

Právě kritérium potřebné ústavní většiny se stalo kamenem úrazu prezidentské volby na Slovensku. Slovenský ústavodárce pravděpodobně při tvorbě kritérií opomenul moţnost, ţe by parlament nebyl schopný dosáhnout v otázce kandidáta na úřad hlavy státu konsensu. Zřejmě také netušil, ţe tímto můţe způsobit ústavní krizi, a sice v tom smyslu, ţe můţe dojít k dlouhodobému neobsazení prezidentské funkce.37 Podívejme se teď na problémy, které tomuto ústavnímu nedostatku následovaly. S určitými problémy, souvisejícími s parlamentní volbou prezidenta na Slovensku se setkáváme uţ při volbě prvního slovenského prezidenta. Parlamentu se Michala Kováče podařilo zvolit aţ na 15. schůzi 15. února 1993.38 Ovšem to ještě nebylo pro Slovensko dostatečným varovným signálem o chybě v ústavě. Tím se stal aţ rok 1998. Během pěti let od volby prvního slovenského prezidenta prošlo Slovensko mimořádně ostrou politickou konfrontací, jejímţ důsledkem bylo šest neúspěšných pokusů volby nového prezidenta. 39 Situace dospěla k tomu, ţe nově vzniklá vládní koalice po parlamentních volbách v roce 1998, disponující ústavní většinou zvolila jako konečné řešení změnu ústavy a přijetí příslušných zákonů měnící podobu volby prezidenta z parlamentní na přímou, a to i přesto, ţe mohla stejnou ústavní většinou zvolit nového prezidenta parlamentní cestou.40 Toto rozhodnutí ovlivnila malá

pravděpodobnost

zvolení

vládního

kandidáta,

prezidentem

v parlamentu, a sice proto, ţe ne všichni vládní poslanci byli jeho kandidatuře nakloněni.

3.2. Přímá volba prezidenta na Slovensku41 Prezidenta volí občané Slovenské republiky v přímých volbách tajným hlasováním na pět let, přičemţ právo volit prezidenta mají občané Můţeme konstatovat, ţe v tomto směru byl český ústavodárce uvědomělejší. OROSZ, Ladislav – ŠIMUNIČOVÁ, Katarína: Prezident v ústavnom systéme Slovenskej republiky. VEDA, Bratislava 1998, s. 62. 39 Zdaleka nejde o konečný počet, jelikoţ v něm jsou zahrnuta pouze první kola volby. 40 CABADA, Ladislav – DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol.: Komparace politických systémů III. Praha, Oeconomica 2004, s. 107. 41 Kritéria pro přímou volbu prezidenta jsou součástí čl. 101 a čl. 103 Ústavy SR a zákona č. 46/1999 Z. z. (http://www.civil.gov.sk/archiv/documents/p08-07-f03.pdf) 37

38

30

mající právo volit do Národní rady Slovenské republiky. Kandidáta na prezidenta mohou navrhovat jak poslanci, tak občané na základě petice. Prezidentem je zvolen ten z kandidátů, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech oprávněných voličů. Pokud ani jeden z kandidátů nezíská potřebnou většinu hlasů, koná se do 14 dní druhé kolo, do něhoţ postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů z prvního kola. V druhém kole se kritérium nepatrně sniţuje, prezidentem je zde zvolen ten kandidát, který získá největší počet platných hlasů zúčastněných voličů. Pokud se o funkci prezidenta uchází pouze jeden kandidát, koná se volba tak, ţe se o něm hlasuje. Prezidentem je kandidát zvolen, pokud získá nadpoloviční většinu platných hlasů zúčastněných voličů. V souvislosti s podobou přímé volby je zajímavý drobný detail, který odráţí vliv, který na ni měla tehdejší politická konfigurace. Je naprosto běţnou záleţitostí, ţe přímá prezidentská volba zahrnuje dvě kola, s tím ţe do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti prvního. „Nejčastějším důvodem existence druhého kola je eliminace možnosti, že by byl zvolen radikálnější a pro společnost tedy méně přijatelný kandidát. V případě Slovenska byla tato pojistka posílena již v kole prvním. Na rozdíl od jeho běžné podoby, kdy je ke zvolení prezidenta třeba nadpoloviční většina hlasů zúčastněných voličů, na Slovensku je pro úspěch kandidáta zapotřebí, aby získal nadpoloviční většinu hlasů všech oprávněných voličů, tedy i těch, kteří se voleb nezúčastnili.“42 Tento poţadavek tak téměř vylučuje moţnost zvolení prezidenta jiţ v prvním kole volby. Národní rada Slovenské republiky ústavní zákon o přímé volbě prezidenta schválila v lednu roku 1999. Dva měsíce poté byl rovněţ chválen zákon, který způsob volby upravoval, stejně jako i lidové hlasování o případném odvolání prezidenta. V květnu roku 1999 byl tak prvním přímo voleným prezidentem zvolen v druhém kole Rudolf Schuster.43 Slovensko tak po více neţ roce konečně úspěšně obsadilo úřad prezidenta. KOPEČEK, L.: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu, s. 185. 43 MESEŢNIKOV, Grigorij: Vnútropolitický vývoj a systém politických strán. In: KOLLÁR, Miroslav – MESEŢNIKOV, Grigorij (eds.): Slovensko 2000. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky 2000, s. 27. 42

31

3.3. Zavedení přímé volby prezidenta v České republice I v České republice jiţ máme zkušenosti s problémy, spojenými s volbou prezidenta na půdě Parlamentu. Tyto problémy však nenabrali tak velkého rozsahu jako na Slovensku. Ačkoliv i náš Parlament se nebyl jak v roce 2003, kdy byl prezident zvolen aţ v třetí volbě, tak v roce 2008, kdy byl prezident zvolen ve volbě druhé, schopen shodnout na vítězi voleb, doposud nikdy se v České republice nestalo, ţe by zvolení prezidenta trvalo déle neţ sedm týdnů. I přesto je však otázka zavedení přímé volby prezidenta stále diskutovanější. Dalo by se říci, ţe diskuse o přímé volbě prezidenta na našem území svými kořeny sahá ještě do minulého století. Uţ Václav Havel, na konci svého působení v úřadu prezidenta se k přímé volbě vyjadřoval pozitivně: „Čím déle zastávám svou funkci, čím blíž je definitivní konec mého pobytu v ní a čím víc hovorů na to téma vedu s různými zahraničními politiky, tím větším příznivcem přímé volby prezidenta se stávám. Uvědomuji si totiž stále naléhavěji, že v situaci, kdy v podstatě všechny ústavní, státní, veřejnoprávní či samosprávné funkce jsou ať už přímo či nepřímo produktem soutěže politických stran ve volbách do zastupitelských sborů, bylo by pro politickou stabilitu v zemi nesmírně důležité, aby aspoň jedna z nejvyšších funkcí měla přímý, tedy zastupiteli nezprostředkovaný mandát od občanů, a díky tomu i poněkud jiný typ legitimity než ostatní. Vždyť prezident volený parlamentem je v podstatě jeho odvozeninou, tak jako vláda a spousta jiných orgánů, a závisí proto jen a jen na výsledku parlamentních voleb, kdo se jím stane. A to se mi právě z hlediska dobrého systému vah a protivah nezdá dobré. Uvědomme si například jen to, že prezident jmenuje soudce tedy ty, kteří by se měli ocitat zcela vně soutěže politických stran - ale jak lze mít jistotu nebo aspoň naději, že je bude jmenovat zcela nezávisle, když je sám odvozen od parlamentu, respektive momentální většiny, která v něm panuje? Ve spoustě evropských republik toto pochopili a ve snaze vyvážit systém a nepodřídit všechno nadvládě politických stran se uchýlili buď k přímé volbě hlavy státu, nebo aspoň k nějakému

atypickému

způsobu

jeho

volby

(například

hlasováním

takzvaného Spolkového shromáždění v SRN). V přímé volbě by prezidenta samozřejmě volili titíž občané, kteří volí poslance a senátory, a přihlíželi by nepochybně i u prezidentských kandidátů k jejich stranické inklinaci. Přesto

32

by byly "jinakost" či jiná síla prezidentova mandátu očividné a mohly by být i jakous takous zárukou, že v případě politických krizí, řádných či předčasných voleb, pádů vlády atd. nebude prezident jednat zaujatě, tedy závisle na nějaké straně či stranách, případně že nebude dokonce nastalou vichřicí sám automaticky smeten, ale že bude moci naopak daleko věrohodněji konat to, co je jedním z hlavních důvodů jeho existence, totiž překlenovat střídání vlád a řešit případné krize. Jsou země (nejznámější z nich je USA), v nichž je takzvaný prezidentský systém a prezident vykonává - z našeho hlediska - zároveň funkci předsedy vlády. Takový prezident je samozřejmě volen přímo. Ale to vůbec neznamená, že všude, kde existuje přímá volba, je prezidentský systém. Jsou republiky (jen v Evropě je jich sedmnáct), kde má prezident podobné nebo menší pravomoci než u nás, a přesto je volen přímo. Nevím proto, proč je téma "prezidentského systému", Evropě dost cizího, do naší debaty o přímé volbě vůbec zaplétáno. Rovněž nechápu, proč se tolik mluví o nutnosti změnit prezidentské pravomoci, či dokonce předělat celou ústavu, k čemuž by zavedení přímé volby údajně vedlo nebo které by předpokládalo či vyžadovalo. Myslím, že přímo volený prezident může mít přesně tytéž pravomoci, které má prezident dnes, a že odkaz na nutnost měnit celou ústavu či všechny prezidentské kompetence je jen výmluvou těch, kteří si přímou volbu nepřejí. Pokud by mělo být v ústavě kvůli změně způsobu volby prezidenta ještě něco měněno, pak by podle mne snad mohlo být prodlouženo prezidentovo funkční období (na šest let), mohlo by být škrtnuto zcela zbytečné a velmi matoucí ustanovení o prezidentově "neodpovědnosti", mohly by možná být trochu rozšířeny možnosti zbavení funkce prezidenta a eventuálně ještě odstraněny některé drobné chyby, které se dnes v příslušné části ústavy vyskytují (je například nelogické, že jmenování některých činitelů nevyžaduje kontrasignaci, zatímco jejich odvolání ano). Ale nic z toho, o čem mluvím, není podle mého názoru - opakuji - k zavedení přímé volby nutné. A poslední věc: v debatách o postavení prezidenta se vyskytl názor, že udělování milostí by mělo podléhat spolupodpisu předsedy vlády. Přiznám se, že takový nápad nepovažuji za dobrý a že bych za lepší už považoval, kdyby byly milosti vůbec zrušeny (podmíněně propustit vězně může v krajním případě vždycky soud). Milosti jsou totiž ze samé své podstaty kontroverzní: "plošně" platnému zákonu a systémovému, "kolektivnímu", vícestupňovému a vždy znovu obsáhle zdůvodňovanému rozhodování justice je najednou nadřazena veskrze osobní úvaha jedince, jejíž produkt nemusí tento jedinec dokonce vůbec zdůvodňovat. Myslím si sice, že je správné, že náš ústavní systém princip milosti obsahuje (a rád obsáhle vysvětlím, proč si to myslím), plně však chápu, že ho mnoho lidí považuje za podivný, a nedivím se nikomu, kdo by ho chtěl zrušit.

33

Zároveň jsem si ale jist, že tato jedinečná pravomoc pokud existuje je ze samé své podstaty vázána na jedinečnou lidskou bytost toho, kdo jí disponuje a kdo nese za její výkon plnou a nedělitelnou osobní odpovědnost, a že by tedy bylo velmi pochybné ji alibisticky rozdělovat mezi více institucí s naprosto jiným ústavním postavením a jiným typem mandátu. (Něco jiného jsou amnestie, tedy plošně udělované milosti; ty musí být samozřejmě

kontrasignovány.) Mimo

jiné:

princip

kontrasignace

individuálních milostí by byl i projevem značné nedůvěry k parlamentu (případně k občanům), neboť by vycházel z apriorního předpokladu, že si prezidentem mohou zvolit někoho, kdo nebude schopen samostatně nakládat s tradičními atributy této funkce.“44

Zpravidla se s poţadavky na zavedení přímé volby setkáváme jak v předvolebních soubojích politických stran, účastnících se parlamentních voleb, tak bezprostředně po volbách do Poslanecké sněmovny. Obecně se však diskuze o přímé volbě prezidenta v České republice objevuje spíše v publicistických debatách neţ v debatách odborných a názory na ni jsou rozporuplné. Autoři, věnující se této problematice si ale vesměs kladou velmi podobné otázky. Nejčastěji pokládanou otázkou je, zdali a nakolik se změna volby dotkne parlamentního systému jako takového. Ti, kteří se spíše příkladněji k ponechání parlamentní volby prezidenta, nejčastěji argumentují, ţe parlamentnímu systému odpovídá nepřímá volba prezidenta a ústavní postavení parlamentního prezidenta nevyţaduje silný mandát, který by přímou volbou získal. Dále také nevidí důvody, proč by měl mít parlamentní prezident vyšší legitimitu a nejsou přesvědčeni o tom, ţe přímá volba by zaručila nadstranickost prezidenta, ale spíše naopak, politická participace by byla posílena.45 Všeobecně se přímá volba s pozitivním ohlasem setkává spíše u publicistů.46

HAVEL, Václav: Jak volit mého nástupce? Přímo! In: MF DNES, 30. 1. 2002, http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/index.html 45 Srov. např. KUBÁT, Michal: Přímá volby prezidenta v České republice? In: KYSELA, Jan: Deset let Ústavy České republiky. Východiska, stav, perspektivy. Praha, EurolexBohemia 2003, s. 308-312 a ŠIMÍČEK, Vojtěch: Alternativa k navrhovaným způsobům volby prezidenta republiky. In: Politologický časopis, 8, 2001, č. 4, s. 388-392. 46 Srov. např. PEHE, Jiří: Přímá volba prezidenta demokracii neohrozí. In: Hospodářské noviny, 13. 6. 2000, http://www.pehe.cz/clanky/2000/prima-volba-prezidentademokracii-neohrozi 44

34

Ačkoliv se debatám o zavedení přímé volby věnuje česká odborná veřejnost jiţ přes deset let, stále nebylo nalezeno ţádné vyhovující řešení. Jediné co teď můţeme s jistotou tvrdit je, ţe toto téma provází spousta otázek. Bohuţel se nám však nedaří dostat promyšlených odpovědí.

3.4. Ustavení prezidenta do funkce a konec funkčního období Ani v jedné ze srovnávaných zemí není samotné vítězství určitého kandidáta v prezidentských volbách dostačující podmínkou pro získání funkce prezidenta republiky. V obou případech se prezident ujímá svého úřadu sloţením slibu. V České republice musí prezident sloţit slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na schůzi obou komor Parlamentu bez výhrad ve znění, jak jej předepisuje čl. 59 odst. 2 Ústavy.47 Dnem sloţení slibu pak začíná pětiletý mandát prezidenta republiky. Význam slibu zdůrazňuje i čl. 60 Ústavy, díky kterému se na prezidenta hledí, jako by nebyl zvolen v případě, ţe odmítne slib sloţit, nebo sloţí-li jej s výhradou. Obdobně jako v České republice je tomu i na Slovensku. Prezident skládá slib bez výhrad, ve znění jaké mu předepisuje čl. 104 odst. 1 Ústavy.48 Na rozdíl od českého prezidenta, ten slovenský skládá slib nikoliv do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, nýbrţ do rukou předsedy Ústavního soudu Slovenské republiky před Národní radou. V obou zemích je pak slib skládán v den, kdy končí funkční období předchozího prezidenta. Funkční období stávajícího prezidenta tedy není zkráceno ani v případě, ţe jeho nástupce byl zvolen dříve neţ po skončení jeho pětiletého funkčního období. Jak uţ vyplývá z předchozího textu, funkční období prezidenta trvá jak v České republice, tak na Slovensku pět let. V České republice funkce Slib prezidenta České republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, ţe budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, ţe svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ 48 Slib prezidenta Slovenské republiky zní: „Sľubujem na svoju čest a svedomie věrnost Slovenskej republike. Budem dbať o blaho slovenského národa, národnostných nmenšín a etnických skupín ţijúcich v Slovenskej republike. Svoje povinnosti budem vykonávať v záujme občanov a zachovávať i obhajovať ústavu a ostatné zákony.“ 47

35

prezidenta zaniká čtyřmi moţnými způsoby. Nejběţnějším způsobem je uplynutí volebního období. Předčasně můţe být funkce prezidenta ukončena na základě jeho rozhodnutí, a sice vzdáním se úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, přičemţ tento úkon je pouze a jen vůlí prezidenta, tudíţ není ničím podmíněn a nemusí jej ani nikdo schválit. 49 Dalším

pochopitelným důvodem pro

předčasné ukončení

funkce

prezidenta je jeho smrt. Prezident republiky tedy můţe být funkce zbaven jen na základě nálezu Ústavního soudu o tom, ţe se dopustil velezrady a ztrácí tak prezidentský úřad i způsobilost jej znovu nabýt. Na Slovensku k těmto čtyřem způsobům přibývá ještě jeden. Vzhledem k tomu, ţe slovenský prezident je volen přímo lidem, můţe být lidem také odvolaný, a to prostřednictvím institutu tzv. lidového hlasování o odvolání prezidenta.50 Hlasování o odvolání prezidenta vyhlašuje předseda Národní rady Slovenské republiky, pokud se na tom parlament usnese alespoň třípětinovou většinou hlasů všech jeho členů. Pro odvolání prezidenta se pak následně musí vyslovit nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Pokud se tak stane, zaniká prezidentský mandát a konají se nové volby. V případě, ţe voliči svého prezidenta v lidovém hlasování podrţí, rozpustí prezident Národní radu a začne mu plynout nové opět pětileté volební období. Tato situace je tedy chápána jako znovuzvolení prezidenta a vyjádření nedůvěry parlamentu. S volbou prezidenta nepochybně souvisí také jeho zastupování. V obou zemích ústavodárce předpokládal čtyři případy, kdy k takovému zastupování můţe dojít, a sice pokud není prezident zvolený, pokud se úřad prezidenta uvolní a není doposud zvolen nový prezident, pokud nový prezident nesloţil slib a konečně pokud nemůţe vykonávat svoji funkci ze závaţných důvodů. Na Slovensku je zastupování upraveno čl. 105 Ústavy SR, v České republice pak čl. 66 Ústavy ČR. Funkce prezidenta zaniká s koncem jeho volebního období, tedy zpravidla po pěti letech v den předcházející dni sloţení slibu. V obou zemích ústava umoţňuje vykonávat funkci prezidenta dvakrát. V České

KLÍMA, Karel a kol.: Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň, Aleš Čeněk 2005, s. 302. Podrobně je lidové hlasování o odvolání slovenského prezidenta popsáno v zákoně č. 46/1999 Sb., části druhé, http://www.civil.gov.sk/archiv/documents/p08-07-f03.pdf 49

50

36

republice je v praxi běţné, ţe jedna a táţ osoba je prezidentem po dvě po sobě jdoucí volební období. Na Slovensku byl historicky poprvé prezidentem zvolen dvakrát po sobě aţ současný prezident Ivan Gašparovič. Shrnutí Obě ústavní úpravy vycházely při tvorbě volebních pravidel z první československé ústavy. Přesto byla v jednotlivých zemích vytvořena odlišná kritéria. Na Slovensku tato kritéria vynikala zejména svou přísností, která vedla k politické krizi, kdy se Národní radě Slovenské republiky nedařilo více neţ rok zvolit nového prezidenta. Tento problém vedl k následnému zavedení přímé volby prezidenta. I přesto, ţe se v České republice podle daných kritérií prozatím daří prezidenta zvolit, ani jí se problém s volbou prezidenta nevyhnul. Ačkoliv by se mohlo zdát, ţe zavedení přímé volby prezidenta na Slovensku ovlivnilo ústavou danou parlamentní formu vlády, nestalo se tak. Předpokládané posílení prezidenta s touto novelizací nepřišlo. Naopak můţeme konstatovat, ţe jeho postavení bylo spíše oslabeno. Co

ovšem,

v porovnání

s českým

prezidentem,

slovenského

prezidenta nejvíce oslabuje ve smyslu pevnosti jeho postavení, je moţnost Národní rady navrhnout odvolání prezidenta v lidovém hlasování. Celkově je tedy postavení českého prezidenta stabilnější a poměrně silnější, a to i navzdory vyšší legitimitě slovenského prezidenta, získané právě přímou volbou.

37

4. VZTAH PREZIDENTA A VLÁDY Vztah hlavy státu k vládě je významný zejména z toho důvodu, ţe vypovídá o míře autonomie a moci prezidenta. To zcela jasně vyplývá ze skutečnosti, ţe v obou zkoumaných zemích je úprava ústavního postavení prezidenta řazena s vládou do společné hlavy ústavy pod názvem výkonná moc. V České republice se jedná o hlavu třetí, na Slovensku hovoříme o hlavě šesté. V republice parlamentního typu, jakou je Česká republika, a stejně tak i Slovensko, je přirozené, ţe prezident, jako hlava státu nestojí v čele výkonné moci. Ústavní postavení prezidenta tak ve vztahu k vládě směruje spíše k tomu, být představitelem pouvoir neutre.51 Prezident tak při svých autonomních pravomocech musí spolupracovat nejen s vládou, ale i s opozicí a svou funkcí představuje kontinuitu moci, trvající i po skončení funkčního období Poslanecké sněmovny. Skutečnost, ţe prezident a vláda jsou v ústavní dikci bráni společně, jako výkonná moc, automaticky vyvolává otázku jejich vzájemného vztahu při jejím uskutečňování. Tradičně je tato forma ústavní úpravy pouţívaná k vyjádření poţadavku vzájemné spolupráce a součinnosti prezidenta a vlády při

výkonu

pravomocí

s dominantním

postavením

prezidenta.

V následující kapitole se proto zaměříme na prezidentovy pravomoci ve vztahu k vládě a na vztahy prezidenta a premiéra v jednotlivých zemích.

4.1.

Jmenování a odvolání vlády Jmenování předsedy vlády a jejich členů je tradičním oprávněním

hlav států, které značně ovlivňuje politický systém dané země. Zakotvení v ústavě pro tuto prezidentovu pravomoc nacházíme v čl. 62 a) Ústavy ČR a v čl. 102 odst. 1 g) Ústavy SR. Ani v jednom ze zkoumaných států prezident není ústavně ve výběru předsedy vlády nijak omezen. Přesto však existují minimálně dvě skutečnosti, které výběr premiéra zpravidla limitují. První z nich je „povinnost“ prezidenta vybrat takovou osobu, která PAVLÍČEK, Václav - HŘEBEJK, Jiří: Ústava a ústavní řád České republiky – komentář. Praha, Linde 1998, s. 206. 51

38

bude schopna sestavit vládu, která následně získá důvěru parlamentu. Druhým limitem je zvyklost, která nezná výjimky, ţe prezident pozve jako prvního k jednání předsedu strany, jeţ zvítězila ve volbách. V případě České republiky se setkáváme ještě s jedním limitem, a to v situaci, kdy prezidentem jmenovaná vláda, nebo vlády, nezíská ani napodruhé důvěru poslanecké sněmovny. V takovém případě dochází ke jmenování předsedy vlády na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny.52 Ve slovenské ústavě se s ničím takovým nesetkáváme. Tam vţdy výběr premiéra závisí pouze na hlavě státu. I přesto, ţe jak v České republice, tak i na Slovensku závisí výběr premiéra

zejména

na

jednání

stran,

v porovnání

s jinými

západoevropskými zeměmi se oběma prezidentům dostává v této oblasti poměrně velké důvěry. Viditelné je to zejména ve srovnání s konstitučními monarchiemi. V Nizozemí například „zvolení určité osoby do funkce předsedy vlády závisí vždy na výsledku jednání mezi panovníkem a předsedy obou komor parlamentu“.53 Lze tedy říci, ţe výběr předsedy vlády nezáleţí jen na vůli panovníka, ale na dohodě všech podstatných politických sil v zemi. Ve Švédsku panovník vůbec do jmenování předsedy vlády nezasahuje. Tato jeho pravomoc zcela přešla na předsedu parlamentu.54 Kdybychom nahlédli do západoevropských parlamentních republik, zjistíme, ţe ani tady hlavy státu vţdy nedisponují takovou důvěrou jako český a slovenský prezident. Například ve Finsku, stejně jako v Německu, je ministerský předseda, v německém případě spolkový kancléř, sice formálně jmenován prezidentem, ten však musí jmenovat kandidáta, který byl zvolen parlamentem, či Spolkovým sněmem.55 Jmenované hlavy států tak fakticky do procesu výběru osoby premiéra převáţně nezasahují a ani jej nemohou nijak ovlivnit.

Čl. 68 odst. 4 Ústavy ČR ŘÍCHOVÁ, Blanka: Komparace politických systémů II. Praha, Oeconomica 2004, s. 96. 54 Tamtéţ, s. 202. 55 Srov. KOPEČEK, Lubomír: Finsko. In: STRMISKA, Maxmilián – HLOUŠEK, Vít – KOPEČEK, Lubomír – CHYTÍLEK, Roman: Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál 2005, s. 238. a STRAHALOVÁ, Šárka: Spolková republika Německo: koaliční proměny kancléřské demokracie. In: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol.: Základní modely demokratických systémů. Praha, Oeconomica 2008, s. 192. 52 53

39

Jak česká, tak slovenská ústava blíţe neupravuje postup prezidenta ve jmenování dalších členů vlády. Z dikce ústavy by se mohlo zdát, ţe prezident jmenuje nejdříve předsedu vlády a aţ po té, na jeho návrh, ostatní členy. V praxi ovšem tento postup není jednotný. Jak bude viditelné dále na konkrétních případech, uplatňují se jiné postupy při utváření vlády bezprostředně po volbách a jiné při vytváření vlády v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny.56 Jak v případě jmenování premiéra, tak celé vlády, můţe tedy v praxi docházet ke snaze prezidenta ovlivňovat vytváření vlády. Otázkou v případě jmenování vlády je, zda je prezident povinen jmenovat jednotlivé osoby na návrh předsedy vlády, nebo zda má právo tyto osoby odmítnout. Je moţné konstatovat, ţe jmenování předsedy vlády prezidentem republiky je fakticky podmíněno tím, ţe předseda vlády musí dbát na to, ţe osoby, s nimiţ počítá jako se členy vlády, budou přijatelné nejen pro parlament, ale také pro prezidenta, na jehoţ jmenování jsou závislé stejně jako na podpoře parlamentu. Podle Vladimíra Adamuse „z ústavy neplyne, že by prezident republiky, byť vázán návrhem předsedy vlády, nemohl odmítat některé osoby navržené na funkci ministra jako nevhodné a nepřijatelné“.57 V praxi se setkáváme s problémy při jmenování vlády jak v České republice, tak na Slovensku. V obou zemích se v průběhu jejich samostatného působení objevily různé případy, kdy se některá z vysoce postavených politických sil v zemi snaţila nějakým způsobem ovlivnit nebo zmanipulovat jmenování vlády, či samotného premiéra. Podívejme se tedy, kdy jsme se v jednotlivých zemích s takovými problémy setkali. V případě Slovenska se asi s největšími problémy při jmenování vlády setkáváme v počátcích jeho samostatné existence. Projevilo se to například v listopadu roku 1993, kdy Vladimír Mečiar předloţil prezidentu Michalu Kováčovi výsledek jednání mezi HZDS a SNS o podobě nového kabinetu. V. Mečiar tehdy za prezidentem přišel s kategorickým poţadavkem, aby jeho návrh schválil jako celek, s dovětkem, ţe v opačném SLÁDEČEK, Vladimír – MIKULE, Vladimír – SYLLOVÁ, Jindřiška: Ústava České republiky komentář. Praha, C. H. BECK 2007, s. 441. 57 ADAMUS, Vladimír: O jmenování, demisi a odvolání vlády a jejích členů. In: Správní právo, 29, 2, 2006, s. 74. 56

40

případě se koaliční dohoda zhroutí. M. Kováč však toto přání nerespektoval a označil jej jako rozporuplné s ústavou.58 Následně pak byla v březnu roku 1994 Mečiarově vládě parlamentem vyslovena nedůvěra a prezident jmenoval novým předsedou vlády Jozefa Moravčíka. Po předčasných parlamentních volbách na konci roku 1994 prezident M. Kováč jmenoval novým premiérem opět V. Mečiara. A to i přes značnou vyhrocenost jejich vzájemných vztahů. Ten se i tentokrát snaţil prezidentovi vyhroţovat upozorněním, ţe pokud nebudou někteří, jím navrţení členové vlády pro prezidenta přijatelní, tak ostatní členové odmítnou do vlády vstoupit.59 Tady je viditelné, jak mohou být prezidentovi moţnosti ovlivnit výběr premiéra a sloţení vlády limitované i přes to, ţe ústava ţádný limit nestanovuje. Po volbách v roce 2002 pověřil prezident Rudolf Schuster sestavením nové vlády původně předsedu vítězné politické strany V. Mečiara. Naznačil však, ţe by se přimlouval za vytvoření vlády, která by se mohla opřít o větší počet poslaneckých mandátů. Nepřímo tím doporučoval vytvoření kabinetu s účastí SMERu. Pravděpodobně zejména v důsledku těchto poţadavků se V. Mečiarovi sestavení nové vlády nepodařilo a na místo jeho byl tímto úkolem pověřen předchozí premiér Mikuláš Dzurinda.60 Naopak zde tedy můţeme pozorovat prezidentův pokus o ovlivnění sloţení nové vlády. V otázce jmenování konkrétního člena vlády se s výraznějším konfliktem mezi předsedou vlády a prezidentem setkáváme zejména ve dvou případech. Prvním takovým případem bylo opakované odmítání prezidenta M. Kováče jmenovat Ivana Lexu ministrem privatizace, na návrh V. Mečiara.61 Druhý případ se objevil po abdikaci Ladislava Pittnera na post ministra spravedlnosti. M. Dzurinda bezprostředně po jeho abdikaci zveřejnil svůj návrh na nového ministra, s tím, ţe se nevzdá svého práva předkládat jména kandidátů na funkce členů vlády dle svého přesvědčení. Tato jeho neústupnost pobouřila koaliční partnery a LEŠKA, Vladimír: Slovensko 1993-2004 léta obav a nadějí. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2005, s 26. 59 Tamtéţ, s. 45. 60 KOPEČEK, L.: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu, s. 197. 61 Tamtéţ, s. 193. 58

41

prezident odmítal nového člena vlády jmenovat, čímţ období napětí prodluţoval. Nakonec však prezident ustoupil a nového ministra jmenoval.62 Je tedy znatelné, ţe ve slovenském případě, i přes snahu prezidenta zasahovat do procesu výběru členů kabinetu, je nakonec vţdy osoba předsedy vlády tou, která rozhoduje. V České republice v porovnání se Slovenskem byla situace okolo jmenování vlády vţdy poněkud sloţitější. Příčinou byla nejen očividně silnější osobnost prezidenta, ale zejména také poměrně časté pády vlád. O tom svědčí skutečnost, ţe během samostatného působení se v České republice doposud (2011) vystřídalo jiţ v podstatě 11 vlád, které vedlo 9 různých osob.63 To je oproti Slovensku, kde se za stejnou dobu vystřídalo vlád pouze sedm, s pěti různými osobami v čele64, aţ obdivuhodný počet, a to, jak uţ bylo zmíněno, i přes to, ţe se Slovensko na počátku svého samostatného působení potýkalo se značně sloţitější politickou situací. S problémem jmenování vlády se v České republice podle Jana Kysely setkáváme na přelomu let 1997 a 1998, kdy prezident Václav Havel jmenoval předsedou vlády Josefa Tošovského, ačkoliv ten o sloţení nové vlády teprve vyjednával. „Vedle předsedy vlády ve stavu demise, se tak objevil předseda nový ovšem bez vlády“.65 Po odstoupení druhé vlády Václava Klause, hráli ve výběru nového předsedy vlády roli i politické preference samotného prezidenta Václava Havla. Ten se snaţil vytvořit vládu, která by byla nepolitická, a vliv politických stran by v ní byl omezen. Jeho představa byla taková, ţe v čele vlády bude stát nestraník a vlády se nebude nijak účastnit Václav Klaus. Po jmenování vlády J. Tošovského prezident 27. ledna 1998 vystoupil LEŠKA, V.: c. d., s. 236. Václav Klaus (1992-1996, 1996-1998), Josef Tošovský (1998), Miloš Zeman (19982002), Vladimír Špidla (2002-2004), Stanislav Gross (2004-2005), Jiří Paroubek (20052006), Mirek Topolánek (2006-2007, 2007-2009), Jan Fisher (2009-2010), Petr Nečas (2011- dosud), http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehledvlad-cr/1993-2007-cr/default.htm 64 Vladimír Mečiar (1992-1994, 1994-1998), Jozef Moravčík (1994), Mikuláš Dzurinda (1998-2002, 2002-2006), Robert Fico (2006-2010), Iveta Radičová (2010- dosud), http://www.vlada.gov.sk/21939/vlada-sr-od-9-7-2010.php 65 KYSELA, Jan: Prezident republiky v ústavním systému České republiky – perspektiva ústavněprávní. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008, s. 248. 62 63

42

v Parlamentu, aby novou vládu podpořil.66 To je názorný příklad toho, kdy se prezidentovi podařilo úspěšně vyuţít svých pravomocí a svého politického vlivu k prosazení svého kandidáta. S dalším viditelným zásahem prezidenta do vytváření vlády se setkáváme jiţ v období, kdy tuto funkci zastával Václav Klaus, tedy v roce 2004. Jednalo se o období po demisi vlády Vladimíra Špidly, kdy se prezident vyjádřil, ţe „nová vláda se musí opírat o jasnou většinu alespoň 101 hlasů“.67 Po jednání s předsedy nejsilnějších politických stran (ČSSD, ODS, KDU-ČSL) se prezident rozhodl nejdříve neformálně pověřit vyjednáváním o nové vládě Stanislava Grosse, který následně vládu skutečně sestavoval, a sice tak, ţe byla schopna získat důvěru Poslanecké sněmovny.68 Prezident, díky tomuto svému postupu, si v době kdy jednání S. Grosse byla ještě neformální, zajistil dostatečný vliv na sestavování jeho vlády. V případě České republiky jsme se s výtkami prezidenta vůči jmenování konkrétního člena vlády viditelně setkali v létě roku 1998, kdy tehdejší prezident V. Havel odmítal jmenovat ministrem vnitra Václava Grulicha a ministrem zahraničí Jana Kavana ve vládě Miloše Zemana. S podobným případem se setkáváme i v případě přístupu prezidenta V. Klause k nominaci Davida Ratha na post ministra zdravotnictví. Prezident své odmítnutí premiérova kandidáta jmenovat odůvodnil střetem zájmů daným kandidátovým výkonem funkce ve veřejné správě a podnikáním.69 Nechuť jmenovat některé členy vlády vyjadřoval také Václav Klaus v případě sestavování vlády Mirkem Topolánkem v roce 2006.70 Ve výsledku lze říci, ţe v porovnání se Slovenskem je vliv českého prezidenta na jmenování členů vlády a jejího předsedy podstatně viditelnější a znatelný. BRUNCLÍK, Miloš: Role prezidenta při vládních krizích v České republice. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008, s. 291. 67 KOMÁREK, Martin: Klaus, Gross a Kott. Ti, kteří rozhodují. In: MF DNES, 1. 7. 2004, http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=405010 68 BRUNCLÍK, M.: Role prezidenta při vládních krizích v České republice, s. 293. 69 KYSELA, Jan: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem? In: Politologická revue, 12, 1, 2006, s. 23. 70 BRUNCLÍK, M.: Role prezidenta při vládních krizích v České republice, s. 286. 66

43

Stejně tak jako otázka povinnosti prezidenta jmenovat předsedou vlády navrţeného člena vlády, se často jeví také velmi problematickou otázka, zda je prezident povinen odvolat předsedou vlády navrţeného člena. Tento problém se týká spíše Slovenské republiky, ovšem vyjadřuje se k tomu i česká odborná veřejnost. Pravděpodobně nejméně problematické bude odpovědět na otázku, kdo můţe návrh na odvolání určitého člena vlády podat. Zpravomocněnou osobou k takovému postupu je „pouze a jen předseda vlády, jehož nelze nutit, aby členy jeho vlády byly osoby, jejichž další členství ve vládě považuje z jakýchkoliv důvodů za nežádoucí“.71 Bez takového návrhu tedy nemůţe prezident republiky ţádného člena vlády odvolat. Na Slovensku však existuje ještě jeden způsob, jak lze jednotlivého člena vlády odvolat, se kterým se v české ústavní úpravě nesetkáme. Je jím moţnost odvolání jednotlivého člena vlády slovenským parlamentem na základě vyslovení nedůvěry tomuto konkrétnímu členu vlády.72 Česká odborná literatura se v otázce povinnosti prezidenta odvolat konkrétního člena vlády shoduje. Například podle vyjádření D. Hendrycha a C. Svobody „podá-li předseda vlády prezidentu republiky návrh na odvolání určitého člena vlády, je prezident povinen takovému návrhu vyhovět a člena vlády, jehož odvolání bylo navrženo, odvolat bez zbytečných průtahů, tedy neprodleně po obdržení návrhu“.73 Spornou se otázka, zda je prezident vázán návrhem premiéra na odvolání člena vlády jevila spíše na Slovensku. Situace byla v této otázce natolik vyhrocená, ţe o ní musel rozhodnout Ústavní soud Slovenské republiky, na nějţ se s tímto poţadavkem obrátil prezident M. Kováč, po té, co jej premiér V. Mečiar na jaře roku 1993 poţádal o odvolání ministra Milana Kňaţka.74 Ústavní soud tento spor v zásadě vyřešil ve prospěch prezidenta, kdyţ konstatoval: „Prezidentovi vzniká povinnost se návrhem předsedy vlády zaobírat. Ke splnění povinnosti prezidenta dojde v okamžiku, kdy rozhodne, zda člena vlády odvolá, nebo návrh předsedy SLÁDEČEK, V. – MIKULE, V. – SYLLOVÁ, J.: c. d., s. 532. Čl. 116 odst. 3 Ústavy SR 73 HENDRYCH, Dušan – SVOBODA, Cyril: Ústava České republiky: komentář. Praha, C. H. Beck 1997, s. 246. 74 OROSZ, L. a kol.: c. d., s. 118. 71

72

44

vlády odmítne“.75 Prezident tedy na základě toho usnesení není povinen tomuto premiérovu návrhu vyhovět. I přesto, ţe se Ústavní soud vyjádřil jednoznačně ve prospěch prezidenta, a přesto, ţe prezident zpočátku odmítal M. Kňaţka z postu ministra zahraničních věcí a z postu místopředsedy Slovenské vlády odvolat z důvodu, ţe se jednalo o slovenskou ikonu listopadových událostí, jej nakonec, vzhledem k rostoucímu konfliktu mezi ním a premiérem, odvolal. Svou pravomoc, respektive nepovinnost přiznanou ústavním soudem slovenský prezident M. Kováč ale naplno nejednou vyuţil v případech, kdy se premiér V. Mečiar snaţil odvolat určitého člena vlády z toho důvodu, aby na jeho post prosadil svého oblíbence I. Lexu. Konkrétně šlo například o červen roku 1993, kdy chtěl premiér odvolat ministra pro správu a privatizaci národního majetku Ľubomíra Dolgoše, aby prezident jmenoval do této funkce jiţ zmíněného I. Lexu. Prezident však tento poţadavek odmítl.76 Závěrem této podkapitoly lze konstatovat, ţe v České republice nedošlo k situaci, kdy by v takové otázce musel rozhodovat Ústavní soud. Z toho lze tedy odvodit, ţe v České republice se tato otázka nejeví natolik problematickou jako na Slovensku.

4.2. Demise vlády Komplikacím se nevyhne ani otázka, úzce související s odvoláváním vlády, přijímání demise vlády prezidentem republiky. Prezident nemůţe vládu odvolat na základě své úvahy, byť by ústavní formulace mohla naznačovat opak.77 Jak v České republice, tak i na Slovensku podává předseda vlády demisi do rukou prezidenta republiky, přičemţ demise předsedy vlády je automaticky brána jako demise celé vlády. Diskutabilní ovšem je povinnost či nepovinnost prezidenta demisi vlády přijmout. V obou zkoumaných zemích má prezident ústavou danou povinnost odvolat vládu v případě, ţe jí Poslanecká sněmovna, či Národní rada, Usnesení Ústavní soudu SR ÚS 39/93, http://www.concourt.sk/Zbierka/1993/5_93s.pdf 76 LEŠKA, V.: c. d., s. 25. 77 SLÁDEČEK, V. – MIKULE, V. – SYLLOVÁ, J.: c. d., s. 526. 75

45

vyslovila nedůvěru a přijmout demisi vlády vţdy po parlamentních volbách.78 Jedná se tedy o případy, kdy hovoříme o demisi obligatorní. Diskutabilní se ale můţe jevit situace, kdy hovoříme o fakultativní demisi, kdy ústava jasně neurčuje, ţe prezident vládu, nebo její jednotlivé členy na jejím základě odvolá. Je tedy sporné, zda je prezident povinen takovou demisi přijmout. U podstaty věci vyvstává otázka, zda lze vládu v určitém personálním sloţení nutit, aby nadále působila, i přesto ţe ona sama výslovně projevila vůli jako sbor nadále nepůsobit. Podle V. Pavlíčka prezident nemusí fakultativní demisi vlády, nebo jejího jednotlivého člena přijmout.79 Podobný názor zastává i D. Hendrych a C. Svoboda, podle nichţ je přijetí či nepřijetí fakultativní demise vlády na vůli prezidenta.80 Konečně by při nejmenším nemělo docházet k tomu, ţe prezident bude o přijetí demise vlády rozhodovat čistě jen na základě svého osobního postoje. Naproti tomu podle L. Orosze demise vlády či konkrétního ministra ve své podstatě znamená vzdání se funkce. Za tohoto předpokladu musí být v právním státě jakési přirozené nepsané pravidlo, ţe kaţdá osoba má nezadatelné právo vzdát se funkce ve státním mechanismu, do které byla ustavena. Jednou ze základních funkcí hlavy státu by proto mělo být to, aby svými rozhodnutími zabezpečila řádný chod ústavních orgánů.81 Stejně tak K. Klíma není toho názoru, ţe v případě fakultativní demise je její přijetí ponecháno na volné úvaze prezidenta, neboť ústava prezidentovi takovou pravomoc nepřiznává.82 Nepřijetí takové demise by tedy mohlo ve svém důsledku znamenat omezování práv a svobod. Kaţdý občan, členů vlády nevyjímaje, by měl mít moţnost si svobodně zvolit, jaké povolání bude vykonávat. V otázce demise jednotlivých členů vlády se zkoumané země liší v postupu, jak k těmto demisím dochází. V případě České republiky, „členové vlády

podávají

demisi do

rukou

prezidenta

republiky

Čl. 73 odst. 2, 3 Ústavy ČR, čl. 116 odst. 6 a čl. 117 Ústavy SR PAVLÍČEK, Václav: Ústavní právo a státověda. Díl II, Ústavní právo České republiky. Praha, Linde 2004, s. 225 a 256. 80 HENDRYCH, D. – SVOBODA, C.: c. d., s. 120. 81 OROSZ, L. a kol.: c. d., s. 238. 82 KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 554. 78 79

46

prostřednictvím předsedy vlády“83, který je povinen ji doručit prezidentu bezprostředně po jejím obdrţení. Na Slovensku je dle čl. 116 odst. 2 Ústavy SR demise předána členem vlády přímo do rukou prezidenta. Pojďme si tedy nastínit situaci v jednotlivých zemích na konkrétních případech. V České republice došlo k situaci, kdy prezident, v souvislosti s demisí jednotlivých členů vlády, jasně vybočoval od typizovaných znaků parlamentního reţimu v době vládní krize na jaře roku 2005. Někteří členové vlády, příslušníci KDU-ČSL podali demisi na protest skandálu, souvisejícího

s nejasným

financováním

luxusního

bytu

tehdejšího

předsedy vlády Stanislava Grosse. V. Klaus odmítal tyto demise přijmout a to i přesto, ţe mu to sám předseda vlády doporučil. Zastával názor, ţe demise některých členů vlády daný problém neřeší. Nakonec vyslovil podmínku, ţe pokud dojde k rekonstrukci vlády, bude trvat na zárukách většinové podpory vlády v Poslanecké sněmovně, a to i přesto, ţe vláda v té době jiţ jedno hlasování o důvěře přečkala. Předseda vlády tento prezidentův krok sice označil za překročení prezidentských pravomocí, ale nakonec mu vyhověl. Přesto prezident, po té co se k ministrům podávajícím demisi přidal další, tentokrát z Unie Svobody, odmítl demise ministrů přijmout s tím, ţe počká, kolik ministrů nakonec demisi podá.84 V. Klaus v souvislosti s touto vládní krizí uvedl: „Prezident není jen robotem, kterému by se nainstaloval počítačový program podle několika slůvek v ústavě a on by říkal ano/ne. Prezident má nemalou politickou roli a moje aktivita se nezužuje do roviny odvolává/přijímá demisi“. 85 Ve výsledku podala vláda Stanislava Grosse demisi celá a následně byla jmenována vláda nová. Podobně se pokusil do demise vlády zasáhnout i V. Havel jiţ na přelomu let 1997 a 1998, kdy se jednalo o jiţ výše zmíněnou demisi vlády V. Klause. Za bezprostřední příčinu této vládní krize byl povaţován nejasný způsob financování ODS. Vnitrokoaliční problémy byly vyhroceny poté, co podali demisi někteří ministři za ODA a KDU-ČSL. V. Havel Čl. 73 odst. 1 Ústava ČR KYSELA, Jan: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?, s. 22. 85 ŠAFR, Pavel – ŠIMŮNEK, Petr: Česko je na šikmé ploše, říká prezident. In: MF DNES, 26. 2. 2005, http://zpravy.idnes.cz/cesko-je-na-sikme-plose-rika-prezident-dxg/domaci.asp?c=A050226_122023_domaci_jkl 83

84

47

k následujícímu vývoj ne příliš pozitivně přispěl tím, ţe vládu V. Klause vyzval k odstoupení celou, jelikoţ dle něj bylo zřejmé, ţe pozice takové vlády je nadále neudrţitelná.86 V. Havel si tak chtěl nepřímo zajistit vliv na prosazení svých preferencí ve výběru nového premiéra, jímţ se stal J. Tošovský, a vlády celkově. Z prohlášení Mirka Topolánka lze usuzovat, ţe také v případě vyslovení nedůvěry jeho vládě a následné demise na jaře roku 2009, se prezident V. Klaus na jeho pádu podílel. V rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes M. Topolánek uvedl: „Šest a půl roku, a muselo to být pro mnohé až směšné, jsem po každém útoku nebo po každém jeho diskutabilním kroku říkal, že naše vztahy jsou v pořádku. Teď přiznávám a připouštím, že nejsou. Netvrdím, že postupoval proti mně sám, vždy si na to někoho našel. Bylo to tak i v případě současného pádu vlády“.87 Na Slovensku se s natolik zřetelnými a přímými pokusy o zasaţení do demisí vlády nesetkáváme. Existují ale také minimálně dva případy, na kterých toto počínání prezidenta můţeme sledovat. V prvém případě se jednalo o chvíli, kdy SDĽ předloţila ostatním vládním stranám námitky k dodrţování koaliční dohody. R. Schuster tehdy prohlásil, ţe klade důraz na udrţení vládní koalice po dobu celého volebního období a poţádal tehdejšího předsedu SDĽ Jozefa Migaše, aby přispěl k uspořádání vztahů uvnitř koalice. Ten ovšem společně s částí poslanců SDĽ hlasoval v parlamentu za vyslovení nedůvěry předsedovi vlády M. Dzurindovi. R. Schuster následně prohlásil, ţe měl vyjednávat s premiérem a v ţádném případě neměly jeho kroky směřovat k hlasování proti vládě.88 Prezident se tak neúspěšně pokusil ovlivnit situaci ve vládě. Druhý případ se týkal opět R. Schustera a M. Dzurindy po demisi L. Pittnera, ke které byl donucen právě premiérem. Ten navrhl prezidentovi, aby jej dočasně pověřil řízením rezortu vnitra, na coţ měl, jako předseda vlády právo. Prezident však tomu jeho poţadavku nevyhověl a na základě svého uváţení svěřil dočasné řízení tohoto důleţitého úřadu jemu BRUNCLÍK, M.: Role prezidenta při vládních krizích v České republice, s. 289. DOLEJŠÍ, Václav: Klaus a Topolánek: léta neshod vyvrcholila demisí. In: MF DNES, 27. 3. 2009, http://zpravy.idnes.cz/klaus-a-topolanek-leta-neshod-vyvrcholila-demisifbg-/domaci.asp?c=A090326_220725_domaci_abr 88 MESEŢNIKOV, G.: c. d., s. 34. 86 87

48

vyhovující osobě a Dzurindovu sokovi zároveň Jánu Čarnogurskému. 89 V porovnání s Českou republikou se na Slovensku však spíše neţ s konkrétními zásahy prezidenta do demisí, jmenování a odvolávání vlády, či jejích jednotlivých členů, setkáváme obecně s problémy ve vztahu prezidenta a premiéra, z nichţ pak plynuly i problémy v této oblasti. Proto je následující podkapitola věnována právě vztahům mezi prezidenty a premiéry.

4.3. Vztah prezidenta a premiéra Pokud porovnáme vztah prezidenta a premiéra v České republice a na Slovensku, setkáme se problematičtějšími vztahy jednoznačně na Slovensku. V České republice můţeme o viditelně konfliktním vztahu hovořit moţná v případě prezidenta V. Klause a premiéra S. Grosse a to v souvislosti s jiţ zmíněnou vládní krizí v roce 2005 a sporem o demise některých členů vlády, které prezident odmítal přijmout. Přičemţ v tomto sporu ustoupil jiţ značně oslabený S. Gross. 90 Dále jsme mohli konfliktní vztah pozorovat také v případě premiéra M. Topolánka a prezidenta V. Klause, jak jiţ bylo uvedeno výše. Celkově však bychom si mohli dovolit, v souvislosti s těmito konfliktními vztahy, v případě České republiky, hovořit pouze o konfliktních situacích, vztahujících se převáţně k demisi vlád. I tak, jsme se ale s napjatými vztahy setkali velmi často. Ovšem ne v takové míře jako na Slovensku, které muselo čelit mnohem větším a rozsáhlejším problémům. Základní problém vztahů prezidenta a premiéra se objevil jiţ na samotném

počátku

existence

samostatného

slovenského

státu.

„V původním textu slovenské ústavy totiž nebyly vzájemné vztahy mezi prezidentem a vládou dostatečně vymezené.“91 Podívejme se na okamţiky v historii Slovenské republiky, kdy došlo k výraznějším konfliktům mezi prezidentem a premiérem.

LEŠKA, V.: c. d., s. 235. BRUNCLÍK, M.: Role prezidenta při vládních krizích v České republice, s. 296. 91 OROSZ, L. a kol.: c. d., s. 116. 89

90

49

Vyostřenost vztahu byla pravděpodobně nejpatrnější v letech 19941998. V tomto období byl prezident M. Kováč vtaţen do konfliktu mezi mečiarovským a antimečiarovským politickým táborem. Po ročním působení ve funkci přednesl prezident v parlamentu Správu o stave spoločnosti v níţ obvinil premiéra V. Mečiara ze snahy odstranit jej z funkce hlavy státu a označil jej za hlavní příčinu politické destabilizace země. Zatímco vláda prezidentův projev svým ostentativním odchodem z parlamentu ignorovala a označila jej za konfrontační a bezprecedentně překračující rámec jeho pravomocí, opozice hodnotila jeho zprávu pozitivně. Následně byla vládě opozicí, za podpory několika vládních poslanců, vyslovena nedůvěra a na scénu nastoupila Moravčíkova přechodná vláda.92 Po tomto kroku HZDS v čele s V. Mečiarem pokračovalo v krocích znevaţujících prezidenta, kdy po neomalených výzvách k odstoupení následovaly další, ještě hlubší útoky. Na podzim roku 1994 HZDS opět vyhrálo parlamentní volby a prezidentovi tak nezbylo nic, neţ V. Mečiara znovu jmenovat předsedou vlády, jelikoţ byl schopen vytvořit vládní koalici s podporou Národní rady. Společně se znovunabytí funkce, se ovšem rozběhla i Mečiarova snaha zbavit M. Kováče úřadu prezidenta. Zasadil se o vytvoření parlamentního orgánu, tvořeného výhradně jen vládními poslanci, který vytvořil zprávu, obviňující prezidenta z vyuţívání tajné sluţby k získávání informací o ostatních ústavních činitelích. Na základě to pak vládní poslanci odhlasovali parlamentní usnesení, podle něhoţ prezident ztratil důvěru parlamentu. Prezident oprávněně označil toto obvinění za vykonstruované a

postup

vládních

poslanců

za

protiústavní.93

Slovenská ústava

pochopitelně ţádné vyslovení nedůvěry prezidentovi parlamentem nezná. Další pokus V. Mečiara o odstranění prezidenta M. Kováče z funkce byl tak opět zmařen. V důsledku tohoto nezdařeného pokusu si vláda svůj nezdar kompenzovala alespoň schválením zákonů, které zbavily prezidenta všech pravomocí, které mu nedávala přímo ústava, a které tak logicky přešly

LEŠKA, V.: c. d., s. 30. ORÁLEK, Pavel: Institucionální, evropské a transatlantické problémy třetí vlády Vladimíra Mečiara na Slovensku 1994-1998. In: Politologická revue, 10, 1, 2005, s. 33. 92 93

50

přímo na vládu. Jednou z těchto kompetencí byla i pravomoc jmenovat a odvolávat ředitele SIS. Došlo tak ke změně na postu ředitele informační sluţby, jímţ se stal jiţ několikrát zmiňovaný I. Lexa. Tím se ústavní válka mezi premiérem a prezidentem pochopitelně ještě více vyostřila. Na konce srpna roku 1995 došlo k únosu prezidentova syna Michala Kováče mladšího, který byl zinscenován premiérem V. Mečiarem právě za pomoci SIS.94 I tentokrát se jednalo o nakonec nezdařený pokus o prezidentovi abdikaci. M. Kováč i přes všechny problémy a nástrahy V. Mečiara, kterým musel čelit, setrval ve své funkci aţ do konce svého funkčního období. Kdybychom měli tedy vztahy prezidenta M. Kováče a premiéra V. Mečiara zhodnotit, mohli bychom s jistotou říci, ţe dosáhli takového stupně vyhrocenosti, ţe ve svém důsledku znesnadňovaly komunikaci všech ústavních činitelů a negativně tak ovlivnily počátek vývoje slovenského politického systému, coţ ovlivnilo vztahy prezidenta a premiéra i do budoucna. Vztah dalšího slovenského prezidenta R. Schustera a premiéra M. Dzurindy byl přirovnatelný k sinusoidě. Ke zhoršení vzájemných vztahů došlo bezprostředně po Schusterově zvolení, coţ vyvrcholilo v letech 2000 a 2001. V červnu a červenci roku 2000 byl vnitropolitický vývoj na Slovensku poznamenán nemocí R. Schustera. V tomto období vykonávala jeho pravomoci vláda a předseda Národní rady. Sám prezident následně v září téhoţ roku prezentoval názor, kterým otevřeně zpochybnil oprávněnost postupu premiéra a předsedy Národní rady při převzetí jeho pravomocí. To následně vedlo ke komplikacím vztahu mezi prezidentem a vládou a zákonodárným sborem.95 O tom ostatně vypovídá i rozhovor prezidenta v německém deníku Süddeutsche Zeitung, kdy prezident podle deníku SME na redaktorovy dotazy odpovídal způsobem, který evokoval představu, ţe jej představitelé vládní koalice pokládali jiţ za mrtvého a převzetím jeho kompetencí se chtěli zmocnit jeho prezidentského úřadu.96 Političtí pozorovatelé očekávali, ţe po zvolení R. Schustera, původně společného prezidentského kandidáta vládní koalice, budou vztahy mezi KOPEČEK, L.: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu, s. 194. 95 MESEŢNIKOV, G.: c. d., s. 35. 96 SME 16. září, s. 1 a 19. září 2000, s. 3, citováno z: LEŠKA, V.: c. d., s. 169. 94

51

ústavními činiteli na vysoké úrovní kooperace. Ovšem tyto obecné předpoklady se nenaplnily. Vztah mezi prezidentem a premiérem se opět vyostřil v roce 2002 po parlamentních volbách. Bylo to zapříčiněno zejména

Schusterovou

snahou

posílit

své

pozice

před

volbami

prezidentskými.97 Obecné předpoklady klidné spolupráce mezi R. Schusterem a M. Dzurindou se sice nenaplnily, celkově však mělo působení prezidenta vcelku stabilizující vliv na politický systém Slovenska. Tomu bezpochyby napomohlo také to, ţe tehdejší vláda, na rozdíl od vlády V. Mečiara natolik nekomplikovala ani neomezovala plnění prezidentských pravomocí. Ani po nástupu nového prezidenta Ivana Gašparoviče nedošlo k úplnému smíření prezidenta a premiéra. I. Gašparovič se jiţ v počátku svého působení označil za opozičního prezidenta a své výhrady vůči Dzurindově kabinetu nijak neskrýval. Přesto se však vyhýbal přímým a zejména agresivním útokům na vládu. „K úplnému smíření těchto dvou funkcí, respektive uvedení jejich vztahů do mezí normálu, došlo až s nástupem Roberta Fica do funkce předsedy vlády a se vznikem nové vládní koalice.“98 Shrnutí Pravomoci prezidentů obou zkoumaných zemí v oblasti jmenování vlády jsou jednoznačně posíleny relativní volností ve výběru osobnosti, která bude tento post zastávat. A to zejména ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi, fungujícími taktéţ na principech parlamentního reţimu. Omezená volnost ve výběru jednotlivých členů vlády návrhem premiéra, bývá prezidenty často jistým způsobem přehlíţena. Prezidenti obou zemí zasahovali do premiérova výběru členů vlády, zejména kvůli osobním nesympatiím. To často vedlo k neshodám mezi těmito dvěma ústavními orgány. Ve srovnání se však více projevoval svou nespokojeností

LEŠKA, V.: c. d., s. 247. KOPEČEK, L.: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu, s. 196. 97

98

52

s výběrem kandidátů na členy vlády spíše český prezident, coţ bylo dáno právě silou osobnosti. Problematika jmenování a odvolávání členů vlády byla provázena také otázkou, zda prezident má povinnost navrţeného člena vlády premiérem jmenovat či odvolat. V případě Slovenské republiky byla tato nesrovnalost několikrát řešena Ústavním soudem, který se vţdy přiklonil na stranu prezidenta, čímţ jeho postavení fakticky posílil. V České republice zatím nesrovnalosti v této otázce nevedly k Ústavnímu soudu a byly vţdy vyřešeny konečnou dohodou mezi prezidentem a premiérem. V případě demise vlády jsme se s většími zásahy prezidenta setkali jednoznačně v České republice. Jednalo se zejména o odmítání demisí některých členů vlády, čímţ docházelo k umocňování politické krize, čímţ se prezident chtěl zajistit větší vliv na řešení daných problémů. Na Slovensku stojí za připomenutí zejména vystoupení prezidenta M. Kováče, které mělo za následek vyslovení nedůvěry vlády V. Mečiara. Co se týče vztahů prezidenta a premiéra, s vyhrocenějšími vztahy jsme se jednoznačně setkali na Slovensku. Bylo to dáno zejména snahou premiéra V. Mečiara posilovat své postavení, a v souvislosti s tím také oslabení prezidenta a prezidentského úřadu jako takového. V České republice tomu bylo spíše naopak, a sice tak, ţe se prezident snaţil posilovat svou pozici na úkor premiéra.

53

5. VZTAH PREZIDENTA A ZÁKONODÁRNÉ MOCI Ústavní úprava jak České, tak i Slovenské republiky vychází z principu

parlamentní

zastupitelské

demokracie.

V případě

České

republiky však nedává příliš mnoho prostoru institutům demokracie přímé. Centrálním místem celého ústavního systému a politického systému je Parlament České republiky, který je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Všechny ostatní ústřední orgány státu, včetně prezidenta republiky, jsou u nás odvozeny přímo či nepřímo od Parlamentu a jejich legitimita je tak úměrně niţší. V případě Slovenské republiky je středobodem ústavního a politického systému Národní rada Slovenské republiky, která představuje jednokomorový parlament. Ve srovnání s Českou republikou se zde setkáváme s větším počtem institutů přímé demokracie. Je to jednak zmíněná Národní rada Slovenské republiky, dále přímo volený prezident a v neposlední řadě institut referenda. V obou

zkoumaných

zemích

se

setkáváme

s obdobnými

pravomocemi prezidenta ve vztahu k parlamentu. Dle ústavní dikce je prezident tím, kdo svolává první zasedaní parlamentu po volbách. 99 Další, moţná důleţitější pravomocí prezidenta je moţnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu100, či v případě Slovenska Národní radu 101. V obou zemích disponuje prezident republiky pravomocemi i v oblasti legislativního procesu. Jak v České republice, tak na Slovensku náleţí prezidentu republiky právo vetovat102 a stejně tak i podepisovat zákony103. Slovenský prezident nadto disponuje ještě pravomocí, která českému prezidentovi přiznána nebyla, a sice jiţ zmíněné vyhlašování referenda.104 Na Slovensku disponuje prezident ještě jednou pravomocí, resp. povinností, která českému prezidentu přiznána nebyla. Podle čl. 102 odst. 1 Čl. 62 písm. a) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. d) Ústavy SR Čl. 62 písm. c) Ústavy ČR 101 Čl. 102 odst. 1 písm. e) Ústavy SR 102 Čl. 62 písm. h) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. o) Ústavy SR 103 Čl. 62 písm. i) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. f) Ústavy SR 104 Čl. 102 odst. 1 písm. n) Ústavy SR. V případě České republiky Ústava v čl. 62 odst. 1 písm. l) hovoří pouze o tom, ţe prezident „vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek“, nikoliv však o obecné pravomoci prezidenta vyhlásit referendum. 99

100

54

písm. p) „podává Národní radě Slovenské republiky zprávy o stavu Slovenské republiky a o závažných společenských otázkách.“ V praxi se ukázalo, ţe tato pravomoc můţe mít značný vliv na politiku státu. „Jak lze tohoto práva využít ukázal prezident Michal Kováč, který svým projevem v parlamentu v březnu roku 1994 inicioval vyslovení nedůvěry premiéru Vladimíru Mečiarovi.“105 V této kapitole postupně rozebereme jmenované pravomoci, které jsou prezidentům obou zkoumaných zemí k legislativní moci společné. Nejprve se budeme věnovat pravomoci rozpouštět parlament, či některou z jeho

komor.

Následně

rozebereme

pravomoci

prezidenta

v

rámci legislativního procesu. V poslední kapitole pak nastíníme moţnost slovenského prezidenta vyhlásit referendum.

5.1.

Pravomoc prezidenta rozpouštět parlament106 Rozpuštění parlamentu je pravomocí, jeţ tradičně přísluší hlavě

parlamentního státu a kterou výrazně zasahuje do zákonodárné moci, resp. do její součinnosti. Český ani slovenský prezident nemůţe parlament rozpustit kdykoliv, ale pouze tehdy, nastane-li některý z ústavních důvodů. V České republice by tato omezení mohla být odůvodnitelná tím, ţe ústavodárce usiloval o stabilizaci systému tak, ţe stanovil náročné podmínky rozpuštění Poslanecké sněmovny. Toto tvrzení lze dle mého názoru aplikovat i na případ Slovenské republiky. V případě

České

republiky

jsou

alternativními

důvody

pro

rozpuštění Poslanecké sněmovny, jak o nich hovoří Ústava v čl. 35, nevyslovení důvěry nově jmenované vládě, jejíţ předseda byl prezidentem jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, nebo jestliţe se Poslanecká sněmovna neusnesla do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehoţ projednáním spojila vláda otázku důvěry. K rozpuštění Poslanecké KOUDELKA, Zdeněk: Změny postavení prezidenta na Slovensku a v Čechách, na Moravě a Slezsku. In: PAVLÍČEK, Václav a kol.: Transformace ústavních systémů zemí střední a východní Evropy. Praha, Vodnář 2000, s. 189. 106 Označení „parlament“ je v souvislosti s touto kapitolou pouţíváno jako jednotné označení pro Poslaneckou sněmovnu PČR a Národní radu SR. Do tohoto označení není zahrnut Senát PČR a to z toho důvodu, ţe Ústava ČR neobsahuje ţádné ustanovení o rozpuštění Senátu, z čehoţ vyplývá, ţe Senát není moţno rozpustit. 105

55

sněmovny můţe dále dojít v případě, ţe její zasedání bylo přerušeno na dobu delší, neţ je přípustné, nebo pokud Poslanecká sněmovna nebyla způsobilá usnášet se po dobu delší neţ tři měsíce. Zároveň však Poslanecká sněmovna nemůţe být rozpuštěna, pokud do skončení jejího funkčního období zbývají tři měsíce a méně. Na Slovensku se setkáváme s obdobnými důvody pro rozpuštění Národní rady. Přesto však jisté odchylky najdeme. Dle slovenské ústavy můţe prezident přistoupit k rozpuštění Národní rady v případě, ţe neschválí ve lhůtě šesti měsíců od jmenování vlády její programové vyhlášení, dále stejně jako v českém případě tehdy, kdyţ se do tří měsíců neusnese o vládním návrhu zákona, s nímţ vláda spojila otázku důvěry. Příčinou pro rozpuštění Národní rady můţe být také skutečnost, ţe nebyla způsobilá, se déle neţ tři měsíce usnášet, ačkoliv její zasedání nebylo přerušeno a přesto, ţe byla opakovaně svolávána ke schůzi. Prezident můţe Národní radu rozpustit také v případě, ţe bylo její zasedání přerušeno na dobu delší, neţ povoluje ústava. Vzhledem k rozdílnému způsobu volby prezidenta a tedy i moţnosti odvolat slovenského prezidenta, existuje ještě jeden případ, kdy můţe, resp. musí být Národní rada SR rozpuštěna, a sice tehdy, kdyţ v lidovém hlasování o odvolání prezidenta není prezident odvolán. Na rozdíl od svého slovenského kolegy má český prezident oprávnění rozpustit Poslaneckou sněmovnu i na konci svého volebního období. Mohlo by tak teoreticky v praxi docházet k tomu, ţe rozpustí sněmovnu za účelem získání spolehlivější většiny pro opětovnou volbu. Na Slovensku se ústavodárce zřejmě inspiroval ústavní úpravou z roku 1920.107 Stejně jako Ústava 1920 i slovenská ústava stanovuje, ţe prezident nesmí své oprávnění vyuţít posledních šest měsíců svého vlastního volebního období. A to i přesto, ţe tady by se mohla taková podmínka zdát vzhledem ke způsobu volby slovenského prezidenta zbytečná. S naprosto odlišnou situací, kterou je dle mého názoru vhodné zmínit, jsme se však setkali na Slovensku v souvislosti s tím, jak rozpouštění parlamentu prezidentem vypadalo před ústavní novelizací §31 odst. 2 Ústavy listiny Československé republiky z roku 1920, http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html 107

56

v roce 1999. Do té doby mohl prezident rozpustit Národní radu pouze v jediném případě, a to tehdy pokud třikrát během šesti měsíců po volbách nedošlo ke schválení programového vyhlášení vlády Slovenské republiky. Přičemţ předpokladem uplatnění takové pravomoci byla povinnost prezidenta vyslechnout stanovisko předsedy Národní rady.108 Vzhledem k přinejmenším diskutabilní pravděpodobnosti takové situace, povaţuji tuto jedinou moţnost prezidenta rozpustit parlament spíše za teoretickou, neţ za reálnou. Ve

výše

jmenovaných

případech,

umoţňujících

rozpuštění

Poslanecké sněmovny, či Národní rady, mají oba prezidenti samostatnou pravomoc a mohou tak sehrát velkou roli při řešení politických krizí. „Hlava státu zde vystupuje jako arbitr. Přesněji řečeno umožňuje ve sporu vlády s parlamentní komorou vynést verdikt politickému suverénu, tedy lidu.“109 Náročné podmínky rozpuštění však tuto arbitráţní funkci obou prezidentů limitují a činí jej tak dosti nepravděpodobným, coţ se můţe promítat i ve způsobu jednání parlamentu nejen vůči vládě, ale i vůči prezidentu. Ani v těchto případech však prezident nemusí parlament, nebo některou z jeho komor rozpustit. Prezidentovi je dáno na vůli, zda v těchto případech, které znamenají politickou krizi, parlament rozpustí, nebo zda bude situaci řešit jiným způsobem. To vyplývá z formulace může rozpustit. Takové ustanovení tedy zcela zřetelně stanoví pouze pravomoc prezidenta republiky, ten tedy není povinen tuto pravomoc vykonat.

V České

republice tak například i „v případě třetího neúspěšného pokusu o sestavení vlády nemusí prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustit, ale může pověřit další osobu, aby se znovu pokusila o sestavení vlády, považuje-li to za reálné“.110 Na Slovensku však existuje i situace, kdy prezident má povinnost Národní radu rozpustit, a to tehdy, jak jiţ bylo zmíněno, obstojí-li prezident v lidovém hlasování o svém odvolání. V České republice se setkáváme s pokusem o vyuţití ustanovení čl. 44 odst. 3, které stanoví, ţe Poslanecká sněmovna ukončí projednávání

OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 93. KLÍMA, Karel a kol.: c. d., s. 307. 110 PAVLÍČEK, V.: c. d., s. 506. 108 109

57

vládního návrhu zákona, s nímţ vláda spojila otázku důvěru, do tří měsíců od jeho doručení. „Jednalo se o leden roku 1998, kdy vláda hodlala spojit otázku důvěry s projednáním vládního návrhu zákona, který měl měnit stávající zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Bylo to v období, kdy se politická reprezentace shodla na tom, že by měly být vyhlášeny nové volby. Tím, že by Poslanecká sněmovna včas neprojednala navržený zákon, by se otevřela možnost prezidentu republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustit. Nakonec však k takovému postupu nedošlo.“111 Krizová situace nakonec byla vyřešena přijetím ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. Tento zákon stanovil, ţe „volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 1996 skončí v roce 1998 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které vyhlásí prezident, tak aby se konaly do 30. 6. 1998“.112 Podobně měla být řešena i krizová situace v roce 2009.113 Ústavní zákon o předčasných volbách do poslanecké sněmovny však zrušil Ústavní soud na základě stíţnosti podané jedním z poslanců, Milošem Melčákem.114 S podobným problémem jsme se setkali i na Slovensku v období ústavní krize v roce 1994. Jako východisko z této situace

zvolil

slovenský parlament taktéţ schválení ústavního zákona o zkrácení volebního období Národní rady. Zákon stanovil, ţe „volební období Národní rady zvolené roku 1992 skončí dnem voleb do Národní rady, které se uskuteční dne 30. 9. a 1. 10. 1994“. 115 Podobně tomu pak bylo i v roce 2006.116

SLÁDEČEK, V. – MIKULE, V. – SYLLOVÁ, J.: c. d., s. 270. Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t035100.htm 113 Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb09195&cd=76&typ=r 114 Nález Ústavního soudu 27/09, http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=pl-2709_1 115 Ústavní zákon č. 70/1994 Z. z., http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=12826&FileName=94z070&Rocnik=1994&#xml=http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?HitFile=Tr ue&FileID=87&Flags=160&IndexFile=zz94&Text=70/1994 116 Ústavní zákon č. 82/2006 Z. z., http://www.zbierka.sk/Default.aspx?sid=15&PredpisID=19203&FileName=06z082&Rocnik=2006&AspxAutoDetectCookieSupport=1 111

112

58

Jak v České republice, tak na Slovensku však prozatím k rozpuštění parlamentu jako takovému nedošlo. „Naposledy byl parlament rozpuštěn v březnu roku 1939.“117 Příčinu bychom pravděpodobně našli v tom, ţe stanovené podmínky vyjadřují pouze velmi neobvyklé a krajní situace. Ţádná z uvedených podmínek se zjevně nedá pouţít v případě vládních krizí. A to ani za toho předpokladu, ţe se na tom shodne jak prezident, tak vláda i společně s většinou v parlamentu. Můţeme konstatovat, ţe zřejmě z tohoto důvodu tedy neexistují ţádné zkušenosti s aplikací daného postupu.

5.2. Pravomoci prezidenta v rámci legislativního procesu Jak v České republice, tak stejně tak ani na Slovensku, není hlava státu ústavním orgánem, který by měl rozhodující vliv na legislativní proces. To

vyplývá z ustanovení ústav, která

se vztahují

právě

k legislativnímu procesu. Ani v jedné ze zkoumaných zemí nedisponuje prezident zákonodárnou iniciativou. Do procesu přijímání zákonů vstupují oba prezidenti aţ v jeho samém závěru prostřednictvím veta118 a v neposlední řadě také svým podpisem.119 V první části této podkapitoly se tedy budu věnovat vetu prezidenta republiky a následně v druhé části podepisování zákonů.

Prezidentova pravomoc veta

Komparativně poměrně neobvyklá absence kontrasignace učinila z veta prerogativu jak slovenského, tak českého prezidenta republiky, jíţ realizuje bez ohledu na přání a zájem vlády. „Veto se tak stalo potenciálně zřejmě nejsilnějším nástrojem prosazování představ prezidenta republiky o směřování právního řádu a politiky, a to zejména za těsně většinové nebo menšinové vlády bez disciplinované podpory.“

120

O tom by mohla

KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 197. Čl. 102 odst. 1 písm. o) Ústavy SR a čl. 50 odst. 1 a čl. 62 písm. h) Ústavy ČR 119 Čl. 87 odst. 3 a 102 odst. 1 písm. f) Ústavy SR, a čl. 51 a čl. 62 písm. i) Ústavy ČR 120 KYSELA, Jan: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?, s. 17. 117

118

59

vypovídat skutečnost, ţe k přehlasování veta je v obou zemích třeba hlasu absolutní většiny všech poslanců. V teorii rozlišujeme různé typy vet. Můţeme je například rozdělit na veta podle moţnosti překonání. V takovém případě bychom hovořili o vetu absolutním, či relativním. Dále by mohl být dělícím prvkem dopad na časovou působnost zákona. V takovém případě bychom hovořili o odkladném, čili suspensivním vetu. Lze také odlišit veto, které se vztahuje buď k zákonu jako celku, či pouze k jeho jednotlivým částem tedy tzv. poloţkové veto.121 Jistě bychom našli i další typy vet, ovšem pro naši potřebu jsou uvedené příklady dostačující. V obou zkoumaných zemích se teoreticky setkáváme pouze s vetem suspensivním. Tedy s takovým vetem, jeţ svým charakterem působí jako „dočasné zrušení či odložení“122 platnosti zákona. Toto veto tedy ztrácí svou účinnost ve chvíli, kdy jsou splněny ústavou stanovené podmínky pro jeho přehlasování. V praxi však můţe docházet k tomu, ţe „veto prezidenta nabude charakter absolutního veta, a to v případě, že je prezidentu zákon postoupen na sklonku volebního období Poslanecké sněmovny, neboť již nemusí být způsobilá se sejít k tomu, aby mohla veto přehlasovat.“123 O absolutním charakteru takového veta vypovídá i skutečnost, ţe „o vráceném zákonu nesmí hlasovat ani nově zvolená Poslanecké sněmovna, jelikož by o něm nejednala znovu, jak požaduje ústava v čl. 50 odst. 1, ale poprvé.“124 Stejná praxe pak můţe být aplikovatelná i na Slovensku, na sklonku volebního období Národní rady. Jak v České republice, tak na Slovensku ústava opravňuje prezidenta vetovat kaţdý přijatý zákon, ovšem s výjimkou zákona ústavního. I přesto však můţe prezident velmi zasahovat touto svou pravomocí do chodu státu. A to uţ jen z toho důvodu, ţe teoreticky spadá do jeho kompetencí moţnost vetovat například zákon o státním rozpočtu. Tedy zákon svým charakterem velmi zásadní pro fungování země. Ve

KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 270. PETRÁČKOVÁ, Věra – KRAUS, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 2000, s. 722. 123 KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 272. 124 SLÁDEČEK, V. – MIKULE, V. – SYLLOVÁ, J.: c. d., s. 377. 121

122

60

výsledku by bylo moţné takový počin prezidenta chápat jako „zásah do samé podstaty schopnosti vlády vládnout.“125 V čem se ale Česká a Slovenská republika výrazně liší je způsob, jakým prezident své veto uplatňuje a v souvislosti s tím pochopitelně také způsob, jak je o prezidentském vetu následně opětovně hlasováno. Prezident České republiky je podle čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR povinen odůvodnit vyuţití svého práva vrátit přijatý zákon a to do 15 dnů ode dne kdy mu byl zákon postoupen. Obsah odůvodnění vrácení zákona však není v ústavě nijak specifikován a prezident v něm tedy není nijak omezen. Z významu slova odůvodnění však lze vyčíst, ţe by mělo obsahovat důvody, které byly pro prezidenta podnětem k vrácení zákona. Na rozdíl od svého českého kolegy můţe slovenský prezident vrátit Národní radě přijatý zákon s připomínkami, a to taktéţ do 15 dní od jeho doručení.126,127 Tyto prezidentovi připomínky musejí obsahovat, jak vyplývá z §90 Jednacího řádu Národní rady, přesné znění navrhované úpravy pokud prezident nenavrhne nepřijetí celého zákona. Slovenský prezident tak de facto můţe zasáhnout do legislativního procesu svými pozměňovacími návrhy. Právě vzhledem k této skutečnosti slovenský parlament rozhoduje o vetovaném zákonu nikoli v jednom čtení, jako v případě České republiky, ale ve dvou čteních. V prvním čtení Národní rada hlasuje o připomínkách k vrácenému zákonu a v tom druhém uţ o zákonu jako celku.128 V obou případech, tedy jak na půdě Národní rady SR, tak na půdě Poslanecké KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 271. Čl. 102 odst. 1 písm. o) Ústavy SR 127 Zajímavou je i další odlišnost s českou úpravou, s níţ jsme se setkali v případě slovenské ústavy platné do roku 1999, a to právě v souvislosti se specifikací doby, kterou měl prezident na vyuţití svého práva veta. „Patnáctidenní lhůta se totiž počítala nikoliv ode dne doručení zákona prezidentu republiky ale již ode dne schválení parlamentem.“ Citováno z: KOUDELKA, Z.: Změny postavení prezidenta na Slovensku a v Čechách, na Moravě a Slezsku, s. 190. Tato ústava tak připouštěla moţnost, ţe by prezident měl velmi krátkou či ţádnou dobu na posouzení zákona, a to v případě, ţe by byl oficiální text zákona v parlamentu záměrně pozdrţen. „V době svého funkčního období prezident Michal Kováč upozorňoval Národní radu na skutečnost, že jsou mu zákony doručovány se zpožděním a to často i po uplynutí ústavní lhůty k jeho vyjádření. V důsledku toho docházelo k situacím, kdy prezident vrátil Národní radě na opětovné projednání zákon, který mu ještě nebyl doručen k podpisu.“ Citováno z: OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 96. 128 CABADA, L. – DVOŘÁKOVÁ, V. a kol.: c. d., s. 99. 125

126

61

sněmovny ČR, je k přehlasování veta prezidenta potřeba nadpoloviční většiny hlasů všech poslanců.129 Jak v České republice, tak na Slovensku se hojně setkáváme, či jsme se v minulosti setkávali s tím, ţe prezident uplatňuje, nebo uplatňoval, tuto svou autonomní pravomoc. „V průběhu svého funkčního období využil první slovenský prezident toto své právo vrátit zákon Národní radě na opětovné projednání v 38 případech.“130 S nástupem dalších prezidentů se vyuţívání této pravomoci značně zvyšovalo. Například Rudolf Schuster vetoval 103 zákonů.131 Podle některých názorů se R. Schuster tímto způsobem

choval

jako

absentující

druhá

komora

parlamentu. 132

V podobném duchu uplatňování práva veta pokračuje i současný slovenský prezident Ivan Gašparovič.133 V České republice jsou počty vrácených zákonů o něco niţší. Václav Havel za deset let své působnosti ve funkci prezidenta České republiky vrátil Poslanecké sněmovně 27 zákonů.134 Současný český prezident Václav Klaus patřil mezi nejčastější kritiky vet V. Havla, sám však za devět let vykonávání funkce uplatnil své právo veta jiţ v 41 případech.135 Abychom si udělali představu, jak výše uvedené hojné vyuţívání pravomoci vetovat zákon ve výsledku ovlivnilo jeho přijetí, uvedu pár příkladů pro porovnání. V případě vet slovenského prezidenta M. Kováče vyhověla Národní rada jeho připomínkám pouze v osmi případech.136 V Schusterově případě bylo ze 72 vrácených zákonů v letech 1999-2004 v původním znění přijato opětovně pouze 11 zákonů. U ostatních bylo buď přihlédnuto k prezidentovým pozměňovacím návrhům, nebo nebyly znovu Čl. 84 odst. 3 Ústavy SR a čl. 50 odst. 2 Ústavy ČR OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 97. 131 Zákony vrácené Národní radě SR prezidentem Rudolfem Schusterem http://schuster.prezident.sk/ (http://schuster.prezident.sk/?370) 132 PROCHÁZKA, Radoslav – JABLONKA, Bronislav – LIPŠIC, Daniel – PIROŠÍK, Vladimír – VALKO, Ernest: Právný štát, tvorba a aplikácia práva. In: KOLLÁR, Miroslav – MESEŢNIKOV, Grigorij (eds.): Slovensko 2002.Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky 2002, s. 159. 133 Zákony vrácené Národní radě SR prezidentem Ivanem Gašparovičem, http://www.prezident.sk/?zakony-vratene-prezidentom-sr 134 Zákony vrácené Poslanecké sněmovně ČR prezidentem Václavem Havlem, http://old.hrad.cz/president/Havel/politika/zakony.html 135 Zákony vrácené Poslanecké sněmovně ČR prezidentem Václavem Klausem, http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-vaclav-klaus/zivotopis.shtml 136 OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 97. 129

130

62

schváleny vůbec.137 V případě České republika byla úspěšnost nesouhlasu prezidenta s některými zákony menší. Podle informací poskytovaných Poslaneckou sněmovnou PČR ze všech zákonů, které vetoval V. Havel, pouze jeden Poslanecká sněmovna opětovně nepřijala. Ze zákonů vetovaných V. Klausem prozatím nebyly přijaty čtyři. 138 S výjimečnou situací, související také s vetováním zákonů, jsme se setkali na Slovensku v období od března 1998 do května 1999, kdy nebyl obsazen úřad prezidenta. „To umožnilo tehdejší vládní koalici, na kterou většina prezidentských pravomocí přešla, přijímat protiústavní zákony bez náležité oponentury, aniž by se vystavovala riziku nutnosti jejich opětovného projednávání v Národní radě.“139 S problematikou vracení zákonů prezidentem republiky parlamentu úzce souvisí další prezidentova pravomoc v rámci legislativy a tou je podepisování zákonů.

Podepisování zákonů prezidentem republiky

Jak česká, tak i slovenská současná právní úprava stanovuje, ţe prezident republiky podepisuje zákony.140 Současně s ním je zákon dle čl. 51 Ústavy v případě České republiky podepsán i předsedou Poslanecké sněmovny a předsedou vlády. Dle čl. 87 odst. 3 Ústavy SR podepisuje kromě prezidenta zákon také předseda Národní rady a taktéţ předseda vlády. Slovenská ústava navíc v tomtéţ článku stanovuje, ţe pokud Národní rada opětovně schválí zákon i navzdory prezidentovým připomínkám, tento zákon jiţ prezident nepodepisuje a zákon se vyhlásí i bez jeho podpisu. Toto česká ústava taxativně neuvádí. Řeší to ovšem Jednací řád Poslanecké sněmovny (JŘPS), který pro přehlasování veta stanoví, ţe zákon jiţ prezidentu republiky znovu k podpisu zasílán není, resp. je zasílán přímo předsedovi vlády.141 Přesto byl podpis prezidenta u zákonů

KOPEČEK, L.: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu, s. 199. 138 www.psp.cz, http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw?o=6&F=N 139 LEŠKA, V.: c. d., s. 107. 140 Čl. 102 odst. 1 písm. f) Ústavy SR a čl. 62 písm. i) Ústavy ČR. 141 §107 odst. 3 JŘPS, http://www.psp.cz/docs/laws/1995/90.html#_13 137

63

často předmětem dohadů a debat. Nejčastěji jsme se zřejmě setkali s otázkami, týkajícími se povahy podpisu hlavy státu a to zejména kvůli praxi zavedené prezidentem V. Havlem v České republice a Rudolfem Schusterem na Slovensku (viz dále). Prvorepubliková praxe, společná České i Slovenské republice, vycházela z toho, ţe podpisem prezidenta republiky musí být opatřen kaţdý zákon jako náleţitost řádného vyhlášení. Stejně tak například prezident Spolkové republiky Německo vyhotovuje a vyhlašuje zákony. Nemá sice právo zákon vetovat, stejně jako prvorepublikoví prezidenti, můţe ale odepřít podpis, coţ do důsledku znamená překáţku k vyhlášení zákona.142 Jak česká, tak i slovenská odborná veřejnost se shoduje na tom, ţe podpisem prezidenta republiky je sice zakončen legislativní proces, avšak v případě nevyuţití své pravomoci vetovat zákon v dané lhůtě, se podpis zákona stává ústavní povinností prezidenta republiky. Kdyby nebylo umoţněné vyhlašovat zákony i bez podpisu prezidenta, hledělo by se tak na něj jako na podstatnou náleţitost vyhlašovaného zákona. Jeho odepření by tak ve výsledku mohlo znamenat právo „absolutního veta“. Je tedy třeba trvat na tom, ţe odepření podpisu prezidentem republiky bez současného uplatnění práva veta, je porušením ústavní povinnosti. V důsledku tedy podpis prezidenta není nezbytnou podmínkou k vyhlášení zákona.143 V reálné praxi jsme se, v souvislosti s jednáním prezidentů setkali s několika odchylkami od ústavní dikce. Navzdory absenci jakékoliv opory v ústavní úpravě zavedl prezident V. Havel praxi podepisování zákonů s výhradou. „V případech několika zákonů prezident nevyužíval práva veta a zákony podepisoval, nicméně podepsané je poté vracel předsedovi Poslanecké sněmovny s průvodním dopisem, ve kterém poukazoval na shledané nedostatky a současně doporučoval jejich odstranění formou urychleného přepracování. Výsledkem takového jednání bylo, že se v některých případech Poslanecká sněmovna s prezidentem ztotožnila a KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 275-276. Srov. PAVLÍČEK, V. – HŘEBEJK, J.: c. d., s. 226, SLÁDEČEK, V. – MIKULE, V. – SYLLOVÁ, J.: c. d., s. 382, CHRASTILOVÁ, Brigita – MIKEŠ, Petr: Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na Československý a český právní řád. Praha, ASPI 2003, s. 93 a OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 94. 142 143

64

novelu přijala. V případech kdy tomu tak nebylo, se prezident obrátil na Ústavní soud a ten mu posléze vyhověl.“144 Setkali jsme se ale i s jinými odchylkami, a sice se situací, kdy prezident přijatý zákon nepodepsal, ovšem ani jej nevrátil Poslanecké sněmovně. V praxi k tomu došlo například v roce 2004, kdy prezident Václav Klaus nepodepsal přijatý zákon, aniţ by současně vyuţil svého práva veta. Tehdy se jednalo o zákon týkající se zásluh Edvarda Beneše. Prezident se rozhodl svůj podpis pod tento zákon nepřipojit z důvodu přesvědčení, ţe vytváření si názoru na historické události by mělo být ponecháno na kaţdém občanovi, a ţe tyto názory by neměly být ztvrzovány formou zákona.145 Ani v tomto případě absence podpisu prezidenta na platnosti zákona nic nezměnila. Na Slovensku se setkáváme se situacemi naprosto odlišnými od těch v českém případě. Uveďme například problém, který vyvstal v době funkčního období prezidenta M. Kováče. „Premiér Vladimír Mečiar tehdy dokonce ve dvou případech podepsal zákon ještě před jeho podepsání prezidentem a vláda následně požádala prezidenta o jeho vrácení na opětovné projednání Národní radě. Vláda k tomu sice byla podle tehdejší právní úpravy kompetentní, avšak prezident poukázal na skutečnost, že vláda takové rozhodnutí nemůže udělat po podpisu zákona předsedou vlády. V obou případech se problém vyřešil tak, že vláda své rozhodnutí ještě před jednáním parlamentu vzala zpět. Na což reagoval i prezident stáhnutím svého rozhodnutí o vetu.“146

5.3. Referendum na Slovensku Oproti českému prezidentovi, disponuje jeho slovenský kolega ještě jednou nemálo významnou pravomocí, která ovlivňuje legislativní proces. Touto pravomocí, uvedenou v čl. 102 odst. 1 písm. n) je moţnost

SUCHÁNEK, Radovan – JIRÁSKOVÁ, Věra: Ústava České republiky v praxi: 15 let platnosti základního zákona. Praha, Leges 2009, s. 168. 145 Prezident nechal projít zákon o Benešovi. In: MF DNES, 29. 4. 2004, http://zpravy.idnes.cz/prezident-nechal-projit-zakon-o-benesovi-fpq/domaci.asp?c=A040429_151934_domaci_mad 146 OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 96. 144

65

slovenského prezidenta vyhlásit referendum za ústavou daných podmínek. Ačkoliv je tato prezidentova moţnost částečně omezena přesto byla v minulosti prezidentem vyuţívána k ovlivňování politického dění na Slovensku. Institut referenda tvoří samostatný druhý oddíl Ústavy v rámci páté hlavy, která je věnována legislativní moci. „Slovenská ústava upravuje nejen obligatorní referendum, které má charakter ratifikačního a vztahuje se ke vstupu státu do státního svazku s jinými státy, nebo o vystoupení z takového svazku, ale stejně tak i referendum fakultativní.“ 147 Podle čl. 95 Ústavy SR fakultativní referendum prezident vyhlašuje, pokud o to peticí poţádá alespoň 350 000 občanů, nebo se na tom usnese Národní rada. Referendum prezident vyhlásí do 30 dní od přijetí usnesení Národní rady, či petice občanů. Prezident však můţe podat návrh Ústavnímu soudu, aby rozhodl, zda je předmět referenda v souladu s ústavou či ústavním zákonem, a to před vyhlášením referenda. První pokus zorganizovat celostátní referendum se uskutečnil uţ 2. března 1994. „Petiční výbor tehdy předložil prezidentu Michalu Kováčovi petici se 422 054 podpisy. Ty prezident překontroloval, načež následně konstatoval, že jen 232 957 podpisů je možno hodnotit jako platné, a tak odmítl referendum vyhlásit. Předseda petičního výboru se samozřejmě obrátil na Ústavní soud, který následně rozhodl, že prezident svým postupem neporušil Ústavu.“148 „Přijetím zákona č. 296/1995 Z. z., podle něhož měla být petice žádající vyhlášení referenda předána do rukou předsedy Národní rady, ten by ji přezkoumal a následně doručil prezidentu, který by byl povinen referendum vyhlásit. M. Kováč využil svou pravomoc a podal návrh Ústavnímu soudu na přezkoumání daného zákona, čemuž Ústavní soud vyhověl.“149 Tímto způsobem nepochybně Národní rada chtěla reagovat na postup prezidenta v případě referenda v roce 1994 – neúspěšně.

PRUSÁK, Jozef: Spôsob vykonavania referenda a jeho výsledky v Slovenskej republike. In: PAVLÍČEK, Václav a kol.: Transformace ústavních systémů zemí střední a východní Evropy. Praha, Vodnář 2000, s. 224. 148 DRAGONEC, Ján – KVASNIČKOVÁ, Jana: Mutácie ústavnosti. Vybrané ústavné inštitúty na Slovensku a vo svetě. Bratislava, IVO 2000, s. 14. 149 Tamtéţ, s. 15. 147

66

Třetí a zřejmě nejčastěji vzpomínaný pokus o uspořádání celostátního referenda se uskutečnil na jaře roku 1997. V únoru se Národní rada usnesla na referendu týkajícím se otázek souvisejících se vstupem do NATO. Zároveň v březnu téhoţ roku poţádala skupina občanů na základě platné petice prezidenta o vyhlášení referenda s otázkou o přímé volbě prezidenta. Prezident následně referendum vyhlásil se všemi čtyřmi otázkami najednou. S tím ovšem vláda nesouhlasila. Usnesla se na tom, aby byly vytištěny a rozneseny lístky pouze s otázkami týkajícími se NATO. V konečném důsledku byla na postup prezidenta podána stíţnost k Nejvyššímu soudu a na postup vlády k soudu ústavnímu. Oběma těmto stíţnostem bylo vyhověno a oba postupy byly chápány jako protiústavní. Referendum tak bylo prohlášeno za zmařené.150 S neústavním postupem v souvislosti s referendem přišel i prezident Rudolf Schuster. A to hned v počátku vykonávání funkce prezidenta Slovenské republiky v létě roku 1999. „Referendum se mělo konat na základě petice občanů, která měla 381 529 podpisů, což je počet vyšší, než ústavou stanovené minimum. Přesto jej prezident odmítl vyhlásit.“151 Způsob, jakým lze prostřednictvím referenda ovlivňovat politické dění v zemi můţeme také pozorovat opět v podání prezidenta R. Schustera v roce 2000. „HZDS tehdy oznámilo, ţe bude iniciovat petici za vyhlášení referenda o předčasných volbách. Prezident tehdy, ještě předtím neţ došlo k předání petice, na ţádost V. Mečiara oznámil, ţe otázky jsou v souladu s ústavou. Fakticky tak HZDS povzbudil k uskutečnění petiční akce a dal tak najevo, ţe stranu podporuje.“152 Se zásahy slovenských prezidentů do průběhu konání referenda, či jeho vyuţívání, jsme se setkali i v dalších případech. Nevyhnul se jim ani současný slovenský prezident.153 Je tedy nesporné, ţe pravomocí prezidenta vyhlašovat referendum je jeho pozice posílena a můţe být poměrně snadno vyuţita i k prosazení jeho vlastních názorů.

Tamtéţ, s. 33 a 35. Tamtéţ, s. 40. 152 MESEŢNIKOV, G.: c. d., s. 33. 153 Srov. např. Hospodářské noviny, 17. 9. 2010, http://zahranicni.ihned.cz/c1-46485710referendum-o-ruseni-tv-poplatku-na-slovensku-je-neplatne 150 151

67

Neopomenutelnou a specifickou formu celostátního referenda, kterou povaţuji za vhodné zde závěrem alespoň zmínit, představuje lidové hlasování o odvolání prezidenta Slovenské republiky, kterému jsme se věnovali jiţ v kapitole Volba prezidenta. Shrnutí Pravomoc prezidenta rozpouštět parlament je v obou zkoumaných zemích značně omezena limity danými ústavou pro takový postup, proto není vhodná jako prostředek k řešení politických krizí v zemi. Jak jsem uvedla na příkladech, v případě České i Slovenské republiky, byly tyto krize řešeny přijetím zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. V případě legislativního procesu

bychom mohli

v konečném

důsledku najít oslabení v charakteru veta. Mělo-li by být funkcí veta zabránit přijetí protiústavního nebo jinak nevhodného zákona, popřípadě umoţnit v konečném důsledku přijetí kvalitnějšího zákona, prezidentské veto podle Ústavy České republiky nutně selhává. Stejně tak v konečném důsledku selhává tato prezidentova pravomoc i v případě Slovenska, a to i přesto, ţe slovenskému prezidentovi byla dána větší moţnost zasahovat do legislativního procesu prostřednictví připomínek, které můţe připojit k vetu zákona. Přese všechno byla pravomoc vracet zákony všemi prezidenty obou zemí hojně vyuţívána. Na Slovensku moţná překvapivě dokonce víc. Slovenští prezidenti byly v tomto směru také úspěšnější. V případě legislativního procesu lze závěrem konstatovat, ţe skutečnost, ţe současné pravomoci prezidenta obou republik vracet přijaté zákona a podepisovat zákony nepodléhají kontrasignaci, se odchyluje od tradičního pojetí hlavy státu v parlamentní demokracii, kdy veškeré její úkony, neodpovědné parlamentu, musejí být spolupodepsány premiérem či příslušným ministrem. Na druhou stranu ovšem jiţ ze skutečnosti, ţe podpis ani jednoho z prezidentů navzdory hierarchii ústavních funkcí v republice nefiguruje na prvním místě v pořadí ústavních činitelů v podepisování zákonů, lze

68

dovodit značné oslabení jak jeho úlohy tak postavení v legislativním procesu.

69

6. VZTAH PREZIDENTA K SOUDNÍ MOCI Šestá kapitola bakalářské práce se věnuje roli prezidenta v rámci soudní moci, respektive vztahu prezidenta k této moci. Vzhledem k poměrně velkému počtu pravomocí jak českého, tak slovenského prezidenta ve vztahu k soudní moci, budou konkrétní pravomoci obou prezidentů rozebrány v jednotlivých podkapitolách. První z nich se týká vztahu prezidenta k Ústavnímu soudu, následuje část o vztahu k Nejvyššímu soudu, dále část o Soudní radě Slovenské republiky, coţ je specifický soudní orgán, se kterým se v České republice nesetkáváme a jako poslední podkapitola této kapitoly je zařazena pravomoc prezidentů jmenovat soudce.

6.1. Ústavní soud Ústavní soud je jak podle české, tak podle slovenské ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti,154 čímţ je zároveň vymezena i jeho základní funkce. Ústavní soud, byť je oběma ústavami řazen do hlavy upravující moc soudní, sám sebe neinterpretuje jako její součást ve smyslu součásti soustavy obecných soudů. „Vedle parlamentu, vlády a prezidenta republiky je Ústavní soud ústavně legitimovanou instalací se specifickým pověřením a stává se tak vyvrcholením právního státu v jeho nové dimenzi ústavního státu.“155 Zvláštní postavení Ústavního soudu, které jej řadí mezi vrcholné ústavní orgány je zaloţeno na dvou skutečnostech. Ty spočívají v tom, ţe „Ústavní soud je konstituován přímo Ústavou a jeho působnost nelze měnit obyčejnými zákony a není institucí, která plní svou funkci pouze v některém ze subsystémů státněpolitické moci, ale je orgánem, který zasahuje do činnosti moci zákonodárné, výkonné i soudní a podílí se na celkové souhře vrcholných ústavních orgánů.“156 Čl. 83 Ústavy ČR a čl. 124 Ústavy SR WAGNEROVÁ, Eliška: Prezident republiky a Ústavní soud. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch: Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008, s. 98. 156 Tamtéţ, s. 100. 154 155

70

Mezi kompetence, které posilují postavení prezidentů v zemích s parlamentní formou vlády, mimo jiné nepochybně patří kreační kompetence v rámci soudní moci. Podle čl. 62 Ústavy ČR jmenuje prezident soudce Ústavního soudu, jeho předsedy i místopředsedy. Prezidentovi Slovenské republiky je tato pravomoc dána čl. 102 odst. 1 písm. s) Ústavy SR. V obou zemích se však podoba Ústavního soudu a způsob ustavování soudců v celku liší. V České republice je Ústavní soud sloţen z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na deset let, přičemţ jednotlivé soudce jmenuje prezident se souhlasem Senátu.157 Na Slovensku tvoří Ústavní soud 13 soudců a prezident je jmenuje na návrh Národní rady a sice tak, ţe mu Národní rada navrhne dvojnásobný počet kandidátů, které schválí nadpoloviční většinou přítomných poslanců. Z nich pak prezident vybere Ústavní soudce, které jmenuje na 12 let.158 Vysvětleme si, proč lze z výše uvedeného usuzovat, ţe český prezident má v tomto převahu nad svým slovenským kolegou. Jak jiţ bylo dříve zmíněno, oba prezidenti jsou voleni na 5 let. Výhoda českého prezidenta jednoznačně pramení ze skutečnosti, ţe soudci ústavního soudu jsou jmenování na deset let a nikoliv na 12 let, jako v případě Slovenska. V praxi tak můţe docházet k tomu, ţe slouţí-li v České republice prezident dvě po sobě jdoucí volební období, naskytuje se mu moţnost obměnit celý Ústavní soud. Naopak slovenskému prezidentovi se i v případě, ţe je zvolen dvakrát za sebou, nemusí naskytnout moţnost vyměnit ani jednoho ze soudců Ústavního soudu. Skutečnost, ţe vůbec existuje nějaké funkční období soudců Ústavního soudu, v porovnání s ostatními vyspělými západními zeměmi posiluje prezidenty obou v práci zkoumaných zemí. Například ve srovnání s prezidentem USA, i přesto, ţe se jedná o prezidentský systém, mají v tomto směru jak český, tak slovenský prezident převahu, a sice proto, ţe soudci amerického Supreme Court, jsou jmenování doţivotně. Podobně je tomu i v jiných západoevropských zemích. Pokud vezmeme i příklad některé země, kde nejsou soudci jmenováni doţivotně, jako je například 157 158

Čl. 84 Ústavy ČR Čl. 134 odst. 1, 2 Ústavy SR

71

Německo, jsou alespoň ve své funkci omezeni pouze vysokým věkem, nikoliv délkou funkčního období.159 Pravděpodobnost, ţe bude mít některý z prezidentů jmenovaných zemí moţnost obměnit větší počet soudců, nebo dokonce všechny, je tak velmi malá. Český prezident má převahu i v moţnostech výběru soudců. Zatímco slovenský prezident je omezen návrhem Národní rady, českému prezidentu je jediným omezením souhlas Senátu. Senát však o souhlasu s kandidátem, kterého vybral prezident republiky, „jedná i za přítomnosti pouze jedné třetiny této parlamentní komory, přičemž stačí, když se pro vysloví nadpoloviční většina přítomných.“160 Prakticky tak stačí souhlas 14 z 81 senátorů, za přítomnosti alespoň 27 členů horní komory Parlamentu ČR. V případě Slovenské republiky se můţeme setkat s problémy ve jmenování soudců právě díky jiţ zmíněné volbě navrhovaných kandidátů Národní radou. Tento fakt totiţ vytváří prostor pro moţnou „politizaci ustanovování soudců Ústavního soudu, která se může negativně odrazit v rozhodovací činnosti tohoto orgánu“,161 který ústava charakterizuje jako nezávislý orgán ochrany ústavnosti. Ačkoli zákon o Ústavním soudu ČR162, ani Ústava ČR nezavazují, ani nesvazují prezidenta republiky při výběru Ústavních soudců zohledněním jiných kritérií, neţ uvedených v čl. 84 odst. 3 Ústavy163, nelze tvrdit, ţe by jiná kritéria nebyla vlastní samotnému ústavnímu pořádku. Měla by existovat kritéria, která by zabezpečila, aby nedocházelo k situacím, podobným té, kdy prezident Václav Klaus jmenoval nové soudce Ústavního soudu, přičemţ patnáctý soudce byl jmenován aţ dva roky a čtyři měsíce od července 2003, kdy došlo k uvolnění jejich mandátu. Tedy v prosinci roku 2005.164 Poměrně dlouhou dobu tak byl Ústavní soud oslaben.

WAGNEROVÁ, E.: c. d., s. 103. Tamtéţ, s. 103. 161 OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 105. 162 Zákon č. 182/1993 Sb., http://www.concourt.cz/clanek/1741 163 Čl. 84 odst. 3 Ústavy ČR: „Soudcem Ústavního soudu muže být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.“ 164 WAGNEROVÁ, E.: c. d., s. 104. 159

160

72

Situace byla zřejmě zapříčiněna tím, ţe Senát zamítl v létě roku 2003 několik prezidentových kandidátů, coţ vedlo k otevřené roztrţce mezi těmito orgány.165 „Prezident tehdy označil postup Senátu za skandální. Důsledkem toho bylo, že přes výrazné ochromení Ústavního soudu

navrhoval

prezident

kandidáty

jen

jednotlivě

a

vždy

s několikaměsíčním odstupem.“166 Ani Slovensko se ale nevyhnulo problémům s ustanovováním soudců Ústavního soudu. Jiţ v prvních měsících samostatné Slovenské republiky vznikly problémy v souvislosti se záměrem vlády, resp. jejího předsedy jmenovat soudce Ústavního soudu, včetně jeho předsedy a místopředsedy. Šlo o dobu, kdy ještě nebyl ustanoven do funkce prezident. Nakonec byla situace vyřešena kompromisem, kdy soudce Ústavního soudu jmenoval předseda vlády a jeho funkcionáře aţ prezident Michal Kováč, který se mezitím ujal funkce.167 Zde nepochybně můţeme sledovat jiţ několikrát zmiňované opovrhování funkcí prezidenta ze strany Vladimíra Mečiara. S nejednoznačnými

reakcemi

se

setkalo

také

rozhodnutí

slovenského prezidenta Rudolfa Schustera o jmenování soudců Ústavního soudu v listopadu roku 1999. Prezident nejmenoval dva soudce, kteří byli na funkci navrţeni vládou. Zklamání z jejich nejmenování vyjádřil jak premiér Mikuláš Dzurinda, tak i další představitelé vládní koalice. 168 Ovšem situace, podobná té, která nastala v České republice, nemá na Slovensku obdoby. Zcela jednoznačně lze tvrdit, ţe tomu tak je díky omezení slovenského prezidenta na výběr kandidátů z těch, kteří byli navrţeni a tedy jiţ schváleni Národní radou. Slovenský prezident tak nemá, na rozdíl od svého českého protějšku moţnost jmenování ústavních soudců nikterak brzdit či protahovat. Další,

ničím

nepodmíněnou

pravomocí

prezidenta

v obou

zkoumaných zemích vůči Ústavnímu soudu je jmenování předsedy a

KUBIČKO, Radko: Jmenování ústavních soudců. In: Český Rozhlas 6, 7. srpna 2003, http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/jmenovani-ustavnich-soudcu--83346 166 KYSELA, J.: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?, s. 20. 167 OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 72. 168 MESEŢNIKOV, G.: c. d., s. 32. 165

73

místopředsedy či místopředsedů Ústavního soudu.169 Zatímco jmenování soudců Ústavního soudu je určitým způsobem limitováno, funkcionáře Ústavního soudu oba prezidenti jmenují z řad soudců Ústavního soudu zcela volně a v rámci svého uváţení. Vzhledem k důleţitým pravomocem předsedy a místopředsedy Ústavního soudu, lze tuto prezidentovu pravomoc povaţovat za poměrně velmi významnou. Jak v České republice, tak na Slovensku se poměrně hojně setkáváme s problematickou otázkou, která se týká odvolání soudců ústavního soudu, jeho předsedy či místopředsedy. Co se týče odvolání Ústavních soudců jako takových, český prezident nemá pravomoc je odvolat, naopak jeho slovenskému kolegovi tato pravomoc přiznána byla, a sice za ústavou stanovených podmínek v čl. 138 odst. 2 Ústavy SR. Přesto však je tato jeho pravomoc dle dikce Ústavy velmi omezena. Diskutovanější je však část této otázky, týkající se odvolání předsedy a místopředsedy Ústavního soudu. Jak u české, tak i u slovenské odborné veřejnosti převaţuje shoda o tom, ţe prezident sice jmenuje funkcionáře Ústavního soudu, ale nemůţe je odvolat, jelikoţ Ústava výslovně tuto pravomoc prezidentovi nepřiznává a nelze ji ani odvodit rozšiřujícím výkladem.

Argumentují také tím, ţe o nemoţnosti odvolání svědčí

přinejmenším skutečnost, ţe Ústava zná institut odvolání z funkce a rozlišuje tedy případy, kdy státní orgán disponuje nejen pravomocí jmenovat, ale i odvolávat určitého ústavního činitele a kdy disponuje jen pravomocí jmenovat.170 Z takového výkladu je tedy třeba vyvodit absenci příslušné pravomoci.

6.2. Soudní rada Slovenské republiky V souvislosti se soudní mocí a snahou posílit její nezávislost je třeba upozornit na existenci slovenského ústavního orgánu, s jehoţ obdobou se v České republice nesetkáváme. „Novelou z roku 2001 byla v Ústavě

Čl. 62 písm. e) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. s) Ústavy SR Srov. KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 308, PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 222, OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 107. 169

170

74

zakotvena čl. 141a Soudní rada Slovenské republiky.“ 171 Podle dikce citovaného článku Ústavy je předsedou Soudní rady předseda Nejvyššího soudu Slovenské republiky. Ostatní členové jsou jmenování a případně i odvoláváni různými orgány. Osm jich volí a odvolávají soudci Slovenské republiky, tři volí a odvolává Národní rada, tři členové jsou jmenováni a odvoláváni prezidentem a zbývající tři členy jmenuje a odvolává vláda. Členové Soudní rady jsou voleni na pět let a mohou ve funkci setrvat nejvýše dvě po sobě jdoucí období. Soudní rada Slovenské republiky je významná zejména díky své funkci jiţ v rámci soudní moci. Do její působnosti totiţ spadá předkládání návrhů na jmenování soudců a návrhy na odvolání soudců prezidentu republiky. Stejně tak jako rozhodování o přidělování a přerozdělování soudců. Ovšem její zřejmě nejdůleţitější kompetencí je, ţe navrhuje prezidentu republiky předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu a stejně tak navrhuje i jejich odvolání. Samostatná podkapitola o Soudní radě Slovenské republiky je zde zařazena právě pro její roli ve jmenování funkcionářů Nejvyššího ústavního soudu a soudců vůbec, jako zásahu a omezení pravomocí prezidenta vůči soudní moci jako takové. Nejvyššímu soudu a jmenování soudců se pak věnují kapitoly následující.

6.3. Nejvyšší soud Vztah prezidenta a Nejvyššího soudu není na Slovensku zdaleka tak komplikovaný jako v případě České republiky. To vychází uţ jen z pravomocí, jakými slovenský prezident vůči Nejvyššímu soudu Slovenské republiky disponuje a také ze samotného fungování Nejvyššího soudu odlišného od českého případu. Podle čl. 145 odst. 3 Ústavy SR jmenuje prezident předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu na návrh Soudní rady Slovenské republiky ze soudců Nejvyššího soudu na pět let. Je tedy v této kreační pravomoci značně omezen. Proto se tato podkapitola věnuje zejména české problematice. KOPEČEK, Lubomír: Slovensko. In: KUBÁT, Michal: Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha, Eurolex Bohemia 2004, s. 370. 171

75

Český prezident není Ústavou omezen natolik jako slovenský. Podle čl. 62 písm. f) Ústavy ČR jmenuje prezident ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. Podle tohoto výkladu tedy na rozdíl od slovenského kolegy není omezen ani výběrem z řad soudců Nejvyššího soudu. I toto se ovšem stalo velmi diskutovanou otázkou. Podle Karla Klímy, není prezident republiky při jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu vázán na působnost soudce u Nejvyššího soudu. Tato návaznost podle něj není moţná z toho důvodu, ţe soudci jsou Nejvyššímu soudu přidělování ministrem vnitra se souhlasem předsedy Nejvyššího soudu. Taková výlučnost jmenovacího aktu čelných funkcionářů Nejvyššího soudu ČR bez spoluúčasti či spolupodpisu představitelů vládní výkonné moci je tak garancí nezávislosti soudního systému.172 Z takového výkladu lze tedy usuzovat, ţe otázka koho ze soudců bude prezident jmenovat předsedou či místopředsedou je zcela na úvaze jeho samotného, tak jako je tomu v případě jmenování funkcionářů Ústavního soudu. Do výše popsané neomezené pravomoci prezidenta výrazně zasáhl Ústavní soud ČR, který ve svém plénu, konaném 12. září 2007 rozhodl o návrhu předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Broţové, která se odvolávala na §102173 zákona o soudech a soudcích tak, ţe „prezident republiky je státním

orgánem

příslušným

k vydání

rozhodnutí

o

jmenování

místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených Nejvyššímu soudu platným rozhodnutím ministra spravedlnosti, po předchozím souhlasu předsedkyně Nejvyššího soudu.“

174

Tímto také Ústavní soud

zrušil rozhodnutí prezidenta z 8. listopadu 2006 o jmenování JUDr. Jiřího Bureše druhým místopředsedou Nejvyššího soudu. Toto rozhodnutí Ústavního soudu podle Václava Pavlíčka výrazně zasáhlo do pojetí dělby moci odpovídající parlamentní formě vlády. Tedy jak do soudcovské autonomie, tak i do postavení prezidenta republiky jako hlavy státu. 175 Lze

KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 308-309. Tento paragraf předpokládá existenci pouze jednoho místopředsedy Nejvyššího soudu, http://zakony-online.cz/?s94&q94=all 174 Nález Ústavního soudu Sp. zn. Pl. ÚS 87/2006 175 PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 515-516. 172 173

76

tedy shrnout, ţe politická pozice prezidenta byla v důsledku výše uvedené tehdejší judikatury Ústavního soudu oslabena. Stejně jako v případě Ústavního soudu, ani ve vztahu k Nejvyššímu soudu nedisponuje prezident pravomocí odvolat jeho předsedu a místopředsedy. A to i přesto, ţe právě on je do těchto funkcí jmenoval. Přesto se o to prezident na počátku roku 2006 pokusil. Počátkem tohoto roku odvolal prezident V. Klaus předsedkyni Nejvyššího soudu I. Broţovou na návrh ministra spravedlnosti „kritizujícího neuspokojivý stav agend na Nejvyšším soudu a zaostávání této nejvyšší soudní instance v oblasti sjednocování judikatury.“176 Předsedkyně

nejvyššího

soudu

tehdy

prohlásila,

ţe

jde

o

protiústavní zásah a podala stíţnost k Ústavnímu soudu. Ústavní soud tomuto návrhu vyhověl a rozhodnutí prezidenta o jejím odvolání zrušil. Závěr Ústavního soudu ale nevyčítal prezidentovi porušení ústavního práva. Soud připustil, ţe prezident předsedkyni Broţovou odvolal podle ustanovení zákona o soudu a soudcích, který v té době ještě platil a o kterém Ústavní soud aţ v červenci téhoţ roku rozhodl, ţe je protiústavní.177 Rozhodnutí prezidenta se tak do protiústavní roviny dostalo aţ po tomto zrušení.

6.4. Ustanovování soudců do funkce Poslední podkapitola je věnována jmenování soudců. Dle čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy ČR přísluší prezidentu republiky, s kontrasignací, jmenovat všechny soudce působící na soudech v České republice. Jak jiţ bylo

zmíněno,

slovenský

prezident

je

omezen

nikoli

institutem

kontrasignace, ale speciálním orgánem v rámci soustavy slovenských soudců, a sice Soudní radou. Dle čl. 145 odst. 1 Ústavy SR tedy prezident republiky soudce jmenuje a odvolává na návrh Soudní rady. Prakticky tak nemůţe jmenování soudců ovlivnit. KYSELA, Jan: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem?, s. 21. 177 Brožová dál vede Nejvyšší soud, ÚS zrušil Klausovo rozhodnutí. In: Právo, 12. 9. 2006, http://www.novinky.cz/domaci/95522-brozova-dal-vede-nejvyssi-soud-us-zrusilklausovo-rozhodnuti.html 176

77

S tím jak lze zasahovat a ovlivňovat proces ustanovování soudců nás však dostatečně seznámil Český prezident Václav Klaus na jaře roku 2005, kdy odmítl jmenovat do funkce soudce některé justiční čekatele. Jako argument uvedl, ţe nedosáhli v době jmenování předepsané věkové hranice 30 let.178 Zákon o soudu a soudcích přitom stanovil tuto věkovou hranici aţ pro budoucí justiční čekatele. Pro ty stávající měla platit původní podmínka, a sice hranice 25 let. 179 Osm prezidentem nejmenovaných uchazečů podalo tehdy proti jednání prezidenta ústavní stíţnost, pouze jeden, JUDr. Petr Langer, se obrátili na Městský soud v Praze se správní ţalobou. Všichni, kromě P. Langera svou stíţnost postupně stáhli, jen P. Langer vytrval. Městský soud v Praze rozhodl v jeho prospěch a usoudil, ţe prezident nemůţe jmenování soudců bezdůvodně protahovat. Na to prezident reagoval stíţnostní k Nejvyššímu správnímu soudu, jiţ tento zamítl. Prezident i přesto tohoto justičního čekatele nejmenoval ani nevydal rozhodnutí, ţe jej ani v budoucnu jmenovat nehodlá, jak mu uloţil Nejvyšší správní soud.

180

V konečném důsledku všichni Langerovi kolegové, kteří původně podali ústavní stíţnost a následně ji stáhli, byli později soudci jmenováni. P. Langer na jmenování stále čeká. V souvislosti z výše uvedeným vyvstává otázka, zda je prezident povinen jmenovat justiční čekatele, a zda těmto vzniká právo na jmenování. Podle V. Pavlíčka „justiční čekatelé nemají právní nárok být jmenováni soudci, protože to zákon nestanoví a prezident republiky má obecně právo odmítnout vydávat určitý jmenovací akt, se kterým z určitých důvodů nesouhlasí.“181 S tímto jeho názorem se shoduje například i Karel Klíma.182 Lze tedy usuzovat, ţe prezident nemusí

§60 odst. 1 zákon č. 192/2003 Sb., http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb03192 179 §60 odst. 1 zákon č. 6/2002 Sb., http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb02006 180 Spor s prezidentem vyhrál, na soudcovský talár přesto čeká už 4 roky. In: ČT24, 25. 5. 2004, http://www.ct24.cz/domaci/55841-spor-s-prezidentem-vyhral-na-soudcovskytalar-presto-ceka-uz-4-roky/ 181 Právo, 13. 4. 2005, citováno z: SLÁDEČEK, Vladimír: Prezident republiky a soudní moc: ustanovování soudců. In: In: ŠIMÍČEK, Vojtěch: Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008, s. 112. 182 Srov. KLÍMA, K. a kol.:c. d., s. 324. 178

78

automaticky jmenovat do funkce všechny navrţené kandidáty na soudce. Sám prezident se vyjádřil, ţe „jmenování soudců je z hlediska prezidenta republiky rozhodovacím procesem, nikoli automatismem a proto nemůže souhlasit s výrokem, že prezident nemá možnost rozhodnout se na základě vlastní úvahy, že soudce nejmenuje.“183 Shrnutí Pokud bychom tedy závěrem porovnali postavení prezidenta ve vztahu k soudní moci v podmínkách České a Slovenské republiky, je dle mého názoru třeba konstatovat, ţe český prezident má oproti svému slovenskému kolegovi v rámci vytváření soudní moci širší kompetence. O tom vypovídá jak rozebíraná míra omezení prezidentů ve výběru soudců Ústavního soudu, kdy má Český prezident jednoznačnou převahu, tak i v případě jmenování funkcionářů Nejvyššího soudu, stejně tak jako jmenování samotných soudců, kdy je prezident Slovenské republiky do značné míry omezen existencí Soudní rady. Jediné, v čem snad slovenský prezident nad českým ve svých pravomocech vyniká, je jeho moţnost odvolat soudce, soudce Nejvyššího soudu i soudce Ústavního soudu. Ovšem i zde je třeba připomenout jak výrazně je tato jeho pravomoc oslabena omezením ve prospěch Soudní rady.

KLAUS, Václav: Dopis prezidenta Václava Klause prezidentovi Soudcovské unie Jaromíru Jirsovi, 16. března 2005, http://www.klaus.cz/clanky/2468 183

79

7. NEODPOVĚDNOST PREZIDENTA, INSTUT KONTRASIGNACE A OSTATNÍ JEHO PRAVOMOCI V poslední

kapitole

bakalářské

práce

se

budu

věnovat

neodpovědnosti prezidenta z výkonu své funkce a s tím úzce souvisejícímu institutu kontrasignace. V rámci této kapitoly rovněţ rozeberu ostatní pravomoci prezidentů v České republice a na Slovensku, které dle mého názoru ovlivňují politiku státu a zasahují do jeho chodu, a to ať uţ to jsou pravomoci samostatné, či podléhající kontrasignaci. Mezi tyto pravomoci patří ty, které se vztahují k zahraniční politice jednotlivých zemí, v rámci vnitřní politiky státu pak právo prezidenta udělovat milost či vyhlásit amnestii, a v neposlední řadě také jmenovací pravomoci prezidentů zejména ve vztahu k národním bankám či kontrolním úřadům. Stejně tak jako předchozí kapitola je i tato pro přehlednost rozdělena do jednotlivých podkapitol.

7.1. Neodpovědnost prezidenta a kontrasignace Neodpovědnost

Pro postavení prezidenta jako hlavy státu v parlamentní republice je charakteristická neodpovědnost z výkonu jeho funkce a imunita. Politickou neodpovědnost prezidenta jako hlavy státu je třeba chápat jako určitou záruku větší stability tohoto orgánu ve srovnání s jinými ústavními orgány, a to zejména ve srovnání s vládou. Tato vcelku tradiční úprava ale neznamená, ţe by byl prezident úplně vyňat ze systému dělby a vzájemné kontroly ústavních mocí. Tu představuje vazba na přesně stanovené podmínky jeho činnosti anebo obecně na jeho součinnost s vládou, protoţe právě ta je orgánem, který podléhá parlamentní odpovědnosti za celou exekutivu. Neodpovědnost prezidenta jak České tak i Slovenské republiky se však nekryje s rozsahem jeho aktů, které vyţadují kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády, či pověřeného člena vlády, jímţ vláda na sebe za tyto akty přebírá odpovědnost. Jeho neodpovědnost tak můţe být 80

chápána jako všestranná. V důsledku tedy prezident můţe činit některá rozhodnutí, za která nenese odpovědnost ţádný státní orgán. „Tato ústavněprávní neodpovědnost se však nevztahuje na činnost a rozhodování prezidenta republiky, které se netýkají výkonu funkce. V takovém případě je i prezident odpovědný např. občanskoprávně.“184 Z neodpovědnosti prezidenta však nemůţe jednoznačně vyplývat závěr o nepřezkoumatelnosti jeho aktů. Podle Vojtěcha Šimíčka nelze z absence odpovědnosti v podmínkách demokratického právního státu automaticky dovozovat i absenci kontroly.185 Jinak řečeno, nelze dovodit, ţe konkrétní rozhodnutí učiněné konkrétní osobou, není moţné následně kontrolovat. O tom vypovídá existence moţnosti soudního přezkumu rozhodnutí prezidenta. Ze soudního přezkumu jsou však vyloučeny „akty a jednání, která nelze označit za vydaná rozhodnutí. Není také věcí soudu, aby jakkoli vstupoval do ceremoniálních či reprezentativních činností prezidenta. O soudním přezkumu aktů prezidenta lze tedy hovořit pouze v případech výkonu jeho pravomocí,“186 přičemţ pravomocemi je v tomto případě třeba rozumět vydávání rozhodnutí. S neodpovědností prezidenta souvisí také jeho imunita. Imunita prezidenta znamená, ţe „prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt, a to bez rozdílu, zda jde o výkon funkce prezidenta republiky, nebo o jeho soukromou činnost, záliby, správu jeho majetku atd. trestní stíhání pro trestně činy spáchané prezidentem republiky po dobu výkonu jeho funkce je navždy vyloučeno.“187 Tím se řídí jak česká, tak i slovenská ústavní úprava. Jak český, tak i slovenský prezident však můţe být stíhán pro velezradu, či porušení ústavy.188 V obou zkoumaných zemích je prezident stíhán před ústavním soudem. O ústavní ţalobě prezidenta republiky rozhoduje v České republice Senát, na Slovensku Národní rada. Pokud je PAVLÍČEK, V.: c. d., s. 486. ŠIMÍČEK, Vojtěch: Neodpovědnost prezidenta a soudní přezkoumatelnost některých jeho aktů. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008, s. 158. 186 Tamtéţ, s. 161-162. 187 PAVLÍČEK, V.: c. d., s. 486. 188 Čl. 65 Ústavy ČR a čl. 107 Ústavy SR 184 185

81

ústavní ţalobě vyhověno, v případě obou zemí prezident ztrácí úřad a spolu s ním i moţnost jej opětovně nebýt.

Kontrasignace

S neodpovědností prezidenta úzce souvisí institut kontrasignace, a sice z toho důvodu, ţe vláda odpovídá pouze za rozhodnutí prezidenta republiky, která vyţadují spolupodpis. Podle Václava Pavlíčka a Jiřího Hřebejka teprve kontrasignací získávají akty prezidenta republiky platnost a nastupuje odpovědnost orgánu odpovědného za kontrasignaci.189 Jak jiţ bylo zmíněno, tak v případě České, a stejně tak i v případě Slovenské republiky zde hovoříme o vládě. Kontrasignace je tedy institut „ vázající platnost rozhodnutí hlavy státu na spolupodpis předsedy vlády. Ten může podpisem pověřit některého ministra.“190 Institut kontrasignace však nelze chápat jako podrobení prezidenta vládě. Jak v České republice, tak i na Slovensku, předseda vlády, či jím pověřený člen, kontrasignuje pouze to, za co je vláda ochotna nést odpovědnost před parlamentem. Smysl kontrasignace je tedy v tom, ţe svým souhlasem k opatření prezidenta vyjadřuje vláda ochotu převzít za tyto akty hlavy státu politickou odpovědnost. „Povinná kontrasignace v určitých věcech pak ve svých důsledcích znamená kooperativní realizaci duální vrcholné výkonné moci.“191 Bez

odpovídající

kontrasignací

politické

neodpovědnost

odpovědnosti

prezidenta

postrádá

vlády

zaloţené

význam.

Přesto

navzdory ústavně zakotvené generální neodpovědnosti českého prezidenta z výkonu

funkce

nestanoví

ústavní

úprava

obecnou

povinnost

kontrasignovat všechna rozhodnutí prezidenta ze strany vlády. Stejně tak je tomu i v případě prezidenta slovenského.

PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 237. KOUDELKA, Zdeněk: Vztah prezidenta a vlády v oblasti jmenování. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008, s. 171. 191 KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní zákony a další ústavněprávní předpisy. Praha, C. H. Beck 1994, s. 26. 189

190

82

Ústavy obou zkoumaných zemí rozdělují pravomoci prezidenta na ty, jejichţ výkon podléhá kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a na pravomoci samostatné. Podle Karla Klímy je to jeden z projevů skutečnosti, ţe postavení prezidenta obou těchto zemí v zásadě vychází z principů parlamentní republiky, avšak ne zcela důsledně. V takovém

případě

by

byla

kontrasignace

předepsána

ke

všem

prezidentovým aktům.192 Nahlédněme tedy na ústavní úpravu týkající se kontrasignace v jednotlivých zemích. Mezi nekontrasignované pravomoci prezidenta České republiky patří ty, které bychom našli v čl. 62 Ústavy ČR. Lze usuzovat, ţe sem patří zejména ty prezidentovi pravomoci, ve kterých je vhodné jej oddělit od soustavy výkonné moci a to buď všeobecně z pohledu dělby moci, nebo na základě toho, ţe „příslušný akt je výrazem specifického prerogativa hlavy státu vázaného na jeho osobní úvahu. V některých případech se však i zde setkáváme s akty prezidenta republiky, které jsou vázány na souhlas či návrh jiného orgánu.“193 Naopak

pravomoci

prezidenta,

k jejichţ

platnosti

je

třeba

kontrasignace, bychom hledali v čl. 63 Ústavy ČR. Mezi tyto pravomoci tedy patří ty pravomoci, které se vztahují k zahraniční politice, dále rozhodnutí prezidenta republiky jím učiněná z pozice vrchní velitele ozbrojených sil, vyhlašování voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu, jmenování a povyšování generálů, udělování státních vyznamenání, jmenování soudců a v neposlední řadě také právo udělovat amnestii. Do kategorie kontrasignovaných pravomocí spadne podle čl. 63 odst. 2 Ústavy ČR i jakákoliv pravomoc, která byla prezidentu přiznána běţným zákonem. Na Slovensku byla od počátku jeho samostatné existence situace poněkud odlišná. V původní Ústavě SR totiţ ústavodárce v nesouladu s klasickou podobou parlamentní demokracie od institutu kontrasignace aktů hlavy státu upustil. Tím bylo postavení prezidenta a jeho moc značně zvýrazněna. Absence kontrasignace však byla, při nejmenším v oblasti jmenovacích pravomocí, v ústavě vykompenzována „dvojstupňovým

192 193

KLÍMA, K. a kol.:c. d., s. 304. Tamtéţ, s. 304.

83

rozhodnutím, podle něhož konečné rozhodnutí prezident vydával podle svého uvážení, ovšem v mezích návrhu vlády, resp. jejího předsedy.“ 194 Tuto absenci vyvaţovala také uţ tehdy ústavou zakotvená moţnost odvolat prezidenta v lidovém hlasování. V důsledku absence kontrasignace tedy bylo ústavní postavení hlavy státu Slovenské republiky silnější, neţ je v klasické koncepci parlamentní formy vlády zaţité. Hlavě státu to totiţ teoreticky poskytovalo jakési nekontrolovatelné pole vlastní působnosti. Jak lze takového nedostatku ústavy vyuţít, nám ukázal nikoliv prezident, ale premiér Vladimír Mečiar v březnu roku 1998, kdy na něj přešli některé prezidentské pravomoci (viz dále). Novela slovenského ústavního zákona z roku 1999 s sebou přinesla i zavedení povinné kontrasignace některých prezidentových rozhodnutí předsedou vlády, nebo příslušným ministrem. Kontrasignace se tedy podle čl. 102 odst. 2 týká pravomoci prezidenta přijímat, jmenovat a odvolávat vedoucí diplomatických misí, udělovat amnestii, vystupovat ve funkci velitele ozbrojených sil. Na základě skutečnosti, ţe je spolupodpis, jako podmínka platnosti, vyţadován pouze ve třech okruzích pravomocí prezidenta lze konstatovat, ţe jeho postavení je posilováno. Mohlo by se zdát, ţe pozice slovenského prezidenta je posílena také skutečností, ţe „na rozdíl od české úpravy, ta slovenská nepřipouští, aby pravomoci dané prezidentu navíc zákonem podléhali kontrasignaci.“195 Její povinnost tedy nemůţe stanovit obyčejný zákon. Toto zdání ovšem lze vyvrátit faktem, ţe slovenský prezident můţe mít jen takové pravomoci, které jsou upraveny ústavou, či ústavním zákonem, nikoliv zákonem obyčejným. Je tedy mnohem sloţitější a nepravděpodobnější, ţe slovenskému prezidentovi budou přiznány nějaké nové pravomoci, protoţe schválení obyčejného zákona je snadnější neţ schválení ústavního. Otázkou ovšem je, kdo by takový zákon inicioval, kdyţ sám prezident k tomu nemá ústavní pravomoc?

194 195

OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 60. OROSZ, L. a kol.: c. d., s. 236.

84

7.2. Zahraniční politika Zahraniční politika nikdy není jen odrazem vnitřních poměrů té které země. Zahraničněpolitický obraz země na jedné straně jen málokdy odráţí detaily domácí politiky, na druhé straně domácí politické procesy a kultura značně ovlivňují tvorbu zahraniční politiky. Jak v České republice, tak i na Slovensku patří mezi pravomoci prezidenta v oblasti zahraniční politiky

zastupování

státu

navenek196

a

sjednávání

a

ratifikace

mezinárodních smluv,197 ovšem v případě pravomoci českého prezidenta, se na rozdíl od toho slovenského jedná o kontrasignovanou pravomoc. Podkapitola o zahraniční politice je tedy rozdělena na dvě části, a sice na část, týkající se zastupování státu a část o sjednávání a ratifikaci mezinárodních smluv.

Zastupování státu navenek

Zastupovat stát navenek znamená především prezentovat závazné projevy jménem státu vůči mezinárodním subjektům, tedy státům, mezinárodním institucím apod., přičemţ při výkonu této pravomoci je důleţitý konsensus obou sloţek výkonné moci. Pojem zastupování státu navenek je tedy „právními předpisy nevymezený a neomezený termín zahrnující jakýkoli projev vůle hlavy státu, uskutečněný v souladu s mezinárodními protokolárními pravidly v kontaktu s cizími hlavami státu

či

jinými

funkcionář,

resp.

na

jednání

mezinárodních

organizací.“198 Pravomoc zastupovat stát navenek je jak v České republice, tak na Slovensku brána jako zvláštní funkce prezidenta republiky. Působnost zastupovat stát navenek přísluší prezidentu republiky zásadně celá a je v ní omezen jen takovým způsobem, jaký stanovuje ústava. Jako vrcholný představitel státu je oprávněn činit téţ závazné projevy jménem státu vůči jiným mezinárodním subjektům. „I když k projevům v této oblasti český prezident potřebuje kontrasignaci předsedy či jím pověřeného člena Čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. a) Ústavy SR Čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR a čl. 102 odst. 1 písm. a) Ústavy SR 198 KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 317. 196 197

85

vlády, zařazením do tohoto článku se zdůrazňuje význam jednotného vedení mezinárodní politiky, za kterou též jako součásti výkonné moci odpovídá podle ústavy vláda.“199 Jak se později ukáţe, právě koordinaci zahraniční politiky a komunikace mezi prezidentem a vládou se zejména v České republice stala problémovou oblastí. Prezidenti obou republik reprezentují stát navenek i při svých návštěvách v jiných státech a při návštěvách hlav cizích států, případně při svém

vystupování

na

zasedáních

mezinárodních

organizací

nebo

shromáţděních hlav států. I v těchto případech hlava státu zastupuje stát, jeho stanoviska a politiku. Neměla by proto na nich vystupovat jako soukromá osoba se svými soukromými názory, a to přesto, ţe „jeho projevy již nemusí být kontrasignovány ani schvalovány vládou.“200 S pádným argumentem pro tvrzení, ţe všechny projevy prezidenta republiky,

které

přednese

na

mezinárodním

poli,

nemusí

být

kontrasignovány předsedou vlády nebo jím pověřeným členem, a zároveň také, ţe prezident má i v takové situaci právo vyjádřit svůj soukromý názor přišel Petr Mlsna, který uvedl, ţe je přesvědčen o tom, ţe „prezident republiky není loutkou vlády a není v zásadě člověkem bez osobních názorů, které mnohdy mohou kolidovat s názory vlády, a proto nelze tvrdit, že by prezident republiky mohl pronášet pouze takové projevy navenek, které jsou zcela v souladu s názorem vlády či které byly kontrasignovány.“201 Otázkou ovšem zůstává, zda jsou takové projevy prezidenta závazné pro vládu? Z hlediska ústavy je tedy ve vztahu prezidenta republiky a vlády třeba rozlišovat případy, kdy prezident činí rozhodnutí, a ostatní případy, kdy zastupuje stát navenek. „V prvním případě podléhají akty prezidenta republiky kontrasignaci, v principu tu proto nemůže dojít k rozporu vyplývajícímu z případných odlišných zahraničněpolitických názorů a postojů. V druhém případě nečiní prezident akty, které by bylo třeba kontrasignovat, a součinnost prezidenta republiky a vlády musí být PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 228. PAVLÍČEK, V.: c. d., s. 494. 201 MLSNA, Petr: Ústavní aspekty zastupování ČR navenek prezidentem republiky. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008, s. 194. 199

200

86

zajištěna konzultativním způsobem.“202 Jde tedy o koordinaci mezi prezidentem republiky a vládou, a to z toho důvodu, ţe při zastupování státu navenek u prezidenta a vedení zahraniční politiky u vlády můţe docházet k částečnému překrývání pravomocí, i přesto, ţe je jejich nositelé vykonávají oprávněně. Jedním ze specifik české zahraniční politiky během prvních let její samostatné existence bylo, ţe neměla v zahraniční politice pouze dvě, ale dokonce tři výrazné a často odlišně jednající centra. Byli jimi ministr zahraničí, předseda vlády a prezident. Tato situace byla do určité míry způsobena jednak ústavním uspořádáním pravomocí těchto ústavních činitelů v zahraniční politice a částečně také odlišným pohledem na ni. O tom vypovídá skutečnost, ţe jiţ na počátku samostatné existence České republiky, často docházelo k situacím, kdy zejména premiér a prezident kaţdý vystupovali za hranicemi politiky státu odlišně.203 Ačkoliv se koordinace zahraničněpolitických aktivit premiéra, prezidenta a ministra zahraničí postupně začala zlepšovat, můţeme uvést několik příkladu, kdy se jejich cesty v oblasti zahraniční politiky rozcházely. Jedním z příkladů kdy v České republice došlo ke sporům mezi prezidentem a premiérem v oblasti zahraniční politiky byl duben 1999. Jádrem sporu mezi prezidentem Václavem Havlem a premiérem Milošem Zemanem byl postoj České republiky vůči postupu NATO v Jugoslávii. „Vláda se zapletla do svých protichůdných útoků, což následně přiznal sám tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan.

Prezident se naopak ke

konfliktu jednoznačně vyjádřil, když podpořil vojenský útok a současně kritizoval vládu za to, že nedokázala jasné stanovisko ke spojeneckému útoku v Kosovu.“204 Tři týdny po vstupu do NATO tak byla důvěryhodnost České republiky u řady členských států NATO váhavým a nejednoznačným postojem vlády zpochybněna. Vláda tak byla kritizována za neschopnost

KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 318. PEHE, Jiří: Souvislosti domácí a zahraniční politiky. In: Mezinárodní politika, 22, 1, 1998, s. 7. 204 BRUNCLÍK, Miloš: Spory o zahraniční politiku ČR: prezident vs. premiér. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008, s. 313. 202 203

87

zaujmout jednotné stanovisko, a prezident bez konzultace s vládou přislíbil účast českých vojáků na této operaci, k čemuţ neměl pravomoc. Další významnější střet mezi představiteli výkonné moci České republiky vypukl v březnu roku 2006 před příjezdem tehdejšího ruského prezidenta Vladimíra Putina, na pozvání českého prezidenta. „Premiér Jiří Paroubek si tehdy stěžoval, že nebyl o programu návštěvy informován a vyjádřil údiv nad tím, že česko-ruské smlouvy mají být podepsány na Pražském hradě a ne v sídle Úřadu vlády. Podle něj neměl tento postup v Ústavě ČR z hlediska působnosti hlavy státu v zahraniční politice žádnou oporu. Prezident V. Klaus se následně úspěšně obhájil tím, že návštěva byla plánovaná dlouho dopředu a ve spolupráci s celou vládou.“205 Pokud bychom vynechali období bojů prezidenta M. Kováče a premiéra V. Mečiara, mohli bychom konstatovat, ţe v otázce zastupování státu navenek jsme se v případě Slovenské republiky s aţ takovými nesoulady nesetkali. Zřejmě nepřekvapivě si uveďme jeden velmi známý příklad, právě z období, kdy funkci prezidenta vykonával M. Kováč. Šlo o naprostou rozdílnost názorů na vstup do NATO a přistoupení k Evropské unii, přičemţ tato odlišnost se projevila i ve vyhlášeném a následně vládou zmařeném referendu.

Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv

Dle ústavněprávní teorie „sjednávat smlouvu znamená učinit vše, aby smlouva platně vznikla. Předpokládá to tedy učinit smluvní projev, sdělit jej druhé straně a přijmout od ní její sdělení. Sjednávat smlouvy lze buď přímo, nebo prostřednictvím zmocněnce. Ratifikací smlouvy se rozumí schválení smluvního projevu, který při mezinárodní smlouvě, sjednané jménem republiky, učinil někdo jiný, než sám prezident republiky. Ratifikací se vyjadřuje vůle státu být smlouvou vázán.“ 206 „Prvotní sjednávání smluv prezidentem vychází z tradičního chápání, že v mezinárodním právu za stát jedná vždy hlava státu, ať 205 206

Tamtéţ, s. 318. PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 229.

88

přímo, či skrze obecné či zvláštní zástupce.“ 207 Prezident republiky je tedy orgánem výlučně oprávněným sjednávat mezinárodní smlouvy. Tuto prezidentovu

kompetenci

je

třeba

posuzovat

z pohledu

principů

parlamentní formy vlády, v níţ je hlava státu neodpovědná, přičemţ „tato konkrétní pravomoc je, nebo by měla být, podmíněna kontrasignací.“ 208 Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv tak nejsou věcí libovůle prezidenta. V české ústavě je pravomoc prezidenta republiky „sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy“ zakotvena v čl. 63 odst. 1 písm. b) a podléhá tak kontrasignaci předsedy vlády, či některým z členů vlády. V slovenské ústavě bychom tuto pravomoc hledali v čl. 102 odst. 1 písm. a) stejně jako pravomoc zastupovat stát navenek, ovšem naproti české úpravě tato pravomoc slovenského prezidenta nepodléhá kontrasignaci. V obou zkoumaných zemích můţe prezident tuto svou pravomoc přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv je projevem suverenity státu a přes moţnost přenesení této pravomoci a i přes kontrasignaci v českém případě, je „prezident republiky stále tím, kdo vystupuje v těchto kompetencích hlavy státu jako představitel suverenity.“209 „Prezident

nemůže

z vnitrostátního

práva

platně

podepsat

smlouvu, kterou předseda vlády nekontrasignuje. Vláda však nemá právní mechanismus jak donutit prezidenta k podpisu smlouvy, kterou podepsat nechce.“210 V případě sjednání mezinárodní smlouvy, s níţ prezident nebude souhlasit, by tak mohl odmítnout její konečnou ratifikaci. Přičemţ by mohl argumentovat tím, ţe daná smlouva nebyla sjednána v souladu s ústavou, jelikoţ ji sjednala vláda proti jeho vůli, aniţ by na ni přenesl takovéto právo. Jak jiţ bylo zmíněno, Ústava SR svěřuje pravomoc sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy jedinému ústavnímu činiteli, prezidentu republiky, a to bez povinnosti kontrasignace. Tento úkon však můţe KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 318. Tamtéţ, s. 318. 209 PAVLÍČEK, V.: c. d., s. 490. 210 KOUDELKA, Zdeněk: Prezident, vláda a mezinárodní smlouvy. In: HLOUŠEK, Vít – ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2004, s. 71-72. 207

208

89

prezident učinit aţ po souhlasu Národní rady. Ovšem stejně jako z české ústavní úpravy ani „z Ústavy SR nevyplývá výslovná povinnost prezidenta republiky ratifikovat dojednanou a parlamentem schválenou mezinárodní smlouvu.“211 Ústavní text obou zemí umoţňuje, aby prezident přenesl pravomoc sjednávat smlouvy na vládu anebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy vlády, coţ zcela odpovídá „tradičnímu rozdělování smluv naukou na tzv. prezidentské, vládní a rezortní.“212 Této úpravě se ovšem vymyká ratifikace mezinárodních smluv, která zůstává ponechána výlučně prezidentu republiky. Prezident tak převádí schvalování a sjednávání pouze těch mezinárodních smluv, které nevyţadují souhlas parlamentu. Toto přenesení bylo uzákoněno rozhodnutím prezidenta republiky.213 Podobnou úpravu zavedl na Slovensku prezident M. Kováč.214 Nutno však podotknout, ţe tato úprava byla kvůli rozporu mezi ústavní úpravou a ústavní zvyklostí změněna novým rozhodnutím prezidenta Rudolfa Schustera,215 které výslovně přeneslo na vládu i přípravu a projednávání, nikoliv však sjednávání, prezidentských mezinárodních smluv vyţadujících souhlas Parlamentu. Ačkoliv prezidentské mezinárodní smlouvy, tedy ty, které vyţadují schválení parlamentu, sjednává prezident republiky, resp. na základě jeho pověření konkrétní osoby, a není tudíţ moţné proti jeho vůli jakoukoliv takovou smlouvu sjednat, přesto jsme se mohli v minulosti setkat s poněkud zaráţejícím jevem, kdy prezident republiky ostře kritizoval mezinárodní smlouvu jím, resp. jím pověřenými osobami sjednanou a

OROSZ, L. – ŠIMUNIČOVÁ, K.: c. d., s. 89. KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 318. 213 Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv, http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/7 01?PC_8411_l=144/1993&PC_8411_ps=10&PC_8411_text=%C3%BAstava%20%C4%8D esk%C3%A9%20republiky 214 Rozhodnutí prezidenta republiky č. 205/1993 Z. z., o přenesení pravomocí sjednávat některé mezinárodní smlouvy, http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=12624&FileName=93z205&Rocnik=1993 215 Rozhodnutí prezidenta republiky č. 250/2001 Z. z., o přenesení pravomocí sjednávat některé mezinárodní smlouvy, http://www.zakon.r3.sk/zbierka-zakonov-ciastky/7370rozhodnutie-o-preneseni-pravomoci-dojednavat-niektore-medzinarodne-zmluvy-c2502001-zz 211

212

90

podepsanou. Jednalo se například o vztah prezidenta V. Klause ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu.216

7.3. Amnestie a milost Jak v České republice, tak i na Slovensku má prezident právo udělovat amnestii a milost. Tato pravomoc je ve slovenské ústavní úpravě formována čl. 102 odst. 1 písm. j) tak, ţe prezident „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudy v trestním konání a zahlazuje odsouzení formou individuální milosti anebo amnestie.“ Čl. 102 odst. 2 dále stanoví, ţe pokud se jedná o amnestii, je tato pravomoc kontrasignována předsedou vlády, nebo jím pověřeným ministrem. V České republice je tato pravomoc rozdělena do dvou článků ústavy. V případě milosti se jedná o čl. 62 písm. g), kdy prezident „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení.“ Právo udělovat amnestii je pak ukotveno jako kontrasignovaná pravomoc v čl. 63 odst. 1 písm. j). Rozhodnutí prezidenta o udělení milosti je tak v obou případech jeho osobní prerogativou a záleţí tedy jen na jeho rozhodnutí, zda a komu ji udělí. Kontrasignované amnestijní rozhodnutí musí být naopak podepsáno, a tedy i schváleno vládou, která za něj následně nese odpovědnost. Často se můţeme setkat s otázkou, jak se tyto dvě pravomoci od sebe liší. Proto povaţuji za vhodné vymezit určité definice pojmu amnestie a milost. Amnestie je akt prezidenta republiky, který má hromadnou povahu. „Znamená to, že je směřována vůči blíže nevymezenému počtu osob. Tyto osoby však musejí splňovat podmínky dané v amnestijním rozhodnutí. Lze jí jednak promíjet a zmírňovat tresty, odstraňovat nebo zmírňovat nepříznivé následky odsouzení a nařizovat, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.

Klaus podepsal Lisabon. Tato hra nemá vítěze, reagovat Topolánek. In: Hospodářské noviny, 3. 11. 2009, http://domaci.ihned.cz/c1-38920040-klaus-podepsal-lisabon-tatohra-nema-viteze-reagoval-topolanek 216

91

Nelze se však jejího udělení dožadovat, protože na takový postup neexistuje právní nárok.“217 Naproti tomu lze pojem milost v pouţívaném uţším slova smyslu vymezit jako „individuální právní akt prezidenta republiky, který směřuje k jedné konkrétní osobě, přičemž pro udělení milosti nejsou stanovena žádná omezení. Prezident tak toto rozhodnutí činí pouze na základě svého uvážení. Smyslem milosti má být napravení přílišné tvrdosti trestu způsobené nedůslednou aplikací zákona soudem.“218 „Již ústavní praxe z roku 1960 zavedla uveřejňování rozhodnutí o amnestii ve Sbírce zákonů. Na rozdíl od milosti se tak jedná o všeobecně závazný právní předpis, který je závazný pro orgány činné v trestním zřízení a dává občanům vynutitelné právo na její realizaci.“219 V minulosti byly důvody pro udělení amnestie spatřovány například v tom, aby přispěla k uklidnění obyvatelstva po mimořádných událostech, jako byla například válka, hospodářská krize, či revoluce. I dnes je amnestie chápána jako předvídaný rituál provázející rozmanité státní svátky. Takové chápání amnestie však bylo narušeno v roce 1998. Premiér V. Mečiar den poté, co na něj přešli prezidentské, vyhlásil amnestii, týkající se všech trestných činů spojených s únosem syna bývalého prezidenta M. Kováče a se zmařením referenda o přístupu SR k NATO a o přímé volbě prezidenta. „Nejen ve slovenské ústavní historii to tak bylo poprvé, kdy vláda zastupující hlavu státu vyhlásila amnestii jen na základě skutečnosti, že na ni dočasně přešli ústavní kompetence hlavy státu.“220 Bývalý prezident prohlásil, ţe tímto rozhodnutím v podstatě „V. Mečiar omilostnil sám sebe.“221 V důsledku obav z toho, ţe by se taková situace mohla opakovat, zahrnula

slovenská

ústavní

novela

do

pravomocí

podléhajících

kontrasignaci právě i pravomoc udělovat amnestii. „Přispěl k tomu zřejmě i neúspěšný pokus Mečiarova následovníka Mikuláše Dzurindy, jeho KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 324. Tamtéţ, s. 325. 219 PAVLÍČEK, V. - HŘEBEJK, J.: c. d., s. 235. 220 DRAGONEC, J. – KVASNIČKOVÁ, J.: c. d., s. 86. 221 Mečiar by měl být stíhaný, říká slovenský exprezident Kováč, 21. 10. 2010, http://zpravy.idnes.cz/meciar-by-mel-byt-stihany-rika-slovensky-exprezident-kovacp40-/zahranicni.asp?c=A100821_193222_zahranicni_vel 217

218

92

rozhodnutí o amnestiích zrušit.“222 Nová úprava tak měla zvýšit kontrolu nad touto prezidentskou pravomocí. Pro porovnání závěrem uveďme, hojnost vyuţití této pravomoci jak slovenským tak českým prezident. Ani jeden z dosavadních prezidentů České republiky zejména s pravomocí udělovat milost nešetřily. Například v roce 1994, coţ byl rok, kdy V. Havel jako prezident samostatné České republiky udělil nejvíce milostí, a sice 407. Nejméně pak udělil v roce 1997, a to „pouhých“ 63. V. Klaus jej v neskromnosti v rámci této pravomoci následoval tím, ţe například v roce 2010 udělil milostí 46, přičemţ v roce 2009 dokázal udělit 43 dokonce během jednoho dne. Naproti tomu amnestie není natolik vyuţívanou pravomocí. Prezident V. Havel jí vyuţil dvakrát, a sice v roce 1993 a 1998 a to vţdy po zvolení prezidentem. V. Klaus tuto svou pravomoc prozatím nevyuţil.223 Slovenští prezidenti natolik štědří nebyli, alespoň ten současný, který je pro porovnání dostačující. Ivan Gašparovič za celou dobu svého působení ve funkci prezidenta Slovenské republiky udělil milost pouze ve 21 případech. Tedy celkově udělil méně milostí za necelých osm let, co úřad slovenského prezidenta zastává, neţ kterýkoliv český prezident za jeden rok. Co se týče amnestie, vyuţil tuto svou pravomoc jednou, a to u příleţitosti nástupu úřadu prezidenta republiky v roce 2004.224

7.4. Jmenovací pravomoci – ČNB, NBS a NKÚ Další, neméně významnými pravomocemi prezidenta jsou ty v oblasti jmenování. Jak český tak i slovenský prezident disponuje pravomocemi v oblasti jmenování guvernéra a viceguvernéra národní banky a prezidenta viceprezidenta kontrolního úřadu. V poslední části bakalářské práce se proto na tyto pravomoci zaměříme.

KOPEČEK, Lubomír: Slovensko, s. 367. Amnestie a milosti udělené V. Havlem, http://old.hrad.cz/president/Havel/milosti/index.html, milosti udělené V. Klausem, http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/rozhodnuti-prezidenta/amnestie-amilosti/index.shtml 224 Amnestie a milosti udělené prezidentem I. Gašparovičem, http://www.prezident.sk/?individualne-milosti 222 223

93

Česká národní banka a Národná banka Slovenska

V české republice je pravomoc prezidenta jmenovat členy Bankovní rady České národní banky (ČNB) ukotvena v čl. 62 písm. k) Ústavy ČR. Dle zákona o ČNB je Bankovní rada sedmičlenná a její členové jsou jmenováni na sedm let. Tento zákon dále stanoví, ţe guvernéra a viceguvernéra jmenuje a odvolává prezident republiky.225 Všechny členy Bankovní rady jmenuje prezident bez kontrasignace. Jde tedy o jeho výlučnou kompetenci. Výlučnost jmenovacího aktu čelných funkcionářů ČNB, kteří tvoří Bankovní radu ČNB, je zaloţena na nezbytnosti nezávislosti postavení tohoto orgánu a nezávislosti ČNB na mocích parlamentní a výkonné. Prezident je zcela samostatný a nezávislý v úvaze, koho při dodrţení zákonných poţadavků členem Bankovní rady jmenuje. Nejednou v historii samostatné České republiky, jsme se setkali s pokusy přenést tuto prezidentovu pravomoc na jiný ústavní orgán, či je alespoň ve výkonu této pravomoci omezit. Například v roce 2001 se vláda pokusila tuto prezidentovu pravomoc omezit tím, ţe podala návrh na Ústavní soud s tím, ţe „k platnosti prezidentova rozhodnutí o jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem a Luďka Niedermayera viceguvernérem ČNB je třeba spolupodpisu předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“226 Na základě nálezu Ústavního soudu byl tento návrh zamítnut s odůvodněním, ţe je třeba Ústavu vykládat tak, ţe „jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB provádí prezident republiky bez kontrasignace a to i přesto, že tyto funkce určuje pouze zákon.“227 Slovenská ústava přímo nestanoví, ţe prezident jmenuje členy Bankovní rady Národní banky Slovenska (NBS). Čl. 102 odst. 1 písm. h) mu přiznává pouze obecnou pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí funkcionáře ústředních orgánů. Bliţší vymezení pravomocí prezidenta §6 zákona č. 6/1993, o České národní bance, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download /zakon_o_cnb.pdf 226 Nález Ústavního soudu, http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/2001/285001/Sb_285001_-----_.php 227 Tamtéţ. 225

94

Slovenské republiky ve vztahu k NBS bychom tak hledali v zákoně o NBS, podle něhoţ je Bankovní rada NBS tvořena pěti členy jmenovanými na pět let. Guvernér se dvěma viceguvernéry je jmenován prezidentem republiky, ovšem na návrh vlády, který byl schválen Národní radou. Zbývající dva členy jmenuje vláda na návrh guvernéra NBS. 228 Prakticky tak prezident nemá na výběr těchto funkcionářů naprosto ţádný vliv. Prezident Slovenské republiky pouze posuzuje, zda kandidát na funkci guvernéra NBS, kterého navrhla vláda, a se kterým Národní rada vyslovila souhlas, splňuje předpoklady na jmenování do této funkce. V případě, ţe tyto předpoklady nesplňuje, nemusí návrhu vlády vyhovět. 229 Moţnost prezidenta zasáhnout do tohoto procesu je tak naprosto minimální. Otázkou je, zda lze při takové úpravě povaţovat tento orgán za zcela nezávislý? Ovšem i těchto velmi omezených kompetencí dokázal slovenský prezident I. Gašparovič vyuţít. Ten „6. června 2006 odmítl jmenovat viceguvernéra NBS, kterého navrhla vláda a Národní rada jej schválila. Toto své jednání odůvodnil nedostatkem zákonné praxe ve finančnictví tohoto kandidáty, když neuznal jako odbornou praxi jeho činnost poradce vicepremiéra pro ekonomiku.“230

Nejvyšší kontrolní úřad

V obou zkoumaných zemích je Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) definován jako nezávislý orgán, a to čl. 97 Ústavy v případě České republiky a čl. 60 Ústavy SR. Taková nezávislost znamená, ţe „tento úřad nepodléhá pokynům ze strany jiných státních orgán, které mu nemohou nařizovat způsob, jakým má kontrolu provádět. Jeho nezávislost je

§7 zákona č. 566/1992 Z. z., o Národnej banke Slovenska, http://www.nbs.sk/_img/Documents/_Legislativa/_UplneZneniaZakonov/Z5661992_1 _11_2010.pdf 229 OROSZ, L. a kol.: c. d., s. 237. 230 KOUDELKA, Zdeněk: Vztah prezidenta a vlády v oblasti jmenování, s. 176. 228

95

zdůrazněna také tím, že si sám stanoví v rámci zákona pravidla svého jednání.“231 Podle české ústavní úpravy jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny a tato jeho pravomoc nepodléhá povinnosti kontrasignace.232 „Z koncepce ústavního vztahu prezidenta republiky a Poslanecké sněmovny však není možné vyvodit povinnost prezidenta republiky její návrh akceptovat.“233 Prezident tedy nemůţe nikoho jmenovat prezidentem ani viceprezidentem NKÚ bez návrhu Poslanecké sněmovny, nemusí však návrh Poslanecké sněmovny akceptovat. Jmenování prezidentem či viceprezidentem NKÚ vyţaduje tedy souhlasnou vůli jak Poslanecké sněmovny, tak prezidenta republiky. Touto svou pravomocí má český prezident jasnou převahu nad svým slovenským kolegou, který

vůči

NKÚ nedisponuje ţádnými, ani

jmenovacími pravomocemi. Těmi totiţ jak podle ústavy, tak podle zákona o NKÚ disponuje Národní rada a to tak, ţe volí a odvolává předsedu a místopředsedu.234 Shrnutí Ačkoliv by se mohla zdát, ţe v oblasti kontrasignovaných pravomocí je předseda vlády nadřazen prezidentovi, není tomuto. Můţe prezidentovi určité jednání znemoţnit, ale nikoliv jej k určitému jednání pozitivně donutit. Kontrasignace je institut vázající platnost rozhodnutí hlavy státu na spolupodpis předsedy vlády, nikoliv nástroj vlády k podrobení si prezidenta. I přesto však lze chápat kontrasignaci jako prostředek vlády k zachování si vlivu na výkon pravomocí v oblasti působnosti hlavy státu. Stručnost ústavy vedla zejména v České republice k řadě sporů a diskusí o interpretaci kompetencí vlády a prezidenta v oblasti zahraniční politiky. K intenzivnosti sporů, také přispěl fakt, ţe prezidenti, a to nejen čeští, po FILIP, Jan: Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít – ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2004, s. 33. 232 Čl. 62 písm. j) a čl. 97 odst. 2 Ústavy ČR 233 KLÍMA, K. a kol.: c. d., s. 312. 234 Čl. 61 odst. 1 Ústavy SR a §8 odst. 2 zákona č. 39/1993 Z. z., o Najvyššom kontrolnom úradě, http://www.nku.gov.sk/downloads/Z%C3%A1kon1.pdf 231

96

většinu svého funkčního období patřili k politickým oponentům vlády, s odlišným pohledem na otázky zahraniční politiky. Právě proto zřejmě byla hlavní příčinou sporů absence vzájemného informování a koordinace zahraniční politiky. Co se týče amnestie a milosti, lze konstatovat, ţe v této oblasti disponují

prezidenti

zkoumaných

zemí

obdobnými

vlastnostmi.

Amnestijní rozhodnutí prezidenta snad ještě více neţ milost zasahuje do činnosti jiných ústavních orgánů, zejména moci soudní, a proto v tomto případě by měl prezident republiky i vláda pečlivě zvaţovat důvody i následky takového rozhodnutí. V právní praxi se také s amnestií spojilo více problémů neţ s výkladem a uplatňováním milosti. Připomeňme, ţe nejzávaţnější z nich se paradoxně nahromadil v krátkém období, kdy pravomoc udělovat amnestii a milost neuplatňoval prezident SR, ale předseda vlády vykonávající ji ve jménu neobsazeného úřadu hlavy státu. Konečně

v oblasti

jmenování

jednoznačnou převahu český prezident.

97

vysokých

funkcionářů

má

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem analyzovala jednotlivé pravomoci prezidenta České a Slovenské republiky v klíčových oblastech politiky státu, které jsem následně komparovala. Práce si dala za cíl důkladné prozkoumání a následné zhodnocení postavení hlavy státu v České republice a na Slovensku. V kaţdé části práce jsem nejprve popsala pravomoci jednotlivých prezidentů, které jim byly v dané oblasti svěřeny ústavou, či jinou právní úpravou. Následně jsem na konkrétních případech popsala, jak s těmito pravomocemi hlavy státu operovali. Coţ jsem následně analyzovala a mohla jsem tak zjistit zda a nakolik prezidenti své pravomoci vyuţívali, nebo zda je dokonce svým jednáním přesahovali. Postupně pak byly jednotlivé pravomoci a působení českého a slovenského prezidenta komparovány. Díky tomu, se mi podařilo dosáhnout vytyčených cílů v podobě zodpovězení stanovených výzkumných otázek. Jedním cílem bylo odpovědět na otázku, nakolik je postavení českého

a

slovenského

prezidenta

navázáno

na

míru

legitimity

prezidentského úřadu. Ačkoliv by se mohlo zdát, ţe zavedením přímé volby prezidenta na Slovensku došlo k jeho posílení prezidenta, na základě analýzy této problematiky můţeme konstatovat, ţe jeho postavení bylo naopak spíše oslabeno. V porovnání s českým prezidentem, slovenského prezidenta navíc zřejmě nejvíce oslabuje ve smyslu pevnosti jeho postavení, moţnost Národní rady navrhnout jeho odvolání v lidovém hlasování. Celkově je tedy zřejmé, ţe postavení českého prezidenta je stabilnější a poměrně silnější, a to i navzdory vyšší legitimitě slovenské hlavy státu, získané právě přímou volbou. Jako další cíl jsem si stanovila zjistit, zda vedla společná minulost a společný historický vývoj zkoumaných zemí ke stejnému postavení prezidenta. Na základě analýzy české a slovenské prezidentské tradice můţeme konstatovat, ţe klasická tradice prezidentství má v České republice mnohem větší a pevnější kořeny, neţ na Slovensku. O tom vypovídá zejména nejednotnost Slováků v hledání osoby, na kterou by mohla slovenská prezidentská tradice navázat, coţ bylo také příčinou

98

neschopnosti zavést silný nebo alespoň stabilní úřad prezidenta jiţ v počátcích existence samostatné Slovenské republiky. Dalším cílem práce bylo odpovědět na otázku, zda je postavení hlavy státu a její reálný vliv na fungování, jak vnitřní, tak vnější politiky těchto zemí dán spíše ústavními pravomocemi, či silou osobnosti daného představitele tohoto úřadu. Na základě popsaných skutečností, je zřejmé, ţe reálné postavení prezidenta republiky do značné míry skutečně závisí na osobě funkci vykonávající, resp. na způsobech jejího jednání. Hlava státu by neměla vstupovat do kaţdodenních politických procesů a přicházet s vlastním návrhem řešení. Ovšem v politické praxi spíše České, neţ Slovenské republiky, se s tímto jevem setkáváme velmi často. Celkově lze ale říct, ţe postavení prezidenta v politickém systému je vzhledem k charakteru reţimu zejména v případě České republiky velmi silné a v mnohých uvedených příkladech prezident jednoznačně přesáhl své pravomoci mu dané Ústavou. Otázkou ovšem zůstává, zda jde opravdu o tak silný osobnostní vliv, nebo zda jsou to spíše mezery v Ústavě, co umoţňuje prezidentu své pravomoci takovým způsobem rozšiřovat. Na základě výše uvedeného lze tedy zodpovědět i poslední cíl práce, který povaţuji za nejhlavnější, a sice odpovědět na otázku, která ze zkoumaných

zemí

se

těší

silnějšímu

prezidentskému

úřadu.

Po

vyhodnocení celé práce musím nutně dojít k závěru, ţe odpovědí na tuto otázku je: Česká republiky. Je to dáno nejen značným omezením prezidenta v e většině jeho pravomocí, ale zejména jiţ zmíněnou silou osobností, které prezidentský úřad zastávali. Moţná bychom došli k jinému závěru, kdybychom porovnávali pouze současné prezidenty těchto zemí. Na rozdíl od České republiky, kde je silné postavení prezidenta budováno jiţ téměř celé jedno století, na Slovensku je posilování postavení prezidenta znatelné aţ posledních pár let, řekněme od doby, kdy tuto funkci zastával prezident Rudolf Schuster.

99

PRAMENY A LITERATURA Prameny Amnestie a milosti udělené prezidentem Ivanem Gašparovičem , http://www.prezident.sk/?individualne-milosti Amnestie a milosti udělené prezidentem Václavem Havlem, http://old.hrad.cz/president/Havel/milosti/index.html Jednací řád Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, http://www.psp.cz/docs/laws/1995/90.html#_13 KLAUS, Václav: Dopis prezidenta Václava Klause prezidentovi Soudcovské unie Jaromíru Jirsovi, 16. března 2005, http://www.klaus.cz/clanky/2468 Milosti udělené prezidentem Václavem Klausem, http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/rozhodnuti-prezidenta/amnestie-amilosti/index.shtml Nález Ústavního soudu, http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/2001/285001/Sb_285 001_------_.php Nález Ústavního soudu 27/09 , http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=pl-27-09_1 Přehled vlád ČR, http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historieminulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/default.htm Přehled vlád SR, http://www.vlada.gov.sk/21939/vlada-sr-od-9-72010.php Rozhodnutí prezidenta republiky č. 205/1993 Z. z., o přenesení pravomocí sjednávat některé mezinárodní smlouvy, http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=12624&FileN ame=93-z205&Rocnik=1993

100

Rozhodnutí prezidenta republiky č. 250/2001 Z. z., o přenesení pravomocí sjednávat některé mezinárodní smlouvy, http://www.zakon.r3.sk/zbierkazakonov-ciastky/7370-rozhodnutie-o-preneseni-pravomoci-dojednavatniektore-medzinarodne-zmluvy-c-2502001-zz Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv, http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p /8411/_s.155/701?PC_8411_l=144/1993&PC_8411_ps=10&PC_8411_text =%C3%BAstava%20%C4%8Desk%C3%A9%20republiky Spor s prezidentem vyhrál, na soudcovský talár přesto čeká už 4 roky. In: ČT24, 25. 5. 2004, http://www.ct24.cz/domaci/55841-spor-sprezidentem-vyhral-na-soudcovsky-talar-presto-ceka-uz-4-roky/ Usnesení Ústavní soudu SR ÚS 39/93, http://www.concourt.sk/Zbierka/1993/5_93s.pdf Ústava České republiky Ústava Slovenské republiky Ústavní listina Československé republiky 1920, http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t035100.htm Ústavný zákon č. 70/1994 Z. z., o skrátení volebného obdobia Národnej rady Slovenskej republiky, http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=12826&FileN ame=94z070&Rocnik=1994&#xml=http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.as px?HitFile=True&FileID=87&Flags=160&IndexFile=zz94&Text=70/1994 Ústavní zákon č. 82/2006 Z. z., o skrátení volebného obdobia Národnej rady Slovenskej republiky,

101

http://www.zbierka.sk/Default.aspx?sid=15&PredpisID=19203&FileName =06-z082&Rocnik=2006&AspxAutoDetectCookieSupport=1 Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb09195&cd=76&typ=r Zákon č. 6/1993, o České národní bance, http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zak ony/download/zakon_o_cnb.pdf Zákon č. 6/2002, o soudech a soudcích, http://zakonyonline.cz/?s94&q94=all Zákon č. 39/1993 Z. z., o Najvyššom kontrolnom úradě, http://www.nku.gov.sk/downloads/Z%C3%A1kon1.pdf Zákon č. 46/1999 Z. z., o spôsobe voľby prezidenta Slovenskej republiky, o ľudovom hlasovaní o jeho odvolaní a o doplnení niektorých ďalších zákonov, http://www.civil.gov.sk/archiv/documents/p08-07-f03.pdf Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, http://www.concourt.cz/clanek/1741 Zákon č. 192/2003 Sb., http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb03192 Zákon č. 566/1992 Z. z., o Národnej banke Slovenska, http://www.nbs.sk/_img/Documents/_Legislativa/_UplneZneniaZakono v/Z5661992_1_11_2010.pdf Zákony vrácené Národní radě SR prezidentem Ivanem Gašparovičem, http://www.prezident.sk/?zakony-vratene-prezidentom-sr Zákony vrácené Národní radě SR prezidentem Rudolfem Schusterem, http://schuster.prezident.sk/?370

102

Zákony vrácené Poslanecké sněmovně ČR prezidentem Václavem Havlem, http://old.hrad.cz/president/Havel/politika/zakony.html Zákony vrácené Poslanecké sněmovně ČR prezidentem Václavem Klausem, http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-crvaclav-klaus/zivotopis.shtml

Literatura ADAMUS, Vladimír: O jmenování, demisi a odvolání vlády a jejích členů. In: Správní právo, 29, 2, 2006. BLAHOŢ, Josef – BALAŠ, Vladimír – KLÍMA, Karel: Srovnávací ústavní právo. Praha, ASPI 2007. Brožová dál vede Nejvyšší soud, ÚS zrušil Klausovo rozhodnutí. In: Právo, 12. 9. 2006, http://www.novinky.cz/domaci/95522-brozova-dalvede-nejvyssi-soud-us-zrusil-klausovo-rozhodnuti.html BRUNCLÍK, Miloš: Role prezidenta při vládních krizích v České republice. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008. BRUNCLÍK, Miloš: Spory o zahraniční politiku ČR: prezident vs. premiér. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008. CABADA, Ladislav – DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol.: Komparace politických systémů III. Praha, Oeconomica 2004. DOLEJŠÍ, Václav: Klaus a Topolánek: léta neshod vyvrcholila demisí. In: MF DNES, 27. 3. 2009, http://zpravy.idnes.cz/klaus-a-topolanek-letaneshod-vyvrcholila-demisi-fbg/domaci.asp?c=A090326_220725_domaci_abr DRAGONEC, Ján – KVASNIČKOVÁ, Jana: Mutácie ústavnosti. Vybrané ústavné inštitúty na Slovensku a vo svetě. Bratislava, IVO 2000. 103

FILIP, Jan: Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít – ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2004. HAVEL, Václav: Jak volit mého nástupce? Přímo! In: MF DNES, 30. 1. 2002, http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/index.html HAVRANOVÁ, Renata: Referendum o rušení TV poplatků na Slovensku. In: Hospodářské noviny, 17. 9. 2010, http://zahranicni.ihned.cz/c146485710-referendum-o-ruseni-tv-poplatku-na-slovensku-je-neplatne HENDRYCH, Dušan – SVOBODA, Cyril: Ústava České republiky: komentář. Praha, C. H. Beck 1997. HLOUŠEK, Vít: Přímá volba prezidenta – český kontext. In: NOVÁK – BRUNCLÍK (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008. HOLLÄNDER, Pavel: Základy všeobecné státovědy. Plzeň, A. Čeněk 2009. HORVÁTH, Peter: Funkcia prezidenta v ústavných systémech. Bratislava, IVO 2000. HROCH, Miroslav a kol.: Úvod do studia dějepisu IV. Metody historikovy práce. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1983. CHRASTILOVÁ, Brigita – MIKEŠ, Petr: Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na Československý a český právní řád. Praha, ASPI 2003. KOMÁREK, Martin: Klaus, Gross a Kott. Ti, kteří rozhodují. In: MF DNES, 1. 7. 2004, http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=405010 Klaus podepsal Lisabon. Tato hra nemá vítěze, reagovat Topolánek. In: Hospodářské noviny, 3. 11. 2009, http://domaci.ihned.cz/c1-38920040klaus-podepsal-lisabon-tato-hra-nema-viteze-reagoval-topolanek KLÍMA, Karel a kol.: Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň, Aleš Čeněk 2005

104

KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní systémy evropských států. Praha, Linde 1996. KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní zákony a další ústavněprávní předpisy. Praha, C. H. Beck 1994. KLOKOČKA, Vladimír: Ústavní zřízení České republiky. Praha, Vyšehrad 1997. KOPEČEK, Lubomír: Finsko. In: STRMISKA, Maxmilián – HLOUŠEK, Vít – KOPEČEK, Lubomír – CHYTÍLEK, Roman: Politické strany moderní Evropy. Praha, Portál 2005. KOPEČEK, Lubomír: Prezident v politickém systému Slovenska – nelehké hledání fungujícího modelu. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008. KOPEČEK, Lubomír: Slovensko. In: KUBÁT, Michal: Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha, Eurolex Bohemia 2004. KOUDELKA, Zdeněk: Prezident, vláda a mezinárodní smlouvy. In: HLOUŠEK, Vít – ŠIMÍČEK, Vojtěch (eds.): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2004. KOUDELKA, Zdeněk: Vztah prezidenta a vlády v oblasti jmenování. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008. KOUDELKA, Zdeněk: Změny postavení prezidenta na Slovensku a v Čechách, na Moravě a Slezsku. In: PAVLÍČEK, Václav a kol.: Transformace ústavních systémů zemí střední a východní Evropy. Praha, Vodnář 2000. KUBÁT, Michal: Politické režimy – formy vlády. In: CABADA, Ladislav – KUBÁT, Michal a kol.: Úvod do studia politické vědy. Praha, EurolexBohemia 2004.

105

KUBÁT, Michal: Přímá volby prezidenta v České republice? In: KYSELA, Jan: Deset let Ústavy České republiky. Východiska, stav, perspektivy. Praha, EurolexBohemia 2003. KUBIČKO, Radko: Jmenování ústavních soudců. In: Český Rozhlas 6, 7. srpna 2003, http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/jmenovaniustavnich-soudcu--83346 KYSELA, Jan: Česká republika mezi poloprezidentským a parlamentním režimem? In: Politologická revue, 12, 1, 2006. KYSELA, Jan: Prezident republiky v ústavním systému České republiky – perspektiva ústavněprávní. In: NOVÁK, Miroslav – BRUNCLÍK, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha, Dokořán 2008. LEŠKA, Vladimír: Slovensko 1993-2004 léta obav a nadějí. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2005. Mečiar by měl být stíhaný, říká slovenský exprezident Kováč, 21. 10. 2010, http://zpravy.idnes.cz/meciar-by-mel-byt-stihany-rika-slovenskyexprezident-kovac-p40/zahranicni.asp?c=A100821_193222_zahranicni_vel MESEŢNIKOV, Grigorij: Vnútropolitický vývoj a systém politických strán. In: KOLLÁR, Miroslav – MESEŢNIKOV, Grigorij (eds.): Slovensko 2000. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky 2000. MLSNA, Petr: Ústavní aspekty zastupování ČR navenek prezidentem republiky. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008. NOLČ, Jiří: Čeští a slovenští prezidenti. Brno, CP Books, a. s. 2005. ORÁLEK, Pavel: Institucionální, evropské a transatlantické problémy třetí vlády Vladimíra Mečiara na Slovensku 1994-1998. In: Politologická revue, 10, 1, 2005. 106

OROSZ, Ladislav a kol.: Ústavný systém Slovenskej republiky (doterajší vývoj, aktuálný sta, perspektivy). Košice, UPJŠ 2009. OROSZ, Ladislav – ŠIMUNIČOVÁ, Katarína: Prezident v ústavnom systéme Slovenskej republiky. VEDA, Bratislava 1998. PAVLÍČEK, Václav: Ústavní právo a státověda. Díl II, Ústavní právo České republiky. Praha, Linde 2004. PAVLÍČEK, Václav - HŘEBEJK, Jiří: Ústava a ústavní řád České republiky – komentář. Praha, Linde 1998. PEHE, Jiří: Přímá volba prezidenta demokracii neohrozí. In: Hospodářské noviny, 13. 6. 2000, http://www.pehe.cz/clanky/2000/prima-volba-prezidenta-demokraciineohrozi PEHE, Jiří: Souvislosti domácí a zahraniční politiky. In: Mezinárodní politika, 22, 1, 1998. PETRÁČKOVÁ, Věra – KRAUS, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 2000. Prezident nechal projít zákon o Benešovi. In: MF DNES, 29. 4. 2004, http://zpravy.idnes.cz/prezident-nechal-projit-zakon-o-benesovi-fpq/domaci.asp?c=A040429_151934_domaci_mad PROCHÁZKA, Radoslav – JABLONKA, Bronislav – LIPŠIC, Daniel – PIROŠÍK, Vladimír – VALKO, Ernest: Právný štát, tvorba a aplikácia práva. In: KOLLÁR, Miroslav – MESEŢNIKOV, Grigorij (eds.): Slovensko 2002.Súhrnná správa o stave spoločnosti. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky 2002. PRUSÁK, Jozef: Spôsob vykonavania referenda a jeho výsledky v Slovenskej republike. In: PAVLÍČEK, Václav a kol.: Transformace ústavních systémů zemí střední a východní Evropy. Praha, Vodnář 2000. ŘÍCHOVÁ, Blanka: Komparace politických systémů II. Praha, Oeconomica 2004. 107

ŘÍCHOVÁ, Blanka: Komparativní metoda v politologii. In: Politologická revue, 3, 1997, č. 2. SARTORI, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha, SLON 2001. SLÁDEČEK, Vladimír: Prezident republiky a soudní moc: ustanovování soudců. In: In: ŠIMÍČEK, Vojtěch: Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008 SLÁDEČEK, Vladimír – MIKULE, Vladimír – SYLLOVÁ, Jindřiška: Ústava České republiky komentář. Praha, C. H. BECK 2007. STRAHALOVÁ, Šárka: Spolková republika Německo: koaliční proměny kancléřské demokracie. In: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol.: Základní modely demokratických systémů. Praha, Oeconomica 2008. SUCHÁNEK, Radovan – JIRÁSKOVÁ, Věra: Ústava České republiky v praxi: 15 let platnosti základního zákona. Praha, Leges 2009. ŠAFR, Pavel – ŠIMŮNEK, Petr: Česko je na šikmé ploše, říká prezident. In: MF DNES, 26. 2. 2005, http://zpravy.idnes.cz/cesko-je-na-sikmeplose-rika-prezident-dxg-/domaci.asp?c=A050226_122023_domaci_jkl ŠIMÍČEK, Vojtěch: Neodpovědnost prezidenta a soudní přezkoumatelnost některých jeho aktů. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.): Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008. ŠIMÍČEK, Vojtěch: Alternativa k navrhovaným způsobům volby prezidenta republiky. In: Politologický časopis, 8, 2001, č. 4. VERNEY, Douglas V.: Parliamentary government and presidential government. In: LIJPHART, Aarend (ed): Parliamentary versus presidential government. Oxford, Oxford University Press 1992. WAGNEROVÁ, Eliška: Prezident republiky a Ústavní soud. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch: Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno, Masarykova univerzita 2008.

108

ABSTRAKT Postavení hlavy státu v České republice a na Slovensku Bakalářská práce porovnává výkonnou moc České republiky a Slovenské republiky. Blíţe se zaměřuje na porovnání postavení hlav těchto států, tedy českého a slovenského prezidenta. V obou případech se jedná o prezidenty v parlamentním systému. Jejich postavení a síla by tedy měly vycházet z principů parlamentní demokracie. Práce důkladně zkoumá a porovnává jejich pravomoci v rámci klíčových oblastí politiky státu, jako jsou pravomoci v oblasti výkonné moci, tedy ve vztahu k vládě, v rámci legislativního procesu a ve vztahu k legislativní moci a také v oblasti moci soudní. Porovnává také oblast odpovědnosti, či neodpovědnosti prezidentů z výkonu své funkce a s tím související rozsah instutitu kontasignace. Hlavním cílem práce je, pomocí stanovených výzkumných otázek, zjistit, která ze zkoumaných zemí se těší silnějšímu prezidentskému úřadu.

Klíčová slova: parlamentní systém, hlava státu, vláda, legislativní moc, soudní moc, zahraniční politika, neodpovědnost, kontrasignace

109

ABSTRACT The position of head of state in the Czech republic and Slovakia The bachelor thesis compares the executives of the Czech republic and Slovakia. The main focus lies on the comparison of the czech and slovakian president. As both of them are presidents in a parliamentary system, their position and power should be based on principals of the parliamentary democracy. The thesis will analyze and compare their powers in key political areas.

These are the executive power in relation to the

government; the legislative process in relation to the legislative power, and also in judicial power. Furthermore, the thesis outlines the responsibilities of the presidents within their powers and with regard to the power of joined signification. The main goal of the thesis is to find out which of the examined countries disposes with stronger presidential office.

Key words: parliamentary system, government, legislative power, judicial power, responsibility, joined signification

110