Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky STRES U MANAŽERŮ STRESS IN MANAGER S PROFESSION

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

STRES U MANAŽERŮ STRESS IN MANAGER´S PROFESSION Magisterská diplomová práce

Markéta Pavlová

Vedoucí magisterské diplomové práce: Mgr. Pavel Kliment, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne 21. 3. 2012

...………………………. Markéta Pavlová

Ráda bych poděkovala vedoucímu diplomové práce

Mgr. Pavlu

Klimentovi, Ph.D. za odborné konzultace a čas, který mé práci věnoval, a za jeho užitečné rady a doporučení.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................. 6

1. STRES…………………………………………………………… 7 1.1.

Co je to stres………………………………………………7

1.2.

Stresory a stresové reakce………………………………... 10

1.3.

Fáze stresu………………………………………………... 15

1.4.

Zvládání stresu…………………………………………….16

1.5.

Důsledky stresu na lidský organismus…………………… 20

1.6.

Preventivní opatření……………………………………… 21

2. MANAŽER A STRES………………………………………….. 24 2.1.

Management……………………………………………....25

2.2.

Manažerský stres…………………………………………. 26

2.3.

Time management………………………………………...28

3. VLASTNÍ VÝZKUM…………………………………………... 33 3.1.

Cíl a metodologie kvalitativního výzkumu………………. 33

3.2.

Výzkumný soubor………………………………………... 34

3.3.

Problémy a úskalí výzkumu……………………………… 35

3.4.

Přepis rozhovorů a jejich kódování……………………….35

3.5.

Porovnání výpovědí manažerů s literaturou……………....72

3.6.

Výsledky výzkumu………………………………………..84

3.7.

Návrh na zlepšení (odstranění nedostatků)………………..85

ZÁVĚR ................................................................................................ 87 ANOTACE…………………………………………………………...88 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………...89 SEZNAM OBRÁZKŮ………………………………………….........92 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………….....93

-4-

„Adaptabilita a koupink (zvládání stresu) je pravděpodobně nejtypičtější charakteristikou života. Je to to, co vyjadřujeme termínem ´život´. Ztráta této schopnosti je pak to, co označujeme slovem ´smrt´.“ (H. Selye)

-5-

ÚVOD Ke své diplomové práci jsem si zvolila téma „Stres u manažerů.“ Tomuto tématu jsem se chtěla věnovat proto, že stres se stává každodenní součástí dnešních životů. Týká se běžných lidí, ale mnohem více se dotýká lidí, kteří se pohybují a pracují na vysokých postech – tedy manažerů. S ohledem na mé studijní zaměření, tedy personální management, mi tato problematika přišla příhodná a zajímavá. Cílem mé práce je zmapování pojmu stres u manažerů, identifikace jejich nejčastější stresorů a určení jejich strategie vyrovnávání se se stresem. Má práce se bude skládat z kompilace odborné literatury a mnou provedeného výzkumu. Výzkum je kvalitativní, neboť dotazník či jiný druh kvantitativního výzkumu mi nepřišel vhodný. Nechtěla jsem získat pouze nepřeberné množství zakřížkovaných možností, chtěla jsem slyšet jasná stanoviska, jasné názory a pocity skutečných živých lidí, s kterými bych si hleděla z očí do očí. Chtěla jsem být vtažena do pracovního světa těchto lidí, do jejich osudů a životů, které jsou poznamenány jejich profesí. Věřím, že stres nebude to jediné, s čím se mi svěří, co na sebe prozradí. Věřím, že se dostanu o kousek dál do jejich světů, ale také doufám, že po takovéto sondě do jejich životů nezjistím, že citát Senecy: „Bohové nám dali dlouhý život, ale my jsme si jej zkrátili“, bez výjimky platí dodnes.

-6-

1. STRES V této kapitole bych chtěla vysvětlit, co je to stres. Ukázat, jak ho různí autoři definují, představit zde nejčastější stresory a reakce na ně. Zabývám se dále fázemi stresu, jeho zvládáním a důsledky stresu na lidský organismus. Zařadila jsem zde i kapitolu o prevenci, která může významným způsobem omezit negativní vliv tohoto jevu na naše tělo a psychiku.

1. 1. Co je to stres Slovo stres pochází z angličtiny a znamená tlak, pnutí, břímě nebo jakoukoli zátěž. Podle psychologického slovníku pod pojmem stres rozumíme: „nadměrnou zátěž neúnikového druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k poruše adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám, liší se od neurotické reakce, v niž somatické

poškození

či

porucha

může

být

vyřešena

únikovým

mechanizmem“ (Hartl, Hartlová 2000, s. 568). Definování stresu se v průběhu času mění, dříve byl stres definován lehce: Neuspokojení životních potřeb = stres (Birkenbihlová 1996, s. 1112). Dnes člověku nestačí uspokojení životních potřeb, dnes člověk má další potřeby, které jsou pro něj důležité a při jejich nenaplnění na nás působí pocit tlaku, nejsme šťastní, cítíme se ohroženi. např. podle Maslowovy pyramidy potřeb člověk potřebuje pocit bezpečí, jistoty, sounáležitosti, uznání a sebeaktualizace. Mohli bychom říci, že čím se organismus stává složitějším a dokonalejším, tím složitější a dokonalejší jsou i jeho potřeby. Irmiš píše: „Býti ve stresu můžeme chápat přeneseně jako ´býti v tísni´ Většinou za stres pokládáme vnitřní stav jedince, který je přímo něčím ohrožován, nebo ohrožení očekává a při tom má pocit, že tyto nepříznivé vlivy nemusí dobře zvládnout“ (Irmiš 1996, s. 8). Na základě tohoto Irmišova výroku, můžeme říci, že všichni od narození jsme ve stresu, neboť všichni v určitých situacích pociťujeme tíseň a pocit ohrožení.

-7-

Definic stresu je mnoho, autoři se vzájemně doplňují, jak ukazuje výrok Machačové, která říká, že o stresu mluvíme v případě, jestliže je člověk nucen mobilizovat všechny své síly, aby se s určitou situací dokázal vyrovnat (Machačová 1978, s. 74). Načež Selye v knize Křivohlavého pokračuje: „Člověk v tomto napětí, takto dopovaný, nemůže spát, je příliš aktivní, živý, euforický, jako by měl ´špičku´. Po určité době upadá však z tohoto vypětí do deprese a nadměrné ospalosti“ (Křivohlavý 1994, s. 9). Jiní autoři uvádí, že člověk se dostává do stresového stavu, pokud na něj působí požadavky prostředí a on nemá dostatek zdrojů, aby na ně přiměřeně odpověděl (Baštecká, Goldmann 2001, s. 240). Mluvíme-li o stresu, musíme vždy vzít v potaz danou konkrétní situaci a konkrétního člověka. Stres může pro každého znamenat něco jiného (viz příklad rozhovory s manažery). Nicméně, shrnu-li všechny výše uvedené výroky, mohu říci, že stres znamená tlak a odpověď jedince na tento tlak.

Většinou se jedná o nepříjemné situace, které vyvolávají stres, ale i pozitivní událost a její očekávání může vyvolat škodlivou stresovou reakci, i když většinou méně závažnou. Z tohoto důvodu se stres dělí na tzv. pozitivní (eustres) a negativní (distres). Eustres vyvolává příjemné pocity, slouží jako stimulace, výzva. Je stresem z výhry, radosti z dosaženého cíle, z efektivní práce př. svatba, dovolená apod. Může až pětinásobně zvyšovat výkonnost, ale neplatí, že čím větší stres, tím vyšší výkony. Z eustresu se stává distres, tedy stres negativní, v okamžiku, když míra únosnosti přeteče a my začínáme ztrácet pocit jistoty. Distres působí jako nežádoucí zátěž, ze které není úniku a která působí nejen akutně, ale také se kumuluje v podobě výraznějšího opotřebování organismu př. překonávání těžkých překážek (Havranová 2011, s. 7-8).

-8-

Podle Armstronga můžeme stres rozdělit do čtyř hlavních kategorií: 1. „Časový stres – je to úzkostná reakce vyvolaná buď vědomím, že nějaká záležitost musí být vyřízena do stanového termínu, nebo všeobecným pocitem, že čas ubíhá a něco nepříjemného se stane, až uběhne. Tento druh stresu podle mého názoru identifikuji právě v rozhovorech s manažery. Toto povolání je totiž spojeno s plněním úkolů ve stanovený čas. 2. Předběžný (anticipující) stres – obyčejně se tomu říkají ´starosti´. Jde o pocit úzkosti kvůli blížící se události. Jde často o generalizovanou úzkost, která nemá konkrétní příčinu, nebo je příčina nepatrná. Předběžný stres, troufám si říci, se týká každého z nás. Každý měl ve svém životě někdy starosti. 3. Situační stres – jde o úzkost, když se člověk cítí být pod přílišným tlakem událostí nebo lidí. Objevuje se v situacích, které přinášejí pro člověka nějakou hrozbu a jsou částečně nebo celkově mimo jeho kontrolu. Doprovází také konflikty a nedůvěru mezi lidmi. I tento stres bude jistě součástí práce manažerů. 4. Kontaktní stres – úzkost vyvolaná budoucím jednáním s lidmi nebo skupinou lidí, které dotyčný člověk vnímá jako nepříjemné nebo nevypočitatelné.“ (Armstrong 1995, s. 284) Tento druh stresu se může vyskytovat u pracovních pozic, které mají v popisu práce styk s lidmi, se zákazníky, kteří nejsou vždy příjemně naladěni. Mělo by se však jednat pouze o výjimečné případy, protože jinak zaměstnanec nebude v práci šťastný a dříve nebo později z práce odejde. Jako doplnění bych uvedla, že u situačního stresu jde o zátěž v daném okamžiku. Opakem situačního stresu je stres chronický, který přetrvává delší dobu. Kromě tohoto Havranová uvádí opak ke stresu anticipačnímu, kde, jak vysvětluje, jde o obavu z budoucnosti, stres reziduální, kdy se jedná o neschopnost vyrovnat se s minulostí. Fyzický stres je způsoben např. úrazem, nemocí a psychický stres způsobují psychické stimuly např. pocit zodpovědnosti (Havranová 2011, s. 7-8).

-9-

1. 2. Stresory a stresové reakce Černý ve své knize uvádí, že stres vzniká spojením stresoru a stresové reakce, přičemž stresorem chápeme podnět, který spouští stresovou reakci – může jím být jakákoli změna uvnitř i vně organismu, a stresovou reakcí rozumíme reakci, ve které se snižuje subjektivní schopnost kontroly – může být popsána na rovině pozorovatelného chování, fyziologie (organismus), emocí a myšlenek (Černý 1999, s. 2). Lidé se ovšem liší. Co je pro jednoho stresor, pro druhého je to dobrodružství, podobné je to i s podněty, někdo reaguje na stejný podnět více a jiné méně. „Někteří lidé při setkání se stresovou situací začnou trpět závažnými psychickými nebo tělesnými potížemi, zatímco jiní nejenže netrpí žádnými potížemi, ale taková situace je pro ně dokonce výzvou a vzbudí jejich zájem“ (Atkinson 2003, s. 485-486). Stresorům se budu dále věnovat ve své praktické části práce, kde bych ráda identifikovala nejčastější stresory u mnou získaných manažerů. Stresory obecně můžeme rozdělit na fyzikální (vnější) př. různé jedy, kofein, alkohol, nikotin, hluk, chlad, teplo; emocionální (psychologické a sociální) vyvolávající napětí, úzkost, strach, očekávání, frustraci. Do této kategorie řadíme časové stresory př. termíny a stresory sociální př. hádky; dále sem patří stresy z vnitřního nesouhlasu – nespravedlivá kritika; stresy ze zodpovědnosti př. možnost nesplnění úkolu. Silným stresorem jsou závažné životní události, které patří do traumatických stresorů a v neposlední řadě i stresory vnitřní, k nimž patří nemoci (Irmiš 1996, s. 11- 12). Některým situacím se v našem životě nemůžeme vyhnout a tyto situace jsou pro nás silným stresem. „Události považujeme za stresové, představujíli traumata mimo oblast normální lidské zkušenosti, když je vnímáme jako neovlivnitelné nebo nepředvídatelné, když představují výzvu pro hranice našich schopností a když způsobují vnitřní konflikty mezi neslučitelnými cíli“ (Atkinson 2003, s. 522).

- 10 -

Mezi nejsilnější zátěž s největším počtem bodů patří podle Holmese a Rahe tyto životní události: Úmrtí životního partnera, rozvod, rozchod s manželským partnerem, uvěznění či úmrtí člena rodiny. Co se týká pracovních záležitostí, které jsou pro mou práci nejdůležitější, na osmém místě tabulky se umístilo propuštění ze zaměstnání, na desátém místě odchod do důchodu, na patnáctém závažné změny v zaměstnání, o stupeň níž se umístily větší změny finančního stavu, na osmnáctém místě pak přechod na jinou práci, na dvaadvacátém místě změna

odpovědnosti

v zaměstnání,

na

třicátém

místě

konflikty

s nadřízenými, hned následující jsou podstatné změny pracovních podmínek nebo pracovní doby a na třiatřicátém místě kvalifikační zkouška v zaměstnání1 (Irmiš 1996, s. 12-14). Rheinwaldová vyzdvihuje šest tzv. úkolových stresorů spojených se zaměstnáním, které vyvolávají distres. Těchto šest stresorů bude pro mě klíčových co se týká mého výzkumu, neboť si myslím, že každého manažera se musí dotýkat alespoň jeden z nich, ne-li více.

Míra pracovní zátěže – na této míře závisí nejen zdraví a spokojenost zaměstnanců, ale také jejich výkonnost. Je nutné vycházet z objektivních možností lidí, protože nejen velká míra pracovní zátěže může způsobovat stres, ale také ho může vyvolat malé pracovní vytížení.

Fyzické faktory – jsou vytvářené pracovním prostředím a většinou nad nimi nemáme kontrolu. Řadíme k nim teplotu, vlhkost, znečištění vzduchu, chemikálie, sluneční paprsky apod.

Společenské postavení – někteří lidé mohou být stresováni tím, že k nim ostatní nemají náležitý respekt. Tento stresor působí zejména u zaměstnanců, kteří přešli z míst vyššího společenského žebříčku na nižší. Jejich ego je ohroženo a organismus to řeší stresovými reakcemi. Ale i příliš vysoké místo na společenském žebříčku může být stresující.

Zodpovědnost – stres často vzniká z pocitů velmi velké zodpovědnosti u lidí, kteří ji na sebe berou i za ostatní, nebo na ně opravdu veškerá

1

Celá tabulka stresujících životních událostí a bodů v příloze č. 1

- 11 -

zodpovědnost padá. Ovšem i nedostatek odpovědnosti je stresující, protože dává člověku pocit bezvýznamnosti.

Přetížení – stres z přetížení je způsoben nadměrnou stimulací, kdy mozek a nervový systém je nucen pracovat nad své přirozené možnosti. Přetížení je problémem většiny lidí v naší civilizaci. V zaměstnání je přetížení způsobováno časovou tísní a mírou zodpovědnosti. Jestliže úkoly, které jsou zaměstnanci přiděleny či si je sám stanoví, jsou nad jeho možnosti, nastává distres. Ten také vzniká v zaměstnání, kde nejsou úkoly jasně stanoveny a zaměstnanci přesně nevědí, co mají dělat. I špatná komunikace, kdy nikdo neví, na čem je, je zdrojem distresu.

Rozhodování – samotné množství možností a alternativ může působit stres z volby. Přibývá také lidí na vysokých postech, kde je nutné dělat stálá rozhodnutí, kde se jedná o velké množství peněz, o existenci firem i zaměstnanců (Rheinwaldová 1995, s. 66 – 82).

Mayerová doplňuje výčet nejčastějších stresorů v pracovním prostředí:

Konflikty a nejistota – získá-li pracovník rozporuplné úkoly a příkazy, dostává se do konfliktní role. Nejistota se vztahuje i ke změnám, které se v organizaci očekávají nebo připravují.

Profesní kariéra - mezi nejzávažnější stresory lze zahrnout pracovní nejistotu, touhu být povýšen, přeložení na méně atraktivní místo a ztrátu nebo nedostatek možností rozvíjet profesní kariéru.

Organizační změny – stres vyvolává změna obsahu pracovní činnosti, restrukturalizace oddělení, pracovního týmu nebo organizace. Na takové zaměstnance působí odlišné sociální klima, nový druh práce a pracovních úkolů.

Interpersonální vztahy v organizaci - mohou být zdrojem stresu stejně jako ochranou a sociální podporou, která ovlivňuje to, jakým způsobem pracovníci reagují na ostatní stresory.

Konflikt rolí – každý jedinec má kromě pracovní role dále několik rolí životních. Konflikt těchto rolí nás uvádí do stresu.

- 12 -

Termínované úkoly – termínované úkoly způsobují negativní tlak a velké napětí. Rychlé pracovní tempo se stává stresujícím činitelem tehdy, bylo-li vynuceno. Spěch neodpovídá optimálnímu pracovnímu rytmu zaměstnanců.

Časový stres - zvláště při práci tvůrčího charakteru. Zhoršuje naše vnímání a koncentraci pozornosti, výkonnost spíše klesá, protože práci není možno dokončit v klidu. Časový stres vyvolává neklid, napětí, konflikty a vytváří nepříjemné prostředí (Mayerová 1997, s. 61 - 65).

Kromě těchto výše uvedených existují ještě další faktory, které nám mohou přivodit stresové situace, jsou jimi:

Nedostatek spánku – ten vede k pocitům únavy, úzkosti, nemožnosti rozhodování aj. Spánek může být negativně ovlivněn např. směnností práce.

Kontakt s lidmi – pro někoho kontakt s lidmi ve svém zaměstnání může být stresující, pro jiné je tomu naopak, pracovat bez kontaktu s lidmi je pro ně stresem (Hrdina 2010, s. 41).

Se vznikem stresu souvisí i tři roviny potíží, neboli tři reakce na stres: 1. fyziologické či tělesné potíže – bušení srdce, bolesti na hrudi, poruchy zažívání, pocení, poruchy prokrvení, třes, ztuhlé svaly, stažení v krku, sucho v ústech, časté močení, bolesti svalů aj. 2. psychické potíže (emocionální, subjektivní) – pocit vyčerpání, nespavost, děsivé sny, ranní únava, pocit ohrožení, vztek, agresivita, pocit samoty, zhoršená paměť, předrážděnost, netrpělivost, lítost, ztráta radosti z práce apod. 3. změny v chování (činnosti) – přejídání, nechutenství, vyhýbání se povinnosti, rychlá chůze, okusování nehtů, zvyšování hlasu, přecházení z místa na místo, rychlé přijímání potravy, zvýšení pití alkoholu, nadměrné kouření atd. (Irmiš 1996, s. 75 – 76).

- 13 -

Reakce na stres jsou další oblastí, na kterou se budu při svém výzkumu oslovených manažerů ptát. Zajímá mě, jak se stres u nich projevuje, jestli si nějaké potíže či změny v chování uvědomují, a co přesně dělají, když jsou ve stresu.

Obrázek č. 1 Reakce na stres (Zdroj: Atkinson 2003, s. 492)

Myslím si, že reakce na stres se liší i mezi pohlavími, neboť například ženy se vedle zaměstnání musí postarat o chod domácnosti, o děti apod., proto se ženy méně starají o svou kariéru. Irmiš k tomuto říká, že ženy mají větší vrozenou odolnost a pravděpodobně také větší odolnost vůči stresu. Ženy reagují na stres více pasivně a depresivně, více se kontrolují a podrobnosti zveličují. Muži reagují na zátěž více agresivně, mají menší sebekontrolu a řadu situací podceňují. Vztah k chorobné úzkosti mají ženy 3x vyšší než muži (Irmiš 1996, s. 63 -64). Nejenom mezi pohlavími najdeme rozdíl ve vnímání stresových situací, ale například i osobní charakteristiky hrají svou roli. „Z hlediska prožívání těžkostí jsou na tom nejlépe sangvinici. Moc si z toho nedělají, prostě život jde dál. Nejtíže prožívají potíže cholerici. Mají pocit, že je těžkosti hluboce

- 14 -

zasahují. Vytáčí je to. Někde v půlce mezi sangviniky a choleriky jsou flegmatici a melancholici. Jsou na tom skoro podobně. Flegmatici o něco lépe prožívají problémy. Někdy jdou mimo ně“ (Černý 1999, s. 34). Pohlaví, typ osobnosti, ale i druh práce, kterou člověk vykonává, také to, v jaké se zrovna nachází fyzické i psychické kondici, to vše ovlivňuje naši reakci na stres. S pohlavím a osobností asi už moc neuděláme, ale mohli bychom se snažit pozitivně ovlivnit to ostatní. Zvládáním stresu a jeho prevencí se budu věnovat v dalších kapitolách.

1. 3. Fáze stresu Fyziolog Selye, který uvedl pojem stres do lékařského slovníku, uvádí, že u stresu jde „o celkovou snahu organizmu adaptovat se na nově vzniklou situaci srovnatelnou například s procesem zánětu nebo imunitní reakcí,“ (Večeřová-Procházková, Honzák 2009, s. 491). Označil tuto snahu organismu jako GAS (General Adaptation Syndrome) – všeobecný adaptační syndrom, jehož první fází je fáze označována jako poplachová reakce, druhá fáze je fáze rezistence a poslední je fáze vyčerpání, vyhoření, exhausce a smrt (Večeřová-Procházková, Honzák 2009, s. 491 - 492). Smrt je ovšem krajní modelová situace, kdy se jedinci nepodaří vymanit se ze stresu. 1. poplachová reakce – šok, změna svalového napětí, krevního tlaku, zvýšení tepu, vylučuje se adrenalin, objevuje se pocení, bolesti hlavy a trávicí obtíže 2. fáze rezistence – stav napětí a pohotovosti, objevují se nemoci související s poškozením orgánů př. žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, infarkt 3. fáze vyčerpání, vyhoření – nastává pocit chronické únavy, deprese a možná je i následná smrt (Šnýdrová 2006, s. 120).

- 15 -

Obrázek č. 2 Fáze stresu (Zdroj: Večeřová-Procházková, Honzák 2009, s. 492)

1. 4. Zvládání stresu Každý je jinak citlivý na stejný druh stresu. Někdo je více, jiný méně adaptabilní. Cesta pro zvládání stresu je individuální, ale jsou známé určité postupy, které nám umožní najít slabá místa pro obranu před zátěží.

- 16 -

Irmiš popisuje techniky kognitivně behaviorální (jde o poznání procesů naší mysli, metody vycházející z toho, že je možné snížit škodlivý vliv, jestliže podněty poznáme).

První metodou, kterou uvádí je Denní záznam (self monitoring) – ta spočívá v tom, že musíme nejprve poznat, co u nás stres vyvolává.

Stop technika a pozitivní motivace – tato technika je založena na tom, že žádný člověk nemá stále dobrou náladu a právě jednou z možností, jak se bránit neustálému přemílání naší stresové situace, je stop technika. Technika situaci neřeší, ale může snížit zaměření na stres a může nám pomoci navodit pozitivní motivaci.

Snižování úzkosti a strachu – metoda je založena na spojování klidového relaxovaného stavu s představou, která jedince stresuje a vyvolává u něj strach či úzkost. Tato metoda se používá i u některých strachových reakcí (fóbií).

Snižování agresivity a hněvu – jde o techniku, která se používá především u lidí, kteří dostávají častěji infarkt, jsou netrpěliví, ctižádostiví, agresivní a soupeřiví (Irmiš 1996, s. 83 – 94). Dalšími technikami jsou behaviorální techniky, které se používají

k ovládání fyziologických reakcí. Patří sem biologická zpětná vazba, relaxační trénink, meditace a cvičení (Atkinson 2003, s. 517).

Než se budu dál věnovat zvládání stresu, měla bych uvést a vysvětlit základní termíny, které se v této oblasti používají. Jsou jimi: adaptace, koupink a strategie.

Adaptace (přizpůsobování) – slovo adaptace je latinského původu, obvykle se odvozuje od složeného tvaru ád-aptare´, což znamená připravit a upravit (např. připravit se na cestu, vyzbrojit se k boji). Hlubší význam tedy můžeme chápat jako ´být dobře připraven k tomu, co mě čeká´.

Koupink – slovo je počeštěné anglické slovo ćoping´, objevuje se například ve vazbě zvládání stresu nebo zvládání nemoci. V češtině se stále častěji používá ve významu ´zvládat nadlimitní zátěž´. Rozdíl mezi

- 17 -

adaptací a koupinkem je, že adaptací se rozumí vyrovnávání se zátěží, která je relativně v normálních mezích, poměrně zvládnutelná, a koupink označuje boj člověka s nepřiměřenou, nadlimitní (mimořádně silnou) zátěží.

Strategie – původní význam slova je třeba chápat jako umění či vědu, jak vést armádu v boji s nepřítelem. V širším slova smyslu se strategií rozumí ´pečlivě vypracovaný plán, postup, program k dosažení zcela určitého vytčeného cíle´. Strategii můžeme rozdělit na dva druhy: strategie obrany (defenzivní) a strategie útoku (ofenzivní) (Křivohlavý 1994, s. 39 – 44).

Dál se budu věnovat strategiím tak, jak je popisují a dělí významní autoři. Lazarus uvádí čtyři strategie zvládání stresu. Jedná se vlastně o fáze stresu, ale stresu, který je zvládnutý. 1. Strategie netečnosti (apatie) - ten, kdo se dostává do těžké stresové situace, nedbá na to, co se děje, chová se ke všemu zcela apaticky a upadá do pocitů bezmoci, deprese a beznaděje. 2. Strategie vyhnutí se působení noxy (škodliviny) - jde o obdobu vyhnutí se rozzuřenému býku, který se na mne řítí, tím způsobem, že uskočím stranou, aby mne nezasáhl. V emocionální sféře se to projeví pocity obav, bázně a strachu. 3. Strategie napadení útočníka (noxy) - jde o snahu zabít komára, který mne chce píchnout. 4. Strategie posilování vlastních zdrojů síly – jde o výcvik dovedností, o jakési ćvičení pro zdraví, které zvyšuje tělesnou zdatnost´, o výcvik sebekontroly a sebevlády (Křivohlavý 1994, s. 44).

Černý poukazuje dále na strategie zaměřené na problém a na strategie zaměřené na emoce. Pokud bychom měli tyto dvě strategie rozdělit podle způsobu postavení se k situaci, můžeme říci, že strategie zaměřené na problém jsou strategiemi ofenzivními, tedy zaměřenými na útok. Strategie zaměřené na emoce jsou defenzivní, tedy zaměřené na obranu.

- 18 -

Strategie zaměřené na problém 1. Přímá akce – tzn. udělat něco přímého nebo specifického k vyřešení. Např. vyjednávat nebo se radit, utéct nebo někoho obvinit. 2. Vyhledávání informací – tzn. sbírání všech informací, které mohou být užitečné při řešení problému. 3. Obrácení se k druhým – vyhledávání sociální podpory v nejrůznějších podobách pomoci od rodiny, přátel a ostatních.

Strategie zaměřené na emoce 1. Rezignovaná akceptace – tzn. přijetí problémové situace takové, jaká je. Tato metoda je důležitá tehdy, když nelze změnit základní uspořádání stresové situace. Např. když člověk ztratí náhle někoho blízkého. 2. Emoční vybití – tzn. všechny způsoby chování, které umožňují expresi emocí a snižují tenzi ze stresu. Může sem patřit křik, pláč, dupání, ale také černý humor. 3. Intrapsychické procesy – využití kognitivních strategií ke změně pohledu na stresující situaci.

Literatura dále uvádí, že lepší zvládající schopnosti mají jedinci z fungujících rodin. Tito jedinci vnímají zátěž více pod vlastním vlivem, staví se k ní přímo a snaží se ji řešit (Černý 1999, s. 51 – 52).

Obrázek č. 3 Rovnováha při zvládání obtíží (Zdroj: Křivohlavý 1994, s. 45)

- 19 -

Obrázek č. 4 Narušení rovnováhy při stresu (Zdroj: Křivohlavý 1994, s. 45) Lidé řeší svůj stres různě, proto uvádím i další možné strategie vyrovnávání se se stresem. Jsou jimi: alkohol – lidé si myslí, že jim uleví od úzkosti, pravdou ale je, že alkohol ani tolik nesnižuje napětí, jako spíše nemístně zvyšuje pocit odvahy a domýšlivosti. Dalším prostředkem, který lidé využívají k odbourání stresu, jsou drogy. „Selye k tomu říká: „Drogy, alkohol, káva, přejídání zastírají příznaky stresu. Přehluší je však jen na chvíli. Euforií a uměle vytvořeným pocitem „je mi dobře“ zastírají pravou skutečnost. Tyto formy úniku ze stresových situací se snadno samy stávají stresory, a tak značně zhoršují stresovou situaci v našem životě“ (Křivohlavý 1994, s. 55 – 58). V současné době se lidé uchylují i k farmakům. Trh nabízí řadu léků proti stresu, ty však stresovou situaci také neřeší. Alkohol, drogy i farmaka jsou jakousi obranou, proto zde hovoříme o defenzivní strategii zvládání stresu.

1. 5. Důsledky stresu na lidský organismus Stres se významnou měrou podepisuje na našem zdraví. Dlouhodobý stres může vyvolat pestrou škálu fyzických příznaků, mezi něž patří bolesti hlavy, migrény, bušení srdce, bolesti zad, nachlazení a chřipka, vysoký krevní tlak, pocení, snadné podráždění zažívacího traktu a svalová tenze. Žádný z těchto příznaků není životu nebezpečný, ale dlouhodobý stres může zvýšit pravděpodobnost rozvinutí závažných zdravotních problémů,

- 20 -

např. mozkové cévní příhody, srdečních chorob a rakoviny. Napětí a stres dále ovlivňuje i naše duševní schopnosti a může přispět k nespavosti, výpadkům paměti, depresi a nedostatku sebevědomí. Stresové, frustrující a konfliktní situace se mohou stát patogenními situacemi, tj. mohou vyvolat patologické reakce nebo i onemocnění. Podmínkou k tomu bývá jednak vystupňování nebo sčítání těchto situací, jednak snížení jedincovy odolnosti, případně kombinace obojího. Je prokázán vliv stresu na vznik a zhoršování vysokého krevního tlaku, na zvýšení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu, na vývoj aterosklerózy a na onemocnění končetinových cév. Stres se též podílí na vzniku vředové choroby, na vyvolání cukrovky u osob s dispozicí, na poruchách zažívání, ale i na vzniku nádorů (Eger 2003, s. reakce na stres).

1. 6. Preventivní opatření Strach je stresovým faktorem číslo jedna. Pokud si budeme myslet, že se nám může kdykoli přihodit nějaká strašná věc, budeme vystaveni trvalému stresu, ze kterého můžeme i onemocnět. Stejně tak i přetěžování a nedostatečné využívání vlastního potenciálu působí jako stresový faktor. Nebudeme-li mít jasný cíl, většina úkolů našeho života pro nás bude fádních, nudných, nebudou pro nás mít smysl. Musíme se proto zaměřit na pozitivní vnímání, relaxaci a uvolnění, které odbourává stres a pomáhá nám v době, kdy potřebujeme podávat nejlepší výkony (Pletzer 2009, s. 114115). Nejjednodušší metodou, jak se stresu bránit, je se mu vyhnout, když to jde. Znamená to, nechat si ujet autobus, snížit aktivitu nebo vynechat to, co mne zatěžuje, přestat kouřit, vyhýbat se nepříjemným lidem apod. V přírodě se s vyhýbáním stresu setkáváme velice často – nejčastější je útěk, utlumení aktivity nebo aktivní vyhnutí. Jestliže se ale nemůžeme stresorům vyhnout, je možné změnit svůj postoj k zátěži. Snažit se nebrat ji tak vážně. Nezáleží totiž ani tak na stresoru, jako spíše na způsobu, jakým na něj reagujeme a jak ho prožíváme. Další možností je zlepšení odolnosti na zátěž. Překonáváním nepříjemného

- 21 -

se stáváme odolnější. Neúspěch je nutná součást dalšího poznávání. Důležité je umět věci brát s humorem (Irmiš 1996, s. 98 – 100). Nyní se chci zabývat oblastmi, které značně přispívají k odolnosti našeho organismu. Jde o obecné zásady, které ovšem platí pro všechny, tedy i pro manažery. Budou-li se jimi řídit, budou více odpočatí, soustředění, lépe naladění, nebudou v časové tísni a budou na správné cestě k životu bez stresu. Tyto zásady jsem sem zařadila také proto, že po rozhovorech se mě oslovení manažeři ptali na prevenci proti stresu.

Spánek - Pro dospělého člověka je dostatečnou dobou spánku asi osm hodin. Ke stáří se zkracuje doba potřebného spánku. Příliš krátká doba či chronicky prodloužený spánek (devět a více hodin denně) může dospělému člověku škodit podobně jako třeba chronické přejídání. Sny jsou dokladem kvality spánku. Rušení ze snů zhoršuje podstatně celkový efekt spánku. Laughlin tvrdí, že sny přispívají k emoční stabilitě a jsou dokonce podmínkou duševního zdraví. Kvalita nočního spánku je připravována celým předcházejícím dnem. Neklidný den má své pokračování v neklidné noci. Základní rada zabezpečující preventivně dobrý spánek je: Nerozčilujte se, zvláště ne těsně před spaním. Před spánkem je potřebné uvolnění od všech starostí. Nezabývejte se namáhavou činností, jinak riskujete, že se jí budete zabývat i ve spánku. Měli bychom se naučit chodit spát v určitou hodinu. Organismus si na tento rytmus zvykne. Ideálním prostředím ke spaní je tichá temná místnost s dostatečným přívodem čerstvého vzduchu, s teplotou asi 16 – 18 °C. Světlo spánek ruší, naproti tomu ticho umožňuje zdravé prohloubení spánku.

Výživa – Správnou výživou lze nejen upevnit duševní rovnováhu, ale i zvýšit odolnost vůči infekcím, či nám to pomůže zvednout pracovní výkonnost. Některé osoby čelí stresům a zklamáním přejídáním. Tento typ úniku ve skutečnosti ale zhoršuje přiměřenou adaptaci. Člověk je zklamán, přejí se, stává se obézním a je zklamán. Mít hlad není totéž jako mít na něco chuť. Věřit tomu, že tloustnutí znamená uklidnění, že pro uklidnění musí mít člověk ńervy obalené tukem´, je dnes již

- 22 -

zastaralé. Subjektivní stavy nevyrovnanosti se zvětšují nedostatkem vitamínů z řady B.

Pohyb, tělesná práce a cvičení – Pohyb je ve všech formách nejdůležitějším

prvkem

autoregulace

pro

zachování

tělesného

a duševního zdraví. Nedostatek pohybové aktivity podporuje výrazně emoční napětí. Dobrá fyzická kondice usnadňuje také najít více přátel, přispívá k sociální akceptaci jedince. Nedostatek pohybu představuje výraznou zátěž pro psychiku – člověk žije vlastně nepřirozeným způsobem.

Správné dýchání – Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání. Při rozčílení člověk dýchá rychleji, prodlužuje se spíše vdech nad výdechem. Je známo, že duševní práce plně závisí mimo jiné na přívodu kyslíku. Krátké nenásilné sledování vlastního dechu vytváří předpoklady pro celkové uklidnění. Zvlášť dobré je toto praktikovat v okamžicích, kdy hrozí rozčílení (nikdo totiž nedokáže pozorovat své dýchání a přitom se rozčilovat).

Hospodaření s časem – Jednou z výrazných charakteristik moderního člověka je časová tíseň. Pro negativní působení časové tísně není vůbec důležité to, zda jde o skutečný nedostatek času, nebo zda se subjekt pouze domnívá, že je časovým stresorem ohrožen. Získat více volného času znamená především racionálněji využívat času, který máme k dispozici. Nejlepší způsob šetření času je činnost při plně koncentrované pozornosti. To je náš ´živý čas´, tj. čas, v němž plně žijeme a uvědomujeme si smysl, účel, proč to děláme. Prevencí je také střízlivý

odhad

vlastních

časových

možností,

nepřibírání

si

nesplnitelných povinností. Do časových stresů se dostávají také dobráci, kteří druhým nic nedovedou odříci (Míček 1984, s. 41 – 63).

I pracovní organizace může dopomoci svým zaměstnancům předcházet stresovým situacím. Může vytvářet takové cíle a normy, které budou dosažitelné, přiměřeně náročné, které nebudou pro pracovníky nadměrným a nemožným břemenem. Dále mohou umisťovat a rozmisťovat zaměstnance

- 23 -

na taková místa, která mohou s ohledem na své schopnosti zvládat. Procesy řízení pracovního výkonu, které budou umožňovat dialog mezi manažery a jedinci o problémech, ambicích a práci, také pomohou k prevenci zvýšené zátěže. Podobně je to i s konzultacemi, které dávají lidem příležitost mluvit o svých problémech s členem personálního útvaru nebo s podnikovým lékařem. Důležité je i vzdělávání manažerů v oblasti, co mohou udělat pro zmírnění svého vlastního stresu a snížení stresu u ostatních. A v neposlední řadě musí jít organizaci o rovnováhu mezi pracovním a nepracovním životem. Pracovníci mají krom práce na starosti ještě děti, partnery, případně staré rodiče. Organizace by jim měla umožnit zvláštní dovolenou nebo pružnou pracovní dobu (Armstrong 2007, s. 679).

2. MANAŽER A STRES V následující části mé práce se snažím uchopit sledovaný jev, tedy stres, z pozice manažera. Snažím se stres přímo specifikovat na pracovní prostředí vedoucích

pracovníků,

zabývám

se

přímo

manažerským

stresem

prostřednictvím tzv. manažerského trojúhelníku stresu a v neposlední řadě bych se v jedné kapitole ráda věnovala time managementu, který úzce souvisí s mými rozhovory, kdy jsem zjistila, že mnoho manažerů se právě dostává do stresu díky situacím, kdy nestíhají. Ovšem jako první bych ráda vymezila samotný management, neboť ten nám představí oblast práce manažerů, a uvádím zde i dělení manažerů, ze kterého vycházím dále při svém výzkumu.

- 24 -

2. 1. Management „Řízení (management) znamená v podstatě rozhodnout, co dělat, a uskutečnit to prostřednictvím lidí. Tato definice zdůrazňuje, že lidé jsou tím nejdůležitějším aktivem, které manažeři mají k dispozici. Jen jejich prostřednictvím lze ovládat i ostatní aktiva – znalosti, finance, materiál, závod, zařízení atd. Ředitelé (manažeři) jsou zde proto, aby dosahovali úspěšných výsledků. Aby jich dosahovali, musí si umět v každém případě poradit. (…) Musí rozhodnout a musí iniciovat nebo někdy sami provést příslušnou akci. (…) Manažeři provádějí

svou každodenní práci

v podmínkách nekonečné proměnlivosti, turbulence a nepředvídatelnosti. Tyto podmínky se dají popsat jedním slovem – chaos“ (Armstrong 1995, s. 17 – 18).

Manažerské funkce v organizacích jako je plánování, organizování, personální zajištění, vedení lidí a kontrola jsou realizovány skupinou pracovníků, kteří se nazývají manažeři. Rozlišují se tři úrovně manažerů:

Top

management

–

vrcholový management,

který formuluje

dlouhodobé strategie organizace.

Middle management – střední management, má za úkol koordinovat výkon operativních činností.

First-line management – funkční management, který zabezpečuje operativní řízení každodenních činností organizace (Pitra 1992, s. 14).

Bělohlávek uvádí obdobné dělení manažerů – na vrcholové, střední a liniové (nižší). Toto dělení označuje jako řídící pyramidu, ze které vycházím ve svém výzkumu.

Vrcholoví manažeři stojí na vrcholu pyramidy a jsou nejméně početnou skupinou manažerů. Mají odpovědnost za výkonnost celé organizace. Jejich hlavních úkolem je formulování organizační strategie, ale vykonávají i ostatní manažerské činnosti – organizování, vedení lidí,

- 25 -

kontrolování apod. Jedná se o generální ředitele, odborné ředitele a náměstky ředitelů.

Střední manažeři mají na starosti koordinaci úkolů tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů, které vytvořilo vedení organizace. Střední manažeři řídí manažery liniové a popřípadě i řadové pracovníky. Jde například o vedoucí provozu, vedoucí odboru apod.

Základnu pyramidy tvoří linioví manažeři. Ti se zabývají vedením zaměstnanců při plnění každodenních úkolů. Též provádějí kontrolu, nápravu chyb nebo řeší problémy, které se vyskytnou v provozu. Jde o mistry, vrchní sestry, dispečery aj. (Tesařová 2009, s.14 – 15).

Pro zajímavost uvádím procentuální rozdělení využití času manažerů dle jejich typů: (Kubias 2010, s. 140). Top management

Střední management

Management 1.linie

Plánování

35%

15%

10%

Organizování

20%

25%

10%

Vedení/řízení

10%

40%

55%

Kontrola

10%

10%

20%

Realizace změn

25%

10%

5%

2. 2. Manažerský stres Pracovní činnost vyvolává psychické zatížení v řadě profesí. Nejčastěji se objevují v rizikových profesích a u vedoucích pracovníků, kde působí nadměrná odpovědnost a časově náročné úkoly s daným termínem. Vlivem dlouhodobého psychického zatížení v průběhu pracovního procesu se zhoršuje pracovní výkonnost, objevují se poruchy vnímání, zpomaluje se motorická činnost, oslabuje se paměť apod. Působení přiměřeného stresu vyvolává u některých pracovníků zvýšení pracovního výkonu a uspokojení z práce (Mayerová 1997, s. 57). Toto dokládají i výpovědi mých zkoumaných manažerů.

- 26 -

„Dlouhodobý stres vyvolává duševní únavu chronického charakteru. Je aktuálním problémem u mladých pracovníků, kteří si neudělají čas na relaxaci. Vyskytuje se velmi často u začínajících manažerů, kteří pracují více než 12 hodin denně a stávají se často i workoholiky. Podobný způsob života vedou i lidé s náročnou duševní činností, kteří se nedovedou odpoutat od nedořešených úkolů“ (Běťáková 2011, s. 21).

V literatuře k tomuto tématu se můžeme setkat s tzv. manažerským trojúhelníkem stresu, který nám ukazuje, co všechno je vyžadováno od manažera.

Obrázek č. 5 Manažerský trojúhelník (Zdroj: Havranová 2011, s. 23)

Každý z jeho vrcholů se dále člení na další části. Požadavky jsou rozděleny na tři druhy:

Pracovní požadavky – ty zahrnují pracovní zátěž, krátké termíny pro splnění úkolu, cestování, problémy se zákazníky, nadřízenými i ostatními zaměstnanci.

Rodinné požadavky – mohou být dány rodinnými konflikty, nutností přizpůsobení se partnerovi či rodině, finanční problémy apod.

Osobní požadavky – ty klademe sami sobě př. plnění všeho, co jsme si stanovili. Dovednosti se dále dělí na tyto druhy:

Manažerské a interpersonální dovednosti – řadíme sem stanovování cílů, priority, organizování, time management, management konfliktů, delegování, řešení problémů aj.

- 27 -

Emocionální

inteligence (EQ) –

zahrnuje

pocity a vědomí.

Emocionálně inteligentní lidé dokážou rozpoznávat signály těla a všímat si emocí v širším kontextu.

Relaxační techniky – pravidelný pohyb, meditace, jóga, procházky, pomalé a hluboké dýchání, přestávky na protažení těla atd. Reakce jsou posledním vrcholem trojúhelníku. Ty se již nijak nečlení

(Havranová 2011, s. 23 – 25).

2. 3. Time management Tuto kapitolu jsem sem zařadila na základě mnou provedených rozhovorů se získanými manažery, z nichž jsem zjistila, že mnoho z nich se dostává do stresu díky situacím, kdy nestíhají plnit své úkoly, neumí si plánovat svůj čas tak, aby vše udělali v pracovní době a nenosili si své ´resty´domů. Richard II. řekl: „Utrácel jsem čas, a nyní čas utrácí mne.“ (Armstrong 1995, s. 294). Šuleř k tomu píše, že si musíme uvědomit, že čas je ta nejlepší investice, protože čas nemůžeme koupit – je nám rozdělen všem stejně demokraticky, čas nemůžeme uspořit – nezadržitelně plyne, čas nemůžeme zastavit – ztracený čas už nikdy nemůžeme nahradit (Šuleř 1995, s. 169).

Jako klasické znaky špatného řízení času uvádím: -

neustále přetížený program, častá práce po večerech a víkendech

-

neschopnost plnit termíny

-

nedostatečné řešení problémů do hloubky

-

ukvapená rozhodnutí

-

strach delegovat práci

-

neustálé ´hašení´, denní řešení krizí

-

neschopnost odmítnout nový úkol

-

dlouhý seznam lidí, kteří čekají na schůzku

-

pocit, že situace není pod kontrolou

-

perfekcionismus

- 28 -

-

stres

-

málo času nebo žádný čas na rodinu, zábavu a společenské události (Šuleř 1995, s. 169 - 170).

Zde je několik doporučení. Náš čas bude efektivní když:

Budeme mít vizi – od ní se odvíjí strategické cíle, od těch se odvíjí dílčí cíle. Veškerá činnost by měla být prodchnuta sledováním a postupným dosahováním naší vize.

Vizi rozpracujeme do dílčích cílů – tyto cíle jsou užší a konkrétnější. Ty jsou pak rozpracovány do naprosto konkrétních aktivit.

Plnění cílů a úkolů zapracujeme do svých ročních, měsíčních, týdenních programů – stanovujme si pro každý den a měsíc priority. Mezi nimi plňte drobnější úkoly.

Budeme plánovat pouze 60 % svého času – zbytek je třeba ponechat pro nepředpokládané aktivity. Pokud si naplánujeme využití veškerého svého času, neočekávané události nám naše plány zhatí.

Při plánování času budeme respektovat náš denní rytmus – během dne jsou období, kdy se lépe koncentrujeme a podáváme lepší výkon. Lidé se dělí na ´skřivany´ s ranním optimem a na ´sovy´ s večerním optimem výkonnosti.

- 29 -

Obrázek č. 6 Statistická křivka výkonnosti (Zdroj: Šuleř 1995, s. 184)

Obrázek č. 7 Graf produktivity (Zdroj: Šuleř 1995, s. 184)

- 30 -

Obrázek č. 8 Výkonnostní křivka ranního typu (Zdroj: Knoblauch, Wöltje 2006, s. 48)

Obrázek č. 9 Výkonnostní křivka večerního typu (Zdroj: Knoblauch, Wöltje 2006, s. 49)

Budeme plánovat náročné aktivity na dobu s minimálním rušením – na dobu častého rušení počítáme spíše s operativními aktivitami, zatímco obtížnější práci ponecháme na dobu relativního klidu. Pro mnoho lidí je jedinou klidnou dobou, vhodnou pro koncepční práci, večer.

- 31 -

Obrázek č. 10 Denní křivka vyrušování (Zdroj: Knoblauch, Wöltje 2006, s. 49)

Budeme bránit svůj čas před narušením zvenčí – ostatní lidé mají sklon podsouvat nám své úkoly a jejich řešení. Úkoly, které nám nepřísluší, bychom měli odmítat, nedodržení času ihned vytknout tak, aby se podobná situace už neopakovala.

Si v průběhu týdne vytvoříme prostor pro relaxaci, rodinu a přátele – umožní nám odreagování a na chvíli si vytvoříme odstup od každodenních pracovních aktivit. Zjistíme, že problémy mají i ostatní a naše starosti se nám zdají o něco méně závažné (Bělohlávek 2003, s. 8).

Existují i užitečné pomůcky, které nám plánování času znatelně ulehčí. Jsou jimi osobní diář, který nám umožní organizovat čas podle systému vize-cíle-úkoly. Poskytuje nám možnost kontroly (Bělohlávek 2003, s. 9). Knoblauch a Wöltje ale upozorňují na nevýhody osobních papírových diářů např. zajištění dat je velmi náročné, ztráta diáře může být katastrofou, sladění s daty z elektronického kancelářského systému je velmi náročné (Knoblauch, Wöltje 2006, s. 63).

- 32 -

Dalším pomocníkem je elektronický organizér, který organizuje, rychle hledá a upozorňuje (Bělohlávek 2003b, s. 9). Jeho slabé stránky jsou vysoká pořizovací cena, nutností jsou baterie či zásuvka, je poruchový, zadávání dat vyžaduje vysokou pozornost a v neposlední řadě sem řadíme i jeho statickou strukturu programů (Knoblauch, Wöltje 2006, s. 62). Plánovací tabule umožňuje přehledné plánování vlastní práce i práce ostatních. Využívá se různých značek a symbolů tak, abychom měli před sebou názorný přehled o časovém vytížení. Psaní smazatelným fixem dovoluje pružnou reakci na jakoukoliv změnu (Bělohlávek 2003, s. 9), ale zároveň smazatelnost dat může být i nevýhodou.

3. VLASTNÍ VÝZKUM V této části diplomové práce se budu zabývat samotným výzkumem, který byl zaměřen na manažery a jejich stres. Nejprve bych představila cíl své práce a metodologii výzkumu, pak bych popsala výzkumný soubor a předpokládaná úskalí. Dále bude následovat přepis provedených rozhovorů, jejich kódování a porovnání odpovědí manažerů s literaturou. Na závěr uvedu výsledky výzkumu a možná řešení problémů.

3. 1. Cíl a metodologie kvalitativního výzkumu Cílem mé práce je zmapování pojmu stres u manažerů, identifikace jejich nejčastější stresorů a určení jejich strategie vyrovnávání se se stresem. Výzkum k této diplomové práci je kvalitativní, jako výzkumnou metodu jsem zvolila polostrukturované rozhovory. Rozhovory jsem zvolila proto, protože mi umožní dozvědět se informace, které bych například z diagnostických testů nezjistila. Budu vědět, jak konkrétní manažeři vnímají stres, jak ho prožívají, jak se mu brání apod., budu také i vidět, jak se při jednotlivých otázkách dotazovaní chovají, jak mění intonaci hlasu, na co reagují podrážděně atd. Stres může každý vnímat trochu jinak, rozhovory

- 33 -

nám tak nedovolí zkreslení, ke kterému by mohlo dojít, kdybych použila jinou výzkumnou metodu např. dotazník. Přímý kontakt s dotazovanými „oživí“ výzkum a připomene nám existenci konkrétních lidských osudů (Miovský 2006, s. 30). I z hlediska mého studijního zaměření na personální management je přímý kontakt s lidmi, s pracovníky a manažery důležitý a vést rozhovory bude nedílnou součástí mé profese.

3. 2. Výzkumný soubor Výzkumný soubor se skládá z několika manažerů, které jsem získala na základě techniky sněhové koule. Jako manažera jsem si definovala vedoucího pracovníka (ženu i muže), který má pod sebou nejméně pět lidí. Zaměření společnosti, ve které pracuje, bylo volné, neměla jsem jasně stanovenou oblast jeho práce. Dosažené vzdělání, rodinný stav a věkové ohraničení též nebylo dopředu určeno. Celkem jsem oslovila 25 manažerů, přičemž 20 z nich se mou chtělo spolupracovat. Se čtyřmi z nich jsem se nakonec nemohla dohodnout na termínu, další dva odmítly nahrávaný rozhovor, nicméně na otázky mi odpověděly písemně, proto jsem i tyto dva účastníky zařadila do výzkumu. Pro svůj výzkum jsem získala vedoucí pracovníky z oblasti výrobní sféry, státní správy, školství, obchodu a stavebnictví, přičemž podle Bělohlávkova rozdělení manažerů bychom je mohli rozdělit na liniové manažery, kterých bylo šest, mezi střední manažery spadalo osm z nich a dva se řadili mezi vrcholové manažery. Devět spolupracujících manažerů byli muži, zbylých sedm tvořily ženy. Věkové rozpětí se pohybovalo od 24 do 59 let. Zúčastnění manažeři byli jak svobodní, ženatí (vdané), tak i rozvedení či ovdovělí. Co se týká jejich nejvyššího dosaženého vzdělání, tak 11 z nich mělo vysokoškolské vzdělání, čtyři středoškolské a jeden byl vyučen. U rozhovorů byla dodržena anonymita dotázaných tím, že jsem po nich chtěla pouze křestní jméno, přičemž jsem je ještě dopředu upozornila, že

- 34 -

nemusí říkat své pravé jméno. A dále zde není zmínka odkud jsou, ani v jaké společnosti pracují, pouze mě zajímalo zaměření společnosti.

3. 3. Problémy a úskalí výzkumu U mého výzkumu jsem předpokládala, že by mohl nastat problém v časové vytíženosti manažerů, v neochotě se tohoto výzkumu zúčastnit a také jsem předpokládala jejich strach o svou anonymitu. Problém s časovou vytížeností nastal, ale pouze ve čtyřech případech, kdy manažeři by se zúčastnili mého výzkumu, ovšem v době, kdy jsem uskutečňovala výzkum, byli dlouhodobě na pracovní cestě nebo měli již svůj čas na dlouho obsazený. U zbylých oslovených pracovníků jsem svůj čas podřídila jejich možnostem. S neochotou se mého výzkumu zúčastnit jsem se setkala v pěti případech, kdy oslovení manažeři vůbec nereagovali na mou žádost. Dva případy, kdy se sice vedoucí pracovníci chtěli zúčastnit, ale pouze písemnou formou, nikoli ústně, jsou zařazeni do mého výzkumu. Důvod neochoty nesdělili. Problém s anonymitou neměl nikdo. Předem byli upozorněni, že mohou pozměnit své křestní jméno a že další údaje o tom, odkud jsou, ani kde pracují, po nich nebudou vyžadovány. Další problém, který mě vůbec nenapadl, se vyskytl až při osobním setkání s manažery. Rozhovor se mnou sice udělali, ale svěřili se mi, že toto téma pro ně není příjemné, že jde o záležitosti, se kterými se neradi chlubí, že stres berou jako svoji slabinu. Problém s nahrávací technikou jsem si nepřipouštěla, ovšem nastal. Při osmém rozhovoru došla na diktafonu kapacita pro nahrávání. Takže zbytek rozhovoru byl zaznamenám pouze na základě mé paměti. Od tohoto okamžiku jsem si již vše hlídala a dále se to neopakovalo. Při zmapování pojmu, určení strategií a identifikaci stresorů budu vybírat z kódovaných údajů ty, které budou odpovídat výrokům a definicím od odborníků, což může způsobit problém. Někdo by mohl namítnout, že

- 35 -

údaje budou vybrány subjektivně. Ano, tento problém tady je. Při takovémto typu výzkumu si myslím, že tomu nelze zabránit.

3. 4. Přepis rozhovorů a jejich kódování Zde uvádím doslovný přepis 14 mnou provedených rozhovorů, které byly se svolením oslovených manažerů nahrávány na diktafon a jsou součástí mé diplomové práce jako příloha č. 3. Tyto rozhovory byly prováděny za pomoci souboru otázek, které jsou uvedeny jako příloha č. 2. Do výzkumu jsem zařadila i dva rozhovory (uvedené na konci), které nejsou nahrány, uskutečnily se pouze písemně položenými otázkami a odpověďmi na ně. Text není upravován do spisovné češtiny, jediné, co jsem upravovala, byly úvodní informace o konkrétním člověku, aby nedošlo k jeho identifikaci. Rozhovory jsou dále kódovány a jejich výpovědi porovnány s literaturou. Rozhovory se uskutečnily v rozmezí tří týdnů a probíhaly převážně na pracovišti oslovených manažerů (v devíti případech). Zbylých pět rozhovorů bylo nahráno doma u zúčastněných. Délka rozhovorů se pohybovala od necelých tří minut po necelých devět minut.

Vysvětlivky: …

delší pauza

ehm

projev přitakání

hmm

vyplnění pauzy, přemýšlení

(smích)

charakterizace neslovních znaků projevu

(zvoní telefon)

charakterizace situace

zmapování pojmu stres určení strategie vyrovnávání se se stresem identifikace stresorů

- 36 -

ROZHOVOR č. 1 Křestní jméno:

Evžen

Věk:

32

Rodinný stav:

ženatý

Dosažené vzdělání:

vysokoškolské

Pracovní pozice:

specialista na údržbě montáže

Počet lidí, které řídí:

8, ale většinou si stejně dělaj, co chtěj

Zaměření společnosti:

automobilový průmysl

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Respondent: Hodně práce, málo času … Asi tak. Tazatel: Myslíte si, že stres nějakým způsobem ovlivňuje vaši práci? A jak? Respondent: To určitě, určitě to ovlivňuje. Vyšší koncentrace a pak už člověk jedná zmateně. Asi tak. Soustředění prostě na ty daný úkoly. Pokud se jich nakupí víc a člověk se dostane do stresový situace, tak už není tak, tak koncentrovaný. Tazatel: Zažil jste někdy pracovní stres. Byl jste někdy v pracovním stresu? Respondent: To jo, to jo, často. Tazatel: A jak se to u vás projevuje? Máte nějaké fyzické, psychické příznaky? Jak se to u vás projevuje? Respondent: Člověk je podrážděnější. Když teda takhle to začnu zpětně probírat. Tak možná i nějaká únava jako že třeba nastane. Chvíli. Hmm, asi tak. Tazatel: A když si vybavíte tu konkrétní situaci, když jste ve stresu? Co přesně děláte, když na vás ten stres působí? Respondent: Konkrétně? Tak v tý aktuální stresový situaci tam nejspíš si to nějak rozkouskuju, a jelikož mám ten stres spojenej s tím pracovním vytížením, s tím množstvím pracovních úkolů, takže si to rozkouskuju a a začnu je řešit jednotlivě, po jednom. Pokud se jedná jako by, by člověk měl zůstat delší dobu v tom stavu, že má jakoby špatnej pocit nebo pocit

- 37 -

toho stresu z tý práce, tak pak už pomůže ňákej sport, nebo posilovna ňákej pohyb fyzickej. Tazatel: Takže ten sport je vlastně tím, co vlastně odstraňuje ten stres u vás? Respondent: Hmm, ano. Ten dlouhodobej, dlouhodobej jakoby stres nebo ten pocit stresu, ano. Tazatel: Dobře, a je ňějaký způsob jak mu předcházíte? Je to třeba ten sport co jste uvedl? Nebo je to něco jiného? Respondent: Hmm, tak tomu snad ani nějak předcházet nelze, když to tak nějak přijde, tak to přijde no. Možná tak trošku organizací tý práce, bejt připravenej. Nevím. Stejně si jako myslím, že se tomu člověk nevyvaruje, aspoň ne tam v tom co dělám. Tazatel: Dobře. A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Vaše zaměstnání myslím? Respondent: Je to právě třeba nakupení většího množství úkolů stejný priority a nevědět kterým začít. No. Tazatel: A poslední otázka. A co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci? Co vám ihned naskočí? Respondent: Tak to je určitě ranní operativní porada, kde vlastně se řeší, řeší všechny průsery předešlého dne.


Libor

Věk:

40

Rodinný stav:

ženatý


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí provozu


15


nákup, prodej, výroba materiálu

- 38 -

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Respondent:

Nervozita.

Nervozita

z nejistého

výsledku,

nervozita

z hlediska časového plnění úkolu, nervozita z množství úkolů. Prostě obecně nervozita, nejistota. Tazatel: Myslíte si, že nějakým způsobem stres ovlivňuje vaši práci? A jak? Respondent: Jo, určitě, jsem takovej nesoustředěnej. Když pracuju jakoby pod tlakem a nějak se úkoly nestíhaj, anebo se prostě něco nedaří, z čehož vzniká právě stres, určitě jsem takovej nesoustředěnej, roztěkanej, možná občas i podrážněnej. Tazatel: Dobře, děkuju. A byl jste někdy v pracovním stresu? Respondent: Furt, furt. Nechodím do práce rád, nechodím. Tazatel: Dobře. A vy už jste to tak nějak řekl, ale jak se to u vás teda projevuje ten stres? Myslím fyzicky, psychicky, jestli byste mi to mohl zopakovat. Respondent: Je to ta podrážděnost. Určitě roztěkanost. Neschopnost soustředit se možná na to podstatné nebo na nějaké dílčí úkoly, protože pořád mám někde v hlavě to, že se něco musí splnit, přestože už to třeba nejsem schopen to nějakým způsobem ovlivnit, tak pořád na to myslím, vracím se k tomu, jo, a tím pádem se nesoustředím na to, na co bych potřeboval. Tazatel: Dobře, a když si představíte konkrétní situaci, že byste byl teď ve stresu, jak, co přesně děláte? Jak se to u vás projevuje ten stres? Ty, ty konkrétní to chování? Respondent: U mě, já si myslím, že u mě už nijak, protože já jsem se to naučil jakoby schovávat, takže já když jsem nějakým způsobem ve stresu, tak … myslím si, že to navenek není poznat, jo. Já se takhle odreaguju potom vždycky takhle doma, když já nevím, včera jsme byli na lyžích a podobně, prostě nějaké aktivity doma, rodina. To jsou věci, které mě jakoby … sfouknu to ze sebe, nabíjí mě to nějakým způsobem, ale jinak si myslím, že to na mě není poznat. Tazatel: Dobře. Respondent: Teď otázka, co by na to řekli mí podřízení.

- 39 -

Tazatel: Ano, ale tak, z vašeho pohledu, tak. Dobře. A je nějaký způsob, jak stresu předcházíte? Respondent: Víkendy no, víkendy se snažím nějakým způsobem odpočívat, psychicky odpočívat. Nemyslím jako fyzicky, ale psychicky, prostě vypustit všechny problémy z hlavy. To je takovej muj jediný lék, chodím poměrně brzy spát. Možná taky proto jo, protože i docela brzy vstávám. Moje práce je v podstatě časově hodně náročná, já pracuji od půl sedmý ráno minimálně do těch pěti večer, někdy i dýl, když byly prostě velký nápory na podzim před Vánocema, tak jsem tam byl do šesti, sedmi, osmi do devíti, prostě jak bylo potřeba. Jo, takže určitě jak říkám, rodinné zázemí to mě dobíjí a poměrně brzo chodím spát, já v osm hodin už jsem ospalej. A nejsem žádnej noční pták. Tazatel: Dobře a co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké situace? Respondent: Tak zpravidla ta komunikace s lidmi, s podřízenými. Protože pokud něco, pokud něco mě dostane do stresu, je to zpravidla to, že se něco buď nestíhá, nebo je to nějakej úkol rychle navíc, nebo nějaká nepříjemnost, obecně. A pokud je to potřeba vykomunikovat s lidma, tak to jsou situace, které mi nejsou příjemné a které u mě ten stres určitě vyvolávají. Tazatel: A tak když jedním slovem byste měl říct, co se vám vybaví, když řeknu právě stresová situace v práci, tak jedním slovem je to co? Respondent: Nervozita, určitě nervozita. Tazatel: Dobře, chcete ještě něco dodat, na něco jste si vzpomněl? Něco? Respondent: Já myslím, že … asi ne už (smích).


Petr

Věk:

31

Rodinný stav:

ženatý


střední

Pracovní pozice:

specialista neustálého zlepšování

- 40 -


10 až 15 lidí



Tazatel: Nejdříve bych se vás zeptala, co si představíte pod pojmem stres? Obecně, co vás napadne, když řeknu stres? Respondent: Výzva … možná, nebo asi, asi jo, asi jo, protože to je něco s čím se musím nějakým způsobem poprat. Tazatel: Dobře, myslíte si, že nějakým způsobem stres ovlivňuje vaši práci? Respondent: Pokud je přiměřenej ten stres, ve smyslu, že to ten den utíká, že to má nějakej spád, tak hodně pozitivně. Pokud už je toho hrozně moc, tak … taky. Ale zas negativně. A to ve smyslu, že musím udělat prostě, odejít na čaj, odejít nějak ven, projít se a pak zas můžu pokračovat. Tazatel: Takže jste někdy byl v pracovním stresu? Respondent: No, skoro každej den. Tazatel: Dobře, děkuju. A jak se u vás stres projevuje? Myslím fyzicky, psychicky, když si představíte danou situaci, že byste byl náhodou ve stresu teď, tak co děláte? Respondent: Ono to je takový…., když ten stres začíná, a je to takový, že toho je, že toho je hodně, těch věci, co se má dělat, tak je to, a to už jsem říkal, pozitivní v tom, že se mi líp pracuje, že to rychlejc utíká, má to spád, je to takový veselejší. Když už toho je hodně, tak už to nějakým způsobem brzdí a teď jsem zapomněl tu otázku … jo, tak mě to brzdí a jsem hodně odměřenej, protože se chci zaměřit jen na ten výsledek a nechci se s nikým bavit nebo s někým dělat nějaký srandičky a podobně. Až když to dospěje až do tý, do tý doby, než to je pět, šest hodin odpoledne a pořád jsme pod tím stresem, prostě řešíme něco, tak už to je takovej pocit, jako ve smyslu, že už to je všechno jedno, a že už se tomu i smějeme, že už to je taková jakoby v uvozovkách křeč. Jo, když se něco fakt dlouho řeší a pořád jsme zacyklení a nemůžeme z toho ven, tak už je to takový …, prostě s tim už nic neuděláme. Tazatel: A nějak fyzicky se to u vás projevuje?

- 41 -

Respondent: … Fyzicky jsem na sobě asi nic nepozoroval, nevím, jestli kolegové, ale já asi nic. Tazatel: Dobře a je nějaká konkrétní činnost co děláte, když jste ve stresu? Mám na mysli, jestli jdete na pivo, nebo jestli si jdete zasportovat. Respondent: Já chodím do sauny. Tam vypnu a nepřemejšlím, chvilku jen tak tupě koukám na prkna a všechno tak jako urovnávám ve smyslu psychickým. Tazatel: Dobře a je nějaký způsob jak předcházíte stresu? Respondent: Chodím do sauny každej tejden. Tazatel: To je u vás jako prevence, berete to jako prevenci? Respondent: Hmm, hmm, a pomáhá mi taky, že cvičím, každý ráno si zacvičím trošku a to ve mně vyplavuje trochu adrenalinu a je to příjemnější ten den. Tazatel: A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké situace? Respondent: … Když se najednou pokazí hodně důležitejch věcí. A když sama každá sama o sobě potřebuje vyřešení dva tři dny, nebo mnoho hodin práce, a teď jak to tak bejvá se zkazí hodně věcí najednou a musím vybírat chvilku tohle, chvilku tohle, pak zas tamto a musím vybírat, a mezi tím pořád někdo volá a něco chce a to je tak asi ono. Tazatel: Dobře a ještě poslední otázka. Co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci, jedním slovem třeba, nebo co se vám prostě vybaví. Respondent: … Tak jako taková malá stresová situace třeba to bylo dneska ráno, kdy nám dodavatel jede na stavbu a ona tam nejde zvednout závora, že on se tam prostě nedostane a my voláme v sedm hodin ráno někomu a nemůžeme nikoho sehnat, protože všichni ještě spěj a oni začnou volat až teprv po osmý hodině a mezi tím tam čeká parta asi patnácti lidí, kteří už tam mají od sedmy hodin něco montovat a oni se tam nedostanou. Tak to je, ale to jsou jakoby z našeho života takový prkotiny, ale to bylo první, co mě napadlo, protože to bylo před chvilkou.

- 42 -


Ondřej

Věk:

29

Rodinný stav:

ženatý


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí oddělení


7



Tazatel: Co je to stres? Respondent: Stres, hmm, těžko říct, hmm, asi nějaký situace, kdy nestíhám, potřebuju něco rychle udělat, kolikrát se nemám na koho obrátit a v uvozovkách krátkodobě teče do bot, s tím, že je potřeba rychle něco dodělat a dám tomu ňákou hlavu a patu. Takže jsou to takový jakoby okamžiky, asi tak já to cítím, kdy, hmm, člověk neví, kam dřív skočit, má toho hodně a snaží se z toho nějakým způsobem šikovně vybruslit. Tazatel: Dobře, byl jste někdy v pracovním stresu? Respondent: A, asi jo, já teda nevím, jestli to jsou teda stresy, nebo jestli to jsou … prostě takovej pocit z toho, že člověk nestíhá, u mě se to aspoň projevuje tak, že nestíhám, člověk začíná bejt nepříjemnej, vadí mu kdejakej neklid třeba v kanceláři, kterej se netýká přímo práce, takže asi jo, asi jsem byl ve stresu, ale nevím, jestli je to každodenní, ale každopádně si myslím, pokud třeba ňákej ten úkol dodělám, tak to okamžitě spadne. Někdy se teda stane, když je to ňákej ohromnej úkol, tak člověk se vzbudí v noci a začne o tom přemejšlet, ale nevím, jestli to je stres. Nevim, nevim, spíš takovej vztah k povinnosti. Tazatel: A myslíte si, že stres všeobecně ovlivňuje práci? A případně jak? Respondent: Hmm, určitě. Ovlivňuje, protože jak je člověk ve stresu, a to vidí i na ostatních, tak se měněj obecný zájmy firmy, konkrétní zájmy lidí a začíná v uvozovkách takový alibismus a všichni dělaj proto, aby, aby nezůstala nějaká vina toho problému na nich. Takže přestává normální

- 43 -

lidská slušnost a začnou urážky, obviňování a zvyšování hlasu v nějakým týmu a to je vidět i na ostatních, takže určitě. Tazatel: Hmm, dobře. A projevuje se u vás stres, když budeme brát v úvahu, že jste ve vedoucí funkci? Respondent: Konkrétně u mě? Tazatel: Ano. Jestli nějak fyzicky, psychicky. Respondent: Fyzicky asi ne, to nepociťuju. Ale psychicky určitě, protože potřebuju mít v tu chvíli absolutní klid, nechci bejt rušenej a v podstatě vytočí mě ještě víc jakákoli další věc, kterou někdo strašně nutně potřebuje. Přitom je to v danou chvíli pro mě banalita. Hmm, takže to mě dokáže asi vytočit. A taky u toho zvýším hlas. Tazatel: Ehm, dobře a co přesně děláte, když jste ve stresu? Jdete si zasportovat? Respondent: Ne, to ne, spíš … se … přestanu mluvit, uzavřu se do sebe a jakoby všechno ostatní, a to se týká i soukromýho života, pouštím úplně na druhou kolej, dokuď, dokuď to ňákým způsobem nevyřeším, tak, tak to jakoby … takže se spíš jakoby uzavřu, než, než abych to šel třeba někde vyboxovat, to určitě ne. Tazatel: Dobře a předcházíte nějak stresu? Respondent: Hmm, tak to nevím … asi maximálně v tom, že nemá cenu nic odkládat, protože cokoli člověk odloží, hmm, tak ho postupně jakoby doběhne a doběhne ho víc věcí najednou a v tu chvíli je ten stres ještě větší. Takže nic neodkládám zbytečně. Tazatel: Ehm, a co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: Konkrétní? Tazatel: Může být taky, ale … Respondent: Já přesně nevím, jak na tohle odpovědět. Co vyvolává tenhle stres? Tazatel: Jestli nevíte, tak … Respondent: To jsou možná úkoly, který nemaj smysl, který, který mám udělat a zřejmě proto, že jsem za to placenej a nevidim v tom žádnej smysl

- 44 -

a evidentně to vymyslel někdo, kdo, kdo o tom nemá moc jakoby páru, takže neví, neví, neví co od toho očekávat, zadá takovej úkol, člověk když takovej úkol řeší, tak víceméně ví celou dobu, že to je úplně zbytečný a dělá domácí úkol, kterej půjde do koše. Takže to mě trošku vadí a stresuje, ale, ale je pravda, když člověk dělá na něčem co má smysl, tak ač toho je hodně a není to jednoduchej úkol, tak se to dělá daleko snáz, člověk nekouká na hodinky a nevadí mu, že to nějakým způsobem dlouho trvá, ale je to prostě zajímavý a může to posunout, může to danou věc sunout dopředu. To je pak úplně jedno. Jak je to nesmysl, tak se to nedá. Tazatel: Ehm, dobře a poslední otázka. Co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci? Třeba jen jedním slovem. Respondent: Hmm, hmm, já nevím, třeba stresy člověk zažívá když, když žádá o peníze na ňákej projekt a myslí si, že k tomu, že do toho dal hodně, že podchytil všechny detaily a pak to nějakým způsobem přednese, o co jde a kolik to bude stát a v tu chvíli je člověk trošku ve stresu, potom, když má asi vystoupit, nevím, před stovku lidí a něco říct, tak, tak to je trošku stresující situace než člověk začne mluvit, než to nějak zvládne. Tazatel: Dobře, máte ještě nějakou poznámku k tomu, nebo něco? Respondent: Hmm, hmm, snad ani ne. Tazatel: Tak vám děkuju. Respondent: No, stres člověk určitě zažívá, a pokud ne, tak to jenom neví. Tazatel: Tak vám děkuju. Respondent: Hmm, není zač.


Hana

Věk:

47

Rodinný stav:

vdova


střední odborné

Pracovní pozice:

teamleader

- 45 -


46



Tazatel: Co si obecně představíte pod pojmem stres? Co vás napadne? Respondent: Ehm, no stres, no to je, u mě je to bušení srdce, hmm, nějaká prostě vypjatá situace, která, která mě dostane do stavu jakoby takový euforie, že mám najednou strach, jestli to zvládnu, začnu o sobě pochybovat jo a, a je to prostě, hmm, jak bych to řekla, potom mění se mi nálada samozřejmě u toho … je to prostě pro mě nějaká jakoby vypjatá situace, kterou musím řešit znova, kterou dopředu vím, že jako pro mě … že to pro mě nebude jednoduchý. Něco na ten způsob, jako a pokud to potom řeším a nevychází mi to podle mých představ, anebo tak jak by mělo, tak potom se jakoby ten stres načítá a, a, a je to, je to prostě taková fyzická i změna nebo, nebo psychická jako strach a obavy a takový no, jako začnu dělat chyby jo, v tu chvíli a přestávám si věřit. Tazatel: Ehm, dobře. Respondent: Nevím, co bych k tomu jakoby řekla. Tazatel: To mi stačí. Respondent: Nevím, jestli jsem vůbec odpověděla něco, co se k tomu jakoby hodí. Tazatel: Určitě, určitě a myslíte si, že stres nějakým způsobem ovlivňuje vaši práci? Že to má vliv? Respondent: Ehm, to má. Nejsem tak pozorná, v každým případě se mi změní nálada, takže potom třeba když lidi který, pro který já vlastně tady jsem, jako na pracovišti jsem, potřebujou něco, takže i když mám jako prostě … jsem v tom stresu, nebo mám víc práce a nestíhám, tak potom je třeba odbudu, nebo i to, co bych vlastně neměla, jsem na ně i tvrdší a tak no. Tazatel: Dobře, takže jste byla někdy v pracovním stresu? Respondent: To jsem pořád. (smích) Teďka poslední dobou dost často. Tazatel: Hmm, dobře a jak se u vás ten stres projevuje? Fyzicky, psychicky, vy už jste to vlastně řekla.

- 46 -

Respondent: Spíš psychicky no, psychicky jako … říkám, potom, potom sama na sobě vidím, že … se snažím jako to vyřešit, co nejlíp ke spokojenosti všech, ale že, že už mě to dá víc práce, musím se nad tím víc zamyslet, musím se hodně hlídat, jako abych neudělala chybu a tak dále. Tazatel: Ehm, dobře. A když si představíte tu konkrétní situaci, že byste teď byla ve stresu, co přesně děláte? Mám na mysli, třeba, jestli jdete na pivo, nebo si jdete zasportovat, nebo si koušete nehty. Jako, jaká je ta vaše reakce na ten stres? Respondent: Začnu nadávat. Začnu nadávat. Tazatel: A je nějaký způsob jak předcházíte stresu? Děláte něco pro to? Respondent: No já se snažím, no jako určitě, když odejdu z práce, tak se snažím jakoby na tu práci … nenosit si ji domů, jak se říká. Vypnout, hlavně se snažím tyhle věci jako dotáhnout do konce, vždycky, abych si to nenechala rozdělaný a potom, potom si můžu odpočinout. Hrozně ráda chodím do přírody. To je pro mě taková, to je pro mě největší relax. Ale naučila jsem se jako vypnout. Abych prostě měla klid a někdy i doma potřebuju jako ticho. Opravdu odpočinout si v klidu a nemám ani moc ráda, aby na mě i děti mluvily, jo, prostě potřebuju ten klid. No a srovnám se. Tazatel: Ehm, dobře. A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: No jsou to situace, když nastane v práci nějakej problém ve výrobě, protože za ni svým způsobem vlastně ručím za tu výrobu, tak jsou věci, se kterýma si prostě neporadím sama a musím požádat nějaký nadřízený nebo někoho prostě o spolupráci a na nás jako na vyřízení tý situace se hodně spěchá, vždycky se hodně spěchá a já třeba hmm, hmm, nenajdu lidi, který mně v tý chvíli pomůžou to řešit nebo tak, jo, no prostě, tohle mě tady vadí nejvíc a potom ta komunikace. Tady bych řekla, nikdo s nikým nekomunikuje a vlastně věci, který bych jako měla vědět, tak se dozvídám, až když se něco stane. Tak se pak dozvím, aha, tak to jsme ti měli říct. Třeba jo, takhle, tak to mi taky hodně vadí. Tady, tady bych prostě řekla, že ta komunikace je nejdůležitější a tady prostě vůbec nefunguje a …

- 47 -

Tazatel: Ehm, tak ještě poslední otázka. Se vás zeptám, co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci, co vás napadne třeba jedním slovem, co vás hned napadne? Respondent: (smích) Stresová situace v práci, to je jedním slovem … pro mě je to poslední dobou fazit. To je jedno slovo. Je to věc hrozně důležitá a hmm, no, hmm. Takhle, dělá se tu prostě nový program, se zadává do počítačů, mělo nám to usnadnit práci a vlastně vylepšit všechno, ale bohužel, zase je to nedotažený do konce, takže prostě se nám stává, že máme mnohem, mnohem větší problémy s tím fazitem, jsou to prostě takový tajný, důležitý data, který teda vlastně po nás, po nás vlastně jdou všichni, kontrola, všichni, abychom to dobře zabezpečili, aby se to nedostalo ven z tý fabriky a je to všechno jakoby hožený na nás a měla by to řešit ta technologie, dejme tomu, jako prostě ten člověk kterej, kterej ten program zadával a bohužel, jako je tady jeden sám a nemůže to stihnout. A pak mně vadí, že někoho klidně pošlou na služební cestu, dejme tomu, a nemaj místo něj řádnou náhradu. A my se tady s tím vlastně jako potýkáme a nevíme co s tím, jo, takže opravdu problém největší u mě je momentálně fazit. Je na denním pořádku. To je tohle to odesílání těch dat do tý databanky prostě na to auto. A to je, to je opravdu teda fakt hodně hlídaný, hodně důležitý a přitom na to, že jsem teda vlastně v překladu přední dělník, jak se říká, tak si myslím, že, že to tak jako nechaj na nás, poraďte si s tím, teďka pro tuhle tu chvíli, takže naprostá nezodpovědnost a to mě teda teď jako pronásleduje každej den.


Martina

Věk:

40

Rodinný stav:

vdaná


středoškolské

Pracovní pozice:

mistr

- 48 -


185



Tazatel: Co vás napadá, když řeknu stres? Respondent: No, stres, hmm, napadá mě to, že asi člověk začne reagovat trošičku jinak než by měl, nebo než reaguje, když asi ten stres nenastane a má to s sebou i určitě nějaké dozvuky jako je nespavost, změna nálad a tak dále. Tazatel: Dobře a myslíte si, že stres ovlivňuje práci člověka? Respondent: No, myslím si, že může ovlivnit. Rozhodně, otázka je v tom, jak člověk ten stres zvládá, když už nastane, jako věřím tomu, že jsou lidi, kteří maj povahu takovou, že ten stres nezvládaj, takže se to odráží třeba na okolí, že jsou třeba nervózní, podrážděný, můžou reagovat podrážděně, ale zase věřím tomu, že zas jsou lidi, který prostě ten stres tak ňáko maj pod kontrolou, že třeba na to první kouknutí to na nich není vidět a může se to ňákým způsobem vyvrbit až po delší době. Jo, tam třeba už ňákejma už zdravotníma problémama třeba a nevyventiluje ho. Tazatel: Dobře a vy osobně, jste byla někdy v pracovním stresu? Respondent: Já nevím, možná jo. Já si myslím, asi jo, tak, myslim si, že asi každej, byl v pracovním stresu, jo. Tazatel: A uvědomujete si, nějaký příznaky, jak se to u vás projevuje třeba? Respondent: No, tak třeba já si myslím, že jestli to je stres, tak konkrétně si myslím, že třeba přijdu domů a nejsem schopná vypnout. Jo, to znamená že, že třeba volám do práce holkám, jak jsou na tom s balením, jestli se zabalilo to, co se zabalilo, prostě člověk pořád přemejšlí, jestli v práci to funguje tak, jak má a jestli se ty objednávky plněj, tak jak maj, jestli už ten problém je vyřešenej, takže, takže vlastně to, řeším po pracovní době, tudíž si tu práci tahám i domů a obtěžuju s tím, nebo neobtěžuju, ale prostě ňákým způsobem do toho chtě nechtě zatahuju rodinu, protože se chci věnovat samozřejmě rodině a nechci tu práci samozřejmě tahat domů. Takže je to třeba na úkor tý rodiny jo, nebo třeba se mně stane, že se ve dvě hodiny

- 49 -

v noci probudím a nemůžu usnout, takže, takže třeba si dělám poznámky jo, co druhej den a tak dále. Je to když … asi je to hold v tom stresu. Tazatel: Dobře, a když byste si vybavila nějakou stresovou situaci, kterou jste třeba zažila, tak co konkrétně jste potom dělala v tom stresu? Zašla jste si třeba zasportovat, zašla jste si třeba na pivo, koušete si nehty nebo … (smích) Respondent: Ne, tak samozřejmě, když už bylo po všem, tak vezmu rodinu, jedeme na výlet, abychom se odreagovali, nebo nějaký sportovní aktivity, prostě to nějakým způsobem ze sebe dostat. No takže spíš jako ty výlety, nebo třeba teďka v zimě na hory, nebo jezdit si zaplavat prostě, nebo být s rodinou v klidu. Tazatel: Jak předcházíte stresu? Je nějaký způsob, uvědomujete si, že byste nějak předcházela stresu něčím? Respondent: Předcházet stresu? … No … tak asi, asi předcházet stresu jako dá se, tam asi si myslím, záleží na povaze toho člověka, tam, tam je to hodně v tom, jestli člověk je flegmatik, tak si myslím, že ten stres tam pro něj moc asi nějakým způsobem nepůsobí a asi člověk kterej všechno dělá naplno, chce mít všechno v pořádku, tak tam si myslím, že ten stres tam prostě je. Nicméně jak mu předcházet … těžko říct, člověk se musí snažit být pozitivně naladěn a prostě ňákým způsobem si to nepřipouštět, těžko říct. Tam si myslím, že velkej základ hraje i takový to zázemí. Jakmile si třeba myslím, že člověk, když má doma i dobrý zázemí, má funkční rodinu, žádný problémy nemá, tak i v tom momentě se ten stres samozřejmě jako zvládá i líp. A i jiný problémy. Tazatel: Co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: Oblast práce? Situace? To jsou takový ty situace, který se prostě vyhrotěj jo, v momentě, kdy to člověk nejmíň čeká, když prostě jako není možný to nějakým způsobem to nějak řešit, asi tak, jak by si člověk představoval, prakticky by se dalo říct, že je to neřešitelný. Já bych řekla pravděpodobně … asi teďka nevím. Co bych jako ještě … Tazatel: Anebo třeba, když řeknu stresovou situaci, vybavíte si nějakou stresovou situaci tady z práce?

- 50 -

Respondent: No určitě. Ještě jednou, jak zněla ta otázka, já jsem se teď tak nějak zamyslela. Tazatel: Co se vám vybaví, když řeknu stresovou situaci? A ta předešlá byla, jestli z oblasti práce něco u vás vyvolává stres? Je to jakoby podobný. Prostě ta práce, co je to, co u vás vyvolá ten stres? Respondent: Tak samozřejmě u mě konkrétně vyvolává stres, tak u mě třeba já nevím, jsou to takový dvě věci. Takovej menší stres bych možná řekla, že vyvolává jednání s lidma. Jo, já nerada, nebo ne nerada, samozřejmě, když děláte s lidma, je to složitý, obzvlášť, když se dělá s ženskýma, takže potom takový třeba nepříjemný situace, když třeba, já nevím, pracovník udělá podvod a vy to s ním musíte řešit, netvrdím vyloženě, že je to stres, ale je to nepříjemná situace, kterou já třeba nedělám ráda. Jo, ale vím, že ji udělat musím, protože by to bylo nefér vůči ostatním, kdyby jsem to nevyřešila, jo, takže neřeknu, že je to pro mě stres, ale je to pro mě nepříjemný. Jo a třeba co se týče třeba tý druhý stránky, třeba tý výrobní, řízení tý výroby a tak dále, tak … tam snad ten stres … já nevím, třeba nestíháme odvozy, jo, tak tam třeba ten stres může nastat takovej, že je, dejme tomu, objednaný auto na šestou hodinu a my zjistíme, že nám vypadlo kontrolní zařízení a že nevíme, jestli toho dopravce nebo ty sady dobalíme nebo nedobalíme, takže tam třeba v tom momentě, než se ta chvíle vyřeší, tam bych věřila, že člověk třeba trošičku znervózní. Takže spíš v takovejdlech situacích, kdy opravdu my to máme naplánovaný, ano, my to uděláme všechno, ale vyskytne se nám ještě ňáká jiná překážka, abysme to prostě všechno měli, aby se to dotáhlo, tak prostě ten stres maličko nastupuje.

- 51 -


Jiří

Věk:

52

Rodinný stav:

ženatý


středoškolské

Pracovní pozice:

ředitel


17 + 12


plavecký bazén

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Obecně, co vás napadne pod stresem? Respondent: Jako já osobně? Tazatel: Ano, vy. Respondent: Neplnění určitých úkolů zaviněnejch buď pod vlivem přístupu zaměstnanců, anebo okolnostma danýma vývojem společnosti. Tazatel: Dobře a myslíte si, že stres může ovlivnit práci, výkon práce? Respondent: Může ovlivnit. Tazatel: A jak? Napadá vás něco? Respondent: Člověk, když je ve velkým stresu, dělá chyby. Snaží se urychleně něco řešit, nahrazuje určitý věci jinejma věcma, nahrazuje, jinak přistupuje a přitom dochází k chybám v úsudku. Tazatel: A byl jste někdy vy osobně v pracovním stresu? Respondent: Byl … u předešlýho zaměstnavatele. Tazatel: Dobře a jak se to u vás projevuje? Mám na mysli fyzicky, psychicky. Respondent: Nespavost, svíravej pocit, zvýšený krevní tlak, zdravotní problémy. Tazatel: A když jste ve stresu, tak jdete třeba na pivo, nebo zasportujete si, nebo co vás jakoby z něj … Co vám od něj jakoby pomůže. Co děláte, abyste … Respondent: Samota.

- 52 -

Tazatel: Ehm, dobře a je nějaký způsob jak předcházíte stresu? Respondent: Sportuju, navštěvuju saunu. Tazatel: Ehm, a co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké situace? Respondent: Tady? Konkrétně tady na tom … tady nemám stres. Tazatel: Dobře, a takže si ani nepředstavíte nic konkrétního, když řeknu stresovou situaci v práci, že by vám něco hned bliklo hlavou? Respondent: Ukončení pracovního poměru z rozhodnutí jedince, kterej si chce prosadit svůj vlastní zájem. Tazatel: Dobře, takže vám děkuju, to bylo všechno.


František

Věk:

53

Rodinný stav:

ženatý


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí oddělení


8


státní úřad

Tazatel: Jako první bych se vás zeptala, co si představíte pod pojmem stres? Obecně, když řeknu stres. Respondent: To si představím napětí, strach, obavy, vnitřní nějaké … prostě pocit strachu no, obavy. Tazatel: Myslíte si, že stres může nějakým způsobem ovlivnit práci člověka? A jak? Respondent: No, tak myslím si, že může. A když tedy budeme mluvit o nějakém prožívání, stres pokud uvážím, že bych ho někdy měl, nebo že by někdy mohl nastat, tak může ovlivňovat práci, samozřejmě. A nevím, třeba … pod tíží stresu se hůř pracuje a pak je ovlivněno myšlení, člověk není schopen přemýšlet čestně, racionálně nad úkolama.

- 53 -

Tazatel: Dobře, takže jste byl někdy v pracovním stresu? Respondent: Byl jsem, byl. Tazatel: Dobře. Respondent: Byl, teď můžu říct, že snad dlouho ne, anebo ne takový intenzity. Přeci jenom, jak člověk stárne a nabývá zkušeností, tak se toho stresu poměrně dobře zbavuju, že to je i ňákým dlouhodobým výcvikem, nebo sebeovládáním. S tím stresem se učím žít, ale zbavovat se ho, vytlačit ho, vyhýbat se mu. A ještě tam bylo, jestli jsem byl. Byl, jak jsem říkal v dřívějších dobách a pod velkým návalem práce nebo třeba v momentě, když jsem něco nesplnil nebo když vím, že to nemůžu splnit, nemůžu to stihnout, jo. Anebo ňáká přemíra odpovědnosti, jo, nebo i situace kdy, já jsem od přírody trošku trémista, jo, tak v ňákejch takovejch vypjatejch chvílích nebo v těch momentech, nebo když bych měl vystoupit před velkým množstvím lidí, třeba jo, a tak. Tazatel: Ehm, takže jak se konkrétně u vás stres projevuje? Třeba fyzicky. Respondent: Tak možná tou trémou. No a fyzicky … prostě, že mě to zaměstnává, furt o tom přemejšlím o těch věcech, co to může způsobit. Furt mě to zaměstnává, nedokážu se od toho odprostit třeba jo, třeba nesplnění úkolu jo, nebo časovou tísní. Tazatel: Ehm, dobře. A když si představíte konkrétní situaci stresovou, co přesně děláte v té situaci, nebo máte chuť si dát panáka, koušete si nehty, nebo si jdete zasportovat? Respondent: Tak, nehty si nekoušu, to ne, ale ten panák, to bych tedy nevylučoval, ale v práci to samozřejmě ne, ale pak třeba doma. Prožiju stresuplný dopoledne nebo den pracovní, ale jak říkám, teď už taky ne, přijdu domů unavenej a první co je asi, že si někde sednu, relaxuju. V klidu si sedět, uvolnit, nic nedělat a taky noviny mi pomáhaj, i když zpočátku se nedokážu dost dobře soustředit na to, co čtu. A ten sport to taky no. Určitě. Tazatel: A je nějaký způsob, jak předcházíte stresu? Respondent: No, tak je. Takovej úplně jednoduchej, obyčejnej. Říct si, že to za to nestojí. Snažit se to … takhle nějak zlehčit. Nebo třeba v minulosti, vzpomínám si na to dost dobře, byl nadřízenej, měl jsem třeba nadřízenýho,

- 54 -

kterej byl, jak se říká, pes. Tak měl člověk třeba trošku obavy, strach a jak jsem říkal, pak že jo, když si člověk představil ty důsledky, co by mohlo bejt, tak … tak se dostavil ten stres, obavy, i třeba přišel postih, ale … pak jsem se naučil, to se stalo párkrát, ne často, ne mnohokrát, ale já jsem si vždycky říkal, člověk je omylnej, hlavu mně za to utrhnout nemůže a nakonec (zvoní telefon) jsem se setkal s případy, kdy … můžu přerušit? Tazatel: Můžete. Dále mi došla kapacita paměti na nahrávání, takže zbytek rozhovoru proběhl už bez hlasové dokumentace. Zaznamenám sem pouze to, co si pamatuji. Tazatel: Co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Respondent: Jelikož jsem vedoucím krizového řízení, tak to jsou krizové situace, které se naskytnou. Byly to záplavy, které náš okres velice zasáhly, ale je to třeba i strach o místo. V současné době se na úřadech propouští. I tady nás to postihlo. Tazatel: A co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci? Co vás hned napadne? Respondent: Tak to budou právě krizové situace. Tazatel: Dobře, děkuji. Chcete ještě něco dodat? Respondent: Ne, děkuji.


František

Věk:

57

Rodinný stav:

ženatý


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí odboru


11


státní správa

- 55 -

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres, co vás napadne, když řeknu stres? Respondent: Napětí, tlak, nebezpečí. To jsou takový pojmy, první. Tazatel: Dobře (do kanceláře vstoupila pracovnice odboru) … A myslíte si, že stres ovlivňuje nějak práci člověka? A jak? Respondent: Jak negativně, tak pozitivně. Někdy je to stimulant, pokud je to v únosnej míře, jinak to je taky jev ohrožující nebo blokující až, až zraňující. Možná i příčina psychosomatickejch následků. Tazatel: Ehm, a byl jste někdy v pracovním stresu? Respondent: Dost často a nejhorší asi zážitky, co si pamatuju, byly na vojně. Tam to bylo permanentní a to bych doporučoval udělat si nějaký velící kádry, i když už to dneska není lidová armáda, ale jako na vojně jsou skutečně v permanentním a možná v plánovaným stresu. Tazatel: Ehm, a jak se ten stres u vás projevuje? Myslím tím fyzicky, psychicky. Respondent: Opravdu cítím napětí, určitě i tlak, zatnutí svalů jakoby určitá křečovitost a zpozorním. Jakoby se mi napnuly smysly. Tazatel: Ehm, a když si představíte tu konkrétní situaci stresovou, tak co uděláte po ní? Jdete si zasportovat, jdete si dát panáka, koušete si nehty. Jak se jako u vás projevuje? Respondent: Všechny, všechny, co jste mohla jmenovat, tak jsem si uvědomil, že není projev, který bych neznal, nic co je lidskýho mi není cizí. Ale ještě jedna důležitá věc, jdu to rozdejchat. To skutečně, jak se zamlada říkalo, napočítej si do deseti než vybuchneš, z důvodu jakýchkoli, to funguje a ještě druhá věc, jak jsem se zmínil na začátku, ono lze se na ten stres nebo na stresory, stresující situace určitým způsobem nachystat. Takže to si nemyslím, že je legrace, že se to natrénovat dá. Né, na sto procent, takovej stresor, když mi někdo támhle zemře, nebo vám spadne kovadlina na nohu, to asi nezvládnu s úsměvem, ale například to, že už dopředu vím, tak tyhle vzteklý lidi, stěžovatelé, permanentní paranoici, co nám furt choděj, tak na ty se budu usmívat, ale opatrně, aby to nevzali, že se vysmívám. A ono to

- 56 -

funguje, když se člověk připraví na situace, který se opakujou jo, takže rozdejchávám to. Tazatel: A předcházíte nějak stresu? Je něco, co děláte preventivně? Respondent: Preventivně normální sport, ňáký dlouhý procházky nebo volejbal, ale to jako obecně. Takže spíš situace, který hrozej, maj indicie, že by stres v okolí mohl nastat, i můj, tak začnu si jaksi dávat pozor, abych skutečně nezavdal příčinu k prohloubení krizové situace, ať už mezi podřízenejma nebo z jinýho směru. Takže já tomu říkám, zpozorním. Tazatel: A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké situace? Respondent: To jsem měl na mysli (smích) Ne, to je spíš situace, když jsem tuhle otázku četl, průšvih mýho podřízenýho, je mým průšvihem. Ale pokud se to včas nedozvím, názorná situace jó, nehrajem si na pány, dej to sem, odchod, protože vím o co jde, ona sklopí uši a taky, ale když pak někdo machruje a lže, tak to soptím, to pak někdy si musím dát pozor a jít to rozdejchat. Eeee, bejvaly doby, kdy a už zase možná z té doby té vojny, by se z ledaskoho stal alkoholik. Tam opravdu se alkoholu nařešilo hodně, ale to byly hluboký věci, jak osobní, tak pracovní a to bylo v době, kdy já jsem zažil vojnu ještě za minulýho režimu, nevim, jak to tam vypadá, když se profesionalizovala armáda, ale stačilo mně jen takový některý příslušníky současný armády, který jsou společně posuzovaný, my osoby, kam chodíme. Tak ty jsou taky stoprocentně vypálený až na dno. Tazatel: Dobře, a když bych řekla stresová situace v práci, jedním slovem byste, co vás napadne? Respondent: Hmm, nepoctivost. Jo, to je situace, kdy nás lidi oblbujou, tak to okamžitě se nastražím, vystrčím tykadla a musím teda jasně kladenými otázkami rozklíčovat, že opravdu ty lidi nemůžou lhát a oni to zkoušej. Tazatel: Dobře. Respondent: Zkoušeli v minulém systému, zkoušejí to dál, takže je to, my tady nepracujem s vápnem a cihlama nebo s pískem, ale s lidma. Takže to jsou opravdu sociální vazby, který lidi opravdu zkoušej a protože tady máme speciálně oblast sociálně-právní ochrany dětí, tak ještě další věc, mě startuje, abych to pořád nenazýval stresujícím faktorem, tak to startuju, když

- 57 -

bejvalý manželé, partneři, používaj proti sobě děti. Ale jako musíme z hlediska profesionálního, zachovat dekórum, chovat se slušně k oběma, přestože by si zasloužili nakopat do vrtulí. Tak toto jsou opravdu stresující momenty, jako že to nemůžem dát najevo, jít si kopnout do zdi, do nábytku ne, nebo to musím jít rozdejchat. Taky jsem už párkrát kolegyně v podobnejch situacích, asi když jsme to řešili, já nevím, ve dvou, ve třech, rozehnal, běžte si, běžte si na oběd, proběhnete se kolem úřadu, protože to se fakt musí rozdejchat, přijít na jiný myšlenky. Hm. Tazatel: Ehm, takže to je ode mě všechno. Jestli ještě něco chcete dodat. Respondent: Nechci, přál bych vám hodně štěstí a zajímalo by mě, k čemu dojdete.


Bohumír

Věk:

39

Rodinný stav:

ženatý


vyučen

Pracovní pozice:

mistr


6



Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Obecně, co vás napadne? Respondent: První, co mě napadne, pro mě to je psychický vypětí. Tazatel: Ehm, dobře a myslíte si, že nějakým způsobem stres ovlivňuje práci člověka? Respondent: Dokáže, myslím si, že na jednu stranu pozitivně, když ten stres není opravdu úplně na krev, ale může působit i negativně, podle mě tam jsou obě možnosti. Zdravej stres může bejt i pozitivní. Tak. Tazatel: Dobře a byl jste někdy sám osobně v pracovním stresu?

- 58 -

Respondent: (smích) Jsem ve stresu. Jsem ve stresu, protože to právě soudím podle sebe. Pokud je ten stres zdravý a dokáže mě zdravě nabudit, dokáže ty výsledky zlepšit. Ale pokud je ten stres fakt jakože, si i nevím rady v tu chvíli, tak to je samozřejmě negativní než pozitivní. Tazatel: Ehm a jak se u vás konkrétně projevuje? Třeba fyzicky, psychicky. Respondent: Psychicky, psychicky. Začnu, znervózním, znervózním, trpím nervozitou, ale fyzicky, ne psychicky, eee, ne zpět, psychicky, fyzicky s tím problém nemám. Tazatel: Dobře, a když si představíte nějakou stresovou situaci, tak co přesně děláte v té stresové situaci, nebo po ní. Jdete si třeba dát panáka, nebo si začnete kousat nehty. Respondent: Hmm, koušu si pusu (smích), ale pak když mám ten čas, většinou mě ten stres přejde po vyřešení toho problému. Pokud ten stres se mě drží dýl, řeším to třeba squashem, kde to vymlátim do těch gumovejch balónků, takže je to sportem, spíš sportem. Tazatel: Ehm, dobře a je nějaký způsob, jak předcházíte stresu? Respondent: Ne, ne. Prakticky ne. Tazatel: A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Co jsou, co jsou, jaké situace ? Respondent: U mě momentálně záleží na momentální náladě, pokud jsem v pohodě, tak ten stres prakticky nepřichází, pokud jsem nevyspalej, to se může stát při přechodu noční ranní směna, tak v tu chvíli, kdy vznikne problém, velkej problém, kterej znamená třeba zastavení třeba provozu, tak pak tam ten stres začíná. Tazatel: Ehm, a když byste měl jedním slovem třeba říct, co je stresová situace v práci, popsat. Respondent: Zastavená linka. Tazatel: Dobře, máte k tomu ještě nějaký připomínky, ještě vás něco napadlo? Respondent: No ne jako jo, to už jsem řekl, u mě záleží na tom, jakej jsem, v celkovym rozpoložení, vyspalej, nevyspalej. Asi tak. Tazatel: Dobře, dobře. Tak děkuju.

- 59 -


Marie

Věk:

59

Rodinný stav:

vdaná


vysokoškolské

Pracovní pozice:

ředitelka


24


školství

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres, obecně, co vás napadne, když řeknu stres? Respondent: No tak pod pojmem stres si představím určitou reakci organismu na nějakou nadměrnou zátěž a myslím si, že každý jedinec snese jinou tu zátěž, takže někdo podléhá stresu snáz, někdo třeba je odolnější. A taky samozřejmě asi každý jinak reaguje potom na určitou dávku tý zátěže. Tazatel: Dobře, v pořádku. A myslíte si, že může stres nějakým způsobem ovlivnit práci člověka, jeho zaměstnání? Respondent: No tak pokud bych vzala svoje zkušenosti, tak určitě ano, protože mám vyzkoušeno, že větší zátěž má na mě motivační účinek a začnu podávat větší výkony, jednoduše řečeno, nadělám víc práce a také udělám věci, které jsem třeba dlouho odkládala. Tazatel: Ehm, dobře a byla jste teda někdy v pracovním stresu? Respondent: Tak asi ano a asi v době, kdy se mně vždycky nahromadilo nějaké velké množství úkolů nebo nějakých zátěžových situací, které nešlo odsunout, nebo odložit nebo nějak rozložit na delší období, takže člověka tlačil hlavně čas a to už jsem potom teda vnímala jako nepříjemnost a nepříjemný pocit. Tazatel: A jak se to u vás projevovalo, myslím fyzicky, psychicky, vzpomenete si?

- 60 -

Respondent: Asi si vzpomenu, protože opravdu taková větší zátěž na mě vždycky působí motivačně a startuje mě k většímu pracovnímu výkonu a věnuji práci potom třeba veškerý čas a hledám potom další nové, nové řešení problémů, které by mě třeba ani nenapadly. No, a pokud to teda nepomáhá, úkoly se hrnou ještě dál, tak o sobě vím, že začnu být netrpělivá, nedůtklivá až zlostná teda (smích) musím přiznat a … když nemůžu něco důležitého splnit, tak mě to takhle trošičku vyvádí z míry no. Tazatel: Ehm, dobře, a když si představíte tu konkrétní situaci stresovou, tak co eee uděláte, když jste ve stresu? Máte chuť si dát panáka, nebo si koušete nehty, jste nervózní, nebo si jdete naopak zasportovat, abyste to vybila. Respondent: Když teda pomine ta fáze takové té motivace a nedaří se pořád ještě vymanit se z téhle situace, tak přijdou takový ty projevy, o kterých jsem tady mluvila, to znamená taková ta nedůtklivost a vytváření nakonec i takového chaosu a, a takového zmatku. No a pak třeba začnu o těch problémech přemejšlet i v noci, takže nevím, jestli je to typická nespavost, to nevím, ale prostě člověku ty problémy leží v hlavě, takže potom o tom přemejšlí takhle v noci a nespí, no a co se týká takové té prevence, abych se vyhnula takovýmhle situacím na základě zase zkušenosti, vím, co třeba na mě působí, tak bych řekla, že se snažím jednak v práci plnit úkoly průběžně, nenechávat si, neodkládat zbytečně, když to není vyloženě nutné, tak si trošičku řadit a třídit úkoly na ty důležité a méně důležité, aby člověk měl trochu jistotu, že udělá to, co je potřeba, co je akutní. A pak se mně osvědčilo teda, systém odškrtávání, což mě vždycky povzbudí a udělám to schválně, i když si třeba úkoly pamatuju, tak si jich napíšu co nejvíc na papír, abych je pak mohla odškrtávat, a to velice dobře působí, že už tohle je splněno, tohle je splněno, že jo, a já to pak pociťuju jako takovou podporu potom. No, a když potřebuju vyloženě nějakým způsobem vypnout, tak na mě teda funguje příroda, les a prostě ven, na kolo, do lesa někde na procházku a na určitou dobu prostě zapomenout na ten problém, tak zvaně si vyčistit hlavu a stačí třeba hodinka, dvě a zase potom v těch problémech pokračovat, takový to vypnutí a zapomenutí na

- 61 -

chvilku, si myslím, že mi jako pomůže, a když už to přejde, tak nejradši vytěsnit to z hlavy úplně potom a už se k tomu nevracet. (smích) Tazatel: Dobře a co z oblasti práce konkrétního u vás vyvolává stres? Jaké situace? Respondent: … no … tak jsou to, asi bych takhle řekla, úkoly, které mám plnit, ale špatně se v nich orientuju, jo. A když bych to měla vysvětlit, tak mám o tom úkoly třeba málo informací, anebo jsou ty informace zmatečné, nebo neúplné, prostě nejasné a jsou to takový ty úkoly, nikdo neví, jak to má bejt, ale udělej to. Jo, myslím, třeba i legislativu, třeba která někdy i pokulhává za určitým řešením, který se musí udělat, tak to mě teda potom pak trošičku znervózňuje a tohle jako nemám ráda, když tohle no, a potom teda, když těžko snáším tvorbu ňákých nesmyslných dokumentů, který zase musíte udělat, protože to musí bejt, ale nic to neplní, nikomu to nic nepomůže a není to k ničemu v uvozovkách, no a pak samozřejmě, jsme školství, takže manipulujeme tam s poměrně velkým množstvím financí, tak i určitá obava třeba, když je konec roku a tak dále, jak dopadnou finanční prostředky jo a prostě tam si myslím, kdyby byl nějaký problém, že by byl opravdu velkej, tak ty konce roku jsou takový hektičtější (smích), takže tam na to člověk myslí a pak mě teda ještě uvádí do snad ne přímo do stresu, ale jsou to špatný vztahy třeba na pracovišti. Jo, já mám takový štěstí, že jsem snad nikdy nic takovýho špatnýho nezažila, když to slýchám, já nevím, o šikaně na pracovišti, stolkingu nebo o ňákým psychologickým nátlaku, to jako jsem nikdy nezažila, ale vím, že když je třeba i něco menšího, že mě to vždycky trápí, mrzí a snažím se to ňákým způsobem prostě řešit a přemejšlet o tom no, tak to mě potom nepřidává na dobrý náladě no. Tazatel: Dobře, a když se vás ještě zeptám na poslední otázku, tak když byste třeba jedním slovem měla charakterizovat stresovou situaci v práci, nebo co vás napadne, když řeknu stresová situace v práci? Respondent: Ehm … no, tak asi to vyplývá z takový tý ňáký mojí potřeby být v dobrým kolektivu a být mezi jako fajn lidma, takže jakmile, pro mě teda znamená situaci, že začnou mizet úsměvy, prostě na tvářích a nastoupí jakási nervozita a hromadí se stohy papírů a předělávám to, co už jsem

- 62 -

dělala a musím to předělat znova a znova, protože prostě tam nemůžu použít, tak jak jsem to udělala, samozřejmě je to určitá obava z finančních problémů, aby nebyly, no a … to je v podstatě i příčiny, který by opravdu vést k tomu stresu, jak jsem řekla na začátku, třeba víst. Když nejsou, tak je pohoda. (smích) Tazatel: Dobře, chcete mi ještě něco říct? Něco dodat? Na něco jste zapomněla? Respondent: … Nevím no, tak … já kdybych to měla zhodnotit, že sama o sobě jsem ňáký intenzivní stresy neprožívám, že, když tak zatím jsme vždycky nějak, nějakým způsobem se dokázala poprat s těma problémama a mám to štěstí, že asi trošičku i tu povahu trošičku odolnější, takže hned tak něco mě hned neodrovná. (smích) Takže to by asi bylo všechno. Tazatel: Dobře, tak vám děkuju.


Lenka

Věk:

31

Rodinný stav:

svobodná


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí referátu


6


státní správa

Tazatel: Co si představíte obecně pod pojmem stres? Co vás napadne, když řeknu slovo stres? Respondent: Tak je to reakce organismu na nějakou psychickou zátěž i fyzickou zátěž, může to být napětí, tlak. Prostě situace, který jsou zátěžové, přetížení. V podstatě to, co je pro organismus nepříjemný. Tazatel: Ehm, dobře a myslíte si, že stres nějakým způsobem může ovlivnit práci člověka?

- 63 -

Respondent: Určitě, určitě ovlivňuje, protože pokud je člověk ve stresu, tak je pod napětím, pod tlakem, může dělat větší chyby, může být víc nervózní a z toho plynnou samozřejmě další a další věci že za prvé může chybovat, pak v soukromým životě pak z toho může mít důsledky ty, že třeba je i doma nervózní a tak dále. Takže to určitě vliv má. Tazatel: A byla vy jste někdy osobně konkrétně v pracovním stresu? Respondent: Teď skoro poslední rok jsem v hodně velkym pracovním stresu. (smích), takže určitě jo. Tazatel: A jak se to u vás projevuje? Mám na mysli fyzicky, psychicky, jestli nějaké změny pociťujete? Respondent: Tak cejtím se samozřejmě unavená, psychicky vyčerpaná, protože teda tu pozici vykonáván necelý ten rok, přešla jsem sem hlavně v takové té špatné u nás doby, kdy u nás proběhly velké změny, takže všechno nefunguje tak jak má. Samozřejmě je to tlak od kolegyň, mých podřízených, které chtějí, aby všechno fungovalo, chtějí informace, já je nemám kde získat, nikdo nic neví, takže o to to je složitější a samozřejmě u mě to pak stresuje v tom, že já bych jim ráda řekla, jak to má být, aby všechno fungovalo tak jak by mělo a aby to všechno šlo stoprocentně, a bohužel to tak nejde a to samozřejmě u mě vede jednak ke stresu a jednak i u těch podřízených, že prostě jsme nervóznější, stresovanější, musíme být déle v práci, to se odráží pak i na rodinném životě, že jsme méně doma a méně se věnujeme partnerům a dětem a je to pak důsledkem ve všech oblastech no. Tazatel: Ehm, a když jste ve stresu, tak co konkrétně děláte? Máte chuť si dát panáka, koušete si nehty nebo se třesete? Respondent: Nekoušu si nehty, protože chodím na gelový (smích) a to je drahý, to by mně vyšlo drahý, alkohol nepiju, ale spíš já se odreaguju, když jsem s přáteli, když si jdu zasportovat, bavíme třeba zumba, aerobic, v létě kolo, plavání, brusle, spíš jdu do přírody nebo jsem s lidma, který mám ráda nebo i jen tak doma, prostě si zrelaxuju i sama, záleží prostě jak kdy to je, kdy toho je míň, tak spíš jdu mezi lidi a jdu ven a někdy, když toho je opravdu hodně, tak si jdu radši třeba i lehnout a zaspat to.

- 64 -

Tazatel: Ehm, dobře a myslíte si, že je nějaký způsob jak předcházet stresu? Nebo předcházíte vy osobně sama stresu? Respondent: Tak snažím se, snažím se, když odcházím z práce, tak ty problémy si nebrat s sebou domů. Samozřejmě mnohdy to nejde prostě, nebo i o tom víkendu se snažím v pátek prostě zaklapnout ty dveře a mít trošku klid, ale jak říkám, ne vždycky se mi to podaří, tak jak bych chtěla a jednak, jak říkám, se snažím na to nemyslet, a pak ty moje koníčky, bejt s lidmi, které mám ráda a prostě dělat věci, které mám ráda a to u mě takhle teda funguje, zatím. Tazatel: Ehm, dobře a co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: Tak jak říkám, teď je to momentálně to, že ten systém nefunguje tak, jak by měl, a nemáme potřebné informace, takže z toho teďka jsme stresované, že pořádně nevíme, co a jak máme dělat, nefunguje to tak, jak by mělo a to nás vede k tomu stresu, protože ta práce není hotová, štosuje se nám to tady a samozřejmě bysme potřebovali, aby to bylo všechno hotové a v pořádku a bohužel to tak není no a z toho máme ten největší stres. Tazatel: A když řeknu stresová situace v práci, vybaví se vám třeba jedním slovem, jako něco vás hned napadne? Respondent: Napadne mě to, že v současný době se bojím zvednout telefon (smích), zapnout e-mail, co tam bude za informace, ale je to třeba i situace, kdy víme, že třeba máme klienta, který je problémový, třeba přijde pod vlivem alkoholu a tak dále a už dopředu víme, že s ním prostě ten problém bude, proto se pak může stát, že už pak jsme třeba stresovaný dopředu a že tohleto pak souvisí s tím, že jsme pak nervóznější, začneme červenat nebo se nám začnou klepat ruce, protože už víme, že bude předcházet ňáká stresová situace, že zas bude třeba nějaký konflikt s tím klientem. Tazatel: Ehm, dobře, takže to je ode mě vše, jestli mně chcete něco doplnit, na něco jste si vzpomněla. Respondent: Nechci, děkuju. Tazatel: Dobře, tak děkuju.

- 65 -


Zdeňka

Věk:

56

Rodinný stav:

vdaná


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí oddělení


6


státní správa

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Co vás napadne? Respondent: Stres je určitá zátěž jo, tedy ta zátěž. Tazatel: Ehm, dobře a myslíte si, že stres může nějakým způsobem ovlivnit práci člověka? Respondent: Domnívám se, že ano, ale domnívám se, pokud ten stres není tak veliký nebo není to zátěž veliká, může i pozitivně ovlivnit, že vlastně to i budí k větší pracovní aktivitě. Tazatel: Ehm, dobře a byla jste vy osobně v pracovním stresu? Respondent: To jsem byla a myslím, že bývám poměrně často (smích), v posledních asi osmi letech mám pocit, že stále teda, takže, tak. Tazatel: A jak se to u vás projevuje? Myslím fyzicky, psychicky, jestli si něco uvědomujete nějaké změny? Respondent: No pokud ten stres je, nebo pokud je toho hodně nebo velká pracovní zátěž, tak únavou, a pokud je to takový běžný, tak naopak mě to i vybudí k větší aktivitě. Tazatel: Ehm, dobře, a když jste ve stresu, když si představíte konkrétní stresovou situaci, tak co děláte? Jste nervózní, koušete si nehty nebo máte chuť si dát panáka nebo něco podobného? Respondent: Ne, mám chuť si jít někde něco koupit a taky to dost často takto udělám. Anebo mám čas a koupím si kytku, nebo jdu třeba do obchodu, kde je příjemná prodavačka a popovídám s ní.

- 66 -

Tazatel: Ehm, a myslíte si, že je nějaký způsob, jak lze předcházet stresu? A vy osobně nějak předcházíte stresu? Respondent: No, tak takovýmu opravdu velkýmu stresu je dobře předcházet tak, že člověk si nenechá nakupit příliš těch pracovních povinností a opravdu organizovat tu práci. No zorganizovat tak, aby se toho nevalilo tolik. Tazatel: Ehm, dobře a co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: … Možná, když je nepohoda jakoby pracovní mezi mnou a mými podřízenými, tak to je asi takovej ten stres hodně negativní, který ale snažím se odstranit komunikací určitě jo, nebo byly doby, kdy jsem to v sobě nosila nebo jakoby, ale zjistila jsem, že je to špatně, že člověk musí komunikovat a snažit se věci vysvětlit. Mnohdy je to i v takovým nepochopení. Já mám, ne často, ale stane se, že člověk něco vysloví, nebo myslí si, že to řekl, a že ten druhý to pochopí úplně jinak. Takže je dobře, aby ta druhá strana to zopakovala, nebo abysme se pochopili. To si myslím, že je důležitý. Tazatel: A dobře a co by vás třeba jedním slovem napadlo, když řeknu stresová situace v práci, co se vám vybaví? Respondent: (dlouhá pauza) Chaos. Tazatel: Ehm, dobře, to by bylo ode mě vše, jestli máte ještě něco, něco mi doplnit. Respondent: Myslím, že ne. Tazatel: Dobře, děkuju.


Žaneta

Věk:

24

Rodinný stav:

svobodná


vysokoškolské

- 67 -

Pracovní pozice:

obchodní manažer


5


stavebnictví

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Respondent: Situaci, kdy nestíhám svou práci a kdy nezvládám … nezvládám protivné zákazníky (smích). Tazatel: Ehm, dobře a myslíte si, že stres nějakým způsobem ovlivňuje práci člověka? Respondent: Hmm, určitě. Člověk ve stresu možná nezvládá tolik věcí, který by zvládal, kdyby byl víc v klidu. No u mě to tak asi je. Tazatel: Ehm, a byla jste tedy někdy v pracovním stresu? Respondent: Určitě. Tazatel: A jak se to u vás projevuje? Fyzicky nebo psychicky, ňáký změny pociťujete na sobě? Respondent: Určitě psychicky, už jenom tím, že jsem protivnější a fyzicky asi ne a … asi tak. Tazatel: A co přesně děláte, když jste ve stresové situaci? Myslím tím, jestli jste nervózní, nebo si koušete nehty, nebo chcete si jít zasportovat, dát si panáka nebo něco takovýho? Respondent: Hmm, no tak asi (zvoní telefon) asi vypnout, zavřít se někam sama, být bez kontaktu s lidmi a možná si dát to pivo (smích). Tazatel: Dobře a je nějaký způsob, jak předcházíte stresu? Respondent: Aaa, asi se snažím naplánovat si úkoly, ehm, připravit se na jednotlivá jednání, aby mě nic nepřekvapilo a nemusela jsem se z toho stresovat. Tazatel: A co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Jaké to jsou situace? Respondent: Hmm, asi právě ti protivní zákazníci, kteří, které neumím zvládnout jakoby v prvním okamžiku, protože neznám hnedka třeba konkrétní odpověď, a pak nestíhání časový, časový nestíhání jakoby v pracovní době.

- 68 -

Tazatel: Ehm, a třeba jedním slovem napadne vás něco, když řeknu stresová situace v práci? Co se vám třeba hned vybaví? Respondent: Nestíhání, přijedu domů pozdě, … křik těch zákazníků, (smích) nespokojenost, to asi vyvolává ten stres v práci. Tazatel: Ehm, takže to je vše, jestli chcete ještě něco doplnit, nebo na něco jste si ještě vzpomněla? Respondent: Ne, asi ne, děkuju. Tazatel: Taky děkuju.

ROZHOVOR č. 15 (pouze písemná komunikace) Křestní jméno:

Jana

Věk:

54

Rodinný stav:

vdaná


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí odboru


18


státní správa

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Respondent: Ve stresu se cítím, mám-li před sebou více úkolů než mohu stihnout v daném čase. Přidá-li se k tomu ještě napjatá atmosféra na pracovišti případně osobní problémy. Stres je v podstatě existence člověka pod jakýmkoliv tlakem, proti němuž organismus neustále hledá obranu. Výsledkem je stresovaný člověk. Tazatel: Myslíte si, že stres ovlivňuje vaši práci? A jak? Respondent: Někdy ovlivňuje stres moji práci, ale jak, to bývá složité zjistit. A zjistit to je možné, až stres odezní, ne vždy si uvědomím, že mám prožitou situaci považovat za stres.

- 69 -

Tazatel: Byla jste někdy (nebo jste) v pracovním stresu? Respondent: Ano. Tazatel: Jak se to u vás projevuje? (fyzicky, psychicky nebo změna v chování) Respondent: Nervozita, nemožnost vypnout po práci („nošení si práce domů“ – v hlavě). Možná, že i změna chování – to vždy musí posoudit jiní. Tazatel: Co přesně děláte, když jste ve stresu (např. jdu na pivo, zasportovat si, koušu si nehty apod.)? Respondent: Sport či jakékoliv větší fyzické zatížení. Tazatel: Jak mu předcházíte? Respondent: Stresu nelze dle mého názoru předcházet, alespoň já to neumím. Tazatel: Co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Respondent: V práci nikdy nevím předem, co vyvolá stres. Ale např. mámli více úkolů a jsou obtížné a mají být splněny v nereálném čase. Tazatel: Co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci? Respondent: Stresová situace v práci nastane, jsou-li všichni pod stejným tlakem jako já a prožívají ho jako „věc veřejnou“ – tedy signalizují navenek nervozitu, nepříjemné chování k ostatním, neadekvátní reakce na jinak běžně nekonfliktní věci.

ROZHOVOR č. 16 (pouze písemná komunikace) Křestní jméno:

Petr

Věk:

51

Rodinný stav:

rozvedený


vysokoškolské

Pracovní pozice:

vedoucí


400



- 70 -

Tazatel: Co si představíte pod pojmem stres? Respondent: Pocit dlouhodobé nespokojenosti či frustrace, vyvolané nenaplňováním životních tužeb a potřeb, jako jsou úspěch, ocenění, sebedůvěra, láska, příčiny mohou plynout jak ze soukromého tak i z odborného života, stres také způsobují úkoly, které subjekt řeší a které jsou upřímně řečeno nad jeho schopnosti, stres může přecházet v deprese a v náladové chování, nespavost a jiné neduhy. Tazatel: Myslíte si, že stres ovlivňuje vaši práci? A jak? Respondent: Moji práci již neovlivňuje, dříve tomu bylo jinak. Nyní se řídím pravidlem „pokud nejde o život, tak jde o …“, při nějaké složité situaci u mě vítězí zvědavost nad obavami, takže se spíše těším, jak to dopadne, je to jako kdybych se z jeviště dostal do hlediště a sledoval se, jak že se to vlastně zachovám. Tazatel: Byl jste někdy (nebo jste) v pracovním stresu? Respondent: Dříve jsem bývával, měl jsem trému, byl jsem rozklepaný, nyní však díky zkušenostem vše zmizelo, nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, vždyť svět je tak báječně zajímavý. Tazatel: Jak se to u vás projevuje? (fyzicky, psychicky nebo změna v chování) Respondent: Dříve se projevoval tím, že jsem si práci nosil domů, stále jsem o ní mluvil a to i s lidmi, které to vůbec nezajímalo, člověk někdy přemýšlel i v noci. Tazatel: Co přesně děláte, když jste ve stresu (např. jdu na pivo, zasportovat si, koušu si nehty apod.)? Respondent: Nic nedělám, když pomine stresová situace, prostě na ni zapomenu, jak opustím práci, vypínám, v pondělí marně vzpomínám, co že to bylo v pátek za problém, i když stresová situace trvá dlouho, tak vždy mohu vše přehodnotit a zkusit začít dělat něco jiného, když by mi to, co dělám, nešlo. Tazatel: Jak mu předcházíte?

- 71 -

Respondent: V podstatě se na řešení složitých problémů těším, protože jsou výzvou, když jde všechno jak po drátku, je to nuda. Tazatel: Co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Respondent: Jsou to osoby, které osud zavál na místa, na která jejich schopnosti nestačí, což jim ale nikdo neřekl a oni sami na to nepřišli, také manažerský směr ve stylu „snake in squits“ způsobuje mnoho stresových stavů, jde o manažery, kteří jsou hezcí a líbiví metrosexuálové, ale nějak přes veškerá školení a pokroky vědy nepochopili, co to je týmová práce a pozitivní motivace spolupracovníků, nemají žádnou přirozenou autoritu a tu si vynucují hloupým okázalým nadřazeným chováním, bohužel většinou umí dobře využívat svěřené moci, ale ono jim chudákům v podstatě ani nic jiného nezbývá. Tazatel: Co se vám vybaví, když řeknu stresová situace v práci? Respondent: Je to například situace, kdy máte vyřešit složitý problém, nemáte k tomu pravomoci, prostředky a dostatek času a jediné co máte, je odpovědnost za splnění úkolu, takto je to úplně špatně, ale stává se to, proto se člověk musí ozvat již v okamžiku, kdy úkol přijímá.

3. 5. Porovnání výpovědí manažerů s literaturou zmapování pojmu stres 1) Hodně práce, málo času; vyšší koncentrace a pak už člověk jedná zmateně; soustředění prostě na ty daný úkoly; pokud se jich nakupí víc, není tak koncentrovaný = výrok Selyeho v knize Křivohlavého („Člověk v tomto napětí, takto dopovaný, nemůže spát, je příliš aktivní, živý, euforický, jako by měl ´špičku´. Po určité době upadá však z tohoto vypětí do deprese a nadměrné ospalosti.“) (Křivohlavý 1994, s. 9).

2) Nervozita z nejistého výsledku, nervozita z hlediska časového plnění úkolu, nervozita z množství úkolů; nervozita, nejistota; jsem takovej nesoustředěnej, roztěkanej, možná občas i podrážněnej; pokud něco mě

- 72 -

dostane do stresu, je to zpravidla to, že se něco buď nestíhá, nebo je to nějakej úkol rychle navíc, nebo nějaká nepříjemnost. = výrok Irmiše („Býti ve stresu můžeme chápat přeneseně jako ´býti v tísni´ Většinou za stres pokládáme vnitřní stav jedince, který je přímo něčím ohrožován, nebo ohrožení očekává a při tom má pocit, že tyto nepříznivé vlivy nemusí dobře zvládnout“) (Irmiš 1996, s. 8).

3) Výzva, protože to je něco, s čím se musím nějakým způsobem poprat; den utíká, že to má nějakej spád, tak hodně pozitivně, pokud už je toho hrozně moc zas negativně. = výrok Selyeho v knize Křivohlavého (viz 1)).

4) Situace, kdy nestíhám, potřebuju něco rychle udělat, nemám na koho se obrátit a v uvozovkách krátkodobě teče do bot; člověk neví, kam dřív skočit, má toho hodně a snaží se z toho nějakým způsobem šikovně vybruslit; pocit z toho, že člověk nestíhá, člověk začíná bejt nepříjemnej, vadí mu kdejakej neklid; jak je člověk ve stresu, tak se měněj obecný zájmy firmy, konkrétní zájmy lidí, všichni dělaj proto, aby nezůstala nějaká vina toho problému na nich, přestává normální lidská slušnost a začnou urážky, obviňování a zvyšování hlasu. = výrok Baštecké a Goldmanna (člověk se dostává do stresového stavu, pokud na něj působí požadavky prostředí a on nemá dostatek zdrojů, aby na ně přiměřeně odpověděl) (Baštecká, Goldmann 2001, s. 240).

5) Bušení srdce, vypjatá situace, mám najednou strach, jestli to zvládnu, začnu o sobě pochybovat, mění se mi nálada; nějaká jakoby vypjatá situace, kterou musím řešit znova, kterou dopředu vím, že jako pro mě … že to pro mě nebude jednoduchý; taková fyzická i změna nebo, nebo psychická jako strach a obavy a takový no, jako začnu dělat chyby jo, v tu chvíli a přestávám si věřit; nejsem tak pozorná, změní nálada, jsem na ně i tvrdší. = výrok Irmiše (viz 2)).

- 73 -

6) Člověk začne reagovat trošičku jinak než by měl, nebo než reaguje; s sebou i určitě nějaké dozvuky jako je nespavost, změna nálad; jsou lidi, kteří maj povahu takovou, že ten stres nezvládaj, jsou třeba nervózní, podrážděný, můžou reagovat podrážděně; jsou lidi, který prostě ten stres tak ňáko maj pod kontrolou, na nich není vidět; záleží na povaze toho člověka, jestli člověk je flegmatik, ten stres tam pro něj moc asi nějakým způsobem nepůsobí, člověk, kterej všechno dělá naplno, chce mít všechno v pořádku, tak tam si myslím, že ten stres tam prostě je. = výrok Machačové (o stresu mluvíme v případě, jestliže je člověk nucen mobilizovat všechny své síly, aby se s určitou situací dokázal vyrovnat) (Machačová 1978, s. 74).

7) Neplnění určitých úkolů zaviněnejch buď pod vlivem přístupu zaměstnanců, anebo okolnostma danýma vývojem společnosti. Člověk, když je ve velkým stresu, dělá chyby, nahrazuje určitý věci jinejma věcma, nahrazuje, jinak přistupuje a přitom dochází k chybám v úsudku. = výrok Baštecké a Goldmanna (viz 4)).

8) Napětí, strach, obavy, prostě pocit strachu, obavy; stres může ovlivňovat práci, samozřejmě; pod tíží stresu se hůř pracuje a pak je ovlivněno myšlení, člověk není schopen přemýšlet čestně, racionálně nad úkolama; teď můžu říct, že snad dlouho ne, anebo ne takový intenzity, člověk stárne a nabývá zkušeností, tak se toho stresu poměrně dobře zbavuju, že to je i ňákým dlouhodobým výcvikem, nebo sebeovládáním; stresem se učím žít, ale zbavovat se ho, vytlačit ho, vyhýbat se mu; pod velkým návalem práce nebo třeba v momentě, když jsem něco nesplnil nebo když vím, že to nemůžu splnit, nemůžu to stihnout, jo. Anebo ňáká přemíra odpovědnosti, jo, nebo i situace kdy, já jsem od přírody trošku trémista, jo, tak v ňákejch takovejch vypjatejch chvílích nebo v těch momentech, nebo když bych měl vystoupit před velkým množstvím lidí; vždycky říkal, člověk je omylnej, hlavu mně za to utrhnout nemůže. = výrok Baštecké a Goldmanna (viz 4)).

- 74 -

9) Napětí, tlak, nebezpečí; negativně, tak pozitivně. Někdy je to stimulant, pokud je to v únosnej míře, jinak to je taky jev ohrožující nebo blokující až zraňující; na ten stres nebo na stresory, stresující situace určitým způsobem nachystat. Takže to si nemyslím, že je legrace, že se to natrénovat dá. = výrok Selyeho v knize Křivohlavého (viz 1)).

10) Psychický vypětí; na jednu stranu pozitivně, když ten stres není opravdu úplně na krev, ale může působit i negativně. Zdravej stres může bejt i pozitivní, pokud je ten stres zdravý a dokáže mě zdravě nabudit, dokáže ty výsledky zlepšit, pokud je ten stres fakt jakože, si i nevím rady v tu chvíli, tak to je samozřejmě negativní; většinou mě ten stres přejde po vyřešení toho problému, pokud jsem v pohodě, tak ten stres prakticky nepřichází, pokud jsem nevyspalej, tak pak tam ten stres začíná; u mě záleží na tom, jakej jsem, v celkovym rozpoložení, vyspalej, nevyspalej. = výrok Selyeho v knize Křivohlavého (viz 1)).

11) Reakci organismu na nějakou nadměrnou zátěž a myslím si, že každý jedinec snese jinou tu zátěž, takže někdo podléhá stresu snáz, někdo třeba je odolnější. Větší zátěž má na mě motivační účinek a začnu podávat větší výkony; vždycky nahromadilo nějaké velké množství úkolů nebo nějakých zátěžových situací, které nešlo odsunout, nebo odložit nebo nějak rozložit na delší období, člověka tlačil hlavně čas; sama o sobě jsem ňáký intenzivní stresy neprožívám, když tak zatím jsme vždycky nějak, nějakým způsobem se dokázala poprat s těma problémama a mám to štěstí, že asi trošičku i tu povahu trošičku odolnější, takže hned tak něco mě hned neodrovná. = výrok Selyeho v knize Křivohlavého (viz 1)).

12) Reakce organismu na nějakou psychickou zátěž i fyzickou zátěž, může to být napětí, tlak. Prostě situace, který jsou zátěžové, přetížení. V podstatě to, co je pro organismus nepříjemný, pokud je člověk ve stresu, tak je pod napětím, pod tlakem, může dělat větší chyby, může být víc nervózní, může

- 75 -

chybovat, i doma nervózní; jsme pak nervóznější, začneme červenat nebo se nám začnou klepat ruce. = výrok Machačové (viz 6)).

13) Určitá zátěž, stres není tak veliký nebo není to zátěž veliká, může i pozitivně ovlivnit, vlastně to i budí k větší pracovní aktivitě. = výrok Selyeho v knize Křivohlavého (viz 1)).

14) Situaci, kdy nestíhám svou práci a kdy nezvládám protivné zákazníky. Člověk ve stresu možná nezvládá tolik věcí, který by zvládal, kdyby byl víc v klidu. = výrok Baštecké a Goldmanna (viz 4)).

15) Mám-li před sebou více úkolů než mohu stihnout v daném čase; napjatá atmosféra na pracovišti případně osobní problémy; existence člověka pod jakýmkoliv tlakem, proti němuž organismus neustále hledá obranu. = výrok Baštecké a Goldmanna (viz 4)).

16) Pocit dlouhodobé nespokojenosti či frustrace, vyvolané nenaplňováním životních tužeb a potřeb, způsobují úkoly, které subjekt řeší a které jsou upřímně řečeno nad jeho schopnosti. Moji práci již neovlivňuje. Nyní se řídím pravidlem „pokud nejde o život, tak jde o …“; spíše se těším, jak to dopadne. = výrok Baštecké a Goldmanna (viz 4)).

určení strategie vyrovnávání se se stresem 1) Mám ten stres spojenej s tím pracovním vytížením, s tím množstvím pracovních úkolů, takže si to rozkouskuju a začnu je řešit jednotlivě, po jednom. Sport, nebo posilovna ňákej pohyb fyzickej. = strategie: Přímá akce (udělat něco přímého nebo specifického k vyřešen př. vyjednávat nebo se radit, utéct nebo někoho obvinit) (Černý 1999, s. 51 – 52).

- 76 -

2) Podrážděnost, roztěkanost. Neschopnost soustředit, pořád na to myslím, vracím se k tomu a tím pádem se nesoustředím na to, na co bych potřeboval. Nijak, protože já jsem se to naučil jakoby schovávat, to navenek není poznat, odreaguju se potom vždycky takhle doma, na lyžích, nějaké aktivity doma, rodina. Rodinné zázemí to mě dobíjí. = strategie: Obrácení se k druhým (vyhledávání sociální podpory v nejrůznějších podobách pomoci od rodiny, přátel a ostatních) (Černý 1999, s. 51 – 52).

3) Když ten stres začíná, pozitivní v tom, že se mi líp pracuje, že to rychlejc utíká, má to spád, je to takový veselejší. Když toho je hodně, brzdí a jsem hodně odměřenej, protože se chci zaměřit jen na ten výsledek a nechci se s nikým bavit nebo s někým dělat nějaký srandičky a podobně. Pořád jsme pod tím stresem, už se tomu i smějeme, že už to je taková jakoby v uvozovkách křeč. Fyzicky jsem na sobě asi nic nepozoroval. Chodím do sauny. Tam vypnu a nepřemejšlím, tupě koukám na prkna a všechno tak jako urovnávám ve smyslu psychickým. = strategie: Vyhledávání informací (sbírání všech informací, které mohou být užitečné při řešení problému) (Černý 1999, s. 51 – 52).

4) Fyzicky asi ne, to nepociťuju, potřebuju mít v tu chvíli absolutní klid, nechci bejt rušenej a v podstatě vytočí mě ještě víc jakákoli další věc, zvýším hlas. Přestanu mluvit, uzavřu se do sebe a jakoby všechno ostatní, spíš jakoby uzavřu. = strategie: Přímá akce (viz 1)).

5) Snažím jako to vyřešit, co nejlíp ke spokojenosti všech, ale už mě to dá víc práce, musím se nad tím víc zamyslet, musím se hodně hlídat, jako abych neudělala chybu a tak dále. Začnu nadávat. = strategie: Vyhledávání informací (viz 3)).

- 77 -

6) Že třeba přijdu domů a nejsem schopná vypnout, volám do práce holkám, jak jsou na tom s balením, jestli se zabalilo to, co se zabalilo, prostě člověk pořád přemejšlí, jestli v práci to funguje tak, jak má a jestli se ty objednávky plněj, tak jak maj, jestli už ten problém je vyřešenej; práci tahám i domů, ňákým způsobem do toho chtě nechtě zatahuju rodinu, nebo třeba se mně stane, že se ve dvě hodiny v noci probudím a nemůžu usnout, takže, třeba si dělám poznámky co druhej den a tak dále. Když už bylo po všem, tak vezmu rodinu, jedeme na výlet, abychom se odreagovali, nebo nějaký sportovní aktivity, výlety, nebo třeba teďka v zimě na hory, nebo jezdit si zaplavat prostě, nebo být s rodinou v klidu. = strategie: Obrácení se k druhým (viz 2)).

7) Nespavost, svíravej pocit, zvýšený krevní tlak, zdravotní problémy. Samota. = strategie: Emoční vybití (všechny způsoby chování, které umožňují expresi emocí a snižují tenzi ze stresu př. křik, pláč, dupání, černý humor (Černý 1999, s. 51 – 52). Domnívám se, že i sport, kde dochází k vybití nahromaděných emocí, ale také i samotu, kdy se člověk vybije tím, že se uklidní).

8) Trémou; zaměstnává, furt o tom přemejšlím o těch věcech. Furt mě to zaměstnává, nedokážu se od toho odprostit, třeba nesplnění úkolu jo, nebo časovou tísní. Panák, to bych tedy nevylučoval; si někde sednu, relaxuju. V klidu si sedět, uvolnit, nic nedělat a taky noviny mi pomáhaj, sport to taky. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

9) Cítím napětí, určitě i tlak, zatnutí svalů jakoby určitá křečovitost a zpozorním. Jakoby se mi napnuly smysly. Není projev, který bych neznal, nic co je lidskýho mi není cizí. Jdu to rozdejchat. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

- 78 -

10) Psychicky, znervózním, trpím nervozitou, koušu si pusu. Squashem, sportem. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

11) Větší zátěž na mě vždycky působí motivačně a startuje mě k většímu pracovnímu výkonu a pokud to teda nepomáhá, začnu být netrpělivá, nedůtklivá až zlostná, vyvádí mě z míry. Nedůtklivost a vytváření nakonec i takového chaosu a takového zmatku. Začnu o těch problémech přemejšlet i v noci; snažím v práci plnit úkoly průběžně, nenechávat si, neodkládat zbytečně, trošičku řadit a třídit úkoly na ty důležité a méně důležité, systém odškrtávání. Funguje příroda, les a prostě ven, na kolo, do lesa někde na procházku a na určitou dobu prostě zapomenout na ten problém, tak zvaně si vyčistit hlavu a stačí třeba hodinka, dvě, takový to vypnutí a zapomenutí na chvilku, vytěsnit to z hlavy úplně potom a už se k tomu nevracet. = strategie: Přímá akce (viz 1)).

12) Cejtím se samozřejmě unavená, psychicky vyčerpaná, tlak od kolegyň, mých podřízených, které chtějí, aby všechno fungovalo, chtějí informace, já je nemám kde získat, nikdo nic neví, jsme nervóznější, stresovanější, musíme být déle v práci, to se odráží pak i na rodinném životě, že jsme méně doma a méně se věnujeme partnerům a dětem. Já se odreaguju, když jsem s přáteli, když si jdu zasportovat, baví mě třeba zumba, aerobic, v létě kolo, plavání, brusle, spíš jdu do přírody nebo jsem s lidma, který mám ráda nebo i jen tak doma, prostě si zrelaxuju i sama, spíš jdu mezi lidi a jdu ven a někdy, když toho je opravdu hodně, tak si jdu radši třeba i lehnout a zaspat to. Snažím se, když odcházím z práce, tak ty problémy si nebrat s sebou domů. Samozřejmě mnohdy to nejde prostě, nebo i o tom víkendu se snažím v pátek prostě zaklapnout ty dveře a mít trošku klid, snažím na to nemyslet, a pak ty moje koníčky, bejt s lidmi, které mám ráda a prostě dělat věci, které mám ráda a to u mě takhle teda funguje. = strategie: Obrácení se k druhým (viz 2)).

- 79 -

13) Únavou a pokud je to takový běžný, tak naopak mě to i vybudí k větší aktivitě. Mám chuť si jít někde něco koupit, koupím si kytku, nebo jdu třeba do obchodu, kde je příjemná prodavačka a popovídám s ní. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

14) Psychicky, už jenom tím, že jsem protivnější a fyzicky asi ne. Vypnout, zavřít se někam sama, být bez kontaktu s lidmi a možná si dát to pivo, snažím naplánovat si úkoly, připravit se na jednotlivá jednání, aby mě nic nepřekvapilo. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

15) Nervozita, nemožnost vypnout po práci („nošení si práce domů“ – v hlavě). Možná, že i změna chování. Sport či jakékoliv větší fyzické zatížení. = strategie: Emoční vybití (viz 7)).

16) Měl jsem trému, byl jsem rozklepaný, nyní však díky zkušenostem vše zmizelo. Jsem si práci nosil domů, stále jsem o ní mluvil, člověk někdy přemýšlel i v noci. Když pomine stresová situace, prostě na ni zapomenu, jak opustím práci, vypínám, když stresová situace trvá dlouho, mohu vše přehodnotit a zkusit začít dělat něco jiného. V podstatě se na řešení složitých problémů těším. = strategie: Přímá akce (viz 1)).

identifikace stresorů 1) Nakupení většího množství úkolů stejný priority a nevědět kterým začít. Ranní operativní porada. = stresor: Rozhodování (samotné množství možností a alternativ může působit stres z volby) (Rheinwaldová 1995, s. 66 – 82) + konkrétní součást práce (ranní operativní porada).

- 80 -

2) Komunikace s lidmi, s podřízenými. = stresor: Kontakt s lidmi (pro někoho kontakt s lidmi ve svém zaměstnání může být stresující) (Hrdina 2010, s. 41).

3) Když se najednou pokazí hodně důležitejch věcí. Každá sama o sobě potřebuje vyřešení dva tři dny, nebo mnoho hodin práce. Taková malá stresová situace, dodavatel jede na stavbu a ona tam nejde zvednout závora, že on se tam prostě nedostane. = stresor: Rozhodování (viz 1)).

4) Úkoly, který nemaj smysl; žádá o peníze na ňákej projekt; vystoupit před stovku lidí a něco říct. = stresor: Konflikty a nejistota (získá-li pracovník rozporuplné úkoly a příkazy) (Mayerová 1997, s. 61 - 65).

5) Nastane v práci nějakej problém a musím požádat nějaký nadřízený nebo někoho prostě o spolupráci, nenajdu lidi, který mně v tý chvíli pomůžou a potom ta komunikace. Fazit, prostě nový program, mělo nám to usnadnit práci a vlastně vylepšit všechno, ale bohužel, zase je to nedotažený do konce, takže prostě se nám stává, že máme mnohem větší problémy s tím fazitem; někoho klidně pošlou na služební cestu a nemaj místo něj řádnou náhradu. = stresor: Kontakt s lidmi (viz 2)) + konkrétní součást práce (fazit).

6) Situace, který se vyhrotěj v momentě, kdy to člověk nejmíň čeká, je to neřešitelný. Menší stres vyvolává jednání s lidma. Nestíháme odvozy, takovejdlech situacích, kdy opravdu my to máme naplánovaný, my to uděláme všechno, ale vyskytne se nám ještě ňáká jiná překážka. = stresor: Kontakt s lidmi (viz 2)) + Termínované úkoly (rychlé pracovní tempo se stává stresujícím činitelem tehdy, bylo-li vynuceno) (Mayerová 1997, s. 61 - 65).

- 81 -

7) Tady nemám stres. Ukončení pracovního poměru z rozhodnutí jedince, kterej si chce prosadit svůj vlastní zájem. = stresor: Organizační změny (změna obsahu pracovní činnosti, restrukturalizace oddělení, pracovního týmu nebo organizace) (Mayerová 1997, s. 61 - 65).

8) Krizové situace, které se naskytnou. Byly to záplavy, ale je to třeba i strach o místo. = stresor: Profesní kariéra (pracovní nejistotu, touhu být povýšen, přeložení na méně atraktivní místo a ztrátu nebo nedostatek možností rozvíjet profesní kariéru) (Mayerová 1997, s. 61 - 65) + konkrétní součást práce (krizové situace).

9) Nepoctivost. Situace, kdy nás lidi oblbujou; startuju, když bejvalý manželé, partneři, používaj proti sobě děti. = stresor: konkrétní součást práce.

10) Zastavená linka. = stresor: konkrétní součást práce.

11) Úkoly, které mám plnit, ale špatně se v nich orientuju, mám o tom třeba málo informací, anebo jsou ty informace zmatečné, nebo neúplné, prostě nejasné a jsou to takový ty úkoly, nikdo neví, jak to má bejt, ale udělej to. Tvorbu ňákých nesmyslných dokumentů; obava třeba, jak dopadnou finanční prostředky; špatný vztahy třeba na pracovišti, začnou mizet úsměvy, prostě na tvářích a nastoupí jakási nervozita a hromadí se stohy papírů a předělávám to, co už jsem dělala a musím to předělat znova a znova, protože prostě to nemůžu použít, tak jak jsem to udělala; samozřejmě je to určitá obava z finančních problémů, aby nebyly. = stresor: Konflikty a nejistota (viz 4)) + Kontakt s lidmi (viz 2)).

- 82 -

12) Systém nefunguje tak, jak by měl a nemáme potřebné informace, nevíme, co a jak máme dělat, nefunguje to tak, jak by mělo, práce není hotová, štosuje se nám to tady. V současný době se bojím zvednout telefon, zapnout e-mail, co tam bude za informace, ale je to třeba i situace, kdy víme, že třeba máme klienta, který je problémový, třeba přijde pod vlivem alkoholu. = stresor: Konflikty a nejistota (viz 4)) + konkrétní součást práce (podnapilí klienti).

13) Nepohoda pracovní mezi mnou a mými podřízenými. Chaos. = stresor: Interpersonální vztahy v organizaci (mohou být zdrojem stresu stejně jako ochranou a sociální podporou) (Mayerová 1997, s. 61 - 65).

14) Protivní zákazníci a pak nestíhání časový, časový nestíhání jakoby v pracovní době. Nestíhání, přijedu domů pozdě, křik těch zákazníků, nespokojenost. = stres: Časový stres (zhoršuje vnímání a koncentraci pozornosti, výkonnost spíše klesá, protože práci není možno dokončit v klidu) (Mayerová 1997, s. 61 - 65) + konkrétní součást práce (protivní zákazníci).

15) Mám-li více úkolů a jsou obtížné a mají být splněny v nereálném čase. Všichni pod stejným tlakem jako já a prožívají ho jako „věc veřejnou“ – tedy signalizují navenek nervozitu, nepříjemné chování k ostatním, neadekvátní reakce na jinak běžně nekonfliktní věci. = stres: Časový stres (viz 14)) + Interpersonální vztahy v organizaci (viz 13)).

16) Osoby, které osud zavál na místa, na která jejich schopnosti nestačí; situace, kdy máte vyřešit složitý problém, nemáte k tomu pravomoci, prostředky a dostatek času a jediné co máte, je odpovědnost za splnění úkolu.

- 83 -

= stres: Zodpovědnost (z pocitů velmi velké zodpovědnosti u lidí, kteří ji na sebe berou i za ostatní, nebo na ně opravdu veškerá zodpovědnost padá) (Rheinwaldová 1995, s. 66 – 82).

3. 6. Výsledky výzkumu Můj kvalitativní výzkum nám ukázal, jak konkrétní lidé ve vedoucích funkcích vnímají stres, jak ho zvládají a co je jejich největším pracovním stresorem. V části, kde jsem se snažila zmapovat, jak chápou stres, co si pod tímto pojmem představí, co je okamžitě napadne, mi vyšlo, že šest manažerů odpovědělo tak, že pokud je stres v rozumné míře, nabudí je, podávají lepší výkony, pokud se ale tato rozumná míra překročí, stres způsobí, že jsou méně koncentrovaní, bojují s pocitem ohrožení a jsou přetížení, což by odpovídalo výroku Selyeho z knihy Křivohlavého: „Člověk v tomto napětí, takto dopovaný, nemůže spát, je příliš aktivní, živý, euforický, jako by měl ´špičku´. Po určité době upadá však z tohoto vypětí do deprese a nadměrné ospalosti“ (Křivohlavý 1994, s. 9). Stejný počet odpovědí manažerů bych přiřadila k výroku Baštecké a Goldmanna, kteří uvádí, že člověk se dostává do stresového stavu, pokud na něj působí požadavky prostředí a on nemá dostatek zdrojů, aby na ně přiměřeně odpověděl (Baštecká, Goldmann 2001, s. 240). Při určování strategie vyrovnávání se se stresem mi z výzkumu vyšlo, že u oslovených manažerů převládá defenzivní strategie - emoční vybití (v sedmi případech). Do této kategorie jsem ovšem zařadila i sport či samotu jako způsob emočního vybití, kdy v obou případech jde o vybití emocí - jen v rozdílném provedení. Čtyři manažeři se přímo nějakým způsobem snaží problém řešit. Volí tedy strategii ofenzivní. I rodina a blízcí lidé jsou pro vyrovnávání se stresem důležití. Uvedli je tři manažeři. U identifikace stresorů jsem zjistila, že není vůbec zanedbatelná situace, kdy jednoho manažera stresuje více odlišných věcí (v osmi případech). Šlo například o situace, kdy jedním ze stresorů byla konkrétní součást práce dotyčného manažera. Ta také vyšla jako nejčastější pracovní stresor.

- 84 -

Dalšími nejvíce početnými stresory byl kontakt s lidmi (4x) a konflikty a nejistota (3x). V této části mého zkoumání se manažeři nejvíce různili, identifikovala jsem devět nejrůznějších stresových faktorů (kromě výše uvedených dále rozhodování, interpersonální vztahy v organizaci, časový stres, zodpovědnost, termínované úkoly a profesní kariéra).

3. 7. Návrh na zlepšení (odstranění nedostatku) Stres se stal civilizačním problémem téměř každého z nás. S pracovním stresem, se troufám říci, je to podobné. Mé výzkumné šetření se zaměřilo na výše postavené pracovníky – manažery z mnoha odvětví. Nenašla jsem vedoucího pracovníka, který by mi odpověděl, že stres mu nic neříká, že ho nezná. Je pravdou, že někteří uvedli, že dnes se se stresem již nepotýkají, ale dříve se jich toto téma dotýkalo také. Uvádějí, že je to letitými zkušenostmi, praxí, věkem ale i zaměstnavatelem. Možná, že právě toto budou jediná správná řešení tohoto fenoménu. Pokud je člověk vystaven častému (dennímu) stresu, je nespokojený, podrážděný a není ve své práci rád, měl by začít uvažovat o změně pracovní pozice (samozřejmě takové, která ho bude zajímávat, bavit ho a dojde tam k uspokojení jeho potřeb). Možná, že nebude tak dobře finančně ohodnocena, ale zváží-li se klid a spokojenost, která by nastala v jiné funkci či organizaci, asi to za to stojí. Někteří uvedli, že díky zkušenostem a praxi již neberou stres tak vážně a již se s ním nepotýkají. I to je možná cesta. Potíž je vytrvat. Vytrvat v práci, která je stresující, ne vždy uspokojující a smysluplná. Ten, kdo to ale vydrží, by podle výpovědí mých zkoumajících měl být odměněn – nadhledem. S věkem je to podobné, pokud člověk zestárne, změní pohled na svět, na práci, na problémy. Ve vyšším věku oceňujeme spíše zdraví, pohodu a lásku bližních. Se stoupající změnou hodnot by měl stres ustupovat. Alespoň tak se mi svěřili starší účastníci výzkumu. Dále by bylo samozřejmě vhodné dodržovat veškerá preventivní opatření (kapitola 1.6.), případně se naučit některou z technik pro snížení či

- 85 -

alespoň poznání svého stresu (kapitola 1.4.). Stres management neboli aktivní vyrovnání se se zvýšenou zátěží založené na principu nalezení a udržení optimální hladiny stresu, která manažerovi neškodí, ale prospívá, je další v dnešní době velice se rozšiřující záležitostí. Najdeme ho v nabídkách vzdělávacích agentur, které organizují kurzy zaměřené na zvládání stresu. I to je jistá cesta jak aktivně bojovat. Obávám se ale, že neexistuje žádný zaručený recept, který by stres z našeho života odstranil. A asi to tak má být, neboť i část manažerů přiznává, že stres, pokud je v rozumné míře (otázkou je, jak je definována rozumná míra), nemusí jen škodit, ale že je i určitým stimulem. Proto mé doporučení zní - naučte se pracovat se svým stresem, pokuste se ho ovládat, případně změňte svou práci, a pokud se to nepodaří nebo to nepomůže, vyčkejte na stáří, protože to vás od stresu osvobodí.

- 86 -

ZÁVĚR Tato práce je nazvána „Stres u manažerů“. Mým cílem bylo zmapování pojmu stres u manažerů, identifikace jejich nejčastějších stresorů a určení jejich strategie vyrovnávání se se stresem. Nebojím se tvrdit, že stanovený cíl jsem splnila. Uskutečnila jsem 14 osobních rozhovorů, v kterých jsem se ptala manažerů z různých odvětví na výše zmíněné oblasti. Rozhovory jsem doslovně zdokumentovala a odpovědi od těchto vedoucích pracovníků porovnala s literaturou. Výsledkem pro tento zkoumaný vzorek je, že stres pro většinu z nich není pouze negativním prvkem, ale že pokud na ně působí v rozumné míře, stává se i stimulem, který je budí k větší pracovní aktivitě. Zároveň ale z odpovědí spolupracujících manažerů vyplynulo, že člověk se dostává do stresového stavu, pokud na něj působí požadavky prostředí a on nemá dostatek zdrojů, aby na ně přiměřeně odpověděl. Co se týká nejčastějších stresorů, díky výzkumu jsem zjistila, že nejčastějším stresem pro ně je nějaká konkrétní pracovní situace z jejich oblasti př. ranní operativní porada, zastavená linka, protivní zákazníci apod. V této části mého zkoumání se manažeři nejvíce různili, identifikovala jsem devět nejrůznějších stresových faktorů (kromě výše uvedeného dále kontakt s lidmi,

konflikty a

nejistota,

rozhodování,

interpersonální

vztahy

v organizaci, časový stres, zodpovědnost, termínované úkoly a profesní kariéra). Při určování strategie vyrovnávání se se stresem mi z výzkumu vyšlo, že u oslovených manažerů převládá defenzivní strategie - emoční vybití (v sedmi případech). Čtyři manažeři se přímo nějakým způsobem snaží problém řešit. Volí tedy strategii ofenzivní. I rodina a blízcí lidé jsou pro vyrovnávání se stresem důležití. Uvedli je tři manažeři. Dospěla jsem tedy ke konkrétním výsledkům, setkala jsem se s konkrétními lidmi, kteří se mi svěřili s tímto pro některé nepříjemným tématem, a co víc, pronikla jsem do světa managementu, ale i do osobního světa takto zaměřených lidí.

- 87 -

ANOTACE (ANNOTATION) Příjmení a jméno autora: Pavlová Markéta Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky FF UP Název práce: Stres u manažerů (Stress in manager´s profession) Počet znaků: 133 535 s mezerami Počet příloh: 3 Počet titulů použité literatury: 27 Klíčová slova: manažer, pracovní stres, strategie, stres, stresory (Keywords: manager, work stress, strategies, stress, stress factors) Krátká a výstižná charakteristika práce Tato práce se zabývá stresem u manažerů. Cílem práce je zmapování pojmu stres u manažerů, identifikace jejich stěžejních stresorů a určení strategie vyrovnávání se se stresem. Výzkumnou metodou je polostrukturovaný rozhovor. Stres se stává nedílnou součástí profese manažerů, proto tato práce popisuje stres, stresory, fáze stresu, strategie zvládání stresu a jeho prevenci. Rozhovory s manažery ukazují, jak stres prožívají konkrétní lidé na vysokých pracovních postech a jak na něj reagují. Dále poukazují na situace, které vyvolávají stres a osvětlují nám, jestli se manažeři snaží stresu předcházet.

(This thesis deals with the problem of manager stress. The aim of the thesis is to focus on manager stress, identification of the main stress factors and defining a strategy to deal with the stress. The research method is a semistructured interview. Stress becomes an inseparable part of manager profession, that is the reason why the thesis describes stress, stress factors, stress stages, strategies of managing the manager stress and its prevention. The interviews with the managers show the way how people in high professional positions experience stress and what their reactions are. Next they indicate the situations that cause stress and explain if the managers try to prevent stress.)

- 88 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ARMSTRONG, M. Jak být ještě lepším manažerem. Praha: Victoria Publishing, 1995.

ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2007.

ATKINSON, R., L., a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003.

BAŠTECKÁ, B. GOLDMANN, P. Základy klinické psychologie. Praha: Portál, 2001.

BĚLOHLÁVEK, F. Desatero manažera. Brno: Computer Press, 2003.

BĚŤÁKOVÁ, A. Stres manažera. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Bakalářská práce, 2011.

BIRKENBIHLOVÁ, V. F. Pozitivní stres. Radostně stresem. Praha: Ivo Železný, 1996.

ČERNÝ, V. Jak překonat stres. Testy a cvičení. Praha: Computer Press, 1999.

EGER, L. Stres, prevence a management stresu. ZČU [online]. 2003, [cit. 02.12.2012]. Dostupné z WWW: http://www.fek.zcu.cz/cz/katedry/cecev/mes_mat/stres/star_stres.htm

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000.

HAVRANOVÁ, D. Stresory v práci manažera školy. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Bakalářská práce, 2011.

- 89 -

HRDINA, I. Stres a životní spokojenost manažerů. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Diplomová práce, 2010.

IRMIŠ, F. Nauč se zvládat stres. Praha: Alternativa, 1996.

KNOBLAUCH, J., WÖLTJE, H. Time management. Jak lépe plánovat a řídit svůj čas. Praha: Grada, 2006.

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada, 1994.

KUBIAS, S. Úvod do managementu – 2010. Ekonomická fakulta Technické univerzity Liberec. Liberec: 2010.

MACHAČOVÁ, H. Objektivní diagnostika duševní zátěže. Praha: Univerzita Karlova, 1978.

MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997.

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006.

MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984.

PITRA, Z. Úvod do managementu. Hradec Králové: Gudeamus, 1992.

PLETZER, M. A. Emoční inteligence. Jak ji rozvíjet a využívat. Praha: Grada, 2009.

RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem disteresu. Praha: Scarabeus, 1995.

ŠNÝDROVÁ, I. Manažerka a stres. Praha: Grada, 2006.

- 90 -

ŠULEŘ, O. Manažerské techniky. Olomouc: Rubico, 1995.

TESAŘOVÁ, J. Osobnostní předpoklady pro manažerskou práci a možnosti jejich rozvoje pomocí vzdělávání. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc: Diplomová práce, 2009.

VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, A., HONZÁK, R. Stres, eustres a distres. Medziodborové konzilium [on-line]. 2009, roč. 6, č. 12 [cit. 02.12.2012]. Dostupné z WWW: http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=4146&magazine_i d=1

- 91 -

SEZNAM OBRÁZKŮ str. 14

Obrázek č. 1 Reakce na stres

str. 16

Obrázek č. 2 Fáze stresu

str. 19

Obrázek č. 3 Rovnováha při zvládání obtíží

str. 20

Obrázek č. 4 Narušení rovnováhy při stresu

str. 27

Obrázek č. 5 Manažerský trojúhelník

str. 30

Obrázek č. 6 Statistická křivka výkonnosti

str. 30

Obrázek č. 7 Graf produktivity

str. 31

Obrázek č. 8 Výkonnostní křivka ranního typu

str. 31

Obrázek č. 9 Výkonnostní křivka večerního typu

str. 32

Obrázek č. 10 Denní křivka vyrušování

- 92 -

SEZNAM PŘÍLOH str. 94

Příloha č. 1

Tabulka stresujících životních událostí a body dle Holmese a Rahe

str. 95

Příloha č. 2 Má příprava k polostrukturovaným rozhovorům

vložená kapsa

Příloha č. 3 CD nosič se 14 provedenými rozhovory

- 93 -

PŘÍLOHA č. 1 Tabulka stresujících životních událostí a body dle Holmese a Rahe 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.

Úmrtí životního partnera Rozvod Rozchod s manželským partnerem Uvěznění Úmrtí člena rodiny Vážný úraz nebo onemocnění Sňatek Propuštění ze zaměstnání Usmíření s manželským partnerem Odchod do důchodu Závažná změna zdravotního stavu člena rodiny Těhotenství Sexuální obtíže Nový člen v rodině - dítě, přistěhování starého příbuzného Závažné změny v zaměstnání Větší změny finančního stavu (zlepšení i zhoršení) Úmrtí blízkého přítele Přechod na jinou práci Závažné neshody s partnerem Větší půjčka (na dům, byt aj.) Vypovězení půjčky Změna odpovědnosti v zaměstnání Odchod dcery nebo syna z domu Problémy s tchýní nebo tchánem Významný osobní úspěch Manžel nebo manželka začala nebo přestala chodit do zaměstnání Začátek nebo ukončení školy Větší změna životních podmínek (adaptace nebo zhoršení bydlení) Změna osobních návyků, nová přátelství aj. Konflikty s nadřízenými Podstatné změny pracovních podmínek nebo pracovní doby Změna bydliště Kvalifikační zkouška ve škole nebo zaměstnání Změna obvyklého způsobu rekreace Podstatná změna v náboženských aktivitách Zásadní změna ve společenském uplatnění Změna spánkových návyků (více či méně spánku) Změna návyků v jídle Dovolená Dopravní přestupek a pokuta

Zdroj: IRMIŠ, F. Nauč se zvládat stres. Praha: Alternativa, 1996.

- 94 -

100 73 65 63 63 53 50 47 45 45 44 40 39 39 39 38 37 38 35 31 30 29 29 28 26 26 26 25 24 23 20 20 20 19 19 18 16 15 13 11

PŘÍLOHA č. 2 Má příprava k polostrukturovaným rozhovorům

Osobní údaje Křestní jméno Věk Rodinný stav Dosažené vzdělání Pracovní pozice, kterou vykonáváte Kolik lidí řídíte? Jaké je zaměření společnosti, ve které pracujete?

Stres a pracovní prostředí Co si představíte pod pojmem stres? Myslíte si, že stres ovlivňuje vaši práci? A jak? Byl/a jste někdy (nebo jste) v pracovním stresu? Jak se to u vás projevuje? (fyzicky, psychicky nebo změna v chování) Co přesně děláte, když jste ve stresu? Jak mu předcházíte? Co z oblasti práce u vás vyvolává stres? Co se vám vybaví, třeba jedním slovem, když řeknu stresová situace v práci?

- 95 -

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky STRES U MANAŽERŮ STRESS IN MANAGER S PROFESSION

Recommend Documents