Univerzita otevřela opravené centrum v Telči

Kdo se stane novým rektorem Masarykovy univerzity? První kolo volby nového rektora se konalo po uzávěrce tohoto čísla 18. dubna. Aktuální informace čtěte na webu http://info.muni.cz.

Nejtěžší je sehnat zpěváky

Jak neodkládat úkoly donekonečna?

Rozhovor se sbormistrem  Michalem Vajdou.

Prokrastinací trpí čas od času většina z nás. Přečtěte si, jak se s ní vypořádat.

>> strana 5

>> strana A1 Měsíčník Masarykovy univerzity

http://info.muni.cz duben 2011

Univerzita otevřela opravené centrum v Telči

Téma: Jaderná energetika

Bude sloužit jako výukové a konferenční středisko Centrum sídlí v historických budovách bývalé jezuitské koleje v Telči. V první fázi rekonstrukce proto byly obnoveny některé původní architektonické prvky jako například dvorní arkády nebo klenba v přízemních chodbách. Úpravou půdních prostor v dalších fázích pak vznikly pokoje a byty s celkovou ubytovací kapacitou 72 lůžek. Součástí vysokoškolského areálu je také  23 moderně vybavených učeben a dvě posluchárny, které dohromady pojmou až 600 studentů. Všechny úpravy musely být provedeny velmi citlivě – objekt je totiž chráněnou památkou a je také součástí památkové rezervace města Telč, která byla v roce 1992 zapsána do seznamu UNESCO.

Náklady na obnovu jezuitského areálu jako střediska vzdělávání v kraji Vysočina, včetně jeho vybavení, byly z 85 procent hrazeny díky podpoře z Finančního mechanismu zemí Evropského hospodářského prostoru a  Norska. Zbývajících 15 procent poskytla Masarykova univerzita z vlastních zdrojů. V objektu jezuitské koleje ze 17. století, který je druhým největším komplexem budov v Telči, zahájila univerzita první vzdělávací aktivity v roce 2002. Samotné Univerzitní centrum Telč bylo založeno v roce 2005. Zrekonstruovaný areál bude sloužit i dalším aktivitám, zejména v oblasti výzkumu a propagace kulturního dědictví. Petra Polčáková

Foto: David Povolný.

Univerzitní centrum, které prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, Masarykova univerzita slavnostně otevřela 11. dubna. Opravený areál s moderními učebnami a ubytovacími kapacitami bude sloužit nejen pro výuku, ale také jako konferenční centrum. Kompletní rekonstrukce, která zahrnovala i vybudování knihovny, informačního střediska či nové kavárny, stála přes 145 milionů korun a trvala dva roky. „Díky právě dokončené rekonstrukci může tento historicky cenný objekt dál sloužit účelu, s nímž jej naši předci před 350 lety postavili, a to rozvoji vzdělanosti a poznání,“ řekl rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala.

Lichtenštejnský kníže diskutoval se studenty o roli státu

Zemětřesení, která způsobila požár v  jaderné elektrárně Onagawa a  selhání chladicího systému v  elektrárně Fukušima v severovýchodním Japonsku, oživila ve  světě debatu o  jaderné energetice. V řadě zemí a mezi nimi i v sousedním Německu to vedlo k  odklonu politických představitelů od tohoto typu zdroje elektřiny. V Česku naproti tomu podle průzkumů veřejného mínění jadernou energii podporuje kolem 70 procent obyvatel. Měli by i Češi v kontextu havárie uvažovat o změnách? Většina oslovených odborníků Masarykovy univerzity se shoduje, že z nehody, ke které došlo v Japonsku, je jistě třeba vzít si ponaučení. Spíše než hledat jiné zdroje energie je ale podle nich obecně potřeba přehodnotit způsob, jak si lidstvo zvyklo přistupovat ke spotřebě elektřiny. „Z každé nehody je nutné si vzít ponaučení, automaticky zaujmout zamítavý postoj k jaderné energetice by ale nebylo vhodné. Po závalu horníků v dolech se také nezavřou tepelné elektrárny, ale vede to ke  zlepšení bezpečnosti práce horníků. Riziko, že se nehoda může stát, je daní za náš blahobyt, který si bez levné elektřiny neumíme moc představit. My všichni neseme za všechny možnébudoucí havárie částečně vinu, protože jsme svou lačností po elektřině zavdali příčinu, aby byly jaderné elektrárny stavěny,“ myslí si Michal Bittner z přírodovědecké fakulty. A podobný postoj zastává i známá environmentalistka Hana Librová z fakulty sociálních studií. „Měli bychom to brát jako výzvu, abychom byli zdrženlivější tam, kde neznáme koncovky výrobních procesů a vedlejší účinky. A protože vedlejší účinky má prakticky každá činnost, je třeba se obecně zamýšlet nad hranicemi lidských zásahů do světa,“ říká.

David Povolný

>> čtěte téma na straně 3

Foto: Ondřej Surý, MF Dnes.

FI získala cenu za potírání plagiátorství

O roli a postavení státu na prahu nového tisíciletí debatoval se studenty Masarykovy univerzity kníže Jan Adam II. z Lichtenštejna. V přednášce na filozofické fakultě představil svoji novou knihu Stát ve třetím tisíciletí.

>> strana 2 a 4

Masarykova univerzita bude na projektu spolupracovat s Městskou policií Smlouvu o  spolupráci na  evropském výzkumném projektu podepsal v březnu rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala s ředitelem Městské policie Brno Jaroslavem Přikrylem. Jde o historicky první spolupráci mezi oběma institucemi. Tým odborníků z  univerzity se k projektu připojí v průběhu dubna. Evropský výzkumný projekt s názvem COMPOSITE je srovnávací studií policie v Evropské unii. Díky jeho výsledkům by se mělo zlepšit plánování a spolupráce mezi jednotlivými policejními silami

Rektor MU Petr Fiala (vpravo) a ředitel MP Brno Jaroslav Přikryl při podpisu smlouvy. Foto: Petra Polčáková.

v Evropě. To vše v souvislosti s novými formami kriminality, které se objevily společně se vznikem moderních technologií. Policie totiž čelí novým výzvám v odhalování těchto forem kriminality, jež s sebou přinášejí i změny v organizaci a řízení policejních institucí. Projekt je financován ze 7. rámcového programu Evropské unie a podílí se na  něm 15 partnerů z  deseti zemí. Jde o vysoké či obchodní školy, ale také policejní akademie, výzkumný ústav či poradenské firmy, které spolupracují

s  policejními složkami v  Belgii, České republice, Francii, Německu, Itálii, Makedonii, Nizozemsku, Rumunsku, Španělsku a Velké Británii. Úzkou spolupráci mezi praktiky a vědci podporuje zapojení jednotlivých policejních složek prostřednictvím expertní poradenské skupiny a  skupiny konečných uživatelů. Ta se skládá ze zástupců policejních sborů z jednotlivých států. Ukončení projektu je naplánováno na březen roku 2014. -pp-

Za přínos v rozvoji informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě, konkrétně za ojedinělý přístup k potírání plagiátorství, získala v dubnu fakulta informatiky cenu ministerstva vnitra. Ocenění obdržela za  vytvoření tří systémů, které slouží mj. ke  kontrole originality dokumentů, a za koordinaci spolupráce škol při potírání plagiátorství. První z elektronických systémů, Theses.cz, zjišťuje opsané pasáže v  závěrečných pracích. Díky Odevzdej.cz si mohou školy či učitelé porovnávat i seminární a další studentské práce. Odborníci z fakulty informatiky plánují, že od letošního podzimu by měl být spuštěn také nový systém Repozitar.cz, určený pro kontrolu odborných článků, publikací a jiných děl vytvořených zaměstnanci nebo doktorskými studenty univerzity. Souborů, vůči nimž se plagiáty vyhledávají, jsou dnes už téměř tři miliony. Algoritmus pro vyhledávání plagiátů uspěl i v mezinárodním srovnání, když v soutěži International Competition on Plagiarism Detection odhalil nejvíce plagiátů ze všech soutěžících. -pp-

2  AKTUÁLNĚ

muni.cz / duben 2011

Masarykova univerzita udělila zlatou medaili knížeti z Lichtenštejna Velkou zlatou medaili Masarykovy univerzity obdržel kníže Jan Adam II. z Lichtenštejna za své zásluhy o rozvoj česko-lichtenštejnských vztahů. Při návštěvě filozofické fakulty mu ji 6. dubna předal rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. Kníže se sešel nejen s představiteli univerzity, ale také s odborníky z historického ústavu fakulty, zúčastnil se i diskuse se studenty. Hana Bojdová se knížete zeptala na  otázku měnové politiky. „Jan Adam II. si státy budoucnosti představuje jako velmi decentralizované jednotky. Zajímalo mě proto, jestli by tak přistupoval i k měně,“ svěřila se studentka. Kníže je příznivcem toho, aby stejná měnu platila všude, jako problematickou ale označil nekázeň států v přístupu k tištění peněz.

Ocenění rozvoje česko-lichtenštejnských vztahů Významnou součástí návštěvy knížete na Masarykově univerzitě bylo udělení Velké zlaté medaile, kterou Jan Adam II. převzal z rukou rektora Petra Fialy. Univerzita tak ocenila jeho zásluhy za rozvoj česko-lichtenštejnských vztahů a navazování spolupráce mezi univerzitou a jejími partnerskými institucemi v dané oblasti. Důležitým krokem bylo vytvoření Česko-lichtenštejnské komise historiků, která se zabývá společnou historií Českých zemí a Lichtenštejnského domu, ale také jejich vzájemnými vztahy. David Povolný >> o Česko-lichtenštejnské komisi čtěte v článku Historici odkrývají tabu… na straně 4

Česko-lichtenštejnské vztahy nabraly i díky aktivitám knížete Jana Adama II. v posledních letech nový směr. Jeho zásluhy ocenila univerzita Velkou zlatou medailí, kterou mu předal rektor univerzity Petr Fiala (vpravo).

Foto: Tomáš Muška.

Na  filozofické fakultě totiž kníže představil svoji novou knihu Stát ve  třetím tisíciletí a  právě o  budoucích vizích o  roli a postavení státu si přál debatovat se studenty Masarykovy univerzity. „Se studenty jsem diskutoval vícekrát a vždy jsem to považoval za velmi přínosné. Když se domluvilo vydání mé knihy v češtině, byl jsem za možnost uspořádat debatu se zdejšími studenty velmi vděčný,“ uvedl kníže. Tématem knihy, kterou přeložil doktorský student filozofické fakulty Jiří Knap, je veřejná správa a aktuální problémy současného státu, s  nimiž má Jan Adam II. coby vládnoucí kníže v  Lichtenštejnsku bohaté zkušenosti. Kníže navrhuje změny v chování státu tak, aby si zachoval schopnost plnit své úkoly i v novém tisíciletí. Stát má podle něj plnit jen úlohu servisního centra, které slouží občanům. Diskuse s knížetem se zúčastnily téměř čtyři desítky studentů z fakulty sociálních studií, právnické fakulty, ekonomicko-správní fakulty a filozofické fakulty. Debata se rozvinula například kolem prospěšnosti přímé demokracie nebo prosazování principů demokracie na Blízkém východě. Studentka ekonomie

Novým děkanem fakulty informatiky se stane Michal Kozubek Jeho prioritou bude zařadit FI mezi špičková mezinárodní pracoviště Členové akademického senátu fakulty informatiky zvolili na  svém zasedání 28. března novým děkanem Michala Kozubka. Sedmatřicetiletý Kozubek, který byl jediným kandidátem, získal osm hlasů z devíti možných. Pokud jej rektor jmenuje do  funkce, fakultu povede od 1. září. Vystřídá tak Jiřího Zlatušku, který v jejím čele stál dvě funkční období, a nemohl již znovu kandidovat. Mezi priority v oblasti výzkumu a vývoje řadí Kozubek, který působí v Centru analýzy biomedicínského obrazu, vytvoření mezinárodně respektovaného prostředí, jež na fakultu přiláká uznávané zahraniční vědce. Fakulta by měla podle něj klást důraz na kva-

litu výstupů i  u  stávajících akademických pracovníků fakulty a na spolupráci na národní úrovni. A to jak s průmyslovými partnery, akademií věd, jinými vysokými školami, tak i s dalšími fakultami Masarykovy univerzity či Ústavem výpočetní techniky MU. Ve výuce se fakulta podle Kozubka zaměří především na zvyšování kvality a zachování stávající dobré pověsti. „Bude to vyžadovat kromě deklarace i reálné zkvalitnění výuky, například restrukturalizaci úvodních kurzů, doladění profilu absolventa tak, aby odpovídal požadavkům budoucích zaměstnavatelů, či pravidelnou analýzu výsledků studentské předmětové ankety,“ vysvětlil Kozubek při

představení svého programu na březnovém zasedání senátu. Fakulta by také měla přijímat jen vážné zájemce o studium, a naopak odlákat ty, kteří to se studiem nemyslí příliš vážně. Těch totiž podle Kozubka v poslední době přibývá. Aby se fakulta mohla stát špičkovým mezinárodním pracovištěm, bude podle Kozubka třeba dále budovat infrastrukturu – zejména pokračovat v  projektu CERIT, včetně usilování o  výstavbu budovy A2 v areálu na Botanické ulici či o nové vybavení laboratoří. Fakulta bude muset nejspíš uvažovat také o změně vnitřní struktury. V roce 2011 totiž končí dlouhodobé projekty, na  jejichž zá-

Americký velvyslanec přednášel na právnické fakultě o boji s korupcí

Buď dobrovolníkem, vyzývá FSpS

Foto: Archiv Právnické fakulty MU.

Na fakultě se Norman L. Eisen chystá vyučovat O hlavních bodech Obamovy administrativy pro boj s korupcí přednášel na právnické fakultě nový americký velvyslanec v České republice Norman L. Eisen. O možnost diskutovat se studenty požádal v rámci své cesty do Brna. Podle organizátorů se velvyslanci povedlo velmi rychle zapojit studenty do  diskuse. „Otázky studentů směřovaly například k tomu, zda lze řešení použitá ve Spojených státech, tedy v  prezidentském systému řízení, uplatnit v České republice, to znamená v  parlamentní demokracii,“ uvedl Jiří Valdhans, který setkání uspořádal. Před přednáškou se velvyslanec setkal s děkankou fakulty Naděždou Rozehnalovou, s níž se dohodl na spolupráci fakulty s americkým velvyslanectvím. Společně uspořádají speciální kurz zaměřený na boj s korupcí, stanovení hranic lobbingu, pravidla financování volebních kampaní či transparentnost veřejné správy obecně. „Jako velice zajímavá se jeví také varianta seminářů na tato témata pořádaných pravidelně americkým velvyslanectvím a jejich virtuální přenos s možností interaktivního zapojení studentů právnické fakulty prostřednictvím audiovizuálních přenosů,“ uvedl Valdhans.

Americký velvyslanec Eisen (druhý zleva) se před přednáškou sešel se zástupci fakulty.

Fakulta bude usilovat o výstavbu budovy A2. Musí začít uvažovat i nad změnou své vnitřní struktury.

kladě byla založena čtyři výzkumná centra. „Bude potřeba zvážit, zda tato zhruba šest let stará struktura i nadále vyhovuje nebo zda bude lepší restrukturalizace na základě analýzy současného stavu,“ uvedl Kozubek. Své programové prohlášení pak budoucí děkan uzavřel tím, že fakulta by měla vytvořit pro své zaměstnance, studenty a spolupracovníky takové zázemí, které bude nejen naplňovat jejich materiální potřeby, ale bude k  nim i  maximálně přátelské a  vstřícné. Spokojenost lidí, kteří na fakultě pracují či studují, je totiž podle Kozubka nezbytnou podmínkou jejich kvalitních výkonů. Petra Polčáková

Norman L. Eisen, vystudoval práva, doktorát získal na Harvardu, kde se setkal se současným americkým prezidentem i jeho manželkou. Od roku 2009 působil v Bílém domě jako zvláštní poradce prezidenta Obamy pro etiku a vládní reformu. Od ledna 2011 se stal velvyslancem v České republice. Před tím působil také ve firmě zabývající se vyšetřováním pracovníků v administrativě, založil organizaci Občané pro zodpovědnost a etiku, jejíž hlavní činností je kontrola vlády. Blízký vztah má také k Československu, jeho matka je totiž původem Slovenka. -red-

Podle velikosti akce je jich někdy do desítky a někdy jsou jich třeba tisíce. Například organizaci olympijských her si bez dobrovolníků nedovede nikdo představit. I když si důležitost jejich práce většinou neuvědomujeme, protože není vidět, spousta organizací a akcí by bez nich nemohla fungovat. I proto vyhlásila Evropská unie rok 2011 rokem dobrovolnictví. Aby se na lidi, kteří bez nároku na  odměnu pomáhají, vzpomínalo častěji a hlavně aby takových jedinců přibývalo. Za  tím druhým cílem jde také v  Česku zatím unikátní systém Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, kde se nově rodí databáze dobrovolníků. „Dlouho jsem studoval v zahraničí, kde je zvykem, že se fakulta profiluje vůči komunitě, ve  které působí, zasahuje do  veřejného života. To mi u nás trochu chybělo,“ vysvětluje jeden z tvůrců systému Viktor Póč. „Chceme ukázat, že studenti fakulty umí svoje znalosti využít v praxi, mají zájem o to, co se kolem nich děje, a subjekty zvenčí se na nás proto mohou obracet s žádostí o pomoc při pořádání sportovních akcí.“ Co projekt konkrétně obnáší? Kdokoliv ze studentů, kdo by rád jako dobrovolník pomáhal, se může zaregistrovat na www.fsps.muni. cz/dobrovolnici. Tam o sobě vypíše informace důležité pro výběr a budoucí účast na akci a udá svůj kontakt. Před každou akcí, na kterou bude fakulta pomocníky shánět, pak student dostane mail, zda by se jí chtěl zúčastnit. Přihlašovat se ovšem bude moct i sám hned

potom, co se informace o pořádané události objeví na  webu. „Všechno se bude testovat na přelomu června a července na Evropských hrách handicapované mládeže,“ upozornil Póč. Po nich by v červenci mělo následovat mistrovství republiky v atletice a další podniky budou rychle přibývat. Ačkoliv fakulta hledá dobrovolníky, neznamená to, že studenti budou pracovat bez odměny. Právě naopak. Za první účast dostanou tričko, kdo přijde pomáhat i na další akce, může získat dokonce kredity nebo zdarma půlroční permanentku do posilovny v univerzitním kampusu. Za každou účast dostane dobrovolník i osvědčení, které si může přidat k  životopisu. „Jde především o to, že studenti získají řadu kontaktů, které mohou využít třeba při hledání zaměstnání,“ jmenuje Póč hlavní důvod, proč by se o dobrovolnictví měli posluchači univerzity zajímat. Myšlenku schvaluje i děkan fakulty sportovních studií Jiří Nykodým: „Studenti budou mít příležitost získat zajímavé zkušenosti z  pořádání sportovních a  pohybových akcí. Zde spatřuji důležitou návaznost v  podobě přenosu teoretických poznatků do praxe. Především u studijního programu management,“ konstatoval. Systém však v  konečném důsledku nemusí zasáhnout jen posluchače sportovních oborů. Pokud bude všechno dobře fungovat, mohly by databázi dobrovolníků začít využívat také další fakulty Masarykovy univerzity. Martina Fojtů

AKTUÁLNĚ / téma  3

http://info.muni.cz

Téma: Jaderná energetika

Je čas přehodnotit přístup k výrobě elektřiny? Japonská tragédie potvrzuje, že jaderná energetika přesahuje horizont toho, za co je člověk schopen nést odpovědně důsledky, a proto ani nemůže být alternativou – to je jen jeden z mnoha podobných názorů, které se objevily na světové politické scéně krátce po nehodě v jaderné elektrárně Fukušima způsobené silnými zemětřeseními. Je skutečně čas přehodnotit v Česku dosud vstřícný postoj k jaderné energetice?

443

jaderných reaktorů je na světě v provozu, dalších 64 je ve výstavbě

Přehled států, které mají jaderné elektrárny, nebo zvažují jejich výstavbu Státy mající jaderné elektrárny a stavějící další bloky

Státy mající jaderné elektrárny a plánující další výstavbu

Státy mající jaderné elektrárny a neplánující další výstavbu

Státy které výstavbu jaderných elektráren plánují

102

jaderných reaktorů, tedy nejvíce na světě, mají Spojené státy, následuje je Francie (58) a Japonsko (54)

34 %

68 971

tun uranu bude letos potřeba k provozu jaderných elektráren (mezi největší producenty patří Kazachstán, Kanada a Austrálie)

49 43

Jaderná energie je odborníky zpravidla přijímána jako rozumná alternativa zejména k tepelným elektrárnám založeným na spalování uhlí, které představují dominantní zdroj světové elektřiny. „Ve srovnání s jinými zdroji jsou jaderné elektrárny relativně šetrné vůči životnímu prostředí. Na jednotku výkonu zabírají nejmenší plochu krajiny, emise CO2 jsou v celém životním cyklu velice nízké, emise radionuklidů při výrobě elektřiny jsou nižší než u uhelných elektráren a vhodnou těžbou uranu se ve srovnání s uhlím nezdevastuje tolik krajiny,“ vysvětluje Michal Bittner z Centra pro výzkum toxických látek v  prostředí na  přírodovědecké fakultě.

Odpady a havárie Mezi hlavní argumenty proti jaderné energii patří nebezpečné radioaktivní odpady, které je nutné skladovat po stovky až tisíce let, a dosud nebyla vyvinuta technologie, jež by umožnila jejich další využití. Vědci nicméně ani v  tom často nevidí problém. „Množství odpadů, které při provozu jaderných elektráren vzniká, je velmi malé, a dá se tudíž dobře skladovat a oddělit od vnější-

Navzdory tomu, co se stalo v Japonsku, má jaderná energie jednu přednost: lidé se jí bojí a snaží se být při její výrobě relativně opatrní.

18

15

ho životního prostředí,“ uvádí ředitel ústavu fyzikální elektroniky na přírodovědecké fakultě David Trunec. Ani v nebezpečí jaderných havárií nevidí fyzik zásadní důvod, proč jaderné elektrárny zavrhnout. „Za více než padesát let provozu jaderných elektráren došlo podle klasifikace Mezinárodní agentury pro atomovou energii k méně než deseti haváriím. Jaderná energetika tudíž patří k  nejbezpečnějším průmyslovým odvětvím. Uvažte a porovnejte třeba počty nehod v hornictví za stejné období,“ říká Trunec. K  ohrožení životního prostředí haváriemi jaderných elektráren dokonce nabízí Michal Bittner kacířskou myšlenku, že ten, kdo má rád přírodu a naopak na lidech mu moc nezáleží, by měl jadernou energetiku podporovat. „Po  černobylské katastrofě bylo evakuováno 135 tisíc lidí, přibližně 4 tisíce zemřely. Dnes je ale stav životního prostředí v okolí černobylského torza velmi dobrý. Je zde prakticky divočina a vyskytují se tady i živočišné druhy velmi vzácné: vlci, medvědi, zubři a další. To proto, že tu nejsou lidé, žádný průmysl ani doprava,“ popisuje paradox havárie Bittner.

14

7

5

5

4

3

3

Čína

18

Indie

18

Pákistán

20

Brazílie

21

Holandsko

21

JAR

22

Mexiko

26

Svět

28

Kanada

Japonsko

Finsko

Česko

Švédsko

Jižní Korea

Bulharsko

Švýcarsko

Maďarsko

Arménie

Ukrajina

Belgie

Slovensko

Francie

29

Argentina

33

Španěl.

34

Rusko

35

V. Británie

35

USA

36

Rumunsko

38

Taiwan

40

OECD

45

Německo

52

Evropská unie

54

2

2

Zdroj: IAEA, OECD, Evropská komise, Wikimedia Commons (Tweenk).

75

Slovinsko

76

Zdroj: IAEA PRIS.

světových reaktorů je starších než 30 let

Litva (od roku 2010 0 %)

Kolik procent elektřiny získávají jednotlivé státy z jádra? (2009)

Jaderná energetika v číslech

Volba zdrojů energie není černobílá Odborníci se ale vesměs shodují, že jaderná energie není něco, nad čím by bylo možné nadšeně jásat, varují ovšem před bezhlavým opouštěním tohoto zdroje ve prospěch alternativních zdrojů. „Je jistě třeba hledat jiné zdroje, ale i ty doposud nalezené, jako je využití biomasy, větrná energie nebo energie vodních toků a v jistém ohledu i energie solární, mají nečekané vedlejší důsledky, o nichž odpůrci jaderné energetiky mlčí,“ varuje environmentalistka Hana Librová z fakulty sociálních studií a dodává, že navzdory tomu, co se stalo v Japonsku, má jaderná energie jednu přednost: lidé se jí bojí a snaží se být při její výrobě relativně opatrní. Pokud bychom se měli zbavit jaderné energie, považuje Librová za nutné, aby společnost připustila existenci limitů a zdražila energii. „Obejít se bez jaderné energie lze, a to když se spokojíme s menší spotřebou elektřiny,“ říká k problematice Bittner. Cesta je podle expertů ve zvýšení efektivity využívání energie. Bez zásadního růstu ceny elektřiny na několikanásobek současné ceny nicméně není pravděpodobné, že vznikne tlak k  potřebným inovacím. David Povolný

Fukušima a budoucnost energie z jádra

Bohuslav Binka, Fakulta sociálních studií MU Ve věku rychlého „www světa“ vytváří každá událost přinejmenším dvě informační vlny. První vlna, kterou bych pracovně označil jako bulvární, přináší rychlé a zároveň emocionálně vypjaté zprávy, které dokáží vzbudit nadšení či děs, ale spolehlivě zabrání jakékoliv smysluplné kritické reflexi. Ta může přijít teprve po odlivu bulvárního zájmu a emocionálního třeštění. Pokusme se – alespoň na chvíli – podívat na události v japonské Fukušimě s jistým odstupem a pohledem přesahujícím týdenní senzaci.

Podle mého názoru přináší fukušimská série nehod ústící do velké jaderné havárie následující poznání: A. Jaderné havárie v  Three Mile Island a  Černobylu nebyly  – z  pohledu přesahujícího jedno desetiletí – výjimečné události, které se díky vědeckému pokroku nebudou opakovat. Provoz jaderných elektráren s sebou prostě nese nenulové riziko významné havárie a toto riziko přináší ve zhruba 20letém cyklu nehodu, která znamená přinejmenším lokální katastrofu. Řečeno stručně, jádro není na 100 % bezpečné. B. Bezpečnost jaderných elektráren se přesto v čase zvyšuje. Moderní jaderné elektrárny negarantují bezpečí, ale přesto výrazně zmírňují rozsah potenciální katastrofy. U žádné moderní jaderné elektrárny nehrozí katastrofa rozsahu Černobylské havárie a argumentování Černobylem po Fukušimě paradoxně spíše ztrácí, než nabývá na síle.

Smysluplná kritická reflexe přijde teprve po odlivu bulvárního zájmu a emocionálního třeštění.

C. Z mého pohledu téměř nejhorší je však poznání třetí – téma bezpečnosti jaderných elektráren si pro sebe monopolizovaly dvě velmi nedůvěryhodné skupiny a skutečný dialog nad argumenty nahradily dva stejně nedůvěryhodné monology nekritického NE! a  nekritického ANO! Protijaderní aktivisté opakují třicet let starou sérii argumentů a z informací, které z Japonska dostáváme, filtrují pouze ty, které se jim do jejich vidění světa hodí. O nic lepší však není ani PR strategie provozovatelů jaderných elektráren a jejich – často placených – podporovatelů, kteří dělají to samé co protijaderní aktivisté, pouze s přepólovanými znaménky. Odpověď na  otázku, zda jadernou energii ano či ne, tak zaniká v hotovém tsunami manipulací fanatiků NE! a dobře placených PR managerů ANO! A to je – přinejmenším – velká škoda. >>čtěte i komentář na straně 6

Nehody jaderných elektráren 1977

Jaslovské Bohunice, Československo V důsledku poškození palivového článku došlo v reaktoru k lokálnímu přehřívání, korozi a úniku radioaktivity do prostoru elektrárny. Havárie vynutila její úplné uzavření.

1979

Three Mile Island, Spojené státy Ztráta chladící kapaliny a částečné roztavení jádra reaktoru způsobilo únik radioaktivity do okolí a dosud nejvážnější havárii americké jaderné elektrárny.

1986

Černobyl, Ukrajina Během experimentálního testování nových bezpečnostních prvků elektrárny došlo ke zvýšení výkonu a následné explozi. Ta poškodila regulaci reaktoru a jeho ochranný obal.

2011

Fukušima, Japonsko Selhání chladících systémů v důsledku zemětřesení a následného tsunami vedlo k výbuchům nahromaděného vodíku, destrukci reaktorových budov a úniku radioaktivity do okolí.

Plusy a minusy alternativ k jaderné energii Tepelné elektrárny se spalovacím procesem jsou nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie na světě. Většinou využívají spalování uhlí (méně často pak plynu nebo ropy a jejích derivátů). Jde o zavedený, ale poměrně nákladný a málo efektivní zdroj výroby, který navíc využívá fosilní palivo, jehož zásoby jsou velmi omezené. Ekologicky problematické jsou také vysoké emise CO2. Vodní elektrárny představují zpravidla efektivní a ekologicky čistou výrobu energie, jejich využití je ale výrazně omezené přírodními podmínkami. Velká vodní díla, která je často doprovázejí, mají navíc negativní dopad na přírodu. Malé vodní elektrárny, které jsou k přírodě šetrnější, představují ovšem jen lokální zdroj energie. Hlavní výhodou větrných elektráren je obnovitelný charakter. Zásadní nevýhoda spočívá v závislosti na povětrnostních podmínkách, které jsou nevypočitatelné a v některých oblastech dokonce nevyužitelné. Kritice větrné elektrárny často čelí kvůli nešetrným estetickým zásahům do krajiny a negativním vlivům na faunu. Sluneční elektrárny mají podobnou nevýhodu jako ty větrné, protože jsou závislé na přírodních podmínkách. Představují také neestetický zásah do krajiny. Nabízejí nicméně další obnovitelný zdroj energie, který je dobře využitelný například na úrovni rodinných domů pro ohřev teplé užitkové vody. Ekologicky problematická je ovšem výroba fotovoltaických článků a jejich likvidace po skončení životnosti.

4 UNIVERZITA / věda & výzkum

muni.cz / duben 2011

Vědci se vrátili z Antarktidy Letošní expedici označují za velmi úspěšnou

„Především nám mimořádně přálo počasí, takže odborné týmy uskutečnily všechny plánované práce v  terénu, a  to často i  v  lokalitách velmi vzdálených od stanice,“ řekl Barták. Počet polních stanových táborů, které si menší skupiny vědců stavěly ve vzdálenějších částech ostrova, byl navíc největší za poslední roky. Díky tomu odborníci odebrali mimořádně vysoký počet vzorků a získali velké množství výsledků. Letos se také oproti předchozím letům kladl větší důraz na vybavení stanice novými přístroji a vylepšování technických systémů, jako je například zásobování energií, získávání pitné vody či zprovoznění automatického systému pro sledování povětrnostních podmínek. „V tomto trendu budeme pokračovat i v příštích letech, zájem tuzemských i  zahraničních odborníků o  pobyt a  práci na stanici a v jejím okolí totiž významně roste,“ shrnul Barták. 

Výzkum na ostrově Jamese Rosse Dlouhodobý výzkumný program sleduje proměny prostředí, které vznikají v  závislosti na změnách klimatu. Vliv globálního oteplování se totiž nejvýrazněji projevuje právě v  oblasti Antarktického poloostrova. Ostrov Jamese Rosse, na němž se stanice nachází, navíc patří mezi místa, která nebyla dosud klimatologicky dostatečně zkoumána. „Proto mezi hlavní úkoly našich odborníků

Foto: Kamil Láska.

Z Antarktidy zpátky do České republiky se v polovině března vrátil jedenáctičlenný výzkumný tým, který dva měsíce bádal na univerzitní stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. Podle vedoucího výpravy Miloše Bartáka z přírodovědecké fakulty šlo o velmi úspěšnou sezonu.

Jeden z polních táborů na pobřeží ostrova Jamese Rosse, který se využívá pro krátkodobé pobyty v terénu.

patří získávání klimatických údajů ze sítě klimatických stanic instalovaných na ostrově i v jeho okolí,“ uvedl Barták. Těžištěm je také výzkum ledovců, přesněji sledování změn jejich hmoty, kterým se zabývají čeští klimatologové společně s britskými kolegy. Letošní výsledky potvrdily další úbytek ledovců, odborníci ale už nyní upřesnili, že v porovnání s obdobím 1980–2006 nebyl úbytek za poslední dva roky tak výrazný. Na  stanici pracovali kromě klimatologů také biologové. Ti sledovali, jak změny klimatu ovlivňují osidlování odledněných míst

vegetací, například lišejníky a mechy. Letos odborníci na  ostrově nalezli místa výskytu některých druhů lišejníků, které jsou v této oblasti Antarktidy velmi vzácné. Navíc pomocí speciálních fluorometrických aparatur již druhým rokem nepřetržitě monitorují fotosyntetické procesy tamních mechů. Výsledky, které letos tým odborníků, do  nějž se řadí i ornitologové či paleontolog, získal, se budou dále zpracovávat a brzy se stanou součástí vědeckých studií. Petra Polčáková >> více o tom, jak vypadá pobyt na stanici, na http://info.muni.cz

Stanice J. G. Mendela Masarykova univerzita dokončila stavbu stanice nedaleko jižního polárního kruhu v roce 2006. Vědci z MU tam bádají v době antarktického léta (leden až březen), kdy se teploty pohybují kolem nuly. Stanice poskytuje zázemí i výzkumníkům z jiných českých institucí. Tvoří ji hlavní budova pro 15 lidí a devět dalších kontejnerů s generátory solární energie.

Historici odkryjí tabu ve vztazích Česka Phishing se netýká jen internetového bankovnictví a Lichtenštejnska „Tato zpráva je z webmailu středisko zpráv do  všech webmail účet vlastníků. Jsme ukončit všechny nepoužívané e-mailových účtů vytvořit prostor pro nových účtů. Chcete-li zabránit svému účtu byly ukončeny, budete muset aktualizovat, že vyplnit odkaz.“ Pokud najdete podobný dárek ve své e-mailové schránce, někdo na vás zkouší phishingový útok. Phishing, do češtiny překládaný i jako „rhybaření“, je pokus o  získání přihlašovacích údajů, ať už do internetového bankovnictví nebo třeba do  informačního systému. Obvykle se šíří e-mailem, není to ale obyčejná nevyžádaná pošta. „U  klasického spamu nehrozí primární nebezpečí, nikdo se vás nesnaží přímočaře okrást nebo vám napadnout účet, pouze vám chce něco prodat,“ vysvětluje Jan Soukal z Computer Incident Response Teamu Masarykovy univerzity, který se zabývá řešením bezpečnostních incidentů v  univerzitní počítačové síti. Rozdíl je i  v  tom, že phishingový útočník se snaží zastrašit. „Když vám někdo oznámí, že vypršela platnost vašeho účtu a máte rychle někam kliknout a obnovit si to, jste najednou pod tlakem,“ dodává Jan Vykopal ze stejného týmu. Když se ale uživatel nechá nachytat, útočník získá přístup k jeho účtu a může rozesílat phishingové maily z jeho adresy. Takový útok pak vypadá věrohodně a je mnohem snazší ulovit na něj další „rhyby“, jejichž přihlašovací údaje je možné zneužít.

Jak phishing rozpoznat? „Pokud je zpráva napsána česky, tak je často strojově přeložená. Hlavně si ale uvědomte, že provozovatel ISu nebo vaše banka vám nikdy nepošle e-mail s  žá-

dostí, abyste někam vyplnili svoje heslo,“ upozorňuje Vykopal. Nespoléhejte ani na adresu odesílatele, neboť ji není těžké zfalšovat tak, aby vypadala důvěryhodně. „Přihlašujte se jenom na stránce, kterou znáte a na které jste zvyklí se přihlašovat. Pokud se ocitnete někde jinde, tak je to podezřelé, a pokud vám odkaz na takovou stránku přijde mailem, můžete jej rovnou smazat,“ radí Soukal. V posledních týdnech je phishing čím dál větším problémem i  na  univerzitě. „Pokud se útočníkovi podaří z  někoho vylákat přihlašovací údaje, phishing se pak šíří mezi lidmi, kteří spolu normálně komunikují, například v  rámci fakulty nebo univerzity, a není v lidských silách to automaticky ani ručně detekovat. My se snažíme šíření zabránit, ale vždy jsme krok za útočníky,“ říká Soukal. Bezpečnostní tým eviduje jen v  prostředí univerzity několik případů napadených účtů měsíčně. Také proto spustil tým akci Phishing na vlastní kůži, neboť nejsilnějším prvkem, který může šíření phishingu zabránit, je právě uživatel. „Přihlášeným účastníkům zkoušíme poslat phishingové maily a  vyprovokovat je k nějaké akci, jako to dělá typický útočník,“ popisuje Soukal. Uživatelé si mohou vyzkoušet vlastní odolnost vůči podvodným e-mailům. „Máme možnost zjistit, zda uživatel na naši podvodnou stránku přišel nebo jestli něco vyplnil, na rozdíl od skutečných podvodníků ale žádná data neukládáme,“ dodává. Navíc se nikdo nemusí bát, že by se v případě neúspěchu někde objevilo jeho jméno. Zapojit se můžete přes web security. ics.muni.cz/, kde jsou další tipy, jak se phishingu bránit. Jana Počtová

Vztahům českých zemí a Lichtenštejnska se začíná dostávat zvláštní péče. Jejich dějinami se totiž zabývá nedávno zřízená Česko-lichtenštejnská komise historiků. Na jejím vzniku se vloni dohodli ministři zahraničí obou zemí po předloňském navázání diplomatických styků. Historici teď mají pomoci překonat rozdíly v  pohledu na  minulost.  Pracovního jednání komise se při své návštěvě Masarykovy univerzity 6. dubna zúčastnil i kníže Jan Adam II. z Lichtenštejna. „Cílem komise je lépe poznat společnou česko-lichtenštejnskou historii, jak v rovině vztahů mezi oběma státy, tak s ohledem na společný středoevropský kulturní prostor, který byl v minulých stoletích významně utvářen i rodem Lichtenštejnů,“ uvedl proděkan Filozofické fakulty MU a  spolupředseda komise Tomáš Knoz. Do bádání se má zapojit i mladá generace.

Historici plánují zejména na univerzitách v Brně, Praze a ve Vídni zadávat kvalifikační práce na témata související se vztahy obou zemí. Na práci komise se podílí celkem osm historiků, čtyři z lichtenštejnské a čtyři z  české strany. Jejich práce ovšem podle Tomáš Knoze nezačíná na  zelené louce, ale opře se o  předchozí výzkumy. „Lichtenštejnové představují jeden z  nejstarších moravských rodů, který spoluvytváří středoevropský prostor od začátku 13. století až po dnešek. Proto nikdy nepřestali být středem pozornosti českých, moravských, ani rakouských historiků,“ doplnil Knoz. Přesto komise plánuje otevřít novou diskusi o česko-lichtenštejnských vztazích, která by mohla odkrývat dosud netušené souvislosti. Historici připravují sérii workshopů, které se budou snažit

ukázat, co je pro vztahy obou zemí specifické. „Tématy seminářů budou například takzvaná místa paměti, konkrétní místa, spjatá se společnou historií, ale také místa v lidské mysli – tedy, co třeba nám Čechům vytane na mysli, když se řekne slovo Lichtenštejnové,“ vysvětlil Tomáš Knoz. Historici v komisi se shodli, že v jednáních nebudou mít žádná tabu, a tak se tématem stane i  palčivá otázka roku 1945, kdy na českém území došlo ke  konfiskaci majetku Lichtenštejnů. Rod patřil v té době k nejbohatší tuzemské šlechtě, především na Moravě, kde vlastnil například Lednicko-valtický areál. Lichtenštejnové se ale přihlásili k německé národnosti. Podle historiků jsou nicméně důkazy o jejich spolupráci s nacisty sporné. David Povolný

Studenti prozkoumali laboratoře v kampusu Jak vypadá práce v  laboratořích v  univerzitním kampusu a čím se aktuálně zabývají vědci Masarykovy univerzity, se dozvěděla více než stovka studentů na začátku března. První den otevřených laboratoří, tzv. Open Lab, uspořádali pracovníci z  Mendelova centra. Do projektu je zapojeno pět pracovišť Lékařské a  Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. „Cílem akce je oslovit talentované středoškolské studenty a studenty 1. a 2. ročníků Masarykovy univerzity se zájmem o  biologii a  chemii a  přiblížit výzkum

na  Přírodovědecké a  Lékařské fakultě MU,“ uvedla organizátorka akce Martina Damborská. Prohlídkou laboratoří, přednáškami a  diskusemi ale akce nekončí. Nadaní studenti budou mít možnost s vědci dále spolupracovat a přijít na stáž, vyzkoušet si práci v laboratořích, vybrat si témata svých odborných středoškolských nebo bakalářských prací. Projekt Mendelova centra pro vzdělávání v  biologii, biomedicíně a  bioinformatice je spolufinancován Evropským sociálním fondem a  státním rozpoč-

tem ČR v  rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Petra Polčáková

UNIVERZITA / osobnost  5

http://info.muni.cz 

Sehnat zpěváky je první a poslední práce sbormistra MgA. Michal Vajda nepatří mezi typické akademiky. Vedle vyučování na katedře hudební výchovy na pedagogické fakultě je totiž jeho zásadním úkolem vést Pěvecký sbor Masarykovy univerzity. Každý týden se dvakrát po třech hodinách schází s šedesáti studenty-zpěváky, které za posledních sedm let existence sboru dokázal dovést k výkonům, díky kterým patří mezi amatérskými smíšenými sbory do evropské špičky. tože ve smíšeném sboru se v rámci rozsahu hlasů pohybujete přibližně ve čtyřech oktávách, zvuk je přirozeně bohatší, má zajímavý témbr a lesk. Se samotnými děvčaty toho samozřejmě nikdy nemůžete dosáhnout. Navíc, smíšené sbory jsou ve sborovém světě opravdu něco jako první liga. Proč je se sháněním mužů takový problém? Informace o tom, že sháníme mužské hlasy, se jen velice těžce dostává k široké akademické veřejnosti, pak samozřejmě narážíme i na to, že chlapců se zájmem o sborový zpěv je prostě málo. Na různé výzvy oproti desítkám děvčat zareagují třeba jen jeden nebo

září bylo v tomhle ohledu opravdu hrozné, už jsem se vnitřně připravoval na to, že se budu muset se sborem vrátit na  gymnaziální úroveň. Těžké a složité skladby jsou totiž založené na  rozmanitém dělení jednotlivých hlasových skupin, a když nemám aspoň dvacet kluků, tak si tu věc prostě nezazpíváme. Taková práce musí být trochu ubíjející. To víte, že je, ale to už k tomu patří. Shánět zpěváky je první a poslední práce sbormistra. Když nemám s kým zkoušet, tak to můžu zabalit. Jak si vysvětlujete, že se podařilo vytvořit tak úspěšný amatérský sbor

Vloni na podzim jste slavili obrovský úspěch na mezinárodním festivalu akademických sborů v Pardubicích, kde jste se stali absolutními vítězi. To bylo štěstí? Štěstěna určitě stála na  naší straně. Je pravděpodobné, že byste v Evropě jen těžko hledali náročnější soutěž, konkurence zde byla opravdu velká. Když jsem slyšel ostatní sbory, opravdu jsem zapochyboval o tom, zdali máme šanci uspět. Na  rozdíl od  některých jiných sborů jsme „statický“ sbor. Nemáme žádnou pohybovou choreografii a také neohromujeme netradičními kostýmy. O to větší důraz musíme klást na dramaturgii

dva kluci, u kterých nakonec zjistíte, že vlastně ani zpívat neumějí. Velice nerad odmítám pány, zpravidla se snažím je vzít alespoň na zkoušku, protože se nám několikrát stalo, že se dotyčný velice dobře rozezpíval. Sbor má dnes ale velký repertoár, spolupracujeme s orchestry, zpíváme zpaměti půlhodinová i  delší díla a  není to žádná legrace. I  když přijde slibný nový zpěvák, trvá mu půl roku, než se zorientuje v  rozsáhlých notových materiálech. Kdo vlastně jsou běžní sboristé Pěveckého sboru Masarykovy univerzity? Většinou jsou to lidé, kteří mají se sborovým zpěvem zkušenosti, především v rámci dětských či středoškolských sborů. Česká republika je skutečná sborová velmoc a mnoho těchto sborů je na špičkové úrovni. Hlasy, které pak vzejdou z těchto těles, mají velice dobrou úroveň, zejména u děvčat. Po nástupu na Masarykovu univerzitu tito lidé logicky začnou hledat uplatnění, a proto míří k nám. V jednom období jsme měli také řadu kluků, kteří vyrostli na cimbálové muzice. Na nich je skvělé, že se nebojí zpívat, prostě otevřou pusu a neřeší nic okolo. Je to ale jiný žánr, takže je s nimi také velká práce, nicméně předpoklad je to dobrý. Jak se potýkáte s tím, že studenti, když ukončí studium, prostě odchází? Fluktuace je velká bolest a v prostředí vysoké školy je samozřejmě značná. Asi třikrát nám to zcela zásadně ohrozilo chod sboru. Pokud odejdou plánovaně dva zpěváci, tak se s tím dokážeme přirozeně vyrovnat, ale když nečekaně vypadne pět tahounů, tak už máme vážný problém. Jako sbormistr se samozřejmě snažím takovým situacím předcházet, ale ne vždy je to možné. Loňské

zrovna na Masarykově univerzitě? Člověk by čekal, že ho bude mít spíš nějaká vysloveně umělecká škola. Těch faktorů je hodně, je to také samozřejmě o štěstí. Zcela zásadní je zázemí, které nám poskytuje univerzita a katedra hudební výchovy na pedagogické fakultě. Pokud bychom neměli kde zkoušet a neměli za co kopírovat noty, tak bychom vůbec nemohli fungovat. Katedra nám dává technické zázemí a také nám pomáhá s uměleckou přípravou. Působí zde řada vynikajících zpěváků, hudebníků i teoretiků, se kterými máme možnost úzce spolupracovat. V neposlední řadě je to ale každodenní dřina a zkoušení. Pokud vím, tak zkoušíte celoročně. Skutečně se snažím zpěváky přinutit, aby počítali se zkouškovým režimem od  září do  června. Prázdniny tedy zachováváme, ale nezkoušíme podle harmonogramu akademického roku. Pro nás neexistuje volno po skončení semestru, jako amatérský sbor potřebujeme pravidelnost. Po  zpěvácích nemůžu obecně chtít, aby se skladby učili v rámci domácí přípravy, vždyť mnozí z nich, hlavně v rámci pánské sekce, ani neumí noty. Se sborem jste vyhráli řadu soutěží. Vyhráváte rád? Velice rád vyhrávám. Nejde ale samozřejmě jen o to uspokojit nějaké své vlastní ambice, jde i o praktickou stránku věci. Rozpočet na takovou soutěž je opravdu náročný – musíte mít na  několik dní pronajatý autobus, ubytovat sbor a zaplatit registraci, která také není levná. V neposlední řadě vám příprava na soutěžní festival zabere až půl roku zkoušení. To jsou všechno důvody, proč nechci jet na soutěž s tím, že se jen zúčastním. Případná výhra je ale samozřejmě také o štěstí.

skladeb a na kvalitu a přesvědčivost pěveckého výkonu. Máte nějaký dirigentský vzor? Můj velký obdiv patří panu docentu Josefu Pančíkovi, který byl po celé studium na akademii mým pedagogem. V mých očích je naprosto nedostižným vzorem. Dnes je mu více než 70 let, stále však působí jako hlavní sbormistr v Janáčkově divadle a také stále vyučuje. Často myslím na to, že budu-li někdy umět alespoň čtvrtinu toho, co umí a zvládá on, tak se sebou můžu být spokojený. Hudbou žijete prakticky každý den. Posloucháte hudbu i ve volném čase? Přiznám se, že pokud se to netýká práce, tak hudbu v podstatě neposlouchám. Kvůli sboru toho musím často naposlouchat opravdu hodně, je potřeba srovnat různé nahrávky nebo nastudovat podání písní v  jiné interpretaci, také si kladu za povinnost navštívit koncerty ostatních pěveckých sborů. Jsem pak rád za každou chvilku klidu. Jak odpočíváte, když máte rád ticho? Mám ho sice rád, ale nemám ho mnoho, protože můj odpočinek tvoří jiný typ hudby. Hraju v rockové kapele, která je pro mě jakýmsi ventilem od běžných pracovních pedagogických povinností a také odreagováním od klasické hudby. Co vás u hudby tak drží? Asi to bude znít jako klišé, ale je to moment, kdy spustím ruce z dirigentské pozice a vzápětí se z hlediště ozve hlučný potlesk. Okamžik, velice cenný, ale zároveň prchavý, díky kterému najednou víte, že všechna ta dřina ještě pořád stojí za to. Kdo to nezažil, tak jen asi těžko pochopí, jaké to je, když publikum takto ocení vaši zpravidla několikaletou práci.  David Povolný

Foto: Ondřej Surý.

Jak jste se vůbec dostal k hudbě? Měl jste to ve vínku prostě jen tím, že pocházíte z Hané? Moje maminka sice ráda zpívala a táta je dodnes členem vesnické dechovky, ale rozhodně se nedá mluvit o tom, že bych měl muzikantskou kariéru předepsanou od dětství jako jiní. Cesta za muzikou se v mém případě určitě nedá nazvat přímočarou. Navštěvoval jsem Lidovou školu umění v Holešově a také jsem zpíval v  tamním dětském sboru, ale neřekl bych, že jsem měl k  hudbě nějaký zvláštní talent. Důkazem toho může být, že po absolvování základní školy jsem si po vzoru svého otce zvolil povolání elektrikáře. Přesto jste se k hudbě vrátil. Podstatnou roli v  tom sehrál můj učitel hudby a  zároveň sbormistr Holešovského dětského sboru Karel Košárek. Jako učeň jsem dál zpíval v jeho dětském sboru, hrál jsem na klavír a varhany, až jsem se postupně stal korepetitorem v  onom sboru. Když se po  revoluci zakládala nová konzervatoř v Kroměříži, oslovil mě pan Košárek s tím, zdali bych tam nechtěl zkusit studium. Nakonec se mu podařilo přesvědčit i mé rodiče, což rozhodně nebyl úkol z nejlehčích, a já se skutečně přihlásil k talentovým zkouškám. Podařilo se mi je splnit a vlastně tedy až tímto momentem můžeme mluvit o jakémsi počátku mé hudební kariéry. Na Masarykově univerzitě dnes vedete úspěšný pěvecký sbor, který jste také zakládal. Jak vypadaly jeho začátky? Na  Masarykovu univerzitu jsem byl přijat jako pedagog katedry hudební výchovy v roce 2003 a tehdy tady žádný sbor nebyl, přestože dříve zde sborová tradice existovala. Začátky byly těžké, jen přípravná fáze zabrala téměř půl roku, protože jsme nejdřív museli rozšířit informaci, že sháníme zpěváky. Katedra hudební výchovy na pedagogické fakultě velice pomohla zrodu tělesa nejen svým zázemím, ale také tím, že především její studenti vytvořili základ sboru. Postupně pak vykrystalizovalo jakési obecné povědomí o existenci sboru a jeho řady se zaplnily studenty prakticky ze všech fakult. Ze začátku jste s malým množstvím studentů zápasili, dneska jich ale máte tolik, že vedete na fakultě ještě jeden dívčí sbor. Zájem děvčat byl nakonec tak obrovský, že jsme založili ještě Pěvecký sbor pedagogické fakulty, který je veden pouze jako dívčí sbor. Děvčata skutečně nesháníme, přichází jich velké množství samo – ročně si v rámci konkurzů poslechnu kolem stovky dívek, z  nichž vyberu takových deset až patnáct. Zpravidla je jejich prvním působištěm fakultní sbor, teprve až se prokáže jejich pěvecká kvalita a  také ochota podrobit se poměrně náročnému sborovému řádu, mohu některé nabídnout místo v  univerzitním sboru. Samozřejmě ale až ve chvíli, kdy se zde uvolní místo. Jsme limitováni počtem šedesáti zpěváků. Jak zvládáte starat se o dva sbory? Je jasné, že se nedá stejná péče věnovat oběma tělesům. S univerzitním sborem zkoušíme dvakrát týdně, míváme soustředění, mnoho koncertů a dalších aktivit. Fakultní sbor oproti tomu mívá zkoušky pouze jednou týdně, z čehož se pak také odvíjí koncertní možnosti. Kdybych měl nastolit stejný zkouškový, koncertní a soutěžní režim oběma sborům, musel bych si na  fakultě asi zřídit trvalé bydliště. Všechny zkoušky jsou samozřejmě večer, takže se třikrát týdně dostávám domů až kolem desáté hodiny. Sborovým zkouškám přirozeně předchází celodenní výuka na katedře, takže z toho důvodu není v lidských silách vést oba sbory na stejné špičkové úrovni. Sbor na pedagogické fakultě je kvůli přetlaku ženský. A co muži? Shánění kluků je nikdy nekončící problém. Na druhou stranu, ta starost za to stojí, pro-

U hudby mě drží moment, kdy spustím ruce z dirigentské pozice a ozve se potlesk. Okamžik, velice cenný, ale zároveň prchavý.

6  UNIVERZITA / komentáře

Antijaderný postoj ochránců přírody je paradoxní Zdeněk Bochníček

Ústav fyzikální elektroniky, Přírodovědecká fakulta MU

V červnu 2009 protestovali aktivisté Greenpeace proti plánované rekonstrukci prunéřovské uhelné elektrárny. Oxid uhličitý zabíjí, převážně v rozvojových zemích, více než 60 lidí ročně z  jednoho gigawattu uhelné elektrárny, tvrdí aktivisté. Jestliže tedy v roce 1978 Rakousko nespustilo téměř hotovou jadernou elektrárnu Zwentendorf a  posléze ji nahradilo uhelnou, následkem této demokratické volby by dle Greenpeace dodnes zemřelo 1 500 lidí. Pro někoho možná překvapivě zjišťujeme, že nepostavení jedné jaderné elektrárny má za následek srovnatelný počet úmrtí jako nejhorší havárie druhé. A  překvapení se příliš nezmenší, i kdyby byl údaj Greenpeace přeceněn desetkrát, stokrát. Zvláště když uvážíme morální rozměr celého problému. Černobylskými oběťmi byli profesionálové a lidé, kteří jadernou energetiku využívali k dosažení svého životního standardu. Oběťmi Ne-Zwentendorfu jsou ti nejchudší na  opačné straně světa, pro které může být i  žárovka luxusem. Jaderná energetika to má těžké. Nezaslouženě se stala prostředkem politického boje; hrozivá radioaktivita je ideálním nástrojem, jak lidi vystrašit – a pak jim nabídnout iluzi

bezpečí. Současné dění kolem jaderné elektrárny Fukušima je toho důkazem. Japonsko postihla přírodní  katastrofa s desítkami tisíc obětí a stovkami kilometrů zdevastovaného pobřeží. Hlavní zprávou dne jsou však informace o  hospitalizaci techniků, kteří pracovali bosí v radioaktivní vodě. Nemám pochybnosti, že jaderná energetika je to nejlepší, co nyní pro výrobu elektřiny máme. Nechápu, jak může být vysněným ideálem velkoplošný sběr řídké energie z obnovitelných zdrojů. Nesdílím přesvědčení, že přírodu budeme nejlépe chránit tak, že ji zapojíme do energetického průmyslu. A jednolitý antijaderný postoj ochránců přírody je jedním z největších paradoxů dneška. Tzv. ekologové, jejichž krédem je ochrana přírody i na úkor člověka, v případě jaderné energetiky zcela obracejí. Náhle není důležité, že jaderné elektrárny jsou pro volnou přírodu jen bezvýznamným rizikem. Dvě jaderné elektrárny dnes v Česku vyrábějí třetinu elektřiny. Museli byste dlouho putovat po kraji, abyste si toho vůbec všimli, ani citlivé přístroje by vám příliš nepomohly. Kdyby bylo totéž množství elektřiny vyráběno z obnovitelných zdrojů, uvidíte stopy této činnosti na  každém kroku. Ochrana přírody, co to vlastně je?

Pozvánka

muni.cz / duben 2011

Důchodové reformě musí předcházet diskuse Zdeněk Tomeš,

Ekonomicko-správní fakulta MU

Přípravy důchodové reformy jsou v  plném proudu. V tisku se často dovídáme o nejnovějších technických finesách reformy, které vymyslela některá ze stran vládní koalice, aby na  konkurenčním trhu politického marketingu přitáhla zájem médií. Možná by ovšem neškodila širší společenská diskuse ohledně funkcí, které v budoucnu očekáváme od důchodového systému.

Reforma je potřeba, ale jak má vypadat? Většina odborníků se shodne, že demografický vývoj vynucuje reformu důchodového systému. Menší shoda panuje ohledně toho, jak konkrétně má tato reforma vypadat. V úvahu připadají dvě základní varianty. První možností je pouhá

úprava parametrů v rámci existujícího systému, konkrétně pak prodlužování věku odchodu do  důchodu, snižování průměrného důchodu nebo zvyšování příspěvkové sazby. Druhou možností je potom implementace prvků fondového systému do  současného průběžného. Konkrétně pak umožnění, aby si jednotlivci část svých důchodových příspěvků mohli spořit na vlastních důchodových účtech. Tato varianta s sebou ovšem přináší řadu nezodpovězených otázek. Především jak bude dlouhodobě řešen výpadek příjmů, který tak vznikne ve státním průběžném pilíři; jak efektivně budou penzijní fondy regulovány a jakých reálných výnosů budou skutečně dosahovat.

Průběžný pilíř si udrží důležitou roli Ať již bude podoba budoucího penzijního systému jakákoliv, stále v něm bude hrát významnou úlohu státní průběžný pilíř. Klíčovou otázkou potom je, jaká funkce se od něj v budoucnu očekává. Zda má

stále garantovat základní životní příjem důchodců a  soukromé spoření má být pouze doplňkem, tak jak je tomu dnes, anebo se má státní pilíř transformovat na  pouhého poskytovatele minimálního důchodu a  lidé by si měli výraznou část svých příjmů na stáří naspořit sami. Pokud by byla zvolena druhá varianta, došlo by zřejmě k posunu od solidárnosti k zásluhovosti důchodového systému s očekávanou diferenciací příjmů ve stáří oběma směry. Jaká konkrétní varianta důchodové reformy bude nakonec schválena, není v  této chvíli zcela jasné, bylo by však vhodné, kdyby jí předcházela společenská a politická debata, popřípadě konsenzus ohledně požadované míry solidarity či zásluhovosti systému. V takovém případě by pak bylo možné očekávat, že výsledná podoba důchodové reformy bude primárně odrážet zájmy a  preference stárnoucí české společnosti a  nikoliv penzijních fondů velkých finančních skupin.

Poděkování v diplomových pracích se neprávem přehlížejí

Jiří Poláček,

Pedagogická fakulta MU

Při hodnocení diplomových prací se posuzuje zvládnutí vybraného tématu, aplikace patřičných metod, jazyk a styl, zacházení s odbornou literaturou i  dodržování bibliografických norem. Posuzovatelé však většinou opomíjejí jednu zdánlivě okrajovou složku, a  to poděkování. Dříve bývala dosti stručná, málo osobitá, stereotypní. Studenti tyto formulace často opisovali od svých předchůdců a  zjevně jim nepřikládali velkou váhu. Dnes to berou jinak a svá díkůvzdání mnohdy pojímají velmi invenčně.

Je nasnadě, že je adresují především vedoucím svých prací. Děkují jim za odborné vedení, za cenné rady a připomínky, za ochotu, laskavost a trpělivost, ale i za příjemnou spolupráci, věnovaný čas či za předané zkušenosti. Poté přicházejí na  řadu další lidé. Diplomanti děkují za podporu a dodávání síly nejbližším přátelům, partnerům a  partnerkám, rodičům i  prarodičům. Mají-li děti, nezapomínají ani na ně. Jak asi pomáhá při psaní diplomové práce pětiletý syn nebo dvouletá dcera? To ví Bůh! Ostatně mezi adresáty studentských poděkování se On objevuje také. Dále jsou jimi pracovníci archivů a knihoven, leč i lidé z pokerového prostředí. Jestliže student musí při přípravě své práce cestovat, neváhá v  ní poděkovat za  noci plné dobrodružství

Českým drahám, jakož i Polskim kolejam państwowym… Je nabíledni, že poděkování v  diplomových pracích se přehlížejí neprávem. Navzdory své stručnosti jsou to mnohovýznamové texty, které je třeba náležitě interpretovat, hledat jejich podtexty, číst v nich mezi řádky. Ledacos totiž vypovídají o svých pisatelích, o skrytých okolnostech zrodu jejich prací a dopadu tohoto procesu na jejich okolí. Představují též výpovědi o vedoucích diplomových prací: jejich nadřízení mohou mít vesměs radost, jaké mají odborně zdatné a laskavé pracovníky, pokud však poděkování v odevzdané práci chybí nebo je chladné a  neosobní, cosi nebylo v pořádku. Píšu-li o vzdávání díků, chtěl bych rovněž poděkovat všem diplomantům, kteří svými pracemi maně podnítili vznik těchto řádků.

Balík, Stanislav – Hanuš, Jiří a kol.: Primasové katolické církve. Země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0 Publikace přináší v  českém i  středoevropském prostředí unikátní perspektivu – zkoumá životy a roli primasů katolické církve v  Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v  druhé polovině dvacátého století v  čase komunismu v  komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících

Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a  arcibiskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.

Publikace

Fiala, Josef – Hurdík, Jan – Ronovská, Kateřina – Dobešová, Lenka: Občanské právo hmotné. Multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita, 2010. Učební text tvoří již 3., aktualizované vydání této publikace, a  navazuje tak na předchozí vydání. Primárně je určen studentům bakalářských studijních programů na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. S ohledem na cílové zaměření se nezabývá jednotlivými problémy občanského práva podrobně, ale pouze nastiňuje základy jednotlivých institutů této materie. Text z tištěné části je zahrnutý i  na  CD-ROMu, který je do  publikace vložený. Učebnice se věnuje systematice občanského zákoníku, věcným právům, závazkovému a dědickému právu.

rozdílů mezi první a  druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému,

Anthropologia Integra. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 135 s. ISSN 1804-6657, dostupné elektronicky Nové číslo recenzovaného vědeckého časopisu, který publikuje výsledky vědeckého výzkumu, originální metody, eseje, recenze a zprávy z oblasti obecné (biologicko-socio-kulturní) antropologie a  příbuzných disciplín. Časopis je také dostupný zdarma na webových stránkách Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU http://anthrop.sci.muni.cz/ page.yhtml?id=532.

Měsíčník Masarykovy univerzity Ročník 7, duben 2011, vychází 18. 4. 2011

Vydává: Masarykova univerzita, MK ČR E 15641 ISSN (tištěná verze) 1801-0806, ISSN (on-line verze) 1801-0814 Náklad: 4 000 ks Šéfredaktorka: Mgr. Petra Polčáková Redakce: David Povolný, Martina Fojtů, Jana Počtová Grafický návrh, fotoeditace a sazba: Petr Hrnčíř Písma: Skolar, Adelle a LFT Etica Tisk: Tiskárna Helbich, a.s. Inzerce: Petr Dimitrov, tel.: 721 575 746, e-mail: [email protected] Adresa redakce: Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: 549 494 086, e-mail: [email protected] Redakční rada: doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. předseda, prorektor, doc. Ing. Ladislav Janíček, Ph.D., MBA kvestor, Mgr. Iva Zlatušková kancléřka, Ing. Markéta Soukupová, MBA RMU, PhDr. MgA. Jiří Stejskal FSpS, Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. ESF, prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. PdF, prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc. FF, doc. PhDr. Jan Holzer, Ph.D. FSS, prof. RNDr. Zuzana Došlá, DrSc. PřF, doc. PhDr. Josef Prokeš, Ph.D. FI, doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. PrF, prof. MUDr. Kateřina Kaňková, Ph.D. LF, Mgr. Tereza Fojtová tisková mluvčí, MUDr. Martin Pešl On-line verze: http://info.muni.cz.

UNIVERZITA / absolvent  7

http://info.muni.cz 

I autisté umí vyjádřit emoce

Podle posledních údajů dětí s autismem přibývá. Potvrzuje to i vaše praxe? Ano, jen za minulý rok přibylo v centru k vyšetření 140 nových dětí. Aktuální údaje se pohybují od  0,6 až po  jedno procento osob s  poruchami autistického spektra v  populaci. Je však otázkou, zda relativní vyšší počet těchto dětí nepřičítat spíše lepší osvětě a kvalitnější diagnostice. Ať je nárůst způsobený čímkoli, bude třeba se touto problematikou stále více zabývat, a to nejenom ve vzdělávání, ale i v další péči o dospívající nebo dospělé s autismem – například při možnostech chráněného bydlení, případně při jejich zapojení do pracovního procesu. S autistickými dětmi pracujete od doby, kdy jste dokončila studium psychologie. Připravila vás fakulta na setkání s tak náročnou prací? Ze školy jsem měla kvalitní teoretický základ. Uvítala bych ale možnost mít v rámci studia více praxe, která je podle mě obzvlášť v  mé práci velmi důležitá a  měla by být v adekvátním poměru k probírané teorii. To se ale myslím od dob mého studia postupně zlepšuje, a  také k  nám do  centra přichází na  praxi stále více studentů psychologie, kteří se o téma autismu zajímají a chtějí získat praktické zkušenosti. Vraťme se k samotnému autismu. Většina lidí si stereotypně představí filmového Rain Mana. Vypadá autista opravdu takto? Forem autismu je mnoho, u každého dítěte se projevuje jinak. Některé děti mají zachován dobrý intelekt. Přes to, že mohou chodit do základní školy, mají ale velké problémy v  sociální oblasti a  ve  způsobu komunikace s  okolím. Hledají si také jiné „specifické“ zájmy a  tím nezapadají do  kolektivu. Na druhé straně spektra pak stojí ti, kteří mají k autismu přidruženou v různé míře mentální retardaci, případně epilepsii, určité procento dětí s autismem vůbec nemluví. Proto je i diagnostika tohoto onemocnění poměrně složitá. V profilu schopností často najdete výrazné disharmonie v jednotlivých oblastech. Na jednu stranu může mít dítě výjimečné schopnosti, hudební nadání, výbornou mechanickou paměť; na  druhé straně vidíte vždy handicapy ve  třech základních oblastech (tzv. autistické triádě):

v sociálním chování, v oblasti komunikace a v oblasti představivosti a hry. Co si máme představit pod problémy v sociálním chování? Například u dětí zařazených v základních školách může jít třeba o  používání vulgarismů v  hodině; při nenadálých změnách se mohou objevovat neadekvátní a  nepřiměřené reakce. Děti s autismem obecně potřebují pevný řád a denní režim. Cokoli, co narušuje tuto pravidelnost, může způsobit problémové projevy v chování. Když se například prohodí vyučovací hodiny nebo se pořádá nějaká výjimečná akce a jde se třeba do kina, mohou tyto děti reagovat velmi negativně, například křikem až agresí. Pokud jsou na situaci dopředu připraveny, zvládají tyto akce bez větších potíží. Autistické děti mívají i hodně specifické zájmy. To souvisí opět s tím, že obvykle vyhledávají věci, které jsou neměnné, lze je předvídat a jsou jistým způsobem strukturované, pravidelně se opakují. Mohou to být například písmena abecedy, čísla, oblíbené téma je například městská hromadná doprava  – děti znají čísla tramvajových linek, jejich trasy, zastávky. Do takové oblasti se pak ponoří a zabývají se tímto tématem velmi podrobně. S ostatními dětmi ve škole většinou společné zájmy nesdílí. Nezajímají je běžné trendy, takže si nemají o čem povídat a ostatní děti zase těžko přistupují na témata dětí s  autismem, jako jsou například elektrické rozvody, rozvody kanalizace, statistika, latinské názvy brouků, značky aut, čísla transformátorů. Děti s autismem naopak bez odpovídající podpory často selhávají kupříkladu v  běžných oblastech sebeobsluhy – mají problémy s oblékáním, s čištěním zubů, s čistotou stolování, s dodržováním hygieny a podobně. O autistech se říká, že neumějí navázat sociální kontakt. Jak s dětmi či dospělými s autismem jednat? Že lidé s  autismem nedokážou primárně navázat kontakt s ostatními lidmi, patří k jednomu z mýtů o autismu. Měli bychom si uvědomit, že děti s autismem nejsou primárně pasivní, uzavření jedinci, kteří netouží po sociálním kontaktu – existují různé typy sociálního chování, od osamělých typů

Foto: Ondřej Surý.

Počet dětí, u kterých odborníci diagnostikovali některou z forem autismu, každým rokem roste. O autismu se tak začíná více mluvit, vznikají speciální projekty či třídy. Právě s těmito dětmi se každý den setkává absolventka psychologie na filozofické fakultě Lenka Budínová, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru při ZŠ Štolcova, největší škole pro žáky s autismem v České republice. Kromě toho působí jako klinická psycholožka ve fakultní dětské nemocnici v Brně.

Autismus se u každého dítěte projevuje jinak. Proto je i diagnostika poměrně složitá.

až po ty sice aktivní, ale zvláštní. Stejně tak není pravda ani to, že by se děti s autismem obecně neuměly smát či vyjádřit emoce, že by neměly zájem o přátelství, je to však vždy trochu složitější. Děti s autismem se samozřejmě vyjadřují, ale často jsou tyto projevy v dané situaci nepatřičné, a proto nefunkční. Co tedy radíte blízkým nebo těm, kteří se s autisty setkávají? Důležité je o konkrétním člověku nasbírat co nejvíce informací. Když se setkáte poprvé, nemůžete hned vědět, jak reagovat. Ke každému dítěti se musí přistupovat individuálně, snažit se pochopit jeho specifika. Osobnost dítěte je s  autismem spojená a  autismus ovlivňuje chování dítěte, jeho komunikaci s okolím a způsob vyjadřování emocí. Jsou děti s autismem, které se na vás budou stále smát, ale smích nemusí u těchto dětí vyjadřovat vždy radost – naopak mohou být v nepohodě a brzy může následovat afekt, to však nejlépe poznají rodiče, kteří dítě znají. Ve škole se dětem dostává specializované péče. Pozorujete, že se v průběhu zlepšují? Autismus je neurovývojové postižení, které je celoživotní, tudíž se nedá jednoduše „vyléčit“. Pokud má ale dítě odpovídající podporu při vzdělávání, využívají se vizuální pobídky a zajistí individuální přístup, je strukturováno prostředí a jsou využity specifické metody práce, jsou pak vidět velké

pokroky a šance na zlepšení určitě je. U nás ve škole jsme měli chlapce, který se během roku zlepšil ve všech oblastech, v nichž děti s autismem mají problémy, a byl přeřazen ze speciální školy do školy běžné. Je to ale hodně individuální. Záleží i na celkové aktivitě a schopnosti spolupráce dítěte – pasivita a aktivita u dětí s autismem bývají proměnlivé v čase a můžou ovlivnit celkové výsledky vzdělávání. Působíte také na klinice dětské neurologie. Jaká je vlastně úloha psychologa v nemocnici? Spočívá hlavně v  diagnostice a  doporučení dalších postupů a  opatření, doplnění podrobných neurologických vyšetření o psychodiagnostiku. Primární tam ale stále zůstává práce lékařů. Vaše práce je emočně hodně náročná. Jak to zvládáte? Přestože se zdá náročná, je pro mě obohacující svou rozmanitostí. Setkávám se s  dětmi s  různou mírou postižení, takže i  přístup při vyšetření musí být často přizpůsoben charakteru a chování dítěte. Největší odměnou je pro mě to, když se děti díky odpovídajícímu způsobu vzdělávání postupně zlepšují a dospějí k částečné samostatnosti a  funkční komunikaci s  okolím. Když se potřebuji odreagovat, vyrážím s dětmi na Vysočinu. Petra Polčáková

Retro

„Byl hrdý, že je Čech. Nenáviděl německý útlak, i když byl jinak dosti tolerantní. Jedl raději horší housky od českého pekaře než lepší od německého,“ i tak vzpomíná na svého otce v knize Prožil jsem zvláštní století světoznámý oční lékař Jan Vanýsek. Právě Rudolf Vanýsek měl velký podíl na  tom, na jakou dráhu se jeho syn dal. Sám byl totiž také významnou osobností medicíny i veřejného života v Brně. Vanýsek starší se narodil ve Velkém Týnci na Olomoucku, po maturitě se však vydal studovat medicínu do Prahy. Setkal se tam s velkou postavou českého vnitřního lékařství, Josefem Thomayerem, který se obklopoval studenty, z nichž později vyrostli další skvělí lékaři. To on se postaral o to, že se Vanýsek časem vrátil na Moravu. „Thomayer se dozvěděl, že se v  Brně uprázdnilo primářské místo a že je naděje obsadit ho Čechem,“ popsala v jednom ze svých článků Věra Linhartová. Tu zprávu hned poslal svému nadějnému asistentovi

Foto: Archiv MU.

Rudolf Vanýsek pomáhal budovat univerzitu i nemocnici Vanýskovi, jenž byl tehdy na studijním pobytu v Londýně. Přestože z nabídky nebyl nadšený, dokázal opustit Prahu i své přátele a stal se prvním českým primářem Oddělení pro vnitřní a nervové choroby v Zemské nemocnici U svaté Anny. „Pro Vanýska znamenal nástup do nemocnice velké hrdinství,“ podotkla Linhartová. Proč? Nemocnice totiž v  té době platila za německou. Němčina byla úřední řečí, vypisovaly se v ní chorobopisy. Čechů pracovalo v nemocnici na zodpovědných místech jen pár. „Němečtí kolegové se k Vanýskovi chovali pohrdlivě a dělali mu různé naschvály, když zjistili, že své češství otevřeně brání,“ popsala Věra Linhartová. Vanýsek si ale nic zprotivit nenechal. I  když pracoval ve  velmi skromných podmínkách a  třeba z  vyšetřovacích pomůcek neměl zpočátku vůbec nic, přetvořil pracoviště do roku 1919 na vzorné interní oddělení, které mohl v listopadu přeměnit na univerzitní Kliniku patologie a vnitřních nervových

Vanýsek začínal u Josefa Thomayera, v Brně se zasadil o založení lékařské fakulty, později se stal rektorem univerzity.

chorob. Ano, univerzitní. Začátkem roku 1919 totiž vznikla Masarykova univerzita včetně lékařské fakulty, o jejíž zřízení se Rudolf Vanýsek výrazně zasadil. V roce 1926 se stal děkanem fakulty a o šest let později rektorem celé univerzity. Ta mu dodnes vděčí za to, že ubránil její celistvost a nedopustil zrušení filozofické a přírodovědecké fakulty. Rudolf Vanýsek se však neangažoval jen v nemocnici a na univerzitě. „V dobách mého dětství chodíval otec skoro denně do čtenářského spolku, který byl centrem českého dění. Politické spolky nebyly za  Rakouska povolovány, a tak se vše ‚národní‘ odehrávalo ve čtenářském spolku, který měl své prostory v zadní části Besedního domu,“ popsal v pamětech Jan Vanýsek. Jeho otec založil také Spolek českých lékařů v Brně, v němž zavedl pravidelné čtvrteční přednášky s demonstracemi vzácných případů. Kolegové internisté na něj každoročně vzpomínají při Vanýskově dnu, jejich hlavní vzdělávací akci. Martina Fojtů

8  AKTUÁLNĚ / spektrum

muni.cz / duben 2011

Klaus o ESF nejdříve pochyboval

Nápad založit ekonomicky zaměřenou fakultu se rodil několik let. Jaká byla cesta k nové fakultě? V 80. letech existovalo na právnické fakultě Výzkumné pracoviště ekonomiky a řízení nevýrobní sféry. Ovšem to, co se vyzkoumalo, mělo jen malý dopad. Nezapomeňme, že to byla doba, kdy třeba slovo privatizace málem nemohl nikdo vyslovit. Když přišel přelomový rok 1989, hledali jsme cestu, jak vzniklý potenciál uplatnit. Tou byl nakonec vznik ekonomicko-správní fakulty. Jak se na vznik nové fakulty dívaly ty tradiční? V mnoha případech na to pohlížely s nedůvěrou, ale myšlenku velmi jasnozřivě podporoval tehdejší rektor Jelínek. Ten byl hodně ovlivněn francouzským prostředím a právě po vzoru Francie jsme fakultou ekonomickou i  správní. Samotnému vzniku ovšem předcházela dramatická jednání. Argumentovali jsme, že v době tržní ekonomiky bude po ekonomech vysoká poptávka, a  fakulta se tak bez problémů uživí. Tradiční fakulty o tom pochybovaly. I rozhodující jednání akademického senátu bylo docela bouřlivé. Co se na něm dělo? Dodnes nevím jak, ale objevil se na něm tehdy velmi populární politik Fedor Gál, jenž dokáže být velmi sugestivní. Pronesl krátký proslov, který byl tak přesvědčivý, že pro návrh zvedli ruku i ti, kteří to původně asi v úmyslu neměli, a tak těsnou většinou prošel. Když si vzpomenete na první léta existence fakulty, změnil byste dnes něco? Myslím, že jsme nezačali vůbec špatně. Všechno se dělo za  pochodu, na  přípravu na výuku jsme měli asi tři čtvrtě roku, ale postupně jsme všechno vylepšovali. Tehdy ještě neplatil kreditový systém, studium bylo pětileté a jen denní. Nejdříve jsme sídlili v budově na Zelném trhu, která byla pro podobné účely zcela nevhodná, ale zažili jsme tam velkou show, když přijel tehdejší premiér Václav Klaus. Byl na  vrcholu popularity, čekala na něj aula plná studentů

Foto: Tomáš Muška.

Téměř tak stará jako česká tržní ekonomika je Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity. Zřízena byla k 1. lednu roku 1991, takže letos slaví dvacetileté výročí. Zatímco na začátku 90. let byla jednou z mála ekonomických fakult v republice, dnes je konkurence daleko větší. „Kapacity už jsou příliš velké, to je jasné,“ říká mimo jiné Ladislav Blažek, jeden ze spoluzakladatelů fakulty a její první děkan.

Vzniku fakulty předcházela dramatická jednání. Někteří pochybovali, zda bude po ekonomech dostatečná poptávka.

a stovky lidí před fakultou. Když jsme s ním s panem rektorem zůstali sami, tak se ptal, co jsme vůbec zač, a vytkl nám, že nemáme pouze bakalářský, ale rovnou magisterský stupeň studia. Podle jeho názoru jsme si tím jako začínající fakulta dovolili příliš. Pak se však v  aule setkal se studenty, a  ti byli úžasní. Diskutovali s velkým zájmem, a tak se Klaus nepřímo omluvil. Říkal, že přijel s pochybnostmi o úrovni fakulty, ale nebyl k nim důvod. Na počátku fungování fakulty uchazeč o studium neměl moc jiných možností, kde ekonomický obor studovat. Dnes je tomu naopak. Co tomuto trendu říkáte? Kapacity už jsou příliš velké, to je jednoznačné. Když jsme začínali, tak naši první absolventi získali místa, o kterých se dnešním ani nesní – ve špičkových poradenských institucích a  bankách, brzy se dostávali do top managementu. Dnes už takový zájem není. My jsme na začátku brali z deseti uchazečů jednoho, teď v jednom oboru například ze čtyř jednoho. Dřív se vybírala jen špička,

Výzkumné centrum ekonomů pomáhá i České národní bance Chlubit se můžeme stabilním politickým a makroekonomickým prostředím, vzdělanou a kvalifikovanou pracovní silou a  pomáhá nám rovněž geografická poloha. Naopak zlepšit bychom v každém případě měli vymahatelnost práva, jazykovou vybavenost a  míru korupce. I tyto závěry o české ekonomice vycházejí z práce Centra výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky při Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Pracovníci centra studují české hospodářství ve  čtyřech úrovních. „Základní je makroekonomická výkonnost a stabilita české ekonomiky, kterou zkoumáme pomocí modelů malé otevřené ekonomiky,“ naznačuje vedoucí projektu centra Antonín Slaný. On a  jeho kolegové ovšem posuzují také český pracovní a kapitálový trh, konkurenceschopnost jednotlivých regionů České republiky a podnikové sféry. Všechny výstupy každoročně shrnují do Ročenky konkurenceschopnosti České republiky. „Z našeho dlouhodo-

bého šetření podnikové sféry vzniká unikátní databáze údajů o  tom, jak jsou jednotlivé typy podniků schopné obstát v  hospodářské soutěži. Na  základě těchto dat je pak možné ověřovat hypotézy o faktorech ekonomické úspěšnosti,“ vysvětluje Slaný. Data ovšem neslouží jen univerzitnímu výzkumu, ale využívá je řada dalších institucí. „Modely vyvinuté v rámci výzkumné skupiny makroekonomického modelování využívá Česká národní banka a modely regionálního rozvoje pomáhají regionální politice na národní i krajské úrovni.“ Není ovšem chyba bavit se o  konkurenceschopnosti české ekonomiky v době členství v Evropské unii? Podle Slaného ne. „Spíše než o Evropské unii, která je dost heterogenním uskupením, bychom se měli bavit o  konkurenceschopnosti eurozóny. Ale domníváme se, že dokud Česko disponuje vlastní měnou, je smysluplné analyzovat ho samostatně.“ Nelze ovšem opomenout, že zařazení se do  evropského společenství

řadu změn přineslo. Pozitivních, jako je odstranění překážek pohybu služeb, zboží a osob, což dalo ekonomice impuls pro růst, i negativních. Mezi ty se řadí především řada regulačních nařízení, která plynou z  unijních institucí, a  Česko je postupně implementuje do svého právního řádu. „Často mají totiž pochybný smysl, zvyšují náklady podniků a snižují jejich flexibilitu, protože zaměstnanci se musí víc než tím, jak vylepšit fungování věcí, zabývat tím, jak správně vyplnit nějaký formulář,“ podotýká vedoucí centra. Nejen z jeho výzkumů vyplývá, že je Česká republika stále ještě zajímavým cílem pro zahraniční investory. Pro dlouhodobou konkurenceschopnost je ovšem třeba i  něco dělat. „Je zásadní, aby rostl podíl investic do odvětví s vyšší přidanou hodnotou, kde lze uplatnit vyšší kvalifikaci našich zaměstnanců, a  nárokovat tak vyšší mzdy,“ upozorňuje Slaný. Martina Fojtů

kdežto dnes není výběr tak velký a na kvalitě posluchačů je to znát. V současné době proto uplatňujeme politiku stability počtu studentů. Další rozvoj kapacit orientujeme na vědecko-výzkumnou práci a publikační činnost. Pro všechny vysoké školy je dnes důležitá spolupráce se soukromými firmami. Necítíte ovšem tendenci, že majitelé firem si v ekonomických záležitostech chtějí zaměstnance školit sami a vidí raději uchazeče s „odbornějším“ vzděláním? Komunikace s praktiky je někdy složitá. My o ni přirozeně velice stojíme a při různých setkáních a konferencích se ptáme, co čekají od našich absolventů, ale často se ukáže, že to sami nevědí. Zmiňují, že by uchazeč měl umět pracovat s počítačem, ovládat jazyky a zbytek si ho naučí. Ředitel má pocit, že to může fungovat, jde to však jen stěží. Jistě, může vzít pracovníka do účtárny a naučit ho ovládat účtovací program. Ale takový člověk nemá přehled o podniku jako celku, chybějí mu znalosti k  tomu, aby si komplexní po-

InfoServis 21. dubna

Volba děkana fakulty sociálních studií Fakulta sociálních studií MU Joštova 10, Brno

21. dubna v 17 hodin

Cystická fibrosa – nemoc slaných dětí Přednáška v rámci cyklu Lékařská genetika pro veřejnost Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity Mendlovo náměstí 1a, Brno Vstupné: 20,- dospělí, 10,- zlevněné vstupné

do 30. dubna

Výtvarný plenér 2009/2010 Výstava kreseb a fotografií posluchačů Univerzity třetího věku Masarykovy univerzity Kavárna Pod hodinami, Česká 31, Brno

2. května v 17.30

Vyhnání, vysídlení, etnická čistka? Nové pohledy na rozchod Čechů a Němců po roce 1945, přednáška Adriana von Arburga

hled vytvořil. Bez něj se do vyšších struktur podniku propracovat nemůže. Přestože školy s firmami spolupracují, narážejí studenti na problém, že jim po absolvování chybí praxe. Jde o nedostatek na straně školy, nebo je chybu třeba hledat jinde? Uznávám, že tento problém existuje, a my na ekonomicko-správní fakultě děláme mnohé, abychom jej minimalizovali. Nabízíme předmět, který se jmenuje praxe, ale jen jako volitelný, protože všem posluchačům, a  máme jich tisíce, nejsme schopni praxi zajistit. Vzhledem k  tomu, v  jak širokém spektru soukromých i státních subjektů se naši absolventi uplatňují, nemůžeme reálné podmínky praxe ve škole dost dobře nasimulovat. Máme ale velké množství praktických předmětů a v některých z nich aplikujeme případové studie a manažerské hry. Ti, kteří mají o obor zájem, pracují už při studiu. Nevidíme to sice rádi, protože jim na studium zbývá méně času, ale ono je to na jejich znalostech a dovednostech znát. Martina Fojtů

Po přednášce následuje diskuse s přednášejícím a historiky Moravská zemská knihovna, Kounicova 65 a, Brno spolupořádají ústavy Filozofické fakulty MU

5. května v 17 hodin

Histone variant dynamics and epigenetics Steven Henikoff – Fred Hutchinson Cancer Research Center, Seattle, USA Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity Mendlovo náměstí 1a, Brno

6.–7. května

Absolventský majáles 2011 Tradiční Absolventský majáles ESF v rámci oslav 20. výročí založení ekonomicko-správní fakulty nabízí oproti předchozím ročníkům několik novinek. Více na webové adrese www.econ.muni.cz.

26.–27. května

Mezinárodní psychoterapeutické sympózium Fakulta sociálních studií MU Joštova 10, Brno Více na http://psychoterapie.fss.muni.cz/ sympozium11/