Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Katedra rekreologie a cestovního ruchu

Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Katedra rekreologie a cestovního ruchu

Historie a tradice Souboru lidových staveb Vysočina Bakalářská práce

Autorka: Věra Malínská Studijní obor: Management cestovního ruchu Vedoucí práce: Mgr. Alexandr Gregar, PhD.

Hradec Králové

Květen 2016

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Hradci Králové dne 28. 4. 2016

Věra Malínská

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Alexandru Gregarovi, PhD. za metodické vedení a inspiraci při tvorbě. Dále děkuji PhDr. Iloně Vojancové za poskytnutí cenných informací, její vstřícnost a čas. Můj vděk patří též zaměstnancům úřadů, kteří mi potřebné informace s ochotou sdělili, a obyvatelům Blatna, coby respondentům.

Anotace Práce je zaměřená na animační programy konající se v rámci Souboru lidových staveb Vysočina. Hlavním motivem je zjistit, (1) jestli jednotlivé expoziční celky využívají tradice ve svých animačních programech, které jsou postavené na reálném základě, (2) jestli návštěvníci o tyto programy mají zájem a (3) porovnat návštěvnost masopustních obchůzek na Hlinecku v době před a po zapsání na Seznam UNESCO. Informace k ověření hypotéz jsou zjišťovány pomocí telefonické, elektronické nebo osobní komunikace s příslušnými osobami, součástí je i terénní šetření mezi obyvateli Hlinska-Blatna. Výsledkem studia získaných informací je, že (1) expoziční celky původní tradice skutečně využívají, (2) návštěvníci o programy zájem mají a (3) návštěvnost masopustních obchůzek spíše stagnuje a veškerá pozornost návštěvníků se v tomto ohledu soustřeďuje na Veselý Kopec.

Klíčová slova Tradice, Soubor lidových staveb Vysočina, animační programy, masopust

Annotation The history and traditions of Open-air museum Vysočina The thesis is focused on leisure-time animation programs which are held in pursuance of Open-air museum Vysočina. The main goal is to find out (1) if each of exposition complexes uses real traditions in its leisure-time animation programs, (2) if visitors are interested in these programs and (3) finally to compare attendance of Shrovetide door-to-door processions of Hlinecko area before and after inscribing on the UNESCO World Heritage List. Hypotheses are verified by telephone contact, electronic contact or face-to-face meeting with qualified people. The thesis contains also field research within the residents of Hlinsko-Blatno. The result is that (1) exposition complexes really use the real traditions in their programs, (2) visitors are interested in these programs and finally (3) attendance

of Shrovetide door-to-door processions more likely stagnate and all of the attention is in this respect focused on area of Veselý Kopec.

Key words Traditions, Open-air museum Vysočina, leisure-time animation programs, Shrovetide door-to-door processions

Obsah 1

Úvod................................................................................................................................................. 1

2

Cíl práce a metodika zpracování .......................................................................................... 3

3

Teoretická část ............................................................................................................................ 6

4

5

6

3.1

Souhrn tematicky souvisejících pojmů ...................................................................... 6

3.2

Role skanzenu v lokálním rozvoji a kultuře ...........................................................12

Mikroregion Hlinecko .............................................................................................................15 4.1

Území ....................................................................................................................................15

4.2

MAS Hlinecko .....................................................................................................................16

4.3

Založení ................................................................................................................................18

4.4

Historie .................................................................................................................................18

4.5

Cestovní ruch .....................................................................................................................19

4.6

Tradice ..................................................................................................................................21

4.7

Gastronomie .......................................................................................................................34

Soubor lidových staveb Vysočina .......................................................................................37 5.1

Geografické a historické vymezení SLS Vysočina ................................................37

5.2

Expoziční celky SLS Vysočina jako atraktivity CR ...............................................38

5.2.1

Veselý Kopec ..............................................................................................................38

5.2.2

Betlém ..........................................................................................................................40

5.2.3

Svobodné Hamry......................................................................................................43

Empirická část ...........................................................................................................................44 6.1

Využívání tradic expozičními celky ...........................................................................44

6.1.1

Ověřování....................................................................................................................44

6.1.2

Závěr .............................................................................................................................46

6.2

Zájem o animační programy ........................................................................................47

6.2.1

Ověřování....................................................................................................................47

6.2.2

Závěr .............................................................................................................................50

6.3

Vztah návštěvnosti masopustních obchůzek a značky UNESCO ....................50

6.3.1

Ověřování....................................................................................................................50

6.3.2

Závěr .............................................................................................................................56

7

Shrnutí výsledků .......................................................................................................................57

8

Závěry a doporučení ...............................................................................................................60

9

Seznam použité literatury .....................................................................................................63 9.1

Tištěné zdroje ....................................................................................................................63

9.2

Internetové zdroje ...........................................................................................................64

9.3

Zdroje a seznam obrázků ..............................................................................................68

9.4

Zdroje informací v tabulkách .......................................................................................68

9.5

Zdroje informací v grafech ............................................................................................69

10 Přílohy ..........................................................................................................................................70

1 Úvod Poptávka po kulturních programech všech zaměření je v dnešní době čím dál vyšší. Dokazuje to množství internetových portálů zaměřených na tvorbu přehledů konaných akcí ve městech, regionech, krajích nebo celé republice. Touha lidí po zážitku se zdá být impulsem k rozvoji cestovního ruchu v místech, která mají skutečně co nabídnout. Téměř nevyčerpatelnou oblastí pro tvorbu programů jsou poznatky ze studia tradičního lidového života, ať už se jedná o zvyky, tradice, život předků a veškeré nynější hmotné projevy jejich kultury. Spojením hmotného a nehmotného dědictví vznikají muzea různých zaměření, mimo jiné i muzea v přírodě, tedy skanzeny. Jak muzeum v přírodě využívá tradic ve svých programech a jak moc je o tyto programy zájem, předkládá tato práce zaměřená na Soubor lidových staveb Vysočina. Práce je rozčleněna do čtyř stěžejních částí. V teoretické části je zpracována literární rešerše termínů, které je nutno před zkoumáním této problematiky ovládat, a zároveň, co pro místní komunitu znamená z hlediska ekonomického a kulturního mít ve své blízkosti skanzen. Další rozsáhlou částí je představení mikroregionu z územního, historického a kulturního hlediska. Tato hlediska byla vybrána záměrně, aby bylo možné zmapovat oblast tradic, které se na tomto území dodržovali a stále dodržují. Právě z popudu uchovat tradice i pro další generace vzešel nápad vytvořit skanzen, dnes pojmenovaný jako Soubor lidových staveb Vysočina (dále SLS Vysočina). Předmětem této části je představit expoziční celky na Veselém Kopci, v Hlinsku-Betlémě a ve Svobodných Hamrech jako atraktivity cestovního ruchu, které se dnes hlásí k odkazu dřívějších tradic a snaží se je tak pomocí animačních a dalších programů znovu oživit. To, že se animační programy zakládají na skutečných tradicích v těchto místech držených, je jednou ze zásadních hypotéz. Mezi další okruhy zkoumání je zařazeno, jestli mají návštěvníci o tyto programy zájem a jestli se masopustní obchůzky, zde pojaty jako animační programy, díky svému zapsání na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO staly více atraktivní, tedy jestli prestiž značky UNESCO zapříčinila zvýšení návštěvnosti.

1

Motivací autorky pro napsání tohoto tematického celku je skutečnost, že od svého útlého věku navštěvuje v Hlinsku-Blatně své prarodiče mimo jiné i během kulturních akcí. V průběhu let si vytvořila vztah ke zdejší krajině, lidem a tradicím, což ji přimělo spolu se studiem cestovního ruchu zaměřit se právě na spojitost mezi tradicemi a jejich oživováním v rámci animačních programů SLS Vysočina.

2

2 Cíl práce a metodika zpracování Celou prací jsou protkány termíny jako tradice a animační programy. Cílem je tudíž zjistit, jestli se v rámci Souboru lidových staveb Vysočina daří propojit tyto dvě složky v jednu tak, aby vznikly animační programy založené na lokálních tradicích, které se těší přílivu návštěvníků do jednotlivých expozičních celků. Aby bylo možné nalézt odpověď na zdánlivě komplikovanou otázku, je potřeba si stanovit výzkumné otázky, základní hypotézy a metody jejich ověřování. 1. hypotéza: Jednotlivé expoziční celky využívají mikroregionálních tradic v animačních programech. Co se hypotézou zjistí a jak? Ke zjištění, jestli je tradic skutečně využíváno, je zapotřebí zjistit zdroje, ze kterých jsou čerpány informace o tradicích a zvycích. Z těchto potenciálních zdrojů bude posléze patrné, zdali jsou animační programy skutečně založené na takových tradicích, které byly v této oblasti dříve drženy. Animační programy už budou zjištěny jednoduše, a to pomocí programu akcí SLS Vysočina pro rok 2016. Kde se zjistí informace? Informace o zdrojích budou zjištěné přímo od vedení SLS Vysočina pomocí elektronické, telefonní či osobní komunikace. Součástí bude i vlastní průzkum odborné literatury. Program akcí bude zjištěn z jejich oficiálních webových stránek www.veselykopec.eu (© 2016). Podpůrné výzkumné otázky 

Z jakých zdrojů se čerpá inspirace pro tvorbu animačních programů?



Jsou tyto animační programy založené na skutečných tradicích, které se na Hlinecku držely?

3

2. hypotéza: Návštěvníci mají zájem o animační programy. Co se hypotézou zjistí a jak? Na základě této hypotézy se zjistí, zdali mají návštěvníci zájem o akce, potažmo animační programy zde konané. Jednoduše bude porovnán počet návštěvníků v době konání určité akce a v době běžného provozu. Po zjištění těchto informací bude dostatečně patrné, jestli návštěvníci skutečně vyhledávají tyto programy, nebo se spokojí s běžnou expozicí. Kde se zjistí informace? Informace o návštěvnosti budou zjištěné též přímo od vedení SLS Vysočina pomocí elektronické, telefonní nebo osobní komunikace. Pro srovnání bude uvedena i anketa vztahující se k době návštěvnosti, která byla zadaná v roce 2013 na oficiálních webových stránkách www.vesely-kopec.eu (© 2016). Podpůrné výzkumné otázky 

Kdo je návštěvníkem?



Jak vypadá návštěvnost v době běžné otevírací doby a v době konání animačních programů?



Jaký je vývoj návštěvnosti z pohledu let?



Jaká vypadá sezónnost?

3. hypotéza: Zapsání hlineckých masopustních obchůzek na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO zvýšilo jejich návštěvnost. Co se hypotézou zjistí a jak? Pomocí této hypotézy se zjistí, jaký vliv na návštěvnost má zapsání hlineckých masopustních obchůzek na Seznam UNESCO. Zjistí se data o návštěvnosti masopustních obchůzek před rokem zapsání a po zapsání a následně z toho budou vyvozeny závěry, jestli prestiž značky UNESCO ovlivňuje návštěvníky natolik, aby tento animační program cíleně vyhledávali. Zároveň se jedná o animační program, tudíž tato hypotéza je úzce propojena s hypotézou č. 2.

4

Kde se zjistí informace? Informace o návštěvnosti budou zjištěny na vedení SLS Vysočina a na obecních resp. městských úřadech pomocí elektronické, telefonní nebo osobní komunikace. Předpokládá se, že ne všechny 4 obce, které zapsané masopustní obchůzky konají, mají přesné informace o návštěvnosti, protože se neplatí vstupné, ze kterého by návštěvnost šla vyvodit (výjimku tvoří expozice na Veselém Kopci, kde se každoročně koná také masopustní průvod, kam jsou pozvané masky jedné z obcí). Pokud budou statistiky o návštěvnosti chybět, budou zjištěny informace, jak to vypadalo s návštěvností obecně, tzn., jestli byl viditelný příliv nebo úbytek návštěvníků, případně kdo měl o obchůzky zájem. V případě masopustních obchůzek v Hlinsku-Blatně bude navíc probíhat terénní šetření během masopustních obchůzek dne 31. 1. 2016 přímo u místních, kterým budou položeny otázky, ze kterých bude možné usoudit, jestli návštěvníků podle jejich názoru přibylo, ubylo, nebo stav setrvává. Podpůrné výzkumné otázky 

Viz anketní šetření (Příloha č. 6)

5

3 Teoretická část 3.1 Souhrn tematicky souvisejících pojmů K pochopení veškerých souvislostí a skutečností v práci uvedených, je zapotřebí si nadefinovat klíčová slova, která budou celým textem provázet. Cílem této části je vytvořit literární rešerši zvolených pojmů publikovaných různými autory, za účelem vytvoření dostatečně vypovídající a kvalitní definice pro potřeby této práce. Cestovní ruch Jde o základní pojem, který je každým vysvětlován v jiné šíři. Podle definice UNWTO (In CzechTourism, © 2005-2016) jde o „(…) činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).“. Zelenka a Pásková (2012, s. 83) dodávají, že se jedná ale i o „provozování zařízení se službami pro tyto cestující osoby včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují.“. Dále sem autoři řadí i veškeré aktivity související s ochranou zdrojů pro cestovní ruch a mezinárodní i lokální spoluprácí. Spíše z ekonomického hlediska definuje Seifertová a kol. (2013, s. 27) cestovní ruch jako „sektor služeb s komplexním produktem (…). Podle ní, jsou cestovní kanceláře, hoteliéři, dopravci aj. jedním článkem, který nabízí část z celkového produktu. Kulturní cestovní ruch Podle Zelenky a Páskové (2012, s. 293) je formou cestovního ruchu „(…) jejíž účastníci jsou motivováni především možností poznávání kulturního dědictví a kultury dané země a jejích rezidentů.“. Jako typ kulturního cestovního ruchu Lochmannová (2015, s. 18-19) definuje kulturně-poznávací cestovní ruch, který „(…) je zacílen na poznávání historie, kultury, tradic a zvyků (…)“. V této konkrétní formě autorka naznačuje kombinaci vzdělání a zábavy, takže pro tuto formu jsou vhodné k návštěvě objekty jako muzea, galerie, výstavy, festivaly, folklorní akce apod.

6

Atraktivita cestovního ruchu Jednou ze základních podmínek vzniku cestovního ruchu na určitém místě je často atraktivita. Podle Zelenky a Páskové (2012, s. 48) je atraktivita obecně definovaná jako „Schopnost destinace CR nebo služby CR přitáhnout pozornost návštěvníků (…).“. Dále uvádějí, že atraktivitou cestovního ruchu se rozumí „zajímavá součást přírody a přírodní podmínky (…), sportovní, kulturní nebo společenský objekt, kulturní, sportovní, společenská nebo jiná událost přitahující účastníky cestovního ruchu.“. Stejně jako Kotíková (2013, s. 91) je rozlišují i z více hledisek, jako na přírodní a kulturní atraktivity či na hmotné a nehmotné atraktivity. Kulturní dědictví (s důrazem na nehmotné dědictví) Jestliže je atraktivita natolik jedinečná, může se stát kulturním dědictvím. V případě kulturního dědictví se nejedná jen o atraktivity jako krajina, památky přírodní nebo historické, ale i o sbírkové předměty, či kulturní zkušenosti (Patočka a Heřmanová, 2008, s. 23). Jak správně poznamenávají Zelenka a Pásková (2011, s. 293), řadí se sem i nehmotné dědictví jako tradice, jazyk, náboženské obřady a životní styl celkově. Organizací, která sdružuje pod ochrannou známku unikáty z celého světa, je UNESCO. Vojancová (2014, s. 73) uvádí, že: „Na základě dobrých zkušeností s ochranou hmotných památek a přírodního dědictví a založení Seznamu světového dědictví přijala Generální konference UNESCO na svém 25. zasedání v roce 1989 Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury.“. Na základě toho, jak dále popisuje, byly učiněny kroky takové, že v roce 2003 byla vydána Úmluva o zachování nemateriálního dědictví a současně s ní byl založen Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Od roku 2009, kdy Česká republika k tomuto projektu přistoupila, je tvořen národní seznam nemateriálních památek a je možno podávat nominační návrhy pro zápis na seznam světový (Vojancová, 2011, s. 73-75). V současné době je na Seznamu světového dědictví UNESCO pro Českou republiku zapsáno 12 hmotných a 4 nehmotné památky.

7

Tabulka 1 Prvky hmotné a nehmotné kultury

Hmotné prvky kultury Lidová architektura (uspořádání a vzhled obydlí)

Nehmotné prvky kultury Převažující způsob života Náboženský a spolkový život (myslivci, hasiči, zahrádkáři, ochotníci – oživení místních tradic) Tradiční zvyky a oslavy (masopustní zábavy, karnevaly, velikonoční koleda, máje, otevírání a uzavírání řek, posvícení, Mikulášská nadílka, vánoční zvyky) Ostatní nemateriální složky lokální kultury (nářečí, lidová slovesnost, pověsti, tance, místní názvy a jména)

Sakrální památky (kláštery, kostely, chrámy, boží muka, kapličky, sloupy) Funerální památky (hřbitovy, hrobky, kostnice, márnice, kaple) Městská architektura (radnice, kašny, věže, podloubí)

Panská sídla (tvrze, hrady, zámky, lovecké zámečky, zříceniny, hradby) Technické a vojenské památky (papírny, manufaktury, vodárny, rybničné soustavy, rozhledny, mosty, bunkry, opevnění) Umělecké, uměleckořemeslné a ostatní drobné památky (doplňky k různým stavbám, např. náhrobky, zvony, rozcestníky, sochy) Drobné artefakty (kroniky, mapy, zbraně, pracovní nástroje, lidové kroje) Kulturní krajina (lidská sídla, cesty, člověkem vytvořené tvary) Historické zahrady, parky a arboreta Archeologické památky (základy budov, zásobnice, pohřebiště) Genofond fauny a flóry (jednotlivé druhy zvířat a rostlin) Kulturní infrastruktura území (kulturní dům, knihovna, muzeum, kino, hospody) Kulturní organizace a instituce a jejich materiální zázemí (obecní úřad, škola, fara) Tradiční gastronomie či tradiční výrobní postupy – na pomezí hmotné a nehmotné kultury (místní pokrmy, tradiční výrobky a postupy jejich výroby) Zdroj: Vlastní tvorba podle Patočky a Heřmanové, 2008, s. 66-82

8

Skanzen Mezi atraktivitu cestovního ruchu patří bezesporu i skanzen. Dvořáček (2008, s. 5) uvádí, že slovo skanzen pochází ze švédštiny (znamená hradby) a jedná se de facto o název kopce u Stockholmu, kde bylo v roce 1891 otevřeno první muzeum v přírodě. Podle něj se čeští odborníci snaží prosazovat český výraz muzeum lidové architektury v přírodě. Právě tak definuje tento pojem Frolec (1983, s. 124), tedy že jde o instituci či její část, která se snaží o interpretaci jistých složek způsobu života a kultury lidu v minulosti pomocí expozice ve volné přírodě. Dodává, že skanzeny plní nezastupitelnou dokumentační a výchovnou úlohu. O tom, jak skanzeny vznikají, hovoří např. Nováková a kol. (2006, s. 9). Uvádí, že vyrůstají kolem stávajících objektů, přenášením staveb nebo rekonstrukcí nalezišť či vesnic. Jak Dvořáček (2008, s. 5), tak Nováková a kol. (2006, s. 9) se shodují v tom, že skanzeny podávají historické svědectví o kultuře a lidech atraktivní formou, protože součástí jsou programy zaměřené na ukázku tradiční řemeslné i zemědělské výroby a tím i na související gastronomii. Právě o oživení prostorů skanzenu těmito programy hovoří i Zelenka a Pásková (2012, s. 522), kteří toto označují jako trend dnešní doby. Lidové stavitelství a architektura S pojmem skanzen úzce souvisí lidové stavitelství, které lze definovat jako „(…) soubor projevů vzešlých z činnosti lid. stavitelů a vytvořených v duchu představ, názorů, potřeb, požadavků a tradic lidu.“ (Frolec, 1983, s. 114). S lidovou architekturou to srovnává tak, že lidové stavitelství je širším pojmem. Zelenka a Pásková (2012, s. 314) lidovou architekturu popisují jako venkovskou nebo architekturu maloměstských okrajových částí. S Frolcem (1983, s. 114) se Zelenka a Pásková (2012, s. 314) shodují v tom, že tento typ architektury vychází z tradic a z účelného využití prostoru. Štěpán (In rozhlas.cz, 2010) se vyjadřuje k velkému zájmu lidí o lidové stavitelství takto: „Radost z krásné krajiny s původním osídlením (…), ukázka, jakým způsobem se dříve žilo, jak vypadaly naše lidové stavby - často jsou pro ně vzorem, nebo takovým návodem, jak si upravit chalupu (…), zájem o národopis, lidovou výrobu, o stará technická zařízení (…).“.

9

Tradiční lidová kultura Podle Patočky a Heřmanové (2008, s. 27) je lidová kultura souborem tradiční lidové kultury, soudobé lidové kultury a soudobého folklóru. Dále uvádějí, že znakem tvůrců lidové kultury je jejich anonymita, tradiční lidovou kulturu si předávali obyvatelé, kterých se toto přímo dotýkalo. Autoři zdůrazňují, že lidovou kulturu „je třeba chápat jako součást celkové kultury v určitém období (…)“, protože vedle ní existovaly i další kultury (např. elitní) a subkultury. Vondrušková a Vondruška (2014, s. 9) však upozorňují, že lidová kultura se nerovná kultura venkova! Podle nich ještě nikdo nevymezil rozdíl mezi lidovou kulturou a kulturou venkova a to navzdory tomu, že lidová kultura se i v odborné literatuře staví do protikladu ke kultuře ostatní. Důvodem může být i to, že v současnosti dochází k prolínání venkovských a městských území (Patočka a Heřmanová, 2008, s. 65). Turková (2008, s. 117-118) chápe tradiční prvky jako osvědčené pozůstatky z mnoha jiných tradičních prvků, které už dávno vymizely a patří mezi zapomenuté. A právě ty osvědčené pozůstatky chápe jako tradiční lidovou kulturu, která se udržuje pomocí revitalizace pozapomenutých svátků a zvyků. Jako nositele kulturních prvků označuje generaci prarodičů a vnuků, mezi nimiž ti mladí „představují nejdůležitější článek v soukolí označovaném „udržování tradice“ (…).“ (s. 118). Jak Turková (2008), tak Soukup (1993, s. 92 In Patočka Heřmanová, 2008, s. 23) se tedy shodují na tom, že jde o takovou část systému, který v životě lidí natolik zakořenil, že pociťují nutnost si ho předávat mezi sebou prostřednictvím potomků. Tradice je „vědomé, někdy třeba i přerušené a pak obnovené předávání skupinových znaků, často i v kratším časovém rozmezí. Projevy tradice jsou historicky podmíněné. Tradice se často promítá i do současného způsobu bydlení na vesnici.“ (Frolec, 1983, s. 234). Zelenka a Pásková (2012, s. 573) tuto definici rozšiřují ještě o zajímavou myšlenku, že tradice je duchovní i kulturní dílo, které ačkoli nemá autora a nevynucuje se dodržování, tak stále působí. Zvykem se rozumí ustálený způsob chování, který vzniká opakováním určité činnosti (Slovník spisovného jazyka českého, © 2011). Frolec (1983, s. 267-268) rozlišuje například zvyky při stavbě (stavební materiál, datum zahájení stavby, místo stavby…) nebo zvyky spojené s domem (rozmístění nábytku, obřadní vstup do novostavby, obyčeje chránící dům i členy rodiny před živly…)

10

Pro pochopení rozdílu mezi zvykem a tradicí je výstižná definice Slovníku spisovného jazyka českého (© 2011), kde se uvádí, že tradice je „souhrn ustálených zvyklostí, obyčejů zachovávaných pokoleními (…).“. Z toho je patrné, že zvyklost je prvotním impulsem ke vzniku tradice.

Event, event turismus a event marketing Všeobecně známé anglické slovo event znamená v češtině událost nebo akce. Kotíková (2013, s. 91) dává do souvislosti antropogenní atraktivity a eventy, které dokáží atraktivitu oživit. Z toho usuzuje, že eventy jsou často hlavní motivací k cestování. Eventy charakterizuje jako „(…) jedinečné, dočasné, speciálně naplánované, řízené a organizačně zabezpečené akce nebo události s dopadem na cestovní ruch.“ (s. 92). Zdůrazňuje, že aby se skutečně dalo mluvit o eventu, musí být akce pro návštěvníky atraktivní a navštěvovaná. V opačném případě se pak podle ní jedná jen o akci obecně a dlouhodobě známou. Z eventu zákonitě musel vzejít i event turismus, který též vysvětluje Kotíková (2013, s. 93) jako návštěvu „určité konkrétní, předem zvolené události.“. Vznik této formy turismu přičítá rostoucímu zájmu o zážitky. Často navštěvované eventy v ČR jsou podle Kotíkové a Schwartzhoffové (2008, s. 82-9) například Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, Chodské slavnosti, Mezinárodní dudácký festival, Výstava korunovačních klenotů, Grand Prix České republiky nebo Jízda králů Vlčnov. Souvisejícím pojmem je event marketing, kterému se široce věnuje například Šindler (2003), částečně i Kotíková (2013). Zelenka a Pásková (2012, s. 328) chápou tento druh marketingu jako takový, který využívá místní akce pro zlepšení image destinace. Podle BDW (In Šindler, 2003, s. 22) se event marketingem rozumí zinscenizování zážitků včetně jejich plánování a organizování. Kotíková (2013, s. 111112) rozlišuje několik podob event marketingu a to: 1. Využívání destinace nebo nějakého zařízení v cestovním ruchu (lázně, zámek, restaurace) společností, která v oblasti cestovního ruchu nepůsobí. Tím dojde ke spojení dvou odlišných sfér. 2. Využití eventu k propagaci vlastní firmy a jejích produktů. 3. Zviditelnění destinace pomocí eventu 4. Eventy, které představují nabídku destinace

11

Animace a animační programy Animace znamená latinsky duše, animovat znamená oživovat (artslexikon.cz, 2012). V oblasti arts managementu se animace vnímá jako pojem živé kultury a jde o zpřístupnění umění a kultury veřejnosti (artslexikon.cz, 2012). Animace v cestovním ruchu obecně znamená podle Zelenky a Páskové (2011, s. 37) organizování a stimulaci zábavy, Lochmannová (2015, s. 79) animaci popisuje jako obsahové využití volného času. Podle ní lze animační programy členit na sportovní, kulturní, zábavní, vzdělávací, společenské a jiné. Tyto programy jsou zaměřené na určitou klientelu např. podle věku (děti, mladí lidé, senioři), zájmů (sportovní, relaxační, zábavné) či cílové skupiny (návštěvníci muzea, turisté u moře, hotelová klientela). Animační programy tak napomáhají ke zvýšení „ (…) prožitkovosti určitého produktu, a to buď stimulací návštěvníků, nebo "oduševňováním" prostoru dané destinace.“ (artslexikon.cz, 2012). Návštěvník Všechny termíny výše zmíněné souvisí s návštěvníkem, který je hnacím motorem celého systému cestovního ruchu. Podle ČZSO (2004) se návštěvníci cestovního ruchu řadí na jednodenní návštěvníky a turisty. Vzhledem k tomu, že animační programy konané v SLS Vysočina mají zpravidla jednodenní trvání (viz programy akcí), bude se v dalším textu hovořit o jednodenním návštěvníkovi. Ten je podle ČZSO (2004) takovým účastníkem cestovního ruchu, který v daném místě nepřenocuje. Zelenka a Pásková (2012, s. 373) dodávají, že je to „osoba, která navštíví atraktivitu CR či volnočasové zařízení – muzeum, galerii, hrad, zámek apod. (…).“.

3.2 Role skanzenu v lokálním rozvoji a kultuře Podle Kanderta (2008, s. 32-33) je v Čechách historicky zakořeněno udržovat hmotné i nehmotné dědictví, protože česká kultura měla vždy problém s přežíváním a tak ji v době národních buditelů „bylo třeba rekonstruovat v co nejčistší podobě“, čemuž pomohla tradiční lidová kultura. Jak dále rozvádí, nejdříve se rozmohlo sběratelství folklórních textů, v 60. letech 19. století sběratelství hmotné kultury a v 70. letech 19. století pak začala vznikat krajinská muzea. V návaznosti na to Štěpán (1987b,

12

s. 85) vysvětluje, že ve druhé polovině 20. století lidé odcházeli za moderním bydlením a hrozilo zpustošení venkovských sídel. Dodává, že jen díky chalupářům byla část venkovských staveb zachráněna. Nováková a kol. (2006, s. 8) uvádějí, že právě v těchto letech (60. léta 20. století) se „(…) ujala myšlenka soustřeďovat stavby do muzeí pod širým nebem, tzv. skanzenů.“. V posledních desetiletích se skanzeny podle Dvořáčka (2008, s. 5) snaží propojit expozici materiální kultury s projevy kultury nemateriální, takže kromě samotných staveb jsou prostory oživovány různými kulturními programy jako ukázky lidových zvyků a řemesel. To se pak logicky stává pro návštěvníky daleko atraktivnější. Ruku v ruce jde spolu s vyšší návštěvností skanzenu i zdokonalení místního i ekonomického rozvoje. Macháček (2004, s. 8) konkrétně uvádí, že výskyt historicky významných sídel ovlivňuje vývoj místa z hlediska urbanistického, sociálního, demografického, fyzicko-geografického i ekonomického. Ekonomické hledisko je zde podle Patočky a Heřmanové (2008, s. 7) důležité proto, že pokud se kulturní statky začlení do procesu fungování v cestovním ruchu, je potřeba počítat s kvalifikovanými pracovníky v oblasti managementu kultury, s pracovníky ve veřejné správě a s manažery v soukromém sektoru. Tvrzení zdůvodňují tím, že pokud nejsou pracovníci dostatečně kvalifikovaní, výsledek toho může být „(…)málo efektivní zapojení kultury do ekonomiky, nevyužitý památkový fond, devastace regionálního a lokálního zdrojového potenciálu i zvyšující se tlaky na financování kultury ze státního rozpočtu.“. Instituce, mezi které lze počítat i skanzen, vždy ovlivňují podle Macháčka (2004, s. 18) rozvoj území, ať už svou činností nebo nečinností, ať už je to žádoucí nebo nežádoucí. Rozvoj území je podle něj závislý na faktorech jako např. pracovní potenciál, technologická vybavenost, dopravní podmínky, stav technické a sociální infrastruktury, poptávka po produktech místního původu, aktivita ostatních místních institucí aj. Lze sem zařadit i zvýšenou aktivitu podnikajících subjektů v blízkém okolí (restaurace, ubytování, sportovní vyžití). Co se týče ovlivnění lokální kultury, vždy podle Patočky a Heřmanové (2008, s. 82-83) záleží na tzv. sociálním mikroklimatu každé obce, což vysvětlují souhrnně jako životní styl a kvalita sociálního prostředí v obci (vzdělanost, potřeby obyvatelstva, vzorce chování, tradice, historické kontexty atd.). Nositelé, tedy aktéři lokální kultury jsou podle autorů různé zájmové skupiny a sdružení (kulturní instituce, umělci, svazy

13

zahrádkářů či myslivců, chataři, ochotnický spolek, dobrovolní hasiči) nebo samotní rezidenti obce. Johnová (2008, s. 41) dodává, že muzea, tudíž i skanzen, bývají místními kulturními centry, kde mohou sídlit knihovny, turistická informační centra, prostory ke konání besed, přednášek, koncertů apod. Podle ní tato kulturní centra vycházejí vstříc hlavně místním. Jak vyplývá z odstavce výše, pro rezidenty se tu otevírá možnost pracovního uplatnění a nové finanční zdroje pro obec, o čemž se de facto zmiňuje i Trhlínová (2009, s. 111). Nutno dodat, že nejde vždy jen o pozitivní dopady, ale vyskytují se často i ty negativní, mezi které Trhlínová (2009, s. 111) řadí např. fyzickou zátěž území (výstavba nových ubytovacích či volnočasových zařízení, zvýšená produkce odpadu, emisí a hluku) nebo vliv na místní komunitu (pocit ztráty soukromí, ztráty genia loci, zvýšené ceny zboží a služeb v okolí). Pokud se implementují výše uvedené faktory, které ovlivňují rozvoj historicky významné oblasti, přímo na skanzen, může model vypadat následovně (sestaveno podle vlastních nápadů): Tabulka 2 Implementace územně rozvojových faktorů na území okolo skanzenu

Ovlivňující faktory Pracovní uplatnění

Implementace Průvodci, manažeři, administrativní pracovníci z řad rezidentů Vybudování/inovování příjezdové cesty,

Dopravní podmínky

parkoviště, dopravní značení upozorňující na atraktivitu Rukodělné výrobky od rezidentních

Poptávka po produktech místního původu

řemeslníků působících ve skanzenu v rámci animačních programů  podpora místních a udržení financí v komunitě Restaurační a ubytovací zařízení,

Aktivita podnikajících subjektů

adrenalinové sporty a relaxace (výlety horkovzdušným balónem, jízda na koni)

Finance

Zvelebování okolí skanzenu, možné zlepšení životní úrovně místních obyvatel

Zdroj: vlastní tvorba na základě předešlého textu

14

4 Mikroregion Hlinecko Mikroregionem se rozumí svazy obcí, které mají určitý společný cíl jako rozvoj území, ochranu životního prostředí, budování infrastruktury apod. (RIS, © 2012 – 2014).

4.1 Území Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko (SOMH), které čítá 28 obcí (Bojanov, Dědová, Hamry, Hlinsko, Hodonín, Holetín, Horní Bradlo, Chlumětín, Jeníkov, Kameničky, Kladno, Krásné, Krouna, Miřetice, Mrákotín, Otradov, Pokřikov, Raná, Studnice, Svratouch, Tisovec, Trhová Kamenice, Včelákov, Vítanov, Vojtěchov, Vortová, Všeradov a Vysočina) je jedním z více než 550 mikroregionů v České republice (RIS, © 2012 – 2014). Korejtková (2010, s. 4) uvádí, že se SOMH nachází převážně na území Pardubického kraje (o. Chrudim) a částečně na území kraje Vysočina (o. Žďár nad Sázavou).

Obr. 1 Poloha mikroregionu Hlinecko Zdroj: www.hlineckoregion.cz (2010) - převzato

Jak vyplývá z Obr. 3, velká část území je klasifikována jako chráněná krajinná oblast. K tomu na více než polovině území leží Geopark Železné Hory, který na Obr. 3 zahrnuje orientačně světle zelenou a bílou barvu. Důležitou a podle mapy největší řekou je Chrudimka, na které se nachází největší nádrž v mikroregionu – vodní nádrž Hamry. Katastrální výměrou je největší obcí mikroregionu Krouna, co do počtu obyvatel je největší město Hlinsko (Korejtková, 2010, s. 12-39).

15

4.2 MAS Hlinecko Významnou organizací fungující téměř na celém území mikroregionu Hlinecko je Místní akční skupina Hlinecko, z.s. (MAS Hlinecko) se sídlem v Hlinsku, která vznikla k 18. 10. 2006 (mashlinecko.cz, 2015a). Jejím posláním bylo a je rozvoj veřejného a soukromého sektoru v její působnosti, konkrétně zapojení obyvatelstva do veřejně prospěšné činnosti, dobrovolnictví a rozhodování o veřejných věcech, dále zajišťování finančních, materiálních, lidských a informačních zdrojů k uskutečňování dalších záměrů a v neposlední řadě propagace území a meziregionální, národní a mezinárodní spolupráce (mashlinecko.cz, 2015a). Hlavní činností spolku je mimo jiné zachovávání kulturního dědictví, tradic a sportovně rekreačních a volnočasových aktivit ve vazbě na cestovní ruch (mashlinecko.cz, 2015a). Současné a budoucí snahy MAS Hlinecko směřují k tvorbě projektů tematicky se vztahujících ke vzdělávání, podnikání, bezpečnosti, ekologie a sociálním službám (mashlinecko.cz, 2015b).

Obr. 2 Mapa působnosti MAS Hlinecko Zdroj: www.mashlinecko.cz (2016) - převzato

16

Obr. 3 Mapa mikroregionu Hlinecko Zdroj: www.obecvysocina.cz (© 2016) - převzato

Obr. 4 Mapa Geoparku Železné Hory Zdroj: www.geoparkzh.cz (© 2016) - převzato

17

4.3 Založení Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko bylo oficiálně založeno 27. 12. 2001 za účelem snížení nezaměstnanosti, zlepšení životního prostředí, rozvoje služeb (např. cestovní ruch) a ekonomiky (RIS, © 2012 – 2014). Jak uvádí Korejtková (2010, s. 5), původním důvodem vzniku bylo společné řešení odpadového hospodářství, k čemuž se následně připojila problematika cestovního ruchu (např. výstavba cyklotras).

4.4 Historie Jak se uvádí na webu hlineckoregion.cz (2008), počátky osídlení Hlinecka se datují do doby slovanské, konkrétně Hlinsko vzniklo až ve středověku. Ke vzniku vesnic je zmíněno, že vznikaly především protáhlé vesnice podél toků a cest. V souvislosti se 14. století je zaznamenáno, že většina vesnic patřila rychmburskému panství, v 18. století vznikly poslední vsi jako důsledek rozsáhlé těžby dřeva. Řemeslná výroba Hlinecka, jak se dále uvádí, byla ovlivněna dostupnými surovinami jako je jíl, dřevo a kámen, což zapříčinilo rozvoj hrnčířství (Hlinsko od slova hlína – hlinsko.cz, © 1999-2016), výrobu dřevěného nářadí, šindele, hraček, ale také se rozvinulo domácí tkalcovství a železářská výroba. Z doby 19. století je popsáno, jak se krajina změnila v průmyslovou vzhledem ke stavbě železnice a vzniku textilních firem, ve 20. století hrálo prim především kožešnictví. Je zmíněno, že i přes průmyslovou výrobu si Hlinecko zachovalo svůj přírodní ráz, a proto se stalo působištěm řady českých výtvarníků (malíři Antonín Slavíček, František Kaván, Jiří Trnka), literátů (Karel Václav Rais, Tereza Nováková) a dalších osobností

(František

Palacký,

František

Ladislav

Rieger).

Krajina

je

zde

charakterizována jednoduchými chalupami, které je možné blíže poznat v jediném muzeu ve volné přírodě ve východních Čechách Souboru lidových staveb Vysočina, jehož centrem je Veselý Kopec, dříve pasekářská osada, a s dalšími částmi Svobodné Hamry a Hlinsko-Betlém tvoří celý zmíněný komplex.

18

4.5 Cestovní ruch Jak vyplývá z Korejtkové (2010) a webu hlineckoregion.cz (2008), cestovní ruch v mikroregionu je založen na sportovním vyžití a přírodních či historických zajímavostech. Korejtková (2010, s. 9) uvádí, že turistické trasy jsou územím hustě prostoupeny, což potvrzuje i web hlineckoregion.cz (2008), kde jsou podrobně popsány 3 trasy: 1. Za romantikou na hrad Oheb – 20 km (viz Příloha č. 1) 2. Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky – 57 km (viz Příloha č. 1) 3. Šumícími hvozdy k prameni Chrudimky – 19, 5 km (viz Příloha č. 1) Korejtková (2010, s. 9) neopomíná ani to, že územím prochází dvě dálkové cyklotrasy Jeseník – České Budějovice a Praha – Brno a mnoho dalších regionálních cyklotras, které jsou ilustrovány na obrázku v Příloze č. 1. Na webu hlineckoregion.cz (2008) je popsáno, že v letních měsících žije mikroregion hlavně pěší turistikou a cykloturistikou, ke koupání jsou vhodná jak přírodní jezera, rybníky a lomy, ale i plavecký bazén v Hlinsku, kde je umístěn také kurt pro squash. Dále je zmíněno, že nebývalý rozmach zažívají golfová hřiště (Svratouch, Svobodné Hamry) a jezdectví (Svobodné Hamry, Bojanov). V zimním období se využívá kopcovitého rázu krajiny pro turistické i klasické lyžování v Trhové Kamenici a v Hlinsku (i umělé zasněžování), bruslení je možné na zamrzlých přírodních plochách i v zastřešené umělé ledové ploše v Hlinsku (hlineckoregion.cz, 2008). Kulturní dění je zastoupeno výstavami (Výtvarné Hlinecko, SLS Vysočina, vánoční tematika), koncerty (Rychtář Fest), kulturními programy (SLS Vysočina, Adámkovy folklorní slavnosti) apod. (hlineckoregion.cz, 2008). Klub českých turistů Hlinsko (2016) na každý rok dopředu vytvářejí program akcí, na kterých se budou podílet, jako např. autobusové zájezdy, pěší pochody, vysokohorská turistika, cyklovýlety apod. Mezi turisticky využívané stavby v mikroregionu se řadí dvě rozhledny – Vojtěchovská rozhledna ve Vojtěchově, s roční návštěvností až 3 000 osob (In rozhlas.cz, 2011) a Rozhledna na Zuberském kopci v Trhové Kamenici (Mapy.cz, © 1996–2016). Na řešeném území bylo zřízeno několik muzeí a galerií, viz Tabulka 3

19

(hlineckoregion.cz, 2008), jediné Turistické informační centrum je v Hlinsku-Betlémě (Mapy.cz, © 1996–2016). Za fenomén této oblasti se považuje Soubor lidových staveb Vysočina, který seskupuje roubené domy z 18. a 19. století, jehož expozici je možné navštívit na Veselém Kopci, Betlémě a Svobodných Hamrech (hlineckoregion.cz, 2008). Roubené chalupy nejsou jen unikátem skanzenu, ale nachází se též samostatně v obcích Dědová, Holetín, Kameničky, Krouna, Otradov, Raná, Studnice, Svratouch, Trhová Kamenice, Včelákov, Vítanov, Vojtěchov, Vortová, Všeradov a Vysočina (hlineckoregion.cz, 2008f). Mezi významné sakrální stavby v mikroregionu se řadí výběrem gotický kostel sv. Mikuláše s renesančními prvky (Vysočina), kostel sv. Filipa a Jakuba (Trhová Kamenice), kostel Nejsvětější Trojice (Kameničky), kostel Narození Panny Marie (Hlinsko), klasicistický kostel sv. Máří Magdaleny (Včelákov), novogotická kaple (Horní Bradlo) či evangelický kostel (Krouna) (hlineckoregion.cz, 2008). Tabulka 3 Muzea a galerie mikroregionu Hlinecko

Budova/Místo

Obec

Expozice Pamětní síň rodiny Adámků a Karla

Městské muzeum a galerie

Hlinsko

Lidického, nejstarší dějiny, školství, řemesla, společenský život Dějiště výstav během roku

Orlovna

Hlinsko

Galerie A. Slavíčka

Kameničky

Městský úřad

Krouna

Dějiště výstav během roku

NKP Ležáky

Miřetice

-

Budova bývalé školy

Studnice

Dějiště výstav během roku

Výtvarné umění

Společenský život na Muzeum v budově fary

Trhová Kamenice

Horácku, historie města, Sokol, Vzdělávací beseda Neruda

Zdroj: Vlastní tvorba podle www.hlineckoregion.cz (2008) a www.trhovakamenice.cz (© 2016)

20

Korejtková (2010, s. 11) zohlednila mimo jiné i silné a slabé stránky mikroregionu ve SWOT analýze zaměřené na cestovní ruch. Nejdůležitějšími fakty v analýze jsou: + Významné přírodní bohatství spolu s výhodnou polohou (CHKO a geopark) + Oblast vhodná pro cykloturistiku i pěší turistiku + Lidová architektura  Nevhodná skladba, nižší kvalita a nedostatek ubytovacích a stravovacích zařízení  Kvalita silniční sítě  Nedostatek pracovních míst

4.6 Tradice „Chasa účastnila se některých obyčejů výročních v dny, kdy též děti chodívaly a různé zvyky udržovaly, ale zase v jiné výroční dny jen chasa sama konala a zachovávala určité obyčeje, např. strojíc se o ostatcích za maškarády, v předvečer sv. Mikuláše za Mikuláše aj.“ (Adámek, 1900, s. 103). Tak jako každý region má i mikroregion Hlinecko své odlišnosti a jedinečnosti mezi tradicemi, které se stále udržují. Výčet tradic, které jsou zde uvedeny, byly vybrány podle toho, jestli k dané tradici existují nějaké záznamy z dnešní doby, že se skutečně v některé z obcí mikroregionu stále dodržuje. Výčet je kalendářně řazen. Tři králové – 6. ledna Dřívější podoba Dříve šlo o první významný den nového roku, který ukončoval vánoční čas, tudíž se odstrojoval vánoční stromek (Hlinecko.cz, © 2003). Chlapci z Hlinska a okolí se převlékali za Tři krále, koledovali po domech a po dozpívání písně My tři králové napsali posvěcenou křídou na dveře počáteční písmena svých jmen K + M + B (Hlinecko.cz, © 2003). Poté tou samou křídou namalovala panimáma na venkovní dveře tři křížky, které tu tři dny nechala a čtvrtý den je smazala, aby slepice dobře nesly po celý rok (Hlinecko.cz, © 2003). Koledníkům dala panimáma několik krejcarů a ti s vděkem odcházeli k dalšímu stavení (Hlinecko.cz, © 2003). V meziválečné době se tříkrálové koledování chápalo jako žebrání a význam se vytrácel (Hlinecko.cz, © 2003).

21

Současná podoba Charita Česká republika (© 2016) od roku 2000 organizuje po celé republice tříkrálové sbírky pro nemocné, handicapované, seniory, matky s dětmi v tísni a další sociálně potřebné skupiny. Právě i na Hlinecku tato sbírka zastupuje tradici koledování Tří králů a její výtěžek je věnován Oblastní charitě ČR. V sobotu 9. 1. 2016 se sbírka konala v Hlinsku, kde se vybralo 118,440 Kč, v Hlinsku-Srní 5,224 Kč a HlinskuChlum 5,600 Kč (Orel Hlinsko © 2013-2016). Za rok 2016 se z mikroregionu účastnilo 23 obcí z 28 (Charita Česká republika, © 2016).

Masopust Masopustu a masopustnímu období se věnuje více autorů jako Langhammerová (2004) či Frolec a Tomeš (1979). Stěžejní autorkou je Vojancová (2014), která popisuje tuto tradici na Hlinecku. Podle Vojancové (2014, s. 3) je masopust „(…) období, které začíná po svátku Tří králů a končí v úterý před Popeleční středou, tedy před začátkem Velikonočního půstu.“. Z toho vyplývá, že masopust není pevně kalendářně stanoven, ale počítá se od data Velikonoc, které jsou též pohyblivé. Langhammerová (2004, s. 13) v souvislosti s datem masopustu uvádí, že jeho konec je vždy 40 dní před Velikonoční nedělí, což je den Popeleční středy. V pořadu Sama doma (2013) Vojancová vysvětluje, že slovo masopust je někdy mylně vnímáno jako půst, ve skutečnosti se tím vyjadřuje „maso popust, maso pust na svůj talíř“. Jak dále Vojancová (2014) a Langahmmerová (2004) uvádí, bylo to pro předky období tanečních zábav, zabíjaček, svateb, rodinných a sousedských sešlostí. Vojancová (2014) dodává, že v závěru období bujarého veselení se konaly průvody maskovaných postav, značící přechod mezi zimou a jarem, které jsou dnes známé jako masopustní obchůzky. Vojancová (2014, s. 3) vnímá tento jev jako snahu „(…) magickými úkony příznivě ovlivnit průběh nového hospodářského roku, plodnost i ochranu před působením škodlivých sil.“. Podle Vojancové (2014, s. 4-9), se oblast Hlinecka řadí mezi ty, kde se masopustní obchůzky konají v tradiční podobě tak, jako na přelomu 19. a 20. století. Rozvádí, že na organizaci se podílí sbory dobrovolných hasičů, kteří zajišťují jak finanční stránku věci, tak i například hudební doprovod. Popisuje též průběh

22

masopustních obchůzek – po obdržení povolení od starosty se obchází dům od domu, obřadně se zatančí, masky dostanou malé pohoštění a peníze, poté, co se obejdou všechny domy, se koná tzv. porážení kobyly za její domnělé hříchy, přičemž se čte testament o jejím odsouzení a humornou formou se v něm naráží na události v obci, po dočtení testamentu kobylu ras porazí, za doprovodu smutné hudby maškary pomalu tančí, po skončení písničky dá kobyle ras trochu napít alkoholu, ta obživne a následuje veselé rejdění, které večer pokračuje zábavou. Akt umrtvení a znovuoživení Vojancová (2014, s. 9-10) připodobňuje ke konci zimy a počátku jara.

Obr. 5 Kobyla a ras, Hlinsko-Blatno Zdroj: archiv autorky

Masky Jak uvádí Vojancová (2014, s. 11), masky se dělí na červené, které mohou obléknout jen svobodní chlapci, a černé, do kterých se převlékají muži ženatí. Mezi červené masky autorka řadí strakatého (laufr/běhoun), ženušku a čtveřici Turků (počet červených masek je pevně daný) a mezi černé slaměného, kobylu, rasa, kramáře (žid), kominíka, medvěda a medvědáře (počet pevně daný není, záleží, kolik osob si masku připraví), jejichž funkce je kontakt s diváky. Podle Vojancové (2014, s. 11) se masky různí podle vesnice (tvary čepic, pletení, zdobení), ale v každé vesnici se udržuje tradiční podoba. Pro srovnání původní

23

a dnešní podoby maškar je níže uveden popis vybraných maškar v Hlinsku-Blatně nejdříve podle Adámka (1900, s. 106) a poté podle Vojancové (2014, s. 26-29). 

Strakatej o na bílém obleku má našity různobarevné papírky, na hlavě má kuželovitou čepici, v ruce karabáč, zavádí maškary do stavení a žádá hospodáře o jejich vstup o popis se shoduje, dodáno, že na vršku čepice je jednoduchá ozdoba v podobě květiny a celá čepice je dozdobena barevnými pentlemi, v posledních letech chodí takto oblečené i malé děvče



Čtyři Turci o přicházejí za Strakatým, dva jsou červeně a dva modře oblečení, na hlavách mají papírové klobouky s pentličkami a přes sebe mají ženské šátky o popis se shoduje, dodáno, že živá zeleň je nahrazena umělou, na rukávech a nohavicích jsou našity pentle, nosí gumové holiny



Kobyla o na hlavě má trojhrannou papírovou čepici s pérem, okolo sebe drží březovou obruč, na které je upevněná primitivně vyrobená koňská hlava, přes ramena je kobyle hozen plášť, který zakrývá obruč, na jednom rameni nosí pytel s ovsem, který ji darují hospodáři o popis se shoduje, dodáno, že čepice je červená a kromě pér je ozdobená papírovými květinami a lechtivými obrázky žen o výrazně se odlišuje funkce kobyly dříve a dnes – dříve se v HlinskuBlatně po obchůzce zastřeloval medvěd, dnes se poráží kobyla



Kominík o Oblečen v černém mundúru, na hlavě má bílou čepičku, na rameně látkový žebříček, na zádech namalované hodiny, v chalupách svým metrem měří a rovná kamna, koštětem honí děti, černí děvčata o Oblečen v černých kalhotách a kabátku, na hlavě má bílou háčkovanou nebo pletenou čepici, přes hruď a záda má látkový žebříček, na zádech dva ciferníky ukazující hodinu začátku a konce obchůzky, nosí s sebou košťátko a metr

24

Výše uvedené popisy jasně dokazují, že obleky a funkce jsou skutečně až na menší odchylky zachovány, o čemž je přesvědčena také Vojancová (2014, s. 23). To, že se masopust těší stále velké oblibě a patří mezi nejvíce udržované zvyky v naší zemi, vysvětluje Langhammerová (2004, s. 39) tím, že masopust nemá prakticky žádné spojení s křesťanstvím (kromě časového vymezení), takže nebyl pozastaven jako zvyk odvozený z křesťanské víry. I přesto však Vojancová (2014, s. 24) uvádí, že tradice v 60. letech, kdy se masopustní obchůzky konaly skutečně v masopustní úterý, zanikla a obnovila se koncem 70. let, od kdy se masopustní obchůzky konají v sobotu nebo neděli před masopustním úterý. Zapsání masopustních obchůzek na Seznam UNESCO Ilona Vojancová ze SLS Vysočina byla roku 2007 pověřena zpracováním nominační dokumentace za odborné konzultace s etnografy Jiřinou Langhammerovou a Bohuslavem Benešem a 25. 8. 2009 byla dokumentace předána v sídle UNESCO v Paříži (Vojancová, 2014, s. 77). „Vesnické masopustní obchůzky a masky z Hlinecka byly na prestižní reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva zapsány 16. listopadu 2010.“ v Keňském hlavním městě Nairobi (Vojancová, 2014, s. 76 a 78). Tímto dnem byly zapsány masopustní obchůzky na Hlinecku celkově, z čehož Blatno, Hamry, Studnice a Vortová jsou nejvýznamnějšími obcemi (Vojancová, 2014, s. 78-79). Spolu se zápisem bylo nutné vytvořit návrh na opatření, „(…) která mají podpořit další existenci jevu a rozšířit povědomí o něm.“, a proto byla v HlinskuBetlémě 18. října 2012 otevřena stálá expozice masek hlineckých masopustních obchůzek (Vojancová, 2014, s. 83).

25

Půst Jak z předešlého vyplývá, Popeleční středa je prvním dnem půstu, který trvá 40 dní (neděle se za postní nepovažovaly). Přívlastek popeleční pochází z tradice svěcení popele z ratolestí, „(…) které byly předloni posvěcené na Květnou neděli a loňského roku spálené.“ (Hlinecko.cz, © 2003). Tabulka 4 Postní neděle

Postní neděle první druhá

Přívlastek černá

Význam Ženy chodily v černém na znamení začátku půstu.

pučálka

Podle konzumovaného jídla (viz Gastronomie)

pražná

Podle konzumovaného jídla (viz Gastronomie) Pozůstatek z doby, kdy se v 16. století šířil mor, jehož prvním příznakem bylo kýchání. V 19. století se

třetí

kejchavná

věřilo, že se kýchnutím čistí hlava, proto z toho vzešlo tvrzení, že kolikrát člověk v tuto neděli kýchne, tolik let života ho ještě čeká.

čtvrtá

družebná

pátá

smrtná

Družba se ženichem zavítali do toho stavení, kam chtěl ženich o pomlázce na námluvy. Vystrojení panny – Smrti – viz níže Připomínání příchodu Krista do Jeruzaléma, v kostele

šestá

květná

se světily „kočičky“, nic se nepeklo, aby se nezapekly květy stromů, děvčata chodila trhat květiny a sušila je.

Zdroj: vlastní tvorba podle Hlinecko.cz (© 2003)

Stále dodržovanou tradicí během půstu je vynášení Smrtky, po staru Smrtné. Dřívější podoba Dříve to byl strašák z klacků, přidělaný na vršku smrčku, kterého děti házely za vsí do vody a do vesnice se vracely s lítem, tedy zeleným stromkem, ověšeným barevnými papírovými řetězy, se kterým poté po vsi koledovaly (Hlinecko.cz, © 2003). Opět se tu objevuje vyjádření zimy jako smrtky a jara jako líta (Hlinecko.cz, © 2003).

26

Dnešní podoba Letos se vynášení Smrtné koná v Hlinsku 13. a 20. března 2016 za účasti dětského

folklorního

souboru

Vysočánek

Hlinsko

a

Kuřátka

z Chrudimi

(chrudimsky.denik.cz, 2016). Cílem průvodu městem je památková rezervace hlinecký Betlém, kde děti odkoledují a následně se přesunou na most k řece Chrudimce, odkud se tradičně vhazuje zapálená Smrtka do vody (chrudimsky.denik.cz, 2016).

Obr. 6 Vynášení Smrtky v Hlinsku Zdroj: www.chrudimsky.denik.cz, 2016 - převzato

Velikonoce Velikonoce jsou nejdůležitější část roku pro křesťany, což potvrzuje i Langhammerová (2004, s. 45). Uvádí totiž, že jde o mimořádné období, které svým významem převyšuje i Vánoce, protože v tento čas se odehrálo umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, což je podstatou víry. Jak vyplývá z Langhammerové (2004, s. 67-68), týden Velikonoc, zvaný pašijový nebo svatý, začíná Květnou nedělí a další pojmenované dny jsou Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod boží velikonoční a Velikonoční pondělí. Dřívější podoba 

Škaredá (Sazometná) středa vznikla podle toho, že Jidáš toho dne zradil Ježíše (škaredil se na něj), a proto se i říkalo, že ten, kdo se v tuto středu škaredí, bude se

27

škaredit každou středu v roce (Hlinecko.cz, © 2003). Této středě se říkalo i sazometná, protože lidé vymetali před svátky své komíny od sazí (Hlinecko.cz, © 2003). 

Na Zelený čtvrtek se až do Bílé soboty nepoužívaly zvony, vesnicemi chodily děti s klepačkami a zpívali píseň o zradě Jidáše, o úmrtí a zmrtvýchvstání Ježíše Krista (Hlinecko.cz, © 2003).



Velký pátek byl ve znamení modlení, pracovního klidu a hospodářských rituálů jako vytvoření hnízda pro slepice, sypání rybích kostí od štědrovečerní večeře do třech rohů pole (čtvrtý roh se ponechával, aby krtci mohli uniknout a nepodrývali pole), spálení smetí ze stavení na popel, který se házel na zelí proti housenkám (Vortová), nepralo se, neoralo a lidé věřili, že se otevírá země a vydává své poklady (Hlinecko.cz, © 2003).



Bílá sobota byla ukončením čtyřicetidenního půstu a zvony se opět rozezněly (Hlinecko.cz, © 2003). Toho rána v kostele kněz ohlašoval vzkříšení Spasitele, poté se zapaloval před kostelem oheň, každý si pak domů bral uhlík, který měl stavení bránit před požárem od blesku (Hlinecko.cz, © 2003). „Hospodyně z Vortové začaly vymetat novým pašijovým koštětem ze stavení smetí, aby se v něm nedržel hmyz. (…) V Kameničkách se říkalo, kdo rychle běží z kostela, bude po celý rok čerstvý.“ (Hlinecko.cz, © 2003).



Na Boží hod velikonoční se konaly bohoslužby, na kterých se mimo jiné světily velikonoční pokrmy, a doma děvčata malovala vajíčka pro koledníky: zelená – vařila se v seně, žlutá – vařila se v cibulových slupkách a nejčastěji červená – pomocí barvy (Hlinecko.cz, © 2003).



O Velikonočním (červeném) pondělí chodili chlapci s ručně upletenými, čerstvými pomlázkami šlehat děvčata, aby nebyla líná, neštípali je komáři a vyhnali jim blechy, za což chlapci dostávali malovaná vajíčka a děvčata zase od nich marcipán (Hlinecko.cz, © 2003). V Kameničkách platilo, že když přišel první koledník do stavení, hospodář si od něj půjčil pomlázku a vyšlehal s ním dobytek, aby nekopal, nebyl lechtivý a byl čerstvý (Hlinecko.cz, © 2003). K večeru se chodilo na tancovačku, která pokračovala někdy až do rána (Hlinecko.cz, © 2003).

28

Tabulka 5 Text velikonočních koled v Hamrech a Hlinsku

“Dyž já k vám mám přijít, nejdřív musím za kliku vzít, budu prosit pana strejce, aby mně dal jedno vejce. Von: že nespravuje slepice. Budu prosit panimámu, je-li tady vejce k daru. Hleďte, panimámo milá, jak se vejce na mne dívá. Jestli mně ho nedáte, vaši céru nevdáte. Vona bude v koutku sedět a škaredě bude hledět, to uhlídáte.” Hamry

“Hody, hody, o provody, dejte červený vajíčko, nedáte-li červený, dejte aspoň bílý, šak vám slepička snese jiný. Za kamny v koutku na zeleným proutku. proutek se vohýbá, kohoutek kokrhá, slepička kdáče, pajmámo, dejte koláče.”

Hlinsko

Zdroj: Hlinecko.cz, © 2003 – převzato, graficky upraveno

Dnešní podoba Obecně se dá říci, že tradiční a dnešní podoba Velikonoc je už značně diferencovaná. Folkloristka Lenka Šťastná (In Hronová, Aktualne.cz, 2014) se domnívá, že Velikonoční zvyky se vytrácí, protože dnešní nejen česká populace už není tolik odkázána na přírodu a práci na poli, takže se nebojí o neúrodu a následný hlad. Z celého Velikonočního týdne se podle ní vesměs celorepublikově dodržuje jen koledování o Velikonočním pondělí, o čemž je přesvědčena i Langhammerová (2004, s. 99). Kromě koledování se Langhammerová (2004, s. 67-88) zmiňuje i o po republice v hojnější míře drženém honění Jidáše (Vraclav a Stradouň u Vysokého Mýta) nebo křížové cesty konané církvemi (Praha). Na Hlinecku je dnes doloženo koledování na Velikonoční pondělí, kde se kromě kraslic daruje i čokoláda, chlebíčky a dospělým alkohol (Hlinecko.cz, © 2003). Na koledu chodí především chlapci s již často koupenou pomlázkou, nebo s vařečkou ověšenou mašlemi (Hlinecko.cz, © 2003). Církevní podoba Velikonočního týdne však má jisté znaky stejné, jako dříve. Římskokatolická farnost v Hlinsku (2015) pořádá na Velký pátek křížové cesty, na Bílou sobotu Hledání pokladu pro děti a na Boží hod velikonoční se konají mše v Hlinsku, Chlumu, Studnici, Včelákově či Vortové. Dále věřící upozorňuje, že Velký pátek je dnem přísného postu, kdy by se nemělo konzumovat maso. Od roku 2016 přibyl do kalendáře nový státní svátek – Velký pátek.

29

Pálení čarodějnic a první květen Dřívější podoba Dříve se věřilo, že ďábel může na člověka působit jen přes jiného člověka, tedy čaroděje nebo čarodějnici a že v poslední dubnový večer se scházejí (Hlinecko.cz, © 2003). Z toho důvodu byly za vesnicemi rozdělávány ohně, pálily se vyrobené čarodějnice a všichni kolem ohňů pobíhali a košťaty čarodějnice zaháněli (Hlinecko.cz, © 2003). Existovalo mnoho zvyků chránící před čarodějnicemi jako střílení do vzduchu (Blatno), kropení stavení svěcenou vodou a sypání písku nebo popelu před stavením (Hlinecko.cz, © 2003). Prvního května na sv. Filipa a Jakuba se stavěla uprostřed májka, březový stromek s osekanými větvičkami kromě koruny, která se zdobila pentlemi a kvítím a stála tu po celý měsíc (Hlinecko.cz, © 2003). Do roku 1990 se v Hlinsku konaly prvomájové průvody, jichž se nejen hlinečtí museli účastnit (Hlinecko.cz, © 2003). Dnešní podoba Zvyk pálení čarodějnic je na Hlinecku zachován dodnes ve formě stavění a následného podpálení velké hranice s hadrovou čarodějnicí za městem nebo vesnicí (Hlinecko.cz, © 2003). Donedávna se těmto ohňům říkalo ohně přátelství, kterým předcházel lampionový průvod (Hlinecko.cz, © 2003). Již každoročně se prvního května koná studentský Majáles organizovaný Gymnáziem K. V. Raise v Hlinsku za pomoci místního pivovaru Rychtář (mashlinecko.cz, -), jehož podstatou je maskovaný průvod městem, odpolední program pro dospělé a děti a večer se koná zábava (Hlinecko.cz, © 2003).

Obr. 7 Hlinecký Majáles Zdroj: www.chrudimsky.denik.cz (2009) - převzato

30

Posvícení Slovo posvícení je podle Vojancové (In rozhlas.cz, 2009) „(…) od slova posvětiti, to znamená, že se drží na svátek, kdy byl kostel (v dané obci) posvěcen (…)“. Dřívější podoba „Posvícení začínalo vždy na konci léta s koncem sklizně a trvalo až do začátku adventu, většinou ta poslední posvícení se konala kolem sv. Kateřiny (…)“ (Vojancová, In rozhlas.cz, 2009). Konkrétně v Hlinsku, kde se nachází kostel Narození Panny Marie, se posvícení konalo první neděli po tomto svátku, tedy po 8. září (Hlinecko.cz, © 2003). Na Hlinecku celkově se podle Vojancové (In rozhlas.cz, 2009) tradiční posvícení drželo ještě v 50. a 60. letech, kdy se od soboty do pondělí lidé scházeli, bavili se, hodovali a odpočívali od letních prací. S koncem posvícení začínalo období podzimu (Hlinecko.cz, © 2003). Dnešní podoba Z pohledu Vojancové (In rozhlas.cz, 2009) se posvícení na Hlinecku pomalu vytrácí, nebo se drží pouze v neděli, kdy se sezve rodina a hoduje se. Pokud se zábavy konají, mají už podle ní jiný charakter, než sešlost lidí a jejich odpočinek. Znovuoživení tradičního posvícení se každoročně odehrává na Veselém Kopci ve skanzenu (viz Soubor lidových staveb Vysočina). Advent a Vánoce Langhammerová (2004, s. 233) uvádí, že původ slova advent je v latinském slově adventus – přicházející, ze kterého vzniklo české slovo advent, tedy předvánoční čtyřtýdenní období, kdy se očekává příchod Spasitele Ježíše Krista. Dřívější podoba Zima byla pro obyvatele vesnic podle Langhammerové (2004, s. 234) ve znamení předávání si vědomostí, duchovních odkazů, příběhů, pohádek a pověstí, protože advent byl obdobím klidu a ticha, navíc se brzy stmívalo a lidé tolik nepracovali, jako tomu bylo v létě. Zároveň i advent byl obdobím půstu, jak popisuje

31

Vojancová (In rozhlas.cz, 2013). Vykládá, že advent byl obdobím střídmosti jak v zábavě, tak v jídle. Prvním zvykem v období adventu byla obchůzka dívek barborek večer před sv. Barborou (4. 12.), které se strojily do bílých šatů a obcházely stavení, zpívaly písně o sv. Barboře a dětem dávaly sladkosti (Hlinecko.cz, © 2003). V tento den si dívky řezaly třešňové větvičky zvané barborky, kterým každý den měnily vodu, aby do Štědrého dne vykvetly, protože si je brávaly k rituálům o půlnoční mši (Hlinecko.cz, © 2003). Následující den, v předvečer svátku sv. Mikuláše, obcházela trojice čerta, Mikuláše a anděla stavení ve vesnici a kárali děti za jejich hříchy, kterých se během roku dopustili (Hlinecko.cz, © 2003). Děti přeříkávaly modlitby a slibovaly svou poslušnost celý následující rok (Hlinecko.cz, © 2003). Za nejočekávanější den v roce se považoval Štědrý den, proto se vždy konal velký úklid a dodržovalo se mnoho zvyků týkající se dobrého zdraví dobytka a štěstí pro stavení (Hlinecko.cz, © 2003). Celý den se dodržoval přísný půst, dětem se slibovalo, že uvidí zlaté prasátko, pokud nic toho dne nesní (Hlinecko.cz, © 2003). Před samotným aktem večeře se dodržovalo nesčetně zvyků jako: panimáma nesmí od večeře vstávat (jinak by jí začaly zanášet slepice), v Hamrech si hospodář před sebe dával peníz (aby se ho po celý rok držely), v Kameničkách si pod nohy dávali sekeru (aby je nohy nebolely) v Hlinsku svazovali nohy od stolu řetězem (aby rodina zůstala pohromadě); po večeři se držely zvyky jako: rozkrajování jablka, louskání ořechů, lití olova, v Blatně si děvčata pouštěla ořechové skořápky se svíčkou nebo poslouchala, kolikrát zakokrhá kohout a podle toho zjistila, za jak dlouho se vdají, třesení bezem, házení střevíců přes hlavu, svobodní chlapci nosili domů polena a podle sudého nebo lichého počtu zjistili, kdy se ožení, krájení cibule hospodářem na 12 dílů, do každé nasypal trochu soli a seřadil je do řady (v kolikátém dílku našel druhý den vody, tolikátý měsíc v roce bude deštivý) a mnoho dalšího (Hlinecko.cz, © 2003). Vánoční stromek se tehdy zdobil červenými jablíčky, ořechy, šiškami nebo výrobky ze slámy, jako dárky se objevovalo často ovoce a vyřezávané hračky (Hlinecko.cz, © 2003), Vojancová (In rozhlas.cz, 2013) dodává, že se za dar považovala i samotná Štědrovečerní večeře, krom toho se darovaly třeba i křížaly, ořechy a perník z trhu. Na sv. Štěpána (26. 12.) chodili pastuškové na koledu od domu k domu a zpívali písně o narození Krista (Hlinecko.cz, © 2003).

32

28. 12. se slavil svátek Mláďátek, který se vztahuje k násilné smrti chlapců zavražděných králem Herodem Velikým v Betlémě po smrti Ježíše Krista (vira.cz, © 1998 – 2016). Ženy v tento den dodržovaly přísný zákaz praní, jinak by byly nešťastné ze svých dětí, a sledovala se oblačnost, podle které se zjistilo, kdo bude umírat (Hlinecko.cz, © 2003). Poslední den v roce byl ve znamení velkého úklidu a čekání na nový rok při rodinném zbožném rozjímání (Hlinecko.cz, © 2003). Dnešní podoba Poměrně novým zvykem je zapalování svíček na adventním věnci. O tom se zmiňuje Vojancová (In rozhlas.cz, 2013), která dodává, že se adventní věnec v rodinách objevuje v posledních 25 letech, nejedná se tedy o zvyk předků. Místo klidu a rozjímání se lidé často stresují nákupem dárků a celkově poklidná adventní doba se pomalu vytrácí. Duchovní život a pravou vánoční atmosféru zajišťuje příslušná farnost, která pořádá aktivity s Vánocemi spojené. V Hlinsku každoročně Římskokatolická farnost (2014a a 2014b) vytváří (nejen) vánoční program pro děti i dospělé jako strojení stromečku v kostele, Vánoce v lese (vždy 23. 12., společné odpoledne pro děti s vyprávěním příběhů, zpíváním koled, předáváním dárků a opékáním uzenin), živý Betlém, Vánoční koncert, adventní výstava betlémů apod. Tradiční pojetí Vánoc pomocí expozice zachycuje v období adventu SLS Vysočina na Veselém Kopci a v Betlémě v Hlinsku. Obchůzka barborek podle Langhammerové (2004, s. 247) již bohužel téměř vymizela, tradice se uchovává už jen v Pošumaví, jižních Čechách a na Slovácku. Dodnes se však zachovává zvyk řezání barborek, které pokud do Štědrého dne vykvetou, dívka, která barborky řezala, se do roka vdá. (Hlinecko.cz, © 2003). Velmi rozšířený zvyk obchůzky čerta, sv. Mikuláše a anděla se v nezměněné podobě dodržuje i na Hlinecku, kde se do masek přestrojuje hlavně mládež nebo starší muži, za anděly se převlékají dívky (Hlinecko.cz, © 2003). Štědrý den se svými zvyky je i v dnešní době dodržován, jde o státní svátek spolu s 1. a 2. svátkem vánočním. Ačkoli jsou vánoční svátky často už jen komerční záležitostí, zvyky jako zlaté prasátko, lití olova, rozkrajování jablek, štědrovečerní

33

večeře, zdobení stromečku a předávání dárků patří k tradičnímu pojetí Vánoc současnosti. Poslední den v roce – Silvestr – se slaví diametrálně jinak a to veselím především mladých lidí na zábavách, v restauracích, nebo u přátel, kde se popíjí alkohol, pojídá nachystané pohoštění a čeká se na půlnoc a na novoroční přípitek spolu s ohňostroji (Hlinecko.cz, © 2003).

4.7 Gastronomie Jak bylo již popsáno dříve, do lidové kultury je nutno zakomponovat i tradiční gastronomii, zde konkrétně na Hlinecku. Záměrem je vytvořit kalendářní přehled konzumovaných jídel o výročních svátcích, ale také se zmínit o běžné stravě. Původní gastronomie může být totiž častým lákadlem pro návštěvníky kulturních akcí, zaměřených na zvyky, tradice a historii regionu. Běžná strava Adámek (1900, s. 194) popisuje, že běžným pokrmem, který nechyběl ani v chudých rodinách, byl doma upečený chléb. Dále autor zmiňuje základní suroviny v těstě jako sirup, perník, fenykl, anýz, šafrán, badyán a ve sladkém pečivu navíc ovoce, mandle, tvaroh, mák, rozinky a povidla. Popisuje také, že máslo se užívalo při dnech půstu a k maštění koláčů, kaše a brambor; sádlo se používalo ve dnech mimo půst; lněný olej se využíval při smažení koblih. Nejčastější byla strava rostlinná, vařily se polévky (bramborová, cibulová, chlebová, zasmažená, kmínová a mnoho dalších), omáčky (švestková), kroupy, knedlíky (kynuté i bramborové), kaše (nejčastěji bramborová, také i kroupová, jahelná, krupičná), placky (mrkvánky, řepánky), lívance, bublaniny apod. (Adámek, 1900, s. 196-197). Maso (hovězí, vepřové, drůbež) se připravuje jen ve dnech posvícení, poutu, svatbách, svátcích a jiných zvláštních příležitostech (Adámek, 1900, s. 197). Typickým nápojem byla voda, mléko, syrovátka, podmáslí, zelná voda, patoky (v Hamrech se tak označovala březová šťáva, v Blatně zase domácí pivo z ječmene, otrub, kvasu a vody), mošty z jablek; mimořádně se pilo pivo a víno, kořalka sloužila jako lék, nepila se tedy běžně (Adámek, 1900, s. 199).

34

Typická strava vztahující se ke kalendářním svátkům a událostem 

O masopustu se připravovaly koblihy, šišky a smažené věnce (Adámek, 1900, s. 196)



Na družebnou neděli se připravoval svítek (Adámek, 1900, s. 196), který se podle jednoho z receptů peče z vajec, mléka a mouky a podává se ještě teplý např. s povidly (toprecepty.cz, 2010)



Pučálka se konzumovala o první postní neděli, kdy hospodyně opražily napučelý hrách, který sladily medem, solily nebo pepřily (Hlinecko.cz, © 2003).



Pražmo byl pokrm typický pro druhou postní neděli, který vznikal pražením obilných zrnek v troubě, vařením ve vodě pak z pražma vznikala polévka praženka (Hlinecko.cz, © 2003).



O Velikonocích se tolik typické jidáše potíraly čerstvým medem (který byl vybírán z úlů na Škaredou středu), aby byl každý chráněn před včelím štípnutím (Hlinecko.cz, © 2003). Blahodárným medem se dobytku mazala huba a vemeno, lidé si jím v Hlinsku-Blatně mazaly nohy a ruce jako ochranu proti hadům. (Hlinecko.cz, © 2003). Často se připravovaly i mazance (Adámek, 1900, s. 195)



Na posvícení se ze sladkých pokrmů připravovaly posvícenské koláče, krupicová kaše sypaná perníkem, koblihy a boží milosti a jako hlavní chody se konzumovalo pečené drůbeží, hovězí, skopové, dále husa, husí játra, husí drůbky na paprice, ovar, pečená holoubata s nádivkou a silné polévky (Hlinecko.cz, © 2003). Specialitou na začátku 19. století byla slepice v nudlích, která se podávala jak na svatbách, tak i o posvícení (Vojancová, In rozhlas.cz, 2009). To vše bylo zapíjeno kořalkou a soudkovým pivem (Hlinecko.cz, © 2003).



Na sv. Martina se k obědu pekla martinská husa, martinské rohlíky s řepou (rohlíky ve tvaru podkov z nadívaného těsta) nebo buchty (Hlinecko.cz, © 2003).



Během adventu, ve kterém se dříve také dodržoval půst, se nejedla tučná jídla, ale vařily se polévky, připravovaly se pokrmy z kynutého těsta, luštěnin a hub



Dříve se na sv. Mikuláše peklo speciální mikulášské pečivo z kynutého těsta, ze kterého se vykrajovaly postavy čerta, sv. Mikuláše a anděla (Hlinecko.cz, © 2003).



Den před Štědrým dnem se pro každého pekla jedna vánočka, tzv., štědrovka, ze které každý ujídal sám (Hlinecko.cz, © 2003). Na Štědrý den se pekly jáhlové ryby ve speciálních rybích pekáčích a peřinky (malé buchtičky podlévané na talíři

35

mlékem, Hlinsko) vařil se hrách, jahelná kaše (Blatno), škubánky (Kameničky) a česneková polévka; ke Štědrovečerní večeři se jedla rybí polévka, smažené nebo jáhlové ryby, bramborové šišky sypané mákem, kuba, houby se švestkami, vařený hrách, jahelná kaše a ovoce (Hlinecko.cz, © 2003). V současnosti je možné vybranou tradiční stravu Hlinecka ochutnat třeba na Veselém Kopci během animačních programů Bramborová sobota nebo Posvícení (viz program Veselý Kopec).

36

5 Soubor lidových staveb Vysočina Soubor lidových staveb Vysočina (někdy označováno i jako Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina) reprezentuje kulturu oblasti Českomoravské vrchoviny a Železných hor (Štěpán, 1987a, s. 64). Jak vyplývá podle Vojancové (2011), jde o největší sbírku lidového stavitelství v Čechách vůbec, k tomu Štěpán (1987b, s. 85) zdůrazňuje, že v době ČSSR šlo o druhé nejnavštěvovanější zařízení tohoto druhu.

5.1 Geografické a historické vymezení SLS Vysočina Ačkoli území, kde se SLS Vysočina nachází, patří pod správu Pardubického kraje, objevuje se v názvu Vysočina. Neoznačuje se tím kraj, ale obec, která vznikla sloučením samostatných obcí v jednu (Obec Vysočina, 2015). Štěpán (1987b, s. 85) pak uvádí, že účelem založení SLS Vysočina byla záchrana původních objektů v několika osadách zmiňované obce. A jak uvádí Dvořáček (2008, s. 93) právě to, že nejsou objekty soustředěny na jedno jediné místo, je zvláštností SLS Vysočina. Vznik SLS Vysočina se datuje do roku 1981, čemuž předcházelo zpřístupnění expozice Veselého Kopce už v roce 1972 (Vojancová, 2011). Bez podnětu dobrovolných pracovníků státní památkové péče, aktivity jednotlivců, kolektivů brigády socialistické práce a mládeže by existence SLS Vysočina byla téměř vyloučena (Štěpán, 1987b, s. 85). Vojancová (2011) uvádí, že právě Luděk Štěpán byl iniciátorem vzniku expozice na Veselém Kopci. Štěpán (In rozhlas.cz, 2010) výběr místa pro skanzen, tedy Veselý Kopec, zdůvodňuje tím, že zde byla nejen zachována původní usedlost č. 4 U Pilných, ale i náhon z 16. století, základy vyhořelého veselokopeckého mlýna a prostor a jižní svah, který nezadržuje vodu, která by způsobila podehnívání. Historický střed města Hlinska, označován jako Betlém, kde se nacházejí roubené domky z doby zrušení nevolnictví, byl prohlášen za památkovou rezervaci lidové architektury v roce 1995 (Vojancová, 2011). Roubené domky z 18. století obývali nejdříve drobní řemeslníci, hlavně hrnčíři, poté tkalci, ševci, kožešníci a další řemeslníci, ve 20. století byla stavení obývána továrníky (Vojancová, 2011). Stavení se zachovala v unikátní původní podobě až do 80. let 20. století, kdy začala chátrat, ale díky pracovníkům památkové péče se v roce 1989 podařilo část objektů zachránit, a tak se téhož roku stal historický střed města součástí SLS Vysočina (Vojancová, 2011).

37

Součástí obce Vysočina a zároveň SLS Vysočina je osada Svobodné Hamry, dříve pojmenovaná Hamr nad Kamenicí, která vznikla v 15. století kolem železárny, jejíž součástí byl kovací hamr (Vojancová, 2011).

Obr. 8 Rozmístění expozic SLS Vysočina 1) Veselý Kopec 2) Svobodné Hamry 3) Hlinsko Zdroj: vlastní tvorba pomocí Mapy.cz na základě předchozího textu

5.2 Expoziční celky SLS Vysočina jako atraktivity CR SLS Vysočina zahrnuje expozici na více místech - na Veselém Kopci, v Betlémě v Hlinsku a ve Svobodných Hamrech (Vojancová, 2011). Vojancová (Příloha č. 5) uvedla, že v Možděnicích dříve stála kolářská a truhlářská dílny, které byly přesunuty a postupně v roce 2014 a 2015 nově otevřeny na Veselém Kopci. Dále Vojancová (Příloha č. 5) poznamenala, že s přesunem těchto objektů bylo tak od původního záměru vybudovat zde expozici v rámci SLS Vysočina definitivně upuštěno a do budoucna se zde žádná aktivita z jejich strany ani vyvíjet nebude. Jednotlivé expoziční celky jsou na následujících řádcích popsány z pohledu návštěvníka, co může shledat zajímavým, co je nejen pro daný celek charakteristické či unikátní, ale také co může navštívit i v těsné blízkosti expozice.

5.2.1 Veselý Kopec Podle Štěpána (1987b, s. 85) je Veselý Kopec ústředním místem a děním SLS Vysočina. Popisuje totiž, že kromě objektů z obce Vysočina sem byly přesunuty objekty i z jiných částí regionu, mezi které Vojancová (2011) řadí Hlinecko, Litomyšlsko, Poličsko, Chrudimsko a Nasavrcko. O tom, že spíše raritou jsou ideální podmínky pro

38

zachování památek lidového stavitelství na původních místech, hovoří Nováková a kol. (2006, s. 8). Osadu Veselý Kopec dnes tvoří jak samotná expozice 34 objektů, které svědčí o životě a práci rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století, tak ostatní zástavba (Vojancová, 2011). Tematicky zde lze najít zemědělské usedlosti, technické stavby na vodní pohon a drobné vesnické stavby (Vojancová, 2011). Za největší unikát je možno považovat polygonální stodolu (mnohabokou, zde konkrétně boků čtrnáct), která je jedinečná v mnoha ohledech – na svém původním místě v Sádku u Poličky byla postavena v roce 1680, patří k prvním větším stavbám, které byly na Veselý Kopec přeneseny a jde o největší dochovanou stodolu tohoto typu v České republice (Vojancová, 2011). Jediné místo, kde si v České republice mohou návštěvníci prohlédnout sekernické nářadí, se nachází v tamní sekernické dílně, kam vybavení dílny daroval sekerník z Dachova (Vojancová, 2011). Podle slov Štěpána (In rozhlas.cz, 2010) se u jediné původní usedlosti U Pilných dochoval roubený haltýř, který je poslední na celé Vysočině i přes to, že jich existovalo tisíce. Haltýř je drobná dřevěná stavba složená ze dvou prostorů sloužící k chlazení a uchovávání potravin pomocí vody ze studánky (Dvořáček, 2008, s. 99). Dalšími jedinečnostmi je podle Štěpána (In rozhlas.cz, 2010) vodní olejna, která je jediná zpřístupněná v České republice, jediný mlýn se stoupou na kroupy, jediná varna povidel na vodní pohon též ve mlýně, která je snad i evropskou raritou, a jediná stoupa na tlučení třísla. Expozici (mapa v Příloze č. 3) pravidelně oživují kulturní programy, pro rok 2016 byl program sestaven následovně: Tabulka 6 Kulturní program na Veselém Kopci 2016

Datum

Událost

Typ programu

30. 1.

Masopust na Veselém Kopci (10-16h)

animační

23. 4.

Jsme tu pro Vás – zahájení návštěvnické sezóny animační (10-15h)

14. 5.

Hrnčířská sobota (9-16h)

animační

červen-září Veselý Kopec patří dětem a jejich rodičům – hra animační v rámci expozice 11. 6.

Z kovu zrozené (9-16h)

animační

39

16. a 17. 7

Veselokopecký jarmark (9-17h)

jarmark

13. 8.

Vezmi cep, pojď na mlat (9-17h)

animační

3. 9.

Posvícení na Veselém Kopci (10-15h)

animační

1. 10.

Bramborová sobota (10-15h)

animační

11. 12.

Předvánoční jarmark (9-15h)

jarmark

3. 4. –

Výstava ve statku z Mokré Lhoty přibližující zákulisí výstava

30. 10.

SLS Vysočina

3. – 11. 12.

Vánoce na Veselém Kopci (9-16h)

animační

Zdroj: vlastní tvorba podle www.vesely-kopec.eu (2016)

Obr. 9 Veselokopecký jarmark Zdroj: archiv autorky

5.2.2 Betlém Památková rezervace v dnešní době čítá 13 objektů patřících pod správu SLS Vysočina, ve stejné zóně je 11 soukromých památkově hodnotných objektů (informace podle mapy na informační tabuli při vstupu do rezervace – viz Příloha č. 4). Betlém je volně přístupnou částí města, kde po zaplacení vstupného je možno s průvodcem nahlédnout i do jednotlivých stavení. Každé ze stavení má u dveří uvedené krátké informace o budově, číslo popisné a štítek s informací, že jde o kulturní památku. Podle slov tamní průvodkyně nese Betlém název pravděpodobně podle toho, že tu skutečně betlém s jesličkami stával, nebo obyvatelům zástavba betlém připomínala. Ve staveních je dnes k vidění expozice s dílnami např. tkalců, ševce a výrobce hraček (Vojancová,

40

2011). Od poloviny dubna 2016 zde bude po několikaletém uzavření zpřístupněn objekt s pilníkářskou dílnou, jejíž vybavení bude od skutečných pilníkářů z Křižánek (ceskenoviny.cz, 2016). Zajímavostí je, že několik objektů (např. domek č. p. 62 a 159) byly obývány do 60. až 80. let minulého století (Vojancová, 2011). Častým prvkem jsou průčelí zdobená záklopovým prknem s nápisy, jako je tomu např. na jednom z nejstarších domků ve městě č. p. 159, kde je k nahlédnutí expozice života lidí v 19. století (Vojancová, 2011), a č. p. 165, kde byl dříve provozován masný krám, později využíván ke kupecké činnosti, pekařství a krupařství, dnes prostory využívají žáci ZUŠ výtvarného oboru (betlem.euweb.cz, 2004). Nejmenší domek č. p. 62 byl postaven roku 1777, expozice je věnována ševcovské dílně rodiny Plíškových, kteří zde bydleli (betlem.euweb.cz, 2004). Domek č. p. 158 je věnován jednomu z tradičních řemesel Hlinecka – hračkářství a v komoře je umístěna tkalcovská dílna (betlem.euweb.cz, 2004). Jediná hrnčířská pec v Hlinsku je dochována v domku č. p. 178, který byl jako jeden z mála přezděn (betlem.euweb.cz, 2004). V jednom ze zděných domků č. p. 362 byla vytvořena stálá expozice věnovaná maskám z Hlinecka, kde je možno zhlédnout krátký dokument o masopustních obchůzkách a poté samotnou expozici masek a procesu zapsání obchůzek na Seznam UNESCO (Vojancová, 2014, s. 83). Rozmístění domků viz Příloha č. 4.

Obr. 10 Zdobené průčelí Zdroj: archiv autorky

To, že je Betlém plně zakomponován do fungování města dokazuje přítomnost historických objektů dnes sloužících jako Tkalcovna na Betlémě – č. p. 361, Textil Zítka (tradiční český kanafas) – č. p. 400, Krámek na Betlémě (Bylinky-keramika) – č.

41

p. 134 (na mapě v příloze č. p. 64), Café Mandala – č. p. 63, Jídelna Mandala – č. p. 436, Hospoda U Sv. Huberta – č. p. 157, Dárky pro radost společně s pokladnou – č. p. 180, Obchod s nástroji hudebními – č. p. 162, objekt bývalého masného krásu dnes využívaný pro účely výtvarného oboru ZUŠ Hlinsko – č. p. 1686 (na mapě v příloze označeno jako Základní umělecká škola), Turistické informační centrum – č. p. 561, Penzion Betlém Hlinsko – č. p. 1612 (na mapě v příloze nevyznačen, nachází se vedle č. p. 416) a expozice masek – č. p. 362. Stejně jako na Veselém Kopci je kromě běžné expozice vytvořen i kulturní program vztahující se např. k vánoční a velikonoční tematice a celoročně je připraven program pro školy: Tabulka 7 Kulturní program na Betlémě 2016

Datum

Událost

Typ programu

Leden-prosinec

Živá historie – program pro školy a veřejnost

edukační*

9. 2.

Rozloučení s masopustem (9:30-16:30)

animační

19. 3. – 10. 4.

Velikonoce na Betlémě

výstava

28. 4. – 29. 5.

Výstava prací výtvarného oboru ZUŠ Hlinsko

výstava

5. 7. – 30. 8.

Výstava fotografií

výstava

17. 9. – 6. 11.

Střípky z historie

výstava

13. 12. – 8. 1.

Betlém Vánoční

výstava

Zdroj: vlastní tvorba podle www.hlinsko.cz (© 1999-2016), * viz Příloha č. 2

Obr. 11 Obchod s nástroji hudebními v jedné z roubenek, Hlinsko-Betlém Zdroj: archiv autorky

42

5.2.3 Svobodné Hamry Obec lze zařadit mezi ty, které mají svou minulost zasvěcenou železářské výrobě, což se odráží v jejím charakteru (vesely-kopec.cz, 2007). Uprostřed obce se nachází vodní kovací hamr (součást SLS Vysočina), který sice prošel renovací, ale v současnosti je stále podle slov zaměstnanců obce Vysočina veřejnosti uzavřen z technických důvodů. Naproti hamru přes silnici se nachází dnes pojmenovaná Hamerská krčma Jonáš, která je prohlášena za kulturní památku České republiky (hamerskakrcma.cz, ©2016). V době největšího rozmachu železářské výroby se ve Vejsadním listu (z roku 1613) vymiňuje výsada provozovat krčmu, která sloužila k občerstvení zdejších dělníků (hamerskakrcma.cz, ©2016). Krčma se tedy podle písemných zmínek datuje do roku 1613, ale vznik se odhaduje už v polovině 14. století a tím se krčma stala jednou z nejstarších

dochovaných

hospod

jak

v České

republice,

tak

v Evropě

(hamerskakrcma.cz, ©2016). I po ukončení výroby železa byl provoz krčmy zachován hlavně díky frekventované tzv. Moravské silnici (dnes silnice I/37 od Trhové Kamenice) a také provozu panského dvora (hamerskakrcma.cz, ©2016). V krčmě pobývali v polovině 20. století i významní umělci jako malíři František Kaván (v obci mu je věnován pomník a pamětní deska), Gustav Macoun, Josef Brož aj. (hamerskakrcma.cz, ©2016). Dále se zde nachází původně pozdně renesanční tvrz ze 17. století, která ale po požáru roku 1894 byla přestavěna na novobarokní zámek (hrady.cz, 2004). Po roce 1950 zámek připadl místnímu JZD, v roce 1969 se stal majetkem obce a po rekonstrukci o tři roky později se stal taktéž součástí SLS Vysočina (hrady.cz, 2004). Jako dějiště románu Špačci a díla Jak hráli o králi Václavu si K. V. Rais vybral tento zámek (hamerskakrcma.cz, ©2016). Na území obce je od roku 1999 zprovozněné i golfové hřiště, které je díky své poloze uprostřed lesů a vodním překážkám velmi oceňováno (gccsh.cz, © 1998 – 2016).

43

6 Empirická část 6.1 Využívání tradic expozičními celky Jednotlivé expoziční celky využívají mikroregionálních tradic v animačních programech. Tato hypotéza staví na tom, že animační programy věnované tradicím mají základ ve skutečných zvycích původních obyvatel Hlinecka. Informace pro ověření hypotézy byly primárně zjištěny od vedoucí SLS Vysočina a doplněny vlastním studiem odborné literatury.

6.1.1 Ověřování V rámci osobního setkání a rozhovoru (Příloha č. 5) s Ilonou Vojancovou v sídle SLS Vysočina, Příčná 350, Hlinsko, bylo zjištěno, že tak jako ostatní muzea v přírodě má i SLS Vysočina vymezenou sběrnou oblast, která je v dnešním vnímání Hlinecka širší než Hlinecko samotné. Podle Vojancové (Příloha č. 5) to vychází z historických hranic Hlinecka, kam dříve spadala nynější část českého Horácka, potažmo řečeno bývalé rychmburské panství. Z toho důvodu, jak dále uvádí, jsou dnešní expozice a tradice v rámci SLS Vysočina věnované nejen Hlinecku, ale také Žďársku, Litomyšlsku a Nasavrcku. Takže právě to vysvětluje, proč jsou na Veselém Kopci k vidění stavby například z obcí Dolní Sloupnice, Damašku, Mokré Lhoty či Hradiště u Nasavrk apod., které nejsou součástí samotného Hlinecka. Ke zdrojům, ze kterých se čerpají informace o zvycích a tradicích, Vojancová řekla: „To, co lidem prezentujeme, je výsledek našich výzkumů, ať už to jsou terénní výzkumy, nebo výzkumy archivních dokladů. Snažíme se získat co nejvíce informací a potom je v programu návštěvníkům prezentovat.“ (Příloha č. 5). Zároveň dodala, že řemeslníky prezentující svůj um původního řemesla, si pečlivě vybírají sami, není tedy možné, že se řemeslník rozhodne sám na některý z programů neohlášeně přijet. Jako úplný základ pro studium etnografie na Hlinecku označila Vojancová (Příloha č. 5) publikaci K. V. Adámka z roku 1900 Lid na Hlinecku, který se spolu s rodinou tomuto tématu intenzivně věnoval. Nutno podotknout, že většina této práce věnující se tradicím, vznikala právě na základě jeho poznatků, a jak bylo Vojancovou potvrzeno, jde o naprosto zásadní publikaci. Tyto poznatky byly, jak z podrobnějšího zkoumání vzešlo,

44

sepsány do přehlednější formy na webu Hlinecko.cz (© 2003), kde jsou doplněny i o současnou podobu. Z vlastního studia dostupné literatury byly nalezeny i další publikace K. V. Adámka jako je například Hlinecko: kniha vzpomínek z roku 1914, která je uspořádáním pamětí na Hlinecko od mnoha autorů. V této sbírce uvádí Milan Adámek ve své kapitole Vlastivědný výzkum Hlinecka, že K. V. Adámek sepsal na 170 spisů a přes 2000 časopiseckých studií, z čehož celkově největší procento zahrnují paměti. Milan Adámek zde uvádí, že zcela první spis o dějinách Hlinska sepsal právě K. V. Adámek s názvem K dějinám Hlinska a okolí z roku 1872 a je založená na archivních pramenech. Tato útlá kniha se věnuje především řemeslům jako je hrnčířství, tkalcovství, ševcovství, krejčovství, pekařství, kovářství a kolářství. Mezi další jmenované Adámkovy publikace se řadí Z dějin okresu hlineckého z roku 1909, kde se řeší především veřejné záležitosti jako volby, fungování úřadů, státní správa, spolkový život a také průmyslové a obchodní záležitosti. Kromě K. V. Adámka v této době tvořil i Čeněk Zíbrt a jeho publikace Masopust držíme z roku 1910 je zaměřena na folklór a masopustní obchůzky v Čechách. Sborník příspěvků nejen českých autorů je dohledatelný pod názvem Masopustní tradice z edice Lidová kultura a společnost od editorů Frolce a Tomeše. Ve sborníku je možno vyhledat masopustní obyčeje v zemích jako Čechy, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Bulharsko. Z aktuálních cenných publikací a v této práci často citovanou jsou Lidové zvyky od Jiřiny Langhammerové, která, jak bylo zmíněno už dříve, se podílela na tvorbě nominace masopustních obchůzek na Seznam UNESCO. Ačkoli se tato její práce nevěnuje výlučně Hlinecku, ale zvykům v Čechách obecně, je možné zjistit současnou podobu a oblast udržovaných tradic, které jsou kalendářně seřazeny, jejich původ je do hloubky vysvětlen a celé je to doplněno o archivní a autentické fotografie či kresby. Pokud se porovná seznam kulturních akcí na Veselém Kopci a na Betlémě s výše zmíněnou literaturou, jednoznačně vyplývá fakt, že programy zde konané jsou založeny na skutečných tradicích. Pravdivost lze demonstrovat například na programu Bramborová sobota na Veselém Kopci. Obsahově je tento program zaměřen na gastronomii, ochutnávání pokrmů z brambor a pěstování. To, že se na Hlinecku konzumovala převážně rostlinná strava díky zemědělskému zaměření původních obyvatel a častým pokrmům z brambor, se věnovala kapitola Gastronomie. Dalším

45

programem je Hrnčířská sobota, která je obsahově zaměřena na prezentaci hrnčířů z celé České republiky, výtvarné dílničky pro děti a vyzkoušení si technik a dovedností hrnčířů (kudyznudy.cz, 2014). Jak bylo zmíněno v podkapitole Historie kapitoly Mikroregion Hlinecko, slovo Hlinsko pochází od slova hlína, protože zde se v bývalých dobách soustřeďovali hrnčíři, kteří s hlínou pracovali. Kromě hrnčířů jsou také kováři popisováni Adámkem (1872) jako nezastupitelní řemeslníci. Jednoznačně z těchto ukázkových příkladů vyplývá provázanost s historií.

6.1.2 Závěr Hypotéza potvrzena Z rozhovoru s vedoucí SLS Vysočina vzešlo, že v rámci animačních programů jsou skutečně využívány a prezentovány jen ty tradice, řemesla a životní styl původních obyvatel, které jsou založeny na výzkumu archivních dokladů a terénních šetření. Ve vymezené sběrné oblasti SLS Vysočina figuruje jak samotné Hlinecko, tak Žďársko, Litomyšlsko a Nasavrcko. Z vlastního studia historické literatury jsou programy založené především na výzkumech rodiny K. V. Adámka a jeho samotného, který se této problematice intenzivně a široce věnoval. Tematické programy jsou z hlediska obsahu postaveny na reálném základě. Avšak to, jestli jsou animace prováděny správně, by bylo zapotřebí hlubokých a dlouholetých znalostí etnografie a folkloristiky, a proto není možné v rámci této práce tuto část pojmout.

46

6.2 Zájem o animační programy Návštěvníci mají zájem o animační programy. V souvislosti s touto hypotézou bylo zvoleno několik výzkumných otázek nezbytných pro její potvrzení nebo vyvrácení. Jde zde o vztah návštěvníků k animačním programům, tedy jestli tyto programy navštěvují záměrně, protože o ně projevují zájem.

6.2.1 Ověřování Kdo je návštěvníkem? Takovou typickou návštěvnickou skupinou pro Veselý Kopec jsou podle Vojancové (Příloha č. 5) dlouhodobě rodiny s dětmi, pro Hlinsko-Betlém jsou to pak spíše organizované skupiny. Důvod podle ní spočívá v tematickém zaměření jednotlivých expozičních celků; na Betlémě je možné absolvovat úplnou prohlídku jen v doprovodu průvodce, tudíž je tato forma je tak více využívána například školami, kdežto na Veselém Kopci uprostřed přírody si návštěvníci mohou expozici prohlédnout zcela sami. Zahraniční návštěvníci tvoří zatím zhruba třetinu návštěvnosti, jejich počet nijak nestoupá a jde spíše o jednotlivce, malé skupiny nebo rodiny. Jak vypadá sezónnost? Návštěvnost SLS Vysočina během roku podléhá sezónnosti, jak to u takovýchto zařízení bývá zvykem. V případě SLS Vysočina, jak uvedla Vojancová (Příloha č. 5), je na Veselém Kopci otevřeno od konce dubna do konce září a v rámci vánočních programů ještě navíc 10 dní v prosinci, na Betlémě je otevřeno celoročně. Za hlavní sezónu se na Veselém Kopci podle ní považuje doba od června do konce srpna, od května do poloviny června sem jezdí především organizované skupiny (školy, zájezdy seniorů), prázdniny a víkendy jsou ve znamení rodinných výletů nebo menších skupin. Hlavní sezóna na Betlémě se dá podle ní označit totožně jako na Veselém Kopci, tedy červen a letní prázdniny, ve školním roce pak přijíždějí organizované skupiny (školy) vzhledem k edukačním programům. Na Veselém Kopci se během hlavní sezóny objevují čtyři programy (resp. pět) – Veselý Kopec patří dětem (červen-září), Z kovu zrozené (1 den, červen), Veselokopecký jarmark (2 dny, červenec), Vezmi cep, pojď na mlat (1 den, srpen) a za úplný závěr lze jako pátý program považovat Posvícení (1 den, září). Toto množství programů konaných během hlavní sezóny koresponduje s vyšší návštěvností z důvodu

47

školních prázdnin / dovolených a letního počasí. Je tedy logické, že hlavní sezóna vychází právě na letní období, kam je směřováno nejvíce programů. Jaký je vývoj návštěvnosti z pohledu let? Podle

Vojancové

(Příloha

č.

5)

patří

SLS

Vysočina

mezi

50

nejnavštěvovanějších památek v České republice. Z pohledu let se návštěvnost vyvíjela tak, jak je shrnuto v Grafu č. 1. Kolísání v návštěvnosti v jednotlivých letech Vojancová (Příloha č. 5) zdůvodňuje několika faktory, mezi které řadí především počasí (např.: příliš horká nebo deštivá období) a aktuálním děním v okolí (např.: složitá objížďka z důvodu rekonstrukce silnic). Podle ní se nejedná ale jen o výsadu SLS Vysočina, protože žádný z tematicky podobných památkových objektů nemá plynulý vývoj návštěvnosti, ale zažívá výkyvy, které mohou být způsobeny výše zmíněnými okolnostmi. Celkově shrnuje, že průměrný rok čítá 70 000 návštěvníků.

Návštěvnost SLS Vysočina 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 Návštěvnost 60 000 40 000 20 000 2015

2013

2011

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1982

1979

0

Graf č. 1 Návštěvnost SLS Vysočina od doby založení po současnost Zdroj: vlastní tvorba na základě Křivanové a Kramperové, 2002, s. 79 (1979-2001) a informací z archivu SLS Vysočina podaných I. Vojancovou (2002-2015)

48

Jak vypadá návštěvnost v době běžné otevírací doby a v době konání animačních programů? Jak podotkla Vojancová (Příloha č. 5), v rámci SLS Vysočina se kromě animačních programů určených široké veřejnosti pořádají edukační programy typu Živá historie (určené školám nebo organizovaným skupinám, viz Příloha č. 2), programy doplňující tematické výstavy (využití především informací z vlastních výzkumů) a programy typu Veselokopecký jarmark. Vojancová (Příloha č. 5) k těmto programům souhrnně uvedla, že k nim jednoznačně návštěvníky přivádějí a to ať už opakovaně, nebo že si návštěvníci cíleně určitý program vyberou, například při návštěvě v běžnou otevírací dobu. Jedním z nejúspěšnějších programů je podle ní Veselokopecký jarmark, který se svou návštěvností pohybuje kolem desetinásobně vyšší cifry v porovnání s běžným dnem, programy typu Posvícení, Bramborová sobota a Hrnčířská sobota jsou navštívené zhruba čtyřikrát více, než je tomu běžně. Jako podpůrný materiál lze považovat anketu z roku 2013, která byla umístěna na oficiálních webových stránkách. Ankety se zúčastnilo 2700 respondentů, ze kterých cca 60 % uvedlo, že navštíví SLS Vysočina v rámci některého z programů, cca 40 % z nich uvedlo běžnou otevírací dobu. Výsledky ankety demonstrují to, co bylo popsáno Vojancovou (Příloha č. 5), tedy že v Pardubickém kraji je SLS Vysočina nejnavštěvovanější památkou (návštěvníci přijíždějí i mimo kulturní programy) a že si návštěvníci během běžné otevírací doby vybírají, na který program později zavítají.

Obr. 12 Kdy se chtějí návštěvníci přijet podívat na expoziční celky SLS Vysočina? Zdroj: www.vesely-kopec.eu (2013) - převzato

49

6.2.2 Závěr Hypotéza potvrzena Na základě odpovědí na výzkumné otázky je nyní možné učinit závěry. SLS Vysočina většinu svých programů časově umisťuje do období školních prázdnin a dovolených v letních měsících. Za hlavní sezónu se tedy považuje období od června do srpna a to jak na Veselém Kopci, tak na Betlémě. Návštěvníci, ať už rodiny, organizované skupiny nebo malá část zahraničních skupin, vyhledávají animační a další programy, což koreluje s daleko vyšší návštěvností v dny programů (až desetinásobná) než ve dny běžné otevírací doby. Tuto skutečnost dokazuje i anketa z roku 2013 výše.

6.3 Vztah návštěvnosti masopustních obchůzek a značky UNESCO Zapsání

hlineckých

masopustních

obchůzek

na

Reprezentativní

seznam

nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO zvýšilo jejich návštěvnost. Předpokladem pro stanovení této hypotézy bylo, že návštěvnicky zajímavá je unikátní nehmotná tradice, která je zapsána na prestižním Seznamu UNESCO. Pro ověření bylo nutné kontaktovat obce Hlinsko-Blatno, Hamry, Studnice a Vortová s otázkou, jak vypadala návštěvnost před rokem 2010, kdy byl zápis na Seznamu UNESCO proveden, a po roce 2010 až doteď. Cílem bylo zjistit, jak návštěvnost v těchto dvou obdobích vypadala, případně ji porovnat.

6.3.1 Ověřování Informace o návštěvnosti v obci Studnice Informace byly zjištěny telefonickým kontaktem s panem starostou obce Studnice Ondřejem Dopitou. Podle slov pana starosty lze okomentovat stav návštěvníků před rokem 2010 tak, že zájem o masopustní obchůzky byl velký, návštěvníci pocházeli z Hlinecka obecně (sousední obce), ale také byli zaznamenáni i návštěvníci, kteří se přijeli podívat, protože o této akci věděli, nebo jeli náhodou kolem. Po roce 2010 Dopita vidí rozdíl značný a to konkrétně v tom, že se zvýšil zájem médií, hlavně novinářů, kteří sem jezdí masopustní obchůzky dokumentovat. Dále

50

uvádí, že se této akce účastní i mezinárodní badatelé, například z Itálie, kteří sem jezdí z důvodu tvorby odborných prací. V neposlední řadě se podle něj zvýšil zájem o tuto uchovávanou tradici v řadách studentů, kteří píší své závěrečné práce na témata s tímto spjatá. Celkově Dopita shrnul, že zájem mezi návštěvníky je daleko větší než dříve, konkrétní statistiky návštěvnosti se ale v obci nevedou, proto není možné přesné vyčíslení. Vojancová (Příloha č. 5) k tomuto tvrzení doplnila, že zmíněný italský badatel se zaměřoval i na ostatní obce a věnoval se především proměně socialistické země ve znovu demokratickou, konkrétně jestli jsou sledovatelné nějaké stopy i v těchto tradicích. Informace o návštěvnosti v obci Hamry Informace byly zjištěny e-mailovou komunikací s organizátory masopustních obchůzek Sdružením dobrovolných hasičů Hamry (SDH Hamry). Komunikace s nimi byla obtížnější, neměli zájem žádné informace poskytnout, nakonec bylo zjištěno těchto několik málo informací. Podle sdělení SDH Hamry není možné odhadnout počet návštěvníků z pohledu let. Jak uvádí, jedná-li se vůbec o nějaké přírůstky, jsou pouze v řádu jednotek. Dodalo, že žádné větší organizované skupiny (30 a více osob) se masopustních obchůzek neúčastní, původ návštěvníků zůstává pouze na regionální úrovni. V rozhovoru Vojancová (Příloha č. 5) potvrdila, že těžší komunikaci s nimi momentálně mají i oni a doplnila možnou příčinu jejich současné situace. Uvedla, že po zápisu byly Hamry jedinou obcí, kde se očekával velký nápor návštěvníků, proto zřídili parkoviště, otevřeli hospodu a využili svých kontaktů na televizi. Výsledkem ale podle ní potěšení nebyli, protože o něco málo více lidí se podívat přijelo, ale zdaleka se nejednalo o tak velkou masovou záležitost, ve kterou doufali. Informace o návštěvnosti v obci Vortová Informace byly zjištěny e-mailovou komunikací se sekretářkou a účetní obce v jedné osobě paní Ing. Hanou Vaškovou, která má o této problematice přehled. Jak uvedla Vašková, zhruba po dobu 2 let po zapsání na Seznam UNESCO se zájem o masopustní obchůzky zvýšil, a to jak mezi návštěvníky, tak mezi médii

51

(především televize). V současné době se podle jejích slov vrací návštěvnost do normálu, i přesto je stále vysoká. To vysvětluje tím, že se zde nachází kvalitní zázemí v podobě sálu v místním Kulturním domě, kde se po celý den podává čerstvé teplé i studené občerstvení a k poslechu a tanci hraje živá hudba. Vojancová (Příloha č. 5) doplnila informace o tamním letošním masopustu, že do Vortové letos zavítala malá skupina z Anglie, kde se podobné obchůzky konají také, a chtějí navázat družbu. To, jestli se to skutečně zdaří, bude podle ní otázkou času, ale těší ji, že tato tradice otevírá nové možnosti. Informace o návštěvnosti v části Hlinsko-Blatno Informace zde bylo obtížné získat a to z toho důvodu, že Blatno je součástí města Hlinska, tudíž bylo třeba se obrátit na manažerku cestovního ruchu v Hlinsku, později na SDH Blatno, ve výsledku však žádné informace zjištěny nebyly. Jak uvedla manažerka cestovního ruchu v Hlinsku Petra Šoltysová Plisková, žádný monitoring návštěvnosti u masopustních obchůzek v Hlinsku-Blatně neexistuje. Informace o stavu návštěvnosti měly být původně zjištěny přímo od organizátorů masopustních obchůzek, SDH Blatno, avšak komunikaci se nezdařilo navázat ani telefonicky, ani elektronicky. Styčným bodem pro informace o návštěvnosti zůstalo vlastní terénní šetření mezi obyvateli Hlinska-Blatna v den konání masopustních obchůzek, 31. 1. 2016. Obyvatelům byly položeny 3 otázky (Text anketního šetření, viz Příloha č. 6), ze kterých je možné získat relevantní odpovědi pro potřeby ověření hypotézy. Otázkám předcházelo identifikování (muž, žena) a jestli se skutečně jedná o obyvatele Blatna, aby výsledky nebyly zkresleny například těmi, kteří přijeli navštívit své blízké, nebo návštěvníky obecně. Šetření probíhalo ústním dotazováním především jedinců, aby nedocházelo k ovlivňování dalších osob v odpovědích, a jejich odpovědi byly zaznamenány do předem připraveného tiskopisu. Podle aktuálních informací městského úřadu Hlinsko, podaných Bc. Nikolou Hadáčkovou, v Blatně trvale žije 598 obyvatel. Na anketu odpovědělo 28 obyvatel, z toho 11 mužů a 17 žen, tedy šetření se zúčastnilo 4, 68 % obyvatel Blatna.

52

Z Grafu č. 2 je jasně patrné, že naprostá většina dotazovaných věděla o tom, že masopustní obchůzky jsou zaznamenány na Seznam UNESCO. Pro ty, kteří odpověděli NE, slyšeli o této skutečnosti poprvé, ti kteří odpověděli ANO, měli o této věci z mimo anketního rozhovoru dostatečný přehled.

Od roku 2010 jsou masopustní obchůzky na Hlinecku zapsány na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO, věděl/a jste o tom? 3 ANO NE 25

Graf č. 2 Povědomí o zapsání masopustních obchůzek na seznam UNESCO Zdroj: vlastní tvorba na základě výsledků anketního šetření

Domníváte se, že se návštěvnost masopustních obchůzek v Hlinsku-Blatně jakkoli změnila vzhledem k zapsání na seznam UNESCO? 5 Ano, návštěvnost přibyla Ano, návštěvnost ubyla

5

Ne, návštěvnost je stále stejná

18

Graf č. 3 Změna návštěvnosti po zapsání na seznam UNESCO Zdroj: vlastní tvorba na základě výsledků anketního šetření

53

Z Grafu č. 3 vyplývá, že ačkoli masopustní obchůzky jsou na Seznamu UNESCO zapsány, návštěvnost je podle většiny místních stále stejná. Proč tomu tak je, zjišťovala následující anketní otázka. Ti, kteří odpověděli Ano, návštěvnost přibyla se ve třech případech shodli na tom, že zásluhy za zvýšení zájmu se přičítají médiím (hlavně zájem televize a rádií), v jednom případě bylo zmíněno i školství ve spojitosti s dětmi, kteří se o tom nově učí a v jednom z případů se nepodařilo najít vysvětlení. Mezi těmi, kteří na otázku odpověděli Ano, návštěvnost ubyla, panovalo ve třech případech zdůvodnění, že lidé už o tuto zažitou a ničím neobměněnou tradici nemají zájem a ve dvou případech za nižší účast může dlouhodobě špatné počasí v masopustním období.

Domníváte se, že se návštěvnost masopustních obchůzek v Hlinsku-Blatně jakkoli změnila vzhledem k zapsání na seznam UNESCO? - Ne, návštěvnost je stále stejná 1

5

8

Přežitek Dlouhodobě špatné počasí Neví

4

Velké množství masopustních obchůzek

Graf č. 4 Rozbor odpovědí na anketní otázku č. 3 Zdroj: vlastní tvorba na základě výsledků anketního šetření

Vzhledem k největšímu množství odpovědí v otázce č. 2 Ne, návštěvnost je stále stejná byl vytvořen Graf č. 4 pro názornost odpovědí. Osm z dotazovaných si myslí, že za stále stejnou návštěvnost může to, že už se jedná o přežitek. Někteří dodali i to, že dnes už nikoho nezajímá, že jsou obchůzky v UNESCO. Jde tedy o podobné výpovědi

54

jako u Ano, návštěvnost ubyla. Podobně je na tom i to, že na vině je dlouhodobě špatné počasí, což se znovu opakuje u výpovědi Ano, návštěvnost ubyla. Pět z dotázaných si nedokázala zdůvodnit, proč tomu tak je. Jedna z dotazovaných si myslí, že příčinou toho, proč je v dnešní době malý zájem o masopustní obchůzky, je velké množství konaných obchůzek v okolí. Podle ní se jedou lidé podívat na jedny, možná dvoje maškary a vícekrát je v jednom období vidět už nemusí. To, že masopustních obchůzek je na Hlinecku stále velký počet, dokazuje mapa níže, na které jsou vyznačeny obce, kde se obchůzky konaly a konají nyní.

Obr. 13 Mapa území, kde se konaly/konají masopustní obchůzky Zdroj: Vojancová, 2014, s. 87 - převzato

55

Informace o návštěvnosti na Veselém Kopci Informace byly zjištěny v rámci rozhovoru s vedoucí SLS Vysočina a dále podle informací z médií. Podle Vojancové (Příloha č. 5) lze na Veselém Kopci jasně vysledovat, že od roku 2011, kdy se konaly první zapsané masopustní obchůzky, návštěvnost stoupla a každým rokem má vzestupnou tendenci. Například v roce 2009 se masopustních obchůzek zúčastnilo zhruba 1500 návštěvníků (chrudimsky.denik.cz, 2009), v roce 2014 už to bylo 2000 návštěvníků (KIS Hlinsko in ahp.cz, 2014), o rok později 2300 (sporotvninoviny.cz, 2015) a letos se obchůzek díky přízni počasí zúčastnilo rekordních 3000 návštěvníků (ceskenoviny.cz, 2016). Vysokou návštěvnost Veselého Kopce Vojancová (Příloha č. 5) zdůvodňuje tím, že v nominačním návrhu se v kapitole věnované záchovnému opatření zakotvilo: „(…) že se budeme snažit o to, aby se pozornost návštěvníků soustředila na obchůzku na Veselém Kopci. A to z toho důvodu, aby obchůzky v jednotlivých vesnicích byly tím zájmem masových návštěvníků méně dotčeny. Při svých výzkumech toto sledujeme a musím říci, že se to zatím daří. V těch vesnicích se sice projevila zvýšená návštěvnost, ale ne nijak dramaticky.“. Toto tvrzení vysvětluje, proč například v Blatně a Hamrech z výsledků vyšlo, že návštěvnost je v oněch sledovaných obdobích zhruba stále stejná. Záměrem této veselokopecké slavnosti je tedy přitáhnout zájemce právě sem, aby v ostatních jmenovaných obcích byla zachována integrita a pospolitost obyvatel nenarušená davem návštěvníků.

6.3.2 Závěr Hypotéza částečně potvrzena Z celého šetření vyplynulo, že se návštěvnost vlivem zapsání masopustních obchůzek na Seznam UNESCO v obcích Studnice a Vortová lehce zvýšila, v obcích Hamry a Hlinsko-Blatno návštěvnost spíše stagnuje. Veselý Kopec je centrem masopustních obchůzek pro návštěvníky, počty návštěv se rok od roku zvyšují. Je to z důvodu toho, že při nominaci na Seznam UNESCO bylo ujednáno, že se pozornost návštěvníků bude soustředit právě na Veselý Kopec, aby ostatní obce na Hlinecku nebyly dotčeny velkým náporem návštěvníků, protože cílem je uchovat tradici především pro obyvatele.

56

7 Shrnutí výsledků V práci byl nejprve představen Mikroregion Hlinecko a jeho historie a tradice, z čehož vychází práce SLS Vysočina na animačních a dalších programech. Empirická část, zkoumající správnost třech stanovených hypotéz, vychází z textu o historii, tradicích a cestovním ruchu, aby bylo možné hypotézy ověřit. První hypotéza věnující se využívání mikroregionálních tradic v animačních programech

SLS

Vysočina,

zněla:

Jednotlivé

expoziční

celky

využívají

mikroregionálních tradic v animačních programech. Cílem bylo zjistit, jestli SLS Vysočina staví na skutečných historických základech tradic původních obyvatel. Z výzkumu vzešlo, že veškeré dnes prezentované skutečnosti prošly archivními a terénními šetřeními, než byly do programu zařazeny. Jelikož se z historického hlediska vnímalo Hlinecko jako nynější část českého Horácka, součástí dnešní expozice jsou hmotné i nehmotné památky z Hlinecka, Žďárska, Litomyšlska a Nasavrcka. Proto jsou například na Veselém Kopci zařazeny do areálu i stavby, které sem z nynějšího chápání hranic Hlinecka nezapadají. Hypotéza byla na základě získaných informací prokázána jako správná. Další hypotéza, věnující se zájmu návštěvníků, byla: Návštěvníci mají zájem o animační programy. Záměrem bylo zjistit, jestli návštěvníci přijíždějí především v době konání programu, nebo zavítají častěji během běžné otevírací doby. Ze studia více zdrojů vzešlo, že programy jednoznačně návštěvníky lákají a to v některých případech i desetinásobně oproti běžné otevírací době. Většina těchto programů se koná v letním období, kdy návštěvníci mají dovolené nebo školní prázdniny. Za hlavní sezónu se tedy považuje jak na Veselém Kopci, tak na Betlémě začátek června až konec srpna. Z dlouhodobého hlediska se návštěvnost SLS Vysočina pohybuje kolem 70 000 za sezónu. Návštěvnost nemá vyloženě klesající nebo stoupající tendenci, jak by se dalo očekávat, ale kolísá. Důvodem je počasí nebo dění v okolí, což ovlivňuje nejen SLS Vysočina, ale také jiné podobné památkové subjekty tohoto zaměření. Ohlas návštěvníků, který lze označit za nezkreslený vnímáním pracovníků SLS Vysočina, lze vysledovat i z ankety umístěné na oficiálních webových stránkách, ve které se téměř 60 % respondentů vyslovilo, že expoziční celky navštíví během některého z programů. Zbylých cca 40 % zavítá i během běžné otevírací doby, během které si vhodný

57

následující program třeba i vyberou. I druhá hypotéza byla na základě získaných informací prokázána také jako správná. Poslední hypotéza byla zaměřena na masopustní obchůzky, které nově na sklonku roku 2010 přibyly na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Hypotéza Zapsání hlineckých masopustních obchůzek na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO zvýšilo jejich návštěvnost byla tak přirozenou reakcí na to, že pokud je nějaké místo nebo tradice zapsána na Seznam UNESCO, návštěvnost se např. díky médiím zvýší. Byly kontaktovány obce Hlinsko-Blatno, Hamry, Studnice, Vortová a expoziční celek Veselý Kopec, kde se obchůzky konají od roku 1992 také (Vojancová, Příloha č. 5), s dotazem na návštěvnost. Zároveň v Hlinsku-Blatně proběhlo terénní šetření v den konání masopustní obchůzky mezi tamními obyvateli, aby se vyjádřili ke vztahu mezi návštěvností a zápisem na Seznam UNESCO. Z informací podaných zaměstnanci úřadů, organizátory, respondenty a vedením SLS Vysočina bylo zjištěno, že: 1. návštěvnost v obci Studnice je daleko vyšší než před zápisem. 2. v obci Vortová návštěvnost nejdříve prudce stoupla, ale pomalu se vrací opět do stavu před zápisem. 3. v Hamrech očekávali vysokou návštěvnost, ale v současnosti zaznamenávají přírůstky minimální. 4. v Hlinsku-Blatně nebyl ani po několika snahách navázán žádný kontakt s organizátory. Již v metodice bylo ale sděleno, že v Hlinsku-Blatně proběhne navíc terénní šetření, které se později tedy stalo jediným zdrojem informací o zdejší návštěvnosti. Z výsledků anketního šetření vzešel fakt, že v Hlinsku-Blatně je návštěvnost podle většiny respondentů stále stejná, nebo ještě ubyla. Za nejčastější důvody bylo uváděno, že jde již o přežitek, dlouhodobě špatné počasí, nijak neobměňovanou tradici či nezájem o dnešní dění a tradice. 5. na Veselém Kopci se návštěvnost rok od roku zvyšuje, letos se vyšplhala na rekordních 3000 návštěvníků.

58

Z výše uvedeného vyplývá, že návštěvnost v přirozeném prostředí vzniku tradice je i po zápisu stagnující, nebo se jen lehce zvýšila. Naopak v místě expozice Veselého Kopce návštěvnost každým rokem roste. Příčina toho tkví v samotném nominačním textu na Seznam UNESCO, kde bylo zakotveno, že pozornost návštěvníků bude soustředěna na Veselý Kopec, aby hlinecké obce nebyly zasaženy velkým davem přihlížejících a nestala se z nich tak turistická atrakce. Hypotéza byla potvrzena jen částečně – návštěvnost se razantně zvýšila pouze na Veselém Kopci, v ostatních obcích spíše stagnuje, nebo je lehce nad průměrem.

59

8 Závěry a doporučení Na začátku práce definovaný cíl zjistit, jaká je provázanost mezi tradicemi, animačními programy a návštěvností SLS Vysočina, se podařilo naplnit na základě popisu území mikroregionu Hlinecko z historického a kulturního hlediska a následně na základě vlastního výzkumu vyplývajícího z formulovaných výzkumných otázek a hypotéz. Představení mikroregionu bylo nutné z důvodu zmapování původních a současných tradic, ze kterých vychází SLS Vysočina pro tvorbu expozice a animačních programů. Předpokladem bylo, že animační a další programy skutečně vychází z původních tradic na Hlinecku držených. Z výzkumu vyplynulo, že dnes už nejde jen o Hlinecko samotné, ale i další území přiléhající k Hlinecku, protože to vychází z historického vnímání Hlinecka jako části současného českého Horácka. Je tedy pochopitelné, že historie je nadřazena nad současné chápání a SLS Vysočina se během let snažil shromáždit hmotné i nehmotné památky nejen z tohoto současného, ale i bývalého území. Vojancová (Příloha č. 5) uvedla, že se návštěvnost dlouhodobě pohybuje kolem počtu 70 000, mírně stoupá a jsou nejnavštěvovanější památkou v kraji. Z Grafu č. 1 lze ale vypozorovat, že z dlouhodobého hlediska návštěvnost lehce klesá a již od roku 2012 nejsou první, ale druhou nejnavštěvovanější památkou v kraji hned po Východočeském muzeu v Pardubicích (CzechTourism, 2012, 2014 a 2015), což je v rozporu s názorem PhDr. Ilony Vojancové. Jak vyplývá z programu Veselého Kopce pro rok 2016, celkem se koná 9 obecně řečeno programů, na Betlémě se konají tematické výstavy. Podle subjektivního názoru jsou tu dvě skutečnosti, které jsou v rozporu. Za prvé jde o to, že návštěvnost klesá z důvodu toho, že programy se více méně opakují a expozice, jak už to pro muzea bývá, je stále stejná. Je možné, že by návštěvníci uvítali více programů během roku, nebo jistou obměnu. Na druhou stranu však program má pouze jednodenní trvání a opakuje se jednou do roka, což by návštěvníka odradit nemělo. Druhým faktorem je to, že častými návštěvami expozic může být vyčerpána únosná kapacita a celková udržitelnost, proto je potřeba zachovat návštěvnost v jistých mezích, aby si místo zachovalo stále svou tvář a případně i genius loci.

60

Co se týče výsledků šetření vztahu masopustních obchůzek a návštěvnosti, výsledky byly poměrně překvapivé. Předpokládalo se totiž, že po zápisu na prestižní Seznam UNESCO se návštěvnost ve všech dotčených obcích zvýší. V rámci záchovných opatření však bylo stanoveno, že zvýšení návštěvnosti se musí odehrávat v rámci expozice na Veselém Kopci, aby nebylo příliš narušeno přirozené místo výskytu. Při zjišťování informací byla velmi dobrá komunikace s obcemi Studnice a Vortová. Na kontakt reagovali okamžitě a se zájmem potřebné informace poskytli. Vynikající komunikace byla i s vedoucí SLS Vysočina PhDr. Ilonou Vojancovou, se kterou bylo možné všechny otázky probrat během osobní návštěvy v sídle. Za obec Hamry odpovídalo Sdružení dobrovolných hasičů, které nejevilo téměř žádný zájem se o jejich drženou tradici podělit. Horší komunikaci s nimi potvrdila i vedoucí SLS Vysočina PhDr. Ilona Vojancová. S hlineckou částí Blatno se nepodařilo navázat žádný kontakt, informace o míře návštěvnosti nebyly poskytnuty ani manažerkou cestovního ruchu v Hlinsku, ani vedením SLS Vysočina a ani samotnými organizátory SDH Blatno, kteří na sebe neuvádějí telefonní číslo a na e-mail reagovali s měsíčním zpožděním, že zprávu předávají kompetentní osobě, která se však neozvala vůbec. Podle subjektivního názoru autorky je komunikace s veřejností vizitkou každé obce a v tomto případě obce Hamry a Hlinsko-Blatno o tuto složku sebeprezentace podle všeho nedbají. Právě v obcích Hamry a Hlinsko-Blatno se totiž ukázalo, že návštěvnost zde stagnuje, naopak v komunikativních obcích Studnice a Vortová je návštěvnost lehce nad průměrem. Tuto situaci lze komentovat i tím, že obce na Hlinecku si opravdu chtějí udržet a užít tradici mezi obyvateli a o návštěvníky nejeví zájem. Během tvorby této práce vyplývaly další oblasti pro výzkum, které by si zasloužili v literatuře svou pozornost. Takovým tématem je vztah zařazení hmotné či nehmotné památky na Seznam UNESCO s její návštěvností, nebo s důsledky, které pro tuto památku ze zápisu plynou. Druhým vhodným tématem je vztah místní komunity k památkám UNESCO, co pro ně obnáší mít památku v blízkosti, jestli a jak se jejich životy změní. Na další téma bylo poukázáno v rámci první hypotézy o využívání tradic expozičními celky. Šlo o analýzu animačních a dalších programů konaných v rámci SLS Vysočina z hlediska správnosti provedení, což vyžaduje znalosti folkloristiky a do jisté míry i arts managementu.

61

Seznam obrázků Obr. 1 Poloha mikroregionu Hlinecko .......................................................................................15 Obr. 2 Mapa působnosti MAS Hlinecko .....................................................................................16 Obr. 3 Mapa mikroregionu Hlinecko ..........................................................................................17 Obr. 4 Mapa Geoparku Železné Hory .........................................................................................17 Obr. 5 Kobyla a ras, Hlinsko-Blatno ............................................................................................23 Obr. 6 Vynášení Smrtky v Hlinsku ...............................................................................................27 Obr. 7 Hlinecký Majáles ...................................................................................................................30 Obr. 8 Rozmístění expozic SLS Vysočina ..................................................................................38 Obr. 9 Veselokopecký jarmark ......................................................................................................40 Obr. 10 Zdobené průčelí ..................................................................................................................41 Obr. 11 Obchod s nástroji hudebními v jedné z roubenek, Hlinsko-Betlém ...............42 Obr. 12 Kdy se chtějí návštěvníci přijet podívat na expoziční celky SLS Vysočina? 49 Obr. 13 Mapa území, kde se konaly/konají masopustní obchůzky ................................55 Obr. 14 Za romantikou na hrad Oheb ........................................................................................70 Obr. 15 Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky .....................................................................70 Obr. 16 Šumícími hvozdy k prameni Chrudimky ..................................................................71 Obr. 17 Cyklotrasy .............................................................................................................................71 Obr. 18 Edukační programy (1. část), Hlinsko-Betlém........................................................71 Obr. 19 Edukační programy (2. část), Hlinsko-Betlém........................................................71 Obr. 20 Mapa areálu na Veselém Kopci .....................................................................................71 Obr. 21 Mapa areálu v Hlinsku Betlémě ....................................................................................71 Obr. 22 Text anketního šetření .....................................................................................................71

Seznam tabulek Tabulka 1 Prvky hmotné a nehmotné kultury .......................................................................... 8 Tabulka 2 Implementace územně rozvojových faktorů na území okolo skanzenu .14 Tabulka 3 Muzea a galerie mikroregionu Hlinecko ..............................................................20 Tabulka 4 Postní neděle ..................................................................................................................26 Tabulka 5 Text velikonočních koled v Hamrech a Hlinsku................................................29 Tabulka 6 Kulturní program na Veselém Kopci 2016 .........................................................39 Tabulka 7 Kulturní program na Betlémě 2016 ......................................................................42

Seznam grafů Graf č. 1 Návštěvnost SLS Vysočina od doby založení po současnost ...........................48 Graf č. 2 Povědomí o zapsání masopustních obchůzek na Seznam UNESCO .............53 Graf č. 3 Změna návštěvnosti po zapsání na Seznam UNESCO.........................................53 Graf č. 4 Rozbor odpovědí na anketní otázku č. 3 .................................................................54

62

9 Seznam použité literatury 9.1 Tištěné zdroje        

    



  

ADÁMEK, Karel Václav. K dějinám Hlinska a okolí. Praha: Nákladem vlastním, Knihtiskárna: J. Otto., 1872. ADÁMEK, Karel Václav. Hlinecko: Kniha vzpomínek. Hlinsko: Museum okresu hlineckého, 1914. ADÁMEK, Karel Václav. Lid na Hlinecku. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. ADÁMEK, Karel Václav. Z dějin okresu hlineckého: Díl 1. Hlinsko, 1909. DVOŘÁČEK, Petr. Skanzeny v České republice: muzea lidové architektury v přírodě. Vyd. 1. Olomouc: Fontána, 2008, 127 s. ISBN 978-80-7336-480-9. FROLEC, Václav a Josef TOMEŠ (eds.). Masopustní tradice: Lidová kultura a současnost. 1. vyd. Brno: Blok, 1979. Lidová kultura a současnost. JOHNOVÁ, Radka. Marketing kulturního dědictví a umění: [art marketing v praxi]. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. Manažer. ISBN 978-80-247-2724-0. KANDERT, Josef. Přežívání české kultury. In: BITTNEROVÁ, Dana (ed.) a Martin HEŘMANSKÝ (ed.). Kultura českého prostoru, prostor české kultury. Praha: Ermat, 2008, s. 32-41. ISBN 978-80-87178-03-4. KOTÍKOVÁ, Halina. Nové trendy v nabídce cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 207 s. ISBN 978-80-247-4603-6. LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0. LOCHMANNOVÁ, Alena. Cestovní ruch. První vydání. Prostějov: Computer Media s.r.o., 2015. ISBN 978-80-7402-216-6. MACHÁČEK, Jaroslav. Ekonomické souvislosti využívání kulturně historických lokalit. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0756-0. NOVÁKOVÁ, Marcela a kol. Skanzeny v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Olympia, 2006, 111 s., [16] s. barev. obr. příl. Navštivte--. ISBN 80-7033943-8. PATOČKA, Jiří a Eva HEŘMANOVÁ. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8. SEIFERTOVÁ, Věra a kol. Průvodcovské činnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 207 s. ISBN 978-80-247-4807-8. ŠINDLER, Petr. Event marketing: jak využít emoce v marketingové komunikaci. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 236 s. Manažer. ISBN 80-247-0646-6. TRHLÍNOVÁ KHENDRICHE, Zuzana: Participace občanů a občanské společnosti na rozvoji cestovního ruchu. In: Dobrá praxe v udržitelnosti cestovního ruchu:

63





  

recenzovaný sborník 1. ročníku konference s mezinárodní účastí: Hradec Králové 10. 9. a 11. 9. 2009. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009-. TURKOVÁ, Miloslava. Přežívání české kultury. In: BITTNEROVÁ, Dana (ed.) a Martin HEŘMANSKÝ (ed.). Kultura českého prostoru, prostor české kultury. Praha: Ermat, 2008, s. 117-131. ISBN 978-80-87178-03-4. VOJANCOVÁ, Ilona. Soubor lidových staveb Vysočina. Libice nad Cidlinou: Gloriet ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích, SLS Vysočina, Hlinsko, 2011, [22] s. ISBN 978-80-87216-21-7. VOJANCOVÁ, Ilona. Masopust na Hlinecku. Vyd. 1. Sychrov: NPÚ ÚPS, 2014, 107 s. ISBN 978-80-90587-0-6. VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Vesnice. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2014, 199 s. Průvodce českou historií. ISBN 978-80-7429-362-7. ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-807201-880-2.

9.2 Internetové zdroje       





Aktuality. Orel Hlinsko [online]. ©2013-2016 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.orel-hlinsko.cz/ Animace (animation). Arts lexikon [online]. 2012 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.artslexikon.cz//index.php?title=Animace Betlém - Hlinsko. Betlém - Hlinsko [online]. 2004 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://betlem.euweb.cz/ Historie Hamerské krčmy Jonáš. Hamerská krčma Jonáš [online]. 2016 [cit. 201603-29]. Dostupné z: http://www.hamerskakrcma.cz/cs/krcma/historie/ Historie města. In: Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. ©19992016 [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/historie-mesta Historie obcí. Obec Vysočina [online]. 2013 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.obecvysocina.cz/o-nasi-obci/historie-obci/ Hrnčířská sobota ve skanzenu na Veselém Kopci ukáže při práci hrnčíře a keramiky. Kudy z nudy [online]. 2014 [cit. 2016-04-06]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Hrncirska-sobota-v-muzeu-v-prirode-naVeselem-Kopc.aspx Charakteristika a význam cestovního ruchu v Česku. CzechTourism [online]. ©2005-2016 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://old.czechtourism.cz/didaktickepodklady/1-charakteristika-a-vyznam-cestovniho-ruchu-v-cesku/ Kalendář lidových zvyků a tradic v Hlinsku. Hlinecko.cz [online]. 2003 [cit. 201603-07]. Dostupné z: http://www.hlinecko.cz/menu_historie/menu_kalendar.htm

64







   







 





Kam o víkendu: Deník přináší pozvánku. Chrudimsky.denik.cz [online]. 2016 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://chrudimsky.denik.cz/kultura_region/kam-ovikendu-denik-prinasi-pozvanku-20160310.html KOREJTKOVÁ, Kateřina. Koncepce rozvoje mikroregionu Hlinecko [online]. Lázně Bohdaneč: VN Konzult, 2010 [cit. 2016-02-05]. Dostupné z: http://www.hlineckoregion.cz/pdf/Koncepce_rozvoje_MH_2010_2013.pdf KOTÍKOVÁ, Halina a Eva SCHWARTZHOFFOVÁ. Nové trendy v pořádání akcí a událostí (events) v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-87147-05-4. Lidová architektura. In: Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko [online]. 2008f [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: http://hlineckoregion.cz/ Maminčin svítek. Toprecepty.cz [online]. 2010 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: https://www.toprecepty.cz/recept/12161-mamincin-svitek/ Mapy.cz [online]. 2016 [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: www.mapy.cz Masopust na Veselém Kopci měl rekordní návštěvnost. Chrudimský deník [online]. 2009 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://chrudimsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-na-veselem-kopci-vypuklomasopustni-veseli.html Masopustní obchůzka na Veselém Kopci. AHP video [online]. KIS Hlinsko, 2014 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://www.ahp.cz/videos/masopustni-obchuzka-naveselem-kopci/ Mikroregiony: Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko. RISY.cz [online]. Praha, © 2012 – 2014, [cit. 2016-02-05]. Dostupné z: http://www.risy.cz/cs/vyhledavace/mikroregiony?nazev=&ucel=&uroven=Obce&kr ajNuts=&okresNuts=&orpKod=&obecNazev=hlinsko&obecNazevHidden=&obecZ uj=571393 Na Hlinecku začaly masopustní obchůzky zapsané na seznamu UNESCO. České noviny [online]. 2016 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/na-hlinecku-zacaly-masopustni-obchuzkyzapsane-na-seznamu-unesco/index_view.php?id=1309261 Návštěvnost turistických cílů. CzechTourism [online]. 2012 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://vyzkumy.czechtourism.cz/653/navstevnost-turistickych-cilu Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2013. CzechTourism [online]. 2014 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/pro-media/tiskovezpravy/nejnavstevovanejsi-turisticke-cile-roku-2013/ Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2014. CzechTourism [online]. 2015 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/pro-media/tiskovezpravy/nejnavstevovanejsi-turisticke-cile-roku-2014/ Neviňátka betlémská. Vira.cz: Víra na internetu [online]. ©1998-2016 [cit. 201603-14]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Nevinatka-betlemska.html

65

  















 



O hřišti. Golf & Country klub Svobodné Hamry [online]. ©1998-2016 [cit. 2016-0329]. Dostupné z: http://www.gccsh.cz/o-hristi O sbírce. Tříkrálová sbírka [online]. 2016a [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.trikralovasbirka.cz/o-sbirce/ Politika a společnost. Tradice a zvyky adventního času ožívají v celém křesťanském světě. In Český rozhlas [online audio]. Premiéra 1. 12. 2013. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://m.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/1287418 Posvícení. Luděk Štěpán. Soubor lidových staveb Vysočina. In: Český rozhlas Pardubice [online audio]. Premiéra 25. 4. 2010. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/pardubice/posviceni/_zprava/soubor-lidovych-stavebvysocina-2542010--724695 Posvícení. Veselý Kopec. In. Český rozhlas Pardubice [online audio]. Premiéra 13. 9. 2009. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/pardubice/posviceni/_zprava/vesely-kopec-1392009--632927 Posvícení. Vojtěchov. In: Český rozhlas Pardubice [online audio]. Premiéra 24. 7. 2011. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/pardubice/posviceni/_zprava/vojtechov--927027 Profil členů: Gymnázium K. V. Raise. Mashlinecko.cz [online]. - [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.mashlinecko.cz/indexx.php?id=o_nas_profil_detail&kod=20130326091 911 Program 2016. Hlinecko.cz: Klub českých turistů [online]. 2016 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.hlinecko.cz/kct/kct/docs/2016%20Plan%20cinnosti%20KCT%20A4.pdf Příprava satelitního účtu cestovního ruchu v ČR - 2000. Český statistický úřad [online]. 2004 [cit. 2016-01-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/152204--2__metodicke_vysvetlivky¨ Sama doma. Masopust - PhDr. Ilona Vojancová. In: iVysílání Česká televize [online video]. Premiéra 7. 2. 2013. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-samadoma/213562220600022/obsah/243633-masopust-phdr-ilona-vojancova/ Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko [online]. 2008a [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://hlineckoregion.cz/articles.php?cat_id=6 Skanzenem Veselý Kopec šel masopustní průvod, návštěva rekordní. Sportovní noviny [online]. 2015 [cit. 2016-04-08]. Dostupné z: www.sportovninoviny.cz/zpravy/skanzenem-vesely-kopec-sel-masopustni-pruvodnavsteva-rekordni/1175782+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz Služby a ohlášky: Pořad bohoslužeb 21.12. – 28.12.2014. Římskokatolická farnost: Děkanství Hlinsko [online]. 2014b [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://farnosthlinsko.cz/clanky/clanek.php?a=223&k=31&mk=0&pfview=2#article_ 223

66





 

  



  



Služby a ohlášky: Pořad bohoslužeb 29.3. – 5.4.2015. Římskokatolická farnost: Děkanství Hlinsko [online]. 2015 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://farnosthlinsko.cz/clanky/clanek.php?a=238&k=31&mk=0&pfview=2#article_ 238 Služby a ohlášky: Pořad bohoslužeb 7.12. – 14.12.2014. Římskokatolická farnost: Děkanství Hlinsko [online]. 2014a [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://farnosthlinsko.cz/clanky/clanek.php?a=221&k=31&mk=0&pfview=2#article_ 221 Stanovy spolku Místní akční skupina Hlinecko, z.s. In: Mashlinecko.cz [online]. 2015a [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://mashlinecko.cz/o_nas/stanovy.pdf Strategie komunitně vedeného místního rozvoje pro programové období 2014 – 2020 (2023). In: Mashlinecko.cz [online]. 2015b [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://mashlinecko.cz/strategie/strategie.pdf Svobodné Hamry. Hrady.cz [online]. 2004 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.hrady.cz/?OID=2556 Svobodné Hamry. Veselý Kopec [online]. 2007 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.vesely-kopec.cz/svobodne-hamry/svobodne-hamry.php ŠŤASTNÁ, Lenka. Folkloristka: Velikonoční zvyky mizí, vzdalujeme se přírodě. HRONOVÁ Zuzana. Aktualne.cz [online]. Economia, a.s., 2014 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/folkloristka-velikonocni-zvyky-mizivzdalujeme-se-prirode/r~50d055f8c61711e388a00025900fea04/ Tradice. Slovník spisovného jazyka českého: Ústav pro jazyk český [online]. [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=tradice&sti=95994&where=hesla&hsubstr=n o Tříkrálová sbírka 2016. Oblastní charita Nové Hrady [online]. 2016b [cit. 2016-0301]. Dostupné z: http://novehrady.charita.cz/trikralova-sbirka/rok-2016/ Úvodní strana. Obec Vysočina [online]. 2016 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.obecvysocina.cz/ Ve skanzenu v Hlinsku bude otevřena pilníkářská dílna. České noviny [online]. 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/ve-skanzenuv-hlinsku-bude-otevrena-pilnikarska-dilna/1331727 Zvyk. Slovník spisovného jazyka českého: Ústav pro jazyk český [online]. [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=zvyk&sti=EMPTY&where= hesla&hsubstr=no

67

9.3 Zdroje obrázků 1. Mikroregion Hlinecko. Obec Vysočina [online]. Hlinsko [cit. 2016-01-29]. 2. 3. 4. 5. 6.

7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

15. 16. 17.

18. 19. 20. 21. 22.

Dostupné z: http://www.obecvysocina.cz/mikroregion-hlinecko/ Mapa území MAS. MAS Hlinecko [online]. 2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://mashlinecko.cz/indexx.php?id=o_nas_mas Mikroregion Hlinecko. Obec Vysočina [online]. 2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://obecvysocina.cz/mikroregion-hlinecko/ Geopark Železné Hory. Geopark Železné Hory [online]. 2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.geoparkzh.cz/cs/geopark/geopark-zelezne-hory/ Archiv autorky Vynášení smrtky symbolizuje konec zimy a příchod jara. Chrudimsky.denik.cz [online]. 2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://chrudimsky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=morana-chrudim-upaleni-chr017 Hlinecký Majáles. chrudimsky.denik.cz [online]. 2009 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://g.denik.cz/34/a0/447_majales_galerie-980.jpg Vlastní tvorba pomocí Mapy.cz na základě předchozího textu Archiv autorky Archiv autorky Archiv autorky Ukončené ankety. Soubor lidových staveb Vysočina [online]. 2013 [cit. 2016-0119]. Dostupné z: http://www.vesely-kopec.eu/ankety VOJANCOVÁ, Ilona. Masopust na Hlinecku. Vyd. 1. Sychrov: NPÚ ÚPS, 2014, 107 s. ISBN 978-80-90587-0-6. Vlastní tvorba pomocí Mapy.cz podle Turistické trasy. Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko: Oficiální stránky mikroregionu Hlinecko [online]. 2008 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://hlineckoregion.cz/readarticle.php?article_id=53 Tamtéž Tamtéž Cyklotrasy. Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko: Oficiální stránky mikroregionu Hlinecko [online]. 2008 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://hlineckoregion.cz/readarticle.php?article_id=54 Propagační materiál vydaný v sídle SLS Vysočina Propagační materiál vydaný v sídle SLS Vysočina Propagační materiál vydávaný na pokladně na Veselém Kopci Archiv autorky Vlastní tvorba

9.4 Zdroje informací v tabulkách 

Tabulka 1 - PATOČKA, Jiří a Eva HEŘMANOVÁ. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8.

68

 

  



Tabulka 2 - na základě textu z kapitoly Tabulka 3 - Muzeum. Trhová Kamenice [online]. 2016 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.trhovakamenice.cz/muzeum/ a Muzea a galerie. Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko: Oficiální stránky mikroregionu Hlinecko [online]. 2008 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z:http://hlineckoregion.cz/readarticle.php?article_id=45 Tabulka 4 - Masopust. Hlinecko: Historie a tradice [online]. 2003 [cit. 2016-0324]. Dostupné z: http://www.hlinecko.cz/menu_historie/kalendar/txt_masopust.htm Tabulka 5 - Velikonoce. Hlinecko: Historie a tradice [online]. 2003 [cit. 2016-0324]. Dostupné z:http://www.hlinecko.cz/menu_historie/kalendar/txt_velikonoce.htm Tabulka 6 - Kulturní program a sezónní výstavy v roce 2016. Veselý Kopec: Oficiální webová prezentace Souboru lidových staveb Vysočina [online]. 2016 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: https://www.vesely-kopec.eu/cs/kulturni-program-2016 Tabulka 7 - Program Betlém a Veselý Kopec. Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. ©1999-2016 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistika-pamatky/program a Masopust. Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. ©1999-2016 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistika-pamatky/masopust

9.5 Zdroje informací v grafech 1. KŘIVANOVÁ, Magda a Jana KRAMPEROVÁ (eds.). 30 let Souboru lidových staveb Vysočina: 1972-2002 : [almanach k] 30. výročí založení SLS Vysočina. Hlinsko: Státní památkový ústav Pardubice, Soubor lidových staveb Vysočina, 2002. ISBN 80-904097-0-9 a Archiv SLS Vysočina 2. Vlastní tvorba 3. Vlastní tvorba 4. Vlastní tvorba

69

10 Přílohy

Příloha č. 1

Obr. 14 Za romantikou na hrad Oheb Zdroj: vlastní tvorba pomocí Mapy.cz podle hlineckoregion.cz (2008)

Obr. 15 Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky Zdroj: vlastní tvorba pomocí Mapy.cz podle hlineckoregion.cz (2008)

70

Obr. 16 Šumícími hvozdy k prameni Chrudimky Zdroj: vlastní tvorba pomocí Mapy.cz podle hlineckoregion.cz (2008)

Obr. 17 Cyklotrasy Zdroj: hlineckoregion.cz (2008) - převzato

71

Příloha č. 2

Obr. 18 Edukační programy (1. část), Hlinsko-Betlém Zdroj: propagační materiál vydaný v sídle SLS Vysočina

72

Obr. 19 Edukační programy (2. část), Hlinsko-Betlém Zdroj: propagační materiál vydaný v sídle SLS Vysočina

73

Příloha č. 3

Obr. 20 Mapa areálu na Veselém Kopci Zdroj: propagační materiál vydávaný na pokladně na Veselém Kopci

74

Příloha č. 4

Obr. 21 Mapa areálu v Hlinsku Betlémě Zdroj: fotografie informační tabule, archiv autorky

Bílá barva – objekty SLS Vysočina, Žlutá barva – soukromé objekty památkově hodnotné, hnědošedá barva – kopie kupeckého krámu a objekt využíván výtvarným oborem ZUŠ Hlinsko (majetek města), šedá barva – městská zástavba

75

Příloha č. 5 Rozhovor s PhDr. Ilonou Vojancovou (4. dubna 2016) Z jakých zdrojů se čerpá inspirace pro tvorbu animačních programů? Jde o odbornou literaturu, nebo dochované spisy? „My, podobně jako ostatní muzea v přírodě se snažíme těmi programy lidem přiblížit různé oblasti lidové kultury. To, co lidem prezentujeme, je výsledek našich výzkumů, ať už to jsou terénní výzkumy, nebo výzkumy archivních dokladů. Snažíme se získat co nejvíce informací a potom je v programu návštěvníkům prezentovat. Jsou to třeba programy zaměřené na část, které nazýváme Živá historie, ty jsou speciálně určené školám, nebo organizovaným skupinám veřejnosti, a potom programy edukační, aktivizační/animační programy určené široké veřejnosti, programy doplňující tematické výstavy (tam se snažíme uplatnit nejvíce informace z našich výzkumů) a programy typu Veselokopecký jarmark (ty jsou také na základě výzkumů současných lidových řemesel, řemeslníky si vybíráme, není možné, aby se řemeslník přihlásil sám). Snažíme se k tomu přistupovat zodpovědně a využívat naše odborné poznatky.“ Vycházíte také z publikace od Dr. K. V. Adámka? „Ano, to je základ. Pokud se někdo chce zabývat seriózně etnografií na Hlinecku, musí vždy začínat u této rodinné publikace, protože oni se věnovali velmi poctivě tomuto tématu.“ Jsou tyto animační programy založené na skutečných tradicích, které se na Hlinecku držely? „Každé muzeum v přírodě má vymezenou tzv. sběrnou oblast a ta naše je širší než jen Hlinecko. Je to část českého Horácka, což je Hlinecko v historických hranicích, jak to chápal právě i K. V. Adámek. Je to velmi obecně řečeno bývalé rychmburské panství. Není to tedy jen Hlinecko, tak jak je to vnímáno dnes, ale máme i část Žďárska, Litomyšlska a Nasavrcka.“ Kdo je typickým návštěvníkem? Jde o rodiny, tuzemské nebo zahraniční návštěvníky? „My provádíme výzkumy návštěvnických skupin opakovaně a v posledních pěti letech nám vychází, že takovou typickou skupinou návštěvníků pro Veselý Kopec jsou rodiny s dětmi a pro Betlém-Hlinsko jsou to spíše organizované skupiny. Vychází to z hlediska zaměření jednotlivých expozičních celků. Na Betlémě si lze objekty prohlédnout jenom

76

s průvodcem a na Veselém Kopci si je mohou návštěvníci prohlédnout sami, lidé jsou v přírodě, a tak není výjimkou, že rodiny zde na rozložených dekách stráví půl dne, což nám nevadí, naopak je to pro nás potěšení. Zahraniční návštěvníci jsou pro nás stále výzvou, protože jejich počet nijak dramaticky nestoupá, je to zhruba třetina návštěvníků a spíše to jsou menší skupiny, jednotlivci, nebo i rodiny, nejsou to tedy organizované skupiny.“ Jak vypadá návštěvnost v době běžné otevírací doby a v době konání animačních programů? „Jednoznačně tyto programy k nám návštěvníky přivádějí. Opakovaně se k nám dokonce i vracejí, což víme z našich průzkumů. Navštíví nás v běžnou otevírací dobu, zjistí, že za nějakou dobu bude program, který by je zajímal, a přijedou opakovaně. Nebo naopak jsou to lidé, kteří už cíleně vyhledávají určitý typ programu a přijíždějí právě na ně. Je pochopitelné, že návštěvnost v den, kdy se koná program je vyšší, než když se program nekoná. Opět to záleží na typu programu. Dlouhodobě návštěvnicky nejúspěšnějším programem je Veselokopecký jarmark, který se koná třetí víkend v červenci a tam ta návštěvnost je více jak desetinásobná. Programy jako Posvícení, Bramborová sobota a Hrnčířská sobota jsou čtyřnásobně více navštívené, než v běžný den.“ Jaký je vývoj návštěvnosti ať už na Betlémě nebo na Veselém Kopci z pohledu let od doby vzniku? Zvyšuje se návštěvnost, nebo stagnuje? „Soubor lidových staveb Vysočina je nejnavštěvovanější památkou v Pardubickém kraji a patříme mezi 50 nejnavštěvovanějších památek v České republice. Návštěvnost je ovlivňována spoustou faktorů. Pokud byste měla k dispozici statistiky různých památkových objektů, nebo podobných objektů, jako jsme my, zjistíte, že se návštěvnost nevyvíjí nijak plynule, ale že má výkyvy. Příčiny jsou ovlivněny počasím a potom tím, co se děje v okolí, tedy např. pokud se opravuje silnice v okolí a je složitá objížďka, tak se to vždy na té návštěvnosti projeví. Ale největším faktorem, který tu návštěvnost ovlivňuje, je skutečně počasí. Pro nás je ideální počasí oblačno a 20 °C (když je horko, lidé jsou u vody, nepříznivý je také déšť). Průměrná návštěvnost se dá sledovat v delších časových úsecích, to potom má nějakou vypovídací hodnotu. Ti návštěvníci nám z tohoto dlouhodobého pohledu neklesají, je mírný nárůst. Průměrná návštěvnost je 70 000 návštěvníků za sezónu.“

77

Jaká vypadá sezónnost? Kdy je hlavní sezóna, vedlejší sezóna, mimosezóna? „V případě Veselého Kopce je zde otevřeno od konce dubna do konce října a potom v rámci vánočních programů 10 dnů v prosinci. Od května do poloviny června je to ve znamení organizovaných skupin jako školní výlety či zájezdy seniorů. O prázdninách a víkendech to jsou rodiny nebo menší skupiny. Hlavní sezóna je od června do konce srpna. Na Betlémě v Hlinsku máme otevřeno celoročně a zde se hlavní sezóna dá označit také jako červen a prázdniny. Naopak ve školním roce přijíždějí organizované skupiny dětí, od září (podzimu), vzhledem k nabídce speciálních programů.“ Jak vypadala návštěvnost masopustních obchůzek na Veselém Kopci před rokem 2010, kdy byl proveden zápis na Seznam UNESCO, a po roce 2010 až do teď? „První masopustní obchůzku jsme na Veselém Kopci pořádali v roce 1992, ještě před tím, než se vůbec hovořilo o možnosti zápisu na Seznam UNESCO. Jednoznačně od roku 2011, kdy se konala první masopustní obchůzka na Veselém Kopci po zápisu, návštěvnost stoupla. Každý rok od této doby má vzestupnou tendenci, zde se tedy povědomí projevuje jednoznačně, že jde o něco mimořádného.“ Jsou u Vás dostupné i informace ohledně návštěvnosti masopustních obchůzek v Blatně? „I my musíme provádět monitorovací výzkum, protože se zpracovávají periodické zprávy pro UNESCO. Když jsme připravovali nominační návrh, tak se do jedné důležité a obsáhlé kapitoly (Záchovná opatření) zakotvilo, že se budeme snažit o to, aby se pozornost návštěvníků soustředila na obchůzku na Veselém Kopci. A to z toho důvodu, aby obchůzky v jednotlivých vesnicích byly tím zájmem masových návštěvníků méně dotčeny. Při svých výzkumech toto sledujeme a musím říci, že se to zatím daří. V těch vesnicích se sice projevila zvýšená návštěvnost, ale ne nijak dramaticky. Není to tak, že by tu obec zaplavily autobusy s organizovanými výpravami a počet těch návštěvníků se znásobil, nebo byl vyšší než počet obyvatel. Stále to má charakter obchůzky v rámci té vesnice a není to podívaná pro turisty.“ Ve Studnicích si podle mých informací návštěvnost velice pochvalovali, přijížděli tam i italští badatelé, ale například v Hamrech komunikace s nimi vázla, nakonec však sdělili, že návštěvnost je spíše na regionální úrovni. Vesnice si myslím, zažívají spíše stagnaci v návštěvnosti.

78

„Co se týče Hamrů, to mohu potvrdit, s nimi máme těžší komunikaci i my. Po tom zápisu byly Hamry jedinou obcí, která očekávala skutečně velký nápor návštěvníků, a dělaly pro to maximum. Zřídili si tam parkoviště, otevřeli hospodu, aby tam mohli případní návštěvníci a využili svých kontaktů na média, speciálně na TV Nova, kde má někdo příbuzenské vazby na redaktory. Spustili takovou kampaň a ono se to z našeho pohledu naštěstí neprojevilo, z jejich pohledu moc spokojení nebyli. Přijelo tam o něco více lidí, ale ne tak masově, kolik čekali. Myslím si ale, že se to (pozn. aut. Postoj místních k tradici a komunikaci) změní, že jde o cyklický stav a s ním se mění i lidé. Studnice, Vortová a Blatno jsou opravdu vesnice, kde si to chtějí užít hlavně obyvatelé a jsou rádi. Zmínila jste se ale i o badatelích. Je pravda, že se tu objeví více novinářů, kteří si udělají fotografie a odjedou, nebo že se tu objevují třeba badatelé. Zmíněného italského badatele zajímaly i ostatní vesnice, ale hlavně případná proměna po roce 1990 s tím, kdy jsme se znovu stali demokratickou zemí, a jestli zanechala ta minulá doba socialismu, kdy se některé věci nepodporovaly, nějaké stopy. Letos do Vortové zavítali zájemci z městečka z Anglie, kde se konají podobné obchůzky. Přijeli se podívat, jak to vypadá tady, a chtěli navázat družbu. Jestli se to povede, nevím, ale třeba i takto se zájem projevuje a je příjemné, že to otevírá nové kontakty a přátelství.“ Při tvorbě jsem narazila na informace ohledně obce Možděnice, kde byly kolářské a truhlářské dílny. Dočetla jsem se, že byly přesunuty, je to skutečně tak? „Objekty jsme nově otevírali v roce 2014 a 2015. Pokud se vrátím do počátku budování našeho i jakéhokoli muzea v přírodě, stanoví se koncepční záměr (na co se muzeum bude zaměřovat a kde bude prezentovat díla lidového stavitelství). Veselý Kopec byl a je od začátku vesnice drobných zemědělců s rozptýlenou zástavbou. V Možděnicích, kde je kovárna zapsaná na seznamu chráněných památek, byl záměr soustřeďovat objekty drobných řemeslníků. V 80. letech měli lidé možnost nahlédnout do kovárny, i když to byl soukromý objekt, a později tam byla přenesena kolářská a truhlářská dílna. Byl záměr, že se zde vybuduje kolem rybníka, kde tyto dílny byly, celek, který bude prezentovat drobné řemeslníky. Jenže obyvatelé s tímto nesouhlasili, delší dobu se o tom vedly debaty a v roce 1989 a na počátku roku 1990 bylo rozhodnuto o záchraně Betléma. My jsme byli pověřeni touto záchranou, náplní a provozem těchto objektů, takže se ten záměr prezentovat dílny drobných řemeslníků přesunul sem na Betlém, do přirozeného prostředí, kde původně řemeslníci bydleli. Z ekonomických důvodů se

79

upustilo od Možděnic, což uvítali obyvatelé, že v tomto úsilí nebudeme pokračovat. Potom jsme se snažili získat finanční prostředky na tyto dva objekty, které byly naše, abychom je přesunuli na Veselý Kopec, což se podařilo. Kovárna byla soukromý objekt a byla nepřístupná už dlouhá léta, protože majitel si potom už návštěvu lidí nepřál, takže tam zbyly opravdu jen ty dva objekty, které byly navštěvovány velmi málo. Teď jsou objekty na Veselém Kopci, kde se jim dostane náležité pozornosti a ten záměr prezentovat dílny drobných řemeslníků se realizoval zde. V září minulého roku jsme zpřístupnili truhlářskou dílnu a rok před tím tu kolářskou. Záměr v Možděnicích je už přehodnocen a dnes tam nemáme už nic a do budoucna se tam ani z naší strany nic budovat nebude, protože se lidoví řemeslníci prezentují tady v původním prostředí, kde skutečně dílny a obydlí byly.“

80

Příloha č. 6

Obr. 22 Text anketního šetření Zdroj: vlastní tvorba

81

Oskenované zadání práce

82

Metodická poznámka: Zvolená podoba citací byla použita v souladu s oficiální publikací určenou k tvorbě odborných prací na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové: TROUSIL, Michal a Veronika JAŠÍKOVÁ. Úvod do tvorby odborných prací. Vyd. 2., rozš. Hradec Králové: Gaudemaus [i.e. Gaudeamus], 2015. ISBN 978-80-7435-542-4.

83