Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu Katedra rekreologie a cestovního ruchu
Individuální turismus ve vybraných oblastech USA Bakalářská práce
Autor: Petr Malý Studijní obor: MCR-A
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Jiří Štýrský, CSc
Hradec Králové
červenec 2015
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a s pouţitím uvedených pramenů a literatury.
V Hradci Králové dne 18. 8. 2015 __________________ Petr Malý
Poděkování Děkuji touto cestou vedoucímu bakalářské práce doc. PaedDr. Jiřímu Štýrskému, CSc za odborné rady a věcné připomínky během zpracovávání této práce. Dále děkuji mým rodičům, kteří mi umoţnili poznat Spojené státy americké.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá individuálním turismem ve vybraných oblastech Spojených států amerických. Skládá se z teoretické a praktické části. V teoretické části jsou uvedeny základní informace o dané zemi. Dále je zde ve stručnosti popsána problematika systému národních parků včetně úřadu, jenţ je spravuje. Následující kapitoly se věnují rozdělení území Spojených států amerických do jednotlivých regionů a geografických oblastí. Na konci teoretické části je uvedena charakteristika několika vybraných oblastí zájmu. V praktické části této práce se autor věnuje zejména zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy. Následující kapitola se zaměřuje na zázemí, ubytování a infrastrukturu v národních parcích. Autor se dále věnuje přírodním zajímavostem zvolené oblasti, přičemţ text je doprovázen fotografiemi pro lepší ilustraci. V závěru teoretické části je případová studie, v níţ jsou porovnány dvě vybrané oblasti. V příloze jsou uvedeny statistické údaje související se zvoleným tématem práce, mapy, tabulky a fotografie.
Annotation Title: Individual Tourism in Particular Areas of the USA. The Bachelor Thesis deals with the issue of individual tourism in selected areas of the United States of America. It consists of theoretical and practical part. At the beginning of the theoretical part basic information about the chosen state is provided. Subsequently, the issue of national parks, including the office which is in charge of administration is briefly described. The following chapters deal with the division of the United States into regions and geographical areas. At the end of the theoretical part several selected areas of interest are characterized. In the practical part, the author pays particular attention to evaluation in relation to the predetermined hypothesis. The next chapter focuses on facilities, accommodation and infrastructure in national parks. The author also discusses the natural attractions of the chosen areas and text is accompanied by photographs for better illustration. In the case study, which is at the end of the theses, two selected areas are compared. The supplement contains statistical data related to the chosen topic, including the author´s photographs.
Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 1 2. Literární rešerše ...................................................................................................................... 2 3. Cíl práce a metodika zpracování ............................................................................................ 5 4. Teoretická část práce .............................................................................................................. 6 4.1 Klíčové pojmy ................................................................................................................. 6 4.2 Vybrané kapitoly z informačního minima o USA ........................................................... 8 4.2.1 Státní zřízení a území ........................................................................................................... 8 4.2.2 Lidé a společnost .................................................................................................................. 8 4.2.3 Politika.................................................................................................................................. 9 4.2.4 Ekonomika ............................................................................................................................ 9 4.2.5 Geografie ............................................................................................................................ 10 4.2.6 Geologie ............................................................................................................................. 11
4.3 Správa národních parků ................................................................................................. 13 4.4 Systém národních parků ................................................................................................ 15 4.4.1 Vybraná označení ze Systému národních parků ................................................................ 15
4.5 Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti .................................................... 17 4.6 Vymezení geografických oblastí podle Arizona Geographic Alliance ......................... 20 4.7 Vybrané oblasti zájmu ................................................................................................... 23 4.7.1 Národní památník Grand Staircase-Escalante.................................................................... 23 4.7.2 Národní park Yosemite....................................................................................................... 25 4.7.3 Národní park Grand Canyon............................................................................................... 27 4.7.4 Národní park Capitol Reef .................................................................................................. 28 4.7.5 Národní park Crater Lake ................................................................................................... 29
4.8 Vybrané příklady hrozeb pro Národní parky ................................................................. 30 5. Praktická část ........................................................................................................................ 32 5.1 Zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy ......................................................... 32
5.1.1 Individuální turismus v USA je bezpečný ........................................................................... 32 5.1.2 V rámci individuálního turismu lze poznat více, než v rámci organizovaného zájezdu. .... 37 5.1.3 Individuální turismus je ve srovnání s organizovanými zájezdy finančně méně náročný .. 40 5.1.4 Na západě Spojených států amerických je vysoká koncentrace národních parků ............ 41 5.1.5 Autorem práce zvolené oblasti jsou vhodné pro individuální turismus ............................ 43 5.1.6 Individuální a skupinový turismus disponuje odlišnými způsoby poznávání ..................... 45
5.2 Zázemí, moţnosti ubytování a infrastruktura v národních parcích ............................... 47 5.3 Přírodní zajímavosti oblasti Escalante ........................................................................... 50 5.4 Porovnání Yosemitského národního parku s oblastí Escalante ..................................... 55 6. Závěry a doporučení ............................................................................................................. 58 7. Zdroje ................................................................................................................................... 59 7.1 Seznam pouţité literatury .............................................................................................. 59 7.2 Seznam internetových zdrojů ........................................................................................ 60 8. Seznam fotografií a obrázků ................................................................................................ 65 9. Přílohy .................................................................................................................................. 66 9.1 Tabulky .......................................................................................................................... 66 9.2 Obrázky a fotografie ...................................................................................................... 76 10. Zadání ................................................................................................................................. 86
1. Úvod Cestovní ruch je v globálním měřítku rychle rostoucím sektorem a zaujímá významnou pozici mezi předními světovými odvětvími. S rostoucí mírou globalizace a s rozvojem společnosti je cestování dostupnější pro stále více lidí a také je dnes moţno poznat místa na planetě Zemi, která byla ještě před nedávnem pro turisty jen těţko dostupná. Ať uţ se jedná například o rozvoj a nárůst na poli dopravy nebo o skutečnost, ţe cestování dnes není uţ jen výsadou privilegovaných, lze předpokládat, ţe se cestovní ruch v budoucnu bude dále rozvíjet a zaujímat v globálním měřítku stále důleţitější pozici. Autor si toto téma zvolil z několika důvodů. Spojené státy americké navštívil jiţ pětkrát a vţdy se jednalo o jakési putování po zajímavých místech, přičemţ doba, potřebná k poznání určitých oblastí, se lišila od několika týdnů aţ po několik měsíců. Autor měl tedy mnoho času k poznávání dané země, přičemţ ve všech případech byla zvolena moţnost cestovat individuálně, takříkajíc na vlastní pěst. A právě o některé poznatky a zkušenosti nabyté během těchto cest se chce autor touto cestou podělit s ostatními, neboť se často setkává s lidmi, kteří tvrdí, ţe individuální turismus ve Spojených státech amerických je nebezpečný, troufalý a ţe se tak daleko sami neodváţí vycestovat. Kromě základních informací o dané zemi a vybraných oblastech, které jsou uvedeny v teoretické části této práce, se autor dále v praktické části zabývá hned několika oblastmi problematiky individuálního turismu. Tato práce se věnuje individuálnímu turismu na západě Spojených států. Toto téma je aktuální zejména z toho důvodu, ţe mnoho českých turistů se kaţdoročně vydává na dovolenou do Spojených států amerických v rámci organizovaného skupinového turismu, přičemţ mohou nabývat přesvědčení, ţe individuální turismus je v dané destinaci jen těţko proveditelný. Autor se v této práci tedy mimo jiné snaţí přiblíţit tuto zemi jako vhodný cíl právě pro individuální turismus, k čemuţ do značné míry přispívá mnoţství zejména přírodních atraktivit, které lze během putování destinací navštívit. Je vhodné tedy jiţ v úvodu poukázat na skutečnost, ţe právě přírodě je v této práci věnována značná pozornost, přičemţ je samozřejmě zohledněno, ţe turisté přiklánějí během cestování značnou důleţitost také například bezpečnosti, finanční náročnosti cestování, moţnostem poznání a řadě dalších faktorů, z nichţ některým se autor v této práci věnuje.
1
2. Literární rešerše V rámci vyhledávání příslušných informací potřebných k sepsání této bakalářské práce bylo autorem vyuţito několik rozdílných typů zdrojů. V průběhu tvorby bakalářské práce bylo čerpáno ze zdrojů literárních, stejně tak jako byly pouţity četné zdroje internetové. Publikace, které značnou měrou přispěly k vytvoření práce, byly psány v českém jazyce. Internetové zdroje, jenţ poskytly autorovi mnoho uţitečných informací, byly v jazyce anglickém, případně v jazyce českém. Z literárních zdrojů by autor vyzdvihl zejména knihu Západ USA (COOK, Samantha, Greg WARD a Tim PERRY. Západ USA: národní parky: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2002, 583 s., s. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-7217-061-9.), neboť jsou zde přehledně uvedeny informace o národních parcích na západě Spojených států, včetně představení jednotlivých států a stručného popisu historie daných oblastí. V této knize jsou také uvedeny podrobné popisy lokalit, stejně tak jako plány a mapy mnoha oblastí. Významným zdrojem základních informací o Spojených státech je podle autora také kniha USA (LYON, James. USA. 1. vyd., české. Praha: Svojtka & Co., 2003, 1162 s. Lonely Planet. ISBN 8072374508.) z řady průvodců Lonely Planet. Tento více neţ tisíci stránkový průvodce jiţ ve svém úvodu obsahuje ucelené informace z mnoha různých oblastí, jako jsou například poznatky o přírodních poměrech, geologii a o národních parcích. Jako zdroj cenných informací o geologii v oblastech zájmu a s ní spojenou problematikou autorovi poslouţila publikace Severní Amerika (VOTÝPKA, Jan a Jaroslava JANOUŠOVÁ. Severní Amerika. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 420 s.). Ve srovnání s lety vydáním ostatních tištěných zdrojů se sice jedná o publikaci poněkud starší, nicméně obsahuje informace, které v jiných zdrojích nejsou k nalezení. Jako hodnotný zdroj poznatků z oblasti geografie by autor rád uvedl knihu Americký jihozápad (COLOMBO, Marcella. Americký Jihozápad. Praha: Slovart, 2003, 136 s. Místa a historie. ISBN 80-7209-454-8.), která také mimo jiné obsahuje zajímavé kapitoly z historie země. Pro lepší orientaci v rámci Spojených států jako celku i v jednotlivých státech autor vyuţil Walmart Road Atlas (2012 Walmart Road Atlas. Rand McNally, 2011. ISBN 0528003372.), jenţ obsahuje nejen mapy celých Spojených států amerických, nýbrţ také podrobné, přehledné a uţivatelsky velice příjemně působící mapy jednotlivých amerických států. V těchto mapách jsou například velice přehledně vyznačeny národní parky a mnoho dalších pro tuto práci stěţejních informací. 2
Přestoţe se kniha Přírodní parky pod záštitou UNESCO (GÖBEL, Peter. Přírodní parky: krajinné oblasti a přírodní ráje pod záštitou UNESCO. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 1999, 251 s. ISBN 807176907X.) zabývá přírodními oblastmi roztroušenými po celém světě, jsou zde k nalezení údaje o několika oblastech leţících na území Spojených států. Nutno uvést, ţe se nejedná pouze o údaje týkající se přírody, nýbrţ jsou zde zaznamenána i velice zajímavá data a události z historie, která jsou v ostatních publikacích s podobnou tématikou jen velice těţko k nalezení. Do českého jazyka přeloţený průvodce přírodou Západ USA (JEIER, Thomas a Martin BAEHR. Západ USA: cestování a kultura : poznávání zvířat a rostlin. Vyd. v českém jazyce 1. Praha: Baset, 2004, 281 s. Ze všech stran. ISBN 80-8622373-6.) nese hned ve svém podtitulu informaci, ţe kromě běţných poznatků pro tištěné průvodce typických, zabírají značnou část této publikace kapitoly věnující se zvířatům a rostlinám, nacházejícím se na západě Spojených států. Tato publikace autorovi poskytla některé detaily, které nebyly obsaţeny v ostatních tištěných zdrojích. Kniha nesoucí název Národní parky světa (GRAZZINI, Giuseppe. Národní parky světa. 1. čes. vyd. Praha: Slovart, 1994, 260 s. ISBN 80-85871-00-9.) se skládá zejména z barevných fotografií, nicméně na posledních stranách jsou k mnoha místům ve světě poskytnuty sice stručné, ale zajímavé poznatky hned z několika oborů, které byly také částečně vyuţity při tvorbě této práce. Další publikací, z níţ autor čerpal, byl příruční průvodce USA Národní parky Západu (PINCK, Axel. USA: národní parky Západu. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 2001, 128 s. Merian live!. ISBN 80-7236-207-0.). Tento rozměry spíše kapesní průvodce obsahuje kromě fotografií a map také stručné a základní informace o místech roztroušených po americkém západě a autorovi slouţil k doplnění některých drobností. V knize Poznáváme národní parky USA (PALMERLEE, Danny. Poznáváme Národní parky USA. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2013, 471 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0781-7.) autora velice zaujala kapitola o nebezpečích týkajících se právě národních parků, včetně uvedených příkladů. Jedná se o v podstatě teprve nedávno vydaného průvodce a proto se autor rozhodl tuto knihu, která obsahuje značné mnoţství přehledně a velice detailně uvedených informací, zahrnout do seznamu zdrojů literatury, z nichţ při práci čerpal. V knize USA Východní pobřeží (SCHEUNEMANN, Jürgen. USA: východní pobřeží, středozápad, jižní státy : cestovní příručka. 1. čes. vyd. München: Nelles Verlag, 1997, 255 s. Nelles guide. ISBN 3-88618-234-7.) autor nalezl komplexně shrnutá fakta o Spojených státech, z nichţ některá byla následně vyuţita, neboť v jiných zdrojích uvedena nebyla. 3
V rámci vypracování kapitoly týkající se klíčových pojmů autor vyuţil velice obsáhlý a profesionálně zpracovaný Výkladový slovník cestovního ruchu (ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.), obsahující tisíce výrazů a jejich definic. Dále jsou v tomto slovníku grafy, schémata a fotografie. Autorovi tato publikace poslouţila právě k uvedení a charakteristice vybraných klíčových slov. Skripta nazvaná Úvod do tvorby odborných prací (TROUSIL, Michal a Veronika JAŠÍKOVÁ. Úvod do tvorby odborných prací. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 154 s. ISBN 978-80-7435-3802.) byla autorem vyuţita zejména z důvodu bliţšího seznámení se s problematikou tvorby odborných prací, jejich úpravou, formami a mnoha dalšími jevy, které tvorbu takovýchto prací doprovázejí.
4
3. Cíl práce a metodika zpracování Cílem této bakalářské práce je představit vybrané oblasti Spojených států amerických jakoţto vhodný cíl pro individuální turismus. Pro splnění stanovaného cíle byl nutný rozsáhlý sběr informací pomocí řady různých zdrojů. Jedná se zejména o studium odborné literatury v tištěné podobě a o čerpání informací prostřednictvím elektronických článků pojednávajících o dané problematice. V případě tištěných publikací bylo vyuţíváno zdrojů psaných výhradně v českém jazyce. Elektronické články byly ve většině případů v jazyce anglickém. Jako doplňující zdroj byly pouţity deníky psané během pobytu přímo v destinaci. Také byl autorem proveden výzkum ve zmiňované destinaci, přičemţ v této práci ve valné většině případů autor uvádí pouze to, s čím má osobní zkušenosti. Bylo záměrně zvoleno vyuţití poznatků získaných přímo na místě, neboť autor je přesvědčen, ţe například ve srovnání s dotazníkovým šetřením jsou čtenáři této práce prezentovány konkrétní příklady a situace, se kterými se během individuálního turismu po destinaci setká a jsou mu tak tímto způsobem poskytnuty podrobnější informace. Právě z osobní zkušenosti s destinací pramení řada názorných příkladů, které poskytují čtenáři moţnost lépe se v dané problematice orientovat. V této souvislosti je vhodné zmínit také autorem pořízené fotografie, jenţ jsou uvedené v příloze a které v mnoha případech ilustrují situace, o kterých je pojednáváno v textu. Poznatků autora získaných výše uvedeným způsobem bylo vyuţito zejména v souvislosti s následujícími, předem stanovanými hypotézami: 1) Individuální turismus v USA je bezpečný. 2) V rámci individuálního turismu lze poznat více, neţ v rámci organizovaného zájezdu. 3) Individuální turismus je ve srovnání s organizovanými zájezdy finančně méně náročný. 4) Na západě Spojených států amerických je vysoká koncentrace národních parků. 5) Autorem práce zvolené oblasti jsou vhodné pro individuální turismus. 6) Individuální a skupinový turismus disponuje odlišnými způsoby poznávání.
5
4. Teoretická část práce 4.1 Klíčové pojmy národní park - (zkr. NP, angl. national park) Území takových přírodních hodnot krajiny, fauny a flóry, ţe je chráněno pomocí legislativy. Území je většinou málo ovlivněno činností člověka a má biologické, ekologické, geologické, vědecké, historické, vzdělávací, a rekreační hodnoty. Při zaloţení prvního národního parku na světě, amerického parku Yellowstone, byly brány v potaz tři hlavní cíle a to ochrana biodiverzity, poskytovat potěšení návštěvníkům a vědecký výzkum. Tyto cíle jsou nyní součástí obecně přijímané koncepce NP. [14] V této práci se autor zabývá například správou a systémem národních parků v dané zemi, přičemţ v teoretické části práce je uvedena také stručná charakteristika několika národních parků. K problematice národních parků je přihlédnuto také v kapitolách, ve kterých dochází k zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy. individuální cestovní ruch - (angl. individual tourism) Druh cestovního ruchu, cesty jednotlivců nebo rodin či malých skupin cestujících samostatně, nikoliv v rámci organizované skupiny. Jednotlivé sluţby těchto zájezdů mohou být částečně zajištěny některým ze subjektů cestovního ruchu. Často se jedná například o letenky, ubytování a podobně. [14] Individuální cestovní ruch je v této práci posuzován například z hlediska bezpečnosti, finanční náročnosti, moţností poznání či vhodnosti vybraných oblastí právě pro tento druh cestovního ruchu. turismus - (angl. tourism) Je to alternativní termín pro cestovní ruch. Je součástí jednoslovného i víceslovného označení řady aktivit, spojených s cestovním ruchem. [14] turistika - (angl. hiking) Jedná se o druh cestovního ruchu, kdy se účastník pohybuje vlastní silou či s vyuţitím síly zvířat, nikoliv však motorizovaně. Je to aktivní forma účasti na cestovním ruchu. Rozlišuje se například organizovaná a neorganizovaná turistika, pěší turistika a podobně. [14] geografie - (angl. geography) Věda, která studuje strukturu a interakci systémů a subsystémů na zemském povrchu s důrazem na jejich prostorovou dimenzi. Dvěma hlavními směry geografie jsou fyzická geografie a geografie člověka. [14] Geografii je věnována podkapitola v rámci informačního minima o USA. geologie - (angl. geology) Věda o Zemi, studium Země jako celku, jejího vzniku, struktury, sloţení, jejího vývoje a poznání procesů, které vytvářely dnešní tvář Země. 6
Zahrnuje řadu disciplín, jako je třeba mineralogie, paleontologie či petrologie. Výsledky geologických výzkumů jsou často vyjádřeny v podobě různých geologických map, povrchových i podpovrchových. [23] Stručnému nástinu geologického vývoje se věnuje podkapitola v rámci informačního minima o USA. kemp - (angl. camping, camping site) Kategorie ubytovacího zařízení s recepcí a zabezpečenou a udrţovanou plochou s hygienickým zařízením. Kemp je určen zpravidla pro přechodné ubytování ve vlastním zařízení hostů, například ve stanu či v obytném přívěsu, karavanu. Součástí kempu můţe být vybavenost pro zábavu, sportování a nakupování. [14] Této kategorii ubytovacího zařízení se autor věnuje zejména v kapitole o zázemí, moţnostech ubytování a infrastruktuře v národních parcích a turisticky zajímavých oblastech. půjčovna aut - (angl. car rental company) Organizace specializovaná na půjčování aut individuálním zákazníkům nebo organizacím. Její kanceláře jsou často umístěny na významných
letištích,
nádraţích
a
na
dalších
místech
koncentrace
návštěvníků.
Nejvýznamnějším trhem je USA a nejvíce trţeb je spojeno právě s půjčovnami na letištích. [14] Jelikoţ je takřka nutností pouţívat k dopravě v destinaci osobní automobil, problematice půjčení automobilu se autor věnuje například v kapitolách o bezpečnosti a vhodnosti destinace pro individuální turismus. infrastruktura - (angl. infrastructure) Souhrn veškerých inţenýrských sítí, komunikací a dalších sluţeb, které propojují obydlené místo s okolním regionem a zajišťují potřeby místních obyvatel i návštěvníků. Lze sem zařadit vodovody, sluţby občanské vybavenosti, dopravní komunikace, zásobování elektřinou a podobně. [14] Infrastruktuře zejména v národních parcích je věnována kapitola v praktické části této práce. Kromě infrastruktury se příslušná kapitola soustředí také na zázemí a moţnosti ubytování. itinerář - (angl. itinerary) Jedná se o detailní individuální či skupinový plán cesty, který obvykle obsahuje data, časové údaje, mapy, vzdálenosti, aktivity, poznámky. V rámci autoturismu se jedná o popis trasy s jejími zajímavostmi včetně zakreslení trasy do mapy. [14] Problematice itinerářů se autor věnuje například v kapitole věnující se míře poznání v rámci individuální a organizované turistiky. cestovní kancelář - (angl. travel agency) Organizace nabízející, rezervující a prodávající zájezdy a další sluţby cestovního ruchu. Jedná se tedy o organizátora zájezdů. [14] V
7
kapitole o finanční náročnosti je porovnána cena zájezdu nabízeného cestovní kanceláří s cenou individuálně podniknutého putování. přírodní krajina - (angl. wildscape, natural landscape) Krajina, ve které převaţují přírodní prvky, jako jsou pahorky, přírodní vodní plochy vegetace či skály. Krajina je málo přeměněna člověkem. [14] S přírodní krajinou včetně obrazové dokumentace se lze setkat například v praktické části této práce, konkrétně v kapitole o přírodních zajímavostech oblasti Escalante v Utahu. přírodní zdroje - (angl. natural resources) - Jedná se o části ţivé a neţivé přírody, které člověk vyuţívá, nebo můţe vyuţívat k uspokojování svých potřeb. Pro cestovní ruch představují jeden z hlavních zdrojů rozvoje. [14] Přírodním zdrojům v destinaci je přikládána v této práci značná důleţitost, neboť tato práce se do značné míry věnuje národním parkům a dalším chráněným územím.
4.2 Vybrané kapitoly z informačního minima o USA 4.2.1 Státní zřízení a území Spojené státy americké jsou federativní republikou, skládající se celkem z 50 států a dále jednoho federálního území s hlavním městem Washingtonem D.C. K USA dále patří také řada externích území, jako je Portoriko, Guam, Americká Samoa, ostrov Navassa Island, Severní Marianské ostrovy a Panenské ostrovy. [7] 4.2.2 Lidé a společnost Bereme-li jako ukazatel počet obyvatel (318,9 milionu k 11.2.2015), jedná se o třetí nejlidnatější zemi světa (první je Čína, druhá je Indie). Co se týče rasového sloţení obyvatelstva, přibliţně 80% obyvatel jsou běloši, 13% Afroameričané, 4,5% Asiaté. Indiánů a Inuitů je zhruba 1% z celkového obyvatelstva. Tyto údaje o etnickém členění nezahrnují samostatnou kategorii pro Hispánce, neboť US Census Bureau (volný překlad: úřad pro sčítání lidu) definuje Hispánce jako osoby latinskoamerického původu, které ţijí v USA a mohou být jakékoliv rasy či etnické skupiny. Přesto se uvádí, ţe zhruba 15% populace Spojených států jsou Hispánci. [22] Z údajů o náboţenském vyznání vyplývá, ţe 76% Američanů jsou křesťané (z toho je 23,9% katolíků, 15,8% baptistů, 5% metodistů a 3,8% luteránů), 1,2% ţidé, 0,6 % muslimové a 0.5% buddhisté. [35] Dle odhadů z roku 2011 je zhruba 16% Američanů bez vyznání. [61] 8
Úředním jazykem ve Spojených státech je angličtina. Z údajů z roku 2010 vyplývá, ţe pro 80% Američanů je angličtina mateřským jazykem, pro 12,4% je mateřským jazykem španělština a pro 0,9% čínština. [35] 4.2.3 Politika Současným prezidentem Spojených států amerických je Barack Hussein Obama, který byl do své funkce hlavy státu zvolen 20.1.2009. Viceprezidentem Spojených států amerických je Joseph R. Biden, který byl do funkce zvolen rovněţ 20.1.2009. Barack H. Obama, jenţ byl v listopadu roku 2012 znovu zvolen prezidentem, zastává současně post hlavy státu a hlavy vlády. [22] Vládní systém Spojených států se dělí na tři části. Jedná se o moc výkonnou, která je vedena prezidentem, dále moc zákonodárnou, která je delegována na Kongres a zahrnuje Senát (100 míst, 2 členové z kaţdého státu) a Sněmovnu reprezentantů (435 křesel, počet křesel se určuje na základě počtu obyvatel daného státu), a moc soudní, jejímţ nejvyšším představitelem je Federální nejvyšší soud. [2] Mezi nejvýznamnější politické strany v zemi patří Demokratická strana a Republikánská strana. Dalšími významnými stranami jsou například Libertarianská strana a Green Party. [22] 4.2.4 Ekonomika Hrubý domácí produkt Spojených států amerických byl v roce 2013 16,7 bilionů amerických dolarů. Výše hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele USA byla tedy 52 800 amerických dolarů. Hrubý domácí produkt USA byl největším ze všech zemí světa, následován hrubým domácím produktem Evropské unie, Číny a Indie. Například rozlohou zhruba stejně velká Kanada se v ţebříčku hrubého domácího produktu za rok 2013 umístila na 14. místě s 1,52 biliony amerických dolarů. [22] Sektor sluţeb se na celkovém hrubém domácím produktu v roce 2013 podílel 79,4%, sektor průmyslu 19,5% a zemědělský sektor se na HDP podílel 1,1%. [22] V roce 2014 ztratily Spojené státy po více neţ 140 letech titul největší světové ekonomiky. Na přední příčku se podle Mezinárodního měnového fondu dostala Čína. Stanovisko Mezinárodního měnového fondu se opírá o data posuzující paritu kupní síly. Čínská ekonomika s 17,6 biliony amerických dolarů převýšila ekonomiku Spojených státu s 17,4 biliony dolarů. [19] 9
V USA se pěstuje mnoho zemědělských plodin, jako je například pšenice, kukuřice, ostatní obiloviny, ovoce, zelenina, bavlna. Dále USA také produkují hovězí maso, vepřové maso, drůbeţ, mléčné výrobky, ryby, lesní produkty. Průmysl je vysoce diversifikovaný, ať uţ jde o těţbu ropy, výrobu motorových vozidel, letecký průmysl, telekomunikace, chemikálie, elektroniku, zpracování potravin či spotřební zboţí. [22] V ţebříčku uvádějícím pracovní sílu se Spojené státy se svými 155.4 miliony pracujících umístily v roce 2013 na čtvrtém místě. Míra nezaměstnanosti v tom samém roce byla 7,3%. [22] USA dováţejí například některé zemědělské produkty, průmyslové dodávky, ropu, počítače, spotřební zboţí, léky, nábytek a další. Jejich významnými partnery v rámci dovozu v roce 2013 byla například Čína, Kanada, Mexiko, Japonsko a Německo. Naopak vyváţejí například kukuřici, sóju, ovoce, letadla, automobily a další. Jejich významnými partnery pro vývoz v roce 2013 byly například Kanada, Mexiko, Čína a Japonsko. [22] 4.2.5 Geografie Svou rozlohou 9 826 675 km2 se v ţebříčku států světa dle rozlohy Spojené státy umístily na třetím místě (první je Rusko a druhá je Kanada). Z celkové rozlohy státu tvoří pevninu 9 161 966 km2 a vodní plochy zabírají zbývajících 664 709 km2. Délka státních hranic je celkem 12 034 km, přičemţ hranice s Kanadou se na celkové délce podílejí 8893 kilometry (je zahrnuta hranice s Aljaškou v délce 2477km) a s Mexikem 3141 kilometry. Délka pobřeţí Spojených států je 19 924 km. [22] Spojené státy jsou z východu omývány Atlantským oceánem a ze západu Tichým oceánem. Aljaška je ze severu omývána Severním ledovým oceánem. Nejvyšší vrch Spojených států se nachází na Aljašce. Jedná se o horu Mount McKinley, která se svými 6194 metry obsadila první příčku mezi nejvyššími horami USA. Naopak nejniţší místo se nachází v Kalifornii, přesněji v národním parku Údolí smrti. Zdejší lokalita Badwater Basin se nachází 86 metrů pod úrovní mořské hladiny. [22] Pohoří Kordillery na západě Spojených států se táhne od severu k jihu ve dvou pásech. V prvním, západněji poloţeném pásu, je u pobřeţí Pacifiku pohoří Coast Ranges, dále o něco severněji leţící Kaskádové pohoří a také je zde jiţněji se rozkládající pohoří Sierra Nevada, nacházející se drtivou většinou na území státu Kalifornie. Druhý pás zahrnuje pohoří Skalnatých hor. Skalnatými horami prochází Velké kontinentální rozvodí vedoucí od Aljašky 10
aţ do na jihu USA leţícího státu Nové Mexiko. Na území USA prochází toto rozvodí národními parky Glacier, Yellowstone a Rocky Mountains. Díky tomuto rozvodí je na západ od něj voda odváděna do Tichého oceánu, zatímco na východ od něj je odváděna do Atlantského oceánu. [8] Apalačské pohoří lemuje východní pobřeţí a táhne se od státu Alabama aţ ke kanadským hranicím. Západně od těchto hor se táhne Vnitřní planina, bohatě odvodňovaná rozvětveným systémem řek Mississippi, Missouri a Ohio. Sem patří také východní část centrální níţiny a Velké pláně, které se táhnou západním směrem od Skalnatých hor. Na sever od tohoto pohoří se nachází největší zásobárna sladké vody na světě v podobě Velkých jezer. Na jihovýchodě Spojených států a podél východního pobřeţí se nacházejí rozlehlé níţiny. Atlantská níţina se táhne na západ od Floridy a na jih k Mexiku a zahrnuje úrodné planiny a mokřady Mississippské delty. Východní a jiţní pobřeţí jsou značně členitá se spoustou ostrovů, zálivů a mokřin. [7] Porovnáme-li rozlohu oblastí, ze kterých je voda odváděna do Atlantského či Tichého oceánu, zjistíme, ţe úmoří Atlantského oceánu je podstatně větší, neţ je tomu u Tichého oceánu. Do Atlantského oceánu se vlévá například řeka Mississippi (jejím významným přítokem je řeka Missouri) se svými mohutnými přítoky. Naopak do Tichého oceánu se vlévá například řeka Columbia na severu či Colorado na jihu. [8] Spojené státy jsou jedinou zemí, která zasahuje do všech šesti hlavních klimatických zón: vlhké tropické, suché, mírně teplé, mírně studené, polární a vysokohorské. [2] 4.2.6 Geologie Severní Amerika, jakoţto samostatný světadíl, existuje z geologického hlediska poměrně krátkou dobu. Aţ do období eocénu, tedy do doby přibliţně před 58-35 miliony let, tvořila spolu s Evropou jeden celek. Z tohoto důvodu byl aţ do starších třetihor vývoj obou kontinentů společný. Potom se však mezi kontinenty objevila rozevírající se puklina v zemské kůře. Litosférická deska zvolna postupovala směrem k severozápadu, přičemţ došlo k rozpadu na Grónsko a Severní Ameriku. Propadlinu mezi kontinenty zaplavily vody světového oceánu. Mezi Evropou a Severní Amerikou se pomalu začal rodit Atlantský oceán. [13] Geologie USA je výsledkem tří procesů. Jedná se o tektonické jevy, kolísání mořské hladiny a erozi. Během posledních dvou milionů let vyvíjely evropská a africká litosférická 11
deska tlak na okraje litosférické desky severoamerické. Toto působení je příčinou vzniku sopečných horských pásem. Příkladem je Kaskádové pohoří na severozápadním pobřeţí Tichého oceánu. Menší pohoří, jako je například Apalačské pohoří v Západní Virginii či pohoří Adirondacks ve státě New York na východě Spojených států, jsou pozůstatky pravěkých a mnohem mohutnějších horských masivů, dnes jiţ značně poznamenaných erozí. [7] Severní Amerika jak ji známe dnes se vytvořila zhruba před 50 miliony let, kdy ustoupila poslední vodstva z křídového úzkého výběţku oceánu, který se táhl od Nového Mexika aţ na sever do Kanady. V té době začaly růst také Skalnaté hory. V důsledku působení těchto tektonických sil se několikrát vzedmula mořská hladina a zatopila Severní Ameriku. Následně byly odkryty vápencové, pískovcové a břidlicové sedimenty, jenţ vytvořily horizontální vrstvy, které dominují celému Středozápadu. Většina země leţící západně od pohoří Adirondacks byla během posledních 550 milionů let několikrát zatopena. Ve vápencových usazeninách lze dnes najít pozůstatky bezobratlých ţivočichů jako jsou například škeble, korály, a z mořské flóry jsou to například stonky pravěkých vodních rostlin. Většina hornin, v nichţ se nacházejí kosti dinosaurů, jako jsou například pískovce v Morrisonu a Dakotě, vznikla zhruba před 80 miliony let. Během posledních několika milionů let se na dotvoření krajiny značně podílel vítr, voda, déšť a led. Zhruba před 15 000 lety vytvářely ledovce v západních masivech horská údolí ve tvaru písmene U a v místě dnešních severních států ukládaly nánosy usazenin. [7]
12
4.3 Správa národních parků Jeden z prvních lidí, jenţ je spojován s konceptem "národního parku" je George Catlin (1796-1872), umělec, který cestoval mezi domorodci Severní Ameriky, kreslil portréty, krajiny a scény z kaţdodenního Indiánského ţivota. Jiţ na počátku třicátých let 19. století se obával americké expanze na západ a jejího vlivu na zdejší obyvatelstvo, přírodu a divočinu. Dospěl k závěru, ţe by to vše mělo být chráněno politikou vlády. [37] Roku 1872 kongres zaloţil na území Montany a Wyomingu Yellowstonský národní park, jakoţto veřejný park pro uţitek a potěšení lidu a umístil ho pod správu United States Department of the Interior (volný překlad: Úřad pro správu federální půdy). Tento úřad je zodpovědný nejen za správu a ochranu federální půdy, ale také za ochranu přírodního bohatství nacházejícího se na federální půdě. [44] V následujících letech Spojené státy zakládaly další národní parky a památníky. Ty byly také pod správou Úřadu pro správu federální půdy, zatímco jiné přírodní oblasti a památky byly umístěny pod správu War Department a Forest Service (volný překlad: Oddělení války a Lesní sluţba), spadající pod ministerstvo zemědělství. Neexistovala tedy ţádná jednotná agentura, která by zajišťovala správu a řízení těchto území. [44] Roku 1916 prezident Wilson podepsal zákon zvaný Organic Act, potvrzující vznik Národní správy parků (angl. National Park Service, NPS), nového federálního úřadu, který byl zodpovědný za národní parky a památníky jiţ zaloţené, stejně jako za ty, které budou zaloţeny v budoucnu. Posláním NPS je například podpora a regulace vyuţívání těchto oblastí, zachování krajiny, přírodních a historických objektů a ochrana divočiny s cílem uchování těchto míst pro budoucí generace. [44] Kdyţ byla všechna národní památná místa a bitevní pole, celkem se jednalo o 63 jednotek doposud spadajících pod Oddělení války a Lesní správu, v roce 1933 rovněţ začleněna do Systému národních parků, byl to velmi významný krok k opravdovému národnímu systému správy a NPS se tak stal univerzálním stráţcem přírodních a historických pokladů národa. [7] NPS v dnešní době zahrnuje více neţ 400 oblastí, pokrývajících zhruba 339 936 km2. Nové oblasti jsou v dnešní době přidávány pod správu NPS rozhodnutími Kongresu a jiným způsobem nemůţe být národní park vytvořen. NPS se stále snaţí drţet v minulosti vytyčených cílů. [44] 13
Zajímavým faktem je, ţe národní parky ve Spojených státech navštívilo v roce 2014 292,800,082 návštěvníků. O více neţ 400 národních parků se stará zhruba 20 000 zaměstnanců a 221 000 dobrovolníků. Schválený rozpočet pro národní parky v roce 2014 dosáhl výše 2.98 miliardy dolarů (zhruba 59,6 miliardy korun, při kurzu 1 USD=20,2 Kč v lednu 2014) [53] Poţadovaný rozpočet v roce 2015 pro Správu národních parků je 3,65 miliardy dolarů. [43] Pro lepší orientaci je vhodné uvést výši státního rozpočtu USA pro rok 2014, která dosáhla zhruba 3650 miliard amerických dolarů. [50] To ve výsledku znamená, ţe Správě národních parků připadla v roce 2014 zhruba jedna dvanáctina jednoho procenta z celkového rozpočtu Spojených států. Ačkoliv jsou někteří lidé zvyklí pouţívat termín "národní park" v obecném slova smyslu, kdyţ se odkazuje na jednotlivé součásti v rámci Systému národních parků (angl. National Park System), klasifikační systém pouţívaný Správou národních parků ve skutečnosti zahrnuje celkem 19 různých označení. [37] Systém národních parků se dnes skládá z více neţ 400 součástí. Mimo národní parky jsou totiţ do systému parků zahrnuty národní monumenty, části pobřeţí, rekreační oblasti, historické památky, vojenské parky, bojiště a další. [37] Správa národních parků je povinna navţdy spravovat jednotlivé součásti v nenarušeném a nedotčeném stavu. Oblasti v parcích označené jako přírodní zóny musí být spravovány tak, aby nebyly narušeny ekologické procesy. Historické zóny musí být spravovány tak, aby byly kulturní zdroje pod ochranou. Národní správa parků je také povinna poskytovat nejvyšší kvalitu pouţití a vyuţití Systému národních parků pro návštěvníky dnes i v budoucnu, stejně tak jako je povinna pečovat o zvířata a jejich původní ţivotní podmínky z důvodu jejich zásadní role v přírodních ekosystémech. [37]
14
4.4 Systém národních parků Je dobré zmínit skutečnost, ţe početné a do několika skupin rozdělené značení v rámci Systému národních parků můţe leckdy návštěvníka zmást. Kromě národních parků jsou totiţ pod správou Národní správy parků také národní památníky (angl. National Monument - NM), národních historické lokality (angl. National Historic Site - NHS), přírodní rezervace (angl. National Preserve - NP), vojenské parky (angl. National Military Park - NMP), národní rekreační oblasti (angl. National Recreation Areas – NRA), národní jezerní a přímořské oblasti (angl. National Lakeshore, National Seashore) a také místa, kde se v minulosti nacházely významné stezky a cesty (angl. National Historic Trail - NHT). Kaţdý americký stát má ještě navíc vlastní systém státních parků (angl. State Parks). [60] V roce 1970 Kongres rozšířil zákon Organic Act z roku 1916. Bylo rozhodnuto a stanoveno, ţe všechny součásti Systému národních parků mají v národním systému stejné právní postavení. [42] 4.4.1 Vybraná označení ze Systému národních parků Národní park (angl. National Park): Obecně se jedná o velká přírodní místa, která mají širokou škálu vlastností, občas včetně významných historických přínosů. Lov, důlní činnost a ostatní poškozující aktivity zde nejsou povoleny. Příkladem můţe být NP Crater Lake ve státu Oregon či NP Bryce Canyon v Utahu. [42] Národní památník (angl. National Monument): Zákon The Antiquities z roku 1906 opravňuje prezidenta, aby veřejně prohlásil stavby a další objekty historické nebo vědeckého významu, nacházejí se na pozemcích vlastněných nebo kontrolovaných vládou, za národní kulturní památníky. Příkladem můţe být NM Dinosaur na pomezí států Colorado a Utah či NM Little Bighorn Battlefield ve státu Montana. [42] Národní rezervace (angl. National Preserve): Národní rezervace jsou oblasti, které mají vlastnosti podobné s národními parky, ale ve kterých Kongres povolil pokračovat v rybolovu, lovu zvěře, těţbě plynu a ropy. Příkladem můţe být NP Mojave v Kalifornii či NP Little River Canyon v Alabamě. [42] Národní historická památka (angl. National Historic Site): Obvykle se národní historické místo pojí s historickým prvkem, který byl přímo spojený s účelem toho místa. Některá historická místa byla v minulosti jmenována tajemníky Úřadu pro správu federální
15
půdy, nicméně většina byla stanovena Kongresem. Příkladem můţe být NHS Grant-Kohrs Ranch v Montaně či NHS Hubbell Trading Post v Arizoně. [42] Národní historický park (angl. National Historical Park): Toto označení se obecně vztahuje na historické parky, které přesahují jednotlivé pozemky či budovy. Příkladem můţe být San Francisco Maritime v Kalifornii či Morristown ve státu New Jersey. [42] Národní památka (angl. National Memorial): Jedná se o označení chráněného místa, jenţ uchovává věčnou památku na historickou osobu či událost. Památník nemusí být umístěn přímo na místě spojeném s onou osobou či událostí. Mnoho památníků nemá ve svém názvu výraz National. Příkladem můţe být Lincoln Memorial v District of Columbia či Washington Monument tamtéţ. [42] Národní bojiště (angl. National Battlefield): Jedná se o místa na americké půdě, na nichţ docházelo k ozbrojeným konfliktům. Příkladem můţe být Wilson's Creek v Missouri či Fort Necessity v Pennsylvanii. [42] Národní rekreační oblast (angl. National Recreation Area): Většina z takto označených oblastí se nachází u velkých reservoárů a velkých nádrţí s cílem podpořit rekreaci u vody. Dále se tyto oblasti nachází v blízkosti velkých populačních center. Tyto oblasti kombinují vzácný a omezený otevřený prostor s ochranou významných historických zdrojů a významných přírodních oblastí v místech, která mohou poskytnout rekreaci velkému mnoţství lidí. Příkladem můţe být Lake Mead na pomezí států Nevada a Arizona či Santa Monica Mountains v Kalifornii. [42] Národní pobřežní rezervace (angl. National Seashore): Jiţ deset těchto oblastí bylo stanoveno na pobřeţí Atlantského oceánu, Mexického zálivu a Tichého oceánu. Lov je povolen v mnoha těchto oblastech. Příkladem můţe být Cape Cod v Massachusetts či Cape Lookout v Severní Karolíně. [42] Národní jezerní rezervace (angl. National Lakeshore): Tyto oblasti byly federálně označeny za oblasti přírodního a rekreačního významu a jsou svým charakterem a vyuţitím podobné kategorii uvedené výše. Všechny se nachází v oblasti Velkých jezer. Příkladem můţe být Indiana Dunes v Indianě či Pictured Rocks v Michiganu. [42] Národní vyhlídková dálnice (angl. National Parkway): Jedná se o vozovku a o oblast kolem této vozovky. Tyto vozovky vedou malebným prostředím a místy, která skýtají 16
vyhlídky do krajiny. Často také spojují místa kulturního významu. Příkladem můţe být Blue Ridge Parkway v Severní Karolíně či George Washington Memorial Parkway ve státech Maryland a Virginie. [42] Přidružené oblasti: V zákoně ze 18. srpna roku 1970 byly oblasti v Systému národních parků zřetelně definovány jako jakýkoliv kusy pevniny a vody, které jsou nyní nebo v budoucnu spravovaný tajemníkem Úřadu pro správu federální půdy prostřednictvím Národní správy parků. To se týká parků, památníků, rekreačních oblastí a dalších. Přidruţené oblastí zahrnují řadu míst ve Spojených státech, která zachovávají významné oblasti a objekty mimo Systém národních parků. Některé z nich byly uznány aktem kongresu. Veškerá tato místa čerpají technické a finanční prostředky od Správy národních parků. [42]
4.5 Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti Nejprve je vhodné poukázat na skutečnost, ţe Spojené státy jsou velmi často rozdělovány na základě různých kritérií a podle různých autorů do mnoha regionů a oblastí. Autor práce zvolil rozdělení do regionů podle Národní zeměpisné společnosti (angl. National Geographic Society, NGS) a to z toho prostého důvodu, ţe se domnívá, ţe jde o zdroj renomovaný, důvěryhodný a mezi geografy a odbornou i laickou veřejností známý a uznávaný. Pomocí rozdělení země do regionů lze popsat větší plochu najednou a zároveň seskupit státy, které mají podobnou geografii, kulturu, klima a historii.
17
Obrázek 1: Regiony USA podle Národní zeměpisné společnosti. Zdroj: http://education.nationalgeographic.com/education/maps/united-states-regions/?ar_a=1
Podle NGS je při rozdělování Spojených států běţné pouţívat pět hlavních oblastí, zaloţených na poloze na kontinentu. Jedná se o regiony Severovýchod, Jihovýchod, Středozápad, Jihozápad a Západ. [36] Vzhledem k tomu, ţe tyto oblasti nejsou oficiálně vymezeny, mohou se některé hraniční státy objevit v různých regionech v závislosti na tom, podle které mapy nebo podle kterého dokumentu se v danou chvíli čtenář orientuje. [52] Severovýchod Mezi státy zahrnuté v regionu patří Maine, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Vermont, New York, Pennsylvania, New Jersey a Delaware. Je zde vlhké pevninské podnebí s chladnými léty v nejsevernějších oblastech. V zimě jsou místní teploty pod bodem mrazu a často se zde vyskytují sněhové přeháňky. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Apalačské pohoří, Velká jezera a pobřeţí Atlantského oceánu. Na severu je hranice s Kanadou. [52] 18
Jihovýchod Mezi státy zahrnuté v regionu patří Západní Virginie, Maryland, Virginia, Kentucky, Tennessee, Severní Karolína, Jiţní Karolína, Georgia, Alabama, Mississippi, Arkansas, Louisiana a Florida. Je zde vlhké subtropické podnebí s horkými léty. U pobřeţí Mexického zálivu je moţný výskyt hurikánů. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Apalačské pohoří, pobřeţí Atlantského oceánu, pobřeţí Mexického zálivu a řeka Mississippi. Na jihu se nalézá hranice s Mexikem. [52] Středozápad Mezi státy zahrnuté v regionu patří Ohio, Indiana, Michigan, Illinois, Missouri, Wisconsin, Minnesota, Iowa, Kansas, Nebraska, Jiţní Dakota a Severní Dakota. Na většině území regionu převládá vlhké pevninské podnebí. V severních oblastech jsou v zimě běţné sněhové přeháňky. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Velká jezera, Velké planiny a řeka Mississippi. Na severu se nalézá hranice s Kanadou. [52] Jihozápad Mezi státy zahrnuté v regionu patří Texas, Oklahoma, Nové Mexiko a Arizona. V západní části regionu převaţuje stepní podnebí, ve východních částech regionu potom podnebí vlhčí. V některých z nejzápadněji poloţených oblastech regionu se vyskytují oblasti s pouštním podnebím. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Skalnaté hory, řeka Colorado, Grand Canyon a pobřeţí Mexického zálivu. Na jihu je hranice s Mexikem. [52] Západ Mezi státy zahrnuté v regionu patří Colorado, Wyoming, Montana, Idaho, Washington, Oregon, Utah, Nevada, Kalifornie, Aljaška a Havaj. Podél pobřeţí Kalifornie je středomořské klima. V Nevadě a v jiţní Kalifornii lze nalézt pouštní podnebí. Mezi hlavní geografické rysy regionu patří Skalnaté hory, pohoří Sierra Nevada, Mohavská poušť a pobřeţí Tichého oceánu. Na severu je hranice s Kanadou a na jihu s Mexikem. [52]
19
4.6
Vymezení
geografických
oblastí
podle
Arizona
Geographic Alliance Arizona Geographic Alliance, neboli AzGA, byla zaloţena v roce 1992 jako součást národní sítě státních geografických aliancí sponzorovaných Národní zeměpisnou společností. AzGA má v současné době více neţ 4500 členů a ke konzultacím přispívá více neţ 160 profesorů. [16] Účelem Arizona Geographic Aliance je posílení výuky zeměpisu v Arizoně. Aliance je financována prostřednictvím grantů z Národní zeměpisné společnosti. Kromě toho získávají podporu také z Arizona State University's School of Geographical Sciences & Urban Planning (volný překlad: Arizonská státní univerzita geografických věd a městského plánování). V této instituci se také nachází kancelář AzGA. [15]
Obrázek 2: Fyzické regiony USA dle Arizona Geographic Alliance.
Zdroj: http://geoalliance.asu.edu/sites/default/files/maps/US-physregions.pdf
20
Jak je patrné z názorné mapy uvedené výše, v místech, kde se vyskytují hlavní pohoří Spojených států, dochází k početnějšímu členění do regionů, neţ například v oblasti centrální, ve které se v podstatě ţádná významná pohoří nenacházejí. Je vhodné poukázat na to, ţe sečtou-li se rozlohy dvou největších uvedených regionů, můţou se rozlohou měřit se zbylými šesti. [17] Spojené státy americké tvoří celkem osm fyzických regionů. Tyto oblasti jsou definovány svými geografickými rysy, jako jsou například pohoří, pláně a vodní plochy. Rozpínají se od západu na východ a jejich velikost je značně rozdílná. [23] Pobřeží Pacifiku (angl. Pacific Coast) Tento region se táhne od kanadské hranice na severu Spojených států aţ po mexickou hranici na jihu. Celkem jsou zde zahrnuty tři státy. Washington, který sousedí s kanadskou hranicí, jiţněji leţící Oregon a Kalifornie, která na svém jihu hraničí s Mexikem. Západní hranice regionu začíná u Tichého oceánu a rozšiřuje se směrem na východ v šířce 150-250 km. Kalifornií prochází tektonický zlom San Andreas a proto je tato oblast náchylná k seizmickým otřesům. V regionu Pobřeţí Pacifiku lze nalézt několik hustě obydlených měst, jako je například San Diego, Los Angeles, San Francisco, Seattle nebo Portland. [23] Sierra Nevada a Kaskádové pohoří (angl. Sierra Nevada and Cascade Mountains) Tento Region je tvarem úzký pruh, který začíná u kanadských hranic a kopíruje východní hranici regionu Pobřeţí Pacifiku v šíři zhruba 150 km. Rozkládá se zejména v severovýchodní Kalifornii. Region zahrnuje pohoří Cascade Range, táhnoucí se z Kanady přes Oregon aţ do severní Kalifornie, a pohoří Sierra Nevada, táhnoucí se podél hranic Kalifornie a státu Nevada. Státy zahrnuté v oblasti Sierra Nevada a pohoří Cascade jsou Washington, Oregon a Kalifornie. [23] Velká pánev (angl. Great Basin) Region Velká pánev probíhá od kanadské po mexickou hranici a zahrnuje části států Washington, Oregon, Idaho, Utah, Kalifornie, Arizona a celý stát Nevada. Tato řídce obydlená oblast leţí mezi pohořím Sierra Nevada a Kaskádovým pohořím na západě a Skalnatými horami na východě. Ve svém nejširším místě má region zhruba 600 km. Pro tuto oblast jsou charakteristická údolí a pouště. Mezi významná města ve Velké pánvi patří například Las Vegas, Phoenix či Salt Lake City. [23] Skalnaté hory a Náhorní plošiny (angl. Rocky Mountains and Plateaus) Tento region je tvořen částmi devíti států. Jedná se o státy Washington, Idaho, Montana, Wyoming, 21
Utah, Colorado, Arizona, Nové Mexiko a Texas. Jak uţ název napovídá, tato oblast je charakteristická horskými pásmy Skalistých hor a plošinami. Hlavními městy v rámci řídce osídlených Skalnatých hor a náhorních plošin jsou například Denver ve státu Colorado a Santa Fe v Novém Mexiku. [23]
Velké pláně (angl. Great Plains) Region Velké pláně se táhne přes části států Montana, Severní Dakota, Jiţní Dakota, Wyoming, Nebraska, Colorado, Kansas, Nové Mexiko, Oklahoma a Texas. Pro tuto oblast je typický převáţně rovinatý ráz krajiny. Významnými městy regionu jsou například San Antonio, Dallas a Oklahoma City. [23] Řeka Mississippi a Velká jezera (angl. Mississippi River and Great Lakes) Tento region je svou rozlohou ze všech osmi regionů největší. Na svém západním okraji zhruba kopíruje východní hranice států Severní Dakota, Jiţní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma a Texas. Na své východní hranici region pokrývá části států Vermont, New York, Pensylvánie, Ohio, Kentucky, Tennessee, Alabama, Georgia a Florida. Státy, které jsou svojí celou rozlohou zahrnuty v tomto regionu jsou Minnesota, Iowa, Missouri, Arkansas, Louisiana, Wisconsin, Illinois, Mississippi, Michigan a Indiana. Řeka Mississippi se nalézá v podstatě ve středu regionu a při severní hranici regionu se rozkládá oblast Velkých jezer. Významnými městy v regionu je například Chicago, Milwaukee, Minneapolis, Detroit, Indianapolis, Cincinnati a New Orleans. [23]
Apalačské pohoří (angl. Appalachian Mountains) Region Apalačské pohoří se rozkládá na sever od východní Alabamy aţ po centrální Maine. Obsahuje části států Georgia, Jiţní Karolína, Severní Karolína, Virginie, Maryland, Pensylvánie, New York, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a celý stát Západní Virginie. Region nese název po Apalačském pohoří, které tvoří páteř tohoto regionu. Mezi přední města v rámci této oblasti patří například Atlanta a Charleston. [23] Atlantské příbřežní pláně (angl. Atlantic Coastal Plains) Tento region se táhne na sever od státu Florida aţ po severní hranici státu Maine. Obsahuje části států Alabama, Georgia, Jiţní Karolína, Severní Karolína, Virginie, Maryland, Massachusetts a New Hampshire. Státy jako Delaware, Washington DC, Connecticut, New Jersey a Rhode Island jsou v regionu zahrnuty celou svojí rozlohou. Region je hustě obydlenou oblastí a nachází se zde mnoho velkých měst, jako je například Boston, New York, Baltimore či Miami. [23] 22
4.7 Vybrané oblasti zájmu 4.7.1 Národní památník Grand Staircase-Escalante Tato chráněná oblast (angl. The Grand Staircase-Escalante National Monument) se rozkládá zhruba na ploše o rozloze 6900 km2 a dominuje mnoha mapám jiţního Utahu. Tento památník je geologickou ukázkou mnoha období historie Země, s obrovským mnoţstvím útvarů a světově proslulými paleontologickými lokalitami. Grand Staircase (volný překlad: Ohromné schodiště) je geologický útvar ve kterém jsou stopy dávných věků, stejně tak jako je zde mnoţství různobarevných útesů, plošin, stolových hor, vrcholů a kaňonů. Celá oblast je tak rozsáhlá, ţe byla rozdělena do tří částí: Grand Staircase, Kaiparowits Plateau a Kaňony Escalante. Navzdory různým lokalitám na mapě, tyto tři oblasti sdílejí mnoho společných rysů, jako jsou například velké vzdálenosti, nesmírně obtíţný terén a některá místa v těchto oblastech jsou jedněmi z nejhůře přístupných míst v celých Spojených státech. Jsou to však právě jedinečnost a nepřístupnost těchto lokalit, které sem lákají dobrodruhy z celého světa. [62] V oblasti Grand Staircase země stoupá v širokých, nakloněných terasách, které tvoří pomyslné monumentální schodiště. Z jihu tyto terasy stoupají ve formě mnoha barevných útesů. Jsou zde k vidění útesy barvy rumělkové, šedé, bílé, růţové a červené. Dohromady tyto srázy staví na odiv jakousi dramatickou geologickou knihovnu posledních 200 milionů let historie planety Země. [62] Hluboké, jasně červené pískovec oblasti Vermilion Cliffs, obsahují mnoho zkamenělin ryb a dinosaurů z období triasu. O kus dále na sever se nalézá téměř nepřerušená linie Bílých útesů, jenţ se skládá z jurských písečných dun přeměněných do pískovce Navaho. [62] Nad Bílými útesy, představují mladší Šedé útesy jemnější profil uloţený v dobách, kdy oceán zaplavil pevninu. Důkazem můţou být zkamenělé mušle, ţraločí zuby či loţiska uhlí vzniklá z pravěkých rostlin. V horní části Grand Staircase byl v minulosti sladkovodním jezerem uloţen materiál, který tvoří dnešní Růţové útesy, které se nacházejí zejména v národním parku Bryce Canyon. [62] Do tohoto schodiště útesů a teras vyhloubila řeka Paria a její přítoky krajinu izolovaných stolových hor, údolí a úzkých kaňonů. V této oblasti je například štěrbinový kaňon Buckskin Gulch, povaţovaný za nejdelší štěrbinový kaňon na světě. [62]
23
Nejvyšší částí celého památníku je Kaiparowits Plateau. Při pohledu ze vzduchu se zdá, ţe se tato náhorní plošina rozprostírá směrem na jih od města Escalante ve tvaru jakéhosi trojúhelníku a končí daleko na jihu u jezera Powell a náhorní plošiny Paria. Zhruba 3200 km2 této oblasti tvoří tu nejdivočejší, nejvyprahlejší a nejodlehlejší část celého území. Na fosilní nálezy bohaté horniny plošiny Kaiparowits obsahují pravděpodobně nejlepší a nejsouvislejší záznam suchozemského ţivota na planetě Zemi z posledního období druhohor. Plošina byla popsána jako kamenité a suché bludiště kaňonů, s několika osamocenými prameny a hrstkou potoků. Je to země kaňonů, strmých útesů, rudých kopců a půdy jedovaté pro většinu rostlin. Ale je to zároveň země zalesněných strání s tisíc let starými jalovci a mnoţstvím savců a ptáků. [62] Na sever od oblasti Fiftymile Bench se nachází plošina Aquarius, které dominuje hora Boulder. Zde leţí oblast Kaňonů Escalante. Na východě se rozkládá
oblast světlého
pískovce Navaho, do které řeka Escalante se svými přítoky, tekoucími dolů z náhorní plošiny, vytesala bludiště kaňonů. Je zvláštností, ţe v těchto vyprahlých oblastech je to právě voda, která nejvíce utvářela podobu krajiny. Je překvapivé, ţe hluboko v kaňonech, podél malých potůčků, bují a vzkvétá ţivot. Roste zde mnoho druhů květin a stromů a oblast je domovem mnoha druhů ptáků. [62] Vstup do této chráněné oblasti je moţný zpravidla po dvou zpevněných silnicích. Všechny ostatní cesty jsou poměrně primitivní, vzdálené a zapadlé, leč pro někoho jsou právě tyto cesty o to lákavější. [54] Chce-li návštěvník najít samotu a dobrodruţství, jsou mu k dispozici stovky mil prašných cest vedoucích napříč celou oblastí. Místní kraje Kane a Garfield spolupracují na údrţbě silnic, ale přesto jsou některé úseky často postiţeny záplavami a všeobecně náročnými místními podmínkami. Po nezpevněné komunikaci zvané Hole-in-the-Rock se lze dostat do oblastí vhodných pro krátké výlety, například do proslulých kaňonů Spooky a Peak-a-Boo. Podnikání i velice krátkých výletů v oblastech podél Hole-in-the-Rock je však pro nezkušené a fyzicky méně zdatné návštěvníky dosti náročné. [62] Níţe je ilustrace útvarů, které tvoří celou oblast. Je zřetelné, ţe od Grand Canyonu na jihu (pravé strana obrázku) aţ na Aquarius plošinu na severu země klesá dolů a pak zase stoupá nahoru. Na obrázku si lze také povšimnout niţšího centrálního údolí. Jak se čtenář pohybuje po obrázku doleva (směrem na sever),
24
je patrná řada útvarů stoupajících od
Vermillion Cliffs, Bílých útesů, Šedých útesů aţ po oblast Růţových útesů u plošiny Aquarius. [62]
Obrázek 3: Pomyslný průřez oblastí The Grand Staircase Zdroj: http://www.brycecanyoncountry.com/grand-staircase-escalante-national-monument/
Mnoho z formací, které tvoří skutečné schodiště, se nenachází uvnitř hranic národního památníku. Dvěma klíčovými místy pro přístup do oblasti Velkého schodiště jsou města Cannonville a Escalante. Obě města se nachází v regionu Bryce Canyon a mohou nabídnout pravděpodobně nejlepší a nejrychlejší přístup k některé z hlavních atraktivit. [20]
4.7.2 Národní park Yosemite Jiţ roku 1864, tedy osm let před zaloţením prvního národního parku Yellowstone, vyhlásil tehdejší prezident Spojených států Abraham Lincoln takzvaný Yosemitský grant, čímţ se jedinečné údolí v pohoří Sierra Nevada stalo přírodní chráněnou oblastí. Jedná se o první případ, kdy byl kus země vyčleněn americkou vládou za účelem ochrany přírody a pro uţitek veřejnosti. [4] Dnešní park se rozkládá na území Kalifornie a byl zaloţen v roce 1890. Je tak třetím nejstarším parkem na území Spojených států amerických. Zaujímá území o rozloze 3080 kilometrů čtverečních a v současné době patří se svými téměř čtyřmi miliony návštěvníky ročně mezi nejnavštěvovanější národní parky v zemi. [59]
25
Yosemitské údolí je 11 kilometrů dlouhé a zhruba 1,5 kilometrů široké. Je to nejrušnější část celého parku, ve které se nachází i Yosemite Village s mnoha obchody a turistickými centry. Po téměř celé své délce se nad údolím tyčí takřka kolmé skalní stěny, vysoké i přes jeden kilometr. Z mnohých těchto stěn se navíc do údolí řítí mohutné vodopády. Údolí bylo vyhloubeno ledovci, které procházely kaňonem řeky Merced. Po ústupu ledovců zde bylo jezero, které se během času zaneslo a vytvořilo tak dno dnešního údolí. Na nejniţší úrovni údolí se nacházejí travnaté porosty a lesy. [3] V Yosemitském národním parku je k nalezení značné přírodním bohatstvím. Je zde divoká příroda, jedinečné skalní útvary, vodopády, čisté řeky a průzračná jezera, stejně tak jako pestrá fauna i flora. Oblast poskytuje ideální podmínky pro horolezectví, neboť je zde například jedna z největších ţulových stěn na světě. [59] Tato lokalita je jedním z nejoblíbenějších turistických center Spojených států. Je zde hustá síť značených stezek, díky nimţ mohou návštěvníci zhlédnout mnoho jedinečných scenérií, které park nabízí. [6] Jednou z největších dominant je téměř kilometr vysoký skalní masív zvaný El Capitan, který se nachází ve spodní části Yosemitského údolí. Ţulová stěna je neodolatelnou výzvou právě pro mnohé horolezce, kteří jsou na jeho mohutných stěnách pouhým okem jen stěţí ke spatření. Další dominantou údolí je skalní stěna Half Dome, nejkolmější útes v Severní Americe, který se od čisté vertikály odchyluje jen sedmi procenty. Pod těmito horskými velikány se rozkládají louky Tuluomne. Nejznámějším vodopádem je Yosemite, který je se svou výškou 740 metrů pátým nejvyšším vodopádem světa. Mezi turisty je značně oblíben i vodopád Vernal, ke kterému vede stezka pro pěší. Pravděpodobně nejpůsobivější výhledy na Yosemitské údolí se naskýtají z vrcholu téměř kilometr svislého útesu zvaného Glacier Point. Dno údolí totiţ leţí přímo pod vyhlídkou a celé údolí je zde doslova jako na dlani. Je zde také výhled na nedaleko se tyčící útes Half Dome. [3] Přestoţe se Yosemitský národní park nachází jen pár hodin jízdy autem z Los Angeles, je zde na většině území parku v podstatě nedotčená příroda. Pravděpodobně k tomu přispívá i skutečnost, ţe místa, která jsou dostupná autem, představují jen asi 5% z celkové plochy parku a tak je tato oblast útočištěm mnoha druhů zvířat, jako jsou například medvědi baribalové, pumy, kojoti, jeleni wapiti, ovce tlustorohé a mnoha dalších. Z ptačí říše je zde zastoupeno téměř tři sta druhů ptáků. Ţije zde i mnoho druhů ryb, obojţivelníků a hmyzu. [59] 26
4.7.3 Národní park Grand Canyon Kaţdoročně přijíţdí obdivovat Velký kaňon řeky Colorado, neboli Grand Canyon, téměř pět milionů návštěvníků. Plocha, na které se rozkládá, činí téměř 5000 km2 a svou hloubkou přes 1600 metrů a šířkou od 6,5 km aţ po 30 km se jedná o přírodou vytvořené veledílo. Vyhlídky, které se nacházejí podél hrany kaňonu, nabízejí výhled na jednotlivé sedimentární vrstvy, které mění svou barvu v závislosti na denní době a poloze slunce. Na dno kaňonu se lze vypravit pěšky nebo na mezkovi a pro náročné návštěvníky je zde nabídka výletu helikoptérou. Valná část turistického ruchu se koncentruje kolem Jiţní hrany (angl. South Rim), neboť k této hraně je snazší přístup a je zde mnohem více turistických sluţeb, například je tu Grand Canyon Village. Na druhou stranu poněkud méně turisticky vyhledávaná Severní strana (angl. North Rim) můţe být pro někoho daleko působivější neţ Jiţní Strana. Dostat se autem z jedné strany Velkého kaňonu na druhou znamená ujet vzdálenost zhruba 350 kilometrů. [3] Jiţní okraj Grand Canyonu je přístupný celoročně. Návštěvnické centrum, které se nachází na severním okraji, je vzhledem k sněhovým podmínkám otevřeno pouze od poloviny května do poloviny listopadu. [58] Turisté sem jezdí zejména za skalními útvary, které se v závislosti na dopadu světla zjevují v různých odstínech. Tato 450 km dlouhá strţ je mozaikou strmých stěn, postranních kaňonů, vyhlídkových plošin a roklí. Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v roce 1919 a to ji řadí k jedněm z nejstarších národních parků Spojených států. [57] Grand Canyon je tak impozantní, ţe je viditelný dokonce i z vesmíru a pro svou jedinečnost byl park zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. [57] Při pohledu na Grand Canyon jsou patrné vrstvy na skalních stěnách, vytvořené během geologických období, kdy se částice unášené větrem a vodou usazovaly a následně spojily v nánosy. Časový sled tvorby vrstev vytváří průřez, který lze nazvat jakýmisi geologickými hodinami. Vrstvy skály, které jsou odhalené erozí řeky Colorado, umoţňují nejen geologům, ale i široké veřejnosti, nahlédnout do velmi dávné minulosti planety Země. Odborníci se domnívají, ţe vytvoření tohoto gigantického zářezu trvalo zhruba 10 milionů let. Řeka Colorado teče propastí pod vysokými a strmými srázy. Zajímavostí je, ţe je zde moţné nalézt černou horninu, známou jako Višnuova břidlice, jejíţ stáří je odhadováno na 2 miliardy let a je tak jedním z nejstarších druhů kamene, který kdy byl na planetě nalezen. [1]
27
Svahy Grand Canyonu lze rozdělit do tří navazujících pásem s charakteristickým klimatem i vegetací. Nejniţší je polopouštní oblast, následuje střední oblast s duby a jalovci a nejvyšší je zóna jehličnatých lesů. Ţivot rostlinstva se mění podél stěn kaňonu od tropického u hladiny řeky Colorado aţ po subarktický u horních okrajů kaňonu. [5] Na turisty více navštěvovaném okraji Velkého kaňonu panuje poměrně příjemné podnebí, v létě se zde teploty pohybují mezi 10 aţ 20 °C. Zdejší noci jsou však i v létě velmi chladné. Severní okraj se nachází o 300 výškových metrů výše a často zde leţí sníh. V zimě je tato oblast uzavřena. U řeky Colorado, nacházející se o 1,5 kilometru níţe, můţe teplota v létě dosahovat aţ 50°C. Pro zdejší ekosystém jsou typické obrovské teplotní rozdíly. Zdejšímu ţivotnímu prostředí se dokázalo přizpůsobit mnoho rostlinných a ţivočišných druhů. Na území Velkého kaňonu bylo napočítáno kolem 1500 druhů rostlin z celkem pěti vegetačních pásem. Oblast je také domovem pro mnoho druhů savců, plazů a obojţivelníků. Mezi zdejší zvířata patří například vlci, kojoti, rysi, vzácné pumy americké, jeleni wapiti a vidlorozi. Vyskytuje se zde také mnoho druhů hadů, mezi nimiţ dominuje chřestýš. [57] V minulosti zde sídlily indiánské kmeny Hualapai a Havasupai, s jejichţ potomky se na okraji parku lze setkat i dnes. V dávných dobách ţili Havasupaiové přes léto na dně kaňonu a v zimě na náhorních plošinách. Roku 1882 jim však vláda Spojených států přidělila pouze území na dně kaňonu. [3] Mezi turisticky nejvyhledávanější místa patří bezesporu místní vyhlídky. Bylo by vhodné upozornit například na Hopi Point, odkud je výhled na obě strany kaňonu a odkud jsou vyhledávanou podívanou západy slunce. Do kaňonu vede několik stezek, z nichţ nejznámější je asi Jasný anděl (angl. Bright Angel Trail). [3] V místním městečku Grand Canyon Village lze najít kvalitní a dostatečné zázemí. Bylo zde vystavěno mnoho ubytovacích zařízení. Kvůli velkému zájmu turistů je však nutné provést rezervaci ubytování v dostatečném předstihu. [57]
4.7.4 Národní park Capitol Reef Tento národní park zaujímá území o rozloze 979 km2 v americkém státu Utah. Oblast byla vyhlášena národním parkem roku 1971. K vidění je zde celá řada jedinečných útvarů, které vznikly působením přírodních vlivů. Mezi nejvýznamnější vlivy, které se podílely na utváření krajiny, patří bezesporu eroze. Eroze totiţ odkryla více neţ deset pískovcových 28
vrstev, jejichţ stáří se pohybuje od 65 aţ po 270 milionů let. Kaţdá z odhalených vrstev má specifické vlastnosti a odlišnou barvu. Barevná škála dokonce inspirovala příslušníky indiánského kmene Navaho k tomu, aby oblast pojmenovali „Země spící duhy“. Samotný název parku je odvozen od typických bílých kopulovitých dómů z místního pískovce, který se zde hojně vyskytuje a prvním cestovatelům připomínal budovu Kapitolu. [55] Zdánlivě neproniknutelná skalní hradba Waterpocket Fold, táhnoucí se téměř 150 kilometrů k jihu, má jen pár kilometrů na šířku a její vrstvy podávají svědectví o bezmála dvě stě milionech let historie geologické činnosti planety. Tato pískovcová bariéra je na několika místech narušena říčními údolími. [3] V parku jsou k vidění nejen tyto dómy, ale také spousta dalších útvarů, jako například kaňony, útesy, klenby, oblouky a přírodní věţe. Díky působení sil na geologické desky se zde vytvořil mohutný kamenný hřeben, sahající místy aţ do výše 2500 metrů nad mořem. [55] Parkem protéká řeka Fremont, v jejíţ blízkosti byly v 18. století vysázeny mormonskými osadníky ovocné sady. Sady tvoří asi 3000 ovocných stromů a k nalezení jsou zde jabloně, hrušně, švestky i broskvoně. Ještě dávno před mormony zde ţili indiánské kmeny Anasazi, Navaho a Ute. Zůstalo zde po nich několik poměrně dobře zachovalých petroglyfů. Přímo v sadech se u opuštěné mormonské osady Fruita nachází kemp, ve kterém je moţné přenocovat. [55] Územím parku vede pouze jedna hlavní, zhruba 40 km dlouhá zpevněná cesta. Kromě té však oblast protíná ještě dalších více neţ 200 km nezpevněných cest. Po dlouhé a prašné cestě se lze dostat například do oblasti zvané Údolí katedrál (angl. Cathedral Valley), kde se nachází skalní věţe připomínající katedrály. Místo je díky své velice obtíţné dostupnosti chráněno před davy turistů. [55]
4.7.5 Národní park Crater Lake Jedná se o jediný národní park rozkládající se na území amerického státu Oregon. Nachází se v pohoří Cascade Range a jeho největší atrakcí je bezesporu modré jezero s křišťálově čistou vodou, které leţí v nadmořské výšce přesahující 2000 metrů. [56]
29
Jezero vzniklo v kráteru původního 3600 metrů vysokého vulkánu Mount Mazama, který před více neţ 7700 lety vybuchl. Po této erupci došlo k sesuvu vyprázdněné magmatické komory, následkem čehoţ zde vznikla zhruba 600 metrů hluboká proláklina v hornině. [10] Tato erupce byla velmi silná, dokonce několikrát silnější neţ výbuch hory Svaté Heleny v roce 1980. Jelikoţ tento horský kráter nemá přirozený odtok, bylo jeho dno během následujících 5 tisíc let naplněno deštěm a tajícím sněhem. Hladina vzniklého jezera tak závisí na mnoţství sráţek a na rychlosti odpařování. [56] Wizard Island, největší ostrov na jezeře, je vlastně špičkou doposud nevyhaslé sopky, jenţ vznikla po erupci Mount Mazama. [3] Jedná se o nejhlubší jezero ve Spojených státech amerických, druhé nejhlubší na západní polokouli a sedmé nejhlubší na světě. Kvůli značné hloubce a díky čistotě vzduchu a vody má jezero svou jedinečnou sytou modrou barvu. [56] Lidé ţijí v této oblasti jiţ více neţ 10 tisíc let. Prvními obyvateli byli Indiáni kmene Klamath, kteří se tehdy stali dokonce svědky tehdejší mohutné sopečné erupce. Prvními bílými objeviteli, kteří se do těchto míst dostali, byli prospektoři, kteří ve zdejších horách kolem roku 1853 pátrali po zlatě. Jimi objevené jezero dostalo název Hluboké modré jezero (angl. Deep Blue Lake). Národní park Crater Lake však vznikl aţ v roce 1902, tedy o více neţ padesát let později. Byl ve Spojených státech zaloţen jako šestý v pořadí. V roce 1915 byl na jiţní straně kráteru otevřen hotel, coţ mělo za následek značný rozvoj cestovního ruchu v oblasti a o tři roky později byla otevřena silnice vedoucí okolo celého kráteru a poskytující mnoho výhledů na jezero. V parku lze najít kromě několika obchodů také dvě návštěvnická centra. Během zimního období bývá kvůli sněhu značná část parku uzavřena. Na několika místech se sníh vyskytuje celoročně. [56]
4.8 Vybrané příklady hrozeb pro Národní parky Parky dnes čelí mnoha různým hrozbám, jako například změně klimatu, invazním druhům zvířat a rostlin či nelibé činnosti na periferiích parků. [9] Jonathan Jarvis, ředitel Správy národních parků, poukazuje na ohroţení spojené se změnami klimatu. Domnívá se, ţe je to největší hrozba pro celistvost národních parků. Dále je uvedeno několik příkladů tohoto jevu. Stoupající teploty by například v průběhu příštích 60 aţ 90 let mohly způsobit úplné vymizení Jozuových stromů v národním parku Joshua Tree v 30
Mohavské poušti. Bude-li tání ledovců v národním parku Glacier pokračovat současným tempem, lze předpokládat, ţe bude park za patnáct let bez ledovců. V roce 1850 se na území parku nacházelo 150 ledovců, dnes je jich pouze 25. To znamená úbytek ledovců o celkem 83% za 165 let. V národním parku Sequoia a Kings Canyon jsou změnami teplot a změnou objemu sráţek ohroţené tamní sekvojovce obrovské. [9] Dalším příkladem ohroţení národních parků jsou invazní druhy. Lze si uvést hned několik příkladů tohoto nebezpečí. Například v národním parku Sequoia a Kings Canyon působí značné škody nepůvodní pstruzi, kteří prakticky vyhubili populaci skokana maskovaného. Lesní porosty jedlovce kanadského v jiţní části Apalačského pohoří jsou ohroţeny nepůvodní korovnicí jedlovcovou. S tímto invazním hmyzem se potýkají také v národním parku Great Smoky Mountains a v národním parku Shenandoah, kde za posledních 35 let zmizelo v důsledku korovnice 80% populace jedlovce kanadského. Na Havajských ostrovech se pro změnu potýkají například s invazními druhy rostlin či s promykami, ohroţujícími místní faunu i flóru. [9] Pro oblasti, leţící v blízkosti parků, je také velkým nebezpečím činnost člověka. Mnoho národních parků je zasaţeno emisemi z uhelných elektráren, jako je tomu například u národních parků Grand Canyon, Big Bend či Great Smoky Mountains. Oblasti u národních parků jsou dále ohroţeny například důlními společnostmi či dřevařskými firmami. Také stavba vodních přehrad ovlivňuje krajinu na rozsáhlých územích, jako je tomu v případě citlivé luţní krajiny podél řeky Colorado ve Velkém kaňonu. [9]
31
5. Praktická část 5.1 Zhodnocení ve vazbě na předem stanovené hypotézy 5.1.1 Individuální turismus v USA je bezpečný
V souvislosti s kapitolou o bezpečnosti individuálního turismu v USA je vhodné upozornit na projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí (DROZD), jenţ je provozován Ministerstvem zahraničních věcí České republiky jiţ od roku 2009. Tento projekt umoţňuje efektivně organizovat pomoc českým občanům, kteří dobrovolně poskytnou informace o svém plánovaném pobytu v cizině. Tyto jimi poskytnuté informace při registraci do databáze DROZD slouţí Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci v nouzi a účinné organizaci pomoci v případě přírodních katastrof, sociálních nepokojů a dalších nebezpečných situací. Systém umoţňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS zaregistrovaným osobám, které se v danou chvíli nacházejí na území cizího státu. Tímto způsobem jsou jim včas poskytnuta důleţitá upozornění a varování a je jim tak umoţněno včas zareagovat na hrozící zhoršení bezpečnostní situace v místě pobytu. [33] Informace do zmíněného systému DROZD poskytuje osoba, která se chce zaregistrovat, na základě vyplnění jednoduchého formuláře sloţeného ze čtyř následujících částí: 1.
Informace o cestovateli
2.
Informace o spolucestujících rodinných příslušnících
3.
Údaje o pobytu v zahraničí
4.
Kontaktní osoba v ČR [33]
Nyní by bylo vhodné uvést několik reálných příkladů týkajících se míry bezpečnosti individuálního turismu ve Spojených státech amerických. V některých turisticky vyhledávaných oblastech a velkých aglomeracích USA se zahraniční turisté mohou stát oběťmi loupeţných útoků. Doporučuje se proto vyvarovat vstupu do neznámých čtvrtí, především v noci. [34] Reálné nebezpečí, ţe se turisté stanou oběťmi přepadení, je zhruba stejně velké, jako v České republice. [3]
32
Je však na místě dodat, ţe autor se osobně v průběhu pěti poznávacích cest s ţádným případem vlastního ohroţení nesetkal a ani nebyl svědkem podobných událostí, přičemţ se pohyboval v turisticky vyhlášených lokalitách stejně tak jako v lokalitách odlehlých a leţících zcela mimo běţné turistické trasy. Turisté, kteří se během své cesty rozhodnou pro návštěvu měst či konkrétních městských částí a například pochybují o návštěvě určitého místa, nechť se neostýchají informovat u místních obyvatel, neboť kaţdé město má své dobré a špatné oblasti a právě místní obyvatelé se v těchto místních poměrech orientují nejlépe. Oblasti, kde se v hojném počtu pohybují turisté, jako jsou například národní parky, jsou hlídány správci parku (angl. rangers). Tito rangeři se snaţí návštěvníkům poskytnou maximum informací, udrţují turistické cesty a pořádají naukové programy. Z hlediska zajištění bezpečnosti v dané lokalitě spadá tato funkce právě na rangery. Konkrétně v národních parcích, do kterých se lze zpravidla dostat pouze po několika příjezdových cestách, je stanoviště rangerů umístěno hned při vstupu do parku, přičemţ na základě vyhodnocení situace ze strany rangerů není do parku vpuštěn nikdo, kdo je zjevně pod vlivem návykových látek, alkoholu, či je na první pohled nebezpečný pro své okolí. U tohoto kontrolního stanoviště, kde se platí vstup do národního parku, poskytují rangers všem bez výjimky mapu oblasti, ve které jsou zakreslena všechna klíčová místa, jako například ošetřovna, stanice rangerů, kempy, turistická informační centra, zdroje pitné vody, stezky a další důleţitá místa. Dále návštěvník hned u vstupu do parku obdrţí takzvané parkové noviny, v nichţ jsou uvedeny veškeré potřebné informace, které by mohl návštěvník během svého pobytu potřebovat. Jsou zde také například uvedena aktuální upozornění na divoká zvířata, která byla například spatřena den předtím v blízkosti některého z kempů na území parku. Nedílnou součástí těchto informativních materiálů je i detailní předpověď počasí doplněná o zhodnocení rizika rozdělávání ohně. Veškeré tyto materiály jsou návštěvníkovi poskytovány zdarma. V národních parcích je zpravidla moţnost ubytování ve státním kempu. Autor se osobně přesvědčil, ţe správci parku tyto kempy bedlivě hlídají i v nočních hodinách, kdy se zhasnutými světly pomalu projíţdějí po kempových komunikacích a pátrají po narušení pořádku. Tito správci mají zpravidla k dispozici vozidla s náhonem všech čtyř kol, přičemţ kromě osobní zbraně mají ještě ve vozidlech další střelné zbraně. V informačních centrech je názorně ukázáno, ţe právě činnost rangerů, od poskytování první pomoci aţ po zahnání nebezpečné zvěře střelnou zbraní, výrazně přispívá k zajištění bezpečnosti všech návštěvníků národních parků. 33
V rámci ubytování se lze v USA setkat s širokou sítí všech kategorií hotelů, motelů, ubytování v soukromí a s velice rozvinutou sítí kempů. Spaní na veřejných prostranstvích, nádraţích, parkovištích a podobných místech není dovoleno. Turisté by se také měli vyvarovat táboření na soukromích pozemcích, neboť je to nezákonné a majitel pozemku má zcela jiné oprávnění na ochranu soukromého vlastnictví, neţ na které je český turista zvyklý, neboť v USA má majitel právo pouţít proti narušiteli střelnou zbraň. Je tedy na místě prostudovat si příručky o lokalitách ve volné přírodě, kde je táboření povoleno. Autor má zkušenosti s ubytováním v hotelech, motelech i v kempech, přičemţ ubytování v kempu bylo během všech putování zvoleno zhruba v 90% případů přenocování v přírodě i ve městech. Bylo zjištěno, ţe americký soukromý kemp se diametrálně liší od kempu, jak si ho představuje mnoho lidí zejména z České republiky. Kempy v USA jsou na poměrně vysoké úrovni, co se týká vybavenosti, čistoty i bezpečnosti. Je zde nezbytné upozornit zejména na řetězec kempů KOA (Kampgrounds of America), který se během cest vţdy osvědčil jako kvalitní, perfektně vybavený a v neposlední řadě i bezpečný typ ubytovacího zařízení, který provozuje téměř 500 kempů na území USA a Kanady. Bezpečnostní aspekty si lze názorně uvést na vybraných příkladech. Jiţ při vjezdu do kempu je nutná registrace na recepci a předloţení dokladů. Samotné vybavení kempů je moderní, čisté a je zařízeno k co největší spokojenosti a uţitku zákazníka. Kemp je dobře značen pro snazší orientaci a v noci osvětlen. Vstup do bazénů je limitován věkovou hranicí a omezen otevíracími hodinami. Samozřejmostí je příslušné záchranné náčiní. Kolem pozemku vede oplocení a kemp je v noci hlídán. Toto a další aspekty přispívají k vysoké bezpečnosti při ubytování v takovýchto zařízeních. V rámci individuálního turismu po Spojených státech můţe být jako dopravní prostředek zvolen osobní automobil. Oproti evropským měřítkům jsou vzdálenosti v USA často chápány poněkud jinak a tak nejsou výjimkou přejezdy dlouhé několik set kilometrů přes pouště či jiné nehostinné oblasti. Osobní automobil je v takových případech v podstatě nutností. Na letištích operuje zpravidla několik renomovaných auto půjčoven, které nabízejí moderní a spolehlivá auta s mnoţstvím bezpečnostních prvků, jako jsou například boční airbagy a podobně. Mnoho tamních automobilů má automatickou převodovku, coţ také přispívá ke zvýšení bezpečnosti během jízdy, neboť řidičova pozornost není neustále odváděna nutností zařadit jiný převodový stupeň. Řidič má tak moţnost věnovat více pozornosti značení a situaci na silnici.
34
Přeprava po území Spojených států je značně zjednodušena rozvinutou sítí dálnic, které spojují téměř všechna větší města. Běţné silnice jsou udrţované a kvalitně postavené, bez výmolů a děr v povrchu a to zpravidla i v oblastech, které leţí většinu roku pod sněhem. Tyto skutečnosti zajisté přispívají velkou měrou k bezpečnému cestování automobilem. Je však třeba upozornit na skutečnost, ţe vyuţívat často těchto hlavních dálničních tepen není vhodné v případě, chce-li cestovatel poznat ze země něco více, neţ jen hustý provoz a do dáli se táhnoucí silnice, v některých případech čítající aţ osm pruhů v jednou směru. Pro cizince, cestujícího autem, jsou zprvu také jistě překvapením určité odlišnosti v pravidlech silničního provozu. Jako přiklad lze uvést to, ţe v USA je dovoleno na červenou odbočovat vpravo a ţe semafory jsou umístěné na protější straně křiţovatky. Mnoho křiţovatek bez vyznačení hlavní silnice je opatřeno stopkou, přičemţ přednost má vozidlo, které přijede na takovou křiţovatku jako první. Jelikoţ je kvůli značným vzdálenostem takřka nutností pouţívat při individuálním cestování osobní automobil, můţe se turista setkat s policejní hlídkou. Na základě výzvy je nezbytné vozidlo neprodleně zastavit, zůstat sedět a ponechat obě ruce na volantu tak, aby je policista dobře viděl. Je nutné, bez jakýchkoliv známek odporu, provést přesně ty úkony, které policista vyţaduje. Jakékoliv chování, jako je například hledání dokladů po kapsách či v palubní desce vozidla, které je v České republice povaţováno za zcela běţné a normální, je v USA povaţováno za podezřelé a můţe skončit velice nešťastně, neboť policista neví, zda řidič nehledá kupříkladu zbraň a tak můţe po řidiči vystřelit. Policie v USA pouţívá všeobecně tvrdších metod neţ na jaké jsou čeští turisté zvyklí. Čeští občané mají v případě, ţe je na ně uvalena vyšetřovací vazba, právo kontaktovat místně příslušný zastupitelský úřad. V případě průměrné znalosti angličtiny se doporučuje, aby zadrţený trval na přítomnosti tlumočníka při výslechu či při soudním líčení. Kaţdý uniformovaný policista či pracovník imigrační sluţby má povinnost se legitimovat. [34]
Zdravotní péče je ve Spojených státech kvalitní, avšak finančně značně náročná. Důrazně se tedy doporučuje před odjezdem uzavřít zdravotní pojištění na lékařské zákroky alespoň do výše 50.000 USD, jelikoţ Česká republika nemá s USA uzavřenu dohodu o poskytování bezplatné zdravotní péče. [34]
35
Individuální turista se také často rozhodne navštívit oblast, která patří k méně turisticky vyhledávaným lokalitám. Jako příklad lze uvést přírodní atraktivitu The Subway v národním parku Zion ve státu Utah. Ekosystém v této oblasti je tak křehký, ţe správa tamního národního parku vydává na kaţdý den omezený počet povolení ke vstupu. Polovina těchto povolení, neboli permitů, je zpravidla nabízena prostřednictvím internetu, přičemţ v případě, ţe poptávka po permitech převyšuje nabídku, rozhodne o rozdělení počítač formou losování. Polovina povolení je ponechána na místě v informačních centrech a zájemce je můţe obdrţet na základě osobní ţádosti. Je-li zájemců více, neţ je stanovený limit, probíhá losování. To je prospěšné jednak pro atraktivitu samotnou a zároveň je to prostředek, jak správa národního parku reguluje počet návštěvníků, neboť do některých oblastí se jinak neţ na základě povolení nelze dostat. Zaměstnanci parku také kaţdý večer kontrolují vybraná parkoviště u začátků fyzicky náročných stezek a v případě, ţe naleznou na parkovišti v pozdních hodinách opuštěný automobil, vydávají se okamţitě hledat majitele příslušného vozidla. Kontrolují tak, zda se opravdu všichni z putování bezpečně vrátili. Dalším názorným příkladem je to, ţe přestoţe se národní park Yellowstone nachází přímo nad vulkánem, turistům je umoţněn volný pohyb po oblasti, neboť u veškerých zpřístupněných atraktivit v parku, jako jsou například horká vřídla, jsou dřevěné chodníky se zábradlím a řada informativních cedulí upozorňující na sirné výpary a další moţná nebezpečí. V kaţdém národním parku je turistické informační centrum, které je perfektně vybaveno a pomocí široké škály materiálů týkajících se příslušné oblasti včetně map, plánků, broţur, návodů a příruček se snaţí vzdělávat návštěvníka nejen ve snaze zajistit mu bezpečí během jeho návštěvy. Zde je na místě uvést, jak konkrétně tato centra přispívají právě k bezpečnosti turistů. Kupříkladu v oblastech s výskytem volně ţijící zvěře, která můţe být pro člověka nebezpečná, jsou tato centra vybavena názornými videi, jak se v přítomnosti zvěře chovat, co dělat a čeho se naopak vyvarovat. Často je video doplněno výkladem zaměstnanců informačního centra včetně ukázek s modely zvířat a nácvikem krizových situací. Nechybí precizní obrazová i zvuková dokumentace, podávající člověku potřebné informace, jak se vyhnout či případně čelit nebezpečí. S těmito varováními se setkat například v národním parku Yosemite, kde volně ţijí medvědi černí, dále téměř ve všech národních parcích na jihozápadě USA, neboť jsou zde rozšířeni chřestýši a štíři či například volně ţijící losi v národním parku Rocky Mountains. Dalším příkladem můţe být důrazná snaha informačních center v oblasti Escalante ve státu Utah upozornit na nebezpečný a pro mnohé turisty neznámý jev spojený s přívalovým deštěm. Tato oblast je totiţ protkána kaňony, které jsou 36
často široké jen pár metrů a do kterých lze vstoupit a opustit je jen jedinou moţnou cestou. Kdyţ člověka v takovém místě zastihne přívalový déšť, musí co nejrychleji kaňon opustit, nebo bude smeten mnoţstvím vody, dřeva a kamení. Autor v tomto místě povaţuje za nutné zmínit tragédii, ke které došlo 12.8.1997 v Antelope Canyon ve státu Arizona. Skupinu 12 turistů tehdy zastihla v úzkém kaňonu přívalová vlna vytvořená v důsledku náhlého mnoţství sráţek v dané oblasti. Tehdy z dvanácti turistů přeţil pouze jeden. [18] Národní park Grand Canyon se také například snaţí ochránit turisty před nebezpečím dehydratace během túr po parku tím, ţe u informačních center je detailně popsáno, jak dehydrataci předejít a u všech túr je uvedeno potřebné mnoţství vody na osobu, časová náročnost a denní doba, kdy je vhodné se na danou túru vydat. Za zmínku stojí také skutečnost, ţe mnohé z národních parků poskytují pro návštěvníky zdarma autobusovou dopravu. Tento takzvaný shuttle bus zastavuje zpravidla u hlavních turisticky zajímavých lokalit, jako je tomu například v národním parku Zion. Správci národních parků se tak snaţí sníţit mnoţství osobních automobilů pohybujících se po parku a tím přispět k většímu bezpečí lidí i divoké zvěře. Po návštěvě tamních turistických center všímavý člověk tedy ví, jak jednat a jak se bezpečně pohybovat na daném území. Národní parky jsou opatřeny srozumitelným značením a ukazateli. V těchto oblastech tedy sice hrozí potenciálně smrtelné nebezpečí, ale přesto jsou zpřístupněny pro veřejnost za předpokladu, ţe lidé dodrţují předem stanovaná pravidla, chtějí-li se vyhnout nepříjemnostem. Z výše uvedených skutečností vyplývá, ţe individuální turismus ve Spojených státech amerických je bezpečný za předpokladu, ţe se turisté řídí několika základními pravidly. Není tedy důvod obávat se ubytování v kempech, osobní dopravy či pěší turistiky. Významnou roli z hlediska zajištění bezpečí turistů mají turistická informační centra, která individuální turista zajisté nejednou navštíví.
5.1.2 V rámci individuálního turismu lze poznat více, než v rámci organizovaného zájezdu.
V rámci organizovaného skupinové turismu, kdy si zájemce zakoupí jiţ sestavený zájezd, v podstatě nelze poznat jiná místa, neţ jaká jsou uvedena v předem stanoveném programu. Celá skupina se musí bezpodmínečně řídit itinerářem. Jsou zde sice jisté výjimky, 37
jako je například případná moţnost vyuţití fakultativních výletů, nicméně pro individuální výlety, po kterých by eventuelně turista zatouţil, v tomto zvoleném druhu cestování prostor není. Autor chce při této příleţitosti poukázat na několik hlavních faktorů, které spolu navzájem souvisí a zásadně ovlivňují moţnosti poznání. Jedná se zejména o čas, počasí, o moţnost změny programu a přizpůsobení se novým podmínkám. Zde je vhodné poukázat na některé vybrané příklady. Při organizovaném zájezdu je turista značně omezen časovým harmonogramem a v případě, ţe projeví zájem o prodlouţení zastávky například u některého z vybraných bodů zájmu během cesty, jen málokdy je mu vyhoveno. Tato situace můţe být značně nepříjemná například turistům, kteří chtějí fotografovat a v danou chvíli nejsou vhodné světelné podmínky, které značně ovlivňují kvalitu výsledných fotografií. Turista, který se pohybuje sám a není omezen časovým plánem, můţe v daném místě posečkat a následně podle času stráveného fotografováním upravit denní plán. Jako názornou situaci zde lze uvést fotografování v národním parku Grand Canyon, který je často zahalen mlhou a lidé, kteří jsou vázáni na časový plán, se musí spokojit s danými podmínkami. V tomto případě však nejde pouze o fotografování, neboť mnozí turisté touţí po tom, spatřit Velký kaňon při východu stejně tak jako při západu slunce. Během organizovaného zájezdu je to z hlediska potřebného času téměř neproveditelné, natoţ aby mohli nadšenci do geologie strávit pár dnů studiem této jedinečné lokality, během níţ by vyuţívali moţnost bezplatné dopravy po parku, v perfektně vybavených turistických informačních centrech studovali dostupné materiály, modely a geologické mapy, večer poseděli s přáteli u ohně v některém z kempů a trávili čas procházkami podél kaňonu. Nedílnou součástí tamních národních parků je bezesporu také divoká zvířena. Některá zvířata jsou aktivní jen v určitou denní dobu. V případě národního parku Yosemite se jedná například o medvědy černé, v národním parku Yellowstone pro změnu o bizony či vlky. Turista, pohybující se vlastním osobním automobilem, si zajisté můţe najít pár desítek minut na pozorování a fotografování těchto volně ţijících zvířat. O velkou část z výše uvedených činností je turista cestující ve skupině organizovaným způsobem právě kvůli nedostatku času připraven. Jedním z důleţitých faktorů, který má značný vliv na celkovou míru spokojenosti s časem stráveným putováním, je počasí. Ne vţdy se lze totiţ během pobytu v destinaci setkat s jeho neustálou přízní. Při předem stanoveném programu, jenţ je nutno dodrţet, není v případě 38
nepřízně počasí moţné na daném místě čekat, případně upravovat naplánovanou trasu či náplň programu a tudíţ jsou turisté do jisté míry nuceni spokojit se s aktuálním stavem počasí v daném místě s vědomím toho, ţe aţ bude počasí lepší, budou jiţ pravděpodobně někde jinde. Cestuje-li však člověk sám, můţe libovolně dlouho počkat, případně si program změnit a tím se přizpůsobit novým podmínkám. Jako příklad lze uvést rozčarování, s jakým se musejí potýkat turisté organizovaného zájezdu v národním parku Bryce Canyon, kdyţ během jejich krátké návštěvy, během níţ je jim dán určitý časový limit na fotografování, případně na krátký výlet, zrovna nesvítí slunce, neboť celkový dojem z jedinečných pískovcových útvarů, které ve světě nemají obdoby, je tak značně sníţen. Cestovními kancelářemi nabízené organizované zájezdy jsou v nabídce zpravidla v několika moţných termínech, přičemţ klient můţe nabýt přesvědčení, ţe volba termínu není z hlediska poznání destinace klíčová, neboť je přesvědčen, ţe daná místa se během několika týdnů, kdy je zájezd v nabídce, zásadně nemění. Autor však sám zjistil, ţe některá místa v destinaci se mění v průběhu letních měsíců razantním způsobem. Jako příklad lze uvést změnu charakteru krajiny v národním parku Yosemite. Tento národní park se nachází přímo v pohoří Sierra Nevada, které je během zimy pokryto značným mnoţstvím sněhu. Na jaře a počátkem léta potom tento nashromáţděný sníh taje a tak je v Yosemitském údolí všude dostatek vody. Ať uţ se jedná o proslulý vodopád Vernal či vodopád Yosemite. Také řeky v Yosemitském údolí jsou plné vody, ryb a v jejich okolí se shromaţďuje místní divoká zvířena. Vodopády nabízejí nejdramatičtější a nejpůsobivější podívanou právě na jaře a počátkem léta. V mnoha vodopádech teče ke konci července a v srpnu uţ jen tenký pramen vody, jiné jsou úplně vyschlé a řeky v údolí mají malý průtok. Na tomto příkladu lze tedy názorně demonstrovat, ţe to co člověk na místě poznává, se v různém ročním období můţe diametrálně lišit. Je tedy nutno jiţ při plánování cesty do destinace vzít v úvahu skutečnost, ţe během organizovaného zájezdu je nutno dodrţovat předem stanovaný časový harmonogram a naplánovanou trasu cesty, coţ zásadně ovlivňuje moţnosti poznání. Během individuální turistiky je prostor pro úpravy a změny, přičemţ přibliţný časový plán a trasa cesty jsou plně v rukou cestovatelů. Mohou se tedy sami rozhodnout, co chtějí během putování poznat. V rámci individuální turistiky lze tedy poznat více, neţ v rámci organizovaného zájezdu.
39
5.1.3 Individuální turismus je ve srovnání s organizovanými zájezdy finančně méně náročný
V této kapitole se autor věnuje porovnání finanční náročnosti dvou diametrálně odlišných způsobů cestování, přičemţ se v obou názorných případech jedná o navštívení těch samých míst v tu samou dobu a v obou případech je uvaţováno o cestování dvou dospělých osob s patnáctiletým dítětem. V prvním případě se uvaţuje zakoupení zájezdu od největší tuzemské cestovní kanceláře specializující se na dálkové exotické destinace ESO travel. Tato cestovní kancelář byla jiţ v minulosti několikrát oceněna jako nejlepší touroperátor pro Spojené státy americké v České republice. [46] V druhém případě byly sečteny náklady na stejně dlouhé a časově stejně náročné putování s tím, ţe si člověk vše zařizuje sám a asistence cestovních kanceláří je zcela vynechána. Samozřejmě, ţe i individuální turistiku lze provozovat finančně náročným způsobem, s tím však autor zkušenosti nemá a proto bude v druhém případě vycházet z předpokladu, ţe individuální turista chce cestovat co moţná s nejniţšími moţnými náklady. Lze jiţ nyní usoudit, ve kterém případě bude celková cena niţší, neboť cestovní kancelář musí oproti individuálnímu turistovi do ceny nabízeného zájezdu nutně zahrnout reţijní náklady a určitou výši zisku. V rámci nabízeného zájezdu cestovní kanceláří je zajištěna doprava do destinace, doprava mikrobusy v destinaci a ubytování v 3* hotelech se snídaní. [46] V druhém případě je zvoleno zapůjčení osobního automobilu přímo v destinaci, přičemţ turisté cestují se stanem a jsou ve většině případů ubytováni v kempech. V této souvislosti je vhodné poukázat na autorův zajímavý poznatek ohledně ubytování. Zatímco v České republice můţe být volba kempování se stanem okolím vnímána jako způsob šetření peněz, jelikoţ se jedná zpravidla o nejméně nákladnou formu ubytování, ve Spojených státech je volba ubytování v kempech spíše součástí ţivotního stylu, neţ otázkou šetření finančních prostředků, neboť autor byl v tamních kempech mnohokrát svědkem toho, jak vedle vcelku prostého stanu stojí zaparkované luxusní automobily. Dále se počítá s nákupem potravin v tamních supermarketech, které jsou bez větších problémů k nalezení i mimo velká města. Místa ubytování jsou v obou porovnávaných případech prakticky stejná. Na jedné straně je tedy cílem zisk, na straně druhé jsou cílem co nejniţší náklady.
40
Zde je ţádoucí uvést, ţe podrobnému rozpisu programu a zejména finančních nákladů včetně kalkulace jsou věnovány příslušné tabulky v příloze této práce. Program sestavený pro příklad finančních nákladů během individuálního turismu je takřka stejný. Také místa ubytování byla zvolena v těch samých lokalitách, jen typ ubytování je jiný. Z údajů vyplývá, ţe v uvedeném případě je individuální turismus ve srovnání s organizovaným zájezdem finančně o celých 45,4% výhodnější. V případě, kdy by byl porovnáván zájezd s větší časovou náročností, například 28 dnů namísto výše uvedených 14 dnů, lze předpokládat, ţe úspora by byla v případě individuálního cestování ještě větší, neboť největší poloţku v rámci kalkulace tvoří letenky, za které turista platí v podstatě stejnou sumu, ať uţ je v destinaci dva týdny či dva měsíce. Úspora, tvořená vlastní dopravou v destinaci, vlastním výběrem ubytování a stravováním, by tedy při delším putování byla procentuálně větší.
5.1.4 Na západě Spojených států amerických je vysoká koncentrace národních parků
Nejprve je nutné stanovit si a vymezit, co se rozumí pojmem západ Spojených států, jelikoţ se lze setkat s různými rozděleními do jednotlivých regionů. V této kapitole je tedy vycházeno z rozdělení Spojených států amerických na jednotlivé regiony tak, jak to učinila Národní zeměpisná společnost (angl. National Geographic Society, NGS) a jak je názorně ilustrováno v teoretické části této práce. [25] Mezi státy zahrnuté do tohoto regionu patří Kalifornie, Utah, Nevada, Oregon, Washington, Montana, Idaho, Havaj, Colorado, Wyoming a Aljaška. Bliţší charakteristice těchto oblastí z geografického hlediska se věnuje kapitola v teoretické části. Pro lepší orientaci a představu se autor rozhodl zakreslit do slepé mapy jednotlivé národní parky. Dále na mapě jasně ohraničil území regionu západ Spojených států, aby bylo zřetelně odlišeno od okolních regionů. Na mapě, která je uvedena mezi přílohami na konci této práce, je zanesena přibliţná poloha 57 z celkového počtu 59 národních parků. Nejsou zde zakresleny pouze dva národní parky, a to Americká Samoa a Panenské ostrovy. Autor si je vědom, ţe předloţená mapa je značně zjednodušena, ale poskytuje jasnou představu o tom, ţe většina ze všech národních parků na území Spojených států leţí v regionu západ. Celkem se 41
jedná o 34 z celkového počtu 59 národních parků. Jelikoţ Národní zeměpisná společnost operuje ve vztahu s rozdělením území Spojených států celkem s pěti regiony, autor určil hranici, kdy je koncentrace národních parků v rámci zvoleného území povaţována za vysokou, jako situaci, kdy se v daném regionu nachází více neţ 20% ze všech amerických národních parků. Jelikoţ se v regionu západ nachází celkem 34 národních parků, jedná se o celých 57,62% z celkového počtu. Bez nadsázky je tedy moţno uvést, ţe koncentrace národních parků na západě Spojených států je vysoká. Jinak je tomu kupříkladu v regionu jihovýchod, ve kterém je celkem 8 národních parků. V tomto regionu se tedy nachází 13,56% ze všech národních parků v dané zemi a tudíţ ve vztahu k tomuto regionu nelze na základě stanovených kritérií označit koncentraci za vysokou. Bylo by vhodné poukázat na skutečnost, ţe nejvíce národních parků v regionu západ lze nalézt v Kalifornii, kde leţí devět národních parků. Na pomyslné druhé příčce je Aljaška s osmi národními parky a Utah s pěti. Podrobný, přehledný a do tabulek uspořádaný výčet všech národních parků včetně států, ve kterých se nacházejí, roku zaloţení a statistických údajů sledujících počet návštěvníků ve vybraných letech lze nalézt v příloze, která je umístěna na konci této práce. Autor by chtěl ve stručnosti poukázat na některé z důvodů tak početného výskytu národních parků v dané oblasti, neboť jak je patrné z příslušné mapy, při porovnání s ostatními regiony se jedná o rozloţení do značné míry nepoměrné a nevyváţené. Jak autor rozvádí v teoretické části této práce a jak se osobně přesvědčil, západní část Spojených států je z geomorfologického hlediska velice pestrou oblastí. Zemský povrch je v této oblasti značně členitý, vyskytují se zde tektonické zlomy v zemské kůře, jako je tomu například v případě zlomu San Andreas. Povrch je do značné míry ovlivňován také tektonickou činností, jako je tomu v případě Yellowstonského národního parku, který je plný unikátních geotermálních jevů, jako jsou gejzíry, bahenní sopky a horká vřídla. Z geologického hlediska se park nachází přímo nad největším super vulkánem kontinentu, známým jako Yellowstonská kaldera, v jejímţ okolí je nashromáţděna více neţ polovina všech světových geotermálních jevů. Na východě Spojených států se s takto rozmanitou krajinou nelze setkat. Pro lepší ilustraci je v příloze této práce vyobrazena topografická mapa části Severní Ameriky, ze které je jasně patrný rozdíl mezi charakterem zemského povrchu v různých částech Spojených států. Autor je přesvědčen, ţe právě tato rozmanitost, se kterou se jinde jen těţko setkat, je jedním z hlavních důvodů, proč se v minulosti právě zde zakládaly a dodnes
42
zakládají národní parky. Mnohé z těchto oblastí jsou pro trvalé osídlení značně nevhodné, neboť se často nacházejí v místech s nehostinnými klimatickými podmínkami. Autor je přesvědčen, ţe lze vypozorovat jistou spojitost mezi vysokou koncentrací národních parků a s procesem osidlování, neboť Spojené státy byly masivněji osidlovány teprve zhruba před dvěma staletími, kdy v Evropě byla jiţ tou dobou značná část prostředí zkulturněna a lidé si jiţ v této době začali uvědomovat nutnost ochrany přírody. Východ a střed Spojených států byl nicméně do značné míry v minulosti zkulturněn pro zemědělství. Naproti tomu západ není, aţ na některé výjimky, díky svým přírodním podmínkám pro zemědělství příliš vhodný a to můţe být dalším z důvodů neporušenosti krajiny. Dnešní turista tedy můţe být rád, ţe si lidé včas uvědomili krásu a naprostou jedinečnost tamější přírody a jiţ od roku 1872, kdy byl zaloţen první národní park Yellowstone, vytrvale pokračují v zakládání dalších chráněných území. Z názorné ukázky rozloţení národních parků na území Spojených států amerických a z porovnání počtu národních parků v jednotlivých regionech země vyplývá, ţe na západě USA je vysoká koncentrace národních parků.
5.1.5
Autorem
práce
zvolené
oblasti
jsou
vhodné
pro
individuální turismus
V této kapitole autor uvádí a rozebírá několik důvodů, proč je západ Spojených států amerických vhodnou oblastí pro provozování individuálního turismu. Aby mohl být individuální turismus v daných oblastech provozován, musí se turista nejdříve do destinace dopravit. V případě cesty z České republiky do Spojených států amerických je vhodné vyuţít letecké spojení. Většina spojů mezi Prahou a USA létá s mezipřistáním na některém z evropských letišť. Mezi Prahou a USA létají letadla mnoha leteckých společností, přičemţ většina letů spojuje Evropu s velkými městy na západním pobřeţí Spojených států. Celková doba letu z Prahy na západní pobřeţí je zhruba 13 aţ 14 hodin, přičemţ je k tomuto času nutné připočíst čas strávený během přestupů. Jak autor zmiňuje v předchozích kapitolách, je více neţ vhodné cestovat po Spojených státech osobním automobilem. Na kaţdém větším letišti jsou pobočky zpravidla několika 43
půjčoven automobilů, u kterých je moţnost zařízení rezervace prostřednictvím internetu jiţ před cestou do cílové destinace. Půjčovné je stanoveno dle délky půjčení a třídy vozu. Náročnější klienti mohou také vyuţít moţnosti zapůjčení obytného automobilu. Sluţby těchto půjčoven jsou z autorových zkušeností na profesionální úrovni a pro individuálního turistu, který si sám sestavuje plán cesty, je často vítaným zjednodušením plánování skutečnost, ţe půjčovny umoţňují navrácení zapůjčeného vozidla v jiné pobočce, neţ kde si ho klient vypůjčil. V praxi tak lze naplánovat trasu se začátkem například v Los Angeles a s koncem v San Franciscu, kde lze automobil na letišti bez potíţí opět vrátit. Turista se během cestování po Spojených státech setkává s širokou nabídkou moţností ubytování. Od špičkových hotelů v centrech měst, přes motely u dálnic aţ po kempy v divoké přírodě. Zde je vhodné uvést, ţe během autorových putování po Spojených státech bylo ve valné většině případů zvoleno ubytování v kempech. V USA se lze setkat se dvěma druhy kempů. Jedná se o kempy soukromé a o kempy státní a federální. Soukromé kempy se mohou nacházet prakticky kdekoli, s výjimkou území národních parků, neboť tam se lze setkat pouze s kempy státními. Ze soukromých kempů si autor dovoluje vyzdvihnout zejména kempy náleţící do řetězce KOA (Kampgrounds of America), které se obecně vyznačují vysokou kvalitou poskytovaných sluţeb. Lze také zvolit táboření ve federálních a státních kempech, které se nacházejí přímo na území národních parků a jsou ve většině případů o dost levnější, neţ kempy soukromé. V hojně navštěvovaných parcích je však doporučována včasná rezervace kempového místa, protoţe o ubytování přímo v parcích je značný zájem. Vhodnost dané oblasti pro individuální turismus zajisté závisí i na míře bezpečí. Této problematice se autor podrobněji věnuje v kapitole o bezpečnosti individuálního turismu, ve které je uvedena i řada názorných příkladů a situací, se kterými se turista během individuálního cestování pravděpodobně setká. Nedílnou součástí pobytu v destinaci je i stravování. Turisté během pobytu mohou zvolit několik moţností, jak se stravovat. Jedná se například o nepřeberné mnoţství rychlých občerstvení a různých typů restaurací. Elegantním řešením, jak se dosyta najíst za vcelku přijatelné mnoţství peněz, jsou takzvané bufety. Jedná se o restaurace, ve kterých je jídlo servírováno formou švédských stolů a kde můţe zákazník po zaplacení zkonzumovat libovolné mnoţství jídla. Ceny se v takovýchto restauracích liší v závislosti na denní době, nicméně průměrně se cena pohybuje okolo deseti dolarů za osobu a na své si přijde opravdu kaţdý, neboť výběr a mnoţství nabízených pokrmů je tak velké, ţe uspokojí milovníka 44
různých druhů masných pokrmů stejně tak jako vegetariána. Autor má mnoho zkušeností zejména s čínskými bufety, které jsou mezi místními velmi populární a jsou k nalezení zejména v prostorech kolem velkých nákupních center. Pravděpodobně nejekonomičtější způsob stravování je nákup potravin v supermarketech. Velké řetězce nabízí věrnostní karty, díky kterým lze získat aţ 20% slevu na kaţdý nákup. Nákupní centra jsou nejen ve velkých městech, ale zpravidla i ve městech menších. Je nutno počítat s vysokou cenou potravin v obchodech nacházejících se v národních parcích. Je proto vhodné zásobit se dostatečným mnoţstvím potravin v některém ze supermarketů, leţících mimo národní park. Pro mnoho turistů je důvodem pro navštívení západu Spojených států tamní příroda, protoţe jak autor uvádí v kapitole o vysoké koncentraci národních parků, je opravdu z čeho vybírat. Turisté, kteří mají zájem spíše o poznání amerických velkoměst, mohou během svého putování po západě navštívit například San Francisco, Los Angeles, Las Vegas, Salt Lake City, Seattle, Denver a mnoho dalších měst. Za zmínku stojí také jedinečná atmosféra menších zapadlých městeček, která leţí mimo obvyklé turistické trasy. Rozloţení národních parků na západě USA umoţňuje turistovi střídat návštěvy a prohlídky měst s pobyty v přírodě, coţ se autorovi nejednou osvědčilo jako vynikající a vyváţený způsob poznávání, neboť po několika dnech strávených ve státním kempu uprostřed divočiny je více neţ příjemné navrátit se v uvozovkách do civilizace, strávit pár dnů prohlídkou velkoměsta a být ubytován v některém z mnoha špičkových soukromých kempů s bazénem a horkou vířivkou. Autor tedy doporučuje, aby jiţ při plánování cesty bylo přihlédnuto k tomu, ţe je příjemné pobyty v přírodě takzvaně prokládat pobyty ve městech. Záleţí samozřejmě na kaţdém cestovateli, v jakém poměru tak učiní. Lze tedy říci, ţe počínaje bezproblémovou dopravou do cílové destinace, přes moţnost zapůjčení osobního automobilu, širokou škálu moţností ubytování a stravování aţ po přírodní divy, jsou Spojené státy americké vhodnou destinací nejen pro individuální turismus.
5.1.6 Individuální a skupinový turismus disponuje odlišnými způsoby poznávání
Tato kapitola se zabývá tím, jak a co člověk poznává v rámci organizovaného a individuálního turismu. Poznávání během organizovaného a individuálního turismu je odlišné 45
a vyţaduje tudíţ i odlišný přístup. Pro lepší orientaci v problematice budou některé markantní rozdíly poznávání popsány v názorných příkladech. Vychází se z předpokladu, ţe v prvním případě je zájemce rozhodnutý ke koupi poznávacího zájezdu, který je nabízen některou z tuzemských cestovních kanceláří. Po výběru přijatelného termínu konání zájezdu a zaplacení ceny zájezdu se v podstatě jiţ o více nestará a další příprava, jako je zjišťování podrobného plánu trasy a vyhledávání informací o bodech zájmu je pouze dobrovolná. Ve sjednaný termín se klient dostaví na letiště a od té doby aţ do opětovného návratu zpět domů je jiţ vše v reţii průvodců a delegátů. Turista je v takovém případě tedy neustále ve skupině lidí, musí se řídit pevně stanoveným řádem a pravidly. Putování je dopředu naplánováno a je sestaven časový harmonogram, který je nutno po celou dobu zájezdu dodrţovat. Veškerá práce a starosti včetně problematiky zajištění dopravy, ubytování, časového harmonogramu, výletů a výběru bodů zájmu během cesty je jiţ zařízena dopředu pracovníky cestovní kanceláře v rámci zakoupeného zájezdu a klient jiţ nemá moţnost do plánů a organizace zasahovat. Klientovi jsou tedy předkládány informace a z důvodu předem připravené trasy a ubytování nemůţe poznat místa, leţící mimo vytyčenou trasu. Skupina se mezi body zájmu pohybuje zpravidla mikrobusy. Autorem bylo zjištěno, ţe řada zajímavých míst na západě Spojených států je však dostupná pouze po nezpevněných komunikacích a s malým osobním automobilem. Míra poznání nových míst je tedy do značné míry limitována jiţ zvoleným dopravním prostředkem. Je na místě podotknout, ţe autor si je plně vědom skutečnosti, ţe někteří lidé volí zakoupení jiţ sestaveného zájezdu právě z toho důvodu, ţe se nechtějí o nic starat, nechtějí nic zařizovat, chtějí po cestě narazit na co moţná nejméně problémů, nenést téměř ţádnou odpovědnost a případné poţadavky směrovat na jinou osobu, například na průvodce. V ţádném případě však tento postoj neodsuzuje a má pro něj pochopení. V druhém případě je naprosto vynechána jakákoliv pomoc či asistence ze strany cestovních kanceláří a tour-operátorů a člověk vše zařizuje samostatně. Poznávání je odlišné jiţ od první chvíle v letištní hale, neboť turistovi nikdo neříká kudy jít a co dělat. Je tedy odkázán jen sám na sebe a samostatnou orientaci jiţ od začátku putování.Turista si sám vyhledává informace o destinaci, plánuje trasu cesty podle toho, co chce poznat, vidět a zaţít a podle toho si také sestaví časový harmonogram, který mu vyhovuje, přičemţ ví, ţe není bezpodmínečně nutné tento plán dodrţet a je zde prostor pro improvizaci a případné úpravy. Do destinace se přepraví na základě jím zakoupené letenky. V destinaci se pohybuje jím 46
zvoleným způsobem a stravuje se podle toho, kde se v danou chvíli nachází. Je nutno poukázat na obrovskou výhodu, kterou skýtá vlastní dopravní prostředek, v tomto případě osobní automobil, neboť lze navštívit a vydat se do míst, která jsou odlehlá, v řadě případů však o to více zajímavá, a tím pádem zůstávají řadě turistů utajena. Turista, který cestuje tímto individuálním způsobem, poznává situace, se kterými se turista v rámci organizovaného zájezdu nemá šanci setkat, neboť záleţí jen na něm, jak si vše naplánuje a zařídí, od výběru termínu, koupě letenek, zařizování dopravy v destinaci, zařizování povolení ke vstupu do národních parků, výběru bodů zájmu během cesty. V rámci putování je v podstatě limitován pouze termínem a místem odletu a některým předem zamluveným ubytováním v místech, kde nelze počítat s volnou kapacitou bez předchozí rezervace. Je mu tedy dopřána značná časová volnost, sám si vybírá co a kde chce navštívit a nejsou mu pouze předkládány informace o tom, na co se má jít podívat a kam má jít. Při individuální turistice je samozřejmě nutné počítat s velkou mírou odpovědnosti a jednáním na základě vlastních rozhodnutí. Autor se však domnívá, ţe danou destinaci lze tímto způsobem poznat mnohem více a lépe a to právě díky situacím, do kterých se během cesty turista dostane a musí se s nimi vypořádat bez cizí pomoci. Individuální a skupinový turismus tedy disponuje odlišnými způsoby poznávání
5.2
Zázemí,
možnosti
ubytování
a
infrastruktura
v
národních parcích Jak názorně ilustrují statistické údaje o návštěvnosti jednotlivých národních parků, které jsou uvedeny v příloze na konci této práce, do amerických národních parků během jedné sezóny zavítá v některých případech i několik milionů návštěvníků. Všichni tito lidé chtějí v parku strávit určitý čas, přičemţ musí mít moţnost se někde ubytovat, stravovat, zaparkovat svá auta a pohybovat se po území parku tak, aby pokud moţno byla příroda narušena co nejméně. Autor zjistil, ţe všechny jím navštívené národní parky jsou uzpůsobené pro co moţná největší uţitek návštěvníků, přičemţ stejné pozornosti se dostává ze strany správců národních parků i ochraně přírody. Kaţdý národní park má své pomyslné centrum, kde se nachází hlavní turistické informační centrum a řada dalších institucí. V některých turisty hojně navštěvovaných parcích, jako je například národní park Yosemite, je centrem parku takzvaná Village, kde se 47
nachází nejen jiţ zmiňované turistické informační centrum, nýbrţ je zde i ošetřovna a obchody s potravinami, kempovým vybavením a suvenýry. Samozřejmostí jsou zdarma poskytované veřejné toalety a zdroje pitné vody, jejíţ libovolný odběr je umoţněn díky pítkům. Informační centra poskytují zdarma řadu materiálů a lze se v nich informovat prakticky o všem, co se týká parku. Podrobnějšímu popisu sluţeb informačních center se autor věnuje v kapitole o bezpečnosti individuálního turismu. V této Village je zpravidla umístěna i hlavní budova správy příslušného národního parku, kde sídlí místní rangeři. V některých případech je zde i autoopravna či pošta. Na území parků se většinou nachází několik piknikových zón, které jsou volně k dispozici návštěvníkům parku. Některé z těchto piknikových zón leţí u silnic, takţe jejich součástí je samozřejmě i parkoviště. Řada z nich leţí na trase pěších túr. Tak či onak, jsou vybaveny stoly s lavicemi, odpadkovými koši a často i grily, které jsou pevně uchycené do země. V parcích, které jsou turisty navštěvovány nejvíce, je několik moţností, kde se turista můţe ubytovat. Můţe například zvolit ubytování v některém z hotelů, které se nachází přímo ve Village, jako je tomu například v národním parku Grand Canyon, kde jsou turistům k dispozici i chatky. Tato moţnost ubytování je však finančně dosti náročná. Ve všech národních parcích bez výjimky je správou kempu zřízený státní kemp. Přičemţ na území jednoho parku je zpravidla takových státních kempů několik. Tyto kempy jsou, v porovnání s hotely nacházejícími se na území parku, o dost levnější, ale přesto jsou dostatečně vybavené. Platí se za kempové místo, na němţ můţou být postaveny dva aţ tři strany. Kempová místa jsou velmi prostorná a mají mezi sebou dostatečnou vzdálenost, přičemţ často jsou od sebe oddělena stromy či ţivým plotem. Kaţdé takové kempové místo je většinou vybaveno stolem s lavicemi a ohništěm, jehoţ prostor je ohraničen ţelezným profilem zpravidla kulatého tvaru. Eventuelně je zde také rošt na grilování, který je pevně uchycen k ohraničení ohniště takovým způsobem, aby s ním bylo moţné manipulovat. U rangerů je moţnost zakoupení palivového dřeva. V některých případech, jako je tomu například v národním parku Yellowstone a Yosemite, je součástí kempového místa i kovová bedna, do níţ je povinností kempujících uloţit veškeré potraviny, drogerii a vše co vylučuje byť i sebemenší zápach, jako je například špinavé prádlo, přičemţ nic takového se nesmí nacházet v autě ani ve stanu. V těchto oblastech ţijí totiţ volně medvědi a prostřednictvím těchto medvědích beden je předcházeno potenciálnímu ohroţení lidí a poškození majetku. V turistických informačních centrech je turistům prostřednictvím mnoha názorných videí ukázáno, jak se například i malý medvěd dokáţe dostat do velkého 48
zamčeného auta. K dispozici jsou také toalety a v některých případech i sprchy, které se nacházejí většinou v jedné přízemní budově, do které jsou ovšem odděleny vchody pro muţe a pro ţeny. Pouţití sprch je někdy moţné aţ po zaplacení poplatku, přičemţ doba, po kterou se uţivatel můţe těšit z tekoucí vody, je ve většině případů časově omezena. U budovy se sociálním zařízením bývá vodovodní kohoutek s pitnou vodu a zpravidla jsou zde i elektrické zásuvky. Některé státní kempy vyţadují včasnou rezervaci kempového místa. Délka moţného pobytu na kempovém místě je omezena správci parku. V případě, ţe je kemp plně obsazen, je většinou k dispozici několik záloţních kempových míst, takzvaných overflow sites, které se mohou nacházet řádově stovky metrů od kempu. Tato místa slouţí především pro cestovatele, kteří na místo přijedou v pozdních večerních hodinách a nemají jiţ jinou moţnost ubytování. Mohou tedy nejen vyuţít těchto záloţních míst, ale navíc je jim k dispozici veškeré vybavení zpravidla blízko leţícího kempu. S těmito místy se lze setkat například v národním památníku Natural Bridges v Utahu. Jsou však národní parky, ve kterých takto rozvinutá síť sluţeb není. Přesto jsou v nich zřízeny a udrţovány státní kempy, přičemţ v některých z nich občas není ani moţnost doplnit pitnou vodu, natoţ se osprchovat, a to z toho důvodu, ţe tam zkrátka voda není, jako je tomu například v některých kempech v národním parku Joshua Tree, ale i tak jsou tamní kempová místa upravená, vybavená stolem s lavicemi, ohništěm a suchým sociálním zařízením. Turista se během své cesty můţe v některých méně navštěvovaných státních kempech setkat se situací, kdy není komu za ubytování zaplatit. Placení za kempové místo v takových případech probíhá tak, ţe v kempu je cedule, na které je napsána sazba za kempové místo a u které je schránka a papírové obálky na peníze. Turisté, kteří si vyberou jedno z očíslovaných kempových míst, označí obálku příslušným číslem a i s obnosem ji vhodí do schránky. Přijede-li tedy ranger schránku vybrat, snadno podle čísel pozná, zda opravdu všichni zaplatili. V případě, ţe jsou státní kempy v parcích plně obsazené, nebo z nějakého důvodu návštěvníkovi nevyhovují, nezbývá neţ hledat ubytování za hranicemi parku, kde lze nalézt soukromé kempy. Tyto kempy jsou zpravidla uzpůsobeny pro turisty cestující s obytnými auty i pro stanaře. Lze v nich nalézt bazén, prostor na mytí nádobí či prostor s pračkami a sušičkami. Toto je důleţitý poznatek, neboť během balení potřebných věcí na cestu můţe turista vycházet ze skutečnosti, ţe během putování je vţdy moţno vyprat si oblečení v některé z kempových prádelen, nebo vyuţít téměř všudypřítomné veřejné prádelny nacházející se ve
49
městech. Dále jsou v takovýchto kempech společenské místnosti, obchody, moţnost připojení k internetu a řada dalších sluţeb. Jelikoţ je dokázáno, ţe 90% Američanů neopouští během dovolené svá auta na více neţ jeden kilometr [3], není divu, ţe k většině atraktivit v národních parcích, včetně mnoţství vyhlídek, se lze dopravit automobilem po kvalitních asfaltových silnicích s řadou odpočívadel, přičemţ u kaţdého z bodů zájmu jsou prostorná parkoviště uzpůsobená i k parkování rozměrných obytných automobilů a automobilů táhnoucích za sebou velké obytné přívěsy. Další hustou síť v rámci dopravní infrastruktury národních parků tvoří nezpevněné komunikace, díky kterým lze navštívit odlehlejší místa. Národní parky jsou do značné míry přizpůsobeny také pěší turistice, neboť jsou protkány řadou stezek. Některé jsou vhodné pro krátké a nenáročné túry, jiné jsou obtíţné a výpravy po nich mohou trvat i několik dnů. Ve snaze omezit mnoţství automobilů pohybujících se po parku a zvýšit bezpečí návštěvníků je v některých parcích poskytována zdarma autobusová doprava. Tento takzvaný shuttle bus jezdí v pravidelných intervalech mezi hlavními atraktivitami. Pro turistu se tak jedná o moţnost jak si ulehčit od starostí s parkováním automobilu a neustálým přejíţděním od jednoho zajímavého místa ke druhému. Tyto autobusy jsou upraveny i pro přepravu lidí pohybujících se na invalidním vozíku a lze v nich přepravovat i jízdní kola. S tímto zdarma poskytovaným dopravním servisem se lze setkat například v národních parcích Yosemite v Kalifornii a Zion v Utahu. V souvislosti s vozíčkáři je vhodné poukázat na snahu správy národních parků zpřístupnit některé oblasti právě lidem s handicapem. Jako příklad lze uvést národní park Arches v Utahu, kde je zhruba 20% stezek zpevněno asfaltovým povrchem, umoţňujícím pohodlný a bezpečný pohyb na invalidním vozíku.
5.3 Přírodní zajímavosti oblasti Escalante V této kapitole se autor zabývá vybranými přírodními atraktivitami nacházejícími se v okolí městečka Escalante v jiţním Utahu. V této oblasti se kromě Národního památníku Grand Staircase-Escalante nachází také řada dalších zajímavých oblastí, jako je například Escalante Petrified Forest State Park (volný překlad: státní park zkamenělý les), nacházející se severně od národního památníku. Zatímco zde jsou uvedeny pouze vybrané atraktivity této oblasti, podrobnější charakteristice geologického vývoje oblasti jako celku je věnována kapitola v teoretické části této práce. 50
Mezi hlavní lákadla této oblasti patří bezesporu řada kaňonů, které během času vyhloubila voda do pískovce. Tento pískovec v oblasti převládá a mohly tak s postupem času vzniknout jedinečné skalní formace a kaňony zařezávající se stále hlouběji do země. Řada těchto útvarů je přístupná jen po jedné jediné silnici, zvané Hole-in-the-Rock (volný překlad: díra ve skále), která začíná u městečka Escalante a vede směrem na jih napříč celou oblastí v délce téměř 80 kilometrů a končí aţ u jezera Powell. Jiţ tato nezpevněná, prašná a obtíţně sjízdná cesta je do jisté míry zajímavostí. U začátku silnice jsou mnohá varování a doporučení, ţe je tato cesta vhodná pouze pro vozidla s pohonem všech kol a ţe mohutná obytná vozidla by se této cestě měla vyhnout. První přírodní zajímavostí, vydá-li se turista po výše zmiňované cestě, je Devils Garden (volný překlad: ďáblova zahrada). Toto místo se nachází zhruba 20 kilometrů jiţně od začátku cesty Hole-in-the-Rock po pravé straně. Při pohledu na západ lze spatřit Straight Cliffs, na východě se nachází kaňony vyhloubené přítoky řeky Escalante, na severu se nachází Dixie National Forest (volný překlad: národní les Dixie) a na jihu je jezero Powell. Na území o rozloze zhruba tří čtverečních kilometrů jsou pískovcové útvary různých tvarů, jako například oblouky či samostatně stojící solitéry. Jelikoţ se pískovcové útvary nacházejí pár set metrů od příjezdové komunikace, vede k nim odbočka na jejímţ konci je prostorné parkoviště s piknikovými stoly a se sociálním zařízením. Turista můţe před vstupem mezi pískovcové útvary vyuţít řady informativních tabulí a zjistit tak zajímavé poznatky týkající se vývoje této oblasti, včetně informací o zvířatech a rostlinách. Mezi jednotlivými útvary nejsou vyznačeny ţádné cesty, nicméně se lze bez problémů orientovat podle vyšlapaných stezek. V minulosti uloţené vrstvy pískovce byly během času vystaveny různým vlivům, jako například vodě, dešti či velkým teplotním rozdílům během dne a tak se v důsledku těchto procesů mohly vytvářet útvary a formace různých tvarů a velikostí. Protoţe je tato oblast součástí většího chráněného celku, turisté musí mít na paměti, ţe není dovolen sběr rostlin ani rušení zvěře a ţe po jejich odchodu nesmějí být kromě jejich stop v písku patrné ţádné důkazy o jejich přítomnosti.
51
Na níţe uvedené fotografii jsou zachyceny útvary typické pro zmiňovanou lokalitu. Velikost těchto útvarů lze odvodit na základě porovnání s okolní vegetací. Při podrobnějším zkoumání lze spatřit jednotlivé vrstvy pískovce. Mezi útvary se lze volně pohybovat, nicméně není dovoleno jakkoli zasahovat do jejich struktury například vyrýváním nápisů a podobně. Také je důleţité mít na paměti potenciální nebezpečí, jenţ skýtají jedovatí hadi, často ukrytí před přímým slunečním světlem ve skulinách, pod kameny a pod stromy. Jelikoţ v této oblasti nejsou zpevněné cesty nebo chodníky, je důleţité zvolit správnou obuv, neboť v některých místech je nutno menší útvary přelézat.
Obrázek 4: Pískovcové útvary v Devils Garden. Utah. Foto: Petr Malý
Zhruba o dalších dvacet kilometrů jiţněji se nacházejí takzvané štěrbinové kaňony (angl. slot canyons), přičemţ z mnoha takových kaňonů vyniká zejména Peek-a-Boo a Spooky Gulch. Tyto slotové kaňony se zařezávají hluboko do krajiny. Jsou úzké a vydat se na jejich průzkum s sebou nese určitá nebezpečí, kterým však lze předejít pečlivou přípravou. K těmto kaňonům se lze dostat pouze pěšky, přičemţ cesta k nim není dlouhá, celkem zhruba 5 kilometrů. Je však nutno vzít v úvahu například vysoké teploty, potenciálně nebezpečné ţivočichy, značnou obtíţnost terénu či vzdálenost od nejbliţšího města. Během plánování výletu k těmto kaňonům je tedy nutno počítat s dostatkem tekutin, snaţit se vyvarovat zraněním a pečlivě si prostudovat trasu, včetně vzdáleností, neboť jakmile
52
člověk sestoupí z vyvýšených míst mezi kaňony, soutěsky a vyschlá říční koryta, snadno se ztratí. Na parkovišti jsou k dispozici stojany s mapami oblasti a řadou upozornění. Cesta ke kaňonům je značena pouze hromádkami kamenů, které z vlastní iniciativy vytváří turisté. Nutno však uvést, ţe se jedná o atraktivity, které nejsou příliš navštěvované, a tak se počet turistů v této oblasti pohybuje denně pouze v řádů desítek.
Obrázek 5: Pěší turistika v oblasti The Grand Staircase. Utah. Foto: Jitka Malá
Tyto kaňony vyhloubila během času voda a s tím souvisí nebezpečí, o kterém se autor zmiňuje jiţ v příslušné kapitole o bezpečnosti individuálního turismu. V případě přívalového deště se totiţ voda z rozlehlého území soustředí do nejníţe poloţených míst, coţ jsou právě tyto kaňony a hrozí tak nebezpečí přívalové vlny, kterou doprovází směs kamení a suchého dřeva. Člověk zastiţen tímto jevem je v přímém ohroţení ţivota a je tedy více neţ nutné přihlédnout během plánování výletu k aktuálnímu počasí nejen v daném místě, ale i v blízkém okolí. Přestoţe se oba dva kaňony od sebe nachází zhruba jen kilometr, pro kaţdý z nich je charakteristický jiný rys. Pro kaňon Peek-a-Boo jsou to pískovcové oblouky, které se klenou nad dnem kaňonu, pro Spooky Gulch jsou to vysoké a téměř kolmé stěny. Do kaňonu Peek-aBoo je vstup moţný pouze po strmé, zhruba šest metrů vysoké pískovcové stěně.
53
Je tedy dobré mít s sebou lano a je-li na místě současně více osob, navzájem se při zdolávání stěny jistit. Tyto kaňony jsou zpravidla velice úzké a v některých partiích dosahují rozestupy mezi stěnami kaňonu tak malých rozměrů, ţe se mezi nimi člověk protáhne jen s obtíţemi.
Obrázek 6: Slotový kaňon Peek-a-Boo vyhloubený do pískovce. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 7: Zkoumání slotového kaňonu Spooky Gulch. Utah. Foto: Jitka Malá
Jako další přírodní zajímavost lze uvést vodopády Calf Creek, jenţ se nachází na konci údolí, kterým se klikatí potok a podle něhoţ vede nepříliš náročná a v porovnání s ostatními atraktivitami v oblasti Escalante hojně navštěvovaná stezka. Proti proudu potoka lze dojít aţ k zhruba čtyřicet metrů vysokému vodopádu, jehoţ vody padají dolů po pískovcovém masivu. Dole pod vodopádem je přírodní jezírko, ve kterém se mnozí turisté koupou. Atraktivita tohoto místa do jisté míry spočívá právě v tom, ţe je zde voda a tudíţ je toto údolí jakousi oázou v jinak v celku vyprahlé krajině. Severně od národního památníku Grand Staircase-Escalante se nachází Escalante Petrified Forest State Park. Park se nachází na kopcích přímo nad městečkem Escalante a v 54
jeho bezprostřední blízkosti je vodní reservoár Wide Hollow. Vstup do parku není zpoplatněn. Na břehu vodní nádrţe je státní kemp, ze kterého vede pěší stezka přímo do oblasti, kde se nacházejí pravěké kmeny stromů, které se během času přeměnily v kámen. Tyto kmeny jsou roztroušeny po rozlehlém území po kterém se lze volně pohybovat. Vyskytují se zde také fosilie pravěkých rostlin a zvířat. Hlavní okruţní trasa je zhruba dva kilometry dlouhá a vede kolem mnoha celých zkamenělých kmenů, přičemţ mimo stezku lze spatřit značné mnoţství menších exemplářů. Na začátku stezky jsou informační tabule, poskytující mnoho informací o dané oblasti a o procesech, během nichţ vznikly v průběhu mnoha milionů let tyto jedinečné zkameněliny. Správa místního parku také před vstupem do oblasti na informačních cedulích důrazně upozorňuje návštěvníky, ţe sběr jakýchkoliv zkamenělin je přísně zakázán.
Obrázek 8: Krajina typická pro oblast Escalante. Utah. Foto: Petr Malý
5.4 Porovnání Yosemitského národního parku s oblastí Escalante V této kapitole se autor zabývá porovnáním těchto dvou oblastí z několika různých pohledů. V obou případech se jedná o chráněné krajinné oblasti, které nabízejí turistům mnohé, zejména přírodní atraktivity. Rozdílné jsou však například uţ jejich statuty, neboť
55
jedné z oblastí byl přidělen statut národního parku, zatímco druhé oblasti byl přidělen statut národního památníku. Yosemitský národní park se nachází v Kalifornii, přesněji v pohoří Sierra Nevada a je z velkých měst na západním pobřeţí Spojených států dosaţitelný automobilem během několika hodin. Oblast Escalante se oproti tomu nachází v jiţní části státu Utah a velká města, stejně tak jako hlavní silniční tahy, jsou od oblasti dále, neţ je tomu v případě Yosemitského národního parku. S tímto souvisí také značné rozdíly v počtu turistů, kteří proudí do zmiňovaných oblastí. Jak uvádí tabulka obsahující statistické údaje o návštěvnosti jednotlivých národních parků, která je uvedena v příloze této práce, do Yosemitského národního parku se kaţdoročně vydá několik milionu lidí. Jelikoţ vstup do oblasti národního památníku Escalante není zpoplatněn a tudíţ lze jen stěţí monitorovat počet turistů v oblasti, nelze vycházet z přesných údajů o návštěvnosti. Autor nicméně opakovaně vypozoroval očividné rozdíly v počtu turistů v obou lokalitách. Nutno uvést, ţe v Yosemitském národním parku je mnoho hlavních atraktivit soustředěno v nepříliš rozlehlém údolí a turisté tak zpravidla v této oblasti tráví několik dnů, přičemţ se kaţdý den vydávají k různým bodům zájmu. Oblast Escalante takto kompaktní není a odlehlost a roztroušenost atraktivit po rozsáhlém území má za následek, ţe řada turistů oblastí pouze projíţdí během cesty do některého z národních parků nacházejících se v jiţním Utahu. Značné rozdíly lze vypozorovat i v zázemí a v míře rozvinutosti sítě sluţeb. V Yosemitském národním parku je pomyslným centrem Village s mnoţstvím obchodů a turisté si zde mohou vybrat z několika různých moţností ubytování, od státních kempů přes chatky aţ po hotely. Také jsou zde muzea a galerie, zpevněné komunikace a moţnost vyuţití bezplatné autobusové dopravy, kterou se mohou přepravit mezi hlavními atraktivitami. V oblasti národního památníku Escalante a v jeho blízkém okolí takto rozvinutá síť sluţeb není a člověk je zde odkázán pouze na vlastní automobil. Přesto je zde moţnost vyuţití státních kempů a ubytování ve městečku Escalante. Samozřejmostí je informační centrum. Turisté zde však například nenajdou Village s řadou obchodů a několika hotely, před kterými jsou zastávky zdarma poskytované dopravy po oblasti. Lze tedy říci, ţe Yosemitský národní park disponuje rozvinutější sítí sluţeb, neboť tyto sluţby poskytuje většímu počtu lidí a zpravidla po delší časové období. V obou případech je odlišný ráz krajiny. Zatímco Yosemitský národní park se nachází v pohoří Sierra Nevada a je zde mnoţství lesů, potoků, vodopádů a zelených luk, přičemţ z 56
hornin zde převládá ţula, v případě národního památníku Escalante se jedná spíše o pustou polopoušť, kde je i malý potok vzácností a jen stěţí zde spatřit jinou horninu neţ pískovec. S tímto souvisí i odlišná fauna a flóra, s níţ se turista setkává. V Yosemitském parku se vyskytují například medvědi černí a sekvojové lesy, zatímco kolem Escalante turista narazí spíše na divoké kojoty či pumy americké, hledající potravu mezi do dáli se táhnoucími keři pelyňku. V obou oblastech se tedy nachází mnoho atraktivit, přičemţ Yosemitský národní park je do značné míry uzpůsoben velkému mnoţství turistů, zatímco oblast národního památníku Escalante je prozatím velkých davů turistů ušetřena. Autor se však domnívá, ţe mnoţství turistů v této oblasti se s postupem času bude zvětšovat, jelikoţ během tří návštěv této oblasti v průběhu pěti let zaznamenal nárůst v jejich počtu. Toto území však není v porovnání s mnohými národními parky tak snadno dostupné a to můţe být jedním z důvodů, proč danou oblast v porovnání s jinými navštěvuje vcelku málo lidí.
57
6. Závěry a doporučení Tato bakalářská práce se zabývala individuálním turismem ve vybraných oblastech Spojených států amerických. Práce byla rozdělena do dvou základních částí, z nichţ kaţdá obsahovala další kapitoly. Na úvod byly prostřednictvím několika podkapitol uvedeny základní informace o dané zemi. Další kapitola se věnovala Správě národních parků a na tuto kapitolu navázala další, která se soustředila na systém národních parků. Bylo také nutné vymezit si určité regiony a oblasti, jejichţ stručná charakteristika je uvedena v teoretické části. Na závěr byly představeny vybrané oblasti zájmu, včetně hrozeb, kterým tyto oblasti čelí. V praktické části se autor věnoval celkem šesti různým hypotézám, které zahrnovaly například bezpečnost, vhodnost dané oblasti pro individuální turismus, míru a moţnosti poznání a finanční aspekty individuálního cestování. Další kapitola se věnovala zázemí, moţnostem ubytování a infrastruktuře v národních parcích a turisticky zajímavých oblastech. Na závěr praktické části byly uvedeny přírodní zajímavosti předem zvolené oblasti a poslední kapitola se věnuje porovnání této oblasti s jinou, diametrálně odlišnou. Citace v této bakalářské práci byly provedeny podle citační normy ČSN ISO 690:2011, která upravuje pravidla pro práci s citacemi. Přínosem této práce je moţnost vyuţití v ní obsaţených informací zájemci o individuální turismus ve Spojených státech amerických. V praktické části je uvedeno a názorně popsáno mnoho situací, se kterými se individuální turista během cestování pravděpodobně setká. Tato práce můţe být vítaným zdrojem informací pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu, například z obav o bezpečnost či proveditelnost takové cesty, váhají s individuální cestou za poznáním Spojených států amerických.
58
7. Zdroje 7.1 Seznam použité literatury 1. COLOMBO, Marcella. Americký Jihozápad. Praha: Slovart, 2003, 136 s. Místa a historie. ISBN 80-7209-454-8. 2. COOK, Samantha. Východ USA: [turistický průvodce]. Vyd. 2., aktualiz. Brno: Jota, 2009, 721 s., [8] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 978-80-7217-601-4. 3. COOK, Samantha, Greg WARD a Tim PERRY. Západ USA: národní parky : turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2002, 583 s., s. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 807217-061-9. 4. GÖBEL, Peter. Přírodní parky: krajinné oblasti a přírodní ráje pod záštitou UNESCO. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, 1999, 251 s. ISBN 807176907X. 5. GRAZZINI, Giuseppe. Národní parky světa. 1. čes. vyd. Praha: Slovart, 1994, 260 s. ISBN 80-85871-00-9. 6. JEIER, Thomas a Martin BAEHR. Západ USA: cestování a kultura : poznávání zvířat a rostlin. Vyd. v českém jazyce 1. Praha: Baset, 2004, 281 s. Ze všech stran. ISBN 80-8622373-6 7. LYON, James. USA. 1. vyd., české. Praha: Svojtka & Co., 2003, 1162 s. Lonely Planet. ISBN 8072374508. 8. 2012 Walmart Road Atlas. Rand McNally, 2011. ISBN 0528003372. 9. PALMERLEE, Danny. Poznáváme Národní parky USA. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2013, 471 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0781-7. 10. PINCK, Axel. USA: národní parky Západu. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 2001, 128 s. Merian live!. ISBN 80-7236-207-0. 11. SCHEUNEMANN, Jürgen. USA: východní pobřeží, středozápad, jižní státy : cestovní příručka. 1. čes. vyd. München: Nelles Verlag, 1997, 255 s. Nelles guide. ISBN 3-88618-2347.
59
12. TROUSIL, Michal a Veronika JAŠÍKOVÁ. Úvod do tvorby odborných prací. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 154 s. ISBN 978-80-7435-380-2. 13. VOTÝPKA, Jan a Jaroslava JANOUŠOVÁ. Severní Amerika. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 420 s. 14. ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.
7.2 Seznam internetových zdrojů 15. Arizona Geographic Alliance. About us. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: < http://geoalliance.asu.edu/about >. 16. Arizona Geographic Alliance. Home. [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: < http://geoalliance.asu.edu/azga_site >. 17. Arizona Geographic Alliance. Maps of the United States. [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: < http://geoalliance.asu.edu/maps/us >. 18. Azcentral. Lone survivor of Antelope Canyon tragedy looks back. [online]. [cit. 2015-0710]. Dostupné z:
. 19. BBC News. Is China's economy really the largest in the world? [online]. [cit. 2015-0212]. Dostupné z: < http://www.bbc.com/news/magazine-30483762 >. 20. Bryce Canyon Country. Grand Staircase Escalante National Monument. [online]. [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: < http://www.brycecanyoncountry.com/grand-staircase-escalantenational-monument/ >. 21. Camping Facilities in Bryce Canyon. Bryce Canyon Campground. [online]. [cit. 2015-0719]. Dostupné z: < http://www.brycecanyoncampgrounds.com/bryce-canyon-campground>. 22. Central Intelligence Agency. The World Factbook. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: < https://www.cia.gov/library/publications/the-world factbook/geos/us.html >.
60
23. eHow. What Are the 8 Physical Regions of the United States? [online]. [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: < http://www.ehow.com/info_8004008_8-physical-regions-united-states.html >. 24. Energy Information Administration. Gasoline and Diesel Fuel Update. [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné z: < http://www.eia.gov/petroleum/gasdiesel/>. 25. Geologická encyklopedie. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: < http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl >. 26. Kampgrounds of America. Monterey Bay KOA Campground Reservations. [online]. [cit. 2015-07-19]. Dostupné z: < https://koa.com/campgrounds/santa-cruz/reserve/step3>. 27. Kampgrounds of America. San Diego Metro KOA Campground Reservations. [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné z: < https://koa.com/campgrounds/san-diego/reserve/step3>. 28. Kampgrounds of America. San Francisco North Petaluma KOA Campground Reservations. [online]. [cit. 2015-07-19]. Dostupné z: < https://koa.com/campgrounds/sanfrancisco/reserve/step3>. 29. Kurzy měn. Americký dolar. [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné z: < http://www.kurzy.cz/kurzy-men/nejlepsi-kurzy/USD-americky-dolar/>. 30. Letenky. Levné letenky. [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné z: < https://rezervace.letuska.cz/cs/multiPricer.php?sid=00028e7589baf2457532c6fc71a15c09d0a c6 >. 31. Levná půjčovna aut. Autopůjčovna. [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné z: < http://www.rentalcars.com/DriverExtras.do?showdeexp=1>. 32. Malibu Beach RV Park. Online Reservations. [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné z: < http://www.maliburv.com/reservations.asp>. 33. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Dobrovolná registrace občanů v zahraničí. [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: < http://drozd.mzv.cz/ >. 34. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům. [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: < http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/severni_amerika/usa/cestovani/other.html>.
61
35. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. USA. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: < http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/severni_amerika/usa/ >. 36. National Geographic Education. United States Regions. [online]. [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: < http://education.nationalgeographic.com/education/maps/united-statesregions/?ar_a=1 >. 37. National Parks. A Brief History. [online]. [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: < http://usparks.about.com/library/weekly/aa012598.htm >. 38. National Parks Conservation Association. About the National Parks. [online]. [cit. 201502-16]. Dostupné z: < http://www.npca.org/exploring-our-parks/about-the-nationalparks.html >. 39. National Park Service. Campgrounds - Capitol Reef National Park. [online]. [cit. 201507-18]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/care/planyourvisit/fruitacampground.htm>. 40. National Park Service. Campgrounds - Joshua Tree National Park. [online]. [cit. 2015-0718]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/jotr/planyourvisit/campgrounds.htm >. 41. National Park Service. Campgrounds - Yosemite National Park. [online]. [cit. 2015-0719]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/yose/planyourvisit/pinescampgrounds.htm>. 42. National Park Service. Designations of National Park System Units. [online]. [cit. 201502-16]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/goga/planyourvisit/designations.htm >. 43. National Park Service. Frequently Asked Questions. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/faqs.htm >. 44. National Park Service. History. [online]. [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: < http://www.nps.gov/aboutus/history.htm >. 45. Nissan Versa. Levný sedan pro New York. [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné z: < http://www.auto.cz/nissan-versa-levny-sedan-pro-new-york-58131>. 46. Poznávací zájezdy USA. Americký západ, zlatý okruh. [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné z: < http://www.esotravel.cz/poznavaci/usa/americky-zapad-zlatyokruh/?termin=492803>.
62
47. ReserveAmerica. Campground & Camping Details. [online]. [cit. 2015-07-19]. Dostupné z: < http://www.reserveamerica.com/camping/june-lake/r/campgroundDetails>. 48. RV Park Reviews. Goosenecks State Park. [online]. [cit. 2015-07-18]. Dostupné z: < http://www.rvparkreviews.com/regions/utah/mexican-hat/goosenecks-statepark >. 49. Siena Suites Hotel. Rezervujte hotel hned. [online]. [cit. 2015-07-19]. Dostupné z: < http://www.booking.com/hotel/us/siena-suites.cs.html >. 50. Spojené státy americké. Finanční a daňový sektor. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: < http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/spojene-staty-americke-financni-adanovy-sektor-18549.html >. 51. Top-Pojištění. Kalkulace a srovnání cestovního pojištění. [online]. [cit. 2015-07-15]. Dostupné z: < http://www.top-pojisteni.cz/cestovni-pojisteni/kalkulace-a-srovnani>. 52. United States Geography. Regions. [online]. [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: < http://www.ducksters.com/geography/us_states/us_geographical_regions.php>. 53. USD průměrné kurzy 2014. Historie kurzů měn. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: < http://www.kurzy.cz/kurzy-men/historie/USD-americky-dolar/2014/ >. 54. Utah.com. Grand Staircase-Escalante National Monument. [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: < http://www.utah.com/nationalsites/grand_staircase.htm >. 55. USA na Světadílech. Capitol Reef NP. [online]. [cit. 2015-03-08]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/utah/capitol-reef-np/lokality >. 56. USA na Světadílech. Crater Lake NP. [online]. [cit. 2015-03-08]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/oregon/crater-lake-np/lokality >. 57. USA na Světadílech. Grand Canynon NP. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/arizona/grand-canyon-np/lokality >. 58. USA na Světadílech. Grand Canyon patří k nejstarším národním parkům USA. [online]. [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/clanky/Grand-Canyon >.
63
59. USA na Světadílech. Yosemite NP. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/kalifornie/yosemite-np/lokality >. 60. USA na Světadílech. Národní parky USA. [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: < http://usa.svetadily.cz/narodni-parky >. 61. Velvyslanectví Spojených států Amerických Praha Česká Republika. O USA. [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné z: < http://czech.prague.usembassy.gov/about-usa.htm >. 62. Visit Utah. Grand Staircase-Escalante National Monument. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: < http://www.visitutah.com/places-to-go/most-visited-parks/grand-staircaseescalante >.
64
8. Seznam fotografií a obrázků OBRÁZEK 1: REGIONY USA PODLE NÁRODNÍ ZEMĚPISNÉ SPOLEČNOSTI. ............................................................. 18 OBRÁZEK 2: FYZICKÉ REGIONY USA DLE ARIZONA GEOGRAPHIC ALLIANCE. ........................................................ 20 OBRÁZEK 3: POMYSLNÝ PRŮŘEZ OBLASTÍ THE GRAND STAIRCASE ...................................................................... 25 OBRÁZEK 4: PÍSKOVCOVÉ ÚTVARY V DEVILS GARDEN. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ............................................... 52 OBRÁZEK 5: PĚŠÍ TURISTIKA V OBLASTI THE GRAND STAIRCASE. UTAH. FOTO: JITKA MALÁ ............................... 53 OBRÁZEK 7: SLOTOVÝ KAŇON PEEK-A-BOO VYHLOUBENÝ DO PÍSKOVCE. UTAH. FOTO: PETR MALÝ.................. 54 OBRÁZEK 6: ZKOUMÁNÍ SLOTOVÉHO KAŇONU SPOOKY GULCH. UTAH. FOTO: JITKA MALÁ .............................. 54 OBRÁZEK 8: KRAJINA TYPICKÁ PRO OBLAST ESCALANTE. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ............................................ 55 OBRÁZEK 9: TOPOGRAFICKÁ MAPA USA. ............................................................................................................. 76 OBRÁZEK 10: MAPA S VYZNAČENOU POLOHOU NÁRODNÍCH PARKŮ USA. ......................................................... 76 OBRÁZEK 11: KEMPOVÉ MÍSTO VČETNĚ MEDVĚDÍ BEDNY VE STÁTNÍM KEMPU. UTAH. FOTO: PETR MALÝ....... 77 OBRÁZEK 12: EXTERIÉR STÁTNÍHO KEMPU VE STÁTNÍM PARKU PETRIFIED FOREST. UTAH. FOTO: JITKA MALÁ 77 OBRÁZEK 14: INTERIÉR VOZIDLA STRÁŽCŮ NP ARCHES. UTAH. FOTO: PETR MALÝ .............................................. 78 OBRÁZEK 13: VOZIDLO STRÁŽCŮ NP ARCHES. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ............................................................. 78 OBRÁZEK 16: VZÁJEMNÉ JIŠTĚNÍ LANEM BĚHEM PĚŠÍHO VÝLETU. UTAH. FOTO: JITKA MALÁ ............................ 79 OBRÁZEK 15: STRÁŽKYNĚ V NP YELLOWSTONE. WYOMING. FOTO: PETR MALÝ.................................................. 79 OBRÁZEK 17: INFORMATIVNÍ CEDULE V NP YELLOWSTONE. WYOMING. FOTO: PETR MALÝ ............................. 79 OBRÁZEK 19: INFORMACE O MEDVĚDU GRIZZLYM V NP YELLOWSTONE. WYOMING. FOTO: PETR MALÝ.......... 80 OBRÁZEK 18: VOLNĚ ŽIJÍCÍ BIZONI V NP YELLOWSTONE. WYOMING. FOTO: JITKA MALÁ ................................... 80 OBRÁZEK 20: CHŘESTÝŠ SCHOVANÝ U STEZKY V OBLASTI ESCALANTE. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ...................... 81 OBRÁZEK 21: SAMICE LOSA S MLÁĎATY BRODÍCÍ PŘES ŘEKU V NP YELLOWSTONE. FOTO: JITKA MALÁ ............ 81 OBRÁZEK 24: PÍSKOVCOVÉ ÚTVARY V NP BRYCE CANYON. UTAH. FOTO: PETR MALÝ......................................... 82 OBRÁZEK 22: SKALNÍ FORMACE V NP CAPITOL REEF. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ................................................. 82 OBRÁZEK 23: SLOTOVÝ KAŇON. ARIZONA. FOTO: PETR MALÝ ............................................................................. 82 OBRÁZEK 25: KVĚTINY PŘED POHOŘÍM GRAND TETON. WYOMING. FOTO: PETR MALÝ ..................................... 82 OBRÁZEK 28: JEZERO LEDOVCOVÉHO PŮVODU V NP YOSEMITE. KALIFORNIE. FOTO: PETR MALÝ ..................... 83 OBRÁZEK 27: SKALNÍ FORMACE V NP BRYCE CANYON. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ............................................... 83 OBRÁZEK 26: THE SUBWAY (METRO) V NP ZION. UTAH. FOTO: PETR MALÝ ........................................................ 83 OBRÁZEK 29: POBŘEŽÍ TICHÉHO OCEÁNU. KALIFORNIE. FOTO: PETR MALÝ ........................................................ 84 OBRÁZEK 30: ŘEKA PŘED POHOŘÍM SIERRA NEVADA. KALIFORNIE. FOTO: PETR MALÝ ...................................... 84 OBRÁZEK 31: MAPA ZNÁZORŇUJÍCÍ ROZVINUTOU INFRASTRUKTURU V NP YOSEMITE. KALIFORNIE. ................ 85
65
9. Přílohy 9.1 Tabulky
Příloha č. 1 Popis již sestaveného zájezdu nabízeného ke koupi
Termín
30.9.-15.10.2015
Počet přenocování
14
Typ ubytování
3* hotely se snídaní
Cena pro osobu
68 990 Kč
Cena vybraného zájezdu celkem
206 970 Kč
Navíc v ceně
Cena zájezdu zahrnuje
Cena zájezdu nezahrnuje
Leteckou přepravu a taxy
fakultativní vstupy a výlety vstup do Monument Valley
14x ubytování kategorie 3*
vstupní autorizaci do USA
večeře v kasinu v Las Vegas
stravování a spropitné
vstup k Mono Lake
(se snídaní) doprava vozy či mikrobusy vstupy do národních parků
plavba v San Francisku
sluţby českého průvodce
pobřeţní cesta 17 mile Drive
Program zájezdu 1. den
Odlet z Prahy do Los Angeles.
2. den - Los Angeles
Prohlídka města.
3. den - San Diego
Prohlídka města.
4. den - NP Joshua Tree
Prohlídka parku.
5. den - NP Grand Canyon
Prohlídka parku.
6. den - NP Monument Valley
Prohlídka parku. NP Capitol Reef.
7. den - NP Bryce Canyon
Prohlídka parku. Výlet do kaňonu. 66
8. den - NP Zion a Las Vegas
Prohlídka parku. Pěší výlet.
9. den - Las Vegas a Hoover Dam
Volný program a výlet.
10. den - NP Death Valley
Prohlídka parku. Oblast Mammoth.
11. den - NP Yosemite
Jezero Mono Lake. NP Yosemite.
12. den - NP Yosemite a Sekvoje
Návštěva háje sekvojí obrovských.
13. den - Big Sur a Monterey
Po Pacific Highway do San Francisca.
14. den - San Francisco
Návštěva města.
15. den - San Francisco a odlet
Volný program a odlet do Prahy.
16. den
Přílet do Prahy.
Zdroj: http://www.esotravel.cz/poznavaci/usa/americky-zapad-zlaty-okruh/?termin=492803
67
Příloha č. 2 Popis zájezdu sestaveného v rámci individuálního turismu.
Termín
30.9.-15.10.2015
Počet přenocování
14
Typ ubytování
Se stanem v kempu, hotel
Náklady Co
Podrobnosti
Za kolik
Letenky
Aeroflot, Praha - Los Angeles, San Francisco - Praha,
19 872 Kč
zpáteční, 1 mezipřístání v Moskvě
[30] 59 616 Kč
Celkem za letenky pro 3 osoby Půjčení auta
Vypůjčení na letišti v Los Angeles, vrácení na letišti v San
425 USD
10 580 Kč
Franciscu, společnost Alamo, automobil Nissan Versa
[31]
Sedan, 5 míst, klimatizace automatická převodovka auto
kombinovaná spotřeba vozu: 7 litrů na 100 kilometrů
Benzín
Cena benzínu k 20.7.2015 na západě USA v průměru 3$ za
[45] 280 USD
7000 Kč
galon (3,785 litru), aktuální kurz dolaru k 20.7.2015
[24]
1$=24,94 Kč, 1 litr paliva tedy stojí 19,8 Kč, ujetá vzdálenost v rámci putování je zhruba 3700 kilometrů, je nutné započíst zvýšení výdajů způsobené zajíţďkami a podobně Ubytování
1) Malibu beach RV Park - cena za stanové místo
45 USD
1125 K
[32]
2) Malibu beach RV Park - cena za stanové místo
45 USD
1125 Kč [32]
3) San Diego Metro KOA - cena za stanové místo
53 USD
1325 Kč [27]
4) Státní kemp v NP Joshua Tree - cena za stanové místo
20 USD
500 Kč
[40]
5) Státní kemp Goosenecks - cena za stanové místo
10 USD
250 Kč
[48]
6) Kemp Fruita v NP Capitol Reef - cena za stanové
20 USD
500 Kč
[39]
34 USD
850 Kč
[21]
místo 7) Ruby´s Inn RV Park - cena za stanové místo
68
Jídlo
8) Siena Suites Hotel 3* v Las Vegas - cena za pokoj
50 USD
1250 Kč [49]
9) Siena Suites Hotel 3* v Las Vegas - cena za pokoj
50 USD
1250 Kč [49]
10) June Lake Campground - cena za stanové místo
20 USD
500 Kč
[47]
11) Státní kemp v NP Yosemite - cena za stanové místo
26 USD
650 Kč
[41]
12) Monterey Bay KOA - cena za stanové místo
68 USD
1700 Kč [26]
13) San Francisco KOA North - cena za stanové místo
52 USD
1300 Kč [28]
14) San Francisco KOA North - cena za stanové místo
52 USD
1300 Kč [28]
Celkem za 14 nocí
545 USD
13 625 Kč
Ceny potravin se v USA nijak výrazně neliší od cen
360 USD
9000 Kč
80 USD
2000 Kč
běţných potravin v České republice. Je zde uvaţováno s týdenním výdajem 1500 Kč na osobu za týden. (nákup v supermarketech) Vstupy do NP
Annual Pass - roční permanentka opravňující ke vstupu do všech národních parků, rekreačních oblastí a dalších míst,
[43]
vztahuje se na jedno osobní vozidlo bez ohledu na počet osob ve vozidle Ostatní
Suvenýry, výlety, vstupy na atrakce, jiné
Pojištění
U společnosti Allianz
400 USD
10000 Kč 1200 Kč [51]
113 021 Kč
Celkem
69
Příloha č. 3 Přehled národních parků USA podle roku založení.
PŘEHLED NÁRODNÍCH PARKŮ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, ŘAZENO CHRONOLOGICKY DLE ROKU ZALOŢENÍ PŘÍSLUŠNÉHO NÁRODNÍHO PARKU NÁZEV PARKU
ZALOŢEN
ZALOŢEN VE STÁTU
1.
Yellowstone
1872
WY, MT, ID
2.
Sequoia
1890
Kalifornie
3.
Yosemite
1890
Kalifornie
4.
Mount Rainier
1899
Washington
5.
Crater Lake
1902
Oregon
6.
Wind Cave
1903
Jiţní Dakota
7.
Mesa Verde
1906
Colorado
8.
Glacier
1910
Montana
9.
Rocky Mountain
1915
Colorado
10.
Haleakala
1916
Havaj
11.
Hawaii Volcanoes
1916
Havaj
12.
Lassen Volcanic
1916
Kalifornie
13.
Denali
1917
Aljaška
14.
Acadia
1919
Maine
15.
Grand Canyon
1919
Arizona
16.
Zion
1919
Utah
17.
Hot Springs
1921
Arkansas
18.
Shenandoah
1926
Virginie
19.
Bryce Canyon
1928
Utah
20.
Grand Teton
1929
Wyoming
21.
Arches
1929
Utah
70
22.
Carlsbad Caverns
1930
Nové Mexiko
23.
Everglades
1934
Florida
24.
Great Smoky Mountains
1934
NC, TN
25.
Olympic
1938
Washington
26.
Kings Canyon
1940
Kalifornie
27.
Isle Royale
1940
Michigan
28.
Mammoth Cave
1941
Kentucky
29.
Big Bend
1944
Texas
30.
Virgin Islands
1956
Panenské ostrovy
31.
Petrified Forest
1962
Arizona
32.
Canyonlands
1964
Utah
33.
Guadelupe Mountains
1966
Texas
34.
North Cascades
1968
Washington
35.
Redwood
1968
Kalifornie
36.
Voyageurs
1971
Minnesota
37.
Capitol Reef
1971
Utah
38.
Badlands
1978
Jiţní Dakota
39.
Theodore Roosevelt
1978
Severní Dakota
40.
Channel Islands
1980
Kalifornie
41.
Biscayne
1980
Florida
42.
Gates of the Arctic
1980
Aljaška
43.
Glacier Bay
1980
Aljaška
44.
Katmai
1980
Aljaška
45.
Kenai Fjords
1980
Aljaška
46.
Kobuk Valley
1980
Aljaška
47.
Lake Clark
1980
Aljaška
48.
Wrangell-St. Elias
1980
Aljaška
71
49.
Great Basin
1986
Nevada
50.
American Samoa
1988
Americká Samoa
51.
Dry Tortugas
1992
Florida
52.
Saguaro
1994
Arizona
53.
Death Valley
1994
CA, NV
54.
Joshua Tree
1994
Kalifornie
55.
Black Canyon of the Gunnison
1999
Colorado
56.
Cuyahoga Valley
2000
Ohio
57.
Congaree
2003
Jiţní Karolína
58.
Great Sand Dunes
2004
Colorado
59.
Pinnacles
2013
Kalifornie
WY: Wyoming, MT: Montana, ID: Idaho, CA: Kalifornie, NV: Nevada, NC: Severní Karolína, TN: Tennessee Zdroj: https://archive.org/details/nationalparksind000507
.
72
Příloha č. 4 Statistické údaje o návštěvnosti jednotlivých národních parků USA.
STATISTICKÉ ÚDAJE ZNÁZORŇUJÍCÍ POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ NÁRODNÍCH PARKŮ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH VE VYBRANÝCH LETECH NÁZEV PARKU
r.2006
r.2010
r.2014
2,870,295
3,640,185
3,513,484
954,507
1,002,979
1,039,137
1.
Yellowstone
2.
Sequoia
3.
Yosemite
3,242,644
3,901,408
3,882,642
4.
Mount Rainier
1,113,601
1,191,754
1,264,259
5.
Crater Lake
388,972
448,319
535,508
6.
Wind Cave
591,049
577,141
547,022
7.
Mesa Verde
557,248
559,712
501,563
8.
Glacier
1,964,399
2,200,048
2,338,528
9.
Rocky Mountain
2,743,676
2,955,821
3,434,751
10.
Haleakala
1,426,068
1,105,606
1,142,040
11.
Hawaii Volcanoes
1,612,246
1,304,667
1,693,005
12.
Lassen Volcanic
388,741
384,570
432,977
13.
Denali
415,935
378,855
531,315
14.
Acadia
2,083,588
2,504,208
2,563,129
15.
Grand Canyon
4,279,439
4,388,386
4,756,771
16.
Zion
2,567,350
2,665,972
3,189,696
17.
Hot Springs
1,273,456
1,311,807
1,424,484
18.
Shenandoah
1,076,150
1,253,386
1,255,321
19.
Bryce Canyon
890,676
1,285,492
1,435,741
73
20.
Grand Teton
2,406,476
2,669,374
2,791,392
21.
Arches
833,049
1,014,405
1,284,767
22.
Carlsbad Caverns
407,367
428,524
397,309
23.
Everglades
954,022
915,538
1,110,901
24.
Great Smoky Mountains
9,289,215
9,463,538
10,099,276
25.
Olympic
2,749,197
2,844,563
3,243,872
26.
Kings Canyon
552,766
598,205
502,268
27.
Isle Royale
17,070
15,793
14,560
28.
Mammoth Cave
597,934
497,225
522,628
29.
Big Bend
298,717
372,330
314,102
30.
Virgin Islands
677,289
493,477
426,930
31.
Petrified Forest
581,681
664,725
836,799
32.
Canyonlands
392,537
435,908
542,431
33.
Guadelupe Mountains
174,157
192,210
166,868
34.
North Cascades
19,167
24,659
23,865
35.
Redwood
383,780
418,820
429,166
36.
Voyageurs
231,875
253,891
239,160
37.
Capitol Reef
511,511
662,661
786,514
38.
Badlands
840,118
977,778
868,094
39.
Theodore Roosevelt
435,359
623,748
559,580
40.
Channel Islands
375,256
277,515
342,161
41.
Biscayne
608,836
467,612
525,745
42.
Gates of the Arctic
9,982
10,840
12,669
43.
Glacier Bay
413,382
444,530
500,727
44.
Katmai
68,630
55,172
30,896
45.
Kenai Fjords
251,630
297,596
270,666
46.
Kobuk Valley
3,005
3,164
16,875
74
47.
Lake Clark
5,320
9,931
16,100
48.
Wrangell-St. Elias
50,336
73,170
74,722
49.
Great Basin
78,524
88,870
107,526
50.
American Samoa
1,239
3,006
13,953
51.
Dry Tortugas
64,122
53,890
64,865
52.
Saguaro
619,983
717,614
673,572
53.
Death Valley
744,440
984,775
1,101,312
54.
Joshua Tree
1,256,421
1,434,976
1,589,904
55.
Black Canyon of the
160,450
176,344
183,045
2,468,816
2,492,670
2,189,849
Gunnison 56.
Cuyahoga Valley
57.
Congaree
134,045
121,208
120,122
58.
Great Sand Dunes
258,660
283,284
271,774
59.
Pinnacles
ţádná data
ţádná data
196,635
Zdroj:https://irma.nps.gov/Stats/SSRSReports/National%20Reports/Annual%20Park%20Ranking%20Report%20(1979%20%20Last%20Calendar%20Year)
75
9.2 Obrázky a fotografie
Obrázek 9: Topografická mapa USA. Zdroj:http://commons.wikimedia.org/ File:USA_topo_en.jpg#mediaviewer/File:USA_topo_en.jpg
Obrázek 10: Mapa s vyznačenou polohou národních parků USA. Zdroj: Vlastní zpracování.
76
Obrázek 11: Kempové místo včetně medvědí bedny ve státním kempu. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 12: Exteriér státního kempu ve státním parku Petrified Forest. Utah. Foto: Jitka Malá
77
Obrázek 14: Vozidlo strážců NP Arches. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 13: Interiér vozidla strážců NP Arches. Utah. Foto: Petr Malý
78
Obrázek 15: Vzájemné jištění lanem během pěšího výletu. Utah. Foto: Jitka Malá
Obrázek 16: Strážkyně v NP Yellowstone. Wyoming. Foto: Petr Malý
Obrázek 17: Informativní cedule v NP Yellowstone. Wyoming. Foto: Petr Malý
79
Obrázek 19: Volně žijící bizoni v NP Yellowstone. Wyoming. Foto: Jitka Malá
Obrázek 18: Informace o medvědu grizzlym v NP Yellowstone. Wyoming. Foto: Petr Malý
80
Obrázek 20: Chřestýš schovaný u stezky v oblasti Escalante. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 21: Samice losa s mláďaty brodící přes řeku v NP Yellowstone. Foto: Jitka Malá
81
Obrázek 25: Květiny před pohořím Grand Teton. Wyoming. Foto: Petr Malý
Obrázek 22: Pískovcové útvary v NP Bryce Canyon. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 23: Skalní formace v NP Capitol Reef. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 24: Slotový kaňon. Arizona. Foto: Petr Malý
82
Obrázek 26: Jezero ledovcového původu v NP Yosemite. Kalifornie. Foto: Petr Malý
Obrázek 27: Skalní formace v NP Bryce Canyon. Utah. Foto: Petr Malý
Obrázek 28: The Subway (metro) v NP Zion. Utah. Foto: Petr Malý
83
Obrázek 30: Řeka před pohořím Sierra Nevada. Kalifornie. Foto: Petr Malý
Obrázek 29: Pobřeží Tichého oceánu. Kalifornie. Foto: Petr Malý
84
Obrázek 31: Mapa znázorňující rozvinutou infrastrukturu v NP Yosemite. Kalifornie.
Zdroj: U.S. Department of the Interior
85
10. Zadání
86
87
