Univerzální metodiká porádání vzdelávácích ákcí pro osoby s tezkym zrákovym postizením Káteřiná Káválírová Okámžik, 2014
Tento studijní máteriál byl vytvořen v rámci projektu „Podporá záčleňování osob s těžkým zrákovým postižením ná prácovní trh“.
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 4 1.
Kdo jsou lidé se zrakovým postižením ............................................................................................. 5
2.
Co je třeba vědět, než začnete pracovat se zrakově postiženými ................................................... 5 2.1. Úprava prostředí .......................................................................................................................... 5 2.1.1. Od zastávky ke dveřím ........................................................................................................... 5 2.1.2
Vstup do objektu ............................................................................................................. 6
2.1.3.
Úprava interiéru .............................................................................................................. 7
2.2.
Komunikace s lidmi se zrakovým postižením .......................................................................... 9
2.3.
Efektivní pomoc lidem se zrakovým postižením ................................................................... 10
2.3.1. Práce s informacemi ............................................................................................................ 11 2.3.2. Orientace v interiéru ........................................................................................................... 11 2.3.3. 3.
Doprovázení zrakově postižených ................................................................................. 12
Jak se učí zrakově postižení ........................................................................................................... 13 3.1.
Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené ..................................................................... 13
3.1.1. Pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb .................................................. 13 3.1.2. Pomůcky pro práci s informacemi ....................................................................................... 13 3.2.
Metody výuky ........................................................................................................................ 14
3.2.1. Metody zaměřené na získávání informací........................................................................... 14 3.2.2. Metody s prvky zážitkové pedagogiky ................................................................................. 16 3.2.3.
Aktivizační metody ........................................................................................................ 17
3.2.4. Metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností ....................................................... 19 3.3.
Úprava písemných materiálů ................................................................................................ 19
3.4.
Formy výuky .......................................................................................................................... 21
3.4.1. Přednáška, beseda............................................................................................................... 21 3.4.2. Seminář, workshop .............................................................................................................. 22 3.4.3. Exkurze, stáž ........................................................................................................................ 22 3.4.4. 4.
Koncert, výstava, sportovní akce ................................................................................... 23
Učíme zrakově postižené............................................................................................................... 23 4.1.
Oslovení cílové skupiny ......................................................................................................... 24
4.2.
Závěrečné testy, hodnocení, zpětná vazba ........................................................................... 25
4.3.
Specifické akce pro zrakově postižené .............................................................................. 25
Závěr ...................................................................................................................................................... 27 Zdroje .................................................................................................................................................... 27
Přílohy.................................................................................................................................................... 28 Příloha 1: Vybrané organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením ........................ 28 Příloha 2: Podpora studentů vysokých škol ...................................................................................... 31 Příloha 3: 9 otázek před vzdělávací akcí ............................................................................................ 33 Příloha 4: Proč začleňovat osoby se zrakovým postižením do vzdělávacích jiných společenských aktivit? ............................................................................................................................................... 35 Příloha 5: Začleňováním proti znevýhodnění ................................................................................... 36 Příloha 6: 10 užitečných NE pro pořadatele akcí ............................................................................... 38 Příloha 7: Pořádání výtvarných výstav přístupných lidem se zrakovým postižením ......................... 40 Příloha 8: Metodika pro práci se zrakově postiženými klienty lezeckých center .............................. 42
Úvod Tento text je určen všem, kteří pořádají vzdělávací, sportovní, kulturní a jiné akce pro širokou veřejnost a chtějí na ně přizvat také lidi se zrakovým postižením, nebo těm, kdo se rozhodli realizovat aktivity pro skupinu zrakově postižených. Čtenáři se zde seznámí s metodami, vhodnými pro práci s osobami se zrakovým postižením; dozví se, jak přizpůsobit prostředí, aby se v něm zrakově postižení cítili dobře a bezpečně, a dále si osvojí postupy pro respektující komunikaci a správnou pomoc zrakově postiženým. Tento text je pouze úvodem do tématu, bude-li se chtít čtenář dozvědět více, může kontaktovat některou z organizací pomáhajících zrakově postiženým (viz Příloha 1). Naším cílem je, aby tato brožura přispěla k propojení světa lidí s handicapem a lidí bez postižení. Doufáme, že přinese praktické návody, jak tento cíl naplnit.
1. Kdo jsou lidé se zrakovým postižením Pojmem zrakové postižení (zrakově postižení) rozumíme pro účely tohoto textu takový stupeň a druh zrakové vady, kdy postižený jedinec musí využívat speciální kompenzační pomůcky či postupy v každodenním životě – při sebeobsluze, při získávání informací nebo při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Nemáme zde tedy na mysli lidi dalekozraké či krátkozraké, kterým pomohou brýle. V České republice žije cca 100 000 osob se zrakovým postižením, z toho asi 10 000 tvoří osoby nevidomé. Zde máme na mysli také osoby prakticky nevidomé, které dokáží rozeznat světlo a tmu či jednotlivé barvy. Zrakové postižení může být buď vrozené, nebo získané. Některé zrakové vady zůstávají neměnné po celý život jedince (člověk vidí stále stejně), jiné se mohou v průběhu života zhoršovat a někdy vést až k úplné slepotě. Pro účely této brožury budeme rozdělovat osoby se zrakovým postižením na: a) nevidomé a b) slabozraké. Důležitým kritériem pro nás bude, jakým způsobem kompenzují zrakově postižení svůj handicap. Lidé nevidomí využívají namísto zraku kompenzační smysly – především hmat a sluch. Proto také většina pro ně určených pomůcek je zaměřena právě na tyto smysly (ozvučené hodinky, různé hmatové prvky pomáhající při orientaci i při třídění předmětů v domácnosti). Lidé slabozrací používají kompenzační smysly v menší míře. Využívají ještě zbytky zraku, může jim tedy hodně pomoci úprava prostředí (vhodné osvětlení, barevné kombinace, kontrast, zvětšení). Pro práci s informacemi používají často optické či elektronické pomůcky. Ještě je třeba upozornit, že stupeň zrakové vady může kolísat v různých prostředích. Např. někteří zrakově postižení mají problémy za šera, jiní naopak na přímém slunku. Někdy nás proto může překvapit, že se zrakově postižený střetne s překážkou, které se obvykle bezpečně vyhne.
2. Co je třeba vědět, než začnete pracovat se zrakově postiženými V této kapitole nastíníme, jaká opatření usnadní zrakově postiženým pobyt na vámi pořádaných akcích. Čtenář se dozví, jak upravit prostředí, jak komunikovat s lidmi se zrakovým postižením a jak jim poskytnout efektivní pomoc.
2.1. Úprava prostředí 2.1.1. Od zastávky ke dveřím Prvním úskalím pro zrakově postiženého účastníka vaší akce je, jak se k vám vůbec dostane. Přestože jsou zrakově postižení schopni se samostatně pohybovat, orientace v neznámém prostředí pro ně bude velmi obtížná, především pro nevidomé. Pořádáte-li akce stále na stejném místě, pomůže zrakově postiženým, umístíte-li na svých webových stránkách popis trasy od nejbližší zastávky MHD k vám – tedy ke vchodovým dveřím do vaší
organizace. Sestavení takového popisu trasy se řídí určitými pravidly – musí v něm být uvedeny záchytné body, které budou zrakově postižení schopni rozeznat pomocí bílé hole. Při sestavování takového popisu vám mohou pomoci pracovníci z organizací zabývajících se problematikou osob se zrakovým postižením (viz Příloha 1). Pokud vám to personální možnosti dovolují, můžete nabízet doprovod zrakově postižených od nejbližší zastávky MHD přímo k vám. Tato informace by měla být uvedena na vašich webových stránkách, případně v propagačním materiálu ke konkrétní akci. Osoba, která bude zrakově postižené doprovázet, by měla být poučena o správném doprovázení zrakově postižených (viz kapitola 2.3.3. Doprovázení zrakově postižených). Nevidomí a slabozrací si také mohou sjednat doprovod sami. Mohou být doprovázeni rodinnými příslušníky, přáteli nebo profesionálními průvodci či dobrovolníky. Pokud se jedná o akci s placeným vstupným, je vhodné poskytnout průvodci slevu či volný vstup na vámi pořádanou akci. Některé zrakově postižené doprovází vodicí pes. Je třeba s touto skutečností počítat, a pakliže se domníváte, že přítomnost psa na akci není možná (např. z hygienických důvodů), uveďte tuto informaci v propagačních materiálech. Vodicí pes by neměl být rušivým elementem, za jeho chování zodpovídá majitel. Pokud se pes chová nevhodně (např. obtěžuje okolí), můžete psa (i s majitelem) vykázat. Většina vodicích psů je dobře vychovaných a obvykle bývají spíše vítaným zpestřením veřejných akcí. Vodicí psi jsou zvyklí pobývat mezi lidmi v interiérech. Většinou neničí ani neznečišťují prostředí. 2.1.2 Vstup do objektu Aby vás zrakově postižení lépe našli, je třeba vhodným způsobem označit vstup do objektu popř. místo pořádání akce. Pokud pořádáte akce na stálém místě a předpokládáte, že k vám bude docházet pravidelně větší množství zrakově postižených, můžete zajistit instalaci akustického majáku. Jedná se o orientační pomůcku, která pomocí zvukového signálu či namluvené hlášky informuje zrakově postiženého, kde je umístěn vchod do budovy, příp. mu sdělí další potřebné informace. Jedná se o „krabičku“, která je umístěna na vaší budově. Zrakově postižený spouští zařízení pomocí vysílačky (dálkový vysílač pro nevidomé), kterou má buď jako samostatnou pomůcku, nebo zabudovanou v bílé holi. Po stisknutí příslušného tlačítka začne akustický maják, umístěný na vaší budově, vysílat příslušnou informaci (zvukový signál, řekne název instituce, popíše vstupní prostory). Namluvené informace je možné měnit. Cena akustického majáku činí cca 10 000 Kč. Spouštěcí vysílačku vlastní velká část zrakově postižených, kteří žijí ve větších městech, kde ji využívají také pro cestování městskou hromadnou dopravou. Jestliže pořádáte akce na různých místech, dbejte, aby tato místa byla dobře označena. Slabozrakým pomohou informační tabule se zvětšeným písmem ve výrazných (reflexních) barvách. Důležité je, aby tabule dobře kontrastovaly s okolím a byly umístěny zhruba ve výšce očí. Pokud vám to personální kapacita dovolí, ponechte u vchodu průvodce, který zrakově postižené „odchytí“ a podá jim informaci o místě konání akce.
Je-li vchod do objektu zamčený, bude třeba zvýraznit zvonek. Nevidomým pomůže hmatový prvek – popiska v Braillově písmu, nalepení korálku či reliéfní samolepky. Slabozrací ocení zvýraznění barvy či zvětšení písma popisky zvonku.
2.1.3. Úprava interiéru Také interiér můžete poměrně snadno upravit tak, aby se u vás zrakově postižení mohli samostatně pohybovat. Slabozrakým pomohou následující opatření: - vhodné osvětlení, - vhodné barvy a barevný kontrast, - zvětšení. Nevidomí zase ocení: - hmatové prvky, - hlasovou a zvukovou navigaci. Při úpravě prostředí se snažte maximálně využívat předměty a pomůcky, které máte k dispozici. Vhodné osvětlení - Někteří zrakově postižení potřebují více světla, jiným naopak světlo škodí. Respektujte proto jejich individuální potřeby. Můžete např. poskytnout stolní lampu slabozrakému pro práci do blízka (zápis poznámek, čtení textu). - Nechte zrakově postiženého, aby si vybral místo. Někdo nebude chtít sedět u okna, protože je oslněn, jiný naopak toto místo vyhledává. - Chodby i další prostory by měly být dostatečně osvětlené. - Tam, kde není stálé osvětlení (kuchyňka, toalety), označte výrazně vypínače, aby je zrakově postižení snadno našli. Na bílé vypínače na bílých zdech, pro slabozraké neviditelné, nalepte barevnou samolepku. Vhodné barvy a kontrast - K zvýraznění barev a kontrastu vám mohou pomoci např. reflexní lepicí pásky, barevné papíry a samolepky, samolepící tapety a další běžně dostupné materiály. - Slabozrakým pomáhá, jsou-li věci dostatečně kontrastní. Bílé dveře na bílých zdech jsou pro ně neviditelné, pomůže jim, když na dveře umístíte barevné informační tabulky nebo polepíte zárubně reflexní páskou. - Označte také výrazně vypínače. - Informační tabule a nástěnky umisťujte do výše očí. - Pozor na skleněné plochy – ty je vždy třeba označit. Velké nebezpečí představují zavřené skleněné dveře. Polepte skleněné výplně reflexními páskami. - Označte první a poslední schod schodiště výraznou kontrastní barvou. Zvětšené písmo - Popisky na dveřích pište velkým tučným bezpatkovým písmem. - Písmo by mělo být dostatečně kontrastní – ideálně černé písmo na světlém pozadí popř. naopak.
-
Nepoužívejte pokud možno pro informační tabule lesklé povrchy, slabozrací nebudou schopni text kvůli odleskům přečíst. - U slabozrakých platí, že méně je někdy více – nepoužívejte zbytečné grafické prvky, které by mohly zhoršit čitelnost informací (texty v obrázcích, příliš barevné pozadí). Hmatové prvky - Pro hmatové zvýraznění můžete používat konturovací pastu (k dostání v papírnictví či výtvarných potřebách, po zaschnutí zanechá hmatnou stopu), hmatové samolepky, nalepené kousky pěnové gumy, samolepící tapety s reliéfním povrchem, kusy koberců či linolea, korek, dřevěné korálky. Hmatové prvky je možné dobře připevnit pomocí tavicí pistole. - Taktéž si můžete nechat natisknout popisky v Braillově písmu u některé z organizací poskytujících služby osobám se zrakovým postižením. - Snažte se využívat hmatové prvky, které zároveň pomohou i slabozrakým – volte vhodné kontrastní barvy (značky vystříhané z barevné vlnité lepenky, pěnové gumy či reliéfní samolepící tapety). - Využívejte různé nášlapné prvky, které nevidomým pomohou jako vodicí linie. Cestu od vchodu do místa konání akce vyznačte pomocí pruhů koberce – nevidomý si je nahmátne nohou či bílou holí. Využívejte také různé hmatové prvky umístěné na stěně (nalepení reliéfní pásky). Nevidomý se tak dostane podél zdi, kam potřebuje. - Označte první a poslední schod schodiště nalepením kusu koberce. - Informační tabulky na dveřích doplňte popisky v Braillově písmu. - Upozorněte nevidomé na způsob značení, popisky a další pro ně přístupné informace. Sami by si jich nemuseli všimnout (označené zvonky či popisky na dveřích). Zvukové a hlasové prvky - Výše jsme zmínili akustický maják, který podá zrakově postiženému základní informaci o vstupních prostorách (po levé straně je schodiště, naproti vstupním dveřím výtah…). - Jako dobrý orientační bod může posloužit také vhodně umístěný reproduktor s hrající hudbou. V interiéru mohou na zrakově postižené však čekat ještě další překážky. Pozor na vyčnívající předměty v úrovni hlavy – otevřená okna, zavěšené vitríny, otevřené skříňky kuchyňské linky. To vše je pro zrakově postiženého velmi nebezpečné, neboť tyto předměty nedokáže detekovat bílou holí. Zrakově postiženým pomůže, nebude-li v prostoru volně rozmístěn nábytek či jiné předměty (květináče, malé stolky, dekorativní předměty). Věnujte pozornost místům k odkládání oblečení. Máte-li k dispozici šatnu se skříňkami či botníky, ponechte zrakově postiženému krajní místo, aby jej dobře našel. Pokud k vám zrakově postižený bude docházet pravidelně, přidělte mu stálé místo, které můžete taktéž označit výše zmíněnými prvky.
Také toalety vhodně upravte. Máte-li k dispozici oddělenou toaletu pro osoby se zdravotním postižením, viditelně ji označte (velká informační tabule s piktogramem vozíčkáře, popiska v Braillově písmu). Viditelně označte pánské a dámské toalety (zvětšené kontrastní piktogramy vystříhané z pěnové gumy či tvrdého kartonu, popiska ve zvětšeném a Braillově písmu). Pokud není příslušenství na toaletě (držák na ručníky, toaletní papír, odpadkové koše) dostatečně kontrastní s okolím, označte jej výraznými barevnými prvky. Je-li součástí vašich aktivit společné stravování, věnujte opět pozornost zrakově postiženým. Poskytněte jim informace o možnosti stravování, o umístění jídelny, o způsobu objednávání pokrmu či o způsobu úhrady. Jedná-li se o jídelny samoobslužné, nevidomí budou pravděpodobně potřebovat pomoc vidícího, slabozrakým nejspíš bude stačit, umožníte-li jim seznámit se s prostředím (projdete s nimi jídelnu, ukážete jim, kde se co nachází). Pro zrakově postiženého může být náročné vyhledávání volného místa či přenášení pokrmů a odnášení použitého nádobí. Při těchto činnostech bude vhodná pomoc vidícího zejm. u nevidomých. Slabozrací ocení dobře viditelné označení výdejního okénka a místa k odkládání špinavého nádobí. Někomu může vyhovovat, bude-li sedět na stálém místě. Jak vidíte, mnohá opatření jsou snadná a finančně nenáročná. Je třeba jen trocha vstřícnosti, ohleduplnosti a v neposlední řadě také tvořivosti. Opět zdůrazňujeme, že opatření zde uvedená jsou obecná, vyhovují většině. Na konkrétních způsobech pomoci se ale vždy dohodněte se zrakově postiženými individuálně. Předejdete tak zbytečným nedorozuměním.
2.2.
Komunikace s lidmi se zrakovým postižením
Lidé se zrakovým postižením nejsou jiný živočišný druh, proto pro komunikaci s nimi platí běžná pravidla slušného chování. Hovořte s nimi jako s kýmkoliv jiným. Přistupujte ke zrakově postiženým bez předsudků a s respektem. Se zrakově postiženými mluvte jako se sobě rovnými. Není třeba na ně křičet (jak se někdy stává), aby lépe rozuměli. Zrakově postižení slyší a chápou, jen nevidí. A proto občas ani nevědí, že hovoříte právě s nimi. Zrakově postiženého oslovujte jménem, aby věděl, že informace patří jemu. V rušném prostředí můžete oslovení doprovodit ještě dotykem na rameno či paži, aby zrakově postižený vnímal, že s ním hovoříte. Zrakově postižení poznávají obvykle druhé podle hlasu, což však může být v rušném prostředí náročnější. Potkáte-li na ulici známého nevidomého a chcete-li se s ním dát do řeči, řekněte na začátku rozhovoru své jméno, aby věděl, s kým má tu čest. Při popisu se vyhýbejte ukazovacím zájmenům (támhle, tady). Buďte naopak co nejvíc konkrétní – zejm. popisujete-li trasu nebo umístění nějakého předmětu.
Nebojte se používat slova jako vidět, koukat apod., sami zrakově postižení je ve své mluvě běžně používají. Taktéž se neostýchejte hovořit o barvách či jiných zrakových vjemech. Někteří nevidomí třeba v minulosti viděli a mají zachovalé vizuální vzpomínky. Pakliže potřebujete získat informace o stupni a typu zrakového postižení, nebojte se nevidomých či slabozrakých zeptat. Zrakově postižení vám jistě rádi sdělí, jaké jsou jejich „zrakové možnosti“, a následně se můžete lépe dohodnout na způsobu pomoci. Přichází-li k vám zrakově postižený s průvodcem, jednejte přímo s ním, nikoliv s doprovázející osobou. Je třeba mít na paměti, že zrakově postižení neuvidí vaše gesta ani mimiku, proto jim odpovídejte vždy slovně. Pokud na otázku zrakově postiženému přikývnete, nejspíš vás neuvidí. Potkáte-li zrakově postiženého, pozdravte jej vždy první – bez ohledu na společenská pravidla. Zrakově postižení si vás sami často nevšimnou, protože vás nevidí.
2.3.
Efektivní pomoc lidem se zrakovým postižením
I když jsou mnozí zrakově postižení poměrně samostatní a s lecčím si poradí, přeci jen se občas vyskytnou situace, kdy uvítají pomoc vidících. Nejčastěji se bude jednat o následující formy pomoci: - práce s informacemi (vyhledávání informací z nedostupných zdrojů – nástěnky, tabule), - orientace v interiéru (popis uspořádání místnosti, nalezení místa k sezení, rozmístění nábytku), - doprovázení zrakově postiženého vidící osobou v neznámém prostředí. Nabídněte sami zrakově postiženému vaši pomoc. Mnozí nevidomí a slabozrací si sice o pomoc dokáží říct, někdy ale netuší, že je v jejich blízkosti někdo, kdo jim může pomoci. Často jim tak ušetříte drahocenný čas. Když však zrakově postižený vaši pomoc odmítne, respektujte toto rozhodnutí. Nevidomí i slabozrací sami nejlépe znají své možnosti a limity. Pokud chcete nabídnout pomoc neznámému zrakově postiženému – např. při přecházení vozovky vždy jej nejprve oslovte, aby věděl, že mluvíte s ním. Oslovení můžete doprovodit lehkým poklepáním na rameno či paži. Když zrakově postižený vaši pomoc přijme, domluvte se, jakým způsobem mu můžete pomoci (z které strany jej máte vést při doprovázení, zda použije při doprovázení bílou hůl). Chce-li po vás zrakově postižený pomoc, která je nad rámec vašich možností, nebojte se říci „ne“. Pomoc zrakově postiženému je vždy na dohodě obou zúčastněných. Stejně tak, jako vy respektujete potřeby zrakově postiženého, měl by i on respektovat vaše možnosti.
2.3.1. Práce s informacemi Pro práci s informacemi (vyhledávání, čtení, psaní) používají zrakově postižení nejrůznější kompenzační pomůcky (viz kapitola 3.1. Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené). Umožněte jim proto, aby je mohli během vámi pořádaných akcí používat. Velkou pomocí je také zpřístupnění informačních materiálů v podobě, která je pro zrakově postižené dobře dostupná (elektronicky, ve zvětšeném písmu, v Braillově písmu – viz dále). Pamatujte, že informace umístěné na nástěnkách a informačních tabulích jsou pro nevidomé neviditelné. Zajistěte proto, aby informace doputovaly ke zrakově postiženým jinou cestou; můžete je pro ně vytisknout ve zvětšeném písmu nebo jim je zaslat e-mailem v elektronické podobě. Mnohdy pomůže (a to nejen zrakově postiženým), když je umístíte na svých webových stránkách. Některé tištěné materiály (výukové materiály v různých jazykových učebnicích, komiksy, obrázky) mohou být pro slabozraké nepřehledné, a tudíž špatně čitelné. Zde nepomůže pouze zvětšení textu, je vhodné připravit je bez nadbytečných obrázků či jiných grafických prvků, které zasahují do textu. Také pamatujte, že slabozrací čtou text na lesklém pozadí jen s obtížemi. Odlesky mnohdy znemožňují čitelnost textu. 2.3.2. Orientace v interiéru Mnohá opatření týkající se úpravy interiéru jsme již zmínili v předchozí kapitole, proto je zde jen stručně shrneme. Seznamte zrakově postižené v dostatečném časovém předstihu (před začátkem akce) s interiérem budovy, v níž se akce koná. Nechte zrakově postižené, aby si vybrali místo, které jim bude vyhovovat. Zejm. u slabozrakých hraje důležitou roli rozmístění oken v místnosti, pro někoho může být denní světlo přínosem, jiného naopak oslňuje. Popište zrakově postiženému, jak vypadá místnost, jak je veliká, jaký nábytek a další vybavení se v ní nachází, kde jsou dveře. Nezapomeňte také upozornit na případné nebezpečné překážky jako je nábytek volně v prostoru, skříňky v úrovni hlavy a skleněné plochy. Stejným způsobem popište zrakově postiženému také toalety. Je-li k dispozici kuchyňka s občerstvením, informujte zrakově postiženého o této skutečnosti. Ukažte mu, kde se nachází nádobí, kde je mikrovlnná trouba či rychlovarná konvice a jak se ovládají. Je-li součástí akce také podávání občerstvení – káva, čaj – ukažte zrakově postiženému, kde se může obsloužit. Seznámení s prostředím proveďte u nevidomých individuálně, u slabozrakých můžete i skupinově. Účastníky akce seznamte s prostředím před jejím zahájením, předejdete tak zbytečnému vyrušování při výuce.
Upozorněte další (vidící) osoby (spolupracovníci, úklidový personál), které se budou během akce v místě konání vyskytovat, na přítomnost osob se zrakovým postižením. 2.3.3. Doprovázení zrakově postižených Zrakově postižené můžete doprovázet jednak v interiérech, jednak venku při přesunech z místa na místo. Domluvte se se zrakově postiženými, kdy potřebují váš doprovod – zda jen venku nebo i uvnitř, zda jen za určitých světelných podmínek (za tmy, na ostrém slunci). Dohodněte se také, z které strany se vás nevidomý či slabozraký přidrží. Nabídněte zrakově postiženému rámě – nevidomý se bude zlehka dotýkat vaší paže a půjde cca krok za vámi. Nikdy nestrkejte nevidomého před sebou, je to pro něj nepříjemné a někdy i nebezpečné. Při procházení zúženým prostorem dejte paži za sebe, naznačíte tak nevidomému, že se má za vás zařadit. Situaci komentujte taktéž slovně. Při procházení dveřmi jde průvodce jako první a otevírá dveře. Následuje jej nevidomý, který dveře zavírá. Na průchod dveřmi opět zrakově postiženého upozorněte. Upozorněte zrakově postiženého, když se blížíte ke schodišti . Domluvte se, zda půjde nevidomý s vámi či sám - v tom případě mu ukažte zábradlí. Není třeba mu říkat přesný počet schodů, nevidomý si „nahmatá“ začátek i konec schodiště pomocí bílé hole. Dohodněte se se zrakově postiženým, zda bude během doprovázení používat bílou hůl či nikoliv. Mnozí nevidomí se s ní cítí bezpečněji, neboť náhodní kolemjdoucí – občasní průvodci – i při sebevětší snaze občas přeci jen zapomenou některou překážku ohlásit. Při doprovázení popisujte zrakově postiženému, kde se právě nacházíte, příp. další detaily. Domluvte se, jaké informace chce zrakově postižený znát. Budete-li doprovázet zrakově postiženého člověka s vodicím psem, pravděpodobně se vás nebude držet za paži. Jděte vedle něj a upozorňujte jej na průběh cesty (budeme zahýbat doprava, následuje přechod). Zrakově postižený pak dá psovi příslušný povel a ten jej bezpečně provede. Vodicího psa nikdy nevyrušujte, ani s ním při práci nemanipulujte (nechytejte ho za postroj či vodítko). Upozorněte však nevidomého, chová-li se pes nevhodně (obtěžuje spolucestující v dopravě, „dobývá“ se do tašek, něco konzumuje). Budete-li nabízet zrakově postiženým průvodcovské služby častěji, doporučujeme účast na některém z kurzů pro průvodce zrakově postižených, které nabízí organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením (viz Příloha 1).
3.
Jak se učí zrakově postižení
V této kapitole nastíníme postupy pro vzdělávání lidí se zrakovým postižením. Představíme si některé pomůcky, které tito lidé využívají během studia, a dále pomůcky, bez nichž by se v životě neobešli. Čtenář se seznámí s metodami a formami výuky, které je vhodné používat během vzdělávacích aktivit. Nebudou chybět ani praktické rady pro zpřístupnění vzdělávacích materiálů.
3.1.
Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené
Zrakově postiženým usnadňují život mnohé kompenzační pomůcky, které využívají při chůzi ve známém i neznámém prostředí, při cestování, dále v domácnosti, v práci či při volnočasových aktivitách. Díky nim mají přístup k mnoha informacím (internet, knihy, studijní materiály). Také v průběhu vámi pořádaných akcí nevidomí a slabozrací mnohé z nich využijí. 3.1.1. Pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb Pro orientaci ve známém i neznámém prostředí a samostatný pohyb používají nevidomí a slabozrací bílou hůl, vodicího psa a dálkový vysílač pro nevidomé (mezi nevidomými označován jako vysílačka nebo vépéenka). Pomocí vysílačky spouští zrakově postižený akustický maják umístěný nad vchodem do budovy, zvukovou navigaci u vstupu do metra, ale i akustické majáky na tramvajích a autobusech, které informují nevidomého o číslu linky a směru jízdy. Bílá hůl může být buď dlouhá, která slouží k „ohmatávání“ trasy a upozorňuje nevidomého na případné překážky, nebo krátká – signalizační, která upozorňuje okolí, že její majitel má zrakovou vadu a mohl by potřebovat pomoc. Signalizační hůl používají především lidé slabozrací nebo ti, jejichž zrak se mění v závislosti na různých prostředích (světlo, tma). S její pomocí si mohou „osahat“ některé překážky (výška schodu, obrubník). Některé zrakově postižené doprovází vodicí pes. Obvykle se jedná o retrívry (labradorský, zlatý) či borderkolie. Tito psi bezpečně provedou nevidomého po známé trase. V neznámém prostředí stačí nevidomého informovat o průběhu trasy, ten pak vydá příslušný povel psovi (budou schody, přechod, zatáčíme doprava…). Na překážky většinou upozorní pes. Během akce bude pes odložen na místě a nevyrušuje ostatní. Někteří psi však mohou být citliví na různé sluchové, zrakové či čichové podněty (tleskání, světelné objekty), proto je vhodné se s majitelem domluvit, zda jeho pes reaguje na některé specifické situace a příp. je řešit (uvázání psa nebo jeho umístění na klidném místě). 3.1.2. Pomůcky pro práci s informacemi Během vámi pořádaných akcí budou nejspíše nevidomí a slabozrací používat především pomůcky pro čtení, psaní či jiný záznam informací. Pro čtení používají slabozrací jednak optické a jednak elektronické kamerové lupy. Pro práci s optickými pomůckami zrakově postiženým mnohdy pomůže dostatečné osvětlení – je tedy vhodné mít pro tyto případy k dispozici stolní lampu či ponechat zrakově postiženému místo u okna (denní světlo). Pro čtení používají slabozrací také nejrůznější cestovní elektronické lupy, které je třeba dobíjet. Budou proto potřebovat mít v blízkosti zásuvku či prodlužovačku.
Nevidomí čtou text většinou v Braillově písmu nebo v elektronické podobě. Můžete tedy nechat v některé organizaci vytisknout texty v Braillově písmu. Pozor – 1 stránka běžného tisku znamená cca 4 strany braillského tisku. Knihy a učebnice v Braillově písmu tedy budou velmi objemné. Řada nevidomých dokáže bez problému využívat počítač a pracovat s texty v elektronické podobě. Mějte proto připravenou elektronickou podobu textu, kterou můžete nevidomým zaslat předem, aby měli možnost se s materiály seznámit v klidu. Nemáte-li k dispozici text v elektronické podobě, poskytněte zrakově postiženým alespoň text vytištěný. Nevidomí a slabozrací budou schopni si jej sami zdigitalizovat. Měli by jej však mít k dispozici před začátkem akce, neboť převod textu může být časově náročný. Nevidomí musí texty oskenovat, pomocí speciálního programu rozpoznat (převést obrázky do textové podoby, s níž je možné pracovat) a následně odstranit příp. chyby. Pro psaní využívají zrakově postižení nejčastěji notebooky či jiné elektronické zápisníky pro nevidomé. Zde je opět vhodné ponechat účastníkům místo poblíž zásuvky, aby mohli zapojit svá zařízení. Zápisníky obvykle bývají ozvučené, proto by účastníci měli používat sluchátka, aby nerušili ostatní. Někteří nevidomí používají pro psaní Pichtův psací stroj (psací stroj pro záznam Braillova písma). Tento stroj je poměrně hlučný, dohodněte se tedy se zrakově postiženým o vhodném místě, aby co možná nejméně rušil ostatní posluchače. Někteří zrakově postižení dávají přednost zvukovému záznamu. Umožněte proto nevidomým a slabozrakým, aby si vaši přednášku nahráli na diktafon. Pakliže si nepřejete, aby byla nahrávka dále šířena, upozorněte na tuto skutečnost.
3.2.
Metody výuky
V této kapitole si představíme metody výuky, které lze používat při vzdělávacích aktivitách zaměřených na osoby se zrakovým postižením. Stejně tak však mohou být uplatňovány i u lidí bez postižení. Jedná se o běžně používané metody, jen je třeba mít na paměti některá specifika týkající se lidí se zrakovým postižením. Pro účely tohoto textu si rozdělíme metody do čtyř základních skupin dle míry aktivity vzdělávaného jedince, a to následovně: - metody zaměřené na získávání informací (výklad, prezentace, názorná ukázka, práce s textem, práce v malých skupinách), - metody s prvky zážitkové pedagogiky (situační scénky, simulační hry, sebepoznávací aktivity), - aktivizační metody (diskuse, problémové metody, klasifikační metody, projektové metody), - metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností (instruktáž, asistence). 3.2.1. Metody zaměřené na získávání informací Tyto metody lze využít především pro seznámení s teoretickými informacemi; jsou vhodnou formou např. pro úvodní seznámení s konkrétním tématem, pro získání základních informací pro následné praktické odzkoušení, ale také jako základ pro následnou samostatnou práci. Účastníci vzdělávání jsou při využití těchto metod spíše pasivní.
Výklad tvoří obvykle hlavní část přednášek. Jedná se o ucelený souhrn informací k danému tématu. Informace by měly být dobře strukturované, pro účastníky srozumitelné. Na začátku je vhodné vysvětlit základní pojmy a objasnit klíčová slova. Na konci přednášky by mělo být téma shrnuto. Výklad je vhodné doplnit např. dotazy účastníků, aby měli posluchači možnost ujasnit si případné nesrovnalosti, či diskusí, v níž mohou posluchači prezentovat vlastní názory k danému tématu. Výklad si budou zrakově postižení zaznamenávat nejčastěji buď formou psaní poznámek pomocí elektronických zápisníků či Pichtova psacího stroje, nebo si jej nahrají na diktafon a následně se k němu budou moci vracet. Prezentace bývá často vhodným doplňkem výkladu. Obvykle přednášející píše na tabuli poznámky v bodech, které jsou jakýmsi souhrnem výkladu. V současné době jsou často využívány PowerPointové prezentace, které jsou promítány pomocí dataprojektoru. Dále je možné použít např. instruktážní video či zvukový záznam s ohledem na vybrané téma (např. hlasy ptáků pro ornitologickou přednášku). Pakliže vyučující při výuce píše na tabuli, měl by text pro zrakově postižené předčítat. PowerPointové prezentace je vhodné zrakově postiženým předat v elektronické podobě jako soubor .ppt či jako prostý text (.txt). V případě videoprezentací komentujte slovně děj, který je pouze vizuální. Názorná ukázka je na místě, pokud si účastníci osvojují novou dovednost, seznamují se s neznámým objektem (přístroj, pomůcka, živočich) nebo se učí postup pro konkrétní činnost (např. při vaření, ručních pracích). Pokud se účastníci seznamují s neznámým objektem, je třeba pamatovat, že zrakově postižení budou potřebovat individuální přístup. Mějte pro ně připraven speciální exemplář, který si budou moci prohlédnout zblízka či osahat. Pokud není individuální přístup možný během výuky, ponechte zrakově postiženého před nebo po kurzu, aby se s předmětem blíže seznámil. Slabozrací lidé budou pravděpodobně používat optické pomůcky. Zde postačí, aby seděli v předních řadách a na exemplář dobře viděli. Postupy bude třeba se zrakově postiženým nacvičit individuálně. Při skupinovém předvádění postupu doprovázejte ukázku slovním komentářem, aby si zrakově postižený udělal jasnou představu o činnosti. Nácvik dovedností je vhodné provádět individuálně a při některých aktivitách s pomocí vidícího asistenta (např. nácvik sportovních dovedností – lyžování, bruslení, lezení). Pamatujte proto na dostatečné personální zajištění akce. Pokud nejste schopni zajistit dostatečný počet asistentů, domluvte se se zrakově postiženými účastníky, aby si s sebou přivedli vlastního asistenta. Při některých vzdělávacích aktivitách účastníci pracují s textem (např. jazykové kurzy). Zde je třeba mít na paměti, že účastníci budou potřebovat texty v pro ně přijatelné podobě (viz níže). Domluvte se proto, v jaké podobě preferuje text váš zrakově postižený student. Nevidomí a slabozrací účastníci by měli mít možnost seznámit se s textem předem, neboť čtení s optickými pomůckami, čtení Braillova písma i práce s digitalizovaným textem jsou časově náročnější než čtení běžného textu. Taktéž používání různých pracovních listů může být problematické, protože orientace v graficky rozmanitém textu je pro zrakově postižené náročná. Připravte pro ně proto zjednodušenou verzi textu; nikoliv však po stránce obsahové, ale spíše bez zbytečných grafických prvků.
Velmi vhodnou a pro účastníky kurzů často i příjemnou metodou výuky bývá práce v malých skupinách, kdy účastníci řeší samostatně nějaký problém, třídí informace dle různých kritérií a v závěru skupiny prezentují své výstupy. Pokud pracujete se smíšenou skupinou vidících a zrakově postižených, dbejte, aby v každém týmu byl dostatek vidících, kteří budou mít možnost rychle zaznamenávat informace, na kterých se společně účastníci dohodnou. Chcete-li více zapojit zrakově postižené, nechte je, aby prezentovali výstupy, k nimž se svou skupinou došli. Na závěr je možné výstupy všech skupin shrnout a strukturovaně utřídit. 3.2.2. Metody s prvky zážitkové pedagogiky Podstatou zážitkové pedagogiky je učení prožitkem a následná zpětná vazba. Tento přístup lze uplatňovat při nejrůznějších akcích, například jako motivační aktivity v úvodu vzdělávacích kurzů, dále pro stmelení skupiny, při nácviku různých dovedností, ale také pro rozvoj osobnosti, pro poskytnutí zpětné vazby a konfrontaci s realitou či jako nástroj pro sebereflexi. Aktivity s prvky zážitkové pedagogiky sestávají ze dvou základních částí: aktivity samotné a následné zpětné vazby. Při aktivitě jsou účastníci uvedeni do situace, která na ně silně emočně zapůsobí. Mnohdy jsou simulovány náročné životní situace jako např. záchranné akce či fyzicky náročné aktivity. Často si při nich účastníci takzvaně „sáhnou na dno“. Akce je doprovázena silnými emočními prožitky, které jsou navíc umocněny společným skupinovým prožitkem. Po této aktivitě následuje zpětná vazba, na níž si účastníci uvědomí, jak na ně situace působila, co jim přinesla, zda dokázali zachovat klid či zda je situace rozrušila, jak by se asi zachovali v podobné reálné situaci. Protože lidské emoce jsou věc křehká, doporučujeme, aby tyto aktivity vedl v ideálním případě psycholog nebo alespoň zkušený instruktor, který je schopen ošetřit případná „emoční zranění“. Příkladem poměrně snadné metody, která nemusí být tolik emočně zatěžující, a přesto bude velmi užitečná, jsou situační scénky. Účastníci se v nich mohou učit např. komunikační dovednosti pro konkrétní situace, jak přijímat kritiku, co dělat, když. Pokud chcete pomocí dialogu přivést účastníka do určité situace, je třeba, aby instruktor (či jiná osoba) dobře zahrál svou roli. Se zrakově postiženými můžeme prostřednictvím situačních scének procvičovat právě komunikační dovednosti, dále nám poslouží jako nástroj pro zpětnou vazbu k chování zrakově postižených. Nenásilnou formou lze upozornit na některé oblasti chování, které mohou být pro okolí zatěžující (např. vynucování si pozornosti, nerespektování potřeb ostatních, vyžadování stálé pomoci i tam, kde by jedinec mohl danou činnost zvládnout sám). Simulační hry simulují reálné i fantazijní prostředí. Obvykle v nich účastníci řeší náročné úkoly, při čemž jsou vystaveni velké fyzické či psychické zátěži. Mohou si tak vyzkoušet, jak jednají v zátěžových situacích. Simulační hry jsou mnohdy využívány např. na kurzech první pomoci (záchrana zraněných), ale také na různých manažerských kurzech, kdy je třeba stmelit tým (pracovníci řeší konkrétní úkol) nebo ve školních třídách, kdy je vhodné zjistit, jak jsou rozděleny „mocenské pozice“ v týmu (třídě). Hry
zaměřené na spolupráci využíváme např. při integračních aktivitách, kde jsou pohromadě lidé zrakově postižení s lidmi bez postižení. Po simulačních hrách opět následuje dobře vedená zpětná vazba, při níž je kladen důraz na emoce účastníků. Právě u integračních aktivit se mohou zrakově postižení cítit vyčleněně. Je vhodné toto téma probrat jak s účastníky bez postižení, tak s nevidomými a slabozrakými. Příčin pocitu vyloučení může být celá řada, od nedostatečných komunikačních dovedností na straně zrakově postižených, až po neznalost problematiky zrakově postižených na straně vidících. Další metodou zážitkové pedagogiky jsou aktivity zaměřené na sebepoznání. Může se jednat o činnosti individuální, v malých skupinkách i ve velké skupině. Vždy je však důležité, aby se tyto aktivity odehrávaly v přátelské atmosféře, kde panuje důvěra a porozumění. To platí dvojnásob u aktivit skupinových. Také prostředí by mělo být příjemné, aby se v něm účastníci cítili dobře. Sebepoznávací aktivity mohou být různé: osobnostní testy, meditace při hudbě, tvořivé aktivity, při nichž účastníci vyjadřují své emoce (práce s hlínou, malování, tanec), dotykové aktivity. Při těchto činnostech je mnohdy vhodné pracovat bez zraku (se zavřenýma či zavázanýma očima), tudíž zrakově postižení nebudou v nevýhodě. Pozor, po těchto aktivitách opět následuje kvalitní zpětná vazba, ideálně vedená psychologem. Zpětná vazba může být vedena nejen skupinově, ale i individuálně. Respektujeme také právo účastníka neúčastnit se takové aktivity a dále nehovořit o svých pocitech. V takových situacích je možné nabídnout mu jako alternativu rozhovor mezi čtyřma očima. Zážitková pedagogika nabízí bohatou studnici nápadů. Navíc „dovednosti a zkušenosti“, které díky těmto aktivitám účastníci získají, se jim zaryjí hluboko pod kůži a mohou jim pomoci v dalším osobnostním rozvoji. 3.2.3. Aktivizační metody Do této skupiny zahrnujeme metody, v nichž hraje lektor či instruktor spíše roli koordinátora a hlavními aktéry jsou sami účastníci, kteří se snaží dospět k informacím, následně je utřídit, vytvořit pravidla či s nimi dále pracovat. Aktivizující metody používáme tehdy, mají-li už účastníci k dispozici základní informace k danému tématu, příp. pokud chceme znát názory účastníků k probírané problematice. Jednou z aktivizujících metod je diskuse - rozhovor několika osob ke konkrétnímu tématu. Cílem obvykle není řešení problému, nýbrž získání informací k danému tématu z více úhlů pohledu. Při diskusi jednotliví účastníci předkládají své argumenty, měli by však být otevření k názorům druhých. Diskuse nebývá a priori konfliktní, je však třeba dodržovat některá pravidla: - mluví vždy jen jeden účastník, - názory ostatních účastníků nejsou nijak napadány či odsuzovány, - účastníci se drží daného tématu. Jsou-li tato pravidla dodržována, není nutné, aby byla diskuse řízena další osobou. Je-li diskusní skupina složena z nevidomých a slabozrakých, příp. je-li skupina smíšená, doporučujeme přítomnost moderátora, který bude přidělovat slovo, aby si účastníci neskákali do řeči. Můžete např. zavést pravidlo, že účastníci se hlásí a moderátor je postupně vyvolává. Zrakově postižené bude třeba upozornit, že mají slovo – vyvolat je jménem.
Specifickou diskusní formou je panelová diskuse - malá skupina odborníků hovoří k danému tématu před publikem. Jsou-li v publiku zrakově postižení, bude vhodné je průběžně informovat, kdo právě hovoří. Problémové učení je moderní metoda, využívaná ve vzdělávání dětí i dospělých. Její podstatou je, že účastníkům vzdělávacího procesu nejsou předkládány hotové informace, nýbrž je vedeme k objevení informace jimi samotnými. Informace získané tímto způsobem jsou trvalejší, neboť kromě vědomosti účastník získá také pocit radosti z objevování a nalezení řešení. Problémové vyučování je časově více náročné a vyžaduje větší přípravu učitele, nicméně výsledek je trvalejší a intenzivnější. Problémové učení probíhá v několika krocích. - Nejprve účastníci získávají informace k tématu. - Následně hledají řešení problému, mnohdy metodou „pokus–omyl“. - Dále může dojít ke zobecnění nalezeného řešení. - Výstupy (řešení) mohou být systematicky tříděny a klasifikovány. Do problémového učení lze zapojit zrakově postižené velmi dobře. Je třeba zajistit, aby měli možnost prezentovat své názory a myšlenky. Pracují-li účastníci vzdělávacího procesu v malých skupinách, dbejte, aby zrakově postižení nebyli „na okraji“. Dále umožněte nevidomým a slabozrakým při práci využívat jejich kompenzační pomůcky. Další skupinu metod tvoří nejrůznější klasifikační a třídící techniky, kdy pracujeme s určitým množstvím informací, které potřebujeme utřídit či zobecnit, nebo hledáme nové návrhy a řešení. Jedná se o velmi vhodnou metodu např. pro zavádění pravidel fungování skupiny. Nositeli aktivity jsou zde opět účastníci, vyučující funguje jako koordinátor. Účastníci mohou pracovat individuálně, v malých skupinkách nebo jako celá skupina. Při těchto metodách bývá často používána tabule. Jsou-li ve skupině nevidomí a slabozrací, je nezbytné komentovat obsah tabule a častěji shrnovat zaznamenané informace. Při těchto aktivitách účastníci často píší různé poznámky na lístky, které pak umisťují na tabuli. Zajistěte, aby se mohli zapojit i nevidomí a slabozrací např. tak, že vidící asistent bude zaznamenávat informace za zrakově postiženého na lístečky. Projektové učení je další moderní vzdělávací metodou zaměřenou na aktivní činnost studenta. Účastníci vzdělávacího procesu zkoumají konkrétní problém či jev z mnoha úhlů pohledu. Jsou vytvořeny malé „studijní týmy“, které pracují samostatně; účastníci si sami organizují čas, způsob zkoumání tématu, využívají své znalosti a dovednosti, mají k dispozici moderní technologie. Tato metoda je vhodná spíše pro dlouhodobější projekty, nabízí možnost propojení různých vědních oborů. Tuto metodu lze velmi dobře využívat jak u skupin smíšených (vidící a zrakově postižení), tak u skupin studentů se zrakovým postižením. Její velkou výhodou je, že každý může přinést svůj osobní vklad, zároveň však pracovat svým způsobem a tempem. Navíc, vzhledem k důrazu kladenému na spolupráci, se vidící i zrakově postižení budou setkávat při sestavování výstupů z daného projektu a při jejich prezentaci. Zrakově postižení tak mohou přinést informace o mnoha tématech, která se jich týkají (studium, zaměstnávání, nevidomí, slabozrací a jejich rodiny).
3.2.4. Metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností Zde máme na mysli zejména takové metody a postupy, které směřují k nácviku praktických dovedností. U nevidomých a slabozrakých to mohou být např. technika chůze s bílou holí, sebeobsluha, ale i rukodělné činnosti (košíkářství, keramika, šití, další výtvarné techniky). Dále se může jednat o nácvik práce s novou pomůckou či zařízením, a to jak v domácím prostředí, tak na pracovišti. Základní metodou pro předvádění práce se zařízeními všech druhů bude instruktáž. Může probíhat skupinově či individuálně. Instruktor předvádí, jak s daným zařízením zacházet, či jak provádět určitý postup. Zde je třeba mít na paměti, že nevidomý nevidí, co instruktor předvádí, a tudíž bude třeba mu informace zprostředkovat jiným způsobem. Nevidomému pomůže, když se s přístrojem či zařízením seznámí v klidu – osahá si jej, instruktor mu jej slovně popíše. Bude-li instruktáž probíhat skupinově, měl by mít zrakově postižený (zejm. nevidomý) k dispozici asistenta, který mu ozřejmí případné nesrovnalosti. Pracujete-li se skupinou zrakově postižených a je-li to možné, snažte se, aby měl každý zrakově postižený k dispozici své zařízení, s nímž bude pracovat, instruktáž se tak značně urychlí. Při popisování určitého procesu je třeba být co nejpodrobnější, nepoužívat ukazovací zájmena, odkazovat se při popisu na výrazné vizuální prvky (pro slabozraké) a na prvky hmatové (pro nevidomé). U slabozrakých mějte na mysli prostorové uspořádání: měli by sedět tak, aby na předvádějícího dobře viděli a mohli případně používat optické pomůcky. Taktéž se snažte zajistit dostatečné osvětlení. Komentář by měl být dobře slyšitelný. V některých prostorách bývá problémem nevhodná akustika. Pro zlepšení slyšitelnosti může předvádějící použít mikrofon. V některých případech se nevidomí a slabozrací neobejdou bez asistence, a to zejm. ve vzdělávacích akcích a kurzech zaměřených na širokou veřejnost. Zde je vhodné se předem zamyslet nad náročností činnosti a dohodnout se, zda je personál schopen zajistit asistenci či zda si ji má zrakově postižený obstarat sám. Asistent by v takovém případě měl nevidomému napomáhat tam, kde mu nestačí zrak, tudíž by neměl vše dělat za nevidomého či slabozrakého, ale spíše mu zprostředkovávat informace, na které „nedohlédne“. Asistent může (ale nemusí) pomoci zrakově postiženému také při orientaci v prostoru či dalších činnostech spojených s konkrétní aktivitou.
3.3.
Úprava písemných materiálů
Zrakově postižení jsou schopni samostatně pracovat s nejrůznějšími texty – od učebnic, přes noviny, až po encyklopedie a slovníky. Potřebují je však v pro ně přijatelné podobě. Zrakově postižení používají obvykle následující formy textů: - běžný text (černotisk), - zvětšený černotisk, - text v Braillově písmu, - digitalizovaný text (text v elektronické podobě), - zvukový záznam.
Běžný text používají zpravidla lidé slabozrací, kteří jsou zvyklí pracovat s optickými pomůckami (lupy, monokuláry, hyperokuláry) či elektronickými kamerovými lupami (stolními i cestovními). Zde jen připomínáme, že texty by neměly obsahovat zbytečné grafické prvky, aby se v nich slabozrací mohli dobře orientovat, a dále by neměly být vytištěny na lesklém podkladu. Pozor na fotokopie; je třeba, aby byl text dobře čitelný, což může být problém především při kopírování z barevných předloh. Čtení textů pomocí optických pomůcek a elektronických lup bývá časově náročnější, na to je třeba pamatovat při plánování akce. Také práce s různými pracovními listy může být obtížnější a zdlouhavější, protože i když slabozrací dokáží text přečíst, neznamená to, že jsou schopni do něj také vpisovat. Někteří slabozrací preferují zvětšený černotisk, a to především když nepoužívají optické či elektronické lupy. Zvětšený černotisk používáme také pro různé pracovní listy, do kterých budou účastníci vpisovat. Opět připomínáme, že práce bude časově náročnější. Někteří nevidomí (a občas i slabozrací) používají Braillovo písmo. Není však zdaleka pravidlem, že každý nevidomý Braillovo písmo ovládá do té míry, že je schopen jím plynule číst a psát. Zejména lidé, kteří přišli o zrak v průběhu života, dávají často přednost digitalizaci textů. Braillovo písmo využívají v každodenní praxi především nevidomí, kteří se ve svých profesích neobejdou bez práce s textem, při níž nestačí text jen poslouchat, ale potřebují s ním „být v kontaktu“ (právníci, programátoři, překladatelé, spisovatelé). Také čtení Braillova písma bývá obvykle pomalejší než práce s běžným tiskem. Navíc do braillských textů lze vpisovat jen omezeně, proto nejsou vhodnou formou pro pracovní listy či testy. Pamatujte, že 1 strana běžného tisku = cca 4 stránky textu v Braillově písmu, proto účastníky nezahlcujte zbytečnými podrobnostmi. Připravujete-li např. studijní materiál, verze pro braillský tisk může být heslovitá, zestručněná, zatímco běžný text je košatý. Tisk textů v Braillově písmu zajistí organizace, které zprostředkovávají služby osobám se zrakovým postižením – zejm. Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana v Praze nebo centra pro podporu studentů se specifickými potřebami při vysokých školách. V současné době preferuje velká část zrakově postižených texty v digitalizované podobě. Text v běžném černotisku je nejprve oskenován jako obrázek (.jpg či jiný formát pro obrázek) a následně pomocí speciálního programu rozpoznán a převeden do textového formátu (.txt, .docx, .pdf). Obvykle je třeba ještě provést korekturu rozpoznaného textu, neboť ačkoliv programy rozpoznávají poměrně přesně, může se občas vloudit chybička. Zrakově postižení pak mohou s textem pracovat v běžných programech (MS Office). Hlasový výstup jim text přečte nebo mohou využívat zvětšovací programy a text číst podobně jako na elektronické kamerové lupě. Nevidomí a slabozrací si texty mohou digitalizovat z tištěných předloh sami. Je to pro ně ovšem časově náročné, zejm. korektura textu. Při mnoha vysokých školách vznikla centra, která studentům a někdy i široké veřejnosti zrakově postižených nabízejí zpracování textů, které si studenti donesou v tištěné podobě. Pokud chcete zrakově postiženým poskytnout texty v elektronické podobě, nepřidávejte nadbytečné obrázky či jiné grafické prvky. Jsou-li grafické prvky nutným doplňkem textu (grafy, tabulky), připojte slovní popis obrázku a umístěte jej spolu s grafickým prvkem na závěr textu jako přílohu. Texty ukládejte ideálně ve formátu .txt (prostý text) nebo .doc a .docx. Tyto formáty jsou dobře čitelné
hlasovým výstupem, který používají lidé nevidomí. Nepoužívejte formát .pdf, neboť odečítače si s ním v některých případech neumí poradit. Poslední podobou je zvukový záznam. Tato forma je vhodná např. pro záznam přednášky či pro zaznamenání ne příliš strukturovaných informací. Bude tedy spíše doplňujícím materiálem vzdělávacích akcí. Výhodou je, že zrakově postižení se k záznamu mohou opakovaně vracet, a případně si z něj vytvořit poznámky, se kterými následně pracují. Způsob práce s textem je u zrakově postižených velmi individuální, proto je vhodné se s nimi před konáním akce domluvit, jaká podoba textu jim vyhovuje, a sladit tak jejich potřeby s vašimi možnostmi. Opět připomínáme, že je vhodné poskytnout zrakově postiženým studijní materiály již před konáním akce. Mohou se s nimi předem seznámit, což urychlí práci všem.
3.4.
Formy výuky
Níže uvedené formy výuky jsou vhodné pro vzdělávání zrakově postižených i „vidících“. Máme zde na mysli především vzdělávání dospělých. Formy výuky lze kombinovat; v rámci jednoho vzdělávacího kurzu či modulu budete pravděpodobně střídat jednak různé výukové formy, jednak výukové metody. Pro strukturu vzdělávací akce platí obecná pravidla, proto se jimi zde nebudeme zabývat, čtenář je případně může nalézt v pedagogické či andragogické literatuře. Budeme se zabývat následujícími formami vzdělávacích akcí: - přednáška, beseda; - seminář, workshop; - exkurze, stáž; - koncert, výstava, sportovní aktivita. 3.4.1. Přednáška, beseda Účastníci přednášek a besed jsou v roli pasivních posluchačů, popř. tazatelů. Přednáška je vhodná tam, kde potřebujeme sdělit účastníkům teoretické poznatky k určitému tématu, poskytnout jim základní informace, seznámit je s klíčovými pojmy. Při přednášce budou využívány metody výklad a prezentace. Na přednášku může navazovat diskuse, kde mají účastníci možnost prezentovat vlastní názory k danému tématu nebo získat doplňující informace. Beseda je setkání se zajímavým člověkem, který má co říci ke konkrétnímu tématu. Hosty besed mohou být jak odborníci z různých oblastí (lékaři, přírodovědci, učitelé), tak lidé s nejrůznějšími zkušenostmi (cestovatelé, rodiče se zrakovým postižením), kteří vyprávějí o svých osobních zážitcích. Účastníci besed mají obvykle možnost se hostů ptát na to, co je zajímá. Při přednášce a besedě opět vytvořte takové podmínky, aby měli zrakově postižení jednak přístup k informacím (materiály, okomentování vizuálních prvků, zpřístupnění prezentací), jednak se mohli také dotazovat.
3.4.2. Seminář, workshop Při těchto formách výuky jsou hlavními aktéry účastníci vzdělávacího procesu, proto využíváme aktivizační metody výuky. Semináře obvykle následují po teoretické průpravě. Účastníci na nich ověřují nabyté informace v praxi často formou práce v menších skupinách. Pod pojmem workshop se v současné době skrývá řada vzdělávacích aktivit – od diskusí až po nácvik praktických dovedností. Je to pojem mlhavý; všichni tuší, co znamená, není však snadné najít jeho přesnou definici. Některé znaky jsou ale pro workshop typické: - Účastníci workshopu jsou aktivní, lektor vystupuje spíše v roli koordinátora. - Dochází k interakci mezi účastníky, čímž získávají zúčastnění širší úhel pohledu na dané téma. - Workshop předpokládá, že účastníci mají již s daným tématem určité zkušenosti, není tedy vhodnou formou výuky pro seznámení s novým tématem. Opět je zde upřednostňována práce v malých skupinách. Vhodnými metodami pro workshopy mohou být simulační hry, situační scénky, problémové učení, klasifikační metody a další metody, v nichž jsou účastníci aktivními činiteli. V současné době jsou workshopy často využívány v oblasti managementu. U zrakově postižených mějte na paměti dostupnost materiálů (pracovní listy, texty, prezentace, poznámky). Dále zajistěte, aby se mohli plně zapojit do skupinové práce. Při osvojování konkrétních dovedností bude v některých případech nutná pomoc asistenta. 3.4.3. Exkurze, stáž Exkurze je návštěva, výlet či zájezd se vzdělávacím zaměřením. Může probíhat skupinově či individuálně. Obvykle se jedná o akci jednorázovou, spíše krátkodobého charakteru (v řádu dní). Exkurze může sloužit k seznámení s konkrétním místem s různým zaměřením (letiště, truhlářská dílna, pekárna, nemocnice). Může se ale také jednat o prohlídku města s průvodcem či vycházku do přírody, zaměřenou na konkrétní téma (botanická vycházka, poznávání ptáků, hmyzu). Účastníci exkurze jsou častěji v roli pasivních pozorovatelů, avšak mají možnost klást dotazy. Při exkurzích budou zrakově postižení potřebovat asistenta, který jim popíše, co se právě děje, a bude jim průvodcem v náročném terénu (les, továrna). Během exkurzí v dílnách a podobných zařízeních zajistěte, aby si zrakově postižení mohli osahat vybavení nebo se s ním individuálně seznámili jinou formou. Specifickou formou mohou být exkurze určené skupinám osob, zaměřené přímo na nevidomé a slabozraké. Zde využívejte sluchové či hmatové podněty namísto zrakových. To je vhodné např. pro biologické exkurze (poslech hlasů ptáků, poznávání rostlin pomocí hmatu). Je třeba předem připravit dostatek názorných ukázek. U objektů, které není možné zprostředkovat hmatem či sluchem (volně žijící zvířata, budovy) připravte model ve zmenšeném měřítku. Stáž je dlouhodobějšího charakteru. Většinou probíhá individuálně nebo v malých skupinách. Využívá se zejm. v rámci profesní přípravy, a to buď jako studijní pobyt na jiné škole (obvykle v zahraničí) se stejným či podobným zaměřením, nebo na pracovišti. Účastníci stáží se aktivně zapojují do vzdělávacího procesu či chodu organizace, v níž probíhá stáž, a jsou od nich očekávány konkrétní výstupy. Plní nejrůznější úkoly a je jim poskytována zpětná vazba pro jejich práci.
Podmínky stáží je třeba předem domluvit. Je nutná příprava jak na straně školy či zaměstnavatele, který chce přijmout zrakově postiženého, tak na straně nevidomých a slabozrakých. Zejm. při zahraničních studijních pobytech je vhodné vše předem projednat. V některých případech je žádoucí, aby měl zrakově postižený k dispozici asistenta. Nezapomeňte probrat otázku vybavení a kompenzačních pomůcek. U zahraničních stáží je základním předpokladem u zrakově postižených jazyková znalost, dobře zvládnutá prostorová orientace a samostatný pohyb a sebeobsluha. 3.4.4. Koncert, výstava, sportovní akce Výše jsme zmínili celou řadu aktivit, které mohou být zaměřeny jak na širokou veřejnost, tak přímo na skupinu zrakově postižených. Vzdělávací charakter mohou mít i další akce pro širokou veřejnost, na nichž se mohou objevit zrakově postižení. Zde máme na mysli akce, u nichž není třeba se s účastníky domlouvat předem, takže se nejspíš pořadatelé ani nedozví, že se jich nevidomí a slabozrací chtějí účastnit. Ti si obvykle sami zajistí doprovod či asistenci, pokud to potřebují. Přesto však můžete provést některá opatření, která zrakově postiženým pomohou. Mnoho z nich jsme zmínili v kapitole zaměřené na úpravu interiéru. Dále můžete pomoci tím, že na svých webových stránkách zveřejňujete aktuální informace včetně kontaktů, na něž se mohou nevidomí a slabozrací obrátit v případě nejasností. Na koncertech, divadelních představeních a dalších podobných akcích vyčleňte místa, která budou určena osobám se zdravotním postižením. Místa by měla být dobře dostupná a zároveň umístěna tak, aby měli posluchači/diváci dobrý rozhled. Výstavy zpřístupníte tak, že pokud je to možné, necháte zrakově postižené, aby si exponáty osahali. Taktéž je můžete doplnit popiskami v Braillově písmu či zvětšeném černotisku. Pokud vám to personální kapacity dovolí, poskytněte zrakově postiženému průvodce, který jej výstavou provede. Můžete také připravit speciální skupinové prohlídky pro zrakově postižené. U sportovních aktivit a ve sportovních zařízeních dbejte především na bezpečnost. Při skupinových aktivitách bude možná nezbytná asistence vidícího. Předcvičující pomůže nevidomým a slabozrakým tím, že vhodně okomentuje právě prováděné cviky. Při individuálních sportovních aktivitách je vhodné, aby se zrakově postižený mohl předem seznámit s prostředím (plavecký bazén, fitness-centrum). Po domluvě s nevidomým či slabozrakým mu vyčleňte stálé místa (skříňka v šatně, botník).
4.
Učíme zrakově postižené
Nyní máte připravenou akci pro zrakově postižené. Máte rozmyšleno, jakým způsobem nevidomé a slabozraké zapojíte, kde se akce bude konat, jak se k vám zrakově postižení dostanou. Teď už zbývá jen celou věc zrealizovat. V této kapitole si řekneme, jakým způsobem oslovit zrakově postižené, jak s nimi během akce pracovat a jak vést zpětnou vazbu.
4.1.
Oslovení cílové skupiny
Máte připravený projekt a rádi byste přizvali zrakově postižené, ale kde je vzít? Nabízí se hned několik způsobů, jak oslovit tuto cílovou skupinu. Již v předchozích kapitolách jsme zmiňovali internet jako důležitý zdroj, z něhož zrakově postižení získávají informace. Dbejte, aby vaše webové stránky byly stále aktuální a aby se na nich uživatelé dobře orientovali. Aby mohli zrakově postižení s vašimi internetovými stránkami dobře pracovat, měly by splňovat některé technické parametry. Více se o nich dočtete na stránkách http://blindfriendly.cz nebo vám s jejich vytvořením poradí pracovníci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají (viz Příloha 1). Dalším osvědčeným informačním kanálem jsou v současné době sociální sítě – např. Facebook, který mnoho nevidomých a slabozrakých používá. Existují také specializované diskusní a distribuční konference (viz http://konference.braillnet.cz/mailman/listinfo) pro zrakově postižené s různým zaměřením. Jejich prostřednictvím můžete rozeslat pozvánku na vámi pořádanou akci. Opět vám pomohou pracovníci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (oddělení Technické podpory). Ne všichni zrakově postižení však dokáží využívat internet. Dalším důležitým informačním kanálem jsou proto časopisy pro zrakově postižené, které vydávají některé organizace poskytující služby nevidomým a slabozrakým a různé svépomocné skupiny. Nejrozšířenějším celorepublikovým časopisem pro zrakově postižené je ZORA, která vychází ve zvětšeném černotisku, Braillově písmu i digitální podobě. Pozvánku na akci je možné zaslat přímo do redakce časopisu ZORA (viz Příloha 1). Pozvánku na akci můžete dále šířit skrze organizace a instituce, v nichž se vyskytují zrakově postižení: školy pro zrakově postižené, speciálně pedagogická centra, organizace poskytující sociální služby osobám se zrakovým postižením, zájmová sdružení a spolky. Některé organizace vám mohou pomoci také tím, že vaši pozvánku rozešlou svým klientům. Pokud máte tu možnost, využijte také veřejnoprávní média – rozhlas a televizi. Neopomeňte ani další běžně dostupné informační kanály, které nejsou primárně zaměřeny na zrakově postižené. Jak známo, jednou z nejúčinnějších metod je šíření informací mezi známými. Třeba si vaši pozvánku přečte někdo, kdo zná nevidomého či slabozrakého, a informaci mu předá. A snad jen pro úplnost připomínáme, že pozvánka na akci by měla být stručná a přehledná; bude obsahovat základní charakteristiku akce, datum a čas konání, místo konání, kontakt příp. další informace (jak se na akci dostat, cena vstupenky, zda je nutná rezervace). Pokud připravujete pozvánku na akci zaměřenou na nevidomé a slabozraké, uveďte, zda je vodicí pes vítán, nebo by měl raději zůstat doma. Jestliže se domníváte, že zrakově postižení budou potřebovat vidícího průvodce, rovněž tuto skutečnost do pozvánky uveďte.
4.2.
Závěrečné testy, hodnocení, zpětná vazba
Součástí některých vzdělávacích akcí – zejm. těch, při nichž si účastníci zvyšují kvalifikaci – bývají různé formy závěrečného přezkoušení. Jedná-li se o ústní pohovory, zrakově postižení se mohou snadno zapojit a neměly by zde tedy vzniknout žádné potíže. V případě písemného zkoušení je vhodné připravit materiály v přístupné podobě – digitalizovaný text, zvětšený černotisk, Braillovo písmo. Mějte však na paměti, že práce s těmito texty bývá pro zrakově postižené časově náročnější, a to především pokud budou používány pracovní listy, do nichž je třeba vpisovat odpovědi. Opět pamatujte, že méně znamená někdy více, a zbavte pracovní listy nadbytečných obrázků a dalších grafických prvků. Zrakově postiženým ponechte delší časový limit (1,5 – 2 x delší oproti vidícím účastníkům). Pokud vám to personální kapacita dovoluje, můžete zvolit variantu, kdy lektor předčítá zrakově postiženému zadání, zatímco zrakově postižený pouze zapisuje odpovědi. Ušetříte tak čas (a někdy i zrak) slabozrakého. V tomto případě ponechte časový limit stejný, jako u vidících účastníků. Při vyhodnocování závěrečných testů mějte stejná kritéria pro zrakově postižené jako pro ostatní účastníky. Výsledky hodnocení sdělte zrakově postiženým v pro ně přijatelné podobě. Opravujete-li např. eseje v cizím jazyce, nevpisujte ručně poznámky, zrakově postižený si je obvykle nebude moci přečíst. Naopak řada zrakově postižených je schopna používat běžně dostupné revize v programu Microsoft Word. Pokud musíte do textu vpisovat ručně poznámky, projděte je následně se zrakově postiženým individuálně (mezi čtyřma očima), aby měl možnost seznámit se s případnými nedostatky a mohl se pak na ně zaměřit při dalším vzdělávání. Součástí mnoha akcí je hodnocení akce ze strany účastníků. Zde mají zúčastnění možnost vyjádřit, jak se jim celá akce líbila, co se podařilo a co by se dalo dělat lépe. Hodnocení mohou být cenným zdrojem inspirace pro organizátory a pomohou jim při zvyšování kvality poskytovaných služeb. Hodnocení bývají obvykle anonymní, což může být v případě zrakově postižených někdy obtížně zajistitelné. Pakliže vám stačí pouze zevrubné hodnocení (líbilo/nelíbilo), použijte např. hlasovací systém, kdy účastníci vhazují do odlišných nádob odlišné žetony podle toho, jak se jim program líbil. Pokud chcete získat hodnocení podrobnější, máte několik možností. Panuje-li ve skupině atmosféra plná důvěry a porozumění, pohovořte si společně s účastníky o průběhu akce; zeptejte se jich, co pro ně bylo užitečné, co se naopak nepodařilo. Potřebujete-li získat anonymní podrobné hodnocení, nejvhodnější variantou bude pravděpodobně předpřipravený dotazník. Pokud by jej zrakově postižený nemohl samostatně vyplnit a zároveň zůstat v anonymitě, může jej spolu s ním vyplnit např. jiný účastník či „nezaujatý“ pracovník (někdo, kdo se přímo nepodílel na organizaci). 4.3. Specifické akce pro zrakově postižené Na závěr ještě zmíníme některá specifika týkající se akcí určených přímo pro skupiny osob se zrakovým postižením. Je třeba počítat s tím, že mezi nevidomými a slabozrakými budou velké rozdíly v úrovni sebeobsluhy a zvládnutí prostorové orientace. Také způsob práce s informacemi – především texty – bude značně odlišný, a to i u lidí se stejným stupněm či typem zrakové vady. Vzhledem k rozmanitým možnostem
způsobu zpracování textů si mohou zrakově postižení často vybírat z několika variant a je na jejich rozhodnutí, kterou formu upřednostní. Proto se se zrakově postiženými buď předem domluvte, nebo mějte připraveny materiály ve více variantách. Při úpravách interiéru opět nezapomínejte, že mezi účastníky budou jak lidé nevidomí, tak i slabozrací, proto při označování využívejte jak vizuální prvky (kontrast, barvy, zvětšení), tak i prvky hmatové. Mnohdy je lze propojit. Otázku osvětlení řešte individuálně. Pokud plánujete akci (ať už vzdělávací, sportovní nebo kulturní) pro skupinu zrakově postižených, vybírejte prostor, který bude pokud možno už sám o sobě odpovídat potřebám těchto lidí. Měl by být dobře dostupný – tedy v blízkosti zastávek hromadné dopravy nebo nádraží. V ideálním případě bude objekt bezbariérový. Některé školy či jiné instituce, které se zabývají prací s lidmi se zrakovým postižením, nabízejí pronájem vlastních prostor, které bývají již upraveny dle potřeb nevidomých a slabozrakých. Je-li součástí vámi pořádané akce nácvik nových dovedností – tvořivé výtvarné dílny, kurzy vaření, výuka sportovních aktivit – mějte na paměti, že zejm. lidé těžce slabozrací a nevidomí budou potřebovat individuální přístup – tj. měl by se jim věnovat vidící instruktor. Zvažte proto, zda je možné, aby si účastníci přivedli vlastní průvodce či je nezbytné, aby se zrakově postiženému věnoval odborník s příslušnou kvalifikací. V takovém případě bude pravděpodobně vhodnější formou spíše individuální výuka. Budete-li potřebovat zapůjčit pomůcky nebo upravit text do vhodné podoby, obraťte se na pracovníky některé z organizací poskytujících služby lidem se zrakovým postižením. Určitě vám rádi poradí, popř. vás odkáží na poskytovatele dané služby.
Závěr Doufáme, že tato brožura bude užitečným pomocníkem pro všechny, kdo se rozhodnou přizvat na své akce také nevidomé a slabozraké účastníky. Snažili jsme se zařadit spíše praktické informace pro práci s lidmi se zrakovým postižením. Přejeme vám, aby se vám akce, které pořádáte, dařily a mnoho spokojených účastníků nejen z řad nevidomých a slabozrakých.
Zdroje Mužík, J.: Didaktické principy, formy a metody vyučování a učení dospělých, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Katedra andragogiky a personálního řízení http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/15011/VYUKOVE-METODY---UVOD.html/
Přílohy Příloha 1: Vybrané organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením Kompletní přehled organizací poskytujících služby osobám se zrakovým postižením lze nalézt v Adresáři poskytovatelů sociálních a jiných služeb pro osoby se zrakovým postižením: http://www.okamzik.cz/view/okamzik/Publikace/PDF_ke_stazeni/Adresar_web_PDF.pdf. Okamžik – sdružení pro podporu nejen nevidomých Na Strži 1683/40, 140 00 Praha 4 Tel.: 233 371 277, 774 209 055 E-mail:
[email protected] Web: www.okamzik.cz Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 462 462 E-mail:
[email protected] Web: www.sons.cz SONS ČR působí celorepublikově, krajské odbočky SONS poskytují služby ve více než čtyřiceti městech po celé České republice. TyfloCentrum Brno, o. p. s. Chaloupkova 3, 612 00 Brno Tel.: 515 919 770, 541 240 420 E-mail:
[email protected] Web: www.centrumpronevidome.cz TyfloCentrum Hradec Králové, o. p. s. Okružní 1135/15, 500 03 Hradec Králové Tel.: 495 523 729, 739 578 880 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrum-hk.cz TyfloCentrum Jihlava, o. p. s. Brněnská 8, 586 01 Jihlava Tel.: 724 865 566
E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrumjihlava.cz TyfloCentrum Karlovy Vary, o. p. s. Mozartova 444/6, 360 20 Karlovy Vary Tel.: 353 226 511 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrum-kv.cz TyfloCentrum Liberec, o. p. s. Na Výšinách 451, 460 05 Liberec 5 – Králův Háj Tel.: 488 577 661 E-mail:
[email protected] Web: www.liberec.tyflocentrum.cz TyfloCentrum Olomouc, o. p. s. I. P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc Tel.: 585 423 737 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrum-ol.cz TyfloCentrum Ostrava, o. p. s. náměstí Msgre Šrámka 1760/4, 702 00 Moravská Ostrava Tel.: 596 783 073, 596 780 303 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrum-ova.cz TyfloCentrum Pardubice, o. p. s. nábř. Závodu míru 1961, 530 02 Pardubice Tel.: 466 500 615, 774 415 173 E-mail:
[email protected] Web: www.tcpce.cz
TyfloCentrum Plzeň, o. p. s. Tomanova 5, 301 00 Plzeň Tel.: 377 420 481 E-mail:
[email protected] Web: www.tc-plzen.cz TyfloCentrum Praha, o. p. s. Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 462 492 E-mail:
[email protected] Web: www.praha.tyflocentrum.cz TyfloCentrum Ústí nad Labem, o. p. s. Hrnčířská 64/4, 400 01 Ústí nad Labem Tel.: 774 135 475, 774 135 474 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflocentrumusti.cz Tyflokabinet České Budějovice, o.p.s. Roudenská 485/18, 370 01 České Budějovice 7
Zpracovali: M. Michálek, J. Vondráčková
Tel.: 386 460 660 E-mail:
[email protected] Web: www.tyflokabinet-cb.cz Tyfloservis, o.p.s. Organizační a metodické centrum Praha Krakovská 1695/21, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 462 365, 221 462 368 E-mail:
[email protected] Web: www.tyfloservis.cz - 13 krajských ambulantních středisek UnikaCentrum, o.p.s. Žižkova 2364/56, 733 01 Karviná – Mizerov Tel.: 596 311 177 E-mail:
[email protected] Web: www.unikacentrum.cz
Příloha 2: Podpora studentů vysokých škol České vysoké učení technické v Praze Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA Bechyňova 3, 166 36 Praha 6 E-mail:
[email protected] Web: www.elsa.cvut.cz Masarykova univerzita v Brně Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Komenského náměstí 2, 602 00 Brno Tel.: 549 491 105 E-mail:
[email protected] Web: www.teiresias.muni.cz Univerzita Karlova v Praze Informační, poradenské a sociální centrum Web: www.cuni.cz/UK-122.html Kancelář pro studenty se speciálními potřebami Celetná 13, 116 36 Praha 1 Tel.: 224 491 604, 224 491 735 E-mail:
[email protected],cz ;
[email protected];
[email protected];
[email protected] Web: http://www.cuni.cz/UK-60.html Laboratoř Carolina – Centrum podpory studia zrakově postižených na Universitě Karlově MFF UK, Malostranské nám. 25, 118 00 Praha 1 Tel.: 221 914 321 E-mail:
[email protected] Web: http://carolina.mff.cuni.cz Česká zemědělská univerzita v Praze Institut vzdělávání a poradenství Web: www.ivp.czu.cz/cs/?r=2904&i=2546 Ostravská univerzita v Ostravě Pyramida Web: http://pyramida.osu.cz Slezská univerzita v Opavě Akademická poradna Web: www.slu.cz/slu/cz/poradenska-centra/akademicka-poradna Technická univerzita v Liberci
Akademická poradna a centrum podpory Web: www.tul.cz/akademicka-poradna-a-centrum-podpory_82 Univerzita Hradec Králové Středisko podpory pro studenty se specifickými potřebami AUGUSTIN Web: www.uhk.cz/augustin Univerzita Palackého v Olomouci Centrum podpory studentů se specifickými potřebami Web: www.upol.cz/struktura-up/rektorat/useky-prorektoru/usek-pro-studium/centrum-podporystudentu-se-specifickymi-potrebami Univerzita Pardubice Akademická poradna Univerzity Pardubice Web: www.upce.cz/studium/handicap.html Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Web: http://slunecnice-ekf.vsb.cz Vysoká škola ekonomická v Praze Středisko handicapovaných studentů Web: http://shs.vse.cz/shs Západočeská univerzita v Plzni Informační a poradenské centrum Web: www.zcu.cz/pracoviste/ipc/poradenstvi-pro-studenty-se-specialnimi-potrebami Zpracovali: M. Michálek, J. Vondráčková
Příloha 3: 9 otázek před vzdělávací akcí Jako pomůcku pro přípravu vzdělávacího programu vám nabízíme devět „kontrolních témat“, s jejichž pomocí se můžete zamyslet nad připraveností na začlenění účastníků se zrakovým postižením. Pokud vás některá otázka zaskočí, vyhledejte k ní informace v předchozím metodickém textu a popř. v dalších informačních zdrojích. Devatero tematických okruhů je určeno k zamyšlení, nechce vás odradit od užitečného záměru otevřít vaše vzdělávání lidem se zrakovým postižením, proto jej nevnímejte jako závazek, ale jako pomůcku pro vás. 1. Oslovení zrakově postižených - Jakým způsobem jste zveřejnili, že je vaše akce vhodná pro osoby se zrakovým postižením? Otevřenost akce vám může zajistit PR. - Jakými informačními kanály oslovíte skupinu zrakově postižených s nabídkou vaší akce? - Oslovili jste konkrétní osoby se zrakovým postižením? - Připravili jste informace o vámi pořádané akci v podobě přijatelné pro zrakově postižené (přednáška, zvukový záznam, Braillovo písmo, zvětšený tisk…)? 2. Dostupnost vaší organizace - Připravili jste aktuální plánek trasy od nejbližší zastávky MHD k vaší organizaci? - Prošel někdo z vašich zaměstnanců těsně před zahájením akce trasu a zkontroloval, zda se na ní neobjevily nějaké nečekané překážky (výkopy, zátarasy)? 3. Úprava prostředí - Navštívil vaše zařízení někdy nevidomý člověk, a jak návštěva probíhala (kdo mu poskytl pomoc, jak zvládal orientaci v prostředí, co pro něj bylo náročné, co mu naopak pomohlo)? - Jakým způsobem můžete upravit prostředí vaší organizace tak, aby vyhovovalo potřebám nevidomých a slabozrakých? - Jak popíšete interiér nevidomým a slabozrakým? - Na které překážky bude třeba zrakově postižené upozornit? 4. Personál - Jsou vaši zaměstnanci informováni o přítomnosti zrakově postižených ve vaší organizaci? - Jakým způsobem byli vaši zaměstnanci informováni o způsobu komunikace a poskytování pomoci nevidomým a slabozrakým? 5. Organizační opatření vzdělávací akce - Která místa budou vhodná pro zrakově postižené, aby mohli dobře komunikovat s lektorem příp. jinými účastníky? - Jak zajistíte přístup k multimediálním prezentacím, názorným ukázkám či dalším vizuálním prvkům, které budou součástí výuky? - Je-li součástí akce občerstvení, kdo a jak pomůže zrakově postiženým (např. při rautu apod.)? 6. Studijní materiály
-
-
Připravili jste studijní materiály alespoň v některých podobách vhodných pro osoby se zrakovým postižením (zvětšený černotisk, Braillovo písmo, elektronická podoba, zvukový záznam)? Jakým způsobem jste zpracovali grafické části studijních materiálů? Poskytli jste účastníkům vzdělávací akce studijní materiály s dostatečným časovým předstihem, aby měli možnost se s nimi předem seznámit?
7. Vodicí pes - Je možné, aby se akce účastnil zrakově postižený s vodicím psem? Pokud ne, je třeba tento fakt uvést předem. - Je v časovém rozvrhu dostatek prostoru pro vyvenčení psa? - Je v okolí vašeho zařízení místo vhodné pro vyvenčení psa? 8. Nouzové a havarijní stavy - Kdo a jakým způsobem se postará o osoby se zdravotním (zrakovým) postižením v případě nouzových situací? - Jsou zodpovědné osoby informovány, jak příslušným osobám pomoci? 9. Pomoc druhým - Podělte se s dalšími organizacemi, které mají chuť pořádat vzdělávací akce pro osoby se zrakovým postižením, o své zkušenosti. - Uveďte své zkušenosti např. na vašich webových stránkách, prostřednictvím sociálních sítí či v některém časopisu zabývajícím se příslušnou problematikou. - O vašich zkušenostech můžete napsat také zrakově postiženým prostřednictvím některých specializovaných webů, konferencí, periodik či informaci zašlete některé organizaci poskytující služby nevidomým a slabozrakým.
Zpracoval: Miroslav Michálek
Příloha 4: Proč začleňovat osoby se zrakovým postižením do vzdělávacích jiných společenských aktivit? Možná se vám tato otázka zdá nadbytečná a možná (naopak) v odpovědích najdete nová hlediska a vyvodíte z nich praktické závěry. Proč tedy otevírat vzdělávací akce lidem se zrakovým postižením? Nabízíme různé pohledy na danou problematiku, nikoliv vyčerpávající výčet. Možná společně vymyslíte další důvody, proč se pouštět do integrace zrakově postižených v rámci vámi pořádaných vzdělávacích akcí, možná po akci provedete zhodnocení průběhu a vyhodnotíte zpětné vazby od účastníků a naleznete další důvody. Proč tedy začleňovat osoby se zrakovým postižením do vzdělávacích a dalších společenských aktivit? -
Protože znáte někoho se zrakovým postižením a empatie vám napovídá, že byste mu mohli pomoci právě začleněním do vámi pořádaných aktivit.
-
Protože o vámi pořádané akce projevili zájem lidé se zrakovým postižením.
-
Protože si uvědomujete, jaká znevýhodnění mají nevidomí lidé v naší společnosti a jaké překážky musí překonávat v každodenním životě.
-
Protože účast lidí se zrakovým (zdravotním) postižením může skupinu obohatit o nové zkušenosti a ukázat lidem bez postižení jiný pohled na život.
-
Protože nechcete diskriminovat či znevýhodňovat nějakou skupinu lidí.
-
Protože máte chuť dělat něco dobrého, jak se dnes moderně říká, něco společensky prospěšného.
-
Protože otevřenost všem cílovým skupinám přispívá k dobrému jménu a PR vaší společnosti.
-
Protože se chcete více profesionalizovat a přijít s něčím novým.
-
Protože chcete vyhovět závazným úmluvám i dalším legislativním nařízením naší republiky i Evropské unie v oblasti vzdělávání jako rovnoprávného a inkluzivního procesu.
Zpracoval: Miroslav Michálek
Příloha 5: Začleňováním proti znevýhodnění Lidé se zrakovým postižením musí překonávat ve svém každodenním životě mnohé překážky – znevýhodnění, která mohou být definována různě a každého se budou týkat jinak. Vámi pořádaná vzdělávací akce otevřená lidem se zrakovým postižením jim může pomoci tato znevýhodnění překonávat. Je překvapivé, kolik pozitivních přínosů může mít dobře zvládnutá vzdělávací nebo jiná akce, pokud se na ni podíváme z hlediska znevýhodnění osob se zrakovým postižením. A navíc – začlenění těchto osob bude přínosné i pro účastníky bez postižení. To je dobrý benefit. 1. Omezené příležitosti Zrakově postižení nemají rovné příležitosti v různých oblastech života - vzdělávání, zaměstnání, navázání partnerského vztahu, zakládání rodiny atd. Účast na pro ně přístupném kurzu, semináři nebo jakékoliv jiné akci jim může otevřít nové životní možnosti. 2. Rozvoj osobnosti zrakově postiženého Ztráta zraku a z ní plynoucí omezení mohou vést k snížení komunikačních a sociálních dovedností, což může vést k narušení rodinných, pracovních i ostatních mezilidských vztahů. Zvládnutí vzdělávací akce pomůže nevidomému člověku v rozvoji těchto dovedností a k nalezení větší vyrovnanosti. 3. Každodenní překážky Zrakově postižení musí v běžném životě překonávat řadu komplikací a překážek, které vidící neřeší a netuší – od orientace v neznámém prostředí, přes nákup v supermarketu, až po práci s dokumenty. Ačkoliv mnohé překážky dokáží nevidomí a slabozrací samostatně překonat, stojí je to více času i energie. Dobrou přípravou vaší akce jim některé překážky alespoň po dobu akce odstraníte nebo zjednodušíte. A účastí na akci s dalšími účastníky se možná zdokonalí v některých dovednostech, které pak využijí i v jiných situacích. 4. Informační deficit Především těžce zrakově postižení lidé se trvale potýkají s nedostatkem informací, protože zrakem jich přijímáme okolo 90 %. Jakékoliv další vzdělávání, účast na kulturních, sportovních a dalších společenských akcích jim umožňuje tento informační deficit snižovat. 5. Nezávislost Pokud bude vámi pořádaná akce dobře připravena, může se jí zrakově postižený účastnit zcela samostatně nebo jen s minimální dopomocí „vidících“, což posílí jeho pocit nezávislosti a zvýší jeho sebevědomí. 6. Nevhodné přístupy Obzvláště nepříjemnou oblastí znevýhodnění jsou nesprávné přístupy v komunikaci či při poskytování pomoci zrakově postiženým, jako je infantilizace (pomáhající jedná se zrakově postiženým, jako by byl malé děcko), degradace (pohrdání zrakově postiženým, předpokládání jeho neschopnosti) či
bagatelizace (nerespektování limitů, které sebou zrakové postižení objektivně přináší – např. že práce s kompenzačními pomůckami pro čtení a psaní je zkrátka zdlouhavější). Dobře připravená akce a především poučený personál i dobrá komunikace ve skupině účastníků mohou tato znevýhodnění vyloučit. 7. Pozitivní emoce Opomíjeným znevýhodněním zejména u nevidomých lidí je ochuzení o vizuální zdroj pozitivních emocí, které člověku dávají dobrou náladu a potěšení. Nevidomý nevidí květiny, úsměv dítěte, krásný obraz, východ slunce. Z filmu má jen zvukové požitky. Přestože některé z těchto vjemů lze kompenzovat ostatními smysly, je třeba mít na paměti, že člověk obvykle přijímá většinu informací zrakem. Účast na dobře připravené, nestresující a naopak potěšující akci může přispět k duševní pohodě nevidomého člověka ještě více, než je to u většiny ostatních účastníků. Akce se pro něj může stát opravdovým zážitkem či zdrojem pozitivní energie.
Zpracoval: Miroslav Michálek
Příloha 6: 10 užitečných NE pro pořadatele akcí 1. Nepodceňujte přípravu Nepodceňujte přípravu, pročtěte si naši Univerzální metodiku a v nejasných případech se poraďte s odborníky a se samotnými zrakově postiženými účastníky. 2. Nepodceňujte zrakově postižené Nepodceňujte zrakově postižené, mnozí vás překvapí tím, co zvládají. A naopak – nespoléhejte se na to, že co zvládne jeden, zvládne i jiný. Dodržujte společná doporučení a domlouvejte se s jednotlivcem. 3. Neponechte nic náhodě Nenechejte náhodě takové základní záležitosti, jako je bezpečné umístění prodlužovacího kabelu, aby o něj nevidomý nezakopl, odkládání předmětů a oděvů, aby je po akci uměl dohledat, seznámení s interiérem a s příslušenstvím vč. toalet. Poslepu se vše hůře řeší. 4. Neslučujte opatření Neslučujte opatření pro slabozraké a nevidomé, najděte si v naší Univerzální metodice doporučení pro obě skupiny. 5. Nepoužívejte nevhodné komunikační prostředky a způsoby pomoci Při komunikaci s nevidomým člověkem nepoužívejte neokomentovaná gesta, ukazovací zájmena (támhle, tudy), nezvyšujte zbytečně hlas, jako by nevidomý neslyšel a nejednejte s ním, jako by byl malé děcko. Při doprovázení ho netahejte za rukáv a už vůbec ne za bílou hůl. Nabídněte mu pomoc a domluvte se s ním, co a jak potřebuje. 6. Nerušte vodicí psy Nekrmte vodicí psy, nevolejte na ně ani je nehlaďte. Nehrajte si s nimi bez povolení jejich majitelů. 7. Neodkládejte předměty, kde vás napadne Neumísťujte v těsné blízkosti nevidomého člověka předměty, které by mohl srazit či porazit, dohodněte se, kam např. umístit sklenici s vodou, aby voda nakonec neskončila v jeho notebooku. 8. Nezapomeňte upozornit na přítomnost jiných osob Neostýchejte se nevidomého upozornit na přítomnost jiných osob, např. pokud v průběhu vašeho osobnějšího rozhovoru přijdou k vám nebo si přisednou k vašemu stolku během oběda. 9. Neprivilegujte, ale ulehčujte Nezaměňujte kompenzaci zrakového postižení s neoprávněným zvýhodněním. Poskytněte zrakově postiženému např. více času tehdy, kdy je práce s kompenzačními pomůckami pomalejší než čtení zrakem. Neučiňte ze závěrečných zkoušek či textů trapnou záležitost, při které si všichni pomyslí: „Ten se má, nevidí, a tak dostane zkoušku zadarmo.“
10. Nebojte se nevidomých Nebojte se nevidomých, nekoušou. Nenechte se odradit množstvím informací, které vám nabízíme. Určitě si vyberete ty pravé a budete mít radost, že jste připraveni.
Zpracoval: Miroslav Michálek
Příloha 7: Pořádání výtvarných výstav přístupných lidem se zrakovým postižením Poměrně frekventovanou oblastí pořádání akcí zpřístupněných lidem se zrakovým postižením jsou výtvarné výstavy. Pro jejich pořádání využijte informace ze základního textu „Univerzální metodiky“. V tomto doplňujícím textu vám nabízíme podněty k několika následujícím otázkám: 1. Mají nevidomí lidé zájem o výtvarné umění? Mnozí možná ne, ale jiní ano, stejně jako u lidí bez postižení. Někteří nevidomí dříve viděli a výtvarné umění je vždy zajímalo a stále zajímá, někteří jednotlivci dokonce chodí s průvodcem na výstavy a nechávají si popisovat obrazy. Jiné nevidomé zajímá výtvarné umění jako součást kulturního života naší společnosti. Někteří nevidomí vyhledávají příležitost „nahlédnout“ do běžných výstav pomocí tzv. hmatových stezek, jiné zajímají specializované hapestetické výstavy pro nevidomé. A několik nevidomých do výtvarného umění nebo uměleckého řemesla také přináší vlastní tvorbu. 2. Co je to hapestetika? Hapestetika neboli hmatová estetika je obor zaměřený na estetickou hodnotu hmatového vnímání nevidomých lidí. Vedle informační hodnoty hmatového vjemu vystupuje do popředí spíše estetický zážitek spojený s objektem vnímání a vnitřním světem nevidomého. Více o hapestetice najdete např. v publikaci „Dotýkejte se, prosím!“ (Hradílková, T., Sýkorová, V.: Dotýkejte se, prosím, Sdružení Hapestetika, Praha 1998, www.hapestetika.cz). 3. Jaké jsou rozdíly mezi hapestetickou výstavou a zpřístupněním běžné výstavy nevidomým? Hapestetické výstavy jsou prvoplánově určeny pro nevidomé návštěvníky s cílem přiblížení hmatem vnímatelného umění nevidomým nebo prezentace speciálních uměleckých předmětů určených pro vnímání hmatem. Zpřístupnění běžné výstavy nevidomým lidem (např. pomocí hmatové stezky) má pro ně kromě estetické hodnoty i hodnotu informační – přibližuje umění a společenský život většinové (vidící) společnosti. Zpřístupňování výstav napomáhá integraci nevidomých do běžného života (na výstavu může jít celá rodina, nevidomý člen rodiny není ze sdílení zážitků vyloučen). 4. Co je to „hmatová stezka“ na běžné výtvarné výstavě a jak ji vytvořit? Hmatová stezka pro nevidomé slouží k částečnému přiblížení běžné výstavy nevidomým návštěvníkům. V praxi to znamená vybrat přiměřeně velký soubor objektů, které jsou dobře vnímatelné hmatem a zároveň dostatečně reprezentují hlavní ideu výstavy. Vystavované objekty je nutno vhodně umístit pro „manuální prohlídku“, opatřit popisem v Braillově písmu a uspořádat tak, aby si je nevidomý mohl samostatně a v klidu prohlédnout. Tomu mohou napomoci následující úpravy: - vodicí linie vytvořené hmatnými lištami na stolech, - vymezení směru pohybu pomocí návodných provázků, - připravený personál atp. Potřebné informace najdete v základním textu této příručky. Můžete také vyhledat profesionály pracující s nevidomými a slabozrakými. Cenné náměty mohou nabídnout zkušení nevidomí
návštěvníci výstav, a také organizátoři hapestetických i běžných výstav s hmatovými expozicemi pro nevidomé. 5. Jaká organizační a technická opatření můžete učinit při výstavách a obdobných kulturních akcích určených nevidomým? - Pro informování o akci využijte informační kanály dostupné zrakově postiženým (rozhlasové pořady pro nevidomé, speciální časopisy, e-mailové konference zrakově postižených). - Myslete na dobrou dopravní dostupnost objektu (umístění vzhledem k MHD); ideální je vytvoření popisu trasy k místu konání výstavy odborníkem a umístění akustického orientačního majáku nad vchod do objektu. - Poskytněte zrakově postiženým informace v Braillově písmu, zvětšeném černotisku nebo ve zvukové podobě. - Zajistěte proškolení vašeho personálu v dovednostech správné komunikace a doprovázení osob se zrakovým postižením. Více informací k jednotlivým tématům se dočtete v základním textu této Metodiky. 6. Co přinášejí nevidomí a slabozrací do výtvarného umění a uměleckého řemesla? Jsou to například: – výrobky řemeslníků ateliéru a dílny hmatového modelování Hmateliér spolku Okamžik (www.hmatelier.cz); – umělecké řemeslo „Axmanova technika hmatového modelování pro nevidomé“ a její pomocí vytvářené předměty v Mezinárodním centru hmatového modelování v Tasově na Moravě (www.slepisi.eu); – osobitou tvorbu několika nevidomých umělců založenou na speciálních technikách pro nevidomé (katalogy Okamžiku: Pavla Francová 2004, Pavel Sláma 2005, Naslepo 2011, Božena Přikrylová 2011, Marianna Machalová-Jánošíková 2012, Petra Voglová 2013, Jarmila Adámková 2014). O související tematice se dočtete v knize Evžena Perouta Arteterapie se zrakově postiženými (Okamžik, 2005). Zpracoval: Miroslav Michálek
Příloha 8: Metodika pro práci se zrakově postiženými klienty lezeckých center (Text je určen pracovníkům lezeckých center, kteří budou přicházet do kontaktu se zrakově postiženými klienty) Pár slov úvodem V poslední době si získává horolezectví – nebo přesněji řečeno lezení na lezeckých stěnách čím dál větší oblibu také mezi lidmi se zrakovým postižením. Možná se ptáte, proč právě lezectví. Důvodů je hned několik. Třeba proto, že zde zrakově postižení mohou uplatnit svůj dobře vycvičený hmat při hledání vhodných chytů. Možná také proto, že na rozdíl od vidících nemají závratě při pohledu z výšky na zem, protože zkrátka nedohlédnou do propastné hlubiny pod sebou. Pro zrakově postižené budou bezpečnější lezecké stěny, alespoň zpočátku, než se naučí technice horolezení. A třeba se někteří odvážnější pustí i do skal. V tomto textu se budeme zabývat lezením na lezeckých stěnách. Jak zpřístupnit lezecké stěny zrakově postiženým lezcům Pracovníci lezeckých center zde naleznou potřebné informace pro práci se zrakově postiženými lezci; jak se chovat ke zrakově postiženým návštěvníkům, čím by jim mohli pomoci a jak mohou přizpůsobit své centrum tak, aby se v něm zrakově postižení cítili dobře a mohli zde být co nejvíce nezávislí na pomoci druhých. Pokud však budete mít jakékoliv další otázky, obraťte se na pracovníky Poradenského centra občanského sdružení Okamžik, kteří vám je rádi zodpoví. Mohou vám také pomoci při úpravách prostředí. Kontakt: Okamžik, sdružení pro podporu nejen nevidomých Adresa: Na Strži 1683/40, Praha 4, 140 00 Tel.: 233 371 277, 774 209 055 E-mail:
[email protected] Web: www.okamzik.cz Předpokládáme, že zrakově postižení k vám budou nejčastěji docházet spolu s vidícím lezcem. Zaměříme se na následující tři oblasti: - dostupnost centra, - vstup do budovy a orientace uvnitř budovy, - personální zajištění. Všechna doporučení nechť případný čtenář chápe jako dobře míněné rady, nikoliv jako závazek, bez jehož splnění by nebylo možné přivítat zrakově postižené lezce.
1.1 Dostupnost centra Většina zrakově postižených k vám alespoň napoprvé s největší pravděpodobností zavítá s vidícím průvodcem. Bude-li k vám zrakově postižený ale docházet pravidelně, bude se nejspíš snažit naučit trasu k vašemu centru. V tom mu pomůže speciálně vyškolený pracovník z organizací zabývajících se prostorovou orientací lidí se zrakovým postižením.
Vaše centrum mu může být nápomocno tím, že připraví (nebo si nechá připravit) podrobný popis trasy od nejbližší zastávky MHD k vašemu centru. Ten pak umístíte na webových stránkách, kde je pro zrakově postižené dobře dostupný. . 1.2 Vstup do budovy a orientace uvnitř budovy 1.2.1 Obecné zásady Aby se u vás nevidomí a slabozrací lezci mohli samostatně pohybovat, není třeba hned kupovat nákladná navigační zařízení, někdy stačí jen malé úpravy prostředí, které zrakově postiženým mohou významně usnadnit orientaci v prostoru. Je třeba mít na paměti několik základních pravidel. V dalších částech si ukážeme, jak tato opatření aplikovat v praxi. 1. Lidem slabozrakým – tedy těm, kteří ještě využívají zbytky zraku – mohou pomoci následující opatření: - více světla, - vhodně zvolené barvy, - kontrast - a zvětšení. 2. Pro slabozraké mohou být nebezpečné velké skleněné plochy, proto je vhodné je označit např. reflexní lepící páskou. 3. Dále je vhodné barevně (kontrastně) označit např. futra dveří, dveře, vypínače či další prvky umístěné na stěnách (háčky, věšáky, poličky). 4. Lidem nevidomým budou pomáhat různé druhy hmatových prvků, ať už na zemi (lze je tedy „nahmátnout“ bílou holí), nebo na zdech (lze se jich dotýkat rukou). 5. Nevidomí taktéž využívají při prostorové orientaci sluch. Vhodně umístěný reproduktor s hudbou (např. nad dveřmi) může posloužit jako orientační pomůcka. 6. Zrakově postižení využívají při chůzi s bílou holí přirozené vodící linie (zdi, obrubníky, schody), proto se snažte ponechat je volné (neumisťovat zbytečně nábytek či dekorace podél zdí). 7. Je vhodné zvýraznit první a poslední schod, a to jak vizuálně (natřít výraznou barvou, nalepit reflexní pásku), tak reliéfně (nalepit kus koberce či jiného odlišujícího materiálu). 8. Velkým nebezpečím pro zrakově postižené mohou být vysoké překážky (v úrovni hlavy), které jsou umístěny volně v prostoru (zavěšené vitríny, otevřená okna). Na tyto překážky je třeba nevidomé vždy upozornit případně je vizuálně zvýraznit. 1.2.2 Vchod do budovy Aby zrakově postižený našel vchod k Vám, můžete mu být opět nápomocni instalací akustického majáku. Toto zařízení je umístěno nad vchodem do budovy. Velká část zrakově postižených vlastní dálkový vysílač, kterým jej spustí a maják oznámí název vaší organizace či podrobnější popis. Informace, které mají být nevidomému prostřednictvím akustického majáku sděleny, si sami určíte. Cena akustického majáku včetně instalace činí 10 000 Kč. Pokud je vchod do vaší budovy zpravidla zamčený a je třeba zvonit, je vhodné, aby byl váš zvonek oproti ostatním výrazně označen a to jak vizuálně (reflexní samolepka, jiná barva než u ostatních zvonků) tak i hmatově (popisek v Braillově písmu, hmatová samolepka). 1.2.3 Vstupní prostory a cesta k šatně Pokud máte k dispozici recepci, je vhodné zvýraznit cestu od vstupních dveří k ní např. umístěním odlišného povrchu na podlahu (pruh koberce, který bude kontrastovat s okolní podlahou, jiný typ
dlažby – barva, reliéf). Dále je možné umístit vodicí linii na zeď (madlo, odlišná reliéfní dlažba, reflexní samolepka). Pakliže je v recepci stále přítomen pracovník, může zrakově postiženému pomoci při hledání cesty. Taktéž je možné zvýraznit cestu od recepce k šatně, příp. od vstupních dveří rovnou do šaten. 1.2.4 Šatny Je vhodné, aby zrakově postižený dokázal snadno najít svou skříňku s oblečením. Doporučujeme proto vyhradit několik skříněk blízko vstupních dveří, které budou určeny pro zrakově postižené a budou patřičně označeny (barevně odlišeny, zvětšené číslo skříňky, číslo v Braillově písmu). Zrakově postižení pak budou schopni skříňky nalézt samostatně. Nevidomí a slabozrací taktéž pravděpodobně nebudou využívat společné botníky, ale obuv si umístí do skříněk spolu s ostatním oblečením. 1.2.5 Sprchy a toalety Ideálním řešením je samostatná toaleta pro zdravotně postižené. Pokud je k dispozici, stačí nevidomého naučit, jak se k toaletě dostane, a dále seznámit jej s vnitřním prostorem; kde se co nachází. Pakliže takové zařízení není k dispozici, je třeba zrakově postiženého seznámit s prostorem společných sprch a toalet. Pro slabozraké bude opět užitečné zvýraznění prvků umístěných na zdi (háčky, baterie, držáky na tekuté mýdlo). Vhodnou vodicí linií zde může být pruh dlaždic kontrastující s okolím, případně také z jiného materiálu. Odlišný dlaždicový pás může být jak u země (předěl mezi podlahou a stěnou), tak i nad zemí (aby jej mohli nevidomí využívat jako hmatovou vodicí linii). Taktéž na podlahách je možné umístit barevně či reliéfně odlišné navigační pásy naznačující např. směr od vchodových dveří do sprch/toalet. Napoprvé bude zřejmě vhodné, aby vidící osoba zrakově postiženému prostředí popsala a seznámila ho s vybavením a rozmístěním předmětů (odkládací plochy, háčky, sušáky, umývadla, WC, toaletní papír, odpadkové koše atd.). 1.2.6 Lezecká stěna / boulder Pro prostor okolo lezecké stěny platí stejná pravidla, jaká jsme zmiňovali v předchozích částech: - dostatečné osvětlení - zvýraznění důležitých míst (kontrastní dveře, vypínače) - případně zvětšené orientační popisky. 1.3 Personální zajištění Předpokládáme, že zrakově postižený lezec bude doprovázen vidícím průvodcem (spolulezcem), přesto však připomínáme některé obecné zásady platné pro pomoc zrakově postiženým a pro komunikaci s nimi. Dochází-li do vašeho centra pravidelně zrakově postižení lezci, měl by být o této skutečnosti informován personál, který bude pravděpodobně s těmito osobami přicházet do kontaktu (recepční, instruktoři). Taktéž zrakově postižení lezci by měli být informováni, na koho se mohou obrátit v případě, že budou potřebovat pomoc. Slabozrací ocení, budou-li pracovníci centra viditelně označeni (barevná trička, logo).
1.3.1 Pomoc zrakově postiženým Budete-li zrakově postiženým pomáhat, mějte prosím na paměti následující zásady a doporučení. 1. Pamatujte, že ke zrakově postiženému (stejně jako ke komukoliv jinému) je třeba přistupovat s respektem. 2. Nevidomým a slabozrakým nabízejte pomoc, budete-li mít pocit, že jsou bezradní. Pakliže vás však odmítnou, ponechte je „pracovat“ samostatně. Zasáhněte pouze v případě, ohrožují-li nevědomky své okolí. 3. Pokud nevíte, jak nevidomému pomoci a rádi byste přesto pomohli, zeptejte se, co je pro něj nejlepší. 4. Budete-li nevidomého doprovázet, nejprve se ho zeptejte, z jaké strany se vás chce držet. Poté mu nabídněte rámě. Nevidomý se bude zlehka dotýkat prsty vaší paže. 5. Nechytejte nevidomé za bílou hůl, je to jako by vám někdo zastínil oči. Nejčastěji budou zrakově postižení nejspíš potřebovat pomoc v následujících situacích: - orientace v prostoru, - nalezení předmětů (oblečení, obuv, lezecké vybavení), 1.3.2 Komunikace se zrakově postiženými 1. Se zrakově postiženými komunikujte jako se sobě rovnými; bez zbytečných rozpaků. 2. Nebojte se používat slova koukat, vidět či hovořit o barvách. Nevidomí sami tyto pojmy běžně používají. 3. Potřebujete-li nevidomému něco sdělit, navažte s ním nejprve kontakt; oslovte jej jménem, dotkněte se jeho ramene. Nevidomý tak bude vědět, že mluvíte právě na něj. 4. Hovoříte-li s nevidomým, vždy se nejprve představte. (instruktor, recepční, jméno). Představte se i tehdy, chodí-li k vám nevidomý opakovaně. V rušném prostředí někdy nejsou zrakově postižení schopni snadno rozpoznávat jednotlivé osoby po hlase. 2. Další doporučení pro práci se zrakově postiženými lezci Dále připomínáme některé zásady, které je třeba uvědomit si při práci se zrakově postiženými (především nevidomými) lezci. 1. Nevidomí nebudou schopni využívat chyty pro konkrétní cesty, proto volte takové cesty, které se příliš nekříží. Slabozrakým budou vyhovovat cesty s barevně výraznými chyty. 2. Nevidomí lezci nevyužívají na stěnách dynamické kroky, proto vybírejte cesty, které je neobsahují. 3. Pro nevidomé lezce jsou více unavující převisy, neboť v této pozici je hledání chytů po hmatu více náročné. 4. Nevidomí lezci nalézají obtížněji důlky než výstupky. 5. Nevidomého lezce je vhodné spouštět max. 1 metr nad zem, nevidomý se pak lépe postaví sám. 6. Mějte na paměti, že nevidomý lezec nezkontroluje správnost navázání spolulezce. 7. Při lezení s nevidomým je velmi důležitá jasná a srozumitelná slovní komunikace. 8. Je lepší, bude-li mít nevidomý vlastní výstroj, s níž je dobře seznámen a bude se mu s ní dobře manipulovat. Bude-li si výstroj půjčovat, ponechte jej, aby si mohl osahat horolezecké vybavení a seznámit se s ním.
9. Pro nevidomé by mohly být vhodnou pomůckou prstové boty FiveFingers od firmy Vibram, které mají tenkou, ale pevnou podrážku. Nevidomí tak mohou lépe využívat hmat nohou při hledání chytů. 10. V některých situacích může být užitečné označit zrakově postiženého viditelným znakem (výrazné tričko s logem nevidomého), aby byli ostatní návštěvníci informováni o přítomnosti handicapovaného a předcházeli tak případným střetům se zrakově postiženým lezcem (např. při boulderingu).
Zpracovala: Kateřina Kavalírová
