UNICORN COLLEGE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

UNICORN COLLEGE Katedra ekonomiky a managementu

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 – 1946

Autor: Martin Kaleta Vedoucí BP: Prof. PhDr. Eduard Kubů CSc.

2015

Praha

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 – 1946“ vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím výhradně odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou také uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů. Jako autor této bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s jejím vytvořením jsem neporušil autorská práva třetích osob a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb.

V Praze dne …………………

.…………………………… Martin Kaleta

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Prof. PhDr. Eduardu Kubů CSc. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc, trpělivost a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 – 1946

Petr Zenkl and economic program of the National Socialist Party in the years 1945 - 1946

6

Abstrakt Bakalářská práce „Petr Zenkl a Československá strana národně socialistická v letech 1945 - 1946“ se zabývá vnitřním vývojem, činností a postavením národních socialistů po II. světové válce. Je zaměřena na politickou činnost předsedy PhDr. Petra Zenkla a obsah hospodářských programů strany v období vyostřujícího se vnitropolitického napětí ve výše vymezeném období. Práce mapuje osobní a především profesní život československého politika Petra Zenkla. Protože Zenkl ve zmíněném období působil jako předseda strany národních socialistů, závěrečná kapitola referuje o formování a činnosti této politické strany, jejích myšlenkových úvahách a směrech, ale hlavně se věnuje hlubší analýze programových dokumentů. Cílem práce bylo vysvětlit podstatu hospodářských programů strany a nalézt odpověď na otázku, do jaké míry předseda strany přípravu programů ovlivňoval. Základem k napsání této práce bylo studium odborné biografické, politickohistorické, ekonomické a další literatury vztahující se k tématu a popisující klíčové aspekty politického dění, se zřetelem na národní socialisty a Petra Zenkla. Práci uzavírá konstatování, že národně socialistický program ve své hospodářské části nedokázal oslovit široké vrstvy obyvatelstva mimo velká města a proto se národní socialisté nestali vedoucí silou země a nemohli se úspěšně postavit růstu komunistické moci, jenž po únoru 1948 vyvrcholil popřením demokracie a nastolením totalitního režimu. Předseda strany Petr Zenkl, ač osoba intelektuálně potentní a organizačně zdatná, byl obtížen řadou dalších funkcí a řešením každodenním politických půtek. Neudivuje tudíž, že Zenklův podíl na formování stranického programu se nepodařilo identifikovat a prokázat. Nelze jej však ani jednoznačně vyloučit. Klíčová slova: Petr Zenkl, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Československá strana národně socialistická, národní socialisté, znárodnění, tržní ekonomika, centrálně plánovaná ekonomika.

7

Abstract The bachelor thesis „Petr Zenkl and Czechoslovak National Socialist Party in the years 1945 - 1946” deals with the internal evolution, activities and position of the national socialists after the 2nd World war. It especially focuses on its chairman PhDr. Petr Zenkl and the resumption of the party’s economic programs in the difficult time of a domestic tension in the above defined period. The thesis maps personal and especially the professional life of Czechoslovak politician Petr Zenkl. Because Zenkl served as a chairman of the National Socialist Party in that period, the final chapter reports about the formation and activities of the political party, its mental considerations and directions, but it mainly focuses on a deeper analysis of the programs. The object of the thesis was to explain a party’s economic program’s essentiality and find the answer on the question how deeply the party’s chairman influenced the preparation of the programs. The thesis was written on the basis of studying the professional biographical, political and historical, economic and other literature related to the topic and described key aspects of the political process with regard to the national socialists and Petr Zenkl. The thesis concluded that the national socialist’s programme in its economic part failed to reach a wide class of the population except big cities. Therefore the national socialists did not become a leading force of the country and they could not successfully oppose the growth of the communist’s power that culminated in denial of the democracy and establishment of totalitarian regime after February 1948. The chairman of the party Petr Zenkl, though himself intellectually potent and organizationally proficient, was loaded with other functions and solutions of daily political hassles. No wonder that Zenkl’s interest on formation of the party programme was not identified and proved. But it cannot be clearly excluded.

Keywords: Petr Zenkl, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Czechoslovak National Socialist Party, National Socialists, nationalization, market economy, centrally planned economy.

8

Obsah

Abstrakt .................................................................................................................................. 7 Abstract .................................................................................................................................. 8 Obsah ..................................................................................................................................... 9 Úvod..................................................................................................................................... 11 1

2

3

4

Prameny a literatura - analýza ..................................................................................... 12 1.1

Primární prameny .................................................................................................. 12

1.2

Sekundární zdroje.................................................................................................. 16

Politická situace v Československu v letech 1945 – 1947........................................... 22 2.1

Politické změny po II. světové válce..................................................................... 22

2.2

Benešovými dekrety ke stabilizaci ........................................................................ 25

2.3

Povolební názorový zvrat ...................................................................................... 27

Petr Zenkl – národně socialistický politik ................................................................... 32 3.1

Studia..................................................................................................................... 32

3.2

Učitelství ............................................................................................................... 33

3.3

Komunální politik ................................................................................................. 35

3.4

Ředitelem Ústřední sociální pojišťovny................................................................ 36

3.5

Primátorství ........................................................................................................... 38

3.6

Vládní činitel ......................................................................................................... 39

3.7

Návrat do vlasti ..................................................................................................... 41

3.8

Život v exilu .......................................................................................................... 45

Hospodářský program strany – jeho formování, obsah ............................................... 48 4.1

Vznik a formování strany ...................................................................................... 48

4.2

Hospodářské programy strany............................................................................... 50

4.2.1

Programový vývoj ČSNS do roku 1945 ........................................................ 50

9

4.2.2 4.3

ČSNS po II. světové válce ............................................................................. 54

Analýza hospodářských programů let 1945 – 1947 .............................................. 56

4.3.1

Červenec 1945 – tzv. Ripkův program .......................................................... 56

4.3.2

Prosinec 1945 – Akční program .................................................................... 60

4.3.3

Nový hospodářský řád (Návrh programu 1947) ............................................ 69

4.4

Rozdíly programu ČSNS a Košického vládního programu .................................. 80

4.5

Zásluhy Petra Zenkla na programech .................................................................... 86

Závěr .................................................................................................................................... 91 Conclusion ........................................................................................................................... 93 Použité prameny a zdroje ..................................................................................................... 95 Seznam obrázků ................................................................................................................... 98 Seznam tabulek .................................................................................................................... 99 Seznam příloh .................................................................................................................... 100 Příloha č. 1 ..................................................................................................................... 101 Příloha č. 2 ..................................................................................................................... 104 Příloha č. 3 ..................................................................................................................... 105 Příloha č. 4 ..................................................................................................................... 106 Příloha č. 5 ..................................................................................................................... 109 Příloha č. 6 ..................................................................................................................... 113

10

Úvod Tématem mé bakalářské práce je činnost významného Československého politika, ale také národohospodáře Petra Zenkla, a to ve vztahu k hospodářskému programu Národně socialistické strany v letech 1945 – 1946. Tento demokratický politik vedoucí nejvýznamnější českou politickou stranu, která vytvářela oponenturu komunistické straně, se dnes již vytrácí ze společenské paměti. Vytrácí se také to, co reprezentovala jeho strana v Československé společnosti, specifická tradice ekonomického a sociálního myšlení a politiky, která je orientována národně a současně sociálně. Práce směřuje k tomu, jak se tato ideová orientace odrazila v programovém dokumentu strany a jak tuto syntézu těchto dvou významných fenoménů Zenkl ovlivnil. Klíčem k pochopení politiky národních socialistů a jejímu ukotvení ve veřejném prostoru českých zemí je hospodářská politika strany. Práce tedy zachycuje roli Petra Zenkla ve formování a objasnění národních socialistických programů, na jejichž podkladě se odehrával lítý politický zápas o moc a která se zásadním způsobem podepsala na celkovém vývoji hospodářské a politické situace tehdejšího Československa. Podává souhrn důležitých faktů o životě Petra Zenkla, nástin politického vývoje a situace v Československu po II. světové válce a především analyzuje formování a vytváření hospodářských programů národních socialistů za Zenklova předsednictví. Při celkovém zpracování jsem vycházel z biografické literatury psané jednak žurnalisty, ale také odbornými historiky a ekonomy, pojednávající o životě Petra Zenkla, o Československé straně národně socialistické a politicko-hospodářském vývoji a situaci v Československu. Petr Zenkl byl vlastencem bojujícím za demokratické Československo Masarykova odkazu. I to bylo důvodem, proč byl pronásledován nejen nacisty, ale také komunisty. On i jeho rodina se stali terčem nenávistné pozornosti komunistického režimu po roce 1948. Petr Zenkl se svou manželkou Pavlou sice děti neměli, ale Petr pocházel z jedenácti sourozenců a jeho bratr Otakar byl dědečkem mého tchána Otakara Zenkla. To umocňuje můj zájem o danou problematiku. Petr Zenkl se ze společenské paměti zvolna vytrácí. Dnes je jeho jméno připomínáno díky názvu ulice v pražské Libni nebo názvu rychlíku brázdícího jižní Čechy a mnozí lidé ani nevědí proč.

11

1 Prameny a literatura - analýza 1.1 Primární prameny V roce 1946 vychází publikace „Národní socialismus věčně živý“1, jejímž autorem je Petr Zenkl. Jedná se o brožuru vydanou po skončení II. světové války u příležitosti prvního poválečného sjezdu Národně socialistické strany. Na čtyřiceti šesti stranách se jako předseda Národně socialistické strany snaží formulovat základy, kořeny a programové zaměření své strany. Hodnotí zkušenosti a poznatky posbírané za uplynulé měsíce a v hrubých rysech načrtává linii, kterou by strana měla v budoucnosti sledovat. Říká, že podpora národních socialistů roste a ze zkoušek, které na ně dolehly, vyšla strana sice „zkrvavená“, ale vnitřně silnější a jednotná.2 Připomíná chaotické dny po osvobození, kdy se některým „pochybovačům“ zdálo, že tradice a ideály národních socialistů nemají nové republice co říci a smysl jejich existence zanikl. Publikace je psána dobovou češtinou konce čtyřicátých let a je určena převážně stranickým členům a propagandistům. Jejím účelem bylo v koncentrované podobě propagovat a argumentovat cíle strany, informovat o jejím fungování a situaci, naznačit Zenklovu vizi do budoucnosti, přiblížit jeho politické myšlení a hlavně ovlivnit vědomí širší společnosti. Z důvodu závažnosti této programové brožury byl její text oficiálně vydán v deníku strany Svobodné slovo 11. prosince 1945. Mezi další Zenklovy významné texty patří publikace „Hlavní město Praha Dr. Edvardu Benešovi“3, která vznikla jako podklad mimořádné slavnostní schůze ústředního národního výboru v roce 1945 u příležitosti desátého výročí zvolení Edvarda Beneše prezidentem Československé republiky. Zenkl zde hodnotí vítězství Benešova politického programu a jeho životní dílo, v období od roku 1935, kdy byl zvolen prezidentem, do roku 1945. Na jednu stranu je tato brožura oslavou Beneše jako prezidenta, ale zároveň je propagačním materiálem, který říká, že strana národních socialistů kráčí cestou „prezidenta osvoboditele“ (tj. T. G. Masaryka) a pracuje s jeho odkazem. Připomíná důležitou návštěvu Beneše v Moskvě v prosinci 1943, kde byly položeny základy spojenectví se Sovětským svazem pro budování stability evropské politiky (jak tomu tehdy Beneš rozuměl), ale také si klade otázku, jakým směrem by se republika ubírala, kdyby k Benešovu vítězství nedošlo. Zenkl v Benešově duchu vnímá 1

ZENKL Petr: Národní socialismus věčně živý. Praha: Čs. strana národ. socialistická, 1946.

2

Tamtéž, s. 3.

3

ZENKL Petr: Hlavní město Praha Dr. Edvardu Benešovi. Praha: Ústřední národní výbor hlavního města Prahy, 1946.

12

Československo jako gravitační bod, kolem kterého se budou soustřeďovat všechny demokratické pokrokové strany. Publikace měla sloužit jako ocenění, vyjádření vděčnosti a díků Edvardu Benešovi a jeho činům pro republiku. Je zde dobře patrný vztah Zenkla k Benešovi, jak jej vnímal, uznával a oceňoval. Mezi významnější prameny řadím svazek přehledů politického dění vydaný pod názvem „Tři roky – přehledy a dokumenty k Československé politice v letech 19451948“.4 Svazek je členěn do několika dílů, každý díl se zabývá jiným časovým úsekem. Tyto přehledy se zakládají na asi padesáti novinách a časopisech, které v Československu v té době vycházely, čímž se řadí mezi ojedinělé historické dokumenty. Autory byli mladí lidé, převážně z řad vysokoškoláků, kteří se zasloužili o obnovení Masarykovy sociologické

společnosti

a

kromě

vzdělávání

se

soustavně

věnovali

vývoji

v Československu a ve světě. Čtenář však musí “vzít v úvahu, že veškerý uveřejněný materiál je v mnoha směrech – ve snaze zachránit koncept jednotného národa československého, v otázce svébytnosti Slováků a slovenských institucí, v postoji k socialismu a hospodářským problémům vůbec, k Sovětskému svazu a jeho světové politice, k odsunu Němců a k celkovému řešení menšinové otázky – nevyhnutelně poznamenán zkušenostmi, které bezprostředně předcházely a které byly hluboce vryty do ducha poválečné doby Mnichovem, rozbitím republiky, ustavením Protektorátu a Slovenského státu, ukrutnostmi nacismu, domácím a zahraničním odbojem, Slovenským národním povstáním, komunistickým nástupem k moci, obavami o jednotu, stabilitu, demokracii a suverenitu republiky.“5 Závěrečná kapitola mé práce se věnuje politickým programům Československé strany národně socialistické a snaží se o hlubší analýzu především programů hospodářských. Z hlediska celkového pojetí se jedná o část nejdůležitější. Její kostru tvoří politické programy Československé strany národně socialistické. Josef Harna, uznávaný historik, se jako autor podílel na mnoha relevantních edicích a publikacích, které se staly cennými zdroji historických pramenů a právě programy národních socialistů byly publikovány v edici „Politické programy Českého národního socialismu“.6 Cíl edice se vztahuje k otázkám vývoje politického myšlení v českých zemích v 19. a 20. století, snaží se proniknout do myšlenkového světa této politické strany a soustředí podstatné

4

Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. Praha, 1991.

5

Tamtéž, s. III.

6

HARNA Josef: ed. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha, 1998.

13

programové materiály.7 Politický program je neoddělitelnou součástí existence každé strany a stal se významnou součástí skupiny tzv. stranotvorných faktorů. Jejich obsahem jsou mimo soustavy ideálů a cílů dané strany také stanoviska k závažným aktuálním politickým problémům, agitační materiály, předvolební provolání či podrobné analýzy politické a společenské situace. Jednoduše by se dal program charakterizovat jako vnitřní filozofie strany. Z historického hlediska byl pro mě důvěryhodným pramenem fond Československé strany národně socialistické a osobní fond Petra Zenkla uložené v Národním archivu v Praze. Fond Petra Zenkla obsahuje materiály především z let 1945 až 1948 vzniklé z veřejné činnosti, často dostupné v dobovém tisku, ale obsahuje také dokumenty úřední a osobní povahy. Jedná se o různé zápisy, poznámky, fotografie, projevy, výstřižky z novin, domácí a zahraniční korespondenci, které pomáhají lépe pochopit jeho názory či myšlenkové pochody. Petr Zenkl byl činný v řadě spolků, kulturních a sociálních institucí. K nim se váže podstatná část v Zenklově pozůstalosti dochovaných dokumentů. Fond Československé strany národně socialistické obsahuje protokoly ze schůzí předsednictva, výkonného výboru, dokumenty týkající se znovuobnovení činnosti strany, předvolební letáky, proslovy a projevy. Studium dochovaného souboru dokumentů je značně komplikované, protože materiály jsou z větší části nesetříděné a nepokrývají celé období. Petr Zenkl začal psát své paměti v exilu v padesátých letech.8 Jejich rukopis posílal významnému publicistovi Jaromíru Netíkovi9 ke stylistickým a věcným úpravám. Je otázkou, zda v Centru pro československá exilová studia při Univerzitě Palackého v Olomouci je dochován rukopis celý; je také otázkou, zda jej Zenkl dokončil. Jednotlivé kapitoly memoárů většinou zachovávají časový sled událostí. První část textů zachycuje období I. republiky, druhá část se věnuje pobytu v koncentračním táboře Buchenwald a poslední třetí část popisuje období od konce války až po útěk z republiky. Pobyt v exilu je pamětmi reflektován jen velmi málo. K Zenklovým dochovaným autobiografickým textům byly přiřazeny jeho vybrané úvahy a statě. Kompletní redakčně upravený soubor pamětí a dokumentů vyšel v roce 1997 pod názvem „Mozaika vzpomínek“10. Pro moji práci je důležité, že publikace nepřináší hlubší analýzu jeho vládní a exilové činnosti. 7

HARNA Josef: ed. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha, 1998, s. 7-12.

8

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek. 1. vyd. Olomouc, 1997, s. 203.

9

Jaroslav Netík (1922-1981), publicista, novinář, hlasatel rádia Svobodná Evropa, spoluzakladatel měsíčníku „České slovo“ vydávaného v Mnichově.

10

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek. 1. vyd. Olomouc, 1997.

14

Ve výčtu pramenů nemohou chybět ani články v dobovém denním tisku. Zenklovy texty byly nejvíce uveřejňovány resp. interpretovány v tištěném periodickém deníku „České slovo“, po válce přejmenovaném na „Svobodné slovo“11, který byl ústředním deníkem Československé strany národně socialistické, vydávaným v nakladatelství Melantrich. První výtisk Českého slova vyšel v roce 1907, nesl se ve znamení oslav desetiletého jubilea trvání strany a u jeho zrodu stál Jaroslav Šalda12. V letech 1945-48 plnil deník úlohu stranického listu v souladu s politickou linií národních socialistů a stál výrazně v opozici vůči komunistům a jejich deníku „Rudé právo“, kde se i několik let po únoru 1948 objevovaly články s nevybíravými útoky proti Zenklovi. Petr Zenkl se po válce o deníku své strany zmínil v jednom ze svých projevů: “Pokud máme mít svobodu tisku, pak nesmí být náš tisk usměrňován. Již proto ne, že národ je vděčný za každé zrnko pravdy. Máme Svobodné Slovo, Svobodné Noviny, ale nemáme dosud svobodné veřejné mínění. Je smutné, že se v tisku z ciziny dovídáme o domácích poměrech víc než v tisku vlastním.“13 Řady šéfredaktorů také v roce 1935 posílil Jiří Hejda14 s velice ceněnou rubrikou věnovanou národnímu hospodářství.15 V exilu Petr Zenkl napsal historickou monografii „Masarykova Československá republika“, která přibližuje dílo T. G. Masaryka. Vydána byla v Chicagu v roce 1955 Československou národní radou americkou.16 O Československu se ve světovém tisku psalo poměrně málo. Výrazně se jeho jméno objevilo na předních stranách v době Mnichova a únorového komunistického puče. V obou případech v době, kdy převaha možností propagandy a ovlivňování veřejného světového mínění stála na straně jeho hlavních nepřátel, a Západ byl proto o událostech v Československu informován většinou zkresleně a falešně. Publikace vznikla jako určitá reakce, aby se i Československu dostalo vhodných prostředků účinně opravit špatně informovaný světový tisk. Zenkl jako následovník Masarykův do několika stránek vtěsnal to, co by se mohlo a mělo říci na obranu a jako protest proti různým kritickým textům, které se objevovaly vůči 11

Svobodné slovo: [Praha - hlavní vydání]. Praha: Melantrich, 1945-1996.

12

Jaroslav Šalda (1880-1965), vyučen čalouníkem, přes účetního a ekonomického ředitele nakladatelství Melantrich se vypracoval na generálního ředitele celého koncernu. 13

Národní archiv, fond Archiv ČSNS, kart. 565, Petr Zenkl.

14

Jiří Hejda (1895-1985), český spisovatel a publicista, československý politik a národohospodář, významný člen ČSNS, generální ředitel ČKD, člen Ústřední plánovací komise, po únoru 1948 ve společném procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí. V roce 1962 podmínečně propuštěn. 15

HEJDA Jiří: Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd., Beroun: Machart, 2010, s. 128.

16

ZENKL Petr: Masarykova Československá republika. Chicago, 1955, s. 3-5.

15

samotnému vzniku Československa, jeho života a jeho role ve světové politice. Ale nejen na obranu, ale také pro bližší seznámení široké světové veřejnosti s československým historickým vývojem a o vztahu Československa k národnostním menšinám. V neposlední řadě zhodnotil zahraniční politiku republiky a podrobněji popsal její sociální péči. Pro moji práci bylo nezbytné pracovat nejen s biografickou literaturou, ale také s literaturou zabývající se dějinami strany, dějinami dalších spolustraníku, literaturou, která je zaměřena na tehdejší dobu. Z tohoto hlediska nemohu opomenout velice čtivou knihu Jiřího Hejdy „Žil jsem zbytečně“, pojatou jako memoáry.17 Jedná se o souhrn vzpomínek člověka, zachycující značnou část novodobé historie Československa, začínající v zákopech na rusko-rakouské frontě za I. světové války, probíhající meziválečným obdobím, II. světovou válkou, komunistickým Československem a počátkem osmdesátých let konče. Jak sám autor zmiňuje, na jeden lidský osud je toho dost a dost. Jiří Hejda byl novinářem a spisovatelem, ale také politikem, manažerem a národohospodářem. Po únoru 1948 byl obviněn a souzen ve vykonstruovaném procesu společně s Miladou Horákovou a mnohými dalšími a následně odsouzen k doživotnímu vězení. Prošel nápravnými ústavy Ruzyně, Pankrác, Mírov, Leopoldov a Valdice, většinou na samotkách z důvodu označení za zvlášť nebezpečného jedince, jak ho otituloval tehdejší komunistický režim.18 Hejda byl považován za významného národohospodářského novináře a znamenitého teoretika v otázkách národohospodářských. Jako člen Ústřední plánovací komise se podílel na přípravě poválečných hospodářských plánů.

1.2 Sekundární zdroje Zenklova více jak půl století trvající politická kariéra a hlavně jeho zásluhy o rozvoj demokracie v Československu již několika autory zkoumány a interpretovány byly. Ve své práci jsem vycházel z literatury od mytologizujících dobových a oslavných textů k textům interpretačně kritickým, vědeckým a moderním. Do klíčových publikací, které se zaměřily na politické dění v Československu po II. světové válce, jsem zařadil autora Karla Kaplana s jeho díly „Pravda o Československu 1945-1948“19 a „Československo v letech 1945-1948“.20 Karel Kaplan vystudoval dějiny politického vývoje Československa po II. světové válce a jako konzultant pro historii na 17

HEJDA Jiří: Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd.,Beroun: Machart, 2010.

18

Tamtéž, s. 306.

19

KAPLAN Karel: Pravda o Československu 1945-1948. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1990.

20

KAPLAN Karel: Československo v letech 1945-1948. 1. část. 1. vyd. Praha: SPN, 1991.

16

Ústředním výboru KSČ se také dostal k tajným materiálům. Jedná se o historické studie věnované poválečnému politickému vývoji Československa do roku 1948, tedy tzv. třetí republiky, jež informují o ekonomické situaci země a politických změnách. Do hloubky popisují fungování a vnitřní organizaci strany. Nejvíce se Petrem Zenklem zabýval jeho žák, příznivec a souputník v exilu Jožka Pejskar. Přímo Zenklovi se věnuje v publikaci „Pražský primátor“21, v níž zachycuje Zenklův život a která měla původně vyjít jako Zenklův odkaz k pátému výročí jeho úmrtí. Kniha není až tak podrobná a obsáhlá, některé mezníky zestručňuje, ale podává svědectví o klíčových situacích, dění a životě Zenkla. V důsledku těsnějšího vztahu autora se Zenklem kniha obsahuje i poměrně méně známé skutečnosti jinde nezmiňované. Tento těsnější a přátelský vztah se také promítnul ve formě textové, kdy autor vykresluje osobu Petra Zenkla většinou v superlativech, bez kritického nadhledu, bez zvýraznění jakýchkoliv jeho negativních lidských vlastností a proher. Formou spíše žurnalistická práce, ale s cenným přínosem, který vidím hlavně v prezentaci některých Zenklových projevů, různých soukromých blahopřání a dopisů význačných činitelů, uveřejnění dobových novinových článků nebo překladů zahraničních článků a v neposlední řadě citací rozhovorů odvysílaných na rádiu Svobodná Evropa, ze kterých autor čerpal a vycházel. Kniha přináší i interní informace z politických jednání. Petr Zenkl nebyl příliš charismatickou postavou a osobnosti tohoto typu se neportrétují snadno. Charakter práce však naznačuje, že určitá dění byla interpretována stranicky a některá fakta opomenuta. K hodnotným prácím, jež mapují ekonomické myšlení, které určitým způsobem zasáhlo i do vývoje Československa, lze zařadit autora Františka Vencovského. Ve své práci jsem využil jeho knihu „Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948“.22 Autorem knihy je ekonom, který studoval na Univerzitě Karlově, kde byl žákem Karla Engliše. Ve své práci se pokusil objektivně a bez ideologických zkreslení zmapovat české ekonomické myšlení. Autor využil svých bohatých zkušeností, které mu pomohly k vytvoření barvité fresky názorů a myšlenkových proudů představitelů tehdejšího ekonomického myšlení a jejich význam v hospodářství Československa.23 Přínos této knihy v mé práci vidím především v přiblížení základního pohledu na poválečné

21

PEJSKAR Jožka: Pražský primátor. Praha: vl. nákl., 1993.

22

VENCOVSKÝ František: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, 1998.

23

Tamtéž, s. 9.

17

hospodářství, ekonomii a ekonomické směry, které zasahovaly do myšlení těch, kteří tehdy určovali hospodářský směr Československa. U příležitosti 110. výročí narození Petra Zenkla vyšel sborník autorů Jiřího Doležala a Miroslava Ivanova pod názvem „Národ ho potřeboval“. Sborník je rozdělen do tří částí, kde první uvádí vybrané články a projevy Petra Zenkla, druhá část přináší vydané články o Zenklovi a třetí část se zaobírá vším důležitým, co souvisí s pietním aktem na pražském vyšehradském hřbitově po převozu a uložení uren Petra Zenkla a jeho manželky Pavly z USA v roce 1993. Autoři neměli za cíl přispět úplnou a detailní odbornou prací, pouze chtěli žurnalistickou formou připomenout tuto osobnost našich dějin. Z tohoto důvodu ji nepovažuji za relevantní pramen a inspirativní zdroj, nikde ji necituji a s jejím textem nikterak nepracuji. Zde ji uvádím jen proto, že jako jedna z mála se blíže zaměřila na zmíněný pietní akt na vyšehradském hřbitově. Z hlediska tématu mé práce ale nepřináší žádná důležitá fakta a informace. Neobyčejně hodnotným zdrojem informací pro mě byla monografie Jiřího Kociána „Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948“.24 Autor se zde více zaměřil na samotnou stranu národních socialistů s jejich velkou tradicí a vlivem ve společnosti. Podrobně vysvětlil její zformování a její politický a organizační vývoj po roce 1945 v kontextu přeměn, které Československo v té době zasáhly. Dále se zabýval předpoklady budování strany, jejím obnovením po II. světové válce, nejpodstatnějšími aktivitami strany, programovou a organizační činností. Kniha je také doplněna o statistické údaje výsledků voleb roku 1946 a autentickými stranickými dokumenty. Přínos spočívá právě v tom, že Československá strana národně socialistická se v letech 1945-1948 stala přirozeným nositelem politických zájmů výrazné části demokratických sil české společnosti. Prosazováním a hájením formy specifické programové vize českého socialismu, politických, hospodářských a sociálních zájmů a práv stoupenců pluralitního demokratického systému, kteří již odmítali přijmout přeměny v podobě radikálních systémových změn. V uvedeném období se právě národní socialisté v rámci Národní fronty vyprofilovali mezi českými stranami v nejvýraznějšího protivníka komunistů.25 K významným vědeckým pracím, zabývající se průzkumem sociálních dějin československé novodobé historie, přispěla spisovatelka Lenka Kalinová. Ve své práci jsem využíval její knihu shrnující období let 1945-1969 pod názvem „Společenské

24

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002.

25

Tamtéž, s. 7.

18

proměny v čase socialistického experimentu“.26 Autorka se snaží o hlubší porozumění vlivu strukturních okolností s kontextem jednání a politického rozhodování. Cíl své studie definovala sama Kalinová jako „úkol zkoumat sociální dějiny v době, kdy sociální jistoty měly plnit úlohu legitimizace nové moci.“27 Předmětem práce je zkoumání historického dilema mezi očekáváním sociální spravedlnosti, hospodářskou svobodou a politickou demokracií. Zmíněné období se vyznačuje relativně širokým záběrem na sociální oblast a bere v úvahu ekonomické, politické a kulturní faktory. Kniha pomáhá porozumět strukturním závislostem, které ve vymezeném období ovlivnily sociální proměny v Československu. Další přínosnou publikací stejné autorky je kniha „Východiska, očekávání a realita poválečné doby“.28 Autorka předkládá stručnou ekonomickou analýzu stavu české společnosti v poválečných letech 1945-48. Objasňuje, jaké důsledky měla válka a velká hospodářská krize na ekonomický a sociální vývoj Československa ve zmíněných letech. Snaží se o hlubší analýzu nových ekonomických směrů, které prosazovaly intervence státu do tržní ekonomiky a snahy o zajištění sociální spravedlnosti. Jedna pasáž je věnována důkladnějšímu rozboru Košického vládního programu a jeho hospodářské a sociální části. Obě zmíněné knihy této autorky pro mě byly cenným přínosem pro lepší orientaci v otázkách sociální problematiky a pochopení složité poválečné ekonomické situace. Pro svou práci jsem rovněž využil druhý díl Hospodářských a sociálních dějin Československa,29 který je zaměřen na vývoj komplexně nezpracovaného období od konce II. světové války do přelomu let 1992-1993, tedy rozdělení Československa na dva samostatné státy a je také doplněn o statistické dokumenty. Vedení šestnácti autorů, kteří se na knize podíleli, se ujal Václav Průcha. Kniha se zabývá hospodářským a sociálním vývojem Československa v souvislosti s měnícími se mezinárodními a vnitropolitickými podmínkami a je rozdělena na čtyři kapitoly, z nichž pro mě nejpodstatnější byla kapitola první. Ta vychází z koncepce poválečného hospodářského a sociálního vývoje, který se utvářel v zahraničním a domácím odboji, popisuje poválečné období a obnovu národního hospodářství v letech 1945-1948.30

26

KALINOVÁ Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu. Praha, 2007.

27

Tamtéž, s. 14.

28

KALINOVÁ Lenka: Východiska, očekávání a realita poválečné doby. Praha, 2004.

29

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno, 2004-2009.

30

Tamtéž, s. 19.

19

Faktograficky spolehlivou publikací je disertační práce Jaroslavy Čečrdlové „Petr Zenkl, jeden z tvůrců Československé demokracie“.31 Touto prací autorka uzavřela doktorské studium na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Autorka se mimo jiné věnuje českým dějinám 20. století a problematice českého exilu po roce 1948. Její práce se zaměřuje především na politickou činnost tohoto významného československého politika. Náleží k nejlepším pracím vzniklým po listopadu 1989. Oponent práce Jiří Kocián o ní ve svém posudku napsal: “Autorka velmi citlivě a zároveň zasvěceně provází čtenáře z nemalé části dramatickým příběhem P. Zenkla. Přinesla řadu zcela nových poznatků a hodnocení, které prohlubují poznání o činnosti i osobnosti P. Zenkla zejména v počátcích jeho veřejné kariéry a v době jeho exilu v 50. letech 20. století. Práci celkově považuji za velmi přínosný příspěvek k rozšíření poznání o významném českém a československém demokratickém politikovi 20. století Petru Zenklovi.“32 Politickým systémem Československa, ale především znárodňováním, které je význačné pro období po II. světové válce, se zabýval Jan Kuklík v monografii „Znárodněné Československo“.33 Kniha ve významných etapách mapuje průběh státních intervencí do soukromého vlastnictví od vzniku Československa až po rok 1992. Autor mimo jiné významným způsobem porovnává a komentuje průběh znárodňování i v jiných státech Evropy. Kniha pojímá znárodnění „jako pokus analyzovat nejen základní právní úpravu či její přípravu, ale zejména její skutečné uplatnění v praxi. Je totiž jasné, že se zdaleka nejedná jen o právnické téma, ale že je třeba přihlédnout také k politickým a ekonomickým aspektům.“34 Práce nepojednává jen o samotném znárodnění, ale dotýká se všech jeho souvislostí tj. konfiskací, pozemkových reforem a restitucí. Vzhledem k mému tématu však přináší jen částečně použitelné informace, které jsem zejména využil pro důkladnější analýzu poválečné doby a nastolenému politickohospodářskému směru. Mezi velice přínosné práce o Petru Zenklovi řadím nejnovější monografii politologa Martina Nekoly, která vyšla u příležitosti 130. výročí jeho narození pod názvem „Petr Zenkl, politik a člověk“.35 Kniha je velice podrobná a obsáhla, autor nad její tvorbou strávil šest let a cílem bylo představit Zenkla ve všech etapách jeho dlouholeté veřejné 31

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. Ústí nad Labem, 2010.

32

Tamtéž. Z posudku doc. Jiřího Kociána CSc., 2010.

33

KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010.

34

Tamtéž, s. 7.

35

NEKOLA Martin: Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, 2014.

20

činnosti. Kniha je členěna chronologicky do čtyř částí, z nichž každá se věnuje konkrétnímu období Zenklova života – životu před vstupem do politiky, komunálnímu působení, celostátnímu působení, životu v exilu. Autorovou snahou bylo zmapovat a přiblížit Zenklovu politickou kariéru, jeho filozofii a myšlenkový rámec, v němž se pohyboval.36 Snaží se o zachycení uzlových událostí a odhalení dosud neznámých souvislostí či detailů ze Zenklova života. Jeho životní příběh je doprovázen pasážemi a komentáři, které výstižně dokreslují československou politickou situaci. Autor využitím několika výzkumných metod vysvětluje Zenklovu životní dráhu, soustředí se a zkoumá jeho identitu, představuje ho jako politického myslitele a jeho ideje klade do kontextu politického vývoje. Práce, původně zpracovaná jako dílo vědecké (doktorská disertace), byla k tisku přepracována a rozšířena do podoby publicistiky určené širší veřejnosti postrádající kritických aspektů porozumění. Zenkl je představen poněkud jednostranně, až nekriticky.

36

V rozhovoru pro Mladou frontu se autor zmiňuje, že k tomuto tématu se dostal náhodně a to během studia politologie. V té době se mimo jiné zabýval českou politickou historií za první republiky, kdy se jméno Zenkla skloňovalo ve všech pádech. Jak autor dále zmínil, kamarádka jeho babičky, která pocházela z rodiny národních socialistů, zapůjčila celou řadu Zenklových článků, fotografii, dokumentů a projevů, které Martinu Nekolovi přišly velmi zajímavé, a rozhodl se na tohoto člověka blíže zaměřit. (SUVA Vladimír: S Martinem Nekolou o jeho knize Petr Zenkl: politik a člověk [online]. Praha, 2014: Deník knihy, Mladá fronta. [cit. 2014-10-22]. Dostupné z URL: ).

21

2 Politická situace v Československu v letech 1945 – 1947 2.1 Politické změny po II. světové válce Období let 1945 až 1948 je mezníkem, který navazuje na mimořádně dramatické události, na válku a důsledky hospodářské krize, které zasáhly do života mnoha obyvatel. Tyto události nepřinesly jen materiální škody či ztráty na životech, ale také změnu postoje k budoucnosti a odhodlání zabránit opakování podobného dění. Vzhledem k očekávání miliónů zbídačených občanů, hrozbám revolucí a sociálních bouří se pozornost vlád soustředila právě na řešení sociálně ekonomických problémů. Východisko nalézaly v mobilizaci zdrojů, které by občanům zajistil základní sociální bezpečnost. Reálný vývoj v poválečném období byl ovlivněn konceptem Johna Maynarda Keynese37, který reagoval na opakující se hospodářské krize (především velkou hospodářskou krizi 30. let). Právě jeho teorie zásadně ovlivnila vývoj hospodářské a sociální politiky.38 Počátek roku 1945 byl stále ve znamení zuřící války, ovšem už teď se začínalo jednat o následném poválečném uspořádání. Klíčovým bodem byla československosovětská smlouva o přátelství a spojenectví z prosince 1943, která zajišťovala Československu sovětskou podporu v mezinárodních jednáních o poválečné Evropě.39 Po válce nedošlo k obnovení tradičního demokratického systému, existovala zde vládní koalice bez skutečné opozice, fungovala uzavřená pluralita a oproti roku 1938 došlo k redukci na dvě politická uskupení. Mezi hlavní důvody tohoto opatření lze zařadit komplikovanou strukturu rozhodování v koalicích za první republiky.40 Politické strany čistě zájmové nebyly obnoveny. V politické sféře se tak objevily jen strany české, Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová a Československá sociální demokracie a na Slovensku Komunistická strana Slovenska a Demokratická strana, které tvořily koalici v tzv. Národní Frontě Čechů a Slováků. Podmínkou vzniku jakékoli nové politické strany byl souhlas Národní Fronty. Zcela zanikly některé politické strany, které ještě před válkou byly součástí politického dění. Jmenujme alespoň agrární stranu nebo národní demokraty. Toto stanovisko Národní fronty v podstatě znemožňovalo existenci opozice, protože většina, 37

John Maynard Keynes (1883-1946), britský ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge, guvernér anglické centrální banky, velkou mírou se zasloužil o změny v ekonomickém a politickém myšlení. 38

KALINOVÁ Lenka: Východiska, očekávání a realita poválečné doby. Praha, 2004, s. 10.

39

KAPLAN Karel: Československo v letech 1945-1948. 1. část. 1. vyd. Praha: SPN, 1991, s. 6-8.

40

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 74.

22

výjimkou byla strana lidová, byla levicově zaměřená, což nevytvářelo dobré podmínky pro standardní fungování demokratické společnosti (limitovaná demokracie). Specifickým výrazem spolupráce politických stran, které se programově hlásily k socialismu, byla komunisty iniciovaná dohoda o společném postupu stran, která je zavazovala ke vzájemné spolupráci ve všech otázkách veřejného života (socialistický blok). Občané měli redukované možnosti výběru z politických programů stran, co ovšem mohli, bylo ovlivnění poměrného zastoupení jednotlivých stran ve vládě (poměrný výsledek voleb).41 Národní frontu Čechů a Slováků tvořily jen výše zmíněné politické strany, jejichž společným znakem byl ucelený názor na historický materialismus, na myšlenku přirozeného práva člověka na svobodu a na křesťanské náboženství.42 Hlavním zastáncem lidové demokracie se stala Československá strana komunistická, jejímž předsedou byl Klement Gottwald43. Strana se ubírala v boji o moc (boj o duši národa) cestou důmyslné strategie a taktiky. Jelikož se jednalo o hlavního a největšího protivníka národních socialistů, politický směr, myšlenky a vize komunistů se touto prací prolínají v dostatečné míře a kontrastu. Strany lidová a národně socialistická představovaly základní myšlenku staré Československé demokracie Masaryka a Beneše. Ač uznávaly nutnost jistých změn, zůstávaly věrné jejich odkazu. Lidovci prosazovali tzv. křesťanský sociální reformismus, respektovali ochranu soukromého vlastnictví, právní řád a občanskou svobodu. Předsedou strany byl Jan Šrámek44, který určoval její politický směr. Nejsilnější podporu strana zaznamenala v oblastech s velkým vlivem katolické církve a vyznačovala se tím, že se nijak ostře nestavěla proti komunistům.45 Československá sociální demokracie se potýkala s problémem vlastního vymezení, když část jejích členů přestoupila ke komunistům a nově příchozí členové byli často zaměřeni pravicově. Strana propagovala levicový program, podporovala demokracii, která měla být cestou k socialismu. Ve straně se hovořilo o možném spojení s komunistickou stranou, proto s komunisty velice úzce spolupracovala. Tato spolupráce mnohdy zakrývala

41


42

Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. Praha, 1991, s. 6.

43

Klement Gottwald (1896-1953), československý komunistický politik a první komunistický prezident Československa, v roce 1938 emigroval do SSSR, od roku 1945 byl předsedou KSČ, v roce 1946 byl zvolen předsedou vlády, po únoru 1945 se stal prezidentem ČSR.

44

Jan Šrámek (1870-1956), římskokatolický kněz a politik, poslanec Říšské rady, od r. 1918 předseda Československé strany lidové, předseda londýnské Exilové vlády, 1945 náměstek předsedy vlády, po neúspěšném pokusu o útěk do emigrace v roce 1948 uvězněn. 45


23

rozdíly mezi oběma stranami. Předsedou byl Zdeněk Fierlinger46, který se po ustanovení nové vlády stal jejím prvním poválečným předsedou.47 Na Slovensku existovaly dvě strany, Demokratická strana a Komunistická strana Slovenska. Komunisté na Slovensku byli nezávislým subjektem, jen s omezenější spoluprací s KSČ, ale uplatňovali jejich politickou linii. Demokratická strana vznikla spojením různých politických směrů a od počátku se setkávala s nepřátelskými reakcemi komunistů z důvodu programové odlišnosti. V jejím programu se odrážely prvky dobové radikalizace slovenské společnosti. Strana uznávala princip soukromého vlastnictví, ale ve prospěch veřejného zájmu nevylučovala ani zestátnění větších podniků a bank.48 Prezidentem Československa zůstával i nadále Edvard Beneš, který byl do funkce zvolen v roce 1935. Po válce v roce 1945 byl ve své nepřetržitě zastávané funkci jednomyslně Prozatímním národním shromážděním potvrzen za nadšených ovací celého parlamentu.49 O moc se ucházela demokratická exilová vláda tvořená prozatímním státním zřízením v Londýně, komunisté řízení Moskvou a Slovenská národní rada. Na březnovém jednání v Moskvě, kterého se účastnil prezident Beneš s několika zástupci exilové vlády, byla projednána otázka budoucí vlády a právě zde dochází k dovršení vzniku Národní Fronty Čechů a Slováků.50 Ministr pro zahraniční obchod a národní socialista dr. Hubert Ripka51 se o spojenectví se Sovětským svazem vyjádřil jako o „úhelném kamenu naší bezpečnosti“ a upozornil, že nutně dojde k pronikavým strukturálním změnám v celé státní a národní společnosti.52 Do doby ustavení parlamentu zastával zákonodárnou moc prezident Edvard Beneše, který vydával prezidentské dekrety53 s platností zákona. Na jaře 1945 byla v Košicích ustanovena nová vláda Československa, která následně představila svůj tzv. Košický vládní program, což bylo počátkem Národní fronty

46

Zdeněk Fierlinger (1891-1976), československý politik, předseda Československé sociální demokracie, v letech 1937-45 velvyslancem v SSSR, v letech 1945-46 předsedou vlády ČSR, později místopředseda vlády a předseda Národního shromáždění. 47

KAPLAN Karel: Československo v letech 1945-1948. 1. část. 1. vyd. Praha: SPN, 1991, s. 40.

48 PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 61, 161. 49

ZENKL Petr: Hlavní město Praha Dr. Edvardu Benešovi. Praha, 1946, s. 6.

50

KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010, s. 136-141.

51

Hubert Ripka (1895-1958), český politik a novinář, ministr exilové vlády, poslanec Národního shromáždění a ministr zahraničního obchodu, po únoru 1948 emigruje do Anglie, později přesídlil do USA.

52

RIPKA Hubert: Strukturální změny Československa. Svobodné slovo, ročník I., 20. 6. 1945, číslo 34, s. 2.

53

Dekrety prezidenta republiky E. Beneše [online]. Praha, [cit. 2015-02-25]. Dostupné z URL: < http://www.psp.cz/docs/laws/dek/>.

24

Čechů a Slováků, jakožto politického ústředí československých stran, které se hlásily k výstavbě obnovené republiky s důrazem na spojenectví se Sovětským svazem. Tento vládní program byl v konečném důsledku programem komunistické strany, který byl přijat jen na základě jejího mocenského postavení a mimo jiné také proto, že československé území bylo obsazené vojskem Sovětského svazu, jehož zřízení si bralo za vzor. Takto vnutila komunistická strana svou vůli i stranám ostatním, podařilo se jí obsadit klíčová postavení, a zajistit si tak v mnoha samosprávných celcích velmi silné zastoupení. Obraz vnitřní politiky v ohledu stranickém se stal obrazem řítícího se vozu komunistické strany, který se ostatní tři vládnoucí strany snažily přibrzdit, aby nepřejel čáru stanovenou vládním programem.54

2.2 Benešovými dekrety ke stabilizaci První poválečný rok přinesl stabilizaci nového politického systému, nastartoval hospodářskou konsolidaci, akreditoval nové sociální vymoženosti a stal se příslibem vymožeností dalších. Tato doba byla provázena rozsáhlými majetkoprávními přesuny. Jednalo se především o znárodnění bank, velkých průmyslových podniků, konfiskaci majetků Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a jejich redistribuci, ať již mezi státní podniky či soukromé subjekty.55 Razantním postupem řešení problematiky národnostních menšin v prvních měsících po osvobození, tzv. odsunem německého a maďarského obyvatelstva, přesněji však jeho vyháněním, kterým se stalo Československo objektem kritické pozornosti západních států. Postupimská ujednání instalovala sice paušální, ale organizované řešení německé otázky cestou fakticky všeobecného transferu (s výjimkou antifašistů).56 V říjnu vystoupil prezident Beneš zcela kategoricky: “Naši Němci do Říše musí odejít a v každém případě odejdou. Ale celý náš postup ve věci jejich odsunu musí být lidský, slušný, správný, morálně odůvodněný, přesně plánovaný a se všemi spojenci pevně dohodnutý. Vláda v každém případě nedovolí, aby dobrá pověst republiky byla ničena nezodpovědnými živly.“57 Důležitým tématem se také stala reforma školství, přičemž jednotlivé politické strany zastávaly rozdílné názory. Strana lidová prosazovala školu křesťanskou, strana národně socialistická preferovala školu vlasteneckou a strana komunistická chtěla převzít školu sovětskou. 54

Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. Praha, 1991, s. 7-8.

55

KAPLAN Karel: Pravda o Československu 1945-1948. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1990, s. 14-21.

56

Tamtéž, s. 144-155.

57


25

V srpnu prezident Beneš podepsal dekret o Prozatímním národním shromáždění, které mělo zasedat do doby, než bude zvoleno řádné Národní shromáždění v tajných volbách dle poměrného zastoupení. Prozatímní Národní shromáždění bylo jednokomorové o 300 členech, z toho 200 Čechů a 100 Slováků. První vláda Národní fronty Čechů a Slováků se skládala paritně ze zmíněných povolených stran a pěti členů vlády bez politické příslušnosti. Vycházela z Košického vládního programu, který se stal základním dokumentem československého poválečného vývoje. Radost z konce války, ale také vzniklé starosti, jako samozřejmost, s jakou se všude komunisté ujímali vedení, nepřipouštěli větších politických bojů. Ty započaly při provádění programu vlády, za kterým všechny zúčastněné strany alespoň částečně viděly cíle programů svých. Každé politické hnutí, které usiluje o změnu poměrů, bojuje proti síle výkonné státní moci a usiluje o její oslabení ve prospěch moci zákonodárné. Jakmile se zmocní zákonodárné moci, snaží se o zajištění svého postavení tím, že zesílí moc výkonnou, kterou se snaží co nejdokonaleji ovládnout a podrobit ji svým cílům namísto vůli státu.58 Podle této myšlenky jednala i Komunistická strana Československa a započala boj proti svým politickým odpůrcům z bývalé republiky. Politické neshody narůstaly. Komunisté a částečně sociální demokraté šli ve svém úsilí o očistu mnohem dále než ostatní strany. Současně všechny politické strany využívaly své účasti v odboji, aby získaly sympatie občanů a prosadily svůj výklad vládního programu. Představy o naplňování Košického vládního programu se tedy lišily. Politické různice a boje se zostřovaly. Československá strana národně socialistická se snažila posílit svou organizaci a pozice. Největším úspěchem, který národní socialisté zaznamenali, bylo znovudosazení Petra Zenkla na post primátora Prahy, který získal dvoutřetinovou

většinou

voličů.

Vedení

národně

socialistické

strany

dospělo

k přesvědčení, že strana je dosti silná k náporu na pozice, které si komunisté vybudovali. Útok byl veden velmi ostře, jak v boji o veřejné mínění, tak v boji o obsazování míst ve státním aparátu. Porovnáme-li projevy předsedy komunistické strany Klementa Gottwalda a předsedy národních socialistů Petra Zenkla, je zřejmé, jak národní socialisté naprosto nesmiřitelně útočili na veškeré zásady komunistické politiky s výjimkou opatření socializačních. Počínání národních socialistů směřovalo k tomu, aby bylo cítit a slyšet, že jsou zde a že se dokonce hodlají stát vedoucím činitelem státu.59 Z tónu jejich projevů

58


59

Tamtéž, s. 95.

26

vyplývalo, že strana směřuje především k získání středního stavu, tedy inteligence, drobných podnikatelů, úředníků a zřízenců. Rozhodujícím významem jejich úsilí bylo prolomení dosavadního monopolu vytváření veřejného mínění na základy marxistické ideologie, vedle které se ostatní názory uplatňovaly jen stěží.60

2.3 Povolební názorový zvrat Situace v Československu se nevyvíjela dle představ prezidenta Beneše. I přes postrádající dohodnutou míru suverenity zůstával však Sovětský svaz jeho nejdůležitějším spojencem. Od osvobození komunisté své mimořádně silné postavení dále posílili. Před květnovými volbami 1946 byli stranou s největším počtem organizovaných členů, stranou nejlépe a nejdisciplinovaněji organizovanou. Strana disponovala kádrem oddaných, bojovných a ideologicky pevných členů a dokázala ovládnout hlavní oblasti hospodářského a společenského života, včetně působení na masové hnutí obyvatelstva.61 Tyto faktory jí dovolovaly brzy po přijetí Košického vládního programu přikročit k přípravám k další etapě změn. Největší politickou manifestací jara byl březnový několikadenní sjezd KSČ v pražské Lucerně, kam se sjely delegace komunistických stran z Evropy a kde mezi pozvanými hosty byli i vrcholní představitelé všech působících stran včetně Petra Zenkla, který zde vystoupil se svým pozdravným projevem.62 Komunisté vedli až negativně laděný boj o hlasy. Dle jejich návrhu došlo k zavedení tzv. bílých hlasovacích lístků63 a pokusili se zabránit hlasovat velkému počtu národních socialistů, kteří obdrželi zásilku k trestnímu stíhání. Předvolební soutěž se v konečné fázi proměnila v souboj mezi komunisty a národními socialisty, kteří vedli ostrý útok proti komunisty přivlastněné mocenské pozici a zneužívání státního aparátu, zejména ministerstva vnitra a bezpečnosti.64 Přes vysilující předvolební štvanice, agitační kampaně a masovou propagandu všech zúčastněných stran, zvítězila v parlamentních volbách konaných v květnu 1946 Komunistická strana Československa, na druhém místě se umístili národní socialisté, třetí lidovci. Komunisté se výrazně prosadili v pohraničních oblastech, kde získali sympatie nových přistěhovalců a v regionech, kde byly změny v sociální struktuře obyvatel 60


61

Tamtéž, s. 191.

62

ZENKL Petr: Ze soutěžení vyrůstá svobodná republika. Svobodné slovo, ročník II., 29. 3. 1946, č. 75, s. 2.

63

Bílé nebo také prázdné lístky prosadila komunistická strana a měly sloužit jako projev nesouhlasu s politikou Národní Fronty.

64

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. 1. vyd., Ústí nad Labem, 2010, s. 78-80.

27

nejrozsáhlejší. Výsledky voleb ovlivnily budoucí postup Komunistické strany, který se lišil od její politiky v předchozím roce. Ubylo tolerance k jiným názorům, přibylo jednostrannosti při prosazování její vůle v Národní frontě a ve vládě.65 Květnové volby 1946 se tak staly věrohodným ukazatelem nálad obyvatelstva. Výsledky voleb do Ústavodárného národního shromáždění v roce 1946 prezentuje tabulka. Tabulka č. 1: Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946

Zdroj: Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice. Praha, 1991, s. 496 - 497.

Ustavilo se Ústavodárné národní shromáždění s třemi sty členy s tříletými mandáty. Veškeré vládnoucí strany byly sdruženy v Národní Frontě a jednomyslně se shodovaly na jejím dalším udržení i pro příští politické období. Vládu tvořilo 9 komunistických ministrů, 4 ministerská křesla obsadili národní socialisté, 4 lidovci a 4 slovenští demokraté, 3 křesla sociální demokracie a 2 ministři byli bez stranické příslušnosti. Mezi hlavními úkoly Ústavodárného národního shromáždění bylo přijetí nové ústavy. Hlavně díky komunistům došlo po válce k předefinování samosprávného systému, který již neměl kontinuitu se starým, prvorepublikovým. Odůvodněním bylo získání možnosti větší kontroly veřejné správy zdola, ale skutečnost spočívala v možnosti jejího jednoduššího ovládnutí. Na všech úrovních samosprávy vznikaly národní výbory, zprvu na principu parity, posléze byli dosazeni zástupci, kteří své posty získali v manipulovaných volbách. Převaha komunistické strany od počátku vzbuzovala obavy zbývajících stran z toho, že následkem bude mocenské ovládnutí státu, které se promění v otevřenou diktaturu za pomoci bezpečnostního aparátu.66 Některé události, jako například střet odborů s vůlí státních 65

KALINOVÁ Lenka: Východiska, očekávání a realita poválečné doby. Praha, 2004, s. 96-97.

66


28

orgánů nebo samovolné vytvoření a ozbrojení dělnických milicí, otevřely ostatním stranám oči. Odhalily skutečný poměr mocenských sil, naznačovaly, že vůle státní vyjádřená zákony bude muset ustoupit vůli jedné politické strany. Nekomunistické strany se cítily nuceny se novou situací zabývat. Rozhodly se vyrvat komunistům z rukou pozice, které si uzurpovali. Pokusy strany národně socialistické prolomit uzavřenost bezpečnostního aparátu žádostí o svěření určitých oborů působnosti ministra vnitra a tím dosáhnout zásadní změny systému se však nepodařilo prosadit.67 Přesto národní socialisté i nadále zůstávali hlavním soupeřem KSČ. Po relativně úspěšné sociálně-ekonomické obnově z let 1945 a 1946, provázené nadšením z opětovně získané svobody a i dílem z vlastnických přeměn, postupně docházelo u části obyvatelstva k vystřízlivění. Začalo sílit politické napětí, prohlubovala se diferenciace programových cílů politických stran. Nespokojenost vyvolávala pomalý vzestup životní úrovně obyvatelstva. Rostly rozpory v otázce zahraničně-ekonomické orientace země.68 Již pár měsíců po volbách byla na půdě parlamentu patrná rostoucí nevole nekomunistických stran ke komunistům a docházelo k rozkolu v socialistickém bloku. Komunisté se všemožně snažili udržet své dobyté postavení v rozhodujících státních institucích, především stranických a zejména bezpečnostních. Upevňovali si svá místa na ministerstvu vnitra i v řadách náčelníků policie. Nemalou roli zde hrála i změna sovětské politiky vůči lidově demokratickým zemím, kdy se do této doby zdálo, že Stalin69 nemá námitky proti specifickým cestám přidružených zemí k socialismu, což mnozí tlumočili jako souhlasné stanovisko pro budování socialismu demokratického.70 V druhé polovině roku 1947 se rozpory mezi politickými stranami rozrostly natolik, že začaly brzdit činnost vlády a parlamentu. Jednotlivé strany se od sebe vzdalovaly a soudržnost koalice slábla. Politický život byl stále silněji ovlivňován zápasem o mocenský monopol komunistické strany, až v něm zcela dominoval.71 Docházelo k dalším politickým střetům, které vyplývaly z programových odlišností jednotlivých stran ve vztahu k budoucímu vývoji

67


68

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 160. 69

Josif Vissarionovič Stalin (1878-1953), sovětský diktátor a generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu, od r. 1917 byl ve vysokých stranických a vládních funkcích, po smrti Lenina se ujal neomezené vlády. Považován za jednoho z největších masových vrahů v dějinách lidstva. 70



29

společnosti a ekonomiky. Především národní socialisté otevřeně odmítali další znárodnění na úkor soukromého sektoru a snažili se vytvořit účinnější opozici komunistické straně.72 Komunistická strana tlačila na organizované hnutí dělnictva ke spolupráci s odbory s cílem urychlení společenských změn ve prospěch získání vlastní monopolní moci.73 Bezprostřední příčinou rozhodujícího střetnutí mezi komunisty a demokraty se staly poměry ve sboru národní bezpečnosti. Komunistický ministr vnitra Václav Nosek odvolal z funkce osm posledních nekomunistických velitelů bezpečnosti v Praze. Ani usnesením vlády o zrušení tohoto odvolání nehodlal ministr Nosek tento svůj rozkaz zrušit a Klement Gottwald se k celé věci stavěl zády.74 Z šestadvaceti členů vlády 20. února 1948 podalo na protest

demisi

demokratickou.

75

dvanáct

ministrů za stranu

národně socialistickou,

lidovou a

Cílem demise bylo donutit komunisty k ústupu, vyvolat vládní krizi a

předčasné volby. Komunistům však přišel postup jejich oponentů vhod, protože viděli možnost, jak se jich zbavit legální cestou. Komunisté plně kontrolovali nejdůležitější mocenské aparáty, cítili velkou podporu ze strany Sovětského svazu a své stoupence dokázali zmobilizovat k masovým akcím. Naproti tomu demokratickým oponentům chyběla jakákoliv pevná opora, nedokázali na vzniklou situaci adekvátně reagovat a zmobilizovat své zastánce. Komunisté využili platné Ústavy, podle které mohla vláda při demisi menšiny členů nadále fungovat. Nedošlo tedy k pádu vlády, nemohl tak být rozpuštěn ani parlament a nemohlo dojít k předčasným volbám. Komunisté proto naléhali na prezidenta Beneše, aby demisi přijal a doplnil vládu podle návrhu předsedy vlády Klementa Gottwalda. Nově vzniklé mocenské orgány, tzv. akční výbory Národní fronty, zbavovaly funkcí odpůrce komunistů na všech úrovních veřejného a politického života. Prezident Beneš se snažil nalézt i jiné východisko z krize, ale záhy si uvědomil, že není jiné schůdnější možnosti. Pod tvrdým komunistickým nátlakem, z obav možného mocenského zásahu Sovětského svazu76 nebo hrozby občanské války, Beneš nakonec demisi nekomunistických ministrů 25. února přijal.77 Vláda byla 72

KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010, s. 283.

73


74

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek, Proč jsme v únoru 1948 podali demisi? Olomouc, s. 156-159. 75

Zápis z jednání Ústavodárného Národního shromáždění Československé republiky 10. 3. 1948 [online]. Praha, [cit. 2015-02-15]. Dostupné z URL: < http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/094schuz/s094001.htm>.

76

Stalin nabízel Gottwaldovi vojenskou pomoc, která byla připravena v Maďarsku u československých hranic. In: KAPLAN Karel: Československo v letech 1945-1948, s. 149. 77

Více o demisi ministrů vlády v roce 1948 také v kapitole č. 3.7 „Návrat do vlasti“, s. 43-44.

30

doplněna o chybějící členy dle navržené sestavy komunistického předsedy Klementa Gottwalda. Edvard Beneš se ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítnul podepsat novou Československou ústavu. V červnu 1948 abdikoval na úřad prezidenta. Prezidentem Československa (prvním komunistickým) se stal Klement Gottwald a došlo k ustavení nové vlády.78 Ve druhé polovině roku 1947, v době definitivního rozdělení světa do dvou bloků, padlo v Moskvě zásadní rozhodnutí organizovat svůj blok jako centrálně řízené seskupení států komunistické moci. „Pokusy nekomunistických stran oslabit a vyvážit jednostrannost prosovětské zahraničně-politické orientace přišly pozdě a skončily neúspěchem. Strany si v té době ještě neuvědomovaly, že v důsledku změn v Evropě a v Německu se hrozbou československé státní nezávislosti stávala sovětská velmocenská politika a že bezpodmínečným předpokladem jejich úspěchu v boji proti komunistickému monopolu moci bylo vyvázání se ze sovětského vlivu“.79 Neméně vážná slabina nekomunistické opozice spočívala v podléhání parlamentně-demokratickým iluzím. I přes vybudovaný lidově demokratický režim si v něm strany počínaly jako v parlamentní demokracii.80 Demokratické strany se na závěrečný politický konflikt plně nepřipravily, svůj postup dostatečně nekoordinovaly s Benešem, nedokázaly využít svou členskou základnu a čelit ofenzivě, s níž na vládní krizi zareagovali komunisté.81 Československo bylo v letech 1945 až 1948 nedemokratickým státem (lidová demokracie), i když ještě ne totalitním. Únor 1948 byl pouhým završením předchozího období, kdy komunisté od konce války pomalými krůčky a plánováním dosáhli svého, nastolení diktatury své strany teoreticky zastřešené postulátem diktatury proletariátu.

78

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 190-194. 79

KAPLAN Karel: Pravda o Československu 1945-1948. 1. vyd., Praha: Panorama, 1990, s. 13.

80

KAPLAN Karel: Československo v letech 1945-1948. 1. část. 1. vyd. Praha: SPN, 1991, s. 119.

81

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 189.

31

3 Petr Zenkl – národně socialistický politik 3.1 Studia Petr Antonín Rudolf Zenkl se narodil 13. června 1884 v Táboře do rodiny krejčího jako osmý potomek z celkem jedenácti dětí. Jeho otec vedl malou živnost s galanterií a v tehdejších těžkých dobách se musel velmi otáčet, aby svou početnou rodinu uživil. Proto také Petr, jako nejbystřejší syn, svému otci od mala v živnosti pomáhal. Ve škole patřil k nejlepším žákům, jeho nadání pro studia bylo vynikající a také disponoval výbornou pamětí. Po absolvování obecné školy pokračoval na osmiletém reálném gymnáziu. Zde se naskytla příležitost zúročit nabyté znalosti a Petr si tak mohl přivydělávat doučováním spolužáků, čímž mohl přilepšit v tíživé finanční situaci do rodinného rozpočtu.82 Na gymnáziu se povinně vyučovala němčina, latina a řečtina, Petr ještě volitelně navštěvoval francouzštinu a těsnopis. Po dobu studia se Petr nejvíc zajímal o slovanské jazyky, český folklór, lidové umění a poezii. K tomuto tématu ho nasměroval hlavně jeho učitel češtiny profesor Vycpálek, o kterém se Petr Zenkl podrobněji zmiňuje v knize Jožky Pejskara.83 Na radu svého učitele dokonce své verše poslal k posouzení Jaroslavu Vrchlickému84. Tomu se nesmírně zalíbily a některé doporučil zveřejnit. Při Vrchlického návštěvě v Táboře se s Petrem setkal a vzniklo mezi nimi velmi těsné přátelství. Po Petrově úspěšně složené maturitní zkoušce a přijímacím řízení na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity se Petr v roce 1903 odstěhoval do Prahy, aby studoval filologii. Jako vysokoškolák to neměl vůbec jednoduché, protože na jeho příjmu z doučování byla v určité míře závislá i jeho rodina. Petr žil v nuzných poměrech, s vypětím všech sil, až se nakonec dostavily následky ve formě zdravotních potíží.85 Tyto okolnosti jej nakonec donutily, aby ze studia filologie přešel na pro něj sice méně zajímavé dálkové studium práv, což ale nevyžadovalo takovou účast na přednáškách a seminářích. Tato změna mu však dovolovala trávit většinu času v Táboře, kde pracoval jako písař v advokátní kanceláři a doučoval studenty gymnázia. Do Prahy zavítal jen několikrát za semestr, většinou kvůli potřebným zkouškám. Při jedné z dalších návštěv Jaroslava Vrchlického v Táboře se Petr 82

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek. 1. vyd. Olomouc, 1997, s. 16.

83

PEJSKAR Jožka: Pražský primátor. Praha: vl. nákl., 1993, s. 155.

84

Jaroslav Vrchlický (1853-1912), český dramatik, překladatel, básník a prozaik.

85

ZENKL Petr: Stručný životopis, Praha: Národní archiv, fond Archiv ČSNS, kart. 566 Petr Zenkl, 8. 3. 1919, s. 1.

32

svému příteli zmínil o finančních problémech, které ho provázely jeho studiem. Načež Vrchlický slíbil pomoc.86 V Praze obešel známé, domluvil stipendium, zprostředkoval doučování a Petr se brzy mohl stěhovat zpět do hlavního města, kde již naplno pokračoval ve studiu svého původního oboru filologie. Na univerzitě Petr se zájmem navštěvoval mimo svých přednášek také přednášky filozofie, pedagogiky, etiky a sociologie a stále se z části věnoval již započatému studiu práv. Zde se také poprvé setkal s člověkem, který ho znatelně inspiroval v jeho dalším politickém myšlení a směru, s jeho učitelem sociologie Tomášem G. Masarykem. Opět díky svému příteli Vrchlickému, kterému se nelíbilo, že jeho přítel je stále nucen s financemi šetřit na úkor stravy, se Petr dostal na lépe placené místo v písárně zemského sněmu, kde brzy povýšil do účtárny. V roce 1907 Petr Zenkl zakončil rigorózní zkouškou a obhajobou závěrečné práce vysokoškolská studia a stal se doktorem filozofie, avšak s velmi širokým záběrem od filologie až po ekonomii a právo.87

3.2 Učitelství Kariéra učitele Petra Zenkla nebyla, ve srovnání s ostatními jeho činnostmi, nikterak dlouhá. Započala v roce 1907 na obchodní akademii v pražské Resslově ulici, kde vyučoval češtinu. Jeho setrvání na této škole však trvalo pouhé dva roky. V roce 1909 na vlastní žádost přešel na nově vybudovanou obchodní školu v Karlíně, kam se také přestěhoval. V této době se oženil s Pavlou, dcerou bývalého profesora dějepisu na gymnáziu v Táboře, kterého, díky jeho přístupu a vyučovacím metodám, Zenkl vyzdvihoval a rád na něj vzpomínal.88 Na akademii v Karlíně vyučoval češtinu, němčinu, francouzštinu, těsnopis a obchodní korespondenci. Osobitým přístupem a vlasteneckými názory se brzy stal populárním a získal si důvěru žactva. Pro snazší pochopení vybudovaného vztahu mezi ním a žáky napomůže historka, kterou Zenkl zveřejnil. Žáci pravidelně vypracovávali různé úkoly a jeden takový úkol dostali zadaný i od profesora matematiky, který se nijak nechtěl protivit rakouským úřadům. Zadání znělo: “Má-li otec 10000 korun a uloží-li je do místní záložny na 4% nebo do právě vypsané válečné půjčky, kdy učiní lépe?“. Hned druhý den se profesor matematiky dostavil do ředitelny, kde byl přítomen i Zenkl, a dovolával se důrazného 86

NEKOLA Martin: Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, 2014, s. 21.

87

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. 1. vyd., Ústí nad Labem, 2010, s. 18-19. 88


33

potrestání svého studenta. Ten sice danou úlohu správně vyřešil, ale připojil větu: “Tohle je výsledek číselný. I kdyby totiž rakouská válečná půjčka vynesla sebevíc, přesto by ji žádný vlastenecký otec neměl upsat a raději by peníze měl dát třeba bezúročně do záložny. Na neštěstí národa se nevydělává.“ Ředitel byl rozhodnut svolat konferenci a žáka vyloučit ze všech obchodních škol, což by v době války nejspíš znamenalo okamžité povolání k vojenské povinnosti. Zenkl byl samozřejmě proti, i když plně chápal a rozuměl celému provinění, ač pro něho upřímné a pravdivé. Proto neváhal a před konanou konferencí vlezl oknem do kabinetu kolegy matematikáře, příslušný sešit sebral a spálil. Bez corpus delicti byla celá konference zbytečná a vyloučení chlapce se nekonalo.89 Zenkl se také vrátil k literární tvorbě. Jako nadšenec a jazykovědec milující češtinu vytvořil české názvosloví pro peněžní ústavy, železnici a poštu. Pravidelně také psal příspěvky do různých pražských tiskovin.90 Jako člen redakčního týmu Revue pro výchovu národní a sociální se podílel na organizaci kurzů správné češtiny a organizoval přednášky o literatuře. Vydal několik odborných publikací, uveďme alespoň známější „Čítanku pro obchodní akademie“, „Příručku správné mateřštiny“ nebo „Čítanku průmyslovou pro školu i dům“, která se stala původem tzv. čítankové aféry.91 Ve větším nákladu vyšla kniha „Rádce správné češtiny“. Postupně se zapojoval do dalších aktivit, na škole vykonával funkci tajemníka, působil ve skupině delegátů sjezdu učitelstva, v komisi pro úpravu veřejných sbírek, byl členem Osvětového svazu, mimo jiné se podílel na kampani proti špatnému vlivu pornografické literatury a kinematografie na mládež.92 Netajil se vlastenectvím a svými chladnými názory, co se vládnoucí habsburské monarchie týče. Za své aktivity se poprvé dostal do konfliktu s mocí. Po obvinění z protirakouské činnosti byl osvobozen, přesto nepolevil a ve stejném vlasteneckém duchu pokračoval ve svých přednáškách dále. Své názory na dění v českých zemích nedokázal skrývat a naplno se zapojoval do protirakouského odboje. Po skončení války v roce 1918 Zenkl nastoupil na roční neplacenou dovolenou, avšak na dráhu pedagogickou se již nikdy nevrátil.93

89


90


91

V roce 1911 se Zenkl podílel na sestavení České čítanky průmyslové pro školu i dům. V roce 1916 se uvažovalo o 2. vydání, které muselo být značně zrevidováno z důvodu válečných poměrů. Zenkl měl dle úřednických výtek text přepracovat. Byl napadán, že kvůli vydání knihy a vlastnímu honoráři odstranil vlastenecké texty a upravil zbylé tak, aby oslavovali císaře a monarchii. V příloze č. 1 a č. 2 uvádím dopis Zenkla, ve kterém žádá své renomované kolegy, o důkladnější prozkoumání jeho viny v této kauze. 92


93

Tamtéž, s. 36-38.

34

3.3 Komunální politik Jméno Petra Zenkla se díky mnoha přednáškám za jeho působení v Osvětovém svazu stalo všeobecně známým a uznávaným. Hlavně jeho výchova v chudobě zapříčinila, že nikdy neodmítal pomoc bližním a zajímal se o různá dění v obci především na poli sociálním. Působení v komunální politice se tak prolínalo s jeho drahou pedagoga. Aktivně se chtěl prosadit, proto se snažil zaujmout takové postavení, aby byl svými činy schopen prosadit různé změny k lepšímu. Netrvalo dlouho a Zenkl byl zvolen za Nestranický Klub karlínských občanů do obecního zastupitelstva, kde se zaměřil na problematiku školství a oblast sociální. Za jeho působení v zastupitelstvu se zasadil o výstavbu mateřských škol, starobinců, ústavu pro matky, hřišť a kluboven. Za přispění občanů a bohatších živnostníků se mu podařilo prosadit rekonstrukci starší budovy, kde byly následně zřízeny dětské jesle pro celodenně pracující rodiče. Zenkl jen vyjadřoval přesvědčení, které vlastně charakterizovalo jeho celoživotní snažení na poli sociální politiky, a to, že pomoc nesmí být považována za milost, ale za samozřejmou povinnost vůči těm slabším ve společnosti.94 Těmito slovy se dá ve zkratce popsat to, čemu Zenkl věřil a čemu zasvětil svůj život. Obrázek č. 1: Předvolební dobový plakát

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Archiv ČSNS, kart. 565.

94

NEKOLA Martin: Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, 2014, s. 42-43.

35

S koncem války roku 1918 se Zenkl dočkal pádu Habsburků. Osvobozené hlavní město se potýkalo s nedostatečným zásobováním, chybějícími byty, nezaměstnaností a častými demonstracemi. Ve volbách roku 1919 se Zenkl zhostil vedoucí funkce na kandidátní listině Československé strany národně socialistické. I přes různá obvinění jeho osoby, která s úspěchem vyvracel, Zenkl volby vyhrál a stal se starostou Karlína. Jednu z prvních důležitých otázek, kterou chtěl vyřešit, bylo připojení Karlína k Praze, čímž se snažil vyřešit zmíněnou nezaměstnanost a zásobování.95 Těsně před konečným splynutím Karlína s hlavním městem však Zenkl svůj post starosty složil. Jeho kroky se ubíraly směrem ke správě Velké Prahy, kde se stal členem zastupitelstva, referentem pro sociální otázky a zároveň ministerským radou na ministerstvu sociální péče. V krátké době byl také zvolen předsedou Ústředního sociálního sboru a se zkušenostmi s péčí o mládež a chudinu z Karlína, úspěšně rozjel řadu osvědčených projektů. Například se jednalo o modernizaci sociálních a zdravotních zařízení, zřízení katastru sociálních zařízení nebo zrušení nevyhovujících sociálních ústavů.96 Zenkl ve svých pamětech vzpomínal, jak během svého působení v Ústředním sociálním sboru žádal o přidělení schopného právníka. Načež do úřadu nastoupila mladá právnička Milada Horáková97, která Zenkla upoutala svým zaujetím pro práci v sociální oblasti, a následně se stali i blízkými přáteli.98 Když vstoupil v platnost zákon o pojištění zaměstnanců, byla zřízena Ústřední sociální pojišťovna, která se brzy nebývale rozrostla. Přestože Zenkl o místo nijak neusiloval, roku 1926 byl zvolen jejím ředitelem, a opustil tak svůj post na ministerstvu.

3.4 Ředitelem Ústřední sociální pojišťovny Jako ředitel měl na starosti personální otázky, úpravy služebního řádu a propagaci pojištění na veřejnosti. Mezi jeho hlavní záměr však patřilo zajištění nových a levných bytů pro dělníky.99 Zenkl stále působil v Ústředním sociálním sboru a na magistrátu, což mu otevíralo dveře k efektivnímu ovlivňování sociální politiky. Asi největším jeho triumfem té doby bylo prosazení stavby Ústředního sociálního ústavu, známějšího pod názvem

95

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. 1. vyd., Ústí nad Labem, 2010, s. 25. 96

Tamtéž, s. 29.

97

Milada Horáková (1901-1950), právnička, politička, sociální aktivistka, členka ČSNS, poslankyně Prozatímního Národního shromáždění, v inscenovaném procesu odsouzena a popravena. 98

ZENKL Petr: Jak já si Miladu Horákovou pamatuji In: PEJSKAR Jožka: Pražský primátor. Praha: vl. nákl., 1993, s. 150.

99


36

Masarykovy domovy100 v Krči. Největší ústav v tehdejší Evropě se skládal z 24 budov na rozloze 30 hektarů a je považován za Zenklovo životní dílo. Stavba probíhala v letech 1926 až 1928 a slavnostní otevření se konalo v den desetiletého výročí vzniku Československé republiky. Hlavním úkolem a posláním Masarykových domovů byla péče o děti s ohroženým zdravím, starým lidem zde byla poskytnuta potřebná péče a klid pro prožití posledních let života.101 Petr Zenkl se o Masarykových domovech výstižně vyjádřil takto: “Zřízením Masarykových domovů obec pražská splnila jednu ze svých nejnaléhavějších povinností vůči občanům sociálně slabým a ohroženým. Také tím jako hlavní město státu dala příklad jiným obcím, jakého ducha má býti dnešní péče o sociálně slabé občany.“102 Protože Zenkl tento velkolepý projekt prosadil a považoval jej za své největší dílo, vnitřně se cítil zodpovědný za jeho bezproblémové zřízení a fungování.103 Jeho cíl se mu splnil, i když jen na určitou dobu. Za II. světové války ústav sloužil wehrmachtu jako lazaret pro zraněné německé vojáky a po skončení války byl ústav přeměněn na klasickou nemocnici. Obrázek č. 2: Masarykovy domovy

Zdroj: ZENKL Petr: Masarykovy domovy, sociální ústav hlavního města Prahy. Praha: Národní archiv, fond Archiv ČSNS, kart. 565, s. 2. 100

Dnešní Thomayerova nemocnice.

101

ZENKL Petr: Masarykovy domovy, sociální ústav hlavního města Prahy. Praha: Národní archiv, fond Archiv ČSNS, kart. 565.

102


103

Dle usnesení městské rady ze dne 3. 12. 1925 byl jmenován zvláštní stavební dozor, jehož předsedou byl jmenován Petr Zenkl. Tento dokument obsahuje příloha č. 3.

37

Během Velké hospodářské krize v 30. letech se v Československu dramaticky zvýšila nezaměstnanost spojená s nepokoji obyvatelstva, z čehož nejvíce profitovali komunisté. Na pomoc nezaměstnaným se začaly vydávat poukázky na potraviny, tzv. žebračenky104, jak se jim dobově říkalo. V Praze byl spuštěn projekt tzv. pracovních kolon, původně určené pro občany s věkovým nebo tělesným handicapem. V době krize však vzrostl zájem i zdravých lidí, kteří měli vůli pracovat. Těmto pracovním silám příslušel denní výdělek a zpravidla byly využívány k nejrůznějším nutným pracím, jako byla výsadba stromů, shrabování sněhu, čištění kanalizací nebo výstavby cest a chodníků. Protože se jednalo o nekvalifikované dělníky, znamenaly tyto kolony zátěž pro rozpočty obcí. Zenkl však zastával názor, že pouhé vyplácení podpor vede k demoralizaci, odvyknutí hodnotám práce a mravnímu úpadku. V konečném výsledku se kolony ukázaly jako ne příliš vhodné řešení, čehož ve svých kampaních ostře zneužili komunisté a začali jim říkat „Zenklovy kolony“, v důsledku čehož se pro ně staly odstrašujícím příkladem utrpení dělníků.105

3.5 Primátorství Petr Zenkl byl špičkový komunální politik, proto není překvapující, že po rezignaci stávajícího primátora Prahy doktora Karla Baxy106, byl roku 1937 zvolen primátorem novým. Jeho funkční období bylo stanoveno na jeden rok do příštích voleb a na tuto dobu také přerušil činnost v Ústřední sociální pojišťovně. Jeho prvním úkolem ve funkci se stala dosti neradostná událost a to vést smuteční průvod Prahou, který doprovázel rakev se zemřelým prezidentem T. G. Masarykem. Jeho působení v roli primátora se neslo v duchu rozvoje obce, výstavby bytů, kanalizace a komunikací. Dle jeho zvyklostí na magistrátu prosazoval efektivní práci, zjednodušování různých úkonů a odstranění zbytečné byrokracie. Během následující předvolební kampaně se Zenkl stal opět terčem hrubých útoků a nelichotivých obvinění, která dokázal zcela vyvrátit a přivlastnit si sympatie voličů na svou stranu. Strana národních socialistů volby vyhrála a Petr Zenkl obhájil místo primátora. Jeho jméno bylo hlavně spojováno s přeměnou Prahy na moderní evropské město107, čímž

104

Žebračenky neboli almužní poukázky byli poukázky pro nezaměstnané na stravu a oděv.

105


106

Karel Baxa (1862-1938), český právník, politik a advokát, poslanec českého zemského sněmu a vídeňské říšské rady, roku 1919 zvolen starostou Prahy 1, 1922-37 prvním primátorem Velké Prahy.

107

ZENKL Petr: Chceme, aby Praha byla vzorem měst. Svobodné slovo, ročník II., 1. 9. 1946, číslo 200, s. 3.

38

si vysloužil značnou veřejnou popularitu. Stejně jako při předešlém jmenování, opět na Zenkla čekaly neradostné události. Nacistické Německo se neudržitelně rozpínalo a začínalo hrozit nebezpečí i Československu. To započalo, když si Hitler nárokoval postoupení československého území s více než 50 procenty německého obyvatelstva. Vláda přijala mnichovský diktát velmocí, což v konečném důsledku zapříčinilo její demisi, která byla provázena demonstracemi rozhořčeného obyvatelstva. Vše nasvědčovalo tomu, aby byla ustanovena nová vláda úřednická v čele s předsedou Zenklem, který však, z důvodu předchozích události, toto zprvu odmítal. Obrázek č. 3: Prezident Edvard Beneš s primátorem Petrem Zenklem

Zdroj: http://svornost.com/wp-content/uploads/benes-zenkl-300x228.jpg.

3.6 Vládní činitel Petr Zenkl ale nakonec podlehl naléhání svého kolegy z gymnázia prezidenta Edvarda Beneše a roku 1938 se stal členem nově vzniklé úřednické vlády Jana Syrového108 jako ministr bez portfeje. Tuto funkci v daném období nesl dost nelibě, protože byl odpovědný za činy, které sám nemohl ovlivnit. Vše vyvrcholilo mnichovskou konferencí, z níž vzešla 108

Jan Syrový (1888-1970), voják, armádní generál, velitel legií v Rusku, 1927-33 náčelník generálního štábu, 1938-39 ministr národní obrany, září - prosinec 1938 předseda vlády, 1947 odsouzen.

39

mnichovská dohoda. V období druhé republiky měl Zenkl ve vládě Syrového na starosti zdravotnictví a sociální péči. Několik málo měsíců po Mnichovu Zenkl jako primátor a představitel města Prahy oficiálně přivítal nového prezidenta Emila Háchu109 na Pražském hradě. Brzy na to však došlo k rozpuštění ústředního zastupitelstva hlavního města a bylo nahrazeno správní komisí. Petr Zenkl se navrátil do ředitelské funkce v Ústřední sociální pojišťovně. Avšak pouze na chvíli, protože v březnu roku 1939 do vlasti vtrhla německá armáda a zbytek Českých zemí, které nebyly postoupeny sousedním státům, se staly protektorátem jako součást Velkoněmecké říše. I když měl Zenkl několik nabídek odchodu do exilu, ze své vlastenecké povahy se rozhodl pomáhat v rodné vlasti protinacistickému odboji. Naivně si myslel, že by toto německé gestapo připustilo. Pro Zenkla si přišlo hned první den války 1. září 1939 a odvezlo jej do pankrácké věznice k výslechům. Zde se setkal s dalšími nepřátelsky smýšlejícími osobnostmi českého veřejného života, mezi nimiž byli například Ferdinand Peroutka110 nebo Josef Čapek111. Nikdo z nich však nemohl předpokládat, na jak dlouho je čeká odloučení od běžného života. Po pár dnech byli převezeni nejdříve do koncentračního tábora Dachau a poté do Buchenwaldu. Zenkl s dalšími vězni byli vedeni jako prominentní protektorátní vězni, což znamenalo jistou formu protekcionismu, která spočívala v mírnějším zacházení, izolaci od ostatních vězňů, větších přídělech jídla a možnosti psát dopisy. Ale i přesto se nejednalo o jednoduchý život, denně je čekala těžká táborová práce. Té se Zenkl vyhnul, z počátku prováděl zahradnické a natěračské práce, spravoval punčochy a nakonec se přesunul na patologii, kde míchal chemické roztoky a zhotovoval úmrtní listy. I zde se Zenkl ve volných chvílích prosadil, když využil možnosti užívat místní táborovou knihovnu a organizoval literární večery s přednáškami. I v táboře se tvořily izolované politické skupiny, ta s největším vlivem a neskrývaným nepřátelstvím vůči Zenklovi, byla skupina komunistů.112 Situace v táboře se vyostřila na samém konci války. Zenklovi se doneslo,

109

Emil Hácha (1872-1945), právník, básník, překladatel, 1938-45 prezidentem ČSR a protektorátu Čechy a Morava. Po osvobození zatčen, umírá ve vězeňské nemocnici.

110

Ferdinand Peroutka (1895-1978), novinář, publicista a spisovatel, během II. světové války vězněn v koncentračním táboře, po únoru 1948 emigroval, 1951-61 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa.

111

Josef Čapek (1887-1945), český malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor. Redaktorem Národních listů a Lidových novin. Za svou protifašistickou činnost byl vězněn v koncentračních táborech.

112

Ne všichni komunisté se v táboře k Zenklovi chovali nepřátelsky. Zenkl se v Buchenwaldu velice spřátelil s komunistou Antonínem Kalinou, který mu několikrát pomohl a na konci války i přispěl k záchraně jeho života. Příloha č. 4 obsahuje část Zenklova dopisu adresovaného Kalinovi ze dne 22. 5. 1946. Podrobněji se o jejich vztahu rozepsal Martin Nekola ve své knize Petr Zenkl: politik a člověk, s. 126, 134.

40

že figuruje na listině 36 vězňů jako jediný Čech. Právě tito vězni měli být druhého dne seřazení a s největší pravděpodobností popraveni. S pomocí přátel se různě schovával v několika různých úkrytech, dokonce přijal identitu zemřelého vězně, aby se po týdnu napětí a strachu o život dočkal osvobození tábora americkou armádou. Osvobození tábora 11. dubna 1945 se sice Zenkl dočkal, ale komunisté v táboře viděli příležitost, jak se jej zbavit jednou provždy, a proto jej nehodlali zpět do vlasti pustit. Zenklovi proto bylo z důvodu bezpečnosti doporučeno, aby vyhledal pomoc u amerických jednotek, což také učinil a ty jej následně přepravily do nemocnice v Paříži.113

3.7 Návrat do vlasti Po zotavení v Paříži se Zenkl přesunul do Londýna, kde již probíhaly první politické diskuze s představiteli exilové vlády. Zpět do Prahy přiletěl 17. Května 1945114 a hned spěchal do sálu v Lucerně, kde byl na první poválečné schůzi Československé strany národně socialistické znovu jmenován jejím předsedou. Nabídnutý post prezidentem Benešem ve vládě odmítnul a opětovně usedl na magistrátu Prahy jako primátor, kam byl znovu jmenován po vzájemné dohodě politických stran Národní fronty. Ve své funkci se ihned chopil obnovy hlavního města Prahy se snahou dostat se zpět do zákulisí politického dění.115 Zenkl si ale brzy postěžoval, že po návratu z koncentračního tábora ztratil půdu pod nohama, protože nebyl v odboji jako ti, co jsou nyní v popředí.116 Československá strana národně socialistická se i nadále hlásila k socialismu, ale vyhraňovala

se 117

marxistickému.

vůči

pojetí

sociálně

demokratickému

nebo

komunistickému

Strana zůstávala pod vlivem prezidenta Beneše a její politika se řídila

dle jeho rad. Rozčarování přišlo, když se přes veškeré Zenklovo úsilí a snahu nepodařilo odvrátit

prohru

proti

komunistické

straně

v prvních

poválečných

volbách

do Ústavodárného národního shromáždění v roce 1946.118 Československá strana národně socialistická skončila druhá, ale výrazně ztrácela nad komunisty, kteří zvítězili. O něco lepší situace byla v Praze, kde si národní socialisté věřili. Sice také vyhráli komunisté, ale již s menším rozdílem. Výsledky voleb však nekompromisně znamenaly odchod Petra 113


114

Autor neuveden. Primátor dr. Petr Zenkl se vrací. Svobodné slovo, ročník I., 17. 5. 1945, číslo 6, s. 2.

115

ZENKL Petr: Chceme, aby Praha byla vzorem měst. Svobodné slovo, ročník I., 1. 9. 1945, číslo 95, s. 1

116

HEJDA Jiří: Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd.,Beroun: Machart, 2010, s. 270.

117


Výsledky voleb do Ústavodárného národního shromáždění v roce 1946 prezentuje tabulka č. 1, s. 28.

41

Zenkla z křesla primátora Prahy.119 Vzhledem ke svobodnému charakteru voleb a velmi vysoké účasti voličů můžeme tyto výsledky věrohodně prezentovat jako názorový obraz tehdejší společnosti. Složení nové vlády Národní fronty bylo představeno Klementem Gottwaldem poměrně brzy. Petr Zenkl se stal prvním náměstkem předsedy vlády, což představovalo druhé nejvyšší místo.120 Československá strana národně socialistická se s velkým nasazením snažila zapojit do připravovaného vládního tzv. Budovatelského programu, aby prosadila některé úpravy proti komunistickým cílům.121 Budovatelský program obsahoval základní body předvolebního komunistického programu a konkrétně se v něm počítalo s decentralizací státní správy, s pokračováním národní očisty, přípravou nové ústavy a především s realizací dvouletého plánu obnovy a výstavby republiky.122 Nekomunistickým stranám se podařilo prosadit, aby vláda pokládala znárodňování ve výrobě za skončené a zavázaly se k předložení návrhu zákona o státní národní bezpečnosti. Zmíněný dvouletý plán byl připravován v Ústřední plánovací komisi, instituci zvláštního charakteru zřízené zákonem, složené ze čtrnácti členů, z nichž jednoho - Jiřího Hejdu, do komise vyslal přímo Petr Zenkl.123 Těžkou ránou bylo pro národní socialisty odmítnutí štědré americké pomoci na obnovu hospodářství v roce 1947 ve formě Marshallova plánu a to z důvodu nátlaku Moskvy.124 Ve stejném roce pak státem otřásla aféra, známá pod názvem krabičkový atentát (krčmaňský případ), kdy třem nekomunistickým ministrům vlády, včetně Zenkla, byly doručeny balíčky s výbušninou. Vyšetřování tohoto pokusu o atentát, který dopadl neúspěchem, se bezpečnostní složky chopily se značným úsilím. Policie sledovala několik stop, mnoho lidí vyslechla, až došlo k zatčení a obvinění několika osob. Do vyšetřování se ale vložil tehdejší komunistický ministr vnitra Nosek a snažil se skrýt na povrch vyplývající důkazy. Vyšetřování totiž vedlo k tomu, že celá akce byla připravována komunistickými činiteli v Olomouci s plným vědomím pražského komunistického vedení 119


120

Zápis z jednání Ústavodárného Národního shromáždění Československé republiky 11. července 1946 [online]. Praha, [cit. 2014-11-29]. Dostupné z URL: . 121

ZENKL Petr: Všichni plně do služeb republiky. Svobodné slovo, ročník II., 11. 10. 1946, číslo 234, s. 2.

122


HEJDA Jiří: Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd.,Beroun: Machart, 2010, s. 274-277.

124

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 169-175.

42

strany. Nakonec byl obviněn komunistický poslanec Sosnár, důkazy o jeho vině byly nesporné, ale k soudnímu přelíčení, které se mělo konat v březnu 1948, nikdy nedošlo a viníci byli propuštěni.125 Existence politických stran, formulování politického programu a jeho hospodářského obsahu se odehrávalo na pozadí velmi tvrdého, neseriózně komunisty a jejich spojenci vedeného politického boje, jehož výrazem byly mimo jiné i zinscenované krabičkové atentáty, které ukazují, že komunisté vnímali národní socialisty jako jednoho z hlavních, ba klíčových oponentů. S počátkem roku 1948 se vládou rozprostírala vlna napětí, způsobená blížícími se volbami. Nekomunistické strany a velká část obyvatelstva již prozřely nástrahy a hrozby skrývající se za komunismem a komunistická strana postupně ztrácela své podporovatele. Petr Zenkl se k tomuto vyjádřil: „Další vývoj, zejména důsledné zadržování parního válce komunistické přeměny československého hospodářství, však hrozil komunistům novým úbytkem hlasů, který by se po novém volebním neúspěchu komunistů 1948 už patrně musel projevit také mocensky. Proto, měla-li se vláda menšiny nad většinou udržet, nemohli komunisté k novým volbám nechat dojít.“126 Klement Gottwald a jeho stoupenci si oslabení byli vědomi a proto začínali konat. Zápas o kontrolu bezpečnostních složek a policie v Národní frontě vrcholil, nekomunistické strany se snažily do vedení prosadit lidi ze svých řad. Proto nekomunističtí ministři trvali na tom, aby realizace rozkazu ministra vnitra Noska ohledně personálních výměn v těchto složkách za komunisty byla zastavena. To ministr vnitra odmítal. Reakcí na jeho negativní postoj byla dohoda nekomunistických ministrů za podpory prezidenta Beneše, že podají demisi.127 Počítali, že dojde k rozpuštění vlády a vypsání předčasných voleb. Demisi nakonec podalo 11 ministrů včetně Zenkla. Jak však vyznělo z rozhovoru s Jiřím Hejdou, Zenkl demisi zprvu nepřikládal mimořádnou váhu. V myšlenkách měl výsledky nedávno provedeného průzkumu veřejného mínění, který ukazoval, že v blížících se volbách získají komunisté nejvýše 18 %.128 Již však není známo, kdo za tímto průzkumem stál. Všichni odstoupivší ministři měli za to, že Beneš za nimi stojí a s vyvoláním vládní krize tímto způsobem souhlasí. Zenkl ve svých pamětech zmiňuje, že v okamžiku když s prezidentem hovořil, bylo ještě možné společný plán zadržet a demisi odvolat. Prezident Beneš ale neprojevil žádné pochybnosti 125

PEJSKAR Jožka: Pražský primátor:Tři balíčky pekelných strojů. Praha: vl. nákl., 1993, s. 46-47.

126

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek, Proč jsme v únoru 1948 podali demisi?. Olomouc, 1997, s. 155. 127

PEJSKAR Jožka: Pražský primátor. Praha: vl. nákl., 1993, s. 52-53.

128


43

o vhodnosti demise či vhodnosti chvíle, proto se počítalo s jeho souhlasným stanoviskem.129 Tento důkladně nepromyšlený krok však zapříčinil naprosto jiné důsledky.130 Podáním demise formálně propukla vládní krize, za které pak komunisté rozpoutali všechny dávno předtím připravené teroristické akce: nakomandované tábory lidu, tvoření akčních výborů, zatýkání a perzekuce příslušníků nekomunistických stran a vyhrožování zásahem sovětské armády. Komunisté si byli vědomi, že kdyby došlo k vyhlášení předčasných voleb, nedosáhnou takových pozic, jaké tehdy ovládaly. Klement Gottwald jako vrcholný představitel komunistické strany naléhal na prezidenta Beneše, aby demisi přijal. Gottwald si byl vědom, že dle platné Ústavy je schopen nahradit chybějící ministry ze svých řad. Prezident Beneš z obav z možných následků, nakonec pod tlakem souhlasil. Československá republika tak byla v únoru 1948 vydána napospas komunistickému režimu. Tím skončila politická kariéra Petra Zenkla v Československu, členové ČSNS byli tvrdě perzekuování, mnozí uvězněni a část z nich se rozhodla pro emigraci. Petr Zenkl byl od

počátku

sledován

Státní

bezpečností,

ať

telefonickým

odposloucháváním,

tak i příslušníky u vstupu do svého domu.131 Zenkl s manželkou přemýšleli nad svojí budoucnosti, tušili, že se komunisté budou chtít pomstít. Své předešlé funkci vděčil za to, že nebyl uvězněn ihned. Zenklům byla umožněna naprostá volnost v pohybu, komunisté tiše vyčkávali na jejich chybný krok. Také proto jim byla několikrát nabídnuta pomoc s emigrací, samozřejmě falešně agitovaná Stb. Půl roku trvalo toto nedůstojné sledování, výslechy a život v obavách, než se za přičinění dobrých přátel podařilo Zenklům z republiky odcestovat. Manželé Zenklovi 8. srpna 1948 v kufrech aut amerických diplomatů opustili Československo, s pocity úlevy a štěstí, zároveň se však cítili zahanbení a potupení, za jakých podmínek.132 Po zjištění Zenklova zmizení na něj bylo podáno trestní oznámení a byl obviněn ze zrady. Na politickém vrcholu se Petr Zenkl ocitl v době, kdy Československo bojovalo o holé přežití, proto nemohl a nedostal možnost rozvinout své kvality naplno.

129

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek, Proč jsme v únoru 1948 podali demisi?. Olomouc, 1997, s. 155. 130

Více o demisi ministrů vlády v roce 1948 také v kapitole č. 2.3 „Povolební názorový zvrat“, s. 30.

131

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. 1. vyd., Ústí nad Labem, 2010, s. 100-101. 132


44

3.8 Život v exilu Po přechodu hranic byli Zenklovi dopraveni do Frankfurtu nad Mohanem. Od počátku pobytu, opět ve svobodné demokratické zemi, Zenkla čekal náročný program ve formě rozhovorů, projevů, schůzí a podrobného seznámení se s celkovou situací v politickém exilu. O měsíc později je čekala cesta za oceán do Washingtonu D. C., kde nalezli nový domov. Domov, o kterém si nemysleli, že bude jejich domovem na dlouhou dobu. Stále věřili, že komunistické ovládnutí Československa bude mít jen krátké trvání. Přesně rok po osudném únoru se Zenkl stal předsedou „Rady svobodného Československa“, organizace, která zastupovala Československý exil s cílem zpět získat nezávislost svého státu. V 50. letech však tato organizace čelila různým sporům ohledně nesouladu mezi exilovými kolegy v Americe, Francii a Velké Británii, čelila otázce samotného Slovenska a mnohým dalším. Dokonce hrozilo pozastavení finanční podpory americkou vládou, která od počátku organizaci podporovala. Tyto vnitřní konflikty nakonec vygradovaly natolik, že několik členů radu opustilo a došlo k jejímu rozpadu. Vznikl „Národní výbor svobodného Československa“ opět s Petrem Zenklem v čele. Exiloví politici se rozdělili na dvě rozdílně smýšlející části. Toto rozdělení však netrvalo dlouho. Po pár měsících se vedení a členové obou organizací snažili najít společnou řeč, aby v konečném důsledku došlo k opětovnému sjednocení. Po roce dohad, reforem a změn byl Zenkl znovuzvolený do čela jedné organizace pod starým názvem „Rady svobodného Československa“. V roce 1954 americký senátor McCarthy133 zahájil v USA tažení proti komunistům. Také Zenkl musel stanout před senátním vyšetřovacím výborem, aby se obhajoval za své činy z minulosti a vyvrátil možné podezření.134 Zenkl, vědom si svých upřímných jednání, se neobával a ani senátní výbor mu neprokázal žádnou vinu. Koncem 60. let se Zenkl znovu potýkal s rezignací několika členů výkonného výboru rady, které byl předsedou, z důvodu nevyřešených otázek vnitřní organizace a rozporů nad stanovami. V úctyhodném věku 75 let si mnozí mysleli, že je kapitola Zenkl u konce a že je nejvyšší čas, aby odešel do ústraní. Petr Zenkl však byl opačného názoru a ve stejné době ještě působil jako předseda ACEN135.

133

Joseph Raymond McCarthy (1908-1957), americký republikánský politik a senátor, hlavní reprezentant amerického antikomunismu. Termín mccarthismus se rozšířil i na jiné podobné postupy proti komunistům. 134

Takzvaný McCartyho hon na komunistické čarodějnice.

135

Shromáždění porobených evropských národů, nejvýznamnější instituce sdružující národní politickou reprezentaci exulantů, založena v roce 1954 v New Yorku.

45

Od poloviny 70. let se i na Zenklovi podepsalo stáří, národní socialistická strana v exilu pomalu ustrnula v nečinnosti a z Rady svobodného Československa zbyl jen název. Petr Zenkl trpěl Parkinsonovou nemocí a občasnou dezorientací.136 Přesto se staral o svou nepohyblivou manželku a pilně sepisoval své paměti. Počátkem roku 1968, v době uvolněného napětí v Československu, Zenkla obdařil svou návštěvou v Americe tehdy mladý dramatik Václav Havel, aby s ním udělal rozhovor. Zenkl se o tomto setkání zmínil v dopise svému příteli Jožku Pejskarovi: „Byl u mne Václav Havel, velmi sympatický mladík. Na schůzi společnosti pro vědy a umění vlídně vyhuboval lidem, kteří mu stále říkají, aby se s liberalizací v ČSSR moc nepospíchalo, aby to nedopadlo špatně. Ale on řekl, že se musí železo kout, dokud je žhavé a zastaví-li se to, bude to zas na deset let. Nevěří na zvrat, ale bojí se zastavení. Myslím, že má pravdu…“137 K poslední oficiální akci Zenkla můžeme zařadit dopis členům Rady v roce 1970, kdy apeloval na další její činnost. Zároveň však zmínil, že jeho zdraví mu již nedovoluje se plně zapojit.138 Obrázek č. 4: Manžele Zenklovi na konci 60. let

Zdroj: NEKOLA Martin: Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, 2014.

136


137

Tamtéž, s. 361.

138

ČEČRDLOVÁ Jaroslava: Petr Zenkl: jeden z tvůrců československé demokracie. 1. vyd., Ústí nad Labem, 2010, s. 126.

46

Těžká rána osudu byla Zenklovi zasazena v roce 1971, kdy po delší nemoci a upoutána na lůžku, umírá jeho manželka Pavla. Uložena k odpočinku byla na českém národním hřbitově v Chicagu. Po smrti manželky využil Zenkl nabídky Luboše Palounka a jeho rodiny, vnuka jeho staršího bratra, kterému se jako jedinému z příbuzenstva podařilo v roce 1964 emigrovat z Československa, a odstěhoval se do Severní Karolíny do Raleigh.139 Právě zde, u své rodiny, našel velice příjemné místo k relaxaci, kterou po tak náročném životě potřeboval. V roce 1974 na schůzi zastupitelstva Rady Svobodného Československa, kde se volil nový předseda, byl Zenkl zvolen předsedou čestným. Petr Zenkl umírá v Relaigh 3. listopadu 1975 ve věku 91 let. Byl pochován vedle své manželky v Chicagu. V roce 1991 prezident Václav Havel udělil in memoriam Petru Zenklovi řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za zásluhy o demokracii.140 Sen manželů Zenklových vrátit se do Československa se sice naplnil, ale až v roce 1993, kdy byly jejich ostatky převezeny do Prahy a slavnostně uloženy na Vyšehradském hřbitově za účasti oficiálních hostů z domova i zahraničí.

139


140

Pražský hrad: Řád T. G. Masaryka: Seznam vyznamenaných [online]. Praha. [cit. 2014-10-24]. Dostupné z URL: .

47

4 Hospodářský program strany – jeho formování, obsah 4.1 Vznik a formování strany Národně socialistické hnutí se začalo formovat již v 60. letech 19. století. „Tehdy nabylo v české společnosti na aktuálnosti hledání rovnováhy mezi řešením otázek národních a sociálních. Bylo to zároveň v době, kdy masově rostl počet českého dělnictva a kdy začala být tato sociální skupina vtahována do politické sféry a zároveň nastupovalo sociálnědemokratické hnutí založené na marxistických ideových východiscích.“141 Mezi českými dělníky orientovanými sociálnědemokraticky a národními dělníky se začaly objevovat rozpory, mnohdy přerůstající v ostřejší konflikty. Proto se začala rodit myšlenka spojení národního a sociálního principu. Druhým podnětem pro vznik strany bylo vyjádření nesouhlasu českých sociálnědemokratických poslanců s českým státním právem na Říšské radě v březnu 1897.142 Na veřejném shromáždění, konaném na Staroměstské radnici v Praze 4. dubna 1897, vznikla Československá strana národně socialistická, tehdy ještě pod názvem Strana národních dělníků.143 Za jejího zakladatele je považován původně mladočech Václav Klofáč144. Její stoupenci se hlásili k nové myšlence českého národního socialismu. Přitom se příliš nepočítalo s tím, že se toto uskupení na politické scéně udrží.145 Obavy se však nenaplnily a národní socialisté se dokonce v meziválečném a předúnorovém období stali stranou dosahující nejvyšších pomyslných příček. Po únoru 1948 se strana stala součástí komunisty manipulované a očištěné Národní fronty. V 90. letech došlo k její personální obnově, ale v politické konkurenci neuspěla. Národní socialisté dnes představují marginální politický směr. Charakteristickým postojem národních socialistů bylo, že se považovali za stranu národní, což ji odlišovalo od všech ostatních stran. Její národní charakter se odvíjel od poznání „kausálních zákonů“, které stály na myšlence, že národy jsou přirozenými nositeli duševního vývoje a přírodní i společenské síly směřují k duševnímu vývoji lidstva. Strana hledala místo českého národa ve světovém dění a právě v tom měla spočívat její 141


142

Tamtéž, s. 14-15.

143

Strana několikrát změnila svůj název, od roku 1926 do roku 1948 se používal název Československá strana národně socialistická.

144

Václav Jaroslav Klofáč (1868-1942), český novinář a politik, působil ve straně mladočechů, zakladatel a předseda ČSNS, poslanec rakouské říšské rady a českého zemského sněmu. 1918-20 ministr národní obrany, 1920-38 senátor národního shromáždění ČSR. Spoluzakladatel Strany národní jednoty. 145

HARNA Josef: ed. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha, 1998, s. 13.

48

národní funkce. V duchu českých dějin a tradic, po vzoru velkých Čechů jako byli Hus, Komenský, Masaryk, viděli národní socialisté svůj nejvyšší úkol v duševním rozvoji českého národa. Jejich deklarovaným cílem se stal boj proti zneužívání moci, boj o demokracii, boj o socialismus a boj proti mezinárodnímu útlaku. Prohlašovali o sobě, že vědomě pracují v zájmu českého národa a jejich myšlenky se staly vyjádřením české národní povahy.146 Vedení národních socialistů bylo toho názoru, že svých vytyčených cílů dosáhne jen tehdy, pokud budou v souladu se sociologickými zákony. Naznačená tvrzení měla nasvědčovat tomu, že Československá strana národně socialistická se stane stranou vítěznou, pokud se ovšem uvědomělá a vyspělá část národa za ní postaví. Obrázek č. 5: Znak strany ČSNS147


Československá strana národně socialistická se po II. světové válce skutečně dostala do čela politického dění, stala se po komunistické straně druhou nejsilnější stranou a ve vnitropolitickém vývoji sehrála významnou roli. Na politickou scénu v osvobozené republice vstupovala s odhodláním změnit dočasné rozložení sil ve vládě dohodnuté v Moskvě na principu parity, a sice tak, že úspěchem ve volbách 1946 získá ve vládě silnější mocenské postavení. Princip parity pro národní socialisty znamenalo, „že všechny tyto strany musejí míti stejná práva a stejné povinnosti.“148 Po volební prohře v soutěži s komunisty její představitelé došli k názoru, že vládní spolupráce s KSČ se nezadržitelně

146

Memorandum XI. O volebním boji: Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. Praha, 1991, s. 316-325.

147

Po vzniku se Strana národních dělníků stala masově vyhledávanou. Členové však byli značně různorodí (dělníci, živnostníci, státní zaměstnanci, obchodníci) s rozdílným společenským postavením, vzděláním a směrem. Odtud pochází její původní název strana dělníků rukou i pera a symboly v jejím znaku.

148

Projev Petra Zenkla, Zápis z jednání Ústavodárného Národního shromáždění Československé republiky 14. 11. 1945 [online]. Praha, [cit. 2015-03-22]. Dostupné z URL: .

49

hroutí a snaha o udržení funkční vládní koalice musí jít stranou. Odmítnutí tzv. Marshallova plánu a jednostranná orientace zahraniční politiky Československa na Sovětský svaz byly mocným podnětem k formování demokratické opozice proti komunistickému režimu. Závazky plynoucí ze spolupráce v Národní frontě, na jejímž trvání lpěl i prezident Beneš, však bránily vytvoření účinné opozice, která by se mohla komunistům postavit, aniž by byla obviněna z přípravy puče.

4.2 Hospodářské programy strany 4.2.1 Programový vývoj ČSNS do roku 1945 První program Československé strany národně socialistické se začal rýsovat na druhém a třetím sjezdu strany během let 1900 až 1902. Poté v nezměněné podobě setrval do roku 1918. Podmínka stabilizace strany, jako politického subjektu spočívala především v rozšíření členské základny, což vzhledem k prosazování stavovského principu bylo obtížné. Kromě dělníků, kteří tíhli k sociální demokracii, se strana orientovala na menší a ne tak sociálně vyhraněné skupiny. To vedlo k problémům při formulování programu a stanovení vlastní politiky.149 Hledání kompromisu mezi národním a sociálním postojem se promítalo do snahy o vymezení třídní koncepce společnosti a do smířlivějšího postoje k sociálnědemokratické straně. Ve straně se však záhy začaly objevovat názory, které programovou orientaci jen na dělnictvo odmítaly. Strana neskrývala svůj odpor k oficiální politice rakouské vlády jak na mezinárodní scéně, tak ve vztahu k jednotlivým národům monarchie. Mezníkem v jejím fungování bylo vypuknutí války v roce 1914, když v září byl uvězněn její zakladatel Václav Klofáč. V roce 1915 následovali i další představitelé v čele s poslancem Václavem Chocem150. Fungování strany po roce 1918 se neslo v duchu snahy o řešení sociálních problémů způsobených válkou. Národní socialisté přijali zcela nový program. Jeho cílem mimo jiné bylo ujasnění představy o budoucím uspořádání společnosti. V tomto programu ustoupila nacionálně radikální stanoviska a převládlo řešení otázek sociálních.151 Hovořilo se o formování uceleného programu českého národního socialismu. Program byl poznamenán válkou, změnami politického klimatu a sloučením s několika dalšími politickými proudy (v období příprav se k národním socialistům připojila část 149


150

Václav Choc (1860-1942), český politik, publicista a právník, člen ČSNS, poslanec Říšské rady, během I. světové války se účastnil domácího odboje, 1916-17 vězněn, poté amnestován. 151

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 18-21.

50

anarchokomunistů, část realistů a skupina liberálních intelektuálu). Programy národních socialistů zaujímaly mezi programy prvorepublikových stran svébytné místo.152 Od svého vzniku usilovala o skloubení národních a sociálních zájmů. Vznikem samostatného Československa došlo pod tlakem okolností k příklonu k socialistickým ideám, což vyvolávalo odlišné názory. V říjnu 1918 zaznamenali národní socialisté úspěch, když se stali stranou vládní koalice. Na podnět prezidenta Masaryka do strany vstoupil Edvard Beneš. Kandidoval za ni do Národního shromáždění a reprezentoval ji ve vládě. Stranou však otřásalo sílící napětí mezi jednotlivými členy a hlavně mezi dvěma oponenty, místopředsedou Stříbrným153 a stávajícím předsedou Klofáčem. Ambiciózní Stříbrný svoji moc nepřetržitě posiloval a snažil se zaujmout Klofáčovo křeslo předsedy. Situace nakonec vygradovala natolik, že se o setrvání Stříbrného hlasovalo na sjezdu strany a Stříbrný byl většinovou volbou vyloučen. Obrázek č. 6: Klofáč a Zenkl během prvomájových oslav


Neshody a vyloučení Stříbrného mělo za následek zvýšení Benešova vlivu a také došlo k celkovému přimknutí strany k politice prezidenta Masaryka (politika Hradu). Na XII. sjezdu strany v dubnu 1931 se Beneš stal místopředsedou a byl schválen nový 152

HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha, 1998, s. 20-22.

153

Jiří Stříbrný (1880-1955), český politik a novinář, poslanec říšské rady, 1918-26 ministrem pošt, železnic a národní obrany. Zakladatel Strany slovanských národních socialistů. 1947 odsouzen na doživotí.

51

program, který se vyznačoval příklonem k liberálním názorům. Tento nový program byl neoficiálně označen tzv. Benešovým programem, protože se na jeho přípravě výrazně podílel.154 Program se od předchozích v mnohém lišil, uznával přímý vztah mezi principy národními a sociálními, demokracii podmiňoval sociální spravedlností a upřednostňoval liberální názory. Podobu hospodářského a sociálního programu zásadním způsobem ovlivnila světová hospodářská krize. V jeho základech se promítaly Masarykovy myšlenky. Program nesporně představoval vrchol teoretické a programové činnosti národních socialistů od doby jejich vzniku. Josef Harna, významný český historik moderních politických dějin, napsal, že program národně socialistické strany bylo možné chápat jako politický manifest demokracie a sociálního cítění a z formálního hlediska jde vůbec o nejpodrobnější programový dokument v dějinách střední Evropy. Více než polovinu jeho textu tvoří filozoficko-politologická úvaha o poslání československého národního socialismu. Její součástí je zamyšlení nad úkoly osvobozeného národa, nad jeho historickým posláním a úkoly, které z toho vyplývají pro stranu. Program se důrazně hlásí k principům demokracie. Velkou pozornost věnuje národnostním otázkám a kritice jednotlivých ideových a politických proudů, jež se prezentují v československé společnosti: liberalismu, socialismu, marxismu, komunismu.155 Novým velkým tématem národních socialistů se stal nástup nacistů v Německu. V roce 1935 strana plně podpořila volbu Edvarda Beneše prezidentem republiky. Beneš poté ze strany vystoupil, aby v Masarykově ideologii pokračoval jako nestranický prezident. Mnichovská konference však měla negativní dopad na další působení strany. Po dohodě vrcholných představitelů nejsilnějších stran Československa řada z nich ukončila svou politickou činnost.156 Během II. světové války strana zaznamenala vysoké ztráty svých členů v důsledku nacistických poprav či věznění v koncentračních táborech. Mnozí představitelé národních socialistů včetně Beneše se rozhodli pro emigraci. Beneš od svého odchodu do exilu považoval za svůj cíl, ale i cíl Československého odboje, odčinit Mnichov. Původním obsahem tohoto cíle bylo mezinárodní odvolání mnichovské smlouvy.157 Posledním státem protihitlerovské koalice, který prohlásil mnichovskou dohodu za neplatnou a uznal předmnichovské hranice Československa, byla Velká Británie. Československý odboj byl během války reprezentován londýnskou exilovou 154

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 22 – 24.

155


156


157


52

vládou v čele s Edvardem Benešem a zahraničním vedením Komunistické strany Československa se sídlem v Moskvě.158 Jednání v londýnském exilu o obnově Československé strany národně socialistické a složení nové poválečné vlády nemělo jasný průběh. Úvahy prezidenta Beneše nesměřovaly k obnově tradičních prvorepublikových politických stran, ale jeho myšlenky se klonily k vytvoření tří bloků – levice, pravice a středu.159 Benešův projekt československo-sovětských vztahů, který přijala většina vedoucích politiků nekomunistických stran, se rodil již v průběhu války. Jeho základy byly položeny koncem roku 1943. Měl představovat jakýsi model malého státu a velmoci SSSR.160 Na jaře 1945 (22. - 29. března) došlo v Moskvě k uzavření programových dohod mezi nekomunistickými stranami a komunistickou stranou, z nichž vzešlo také personální složení nové vlády, to vše v zásadě podle návrhu komunistů.161 Tím došlo ke vzniku první vlády Národní fronty Čechů a Slováků vedené sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem. Její program vešel do historie pod označením Košický vládní program. Jedním ze základních cílů nové vlády bylo zvolení Prozatímního národního shromáždění. Obrázek č. 7: Předvolební plakáty strany ČSNS

Zdroj: Dokumenty z historie ČSNS . 158


KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 30, 37.

160


161

V Moskvě se jednalo především o komunistickém návrhu. Národní socialisté i sociální demokraté měli jako alternativu připravené své programové teze, ale téměř je nepoužili. In: Národní KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010, s. 138.

53

4.2.2 ČSNS po II. světové válce Ke znovuobnovení Československé strany národně socialistické došlo v květnu 1945.162 Ústředním výkonným výborem strany byl zvolen novým předsedou Petr Zenkl, který válečná léta strávil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Exilových jednání o vládě a jejím programu se proto neúčastnil. Strana ihned po obnově zdůraznila, že se zasadí o zabezpečení demokratické soutěže. Programově se chtěla odlišit od ostatních stran Národní fronty. Zvolila cestu založenou na principech českého nacionalismu a reformy považovala za možnost prosazení společenských systémových změn a upevnění demokratických principů.163 Tyto zásadní myšlenky vymezení národních socialistů byly zakomponovány do tzv. Akčního programu Československé strany národně socialistické, kde se ztotožnili s T. G. Masarykem. Petr Zenkl se v programovém prohlášení vyjádřil: „Hlavní je to – a to je naší silou – že jsme se naučili od Masaryka nebát se. Nemůže-li každý z nás být Masarykem, snažme se, abychom byli aspoň malým Masarykem, v němž se spojuje národně socialistický idealismus s Masarykovou realistickou opravdovostí a důsledností. Demokracii Masarykovskou ztotožnili s pojmem demokracie, který má být u nás uplatněn.“164 Československá strana národně socialistická odmítala sloučení stran socialistického bloku, jehož půdorys byl položen ještě v Londýně (strana komunistická, sociálnědemokratická a národněsocialistická), protože by to v podstatě znamenalo diktaturu jediné strany a tím pádem ohrožení demokracie. Strana si přála spolupráci se všemi ostatními stranami, sama však chtěla zůstat stranou národní a socialistickou, především pak stranou ideově, politicky a organizačně samostatnou. Zenkl prohlásil: „Na úspěšné zdolání úkolů nestačí jedna třída nebo jedna politická strana, ale je k tomu zapotřebí svorné spolupráce všech pracujících vrstev národa. Místní a okresní národní výbory podobně jako hospodářské, průmyslové, finanční, sociální, zdravotnické, kulturní a jiné instituce celonárodního významu nesmějí se stát objektem jedné z našich politických stran, ale mají být složeny tak, aby přiměřeně reprezentovaly všechny demokratické i pracující složky obyvatelstva.“165 K ideologickému zaměření dále uvedl: „Základem strany je demokracie v pojetí Masaryka a Beneše; je v národě tak zakořeněná, že ten kdo by se otevřeně postavil proti ní, zmizel by v politickém propadlišti. Lid dává své síly do služeb těchto ideálů, jen pokud strany je vyjadřují, jsou v souhlase s jeho vůlí. Zavazuje 162

KOCIÁN Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 43-44.

163

HARNA Josef. Politické programy českého národního socialismu: 1897-1948. Praha, 1998, s. 28.

164


165

Tamtéž, s. 48.

54

nás to k novému, sovětskými institucemi pro nás důsažně rozpracovanému pojetí socialismu jako nositele státní, národní a slovanské ideologie a taktiky, k socialismu, pramenícímu z nejlepších hodnot české povahy a z českých poměrů, socialismu živých kořenů a nikoliv suchých doktrín a pouhého neautentického napodobování.“166 Zenkl se v prohlášení opíral o myšlenky Beneše, ale je na místě zmínit, že Benešova ideová pozice se posunula doleva. Beneš věřil, že po válce nebude jiná možnost, jak vyřešit vlastnické vztahy, než převzít část majetku státem. Tvrdil, že bude nutné zestátnit velký průmysl a provést reformy. Benešovy postoje za války prošly značným vývojem a překročily předválečné názory zejména v úloze státu v hospodářském a společenském životě.167 Ve volbách konaných v roce 1946 s převahou zvítězili komunisté, národní socialisté skončili druzí, na třetím místě se umístili lidovci. Československá strana národně socialistická získala podporu hlavně mezi zaměstnanci a úředníky, částečně i mezi studenty a živnostníky. Největší ztráta hlasů však byla mezi dělnictvem. Jakmile byly výsledky voleb známy, vyšel v deníku Svobodné slovo pozitivně laděný článek, v němž Ivan Herben168 konstatoval, že není důvod, aby národní socialisté pohlíželi na výsledky voleb nespokojeně, protože i jako druhá nejsilnější strana se mohou velkou mírou podílet na všech důležitých záležitostech.169 Volební výsledek však byl silně motivující impulz k vnitrostranické diskuzi národních socialistů. Strana pokračovala v budování své vnitřní organizační struktury, snažila se upevňovat pozice v orgánech lidosprávy a oživit činnost závodních organizací.170 Klíčovou otázkou pro všechny strany Národní fronty bylo sestavení nové vlády (Gottwaldovy) a rozdělení mocenských pozic. Národní socialisté obsadili funkce náměstka předsedy vlády Petrem Zenklem, Jaroslav Stránský171 obsadil křeslo ministra školství a osvěty, Prokop Drtina172 funkci ministra spravedlnosti a Hubert Ripka se stal ministrem zahraničního obchodu.173 Komunistická strana však ovládala klíčová ministerstva vnitra a zemědělství. 166


167

KALINOVÁ Lenka: Východiska, očekávání a realita poválečné doby. Praha, 2004, s. 27-28.

168

Ivan Herben (1900-1968), český novinář a politik, 1940-45 vězněn v koncentračním táboře, po válce se stal členem předsednictva ČSNS a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 odešel do exilu.

169

HERBEN Ivan: Hn. Druzi. Svobodné slovo, ročník II., 28. 5. 1946, číslo 123, s. 1.

170


171

Jaroslav Stránský (1884-1973), československý politik, novinář a právník, 1929-38 poslancem za ČSNS, 1940-45 člen exilové vlády, 1945-48 poslancem Národního shromáždění, po r. 1948 působil v exilu. 172

Prokop Drtina (1900-1980), český právník a politik, od r. 1928 předseda ČSNS, působil jako komentátor londýnského rozhlasu, 1945-48 ministrem spravedlnosti, po únoru 1948 perzekuován a vězněn. 173


55

4.3 Analýza hospodářských programů let 1945 – 1947 4.3.1 Červenec 1945 – tzv. Ripkův program174 Jedním ze základních úkolů obnovené Československé strany národně socialistické bylo vypracovat a představit vizi sociálně ekonomického vývoje společnosti. První poválečný náčrt programu představil Hubert Ripka, a to na národní manifestaci pražských národně socialistických organizací v červnu 1945. Vyzdvihl důležitost a nezbytnost programové reflexe národních socialistů vůči poválečným změnám ve společnosti.175 Předseda strany Zenkl ve svém programovém projevu připomněl předválečné „chybování“ a dále doplnil: „Československá strana národně socialistická je jednou ze čtyř povolených existujících stran a podle svého programu je u nás stranou nutnou. Nikoli jako cíl sama sobě, ale jako prostředek pro dobro národa a státu. […] Jsme si velmi dobře vědomi závad a nedobrých zjevů dřívější praxe v životě politických stran. Chceme a musíme proto dřívější chyby vymýtit. […] Jsme si vědomi nesmírné ceny skutečné svobody, svobody osobní, politické i státní: chceme ji chránit všemi prostředky u jednotlivců i u národa jako celku.“176 Jinými slovy řekl, že stranický program jeho strany je demokratický a v tomto smyslu v československé společnosti nezastupitelný. Ve svém projevu se Zenkl opíral o historii a zkušenosti své strany, o humanitní a demokratické ideály Masaryka a Beneše. Ale hlavně připomněl, že v roce 1938 vláda nebránila republiku, neřešila hospodářskou krizi, byla asociální, nebojovala proti korupci a sociálnímu sobectví. Poválečné nálady československého obyvatelstva byly nejen laděné protifašisticky a sociálně, ale také nacionalisticky a antikapitalisticky. Tyto nálady obyvatel měly zásadní vliv na postup politické reprezentace.177 Z hlediska celkové mezinárodní situace pevným základem zahraniční politiky (v duchu Košického vládního programu) zůstávalo spojenectví se Sovětským svazem, přičemž se dále usilovalo o pokračování přátelských vztahů se Západem. Ve vizi národních socialistů zakomponované do programu strany se promítla nová revoluční doba, ve které docházelo ke strukturálním změnám v celé společnosti. Program se soustředil na řešení hospodářských a sociálních důsledků války, s přestavbou a novou výstavbou osvobozeného Československa. Zaobíral se poměrem Čechů a Slováků, který měl být oproti první republice zcela změněn, a to podle zásady 174

HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu:1897-1948. Praha, 1998, s. 213-219.

175


176

ZENKL Petr: Není doba pro pohodlné a opatrné. Svobodné slovo, ročník I., 1. 8. 1945, číslo 69, s. 1.

177


56

rovnoprávnosti mezi Čechy a Slováky. Zcela nové řešení vyžadovala otázka národnostních menšin. Národní socialisté se v programu razantně vyjádřili pro transfer (výměnu) německé a maďarské menšiny, která se jasně postavila proti republice, čímž chtěli jednou pro vždy vyřešit tento menšinový problém. S tímto transferem bylo spojeno opětovné a úspěšné osídlení pohraničních oblastí, které se teprve mělo stát příčinou přeměny hospodářské a sociální struktury Československa.178 Zde se v zásadě shodovali s Košickým vládním programem. S probíhajícími změnami v osvobozené republice bylo zapotřebí vytvořit nový, výkonný, pružný a politický systém. Program konstatuje, že zredukování počtu politických stran je pokrokem a právě povolené strany jsou zárukou toho, že se bude vládnout pro lid a jeho sociální zájmy. Svobodu národa měla vyjadřovat sociální rovnoprávnost. Aby došlo ke skutečnému naplnění ideálu rovnoprávnosti, bylo zapotřebí nastolit takové hospodářské podmínky, kde již člověk nebude vykořisťován člověkem a kde bude nastolen režim politické svobody. Podmínku ideje svobody a rovnosti národní socialisté viděli v sociálním bratrství, čímž se odlišovali od „koncepce vykořisťovací“, marxistické.179 Národní socialisté si byli vědomi své unikátní a nezastupitelné role demokratické strany. To bylo i důvodem, proč strana odmítala jakékoli spojenectví s jinou sociálně smýšlející stranou hlásící se ke koncepci marxistické. Druhým důvodem, proč strana odmítala spojenectví s dalším politickým subjektem, bylo její pojetí pluralistické demokracie. Ta vycházela z předpokladu soutěže různých politických, ideových a sociálních názorů, což bylo podmíněno existencí několika politických stran. Právě v pluralistické koncepci demokracie viděli možnost, jak nejúčinněji zaručit veřejnou kontrolu vlády a veřejné správy. Národní socialisté své ideje, svou podstatou nosné, nedokázali efektivně prosadit v politické soutěži. Jejich prezentace byla krátkozraká. Svým politickým programem, přesněji svou sociální nabídkou, nedokázali čelit nabídce komunistické strany, kterou byli přetlačeni. Lidé se po válce chtěli zbavit chudoby a strachu a naplnění těchto svých tužeb spatřovali právě v programech komunistické strany, která vyjadřovala to, co dělnictvo chtělo slyšet.180 Celková propaganda odrážející se v sociálním programu byla mnohem efektivnější právě u komunistů, kteří slibovali více sociálního pohodlí a sociálních jistot.

178


179

Tamtéž, s. 215.

180

KALINOVÁ, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu. Praha, 2007, s. 103.

57

Československá strana národně socialistická se zavázala k plnění dohody o společném postupu uzavřené v Národní frontě. „Národní frontu považujeme i nadále za vhodný nástroj k dosažení nutné konsolidace a podáváme znovu upřímně ruku svým partnerům k přátelské spolupráci, ovšem za předpokladu, že bude respektováno naše postavení druhé nejsilnější strany.“181 Pro národní socialisty nebyla překážkou vzájemná spolupráce odlišně zaměřených politických stran, ba právě naopak. Byli ochotni spolupracovat jak se stranou lidovou a sociálně demokratickou, tak se stranou komunistickou. Podmínkou této spolupráce však byl vzájemný respekt, loajálnost, tolerance a dobrá vůle. Národní socialisté se drželi demokratické tradice své strany. Jejich budoucím cílem se stala snaha o vybudování strany s daleko širšími základy a s daleko vyššími cíli, než měli komunisté. V souladu se svou nacionální tradicí chtěli prohlubovat a zdokonalovat vlastenecké a sociální myšlení a cítění širokých vrstev obyvatelstva.182 Do svých členských řad přijímali příslušníky všech sociálních tříd za podmínky, že se hlásili k demokratickým, socialistickým a pokrokovým politickým zásadám. Nedokázali však překonat sympatie obyvatelstva ke komunistům, kteří právě svou přitažlivější nabídkou dokázali získat venkov a mnohem širší základnu svých stoupenců. V záležitosti předválečných rozporů mezi městem a venkovem se národní socialisté snažili o takovou změnu, která by vedla k tomu, aby zemědělec byl hospodářsky a sociálně zajištěn stejně dobře jako dělník nebo živnostník. Proto si strana kladla za cíl vypracovat moderní zemědělský program, který by vyhovoval novým sociálním a politickým potřebám zemědělců. V kontrastu s programem komunistické strany však ztráceli. Komunisté ovládající ministerstvo zemědělství dokázali různými reformami efektivněji zacílit na venkov a zemědělce. „Pozemková reforma, při níž získalo půdu kolem 300 tisíc bezzemků a chudých rolníků, neměla jen politický význam, ale i dalekosáhlé sociální a ekonomické důsledky. Komunistická strana považovala pozemkovou reformu za národní a politickou akci a až v druhé řadě za hospodářskou a sociální.“183 Komunisté doslova nabízeli půdu za velmi nízkou až symbolickou cenu, dělnictvu nabízeli vysokou prestiž klíčové sociální třídy, avantgardy společnosti a v praxi nabízeli konkrétní ekonomický a sociální přínos v kratším časovém úseku, což bylo pro většinu obyvatelstva přitažlivé. Jiří Hejda ve své knize k tomuto tématu napsal, jak se ho známí z jižních Čech přišli zeptat

181

ZENKL Petr: Stojíme na přední stráži demokratického socialismu. Praha, 1947, s. 38.

182

HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu:1897-1948. Praha, 1998, s. 216.

183


58

na radu, když jim bylo nabídnuto 10 hektarů půdy s domem a hospodářské stavení s dobytkem po vysídlených Němcích pod podmínkou členství v komunistické straně.184 Mnohým bylo lhostejné, ke které politické straně budou patřit, a proto šli za vidinou majetku. Představy národních socialistů spočívaly v restrukturalizaci průmyslu ve smyslu oslabení těžkého průmyslu a přechodu k lehkému průmyslu. Bylo snahou, aby Československo mělo všechny typy výrob, aby se stalo soběstačným a bylo zajištěno fungování trhu jako ekonomického regulativu. Tržní ekonomika měla být do budoucna zachována. Nicméně klíčový těžký průmysl a těžba nerostných surovin se měly ze soukromých rukou přesunout do rukou veřejných, kde by byly pod veřejnou kontrolou a fungovaly podle celostátních hospodářských plánů. Lehký a drobný průmysl ve formě živností a menších podniků měly zůstat v soukromé sféře.185 Zenkl ve svém projevu dodal, že „znárodněním těžkého a klíčového průmyslu, obchodních bank a pojišťoven uskutečňuje se akt hospodářské demokracie, bez které není plné svobody politické.“186 Jinak řečeno, národní socialisté stáli za pluralismem v hospodářství, což znamenalo, že vedle státních podniků měly fungovat podniky smíšené a soukromé. Výhodu takového zřízení viděli hlavně v tom, že je pružné a rychle se přizpůsobující měnícím se hospodářským a sociálním potřebám společnosti. V projevu Zenkla, uveřejněném ve Svobodném slovu, zaznělo: „V demokracii nesmí býti vládnoucích a ovládaných stavů, ale také ani vládnoucích a ovládaných politických stran. Demokracie jest více povinností než právem.“187 Měla-li však Československá strana národně socialistická zmíněné poslání naplňovat, muselo dojít k přeměně vnitřní organizační struktury. Oproti stávajícímu řešení místních organizací národní socialisté plánovali po vzoru komunistů rozšíření svých organizačních jednotek přímo do jednotlivých podniků, kde by vznikly organizace místní, okresní, zemské a ústřední. Tyto menší organizace by řešily své speciální úkoly a poslání, bez zátěže stranickou politikou. Do vyšších odpovědných funkcí měli být dosazováni také mladší lidé, kteří se již v zápase o znovunabytí národní samostatnosti osvědčili. Bez jejich 184


185


186


187

ZENKL Petr: Politická demokracie je zárukou demokracie hospodářské. Svobodné slovo, ročník I., 11. 10. 1945, číslo 129, s. 2.

59

aktivní účasti by se jen stěží povedlo vybudovat silnou a mohutnou stranu, která má v nových podmínkách odpovědnější poslání ve státní sféře. Také bylo zapotřebí nahradit padlé za německé okupace a zemřelé spolustraníky. Poválečné vedení strany nechtělo nechat vnitrostranickou rekonstrukci na náhodě. V rámci výstavby strany se objevovala i otázka možného organizačního zakotvení na Slovensku, které úzce souviselo s tamním politickým vývojem a představami národních socialistů o uspořádání česko-slovenského vztahu.188 Vytváření sociální identity poválečného Československa nebylo jen pouhou imitací té sovětské. Ale doslova celá Evropa se snažila nalézt novou formu společenského uspořádání, které odráželo nepříjemná válečné léta a hořké strádání v době válečného konfliktu. Tzv. Ripkův program nebyl principiálně špatný, jen nebyl optimálně postavený na vzniklou poválečnou sociální situaci. Během mého výzkumu jsem nenašel jakoukoli spojitost mezi Petrem Zenklem a jeho podílem na přípravě programu. Jeho hlavní tvůrce Hubert Ripka strávil válečná léta v exilu, kdežto Petr Zenkl v koncentračním táboře. Lze tedy usuzovat, že Zenkl ani neměl možnost se jeho přípravou plně zabývat. Program byl z velké části zdrojem pro navazující prosincový „Akční program“, kterým se zabývám v další kapitole. 4.3.2 Prosinec 1945 – Akční program189 Akční program, přijatý na sjezdu zastupitelstva strany 8. a 9. prosince 1945, přebral mnohé myšlenky poválečného tzv. Ripkova programu. Dále navazoval na nové skutečnosti politického a ekonomického rázu, které strana jako člen Národní fronty nemohla opominout.190 Proto byl jeho obsah určen na jedné straně souhlasem s Košickým vládním programem a na straně druhé, se národní socialisté snažili o odlišení filozofických a sociologických východisek vlastního pojetí socialismu. I přes jisté nedostatky, způsobené jeho přípravou ve značném spěchu, se jednalo o důležitý dokument, který vypovídal o stupni teoretické vybavenosti strany v nové době. Program národních socialistů vycházel ze tří základních pilířů - národního, demokratického a socialistického. Pojmem „národní“ program byl prezentován požadavek národního státu Čechů a Slováků, v „demokratickém“ programu stál mimo jiné požadavek na uzákonění národních výborů a vymezení práv

188

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 59, 69.

189


190

KOCIÁN Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948. Brno, 2002, s. 65, 86-87.

60

politických stran a v „socialistickém“ programu byl propagován tzv. český socialismus (nemarxistický).191 Z filozofického hlediska se do programu promítala myšlenka Masarykovy humanitní demokracie a odmítání marxismu jako ideologie násilné a třídní. Cesta řešení sociálních a hospodářských nedostatků předválečné demokracie byla spatřována v postupné

realizaci

Československou

reforem.

stranu

národně

Cílem

programu

socialistickou

bylo jako

představit

obnovenou

významného

spolutvůrce

československé státnosti, získat důvěru příslušníků všech sociálních vrstev, rozšířit počet stoupenců o bývalé členy „nepovolených“ uskupení (především liberálních politických subjektů a agrární strany) a „přetvořit“ své sympatizanty ve věrné straníky. Charakter strany byl v programu popsán hned v úvodu: „Strana je stranou malého českého člověka. Je to strana pracujícího lidu, lidu, obživujícího se svou prací fyzickou nebo duševní, je to strana, v niž vedle dělníka má místo inteligent, zaměstnanec obchodu a kanceláří soukromých, státních a jiných veřejných, stejně zemědělec jako živnostník, obchodník, příslušník svobodných povolání a středních vrstev.“192 V duchu současné sociologie strana střední třídy. „Předpokladem a podmínkou trvání státu je právo, pořádek a řád.“193 Těmito slovy národní socialisté v programu nastínili, že stávající ústava je již nedostačující a vyžaduje změny. Mezi nejzásadnější požadavky na tyto změny, které ve svém programu vytyčili, patřilo prohlášení o Československé republice jako o státu dvou rovnoprávných národů Čechů a Slováků. Veřejná správa měla být decentralizována. Ústavu chtěli doplnit o bod, kterým by v rámci platnosti dekretu o postátnění důležitých odvětví průmyslu a energetiky došlo v určitých oborech k omezení soukromého podnikání. Soukromé podnikání a vlastnictví, které nebylo v rozporu s veřejným zájmem, mělo zůstat zachováno. Oproti tomu komunisté ve svém volebním programu preferovali, aby v nové ústavě byl zakotven systém národních výborů s velmi širokými pravomocemi a aby ústava zajistila velké znárodňovací dílo, farizejsky tvrdíce, že jim současně jde o zachování široké sféry soukromého hospodářství při plné podpoře drobných a středních podnikatelů. Dále žádali, aby v ústavě bylo zakotveno právo na práci a spravedlivou odměnu a povinnost

191



193

Tamtéž, s. 220-221.

61

všech přispívat svou prací k blahobytu společnosti.194 Vyložit si požadavek práva na spravedlivou odměnu mohl znamenat, že mzdová politika by byla řízena státem a již by nedocházelo ke kolektivnímu vyjednávání. Co se volebního práva týče, národní socialisté vyzdvihovali volební řád, který měl zabezpečit tajnost, čistotu a svobodu voleb na principu poměrného zastoupení. Volba prezidenta republiky by probíhala buď přímo, nebo dle vzoru USA prostřednictvím volitelů. Státu by dále příslušelo právo na výkon trestní moci. V rámci armády a brannosti národa mělo dojít k uzákonění povinné ideové, mravní a branné výchovy lidu vytvořením kombinace systému kádrového vojska a systému miličnímu. V této otázce se Košický vládní program přikláněl k plné spolupráci Československé armády s Rudou armádou, které připisoval zásluhy na osvobození a na zajištění československé budoucnosti.195 Národní socialisté věřili myšlence, že na poli mezinárodním profituje jen stát konsolidovaný, harmonizovaný a stmelený, kde jsou jeho politické strany ukázněné, a jen takový stát dosáhne úcty a ve svých jednáních docílí cenných smluv se zahraničím.196 Z tohoto důvodu si přáli, aby Československo přizpůsobilo svou zahraniční politiku novým evropským a světovým poměrům. Nové uspořádání Evropy umožňovalo snazší přístup k východní civilizaci a jen těsnější vztah se Sovětským svazem dával záruku, že se nebude opakovat mnichovský diktát. Strana proto trvala na zachování předmnichovských hranic. Samozřejmostí byla podpora nové politiky Organizace Spojených Národů pro dosažení celosvětového míru a řešení mezinárodních otázek či případných sporů smírnou cestou. V hospodářské části programu, na níž se v mé práci soustředím, národní socialisté vyzdvihovali principy hospodářské demokracie, která spočívala v rozvoji podnikání znárodněného, soukromého a smíšeného. Podstata demokracie spočívala v samosprávě a decentralizaci a měla být bezpečnou zárukou proti byrokracii a centralismu. Strana akceptovala zásadu plánovaného hospodářství, jejímž účelem je řízení výroby a budování hospodářství bez zbytečných krizí, zmatků a náhod. Právě v takovém systému strana spatřovala cestu pro růst blahobytu národa i spravedlivou mzdu. Sestavení plánu mělo být v kompetenci ústředního orgánu (státní plánovací úřad), který měl vycházet ze spotřeby národního důchodu. Plán měl být sestaven tak, aby současně s jeho prováděním probíhala 194

Volební program KSČ 1946 [online]. Stránky občanského sdružení Totalita.cz [cit. 2015-03-02]. Dostupné z URL: . 195

Program Československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatý 5. dubna 1945 v Košicích [online]. Stránky KSČM [cit. 2015-02-25]. Dostupné z URL: .

196


62

samočinná kontrola, která by sledovala běh hospodářského procesu. Dosažení dokonalého fungování hospodářského plánování mělo být zajištěno vybudováním vědeckého hospodářského výzkumu ve spolupráci s institucemi, jako byl Státní statistický úřad nebo Národní banka.197 Po rozhodnutí československé vlády přistoupit podle sovětského vzoru k plánovanému hospodářství, byl do nově zřízené Ústřední plánovací komise na žádost Petra Zenkla dosazen národohospodář Jiří Hejda. Úkolem této plánovací komise byla příprava a sestavení dvouletého plánu, který byl přechodem k pětiletému plánu. Hejda osobně myšlenku totálního plánování považoval za zásadně chybnou, ale protože stál proti liberalistickému „laissez faire“198 a systém „rozumného“ řízeného hospodářství podporoval, nabízené místo přijal.199 Zenkl chtěl mít v komisi takové důležitosti člověka, kterému mohl důvěřovat a který byl v tehdejší době považován za znamenitého teoretika v otázkách národohospodářských a uznávaného i ve vlivných hospodářských a politických kruzích. Navíc byl Hejda členem Zenklovy strany národně socialistické. S růstem industrializace světa (také v Československu) bylo spojeno vytváření stále větších podniků, které vzhledem k velikosti své produkce a objemu svého kapitálu byly nuceny přecházet k řízení výroby a odbytu na základě plánu. Zpravidla se jednalo o podniky s převažující složkou vázaného kapitálu a podniky, které již svou výrobou (těžbou) zaujímají význačnou pozici v národním hospodářství. Dle národních socialistů se právě tyto podniky staly vhodnými pro znárodnění. Výjimku viděli jen u podniků, které se zabývaly využitím či těžbou přírodních zdrojů (uhlí, rudy, zeminy). Právě zde uplatňovali zásadu, že přírodní bohatství státu patří do vlastnictví národa a je na zvážení, zda takovýto podnik může být řízen jinak než jako znárodněný. Soukromé podnikání se naopak uplatnilo ve výrobě středních a malých podniků, které nezaujímaly význačné pozice v národním hospodářství a kde se osobní vedení a iniciativa kladně podílely na jejich prosperitě. Strana slibovala, že zabezpečí jeho aktivní uplatnění v hospodářském procesu.200 Ukázalo se, že družstevnictví se nejlépe osvědčilo u výroby spotřebních statků. Tento typ podnikání kladl vysoké nároky na odpovědnost za prosperitu. Podle programu národních socialistů „združstevnění podnikání přichází v platnost proto všude tam, kde 197


198

Laissez faire (fr.) Nechte věcem volný průběh. Ekonomická zásada liberalismu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a především, aby do něj nezasahoval stát.

199


200


63

rozsah rizika neseného je v souladu s rázem družstevní činnosti.“201 Znárodněním klíčového průmyslu došlo ke změně celé struktury hospodářství Československa. Národní socialisté požadovali, aby se práva znárodněných podniků opírala o vybrané vědecké i praktické odborníky. Podporovali iniciativu a brali ohled na odpovědnost vedení a zaměstnanců na zásluhách o prosperitu podniku. I samotní zaměstnanci měli mít určitou možnost kontroly vedení či možnost přímo se na správě podniku podílet. Průmyslové plánování a výzkum měly být sloučeny pod jedním ústředním vedením, protože jen tak se dá docílit a udržet jeho světová úroveň a zajistit rozšíření schopné základny jeho vývoje. Národní socialisté tvrdili, že pro zefektivnění a zdokonalení výroby je zapotřebí, aby se zboží a výrobky účastnily konkurenční soutěže na mezinárodním poli.202 V otázce vedení státních podniků se národní socialisté rozcházeli s programem komunistů. Ti ve státních podnicích prosazovali „schopné a iniciativní vedení“ pod všeobecným vedením státních a hospodářských orgánů, jinak řečeno své stoupence.203 Proti zestátnění energetiky v Praze na základě vládního programu pak velice ostře vystoupil Petr Zenkl s memorandem, kde u energetických

podniků

prosazoval

ponechání

jejich

stávajícího

statusu

„všeužitečných“. Proti tomuto memorandu však vystoupily odbory.204 Národní socialisté se ještě od komunistů programově odlišovali tím, když prosazovali, aby v socialistickém státě nebyly mzdy, pracovní právo a sociální pojištění předmětem dohad odborů se zaměstnavateli, ale aby byly podloženy vědeckými rozbory a výzkumy. Komunisté sice také za hlavní podmínku sociální jistoty považovali zabezpečení práce a mzdy všem práceschopným občanům, ale mzdy, pracovní doba a pracovní podmínky měly být vymezeny kolektivními smlouvami a zákonem. Národní socialisté dále říkali, že důležitou roli v hospodářství hraje obchod, v převážné většině reprezentovaný středními a malými podniky. Ve svém programu podporovali obchod v takovém rozsahu, v němž by byla udržena kontinuita hospodářského vývoje a posílena zdravá soutěž, jak ve výrobě, tak v distribuci. Navrhovali vytvoření jednotné zájmové organizace, která by měla vliv na směr a vývoj obchodní politiky státu. Pro rozvoj zahraničního obchodu měl sloužit ústav pro zahraniční obchod, který by

201


202

Tamtéž, s. 227.

203


204

KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010, s. 178, 195.

64

zastával informační funkci vývozců a dovozců.205 Živnosti a řemesla představovaly svým charakterem tzv. malé podnikání vhodné do soukromých rukou. Zásadním požadavkem národních socialistů bylo, aby hospodářské postavení živnostníků a řemeslníků bylo plně respektováno a aby byla plně podporována jejich soukromá iniciativa. Měly být uznány jednotlivé úřední svazy jako složky hospodářské samosprávy, kde by podnikatelé mohli spolurozhodovat o existenčních podmínkách v jednotlivých úsecích hospodářství. Řemeslníci a živnostníci by se účastnili všech státních, obecních a zahraničních zakázek podle odpovídajícího poměru mezi řemeslem a průmyslem. Strana požadovala odstranění nařízení, která jakkoli ztěžovala živnostenské podnikání, zejména omezení působnosti již stávajících režijních dílen a zákaz zřizování nových.206 Mimořádný význam pro československý stát a národ mělo zemědělství. Strana si byla vědoma důležitosti zemědělské výroby pro hospodářskou politiku státu, proto usilovala, aby tato politika byla prováděna spravedlivě a demokraticky. Za nutnost byla označena konfiskace půdy Němců, Maďarů a kolaborantů dle konfiskačního dekretu207 a její následné přerozdělení mezi oprávněné uchazeče. Hlavní podmínkou větší výnosnosti a budoucí prosperity zemědělství by bylo provedení komasace208. Národní socialisté vycházeli ze zásady zkracování cesty od výrobce ke spotřebiteli. Přikláněli se k myšlence vybudování sítě lidových zemědělských škol a prosazení všeobecně vyššího vzdělání zemědělců. K dosažení co nejúčelnějšího řešení zemědělské výroby měly dopomoct celostátní plány, vypracované na základě vědeckých poznatků. Zvláštní důležitost přikládali především řepě, bramborám, ječmeni, chmelu a osivu. Kromě uspokojení domácí poptávky měly tyto suroviny sloužit jako vývozní protihodnota jiných nezbytných artiklů pro průmysl. Až 80 % příjmů zemědělců plynulo ze živočišné výroby, proto i tato oblast, která v době války zaznamenala značný úpadek, měla být účinně podporována výrobní, chovatelskou i cenovou politikou. Prioritou národních socialistů se stala snaha o rozšíření řádného chovu hovězího a vepřového dobytka, která by co nejrychleji doplnila válkou způsobené mezery a zajistila domácí spotřebu masem, tukem, vejci a mlékem. Ve svém programu však nezapomínali ani na podporu ovocnářství, 205


206

Tamtéž s. 228.

207

Dekret prezidenta Edvarda Beneše ze dne 25. října 1945, č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy [online]. Praha. [cit. 2015-03-02]. Dostupné z < http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0119_00.htm>.

208

Spojování menších a rozptýlených pozemků do větších celků s cílem dosáhnout ekonomičtějšího hospodaření. Komasace se prováděly mezi lety 1836 až 1951.

65

zelinářství, chov drobného zvířectva, rybářství, včelařství apod., neboť menší zemědělci měli předpoklady se uplatnit právě v těchto odvětvích. Nemalý problém z hlediska produkce a klimatu národní socialisté spatřovali v lesnictví. Ve svém programu se zabývali především zalesňováním méně úrodných ploch v pohraničí. Zemědělcům slibovali základní předpoklady pro prosperující výrobu a zaslouženou úměrnou mzdu, protože v tom viděli cestu, jak trvale zabezpečit dostatek svědomitých pracovních sil.209 Další části programu se zabývaly otázkou ochrany zaměstnanců. Uplatněním trvalého a soustavného státního dozoru prováděného inspektory za spoluúčasti zaměstnaneckých organizací by bylo zabezpečeno zachování mzdových předpisů, nařízení pro ochranu, bezpečnost a zdraví zaměstnanců a dodržování stanovené pracovní doby. Délka pracovní doby se měla stanovit podle druhu vykonávané práce, s přihlédnutím k tělesné a duševní námaze, pracovnímu prostředí a věku zaměstnance, přičemž za maximální pracovní dobu se považovalo osm hodin. Zabezpečení spravedlivé mzdy mělo být zakotveno ve mzdovém řádu a každému zaměstnanci by náležela odměna za vykonanou práci na základě jejího významu pro společnost, vzhledem k dosaženému vzdělání a bez rozdílu, zda se jedná o veřejnou nebo soukromou sféru. Odměna za práci měla být vyplácena beze srážek, částky připadající na daně a sociální pojištění by byly hrazeny z účtu režie podniku. Národní socialisté také trvali na dodržování pracovního klidu o nedělích a svátcích a zákazu noční práce v podnicích, kde to umožňuje povaha výroby. Základním právem občanů v demokratickém státě je, aby každý občan měl stejné právo na práci a existenční zabezpečení. Drželi se „starého vzorce“ fungování rodiny, kdy muž je postaven do role živitele a měl by za svou práci dostat takovou odměnu, aby žena v roli matky nebyla nucena k výdělečné činnosti a mohla se naplno věnovat péči o rodinu a výchově dětí.210 Myšlenka, kterou si lze v dnešní emancipované době představit jen stěží a v brzké době bude naprosto popřena ekonomickým vývojem. Národní socialisté dále ve svém programu hájili zásadu, aby nikomu nebylo odpíráno plné využití pracovních schopností a tím byla zajištěna jeho existence. Stručně řečeno, hájili myšlenku práva na práci. Těm, kteří nemohou z určitých důvodů pracovat, měla být dána záruka státem, že dostanou náhradu v takové výši, aby jim zaručila existenci. Vdovám, sirotkům a pozůstalým, kteří byli závislí na příjmu zemřelého, by byl poskytnut důchod. Poskytované peněžní dávky a důchody měly být v takovém poměru

209

HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu: 1897-1948. Praha, 1998, s. 228-229.

210

Tamtéž, s. 230-231.

66

ke mzdě, aby nebyla ohrožena existence postiženého. Přitom by byla stanovena minimální a maximální hranice této peněžní částky. Národní socialisté kritizovali platný platový zákon z roku 1926 týkající se zaměstnanců ve státní a veřejné sféře, který byl tehdy vytvořen byrokracií s chladným vztahem k podřízeným. Ve svém programu se zavázali k podpoře spravedlivých požadavků státních a veřejných zaměstnanců. Nemocenské pojištění mělo zahrnovat léčebnou a preventivní péči a dále by zahrnovalo rozšířenou péči o matky a kojence. V organizaci pojištění trvali na zachování autonomie pojišťovacích ústavu s provedením co nejširší decentralizace. Z těchto důvodu prosazovali rozšíření sociálního pojištění v takovém rozsahu, aby výše popsáno bylo zajištěno. Ve svém programu národní socialisté podporovali novomanžele různými půjčkami a dotacemi v takové výši, aby pokryla náklady spojené se zařízením domácnosti a založením rodiny. Tvrdili, že poskytnutí takových podpor povede k častějšímu uzavírání manželství a zdárnému vývoji populace. Každému občanu slibovali slušné, zdravotně nezávadné a moderně vybavené bydlení, bez ohledu na to, k jaké sociální vrstvě náleží. Případný nedostatek bytů chtěli řešit stavbou činžovních domů, ale nebránili se i stavbě rodinných domků na periférii města. Výše nájemného měla být úměrná mzdě.211 Program Československé strany národně socialistické se dále zabýval populační otázkou, ochranou válečných poškozenců, zdravotní péčí, samosprávou, komunikacemi, kulturou a školstvím, ženami ve straně a jinými méně podstatnými záležitostmi. Ještě bych zde uvedl bod programu, který se zaměřoval na mládež. V tomto bodě národní socialisté zmiňují poskytnutí ochrany a péče mladým zaměstnancům, jak samotnými zaměstnavateli, tak státem. Dbají na zavedení zkrácené pracovní doby, která by vycházela přiměřeně z věku zaměstnance. V pracovním prostředí, kde hrozilo nebezpečí úrazu, trvali na potřebě zabezpečení zkušeného dozoru. Pro nemajetné mladé zaměstnance, kteří již nebydlí u rodičů, mělo být zabezpečeno ubytování v tzv. útulcích. Tyto útulky měly poskytnout dobré bydlení na úrovni klasického domova, aby přispěly ke zdárné výchově.212 Petr Zenkl zhodnotil hospodářský program své strany v projevu na předvolebním zasedání hospodářské rady v červnu 1946 takto: „Jestliže někdo kritizuje, jakých výsledků se dopracovala naše strana v minulých deseti měsících, pak každého prosím, aby se podrobněji zamyslel nad situací, ve které jsme se ocitli hned po revoluci, nad tím, jaké byly poměry v květnu minulého roku, a aby nesoudil jen podle toho, čeho bylo dosaženo a co

211


212

Tamtéž, s. 246.

67

bylo uskutečněno, ale zejména také podle toho, čemu jsme zabránili, to je možná v mnoha směrech zásluha, než jsou ty výsledky pozitivní.“213 Poválečné Československo se chtělo co nejdříve navrátit ke svému normálnímu a běžnému životu. V celém národě vládla euforie z konce války a nastoleného míru. Lidem nechyběla chuť k práci, docházelo k obnově průmyslu, odstraňovaly se poválečné škody a pozornost se věnovala ekonomickému rozvoji. Státní propaganda vštěpovala lidem víru v marxismus a vděčnost Sovětskému svazu. Komunisté zprvu nabízeli právě to, co národ potřeboval a za čím slepě šel. Akční program z prosince 1945 měl mít pouze provizorní platnost, do doby přijetí mnohem propracovanějšího dokumentu. Po teoreticko-vědecké stránce měl mnoho mezer, nebyl přesně vědecky formulován, postrádal oporu v odborné literatuře a chyběla mu mezinárodní nosnost.214 Protože program z velké části přebíral nejen dobré myšlenky, ale i mnohé chyby z programu předešlého (Ripkova), jen stěží mohl konkurovat programu komunistů, který byl pro velkou část národa přitažlivější. Nejen národní socialisté však věřili, že zásadní zlom v poválečném vývoji nastane právě po parlamentních volbách v roce 1946, kdy dojde ke změně poměrů vládních sil. Obrázek č. 8: Předvolební projev předsedy strany ČSNS Petra Zenkla


213


214


68

4.3.3 Nový hospodářský řád (Návrh programu 1947) Posledním programovým dokumentem před přelomovým únorem 1948, který obsahově navazoval na teze Akčního programu, je „Návrh programu Československé strany národně socialistické“215 pro valný sjezd konaný na přelomu února a března 1947. První základy tohoto nového programu se začaly rýsovat v srpnu 1946 na Luhačovickém sjezdu, kde se konalo jednání ústředního výkonného výboru strany. Z diskuzí nad nedotaženým hospodářským a sociálním programem, výsledků květnových voleb a strachu z příklonu společnosti doleva, vyplynul prvořadý úkol, a to dopracovat jasný politický program, výrazněji se angažovat v zemědělské politice a zkvalitnit propagaci strany.216 Cílem programu bylo především zdůvodnit právo občanů na demokratickou a veřejnou kontrolu a kritiku a poukázat na zřetelnou zastaralost, nepotřebnost a nepřijatelnost materialismu a marxismu.217 Z hlediska mé práce právě tento programový dokument obsahuje klíčová fakta. Národní socialisté v něm detailně vyjádřili svou svébytnou představu budování nového hospodářského řádu, jejich porozumění vývoji československé ekonomiky a tehdejším trendům ekonomického myšlení aplikovaným na československou situaci. Tuto jejich vizi jsem se snažil hlouběji analyzovat v závěru této kapitoly. Vůdčí myšlenkou nového programu se stala humanitní idea kotvící v hluboké víře hodnoty lidské práce a bratrství lidí, která napomáhala naplňovat hlavní zásady národních socialistů: vlastenectví, demokracii a socialismus. Humanitně pojímané vlastenectví vylučovalo nenávist k ostatním národům a přikazovalo důslednou péči o blaho vlastního národa. Humanitní demokracie se opírala o sebevládu svobodných a rovnoprávných občanů, kteří uznávali jedinou nejvyšší autoritu, kterou byl svobodně přijatý a závazně platný „právní řád zákonů“. Třetí důležitou zásadou bylo vnímání humanitního socialismu, který byl představován hospodářskou rovnoprávností občanů v duchu myšlenky jejich sociálního bratrství, tj. aby člověk nebyl vykořisťován člověkem. Zmíněná humanitní koncepce se soustředila na jednotlivého člověka se zájmem o jeho sociální a kulturní rozvoj, čímž usilovala o člověka stále lepšího, svobodnějšího, dokonalejšího, sociálně

215


216



69

odpovědnějšího, mravně a společensky uvědomělejšího.218 Tuto ideu považoval za ústřední myšlenku československých dějin také Masaryk, ke kterému se národní socialisté hlásili.219 Důvod, který vedl národní socialisty k socialismu, byl především mravní povahy. Marxismus sice rozeznal úlohu kapitálu ve vykořisťování zaměstnanců a reprodukci sociálních křivd na nich páchaných, ale opomíjel mravní stránku sociální otázky. Sociální křivdy a vykořisťování nemůže přehlížet žádný mravně cítící člověk. Právě zmíněné mravní pohnutky vedly národní sociality k přesvědčení, že je zapotřebí přeměnit hospodářskou strukturu, která zasáhne do soukromého vlastnictví větších podniků tak, aby společnost ovládala hlavní výrobní prostředky a plánovitě řídila hospodářství.220 V podobě jejich socialismu, tyto zásady platily pro lidi všech tříd a bylo nepřípustné, aby požadavky jedné třídy či dokonce jedné politické strany byly považovány za jediné platné normy. „Diktaturu kterékoli části národa, a tedy také lidu ve výše uvedeném úzkém pojetí nebo diktaturu proletariátu odmítáme co nejrozhodněji, jak pro její nedemokratičnost, tak proto, že je v rozporu s ideou humanitní a s naším celonárodním zaměřením.“221 Program vysvětloval, že v době, kdy celostátní hospodářské plánování je nutností, není možné formulovat principy hospodářského života jinak než jako hospodaření zaměřené na obecné blaho. Proti podnikání pro soukromý zisk tedy bylo stavěno podnikání pro veřejné blaho a bylo jedno, zda se jednalo o podnikání soukromé, kolektivní či veřejné. Soukromé podnikání, které by se neorientovalo směrem k veřejnému dobru, nemělo překročit rámec výživy a zaopatření vlastní rodiny. V zásadě by měl podnikatel přijmout nový mravní podklad a sice „podnikání pro veřejné dobro“. Jeho podnik se měl změnit ve službu veřejnosti. Tam, kde by se prokázalo, že znárodněný podnik bude pro národ výhodnější než soukromý, by došlo k vlastnické přeměně (znárodnění). Za samozřejmý předmět veřejného zájmu národní socialisté považovali znárodnění dolů, klíčových průmyslů, bank a pojišťoven, přičemž mělo být zaručeno, že zaměstnanci těchto podniků se nestanou nevolníky státního kapitalismu. Cílem strany bylo „osvobodit lidskou práci a zajistit sociální bezpečí“. Socialistická společnost podle ní vyžadovala maximum kontroly a podnětů pro soutěživost a vynalézavost.222 Těmito argumenty národní socialisté vysvětlovali, proč zastávají naznačenou pluralistickou soustavu hospodářství. Spatřovali 218


219

Tamtéž, s. 252.

220

Tamtéž, s. 255.

221

Tamtéž, s. 256.

222

Tamtéž, s. 260.

70

v ní optimální využití sil a schopností, které neumožňuje nadměrné bezpracné zisky a bohatství. Ideální společností v jejich pojetí byla společnost, kde lidé spolu vycházejí přátelsky, jeden k druhému chová bratrské city a má srdečný a vřelý vztah. Ve svém programu se národní socialisté snažili dopodrobna vymezit pojem demokracie, která pro ně znamenala vládu lidu. Ve svých programech důsledně uplatňovali tři hesla vycházející z francouzské revoluce, „svoboda, rovnost, bratrství“ a chtěli dohlížet, aby všechna tři hesla byla uplatňována rovnoměrně. Rovnost byla chápána jako rovnost práv všech občanů před zákonem, svoboda jako zásadní a největší, platná pro všechny stejně.223 Heslo „bratrství“ mělo dvojí význam. Význam národní, vedoucí k úsilí o jednotu a vzájemnému poměru všech jeho příslušníků, a význam mravní, který stál na vzájemném bratrském chování bez rozdílů mezi jeho příslušníky. Za hlavní instrument demokracie byl označen parlamentarismus224. Vedle ústředního parlamentu měly stát národní výbory jako důležité orgány lidové vůle a demokratické správy. Část úkolů a kompetence musela být přenesena z ministerstev na nižší správní orgány, proto se strana v tomto smyslu vyslovila pro decentralizaci. Hlavní výhoda decentralizace byla spatřována v odstranění politického napětí a vyrovnání politických vůlí.225 Oproti předchozímu programu, tento program již tak důrazně netrval na vymezení otázky Čechů a Slováků, zda jsou národem jedním či dvěma. Národní socialisté si byli vědomi odpovědnosti při řešení vztahu mezi Čechy a Slováky. V programu se o něm psalo: „V duchu bratrství chceme také definitivní úpravu mezi Čechy a Slováky, a jsme přesvědčeni, že se Češi a Slováci mohou shodnout, jen když budou naplněni opravdovým bratrstvím k sobě a v sobě. Nemusí při tom být rozhodující, pokládají-li se za jednotný národ či za dva národy. […] Myšlenka československé jednoty nebyla umělým, náhlým výtvorem státního sjednocení r. 1918; měla svou vlastní, silnou, konstruktivní tradici. […] Jsme přesvědčeni, že Češi a Slováci jsou tak osudově spjati, že se plně a úspěšně mohou vyžívat jen v jednotné státní pospolitosti. […] Všechny zkušenosti, i krvavě vykoupené, jednoznačně dokazují, že osud přímo předurčuje, aby Slováci a Češi žili spojeni v jednotném státě. […] Jednotný stát neznamená ovšem centralistický stát. Protože chceme

223


224

Politický systém, kde moc výkonná je podřízena moci zákonodárné, vláda je odpovědná národem volenému parlamentu. Nyní převládající forma států světa. 225


71

stát demokratický, už tím se vyslovujeme pro nejrozsáhlejší decentralizaci územní i zájmovou, odbornou a odborovou.“226 Ve školství kladli národní socialisté důraz hlavně na svobodnou výchovu mládeže. Šlo o to, aby školy vychovávaly žáky k rozvaze, rozhodnosti, odvaze a umění čelit životním situacím, aby škola byla skutečnou školou života. Souhlasili s politickou výchovou (celostátně-politickou nikoli stranickou) a s tím, aby mladí lidé byli ve školách seznamování s hospodářskými a společenskými poměry v Sovětském svazu a jeho významem pro Československo. „ČSNS stojí na stanovisku, že škola jako jeden z nejdůležitějších orgánů, určených k výchově celého národa a především ovšem mládeže, nesmí ve svých osnovách obsahovat nic, co by nebylo uznáváno celým národem, nýbrž jen určitou politickou skupinou.“227 Uznávali všeobecné vzdělání před specializovaným, proto se také stavěli proti přetěžování žáků množstvím učiva. Spíše se chtěli zaměřit na studium, které v žácích probudí vrozenou inteligenci a vlohy a připraví je na reálný život. V otázkách zahraniční politiky usilovali jen o takovou politiku, která by prospěla potřebám a zájmům Československa. Odmítali hlediska jednostranná nebo dokonce stranická, snažili se o „syntetickou politiku“, která by se shodovala s představami většiny národa. Svým zeměpisným položením je Československo nucené zajímat se o všechno, co se v Evropě děje, a udržovat přátelský postoj jak s Východem, tak se Západem. „Československo je nejzápadnější výspou východního světa slovanského. Ale zároveň nejvýchodnější výspou civilizace západní.“228 Národní

socialisté

tvrdili,

že

zahraniční

obchod

se

má

stát

jedním

z nejvýznamnějších nástrojů rozvoje hospodářství a mocenského posilování. Zvláštními znaky národní tradice je trvalá dychtivost po všem pokrokovém a pokročilém, což vede ke snaze o různé reformy a zdokonalování a snaze o zajištění národní bezpečnosti a míru pomocí uzavírání smluv s různými aliancemi. Diskutabilní pro ně bylo tvrzení, že přímým spojenectvím se Sovětským svazem je Československo z historického bezpečnostního hlediska zajištěno, jak nikdy nebylo. Státy středovýchodní Evropy si transferem německé menšiny do Německa a Rakouska významně oddechly. Evropa se zbavila jednoho z dočasných zdrojů neklidu, aby si přivodila problémy nové. Připomeňme jen problémy přelidnění rozbitého Německa a Rakouska a obtíží při usazování transferovaných na straně

226

HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu: 1897-1948. Praha, 1998, s. 253.

227


228


72

jedné a gigantický problém osidlování pohraničí, který v sobě nese nepřehlédnutelný ekonomický obsah, na straně druhé. Národní socialisté formulovali vlastní svébytnou představu nového, svobodného, hospodářského řádu. Jednalo se o představu fungování poválečné, demokratické a zároveň socialistické ekonomiky. Podstata hospodářského řádu měla být pluralistická. Tvůrci programu tím vyjadřovali představu, že v ekonomickém životě země mají vedle sebe své místo jak znárodněné podniky, tak soukromé podnikání a řemeslo. Jednalo se o snahu skloubit dva rozdílné přístupy, které se komunistům jevily jako nepřijatelné. Rozsah státního sektoru byl ve srovnání s předválečným vývojem dramaticky menší. Byl tvořen na prvním místě stáními drahami. Národně socialistický program tedy přinášel něco zásadně nového. Jeho představa o hospodářském řádu byla určitým hybridem, jenž se snažil do českého prostředí implantovat to, co po válce vyrůstá z keynesiánství, to je představa ekonomiky silně ovlivňované státem. Míra státního intervencionismu ovšem původní keynesiánské představy dalekosáhle překračovala. Hospodářské plánování vyjadřovalo oproti minulosti zásadní novum. Národní socialisté pracovali s historickými kontexty. Na pozadí historického vývoje vysvětlovali podstatu soudobého kapitalismu a jeho kořeny. Přerod v československém hospodářství v roce 1947 jeho významem přirovnávali k období po napoleonských válkách, kdy došlo k ústupu feudalismu a nástupu liberalistického kapitalismu. Hospodářský vzestup měšťanstva a přechod ekonomiky do průmyslového období změnil v českých zemích sociální složení obyvatelstva, nově se konstituovala dělnická třída. S jejím pozvolným nárůstem je spojen i nárůst socialistického hnutí, které se postupně stávalo „společným hnutím všech pracujících vrstev a lidí toužících po obrodě lidské společnosti, po právu na spravedlivý podíl na národním důchodu a po svobodě lidské po všech stránkách“. 229 Počátkem 20. století se vyrovnal poměr počtu zemědělců s počtem průmyslníků a řemeslníků a až I. světová válka zapříčinila převrat. V době války všechny bojující státy přeměnily svou výrobu na válečnou (direktivně řízenou), omezily ostatní výrobu a tím i vývoz. Odbytiště těchto států byla nucena přikročit k opatřením a začala zřizovat vlastní průmyslovou výrobu. Po válce se světovou velmocí staly USA, které se z dlužníka staly státem věřitelským. Tato válka razantním způsobem ovlivnila 1. polovinu 20. století, evropské státy ustoupily ze světové scény z důvodu zadlužení a poklesu podílu na světové produkci. Na východě vzniklo po I. světové válce sovětské Rusko (od roku 229


73

1922 Sovětský svaz), který zejména po II. světové válce značně ovlivnil politický a ekonomický vývoj Evropy. Zchudlý evropský průmysl neměl pro svou obnovu jinou možnost, než sledovat příklad USA.230 Racionalizace výroby a její realizace výkonnějšími stroji přinesla ve 20. letech 20. století sice její zlevnění, ale také přinesla i následky neblahé. Masivní investiční a výrobní politika, vedená hlavně motivem soukromé rentability, zapříčinila mnohé sociální oběti a nezaměstnanost. Vzrůstající investice, které umožňovaly levnou hromadnou výrobu, působily na růst režie, která stlačovala podíl mzdy v ceně výrobků rychleji, než rostl odbyt. Potřeba stále větších investic směřovala ke koncentraci kapitálu a vzniku velkých kapitalistických společností (akciové společnosti). Nárůst kapitálu také zapříčinil, že se určité druhy výrob začaly seskupovat v koncerny a kartely. V tomto stylu podnikání profitovaly hlavně banky svými úvěry. I přes tuto koncentraci průmyslu rostly malé a střední podniky. Nutností velkých koncentrovaných podniků pro zajištění rentability byl vývoz na zahraniční trhy, což v důsledku hospodářské soutěže vedlo k dumpingu. Obranou proti hospodářským krizím, které se začaly objevovat, byly snahy pro zavedení cel a pevných cen. Tento vývoj, přestože nezabránil dalším krizím, však vedl ke stále většímu rozporu mezi socialistickou a kapitalistickou hospodářskou soustavou. Zaměstnanci díky odborům sice získali určitou sociální ochranu, ale chyběla jim záruka životní jistoty a trvalé práce. „Vývoj po první světové válce je vyvrcholením tendence moderního kapitalismu, který se jeví ve vzrůstu bezpracných důchodů a v nerovnoměrném rozdělení národního důchodu. Moderní kapitalismus řešil pak porušení rentability svého podnikání hospodářskými krizemi, provázenými velkou nezaměstnaností.“231 Hospodářskou soustavou světa těžce otřásla hospodářská krize, která vypukla na přelomu 20. a 30. let (Velká hospodářská krize), která měla fatální ekonomické, sociální a politické, ba i kulturní důsledky. Československo, kde převládal lehký průmysl zaměřený na export, tato krize zasáhla obzvlášť nemilosrdně. Národohospodáři viděli východisko v plánovaném hospodářství. V praxi se však jednalo jen o státní intervencionismus, jenž ekonomiku řídí nebo kontroluje, neboť hlubší opatření nemohla být realizována s ohledem na absenci zásahu do majetkových práv. Světová hospodářská krize, provázená velkou nezaměstnaností a poklesem výroby, byla spíše překonána přípravami na II. světovou

230


231

Tamtéž, s. 270.

74

válku než řízeným hospodářstvím. Válka vypukla v září 1939 a znamenala mobilizaci všech pokrokových sil s jediným cílem porážky nacismu. Národní socialisté akceptovali zásadní tezi, v níž se shodovali s ostatními politickými uskupeními, a sice tezi, že liberalistický kapitalismus, který napomohl rozvoji výroby, dopravy a blahobytu, ve velké hospodářské krizi neobstál a ani reformní snahy na tom nic nezměnily. Proto by měl být vystřídán řádem socialistickým, který „odevzdává hospodářství do majetku celého národa, aby je plánovitě řídil ku prospěchu všech.“232 Myšlenka plánovaného hospodářství, jejímž předpokladem je hospodářská demokracie, po válce zakotvila ve všech pokrokových zemích. Národní socialisté se v naznačených tezích této pasáže poučili v díle anglického ekonoma J. M. Keynese a jeho práci respektovali. Keynes vytýkal klasické teorii, že je stavěna pro společnost, kde jsou všichni zaměstnáni, přehlíží společenský vývoj a vliv peněžní politiky. Ve své teorii pracoval s makroekonomickými veličinami, zdůrazňoval problém hospodářské rovnováhy a hospodářského růstu a mimo jiné nově přišel s myšlenkou efektivní poptávky. V Československu se vyvíjel významný směr českých keynesiánců (Josef Macek, Jaroslav Nebesář), kteří se přikláněli k teorii, že krize je vyvolávána nedostatečnou poptávkou především po investicích a tato poptávka je zase důsledkem špatné peněžní, úvěrové a rozpočtové politiky. Tvrdili, že zásadním požadavkem pro rozběh výroby je státní rozpočet, který má nahradit nedostatek soukromých investic.233 Tímto vývojem se inspirovali i národní socialisté. Ve svém programu dále pokračovali národním hospodářstvím, které chtěli vybudovat na principu hospodářské demokracie a plánovaného hospodářství, které by umožňovalo rozvoj a organizaci všech zdrojů země a pracovních sil. Věřili, že hospodářská demokracie umožní socialistické hospodářství solidární a stabilní, když nahrazuje soukromopodnikatelskou rentabilitu rentabilitou sociální. „Hospodářská demokracie znamená převzetí základních pozic v hospodářství do majetku národa a řízení celého hospodářství jednotným hospodářským plánem.“234 Velmi výrazně do vývoje a formování českého ekonomického myšlení zasáhl T. G. Masaryk svým názorem na principiální uspořádání společenských poměrů, když docházelo k protichůdným představám a požadavkům mezi krajními individualistickými a krajními socialistickými směry. Masaryk tvrdil, že jakýkoli krajní individualismus je

232


233

VENCOVSKÝ František: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, s. 145-146, 156.

234


75

pochybný a že české myšlení bude vždy spíše sociální.235 Velmi silně však kritizoval marxismus. Ve svých cílech národní socialisté neopomíjeli potřebu účasti zaměstnanců na vedení podniků a potřebu zemědělské výroby, která určovala stupeň soběstačnosti státu ve výživě. Neboť jakýkoliv nedostatek ve výživě má vliv na obchodní politiku, zahraniční obchod a celkově na politiku země. Důležitým faktorem v zemědělské výrobě se stala mzda, o to víc v době, kdy zemědělství trpělo nedostatkem pracovních sil. Hlavním zemědělským artiklem již nebylo obilnářství, ale stoupala spotřeba masných a mléčných výrobků, ovoce a zeleniny. Ve své vizi nového hospodářského programu národní socialisté proto zdůrazňovali, že hospodářské usedlosti, které vznikly na základě pozemkové reformy, musí správně plnit svou hospodářskou funkci a přispívat k celkové zemědělské výrobě. Zemědělství bylo nedílnou součástí československého hospodářství a případná ztráta jeho politické svobody by těžce dolehla na české zemědělství. Světová hospodářská krize byla důkazem, že každému odvětví se daří nejlépe, pokud se daří dobře celku.236 Československá

strana

národně

socialistická

ve

své

vizi

vyzdvihovala

demokratickou éru v období první republiky a zdůrazňovala nutnost podpory soukromého vlastnictví. Národní socialisté trvali na dokončení pozemkové reformy, ale za předpokladu, že by výkonným zemědělcům zůstala v soukromém vlastnictví orná půda do 50 hektarů. Až nad tuto výměru by o vlastnictví rozhodoval stát. Opatření na podporu živností měla spadat do oblasti podpory celého hospodářství, protože živnosti mohou prosperovat jen tehdy, pokud prosperuje celé hospodářství. Jakost a osobitá tvořivost byla výsadou ruční výroby. Z tohoto důvodu národní socialisté říkali, že ruční výroba nemůže soutěžit se strojovou výrobou a proto živnostenská výroba nemůže být nahrazena výrobou strojovou tovární. Tuto stránku proto musí živnostenská politika podporovat. Znárodněním bankovních organizací a úpravou celého peněžnictví mělo dojít k odstranění soukromých finančních zájmů vrcholného vedení. Myšlenka zavedení služby úvěrů, kde by se využily vklady drobných spořitelů, spočívala v tom, že by kapitál občanů posloužil k financování hospodářství celého národa.237 Vyšší formu podnikání národní socialisté viděli v družstvech, postavených na myšlence „bezpodnikatelského“ zisku. Ta živnostníkům umožňovala sdružování se ve větších celcích, které následně dovolovaly nižší tržní ceny a jiné výhody. Tvrdili,

235

VENCOVSKÝ František: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, 1998, s. 114.

236


237

Tamtéž, s. 272.

76

že družstevnictví není nepřítelem živnostenského a obchodního stavu, ale také mu nenabízeli žádné zvláštní výhody. Strana se dále zavázala k trvalé podpoře a rozvoji dopravní struktury a elektrifikaci železnice se zřetelem na strategické a hospodářské potřeby. S rozvojem dopravy by docházelo k decentralizovanějšímu vývoji průmyslu, protože by již nemusel být soustředěn ve velkých městech, a k celkové změně života měst a venkova. Strana národních socialistů proto zásadně stála za podporou automobilového a leteckého průmyslu, budování silnic a dálnic, železničních překladišť a elektrifikace a motorizace železnice. V podpoře a zhospodárnění dopravy a distribuce viděli možnost pro zlevnění výrobků.238 V této pasáži programu je patrný vliv národohospodáře Jiřího Hejdy, který myšlenku silné decentralizace v organizaci prosadil na přelomu let 1936 a 1937 v ČKD. Hejda tímto způsobem odstranil největší problémy, které v ČKD vznikly přílišnou centralizací moci v době krize. Tento nový směr měl reflektovat neblahé zkušenosti, které v období velké hospodářské krize zasáhly mnohé společnosti.239 Národní socialisté ve své vizi vycházeli z předpokladu, že národní důchod v liberalistickém státě nedosahuje optimální výše a není ani spravedlivě rozdělen. Tyto nedostatky odstraňuje systém socialistický. Hospodářství Československa po II. světové válce přešlo právě k systému, který umožňoval dosažení co největšího národního důchodu a jeho spravedlivého rozdělení podle pracovních zásluh a sociálních potřeb.240 Nepřikláněli se však k pojetí socialismu třídního, jak Zenkl vyjádřil ve svém programovém prohlášení: „Ve všech programech naší strany byl vždy odmítán socialismus výlučně třídní, který chápe sociální otázku jednostranně, jako boj pouze jediné společenské třídy, proletariátu.“241 Národní socialisté dále tvrdili, že socialistické hospodaření nezvýší životní úroveň okamžitě, ale povede ke spravedlivějšímu rozdělení národního důchodu. Životní úroveň a národní důchod byly v Československu po válce mnohem nižší než v předválečném období. Bylo zapotřebí nahradit práci odsunutých Němců a ztrátu národního jmění. Odstranění následků z okupace a války zabere určitý čas, než se Československo navrátí na úroveň svého stavu před válkou. Rozdílem v těchto dvou obdobích bylo, že po válce stát dostal do rukou nové a rozšířenější funkce v podobě hospodářského plánu, který mu dovoloval řídit, kontrolovat a usměrňovat podnikání 238


239

JELÍNEK Jaroslav: Organizační vývoj ČKD v 30. letech. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, s. 127.

240


241


77

v rámci vymezených mezí. To bylo důvodem pro národní socialisty, proč zdůrazňovali nutnost přizpůsobení se tomuto úkolu, proč chtěli dohlížet na dodržování občanských svobod a působit na zvýšení pracovní morálky. Stanovování mezd, pracovní doby a otázek pracovních poměrů vycházely z aktuální hospodářské situace, což přineslo změnu, když v dřívější době vycházely ze zájmů socialistických zápasů.242 Národní revoluce po II. světové válce zapříčinila přechod hospodářství do rukou lidu a uskutečnila znárodněním průmyslu a bank veliký ideál socialismu. Toto znárodnění bylo navíc současně provázeno organizováním cíleného plánu. Tento plán měl československé hospodářství dovést do stavu, kdy by národní produkt byl co největší, za předpokladu spravedlivého rozdělení národního důchodu. V rámci tohoto plánu se stejnou mírou a podporou mělo rozvíjet hospodářství státní, družstevní i soukromé. Národní socialisté viděli největší poklad Československa, v zemi chudé na bohatství, v práci, a o to více po odsunu Němců. Zhospodárnění práce a výkonnost výrobních podniků bylo cestou k blahobytu ve společnosti. V distribuci prosazovali jen optimální počet pracujících, veřejnou správou chtěli pojmout co nejjednodušeji, aby velkým rozpočtem neodčerpávala příliš z národního důchodu. Vyrovnaným rozpočtem a platební bilancí chtěli docílit vyrovnané měny.243 V této pasáži se národní socialisté inspirovali konceptem ekonoma Josefa Macka, který vycházel z Keynesovy teorie obecné rovnováhy. Macek ve své knize píše: „v dnešní hospodářské soustavě musí být udržována jistá proporcionalita mezi výrobou, spořením, investováním a spotřebou. Přehnanými výzvami ke spoření by byla příliš zeslabena náklonnost ke spotřebě, muselo by dojít k ochromení výroby a také investic. Ale samotná náklonnost k spotřebě nestačí k udržení výroby; k tomu je potřeba také přiměřeného vývoje investic a tedy také úspor.“244 Dále ve vizi národních socialistů zněla myšlenka, že až Československo dosáhne ročního zvýšení národního produktu o 3 až 4 %, stanou se hlavním předmětem investice do veřejného i soukromého sektoru. „Chceme-li plánem docílit co nejdříve rovnoměrného bezkrizového vývoje našeho hospodářství, musíme v dobách krize zvyšovat účelnou investiční činnost. […] Musíme směřovati k tomu, aby indexové nůžky zemědělských výrobků se rozevíraly ve prospěch mezd a platů a ceny průmyslových výrobků ve prospěch zemědělských statků.“245 Důrazně

242


243

Tamtéž, s. 273.

244

VENCOVSKÝ František: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, 1998, s. 258.

245


78

však nezapomínali na to, aby usměrňováním a vymezováním činnosti jednotlivců nebyla dotčena osobní práva člověka. Hospodářský vývoj Československa nebyl přímočarý. Byl ovlivněn novými směry ve světovém ekonomickém myšlení se společnými rysy úzkého vztahu k hospodářskému dění ve 30. letech. Vzniklé problémy se v té době řešily novými přístupy.246 Československá strana národně socialistická do svého návrhu hospodářského programu bez výraznějších změn přejala koncept přednášky Jiřího Hejdy „Nová hospodářská politika“ z roku 1927 vydané pod titulem „Hospodářská funkce akciové společnosti“. Hejda na příkladu cukrovaru prezentoval, že je možné vytvořit výrobní podnik, který by nikomu nepatřil, než jen sám sobě. Stručně své tvrzení vysvětlil ve svých memoárech tímto způsobem: Holdingová společnost by založila několik výrobních akciových společností a do vedení by dosadila své lidi. Zisky těchto společností by byly ukládány do akcií holdingu. Po určité době by nově vzniklé akciové společnosti dosáhly majority holdingu, který je vlastníkem jejich majority. Tím by vznikl útvar akciových společností, které by patřily jen samy sobě. 247 Návrh programu z roku 1947 však v závěru nepřinesl žádné dramatické změny v nastolené politice národních socialistů a v tomto ohledu nenaplnil mnohá očekávání. Dva roky od obnovy strany v roce 1945 nestačily k tomu, aby bylo možné konstatovat završení jejich poválečného budování.248 Od vzniku Akčního programu (1945) není vidět zásadní posun v hospodářských názorech národních socialistů. Hospodářská část programu potvrzuje jejich zájem o další vývoj soukromého sektoru. Značná část programu se věnovala filozofickým otázkám, které souvisely s existencí a činností strany, ideovou základnou a v neposlední řadě se stanoviskem k politickým, kulturním a hospodářským problémům československého národa, které však nenahradily potřebu srozumitelného výkladu politických problémů. Návrh programu prošel od valného sjezdu mnohými úpravami, přesto ve svém obsahu zůstal do jisté míry mezerovitý a nestal se tím konkrétním a potřebným návodem, jak efektivně a účelně postupovat při obhajobě demokratických zásad. Zrychlený chod událostí zřejmě vedl k tomu, že nebyl do finální podoby dopracován ani do února 1948.

246

VENCOVSKÝ František: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, 1998, s. 147-148.

247

HEJDA Jiří: Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd., Beroun: Machart, 2010, s. 288, 119-120.

248


79

Během svého výzkumu především v Národním archivu jsem nenalezl doklady o tom, jak a zda vůbec Petr Zenkl programy připomínkoval, ovlivňoval či je nějak komentoval. Petr Zenkl však na XIV. sjezdu strany pronesl dlouhou programovou řeč „Stojíme na přední stráži demokratického socialismu“

249

, kterou z velké části koncipoval ekonom

Jiří Hejda.250 V ní Zenkl zhodnotil historii Československé strany národně socialistické, která stála v roli zástupce demokraticky smýšlejících, a vymezil podstatu jejího chápání socialismu, který je demokratický a ctí zásadu rovnosti všech. Zvláště zdůraznil nezastupitelnou úlohu strany při prosazování práv jednotlivce a rovnoprávného postavení soukromého podnikání. Ve svém projevu dále připomněl ideologické představy své strany a především se opíral o budoucnost a úkoly, které si strana v zájmu národa uložila splnit. Z hospodářského hlediska vysvětlil pojetí pluralistického systému, „to znamená socialismu, který by umožňoval různým formám hospodaření žít vedle sebe a navzájem se doplňovat. Nepřejeme si, aby veškeré hospodaření bylo postátněno nebo znárodněno, nýbrž žádáme, aby byla dána rovná příležitost k uplatnění jak podnikům státním či národním, tak i podnikům komunálním nebo družstevním, a stejně i podnikání soukromému. […] Má-li se nám podařit vybudovat tuto naši Československou soustavu socialistického hospodářství, která spojuje různé druhy hospodaření, je k tomu třeba, abychom zajistili všem podnikatelům, jak veřejným, tak soukromým, naprostou jistotu a právní bezpečnost.“251

4.4 Rozdíly programu ČSNS a Košického vládního programu Košický vládní program vycházel z návrhu moskevského vedení komunistické strany (březen 1945) a kladl si za cíl, aby nová vláda byla vládou široké národní fronty Čechů a Slováků. Program

vytyčil

zásady mezinárodního,

hospodářského uspořádání Československa.

Svým

národnostního,

politického

a

konceptem přihlížel k novým

podmínkám ve světě, k dohodám prezidenta Beneše s představiteli USA, Velké Británie a Sovětského svazu o obnovení předválečných hranic a o řešení otázky německého obyvatelstva. Protože program neumožnil v Československu obnovení všech politických stran a neumožnil reálnou opozici proti němu jako takovému, vznikla demokracie, v níž parlamentní strany fakticky musely vládní program jen schvalovat, v lepším případě

249

ZENKL Petr: Stojíme na přední stráži demokratického socialismu. Praha, 1947.

250


251


80

„rozpracovávat“.252 Vládní program vyzdvihoval spolupráci Československé armády s Rudou armádou, která byla vydávána za vzor skutečné demokratické armády. Aby tato spolupráce byla co nejtěsnější, československá armáda, její výzbroj a výcvik měly být stejné, jako organizace, výzbroj a výcvik Rudé armády. Program deklaroval vděčnost Sovětskému svazu a tomu byla přizpůsobena i zahraniční politika, která se na něj prioritně orientovala. „Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě.“253 Nicméně deklaroval i zájem o přátelské styky s ostatními světovými velmoci. V Československu se tvořily národní výbory, jakožto nové orgány státní a veřejné správy zprvu jmenované, posléze volené. Program učinil konec sporům v otázce samostatného Slovenska, uznal nacionální svébytnost Slováků. Dalším bodem programu bylo vyřešení otázky občanů Československa s německou a maďarskou národností. Všichni váleční provinilci, zločinci, zrádci, kolaboranti a aktivní pomocníci německých utlačovatelů měli být souzeni a potrestání. Majetek ve vlastnictví, držbě nebo správě německých a maďarských občanů nebo občanů, kteří se aktivně podíleli na okupaci Československa a občanů, kteří zradili národ a podporovali německé okupanty, měl být zajištěn národní správou, posléze byl konfiskován. Provedením nové pozemkové reformy se půda měla dostat do rukou českého a slovenského rolnictva. V podmínkách poválečné doby byla revoluční opatření národem přijímána se souhlasem a sympatiemi. Po období obav z nezaměstnanosti a válečného strádání, především průmyslové dělnictvo očekávalo vytvoření společnosti, kde se budou pracovní a sociální příjmy a majetek rozdělovat spravedlivě.254 Národní socialisté ještě v londýnském exilu v červnu 1945 uzavřeli společnou dohodu s komunisty a sociálními demokraty, o ustavení národního bloku pracujícího lidu měst a venkova. Představitelé tří socialisticky orientovaných politických stran se zavázali ke společnému postupu při plnění základních úkolů vládního programu.255 Tato spolupráce se projevila zejména během příprav znárodňovacích a některých dalších dekretů. Postupně 252


253


254


255

PRŮCHA Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992. Brno: Doplněk, 2004-2009, s. 70.

81

se ale postoje národních socialistů vzdalovaly od politiky prosazované komunisty a sociálními demokraty. Národní socialisté vytýkali Košickému vládnímu programu, že v rámci politické jednoty Národní fronty nedošel ve své struktuře a rozložení státní moci do stavu, jenž by plně vyjadřoval morální i materiální politickou sílu, kterou program představoval.256 Přestože národní socialisté měli připomínky skoro ke všem bodům programu, nakonec pro něj hlasovali. Jedním z nejzásadnějších připomínkovaných problémů, byla otázka Slovenska. Národní socialisté stáli za myšlenkou, aby poměr Čechů a Slováků byl v souladu naprosté rovnoprávnosti. Petr Zenkl se k tomuto bodu dodával: „Košický program vychází z myšlenky dvou národů: věříme však, že jsou-li tu jaké rozdíly, budou se v budoucnu ve vzájemné dohodě Slováků i Čechů stále více a více stírat a že v dohledné době dojdeme přes všechny potíže k jedinému a jednotnému národu Československému.“257 Dále trvali, aby v otázce konečného rozhodnutí decentralizace správy a úpravě vzájemných vztahů bylo vyhrazeno až samotným Ústavodárným shromážděním. Československá strana národně socialistická po válce zahajovala svou činnost ve zcela nových podmínkách. Hlavním závazkem bylo řídit se zásadami společného programu vlády, který se měl promítnout i do programů jednotlivých stran. Národní socialisté vycházeli z předpokladu, že jejich hlavní opora bude ve střední vrstvě obyvatelstva.258 Z tohoto důvodu ve svém programu kladli důraz na budování více sektorové ekonomiky, která by zachovala princip individuálního vlastnictví a podnikání. Nezapomínali na skutečnost, že předválečná strana měla tradičně ideový a politický vliv na určité skupiny obyvatelstva. Dále se chtěli zaměřit na některé názorově nevyhraněné společenské skupiny a především na stoupence a voliče neobnovených stran. Národní socialisté se ke Košickému vládnímu programu stavěli poměrně minimalisticky. Nechtěli, aby se program v naplňování příliš překračoval a radikalizoval. I nadále usilovali o obnovu demokracie, avšak uvědomovali si potřebu přijetí nutných reforem. První poválečný program Československa proto u národních socialistů nenarazil na silnější odpor. Toto stanovisko si lze vysvětlit tím, že národní socialisté považovali požadavky Košického vládního programu za maximálně přípustně a nedokázali přijmout, že by tyto stanovené hranice mohl někdo překročit.

256


257

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek: O náplň naší ústavy. Olomouc, 1997, s. 151.

258


82

Košický vládní program byl koncipován jako dočasný, proto také postrádal výslovnou formulaci znárodnění nebo socialistických cílů. I když se znárodnění obecně očekávalo, otázkou zůstávalo, v jakém rozsahu. Velmi brzy se proto stal terčem útoků především levicovými sociálními demokraty, kterým se zdál, že je málo revoluční a neobsahuje nic socialistického.259 Pod tlakem okolností byl nakonec Košický vládní program odhlasován a přistoupilo se k vytvoření Národní fronty Čechů a Slováků. V té době si však národní socialisté neuvědomovali, že šlo o první vážnější omezení demokratických principů, které jim dávaly možnost k uplatnění vlastních názorů, prosazování svých cílů a politiky.260 Košický vládní program v zásadě obsahoval původní návrhy komunistů, čímž jim otevíral určité možnosti k uchopení moci. Nekomunistické strany se naopak domnívaly, že jim nástroje parlamentní demokracie dovolí zachovat pluralitu moci a umožní realizaci svých politických programů. Vedení národních socialistů Košický vládní program plně respektovalo a začlenilo jej do svého stranického programu. Národní socialisté v části programu, který se zabýval odsunem Němců a Maďarů, žádali, aby případné obviňování kolaborantů a zločinců bylo velmi obezřetně a bez užití jakýchkoliv stranických zřetelů. Dále navrhovali, aby následné opětovné osídlování nebylo v kompetenci ministerstva vnitra, ale aby spadalo do kompetence nového ministerstva pro osídlování. Vláda by tak měla možnost větší kontroly. Jménem národních socialistů se Prokop Drtina ve svém projevu v poslanecké sněmovně v říjnu 1945 přihlásil k prováděnému znárodňování a dožadoval se rozvážnosti a odpovědnosti v tomto procesu: „pro nás uskutečňování tohoto socializačního díla bylo samozřejmostí, i když vláda právě na tomto poli šla podstatně dále, než k čemu ji vázal košický vládní program. […] Žádali jsme proto, aby také tento závažný a dějinný úkol byl uskutečňován s potřebnou rozvážností a plnou odpovědností. […] Neboť provésti zestátnění a znárodnění velké části průmyslové výroby i bankovnictví úspěšně, to je přece jen velký a odpovědný experiment, a to experiment, který se prostě zdařit musí, protože kdyby se nezdařil, nemělo by to jen neblahé důsledky pro celkovou životní úroveň nejširších vrstev našeho obyvatelstva, ale mohlo by se to stát i osudným pro samu myšlenku socialismu.“261 Požadavkem Košického vládního programu, bylo navrácení „Němci ukradeného majetku“ především dělníkům,

259


260


261

Projev Prokopa Drtiny, Zápis z jednání Ústavodárného Národního shromáždění Československé republiky 30. 10. 1945 [online]. Praha, [cit. 2015-04-10]. Dostupné z URL: .

83

rolníkům, živnostníkům a drobným podnikatelům. Národní socialisté se hlásili ke znárodnění majetku, ale trvali na tom, aby bylo řízené a postupné. Proti příliš socialistickému znárodňování dle Košického vládního programu protestovali a snažili se prosadit jeho mírnější dopady. U národních socialistů mělo znárodnění více nacionální podtext a mělo přinést národní, demokratickou a socialistickou přeměnu společnosti v duchu Masarykových a Benešových názorů. Národní socialista a národohospodář Jiří Hejda znárodnění podporoval, ale za předpokladu, že povede k odstranění vlivu Němců zejména v textilním, chemickém a strojírenském průmyslu.262 Národní socialisté razantně zdůrazňovali nutnost soukromého vlastnictví, nejen z důvodu hospodářského, ale také z důvodu psychologického a národního. Myšlenka pluralistického hospodářství se prolínala celým jejich programem. Novému vládnímu programu také vytýkali, že se hlouběji nezabýval otázkou úbytku pracovních sil. Dekret prezidenta o všeobecné pracovní povinnosti sice předpokládal dobrovolné zapojování lidí do pracovního procesu, ale mimo to, využíval zákonných opatření proti občanům vyhýbajících se práci. V důsledku odsunu německého obyvatelstva se tudíž i nadále projevoval nedostatek pracovních sil.263 Nepřehlédnutelný rozdíl lze také spatřovat ve výkladu otázky mzdového zabezpečení. Košický vládní program se držel zásady sociální jistoty v tom smyslu, aby byla zabezpečena práce a mzda všem práceschopným občanům. Výše mzdy a veškeré pracovní podmínky by upravovaly kolektivní smlouvy a zákon. V tom se odlišovali národní socialisté, kteří prosazovali, aby mzdy a pracovní podmínky byly stanoveny na základě vědeckých rozborů a výzkumů. V části, kde se Košický vládní program zabývá znovuobnovením ústavních svobod a jejich zaručením, národní socialisté preferovali, aby jakékoli přehmaty proti těmto ústavním občanským právům byly potírány vládou. Orientace zahraniční politiky Československa by rozhodně neměla být jednostranná, ale všeevropská a všesvětová.264 V neposlední řadě byli národní socialisté pro svobodné volby, které by se uskutečnily co možná nejdříve. Podle Petra Zenkla byl Košický vládní program a složení nové vlády nutností, která musela nastat, aby Československo nezachvátil komunistický režim hned po válce.265 Když sovětská vojska překročila československé hranice, bylo jasné, že se Benešova vláda buď dohodne

s komunisty,

nebo

bude

přihlížet

usídlování

komunistického

režimu

262

KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci. Praha, 2010, s. 140, 242, 381

263


264


265

ZENKL Petr: Masarykova Československá republika. Chicago, 1955, s. 154.

84

v Československu bez ní. Zenkl ve svém stěžejním projevu k vládnímu programu na schůzi poslanecké sněmovny uvedl, že Československá strana národně socialistická „má k vládě plnou důvěru a bude ji v jejích pracích důsledně a poctivě podporovat. Jsme ochotně odhodláni, právě tak jako ona, usilovat o to, aby naše národní revoluce byla dovedena k úspěšnému konci, a učiníme v tom směru jako strana věrná svému programu národnímu a socialistickému všechno, co bude v našich silách.“ Úvodem Zenkl ubezpečil, že jeho strana nechce podporovat úzkoprsý stranický boj, ale tíhne k demokratickému soutěžení politických stran a v tomto duchu doufal, že „i naše kritika a poznámky k vládnímu prohlášení budou posuzovány jen a jen s tohoto stanoviska.“ Zenkl dále ve svém projevu poznamenal, že vládní program dostatečně neřeší některé závažné problémy, dotknul se potřeby moderní legislativy nebo otázky znárodnění těžkého průmyslu. V části svého projevu, kde se zabýval zahraniční politikou, zdůrazňoval „že je nesprávné, jestliže se tak často staví problém rozlukově pod heslem "Východ, nebo Západ?". Nikoli: Východ, nebo Západ?, ale: Východ i Západ!.“ 266 V duchu Benešově tak vyzýval, že je chybou, že se v zahraniční politice nehovoří o vzájemném sbližování. Hlavní rozdíly myšlenek programu vycházející z návrhu komunistů a programové zaměření národních socialistů zhodnotil Zenkl ve své publikaci „Národní socialismu věčně živý“ těmito slovy: „Od strany komunistické nás odlišuje základní filosofické pojetí dějin a úkolů našeho národa ve státě. Nesdílíme jejího marxistického a leninského názoru na svět, který je založen na materialistickém chápání života a dějin lidské společnosti. Hlásíme se k učení Masarykovu, které proti tomuto pojetí, jež pokládá veškeré duchovní dění za pouhou nadstavbu hmotných procesů ve výrobě, staví idealistickou víru v sílu svobodného ducha a idejí. Naše pojetí demokracie je ostražité vůči všem pokusům nahradit nebo třeba jen korigovat demokracii způsoby totalitních diktatur.“267 Vnímat tuto rozdílnost však lze i z jiného pohledu. Národní socialisté se nedokázali oprostit od svých předválečných politických manýr, kdy si mylně mysleli, že politický program slouží jen jako vstupenka do politiky. Komunisté po volbách ostatní politické strany tlačili a skutečně, to co ve svém programu slibovali, také prosadili. Většina obyvatelstva Československa v letech 1945 až 1948 komunisty reálně preferovala, neboť jejich přitažlivější politický program jim sliboval více sociálních výhod než programy ostatních politických stran. V této době si 266


267

ZENKL Petr: Národní socialismus věčně živý. Praha, 1946, Knihovnička Duch národa, s. 41-42.

85

však ještě obyvatelstvo neuvědomovalo, že se dostalo do role potencionálně podvedených. Komunistům nezáleželo na vládním programu, a proto byl tento první vládní program v určitých směrech bezobsažný a neurčitý. Komunistům šlo v první řadě o takové složení vlády, jak si ji vynutili. Jen tak si lze vysvětlit, proč prezident Beneš a nekomunistické strany souhlasili se složením nové vlády, kde se právě komunistům dostalo naprosté převahy vládní moci. I samotný vývoj potvrdil, že komunisté chápali Košický vládní program jen jako první etapu k hlubším společenským změnám.268

4.5 Zásluhy Petra Zenkla na programech Petr Zenkl byl „už svým temperamentem bojovný. A tento sklon v něm byl časem jen neobyčejně zesílen shodou okolností, za nichž se rozvíjela jeho politická aktivita. Tím je možno také vysvětlit, že nemá mnoho smyslu pro politický kompromis a proč má pověst politika tvrdohlavě neústupného.“269 Takto Zenkla charakterizoval jeho přítel Hubert Ripka. V jeho slovech nalézáme Zenklovu neústupnost ze zásad, které pojal za své, které ho hnali kupředu a za které bojoval. Jeho politická osobnost se formovala v nelehké době, která vyžadovala člověka statečného, zoceleného a názorově nezlomného. A takovým člověkem Petr Zenkl byl. Petra Zenkla dlouhou dobu neoslovila žádná politická strana natolik, aby zvažoval členství. Od mládí však byl názorově blízký Československé straně národně socialistické. Oficiálně do strany vstoupil roku 1914270, i když on sám se ve svém životopise vyjádřil ve smyslu, že před novým seskupením politických stran a utvořením České strany socialistické (1918), nebyl v žádné politické straně organizován.271 Poprvé za stranu kandidoval ve volbách do obecní samosprávy v roce 1919. Petr Zenkl patřil k vynikajícím komunálním politikům a státním úředníkům, ale jako stranický politik patřil k průměru. V předmluvě knihy „Mozaika vzpomínek“ Miloš Kouřil o Zenklovi napsal, že „nebyl brilantním politikem překypujícím řečnickými obraty, byl však dobrým úředníkem a organizátorem. Nechyběl mu smysl pro politickou taktiku, i když se někdy nechal unést k méně uvážlivým vystoupením.“272 Zenklovi však nelze vytknout, že se v první řadě zasadil o řešení různých sociálních otázek. Postupně se snažil vybudovat jednotlivá odvětví 268


269

ZENKL Petr a KOUŘIL Miloš: Mozaika vzpomínek. 1. vyd. Olomouc, s. 5.

270

Tamtéž, s. 6.

271

ZENKL Petr: Stručný životopis, Praha: Národní archiv, fond Archiv ČSNS, kart. 566, 8. 3. 1919, s. 2.

272


86

sociální politiky a sociální péče a zasloužil se o rozvoj dobrovolné sociální péče.273 Již v době Zenklova působení v obecním zastupitelstvu se velkou mírou zasadil o výstavbu mateřských škol, dětských jeslí, starobinců či ústavu pro matky. Když byl Zenkl za národní socialisty zvolen starostou Karlína, na úřadě se především zabýval rostoucí nezaměstnaností a problémy se zásobováním. Pozdější jeho funkce člena zastupitelstva, referenta pro sociální otázky a ministerského rady ve správě Velké Prahy se opět nesly v obdobném duchu a sociálním cítění, které jej provázelo po celou jeho kariéru. Jako předseda Ústředního sociálního sboru úspěšně rozběhl řadu projektů. Jmenujme alespoň modernizaci sociálních a zdravotních zařízení nebo zřízení katastru sociálních zařízení. Významná byla jeho činnost v Ústřední sociální pojišťovně, kde působil jako ředitel a kde se zasadil o zajištění finančně dostupného ubytování pro dělníky. Prosadil stavbu Ústředního sociálního ústavu pro staré lidi a nemocné děti. V době, kdy vykonával funkci náměstka předsedy vlády, prosazoval zájmy národních socialistů a svým vlivem dosazoval na vedoucí místa členy své strany.274 Petr Zenkl, jako člen Československé strany národně socialistické, prošel vrcholnými pozicemi, kde měl příležitost efektivně ovlivnit vývoj a ráz sociální politiky. Zenkl neskrýval svůj samozřejmý antikomunismus a odmítavý postoj k politickému radikalismu a násilí. Právě Zenklův upřímný zájem o starosti lidí, organizační talent, střízlivý pohled na věc a snaha o efektivní řešení problémů, bez ohledu na vlastní prospěch, jej vynesly mezi hvězdy Československé strany národně socialistické. Z počátku se strana národních socialistů spokojovala, že Zenkl za ně kandidoval, a z taktických důvodů jej nezatěžovali stranickou činností. Stal se jejich reprezentantem. Národní socialisté těžili z jeho popularity, kterou si vydobyl už na obecním zastupitelstvu. V 30. letech, po Zenklově zvolení na pozici místopředsedy v ústředním výboru, jej strana nemohla dále postrádat ve vedení. Zenkl byl považován za odborníka přes sociální problematiku a už tehdy s ním do budoucna počítali jako s ministrem sociální péče. Zenkl byl příkladem, když i přes své pozdější pracovní vytížení ve funkci primátora, věnoval své volné víkendy stranické činnosti. Ve svých projevech dokázal zburcovat veřejnost, aby nepodléhala komunistické propagandě. Do svých slov vkládal vše, co měli národní socialisté na mysli a na srdci, vše čím, strana dosud žila a chtěla žít.275 Zenkl se také

273

ZENKL Petr: Masarykova Československá republika. Chicago, 1955, s. 77-78.

274

Národní archiv, fond Archiv Dr. Petra Zenkla, fond č. 33 (802).

275

PEJSKAR Jožka: Pražský primátor. Praha: vl. nákl., 1993, s. 30-33.

87

zasadil o to, aby tisk věnoval větší pozornost sociálním otázkám. Sám pravidelně psal různé články nejen do stranického Svobodného slova, ale i do mnoha jiných periodik. Svými zásluhami na poli sociální péče získával sympatie, nejen své osobě, ale hlavně sympatie své straně. S tím ostatně souviselo i přilákání mnoha nových stoupenců a voličů. Ukázal se jako přesvědčený straník, který přijal programové zásady hned, co vstoupil do politického života. Zenkl se stal symbolem Československé strany národně socialistické. Politickou kariéru nepovažoval za prestiž, nýbrž za službu a pomoc slabším a potřebným. Zenkl ve svých pamětech napsal: „Základem každé politické strany je její program a jejím cílem jeho uskutečňování, přeměna jeho idejí v živou skutečnost. […] Chceme ji uskutečňovat v každém úseku našich životů soukromých i našeho života státního.“276 Zenkl zdůrazňoval důležitost programových dokumentů. Tvrdil, že demokratické ideje, za které národní socialisté bojují, by měli být zakotveny už v ústavě a listině základních práv a svobod. Rovněž by měly být určitým způsobem garantovány a kontrolovány. Zenkl charakterizoval svou stranu jako pilíř republiky a mocné lidové hnutí. Upozorňoval na nutnost zabránění inflaci revolučních kariér, čímž vyjadřoval nesouhlas s přílivem nových lidí do státní sféry z řad komunistů.277 Zenkl preferoval zejména odborníky a až poté revolučně zasloužené. Lze předpokládat, že pokud byl Zenkl odborníkem na poli sociálním, jeho slovo mělo ve straně značnou váhu právě v otázkách týkajících se sociálních věcí. Tuto domněnku se však autorovi nepodařilo doložit žádnými věrohodnými dokumenty. Vychází jen ze Zenklových postojů, činů a především pozic, které zastával. Ukotvit Československou stranu národně socialistickou v nových podmínkách nastolených po II. světové válce, vybudovat struktury prakticky od základu, sestavit kvalitní program, modernizovat ideologii českého národního socialismu a celkově se vypořádat s nastupující formou politického uspořádání, byla velkou výzvou pro vedení strany a především Zenkla.278 Jako předseda strany se nemalým podílem zasloužil o její obnovení a zajištění důstojného postavení na politické scéně. On sám se však musel vymezit vůči předválečnému systému, z něhož jako politik vzešel. Nové pojetí demokracie spatřoval v zapojení a hospodářském zrovnoprávnění dosud diskriminovaných vrstev obyvatelstva. Své myšlenky vylíčil v jednom ze svých projevů: „Odmítáme heslo

276


277


278


88

socialismu třídního. Tím, že spojujeme ideu národní s ideou socialismu, je také řečeno, že chceme být stranou, která stojí ve službách celého národa a nikoli jen jediné společenské třídy. […] U nás není parazitních tříd, které žijí jen z práce druhých. Jsme národem drobných pracujících lidí, kteří se musí všichni stejně přičiňovat, máme-li dosáhnout oné vyšší životní úrovně.“279 Odpověď na otázku, jaké zásluhy měl Petr Zenkl na programech, není jednoduchá. Nekola tvrdí: „Byl nezpochybnitelnou tváří strany, mluvčím a vůdcem, který se zúčastňoval většiny klíčových porad, schůzí a zákulisních vyjednávání, ale skutečné mozky a hybatele strany můžeme spatřovat jinde.“280 Mezi národními socialisty se vyskytovali jiní, kteří se v rozpracovávání programu, zejména hospodářského, realizovali mnohem více. Sotva to ale může znamenat skutečnost, že zenklův vliv na ideje a rozpracovávání idejí, které tvoří základ ideologie národního socialismu, principiálně neovlivňoval či dokonce vůbec neovlivňoval. Diskuze vnitrostranických grémií a neformální diskuze při nejrůznějších příležitostech k tomu byly samozřejmou příležitostí. Pouze pro ně nemáme pramenné podklady. Zenkl jako předseda strany dokázal stmelit rozbité regionální struktury, dokázal reagovat na vnitrostranické diskuze a třenice mezi jednotlivými jejími křídly. Byl zdatný řečník a filozof, který si liboval v psaní dlouhých úvah a ve svých vystoupeních dokázal využít úderných hesel. Byl politikem spíše lidovým, který s voliči raději komunikoval osobně, než z vyvýšené tribuny. Byl společenským člověkem, který se s lidmi rád potkával a hovořil o jejich problémech. Byl raději úředníkem, který vynikal detailní přípravou a neřadil se k velkým teoretikům. Co se mu však vytýkáno, bylo, že neuměl pracovat s masami lidí a plně využít jejich potenciál tak, jak to zvládali komunisté. Ve svých projevech hovořil zdlouhavě a stěžejní myšlenky se ztrácely v množství vyřčených slov. V jeho poválečných textech, nenacházíme příliš originality, spíše se jedná o upravené varianty dříve napsaného.281 Samotný vztah Petra Zenkla k programovým dokumentům strany je méně markantní, a to z jednoho podstatného důvodu. Jeho politická angažovanost se odehrávala ve velmi dramatickém a vypjatém období, které bylo provázeno politickými souboji vedenými velmi ostrými, nesmlouvavými a neseriózními praktikami, které měly být do slova a do písmene likvidační. Nejednalo se o standardní propagandu. Jožka Pejskar

279

ZENKL Petr: Národní socialismus věčně živý. Praha, 1946, Knihovnička Duch národa, s. 20.

280


281

Tamtéž, s. 157-158.

89

výstižně ve své knize napsal, že „téměř tři roky soužití s komunisty v Československu pro Petra Zenkla a pro jeho stranu znamenaly nepřetržité úsilí o posílení demokratických ideálů v občanstvu. A stálou ostražitost proti komunistickým machinacím a záludnostem i boj proti jejich bezohlednému postupu.“282 Kolik času v době těžkých politických bojů vlastně mohl Zenkl věnovat programům? Považoval je sice za primární a důležitý problém, kterému by se v normální době věnoval přednostně. V tak napjaté situaci však tento problém postupně splýval a převyšovala jej řada akutnějších problémů. Řešil nejrůznější aféry, obvinění, boje v parlamentu či zápas o kontrolu bezpečnostních složek. Funkce předsedy strany se zhostil se ctí. Na jiné činnosti již nezbývalo tolik času, než kolik by zasloužily. Ani během svého studia literatury a výzkumu v Národním archivu jsem nenalezl žádné poznámky nebo dokumenty, které by patřičně objasnily Zenklův podíl na programech Československé strany národně socialistické, nicméně jeho projevy zcela jednoznačně dokumentují jeho porozumění a poměr k nim.

282


90

Závěr Československo se pozvolna vzpamatovávalo z nedávno skončené války a politická situace i postoje národa se značně lišily od dob předválečných. Předsedou vlády se po volbách 1946 stal komunistický vůdce Klement Gottwald, který byl v té době vnímán jako spravedlivý člověk z lidu. Komunistická strana zvolna upevňovala a rozšiřovala svou moc ve státě. Nejlépe se zorientovala v nových poměrech a dokázala chytře obsadit klíčová ministerstva. Strategií KSČ bylo neprosazovat se příliš razantně, hlásat ochotu ke kompromisu a vyčkávat na vhodný okamžik. Tato vize, společně s vystřízlivěním národa z chování spojenců v období Mnichova, vzbuzovala důvěru a masovou podporu národa. Národní socialisté i ostatní nekomunistické strany podcenili proměny Československa po II. světové válce. S výjimečně silným protivníkem v podobě komunistů se v jeho poválečné obnově nedokázaly vypořádat. Jejich boj byl veden na půdě právního řádu. Československá strana národně socialistická byla v letech 1945 až 1948 významnou demokratickou stranou. Její účast v Národní frontě a souhlas s jejími principy však limitoval její možnosti výrazněji vystupovat proti komunistům. Až demise několika ministrů byla výrazem odporu, již se dále nepodřizovat komunistické vůli. Národní socialisté nepředpokládali, že cílem zásadních společenských přeměn obsažených v komunisty připraveném Košickém programu nebylo vybudovat pomocí reforem sociálně napravenou parlamentní demokracii. Naopak, jednalo se o takové změny, které napomohly k novému politickému režimu, který nakonec popřel všechny demokratické zásady. Národní socialisté sice měli nemalé pozice zejména mezi střední vrstvou obyvatel, nevypracovali však takový program, kterým by je jednoznačně získali na svou stranu. Naděje na prosazení vlastního programu pomalu ustupovala do pozadí. Národní socialisté byli politicky a sociálně-ekonomicky přetlačeni komunisty a svou volební kampaň prohráli, protože komunistům dovolili ovládnout klíčová ministerstva vnitra a zemědělství. Národní socialisté ve svém programu v podstatě prosazovali ekonomickou utopii, když chtěli skloubit direktivně plánovanou ekonomiku s ekonomikou tržní. V těžkém průmyslu chtěli mít pevný, centrálně plánovaný základ pro spotřební průmysl, který by fungoval na principu hospodářské soutěže. Zde je na místě položit otázku, zda je něco takového dlouhodobě efektivně možné? V minulosti proběhly určité pokusy kombinovat znárodněný sektor se soukromým, například v Anglii a Francii. Ale tento systém byl demontován a postupně se znárodněný majetek opět zprivatizoval (thatcherismus). 91

V době sílící československé politické krize se vedení Československé strany národních socialistů rozhodlo k zaujetí vyčkávací pozice. Nekomunistické strany si však stále více uvědomovaly, že přichází k rozhodujícímu střetnutí, nebyly však na ně schopny efektivně reagovat. Vyvrcholení tohoto střetu očekávali až ve volbách 1948 a sílící tlak komunistů si mylně vysvětlovali, jako nervozitu z očekávání volební prohry. Politický neúspěch demokratických stran v únoru 1948 byl vyústěním celkového poválečného politického vývoje. Přibližně tříleté období po II. světové válce proto nelze nazvat jinak, než období, kdy došlo k absolutnímu triumfu komunistů. Toto období je však dodnes zdrojem řady otázek. V komplikovaných dramatických vývojích přechodného období let 1945 až 1948 nedokázala národněsocialistická politika a především národně socialistický program oslovit nejširší vrstvy obyvatelstva, a to zejména na venkově. Národně socialistická strana jako strana městská, úřednická a malopodnikatelská neměla dosti času „strávit“ novou klientelu, která k ní přibyla nepovolením občanských stran, jež se nevešly do úzkého modelu, svou převahou socialistického, Národní fronty. V intelektuálně poměrně nejednotném prostředí pak nebylo snadné formulovat program široce sociálně atraktivní, jenž by mohl reálně konkurovat onomu komunistickému na venkově. Princip opozice komunistické straně se ukázal v praktické politice jako nedostatečný a přesto právě on se stal nejsilnějším jednotícím motivem strany jako takové. Zenklova pozice tudíž byla velmi nesnadná, stejně jako všech, kteří národně socialistický program formulovali a prosazovali. Je zřejmé, že v každodenní politice, jejích neustálých půtkách, potyčkách, skandalizujících aférách zaměřených i na samotného Zenkla (srv. přílohy) nezbývalo na programové tříbení jejímu předsedovi, obtíženému množstvím funkcí, mnoho času. Neudivuje tudíž, že Zenklův podíl na formování stranického programu se nepodařilo identifikovat a prokázat. Nelze jej však ani jednoznačně vyloučit.

92

Conclusion Czechoslovakia slowly recovered from the recent war and the political situation and the nation’s attitudes were considerably different from the pre-war times. The Prime Minister became a communist leader, Klement Gottwald, after the election in 1946 who was perceived as a fair man coming from the people at the time. The Communist Party slowly gradually strengthened and expanded its power in the state. It found the best way in the new relations and it smartly managed to occupy key ministries. The strategy of KSČ was not to struggle too aggressively, proclaim willingness to compromise and temporize for a suitable time. This vision together with sobering up of the nation from the behaviour of the allies after the Munich inspires confidence and mass support of the nation. The national socialists and other non-communist parties underestimated the transformation of Czechoslovakia after the 2nd World War. They were unable to cope with an exceptionally powerful communistic opponent in the post-war rebuilding. Their fight was kept by rules of the law. The Czechoslovak National Socialist Party was a significant democratic party during the years 1945 to 1948. Its participation in the National Front and its agreement with the principles limited its option to stand out distinctly against communists. The resignation of several ministers was the only expression of resistance to any further subject the communist will so far. The National Socialists did not anticipate that the goal of radical socialistic transformations contained in the communist’s prepared government’s program was not to build a socially remedied parliamentary democracy with the help of reforms. Conversely it was such changes that have helped the new political regime which finally denied all democratic principles. Although the National Socialists had considerable significant positions especially in the middle class of the population, but they were incapable of developing such a persuasive program which it definitely get the people on their side. The hope of enforce their own program was slowly receding into the background. The National Socialists were politically and socio-economically pushed by Communists and they lost their election campaign because they allowed Communists to dominate the key ministries of the Interior and Agriculture. The National Socialists in their program essentially promoted the economic utopia when they wanted to combine directive planned economy and market economy. They wanted to have a strong centrally planned basis in heavy industry and consumer goods industry which would operate on the principle of competition. Here is the place to ask whether such a thing is long-term effectively 93

possible? There were some attempts to combine nationalized and private sector in the past for instance in England and France. But this system was dismantled and gradually nationalized assets again privatized (Thatcherism). The leadership of the Czechoslovak National Party decided to take a waiting position during the time of growing political crisis in Czechoslovakia. Even though the non-communist parties increasingly recognized that the showdown was coming but they were not able to respond effectively. They expected the culmination of this conflict after the election in 1948 and they wrongly explained the Communists’ increasing pressure as their nervousness from an election defeat. The political failure of democratic parties in February 1948 was the result of overall post-war political developments. Approximately the three year period after the 2nd World War cannot be called otherwise than as a period when was an absolute triumph of Communists. But this period is still a source of many questions. The National Socialist policy and especially the National Socialist program reached the widest strata of the population particularly in rural areas failed during complicated and dramatic development of the transitional period of 1945-1948. The Nationals Socialist Party as a city party, official and intended for small entrepreneurs did not have enough time to “digest” a new clientele added by not allowed civil parties that did not fit into the narrow model, its socialistic dominance, the National Front. In the intellectually relatively varied environment it was not easy to formulate a program that it could realistically compete with the Communists’ program on the countryside. The principle of the opposition to the Communist Party emerged in practical politics as insufficient and it nevertheless became the party’s most powerful unifying motive. Therefore Zenkl’s position was very difficult as well as all others who formulated and enforced the National Socialist program. It is obvious that in daily politics, its constant skirmishes, clashes, slanderous affairs focusing on Zenkl (see annex); the chairman with many other functions did not have much time on program refinement. Therefore not surprising that Zenkl’s share in shaping party’s program failed to identify and demonstrate. But it cannot be clearly excluded.

94

Použité prameny a zdroje Archivní prameny Národní archiv Praha -

fond Československá strana národně socialistická 1907 – 1948

-

fond Archiv Československé strany socialistické

-

fond Archiv Dr. Petra Zenkla

Primární prameny HARNA, Josef. ed. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha: Historický́ ústav, 1998, 291 s. Edice politických programů; sv. 1. ISBN 80-85268-79-5. HEJDA, Jiří. Žil jsem zbytečně. 2. upr. vyd. Beroun: Machart, 2010, 479 s. ISBN 978-80-9043184-3. Svobodné slovo. [Praha - hlavní vydání]. Praha: Melantrich, 1945-1996. ISSN 0231-732X. Tři roky: přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. [Díl I, Události od osvobození na jaře 1945 do provedení voleb v květnu 1946]. Praha: Melantrich pro Mezinárodní politologický ústav právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, [1991]. 498 s. ISBN 807023-081-9. ZENKL, Petr. Hlavní město Praha Dr. Edvardu Benešovi: [Oslava desátého výročí zvolení Dr. Edvarda Beneše presidentem Československé republiky 17. prosince 1945 mimořádnou schůzí Ústředního národního výboru, na níž primátor Dr. Petr Zenkl ... zhodnotil vítězství Benešova politického programu]. Praha: Ústřední národní výbor hlavního města Prahy, [1946]. 16-[I] s. ZENKL, Petr. Národní socialismus věčně živý. Praha: Čs. strana národ. socialistická, 1946. 47-[I] s. Knihovnička Duch národa; Č. 6. ZENKL Petr. Masarykova Československá republika. Chicago: Československá Národní Rada v Americe, Chicago, 1955. 96 s. ZENKL, Petr. Mozaika vzpomínek. 1. vyd. Olomouc: Centrum pro československá exilová studia Univerzity Palackého v Olomouci, 1998, 208 s. ISBN 80-900965-4-9. Zenkl, Petr. Stojíme na přední stráži demokratického socialismu: programová řeč, kterou předseda strany dr. Petr Zenkl doprovodil akční a ideový program čs. strany národně socialistické na XIV. valném sjezdu strany. Praha: Ústřední výkonný výbor ČSNS, propagační odbor, 1947. 60 s.

95

Sekundární zdroje ČEČRDLOVÁ, Jaroslava. Petr Zenkl, jeden z tvůrců československé demokracie. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2010, 148 s. ISBN 978-80-7414-332-8. KALINOVÁ, Lenka. Společenské proměny v čase socialistického experimentu: k sociálním dějinám v letech 1945-1969. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007, 363 s. ISBN 978-80-200-1536-5. KALINOVÁ, Lenka. Východiska, očekávání a realita poválečné doby: k dějinám české společnosti v letech 1945-1948. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004, 119 s. Česká společnost po roce 1945. ISBN 80-7285-043-1. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1945-1948. 1. část. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 153 s. Odborná literatura pro učitele. ISBN 80-04-25699-6. KAPLAN, Karel. Pravda o Československu 1945-1948. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 245 s. Stopy, fakta, svědectví (Panorama). ISBN 80-7038-193-0. KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948: organizace, program, politika. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2002, 262 s. Knihy dokumenty. ISBN 80-7239-138-0. KUKLÍK, Jan. Znárodněné Československo: od znárodnění k privatizaci - státní zásahy do vlastnických a dalších majetkových práv v Československu a jinde v Evropě. Vyd. 1. Praha: Auditorium, 2010, 444 s. 20. století. ISBN 978-80-87284-12-4. NEKOLA, Martin. Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, 445 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-204-3377-0. PEJSKAR, Jožka. Pražský primátor: památce dr. Petra Zenkla, bývalého několikanásobného primátora hl. m. Prahy. Praha: vl. nákl., 1993. 199 s. PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2009, 1002 s. ISBN 978-80-7239-228-5. VENCOVSKÝ, František. Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. 1. vyd. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1998, 433 s. Heureka. ISBN 80-210-1624-8.

96

Univerzitní práce JELÍNEK, Jaroslav: Organizační vývoj ČKD v 30. letech. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin. Praha, 2010.

Internetové zdroje Digitální knihovna PSP ČR (stenografické záznamy), http://www.psp.cz/. Stránky pražského hradu, http://www.hrad.cz/. Oficiální stránky KSČM, https://www.kscm.cz/. Stránky občanského sdružení Svornost, http://svornost.com/. Názorový portál Vaše věc, http://vasevec.parlamentnilisty.cz/.

97

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Předvolební dobový plakát ……………………………………………… 35 Obrázek č. 2: Masarykovy domovy ………………………………………………………37 Obrázek č. 3: Prezident Edvard Beneš s primátorem Petrem Zenklem ………………… 39 Obrázek č. 4: Manžele Zenklovi na konci 60. let ……………………………………… 46 Obrázek č. 5: Znak strany ČSNS ………………………………………………………… 49 Obrázek č. 6: Klofáč a Zenkl během prvomájových oslav ……………………………… 51 Obrázek č. 7: Předvolební plakáty strany ČSNS ………………………………………… 53 Obrázek č. 8: Předvolební projev předsedy strany ČSNS Petra Zenkla ………………… 68

98

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 ……………………………………... 28

99

Seznam příloh Příloha č. 1: Zenklova žádost o obhajobu v čítankové aféře …………………….. 101 Příloha č. 2: Odpověď na Zenklovu žádost ve věci obhajoby …………………… 104 Příloha č. 3: Jmenování předsedy stavebního dozoru Masarykových domovů ….. 105 Příloha č. 4: Část Zenklova dopisu Antonínu Kalinovi ………………………….. 106 Příloha č. 5: Výňatek z návrhu programu 1947 ………………………………….. 109 Příloha č. 6: Fotografie Petra Zenkla …………………………………………….. 113

100

Příloha č. 1 Zenklova žádost o obhajobu v čítankové aféře Adresovaný JUDr. Schauerovi, Dr. Kaprasovi, Janu Kvapilovi a Dr. Bukovskému.283

283

Předseda Národní rady československé, předseda čestné rady, starosta Československé obce sokolské, autor prohlášení českých spisovatelů.

101

102

Zdroj: Národní archiv, Praha, fond Archiv ČSNS, kart. 565 Petr Zenkl, 19. 5. 1938.

103

Příloha č. 2 Odpověď na Zenklovu žádost ve věci obhajoby


104

Příloha č. 3 Jmenování předsedy stavebního dozoru Masarykových domovů


105

Příloha č. 4 Část zenklova dopisu Antonínu Kalinovi284

284

Antonín Kalina (1902-1990), československý komunista, během II. světové války z politických důvodů vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde se spřátelil s Petrem Zenklem.

106

107


108

Příloha č. 5 Výňatek z návrhu programu 1947

109

110

111

Zdroj: HARNA Josef: Politické programy českého národního socialismu:1897-1948. Praha, 1998.

112

Příloha č. 6 Fotografie Petra Zenkla

Zdroj: NEKOLA Martin: Petr Zenkl: politik a člověk. 1. vyd., Praha: Mladá fronta, 2014.

113

UNICORN COLLEGE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents