Úmrtí osob pod vlivem návykových látek – problematika nařizování pitev; status quo a ideální stav Jaroslav Šejvl Centrum adiktologie Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Abstrakt: Autor se v úvodu článku zabývá obecnými aspekty drogové problematiky a upozorňuje na současné nepřesné a komplikované dělení drog. Následně se zaobírá jedním z průvodních jevů užívání omamných a psychotropních látek – fatálními následky jejich uživatelů. S těmito následky je úzce spojena činnost některých profesních skupin. Primárně se jedná o Policii České republiky, státní zastupitelství, soudní lékařství, soudní toxikologii a drogovou epidemiologii. S ohledem na rozsah příspěvku a jeho cílovou skupinu mezi čtenáři, autor neuvádí další oblasti, které v první fázi této činnosti nepůsobí – sociologie, psychologie, ekonomika a případně i další. V příspěvku je proveden nejen právní rozbor hlavních zákonných a podzákonných norem, které postup v této specifické oblasti upravují, ale zároveň obsahuje krátký exkurz do historie této problematiky, současný stav s ohledem na hlavní zúčastněné složky (včetně rizikových faktorů) a výhledy do budoucna se zaměřením na nastavení ideálního stavu, včetně krátké kasuistiky.
Klíčová slova: Návykové látky – omamné a psychotropní látky – soudní pitva – trestní zákon – zavinění z nedbalosti – následek smrti
Stručný úvod do problematiky drog a účel článku Úvod Užívání návykových látek/omamných a psychotropních látek (dále jen „drog“), s sebou přináší mnoho celospolečenských negativních jevů. Počátky užívání drog nejsou zcela zřejmé, ale podle konkrétního typu drogy je lze identifikovat v počátcích každého jednotlivého lidského společenství. S právními normami, které regulují tuto oblast se prvotně můžeme setkat na počátku 20. století. S rozvojem společnosti a aplikací
těchto právních norem, byla část těchto drog (později kvalifikovaných podle příslušné právní normy) postavena mimo zákon, resp. nakládání1 s ní bez řádného povolení orgánu státní správy bylo kvalifikováno jako porušení tohoto zákona. S tím vznikl v trestně právní oblasti i nový fenomén – drogová kriminalita. Problematika drogové závislosti, potažmo drogové kriminality je v současné době velmi významným společenským fenoménem. Nelze ji poznávat z každého jednotlivého vědního oboru samostatně; je nutné související vědní obory se získanými poznatky komparovat, vysvětlení a jejich interpretace hledat v příčinných souvislostech. Drogová problematika je jev mezioborový, a jako takový v základní rovině obsahuje primárně trestní právo, kriminalistiku, kriminologii, soudní lékařství včetně soudní toxikologie a drogovou epidemiologii.
Problematika drog a jejich dělení v České republice Každá dosud existují společnost, resp. její jedinci užívali drogy. Druh a způsob užívání těchto drog byl závislý na několika aspektech. Mezi hlavní můžeme definovat sociální adaptabilitu jedinců, jejich celkové vzdělání, obecnou dobu ve které žili a jejich kulturu, společenské postavení, finanční schopnosti – ale vždy tu drogy byly. V dnešní době a na základě historického vývoje rozdělujeme drogy do dvou základních skupin. První z nich jsou drogy legální, které jsou státem tolerovány a stát z nich čerpá nezanedbatelné finanční zisky (relativně bez většího ohledu na následky jejich užívání) na základě daňových odvodů. Jejich legalita ale nespočívá v nižší zdravotní či společenské nebezpečnosti. Vychází z domestikace těchto látek a jejich přijetí dlouhou dobu předtím, než vyšly mezinárodní a národní právní normy, které omezily užívání drog a rozdělili je právě na legální a nelegální. Druhou skupinou jsou drogy nelegální. Jejich negativní vymezení v právním řádu je zpravidla zapříčiněno tím, že nejsou součástí naší mnohaleté kultury. Ilegalita vychází rovněž z jejich dřívějšího omezeného poznání jejich účinků, možných následků při užívání, ale i z nevůle měnit zaběhnutý status quo. Další případná forma dělení je prozatím pouhým právním návrhem2. Jedná se o dělení drog na tzv. „měkké“ a „tvrdé“. Záměrně neuvádím, že se jedná o právní návrh na dělení drog s přijatelným/akceptovatelným rizikem a neakceptovatelným rizikem, neboť je zde rozdíl. 1
Pod pojmem nakládání autor rozumí jednotlivé formy ve smyslu znaku jednání objektivní stránky
skutkové podstaty příslušného trestného činu; tedy zpravidla: výroba, dovoz, vývoz, nabízení, zprostředkování, prodej nebo jiné opatření 2
Blíže viz. rekodifikace trestního zákoníku, sněmovní tisk č. 744; § 262, 263 a 264
Dnes již na základě vědeckých výzkumů a statistických dat je zřejmé, že dvě legální drogy (alkohol a tabák) zapříčiní, a to nejen v České republice, ale i v celém světě zdravotní, sociální a hospodářské škody takového rozsahu, že by (pokud bychom se např. rigidně drželi názoru fanatických bojovníků proti nelegálním drogám) měly být rovněž zařazeny do mezinárodních konvencí proti nelegálním drogám. Alkoholová standardizovaná míra úmrtnosti byla v České republice v roce 2000 na 100.000 obyvatel 84,6. Rovněž v roce 2000 bylo pro úrazy léčeno 22% populace; alkohol byl zjištěn ve 2,5%, nelegální drogy v 0,1% (SZU, 2000). Je tedy zřejmé, že další dělení drog v rámci platné legislativy má význam pouze v případech, kdy si budeme schopni racionálně definovat jejich nebezpečnost a podle tohoto určujícího faktoru budeme postupovat.
Účel článku a právní vymezení dané problematiky Účelem toho příspěvku je seznámit čtenáře s vymezenou problematikou drogové kriminality, která se týká postupu při nálezu osob, které zemřely pod vlivem/po užití drog a provádění jejich pitev; s právními normami, které tuto oblast upravují a možnostmi, jakým způsobem lze tento postup zkvalitnit. V této oblasti vycházíme ze dvou základních právních norem odlišné právní síly. První z nich je trestní zákon, který úmrtí pod vlivem drog vymezuje v písmenu a) odstavec 4 § 187 trestního zákona. Jedná se o skutkovou podstatu trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Druhou právní normou je vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Úmrtí osob pod vlivem návykových látek/drog Historický vývoj sběru dat drogové mortality a nařizování pitev na území České republiky Prvotní zájem o úmrtí pod vlivem návykových látek lze v České republice datovat do období přelomu let 1997/1998. Jednalo se o dva odlišné subjekty, které se o tuto oblast začaly bez vzájemné propojenosti zajímat. První z nich byla tehdejší Meziresortní protidrogová komise vlády ČR (dále jen „MPK“). Druhým subjektem bylo 1. oddělení I. odboru Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy Policie ČR. Stalo se tak díky pozitivnímu přístupu a otevřenosti tehdejších vedoucích služebních funkcionářů k novým problémům spojeným s trestním právem a kriminalistikou; zmínit je třeba
zejména vedoucího I. odboru plk. Jiřího Markoviče a vedoucího 1. oddělení pplk. JUDr. Ivana Smékala3. Všechna data týkající se těchto úmrtí se začala shromažďovat na základě dotazníků, rozeslaných pražským ústavům soudního lékařství vždy počátkem ledna každého kalendářního roku. S ohledem na teritoriální působnost Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy bylo omezení na hlavní město nezbytné. Osloveny byly: 1. Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN v Praze 2 ve Studničkově 4 (přednosta prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc.), 2. Ústav soudního lékařství 2. LF UK se sídlem v Praze 8, Budínova 2 (přednosta prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc.), 3. Ústav soudního lékařství 3. LF UK se sídlem Praha 10, Šrobárova 50 (tehdejší přednosta prof. MUDr. Jiří Štefan, DrSc.; nyní prim. MUDr. Jiří Hladík), 4. Ústav soudního lékařství Záchranné služby hl. m. Prahy, (tehdejší přednosta prim. MUDr. Michal Beran) a 5. Vojenský ústav soudního lékařství v Ústřední vojenské nemocnice v Praze (tehdejší přednosta plk. MUDr. Michal Dogoši; nyní pplk. MUDr. Miloš Sokol). V dotazníku, který byl prvně rozeslán v lednu 1999, bylo položeno celkem 5 otázek: 1. Provádělo vaše pracoviště v období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 pitvu osoby, v jejíž tělesných tekutinách byly nalezeny stopy látek, uvedených v příloze č. 1 – 7 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů? 2. V případě že ano, uveďte, zda byla nařízena pracovníky Policie ČR pitva ve smyslu § 115 odstavec 1 trestního řádu? 3. Dále sdělte, jaké látky byly zjištěny v tělních tekutinách, zda zemřelá osoba byla mužského nebo ženského pohlaví a její věk. 3
Hodnosti i funkce jsou uvedeny k roku 1998
4. Sdělte, zda užití této látky bylo v příčinné souvislosti s následkem smrti. 5. Sdělte, zda se o úmrtí dále zajímala Policie ČR . Na základě obdržených odpovědí byl vypracován celkový sumář, ze kterého se dovozoval nejen počet těchto úmrtí osob pod vlivem drog na území hl. m. Prahy, ale rovněž se jednalo o zpětnou vazbu na práci Policie ČR. Nutno dodat, že z dnešního pohledu se jednalo o „pionýrskou“ dobu a hodnota dat je dnes velmi lehce zpochybnitelná. Důležitější však bylo tehdejší nadšení pro problematiku, pro kterou jsme nevnímali nepřesnost, nejednotnost a nedokonalost práce. Na naši obhajobu musím uvést, že tehdy neexistoval téměř žádný přístup k odborné literatuře, o internetu (a mnohahodinovém přístupu k němu) na pracovišti ani nemluvě. Na základě ústní dohody s přednosty anebo primáři jednotlivých ústavů soudního lékařství v Praze, jsme se v relativně krátkém čase dozvídali o podezřelých úmrtích a měli možnost se účastnit pitvy. Tu jsme zpravidla absolvovali s pracovníky pražského Odboru pro boj s organizovaným zločinem služby kriminální policie Správy hl. m. Prahy4 (dále jen „OBOZ“). V té době se mnohokrát stávalo, že byl přítomen pracovník OBOZu a Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy. Absolutně žádný zájem ale neprojevovalo místní oddělení policie, které tento případ někdy ani neevidovalo jako podezření ze spáchání trestného činu, ale pouze jako č.j., které se týká náhodného úmrtí bez této souvislosti. Pitvy se pravidelně nařizovaly do konce roku 2001. U soudní pitvy byl přítomen nejen pracovník OBOZu a Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy (což vyplývalo z věcné příslušnosti dané trestním řádem), ale i kriminalistický technik, který zajišťoval stopy. Od roku 2002 přešla tato činnost na Národní protidrogovou centrálu (dále jen „NPC“). Výhodu převodu kompetence na NPC spatřuji zejména v tom, že se jedná o útvar s působností na celém území republiky. Současně má (podle starého územního členění) i 6 svých expozitur v jednotlivých krajích. V letech 1999 – 2000 byli pracovníci Policie ČR přizváni k jednání tehdejší MPK resp. její pracovní skupiny pro zjišťování drogové mortality, která byla vytvořena v roce 1999 v rámci studie PAD (viz Zábranský et Vorel, 2001) a později převedena do působnosti nově vznikajícího Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti ČR (dále jen „NMS“); tam získala status pracovní skupiny „Úmrtí spojená s užíváním ilegálních drog“ a zástupce Policie ČR se stal jejím řádným členem. V tomto období se činnost skupiny mimo jiné soustředila na sjednocení terminologie s cílem, aby sběr dat z různých oborů (policejní činnost, soudní lékařství, instituce
4
Služba kriminální policie podle tehdejšího organizačního řádu Policie ČR
v působnosti Ministerstva zdravotnictví apod.) byl kompatibilní a zlepšila se jeho vypovídací hodnota. V předešlé části jsme zmínili dva služební funkcionáře policie, kteří nemalou měrou přispěli k rozvoji této problematiky uvnitř policie, a proto je nutné zmínit i další, kteří přispěli zásadním podílem zejména v oblasti vědy a výzkumu. Jedná se o MUDr. Františka Vorla, CSc., primáře oddělení soudního lékařství nemocnice v Českých Budějovicích a o drogového epidemiologa MUDr. Tomáše Zábranského, Ph. D., který je od počátku do současné doby vedoucím této pracovní skupiny.
Současný stav sběru dat drogové mortality Základní výhodou tohoto řešení, jak již bylo zmíněno shora, v rámci působnosti Policie ČR je celorepubliková působnost NPC. Pracovníci NPC tak mohou v rámci své činnosti oslovovat všech 13 ústavů soudního lékařství na území České republiky, v případě potřeby se mohou dostavit na pitvu anebo mohou metodicky spolupracovat s krajskými ředitelstvími policie v teritoriu. V současné době jsou v pracovní skupině „Úmrtí spojená s užíváním drog“ zastoupeni představitelé všech zájmových oborů – drogové epidemiologie, soudního lékařství a soudní toxikologie, Policie ČR a ministerstva zdravotnictví. Dříve, než se začneme zabývat jednotlivými faktory, které doprovází úmrtí osob pod vlivem drog, je nutné definovat, co takovým úmrtím rozumíme. Na základě jednotného přístupu k této problematice, jsou v současné době definice sjednoceny podle EMCDDA5. Drogová mortalita se za ideálních podmínek člení na čtyři podskupiny (Püschel, 1998): 1. úmrtí v důsledku úmyslného nebo náhodného předávkování; neúmyslné předávkování (neznalost koncentrace užívané látky, „došlehávání“ atd.); sebevražda předávkováním („zlatá rána“). 2. úmrtí v důsledku dlouhodobého zneužívání drog; v důsledku infekce HIV/AIDS získané infikovanou injekcí; v důsledku cirrhotického jaterního selhání po
5
European Monitoring Centre on Drugs and Drug Abuse
obdobně získané virové hepatitidě typu B nebo C; selhání organismu v důsledku malnutrice (např. imunitní selhání), úmrtí ze sepse, endokarditid, atd. 3. sebevraždy, spojené se závislostí na drogách; sebevraždy pod vlivem drog; sebevraždy v abstinenčním stavu 4. smrtelné nehody ovlivněné drogami; dopravní nehody pod vlivem drog, pády z výšek pod vlivem drog, atd. Skupiny (2), (3) a (4) jsou extrémně heterogenní co do morfologických a toxikologických nálezů; také rozlišení mezi náhodným a sebevražedným předávkováním může být velmi obtížné. Běžně přijímaná definice úmrtí se vztahem k drogám zahrnuje nehody a sebevraždy pod vlivem drog. Pokud jde o vnější sílu coby příčinu úmrtí, morfologické známky mohou též zahrnovat zranění po dopravních nehodách, strangulaci, utopení, uhoření atd. (Püschel, 1998).
Přímá drogová úmrtí Za přímá drogová úmrtí (předávkování) se považují všechna úmrtí, kdy byl prokázán farmakodynamický mechanismus smrti - tedy selhání životních funkcí v důsledku (bio)chemických vlastností zjištěné drogy. Zjednodušeně řečeno lze říci, že k přímým drogovým úmrtím dochází bezprostředně resp. ve velmi krátkém časovém intervalu po užití drog(y). Zahrnují pouze první podskupinu z výše uvedených skupin, navržených Püschelem (1998).
Nepřímá drogová úmrtí Za nepřímá drogová úmrtí (jiná úmrtí za přítomnosti drogy) se považují všechny případy, kdy byly v tělních tekutinách nebo tkáních zemřelé/ho identifikovány metabolity drog(y); nelze ale bez pochyb určit, že úmrtí spadá do kategorie přímých úmrtí. Zahrnují třetí a čtvrtou Püschelovu podskupinu. Tato kategorie b) je extrémně heterogenní (zahrnuje jak případy, kdy mělo užití drogy příčinnou souvislost s úmrtím, tak případy, kdy žádná příčinná souvislost neexistovala)
a tak je spíše obrazem rozšíření užívání drog v populaci než výrazem skutečných veřejnozdravotních rizik té které drogy (Zábranský et al, 2004). Tabulka č. 1 – počet přímých drogových úmrtí v letech 1998 – 2005 v České republice Počet úmrtí v letech 1998 - 2005 v České republice 250
218 200
163 150
145 135
100
144
142
102 93
50
0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Status quo – současný stav sběru dat Současný stav sběru dat je již sofistikovaný. Rok 2004 byl čtvrtým rokem fungování automatizovaného systému sběru dat o úmrtích pod vlivem drog; již druhý rok byly k dispozici údaje v databázové formě ze všech 13 pracovišť soudního lékařství a soudní toxikologie na území České republiky. V České republice jsou (v ideálním případě) soudním lékařem obligatorně prováděny pitvy všech náhlých úmrtí, kdy prohlížející lékař nemohl stanovit příčinu smrti; a všech násilných úmrtí6. K dispozici jsou data o předávkování drogami v konzistentní časové řadě od roku 1998 (viz tabulka č. 2); od roku 2003 se vykazují také úmrtí „za přítomnosti drog“. Automatizovaný systém a koordinace sběru dat se rozvíjí v úzké spolupráci NMS a Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP. 6
Blíže viz. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví ve znění pozdějších předpisů
Ve výskytu smrtelných předávkování došlo v roce 2004 k nárůstu (oproti roku 2003) jak u opiátů (většinou se jedená o opiáty obsažené v lécích, nikoliv tedy heroin či jiné „pouliční“ opiáty), tak u pervitinu. Přetrvává relativně vysoký počet předávkovaných těkavými látkami a velmi vysoké počty předávkovaných léky a to zejména benzodiazepiny. Nebylo registrováno žádné úmrtí na extázi (MDMA), došlo k jednomu úmrtí na jinou syntetickou látku (DOB). Poprvé v ČR bylo zaznamenáno ojedinělé úmrtí na předávkování kokainem a další úmrtí za přítomnosti kokainu. Dále byla analyzována data o úmrtnosti uživatelů drog, ta je v porovnání s běžnou populací stejného věku přibližně 7 – 11krát vyšší. V roce 2004 pracoviště soudního lékařství a soudní toxikologie zjistila celkem 241 úmrtí na předávkování drogami, z toho 171 psychoaktivními léky. Mimo léků byly příčinou největšího počtu předávkování tradičně opiáty (32), těkavé látky (20) a pervitin (16). Nebylo identifikováno ani jedno úmrtí na předávkování metadonem či buprenorfinem – a to ani v kombinaci s jinými drogami; rovněž nebylo v roce 2004 prokázáno žádné smrtelné předávkování extází (MDMA) a konopnými látkami. Poprvé od existence speciálního registru drogových úmrtí na odděleních soudního lékařství a soudní toxikologie bylo v roce 2004 identifikováno 1 smrtelné předávkování kokainem. Tabulka č. 2 – zastoupení jednotlivých drog u úmrtí v České republice v letech 1998 – 2004
Zastoupení jednotlivých drog u úmrtí v České republice v letech 1998 - 2004 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
opioidy
40
45
47
56
21
21
32
pervitin
21
34
31
5
8
9
16
halucionogeny
0
0
2
0
0
0
0
konopné látky
0
0
0
0
0
0
0
41
56
65
66
50
91
94
rozspustidla
0
0
0
15
14
22
20
MDMA
0
0
0
0
0
1
0
kokain
0
0
0
0
0
0
1
benzodiazepiny
Předávkování psychotropními léčivy představují velmi heterogenní oblast a její přesné zhodnocení je obtížné. Zahrnuje totiž předávkování sebevražedná, náhodná či bez zjevného úmyslu, a to jak léky lege artis předepsanými, tak i zneužívanými. Celkem bylo v roce 2004 zjištěno 171 případů předávkování psychotropními léčivy, z toho 94 případů předávkování benzodiazepiny, a to včetně flunitrazepamu. V roce 2004 došlo oproti roku 2003 k nárůstu předávkování opiáty (32 oproti 21 případu). Z těchto 32 případů však byl pouze u 5 z nich prokázán heroin, u dalších 7
morfin; u zbývajících případů byl identifikován kodein či dihydrokodein, což svědčí spíše o předávkování opiáty obsaženými v léčivých přípravcích. U předávkování pervitinem došlo k téměř dvojnásobnému nárůstu; tento nárůst koresponduje s růstem odhadovaného počtu problémových uživatelů pervitinu a s růstem žadatelů o léčbu v souvislosti s pervitinem v roce 2004 (viz tabulka č. 3). Předávkování těkavými látkami dosáhla téměř stejné hodnoty jako v roce 2003. Analýza trendů v předávkování psychotropními léky je v zájmu srovnatelnosti s předchozími lety zúžena jen na předávkování benzodiazepiny včetně flunitrazepamu. Předávkování benzodiazepiny mají rostoucí tendenci; u flunitrazepamu dochází k poklesu, což koresponduje se zavedením přísnějšího režimu jeho preskripce na receptech s modrým pruhem od srpna 2003 (Mravčík et al., 2005).
Současný stav nařizování pitev Nařizování pitev a obecně práce policie v této oblasti naráží na mnohá úskalí. Primárně je to nesprávný postup policejních orgánů na místě nálezu mrtvoly (pokud tímto místem není přímo místo trestného činu). Není účelem tohoto příspěvku, aby popisoval správný postup výjezdových skupin u podezřelých úmrtí na místě jejich nálezu (k tomu např. Chmelík, 2005). Že se však jedná o zásadní problém policie, lze kasuisticky dokladovat citací z rozsudku Městské soudu v Praze. V tomto případě byla pachatelka policejním orgánem obviněna z následku smrti, který způsobila prodejem drogy (jeden uživatel po aplikaci drogy zemřel, druhý přežil a mohl identifikovat pachatelku, právní kvalifikace nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákona). U Městského soudu, který byl soudem prvoinstančním však byla tohoto skutku zproštěna. Z odůvodnění rozsudku cituji: „Rovnou šli do Čínské restaurace v Praze 1. Zde si jmenovaný aplikoval dávku
do předloktí, L. do třísel. Měla s sebou vodu a kyselinu askorbovou. Lžičku neměla – asi kvůli rodičům. Po aplikaci drogy usnul. Po probuzení zjistil, že L. sedí na WC míse a řekl V., co tam bouchali, ať zavolají sanitku. Když přijela policie řekli mu, aby dal své věci na stranu a zmuchlané papírky od drogy a stříkačku, aby vyhodil do koše. Mezi věcmi, které na pokyn policistů z K. uklízel, byly obaly od psaníček, sklenička vody, kyselina askorbová a stříkačka. Tyto věci vyhodil někde cestou pryč do popelnice.“ Není z rozsudku zřejmé, na základě jakých informací a skutečností policisté na místě nálezu mrtvoly (kdy úmrtí bylo neočekávané a náhlé) dovodili, že se v tomto případě nejedná o trestný čin a že stopy, které jsou na místě mohou být bez odborného zkoumání vyhozeny do popelnice. Zřejmé však je, že policisté tímto svým způsobem postupovali v rozporu s trestním řádem7. 7
Srovnej ustanovení § 158 odst. 1 trestního řádu
V současné době policejní orgány nařizují provedení soudní pitvy u osoby zemřelých pod vlivem drog v mizivém procentu případů, resp. objasnění všech skutečností (viz tabulka č. 4 – sloupec č. 1 – počet všech drogových úmrtí od roku 1998 – 2004) a obvinění pachatele se pohybuje pouze kolem 4,4% (sloupec č. 2 tabulky č. 4) a návrh na podání obžaloby policie uskutečnila v 3,4% (sloupec č. 3 tabulky č. 4). Nedomnívám se, že tyto výsledky jsou zapříčiněny pouze nesprávným postupem policie; ale za nesprávný lze považovat obecný postup policie v této oblasti – ohledání místa činu/místa nálezu mrtvoly, spolupráce s lékaři oddělení soudního lékařství a i nepatrné vyhlídky na objasnění skutku a obvinění pachatele, tedy stále fungující „čárkový systém“ statistiky policie a jejího hodnocení. Tabulka č. 3 – podíl skupiny drog na mortalitě v roce 2004 Podíl skupin drog na mortalitě - 2004 50 40 30 20 10 0
Benzodiazepin y
THC
Opiáty/opioidy
Pervitin
Těkavé látky
MDMA
Kokain
Nemoc (n=2)
0
2
0
0
0
0
0
Nehoda (n=72)
35
2
5
9
2
3
0
Sebevražda (n=83)
44
6
9
9
3
0
0
Zabití/vražda (n=3)
1
0
0
1
0
0
1
Jiné (n=4)
2
0
0
0
1
0
0
Tabulka č. 4 – počet drogových úmrtí za roky 1998 – 2004; objasněnost policie a počet návrhů na podání obžaloby
Objasněnost mortality z pohledu Policie ČR za léta 1998 - 2004 1000 924 900 800 700 600 500 400 300 200 100
41
32
2
3
0 1
Toto konstatování vyplývá z dat, shromážděných z roku 2004. Celkem bylo zadokumentováno 248 drogových úmrtí (přímá i nepřímá). Pitva podle trestního řádu byla nařízena ve 198 případech; v dalších byla provedena pitva zdravotní – 50 případů (20%) (viz. tabulka č. 5). Policie šetřila/prověřovala 204 úmrtí (82%); v 19 (7%) případech se o úmrtí žádným způsobem nezajímala; závěrečnou zprávu (pokud nebyla nařízena pitva podle trestního řádu) si vyžádala v 8 (3%) případech a v 17 (7%) případech se další postup policie nepodařilo zjistit (viz tabulka č. 6) (Šejvl, 2005). S ohledem na skutečnost, že se jedná o úmrtí osob, kde existuje potenciální podezření na spáchání trestného činu, domnívám se, že policie nemůže být s těmito daty spokojena. Rovněž nelze jednoznačně učinit závěr, že tam, kde byla provedena zdravotní pitva, není úmrtí v příčinné souvislosti s trestným činem. Praxe ukazuje, že policie v některých případech nenařídí pitvu, i když pitvající lékař oddělení soudního lékařství jí ohlásí podezření, že smrt nastala v souvislosti s trestným činem, neboť svědecké výpovědi mechanismus vzniku poranění zjištěný při pitvě popírají.
Tabulka č. 5 – počet provedených soudních a zdravotních pitev u úmrtí pod vlivem drog za rok 2004
Počet nařízených pitev podle § 115 odst. 1 trestního řádu za rok 2004 u všech drogových úmrtí 250
200
198
150
100 50 50
0 soudní pitva
Tabulka č. 6 – aktivita Policie ČR na drogových úmrtích v roce 2004
zdravotní pitva
Aktivita Policie ČR na drogových úmrtích v roce 2004 250 204 200
150
100
50 19 82%
7%
8
17 3%
7%
0 šetřeno
bez zájmu
závěrečná zpráva
nezjištěno
Ideální postup To, že nelze vyloučit u úmrtí osoby pod vlivem drog spáchání trestného činu, upravuje již zmiňované ustanovení § 187 odst. 4 písm. a) trestního zákona. § 187 (1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let. (3) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší patnácti let, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt, b) získá-li takovým činem prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tedy, lze vždy hypoteticky dovodit nedbalostní zavinění smrti tím, že pachatel poškozenému nějakou formou jednání (popsáno v základní skutkové podstatě) podá drogu. Tedy, nedodrží potřebnou míru opatrnosti (objektivní a subjektivní) a zpravidla je zde zavinění dovozeno vědomou nedbalostí. Správný postup policejního orgánu při nálezu mrtvého s podezřením, že smrt je příčinné souvislosti s užitím drogy, má být následující. Po příjezdu na místo nálezu mrtvoly (zpravidla není místem trestného činu) přivolá policista záchrannou službu. Jen lékař je oprávněn konstatovat smrt osoby. Je nezbytné zajistit předepsaným způsobem všechny stopy, které se na místě nálezu vyskytují a které mohou mít další význam buď pro samotné potvrzení anebo vyvrácení podezření o spáchání trestného činu, ale i pro případné trestní řízení. Rovněž lze predikovat, že bez provedení pitvy nelze jednoznačně domněnku o spáchání trestného činu vyloučit a vůbec tak nemůže učinit policejní orgán pouhou obhlídkou místa nálezu bez provedení potřebného doplňujícího šetření8. Tuto ideu potvrzuje (pro ohledávajícího lékaře) i vyhláška o postupu při úmrtí a pohřebnictví9, neboť zde v § 4 odst. 1 písm. b) je uvedeno, že: „pitvy mrtvých se provádějí ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně sebevraždy“. V § 4 odst. 3 cit. vyhláška dále upravuje obligatorní provedení pitvy lékařem oddělení soudního lékařství. „Ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím včetně sebevraždy provádí pitvu lékař oddělení soudního lékařství, a to povinně: ad a) při náhlých úmrtích, jestliže při prohlídce mrtvého nebylo možno zjistit příčinu úmrtí; ad b) u osob zemřelých násilným úmrtím včetně sebevraždy.“ 8
Ať již postupem podle § 158 odst. 1 trestního řádu anebo podle § 158 odst. 3 trestního řádu
9
Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví ve znění pozdějších předpisů
K této praktické aplikaci je potřeba uvést dvě základní sdělení. Prvně – zatím se stále nejedná o soudní pitvu (tedy pitvu nařízenou formou opatření policejního orgánu podle § 115 odst. 1 trestního řádu), ale pitvu prováděnou lékařem oddělení soudního lékařství. Za druhé – domnívám se, že žádný policista není oprávněn z titulu své funkce (není lékař oddělení soudního lékařství) v případech náhlých a neočekávaných úmrtí (což úmrtí pod vlivem drog jsou) rozhodnout o tom, že se v těchto případech nejedná o trestný čin. To je oprávněn pouze lékař provádějící pitvu – tedy lékař oddělení soudního lékařství – na základě jejích výsledků. Argumentace týkající se ušetření finanční prostředků zde neobstojí, neboť za takovéto provedení pitvy nejsou žádné náklady pro policii účtovány. Rovněž tak zájem společnosti na objasnění trestných činů, jejichž následkem je smrt, převyšuje nad případnými ekonomickými zájmy. „V případě, že lékař oddělení soudního lékařství získá podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem (§ 6 odst. 4 cit. vyhlášky) pitvu přeruší, a tuto skutečnost neprodleně oznámí policejnímu orgánu s návrhem na nařízení pitvy orgánem činným v trestním řízení.“ Rozhodnutí o tom, zda bude nařízena pitva podle trestního řádu je zcela na policejním orgánu, případně v rámci dozorového řízení na státním zástupci. Policejní orgán samozřejmě může nařídit soudní pitvu již při nálezu mrtvoly, pokud má důvodné podezření, úmrtí bylo způsobeno trestným činem. Pokud takové podezření nemá, nemusí pitvu nařizovat, je však třeba aby byl s lékařem oddělení soudního lékařství v kontaktu. V případě, že mu toto podezření pitvající lékař potvrdí, stále ještě to neznamená fakt, že soudní pitva musí být nařízena (viz § 6 odst. 4 věta poslední cit. vyhlášky). Policejní orgán může odmítnout nařízení soudní pitvy, jestliže má dostatek materiálu pro to, aby se mohl odůvodněně domnívat, že úmrtí nebylo trestným činem způsobeno. Jako ideální variantu lze rovněž doporučit, aby stopy zajištěné na místě nálezu mrtvoly (zejména chemické stopy), byly zaslány společně s tělem na ústav soudního lékařství a soudní toxikologie. Jedná se o velmi pragmatický důvod – v případech toxikologické expertizy prováděné z biologického materiálu z kadaveru, je vhodné provést při jednom expertizním zkoumání i komparaci se zajištěnými stopami. Pokud tyto stopy nejsou zaslány na soudní toxikologii a jejich expertiza je provedena na KÚP10 nebo OKTE11, získá policejní orgán dva samostatné znalecké posudky. Tím má k dispozici dva závěry, které je potřeba porovnat. Z tohoto důvodu je vhodné mít jeden posudek s jedním porovnáním a jednotnými závěry.
10
Kriminalistický ústav Praha Policie České republiky
11
Odbor kriminalistické techniky a expertiz Policie České republiky
Kasuistika U hlavního líčení bylo zjištěno, že: „obžalovaní B. J. M. a bratři L. a S. F. se při svém
pobytu na území České republiky, zejména v Praze, v přesně nezjištěné době živili prodejem heroinu. Prodej zpravidla probíhal tak, že obžalovaní měli k dispozici mobilní telefony, jejichž čísla byla známá jen v okruhu narkomanů; zájemci o drogu obžalovaným na tato čísla zavolali, domluvili si místo a čas schůzky, na které jim obžalovaní drogu prodali. Obžalovaní drogu připravovali do balíčků, tzv. psaníček o váze 0,2 – 0,4 g, přičemž za balíčky inkasovali dle váhy 100,- Kč za 0,5 g heroinu.“ „K tomuto skutku rozsudku slyšel soud svědka P. K. Svědek dne 3. 9. 1999 v přípravném řízení uvedl, že v prosinci 1998 až v únoru 1999 užíval heroin; předtím 3,5 – 4 roky jiné omamné látky. Do začátku roku 1999 bral hnědý heroin a poté se na trhu objevil heroin bílý. Poškozeného J. M. znal z místa bydliště. Dne 8. 2. 1999 se ráno kolem 9 hodiny sešli a domluvili se, že si jdou koupit heroin na Prosek k L., jednomu z Arabů, kteří na Proseku heroin prodávali. Svědek uvedl, že již před tímto dnem nejméně 15 – 20krát od L. heroin koupili. Popsal, že heroin byl vždy zabalen v igelitové kuličce nebo slzičce, která byla zatavená, igelit byl jemný jako nákupní tašky z Delvity. Dne 8. 2. 1999 tak jako jindy zavolali z telefonní budky na telefonní číslo mobilu, které měli zapsané; telefonoval J. M.. J. M. se domluvil s L. nebo s jeho bratrem a dali si sraz. Na schůzku přišli oba bratři F. Drogu od nich kupoval poškozený J. M. Svědek K. v přípravném řízení řekl, že obžalovaní mívali drogu u sebe a společně ji prodávali. Po nákupu drogy svědek s J. M. odešli do paneláku kousek od Delvity a zde si chtěli heroin aplikovat. Společně heroin rozpustili a o dávku, kterou měli zakoupenu, se rozdělili napůl. Svědek uvedl, že slyšel J. M. říci něco ve smyslu „to je rána“, za 3 – 4 minuty se na něj otočil a viděl, že J. M. leží opřený o zábradlí, má modré rty a nejeví známky života. Svědek vyšel ven, běžel do telefonní budky a zavolal pomoc. Počkal na místě než přijela policie. Svědek v přípravném řízení popisoval detailně způsob kontaktu na obžalované a způsob komunikace s nimi. Uvedl, že stačilo pouze říci kolik dávek si člověk přeje a vyplatit peníze. U hlavního líčení svědek do určité míry pozměnil svoji výpověď s tím, že neuváděl jméno prodejce drogy, hovořil jenom o dealerovi, uvedl, že si nevzpomíná, zda dealer, od kterého J. M. dne 9. 2. 1999 kupoval drogu byl sám a/nebo ve společnosti někoho dalšího. Uvedl, že drogy nakupoval asi u šesti dealerů a obžalovaného L. F. poznal. Změna ve výpovědi svědka K. u hlavního líčení nebyla jedinou změnou ve svědeckých výpovědích, kterou soud zaznamenal. Tyto změny měly několik příčin, z nichž základní příčinou byla skutečnost, že řada svědků od doby, kdy podali svou výpověď v přípravném řízení, pokračuje ve zneužívání drog a osoby dealerů mění. U některých svědků nelze vyloučit obavu vypovídat před obžalovanými, ani úmysl vypovídat nepravdivě. Soud za těchto okolností vycházel z výpovědí svědků v přípravném řízení, neboť tyto výpovědi byly činěny v kratším časovém úseku od popisovaných událostí,
až na výjimky za přítomnosti obhájců obžalovaných a soud neměl důvod jejich pravdivost zpochybňovat.“ „Ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a výslechem znalce u hlavního líčení bylo zjištěno, že v krvi poškozeného J. M. byl nalezen jednak morfin a acetylmorfin a dále fenistil. Znalci uzavřeli, že příčinou smrti byla aplikace heroinu; kdy nemohou vyloučit reakci organismu na heroin při současné přítomnosti fenistilu, reakci, která vedla ke smrti poškozeného. Znalec z oboru farmakologie uvedl, že pokud J. M. jako alergik dlouhodoběji užíval fenistil, byla podstatně snížena možnost interakce mezi touto látkou a heroinem. Skutečnost dlouhodobějšího užívání fenistilu poškozeným z výpovědi jeho matky ani ze zprávy ošetřujícího lékaře však nebyla zjištěna.“ „Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že trestná činnost obžalovaných byla u hlavního líčení prokázána. Trestná činnost obžalovaných byla prokázána zejména výpověďmi jednotlivých svědků. Soud již shora hodnotí některé změny ve svědeckých výpovědích, které jsou pro výpovědi drogové závislých svědků typické.“ „Soud dospěl k závěru, že obžalovaní bratři L. a S. F. jsou odpovědní za smrt J. M. dne 8. 2. 1999. Z výpovědi svědka P. K. bylo zjištěno, že obžalovaní prodali společně poškozenému heroin, po jehož aplikaci poškozený zemřel. Podle názoru senátu městského soudu v Praze není podstatné zjištění, kdo z obou obžalovaných poškozenému heroin předával, kdo inkasoval peníze; obžalovaní jednali jako spolupachatelé, trestný čin byl spáchán jejich společným jednáním a oba jsou proto za toto jednání odpovědni. Úmysl obžalovaných způsobit poškozenému smrt je dán eventuelně. Obžalovaní si byli vědomi toho, že prodávají heroin narkomanům, prodávali heroin různé kvality a koncentrace a museli si být vědomi toho, že mohou prodat dávku heroinu osobě, u níž (vzhledem ke zdravotní indispozici), aplikace kterékoli z dávek může být aplikací dávky smrtelné. Ze závěru znaleckého posudku z oboru soudního lékařství vyplynulo, že poškozený zemřel na předávkování heroinem, příčinou smrti byla ona poslední dávka. Znalci v souvislosti se zjištěným fenistilem v krvi poškozeného hovoří o možnosti neobvyklé reakce organismu na heroin, avšak s jednoznačným závěrem, že smrt poškozeného způsobil heroin. Bez aplikace této omamné látky by dne 8. 2. 1999 ke smrti poškozeného nedošlo. Skutkovou podstatu trestného činu podle § 187/4a) tr. zák. naplní ten, kdo jinému opatří omamnou nebo psychotropní látku a způsobí takovýmto činem smrt.“ „Společenská nebezpečnost jednání obžalovaných je velmi vysoká. Posuzovanou trestnou činnost je třeba považovat za jednu z nejzávažnější trestné činnosti, zejména s ohledem na následky, které jednotlivcům ale i celé společnosti drogy přinášejí. Společenská nebezpečnost jednání L. a S. F. je zvyšována skutečností, že v důsledku jejich trestného jednání byla způsobena smrt další osoby.“
Vrchní soud Praha – odvolací řízení Obžalovaní si proti rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ke stížnosti, která napadala právní kvalifikaci podle § 187/4a) trestního zákona, uvádí Vrchní soud následující:
„Pokud jde o právní kvalifikaci tohoto útoku, Městský soud v Praze nepochybil, jestliže jej kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákona, neboť k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty není z hlediska subjektivní stránky nutný eventuální úmysl, jak uvádí obžalovaní ve svém odvolání, ale postačí pouze nedbalostní zavinění. Pokud pachatel prodává narkomanovi drogu typu heroinu, musí přinejmenším předpokládat, že její aplikace může mít za následek smrt a pokud takový následek skutečně nastane, je za něj trestně odpovědný. V případě obžalovaných L. a S. F. tedy šlo ve vztahu ke smrtelnému následku jejich jednání přinejmenším o nevědomou nedbalost ve smyslu § 5 písm. b) tr. zákona.“
Závěr Jak vyplývá z předloženého materiálu, jako ideální postup u úmrtí osob pod vlivem drog se jeví důsledné a důkladné provedení ohledání místa trestného činu/nálezu mrtvoly. S tím provedení šetření podle příslušného ustanovení trestního řádu12 a/nebo podle zákona o Policii České republiky13. Nezbytnou součástí správného postupu je provedení pitvy lékařem oddělení soudního lékařství. Pouze na základě precizního postupu policie a soudního lékařství lze eliminovat opakování takových pochybení, jaká se vyskytla v kauze manželů Stodolových. A jak dokazuje předkládaná kasuistika, není vyloučeno ani úspěšné provedení celého trestního řízení. Účelem tohoto článku nebylo zkritizovat činnost Policie ČR v této oblasti. Jeho základní účel měl dvě roviny. První rovina představovala snahu upozornit v některých případech na nesprávný postup policie, na chyby, které mohou vznikat nesprávnou či nedbalostní interpretací právních norem, nedůslednou činností na místě nálezu mrtvoly a dalšími chybami. V druhé rovině bylo účelem rozpoutat diskuzi nad touto drogovou oblastí, nad možnostmi dalšího postupu, nápravou způsobených nedostatků a zkonsolidování činnosti všech zúčastněných subjektů. 12
§ 158 odst. 1 trestního řádu
13
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů
Odkazy
Chmelík, J. (2005). Rukověť kriminalistiky. Aleš Čeněk, s.r.o. Püschel, K. (1998). Determining the Number of Drug – Related Deaths. In EMCDDA Estimating the Prevalence of Problem Drug Use (pp. 127 – 135). Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. Šejvl, J (2005). Zápis ze schůzky z pracovní skupiny „Úmrtí spojená s užíváním nelegálních drog“ ze dne 2.6.2005; Úmrtí spojená s užíváním nelegálních drog podle průzkumu NPC. http://www.drogyinfo.cz/index.php/o_nas/pracovni_skupiny_nms/pracovni_skupina_umrti_spoje na_s_uzivanim_drog SZU (2001). http://www.szu.cz/drogy/alkohol/alkoholaurazy.pdf Zábranský, T., Vorel, F., Balíková, M. et Šejvl, J. (2004). Smrtelná předávkování nelegálními drogami a těkavými látkami v ČR – stručný souhrn a manuál pro monitorování (Fatal Overdoses Related to Illegal Drug and Solvents in Czech Republice – Short Overview and Monitoring Guidelines). Praha: Úřad vlády ČR.
