Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky

Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky Vendula Běláčková

Mexiko zásobuje USA nelegálními drogami, nicméně samo je spíše tranzitní zemí než zemí, která by nelegální drogy pěstovala a vyráběla. Sousedství Mexika se zemí s největší poptávkou po nelegálních dro gách na světě přímo vybízí k participaci na černém trhu. Následující text představí historii drog v Mexiku, jejich současnou produkci a užívání. Mexiko v posledních letech zažívá největší míru násilných střetů ze strany drogových kartelů ve srovnání s jakoukoli jinou drogovou eko nomikou světa. V první polovině roku 2010 se obětmi drogové války stalo pět tisíc osob. Text se tedy pokusí odpovědět na otázku, proč boj proti drogám dosáhl v posledních letech takových rozměrů.

1. Historie drog v Mexiku

Téměř každá kultura světa využívala ke svým náboženským obřadům psychotropní látky; jejich volba se lišila v místě a čase podle geografic kých, klimatických a společenských podmínek. V předkolumbovských 211

Vendula Běláčková

kulturách se využívaly v přírodě rostoucí halucinogeny při náboženských obřadech. Získávaly se z lián, kaktusů, hub nebo dalších rostlin a semen, jejichž látky rozšiřovaly vědomí a navozovaly halucinace, avšak bez poten ciálu pro vytvoření závislosti. Jednalo se například o rostlinu ololiúqui, druh svlačce se silně halucinogenními účinky; o posvátnou houbu teoca natl ; anebo mezcalové „červené fazole“. Kaktusový nápoj peyotl využívali šamani už od 3. stol. př. n. l. (Jennings 1968). Ke zlomu využití haluci nogenů došlo v době kolonizace, kdy se katolická církev proti halucino genům ostře vymezila jako proti látkám zneužívaným kacíři. V 15. století se v Evropě při pohanských rituálech využíval například obilný námel nebo muchomůrka červená, které měly podobné halucinogenní účinky jako latinskoamerické rostliny a houby. Halucinogeny byly z prostoru Mexika vytlačeny i likvidací písemných záznamů o předkolumbovských obřadech. Skutečné složení látek odkryla západní věda až ve 30. letech 20. století. Dodnes využívají některé církve jako křesťanská skupina Santo Daime v Brazílii a dalších amerických státech včetně Mexika ve svých rituálech halucinogen ayuhasca, který je připravován z odrůdy lián. Americká Native American Church si dokonce vymohla legální dodávky peyotlu pro potřeby svých obřadů (Schultes 1998). Teprve v novověku se do Mexika rozšířily dnes všeobecně známé drogy. Západní věda v 19. století z rostlinných drog užívaných v jiných kulturách syntetizovala nové koncentrované formy drog a proměnila je ve farmaceutika. Z opia bylo vyvinuto morfium, které se stalo široce používaným analgetikem. V roce 1883 byl k léčbě závislosti na morfiu vyvinut heroin. V roce 1860 byl z koky syntetizován kokain pro léčbu emocionálních projevů (zprav. depresivních stavů). V roce 1938 bylo ve švýcarské laboratoři syntetizováno LSD (analogické námelovým al kaloidům) s původním záměrem využít ho ke zmírnění kontrakcí při porodu. Vznikla však syntetická protiváha přírodním halucinogenům (Courtwright 2002; Jennings 1968). Tyto syntetické látky, k jejichž výrobě se s výjimkou LSD využívají právě původní rostlinné haluciogeny, se staly předmětem celosvětového využití a mezinárodního obchodu. Teocanatl, „boží blesk“, byl využíván zejména Mixtéky z Oaxaky. Podstatou obřadu je konzultace konkrétního problému s posvátnou houbou; peyotl je dodnes součástí rituálů mexického etnika Huicholů a byl patrně nejvý znamnějším užívaným halucinogenem. 212

Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky

2. Užívání drog v současnosti

Drogy jsou v Mexiku užívány desetkrát méně, než je tomu v sousedních USA. Marihuanu v roce 2009 zkusilo 1 % Mexičanů oproti 10 % Ameri čanů (Villalobos 2008); kokain vyzkoušelo 0,5 % mexické populace oproti 3 % v sousedních USA (UNODC 2009). V posledních deseti letech statistiky ukazují mírný nárůst užívání drog v mexické populaci. V roce 2002 užilo libovolnou nelegální drogu 4,2 % populace, v roce 2008 už to bylo 5,7 % obyvatel (Villalobos 2008). Nárůst lze vysvětlit jednak strukturálními změnami ve společnosti – růst HDP a ekonomické úrovně populace je zpravidla spjatý se zvýšením poptávky po návykových látkách; dalším vysvětlením může být skuteč nost, že drogové gangy často platí své členy v naturáliích, čímž podně cují domácí poptávku po drogách.

3. Přehled drogové produkce v Mexiku

V Mexiku se dnes pěstuje marihuana, vyrábí se opium a distribuuje ko kain. Mexičané sami tyto látky užívají jen v malé míře a přítomnost drog v Mexiku je důsledkem vysoké poptávky ze zahraniční. Mexiko je dnes největším světovým producentem marihuany. Marihuana se pěs tuje v rámci střídavého systému s jinými plodinami asi na 30 tisících hektarů půdy. Oblasti zapojené do pěstování marihuany jsou na pobřeží Pacifiku (Jalisco, Guerrero, Michoacán, Oaxaca, Nyarit), kde je vypěs tována nadpoloviční část celkové produkce, a dále potom oblasti v se vero-středozemní části Mexika (Baja California, Sonora, Chihuahua, Durango, Coahuila, Sonora a Zacatecas). Přesné údaje o celkové pro dukci je obtížné odhadnout. Americké vládní instituce i mexická vláda jsou silně motivovány k tomu, aby nadhodnocovaly výsledky svých proti drogových aktivit. Podle dat UNODC (United Nations Office for Drugs and Crime) byla v roce 2008 zlikvidována pole na přibližně 18 tisících hektarů (UNODC 2010). Americká DEA (Drug Enforement Adminis tration) údajně likviduje 80 % marihuanové produkce, podle mexické vlády se daří zničit téměř všechnu (Leggett 2006). Produkci drog se ne daří potlačit zejména v pohoří Sierra Madre. I přes tvrzení uvedených institucí o úspěchu eradikace marihuany se v roce 2008 v Mexiku vypěstovalo přes 20 tisíc tun marihuany, což 213


představuje přibližně třetinu světové produkce. Asi dvě třetiny marihua ny směřují do USA (UNODC 2010). V letech 1930–1970 bylo Mexiko v podstatě jediným dodavatelem marihuany do Spojených států. Mari huana se dá na rozdíl od opia pěstovat na malé ploše s relativně velkými výnosy, pro převoz a pašování je však velmi objemná (UNODC 2010). V řadě vyspělých zemí jsou trestní sazby v souvislosti s marihuanou niž ší, neboť je společností považována za méně nebezpečnou než ostatní nelegální drogy (Nutt – King – Saulsbury – Blakemore 2007). To může být jedním z důvodů, proč dochází v posledních letech k přesunu produk ce do USA a Kanady. V roce 2008 USA vyprodukovaly samy sedm tisíc tun marihuany. Záchyty marihuany z Mexika pro americký trh od roku 2001 klesly o čtvrtinu na 1700 tun. Mezi roky 2007 a 2008 šlo o deseti procentní pokles. Kalifornie na rok 2010 plánuje referendum o legaliza ci marihuany, což by v případě kladného výsledku výrazně ovlivnilo pěstování v Mexiku. Opium se v Mexiku začalo produkovat koncem 19. století. Jeho užívání se však omezovalo na čínské imigranty a specifické komunity vojáků, kriminálníků či chudiny. Pěstování máku setého, z něhož se zís kává opium, se v Mexiku začalo rozmáhat po zavedení prohibice v USA (1914). Tehdy mexičtí pěstitelé ze státu Sinaloa začali zásobovat americký trh opiem a následně i marihuanou. V 60. letech se Mexiko stalo hlav ním dodavatelem heroinu a marihuany do USA, v průběhu dalších let začaly Spojené státy důsledně kontrolovat hranici s Mexikem. Produk ce opia se v Mexiku výrazně snížila až v 70. a 80. letech, kdy se podařilo zlikvidovat velký podíl makových polí (UNODC 2009). I tak je dnes Mexiko po Afghánistánu třetím největším producentem opia na světě (UNODC 2010). Pokud jde o koku jako surovinu pro výrobu kokainu, ta dnes prou dí do USA právě přes Mexiko. Do 80. let byl kokain transportován po moři přímo z Kolumbie na Floridu (Andreas 2001, Bosworth et al. 1997). Americké policejní operace zablokovaly karibské cesty a pašování kokai nu se přesunulo do Mexika. Tudy se od 90. let 20. století distribuuje až 80 % kokainu pro americký trh. Kokain se dováží z Kolumbie letecky, v menších várkách ho pak mexické kartely transportují přes americkou hranici na lodích (60 % produkce), pozemní cestou (30 %) a letecky (10 %) (UNODC 2009). V Mexiku se v poslední dekádě objevila také výroba metamphetaminu, syntetického stimulancia (jeho českou variantou je pervitin). Ve Spojených státech došlo v roce 2005 ke zvýšení kontroly prekurzorů 214


(surovin pro výrobu drogy), což mělo za následek přesun výroby za hranice země do Mexika (UNODC 2010).

4. Protidrogová politika USA a její důsledky pro Mexiko

Prohibice drog se ve světě formovala teprve ve druhé polovině 20. století a u jejího zrodu stály USA. Byly první zemí, kde byly drogy zákonem za kázány a byly významným iniciátorem prohibice drog na světové úrovni. Užívání návykových látek přinesli do USA na přelomu 19. a 20 sto letí přistěhovalci. Lze sem zahrnout vše od zvýšené konzumace piva přes asijské kouření opia až po jihoamerické užívání marihuany. První zákaz kouření opia byl zaveden v San Francisku již v roce 1875. Zákaz kouření marihuany zavedený v roce 1937 byl spojován s mexickými pra covními migranty (Thomson 1998). Už v roce 1912 byla ovšem formulo vána mezinárodní opiová konvence omezující světový obchod s drogami a ve Spojených státech následoval tzv. Harrison Act, který v roce 1914 zakázal prodej některých drog za jiným než lékařským účelem. Omam né látky se přesunuly na černý trh podobně jako při prohibici alkoholu v letech 1920–1933. V roce 1937 byl v USA schválen Marijuana Tax Act, který nařídil okamžité zdanění marihuany. Mexiko hraje vzhledem ke své poloze roli významného aktéra pro drogový trh a je pod značným tlakem protidrogové politiky USA. Prv ním významným činem byla za prezidenta Nixona operace Intercept, kdy byl přerušen na tři týdny hlavní tok nelegálních drog na mexicko-ame rické hranici (Bewley – Taylor 2001). V roce 1975 zahájila mexická vláda pod tlakem vlády USA kampaň proti nelegálním drogám. Například operace Kondor se zaměřila na záchyt drog a likvidaci úrody mexických pěstitelů opia. Akce zaměstnala až čtvrtinu mexické armády, když došlo k masivnímu sprejování makových polí. Výsledkem akce bylo v letech William Randoph Hearst ve svých bulvárních médiích používal pro konopné drogy termín „marijuana“, který měl drogu zesměšnit právě pro asociaci s mexickou menšinou. Za jeho postupem byl údajně obchodní zájem, pro tože rozmáhající se konopný průmysl byl konkurencí průmyslu celulózy, ve kterém měl Hearst podíly. 215


1976 a 1980 snížení podílu mexického opia na americkém trhu ze 75 % na 4 %; u marihuany z 67 % na 25 %. V polovině osmdesátých let se ale podíl vrátil asi na polovinu původní úrovně. Část pěstitelů se přesu nula do horských oblastí, kde byly jejich aktivity hůře postižitelné (Bucardo et al. 2005). Za nezamýšlený důsledek této operace lze ale považovat po čátek vzniku tzv. kartelů – skupin organizovaného zločinu v mexickém obchodu s drogami. Počet kartelů se sice postupně snížil, nicméně ty přeživší posílily své pozice (Bosworth – Collin – Lustig 1997). Na počátku 80. let také došlo k precedentu ze strany distributorů drog – byl umu čen a zabit vysoký státní úředník. Smrt amerického federálního agenta Salazara odstartovala násilný konflikt (dnes nazývaný válkou) mezi kar tely a představiteli společenských elit (Bucardo et al. 2005). Tlak Spojených států se vystupňoval v roce 1986 zavedením tzv. cer tifikačního procesu. Americký prezident předložil seznam zemí podíle jících se na produkci a distribuci drog s hodnocením jejich drogové politiky, jako např. záchyty drog a antidrogová opatření. USA vytyčily požadavky, které dotyčné země musí splnit k získání certifikace. Jejich neplnění bylo sankcionováno omezením politické či jakékoliv jiné eko nomické podpory. V roce 1997 nebyla udělena certifikace Kolumbii (ten to stav trvá dodnes). Mexiko tehdy požadavky certifikace také nesplni lo, ale jako na významného obchodního partnera (po podpisu dohody o volném obchodu NAFTA) na něj sankce nakonec nebyla uvalena (Spencer 1998). Protidrogová politika ve státech Střední Ameriky je podporována v rámci tzv. Merida initiative. Smlouvou je garantován společný boj proti pašování drog, boj proti organizovanému zločinu a praní špinavých pe něz. Na oplátku USA garantuje signatářům finanční podporu v boji proti obchodu s drogami. V roce 2006 nastaly v Mexiku po prezidentských volbách obrovské změny v drogové politice, když prezident Felipe Calderón vyhlásil drogovým kartelům válku. V dubnu 2010 požádali mexičtí politici americký kongres o další podporu v rámci zmíněného programu.

Nejvyšší drogový úředník v Mexiku byl v daném roce zatčen za to, že pra coval pro známý drogový kartel. 216


5. Ekonomický dopad obchodu s drogami

Nelegální obchod s drogami představuje významnou část ekonomiky Mexika. Význam Mexika prudce stoupl ve druhé polovině 80. let, kdy z něj do USA směřovalo 70 % objemu marihuany, 60 % kokainu a 25 % heroinu. Obchod s drogami představuje podle dostupných odhadů asi 6–20 % celkového exportu Mexika a asi 1,5–4 % celkové ekonomické produkce (HDP). Jedná se pravděpodobně o menší podíl, než jaký oby vatelé Mexika i okolní svět s ohledem na medializované násilí drogo vých kartelů předpokládají. V roce 1980, kdy kokain putoval do USA přímo z Kolumbie, byla cena za kilogram kokainu na začátku řetězce, tj. na úrovni producenta, 5000 USD. Na koncovém trhu v USA se kilogram prodával za 650 000 USD. V osmdesátých letech zůstávalo v rozvojovém světě maximálně 8 % (a na úrovni exportu minimálně 1 %) z celkového objemu pro středků vynaložených na obchod s drogami (Reuter – Kleiman 1986). Při pohledu na novější data z roku 2007 (viz tabulku č. 1) je zjevné, že ceny kokainu poklesly na všech úrovních. Výkupní cena za kilogram kokainu se snížila na 650 USD a cena u importu na 15–20 000 USD (u exportu z Latinské Ameriky to bylo 1000 USD), koncová cena klesla přibližně na 120 000 USD (Reuter 2009), kolumbijští farmáři tedy za ko kain dostávají relativně nižší cenu a několikanásobně větší objem peněz patrně zůstává v rukou zprostředkovatelů v Mexiku, kteří mají na roz díl od producentů tržní moc v podobě kartelizovaného obchodu. Podle OECD představuje v Mexiku těžba ropy asi 1,2 % HDP a 7 % exportu. Ceny drog nicméně v průběhu 90. let i přes narůstající drogové politiky prud ce poklesly, a to více než šestinásobně (Caulkins – Reuter 1998). Vysvětlením může být pokles transakčních nákladů například v podobě rozvoje komuni kačních technologií, ale také nezamýšlené působení prohibice, která dokáže odstranit z trhu nejvýraznější hráče, čímž se stává pro ostatní bezpečnější (Caulkins et al. 2006). Z koncové ceny drogy je ¹∕3 odhadována jako kompenzace za riziko fyzického ohrožení distrigutora a ¼ za riziko uvěznění, přičemž obě proměnné se odvíjí od hodnoty práce a potažmo lidského života v daném regionu (Caulkins – Reu ter 1998). Vysoká cena drogy je potom dána velkým počtem zprostředkovate lů, kteří minimalizují riziko v rámci svých objemů transakcí a počtu zákazníků (Caulkins 1997). 217


Tabulka 1: Cena kokainu v producentské zemi Latinské Ameriky a její vývoj po koncovou cenu pro spotřebitele v USA – srovnání mezi roky 1980 a 2007 1980

2007

USD

podíl na koncové ceně

USD

podíl na koncové ceně

výkupní cena u producenta

6500

1,0 %

650

0,5 %

cena při exportu

13 500

2,1 %

1000

0,8 %

cena při importu

50 000

7,7 %

17 500

14,6 %

koncová cena na trhu v USA

65 0000

120 000

6. Drogové kartely: výsledek protidrogové politiky?

První drogový kartel se v Mexiku formoval za druhé světové války v Ciudad Juárez. Mexické drogové kartely začaly posilovat svou pozici zejména v 90. letech, kdy nahradily kolumbijské skupiny (Chabat 2002). Od té doby je území Mexika stabilně rozděleno na pole působnosti jednotlivých kartelů. V současné době se na mexickém území nachází celkem až sedm kartelů (uvádí se různá členění podle aktuálních vztahů mezi kartely): kartel Arellano Félix jako následovník tijuanského kartelu, kartel Carrillo Fuentes u severní hranice (známý jako kartel Juárez), kartel del Golfo, který operuje společně s kartelem Los Zetas na pobřeží mexic kého zálivu; kartel Sinaloa jako nástupce pacifického kartelu; kartely rodiny Michoacava a kartel Beltrán Leyva v pacifické oblasti (Arana 2009, Ravelo 2009). Kartely jsou soustředěny kolem bossů. Po jejich úmrtí zpravidla fungují pod novým vůdcem, většinou rodovým následovníkem. Dneš ní představitelé kartelů jsou již třetí generací. Současným nejsilnějším kartelem je severomexický kartel Sinaloa, který má asi nejlepší organizační strukturu a vazby na vládnoucí politickou moc (ovládá území Sonora, Tamauipas, Nuevo León, Michoacán, Sinaloa, Jalisco, Estado de México a Guerrero) a navazuje na činnost pacifické ho kartelu z 80. let. Kartel Sinaloa se podílel na výše zmíněné vraždě 218


amerického agenta (Ravelo 2009). Šéfem kartelu je Joaquín „El Chapo“ Guzmán, který má pod kontrolou asi polovinu veškerého obchodu s dro gami v Mexiku. Jeho majetek dosahuje výše jedné miliardy USD. V roce 2009 se dokonce objevil v žebříčku nejbohatších lidí světa podle časo pisu Forbes. Drogové kartely označované jako El Narco údajně vydělávají bez mála 20 miliard USD ročně a zaměstnávají půl milionu osob. Kartely vedle obchodu s drogami páchají majetkovou kriminalitu, jsou napoje ny na obchod s lidmi, se zbraněmi a korupci (Ravelo 2009). Roční zisk z prodeje drog se odhaduje na 14–15 miliard dolarů. Nejlukrativnější drogou je pro mexické kartely marihuana, která se ve velkém pěstuje přímo na území kartelů a o zisk z prodeje se tak kartely nedělí s produ centy. Až deset miliard dolarů je generováno z obchodu s lidmi a zbra němi a dalšími ilegálními aktivitami, jako je vybírání výpalného (Bunker 2010). Některé organizace byly v minulosti napojeny na mexickou vládu (vůdce cancunského kartelu uvedl, že kartel získával od státního zastu pitelství zabavené drogy k dalšímu prodeji); kartel oslabil v roce 1994 při nástupu nové vlády (Chabat 2002). Odhaduje se, že v Mexiku v 60 % místních samospráv zasedají lidé, kteří jsou upláceni drogovými kartely. Obchod s drogami je nedílně svázán s obrovskou korupcí. Snad nejzná mějším případem je prokázaná spolupráce čelního představitele Institute for the Combat of Drugs v roce 1997. Propojení vlády a drogových kartelů jsou vzhledem k moci všech zúčastněných stran základním prvkem, který udržuje rovnováhu nebo destabilizuje bezpečnostní situaci v zemi. Přehled aktuálně činných kartelů ukazuje, že se nejedná o ilegálně se skrývající organizace. Kartely veřejně demonstrují svou moc a peníze a jsou součástí veřejného života v Mexiku. Drogové kartely se staly sou částí lidové kultury a např. hudební skupina Los Tucanes de Tijuana má ve svém repertoáru zhudebněné krvavé bitky drogových kartelů. Před stavitelé kartelů nežijí v ústraní, jejich rodiny se svým majetkem příliš netají, jak dokládají například mohutně zdobené hrobky významných představitelů kartelů (Dávila 2009).

219


7. Vláda prezidenta Felipe Calderóna a její důsledky pro drogové trhy

Mexiko lze označit za zemi, kde suverénní stát ztratil moc nad místními kriminálními vůdci. Tyto „kartely třetího typu“ vytváří paralelní stát a pro růstají institucionálními strukturami, takže již nelze mluvit o kriminální organizaci – tento typ kartelu má ambici být rovnocenným protihráčem státu (Bunker – Sullivan 2010). V roce 2006 vyhlásil nově zvolený prezi dent Felipe Calderón válku drogovým kartelům. Krátce po svém nástupu podnikl s využitím čtyřicetitisícové armády a federální policie několik vojenských operací. Podařilo se mu zatknout některé významné před stavitele kartelů i spolupracovníky v místních samosprávách; byly jim zabaveny drogy, zbraně a finanční prostředky (Langston – Pérez 2009). Od roku 2006 došlo přibližně k 23 000 úmrtí, z toho 5000 jen za rok 2010 (Debussman 2010). Obětmi jsou převážně jedinci, kteří jsou s dro gami, nelegálním obchodem a politikou propojeni, zpravidla jde o čle ny gangu, v menší míře o policisty, v posledních době přibývají násilná úmrtí právníků, politiků a novinářů i civilistů. Drogová kriminalita se objevuje i v oblastech, které s ní dříve do kontaktu nepřicházely. Média se pravidelně plní zprávami o dalších obětech mexické války proti dro gám, a zejména o demonstrativním charakteru těchto poprav – na den ním pořádku jsou nálezy bezhlavých těl a useknutých hlav. Kartely zača ly využívat netradiční formy poprav, jako masové vraždy a dekapitace, aby tak zastrašily své odpůrce a ty, kteří s nimi nechtějí spolupracovat. Calderónova vláda ale ani v důsledku těchto poprav a přes klesající po pularitu svůj přístup nezměnila (Langston – Pérez 2009). Při pohledu na mezinárodní statistiky násilných úmrtí ovšem Mexi ko ze světového standardu nevybočuje. Podle statistik shromažďova ných UNODC, které jsou dostupné k letům 2004 a 2005, byl v Mexiku poměr násilných úmrtí 11,2 osob na 100 tisíc obyvatel, s touto statistikou Mexiko obsadilo 76. místo po vybraných afrických státech nebo Vene zuele či Ekvádoru, kde je tento poměr téměř trojnásobný. V trestně právních statistikách za roky 2007 a 2008 je pro Mexiko uveden poměr 11,6 osob na 100 tisíc obyvatel, což je v mezinárodním srovnání 36. příčka; na prvním místě je zde Honduras s 61 násilnými úmrtími na 100 tisíc obyvatel; pro srovnání v ČR se jedná o dva jedince na 100 tisíc obyvatel. Pokud jde o vývoj zločinnosti, předpokládaný stoupající trend nastolený v roce 2006 byl v roce 2007 odvrácen (viz tabulku č. 2). Při srovnání těch to čísel s mírou vražednosti v 70. a 80. letech vidíme, že byla vzhledem 220


k dnešku vysoká – 18,2 osob na 100 tisíc obyvatel na přelomu 70. a 80. let a 17,8 osob na 100 tisíc obyvatel na přelomu 80. a 90. let (Buvinic – Morrison – Shifter 1999). Nelze tedy s jistotou konstatovat, že eskalace války proti drogovým kartelům, kterou započala mexická vláda v ro ce 2006, vede v Mexiku k prudkému nárůstu násilných úmrtí. Tabulka 2: Vývoj počtu násilných úmrtí na 100 tisíc obyvatel v Mexiku v le tech 2003 až 2008

Zdroj: UNODC homicide statistics, PAHO (Pan American Health Organization Regional Core Health Data Initiative)

Výrazným prvkem v aktuální eskalaci násilí je ovšem krutost a demon strativnost, se kterou je pácháno, a také selektivnost tohoto procesu vzhledem k vysoce postaveným osobám ve válce proti drogám. V roce 2008 například došlo k 5500 úmrtí spojených s drogami, přičemž pětina obětí byla před smrtí brutálně mučena a došlo ke 190 případům usek nutí hlavy. Přitom dekapitace se před rokem 2006 v Mexiku prakticky vůbec neobjevovaly (Bunker – Campbell – Bunker 2010). Demonstrativní násilí představuje nástroj, jak získat pod svou sféru vlivu lukrativní ob lasti pomocí hrozby fyzické likvidace těm, kteří nechtějí spolupracovat. V roce 1994 tak byl zavražděn šéf policejního oddělení v Tijuaně, byla odstraněna celá řada významných státních zástupců a v roce 1997 zmi zela ze Ciudad Juárez celá stovka lidí, kteří byli napojeni na obchod s drogami (Chabat 2002). Podle serveru Drug War Chronicle se v průběhu roku 2010 začaly ve zvýšené míře objevovat také civilní oběti. Násilné jednání, které se projevuje odřezáváním hlav a dalšími krva vými a medializovanými praktikami, navazuje na tradici krutých aztéckých 221


obětních obřadů, které v kombinaci s násilnou rekatolizací španělskými kolonizátory zavedly v mexické kultuře otevřený vztah ke smrti. Ten se projevuje mimo jiné v aktuální praxi sekulárních poprav i poprav, které se vyskytují v rámci polonáboženských narkokultů. Z hlediska dalšího vývoje může být ustálení ritualizace násilných vražd pro budoucí vývoj Mexika velmi rizikové (Bunker et al. 2010).

8. Nástiny řešení – s kartely nebo bez nich

Existence drogových kartelů není nevyhnutelnou podmínkou pro or ganizaci obchodu s drogami, ale spíše záležitostí institucionálního a de mografického uspořádání společnosti. V sousedních Spojených státech například podle dostupných údajů v současné době neexistují žádné dominantní tržní struktury, které by svou silou dokázaly kontrolovat trh nebo jeho části (Reuter 2009). Převládajícím typem organizace jsou zřej mě nezávislí ad hoc obchodníci zaměstnávající pouze sebe samé nebo několik dalších osob, což je strategie, která minimalizuje rizika ze strany vymáhání práva (Adler 1985; Desroches 2007). Obchod s drogami tedy v rozvinutém světě nemá strukturu gangů a drogových kartelů, jedná se o specifikum rozvojových zemí, a zejména Mexika. Další otázka spočívá v možnosti omezit kriminalitu uvolněním re žimu drogové politiky. Sekundární trestná činnost spojená s drogami se rozděluje na tři kategorie, farmakologickou, ekonomickou a systémo vou. Farmakologické aspekty odhadované na šestinu těchto trestných Představitelé kartelů vyznávají například Santa Muerte (svatou smrt), ke které se modlí, aby se nestali obětí násilí (Guillermoprieto 2008). Studie, které popisují strukturu drogových gangů, hovoří často o etnických minoritách (Levitt – Venkatesh 2000; Valdez – Sifaneck, 2004; Venkatesh – Levitt 2000), které mají výhodu cizího jazyka. Ten může být pro složky vymáhající právo obtížné a nákladné dešifrovat. Výhodou jsou také silné rodinné vazby, které zajišťují loajalitu členů nelegálních organizací. Rodinné vazby snižují ná klady na vymáhání loajality členů gangu, typickým příkladem je proslulá italská mafie. Za primární trestnou činnost považujeme trestné činy, které vyplývají z ne legálního statutu drogy, jako je obchod s drogami nebo jejich výroba. 222


činů způsobují, že uživatelé drog páchají pod jejich vlivem násilné trestné činy. Ekonomické aspekty, jež tvoří asi jednu třetinu, zohledňují majet kovou trestnou činnost zaměřenou na obstarání prostředků na drogu, a systémové aspekty zahrnující zbývající polovinu trestných činů spoje ných s drogami poukazují na negativní důsledky prohibice - zúčastněné strany se nemohou žádným způsobem domáhat svých majetkových práv u centrální autority, která by jim zajistila ochranu. Individuální obchod níci nebo mocné skupiny tak mohou druhou stranu okrást o drogy a pe níze získané obchodem s drogami, aniž by jim za to hrozilo uvěznění, popřípadě mohou vydírat druhou stranu s odkazem na její primární drogovou kriminalitu, obchod s drogami. Války drogových gangů před stavují právě tento typ kriminality a lze předpokládat, že pokud by došlo ke zrušení drogové prohibice, tato ziskem motivovaná kriminalita by zcela zmizela (Caulkins – Rydell – Schwabe – Chiesa 1997). Právě systémová sekundární kriminalita, která vede k násilným stře tům mezi uživateli drog a jejich prodejci, a zejména mezi prodejci samot nými, je ve spojení s nízkou efektivností opatření potlačujících nabídku drog pro řadu autorů argumentem pro legalizaci drog nebo alespoň re formu prohibičně orientovaných režimů (Bretteville-Jensen 2006; Kleiman 1989; Miron 2003; Nadelmann 2007). Vlny mexického násilí jsou přímo spojovány a veřejné debaty otevírají otázku, zda by změna prohibiční ho přístupu násilí a činnost kartelů zcela eliminovala.10 Na konci března 2010 na téma legalizace drog prezident Felipe Calderón uvedl pro CNN, že legalizace v Mexiku je bezpředmětná, pokud ji nezavedou také Spojené státy, které stanovují poptávku a cenu na trhu, a přiznal, že otázka lega lizace přináší obtížnou debatu.11 Právní úprava nakládání s omamnými a psychotropními látkami v jed notlivých státech světa je za současného stavu podmíněna obsahem me zinárodních úmluv OSN a v řadě zemí světa také veřejným míněním. Žádná země tedy nemůže obchod s nelegálními drogami sama legalizo vat, pokud nedojde k iniciaci a podpisu změny těchto úmluv. Změna globálního režimu zatím není zcela reálná, ačkoli například americký 10 Otázka legalizace drog byla implicitně i explicitně přítomna v objednávce mexického Instituto Kanankil, který má jako jediný v celém Mexiku program zaměřený na závislosti na mimosemestrálním kurzu o ekonomii a drogách, jejž autorka vyučovala pro studenty magisterského studia. 11 Talk show Fareeda Zakaria, CNN, 28. března 2010. 223


stát Kalifornie připravuje na podzim roku 2010 referendum o legalizaci marihuany. Činí tak v rozporu s americkými federálními zákony, nicmé ně zároveň tím staví USA jako hybatele mezinárodního systému kon troly drog do pozice, která si vynucuje určitou reformulaci stanoviska. Za současných okolností se ovšem ani USA, ani Mexiko nemohou pro legalizaci drog jednoduše rozhodnout a vyzkoušet její důsledky. Hypotetické následky legalizace drog by na úrovni Mexika musely vést k zavedení regulace výroby a obchodu s drogami – za současného stavu institucí by ovšem bylo naivní předpokládat, že by si dnešní kar tely nad produkcí drog kontrolu neudržely. Zisky z obchodu s drogami by v takovém případě byly patrně nižší, nicméně ani prudký pokles cen drog v průběhu posledních třiceti let (Caulkins and Reuter 1998) tyto struktury neeliminoval, a naopak je označován za důvod pro rivalizující chování. Pokud by byly ceny drog i nadále vysoké v důsledku zdanění, kartely by se patrně soustředily na dodávky na černý trh, kde by se dro gy zdanění vyhýbaly. Jak bylo uvedeno výše, zisky z obchodu s drogami představují asi polovinu všech příjmů drogových kartelů. Pokud by je legalizace dokázala příjmů z drogového trhu zbavit, kartely by ani nadále nezůstaly zcela bez prostředků. Legalizace by ovšem snížila externality války proti drogám v podobě násilných úmrtí.

9. Závěr

V orientaci Mexika na produkci daných nelegálních drog nebo obchod s nimi hraje roli řada faktorů institucionálního rázu a souhra historických okolností stejně jako geografické lokace. Mexiko není „nalezištěm“ nele gálních drog, které by se nevyhnutelně nacházely na jeho území, nicmé ně se vedle pomyslného zlatého dolu v podobě bohatého trhu s velkou poptávkou po nelegálních drogách nachází. Významnou roli však také jistě hraje fungování demokratických institucí a veřejného sektoru a jeho potenciál pro korupci. Aktuální otázky ve spojitosti s válkou proti drogám mají v Mexiku podobu demonstrativních fyzických likvidací protivníků, a to jak civil ních zaměstanců, tak v neposlední řadě protivníků z kartelů, se kterými v zakázaném prostředí, kde nefunguje právo, svádí boj o moc, respektive o peníze z obchodu s drogami. Podstatné je, že dostupná data pouka 224


zují spíše na viditelnost těchto brutálních činů než na vysoký výskyt daného jevu. Novodobá historie Mexika zároveň dokládá, že snahy o potlačení obchodu s drogami zpravidla vedou k jeho přesunu na jiná místa nebo ke zvýšení rizik s tímto jevem spojených – aktuální eskalace násilí trva jící od roku 2006 je zatím hlavním výsledkem tažení proti drogovým kartelům. Společenský, politický a institucionální kontext mexických dro gových kartelů a násilí, kterého se dopouští, však napovídá, že patrně neexistují jednoduchá řešení, která by Mexiko negativních jevů spoje ných s látkami, které nikdy v historii neužívalo a v porovnání s USA užívá minimálně, zbavila.

Bibliografie

ADLER, P. A. 1985: Wheeling & Dealing – An Ethnography of an Upper-Level Drug Dealing & Smuggling Community. United States. ARANA, A. 2009: Narco SA, una empresa global. CNN Expansion, Cit. [2010-06-27], . BEWLEY-TAYLOR, D. R. 2001: The United States and international drug control, 1909–1997. Continuum International Publishing Group. BOSWORTH, B. – COLLIN, S. M., – LUSTIG, N. 1997: Coming together? Mexico-United States relations. Brookings Institution Press. BUCARDO, J. – BROUWER, K. – CARLOS, M.-R. – RAMOS, R. – FRAGA, M. – PEREZ, S. G. et al. 2005: Historical trends in the production and consumption of illicit drugs in Mexico. Implications for the prevention of blood borne infections. Drug and Alcohol Dependence. 2005, vol. 79, issue 3, 281–293. BUNKER, P. L. – CAMPBELL, L. J. – BUNKER, R. J. 2010: Torture, beheadings, and narcocultos. Small Wars & Insurgencies. 2010, vol. 21, issue 1, 145–178. BUNKER, R. J. 2010: Strategic threat: narcos and narcotics overview. Small Wars & Insurgencies. 2010, vol. 21, issue 1, 8–29. BUNKER, R. J. – SULLIVAN, J. P. 2010: Cartel evolution revisited: third phase cartel potentials and alternative futures in Mexico. Small Wars & Insurgencies. 2010, vol. 21, issue 1, 30–54. BUVINIC, M. – MORRISON, A. – SHIFTER, M. 1999: Violence in Latin America and the Carribean. A Framework for Action. Sustainable Development Department, Inter-America Development Bank. 225


CAULKINS, J. P. 1997: Modeling the Domestic Distribution Network for Illicit Drugs. Management Science. 1997, vol. 43, issue 10, 1364–1371. CAULKINS, J. P. – REURER, P. 1998: What Price Data Tell Us About Drug Markets. Journal of Drug Issues. 1998, vol. 28, issue 3, 593–612. CAULKINS, J. P. – REUTER, P. – TAYLOR, L. J. 2006: Can Supply Restrictions Lower Price? Violence, Drug Dealing and Positional Advantage. B. E. Journals in Economic Analysis and Policy: Contributions to Economic Analysis and Policy. 2006, vol. 5, issue 1, 1–18. CAULKINS, J. P. – RYDELL, C. P. – SCHWABE, W. – CHIESA, J. 1997: Mandatory minimum drug sentences: throwing away the key or the taxpayers’ money?. RAND. CAULKINS, J. P. – REUTER, P. 1996: The meaning and utility of drug prices. Addiction. 1261–1264. DÁVILA, P. 2009: Sinaloa: Las Últimas Mansiones. Publication from Proceso. DEBUSSMAN, B. 2010: Latin America: Mexico Drug War Update. Cit. [2010-06-27], . DESROCHES, F. 2007: Research on Upper Level Drug Trafficking. A Review. Journal of Drug Issues. 2007, vol. 37, issue 4, 827–844. EMCDDA 2009: 2009 Annual report on the state of the drugs problem in Europe. European Monitoring Center for Drugs and Drug Abuse. FARRELL, G. – THORNE, J. 2005: Where have all the flowers gone? Evaluation of the Taliban crackdown against opium poppy cultivation in Afghanistan. International Journal of Drug Policy. 2005, vol. 16, 81–91. Greenwood Press. CHABAT, J. 2002: Mexico’s War on Drugs. No Margin to Maneuver. Annals of the American Academy of Political and Social Science. 2005, issue 582, 134–148. JENNINGS, G., J. 1968: American Culture and Drug Use. Science in Christian Perspective. 1968, 20. KLEIMAN, M. A. R. 1989: Marijuana: Costs of abuse, costs of control: Contributions in Criminology and Penology series, no. 22. LANGSTON, J. – PÉREZ, B. 2009: México 2008: el año en que se vivió en peligro. Revista de Ciencia Política. 2009, vol. 29, issue 2, 491–513. LEGGETT, T. 2006: Review of the world cannabis situation. Bulletin on Narcotics. 2006, vol. LVIII, issue 1. LEVITT, S. D. – VENKATESH, S. A. 2000: An Economic Analysis of a Drug-Selling Gang’s Finances. The Quarterly Journal of Economics. 2000, vol. 115, issue 3, 755–789. LUJALA, P. 2002: Coca Bush, Opium Poppy, and Cannabis. MEDINA-MORA, E. M. – BORGES, G. – VILLATORO, J. 2000: The measurement of drinking patterns and consequences in Mexcio. Journal of Substance Abuse. 2000, 12, 183–196.

226


MIRON, J. A. 2003: The Effect of Drug Prohibition on Drug Prices: Evidence from the Markets for Cocaine and Heroin. The Review of Economics and Statistics. 2003, vol. 85, issue 3, 522–530. NADELMANN, E. 2007: To Legalize, or Not to Legalize? Foreign Policy. 6–8. NUTT, D. – KING, L. A. – SAULSBURY, W. – BLAKEMORE, C. 2007: Development of a rational scale to asses the harm of drugs of potential misuse. The Lancet. March 2007, vol. 369, issue 9566, 1047–1053. RAVELO, R. 2009: La consolidación. Publication from Proceso. REUTER, P. 2009: The operation of the global drug market. Netherlands: European Communities. REUTER, P. – KLEIMAN, M. A. R. 1986: Risks and Prices: An Economic Analysis of Drug Enforcement. Crime and Justice. 1986, 7, 289–340. SCHULTES, R. E. 1998: Antiquitz of the Use of New World Hallucinogens. The Heffter Review of Psychedelic Research. 1998, 1. SIFANECK, S. J. – REAM, G. L. – JOHNSON, B. D. – DUNLAP, E. 2007: Retail marijuana purchases in designer and commercial markets in New York City: sales units, weights, and prices per gram. Drug & Alcohol Dependence. 2007, 90, 40–51. SPENCER, B. 1998: Drug certification. Foreign Policy in Focus. Cit. [2010-06-27], . THOMSON, I. 1998: Inhaling: The Changing Singifications of marijuana in hegemonic and subcultural discourses from antiquity through prohibition. McGill University, Montreal. UNODC 2009: World Drug Report. Vienna. UNODC 2010: World Drug Report. Vienna. VENKATESH, S. A. – LEVITT, S. D. 2000: „Are We a Family or a Business?“ History and Disjuncture in the Urban American Street Gang. Theory and Society. 2000, vol. 29, issue 4, 427–462. VILLALOBOS, J. 2008: Encuesta Nacional de Addiciones. México: Instituto Nacional de Salud Pública. Vendula Běláčková (nar. 1982) absolvovala magisterský obor hospodářská politika na Vysoké škole ekonomické, kde také pokračuje v doktorském stu diu. Vystudovala též bakalářské obory žurnalistika na FSV UK a adiktologie na 1. Lékařské fakultě UK a navazující magisterský obor mediální studia na FSV UK. V roce 2009 strávila deset měsíců na Floridské státní univerzitě (USA) s podporou Fulbrightova stipendia. Pracuje v Centru adiktologie 1. LF UK. Ve své disertační práci se věnuje ekonomickým souvislostem drogové pro blematiky a výzkumu drogových trhů. Na jaře 2010 přednášela na Instituto Kanankil v mexické Meridě.

227


Mexico under the influence of drugs and drug policy

Mexico has the unique role of being located next to the largest drug-demand market in the world, while the normal low Mexican drug use has been on the rise with hardly any linkage to ritual use of halucinogens that characterizes its psychoactive substance history. Prohibition has been imposed upon Mexico in the form of U.N. treaties, but also via indirect techniques the U.S. is using in order to secure that Mexico will be obedient to the agreed drug enforcement strategy. Mexico of 2010 has been suffering from the consequences of the drug war, since President Calderon declared war on the current five Mexican drug cartels. Demonstrative violence has penetrated the public discourse, while the actual homicide rates seem not to have risen significantly since 2006. The question remains open whether the whole issue could be solved by legalization of illegal drugs. Key words

drugs, drug cartels, prohibition, violence

228

Mexiko pod vlivem drog a drogové politiky

Recommend Documents