Učební plán a koncepce školy školní rok 2010 / 2011 Učební plán „Základní škola“ č. j. 16847/96-2 se vyučuje v 5. ročníku Školní vzdělávací program, č. j. 111/2007 vyučuje se v 1. - 4. ročníku ** Předmět - ročník Český jazyk
Angličtina Matematika Prvouka Přírodověda Vlastivěda Hudební výchova Výtvarná výchova Praktické činnosti Tělesná výchova Nepovinné předměty Týdenní dotace
1. ročník 9 4 2 1 1 1 2 20
2. ročník 9 1 5 2 1 1 1 2 22
3. ročník 8 3 5 3 1 1 1 2 24
4. ročník 8 3 5 4
5. ročník 8 3 5 4
1 2 1 2 26
1 2 1 2 26
Organizace vyučování 2010/2011 1. 2. 3. 4. 5.
ročník, třídní učitelka ročník, třídní učitelka ročník, třídní učitelka ročník, třídní učitelka ročník, třídní učitelka bez třídnictví
Mgr. Jana Dvořáková Mgr. Zdeňka Piknová Mgr. Věra Jakubíková Irena Zemanová Milena Vršecká Mgr. Zuzana Najvárková (AJ) Mgr. Lenka Šťovíčková (HV) Květoslava Imrichová (VV,PČ 1. - 2. r. ) Jana Hrdličková (asistent pedagoga 2. r. )
Školní družina : vychovatelky Květoslava Imrichová, Jana Hrdličková Výchovně-vzdělávací činnost ve školní družině probíhá podle Školního vzdělávacího programu pro zájmové vzdělávání. Provoz školní družiny se řídí Vnitřním řádem školní družiny. Úplatu za zájmové vzdělávání stanovuje vnitřní směrnice školy.
Rozvrh vyučovacích hodin :
1. hodina 2. hodina 3. hodina 4. hodina 5. hodina 6. hodina 7. hodina
8. 00 9. 00 10. 10 11. 05 12. 00 12. 50 13. 45 -
8. 45 9. 45 10. 55 11. 50 12. 45 13. 35 14. 30
Škola se otevírá v 7. 40 hod.
Konzultační dny učitelů - (vždy po domluvě) Jana Dvořáková
úterý
7. 00 – 7. 35 hod.
Věra Jakubíková
středa
7. 00 – 7. 35 hod.
Zuzana Najvárková
středa
7. 00 – 7. 35 hod.
Zdeňka Piknová
středa
7. 00 – 7. 35 hod.
Milena Vršecká
pátek
7. 00 – 7. 35 hod.
Irena Zemanová
pátek
7. 00 – 7. 35 hod.
Přehled zájmových kroužků ve školním roce 2010/2011 organizovaných školou. Pondělí Kroužek objevovatelů Úterý Tělovýchovný Středa Keramika Čtvrtek Pohybově-dramatický Žákovská knihovna
Angličtina
Logopedická cvičení Sportovní hry pondělí a úterý
Zdravotní - druhé pololetí – příprava na soutěž
Flétna
Karate
Kreslení
Projektové vyučování – projektové dny SPORTUJEME PRO ZDRAVÍ DEN SVĚTLA VÁNOČNÍ DÍLNIČKY ZDRAVÍ A PRVNÍ POMOC DOPRAVA A BEZPEČNOST DEN ZEMĚ TURISTICKO-BRANNÝ DEN DĚTI SLAVÍ SVÁTEK
září listopad listopad-prosinec říjen duben-květen duben-květen během roku červen
-třídní projekty DEN PRO TEBE
(- projekt s vybraným námětem, které budou součástí výchovněvzdělávacích činností v průběhu školního roku) DĚLÁNÍ (- pracovní a výtvarné činnosti, výzdoba interiéru školy, rukodělné činnosti, výroba dárků) VÝPRAVY ZA POZNÁNÍM (- výlety do blízkého okolí, exkurze) HRAJEME SI (- příprava na veřejné vystoupení žáků, nácvik pohádek, hudebně-pohybové činnosti, literárně-hudební pásma)
Koncepce Základní školy a Mateřské školy v Úhonicích Motto: „Moudrý muž vyučuje své žáky tak, že je vede, ale nevleče; pobízí je vpřed, ale netlačí; otevírá jim cestu, ale nepřivádí k cíli…Dobrým učitelem můžeme nazvat takového muže, který podněcuje své žáky k samostatnému myšlení. “ (Konfucius, čínský filozof a učitel, 5. stol. př. Kristem)
I.
Zásady a cíle vzdělávání
Poskytnout žákům kvalitní základy vzdělání. Vytvořit podmínky pro další vzdělávání, komunikaci mezi lidmi a uplatnění v životě. Rozvíjet osobnost každého žáka, aby byl schopen samostatně myslet, svobodně se rozhodovat a projevovat se jako demokratický občan, to vše v souladu s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami. Postupně směřovat realizaci a naplňování klíčových kompetencí, včetně sebehodnocení žáka. Vytvořit podmínky pro plynulý přechod od vzdělávacího programu Základní škola (schváleného MŠMT ČR pod č. j. : 16 847/96-2) k novému pojetí národního vzdělávání , jenž představuje novelizovaný školský zákon s novým systémem a pojetím základních kutikulárních dokumentů (Zákon č. 561/2004Sb. , o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Učitel v dnešní době zastává více roli organizační, usměrňuje učební proces a vytváří podmínky pro výchovně vzdělávací činnosti. Žák je zase naopak veden k samostatnému řešení problémů a k orientaci v současném světě. Není důležité zahltit mozek na krátkou dobu množstvím informací, které časem podlehnou přirozenému procesu zapomínání, ale je třeba děti naučit vyhledávat a třídit informace, pracovat s nimi a aplikovat v praktickém životě. Myslím, že právě tuto skutečnost měli na mysli tvůrci Rámcově vzdělávacího programu . Počítají s tvořivým přístupem učitele, který má především efektivně plánovat a organizovat výuku tak, aby vedla k dosažení určených cílů a zvládnutí jednotlivých klíčových kompetencí. K tomu může učitel využívat osvědčených metod a forem podle vlastního uvážení, přičemž
by měl vzít v úvahu nejen osobnost žáka a kolektivu, ale i širší vlivy okolního prostředí. Tím mám na mysli konkrétní školu, vyučovací prostředí, mentalitu lidí, povahu regionu a jeho tradice.
II. Prostředky k dosažení cíle: 1. Vzdělávací program školy Při plnění vzdělávacího programu je důležité, aby vedle cílů poznávacích byly plněny i cíle hodnotové, orientované k formování osobnostních rysů a mravních hodnot žáků. Prvním krokem v adaptaci RVP na konkrétní školu je nepochybně vytvoření školního vzdělávacího programu. Specifikuje základní charakteristiku školy a její výchovné a vzdělávací strategie, rozpracovává vzdělávací obsahy a očekávané výstupy do jednotlivých ročníků, případně do delších časových výstupů. Při vytváření učebního plánu lze využít možnosti integrování tematických celků a začlenění učiva do mezipředmětových vztahů. Součástí školního vzdělávacího programu jsou tematické plány, jejichž úkolem je vymezit strukturu a obsahovou náplň tematického učiva a rozpracovat je do konkrétních aktivit. Není možné spoléhat na to, že se může dítě naučit ve škole vše, co bude potřebovat k životu v budoucnu. Musí být připraveno na to, že se jeho oblast zájmu vyvíjí dál, že je třeba neustále tento vývoj sledovat a adaptovat se na nové změny. V tom spočívá hlavní rozdíl přístupu k dnešnímu vzdělávání. Je to schopnost učit se, kriticky myslet a řešit problémy, ovládat informační a komunikační technologie, komunikovat ve svém i v cizích jazycích, využívat matematickou, přírodovědnou a technickou gramotnost, uplatňovat obecný kulturní přehled. Pedagogická metodologie dnes toto nazývá jako přechod od „vzdělávání o životě“ ke „vzdělávání pro život. “ 2. Klima školy Zaměřovat se na celkové kulturní prostředí školy, na kvalitu řízení a na systém mezilidských vztahů, na bezpečnost. Dále na vztahy mezi učiteli a žáky, mezi učiteli a ostatními pracovníky školy, učiteli a rodiči, vztahy mezi vedením školy a pedagogickým sborem a v neposlední řadě i mezi žáky samotnými. Rozvíjet loajalitu ke škole, která je dána podporou cílů školy a zájmem o vše, co s prací školy souvisí. Vytvářet podmínky pro spolupráci s okolními školami. 3. Organizace školy Mít zpracovaný organizační řád školy se všemi kompetencemi a organizační dokumentaci školy, neustále je inovovat, aby odpovídaly skutečným potřebám školy. Při vlastním organizování prosazovat osobní zodpovědnost a zainteresovanost, dále autoritu, která vychází z osobních a profesionálních kvalit učitele. Vedle vztahu nadřízenosti a podřízenosti uplatňovat i další formy komunikace – partnerství a princip svobody ( informace, rady, výměnu názorů spod. ) 4. Talentovaní a integrovaní žáci Škola bude vytvářet prostor pro individuální rozvoj všech žáků. Bude pečovat o žáky se specifickými poruchami učení a chování. Bude dle finančních možností doplňovat školní knihovnu s cílem vybudování informačního centra. Pro talentované žáky budou organizovány školní kola soutěží. 5. Mimotřídní a zájmová činnost Mimotřídní a zájmová činnost musí být přirozenou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Zaměří se především na: - práci školní družiny - prohloubení především výchov – výtvarné,hudební,etické - na rozvoj dovedností v oblasti informačních technologií (PC) a sportu - zvládnutí plaveckého výcviku tak, aby každý žák školy byl v 5. ročníku dobrým plavcem - organizaci zájmových kroužků - společné akce okolních škol
6. Škola a veřejnost Velmi intenzívně spolupracovat s rodiči, poskytovat jim základní a objektivní informace o škole a informovat je o studijních výsledcích dětí. Snažit se více rozvíjet oboustranný tok informací. Veřejnosti poskytovat základní a objektivní informace o škole ( webové stránky školy, místní časopis, školní časopis) připravovat pro rodiče kulturní programy (společné akce, besedy,výstavy – vánoce,velikonoce, vernisáže dětských prací na chodbách, akademie pro rodiče apod. ). Vytvářet podmínky pro spolupráci s okolními školami. 7. Autoevaluace školy a hodnocení žáků Nezbytným článkem v kvalitním řízení školy je zjišťování a hodnocení úrovně vzdělávání ve vzdělávacím systému a jeho částí, především na úrovni hodnocení žáka, školy a vzdělávacího systému. Na úrovni žáka je vytvářen systém evaluace výsledků žáků v uzlových bodech jejich vzdělávací dráhy. Osobní portfolio žáka neboli osobní složka žáka - souhrn informací vzdělávacích procesech a výsledcích žáka, přičemž se využívá různorodých forem práce žáka i různých forem jejich hodnocení. , sebehodnocení, analýza a evaluace vlastní práce. Autoevaluace školního vzdělávacího programu a průběhu vzdělávání bude zaměřena především na začleňování klíčových kompetencí a cílů vzdělávání do efektivního průběhu výchovně vzdělávacího procesu. Autoevaluace školy a procesů probíhajících v ní je založena na dlouhodobém pozorování, analýze a vyhodnocování zjištěného.
III. Trendy a priority ve výchovně-vzdělávacím procesu základní a mateřské školy Zaměření školy Motto: „… a aby chodily děti do školy rády a byly dobře připraveny pro život …“. V souvislosti se současnými trendy se škola zaměří na přípravu a zpracování školního vzdělávacího programu v návaznosti na RVP mateřské školy. Program bude orientován na žáka, a měl by respektovat jeho osobní maximum a individuální potřeby. Umožnit efektivní profesionální a promyšlenou práci učitele, který ve své práci využívá metody konstruktivistické pedagogiky. Program má všem ve škole vytvořit zázemí, které rozvíjí tvořivost a současně zohledňuje možnosti. Má vybavit každého žáka vším potřebným pro úspěšný a radostný život. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery Jejich vzájemný vztah je v těchto školách budován na základě vzájemné úcty, tolerance, respektování se, pochopení, důvěry, spolupráce a společného rozhodování. Společně rozhoduji o obsahu, metodách a formách vyučování. Učitel je v pozici rádce, partnera, pomocníka, který nejen sám vyučuje, ale nechává se inspirovat a poučit samotnými dětmi. Svým otevřeným přístupem získává přirozenou autoritu. Princip svobody Žákovi je dávána možnost svobodné volby, je posilován pocit jistoty a sebedůvěry. I tato svoboda má svá určitá pravidla. Je spojena s respektováním práva druhých na osobní svobodu a vlastní názor. Vytvářet pohodové prostředí – porozumět lidské osobnosti Pohoda školního prostředí není dána školními prostorami samými, ale pohodu prostředí vytvářejí lidé, kteří v tomto prostředí pracují a toto prostředí navštěvují. Pro vytvoření pohody prostředí je důležité mít ve škole příznivé klima. Žáci, učitelé i rodiče by měli být partnery. Partneři se nepomlouvají, ale domlouvají se. Partneři se respektují a společně plánují. Partneři vyhodnocují – při nezdaru hledají efektivnější cestu, při zdaru se ocení.
Zdravě učit – porozumět potřebě vzdělávat se Rámcový vzdělávací program předpokládá nejen smysluplné stanovení cílů výchovně vzdělávacího programu školy, ale také co nejaktivnější zapojení žáků do procesu učení, možnost volit nejvhodnější metody a formy práce učitele. Smyslem základní školy v etapě základního vzdělávání je vybavit žáky klíčovými kompetencemi – schopnostmi - k učení a k řešení problémů, kompetencemi komunikativními, sociálními a personálními, kompetencemi občanskými a pracovními. Hlavním posláním školy je vzdělávat s porozuměním. Důležité je však vzdělávat v souvislostech, nikoliv v odtržených pojmech. Výstupem je rozvoj znalostí, schopností, dovedností, návyků a postojů budovaných v ŠVP. Zdravé učení je zaměřeno na individualizaci výchovně vzdělávacího programu a respektování potřeb dítěte, jeho osobního maxima. Vychovávat lidskou osobnost – porozumět jí Každý živý tvor na tomto světě je jedinečný a zranitelný. Respektujme jedinečnost jednotlivce. V naší škole se každý může cítit bezpečně. Osobnost učitele a osobnost žáka na sebe působí. Osobnost tvoří opět osobnost. Odbornost oborů a průřezová témata školního vzdělávacího programu - osobnostní a sociální výchova, výchova demokratického občana, multikulturní výchova, enviromentální výchova i mediální výchova harmonicky formují žákovu osobnost a zároveň nám umožňují lépe jí porozumět. Tak postupně vzniká složitý obraz lidské osobnosti. Důvěra - Žáci důvěřují učitelce a svěřují se se svými problémy při učení. Chyby nesmí být použity proti dětem. Vyučující důvěřuje žákům, že budou plnit zadané úkoly, aniž by byl nutný neustálý dohled. Žáci si též důvěřují navzájem a nemají zábrany obracet se na sebe s problémy při řešení úkolů. Pravdivost - Říká-li se vždy pravda, vytváří se příznivé klima v mezilidských vztazích ve třídě, pravdivost je důležitá pro vzájemné naslouchání. Aktivní naslouchání - znamená věnovat se plně tomu, co říká druhý. Zásada se týká jak dětí, tak vyučujících a vztahuje se samozřejmě na komunikativní činnosti / rozhovor v kruhu / i na další situace při vyučování. „Neshazovat“ - je požadavek týkající se jak dětí („shazování“ přerůstá v agresi, násilí, šikanování), tak i vyučujících. Integrace Věnovat se dětem, které nejsou dostatečně připravené na školní docházku, již v období před jejich nástupem do školy. Spolupracovat s mateřskou školou, neoddělovat mateřskou školu od dění v základní škole, ale působit jako jednotný celek. Posilovat osobnostní rozvoj dítěte, odstraňovat handicapy žáků (řečové vady a specifické poruchy učení). Mimo to se všichni učit respektování individuálních potřeb dětí, vzájemné toleranci a schopnosti spolupracovat. Pro integraci je nutné boření bariér a umožnění optimálního rozvoje dítěte v souvislosti s jeho osobním maximem, které současně odstraňují jeho individuální znevýhodnění. Vytvářet informační prostředí – porozumět práci s informacemi Program zavádění informačního prostředí zaměřit na co nejefektivnější práci s informacemi a vytváření informačního prostředí. Od první třídy vést děti k dobrému zvládnutí čtenářských dovedností, rozšiřovat komunikační dovednosti, pracovat s daty a učit se je zpracovávat. Všichni žáci mohou využívat učebny výpočetní techniky a počítače ve třídách k procvičování získaných znalostí, rozvoji schopností a dovedností v práci s počítačem. Chceme, aby žáky ve škole obklopovalo to, o čem se učí, co vyrobili a prožili. Od první třídy se děti učí plánovat, rozhodovat, hodnotit a sebehodnotit.
Sportovat a pořádat ozdravné pobyty – porozumět tomu, že učit se nemusíme jen ve škole Program alternativních sportů a ozdravných pobytů naplňovat dobře zorganizovanými pobytovými akcemi – ozdravnými pobyty, školami v přírodě, dny či týdny sportů a turistiky a podobně. To má nejenom ozdravný význam pro děti, ale zejména má vliv při vytváření dobrých vztahů mezi dětmi ve třídě a mezi jednotlivými třídami. Z učitele se na pobytové akci stává kamarád. Učitel a žák zůstávají partnery i po návratu do školy. To, o čem se jen teoreticky můžeme učit ve škole, je možné objevovat ve skutečnosti. Rozvíjet samosprávnou demokracii–porozumět svému místu mezi lidmi Spojujeme věkové skupiny(cross age – tutoring), aby starší předali své dovednosti těm mladším a naučili se tak být zodpovědnými. Mít preventivní program – porozumět nebezpečí, které na nás číhá Součástí školního plánování je Minimální preventivní program. Z něho je třeba vycházet při spolupráci s odborníky na organizaci seminářů pro žáky. Jedná se o spolupráci s OPPP v Praze a Kladně i s centry volného času. Komunikovat s veřejností – porozumět partnerství Oblast, která je pro školu významná, je oblast „komunikace s veřejností - zejména rodičovskou . Toto je oblast, ve které škola získává dobré jméno a postavení v centru kulturně společenského dění, kde se veřejnost setkává, dává o sobě vědět, rozšiřuje vybavenost a podobně. Vytvářet podmínky pro další vzdělávání – porozumět potřebě se celoživotně vzdělávat Významnou součástí rozvoje školy je podpora dalšího vzdělávání všech pracovníků školy.
IV. Specifika výchovně - vzdělávací práce ve škole s menším počtem žáků podobně jako v málotřídní škole Spočívají zejména: - v principu skupinového vyučování – učitel musí žáky všech ročníků zaměstnávat tak, aby se vzájemně nerušili; - v uplatňování principu tzv. otevřené třídy – žáci patřící k jednomu ročníku se pro některé předměty spojují s žáky jiného ročníku; - ve zvyšování sociální kooperace mezi žáky – žáci jsou častěji vystaveni příležitostem ke spolupráci a respektu k ostatním; - v působení obce jako kulturního a společenského centra, jež bylo těmto školám vlastní odjakživa a má pozitivní efekt pro fungování života na vesnici. Pokud obec udržuje vlastní malou školu, přispívá pozitivně k identitě jejích obyvatel. Kooperativní model výuky na škole Skupinové vyučování je jedna z forem výuky, kdy je třída rozdělena do menších skupin. Kooperativní vyučování přináší výhody jak pro děti, tak pro učitele. U dětí se projeví v úrovni začlenění do procesu učení, v kvalitě myšlení a odvedené práce, vyšší míře samostatnosti, ve vyšším sebevědomí a sebedůvěře. Dítě se učí spolupracovat na dosažení společného cíle a přitom upřednostňovat zájmy skupiny nad své vlastní potřeby, učí se poskytovat a přijímat pomoc. Učitel má více času na pozorování a diagnostickou činnost, hodnocení výsledků, plánovaní dalších postupů a individuální pomoc a další organizační záležitosti.
Výhodou málotřídní školy, kdy se v jedné třídě učí dva a více ročníků, je možnost využívat navíc tzv. cross-age tutoring, kdy dvojice je věkově nevyrovnaná (optimální rozdíl je dva až tři roky), ale závisí též na sociální zralosti a schopnostech žáků. Děti se velice rády ujímají úlohy „učitele“ a pro přihlížejícího pedagoga je tento způsob někdy až překvapivě přínosným zdrojem poznatků o osobnosti dětí a jejich způsobu uvažování a myšlení. Metody tvořivého vyučování – proaktivní výchova Při realizaci koncepce tvořivého vyučování v praxi školy lze vycházet z koncepce proměny retroaktivní výchovy (typické pro náš nedávný školský systém) na výchovu proaktivní. Při retroaktivní výchově učitel reaguje až na nějakou konkrétní činnost žáka, aby nějakým nespecifickým způsobem děti zaměstnal, je vlastně výchovou proti tvořivosti. Proaktivní výchova představuje opak předešlé koncepce. Pedagog neustále přemýšlí, jaké situace, hry a úlohy připravit, jaké metody a postupy použít, aby se žáci optimálně rozvíjeli v souladu s výchovně-vzdělávacími cíli. Tím se z vychovávaného stává aktivní jedinec, jehož činnost vyžaduje samostatnost a tvořivost. Výběr vhodných postupů a vyučovacích metod by měl vycházet podle mého názoru především z charakteru osvojovaného učiva, schopností žáků, možností realizace v daných podmínkách školy (vybavenost - učebnice, pomůcky, prostředí apod. ). Projekty – příprava a realizace V poslední době se začíná ve vyučování častěji objevovat projektová metoda. Při této metodě jsou žáci vedeni k řešení komplexních problémů. Projektová metoda vychází z pragmatické pedagogiky, která chápe vzdělávání jako nástroj řešení problémů, s nimiž se člověk setkává v praktickém životě. Za cíl si klade neposkytovat žákům útržkovité poznatky, izolované od praktického života, ale snaží se o zkvalitnění vyučování komplexním přístupem. Projekty mohou být organizovány v rámci tzv. projektových dní zahrnujících jeden nebo i několik předmětů nebo jako projektové vyučování v rámci i jedné hodiny. Jana Dvořáková, ředitelka školy
