Vyšší odborná škola publicistiky, Praha
Ú z k o s t práce z psychologie
Josef Mašek Kontakt:
[email protected], 602 489 538
I. ro ník VOŠP, Psychologie Mgr. Št pán Smolík 20.1.2005, Praha
Úvod Úzkost, strach a potažmo i psychoneurózy jsou tématem, které neopomine snad žádná „obecná“ publikace o psychologii. Jde o jev, se kterým se alespo n kdy setká každý z nás (by ne u každého musí jít p ímo o „diagnózu“). Jednou z mnoha forem úzkosti je i strach a ten – dodaný v rozumné mí e – není vždy na škodu. Jak se bránit negativním vliv m plynoucím z úzkosti? Co d lat aby nás úzkost neovládla? M že existovat „pozitivní úzkost“?
Vymezení pojmu „O úzkosti hovo íme tehdy, m žeme-li pozorovat pocit sklí enosti, bezvýchodnosti a bolestivého vzrušení. T lesné pr vodní jevy jako bušení srdce, stažené nebo vyschlé hrdlo, motorický neklid, chv ní, studený pot, nucení k mo ení, pr jem atd. nejsou d sledky úzkosti, bezprost ední korelát (pr vodní jev).“ 1 Vlastní pojem úzkost vnesl do psychologie rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel psychoanalýzy, Sigmund Freud (18561939). Úzkostnou neurózu chápal zprvu (1894) jako syndrom rozdílný od neurastenie2 - výsledek potla ení t lesných impuls 3. Domníval se, že jde o libidiózní p edstavu4 shledanou za nebezpe nou a proto lov kem potla enou. Tato z stala bez možnosti vyjád ení a proto byla p em n na na úzkost. V roce 1936 rozší il S.Freud svoji koncepci úzkosti o definici jako signálu nebezpe í, který vyvolá tzv. objektivní úzkost – strach. Teprve strach je následn iniciátorem nep íjemných emocí doprovázených neurovegetativními projevy – nap . již zmín né bušení srdce, i zvýšení krevního tlaku, zblednutí a chv ní, ale rovn ž i pohotovost k obran i út ku. Rozlišujeme úzkost akutní (pocit úzkosti) a chronickou (úzkostnou osobu). Úzkost je spojena s pocity tlaku, dušení, svírání, živoucím pocitem neklidu. E.E.Lewit5 Pokládá v tšinu používaných definic 1
Schulte W. a Tölle R., Psychiatrie. Berlín – Heidelberg – New York 1979. Nervová slabost, druh neurózy. Tzv. aktuální, vegetativní charakteristická snadnou únavností, dráždivostí, bolestmi hlavy, nespavostí, poruchami soust ed ní, depresivní náladou. (Hartl 1994) 3 Jeho slovy: fyziologicky podmín ný následek nevybitého sexuálního nap tí. 4 Základní pudová energie vyv rající z podv domí a zam ená k dosažení slasti, která je základem sociálního, sexuálního a tv r ího snažení lov ka. 5 Levitt E.E., The psychology of anxienty. Repr. London 1968. 2
úzkosti za nev decké – jsou definovány „slovy“, nikoli „akty“. Definici úzkosti dle n j konstituují takové akty, jako pocení, nebo zv tšení frekvence puls …, avšak i zde jde pouze o definici experimentální. Úzkost je spojena s hypo- i hyper-aktivitou. P i extrémní úzkosti m že dojít k autoagresi6. Agrese v tomto p ípad vzniká coby pokus o zbavení se nejistoty projev síly. Úzkost je v a spole ným nenápadný – „pískání si
dnešní dob jedním z nej ast jších motiv chování jmenovatelem obrany proti je únik (snaha být nevynikat i p esv d ování se o vlastní síle ve tm “).
Strach Lze jej chápat jako normální reakci na skute né nebezpe í nebo ohrožení. Vyvíjí se postupn , s v kem. Již kojenec zažívá primitivní úlekové reakce provázené též pocity nejistoty7. Postupem asu je strach spojován s prožitými životními momenty8. Na rozdíl od zví at lov k zapojuje také p edstavivost, ímž podstatn zmnožuje etnost výskytu. Míra a etnost strachu tak souvisí s dosavadními zážitky a prožitky a proto se u každého jedince-osobnosti liší. Patologický jev nastává rovn ž v p ípad , kdy lov k žádný strach nepoci uje.
Úzkost, strach a neurotismus Asi u 60% normální populace se n kdy projevují neurotické nap tí a úzkosti. Úzkost je obecným symptomem neuróz, úzkostí trpí každý neurotik. Neurotický není každý strach. Reálný strach vychází z ohrožení a je nutný pro p ežití. Ve chvíli, kdy lov k za ne sám sebe chápat jako kone nou, nebezpe í vystavenou bytost, která je dána napospas „závrati svobody“9, lze však již mluvit o úzkostné neuróze10. Ta m že souviset: a) Se zadržením a potla ením agresí, pozd ji obracenými proti vlastní osob .
6
Ranschburg J., Strach, hn v, asertivita. Bratislava 1982. S.Freud hovo il o „porodním traumatu“ – odd lení se od matky a vržení do sv ta. 8 Osoby s vysokou hodnotou neuroticismu (vrozená labilita nervového systému a emo ní labilita) podléhají snáze. 9 S. Kierkegaard 10 Pokud se soust e uje pouze na ur ité objekty, hovo í se o fobii. 7
b) S potla ením pudových impuls , jejichž využití je poci ováno jako ohrožení – ko eny strachu v nev domých oblastech. c) Konfrontace s událostí, jejíž výsledek je nep edvídatelný (nap . test, p ijímací pohovor). d) Ne ešené konflikty v nichž je ohroženo uspokojování d ležitých pot eb11. e) Ztráta blízké osoby. Pokud se vzniklé nap tí neuvolní, ba naopak dále stup uje, dochází ke stržení nervové innosti12.
Úzkost – vznik i terapie u ením Jihoafri an Joseph Wolphe (1915) úzkost p ipisoval k situacím, v nichž dochází k pravidelnému neurotickému u ení13. Symptomy bývají spojovány s neadaptivní reakcí (nap . fobie), i jsou projevem nenau ení se správnému adaptativnímu chování. Pokusem názorn ukazujícím „u ení se neurotickému chování“ je zkušenost Johna Broaduse Watsona s jednoro ním chlapcem. Kdykoli se chlapec p iblížil k bílé myšce, ozval se stresující hluk. Po n kolika opakování chlapec projevoval známky strachu již p i pouhém setkání s myškou. Opa ný pokus vyzkoušela M.Jonesová, když lé ila t íletého Petra (Petr m l vybudovanou fobii z bílých myší). Jonesová dávala bílou myš do Petrova okolí v dob kdy si hrál s ostatními. Strach se takto postupn odstranil. K eliminaci úzkosti zde popsaným zp sobem je zapot ebí zvolit vhodné „katalyzátory“ sloužící k navození pozitivní reakce. T mito mohou být nap . konzumace jídla, sexuální innost, nebo stav relaxace. Další formou odstra ování úzkosti je metoda „sebeprosazení“. Trpí-li jednotlivec nap . úzkostí p i komunikaci s jinými osobami (nad ízený atp.) lze k odstran ní fenoménu použít terapeutickou praxi: Psycholog hraje osobu z níž má pacient obavy a snaží se jej p im t k opakovanému sebeprosazení. 11 Konfliktní p vod byl prokázán experimentáln na psech (I.P.Pavlov 1924, M.P.Jerofejevová 1912). 12 Zp sobuje psychické i fyziologické dysfunkce jako jsou podrážd nost, neschopnost soust edit se, zvýšená únava, nespavost, gastro-intestinální poruchy,… 13 Podobn i H.J.Eysenck poukazuje na úzkostné p íznaky, coby nau ené vzorce chování.
!
MAS (Manifest-anxiety-scale) J.A.Taylorává vypracovala metodu ur enou k zjišt ní úrovn manifestní úzkosti14 pomocí t íd ní otázek, resp. odpov dí – znak úzkosti. Somatická (t lesná) dimenze - asto pozoruji, že se mi t esou ruce, Když se snažím n co d lat. - Snadno se potím, dokonce i v chladu. - Mívám asto žalude ní potíže. - Snadno se rozplá u. - Mívám období takového neklidu, že nevydržím dlouho sed t.
Psychická dimenze - P i práci mívám silný pocit nap tí. - asto se p istihnu, že se n ím trápím. - Mívám silný pocit, že jsem zbyte ný. - Mám sklon brát si vše p íliš k srdci. - Ustupuji p ed ešením krizí a t žkostí. (IN Nakone ný 1996)
Autoredukce úzkosti Selhání v adaptaci a z toho plynoucí hrozba narušuje rovnováhu psychického stavu, emuž se dynamika nev domí brání redukcí úzkosti. „Já má tendenci potla ovat zážitky – vzpomínky, p ání, impulsy -, které p edstavují ohrožení jeho jistoty nebo jeho sebeúcty. Jsou odmítány a vylu ovány z podv domí. Takovým potla ením se já chrání proti úzkosti a stísn nosti. Avšak v ci nezmizí, i když p ed nimi zav eme o i: citov akcentovaná p edstava, p ání, impuls neztrácejí svým vytla ením z v domí svou moc. Potla ené z stává p sobivé a m že se rozli ným zp sobem uplat ovat. Pudové, nebo afektivní nap tí nedosp je potla ením k rozpušt ní. Vykonává stále nev dom sv j tlak.“15 Z citace plyne podstata dynamiky nev domí – zrod a p sobení jeho sil (emoce, pospojované p edstavy,…).
Eliminace úzkosti obranými mechanismy K odstran ní úzkostných stav obraných mechanism 16:
pomáhá celá
ada postup , tzv.
a) Vyt sn ní – zážitky (impulsy) navozující úzkost jsou zapomenuty.17 b) Izolace – P ehnaná, neodpovídající reakce, se odd lí od prožitku. c) Projekce – Vlastní úmysly se p isuzují n komu jinému. 14
Operacionáln definovaný projev vyjad ující objektivn vystupující, tj. itelné znaky úzkosti. (Nakone ný 1996) 15 Schjelderup Harald, Einführung in die Psychologie. 1963. 16 Podrobn popsala Anna Freudová. 17 Je d ležité nezam ovat s pojmem „potla ení“, kdy jde o v domý a racionální zásah – zakázání si ur itého chování. m
"
d) P esunutí – Náhrada jednoho cíle jiným. e) P em na v opak – Z milovníka hamburger vegetarián bojující proti globalizaci.
se stane
f) Racionalizace – Iracionální chování je vysv tlováno zástiními etickými d vody.
Shrnutí V závislosti na tom, jak p esn pojem „úzkost“ vnímáme, m žeme íci, že strach a úzkost (ne)p edstavují totéž. P esn jší z t chto dvou možností je varianta, pracující s jistou diferencí obou pojm . Kiergegaard již v roce 1844 napsal18 „ astý a mu ivý cit je úzkost. Strach je na n co zam en, úzkost je bezp edm tná.“ Úzkost je na rozdíl od strachu iracionální. M že existovat jen spole n s city. Úzkost pat í k našemu prožívání19, doprovází nás od narození až do smrti. Moderní lov k p ekonal strach ze zatm ní slunce a m síce, bou í i blesk ; nov se však bojí mikrob , bakterií, finan ních podvod ,… Úzkost je stále v nás, její intenzita se projevuje v závislosti na mí e p ijímaných „protilátek“ – láska, víra, nad je, poznání.
Použitá literatura Fürst Maria, Psychologie. Votobia. Olomouc 1997. Hartl Pavel, Psychologický slovník. Budka. Praha 1994. Hoskovec Ji í, Psychologie. Triton. Praha 2002. Kratochvíl Stanislav, Základy psychoterapie. Portál. Praha 1997. Nakone ný Milan, Lexikon psychologie. Vodná . Praha 1995. Nakone ný Milan, Motivace lidského chování. Academia. Praha 1996. Nakone ný Milan, Psychologie osobnosti. Academia. Praha 1995.
18 19
Kierkegaard Søren, Psychologikal fragment. 1844. Riesmann F, Grundformen der Anfst, München-Basel 1972.
