TÝNECKÉ LISTY. Otázka pro... PRŮVOD

Měsíčník Obce Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY Ročník XXIll

Prosinec 2013

Cena 10,- Kč

www.velkytynec.cz

Prosincový úvodník Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, také se to začíná na vás ze všech stran valit? Mám každoročně v prosinci pocit, že tento rok je tím posledním. Dveře se začínají pomaličku zavírat. Je třeba ještě rychle všechno dodělat, protože pak už bude tma. A nervy tečou. Přišel jsem domů z práce a ona už je skutečně tma. Branka do dvora volá po opravě, školní sešity hlasitě oddychují v batohu a úřední emaily se rdí ve schránce. Co dřív? Obuju pevné boty a vyrážím ven. Hledat jmelí. Ještě loni jsem si ho tak trochu pěstoval v sadě na starých jabloních, ale když jsem požádal o odbornou pomoc při zmlazování starých štěpů. Muselo všechno pryč. Vždyť je to cizopasník. Vyrážím do tmy směrem ke starým zpustlým sadům. Koruny náletových jasanů je teď už zcela kryjí. S hlavou zakloněnou k temnému nebi se prodírám křovím. Keltové věřili, že jmelí přináší člověku, který ho dostane, štěstí, lásku a odvahu. Má prý i moc vyhánět z domu zlé duchy a démony. Zahlédl jsem v holých korunách typické siluety čarovného býlí. Šplhám k nim obezřetně jako starý kocour. Lámu je holýma rukama. Keltové je utínali z úcty zlatými srpy. Proto prý se dnes pozlacuje. Chvíli se kolem sebe rozhlížím do tmy a přemýšlím, proč je cizopasník symbolem lásky. Že by strom byl rozum, na kterém může a nemusí láska vyrůst? A když je jí na jednom stromě mnoho, může ho vysát a zahubit. Pokud však v koruně chybí, je v zimě pustá bez zeleně. Usedl jsem k psaní, položil přinesenou větvičku na stůl a rozhodl se ji poslat vzduchem, tak jako se posílají polibky. Štěstí a lásku vám. Pokud si tuhle větvičku pověsíte do pokoje k vánočnímu stromku můžete se pod ní líbat nebo o Štědrém dnu vyslovit své přání do plamene svíčky a ono se splní. Pokoj lidem dobré vůle a šťastný rok 2014. Stanislav Denk

Foto: P. Peňaška

Vánoční přání senátora Martina Tesaříka Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych vám úvodem popřál příjemné prožití vánočních svátků a do nového roku 2014 hodně zdraví, spokojenosti, pracovních i osobních úspěchů.

Konec roku Bohuslav Reynek Tmy haluz košatá se záhy nakloní

Vedle přání do roku nadcházejícího si neodpustím alespoň malou bilanci končí-cího roku 2013. Pro řadu z nás byl bezesporu tento rok něčím významný, ať už v pracovním nebo soukromém životě. Zřejmě, tak jako každé období v našich životech, přinesl vedle radostí i starosti. Přesto jsem toho názoru, že byl rokem dobrým a každého z nás někam posunul. A odvážím si toto tvrdit i vzhledem k některým „otřesům“ ve veřejném dění z posledních měsíců, ze kterých je mi především smutno. Velmi si však vážím toho, že mé výborné spolupráce s mnohými z vás se tyto události nikterak nedotkly a podařilo se nám toho hodně udělat. Především společnými silami zrealizovat řadu prospěšných projektů, ať už šlo o ty trvalejšího rázu (například realizace památníku obětem holocaustu v Tršicích) nebo ve formě podpory konkrétních akcí mikroregionů Bystřička a Království.

a pod ní pěšina si hvězdu vyhledá.

Chtěl bych proto poděkovat starostům a starostkám vašich obcí a dalším představitelům, kteří při své práci dělali maximum možného, aby přispěli ke zvelebení míst, kde společně žijeme. Budu rád, pokud se stejným zápalem do práce vkročíme i do roku následujícího a přál bych si, aby komunální volby ve vašich obcích, které nás čekají na podzim roku 2014, nebyly ničím jiným, než hodnocením odvedené práce. Závěrem bych vás chtěl pozvat na jednu z posledních společných akcí v roce 2013, kterou je vánoční koncert pořádaný mikroregionem Království pod mou záštitou. Budete-li mít chuť, přijeďte ve čtvrtek 26. prosince 2013 do Poutního chrámu Očišťování Panny Marie, který se v 15 hodin rozezní vánočními tóny. Všichni jste srdečně zváni. Váš Martin Tesařík, senátor za Olomouc a okolí

V tmě vůně ořechů a vůně jabloní se zavrou do komor, než přijde koleda. Klíč zářící si slunce snímá ze šíje, očistec zimy zvolna odmyká. Dvanácti starcům nohy umyje v stydnoucích vlnách rybníka. Dvanácte starců z vody šplouchavé

Otázka pro...

4

Časový harmonogram vybíraných poplatků v roce 2014

P. Václava Haltmara

8

Trnky pro T. G. M.

str. 9

PRŮVOD

Lucii Penaškovou str. 15

neuzří tvář svou, až se nachýlí. Jen šepot uslyší, jejž do ave adventních zvonů vlny vmísily.

Jiřího Dvořáka str. 17

10

Víte, co znamená slovo advent?

12

Už jste slyšeli o Munzee?

18

12. obecní ples odstartuje plesovou sezónu 2014

Týnecké listy neleznete v elektronické podobě na obecních internetových stránkách

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

Listopadové kalendárium

Týnecký advent je v plném proudu

2. listopadu Opavská opereta - společenský dům - 18.00 hodin - KŠKS 9. listopadu Výroční valná hromada SDH Velký Týnec - hasičská zbrojnice - 16.00 hodin 11. listopadu 17. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec společenský dům - 17.00 hodin 23. listopadu Vánoční jarmark s rozsvícením vánočního stromu zámecký areál - 10.00 - 18.00 hodin 30. listopadu - 1. prosince Vánoční výstava - společenský dům - 9.00 - 17.00 + 9.00 - 16.00 hodin - Klub seniorů Velký Týnec

Další události Dne 1. listopadu v olomouckém sále Reduta proběhl Benefiční koncert Nadace Malého Noe, partnera naší obce. Dne 4. listopadu se starosta obce zúčastnil 5. zasedání Výboru pro regionální rozvoj Olomouckého kraje. Téhož dne odpoledne proběhla operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. Dne 6. listopadu obec převzala svůj digitálně zpracovaný Povodňový plán obce Velký Týnec. Každý uživatel obecních webbových stránek do něj může nahlédnout. Dne 12. listopadu jednal starosta obce s projektantkou paní Jitkou Svobodovou o přeměně bývalé trafostanice firmy ČEZ na informační centrum. Stavba stojí u parkoviště vedle zdravotního střediska.

Dne 16. listopadu proběhlo v Císařově vyhlášení výsledků fotografické soutěže Království objektivem občanů mikroregionu Království. Dne 19. listopadu zasedala v Majetíně Rada mikroregionu Království. Dne 25. listopadu se starosta obce sešel s Páterem Hanáčkem z Metropolitní kapituly Olomouc, který jej informoval o požadavcích týkajících se finančního vyrovnání, resp. restituce zámku a zámeckého areálu. Dle sdělení P. Hanáčka je obec držitelem majetku v rozporu s právem. Starosta obce pověřil právní zástupkyni obce JUDr. Dostálovou prozkoumáním relevantnosti požadavku oznamovatelů.

Foto: P. Hanuška Tradiční, hojně navštívenou, vánoční výstavu uspořádaly členky klubu seniorů o prvním adventním víkendu

Počasí Tak příjemný listopad pamatuje málokdo! Minimum deštivých a větrných dnů, časté sluníčko, teploty povětšinou do 10 stupňů nad nulou. Říkali jsme si: Kdyby to tak vydrželo do Vánoc, pak lehce nasněžilo a vzhůru k ja-

ru! První dekáda: noc – 3, 7, 7, 8, 6, 3, 7, 2, 11; den – 11, 7, 7, 10, 10, 10, 9, 9, 11, 10. Druhá dekáda: noc – 6, 1, 3, 5, 4, 5, -1, 6, 6, 7; den – 8, 6, 7, 6, 8, 9, 8, 8, 8, 8. Třetí dekáda: 7, 0, 6, 7, 9, 0, -1, -3, -7, 1, 3; den – 6, 8, 8, 8, 2, 1, 2, 1, 5, 6.

Komentáře Díky příjemnému listopadovému počasí mohly v naší obci pokračovat další práce. Firma SISKO Přerov se přece jen nakonec pustila do výstavby chodníku na hřbitově. Její váhání bylo spojeno s obavou nevyzpytatelnosti počasí během podzimních dnů. Naštěstí její obavy zůstaly liché. Podařilo se dokončit první část druhé etapy. Dílo za téměř půl milionu korun finančně výrazně podpořila sousedská obec Grygov, a to v poměru 1:2. Ta menší část korun jde samozřejmě za sousedy bydlícími přes kopec… Firma Stavby Žádník nečekala na návrat svého elitního zedníka Martina Navrátila, který se dlouhou dobu léčil se zády, a pustila se do rekonstrukce Mlýnského mostu i bez něj. Myslím, že by se naši předkové i dnes mohli dmout pýchou nad krásnou stavbou! Odstranění keřů prorůstajících zdivem, doplnění a vyspárování kamenného základu a staré poctivě pálené cihly dokázaly mostu vrátit jeho původní eleganci. Slova chvály utrousili i lidé, kteří jinak příliš obec po ramenou neplácají…

Foto: P. Hanuška

Charitativní Vánoční jarmark 2013 se v naší obci uskutečnil podruhé. Opět ho připravily Veronika Batová a Lucka Peňašková za pomoci obce a se svými přáteli. Zámecká zahrada se naplnila 42 stánky a více jak 110 vystupujícími. Co bylo nejpodstatnější: více jak 3000 návštěvníků podpořilo nemocné děti rozličnými částkami. Po sečtení všech příjmů z týneckého a lošovského jarmarku to činilo celkem 112 tisíc! Lidé podpořili potřebné i nákupem vánoční hvězdy či vánočního punče. Všem, kteří se kolem této akce točili, patří velké poděkování.

Opravený Mlýnský most

Stranu připravil Petr Hanuška

Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty:

Foto: P. Hanuška Vánoční výstava

Foto: P. Hanuška

Folklorný súbor Hájiček byl o druhém adventním víkendu hostem národopisného souboru Týnečáci. V sobotu dopoledne jej členové souboru přivítali v obecní obřadní síni. Několik slov přednesl i starosta obce Petr Hanuška. Společné vystoupení oba soubory čekalo v Lošticích a ve Velkém Týnci.

O týden později se otevřely pomyslné brány Vánoční výstavy 2013. U Navrátilů ze Vsiska a Olomouce se její exponáty připravovaly již od února. Džbánky nikoliv z krumlovského zámku, vánoční prostírání, slavnostně ozdobené stromečky, vánoční hudba i sladké peklo se všem líbilo. Děvčatům z klubu patří velké poděkování za akci, která nás definitivně uvádí do adventního očekávání.

Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ............................................ 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIII., č. 12. Vyšlo v prosinci 2013. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: [email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis 3

TÝNECKÉ LISTY

Životní jubilea V měsíci prosinci oslavují své krásné narozeniny: 60 let Paní Alena Zatloukalová z V. Týnce 65 let Paní Svatava Habartová z V. Týnce 70 let Pan Vladimír Rozsypal z V. Týnce 75 let Paní Anežka Koldová z V. Týnce Pan Václav Vyhlídal ze Vsiska

80 let Paní Marie Zlámalová z V. Týnce Paní Eva Prečanová z V. Týnce 81 let Paní Ludmila Grygarová z V. Týnce 82 let Paní Zdenka Hansmanová z Čechovic Pan Josef Mazánek z V. Týnce 85 let Pan František Horák z V. Týnce

Dne 24. prosince 2013 oslaví své životní jubileum 80 let

paní Eva Prečanová Vše nejlepší a hodně zdraví do dalších let přejí dcery Olga s rodinou a Eva s rodinou

Nové knihy

Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Adler – Olsen J.: Vzkaz v lahvi 2. Annechino, D.M.: Probuzení 3. Baldacci, D.: Zastírací manévry 4. Caspari, S.: V zemi korálového stromu 5. Coyle, C.: Mezi zrnky kávy 6. Garwood, J.: Královský dar 7. Giordano, M.: Apokalypsa 8. Jackson, L.: Smrtelný hřích 9. James, E.L.: Padesát odstínů svobody 10. Jansa, P.: Případ Samorost 11. Kepler, L.: Svědkyně ohně 12. Kessler, L.: Plameny pekla 13. Levi, J.: Strýček Ludvík 14. Rowling, J. K.: Prázdné místo 15. Valko, T.: Arabská žena Naučná literatura 1. Janoška, M.: Křížem krážem po moravských horách pěšky 2. Koktavá, P.: Kam na výlety s kočárkem

Marta Ivančíková

Místní knihovna Vsisko Dospělá beletrie 1. Pierre Magnan: Pokoj za zrcadlem 2. Matt Rubinstein: Tajemství pergamenu 3. Maeve Binchy: Srdce a duše 4. Stephane Perkinsová: Polibek pro Annu 5. Vlasta Javořická: Láska a krev 6. Tanja Kuchenberckerová: Trapasy po francouzsku Dětská beletrie 1. Chris Mould: Ledová ruka 2. Terry Deary: Hrobka hrůzy 3. Philip Ardagh: Bláznivé příhody Edy Nerudy 4. Enid Blytonová: Tajemné údolí 5. Růžová kniha pohádek 6. Walt Disney: Bella a její tajné přání

Připravila Eliška Navrátilová

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Časový harmonogram vybíraných poplatků obce Velký Týnec v roce 2014

Vodné za období od 1. července do 31. prosince 2013 (II. pololetí roku 2013) -

Komunální odpady

od 13. do 31. ledna 2014

od 16. do 30. června 2014

(popelnice) za II. pololetí roku 2014 -

Vodné

Důležité upozornění:do 18. prosince 2013 nahlásit stav vodoměru za II. pololetí roku 2013. *

Komunální odpady (popelnice) za rok 2014 a I. pololetí r. 2014

za období od 1. ledna do 30. června 2014 (I. pololetí roku 2014) -

cena za osobu a rok 504,-Kč, dítě 252,-Kč

od 21. července do 8. srpna 2014 Důležité upozornění: do 20. června 2014 nahlásit stav vodoměru za I. pololetí roku 2014. *

Od 3. do 28. února 2014 úřední dny pondělí a středa 7.30 - 12.00 a 13.00 - 17.30 hodin pro občany Velkého Týnce

Ve dnech 11., 18. a 25. února 2014 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně ve Vsisku pro občany Vsiska

Ve dnech 13., 20. a 27. února 2014 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně v Čechovicích pro občany Čechovic

* Aktuální stavy vodoměrů můžete nahlásit do 18. prosince 2013 telefonicky na čísla 724 089 890, 585 151 112, 585 151 111 nebo e-mailem na adresu sprava.majetku @velkytynec.cz

Stočné, poplatek za psa a pronájem obecních pozemků za rok 2014 Od 5. do 30. května 2014 úřední dny pondělí a středa 7.30 - 12.00 a 13.00 - 17.30 hodin pro občany Velkého Týnce

Ve dnech 13. a 20. května 2014

Poplatky budou vybírány na obecním úřadě ve Velkém Týnci v úřední dny pondělí a středa od 7.30 - 12.00 hod. a od 13.00 - 17.30 hod. u správce obecního majetku Petra Drápala, tel.: 585 151 112.

13.00 - 17.00 hodin v úřadovně ve Vsisku pro občany Vsiska

Ve dnech 15. a 22. května 2014 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně v Čechovicích pro občany Čechovic

Termíny svozu komunálních odpadů ve Velkém Týnci v roce 2014 Čechovice, Vsisko a Podštampilí

Velký Týnec

6., 20. 3., 17. 3., 17., 31. 14., 28. 12., 26. 9., 23. 7., 21. 4., 18. 1., 15., 29. 13., 27. 10., 24. 8., 22.

Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec

8., 22. 5., 19. 5., 19. 2., 16., 30. 14., 28. 11., 25. 9., 23. 6., 20. 3., 17. 1., 15., 29. 12., 26. 10., 24.

čas určený k vyvážení je středa ráno Barva samolepek: na I. pololetí – světle hnědá , označení - 1/2014 na celý rok - barva červená, označení - 2014

SBĚR VELKOOBJEMOVÉHO A NEBEZPEČNÉHO ODPADU V ROCE 2014 proběhne

12. dubna a 13. září

čas určený k vyvážení je pondělí ráno

Připravil Petr Drápal

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Obecní policie Velký Týnec informuje Filip Raclavský Po krátkém přibližně sedm týdnů trvajícím působení ve funkci strážníka obecní policie jsem vyhodnotil některé organizační aspekty práce. Od začátku roku 2014 potom dojde k drobným úpravám, které se však celkového konceptu činnosti nijak zásadně nedotknou. Jak už jsem upozorňoval v samostatné výzvě, v rámci aktualit webových stránek obce, nejsem bohužel schopen zajistit dostupnost mé osoby 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Pokud tedy nastane situace, kdy nebudu dostupný, je zapotřebí obrátit se na obvodní oddělení Police České republiky Olomouc III. (tel. 585 227 660) a v naléhavých případech potom přímo na tísňovou linku 158. Jestliže bude kdokoli potřebovat oznámit přestupkové nebo jiné protiprávní jednání, které není akutní povahy, je v tomto případě nejvhodnější kontaktovat mě telefonicky a dohodnout si se mnou individuální termín setkání. V pondělí a ve středu budu telefonicky dosažitelný od 10:00 - 17:00 hodin vždy! Pokud budu v tyto dva dny náhodou provádět služební úkon a hovor nepřijmu, zavolám vám obratem zpět, jakmile svůj předchozí úkol dokončím. V jiné než vymezené časy a dny v týdnu mě samozřejmě můžete také kontaktovat, ovšem zde již nejsem schopen stoprocentně zaručit dostupnost mé osoby. Znamená to tedy, že pokud budete potřebovat vyřídit vaši záležitost, která není neodkladná, je nejvhodnější zavolat mi ve výše uvedené termíny a domluvit si schůzku, při které se vám budu naplno věnovat.

Veřejnoprávní smlouva s obcí Majetín a kamerové systémy Jak jste už mnozí zaznamenali, zastupitelstvo obce na svém 17. zasedání odsouhlasilo veřejnoprávní smlouvu, která umožní obecní policii Velký Týnec působit i v katastru obce Majetín. Po schválení veřejnoprávní smlouvy Krajským úřadem v Olomouci, bude Majetín třetí obcí (spolu s Grygovem a Krčmaní), ve které mohu jako strážník obecní policie využívat všech svých zákonných oprávnění. Jedním z impulzů, které uzavírání takových veřejnoprávních smluv iniciují, je

i příprava pro budoucí spuštění plnohodnotného kamerového systému v jednotlivých obcích. Dle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 9/2012 k možnostem obcí provozovat kamerový systém se záznamem na veřejných prostranstvích, není takové systémy oprávněna provozovat obec samostatně jako tzv. veřejnoprávní subjekt. Po posouzení všech okolností dospěl Úřad pro ochranu osobních údajů k závěru, že jakékoliv zpracování osobních údajů (obrazových záznamů) pořízených prostřednictvím kamerového systému z míst veřejně přístupných (jako je náměstí, veřejná ulice, park apod.) prováděné subjektem, který k tomu není ze zákona zmocněn, a to za účelem předcházení a odhalování pouliční kriminality, zajištění bezpečnosti občanů apod., představuje zásah do soukromého a osobního života subjektů údajů, tedy osob, které se ve sledovaném prostoru pohybují a „žijí svoje běžné denní životy“. Ze zákona je k takovému zpracovávání osobních údajů (obrazových, zvukových nebo jiných záznamů) oprávněna Policie České republiky a Obecní policie (např. § 62 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. a § 24b odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb.). S výše uvedenou problematikou souvisí i jeden z plánovaných úkolů, který nyní řeší naše obec Velký Týnec. Bylo zprovozněno záznamové zařízení, které zpracovává záznamy ze tří kamer umístěných v obci. Již jsem si osvojil práci s tímto softwarem a jsem schopen záznamy z kamer uchovávat a prohlížet i několik týdnů nazpátek. V nadcházejícím období budeme spolu s vedením obce vyhodnocovat lokality, ve kterých bude nasazení kamerového systému nejvhodnější, a současně, které typy kamer bude zapotřebí zakoupit, aby byl jejich záznam dostatečně kvalitní a tím pádem využitelný pro případné důkazní řízení, popř. pro další potřeby obecní policie. Množství kamer a jejich umístění v daných lokalitách závisí na mnoha faktorech, které budeme průběžně vyhodnocovat. Tato analyticko-taktická činnost nás bude provázet po celý příští rok a na základě zpracovaných výstupů bude kamerový systém kontinuálně přizpůsobován a dolaďován. Přeji vám všem klidné prožití vánočních svátků a hodně štěstí v novém roce 2014!

Noční a denní pohled skrze jednu z týneckých webbových kamer

Kontakt na obecní policii: Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec pondělí a středa 10:00 – 17:00 hod. tel.: 725 544 540 e-mail: [email protected]

5

6

Inzerce

TÝNECKÉ LISTY

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

7

Prosincová výročí středomoravského regionu Před 100 lety – dne 2. prosince 1913 se narodila v Pavlově u Loštic Marie LULOVICSOVÁ, rozená Fialová, píšící pod literárním jménem Lulovičová. Vyrostla v rodině se sedmi sourozenci. Obecnou a měšťanskou školu vychodila v Lošticích. V necelých čtrnácti letech nastoupila do služby k bohatému sedlákovi, kde se starala o malé děti. V období let 1929-32 docházela denně do Salonu Loly Urbanové, kde se vyučila dámskou krejčovou. Poté odešla se svou kamarádkou do Olomouce a začala pracovat u dámského krejčího Josefa Havlína jako sezónní pracovnice přes podzim a zimu. V jarních a letních měsících si musela najít obživu sama a tak působila jako švadlena u bohatých rodin. Absolvovala střihačský kurs a záhy se osamostatnila. V Olomouci bydlela s kamarádkou v podnájmu a každý týden jezdívala domů k rodičům. Lásku k poezii zdědila po otci, který měl rád hudbu a psal básně. V r. 1940 se provdala za muže, s kterým měla dvě dcery. Jenže 2. sv. válka přinesla nejen tragické události v rodině, ale i odchod manžela. Bratr Josef, který působil od začátku války jako vojenský pilot v zahraničí, se nečekaně vrátil domů v době stanného práva po atentátu na Heydricha a byl ukrýván na půdě. V té době platný zákon - zavřít všechny rodiny, které mají někoho za hranicemi -, vyvolal reakci gestapa, které přijelo do Pavlova 21. 9. 1942, aby zatklo rodinu Fialových (maminku a sourozence Bětku, Annu a Oldřicha) a odvezlo je do olomoucké věznice na Garňáku. Ale zatykač byl i na další z rodiny, kteří už žili jinde. Některým se tehdy podařilo utéci a též Josefu Fialovi, Marie, provdána Lulovicsová a bydlící v té době na Zeyerově ulici v Olomouci, byla odvlečena také. Musela předat svou půlroční dcerku sousedce na dobu neurčitou, ale po čtyřech výsleších byla propuštěna. Ale trest smrti padl na její rodinu, která přechovávala nehlášenou osobu a hned po rozsudku byla odvezena do Vídně na čekací stodenní celu smrti. Bylo tedy jen a jen na Marii Lulovicsové, zda se jí podaří odvrátit zlo. Psala prosebné žádosti na všechny strany, radila se s právníky, ale pak pomohla hraběnka Irena Dubská ze zámku Židlochovice, kde sloužila v l. 1927-30 její sestra jako kuchařka. Rodině Fialových tak byl změněn trest smrti na osm let káznice. Odvezli je pak do koncentračního tábora Aichachu u Mnichova, kde byli rozděleni. Na celu k sestře Bětušce přivedli jednoho dne Dr. Miladu Horákovu. Byla jejich záchranou, protože všem dodávala sílu a naději, že brzy přijde konec války a svoboda. Sestra Bětuška tak přivezla i svědectví o jedinečné osobnosti a jejím čistém a pevném charakteru. Aichach osvobodila americká armáda a Dr. Milada Horáková se vracela do Prahy dřívějším transportem 20. května a rodina Fialových až 9. 7. 1945. Bratr Josef, kvůli kterému se všechno stalo, byl přes dva roky na útěku, ale před Vánocemi 1943 byl prozrazen jedním bouzovským občanem, který ho sám přechovával. Tato zrada přinesla mnoho dalších obětí na životech a také jeho popravu dne 7. 12. 1944 v Breslau. Před koncem války opustil svou ženu se dvěma dcerami i její manžel a tak zůstala na všechno sama. Po válce zprvu pracovala jako domácí švadlena pro Oděvní závod Prostějov, ale o rok později si otevřela vlastní módní salon na Zeyerově ulici. Po únoru 1948 musela živnost zrušit a začala pracovat v oděvním družstvu Vkus jako vedoucí a střihačka, odkud odešla v r. 1969 do důchodu. V nelehkých podmínkách vychovala obě dcery, starší absolvovala Lékařskou fakultu UP a mladší, se vyučila švadlenou a absolvovala prostějovskou oděvní průmyslovku. Starala se do r. 1984 o vnoučata a vrátila se ke svým tajným láskám – k poezii a cestování. V r. 1989 vyšla její první sbírka básní Úsměvné ohlédnutí, o tři roky později vydala vlastním nákladem sbírku Poezie mé tajemství. Obě tyto sbírky ilustroval její vnuk Dalibor Rod (*1966) a jsou zde básně datované od r. 1938 do současnosti. Řada jejich básní psaných k příležitosti různých svátků i událostí se objevovala i na stránkách olomouckých deníků, a to: v Hanáckých novinách, Olomouckém a Středomoravském Dni, Olomouckých listech, ale i v místních zpravodajích obcí rodného kraje. V r. 1994 vyšla její biografická kniha nazvaná Vzpomínání, kde popisuje bez příkras celý svůj život. V roce 1996 vyšla v příloze Hanáckých novin Na neděli (dne 11. 5. 1996, s. 14) i její vzpomínka na národopisný zvyk Jak se kácel máj v Pavlově. Její vzpomínky na různé lidové zvyky i řemesla se staly zajímavým předmětem k bádání i tématem vyprávění jejích zážitků na regionálních konferencích Lidová kultura Hané v období 1990–98. Po r. 1989 se stala aktivní členkou Klubu Milady Horákové v Olomouci. Paní Lulovičová se začala objevovat na literárních, uměleckých, vlastivědných a národopisných akcích v Olomouci až v 90. l., ale její zájem o dění i přístup k mládí byl jedinečný. Procestovala téměř všechny státy Evropy, do některých se vracela každoročně a to zejména k dceři do Mnichova a lyžovat do švýcarských Alp. Ale nejmilejším jejím místem bylo vždycky rodiště, kde iniciovala sjezdy rodáků a tuto lásku k rodnému kraji předala i svým dětem. Nedožila se svých vysněných devadesáti let, protože zemřela 7. května 2003. V její pozůstalosti zůstalo několik set básní, které psala pro radost svým nejmilejším i přátelům. (Lulovičová, M.: Vzpomínání. Olomouc 1994. *Lulovičová, M.: Poezie mé tajemství. Olomouc 1992.)

Před 50 lety – dne 9. prosince 1963 se narodil v Holici u Olomouce PhDr. Petr HANUŠKA, Ph.D., vysokoškolský pedagog, literární historik a kritik, starosta obce Velký Týnec a šéfredaktor Týneckých listů. Po maturitě na Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně (1982) začal studovat na FF UP v Olomouci obor český jazyk - dějepis, kde i v r. 1987 promoval. Poté učil na ZŠ ve Velkém Týnci a od r. 1993 působil na PdF UP jako asistent, později odborný asistent. V r. 1997 přešel na Katedru bohemistiky FF UP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Zajímavé články z oboru začal publikovat v r. 1993 zprvu v univerzitním periodiku Žurnál, později se jeho články a studie objevovaly na stránkách Hanáckých novin, Mladé fronty Dnes, Lidových novin, ve Tvaru, Literárních novinách, Alternativě, Alternativě

nově, České literatuře. Své první fejetony publikoval v Týneckých listech (1998). Od pol. 90. let začal edičně připravovat vydání odborných i beletristických knih (např. pro nakladatelství Votobia či NLN). V r. 1996 stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V r. 1999 spoluzaložil nakladatelství PERIPLUM. Od r. 1999 působí v Českém rozhlase Olomouc, pro který připravoval literární týdeník Knižní kurýr (do r. 2011), resp. se nyní podílí na přípravě týdeníku Setkání s literaturou. Je spoluautorem učebnice Česká literatura ve zkratce IV (2001). Nyní každý týden publikuje recenze v Olomouckém Deníku v rubrice Knižní okénko P. H.. Je členem Obce spisovatelů. Aktuálně je členem komise pro udělování Státní ceny za literaturu Ministerstva kultury ČR, kde zasedá i v komisi pro podporu literárních periodik. Od r. 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno P. H. znají nejen studenti olomoucké, ostravské a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté a knihovníci z mnoha míst Moravy, ale i řada dalších. (Medailon autora naleznete na Portálu české literatury www.czlit.cz)

Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!

Před 115 lety – dne 13. prosince 1898 se v Milevsku narodil Ing. Jiří SOLAR, vl. jm. Slabý – pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po promoci na Vysoké škole zemědělské v Praze působil v období l. 1923-28 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté působil u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do r. 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje (vyšlo pod stejným názvem i tiskem). Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje, Kurs obchodní reklamy, Okolo pultu, Půjde to!, Breviář srdce, Host a my, Budeme (všechny vydané roku 1941), Kluk (1942); Cesta vzhůru (1942), Chceme výš; Prodej s úsměvem. Zemřel 24. 10. 1981 v Praze. (Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, s. 13. * Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, s. 126)

Před 200 lety – dne 16. prosince 1813 se v Olšanech u Prostějova narodil Tomáš BEČÁK, český kněz a vydavatel kancionálů. Navštěvoval německou hlavní školu v Uničově a poté studoval v Olomouci gymnázium, filozofii a bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v září 1837. Tři roky byl kooperátorem v Morkovicích, pak čtyři roky ve Vlkoši a deset let expozitou v Kyselovicích. V červenci 1854 byl jmenován superiorem semináře v Olomouci. Přepracoval a vydal Fryčajův Katolický kancionál (Olomouc 1847). Jako doplněk zpracoval Nápěvy ke Katolickému kancionálu s doprovázením varhan (1852). V r. 1850 vydal spisek Krátká historie Hostýna od pradávných dob po naše časy. Založil, spoluvydával a redigoval kněžský měsíčník Cyril a Method (1849). Sám sestavil Nejobyčejnější písně k veřejným službám božím (Olomouc 1856). Je také autorem několika církevních a mravoučných spisů. Zemřel 8. 5. 1855 v Olomouci. Pochován je v rodišti. (Československý hudební slovník naučný. I. Praha 1963, s. 68. Český slovník bohovědný. II. Praha 1916, s. 51. * Lexikon české literatury.I. Praha 1985, s. 168-169. * Kubíček, T.: Literární Morava. Brno 2002, s. 107.)

Před 70 lety – dne 17. prosince 1943 se v Olomouci narodil Vladimír GRAČKA, stavební technik, odborný publicista. Zprvu se profesionalizoval jako spojový mechanik, později se vyučil v oboru zedník-památkář. Poté absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou. V l. 1972-79 působil v Památkovém úřadu, 1979-89 v Krajském vlastivědném muzeu. Od r. 1990 byl s bratrem Františkem spolumajitelem prodejny Olomouciana, která však po několika letech musela být uzavřena, protože se nacházela v objektu, který byl privatizován. V r. 1997, když byla dokončena rekonstrukce národní kulturní památky Přemyslovský palác, byl jmenován jeho kustodem. Nadšenec pro olomoucké hmotné památky, architekturu a dějiny se nenudí ani ve výslužbě. Ve volném čase se věnuje průvodcovské činnosti, sběratelství a publicistice. Na svém kontě má téměř sto odborných statí publikovaných na stránkách časopisů: Kdy kde co v Olomouci, Kulturní měsíčník, Zpravodaj VSMO , Zprávy Krajského vlastivědného muzea Olomouc, Vlastivědné listy, Vlastivědný věstník moravský a Zrcadlo památek. Najdeme zde nejen zprávy o nálezech a historických objevech olomoucké památkové rezervace, ale i zajímavosti o drobné zahradní architektuře v Dolanech, sgrafitech ve Velké Bystřici či uměleckých památkách Velkého Újezdu. Životní praktické zkušenosti, vzpomínky a fejetony popsal v knihách: Domovní znamení, ochranné plastiky a obrazy v Olomouci (1985), Olomoucké panoptikum (1997) a Objevovaná Olomouc (2001, 2012) Olomoucká domovní znamení (2008), na níž se podílela také spisovatelka Helena Lisická a fotograf Karel Zámečníček, Olomoucká podzemí (2009) se Slavomírou Kašpárkovou. Letos na jaře dostal Cenu města Olomouce. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let! Pokračování na straně 8

8

Váročí, Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

Prosincová výročí středomoravského regionu Před 75 lety – dne 24. prosince 1938 zemřel v Dlouhé Loučce Lev kardinál Skrbenský, svobodný pán z Hříště. Pocházel z Hukovic, kde se narodil 12. 7. 1863. Byl vychován v Dřevohosticích pod Svatým Hostýnem, gymnázium studoval v Kroměříži. Od r. 1885 studoval teologii v Olomouci, kde byl také 5. 7. 1889 vysvěcen na kněze. Poté byl kaplanem v Dubu, kde působil do podzimu r. 1890. Tehdy byl jako kaplan německé národnosti poslán na Santa Maria dellʼAnima v Římě, kde působil dva roky. Tam také dosáhl doktorátu bohosloví. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Uherském Ostrohu a 15. 1. 1894 byl investován za faráře v Melči ve Slezsku. O dva roky později – 16. května – byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým. Rezignoval na faru v Melči, stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži (1897–99) a posléze také olomouckým sídelním kanovníkem (1899).Ve svých 37 letech byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Pro svou mírnost a dobrotu byl v Praze velmi oblíben, ale zdravotně mu Praha nesvědčila. Uprostřed války naléhalo vojenské velení na císaře Františka Josefa I., aby mírný a laskavý kardinál Skrbenský odešel do Olomouce, a tak 18. 1. 1916 byl nakonec kardinál Skrbenský postulován olomouckou kapitulou za olomouckého arcibiskupa a intronizován 21. června téhož roku. Pro tragickou nehodu, zaviněnou automobilovým neštěstím, a pro revoluční poválečné poměry nakonec rezignoval na arcibiskupský stolec 30. 11. 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku řádu Německých rytířů v Dlouhé Loučce u Uničova, kde žil v přízni a oblíbenosti tamních německých diecezánů. Žil velice skromně a nenáročně. Na zámečku také zemřel. Byl pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava do hrobky pod hlavní věží.

Před 15 lety – dne 24. prosince 1998 zemřel ve Sviadnově PhDr. Leopold CHVOSTEK, čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci a znalec umění. Narozen 27. 10. 1911 v Místku. Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován na kněze byl v červenci r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v l. 1960-90 ve Velkém Týnci. I po svém odchodu na odpočinek do rodného kraje a Místku se často vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. (Katalog kněžstva olomoucké arcidiecéze. Olomouc 1949, s. 321. * Vzpomínka. Týnecké listy, 1999, č. 2, s. 5.)

Před 90 lety – dne 31. prosince 1923 se narodila v Brně Mgr. Daruše BURDOVÁ, středoškolská profesorka a oblíbená průvodkyně turistů evropskými zeměmi. Maturovala v Brně na Dívčím reformním reálném gymnáziu a poté pracovala v zemědělském výzkumném ústavu. Po válce studovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci v r. 1949 se provdala a krátce působila jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole na Lechově ulici. V r. 1965 se přestěhovala i s rodinou do Olomouce, kde působil ve Vojenské nemocnici její manžel. Učila biologii a zeměpis na hejčínském gymnáziu až do r. 1981, kdy odcházela do důchodu. V mimoškolní době se věnovala průvod-covské činnosti s využitím francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turisty po Československu a po sametové revoluci rozšířila své teritorium na celou Evropu. Spolupracovala s cestovními kancelářemi : Čedok, Akvila, REKOS aj. Patří také mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na Univerzitě Palackého. Koncem loňského roku vydala vlastním nákladem ohromně čtivou knihu Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme jí zdraví a stálý životní elán!

(Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 4. Opava – Ostrava. Optys 1995. s. 118-125)

Připravila Hana Ševčíková

Trnky pro T. G. Masaryka a jiné čtení o silnici do Čechovic Jaroslav Chytil Tuhle jsem se trochu pobavil při čtení článku V. Hrudníka, který se sám označuje za kmeta a nemyslí to žertovně, ale fakticky. Já jsem bohužel „kmet“ ještě „o pohlavek“ starší než autor článku Desatero a mám tudíž nárok sem tam něco poplést. Tož berte následující řádky jako ne závazné historické čtení třeba pro následující období Vánoc. Pro ty, co chtějí mít všechno „dukoment“, uvádím tyto zdroje: matriky, zápisy jednání obecního zastupitelstva, dobové články, vzpomínky J. Bečáka a M. Kremláčkové atd. Občas si před ulehnutím pustím počítač a na internetu si přeběhnu „co den dal a vzal“ včetně webových stránek Velkého Týnce kde se stal chvalným pravidlem sloupek starosty obce k aktuálnímu dění. (Co by za to dali v jiných obcích!) No a tam jsem asi vytušil, že je uvažována výsadba stromoví podél cesty do Čechovic. Pokud tomu tak je, vyzývám k hlasitému potlesku. Pohled na okolí obce kdysi slynoucí alejemi je ny ní tak říkajíc tristní. Fádní, až neskutečně banální krajina bez nějakých záchytných bodů pro orientaci a lidské oko... Ale pojďme konečně k té cestě do Čechovic. Myslím tím silnici a ne tu prapůvodní nejkratší spojnici ke kostelu v Týnci okolo svatého Marka. Při pohledu do starých map by mnozí s překvapením zjistili, že ta silnice je „mladá“ nějakých 120 let a může za její vznik paradoxně lom na užitkový kámen, nikoliv existence blízkých obcí. Dlouho předlouho zde stačila polní cesta a to ještě klikatě se vinoucí přes starý Komárov. Ono vlastně ani nebyla potřeba nějaké takové spojnice s výjimkou odvo zu kamene voly taženými povozy. Ta jejich rychlost byla dostačující. Teprve uvažované železniční spojení s Tršicemi, tlak poštovních linek a povětrnostní podmínky vedly k výstavbě štětované (kamením) cesty přes Týnec k Olomouci. Jistě, také požadavky armády. Soudě podle dochovaných materiálů dostala silnice do Čechovic definitivní podobu až za 1. světové války, kdy ji dokončovali ruští, italští a možná i jiní váleční zajatci. Když byli v roce 1918 odvoláni,

zůstaly dokončovací práce na obou obcích. Místní dělníci a nádeníci chodili jednak do „ubecni skale“ a někdy, když na to okres přikývl „aji do skale okresniho selničniho výboro“, kde primitivně, bez nejmenší mechanizace lámali kvalitní kámen jak na výstavbu domů, tak na silniční štěrk. Štěrkový lom byl ten okresní a nalámané kamenivo se ručně roztloukalo malými kladivy na kousky o průměru 2-5 cm a ty se dusaly na silnici. Byl to těžký a málo placený způsob obživy, při kterém byly zapojeny celé rodiny včetně starců a dětí. O něco málo kvalifikovanější prací bylo lámání kamene - tím se ocitám v rodinách mých předků z obou stran: Chytilů i Ticháků. Mnoho generací dozadu se při sčítáních lidu vždy uvádělo, že jsou schopni „prací zednických, kamenických a nádenických“, což vystihovalo jejich způsob obživy a vůbec společenské postavení. Práce na poli se neuváděla, považovala se za něco samozřejmého. Podle obvyklých pravidel okrajové literární tvorby máme za sebou tedy představení místa děje i účastníky a můžeme se přenést do roku 1921, tedy roku pro Týnec památného návštěvou prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka, a to dne 18. září při odhalení „Mohyly“ na Hradisku. O návštěvě se samozřejmě vědělo předem, ne ale zas nějak dlouho, potvrzení účasti TGM přišlo na obec teprve koncem srpna! Určitě se domníváte správně, že lidově řečeno „nastalo fofrování“. Kdo měl ruce a nohy byl zapojen do příprav. Dokončovala se stavba památníku, úklid okolí, zavádělo příměří s majitelem kříže opodál, který zatvrzele odmítal, aby bylo „čampáno“ po jeho pozemku, vyrovnávaly se cesty a chvatem dokončovala týnecko-čechovská silnice, kde pořád chyběly patníky okolo potoka a začištění příkopů. Patníky dostal na starost, tedy vylámání, osekání a dopravu z malého nového lomku na poli Františka Chytila až k silnici a jejich ustavení můj dědeček stejného jména. Podle tradovaného vyprávění to byl termín šibeniční a děd se k zakázce dostal díky známosti ze Sokola. Nebylo tedy divu, že se musel poohlédnout po

pomocnících, hlavně ze Dvora a Chaloupek. Jeden z nich se jmenoval Jindřich Z. a v roce 1921 mu bylo 18 let. Jindra, jak se tehdy říkávalo Inola, měl ještě o pár let staršího bratra špatné pověsti, který se měl na pomocných pracích také podílet. Měl, ale měl také „ruce dozadu“ a tím bylo zaděláno na tragédii. Tehdy se dělníci vypláceli každý týden v sobotu a tak děd vyplatil i Inolu, jeho zlý bratr ale nedostal ani haléř. Celý týden totiž prolenošil na slámě v Prečanově stodole. Výplata proběhla u dnešního mostu pod Hradiskem a oba bratři se vraceli k Týnci, když ten darebák žádal po Inolovi peníze z výplaty. Když byl odmítnut, popadl u cesty ležící kůl a praštil svého bratra po hlavě. Ten upadl a začal křičet o pomoc. Zloči nec toho nedbal, škrtil zraněného a hledal mu v kapsách peníze. Naštěstí šli kolem další dělníci a zasáhli, darebáka svázali a vedli na četnickou stanici, kde ho předali stráži. Četníci žádali, aby bylo označeno místo, kde se zločin stal, a tak můj tehdy patnáctiletý otec vzal kamenické dláto a na dvou blízkých patnících udělal čtyřhranné důlky. Na dávný zločin se zapomnělo, skorovrah zemřel za mnoho jiných zločinů v káznici, ale ty důlky v patnících tam byly zřetelné ještě před několika lety. Ještě dodávám, že se tak stalo den před příjezdem prezidenta, ale na to již naváže jiná drobná vzpomínka. T. G. Masaryk nebyl ve své funkci tak jednohlasně národem uznáván, jak se nás o tom po desítky let snaží přesvědčit s využitím různých klišé nebo floskulí učebnice a vůbec literatura (jsou to stále opakované myšlenky, věty oslavného rázu). Nezapomínejme, že staré Rakousko-Uhersko mělo po celá staletí budovaný státní aparát, že velmi důležité slovo měla v této říši katolická církev a šlechta. Tedy činitelé, proti kterým se musela nová republika vymezit, což se neobešlo bez různých extrémů. Našli se zastánci starého režimu, kteří proti Masarykovi silně brojili. Činili tak i pomocí letáků, kde mu vytýkali, že neuznává papežskou neomylnost a že „se vysmívá“ tvrzení o tzv. Neposkvrněném početí P. Marie atd. Pár popletených fanatiků se našlo i v Týnci.

Celá akce šla „mimo faru“ a jejími účastníky bylo několik drobných rolníků, říkalo se jim též dle kravských potahů „ceckoni, ceckáři“. Oni zase sedlákům říkali „řeponi“. Odpůrci Masaryka se dohodli, že v den jeho příjezdu naloží na vozy hnůj a budou na protest jezdit po obci. Když však došlo na den vlastní akce, vyjeli jen dva. Prvního protestujícího zadržel již předem informovaný četník Kremláček poblíž sokolovny. Vytkl mu „vážné přestupky proti sil ničnímu řádu“. To jest, že neměl na voze naloženém hnojem tabulku s číslem domu, že neukázal bičem směr odbočení a neměl u sebe doklady (!). Mu sel se vrátit domů i s hnojem a lidé si asi říkali, že mu přeskočilo. Druhý protestující měl přezdívku Polexin Pánbuček, rodina byla obdaře na mnoha dětmi a vyznačovali se přehnanou zbožností. Každičkého rána se dali zastihnout v kostele („Dobetek nepoklůzený doma řval hladem a muhl zbůrať chliv,“ říkali sousedé.), když jeli na pole u každé „štátue“ - například kříže - se modlili. Výsledek hospodaření tedy nebyl valný. Tento „odbojník“ vyčkával v Komárově v očekávání, že tudy kočáry pojedou, na voze měl mimo hnoje různé svaté obrázky a praporky v „papežských“ barvách. Sám byl oblečen svátečně, děti okolo vozu byly bosé(!) a má matka vzpomínávala, že to tehdy koncem září nebylo nic zase tak nevídaného. Ani tento demonstrant neuspěl. Kolona kočárů jela po silnici směr Čechovice a pak zahnula vpravo pod Hradisko. J. Bečák vzpomínával, že kolonu vedl on a byl předem dobře informován... Při jízdě po silnici pod Hradisko prý si Masaryk všiml stromů s krásnými „bosenskými“ švestkami (trnkami) a tak nechal Bečák zastavit, pár jich utrhl a nabídl prezidentovi. Masaryk poděkoval a „ošobolel“ je trochu o rukáv kabátu a s chutí pojedl... Jen dodávám, že chutnaly vždy i mně, byly krásné a štavnaté a že rostly u prašné silnice nám nikdy nějak nepřišlo. Když švestková alej „došla svých dní“, už nebyly nové stromy vysázeny. Škoda, ale třeba tam budou jiné stromy, ta silnice si nějakou alej zaslouží, ne?

Duchovní slovo

TÝNECKÉ LISTY

Stromečky na hřbitově Jaroslav Chytil Při pohledu na poslední číslo TL s vyobrazením vítání občánků na poslední straně asi vyjasnili tváře aspoň na chvilku i notoričtí škarohlídi, co už všude byli, všecko znají a vše si také za těch -sát let života v obci pamatují. Tak vypadá budoucnost obce snad až do konce tohoto sotva „nakrojeného“ století a já sám to vidím optimisticky. A to nejsem žádný snílek, spíš zatnutý realista. „No dobře,“ řeknou známí, „ale co třeba já nevím otázky xyz?“ Tak takovým bych doporučil zajít si na hřbitov. Co místo „ke spánku“ to je také zároveň hrob nadějí, přání, zloby i kritik více nebo méně dávných let. Už to nikoho nevzrušuje. Mnozí kritici jsou už v době, kdy mají za hřbitovní daleko více známých, než potkají na ulicích, a ten poměr se den ode dne zhoršuje. Vím to podle sebe. Neúprosný to života běh... Tak to mnozí berou a kdo je jednou „tam nahoře“ nemá pro ně žádného významu, to je prostě pryč, vymazáno. Zbude urna s popelem - tak co s ní udělat? Ještě že jsou v bytech nebo domech různé „kumbály“ na kýble, hadry a smetáky. Tož tam tu schránku s popelem člověka „prozatím“ postavíme a za delší dobu, když vyvanou i ty úplné zbytečky citů, urnu prostě nenápadně vložíme do popelnice před ba-rákem, nejlépe před sousedním a popeláři se pak nevědomky (většinou) postarají, aby zmizela v hoře nerecyklovaného odpadu. Tam až jsme dospěli v budování „svobodného kapitalismu“, že? Nakonec namísto Dušiček a podobných „svátostin“ zavádíme „halovín“ s pojídáním pražené kukuřice a bujarými šaškárnami plnými strašidel, sešívaných mrtvol atd. A moralisté nic, vůbec nic!

Přišlo to přece ze Západu, z USA - tak není co řešit. Co proti tomu dělat? Nebát se! Nebát se říct, co už nemá nic společné ho s národními tradicemi a kde jsou meze. A třeba o Vánocích zajít na ten hřbitov a po (prý) právě americkém zvyku dát na hrob něco jako maličký stromeček, třeba jen pár zbylých větviček. Chvilku postát, projít se po hřbitově, popřemýšlet - nic víc. Vzpomenout na ty, kteří už jsou „tam nahoře“, nikdy je nepotkáme a neuvidíme. Jak třeba z našeho ročníku 1938 Frantu Chromka a Zdenka Dutzaka. Už nikdy si nesplníme, že „jednou“ ještě půjdeme přes Hradisko a na tom místě si povyprávíme o Frantových objevech zvláštních objektů vypadajících jako zkamenělé kosti. Zdeněk mu bude odporovat s odkazem na nějaké články v určitém „záhadologickém“ časopise, který oba často pročítali. No a já se přiznám: „Kluci, ty články tam občas píšu já, tak to neberte tak smrtelně vážně!“ Protože od paleontologa L. vím, že o žádné zkameněliny kostí nejde, že je to jen hlína… Oni mi to jistě odpustí. Mrtví jsou vůbec velkorysí vůči nám živým. Ačkoliv, není to zas tak jisté. Snad mají uspokojení z těch vánočních větviček na hrobech, ale na druhé straně se jim zdá divné, proč nestojí „některým“ časopisům za zváženou udělat aspoň (!) na konci roku to gesto, a když už se píše (a dobře!) o vítání občánků, proč též nepřipomenout jmenovitě i ty, kteří nás navždy opustili. Zejména když si to můžu lehce najít na internetu včetně bydliště a věku případně si najít i jejich hrob. Pokud ovšem urna nestojí v kumbále mezi smetákem a škrabkou na led.

Otázka pro... ... otce Václava HALTMARA Otče Václave, čím je adventní čas pro věřícího člověka? Když se řekne slůvko advent, představí si leckdo ledacos. Ti dříve narození si snad vzpomenou na to, jak v adventu svého mládí třeba každé ráno spěchali zasněženou krajinou na roráty. Advent je nádherná doba, ve které očekáváme Kristův příchod. Nejen ten o Vánocích! Evangelista Matouš nám připomíná Mt 24,37-44, že stejně - ba ještě víc - máme očekávat Kristův příchod na konci času. Abychom pochopili krásu a hloubku adventu, musíme se vrátit hodně zpátky až do doby prvních lidí. Selhali. Přišli o štěstí, které u Boha měli. A už tam - v ráji - hned po tom selhání, hned po tom nešťastném pádu, se ozývá první radostná zvěst: příslib Vykupitele. Lidé na něho čekají. Těší se. A Ježíš o těch prvních křesťanských Vánocích skutečně přichází. A pak zase znovu: Ježíš odchází k Otci a slibuje, že přijde zas. Ne už jako bezmocné Děťátko, ale jako Soudce: Odtud přijde soudit živé i mrtvé... A víte, co je zajímavé? První křesťané se ani tohoto Kristova příchodu nebáli. Oni totiž věděli, že ten, kdo s Kristem a podle Krista žije, ten se ho nemusí bát ani jako Děťátka, ani jako Soudce. Proto zvlášť první doba křesťanská byla nesena obrovskou touhou: Maran atha! Pane, přijď! Čím více se potom lidé vzdalovali ideálům křesťanského života, čím více zvětrával jejich vztah ke Kristu, čím více se nechávali pohlcovat duchem světa, tím méně se na Kristův příchod těšili. Začalo se objevovat něco, co prvním křesťanům bylo zcela cizí: strach z Boha. Ale křesťan nemá žít strachem! Křesťan má žít láskou! Ovšem na druhou stranu je logické, že tam, kde se vytrácí láska, tam na její místo nastupuje strach.

Máme před sebou více než tři týdny adventu. V nich máme jaksi ve zkratce prožít to očekávání a tu naději, kterou měl starozákonní lid i první křesťané. Máme se znovu propracovat k té obrovské touze po Kristu: Pane, přijď! Máme znovu do hloubky prožít to, co tak často říkáváme při mši svaté po proměňování: Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste! A já bych dodal: Na ten příchod nejen čekáme, ale těšíme se, Pane Ježíši Kriste! Na ten příchod o Vánocích, ale i na ten příchod ve chvíli naší smrti a ve chvíli posledního soudu. A jestli nemáme zatím odvahu toto říci, jestli se bojíme říci, že se těšíme na Kristův příchod, pak se nechejme povzbudit svatým Augustinem. Ten napsal: Co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět?Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš. Je to tak: adventní poselství není strašidelné. Je radostné a plné naděje. Tu radost a tu naději vám všem farníkům velkotýneckým, zvláště opuštěným a nemocným, moc přeji. Když my uděláme ke Kristu jeden krok, on jich k nám udělá dalších deset. A to je radost! Ale také výzva: Udělat ten krok… Srdečně zvu všechny lidi dobré vůle na vánoční bohoslužby: 24. prosince v 16.00 hodin v Krčmani a ve 22.00 hodin ve Velkém Týnci; 25. prosince v 8.00 hodin ve velkém Týnci a v 9.45 hodin v Krčmani.

Ptal se Petr Hanuška

9

Rodina Vojtěch Hrudník V poslední době se začalo hodně mluvit o rodině, ale bohužel často nezasvěceně. Rodina je společenství matky, otce a dětí i prarodičů. A základní normou je právoplatně uzavřené manželství. Vše ostatní je náhražka, např. žití na hromádce, přítel a přítelkyně, je to největší provinění dospělých vůči dětem. Základem je přece manželský slib před Bohem nebo před úřadem na celý život. Jeho zápis v matrice nebo na úřadě potvrzují ještě svědkové. Je to právní akt. Pokud se na to v životě zapomíná, rodina to přece není! A nejvíc tím trpí děti. Pocházim z velký rodine, belo nás s rodičama 11. Moja rodina je šestičlená, dnes s vnukama je nás 21. A muj stařecký věk mě zákonitě ve spominkách vraci do děctvi. Zpúsob ževota bel tehdá načesto iný. Děctvi formovale rodiči, súrozenci a staříčci. Maminke bývale doma, jejich deň bela sama práca od rána do večera. Domáci práce bele podle dneška časově náročny, nebela žádná technika. Úklid, topeni, prani, práca na dvoře a kolevá dobetka drobnyho e velkyho, práca v zahradě a v polo, takový bel každý deň. A tak to belo e o chlapu hospodářu. Rozvrh hodin určoval dobetek, poklúzelo se třekráť deně. Až bel zaopatřený dobetek, snidalo se, oběd-vao a večeřalo. Pravidelnosť poklúzeni přenášelo ožetek. Jako děcka sme do škole stávale brzo, idlo a svačene do škole si chestávale sami. Starši súrozenci dohlidle na maly školáke, nahradile maminko. Snidala se bilá káva s chlebem nebo koláčem, svačena do škole bel věčinú chleba ze sádlem a jabko nebo hroška zabaleny do novin. Na oběde sme chodile dom, né do školni idelně. Všeci kluci sme bele ministrantama od sedmi nebo osmi let. Mše bývale jenom ráno o pul sedmý, stávalo se o šesti. Nekeři sme bele ospalci, ale maminka věděle jak na nás. V idle sme nebele vebiravi, deš neco nešmakovalo, dojedle sme se namaštěnym chlebem, koláčama

a dopile mlikem, to belo furt dostupny. Večeře se nevevařovale, belo neco od oběda, občas smaženy vajička, tvaružke, koláče se o nás pekle třekráť týdně středa, pátek, neděla. V týdňo bochetke nebo skládanke, nedělni bele posýpátkovy, hlavně tvarohovy. Maso nám na taliřke porcovale tatiček, oměle odhadnúť, abe nebele zbetke. Před obědem a po obědě sme se společně pomodlele očenáš a po idle poděkovale: Pámbu zaplať za snidani, oběd, večeřo, na to se dbalo. Pamatojo, že o nás obědvávale staříček z chalúpke (výměnik), já sem seděl vedlevá nich. Řikávale sme dvá leváci. Já levák so, ale oni měle bolavý pravý lokeť, takže be se pravú rokú nenajedle. Psani úloh belo až večir, plnici péra sme ešče neměle, sklinečko s ingústem sme si mosele držeť, abe se to nerozlilo po stole, ti mlači bele hrozně zvědavi, co pišem. Taky se čtávale pohádke, prohližel časopis Anděl strážny, kerý ale komunisti zrušele hneď po únoro. Před spanim sme se celá rodina pomodlele a v postni době sme se taky před večerem, než se šlo poklúzeť, modlele ruženec. O kocheňských dveří bel na zdi pěkný skleněný žehnáček ze svěcenú vodú, tú sme se požehnale než se šlo do škole. A dobře pamatojo jak se narodile šteři nýmlači súrozenci. Všeci taky doma. Chodile ich pár dni kúpať panimáma Strnadová, porodni babka z Gregova a ta řikale mamince Mařenko. Nýpozdíš do třech dňu taky přešle staříčci z Gregova a šle do kostela diťátko pokřtiť. V kocheni s maminkú na velkym ložko spávale ti mali dvá. Nýmenši v peřence vedlevá nich a ten věči malošek spal v nohách. Pro posledni dva súrozence sme měle oš děckú po-stylko. Po pár vzpomínkách ještě dodám, že moje početná rodina je ve stálém kontaktu. A všem Vám k Vánocům i do nového roku přeji hodně zdraví a štěstí ke krásné rodinné pohodě. Hlavně všem dětem!

Svatá Rodina Církev jako moudrá matka zařazuje právě do doby vánoční svátek Svaté Rodiny. Bez ní si nelze Vánoce představit. Byly by to svátky bez rodiny, bez toho základního a nejdůležitějšího lidského společenství. Svátek je krásný především v tom, že se nás jaksi osobně dotýká, je svátkem a posvěcením všech našich rodin a domovů. Připomíná nám, že Ježíš - Boží Syn nepřišel jenom do našeho života, ale že chce přijít se svým darem lásky a pokoje do každého domu, prostě k nám domů. Svatou Rodinu vidíme celou pohromadě například v betlémské jeskyni, na útěku do Egypta, v Nazaretě či v jeruzalémském chrámě, a vždycky je před námi obyčejná a chudá rodina ,která se na první pohled nijak neliší od ostatních. Někdo vyřkl názor, že Svatá Rodina byla přece ,,normální“ a že se zajisté také někdy hádali, jak už to v životě chodí. Já si však myslím, že to tak normální není. Právě proto, že ti, kdo se mají hluboce rádi, a navíc mají živého Boha uprostřed sebe i ve svém srdci, nepotřebují křik a hádání k tomu, aby se na něčem domluvili. I když hádky v domácnostech jsou časté, i přesto bych je nenazval normálními. Když se však přiblížíme ke Svaté Rodině, cítíme se tam náramně dobře, a přitom je to trochu zvláštní. Nevidíme tam žádné dobré zajištění, žádnou vymoženost pro větší pohodlí a snadnější život, žádné přilepšování nebo oslni-

vější dárky, nic, o čem by moderní reklama řekla: ,,To musíte mít, abyste byli šťastní a spokojení!“ A přesto máme před sebou rodinku opravdu šťastnou a spokojenou a je nám s nimi krásně. Jaké je tedy jejich tajemství? Oni se prostě mají rádi a mají rádi i všechny ostatní, jejich tajemstvím je čistá Boží láska, kterou přijali a nezištně ji rozdávají. Pochopili, že ke štěstí, radosti a dobrým vztahům není zapotřebí mnoha věcí, moderních vymožeností nebo super nákupů. Vsadili na to, být spolu a všechno společně prožívali a nesli, radost i bolest, dobré i zlé, dokázali na sebe myslet, dělat si radost, odpouštět a nezahleděli se do problémů, i když jich měli dost. Určitě je to také mnoho stálo, pravá láska vždy bolí, to je normální. A co nic nestojí, za nic nestojí. Bez osobní oběti a poctivého každodenního zapomínání na sebe není láska ani možná, není radostná a společenství nekvete. Sami to nedokážeme, ale nezapomeňme, že jsou Vánoce, už nejsme sami. Bůh je u vás doma a s ním je všechno možné. Moc vám přeji, ať vám povídání o Svaté Rodině není nepříjemnou výčitkou, že to tak zdaleka u vás není a asi nikdy nebude, ale ať je vám to povzbuzením a nadějí, že i o vás se může říkat: ,,Je to u nich krásné, oni se mají rádi.“ To vám přeji nejen o vánocích, ale i po celý příští rok. Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické Velký Týnec

10

Duchovní slovo

TÝNECKÉ LISTY

ADVENT „Adventus” znamená příchod Doba přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života. První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.

Datum adventních nedělí Datum 1. adventní neděle 2013 připadá na neděli 1. prosince. Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle - čtvrtá - připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože

25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24. 12. ("štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní Neděle.

Adventní věnec Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života. Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života. (srv. Zj 2,10)

Adventní písně - roráty Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - "ro-

ráty", sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty - název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...). Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy. Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Byla to víra hluboká, poučená Božím slovem. Nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Dávají nám zakusit společenství církve, které je rozprostřeno přes celá století.

Význam adventu Adventní doba naštěstí není pouze časem horečných nákupů. Má především svůj duchovní obsah. A tím je nejen příprava na Vánoce! Vyzývá nás k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě a připravuje nás na jeho slavný druhý příchod. V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: "Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě" (Zj 3,20). Tyto dveře našeho srdce mají jen jednu kliku - zevnitř. Kristus je ani nevylomí, ani nevy-

páčí. Zevnitř je můžeme otevřít jen my... Prožít plodně adventní dobu znamená nově se setkávat s Bohem, který nabízí naplněný život a cestu dál. Přijmout výzvu adventu znamená vycházet mu v ústrety, obracet se k němu, pozvedat k němu své oči, smířit se s ním a s těmi, kdo jsou kolem nás a odhazovat všemožnou zbytečnou přítěž, která nám znemožňuje jít po jeho cestách... Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena. Vždyť ti jdu vstříc ve všech tvých přáních. A přece jsem ti ještě nikdy nesměl žádné splnit. Já, tvůj Bůh. Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím znovu se zrodit ve tvém městě, tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci. Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti. Ale hledám jen tebe. Já, tvůj Bůh. Zdroj: www.vira.cz

Vánoce Datum a obsah Vánoc Co vlastně křesťané o Vánocích slaví (z knihy Vánoce - soubor různých textů)

"Říká se, že Vánoce jsou původně pohanské svátky a církev si je jenom přivlastnila. Co je na tom pravdy?" Toto tvrzení je opravdu dost časté, vyskytovalo se také ve většině ateistických příruček. Důvod je celkem pochopitelný. Tomu, kdo nežije v křesťanské víře, téměř nebo zcela uniká, co vlastně křesťané o Vánocích slaví. Stromeček, dávání dárků o určitém datu, případně speciální jídlo (u nás smažený kapr) jsou prvky, které najdeme i v pohanství. Jenže křesťan o Vánocích neslaví nic z toho (i když si stromeček ozdobí, dárky rozdá a kapra usmaží, případně se podívá, zda mu rozkvetla barborka), ale slaví dar narození Ježíše, pravého člověka a pravého Syna Božího, slaví tajemství vtělení. A to nemůže slavit ani pohan, ani třeba Svědek Jehovův, protože takto Ježíše Krista jedni ani druzí nechápou a nevyznávají.

(Více se o datování Ježíšova narození dočtete v článku Jiřího Grygara: "Astronomie a data biblických událostí") Shrnuto: obsah Vánoc je křesťanský, datum bylo zřejmě zvoleno jako "překrytí" pohanského svátku. Vánoční zvyky mají původ pohanský i křesťanský a pro pochopení křesťanského obsahu Vánoc nemají vcelku význam. Smyl Vánoc je vyjádřen v evangeliích (část Bible) a v liturgii (církevní obřady). (Aleš Opatrný)

Ježíš se narodil, aby upevnil pouta mezi lidmi i národy Vánoční poselství papeže Jana Pavla II., 25. prosince 2001 (z knihy Vánoce - soubor různých textů)

Plné znění vánočního poselství papeže Jana Pavla II., které pronesl před požehnáním "Urbi et Orbi" při slavnosti Narození Páně 25.12.2001.

Jak je určeno datum, kdy se Vánoce slaví? Jinou věcí je datum, kdy se vánoce slaví. Ač je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození nemůžeme zjistit. Nicméně Ježíšovo narození, čili příchod Božího Syna na svět, se začalo slavit poměrně brzy, v prvé čtvrtině 4. století o tom máme už bezpečné zprávy. Na křesťanském východě se začalo s oslavou 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii: "Narození Božského eonu". Na křesťanském západě (v Římě) se slavilo 25. prosince a to bylo zase datum starého pohanského svátku "Narození věčného slunce". Západ i východ se o tato data slavení navzájem "obohatil", v západní (latinské) církvi se pak obsahem svátku 25. prosince stalo výrazně slavení Ježíšova vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem (Epifanie). Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli).

"Kristus je náš pokoj: obě dvě části (Židy i pohany) spojil v jedno" (Ef 2,14). Na úsvitu nového tisíciletí, které začínalo s takovými nadějemi, ale nyní je ohrožováno temnými mraky násilí a války, slova apoštola Pavla, která slyšíme o těchto Vánocích, jsou paprskem mocného světla, voláním důvěry a optimismu. Božské Dítě, narozené v Betlémě, nese jako dar ve svých ručkách tajemství míru pro lidstvo. On je

Knížetem pokoje! Hle, radostná zvěst, která zazněla oné noci nad Betlémem, a kterou chci opakovat světu v tento požehnaný den: "Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: v městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán" (Lk 2,10-11). A dnes je církev ozvěnou andělů a znovu šíří jejich úchvatné poselství, které překvapilo i samotné pastýře na betlémských stráních. "Christus est pax nostra!" Kristus, „děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích" (Lk 2,12), ano, právě On je naším pokojem. Bezbranné novorozeně v pokoře jedné jeskyně vrací důstojnost každému rodícímu se životu, dává naději tomu, kdo je zmítán pochybnostmi a malomyslností. On přišel uzdravit rány života a dát smysl dokonce i smrti. V onom milém a bezbranném Dítěti, které pláče ve studené a holé jeskyni, Bůh zničil hřích a do něho vložil počátek nového lidstva - povolaného k tomu, aby dovršilo původní plán stvoření a překročilo jej milostí vykoupení. "Christus est pax nostra!" Mužové a ženy třetího tisíciletí, vy, kteří máte hlad po spravedlnosti a míru, přijměte poselství Vánoc, které se dnes šíří ve světě! Ježíš se narodil, aby upevnil pouta mezi lidmi i národy, aby se v něm samém všichni stali bratry. Přišel proto, aby "zbořil přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství" (Ef 2,14), a aby udělal z lidstva jednu jedinou rodinu. Ano, můžeme s jistotou opakovat: "Dnes se s narozeným Slovem narodil pokoj! Mír, který si musíme vyprosit, protože pouze Bůh je jeho autorem a garantem. Mír, který je nutno budovat ve světě, kde různá etnika a národy, trýzněné tolika různými těžkostmi, doufají v nové lidstvo nejen globalizované hospodářskými zájmy, nýbrž stálým úsilím o spravedlivější a solidárnější soužití. Spěcháme jako pastýři do Betléma a v jeskyni se zastavíme v adoraci, upírajíce pohled na novorozeného Vykupitele. V něm můžeme rozpoznat rysy každé malé lidské bytosti, která přichází na svět. Ať patří ke kterékoliv rase a národu: je to malý Palestinec i malý Izraelita, je to dítě ze Spojených států amerických i dítě z Afghánistánu,

je to syn kmene Hutu i syn kmene Tutsi... a je to jakékoliv dítě, které je pro Krista Někdo. Dnes zalétají mé myšlenky ke všem dětem světa. Je tolik, příliš mnoho dětí, které se rodí a jsou odsouzeny trpět bez vlastní viny následky nelidských konfliktů. Zachraňme děti, abychom zachránili naději lidstva! Dnes to od nás mocně žádá ono Dítě, narozené v Betlémě, Bůh, který se stal člověkem, aby nám vrátil právo doufat. Úpěnlivě prosím Krista o dar míru pro ty, kdo jsou trýzněni dávnými i novými konflikty. Každý den nesu v srdci dramatické problémy Svaté země, každý den myslím s úzkostmi na ty, kteří umírají zimou a hladem; každý den ke mně doléhá smutné volání těch, kteří se v tolika částech světa dovolávají rovnoměrnějšího rozdělování zdrojů a důstojně placeného zaměstnání pro všechny. Ať nikdo nepřestává doufat v moc Boží lásky! Kéž je Kristus světlem a oporou pro toho, kdo věří a usiluje - někdy proti proudu - o setkání, o dialog, o spolupráci mezi kulturami a náboženstvími. Ať Kristus vede v míru kroky toho, kdo se neúnavně zasazuje o pokrok ve vědě a technice. Ať se tyto velké Boží dary nikdy neužívají proti respektování a rozvíjení lidské důstojnosti. Ať se nikdy svaté jméno Boha nedává jako pečeť nenávisti! Ať se z něj nikdy nedělá důvod k nesnášenlivosti a násilí! Kéž milá tvář betlémského Dítěte připomene všem, že máme jediného Otce. "Christus est pax nostra!" Bratři a sestry, kteří mi nasloucháte, otevřte srdce tomuto poselství pokoje, otevřte je Kristu, Synu Panny Marie. Tomu, který se stal "naším pokojem"! Otevřte je Tomu, který nám nic nebere, než hřích, a dává nám za to lidskost a radost. A Ty, úchvatné betlémské Dítě, vnes pokoj do každé rodiny a města, do každého národa a světadílu. Přijď Bože, který ses stal člověkem! Přijď, aby ses stal srdcem světa obnoveného láskou! Přijď tam, kde jsou ohrožovány osudy lidstva! Přijď a neotálej! Ty jsi "náš pokoj" (Ef 2,14). Se svolením převzato z Tiskového střediska ČBK http://tisk.cirkev.cz

Ze života ZŠ Milady Petřkové 11

TÝNECKÉ LISTY

Slovo ředitele ZŠ Milady Petřkové Tomáš Jurka Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás pozdravil a seznámil Vás s aktualitami ze života školy. Od října jsme zahájili spolupráci se třemi středními školami na krajském projektu „Podpora technického a přírodovědného vzdělávání v Olomouckém kraji“. Konkrétně s gymnáziem Olomouc – Hejčín, Střední průmyslovou školou strojnickou a Střední zdravotnickou školou Emanuela Pöttinga. Cílem je zatraktivnit technické a přírodovědné předměty a motivovat žáky k jejich studiu. Technické obory mají na rozdíl od humanitních dobré uplatnění na trhu práce. Do projektu se v průběhu následujících dvou školních roků postupně zapojí žáci 7., 8. a 9. ročníku jednak formou sdílené výuky, jednak účastí zájemců v odborných kroužcích, které probíhají stejně jako sdílená výuka v odborných laboratořích na zmíněných školách. Naši žáci pracují pod vedením pedagogů středních škol na zajímavých experimentech a seznamují se s náročnějším a odbornějších způsobem

výuky ve špičkově vybavených laboratořích. Od září jsme zahájili spolupráci se Střediskem výchovné péče Kelč, pracoviště Tršice, která spočívá v činnosti školního psychologa na naší škole. Žáci mají možnost požádat psychologa – etopeda o pomoc při řešení svých trápení a problémů, rodiče mohou konzultovat výchovné problémy svých dětí s dalším odborníkem. V průběhu měsíců října a listopadu vyrostly v areálu školního dvora dva kurty na plážový volejbal a obec tak opět rozšířila nabídku sportovních aktivit pro školu a velkotýneckou veřejnost. Od začátku září žáci devátého ročníku nacvičují pod vedením paní učitelky Ireny Richterově a Kristiny Bendové taneční sestavu na školní ples v termínu 25. 1. 2014. na který Vás tímto srdečně zvu. Na závěr bych Vám chtěl popřát příjemné prožití vánočních svátků a mnoho štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku 2014.

Škola v muzeu

25.10.2013 žáci šestých tříd jeli na exkurzi do muzea v Přerově. V 7:30 nás vyzvedl autobus a zavezl nás do muzea. Tam nás zavedla paní průvodkyně temnou skalní chodbou až do tajemné jeskyně, kde byly v prosklené zemi kosti mamutů a pravěkých

lidí. Paní průvodkyně nám říkala různé povídky a připravila si pro nás hru, při které jsme hledali v písku kameny a čistili jsme je jako skuteční archeologové. Potom jsme si prohlíželi expozice: obrazy, kosti , nádoby , šperky… Až to skončilo, vyvedla nás paní průvodkyně ven a paní učitelky nás odvedly na náměstí v Přerově. Tam nám na 30 minut daly rozchod. Rozutíkali jsme se do obchůdků s občerstvením a různými dobrůtkami . Jak nám skončil rozchod, vyzvedl nás autobus a zavezl nás do Přerovské rokle, abychom se podívali na mamuta z kamene. Návštěva přerovského muzea se nám moc líbila. Klára Drábková a Klaudie Pastrnková 6.A

„Strojárna“, jak ji neznáte Dne 20. 11. jsme jeli už podruhé na sdílenou výuku na Střední průmyslovou a strojírenskou školu. Náš autobus včas nepřijel, ale nevadí, náš úsměv rozhodně nepohasl. Jakmile přijel náhradní, vesele jsme naskákali dovnitř a usadili se do barevných sedadel, každý se svojí zábavou. Cesta uběhla překvapivě rychle. Co byste čekali, když celou cestu diskutujete, výhradně posloucháte tu nejlepší hudbu a do toho se snažíte přečíst aspoň jednu stránku té skvělé knihy. A rychle zase z autobusu ven a rovnou do chladného počasí, brr. Na „Strojárně“ už bylo tepleji, uvítali nás s otevřenou náručí a uvolnili pro nás celičkou sborovnu. A šupky, dupky, musíme dohnat ztracený čas, rychle se rozdělit na dvě skupiny a alou na hodinu. Moje první hodina ze dvou byla v počítačové učebně. Pan učitel nám vykládal o profesionálních programech (Autodesk), které se využívají na této ško-

le. A abychom prý nezůstali jen u teoretické části, vrhli jsme se na praktickou. Kreslili jsme v programu Inventor Professional a moc nás to všechny bavilo. Hodina uběhla jako voda, ani jsme se nenadáli a už jsme seděli ve sborovně, důležitě jako učitelé. Rychle jsme se pustili do svačin z domova, popřípadě si zaskočili na horkou čokoládu do přízemí. Po zazvonění proběhla výměna skupin. My zamířili směr měření. První nám pan učitel vysvětlil, jaký je rozdíl mezi měřením a kontrolou. Poté jsme si hráli s různými stroji. Zkoušeli jsme udělat díru do plechu (měření kvality). Dokonce přeštípli železo, které jsme si směli poté vzít domů. Bylo to velmi zajímavé a velmi mě to bavilo. Celý den byl skvělý. Naše poslední zazvonění na „Strojárně“ a odcházíme, ale za měsíc jsme zpět a těšíme se na spoustu nových zážitků a informací. Markéta Majerová, 8. třída

Školu navštívil Mikuláš

Foto: P. Hanuška

Foto: 2x archív ZŠ

Kyberšikana Dne 10.října 2013 byla pro žáky osmé třídy nachystána přednáška o kyberšikaně. Už dopředu Vám mohu říci, že to bylo velmi zajímavé. Přednáška začala tím, že nám vysvětlili, co to vlastně ta kyberšikana je. Kyberšikana je šikana přes počítač. Po vysvětlení jsme se všichni představili, ale takovým netradičním způsobem. Představovali jsme se totiž formou naší přezdívky, jak nám spolužáci říkají anebo jakou přezdívku sami používáme. Začali jsme se bavit o tom, jak je nebezpečný facebook, různé chatování s lidmi, které vůbec neznáme a také o šíření svých informací na internetu, které si mohou přečíst všichni lidé, co na ně narazí, a k tomu je zveřejňují dál a dál. Samozřejmě , že jsme všichni o kyberšikaně věděli, že je špatná a může velmi ovlivnit psychyku a celkový život jedince bez ohledu na věkovou kategorii. Potom jsme se rozdělili do několika skupinek aspoň po čtyřech. Každá skupina dostala foťák a měli jsme si každý vytvořit s pomocí kamarádů dvě fotografie. První fotka měla být taková, za kterou bychom se nestyděli při jejím zveřejnění na internetu, a druhá , kterou bychom nechtěli zveřejnit. Pak jsme si dohromady všechny skupiny prohlédly vytvořené fotografie. Následoval příběh. Paní nám vyprávěla o jedné dívce jménem Anička, do které se její spolužák Pavel zamiloval a zeptal se jí, jestli by si s ním někam nevyšla. Problém byl však v tom, že se Pavel Aničce nelíbil, a tak se rozhodla poradit se se svojí kamarádkou Verčou, která byla v tomto ohledu "zkušená", jelikož už s některými kluky chodila - a bylo jich docela hodně. V rozhovoru mezi Aničkou a Verčou se mluvilo právě o Pavlovi, jenže Anička netušila, že Verče se Pavel líbí a tak ji vůbec nenapadlo, že by jí mohla Veronika závidět. Nakonec se tedy shodly, že Pavel by měl vědět o tom, že se Aničce nelíbí, ale aby na ni nebyl naštvaný, tak je potřeba mu to sdělit jemně a ne urážlivě a hrubě. Poprosila tedy Veroniku, aby napsala Pavlovi zprávu za ní, když je

tedy tak zkušená. Veronika sice Pavlovi napsala, ale velmi hrubou zprávu, protože byla žárlivá a naštvaná, že se Pavlovi nelíbí ona. Byla to zpráva typu, že by s ním nikdy nikam nešla, že ho nesnáší, že je hnusný, hloupý a podobně. Anička samozřejmě netušila, jakou zprávu pod jejím jménem Verča napsala a naopak Pavel nemohl vědět, že zprávu napsal za Aničku někdo jiný. Proto se rozhodl na facebooku rozšířit o Aničce opravdu ošklivé věci, že je děvka a dokonce mnohem horší věci. To je právě začátek kyberšikany. Informace také neunikli ani ostatním klukům ze třídy a i jejím spolužačkám, které si později z Aničky začaly dělat legraci. Došlo to dokonce tak daleko, že jí kluci začali sexuálně obtěžovat po tom, co se na facebooku objevilo video, které zveřejnily spolužačky Aničky. O přestávce ji totiž násilně zavedly na záchod a tam jí vyhrožovaly a donutily, aby se svlékla, natočily ji a video zveřejnily. Dopadlo to tak, že se Anička po delší době na facebook podívala a zjistila, proč se dějí takové věci ,a protože jí bylo trapně o tom mluvit dokonce i se svými rodiči, musela se s tím vypořádat sama. Na blog, který vytvořili její kamarádi (jmenoval se NENÁVIST) zveřejnila fotku se vzkazem - nechte mě žít, nic jsem neudělala, a když mě šikanujete, tak proč tu být?. Ani tento vzkaz však nezabral, a tak se Anička rozhodla skoncovat se vším jednou pro vždy. Další den našli Aničku rodiče oběšenou v jejím pokoji. Začala pátrat policie a zjistilo se u soudu, že za to mohla Veronika, bylo už ovšem pozdě. Je to opravdu smutné. Celou přednášku jsme zakončili tím, že nám pustili video jedné čtrnáctileté slečny se stejným problémem jako měla Anička a dopadla naprosto stejně. Samozřejmě nám to obě paní, které celou přednášku vedli, nakonec shrnuly, rozdaly nám lístečky, kde bylo napsáno - JAK ZABRÁNIT ŠIKANĚ. Bylo to velmi poučné, ale i smutné. Natalie Švédová, 8. třída

12

Ze života ZŠ Milady Petřkové

TÝNECKÉ LISTY

Rozsvícení vánočního stromu a vánoční jarmark V sobotu 23. 11. 2013 se v areálu zámecké zahrady ve Velkém Týnci konalo rozsvícení vánočního stromu. Od 12 hodin tu byl v pořadí 2. vánoční jarmark se spoustou stánků. Během celého dne bylo možné zakoupit spoustu knih, bižuterie, kalendářů, textilních výrobků nebo svačinových dóz. K jídlu se daly zakoupit např. frgále, sladkosti jako je marcipán, zákusky, domácí brambůrky, obalované oříšky, perník nebo guláš, bramboráky atd. Stánek s italským vínem také sklidil úspěch. Neustálé fronty se tvořily u stánku s pizzou. Byli tu i andělé a dětská dílnička.

Během celého dne bylo možné zhlédnout doprovodný program, kde se představily např. Poupata, děti ze školy zpěvu Olomouc nebo také různé hudební skupiny. Vše vyvrcholilo v 18 hodin, kdy slavnostně rozsvítili strom a hrála vánoční hudba. Výtěžek z dobrovolného vstupného byl věnován FNO na pomoc nemocným dětem. Jarmark měl velký úspěch i přes poměrně chladné počasí,které ho celý den provázelo. Akce se opravdu vyvedla. Andrea Krejzlíková,7.A

Zima Pomalu končí podzim a začíná pohádkové období - zima. Kalendářně je sice ještě čas, protože tento rok vychází zima až na 21. 12. Venku už tomu ale vše nasvědčuje. Změnilo se počasí, měli bychom se tepleji oblékat. Velmi brzy se odpoledne stmívá, den je krátký. Už se objevil první sníh i v nížinách, a mrzne. Ráno je venku ledovka a každý si musí dávat pozor, aby nepřišel k úrazu. Začal i advent a za chvíli tu budou Vánoce. Ta pravá vánoční atmosféra, shánění dárků a přípravy na Štědrý den. Ve městech se rozsvěcují vánoční stromečky a konají vánoční

trhy. K vidění jsou i jiné předvánoční akce, například Mikulášské nadílky, adventní výstavy, koncerty a jiné. Děti si užívají mnoha zimních radovánek - koulování, stavění sněhuláka nebo chytání vloček. Venku se bobuje, sáňkuje, lyžuje a bruslí. Někteří z nás toto období v lásce příliš nemají a také neprovozují žádné zimní sporty. Raději doma vysedávají s šálkem dobrého čaje či punče a krátí si čas sledováním pěkných filmů nebo pohádek v televizi. Zkrátka zima je tu a každý si ji užívá po svém.

Dneska kráčím bílým sněhem, sníh mi boty namáčí, Vánoce se nám už blíží, dětem tohle nestačí. Ježíšek si píše seznam, dárky dětem přináší, proto vždycky ten kdo věří, u okýnka vyhlíží. Kdypak si Ježíšek vezme moje přání? Každé dítě se na tohle ptá, vyhlíží jeden, dva, tři, čtyři, už je večer, jdeme spát, k tomu nám budou koledy hrát. Ježíšek čeká až děti spí, vezme si přání a zas odletí. Ježíška nikdy, nikdo nechytil, aby si nikdo dny neskazil. Vánoce už jsou zase tady, Ježíšek spěchá a neví si rady. Dárečky nejsou k dostání. Co teď? Ježíšek dumá, kam je jen dal, pak si však vzpomněl, jsou v pytlíku a můžu jít čekat až bude večeře, děti si usednou, nabaští se. Já mezi tím dárky jim dám pod stromek, potom jim ještě zazvoním na zvonek. Všechny děti teď k stromečku běží, Ježíšek si říká: „No, je to jen pro ty kteří, v mě věří.” Všechny děti se teďka radují a všichni společně dárky rozbalují. N. Švédová, 8. třída

Michaela Kinclová, 7.A

Varhanní exkurze Konečně se na chvíli ulijeme ze školy. A víte, kam jdeme? Do kostela. Možná si říkáte, co v kostele? Snadná odpověď. Jdeme se podívat na varhany. Tyto varhany se začaly roku 2009 restaurovat a rozšiřovat. Roku 2013 obdržela farnost od obce dotaci, kterou využila na opravu varhan. Jakmile jsme došli ke kostelu, už na nás čekala milá varhanice Pavla Strejčková, která nám dělala „soukromého průvodce“. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých informací, z výšky si prohlédli kostel, sledovali, jak se obrovský měch nafoukl, slyšeli spousty píšťal a samo-

Vánoce

zřejmě varhany, na které nám zahrála sama průvodkyně. Celý výlet byl pěkný a poučný. Dozvěděli jsme se i něco o historii varhan. Sami jsme si vyzkoušeli zahrát na varhany. Osobně nechápu, jak to varhaníci zvládají. Koukat do not, hrát na dvou klávesnicích a ještě nohama, k tomu přepínat ty divné čudlíky, zvané rejstříky, prostě obrovský obdiv. Hodina už pomalu končí, ještě poslední píseň z hrdla varhan a rychle zpátky - zase do těch lavic. Snad se z nich zase někdy dostaneme.

Podzim Podzim mám nejradši, je plný různých barviček, babička u krbu popíjí čajíček. Lístečky padají, na zemi se zbarvují, kaštany vedle nich se líně povalují. Začíná mrznout, zima se probouzí, sluníčko večer už rychleji odchází. Podzim mám nejradši, podzim je krásný, o něm se nejlépe u krbu básní.

Markéta Majerová,8.třída

N. Švédová, 8. třída

Už jste šlyšeli o Munzee?

Jsou všude, i v Týnci :-)

Školní

ples

Naskenuj kód, dozvíš se víc a vydej se je hledat.

25. 1. 2014

Fotogalerie 11

TÝNECKÉ LISTY

Foto: P. Hanuška Obec postupně nasvětluje své dominanty - budovy i drobné památky. Nahoře budova 1. stupně ZŠ, vpravo socha Vyučování Panny Marie

Foto: P. Hanuška

Foto: I. Stejskal Opavská opereta opět potěšila týnecké obecenstvo. (2. listopadu)

Foto: P. Hanuška

Foto: P. Hanuška V sobotu 7. prosince se uskutečnil ve Sportovní hale ZŠ Milady Petřkové 1. ročník badmintonového turnaje nazvaného Týnecký košíček. Mužské čtyřhry se zúčastnilo 10 párů, smíšenou soutěž hrálo 8 párů. Obě kategorie absolvovaly zápasy v základních skupinách, ze kterých první dva páry postoupily do vyřazovací části, resp. do bojů o 1. a 3. místo. Poděkování patří všem organizátorům: Ivoši Stejskalovi, manželům Svrchokrylovým, Andrejce Psotové, Jardovi Královi, Mirovi Zdráhalovi. A jak to dopadlo? Mužskou čtyřhru vyhrál tým FNOL, smíšenou pak tým JAKU. Za rok se těším na setkání při 2. ročníku! Dr. Petr Hanuška

Foto: P. Hanuška V neděli 8. prosince proběhl v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci 2. adventní koncert 2013. V jeho rámci vystoupily: Národopisný soubor Týnečáci, Folklorný súbor Hájiček ze Slovenska a Hanácký mužský pěvecký sbor Rovina. Koncert sledovala téměř stovka spokojených návštěníků.

14

Křížovka

TÝNECKÉ LISTY

V tajence prosincové křížovky naleznete výrok Rudyarda Kiplinga Pomůck a: TÝNECKÉ Koro, Oak, LISTY Orály

1. díl Opi 1. díl Přitakání Právě tajenky tajenky (sloven.)

Modla

Model (techn. slang.)

Krášlit

2. díl Značka tajenky počítačů

Polské město

České město

Poklesy

Začka cesia Optování

Jméno herečky Schneiderové

Spěch

Model fiatu

Starší dutá míra Plastická hmota

SPZ Ostravy

Posila Oddělení v nem.

Kanon

Tiolalkohol

Gangrény

Oje (sloven.)

Místo pro vaši

Tříslovina

reklamu

Staročes.

3000 Kg

tanec Pečící pánev

Zpěvné citosl.

Krutá bitva

Hájová bylina

Africký žirafovitý savec

Jmelí (sloven.)

V případě zájmu kontaktujete Dodatek sekretariát obecního úřadu v dopise [email protected] nebo 585 151 111

Matčina sestra

Domác. Antonín

Město na Slovensku

Osobní zájmeno

Model fordu

Omámit

Mí

Lahodné jídlo

České město

Plocha pro šerm Obtočit

(řidč.)

Zálusk Patřící Atě Mužské jméno

Obec u Třince Předložka Černý pták Neboť (nářeč.)

Jižní plod

Nádobka k pití

Splétat

(abvoltu)

Jed. stan. penicilinu

Pouze (angl.)

Cenný papír

Značka

Britský zpěvák (Chris)

Citosl. bučení Jm. Zátopkové

Olemovat šitím

Značka americia

Bolest

Vz. oxidu cínatého

Peněžní poukázky

Vychladit

Hle (nářeč.)

Dětský pokrm

Upotřebit

Procestovat Přípis (sloven.)

Název sykavky

Odysseův

Druh pepře

Časté jméno fenky

Nábytkové dřevo

Ukazov. zájmeno

Ovládnout

Značka hliníku Ženské jméno

Drahý (anglic.)

Mělčiny Parkový strom

Řecká hora

Domov

Jedlá hlíza smidince

Egyptská bohyně

SPZ Třebíče Domác. Simeon

Předložka

Vznášet námitky Nigerij. fotbal.

Výzva

Nové knihy (zkr.)

Mládě orla

Island. národní hrdina

Oschnout

Vadnouti

Sibiřský veletok

Automotoklub (zkr.)

Český malíř Mazadlo na kola

Soutok (řidč.)

Franc. pilot F1

Egypt. bůh Slunce

Životní Osobní Přípravek Svět Tažná úděl (sloven.) zájmeno zvířata na

Fanfára Lyžařský vosk (slang.)

Špádová karta Na to místo

4. díl tajenky Leknutí Malý Ladislav

3. díl tajenky

Inic. her. Suchařípy

Dobytčí nápoj

Styl hudby

Druh nerostů

Zemní náspy

Severský skřítek

Asijský stát

Pomůcka: Dear, Ída, Only, OVN, YAM

Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: Kdo nemůže, jak chce, musí chtít, jak může. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Věra Pojmanová z Havlíčkova Brodu.. Výherkyni gratulujeme.

Články, dopisy, úvahy, komentáře 15

TÝNECKÉ LISTY

Jezdecká naděje Vendula Rokytová Dita Sigmundová Byla jsem oslovena, abych napsala pár řádků o čtrnáctileté Vendule Rokytové, která se od malička pohybuje mezi koňmi a jezdectví, ve kterém už dosáhla řady úspěchů, se stalo jejím velkým koníčkem. Jezdeckému sportu se věnuje od osmi let, kdy získala jezdeckou licenci na poníky a závodí v těchto disciplínách: Parkur (skoky), v jehož rámci koně a jezdci v časovém limitu překonávají různě vysoké překážky, podle stupně obtížnosti soutěže. Dále je to drezura, při které kůň pod jezdcem provádí předepsané cviky v drezurním obdélníku a rozhodčí hodnotí přesnost provedení a soulad jezdce s koněm. Vendulu ale nejvíc baví všestrannost, což bývá většinou třídenní soutěž a je to kombinace drezury, parkuru a tzv. terénní zkoušky, při které dvojice překonává různé přírodní překážky, např. suché i vodní příkopy, výskoky a seskoky… V minulých letech dosáhla Vendula se

svými koňmi několik úspěchů: v roce 2010 se stala Mistryní ČR ve skocích a získala 4. místo na MČR ve všestrannosti. V roce 2011 se jí dařilo ve všestrannosti, kdy byla Mistryní severomoravské oblasti a získala 2. místo na MČR. Dále vybojovala 4. místo na MČR v drezuře. V letošním roce můžeme Vendule blahopřát k titulu Mistryně Severní Moravy v drezuře a ke krásnému 2. místu na MČR také v drezuře. Jezdectví je ale časově i finančně velice náročný sport a patří k němu také namáhavá každodenní péče o koně. Proto je pro nás velkou výhodou zázemí ve Vsisku u Vlastíka Pospíšila. V jeho stáji „Malá Vídeň“, kterou Vendula reprezentuje druhým rokem, je momentálně 5 koní, kteří mají zajištěnou výbornou péči. Tímto bychom mu chtěly i s Vendulou poděkovat za podporu a trpělivost.Na závěr přeji Vendule a všem našim koním pevné zdraví a spoustu dalších sportovních úspěchů.

Vánoční jarmark

Foto: P. Hanuška

Foto: J. Londa

Otázka pro...

Foto: V. Domesová

...Lucii PEŇAŠKOVOU, spolupořadatelku Vánočního jarmarku 2013

Foto: P. Hanuška

Foto: P. Hanuška

Foto: P. Hanuška

Jak dopadl letošní druhý ročník týneckého Vánočního jarmarku? Ráda bych využila tvé otázky k tomu, abych na tomto místě moc poděkovala všem, kteří se 2. ročníku týneckého charitativního jarmarku zúčastnili. Děkuji všem prodejcům, vystupujícím, našim pomocníkům, našim rodinám a samozřejmě návštěvníkům, kteří se na jarmark přišli pobavit, nakoupit, ale i pomáhat. Bránou našeho zámeckého areálu v tento den prošlo zhruba 3000 lidí. Své zboží zde nabízelo 42 prodejců s rozličným zbožím. Mohli jsme sledovat vystoupení více jak 110 účinkujících. K nebi se vzneslo 500 balónků splněných přání. Ve sbírce nazvané „Díky za každý bonbon“ byly vybrány dva plné prádelní koše cukrovinek pro malé pacienty. Přípravám jarmarku jsme věnovali více než 115 dnů, abyste jste zde našli vše, co jste si přáli.

Foto: P. Hanuška

Vypilo se 300 litrů svařeného vína. Pro Nadaci Šance se prodalo 150 Vánočních hvězd. Díky tomuto jarmarku můžeme dětičky, které musí být v nemocnici, rozveselit, rozzářit jejich oči, splnit jim jejich přání. Vánoční strom je rozsvícen, jarmark skončil, odešli poslední návštěvníci. A my všichni můžeme mít příjemný pocit u srdíčka, že někde bude o Vánocích někdo, komu není úplně fajn, ale právě my jsme udělali něco pro to, aby aspoň na chvilinku zasvítily ty svíčky, jiskřičky v jeho očích. Život není jeden celek, život se skládá z okamžiků, různých okamžiků a myslím, že tento okamžik bude pro nemocné děti příjemný a pomůže jim aspoň na chvíli zapomenout. Moc vám děkujeme, že jste nám pomohli vybrat na dětskou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc částku 112.156,- Kč! V příštím vydání Týneckých listů zveřejníme fotografie z předávání darů na dětské klinice. Ptal se P. Hanuška

Foto: P. Hanuška

16

Skautské okénko

TÝNECKÉ LISTY

Výprava na Pavučinku Monika Hadašová Rok se s rokem sešel a náš oddíl se opět chystá na podzimní výpravu, tentokrát do nám blízkých Jeseníků na chatu jménem Pavučinka. Při rezervaci této chatky se nám docela živě vybavily nemilé vzpomínky na její minulou návštěvu, kdy se u některých z nás při příjezdu domů objevily menší zažívací problémy způsobené vadnou vodou ze studny. Každopádně se tento problém vysvětlil a my jsme si řekli, že na tuto chatu nezanevřeme, protože by to byla škoda, když se nachází v tak pěkném prostředí. Ještě jednou to s ní zkusíme! A taky že ano, sestavil se organizační tým, vytiskly se letáčky a přihlášky a jelo se. Cesta do Lipové Lázně nám utekla celkem rychle, protože jsme kolem sebe měli stále co pozorovat, ať už to byli naši kamarádi nebo podzimní krajina, která se mihotala za okny vlaku. Když si takhle sedíte ve vlaku a máte na sobě skautský kroj, je docela možné, že si vás všimnou ostatní cestující a začnou si vás se zájmem prohlížet. Často se s vámi pustí i do řeči, a to se pak o místě, kterým projíždíte, dozvíte zajímavé věci. Třeba, že se na protějším kopci objevuje bílý jelen, nebo že se skály, které právě míjíme, jmenují Obří. Z malé lokálky vysedáme v obci Žulová, kde si zároveň odkládáme naše krosny, a vyrážíme na 5 km dlouhý pochod do naší chaty, kde na nás už pěkně v teplíčku čeká Libor s Vendou a psem Aresem. Nejdříve je potřeba se zabydlet. Kluci obsazují větší pokoj s vlastními kachlovými kamny a holky ten menší za jídelnou; vedení si zabírá vrchní patro. Po večeři od maminky se všichni scházíme ve vrchním pokoji a přichází asi ta nejdůležitější věc dneška – konečně se dozvíme téma výpravy. Náš oddíl si docela libuje ve scénkách, tak jsme se rozhodli uvést děti do děje právě pomocí krátké scénky. Šíp četl o tom, jak si lidé nevážili jejich planety, všemožně ji ničili odlesňováním, výfukovými plyny a jinými neuváženými činy, až vědci přišli na to, že pokud to tak půjde dál, tak přestane být pro lidstvo obyvatelná. Proto bylo zapotřebí sestavit tým odborníků z různých zemí světa, aby prozkoumali terén na nově objevené planetě jménem Alaris, a těmi odborníky byli právě naše děti. Každý dostal svou jmenovku a už se mohlo vyrazit na průzkum okolí chaty, tedy vesmírné lodi. Venku se nacházely cedule s různými ekologickými symboly, jejichž význam jsme se společně pokusili rozluštit. Z těchto obrázků se dalo vypozorovat, že Alaris je planeta, ke které se místní obyvatelé chovají ohleduplně. Ráno jsme zahájili rozdělenou rozcvičkou a vynikající snídaní. Také pokračoval další průzkum nové planety

v nedalekém lesíku, kdy bylo třeba si zapamatovat co nejvíce tvarů místních květin a potom je díky překrývání folií poskládat tak, aby se shodovali s těmi původními. A pak to přišlo, průzkumný robot O. N. T. O. S. se během jeho mise po neznámé planetě porouchal a místní domorodci si jej rozebrali a odnesli domů, což bylo patrné z videa, které se jako jediné dochovalo. Úkolem dětí tedy bylo jednotlivé díly získat od domorodců zpět a robota pak podle návodu poskládat do původní podoby. Po obědě jsme si vyšli na výlet. Počasí se nám vydařilo, babí léto nám ukazovalo všechny jeho krásy a my jsme se ním nechávali očarovávat. Jen tak jsme nad sebe vyhazovali barevné listí a pozorovali jsme jeho nezadržitelný pád zpět na zem. Za Nýznerovským vodopádem jsme si dali krátkou přestávku na jablíčko a v průběhu zahráli další scénku. Tentokrát dva domorodci v podání Jelena a Šípa prosí o pomoc tým vědců, neboť jim nepřátelští harvestoři ukradli jejich zdroj energie – jejich „Jiskru života“. V nedalekém lese se proto strhla velká šišková bitka mezi harvestory a členy expedičního týmu, která dopadla naštěstí dobře – harvestoři padli do léčky a pozice jiskry života byla získána. Po večeři jsme si zahráli hru na třídění odpadu, taky čmeláka a šli jsme unavení spát. Jen starší kluci nezapomněli na hygienu. Zřejmě si řekli, že nezáleží na jaké planetě se člověk nachází, čistotu těla je potřeba udržovat neustále, a tak se šli vykoupat do nedalekého vodopádu. My méně otužilí jsme se spokojili s opláchnutím obličeje a vyčistěním zubů.

V neděli ráno jsme měli na snídani čerstvý chleba, který nám Venda upekla přímo na chatě. A jelikož jsme z něj měli spoustu energie, tak jsme šli hledat jiskru života na místo, které nám vyzradil poslední žijící harvestor. Jiskra byla schovaná v jednom z otvorů v hrázi. Byla to taková krychle, jejichž každá strana byla rozdělena na čtyři díly a v každém z nich bylo něco namalováno. A protože by se nám taková jiskra života taky hodila, tak jsme si ji vzali do chaty a začali vytvářet co

Foto: 3x archív Junáku V. T. a Čechovice nejpřesnější kopii, kterou pak vezmeme na naši planetu Zemi, čímž ji zachráníme. h jiskru jsme vrátili místním obyvatelům a kopii si odvezli do klubovny. Potom jsme si zahráli vybíjenou, naobědvali se a začali se balit.

Při zpáteční cestě domů většina z nás spala. A co se nám zdálo? Možná to, že ve skutečnosti se zatím na jinou planetu přestěhovat nemůžeme, a proto bychom se k té naší měli chovat se vší zodpovědností.

Oddílový výlet Jakub Hadaš V neděli 24. 11. se náš oddíl vydal na menší výlet do okolí Olomouce. Sraz byl na zastávce Sokolovna, kde se onoho dne sešlo na 20 skautů. Chvíli jsme čekali na autobus a jakmile dorazil, celí promrzlí jsme do něj nastoupili. Po krátké cestě na autobusové nádraží v Olomouci jsme přestoupili do autobusu č. 700, tedy náš spoj do Dolan. Cesta nebyla nikterak dlouhá, proto jsme po chvíli stoupali na kopec nad Dolany, kde se nacházel náš první cíl – Kartouzka. Tento původně kartuziánský klášter byl během husitských válek dobyt kališnickými vojsky a po opuštění se průběhem staletí proměnil v ruiny. Na Kartouzce jsme chvíli setrvali, abychom si mohli pořádně prohlédnout zbytky této stavby. A nebyli bychom skauti, kdybychom tam neposbírali spousty odpadků, které

tam patrně nějací návštěvníci pozapomněli. Ještě jsme si zahráli pár her a mohli jsme vyrazit. Vydali jsme se lesem směr radíkovská rozhledna. I přesto, že začalo slabě pršet, pokračovali jsme dále po cestě. Aby nám putování rychleji ubíhalo, hráli jsme různé pochodové hry. U rozhledny jsem se byli podívat na tak zvaný Fort č. II, tedy součást pevnostního systému města Olomouce z druhé poloviny 19. století. Poté jsme si zaslouženě odpočinuli. U této příležitosti jsme všichni dostali nejnovější výtisk našeho oddílového časopisu Mošt. Posilnění jsme směřovali k poslednímu bodu dnešního výletu a totiž na Svatý Kopeček, odkud jsme se dostali do Olomouce, kde nám krásně navazoval spoj až do Velkého Týnce. I přes nepříliš pěkné počasí jsme si, myslím, výlet jaksepatří užili!

Památka zesnulých Michal Malík V sobotu kolem páté hodiny večerní, stejně jako každý rok, se sešla naše družina Lišáků v počtu asi desíti členů před týneckým hřbitovem. Sešli jsme se k uctění památky zesnulých a taky abychom udělali dobrý skutek a zapálili svíčky na těch hrobech, o které se už nikdo nestará. Bohužel jako se to stává každý rok, tak foukal

vítr a byla zima. Nejdříve jsme se rozdělili do tří skupin a poté jsme zapalovali svíčky v různých místech hřbitova. Jak už jsem napsal tak foukal vítr, a to nám stěžovalo zapalování svíček. I přesto byla atmosféra, jako každý rok dobrá, jelikož celý hřbitov nádherně zářil. Tahle každoroční tradice se mi líbila a těším se na příští rok.

Skautské okénko 17

TÝNECKÉ LISTY

Maraton psaní dopisů Po celém světě se nezřídka objevují případy potlačování lidských práv a nedůvodného represivního jednání vůči jednotlivcům nebo skupině obyvatel. Těmto nešťastným událostem není ze strany státních orgánů často věnována dostatečná pozornost, buďto účelově nebo z nedbalosti. Tradiční globální akce Amnesty International má jasný cíl – shromáždit ve velmi krátkém období maximum dopisů na podporu konkrétních lidí a upozornit tak na jejich případy. Maraton je každoroční ukázkou, jakou sílu mají obyčejní lidé z celého světa, když spojí své úsilí. Loni se podařilo odeslat téměř 2 000 000 dopisů! Zapojilo se celkem 77 zemí. Kritérií pro výběr případů je několik. Je jasné, že tito lidé jsou jedni z mnoha, kterým se děje podobné bezpráví. Amnesty se ale snaží vybírat takové jednotlivce, jejichž osud zároveň ovlivní osudy ostatní a vzbudí co největší ohlas veřejnosti, nebo rovnou celé skupiny lidí. Často jde o brutální potlačování protivládních demonstrací, nedůstojné zacházení se skupinami obyvatel nebo úmyslné pochybení orgánů činných v trestním řízení. Amnesty má v každé zemi, která porušuje lidská práva, své výzkumníky. Ti sledují politickou situaci, navštěvují soudní procesy, jsou v kontaktu s příbuznými vězněných atd. Po vyhodnocení situace je vytvořen plán na podporu daného případu. Následně jsou osloveni občané desítek zemí po celém světě, aby poslali dopis příslušným orgánům a vyzvali je tak k neprodlenému řešení situace. Začátkem prosince se pak na školách, v klubech, neziskových organizacích či na veřejných místech koná akce zvaná Maraton psaní dopisů. Lidé mají možnost seznámit se s vybranými případy potlačování lidských práv a dle zveřejněného vzoru napsat vlastní rukou (nebo později doma na počítači) dopis, který odešlou na adresu stáních orgánů v dané zemi. Skautské středisko Velký Týnec se k akci Amnesty International připojuje a v rámci promítání dokumentárních filmů z festivalu Jeden svět nabízí možnost napsat dopis na podporu některého ze čtyř vybra-

ných případů bezpráví. Promítání filmů a akce Maraton psaní dopisů probíhá v zasedací místnosti obecního úřadu v Čechovicích v sobotu 7. 12. a 14. 12. od 17 hodin. Stačí přijít, přečíst si informace o vybraných případech a rozhodnout se, zdali napíšete dopis vyzývající k řešení situace. Zde jsou dva ze čtyř vybraných případů. HAKAN YAMAN Turecko

Hakan Yaman z Istanbulu byl v červnu 2013 vážně zraněn policií při návratu ze zaměstnání v domnění, že je účastníkem demonstrace, která se konala v blízkosti jeho bydliště. Měl zlomenou lebku, nos, klíční kost a čelist. Přišel o oko. Za tento čin nebyl dosud nikdo potrestán. Amnesty International považuje hrubé použití síly a násilí ze strany turecké policie při potlačování nenásilných protestů za hrubé porušení práva na svobodné shromažďování a svobodu projevu. Je požadováno důsledné vyšetření případu Hakana Yamana a postavení původců trestných činů před spravedlivý soud. OBYVATELÉ OBLASTI BADIA EAST Nigérie

Badia East je slum v nigerijském státě Lagos na jihovýchodě země. Žije v něm víc než 100 tisíc lidí. 23. února 2013 zůstaly stovky obyvatel Badia East bez střechy nad hlavou poté, co úřady nařídily demolici 266 domů. Jejich obyvatele přitom na tento záměr předem neupozornily a ani ho s nimi neprojednaly. Stovky obyvatel tak po nuceném vystěhování neměly kam jít, nedostaly totiž žádné náhradní bydlení ani kompenzaci za ztrátu majetku. Amnesty International považuje nucené vystěhování obyvatel Badia East za hrubé porušení jejich základních práv. Je požadováno poskytnutí náhradního bydlení či kompenzaci za ztrátu svého majetku pro obyvatele Badia East a ukotvení práva na přiměřené bydlení v nigerijských zákonech. Jiří Dvořák, 2. oddíl Poutníci, Čechovice

Otázka pro... Jiřího DVOŘÁKA z Junáku Čechovice Co pro nás chystají týnečtí a čechovičtí junáci v nastávajícím adventním a vánočním čase? Stalo se již tradicí, že se naše skautské oddíly podílejí na roznášení Betlémského světla. Světélko zažehnuté v místě narození Ježíše Krista k nám letos dorazí již po dvaadvacáté. Myšlenka novodobé vánoční tradice vznikla v Rakousku již v roce 1986. Brněnští skauti přivezou světlo z Vídně. Na náš tradiční rozvoz vlakem na trase Olomouc – Opava letos vyráží oddíl z Doloplaz. Do domácností ve Velkém Týnci a v Čechovicích budeme roznášet 23. a 24. prosince. Letos poprvé plánujeme doručení Betlémské světlo i do okolních obcí.

Týnečtí skauti z oddílu Andromeda přichystají i letos vánoční setkání v Chlumu. Na Štěpána, tedy 26. prosince, můžete vyrazit na procházku zimní přírodou k místu zvanému „Bouda“. Připravena bude výstava historických fotografií i něco málo k občerstvení a na zahřátí. O den později, 27. prosince, bude v kapli v Čechovicích k vidění živý betlém. Členové oddílu Poutníci již pilně secvičují dramaturgii. Po Novém roce se zapojíme do celonárodní Tříkrálové sbírky, kterou pořádá Charita Česká republika. Za zmínku stojí, že Tříkrálová sbírka je největší pravidelnou dobrovolnickou akcí v České republice. Každoročně se jí účastní na 50 tisíc dobrovolníků. Ptal se Petr Hanuška

«

« XII.

Obecní ples tentokrát ve stylu muzikálů, diskoték a zvonové módy 70. let

«

«

«

C vst ena up 50 enek ,- K č

11. ledna 2014 od 20.00 hodin Společenský Společenský dům dům ve ve Velkém Velkém Týnci Týnci

á t ha la, o B bo é m to utn vení ch rst e č ob

Vystoupí:

ABBA

«

REVIVAL ZLÍN

Trio Bene a Poupata