ČTVRTEK, 9. ZÁŘÍ 2010

09-09-2010

Rozpravy v Evropském parlamentu

CS

ČTVRTEK, 9. ZÁŘÍ 2010 PŘEDSEDAJÍCÍ: Miguel Angel MARTÍNEZ MARTÍNEZ Místopředseda 1. Zahájení zasedání (Zasedání bylo zahájeno v 10:00) 2. Zlepšení tvorby právních předpisů Předsedající. – Prvním bodem jednání je zpráva (A7-0215/2010) o zlepšení tvorby právních předpisů – 15. roční zpráva Evropské komise v souladu s článkem 9 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality (2009/2141(INI)) (A7-0215/2010), kterou jménem Výboru pro právní záležitosti předkládá paní Geringer de Oedenbergová. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg , zpravodajka. – (PL) Pane předsedající, v souladu se zásadou subsidiarity pracujeme všude tam, kde je to potřebné, na vytváření právních předpisů Unie. Tyto právní předpisy musí být správně provedeny do právních řádů jednotlivých členských států a musí být jasné, transparentní a srozumitelné občanům. V praxi to ovšem nebývá tak jednoduché. Evropské právo bývá často označováno za zmatené a nepřesné a bývá mu vytýkáno, že ponechává příliš velký prostor výkladu. Častá zpoždění, k nimž v souvislosti s provedením právních předpisů dochází, vedla k vytvoření článku 260 Lisabonské smlouvy, což je ustanovení, které Evropské komisi umožňuje, aby členským státům, které neprovádějí evropskou legislativu nebo ji neprovádějí ve stanovených lhůtách, uložila sankce. V této souvislosti mě velmi zaujala myšlenka programu „smart regulation“ (inteligentní regulace), kterou vloni ve svých politických pokynech představil pan Barroso. Domnívám se, že zavádění programu „smart regulation“ je věc, kterou by se Komise měla skutečně zabývat, a ráda bych využila toho, že zástupce Komise je tu dnes mezi námi, a zeptala se ho, co se v této záležitosti děje.Jakým způsobem Komise tuto myšlenku realizuje? Věřím, že nešlo jen o módní byrokratické heslo. Další věc, kterou předseda Barroso přislíbil, bylo hodnocení ex post. Souhlasím s tím, že je potřeba důkladněji sledovat, co se děje s právními předpisy Unie poté, co byly přijaty. Jsou tyto předpisy provedeny správně a pokud nejsou, proč při správném provedení dochází ke zpoždění? Jsou nové předpisy srozumitelné občanům? Nebudou-li mít evropské právní předpisy pozitivní vliv na hospodářství, životní prostředí a společnost, ztratí veškerá naše práce smysl. S tím souvisí další otázka, kterou chci Komisi položit: co se děje s hodnoceními ex post? Jak se liší od stávajících mechanismů, kterých se používá ke sledování provádění právních předpisů? Další otázkou je posouzení dopadů, které doprovází návrh každého nového zákona. Parlament opakovaně upozornil na skutečnost, že navrhuje-li Komise nové legislativní akty, musí provádět podrobné analýzy jejich provádění, které se budou zakládat na věrohodných údajích. Ve své zprávě jsem se problémem posuzování dopadů zabývala ze dvou hledisek: zaprvé z hlediska obsahu, tedy jaké důsledky navrhovaných legislativních aktů by Komise měla sledovat. V této souvislosti bych Komisi ráda požádala, aby zkoumala zejména sociální důsledky svých iniciativ. Odpovědi na otázky, jaký dopad by měl určitý legislativní návrh na evropský trh práce a na zaměstnanost jednotlivých věkových skupin obyvatelstva a

1

2

CS


v jednotlivých odvětvích, jsou v souvislosti s hospodářskou krizí velmi důležité. Domnívám se, že toto hledisko nebylo doposud v dostatečné míře analyzováno. Na druhé straně bych chtěla poukázat na otázku nezávislosti posuzování dopadů, která bezprostředně souvisí s problémem zlepšení tvorby právních předpisů. Ve své zprávě zdůrazňuji, že orgánu, který sleduje kvalitu posuzování dopadů a který, jak víte, byl zřízen na žádosti Parlamentu, je třeba zaručit naprostou nezávislost a odpovídající prostředky. Mám na mysli výbor pro posuzování dopadů, který je složen z nejvyšších představitelů Komise a který podává zprávy předsedovi Komise. Velmi opatrně se zároveň stavím k otázce, mají-li být k posuzování dopadů využíváni odborníci zvenčí, protože Parlament ve skutečnosti nedokáže zaručit jejich nezávislost. Ve zprávě se zabývám rovněž programem pro snižování administrativní zátěže. Veřejné mínění si Evropskou unii často spojuje se složitou a zbytečnou byrokracií. Velmi mne proto těší, že Komise hodlá tuto administrativní zátěž snížit do roku 2012 o celých 33 %. Zaslechla jsem však zprávy o tom, že v některých případech vedly administrativní úlevy ve prospěch podniků ke zhoršení úrovně, například v oblasti bezpečnosti práce. Žádám proto Komisi, aby se tímto problémem zabývala z globálního hlediska. Ke škrtům v administrativních výdajích nesmí docházet na úkor sociálních norem Evropské unie. Ve zprávě se také zabývám prací skupiny nezávislých zúčastněných stran na nejvyšší úrovni pro oblast administrativní zátěže, které předsedá pan Stäuber. Domnívám se, že práce této nezávislé skupiny měla až doposud velmi dobré výsledky, a potěšila mě proto zpráva o tom, že její funkční období bude prodlouženo až do roku 2013. Věřím, že Parlament bude i nadále pravidelně informován o tom, jak tato skupina hodnotí uskutečňování programu pro snižování administrativní zátěže na evropské úrovni. Závěrem bych také chtěla něco říci k otázkám souvisejícím s Lisabonskou smlouvou a jejím vstupem v platnost a zejména s tím, jak bude v praxi vypadat posilování kontaktů s vnitrostátními parlamenty a uskutečňování iniciativ občanů. Věřím, že spolupráce mezi parlamenty se nebude omezovat pouze na otázky související se sledováním dodržování zásady subsidiarity, ale přispěje rovněž k lepšímu provedení evropských právních předpisů. Co se týče občanských iniciativ, domnívám se, že miliony občanů čekají, jaké stanovisko Parlament k této věci zaujme. Vím, že Výbor pro ústavní záležitosti na této věci intenzivně pracuje, a věřím, že první čtení tohoto dokumentu proběhne ještě před koncem roku. Nyní se těším na plodnou diskusi. Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. − Pane předsedající, dovolte mi, abych paní Geringer de Oedenbergové poděkoval za její vynikající zprávu. Z mých úvodních poznámek jí bude hned zřejmé, že Komise s ní ve většině bodů souhlasí. Úsilí Evropského parlamentu a silný důraz, který klade na program inteligentní regulace, je nám velmi sympatické, protože je to zcela jednoznačně krok vpřed. Velice mne těší, že vám dnes mohu oznámit, že Komise v úterý podnikla poslední kroky ke stažení 59 dosud nerealizovaných návrhů, které byly součástí pracovních programů na rok 2010 a kterými se nadále již nebudeme zabývat, protože vidíme, že nejsou aktuální nebo již nesplňují svůj původní účel. Tímto způsobem také ctíme závazek, k němuž jsme přistoupili při jednáních o rámcové dohodě. Chtěl bych vás také ujistit o tom, že Komise přijme sdělení o inteligentní regulaci 6. října a rovněž i výroční zprávu o zlepšení tvorby právních předpisů, ve které se budeme podrobně zabývat otázkami subsidiarity. Jsem přesvědčen, že tyto dokumenty budou podrobně řešit

09-09-2010

09-09-2010

CS


problémy, které ve své zprávě zmínila paní Geringer de Oedenbergová, takže se omezím jen na několik klíčových bodů. První bod, na němž se myslím všichni shodneme, a finanční krize je toho jasným důkazem, je regulace, která má pozitivní a nezbytnou úlohu spočívající v tom, že zajišťuje pro všechny udržitelnou prosperitu trhů. Zároveň také naprosto souhlasím s paní Geringer de Oedenbergovou, že musíme velmi opatrně zvažovat podobu našeho zákonodárství, protože nechceme podnikům, a zejména pak malým a středním podnikům, ukládat zbytečnou administrativní zátěž. Děláme maximum proto, abychom snížili administrativní zátěž ve stávajících právních předpisech a rovněž v předpisech, které nyní připravujeme. V souvislosti s inteligentní regulací jsou to zejména čtyři hlavní činnosti, kterými se nyní chceme velmi usilovně zabývat. Chceme pokračovat s posuzováním dopadů. Chceme udělat co nejvíce pro to, abychom dále zlepšovali kvalitu. Chceme pracovat na zjednodušení právních předpisů, které jsou v tuto chvíli již na papíře. Budeme se nadále snažit o snižování administrativního zatížení podniků a chceme rovněž provádět hodnocení již používaných právních předpisů, abychom viděli, jak je tato legislativa účinná. Musím říci, že v některých bodech se spolu rozcházíme, omezím se ale jen na dvě otázky. První se týká nezávislého orgánu, který je odpovědný Parlamentu. My jsme se způsobem, jak se v současnosti provádí posuzování dopadů v rámci Komise, spokojeni. Komise je, jak dobře víte, odpovědná Evropskému parlamentu, takže Parlament je jakožto zákonodárce orgánem, který nakonec kontroluje kvalitu právních předpisů. Druhou otázkou je přepracování právních předpisů. Jak víte, mezi Komisí a Parlamentem nyní formou korespondence mezi oběma našimi předsedy probíhá výměna názorů, z níž je patrné, že nynější situace, která nastala po změně jednacího řádu Evropského parlamentu, přináší otázky týkající se používání techniky přepracování. Bude-li tato situace přetrvávat, přestane mít využívání této techniky za účelem iniciativ na zjednodušení právních předpisů a úprav stávající legislativy smysl. Jinak se ovšem domnívám, že v ostatních věcech je mezi námi naprostá shoda a že je naším společným cílem je vytvářet legislativu, která bude inteligentní, účinná a maximálně přínosná pro naše občany i pro naše podniky. Tadeusz Zwiefka, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro ústavní záležitosti. – (PL) Pane předsedající, předně bych chtěl paní zpravodajce poblahopřát a poděkovat jí za vynikající týmovou práci během přípravy této zprávy. Těší mne také to, že konečná podoba tohoto dokumentu obsahuje z velké části mé stanovisko, které bylo vypracováno ve Výboru pro ústavní záležitosti. Za dobu mnohaletého fungování nejprve Evropských společenství a následně Evropské unie jsme pochopili, že jednotné předpisy EU platné pro všechny členské státy mají ve světě volného pohybu zboží, služeb a osob větší účinek než spletitá a velmi často nesmírně složitá legislativa na úrovni 27 členských států. Nové a stávající právní předpisy však pro lidi, které tyto předpisy používají, nesmí vytvářet žádné další překážky. Měly by regulovat oblasti života, ale neměly by bránit činnosti. Základní myšlenkou je zjednodušovat právní předpisy Unie a vytvářet vstřícné právní prostředí, které bude občanům usnadňovat orientaci v evropské regulační džungli. Zjednodušování právních předpisů však za žádných okolností nesmí vést ke snižování stávajících standardů v této oblasti, mělo by vést naopak k jejich zvyšování. Letošní zpráva upozorňuje na určitý počet změn, které Evropské unii přináší Lisabonská smlouva a které budou mít významný vliv na celý zákonodárný proces Unie.

3

4

CS


Významnější úloha Evropského parlamentu, jakož i evropská legislativní iniciativa a další omezování administrativní zátěže pro malé a střední podniky, to vše povede přirozeně k tomu, že občané EU si budou více všímat samotného procesu, jeho kvality a účinnosti. Skutečnost, že Parlament se nyní významnějším způsobem podílí na legislativním procesu Evropské unie, s sebou samozřejmě nese větší míru odpovědnosti. Občané budou proto Parlament vnímat jako instituci, která má reálný vliv na tvorbu vznikajících právních předpisů, a budou proto také bedlivěji sledovat práci nás poslanců Evropského parlamentu. Další důležitou otázkou je tudíž zaručení nezávislých a komplexních posouzení dopadů. Stanovisko našeho výboru k této věci se v tomto bodě liší od názoru paní zpravodajky. Všichni ale zajisté chceme, abychom měli k dispozici objektivní a spolehlivý základ, který by nám umožnil zaznamenávat naše směřování a činit rozhodnutí o budoucí legislativě. Neměli bychom také zapomínat na to, že dobrá je taková legislativa, která zaručí účinné provádění a následné uplatňování příslušných ustanovení práva EU v jednotlivých členských státech, což je v celé Evropské unii bohužel stále ještě poměrně závažným problémem. Raffaele Baldassarre , jménem skupiny PPE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva paní Geringer de Oedenbergové upozorňuje na otázku, která má zásadní význam pro evropský integrační proces: na potřebu vytvářet jednoduché, jasné zákony, kterým občané EU porozumí. Nemohu nesouhlasit s klíčovými cíli, jež paní zpravodajka vytyčila, především s dodržováním zásad subsidiarity a proporcionality, významnou úlohou posuzování dopadů a snižováním administrativní zátěže. Co se týče posuzování dopadů, velmi rád bych zdůraznil, že Výbor pro právní záležitosti pracuje aktivně na tom, aby Evropská komise mohla vytvořit mechanismy, které by zaručily a zajistily nezávislost prováděných analýz. Je to zcela zásadní otázka: zajištění přísnějších kritérií nestrannosti posuzování dopadů by přispělo k důvěryhodnosti legislativních návrhů EU a zjednodušilo by proces jejich přijímání. Za zcela zásadní považuji dále také snahu o jednoznačné snižování administrativní zátěže, která z legislativy Evropské unie vychází. Evropská komise by chtěla tuto zátěž snížit do roku 2012 o 25 %, což by znamenalo zvýšení evropského HDP o 1,4 %, tj. o 150 miliard EUR. Podstatná část administrativní zátěže EU ve skutečnosti vzniká v důsledku neúčinnosti a neefektivity úředních postupů prováděných na vnitrostátní úrovni. Uvedu příklad: V důsledku 72 legislativních aktů na úrovni EU vzniklo 486 informačních povinností, což vedlo k přijetí více než 10 000 prováděcích předpisů na úrovni jednotlivých členských států. Na jedné straně je třeba ve větší míře sledovat provádění práva Evropské unie, na druhé straně je však také zásadní větší spolupráce mezi Radou a jednotlivými členskými státy. Necháme-li nyní stranou záležitosti týkající se zásady subsidiarity, chtěl bych závěrem říci, že užší spolupráce vnitrostátních parlamentů může rozhodujícím způsobem přispět k větší účinnosti právních předpisů EU a přiblížit je potřebám občanů EU. Evelyn Regner, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, naše zpravodajka, paní Geringer de Oedenbergová, předložila ambiciózní zprávu. Pokud se jí budou řídit všichni ti, kdo se podílejí na tvorbě evropských právních předpisů, podaří se nám dosáhnout nemalého úspěchu. Jedná se především o věrohodnost evropského práva. Jde nám o to,

09-09-2010

09-09-2010

CS


abychom výrazným způsobem zlepšili právní prostředí. Jedná se o to, aby evropské právní předpisy byly transparentnější, soudržnější a účinnější. Dvě věci jsou v této zprávě obzvláště důležité. Zjednodušování právních předpisů – zlepšení tvorby právních předpisů – nesmí vést ke zhoršení evropských norem, které zaručuje současná legislativa. S ohledem na to je zlepšení tvorby právních předpisů nutno chápat v souvislosti s další iniciativou, s iniciativou pro inteligentní či lepší regulaci. Součástí každé legislativní iniciativy by měly být náležité konzultace zúčastněných stran, a to zejména v případě, že tato iniciativa bude mít vliv na zaměstnanost a sociální politiku. Velmi důležitý je pro mě – stejně tak jako pro všechny ostatní, kdo na této zprávě pracovali, – rovněž důkladně propracovaný systém posuzování dopadů. Potřebujeme systém, který bude jednoznačně zaručovat nezávislost a věrohodnost prováděných opatření. Z minulosti máme v této věci několik velmi špatných zkušeností. Mám na mysli směrnici o službách a jednostranné posuzování dopadů, k němuž tehdy docházelo, zejména na straně Komise. Lisabonská smlouva nyní obsahuje horizontální sociální doložku. Já sama ji chápu jako základ toho, proč v systému posuzování dopadů věnujeme zvláštní pozornost tomu, aby byly důkladně konzultováni sociální partneři, jak to zde již bylo zmíněno, a to s ohledem na dopady na zaměstnanost a sociální záležitosti. Alexandra Thein, jménem skupiny ALDE . – (DE) Pane předsedající, co máme na mysli, když mluvíme o zlepšení tvorby právních předpisů? Chceme vytvářet jednoduché a transparentní zákony, které budou srozumitelné pro občany a podniky v EU. V tomto ohledu je důležité především dodržování zásad subsidiarity a proporcionality. Na evropské úrovni chceme regulovat jen to, co nelze regulovat na úrovni vnitrostátní nebo místní. Důležitým prvkem zlepšování tvorby právních předpisů je především to, abychom měli jasnou představu o dopadech chystaných předpisů. Jedině tak můžeme dosáhnout co nejlepších výsledků a zároveň omezit na minimum jakékoli negativní dopady. Komise proto musí připravovat posuzování dopadů opravdu velmi pečlivě. Je také správné, že pod tlakem Evropského parlamentu došlo ke zřízení nezávislého výboru, který bude sledovat kvalitu posuzování dopadů, s tím, že tento výbor bude odpovědný Evropskému parlamentu. Regulace si společnosti, úřady i občané spojují s náklady, ať to jsou již náklady, které vznikají v souvislosti s poskytováním informací, označováním výrobků či plněním povinností v oblasti monitorování. Jsou-li tyto náklady příliš vysoké, přestává mít daná politika příznivý dopad. Máme proto ambiciózní cíl, který je zároveň i správným cílem, snížit administrativní náklady tím, že do roku 2012 snížíme byrokratickou zátěž o 25 %. Abychom toho cíle byli schopni dosáhnout, musíme jednat na evropské úrovni, a naše vyhlídky na dosažení tohoto cíle jsou dobré. V tomto bodě bychom se nicméně měli zmínit i tom, že dobrá třetina – a někteří tvrdí, že dokonce dvě třetiny – této administrativní zátěže spojené s evropskou legislativou vzniká ve skutečnosti v důsledku toho, že členské státy při provádění právních předpisů EU přijímají příliš velké množství zbytečných administrativních a byrokratických opatření. Orgány EU a členské státy by proto spolu měly aktivně spolupracovat, aby této zbytečné byrokracii zabránily. Provádění právních předpisů Společenství je také nutno důkladně a aktivně sledovat. Vnitrostátní parlamenty by měly především také plnit svou povinnost vyplývající z Lisabonské smlouvy a samy se tohoto procesu účastnit. Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE . – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, když na sebe narazí 27 právních řádů a těchto 27 právních řádů má začít

5

6

CS


společně fungovat, lze jedině očekávat, že nastanou potíže. Na evropské zákonodárství se proto také snáší spousta kritiky, na kterou musíme reagovat. Součástí této reakce musí být klíčové prvky, jako je posuzování dopadů, které bude skutečně nezávislé a bude zohledňovat všechny zúčastněné strany, nikoli pouze hospodářství, průmysl a různé lobby. To považuji za zcela zásadní. Druhým bodem, který se stal terčem velmi ostré kritiky, je provádění právních předpisů Společenství na vnitrostátní úrovni. Právě v této fázi provádění či možná spíše nedostatečného provádění evropských právních předpisů do vnitrostátního práva nastává velká spousta potíží. Právě v této prováděcí fázi tedy musíme situaci zlepšit a odpovědět účinným, transparentním a jasným způsobem na obavy občanů. Stížnosti občanů jsou největším impulsem pro inovaci evropského práva. Sajjad Karim, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, předně bych rád poděkoval své kolegyni zpravodajce za její zprávu a za všechno, co do ní začlenila. Zlepšení tvorby právních předpisů je výzvou, která má zcela zásadní význam pro budoucnost EU a jež je důležitá pro občany našich členských států. Značná část naší jinak dobré legislativy, na níž v této sněmovně pracujeme, má bohužel zcela opačný výsledek, v první řadě v důsledku velkého počtu naprosto zbytečných pravidel, která jsou nicméně stále ještě součástí našich sbírek zákonů, a administrativní zátěž, kterou představují pro páteř hospodářství EU, tedy pro malé a střední podniky. Těší mne, že to dnes Komise v této sněmovně uznala. Problémem jsou zadruhé také ony místy naprosto nerozumné iniciativy, s nimiž k nám Komise čas od času přichází, které nevedou k ničemu jinému než ke zneuznání naší skutečné práce a k tomu, že tyto pošetilé nápady jsou zcela právem smeteny ze stolu. Máme-li od Lisabonské smlouvy pokročit vpřed, je důležité, abychom se soustředili na řadu problémů, které zde uvedla moje kolegyně. Jako stálý zpravodaj pro sledování dodržování zásad subsidiarity a proporcionality vám především mohu říci, že je zásadně důležité, aby naše vnitrostátní parlamenty hrály v tomto legislativním procesu odpovídající roli, avšak bez potřebných podkladů, na nichž bychom mohli založit svůj výklad, nebudeme mít ani my možnost sehrát naši roli tak, jak bychom toho jinak byli schopni. Vítám pokrok v oblasti posuzování dopadů. Mělo by se ověřovat také to, zda proběhly konzultace se všemi zúčastněnými stranami a zda byla dodržena zásada subsidiarity. Vítám také, že zpráva požaduje, aby byla definována inteligentní regulace. Posouzení dopadů by se měla předkládat výboru hned na začátku, aby si Parlament a Komise mohly sdělit svá stanoviska ještě předtím, než se k jakémukoliv posuzování přistoupí. Moje skupina stručně řečeno velice podporuje, abychom postupovali v souladu s těmito zásadami: evropské orgány musí dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality, ve všech legislativních návrzích musí být zdůvodněno, proč je daná pravidla nejvhodnější přijímat právě na této úrovni; ke všem legislativním návrhům musí být připojeno posouzení dopadů, které bude ve větší míře nezávislé; Komise by měla všechna posouzení předkládat výboru hned na začátku; a my musíme zajistit, aby přijímaná rozhodnutí byla co nejblíže občanům. Morten Messerschmidt, jménem skupiny EFD. – (DA) Pane předsedající, děkuji paní zpravodajce za vynikající práci, která obsahuje řadu důležitých bodů. Obzvláště si cením toho, že byla věnována velká pozornost zásadám subsidiarity a proporcionality. Bohužel však musíme zalkat nad tím, že v důsledku toho, co navrhuje Komise, nakonec nebude dosaženo cílů, které vytyčila Lisabonská smlouva. Je vskutku politováníhodné, že byl

09-09-2010

09-09-2010

CS


vypuštěn celý oddíl věnovaný otázce kontroly prováděné vnitrostátními parlamenty, který se celý týká zásady proporcionality, a litovat lze rovněž i toho, že jsme s Lisabonskou smlouvou nedošli až do cíle, který stanovila, a pokud si většina parlamentů určitou část legislativy nepřeje, protože je v rozporu se zásadou subsidiarity, měly by mít tyto parlamenty samozřejmě možnost tuto část legislativy odmítnout. Jediné, co se nám podařilo vytvořit, jsou žluté a oranžové karty – což je ve skutečnosti věc naprosto neúčinná a vzhledem k autonomii a suverenitě vnitrostátních parlamentů je to spíše žert než reálný právní nástroj. To vše je důvodem k lítosti, ale i tak se domnívám, že nás může těšit, že jsme nyní zahájili tuto rozpravu, že jsme upozornili na tyto důležité prvky a že se nám během procesu, který nyní Komise zahajuje, snad podaří dospět do stavu, kdy členské státy budou skutečně respektovány a kdy nezůstane u pouhého konstatování, že se vnitrostátní parlamenty domnívají, že byla porušena zásada subsidiarity, nýbrž dojde k tomu, že se skutečně zastavíme a pochopíme, že v takovém případě musíme najít nějaký jiný způsob řešení. Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Chtěl bych navázat na to, co zde zmínili oba kolegové poslanci, kteří zde mluvili přede mnou, zvlášťě co se týče nových pravomocí, které vnitrostátním parlamentům přiznává Lisabonská smlouva a jež jim umožňují zasáhnout v případě, že se domnívají, že určitý zákon nedodržuje konkrétně zásadu subsidiarity. To byl jeden z příznivých aspektů Lisabonské smlouvy a dostalo se mu také velké pozornosti. Nyní se ovšem ukáže, jestli to bylo víc než jen populismus, jehož cílem bylo získat pro Lisabonskou smlouvu větší podporu veřejnosti. Pokud jste to mysleli vážně, když jste říkali, že vnitrostátní parlamenty musí mít určitou úlohu při rozhodování o tom, je-li určitý zákon ve shodě se zásadou subsidiarity, musí být právě nyní navržen postup, který vnitrostátním parlamentům umožní spojit síly a podniknout jednotnou akci. Je-li tedy k rozhodnutí proti určitému zákonu z důvodu jeho neshody se zásadou subsidiarity požadována dvoutřetinová většina všech vnitrostátních parlamentů, znamená to, že je požadována většina velmi výrazná. Má-li být zajištěno, že tato zásada bude skutečně uplatněna, musí být nyní navržen jednotný postup, kterým se budou řídit všechny vnitrostátní parlamenty. Jedině tehdy bude skutečně možné toto pravidlo uplatňovat. Proto vyzývám belgické předsednictví, které bude pořádat konferenci vnitrostátních parlamentů COSAC, aby v tomto směru učinilo nezbytná opatření. Antonio Masip Hidalgo (S&D). – (ES) Pane předsedající, o této věci zde hovoříme opakovaně a až do omrzení rok co rok, probíráme ji ze všech možných stran a chtěl bych připomenout, kolik práce v této souvislosti odvedli v předchozích volebních obdobích paní Frassoniová a pan Medina Ortega. Domnívám se nicméně, že bychom si ze zprávy paní Geringerové – která je vynikající a já jí k ní blahopřeji – měli vzít nejen literu, jež je velmi důležitá, a cíle, ale také ducha, ve kterém je tato zpráva sepsána a který by se měl proniknout do každého, kdo se podílí na fungování Evropské unie. Pokud k tomu nedojde, skončíme opět u toho, že budeme stále dokola, až do omrzení řečnit o tom, co se děje a jak se to děje špatně. Rád bych proto věřil, že dnešní poznámky pana komisaře nejsou jen důkazem politické vůle, ale že se na ně můžeme s důvěrou spolehnout. Věřím vám, pane komisaři, a věřím i tomu, že tato zpráva i vaše úsilí významně přispějí k dosažení 25 % cílů a dalších cílů, které jsou v této zprávě a v duchu této zprávy velmi dobře stanoveny.

7

8

CS


Martin Ehrenhauser (NI). – (DE) Pane předsedající, rád bych řekl pár slov o zásadě subsidiarity. Politiky je samozřejmě ze zásady nutno provádět na regionální a místní úrovni. Jedině tak mohou být politiky skutečně srozumitelné občanům a tento důležitý nástroj přímé demokracie lze opravdu adekvátně uplatňovat jedině na této úrovni. V tom spočívá celá zásada subsidiarity a právě z tohoto důvodu také zásada subsidiarity vyžaduje odůvodněné stanovisko. Proto bychom měli vždy uvést argumenty založené na kvantitativních a kvalitativních ukazatelích, abychom zdůvodnili, proč má být daná politika prováděna na úrovni EU a nikoli na místní úrovni. V současnosti je však problém právě v tom – a tímto problémem bych se zde chtěl nyní zabývat –, že se tento požadavek odůvodněného stanoviska soustavně přehlíží. V některých případech lze ve zprávě Komise najít informaci o tom, že tyto úkoly byly již dříve realizovány na vnitrostátní úrovni. Na zdůvodnění toho, proč je lépe danou regulaci provádět na úrovni EU, se tak uvádějí nedostatečné argumenty. Právo kontrolovat dodržování zásady subsidiarity, které nyní zavedla Lisabonská smlouva, není podle mého názoru dostatečné; vnitrostátní parlamenty nemají potřebné pravomoci, a toto kontrolní právo je proto nakonec jen právem zdánlivým. Vyzývám proto Komisi, aby se řídila mnohem důsledněji zásadou subsidiarity a náležitým způsobem plnila požadavek odůvodněného stanoviska. Edvard Kožušník (ECR). – (CS) Děkuji zpravodajce za kvalitně zpracovanou zprávu. Dovolte mi k ní několik poznámek. Komise v posledních letech činí řadu kroků vedoucích ke zlepšení právní regulace a já osobně jí v tom velmi fandím. I přesto, že mnohdy na vlastní oči vidím, že ne vždy se jí to daří, jak bych si přál. Občas mám v této ctihodné instituci pocit, že pravá hemisféra vidí obsah „better regulation“ diametrálně odlišně od hemisféry levé. Rád bych také vyzdvihnul výsledky práce skupiny nezávislých zúčastněných stran na nejvyšší úrovni pro snižování administrativní zátěže, kterou vede Edmund Stoiber. V jedné věci si dovolím se zprávou nesouhlasit. A to s výzvou o navýšení počtu pracovníků výboru Komise pro posuzování dopadů. Dle mého názoru bychom se raději měli zamyslet, jak Komisi v této záležitosti pomoci. A to například tím, že v rámci současných kapacit bychom zde v Evropském parlamentu zřídili výbor pro odstraňovaní byrokratické zátěže, který by v rámci své činnosti posuzoval hodnocení dopadů, stejně tak jako by posuzoval snižování administrativní zátěže předložených právních norem. Činnost takového výboru by Komisi ulehčila její nelehký úkol, aniž by se to projevilo na provozní výdajové stránce Parlamentu. Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Chtěl bych paní zpravodajce poblahopřát a rovněž poděkovat panu komisaři za jeho podporu. Lisabonskou smlouvou začala nová éra pro evropskou spolupráci a rovněž i pro Parlament. Máme nyní významnější úlohu, ale to s sebou nese i větší díl odpovědnosti. Je třeba, abychom se pokusili maximálně využít každé příležitosti, kdy můžeme doporučit zlepšení kvality legislativy. Obzvláště důležité jsou ty body zprávy, které vyzývají k tomu, aby do posuzování dopadů byly účinnějším způsobem zahrnuty malé a střední podniky. Podpora podnikání zahrnuje zajištění rozumného regulačního rámce a jednoduché administrativy. Co se týče souhrnů posouzení dopadů, poskytují pomoc pro práci Parlamentu. Legislativa EU nyní přikládá velký význam účinné spolupráci mezi institucemi a vnitrostátními parlamentu a ubírá se tak správným směrem. Naše únorové usnesení zaručuje, že Parlament bude dostávat komplexní a stejné legislativní informace.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, chceme lépe vytvářet zákony, ale protokol subsidiarity nefunguje: účast regionálních a vnitrostátních parlamentů se nestala skutečností. Od té doby, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, zaslala Komise podle vlastních statistik vnitrostátním parlamentům 27 členských států Unie 26 legislativních podnětů. Z celkového množství 702 možných odpovědí jich však obdržela pouze 52, čili pouze něco přes 7 %. Z těchto 52 doručených stanovisek je deset rakouských, dvě jsou z českého Senátu, jedno ze osmnáct ze Senátu Italské republiky, tři jsou z italské Poslanecké sněmovny, dva jsou z polského Senátu a patnáct ze Shromáždění Portugalské republiky. Komise navíc nemá žádné informace o tom, že by se vypracování a přijímání těchto stanovisek účastnily regionální parlamenty, což je také možnost, kterou stanoví Lisabonská smlouva. Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Děkuji vám, pane předsedající. Celkem vzato mne velmi těší, že mohu podpořit to, co je formulováno v této zprávě, protože vystupuje-li Parlament a Evropská unie jako celek na obhajobu dodržování lidských a občanských práv za hranicemi Evropské unie, je o to důležitější, abychom stejným způsobem jednali i sami vůči sobě. Často se, pokud vím, nedohlíží na to, jakým způsobem se tyto dokumenty s celoevropskou platností, včetně dokumentů z oblasti lidských práv, uplatňují v praxi. Uvedu zde jen jednu skutečnost. V Lotyšsku, které zde zastupuji, se 2. října konají parlamentní volby. V těchto parlamentních volbách bude upřeno hlasovací právo více než… (Předsedající řečníka přerušil, protože uplynul stanovený čas.) Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Úvodem bych chtěl ocenit, že jak Evropská komise, tak příslušné výbory Evropského parlamentu – Výbor pro právní záležitosti a Výbor pro ústavní záležitosti, registrují skutečnost, že právní prostředí Evropské unie je nesmírně komplikované, v mnoha případech až nepřehledné, a že je třeba učinit velmi razantní kroky k jeho zkvalitnění a zjednodušení. Uvědomuji si náročnost tohoto úkolu, protože rozdíly mezi správními a justičními systémy jednotlivých členských států vytvářejí velmi různorodé a mnohdy navzájem neslučitelné struktury. Tato situace by však v žádném případě neměla narušovat právní jistotu našich občanů či komplikovat jejich právo na spravedlivé a kompetentní posouzení jejich problému. V zájmu lepšího pochopení provázanosti evropského právního prostředí a právních prostředí vnitrostátních musí Evropská unie vynaložit mnohem větší úsilí na to, aby byl proces tvorby právních předpisů, jakož i následný samotný výkon regulací a práva jednoduchý, přehledný a srozumitelný pro občany ve všech zemích Evropské unie. Další důležitou úlohou pak ještě bude zabezpečit vytvoření sítí kvalitních akreditovaných institucí, specializované přípravy odborníků… Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, zdá se, že legislativní proces v té podobě, v jaké se uplatňuje zde v Parlamentu, je koncipován tak, aby jednotlivým poslancům nedával možnost vytvořit si svůj vlastní úsudek. Legislativní a pozměňovací návrhy jsou přepisovány či přeřazovány do jiných souborů pozměňovacích návrhů či jsou na poslední chvíli novým způsobem rozděleny. Poslanci

9

10

CS


z velkých stranických skupin, kteří chtějí jen bezmyšlenkovitě poslouchat, se tím nemusí trápit, protože se slepě drží pokynů své strany nebo vedení skupiny. Nezávisle uvažující poslanci Evropského parlamentu, ať již z velkých nebo z malých skupin, kteří si předtím, než o něčem hlasují, chtějí utvořit nezávislý názor, se někdy musí rozhodovat mezi tím, jestli se zúčastní dopolední rozpravy, která předchází hlasování, a klíčová rozhodnutí ponechají na svých asistentech, nebo se těchto debat účastnit nebudou, aby se mohli sami rozhodnout. Tímto způsobem nemůže fungovat demokratická instituce. Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Pane předsedající, ráda bych poblahopřála paní zpravodajce k její zprávě. Zpráva velmi správně zdůrazňuje, že tvorba jednoduchých a jasných předpisů, které jsou pro občany EU srozumitelné, má zásadní význam. Ale i přes tyto požadavky vytváříme zde v Evropském parlamentu sami zprávy, prohlášení a usnesení, jejichž jazyk je velmi složitý a pro běžné občany obtížně srozumitelný. Velké množství dokumentů, které zde připravujeme, je napsáno nesrozumitelným právnickým jazykem. Stejným jazykem jsou napsána i usnesení, ve kterých informujeme třetí země o našich hodnotách a mluvíme o porušování lidských práv. Domnívám se proto, že Evropský parlament by se měl připojit ke kampani za srozumitelný písemný projev, kterou nyní vede Evropská komise. Cílem kampaně je lidem ukázat, jak vytvářet srozumitelně formulované písemné dokumenty. Anna Záborská (PPE). – (SK) Sledovala jsem tuto velmi důležitou a zajímavou diskusi ze své kanceláře a chci poděkovat paní kolegyni Geringerové i vám, pane místopředsedo Evropské komise. Já si myslím, že je velmi dobře, že Evropská komise zřídila skupinu na nejvyšší úrovni, která řídí Evropskou komisi při redukci byrokracie. Každá země má svoji vlastní kulturu, ale to, že jste předsedou této skupiny na nejvyšší úrovni zvolili významného německého politika Edmunda Stoibera, je velmi dobře, protože je to právě Německo, které může být příkladem při redukci byrokracie v politice, která platí jak na úrovni vnitrostátní, tak i na té evropské. Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. − Pane předsedající, pokusím se odpovědět na tolik otázek, na kolik mi bude stačit vymezený čas, ale rád bych předně poděkoval všem poslancům Evropského parlamentu za jejich jednoznačnou a silnou vůli vytvářet inteligentnější a lepší regulaci. Domnívám, že to je to, co Evropská unie a naše členské státy potřebují. Chtěl bych také poděkovat paní zpravodajce za to, že zdůraznila, jak důležité je pracovat s posuzováním dopadů, která jsou připravována pro Komisi. Velmi pozitivní precedenty přináší práce Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a věříme, že i ostatní výbory budou ve své činnosti pravidelně a důkladně využívat naše posouzení dopadů, tak jako to dělá tento výbor. Budeme se samozřejmě snažit, abychom kvalitu posuzování dopadů i nadále zlepšovali a předkládali je vždy zároveň s příslušným legislativním návrhem. Velmi důležité je i to, že musíme zkoumat dopady navržených pozměňovacích návrhů. Jsem rád, že i ve zprávě byla tato skutečnost zdůrazněna. Velmi často dochází k tomu, že je navržen určitý právní předpis a my ho změníme významnými pozměňovacími návrhy, které jsou často přijímány ve spěchu. Daný právní předpis se tak může změnit skutečně k lepšímu, ale může se také změnit k horšímu, a to bychom měli mít na paměti.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Naprosto souhlasím s těmi poslanci, kteří zde řekli, že posouzení dopadů musí být nestranná. Právě o to se v Komisi nyní snažíme. Velmi úzce při tom spolupracujeme se skupinou vedenou panem Stoiberem. Máme velmi dobrý výbor pro posouzení dopadů, který se skutečně snaží o prosazení nové kultury, pokud jde o vnitřní fungování Komise. Vyjádřil jsem to velmi neurčitě, ale mohu vám říci, že více než 30 % návrhů zaslaných příslušným útvarům je výborem pro posouzení dopadů odmítnuto a vráceno zpět za účelem zlepšení kvality právních předpisů. Co se týče malých a středních podniků, domnívám se, že jsme zde před dvěma dny hovořili o tom, jak důležité je snížit jejich zatížení, a to zejména právě zatížení malých a středních podniků, aby mohly využívat výhod jednotného trhu. Jsem velmi rád, že vám mohu říci, že náš cíl snížit administrativní zátěž do roku 2012 o 25 % bude definitivně překročen. Vidím, že můj čas již vypršel, takže bych chtěl ještě jednou poděkovat paní zpravodajce za velmi kvalitní zprávu a všem poslancům EP za jejich snahy vytvářet inteligentnější a lepší legislativu. Předsedající. − Pane Šefčovi, Komise není ve skutečnosti nijak časově omezena, své omezení si určuje sama. Možná bych vám to neměl říkat, protože je dobře, když si komisaři myslí, že mají na svůj projev omezený čas, takže pak mluví přiměřeně dlouhou dobu, ale v každém případě je to tak, jak říkám. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg , zpravodajka. – (PL) Závěrem této rozpravy bych chtěla upřímně poděkovat všem kolegům poslancům a panu Šefčovičovi za plodnou diskusi. Jsem ráda, že jsem na této zprávě o zlepšení tvorby právních předpisů měla možnost pracovat právě v tomto roce, protože je to první rok od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a je to také rok, kdy Evropská rada přijala strategii EU 2020. Oba tyto dokumenty ovlivní celou řadu aspektů týkajících se zlepšení tvorby právních předpisů a tato zpráva představovala dobrou příležitost k hledání řešení problémů, které s sebou tato věc přináší. V průběhu práce na této zprávě jsem se sešla s mnoha různými skupinami a snažila jsem se naslouchat názorům ze světa obchodu i ze světa různých zaměstnaneckých skupin, odborů a organizací, jako je například Evropská odborová konfederace (angl. zkr. ETUC). Domnívám se, že úplný konsensus, k němuž došlo při hlasování ve Výboru pro právní záležitosti, svědčí o tom, že se nám podařilo najít rozumný kompromis mezi očekáváními všech politických skupin. Ráda bych zde poděkovala všem kolegům a kolegyním z řad poslanců za jejich prvotřídní spolupráci a ráda bych ještě dodala, že tato spolupráce byla výjimečná, protože se na ní podílely všechny politické skupiny, což se v této sněmovně stává zřídkakdy. Věřím také, že výsledek hlasování na dnešním zasedání bude příznivý. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat dnes ve 12:00. Písemná prohlášení (článek 149) Nessa Childers (S&D), písemně . – Komisí prováděná posouzení dopadů by se měla zaměřovat na to, abychom vytvářeli kvalitní právní předpisy, a my všichni proto máme velký zájem na tom, aby i samotné posuzování dopadů bylo kvalitní. Posuzování dopadů by se mělo řídit těmito hlavními zásadami: měly by sloužit jako legislativní návod a nesmí nahrazovat či omezovat úlohu politicky odpovědných tvůrců

11

12

CS


rozhodnutí; každá analýza nákladů a přínosů by kromě hospodářských hledisek měla zohledňovat rovněž sociální, zdravotní a environmentální dopady. Co se týče otázky nezávislého výboru pro posuzování dopadů, domnívám se, že nejlepší metodou by bylo zajistit, aby se tento výbor skládal z různých zainteresovaných subjektů, které by veřejně deklarovaly své zájmy, čímž by se předešlo střetu zájmů. Se zpravodajkou souhlasím dále i v tom, že vysoké procento posouzení (více než 30 %), která výbor zamítne hned v první fázi, svědčí o tom, že útvary Komise musí stále ještě zlepšovat kvalitu své práce. Výbor by měl v rámci tohoto procesu samozřejmě pouze podávat informace a neměl by vynášet jakékoliv politické soudy. Závěrem bych chtěla požádat předsedu tohoto výboru, aby se jednou za rok, vždy po uveřejnění výroční zprávy výboru pro posouzení dopadů, dostavil na Výbor pro životní prostředí. Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) O tom, jak tvořit lepší zákony, vedeme v Unii debaty každý rok. Jedině jasně formulovaná, soudržná a snadno srozumitelná legislativa totiž může být účinným způsobem provedena v rámci právního řádu členských států. V oblasti snižování administrativní zátěže má velký význam především materiál v rámci iniciativy „e-Komise 2006–2010“ a v rámci strategie „e-2010“, jichž cílem je modernizovat evropskou správu. Elektronická komunikace se stala součástí našeho života a tak tomu bude i v budoucnu. Díky elektronické komunikaci budeme schopni ušetřit čas, odstranit řadu administrativních překážek a snížit spotřebu přírodních surovin, čímž budeme účinněji chránit životní prostředí. Musíme proto zaměřit své úsilí a prostředky na její větší rozšíření a pamatovat při tom na pomoc zdravotně postiženým a starším osobám, kterým je třeba tyto věci usnadnit. Pravidelně se obracíme na Evropskou komisi s žádostí, aby zjednodušila a urychlila postupy umožňující využívání doplňkových nástrojů EU, jako je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a Fond solidarity EU. Na přírodní pohromy a vážné hospodářské problémy, k nimž dochází v členských státech, reagují instituce EU stále ještě velmi nepružně a pomalu. Je nejvyšší čas, abychom vytvořili nové nástroje a abychom se vyvarovali dřívějších nedostatků. Účinnost legislativy není dána jen tím, že je napsána jasným a srozumitelným způsobem, ale rovněž i tím, jakým způsobem je uveřejněna a uplatňována. Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) Stojíme před obrovskou výzvou, která dokonale odpovídá předmětu této zprávy. Tato výzva spočívá v tom, abychom evropskou občanskou iniciativu – nástroj, který lidem dává možnost přímo zasahovat do evropské agendy – vložili do rukou občanů. V debatě, která na toto téma probíhá, všichni hovoříme o nezbytnosti co největšího zjednodušení tohoto nástroje, tak aby občané měli skutečně pocit, že mají reálnou možnost uplatnit své návrhy, aniž by při tom uvízli v nepřehledné spleti evropských postupů. Na druhé straně však chceme zabránit zneužití tohoto nástroje a chceme uchránit Evopskou komisi před nadměrným zatížením. Je zde napětí mezi myšlenkou maximální jednoduchosti a zachováním určitých norem a naší úlohou je nalézt tu správnou rovnováhu. 3. Poštovní služby Předsedající. – Dalším bodem jednání je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení (O-0114/2010), kterou za Výbor pro dopravu a cestovní ruch pokládá Komisi Brian Simpson a jež se týká provádění směrnice 2008/6/ES s ohledem na dokončení vnitřního trhu poštovních služeb (B7-0458/2010).

09-09-2010

09-09-2010

CS


Brian Simpson, autor. − Pane předsedající, hovořím jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, jehož mám tu čest být předsedou. Ti z nás, kdo sledujeme proces liberalizace poštovních služeb, si jsme jistě vědomi, o jak vleklou záležitost se jedná. Již od zahájení činnosti koncem 80. let 20. století se tento parlament snažil usilovně zajistit, aby žádný liberalizační proces neměl nepříznivý vliv na pracovní podmínky a snažil se občanům Evropy zajistit jednotnou poštovní službu. Moderní technologie od základu změnily způsob, jakým spolu dnes lidé komunikují, ale i přesto naši občané rádi každý den vídají pošťáka či pošťačku, kteří nám doručují poštu. Musíme proto vycházet z toho, že naše poštovní služby nejsou jen nějakou hospodářsky nepříliš výdělečnou činností, ale představují rovněž sociální službu, kterou je třeba podporovat. Na základě tohoto východiska musíme posuzovat směrnici č. 2008/6/ES, která do 31. prosince tohoto roku dokončí budování vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb. Cílem této otázky k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Výbor pro dopravu a cestovní ruch, je Komisi důrazně připomenout záruky v oblasti sociální ochrany a poskytování a financování všeobecné služby, které v této směrnici prosadil Evropský parlament, a připomenout členským státům, že mají povinnost chránit obě tyto oblasti a že není přípustné, aby jednoduše nedbaly zákon, jak se toho dopustily při liberalizaci trhu železniční dopravy. V tom spočívá dilema, před kterým stojí tento parlament. Zaprvé existuje podezření, že Komise nebude tyto důležité aspekty směrnice 2008/6/ES vymáhat, nýbrž bude horlivě prosazovat její liberalizační stránku, a zadruhé že členské státy budou postupovat hlemýždím tempem, neudělají nic na ochranu zaměstnanců pošt a poštovních služeb a nezajistí této všeobecné službě odpovídající financování. Máme proto čtyři jasné otázky, na které od Komise žádáme čtyři jasné, jednoznačné odpovědi. Tyto otázky jsou obsaženy v této otázce k ústnímu zodpovězení. Nežádáme od Komise odpovědi formulované v jejím technickém jazyce nebo dokonce citace z různých smluv atd. Můj výbor je s těmito smlouvami velmi dobře obeznámen. Žádáme záruky, že to, co bylo v rámci směrnice 2008/6/ES dohodnuto, bude také provedeno, a to včetně zajištění zaměstnanců pošty ve všech odvětvích. Žádáme záruku pro všeobecnou službu. Chceme vidět směrnicí požadované studie o nákladech spojených s poskytováním této všeobecné služby či přinejmenším chceme znát datum, kdy budou tyto studie dokončeny. Chceme, aby Komise provedla celkové posouzení dopadů liberalizace poštovního trhu a jejích důsledků pro celé odvětví, a to nejen s ohledem na různé hospodářské aspekty tohoto odvětví. Někdo by se mohl ptát, proč je tato otázka k ústnímu zodpovězení předkládána Parlamentu právě nyní. Odpověď zní bohužel tak, že tím důvodem je podezření – ba dokonce nedůvěra –, že členské státy poté, co po mnoha letech konečně dosáhnou úplné liberalizace tohoto odvětví, nebudou dbát článků týkajících se sociální ochrany a poskytování služeb, které jsou součástí zmíněné směrnice a že Komise jim v tom nebude bránit. A to jednoduše nelze připustit. My jako Parlament nehodláme dopustit, aby poštovní služby postihl stejný debakl, k jakému došlo v převážné části odvětví železniční dopravy.

13

14

CS


Členské státy musí dodržovat všechna ustanovení směrnice 2008/6/ES a Komise musí být ostražitá a dohlédnout na to, aby je skutečně dodržovaly. Pokud by tak nečinila, bylo by to podle našeho názoru zanedbání povinnosti. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, pane Simpsone, dámy a pánové, přibližně sedm nebo osm měsíců jsem nebyl členem Evropské komise. Často jste ode mě mohli slyšet, a to i zde v této sněmovně během slyšení, které jsem tu měl dne 13. ledna, že jsem se vždy osobně zasazoval a že se také nadále budu zasazovat o zachování a ochranu veřejných služeb a o sladění vnitřního trhu – za který nesu svůj díl odpovědnosti – s občany. Budu mít příležitost znovu zopakovat, až se bude v říjnu předložen Akt o jednotném trhu. Chceme – i vy sami chcete –, aby se právě v tomto rámci vnitřní trh rozvíjel, a to co nejrychleji. Je to příležitost pro zaměstnanost, protože velký význam má v tomto aktu lidský a sociální rozměr a rovněž věc, která je důležitá z mého hlediska, ochrana veřejných služeb a služeb obecného zájmu. Vítám proto, pane Simpsone, otázku, kterou zde jménem svých kolegů pokládáte. Tento velice důležitý projekt, jehož cílem je reforma poštovních služeb, probíhá sotva několik měsíců. Pracovat se na této věci ovšem začalo už před dlouhou dobou. K úplnému otevření trhu dojde k 1. lednu 2011 v 16 členských státech, které představují 95 % celkového zásilkového objemu v EU. A já opakuji: je to reformní projekt, který byl pečlivě promyšlen. Je to reforma, která probíhá postupně a která byla ohlášena v zelené knize již v roce 1992. Tato vůle oblast reformovat je navíc deklarována hned ve třech směrnicích a potvrzena v řadě navazujících demokratických procesů. Chtěl bych rovněž poukázat na to, že třetí a poslední směrnice, kterou vy, pane Simpsone, z mnoha důvodů velmi dobře znáte, byla přijata v roce 2008 s podporou Evropského parlamentu a velkou většinou v Radě ministrů. Pro tuto reformu hlasovalo dvacet pět členských států, a je tudíž prováděna naprosto transparentním způsobem. Není prováděna potají ani k ní nedošlo náhodou, je prováděna proto, že odpovídá na určitou potřebu, a sice na potřebu dát tomuto odvětví, které je ve všech směrech velice důležité – mám-li uvést několik čísel, tak tedy jeho obrat činí 95 miliard EUR a dotýká se přímo či nepřímo 5 milionů zaměstnanců –, možnost rozvoje a inovací, možnost držet krok s dobou a ve větší míře splňovat očekávání uživatelů – jak občanů, tak podniků. Dokončení tohoto vnitřního trhu je za předpokladu, že bude dobře strukturován a podporován, podle mého názoru zárukou inovací, schopnosti přizpůsobit se novým podmínkách, a tedy i hospodářského růstu a lepší úrovně služeb, které by měly ve větší míře uspokojovat potřeby občanů. Je zjevné, že provozovatelé stojí před výzvami, před kterými se ocitli v důsledku nově se vyvíjejících sociálních a hospodářských praktik, u nás v Unii jsme se nicméně na tento vývoj poštovního odvětví již dlouho připravovali tím, že jsme začali provádět reformu, která je, jak se domnívám, konzistentní, uvážená a postupná. Vývoj v tomto odvětví je velmi rychlý. Nové technologie od základu mění způsoby naší vzájemné komunikace. Fenomén nahrazování dosavadních poštovních služeb elektronickými službami zaujímá stále významnější místo, což je prostě dáno novými vzorci v chování samotných Evropanů. K tomu navíc přistupují i dopady různých hospodářských a finančních krizí, které nyní zažíváme. Pokud si, dámy a pánové, toto všechno uvědomíme, mohl by si upřímně někdo z nás myslet, že by bylo žádoucí, abychom tento proces, který jsme důkladně promýšleli,

09-09-2010

09-09-2010

CS


najednou a zničehonic přerušili? Komise si to nemyslí, a má k tomu nejméně tři důvody. Zaprvé, splnění cílů stanovených v zelené knize z roku 1992 představuje pro Evropskou unii důležitý způsob, jak překonat krizi, která na toto odvětví doléhá: potřebujeme výkonné provozovatele, kteří budou představovat světovou špičku, poštovní služby té nejvyšší kvality a rozumný, účinný právní rámec. Zadruhé, přijetím těchto směrnic jsme vytvořili pevný právní rámec počítající s účastí příslušných vnitrostátních regulačních orgánů, které budou mezi sebou pravidelně a mnohem efektivněji spolupracovat. Liberalizace tedy probíhá řízeným způsobem. Zejména tyto vnitrostátní regulační orgány budou mít, pane Simpsone, za úkol zajišťovat, aby závazky spojené s poskytováním všeobecných služeb, závazky, na nichž mně samotnému velmi záleží, byly řádně plněny a byly na ně k dispozici dostatečné finanční prostředky. A konečně pokud bychom v této nyní již velmi pokročilé fázi reformy měli začít jakýmkoliv způsobem váhat, způsobili bychom tím značnou právní nejistotu, která by neprospěla nikomu. Poškodila by nejen ty, kdo na poštovní trhy nově vstupují, ale i všechny ostatní provozovatele v tomto odvětví. Pozastavení tohoto procesu by podle našeho názoru uvrhlo toto odvětví do situace, kdy by bylo možné pouze vyčkávat, co se stane, bez možnosti cokoli podnikat. Naprosto chápu všechny obavy, které zde byly vyjádřeny v souvislosti se zaměstnaností a pracovními podmínkami. Jsem si dobře vědom, dámy a pánové, jak velký význam má poštovní služba v kontextu evropské zaměstnanosti. Snad vám mohu v této souvislosti připomenout, že ve zmiňované třetí směrnici, která dává členským státům velký prostor k tomu, aby mohly smířit liberalizaci a sociální požadavky, se uvádí, že – a to bude, pane Simpsone, můj jediný odkaz na znění předpisu – během příprav liberalizace poštovních trhů je nutno náležitě zohlednit sociální podmínky. Souhlasím s vámi, pane Simpsone, že je naší povinností, abychom zajistili, že všechny tyto požadavky a všechny tyto podmínky budou v celém rozsahu splněny. Komise v roce 2013, kdy všechny členské státy EU dokončí provádění této reformy, předloží Parlamentu a Radě oficiální hodnotící zprávu. Ještě předtím budou uveřejněny i některé další studie. A abych vám dokázal, že vaše obavy jsou i pro mě osobně jako komisaře velmi důležité a stejně tak i pro pana předsedu Barrosa, chtěl bych vám sdělit, že ačkoli k tomu nejsem nijak nucen, mám v úmyslu vytvořit v roce 2011 skupinu pro dialog uživatelů. Skupina regulačních orgánů se zřizuje již nyní. Kromě této skupiny chci vytvořit skupinu pro uživatele, která by fungovala paralelně, tak aby se spolu u stejného stolu mohly sejít podniky, občané využívající poštovních služeb, odbory, které budou mít důležitou úlohu, a samozřejmě také Parlament a jednali přímo na místě o probíhajících změnách, vyslechli si zprávu hodnotícího výboru a pravidelně – jak pravidelně, o tom je třeba ještě rozhodnout – prováděli hodnocení a vedli dialog a měli tak možnost kontrolovat, že všechny tyto jednotlivé reformy poštovního odvětví jsou uskutečňovány náležitým způsobem. To je záruka, kterou vám dávám a já osobně se postarám, pane Simpsone a dámy a pánové, o to, aby tato skupina pro dialog uživatelů fungovala řádně a transparentně. Markus Ferber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jako zpravodaje pro druhou a třetí směrnici o poštovních službách mne samozřejmě velice těší, že se toto téma dostalo během tohoto volebního období na pořad jednání, protože se domnívám, že je důležité i to, abychom ukázali, čeho se nám od roku 1992, kdy byla k jednání předložena zelená kniha, podařilo dosáhnout, jak to zde zmínil pan komisař.

15

16

CS


Podařilo se nám výrazně zlepšit kvalitu poštovních služeb v celé Evropě. Stále si ještě pamatuji na to, jak jsem zde v této sněmovně před dvěma volebními obdobími řekl, že lidem, kteří se vraceli z dovolené, se běžně stávalo, že dorazili domů dřív než pohlednice, které z této dovolené poslali svým blízkým. Situace se od té doby změnila. Podařilo se nám dosáhnout výrazného zlepšení kvality přeshraničních poštovních služeb. Podařilo se nám dosáhnout výrazného zlepšení kvality poštovních služeb v rámci jednotlivých členských států. Zavedením povinnosti vztahující se v celé Evropě na poskytování všeobecné služby se nám také podařilo výrazně zlepšit dostupnost poštovních služeb nebo ji v oblastech, kde byla již dříve na slušné úrovni, na této úrovni udržet. I to je velmi důležité a bylo to zde zmíněno jak panem komisařem, tak předsedou našeho výboru. Co se týče provádění třetí směrnice, která pro většinu členských států stanoví jako datum, kdy má být dokončena úplná liberalizace poštovních služeb, 1. leden 2011, je samozřejmě nyní důležité, aby tato všeobecná služba byla zajištěna s trvalou platností. Chtěl bych zdůraznit to, co je uvedeno v otázce týkající se paralelního požadavku – a to byla conditio sine qua non této třetí směrnice –, že totiž tato směrnice nesmí vést ke zhoršení pracovních podmínek a že platnost stávajících sociálních norem a ochranných mechanismů zůstane v členských státech zachována i po 1. lednu 2011. My samozřejmě zajistíme, aby tomu tak bylo. To, nač dnes dojde, nebude pouze otázka k ústnímu zodpovězení, nýbrž je tu i Komise, která by nám dnes měla předložit své zprávy. Tyto zprávy si, pane komisaři, přečteme velmi pozorně a bude-li to třeba, zformuluje také příslušné závěry. Saïd El Khadraoui, jménem skupiny S&D. – (NL) Pane předsedající. Pane komisaři, děkuji vám za odpověď a za snahu nastolit dialog mezi uživateli. Naše skupina je nicméně toho názoru, že je třeba učinit více. Jsem si jist, že víte, že jsme se ke směrnici o poštovních službách stavěli vždy kriticky. Zvýšení efektivity a dynamičtější rozvoj tohoto odvětví se mohou jevit jako chvályhodné cíle, jsou tu však dva podstatné prvky, které podle mého názoru nejsou dostatečným způsobem rozpracovány či v dostatečné míře garantovány. Je to jednak sociální aspekt – pracovní podmínky – a jednak financování všeobecné služby, které přinejmenším podle směrnice musí být kontinuální. Oba tyto aspekty spolu úzce souvisejí. Pokud jde o aspekt sociální, vidíme, že míč je sice nyní na straně členských států, ale že téměř není využíváno možností k tomu, aby byly vytvořeny rovné podmínky pro bývalé monopoly a nové hráče v této oblasti. To je veliká chyba, protože v tomto odvětví, kde náklady na zaměstnance činí přibližně 70 % výrobních nákladů, nedochhází ke konkurenci na základě inovací a inovativních koncepcí, nýbrž spíše na základě snižování nákladů. V praxi se tedy dočkáme toho, že poštovní doručovatelé a doručovatelky budou nahrazováni lidmi, kteří mají nejisté pracovní smlouvy, nižší mzdy a horší zabezpečení. To ovšem není Evropa, které bychom se chtěli dočkat. Všeobecná služba – která obnáší povinnost zaručit doručení zásilky v kterýkoliv pracovní den, a to i v méně obydlených oblastech – byla až dosud financována monopolním způsobem. Jinak řečeno, velcí zákazníci až doposud přispívali na poskytování služby běžným občanům. Prakticky vzato to znamená, že tento zdroj bude muset být nyní nahrazen podporou ze strany státu, a to ovšem v rozpočtové situaci, která má být v nejbližších letech velmi složitá, a je tedy důvod k obavám, že tento krok je velmi riskantní. Chtěl bych vám proto, pane komisaři, položit několik následujících otázek. Souhlasíte se mnou, když říkám, že nejdůležitější cíle směrnice, totiž vytvoření větší sociální a územní

09-09-2010

09-09-2010

CS


soudržnosti, bude za těchto podmínek možné jen velmi těžko dosáhnout? Zadruhé poukazujete na zprávu, která má být předložena v roce 2013, ale nebylo by možné provést v kratším časovém horizontu podrobnou analýzu toho, jak v jednotlivých členských státech proběhlo provedení této směrnice, a to zejména s ohledem na ony dva aspekty, o kterých jsem zde mluvil: sociální aspekt a poskytování všeobecné služby? A konečně poslední otázka: jak chce Komise posílit sociální dialog v tomto odvětví na evropské úrovni a jaké chystá iniciativy s cílem zajistit všem zaměstnancům v tomto odvětví rovné sociální podmínky? Gesine Meissner, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedající, chceme, aby v Evropě, ve které žijeme, mohli všichni lidé společně vést šťastný život a byly jim dostupné všechny oblasti života, které jsou pro ně důležité. Jak sám dobře víte, dochází nyní v Evropě k demografickým změnám. V mnoha oblastech bude žít v budoucnu méně lidí, než jich tam žije nyní. Chceme nicméně, aby všichni občané měli možnost využívat služeb, které žádají a které potřebují k tomu, aby mohli mluvit do věcí. Mezi těmito službami je, a to na předním místě, i služba poštovní, která má být zajišťována formou všeobecné služby. Jde předně o otázku, jak budeme schopni zajistit poskytování této služby v odlehlých oblastech za přijatelné ceny, nebude-li v pokladně žádné velké množství peněz. Musíme se postarat také o to, aby lidé, kteří budou tuto poštu doručovat, za to dostávali rozumné platy. To pro členské státy není snadný úkol. Rozhodli jsme se nicméně, že to tak chceme, a vy, pane komisaři, jste zde poukázal na to, že s tím souhlasila i velká většina členských států. Musíme nyní také umožnit, aby uživatelé měli jak podávat své stížnosti. Zde vidím určitý problém. Nikdo se o něm zatím nezmínil. Ve směrnici se nicméně uvádí, že musí existovat orgán, u kterého si občané v případě, že něco bude fungovat špatně, mohou stěžovat. V tomto směru také není tak docela snadné udržovat odpovídající infrastrukturu, zvlášť pokud v daném místě nebydlí mnoho lidí. Pane komisaři Barniere, řekl jste, že vaše funkce je pro vás stále čímsi novým a že přinejmenším vezmete všechno v úvahu. Věřím vám. Musíte nicméně chápat, že my jsme velice skeptičtí, a to zejména my ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Pan Simpson zde řekl, že totéž se stalo v případě železničního balíčku – za sledování jeho provádění byla odpovědná předchozí Komise –, z něhož nebylo provedeno prakticky vůbec nic a vůbec nic se také nestalo. Ani v jiných oblastech se věci nevyvinuly vždy tak, jak bychom si to představovali. Vím to, protože jsem předtím také působil v německé politice. Činí se sice rozhodnutí, která jsou velice dobrá a na kterých se všichni shodnou, ale nikdo už se pak nezabývá tím, jestli je to které rozhodnutí provedeno a jestli je provedeno rychle, v zájmu evropských lidí a v zájmu pracovníků. To je věc, kterou od vás žádáme. Dokažte nám proto, že vám můžeme důvěřovat. Bude nás velmi těšit, když se ukáže, že naše důvěra byla oprávněná. Isabelle Durant, jménem skupiny Verts/ALE . – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, nechci v žádném případě zpochybňovat demokratičnost a transparentnost procesu, který vedl k přijetí těchto několika směrnic o liberalizaci poštovního trhu. Nechci ani zpochybňovat skutečnost, že je důležité sledovat jejich uplatňování. Domnívám se nicméně, že je právě tak demokratické a transparentní, je-li v určité době provedeno aktuální vyhodnocení účinků příslušné směrnice i účinků jejího uplatňování. Domnívám se, že mezi jednotlivými členskými státy budou pravděpodobně existovat menší rozdíly, ale myslím, že nemůžeme hovořit o zlepšování poštovní služby nebo o jejím zpřístupňování evropským občanům.

17

18

CS


Hovořil jste zde o odůvodněném a podpůrném postoji. Domnívám se, že je důvod tvrdit, že nejsme ani tak svědky původně plánovaného rušení veřejného monopolu a nastolování hospodářské soutěže jako spíše koncentrace soukromých provozovatelů, a tedy vznikání jakéhosi soukromého oligopolu. Nejsem si jistá, jestli právě toto měl být onen plánovaný výstup. Hovořil jste zde o podpoře určitého procesu. Jaké regulační postupy se v této věci uplatňují? Těší mne, že vznikla skupina regulačních úřadů, ale ráda bych měla jasnou představu o tom, co se míní dobrými regulačními postupy, protože tento systém má spoustu chyb. A konečně pokud jde o otázku evropské zaměstnanosti, připojila bych se ke svému kolegovi, panu poslanci El Khadraouiovi, a stejně jako on zdůraznila, že nová pracovní místa, která tímto způsobem vzniknou, jsou místa velmi nejistá a že ve skutečnosti dojde naopak k úbytku pracovních míst. Těší mě, že připravujete jednání u kulatého stolu, tak aby se všechny zúčastněné strany mohly zapojit do dialogu. Chceme-li, jak sám říkáte, smiřovat vnitřní trh s občany, pak otevření poštovního trhu představuje skutečně učebnicový příklad, který dokládá, že je to možné. Něco takového ovšem vyžaduje v první řadě to, aby bylo v jednotlivých případech a na základě skutečného stavu věcí vyhodnoceno, jakých bylo dosaženo výsledků a jaké byly dopady. Vy ani nikdo jiný takové cíle nestanovil. Je na čase, abychom vyhodnotili situaci dříve, než se do něčeho pustíme, abychom mezi evropskými občany a jejich poštovními službami nevytvořili ještě větší propast. Cornelis de Jong, jménem skupiny GUE/NGL . – (NL) Pane předsedající. Pane komisaři Barniere, jak jste se zde zmínil před chvílí, když jste nastupoval do funkce, prohlásil jste, že chcete dát vnitřnímu trhu sociálnější rozměr. Na tento sociální rozměr klade ve své zprávě velký důraz i profesor Monti, což je věc, kterou musíme vítat. Jaká je ale reálná situace? Včera mi během demonstrace před touto budovou, které se zúčastnily stovky poštovních doručovatelů a doručovatelek, jedna nizozemská pracovnice pošty řekla, že je jí už 55 let, že na poště pracuje teprve 20 let, a že tedy předpokládá, že bude jednou z prvních, koho příští rok společnost TNT Post propustí. Není jediná. Společnost TNT Post v Nizozemsku propouští všechny své poštovní doručovatele a doručovatelky, a to prostě a jednoduše z toho důvodu, že se musí postavit svým konkurentům – a to, dovolím si podotknout, jedině s využitím svého vlastního rozpočtu –, kteří zaměstnávají pracovníky na tzv. pružné pracovní smlouvy, takže pro ně doručují poštu za mnohem nižší mzdy. Řeč je při tom přibližně o 15 000 neudržitelných pracovních místech profesionálních poštovních doručovatelů a doručovatelek, kteří jsou spolehliví, kterým lze naše poštovní zásilky s důvěrou svěřit a kteří tuto práci mnohdy vykonávají i několik desítek let. Proč jste, pane komisaři, nedali nikdy vypracovat studii o sociálních dopadech liberalizace poštovního trhu; či spíše proč nechcete Evropskému parlamentu poskytnout studii, kterou jste již zaplatili a kterou lze najít na internetu, na stránkách www.pique.at? Liberalizace bude mít pro každého, pro odesílatele i pro adresáty, dramatické důsledky. V Nizozemsku jsme svědky toho, že o doručování pošty se stará několik společností, které ji jednou doručují několikrát během jediného dne či uprostřed noci, jindy ji zase několik dní nedoručují vůbec, jsme svědky zavírání pošt, více méně všech, a víme také o vašem posledním záměru, který mají rozpracovat vaše útvary, v jednání se skupinou regulačních orgánů, o kterém jste se sice zmínil, ale který jste s Parlamentem nekonzultoval, a sice o záměru zavést velmi vysoké sazby za doručování pošty lidem, kteří bydlí na ostrovech nebo v horských oblastech.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Mohl byste nám, pane komisaři, zaslat kompletní studii všech dopadů, jaké bude mít liberalizace ve svém konečném důsledku na zaměstnance pošt a na fungování samotné poštovní služby, a mohl byste nám neprodleně předložit návrh na odložení data zahájení liberalizace – tedy návrh na moratorium –, a to do té doby, než budeme mít v ruce tyto údaje? Vnitřní trh by tím dostal určitý sociální rozměr. John Bufton, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, když EU nařídila, aby se poštovní odvětví otevřelo hospodářské soutěži, zničila tím životně důležitou britskou službu. Jako suverénní národ jsme měli své pošty, které provozovala Královská pošta (Royal Mail) a které byly spojeny s národními úsporami, vybíráním koncesních příspěvků, sociálních dávek a důchodů, abych uvedl pár příkladů za všechny. V roce 1975 u nás fungovalo 25 000 pošt. Nyní jich je navzdory populační explozi méně než 12 000. Poté, co byly pošty donuceny k odprodání své výdělečné části, nemohly bez vládní pomoci obstát. Tisíce obcí tak bylo odříznuto, zbaveno přístupu k životně důležitým službám. Zastánci poštovní reformy EU tvrdí, že kvalitní poštovní služby by měly být dostupné v celé Unii. Přesně tak to fungovalo u nás v Británii. Pošta jako konsolidovaný podnik poskytovala dobře fungující služby, jejich ceny byly kontrolované a tyto služby byly pro každého dostupné. Nyní je toto odvětví v narušeném stavu a narušená je i důvěra lidí v poštu. Skutečnost, že v Británii byla jen kvůli naplnění zákona o hospodářské soutěži zničena fungující veřejná služba, je skandální. Nechtěli byste příště zprivatizovat taky naši Národní zdravotní službu? Spojené království musí mít možnost odmítnout účast na této směrnici. Georges Bach (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, blahopřeji panu Simpsonovi k tomu, že položil správné otázky. Musí se teprve ukázat, jestli tento liberalizační proces bude schopen splnit své cíle, tzn. lepší dostupnost a vyšší kvalitu za dostupné ceny. Tradiční pošty v minulosti také poskytovaly dobrou kvalitu za rozumné ceny. Musíme si však také uvědomit, že tradiční poskytovatelé poštovních služeb prošli procesem modernizace, který jim díky zásadní restrukturalizaci nyní umožňuje zvýšit jejich efektivitu. Podle mého názoru je velmi důležité, aby bylo vzato v úvahu několik věcí. Velmi důležité je například to, aby bylo i nadále dodržováno pracovní právo, čili jinak řečeno aby zůstaly zachovány stávající pracovní podmínky a mzdy. To lze zařídit jedině prostřednictvím kolektivních dohod. To je jediný způsob, jak zabránit sociálnímu dumpingu. Všeobecná služba zde byla zmiňována již mnohokrát: doručování dopisů a balíků po celé Evropě. I já očekávám od Komise, že provede studii o poskytování všeobecné služby. Všechny členské země navíc musí splnit svůj závazek a zřídit nezávislý regulační orgán. Kromě požadavků týkajících se regulace musí tento orgán rovněž sledovat pracovní podmínky zaměstnanců a řešit stížnosti zákazníků. Má-li být regulační orgán schopen tyto činnosti zabezpečit, musí mít k dispozici nezbytné personální zajištění. Vzhledem k tomu, že se ve stále větším měřítku využívá elektronické pošty a možností nakupování a prodeje po internetu, a vzhledem k tomu, že banky, pojištění i reklama využívá poštovní infrastruktury, musí být tato infrastruktura v krátkodobém výhledu posílena. Očekávám, že nám Komise předloží posouzení dopadů, které bude brát v úvahu rovněž sociální aspekty. Blahopřeji také Komisi ke zřízení skupiny pro dialog uživatelů, odborů, klientů a provozovatelů, o němž nás tu informoval pan Barnier.

19

20

CS


Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Liberalizace poštovních služeb je naplánována na rok 2011 s tím, že členské státy, které vstoupily do EU po roce 2004, a státy se zvláštní zeměpisnou polohou mají možnost odložit otevření svých trhů poštovních služeb hospodářské soutěži až do roku 2013. V odvětví poštovních služeb má ovšem zcela zásadní význam to, aby členské státy zajistily vybírání, třídění, přepravu a doručování poštovních zásilek všem evropským občanům bez ohledu na to, kde bydlí, jednou denně, alespoň pět dnů v týdnu a za cenu, která bude v celém členském státě stejná, a splnily přitom svůj závazek poskytovat všeobecnou službu. Chtěla bych zdůraznit, že je nezbytné, aby i během tohoto krizového období byly členské státy schopny i nadále zajistit efektivní fungování poštovní sítě a udržely dostatečný počet přístupových míst, a to i ve venkovských a řídce osídlených oblastech. Směrnice o vytvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství ukládá členským státům povinnost, aby si určily své vlastní metody financovaní poštovní služby, přičemž tyto metody musí být dostatečně pružné. Financování určuje kvalitu poštovní služby, podmiňuje možnost poskytnout zaměstnancům pošty slušné pracovní podmínky a záruky týkající se jejich pracovních míst, odborného školení zaměstnanců a týkající se rovněž jejich příjmů. Domnívám se, že je zcela zásadní, aby nám Komise do konce tohoto roku předložila studii o dopadech liberalizace poštovních služeb v těch členských státech, ve kterých se toto odvětví plně otevřelo hospodářské soutěži. Závěrem chci poukázat na to, že poštovní provozovatelé by měli diverzifikovat své činnosti a poskytovat služby odpovídající potřebám informační společnosti. Pat the Cope Gallagher (ALDE). – Pane předsedající, vnitřní trh v oblasti poštovních služeb se stane skutečností v prosinci tohoto roku. Mnoho lidí bydlících ve venkovských oblastech – a mnohé z těchto lidí zde zastupuji – a mnoho lidí zaměstnaných v těchto službách v Irsku a v Evropě má skutečné, opravdové obavy. Poštovní doručovatelé a doručovatelky zastávají v životě Irů významnou úlohu. Rád bych této příležitosti využil k tomu, abych jim všem poděkoval a vyslovil jim uznání za práci, kterou zastávají, a to často i nad rámec své povinnosti. Poštovní služba je, jak si zde jistě všichni uvědomujeme, více než pouhé hospodářské odvětví. Je to integrální součást sociální tkáně našeho venkova, což platí zejména v mé zemi, kde 40 % obyvatel žije právě na venkově. Pracovníci pošt jsou pro velký počet starších lidí a lidí žijících v izolovaných obcích vítanou příležitostí společenského kontaktu. Je proto velice důležité, aby Komise zajistila, že závazek, který s sebou nese poskytování všeobecné služby a který je obsažen v této legislativě, bude v plné míře respektován. Dále bych chtěl něco říci k tomu, co zde pan komisař poznamenal v souvislosti s povinností vnitrostátních regulačních orgánů. Komise musí zaručit, že pošta bude od zákazníků vybírána a bude jim doručována na území celé Unie, včetně těch nejodlehlejších venkovských oblastí, pět dní v týdnu v souladu s těmito právními předpisy. Potěšilo mne sdělení pana komisaře týkající se skupiny pro dialog uživatelů, která bude samozřejmě zahrnovat občany, podniky, odbory i Parlament. Nedávno jsme tu měli delegaci evropských zaměstnanců pošt. Domnívám se, že máme povinnost tyto lidi zastupovat a že naší ještě důležitější povinností je zastupovat občany

09-09-2010

09-09-2010

CS


a zajistit jim, aby této všeobecné služby mohli využívat, tak jako jí využívali již před mnoha lety, ještě předtím, než v Unii došlo k tomuto hospodářskému vývoji. Eva Lichtenberger (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, až dosud jsem si nevšimla, že by v nějaké větší míře došlo ke slibovanému zlepšení, k němuž mělo dojít v této pokročilejší fázi liberalizačního procesu. Zprávy, které jako poslanci EP dostáváme, naopak naznačují, že situace se zhoršuje. Již nyní jsme svědky toho, jak na venkově ubývá poštovních služeb. Dostupnost poštovních služeb na venkově, zejména v hůře přístupných oblastech lidského osídlení, již není zaručena. Došlo sice k vytvoření nových pracovních míst, nejsou to ovšem místa na plný pracovní úvazek. Lidé si takovým zaměstnáním nemohou vydělat na živobytí a tyto příjmy jim mohou sloužit přinejlepším k doplnění rodinného rozpočtu. Pokud bychom ovšem měli za jediného uživatele poštovních služeb považovat reklamní průmysl, tak zde samozřejmě můžeme zaznamenat úspěch, protože toto průmyslové odvětví si svůj obchodní základ nepochybně zlepšilo. Všeobecná služba, která by ve skutečnosti měla zaručovat poskytování nějaké základní služby, má být nyní hrazena z prostředků členských států, které jsou však zároveň pod obrovským tlakem, protože jim již nezbývající žádné volné rozpočtové prostředky na to, aby byly schopny formou dotací zaručit poskytování této služby v oblastech venkova. Pane komisaři, nepřímé důsledky, které to pro tuto oblast bude mít, byly v posouzení dopadů zohledněny v míře, která je naprosto nedostatečná, což povede ke zhoršení podmínek jak pro spotřebitele, tak i pro zaměstnance pošt. Sabine Wils (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, uskutečněny jsou nyní již dvě fáze liberalizace poštovních služeb. Komise do této chvíle neuveřejnila jedinou studii, která by se přímo zabývala sociálními podmínkami a dopady otevření tohoto trhu na zaměstnance pošt. Moje otázka na vás, pane komisaři, zní, kdy už konečně bude mít Parlament tuto studii k dispozici? Včera jsme se od velkého počtu zaměstnanců pošt několika členských států EU dozvěděli, že nové poštovní společnosti již nyní propouštějí veškeré zaměstnance, aby je pak znovu, za horších podmínek, přijaly do zaměstnání. Hospodářská soutěž a politika v této oblasti nesmí fungovat na úkor pracujících. Chce-li Komise a Parlament skutečně něco udělat v EU pro boj proti chudobě a vyloučení, musí být třetí fáze liberalizace poštovních služeb přerušena. Nejprve je nutno zjistit, jaké bude mít důsledky pro zaměstnance pošt a kvalitu této všeobecné služby. Vyzýváme proto, aby v zájmu zákazníků a zaměstnanců pošt bylo na tuto třetí fázi liberalizace poštovních služeb vyhlášeno moratorium. Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE). – (PL) Pane předsedající, diskutujeme zde o velmi důležitém kroku, o důležitém rozhodnutí, které má vést k liberalizaci poštovních služeb v Evropské unii a ke zdravé hospodářské soutěži. Směrnice o vytvoření vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb je takovým rozhodnutím. Musíme vynaložit veškeré úsilí, aby všechny členské státy tuto směrnici řádně a včas provedly. Z odpovědi pana Bariera je zřejmé, že chce postupovat v úzké spolupráci s členskými státy. Velice vítám, že se Komise rozhodla vytvořit skupinu evropských regulačních orgánů pro poštovní služby, kterou budou tvořit vnitrostátní regulační orgány činné v této oblasti. Jsem přesvědčená, že to napomůže ke konsolidaci poštovních služeb. Dalším nesmírně důležitým tématem je otevření poštovních trhů členských států nezávislým provozovatelům, a ráda bych zde vyjádřila svůj optimistický postoj ke všem konkrétním opatřením, která Komise podnikla a o kterých jsme zde také slyšeli. Cílem těchto opatření je umožnit nezávislým

21

22

CS


provozovatelům volné podnikání ve všech členských státech. Za velmi dobré považuji plány týkající se stálého sledování toho, jak postupuje provádění této směrnice. Je tu ještě jedna důležitá věc: evropská identita potřebuje své zvláštní symboly. Mezi tyto symboly patří společná měna, vlajka a hymna, ale jedním takovým symbolem by se mohl stát i v celé Evropské unii bezplatný roaming a společná poštovní známka. Nestála by taková opatření za zvážení? Debora Serracchiani (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vytvoření vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb, k němuž má dojít na konci tohoto roku, představuje důležitý krok, Komise by však měla provést posouzení dopadů – jak na to zde již poukázalo několik předchozích řečníků –, které tato liberalizace poštovního trhu přinese, abychom si mohli lépe představit, co požadují občané. Musíme se skutečně ptát, jak chce Komise zajistit práva evropských občanů, kteří bydlí v obtížně dostupných oblastech, například na horách nebo na venkově, aby jim byla pravidelně doručována pošta, a jaké chce Komise přijmout nástroje k tomu, aby zajistila, že tomu tak skutečně bude. Kromě toho se také domnívám, že bychom této směrnice, která v tuto chvíli již existuje, neměli využívat k ospravedlňování sociálního dumpingu. Tuto směrnici musejí uplatňovat členské státy, které k tomu také mají veškeré prostředky. Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, otázka zavedení hospodářské soutěže v oblasti poštovních služeb vyvolala v řadě členských států obavu, jak bude za těchto okolností možné zachovat jejich dostupnost a kvalitu. Například ve velkých, ale řídce osídlených zemích, jako je Finsko, hrozí nebezpečí, že hospodářská soutěž se stane zajímavou možností pouze v hustě osídlených městských oblastech, kde lze dosáhnout určitého hospodářského výnosu. Naopak v neziskových, málo osídlených oblastech bude nutno hradit doručování pošty ze společných prostředků. Náklady spojené s doručováním pošty v málo osídlených oblastech jsou v průměru čtyřikrát vyšší než v oblastech s hustou zástavbou. V krajních případech může být tento rozdíl až desetinásobný. I přesto jsou nyní ve Finsku některé poštovní služby poskytovány za podmínek hospodářské soutěže. Úroveň poskytovaných služeb se tato směrnice snaží zajistit tím, že tomu, kdo na sebe bere závazek poskytování všeobecné služby, ukládá určité povinnosti. Ráda bych znala názor pana komisaře, jestli se domnívá, že lze hovořit o skutečné hospodářské soutěži, vedené za rovných podmínek, když na subjekt zatížený povinností všeobecné služby jsou kladeny podstatně přísnější požadavky týkající se kvality a úrovně poskytovaných služeb než na ostatní účastníky hospodářské soutěže. Jak budou hrazeny náklady, které s sebou nese poskytování této všeobecné služby? Směrnice navrhuje určité možnosti financování, přičemž tou nejjednodušší z nich je hradit ztráty z daní. To ale vzhledem k současnému stavu veřejných financí pravděpodobně nebude přijato jako rozumný krok. Ve Finsku hrozí, že situace získá zcela absurdní rozměr. Subjektem povinným poskytovat všeobecnou službu je ve Finsku výdělečný státní podnik, který dosahuje ročních zisků zhruba ve výši 100 milionů EUR, ze kterých by se nyní stala výdajová položka státního rozpočtu odpovídající částce, jejíž výše by byla více méně stejná, a to proto, aby několik společností mohlo vydělávat na lukrativních trzích ve větších a menších městech. Vysvětlit něco takového daňovým poplatníkům by bylo velmi obtížné.

09-09-2010

09-09-2010

CS


A konečně bych se také pana komisaře ráda zeptala, bude-li v rámci této směrnice možné vydávat vnitrostátní předpisy, které by se týkaly například poplatků za poskytování určité poštovní služby, které by platili všichni provozovatelé v tomto odvětví, aby bylo zaručeno nestranné poskytování služeb, a to i v nevýdělečných oblastech. José Manuel Fernandes (PPE). – (PT) Pane předsedající, poštovní služby jsou důležitým nástrojem komunikace. Mají významnou úlohu v hospodářské soutěži a jsou důležité pro dosažení cílů sociální, hospodářské a územní soudržnosti. Není proto přijatelné, aby lidé, kteří žijí ve venkovských oblastech, neměli k těmto službám přístup na stejně kvalitní úrovni jako ostatní. Na kvalitní poštovní služby mají nárok i obyvatelé žijící v těch nejnevýhodnějších a izolovaných podmínkách. V Portugalsku i v dalších členských státech se ve venkovských oblastech počet míst, kde se tyto služby poskytují, snížil a snížila se i kvalita těchto služeb. Kvalita těchto služeb se musí zlepšit nebo zachovat, nesmí se zhoršovat. Musíme také zabránit tomu, aby uplatňování evropských právních předpisů nemělo nepříznivé dopady na pracovní podmínky a na výši mezd zaměstnanců pošt. Nemůžeme připustit, aby ti, kdo usilují o provozování těchto služeb, jedli maso, ale ostatním nechávali kosti. Mám tím na mysli na příklad ty, kdo chtějí poskytovat tyto služby pouze v oblastech, kde doručování pošty přináší zisk, to znamená v oblastech s větší hustotou obyvatel. Je proto nezbytné, aby Komise našla způsoby, jak těmto problémům, které jsem zde zmínil, předcházet, a aby se i nadále snažila zajistit dodržování legislativy, která se týká této oblasti, a případně i její zlepšování. Sophie Auconie (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, efektivně fungující komunikační služby mají v našich moderních společnostech klíčový význam jak pro naše podniky, tak i pro evropské občany jako celek. Z tohoto úhlu pohledu představuje otevření poštovního trhu pro toto odvětví skutečnou výzvu, která přichází v době, kdy technologický rozvoj a hospodářská krize oslabila společnosti, které v minulosti až doposud zajišťovaly přepravu poštovních zásilek. Stejně jako mnohým kolegům z řad poslanců záleží i mně na hospodářské a sociální soudržnosti i na soudržnosti územní, k níž ve svém důsledku přispívají i poštovní služby. Jako místopředsedkyně skupiny pro poštovní služby jsem si vědoma obav, které vznikají s ohledem na budoucnost služeb všeobecného hospodářského zájmu: ve Štrasburku včera demonstrovalo na stovku zaměstnanců. Podle mého názoru je klíčové, aby se nám podařilo zajistit, že otevření poštovního trhu nebude na úkor pracovních podmínek a kvality služeb. Cílem směrnice z roku 2008 je zaručit kvalitu služby za konkurenční ceny a vytvořit nová pracovní místa. Má-li být tohoto cíle dosaženo, je nutno s úzkostlivou důsledností uplatňovat zákon, a to především pokud jde o plnění povinností poskytovatele všeobecné služby. Poskytovatelé poštovních služeb se dále také musí rozvíjet směrem k tomu, že své činnosti budou diverzifikovat a že současně s tím budou diverzifikovat i své zdroje příjmu. Spoléháme se, pane komisaři, na to, že Evropská komise bude ostražitá a že vývoj v tomto hospodářském odvětví bude důsledně sledovat. Úspěšně jste provedl velkou strukturální reformu na poli koordinace monetární politiky, na poli finančního dohledu. Jsem si jistá, že nás všechny do této věci dokážete zapojit tak, abychom s touto reformou co nejdříve pokročili vpřed.

23

24

CS


Předsedající. – Nyní zahájíme postup, kdy se můžete zvednutím ruky přihlásit o slovo. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Prosinec 2010 je důležitým mezníkem vytvoření společného trhu poštovních služeb ve státech Evropské unie, který se otevře všem poskytovatelům poštovních služeb, čímž se posílí hospodářská soutěž v tomto odvětví. Evropa toto odvětví inovuje už od roku 1992, přičemž poslední směrnice je z roku 2008. Považuji to za velmi důležitý krok vzhledem k silně monopolní organizaci vnitrostátních poštovních trhů ve většině členských států, jejímž následkem je neustálé zvyšování cen poštovních služeb s negativním dopadem zejména pro spotřebitele. Plně podporuji liberalizaci a privatizaci evropského poštovního trhu a odbourání státních monopolů, které povede nejen ke snížení cen, ale také ke zkvalitnění poštovních služeb pro běžného spotřebitele, přičemž si přeji co nejmenší dopady pro zaměstnanost. Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, na negativní dopady liberalizace veřejných služeb na spotřebitele jsem se sám Komise dotazoval už v červnu, přičemž jsem zdůrazňoval, že nemalý počet průzkumů odhalil vážné nedostatky, a to zejména právě v odvětví poštovních služeb, jako je zvýšení cen, snížení kvality služeb a neprůhlednost. Chci Komisi znovu naléhavě vyzvat k tomu, aby neanalyzovala pouze trh s elektřinou, jak to učinila na začátku roku 2010, nýbrž také poštovní služby, a mohla tak určit, do jaké míry mají spotřebitelé z vytvoření volného trhu skutečně nějaký prospěch z hlediska možnosti volby, ceny a kvality. Chtěl bych ji také naléhavě vyzvat k tomu, aby provedla analýzu kvality pracovních míst v oblasti poštovních služeb. Žádám o to z toho důvodu, že čas vzletných prohlášení o přínosech liberalizace už je za námi. Na čase je nyní usuzovat na základě skutečných a průkazných fakt a teprve na základě těchto faktů podnikat nějaké další kroky, aby v odvětví poštovních služeb nedošlo opět ke stejným chybám jako v ostatních odvětvích, ve kterých probíhala liberalizace. Beru na vědomí vytvoření skupiny pro dialog uživatelů, ale jak to zde již přede mnou řekl pan El Khadraoui, je třeba dosáhnout větších pokroků; očekáváme od vás více, pane komisaři. Komise se už nesmí hrnout vpřed hlava nehlava. Marian Harkin (ALDE). – Pane komisaři, řekl jste nám, že tato směrnice dává členským státům prostor, aby při jejím provádění mohly postupovat ve shodě se sociálními požadavky, jako komisaře vás nicméně žádám, abyste zajistil, že tyto sociální požadavky budou plně respektovány. Včera jsme tady v Parlamentu odhlasovali zásady zaměstnanosti a volali po slušné práci. V poštovních službách však slušných pracovních míst po celé Evropě ubývá. Místo nich vznikají nejistá, špatně placená pracovní místa a my víme, že tuto věc má starosti právě liberalizace poštovních služeb. Mezi občany a mezi zaměstnanci pošt panují reálné obavy, že přijdou o práci, a já se domnívám, že my tady v Parlamentu ani lidé v Komisi už tuto skutečnost nadále nemůžeme ignorovat. Jako zastupitelka, jejížž volební obvod tvoří z velké části venkovské oblasti, jsem obdržela spoustu dotazů týkajících se povinnosti zajistit vybírání a doručování poštovních zásilek pět dní v týdnu. Znovu opakuji, že za tuto oblast nesete odpovědnost. Závěrem chci říci, že souhlasím s mnoha dalšími řečníky v tom, že na úplné provedení této směrnice musíme vyhlásit moratorium. Mezitím… (Předsedající řečníka přerušil.)

09-09-2010

09-09-2010

CS


João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane komisaři, v celé Evropě se lidé a zaměstnanci pracující v tomto odvětví shodují na jedné zcela nepopiratelné skutečnosti: liberalizace poštovních služeb vedla v rozporu s tím, co prohlašovali a prohlašují ti, kdo tento krok prosazovali a prosazují, k výraznému zhoršení poskytovaných služeb a k útoku na pracující v tomto odvětví, který v minulosti nemá obdoby. Stejně jako v jiných odvětvích vede i zde liberalizace k privatizaci, z čehož vzejde monopol celoevropského rozměru. Důsledky jsou patrné, a to dokonce i v zemích, kde se tento proces ještě nerozběhl naplno: menší geografické pokrytí a nižší četnost roznášky, vyšší ceny, sociální a pracovní dumping. Z těchto důvodů začínají pracující a lid vytvářet jednotnou frontu a vést boj proti privatizaci a destrukci této důležité veřejné služby. Chtěli bychom jim popřát zdar, ocenit jejich příkladný postoj a podtrhnout význam jejich boje. Komise by jim měla věnovat větší pozornost. Evelyn Regner (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, před chvílí jsem se účastnila rozpravy o zlepšení tvorby právních předpisů. Liberalizace poštovního trhu je příkladem situace, ve které by k řadě negativních důsledků nemuselo vůbec dojít, kdyby – stejně jako v případě zprávy o zlepšení tvorby právních předpisů, která zde byla představena – bylo provedeno spolehlivé posouzení dopadů. Komise neuveřejnila jedinou studii, ve které by se zabývala výlučně sociálními podmínkami a dopadem liberalizace poštovního trhu. Komise dělá jedině to, že podporuje vnitrostátní regulační orgány, aby zajistily čistou, ničím neomezovanou hospodářskou soutěž. Důsledky tohoto postoje si uvědomujete: nespolehlivost v doručování, špatně placení a nepříliš kvalifikovaní zaměstnanci, doručování omezené na tři dny v týdnu, různé ceny, které se liší podle regionů. Mám na vás proto, pane komisaři, osobní otázku. Nekrvácí vám srdce, když vidíte, jak ve Francii proti vůli vedení společnosti, odborů a vůbec všech obyvatel dochází k privatizaci La Poste? Inés Ayala Sender (S&D). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, v zemích, jako je Finsko, Spojené království a Německo, ve kterých liberalizace pokročila nejvíce, došlo k řadě deficitů, padla řada provozovatelů a nastalo hromadné propouštění ze zaměstnání, aniž by přitom existovala nějaká jasná sociální alternativa. Třetí směrnice o poštovních službách byla přijata s tím, že budou dodrženy tři základní podmínky. První podmínka spočívá v tom, že musí být zaručeno, aby všeobecná poštovní služba ukládala povinnost poskytování poštovních služeb na celém území za stejnou cenu a přinejmenším pět dnů v týdnu, a byla tak zárukou sociální a územní soudržnosti. Druhá podmínka hodnotí a sleduje sociální dopady a kvalitu pracovních míst, protože hospodářská soutěž nemůže být postavena na sociálním dumpingu, a naléhavě proto pana Bariera žádáme, aby dokázal, že tato směrnice funguje v souladu s požadavky Parlamentu. Poslední podmínku představují práva uživatelů, což nejsou práva základní, nýbrž práva, která jsme jim v souvislosti se vstupem do nové éry slíbili: informace o přístupových místech, o kapacitě nových poštovních služeb, práva na podávání stížností… (Předsedající řečníka přerušil.) Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři Barniere, dámy a pánové, přechod od poštovních služeb provozovaných jednotlivými členskými státy k poštovní službě, která má být provozována pro celou Evropu, je iniciativou, která posílí různé regiony, a já tuto iniciativu podporuji.

25

26

CS


Rád bych však vyzval k pečlivému vyhodnocení nákladů, časových lhůt a reálných přínosů. Měli bychom zajistit rychlé doručování pošty a vzít přitom v úvahu i zemědělské a venkovské oblasti. Měly by být posíleny sítě, které spojují různé země a regiony. Měli bychom zajistit stálé zaměstnání – nikoli nejistá pracovní místa – a zarazit propouštění. Poplatky za poštovní službu se nesmí zvýšit a potřebujeme… (Předsedající řečníka přerušil.) Předsedající. – Překvapuje mne, že podle jednacího řádu nemá autor otázky stanoven žádný konkrétní čas na odpověď a musí se v rámci stanoveného postupu přihlásit o slovo. Dávám vám tedy, pane Simpsone, na základě svého výkladu řídící role předsedajícího dvě minuty na to, abyste odpověděl na všechny projevy, které zde byly proneseny. Brian Simpson, autor. − Pane předsedající, počet lidí, kteří se v rámci tohoto postupu přihlásili, je myslím jasným dokladem toho, že Parlament tuto otázku považuje za velmi důležitou, a to je také věc, kterou bych panu komisaři rád zdůraznil. Odpověď pana komisaře jsem si vyslechl a v určitých ohledech mne jeho slova potěšila, Parlament má však přesto vážné obavy, že v rámci probíhající liberalizace poštovních služeb padnou sociální podmínky a podmínky zaměstnanců a rovněž i služební podmínky, které jsou součástí všeobecné služby, v některých bodech za oběť liberalizaci a privatizaci. Bylo proto, myslím, zcela na místě, že jsme ho na to upozornili, a já věřím, že se k tomu pan komisař ve své odpovědi vrátí. Druhý bod, na který chci poukázat, zmiňuji v reakci na řečníka ze skupiny EFD a na to, co zde říkal o Spojeném království, když vinu za uzavření oblastních pošt, k němuž ve Spojeném království došlo, svaloval na tento liberalizační proces. Na tuto lež musíme velmi rázně upozornit. Uzavření oblastních pošt ve Spojeném králoství bylo rozhodnutím Spojeného království. Bylo to rozhodnutí, k němuž došlo z toho důvodu, že vláda Spojeného království snížila oblastním poštám svou podporu a místo plateb ve formě benefitů začala používat přímé platební metody. To se stalo jedním z hlavních důvodů, proč – zároveň i v důsledku finančních škrtů v rozpočtu Královské pošty – byly tyto oblastní pošty ve Spojeném království zavřeny. A konečně myšlenka, že by se Spojené království mělo rozhodnout k tomu, že tyto směrnice nebude používat, je jednou z nejhumornějších věcí, které jsem v souvislosti s poštovními službami v životě kdy slyšel. Proč? Tím největším evropským Hizballáhem, stranou prosazující liberální politiku, která hlásala: Pojďme to provést rychleji než kterýkoliv jiný stát, byla vláda samotného Spojeného království, od Thatcherové přes Majora až po Blaira… (Předsedající řečníka přerušil.) Michel Barnier, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, tato rozprava je velmi důležitá a děkuji vám, pane Simpsone, že jste k ní dal podnět. Rád bych nejprve poznamenal dvě nebo tři věci a teprve potom odpovím trochu podrobněji. Zaprvé, jak jsem to zde řekl již dříve a jak musí každý objektivně uznat, tato reforma, tato řízená liberalizace poštovních služeb, nebyla a není prováděna tajným, uspěchaným či nahodilým způsobem; je prováděna v souladu s právoplatnými demokratickými postupy a s podporou všech vlád. Mnozí z vás v tomto procesu hrají významnou roli: platí to o vás, pane Simpsone, o panu Ferberovi a mohl bych zmínit ještě řadu dalších jmen.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Taková je dnešní situace. Je to reforma, která probíhá postupně. Moje útvary mě upozornily na to, že bylo provedeno zhruba na dvacet odvětvových studií. Nic, pane de Jong, neprobíhalo zbrkle či potají. Ani jsme se nehnali vpřed hlava nehlava, paní Tarabellová. Věci probíhaly postupně a po etapách. To tedy zaprvé. Moje druhá poznámka se týká toho, že všichni víte, co je obsahem Smluv i těchto textů. Paní Auconieová zde zmínila jeden velmi důležitý pojem: územní soudržnost. Jako jeden z autorů staré ústavy a nové Lisabonské smlouvy – byl jsem toho času evropským komisařem pro institucionální reformu – jsem bojoval o to, aby tato slova, „územní soudržnost“, byla součástí smlouvy. Nebylo to snadné. Jsou to slova, která něco znamenají, a stejně tak i v Lisabonské smlouvě jsou obsažena některá nová slova, která se týkají bezpečnosti a ochrany veřejných služeb. Jsou to slova, kterým přikládám velký význam a která mimoto odpovídají i mým osobním názorům, jež bych jednou větou vyjádřil zhruba tak, že se nedomnívám, že by Evropu jako celek bylo možné chápat jen jako rozsáhlou oblast volného obchodu. Evropa není pouze vnitřní trh. Je to společný prostor hospodářského, sociálního a lidského života. Do Evropské komise jsem se vrátil s tímto přesvědčením. S tímto přesvědčením budu vykonávat svou práci po celou dobu pěti let, kdy budu mít tu čest, že mohu zastávat tuto funkci. Je to ostatně také obsaženo ve smlouvě. Já na to nezapomínám a bude-li to potřeba, budu to všem, kdo na to zapomněli, připomínat. A pak jsou zde také, dámy a pánové, texty těchto směrnic. Upřímně řečeno si skutečně nemyslím – a už jsem to řekl paní Wilsové a dalším –, že by moratorium či náhlé pozastavení tohoto procesu něčemu pomohlo. Z mého úhlu pohledu by tím pouze vznikla nejistota, která by byla na škodu jak podnikům, tak uživatelům a byla by to celkem vzato nezodpovědnost. Když ovšem říkám něco takového, když je zřejmé, že tento proces musí pokračovat, je také zřejmé, že je naší povinností ověřovat, že probíhá řádným způsobem a v souladu s tím, co stojí v textech směrnic a ve Smlouvě o Evropské unii. Pan Bach a paní Auconieová se zde zmínili o všeobecné poštovní službě; součástí předpisů je několik důležitých slov, jejichž účelem je posílit poskytování všeobecné služby. Existuje řada mechanismů, které zabezpečují poskytování této služby, a naším úkolem je ověřovat, že se těchto mechanismů užívá, což platí o fondu náhrad, o pověřeních v oblasti veřejných zakázek a rovněž i o dalších nástrojích. Ani na tato slova jsem nezapomněl. Zohlednění pracovních podmínek je stanoveno rovněž jako jeden ze základních požadavků, které musí být při udělování povolení či schvalování poštovních provozovatelů vzaty v úvahu. Co se týče sociální ochrany – což je problém, který zde otevřeli pan de Jong, paní Durantová a paní Serracchianiová –, je ve třetí směrnici o poštovních službách zcela jasně uvedeno, že členské státy mají k dispozici nástroje, které jim nabízí pracovní právo, aby předcházely jakémukoli případnému sociálnímu dumpingu, přičemž je odpovědností členských států, aby dodržovaly zásadu subsidiarity a našly ten nejlepší způsob, jak zaručit správnou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany. A mohl bych zde jako příklad uvést bezpočet dalších vět a slov o tom, jaké všechny požadavky, na jejichž plnění vy jako Evropský parlament a Rada dohlížíte, se vztahují na členské státy, na podniky a na Komisi. Chtěl bych se také zmínit o otázce, která se mě osobně dotýká, protože jsem byl 20 let voleným zastupitelem venkovského a věru velice hornatého regionu, a víme, jak důležité jsou veřejné služby pro nejvíce izolované a nejslabší lidi, kteří v těchto regionech žijí. Tuto

27

28

CS


otázku zde vznesl pan Gallagher, před chvílí také pan Fernandes, paní Auconieová a paní Harkinová. Co se týče tématu venkovských oblastí, poukázal bych na to, že v případech, kdy členské státy nesplní určité minimální požadavky, použije Komise veškeré nástroje, které má k dispozici, aby s ohledem na zmiňovanou územní soudržnost zajistila, že budou tyto základní poštovní služby, a to zejména právě v oblastech venkova, poskytovat. Jsem si vědom toho, že musíme dosahovat pokroků, aniž bychom se přitom hnali vpřed bez ohledu na okolnosti, musí být ovšem jasné, že budou dodržována ustanovení těchto předpisů a smlouvy. Z tohoto důvodu je, pane předsedající, nezbytné, abychom účelným způsobem využili fáze hodnocení, studií, zpráv a případně též fáze náprav. Pan El Khadraoui, paní Ticăuová a paní Wilsová zde zmínily první studie. Mohu potvrdit, že první studii chceme provést letos – koncem tohoto roku, pane El Khadraoui –, tak aby všechny zúčastněné strany měly k dispozici analýzu současného vývoje na poštovních trzích, přičemž součástí této analýzy budou i současné vývojové trendy na poli zaměstnanosti. U toho ovšem nezůstaneme: v roce 2013, kdy bude celá tato směrnice již ve všech členských státech provedena, máme Parlamentu a Radě předložit oficiální zprávu. Dále je tu také zmiňovaná skupina pro dialog uživatelů, na jejímž fungování se budete podílet společně s odbory, podniky a rovněž i samotnými uživateli. V této skupině se budou konat slyšení členů skupiny regulačních orgánů a budou v ní vyhodnocována posouzení dopadů, která předloží Komise. Dámy a pánové, dovolte mi, abych závěrem řekl – a obracím se tak především k paní Thun Und Hohenstein, k paní Durantové a dalším –, že mi právě tak jako vám samotným záleží na tom, aby tyto směrnice byly provedeny správně a bez toho, aby na to doplatili uživatelé. Budu se stejně jako vy snažit o to, aby posouzení dopadů byla objektivní, přesná a spolehlivá. A když už zde hovořím o upřímnosti, zopakuji to, co zde řekl pan Simpson: „Musíme s Evropou jednat slušně.“ Proto mají tyto studie a publicita, kterou jim zajistíme, jakož i debaty, které v souvislosti s těmito studiemi uspořádáme, zejména v rámci této skupiny pro dialog uživatelů, tak velký význam. Budu se snažit zajistit, abychom se k Evropě zachovali slušně a aby slušný byl i náš postoj k rozhodnutím, která jsme společně učinili. Hovoříme-li o pracovních místech v poštovních službách, hovoříme-li o kvalitě doručování, hovoříme-li o územní soudržnosti, hovoříme-li o sociální ochraně, jaké dopady zde mají evropská rozhodnutí? Jaké dopady mají rozhodnutí podniků? Jaké dopady mají politická rozhodnutí vlád? Musíme jasně říci, kdo je za co odpovědný, nesmíme tvrdit, že za všechno, co se ve skutečnosti děje, nese odpovědnost Evropská unie. I z tohoto důvodu chci tuto debatu a hodnocení sledovat až do konce a z tohoto důvodu také, paní Durantová, budu osobně dohlížet na vytvoření skupiny pro dialog uživatelů. Budu tímto způsobem jednat proto, abych dokázal, že Komise má upřímnou snahu a že chápe svůj úkol v této oblasti, která je základem fungování vnitřního trhu, která je oblastí společného hospodářského a sociálního života, na které mi velmi záleží a za jejíž fungování nesu svůj díl odpovědnosti. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat za deset minut. Písemná prohlášení (článek 149) Liam Aylward (ALDE), písemně . – (GA) Termín vytvoření vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb se blíží. Tato směrnice sice povede k rozvoji hospodářské soutěže

09-09-2010

09-09-2010

CS


v menších a větších městech, nepochybně však vážným způsobem sníží kvalitu a rozsah služeb poskytovaných v oblastech venkova. Na venkově žije v Irsku 40 % obyvatel a je velmi důležité, aby poštovní službu mohli využívat i ti z nich, kdo žijí v odlehlých oblastech. Poštovní služby v těchto oblastech často nejsou výdělečné. Jak chce Komise zajistit, že v těchto malých, odlehlých obcích nebude narušeno fungování těchto důležitých služeb a že pošta bude v souladu s povinností všeobecné služby vybírána a doručována i v těchto odlehlých oblastech? Největší zisky přinášejí mezipodniková korespondence a poštovní služby poskytované ve větších i menších městech. Co je v této souvislosti možné udělat pro to, aby nové subjekty nezanedbávaly zákazníky a služby v odlehlých a nevýdělečných oblastech? Tato směrnice by mohla mít na některé obce a zaměstnance pošty významný sociální dopad. Tyto problémy je nutno vyřešit předtím, než tato směrnice začne být prováděna. Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Síla Evropské unie spočívá v její jednotě. Evropská unie je jedním z nejvýznamnějších světových regionů, který se již 50 let řídí dohodnutými zásadami. Jsme silní, protože jsme se sjednotili a protože jsme dokázali projevit solidaritu. Větší členské státy Unie braly ohled na zájmy menších států a hospodářsky nejsilnější státy podporovaly státy, které jsou hospodářsky slabší. Ani v budoucnu se od těchto zásad nesmíme odchýlit. Záměr Francie prodat válečné lodě Mistral Ruské federaci, která před dvěma lety zaútočila na Gruzii, partnerský stát Evropské unie a NATO, vyvolal mezi obyvateli několika členských států značné pohoršení. Nechci zpochybňovat právo Francie činit taková ujednání. Vyzývám nicméně Francii k tomu, aby nepřestávala zachovávat zásady EU a NATO, které v minulosti dodržovala a které, jak jsem přesvědčena, bude dodržovat i v budoucnu. Mezi partnery Francie, kteří jsou zároveň členy NATO a EU a kteří vždy dodržovali zásady vzájemné solidarity, vyvolává toto ujednání obavy. Z krátkodobého hlediska může být toto ujednání sice finančně výhodné, ale z hlediska dlouhodobého by mohlo přispět ke snížení evropské bezpečnosti a zhoršit vztahy mezi členskými státy a tímto způsobem nás oslabit. Hledisko partnerské země nelze nebrat v úvahu, zejména v případě, že se jedná o otázku takového významu, jako je vojenská bezpečnost členských států EU. Nemůžeme připustit, aby kvůli podobným ujednáním oslabovaly některé země naši jednotu. Neměli bychom zapomínat, že naši nejbližší přátelé a spojenci nejsou na Východě, nýbrž v Unii. Držme se i nadále zásad, kterých jsme se až doposud drželi. Zachováme-li si jednotu, zachováme si tím i svou sílu. Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz (PPE), písemně. – (PL) Rád bych začal Polskem, které má v tuto chvíli výsadní postavení, protože mu byla dána možnost dvouletého přechodného období. Upozorňuji na tuto situaci proto, že jsme tímto způsobem dostali možnost nastavit citlivěji určitá řešení a mechanismy používané v ostatních členských státech. Je třeba poznamenat, že na dopisy o hmotnosti do 50 gramů – a takových dopisů se posílá poštou veliká spousta – se nevztahuje žádná regulace, ačkoli se mnohdy jedná o dopisy úřední či soudní povahy, jejichž zasílání patří k povinnostem státu. Je tedy otázka, jak chce Komise dosáhnout u členských států toho, aby v rámci liberalizace umožnily poskytování těchto velmi důležitých služeb různým provozovatelům, zároveň však zachovaly stabilitu a bezpečnost státu a jeho občanů. Velké obavy vyvolává také byť i jen pouhá zmínka o dostatečné sociální ochraně. Podniky, které provozují poštovní služby, jsou obvykle velké společnosti disponující rozsáhlými lidskými zdroji. Nepovede tedy agresivní cenová politika a politika snižování nákladů, kterou to s sebou ponese, k zásadnímu snižování počtu zaměstnanců? Současně s tím se z čistě kvalitativního hlediska nabízí otázka, zda tento cenový faktor nepovede ke

29

30

CS


snižování úrovně kvality těchto služeb. Způsob fungování poštovních služeb závisí také na tom, kde lze poštu posílat a vybírat, na počtu těchto míst a na jejich dostupnosti. Pokud jde o oblasti velkoměst, tak nemám obavy. Menší města a zejména ovšem venkovské oblasti však mohou být tímto způsobem téměř úplně připraveny o možnost využívat poštovních služeb. Jutta Steinruck (S&D), písemně . – (DE) Ze zkušeností zemí, ve kterých liberalizace již proběhla, je zřejmé, že liberalizace poštovních služeb představuje sestupnou spirálu. Hospodářská soutěž nesmí probíhat na úkor pracujících, což jinak řečeno znamená, že nesmí probíhat na základě platových a pracovních podmínek. V evropských poštovních službách musíme udržet kvalitní pracovní místa, protože jedině tak budeme schopni zaručit, že této všeobecné služby bude moci každý využívat. Poštovní služby musí být také všem dostupné, bez ohledu na to, kde lidé bydlí – musí to být základní právo. Úkolem Komise je chránit občany Evropské unie před sociálním dumpingem a zachovat pracovní normy. Nic z toho se zatím neděje. Otevření evropských trhů nesmí vést ke zrušení práv na sociální ochranu. Odmítáme hospodářskou soutěž mezi sociálními systémy jednotlivých členských států. Vyzývám k moratoriu, které musí trvat tak dlouho, dokud nebudou zjištěny sociální dopady, dokud na poštovním trhu nebudou zajištěny bezpečné sociální podmínky, dokud nebude zajištěno financování všeobecných služeb a dokud nebude nalezen způsob, aby hospodářská soutěž v oblasti tohoto trhu byla založena na kvalitě a inovaci. Členské státy musí poskytnout legislativní záruky, že poštovní služby budou plně dostupné. (Zasedání bylo přerušeno v 11:50 a pokračovalo ve 12:05.) PŘEDSEDNICTVÍ : PAN JERZY BUZEK Předseda 4. Prohlášení předsednictví Předseda. − Vážení kolegové, mám pro vás smutnou zprávu. Rád bych řekl pár slov. Pan Angelo Vassallo, 57letý starosta města Pollica v italském regionu Kampánie, byl minulou neděli v noci, když se vracel domů, zavražděn organizací Camorra. Říkalo se mu „ekologický starosta“ pro jeho významnou práci v oblasti zlepšování životního prostředí v regionu. Pan Vassallo vždy bojoval proti pronikání organizovaného zločinu do jeho městské správy. S občany měl vynikající vztah založený na lidskosti. Nesmíme podceňovat úlohu organizovaného zločinu v některých členských státech. Měli bychom solidárně držet při sobě a vykořenit toto zlo z našich společností, aby smrt Angela Vassalla nebyla zbytečná. Chtěl bych vás požádat, abychom jeho památku uctili minutou ticha. PŘEDSEDNICTVÍ: PAN LIBOR ROUČEK Místopředseda 5. Hlasování Sajjad Karim (ECR). - Pane předsedající, za 48 hodin, kdy miliony muslimů budou slavit Íd al-fitr a svět si bude připomínat teroristický zločin z 11. září, bylo zároveň s těmito

09-09-2010

09-09-2010

CS


událostmi na Floridě ve Spojených státech amerických naplánováno pálení koránu. Americká vláda a Vatikán tento čin odsoudily. Doufám, že tato sněmovna učiní také tak. (Potlesk) Tento extrémistický čin, kdy se pálí korán, je osamoceným činem jednoho člověka a jeho stoupenců. Jeho činy by neměly být spojovány se západní nebo křesťanskou civilizací. Je zapotřebí sdělit muslimům na celém světě, že pálením koránu tento pastor ničeho nedosáhne. Jeho země a církev se od něj distancovaly. Pouze prostřednictvím reakce může dosáhnout jakéhosi zvráceného pocitu úspěchu. (Dlouhý potlesk) Gerard Batten (EFD). - Pane předsedající, bez ohledu na význam poznámek pana Karima, je nepovažuji za procesní námitku. Kdyby prohlášení učinil někdo jiný, zeptal byste se jej, na základě jakého bodu jednacího řádu hovoří. Můžete mi prosím říct, co měly tyto poznámky společného s procesní námitkou? Předsedající. − Pane Battene, jednalo se o procesní námitku, informaci pro sněmovnu. 5.1. Zlepšení tvorby právních předpisů (A7-0215/2010, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg) (hlasování) 5.2. Situace Romů v Evropě (hlasování) – Po hlasování o odstavci 8: Hannes Swoboda (S&D). - Pane předsedající, chtěl bych zařadit následující pozměňovací návrh jako odstavec 9a. Přečtu jej: „Vzhledem k tomu, že situace Romů v Evropě nemůže žádným způsobem ovlivnit blížící se přistoupení Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru ani práva jejich občanů.“ Doufám, že sněmovna tento pozměňovací návrh podpoří. – Po hlasování: Gerard Batten (EFD). - Pane předsedající, všiml jsem si, že řada lidí měla transparenty. Vím, že je to proti pravidlům, ale vy jste k tomu nic neřekl. Pokud mohou mít oni své transparenty, mohu také já mít svůj? Bude na něm napsáno: „Řekněte ne Evropské unii“. (Potlesk skupiny EFD) Mohli bychom prosím mít jeden soubor pravidel, který by se vztahoval na všechny? Je to možné? Předsedající. − Myslím, že jste přednesl svou námitku. Všichni vědí a všimli si, že Evropské unii říkáte „ne“. 5.3. Dlouhodobá péče o starší osoby (hlasování) 5.4. Stav řeky Jordánu a zejména oblasti dolního toku Jordánu (hlasování)

31

32

CS


6. Nedostatečně transparentní proces a případně problematický obsah obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA) – Vyhlášení evropského roku boje proti násilí páchanému na ženách (písemná prohlášení): viz zápis Předsedající. − Kolegové, dříve než odejdete, musím ještě učinit dvě oznámení. Text je v češtině, proto jej také v češtině přečtu. Předsedající. − Písemné prohlášení č. 0012/2010, které předložili Françoise Castex, Zuzana Roithová, Alexander Alvaro, Stavros Lambrinidis, o nedostatečně transparentním procesu a případně problematickém obsahu obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA), podepsala většina všech poslanců Parlamentu. Písemné prohlášení bude podle článku 123 jednacího řádu zasláno všem, kterým je určeno, a zveřejněno v textech přijatých na tomto zasedání. Jména signatářů budou zveřejněna v zápisu. Písemné prohlášení č. 0020/2010, které předložili Marc Tarabella, Barbara Matera, Marije Cornelissen, Ilda Figueiredo a Antonyia Parvanova, o vyhlášení evropského roku boje proti násilí páchanému na ženách, podepsala většina všech poslanců Parlamentu. Stejně tak bude toto písemné prohlášení bude podle článku 123 jednacího řádu zasláno všem, kterým je určeno, a zveřejněno v textech přijatých na tomto zasedání. Jména signatářů budou uvedena v zápisu. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). (PT) Pane předsedající, chtěla bych pouze přivítat skutečnost, že kolegové poslanci a poslankyně připojili svůj podpis pod žádost o vyhlášení evropského roku boje proti násilí páchanému na ženách. Věříme, že se jedná o velmi důležitý krok, a doufáme, že Evropská komise vezme toto prohlášení na zřetel. Děkuji všem, kteří se připojili. Předsedající. − Vážení kolegové, přecházíme nyní k vysvětlení hlasování. Ti z vás, kteří si nepřejete vysvětlit svá hlasování, opusťte prosím v tichosti sněmovnu, abychom mohli přistoupit k vysvětlování. 7. Vysvětlení hlasování Zpráva Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (A7-0215/2010) Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Pane předsedající, (…) krok k lepšímu porozumění textům, které schvalujeme, ze strany obyvatel Evropské unie. Je ještě zapotřebí učinit mnoho, je však důležité, že tyto kroky podnikáme průběžně. Je jasné, že musíme nalézt způsob, jak vyvážit dva odlišné právní systémy: anglosaský systém a kontinentální systém založený na římském právu. Část týkající se vyhodnocení dopadu je však také důležitá. Jedná se o nadmíru důležitou část, která se musí promítnout také do vnitrostátních právních předpisů. V tomto ohledu musím podotknout, že mají výrazné nedostatky. Bude důležité vrátit se k tomuto tématu a já věřím, že tak učiníme brzy. Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, jednoduchá, jasná legislativa, které lidé budou rozumět, je mimořádně důležitá, aby lidé Evropskou unii přijímali. Řádná legislativa je však také klíčová pro fungování Evropské unie. Zjednodušení procesu tvorby evropských

09-09-2010

09-09-2010

CS


právních předpisů by tudíž mělo být jedním z hlavních zájmů evropských institucí. Jedním důležitým aspektem je snížení administrativní zátěže našich podniků. To poskytne nový impuls hospodářskému rozvoji a inovacím. Evropa se nicméně ne vždy nachází tam, kde to o ní prohlašuje; to je alespoň zkušenost, kterou mám ve své zemi. Komise se musí velmi snažit zajistit, aby členské státy uzákonily nařízení, která nepřesahují unijní požadavky. Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, v této sněmovně dochází k okamžikům, kdy program jednání připomíná karikaturu. Zpráva o „zlepšení tvorby právních předpisů“ přichází z těch samých institucí, které učinily z této části světa nejvíce regulovaný a nejméně konkurenceschopný blok planety, které nás uvedly do byrokratické noční můry společné zemědělské politiky, ekologické kalamity společné rybářské politiky. Ale dovolte, abych se pokusil být konstruktivní. Mám nápad na zlepšení tvorby právních předpisů: nebuďme šroubovití při tvorbě právních předpisů. Nechte nás, abychom zkusili nevyužívat statutů této sněmovny jako způsobu, jak ukázat, že jsme sympatičtí lidé, že se staráme o nezaměstnané, o Romy, o delší pracovní dobu nebo o cokoli jiného. Těžkopádné zásahy ze strany státu nebývají obvykle nejlepším způsobem řešení problémů. Bude mnohem lepší, když umožníme, aby rozhodnutí byla činěna co možná nejblíže lidem, kterých se týkají. Proto můj jednoduchý návrh na lepší tvorbu právních předpisů je, abychom na zkoušku tento Parlament na půl roku zavřeli, nevydali žádný právní předpis, a uvidíme, zda si na to naši voliči budou stěžovat. Návrh usnesení (B7-0492/2010) – společný návrh usnesení (RC-B7-0493/2010) Monika Flašíková Beňová (S&D). - (SK) Na Slovensku dnes slavíme památku obětí holokaustu. V době existence Slovenského státu bylo ze Slovenska vypovězeno do koncentračních táborů více než sto tisíc židů, Romů, homosexuálů a tělesně postižených osob. Z tohoto důvodu jsem dnes podpořila toto usnesení, které jsem shodou okolností také předkládala, protože považuji za velmi důležité, aby Evropský parlament ukázal, že nic podobného již v současné době ani do budoucna v Evropě nechceme. Zažili jsme v Evropě dvě velké války a nyní je nejvyšší čas, abychom právě poté, co Francie začala ve velké míře deportovat rumunské Romy zpět do jejich země, ukázali, že takové kroky pro nás jednoduše nejsou přijatelné, k čemuž pomohlo také hlasování pro toto usnesení. Chtěla bych, pane předsedající, poděkovat všem kolegyním a kolegům, kteří toto naše usnesení podpořili. Joe Higgins (GUE/NGL). - Pane předsedající, podpořil jsem usnesení, jehož signatářem je i skupina Evropské sjednocené levice. Zaměřením se na romskou komunitu ve Francii a jejím pronásledováním a vyhošťováním předvedli francouzský prezident Sarkozy a jeho vláda nejvyšší míru cynismu. Celé to je o hrubém využití menšinové komunity potlačovaných lidí k odlákání pozornosti od ničivých hospodářských a sociálních politik. Politiky pana Sarkozyho vedla ve Francii k masové nezaměstnanosti a marginalizaci mnoha komunit pracující třídy. Vláda pana Sarkozyho nyní systematicky ohrožuje životní úroveň francouzských pracujících a důchodová práva francouzských obyvatel. Pan Sarkozy a jeho vláda zastupují francouzskou buržoazii a mezinárodní velké společnosti a snaží se využít zranitelnou komunitu jako obětního beránka pro odlákání pozornosti od své obrovské neoblíbenosti.

33

34

CS


Vzdávám poctu desítkám tisíc francouzských obyvatel, které minulou sobotu demonstrovaly proti této politice, a vyzývám francouzské pracující, aby uplatnili svou obrovskou tradici solidarity – spolu se všemi menšinovými komunitami a pracujícími lidmi, kteří drží spolu a brání lidská a občanská práva a lepší budoucnost – a nenechali se nachytat tímto cynickým jednáním. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Hlasoval jsem především pro usnesení naší politické skupiny, jelikož navrhovalo řešení a nestigmatizovalo politické možnosti. Bohužel tento návrh usnesení nebyl schválen. Co se týká usnesení navrhovaného skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a sympatizantů jejích politik, hlasoval jsem pro některé body v tomto textu, které mi připadaly konstruktivní, zejména ústní pozměňovací návrh podporující chybějící propojení mezi situací Romů v Evropě a integrací Rumunska do schengenského prostoru. Hlasoval jsem také pro druhou část odstavce 10, která požaduje silnou horizontální koordinaci, která by v budoucnu reagovala na takové situace, a pro druhou část odstavce 16, která vyzývá jak Komisi, tak členské státy, aby dodržovaly práva Romů a jejich uplatňování. Hlasoval jsem rovněž pro bod odůvodnění L, který uvádí potřebu většího zastoupení Romů ve vládních strukturách a státní správě v členských státech. Nemohl jsem však hlasovat pro celé usnesení, protože jej považuji za demagogické. Sergej Kozlík (ALDE). - (SK) Klíčovým problémem Evropy je vnější migrace. Každoročně v Evropě přibude 900 000 nových přistěhovalců. Romská otázka je vnitřním problémem Evropy, jelikož migrace Romů mezi členskými státy se počítá ne ve statisících, ale v tisících. To však neznamená, že se nejedná o vážný problém. Podporuji usnesení Evropského parlamentu týkající se situace romského obyvatelstva v Evropě. Hodnotím pozitivně, že definuje tento problém jako celoevropský. K účinnému řešení problému romské populace nelze přistupovat izolovaně. Zejména v zemích s významným počtem romské populace je zapotřebí zapojit do řešení také evropské zdroje a evropské know-how. Migrace a repatriace Romů by se neměla stát politickou otázkou. Neměla by se porušovat práva menšin. Avšak práva a povinnosti musí platit nejen pro členské státy, ale také pro konkrétní menšiny. Tunne Kelam (PPE). - Pane předsedající, hlasoval jsem pro usnesení skupiny PPE, protože text tohoto usnesení nabízí konstruktivní a komplexní evropské řešení problému lepšího sociálního začlenění Romů. Místo využívání jejich závažné sociální a hospodářské situace jako nástroje politicky motivovaných útoků proti některým vládám jednajícím v souladu se zákony, jako je vláda ve Francii a Itálii, navrhuje skupina PPE evropskou romskou strategii. Přesouvání problémů z jednoho členského státu na druhý nám nepomůže nalézt nezbytné zdroje. Ty můžeme nalézt pouze společně v duchu konstruktivního přístupu. Jens Rohde (ALDE). - (DA) Pane předsedající, my v dánské Liberální straně jsme se rozhodli hlasovat ve prospěch společného usnesení o Romech ne proto, že se nedomníváme, že by jazyk ve značné části usnesení byl příliš emocionálně laděný a jeho kritika neopodstatněná, ale proto, že věříme, že je proč pochybovat o způsobu, který si Francie

09-09-2010

09-09-2010

CS


zničehonic vybrala pro vyhoštění Romů. V tomto ohledu si nemyslíme, že je důvod prošetřovat deportace v Dánsku a Německu. Dánsko postupovalo podle všech pravidel, a pokud Německo nemůže poslat domů uprchlíky z válečného konfliktu, který již skončil, koncept postavení uprchlíků zmizí a vznikne zcela nový právní status na světě. Musím říct, že dánská Liberální strana bojuje proti neoprávněné kritice Dánska a Německo je v nepříjemné osamělé situaci. Sociální demokraté ani Socialistická lidová strana nás nepodpořily. Ne, budou raději, když jejich země a sousední země budou pošpiněny spory, pro které neexistuje doložitelné odůvodnění. Upřímně si myslím, že to je velmi nepříjemné. Rád bych skončil zdůrazněním skutečnosti, že poslední výslovná známka tzv. kritiky Dánska a Německa byla definitivně odstraněna během dnešního hlasování. Gerard Batten (EFD). - Pane předsedající, nehlasoval jsem pro žádné z těchto usnesení, protože principiálně neuznávám a nikdy uznávat nebudu demokratickou legitimitu Evropské unie. Mělo by však samozřejmě být právem suverénních národů, aby rozhodovaly, kdo může a nemůže vstupovat na jejich území a na jakém základě. Členské státy Evropské unie se vzdaly tohoto práva, když uznaly nadřazenost práva Evropské unie, a zejména když přijaly směrnici 2004/38/ES o volném pohybu osob. Francouzi nemohou mít obojí. Nemohou být plnými členy Evropské unie a přitom diskriminovat rumunské cikány. Pokud by se to Francouzům nelíbilo, navrhuji, aby přijali politiku Nezávislé strany Spojeného království, která spočívá ve vystoupení z Evropské unie a znovunabytí suverenity. Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Přijetím usnesení o Romech se Evropský parlament a Evropská komise dle mého názoru správně přihlásily k zodpovědnosti za situaci Romů v Evropské unii. Ze zkušeností, které mám ze své země, si však dovolím upozornit na skutečnost, že při hledání účinných řešení integrace romského etnika nebude stačit pouze poskytovat finanční pomoc nebo hmotné statky v zájmu zlepšení jejich materiální situace. Mnohem důležitější bude naučit Romy, že pro udržení životní úrovně je zapotřebí vynakládat mnohem více úsilí na získání co nejlepšího vzdělání a udržení si trvalého zaměstnání. Protože pouze takto vzdělané a sociálně integrované romské etnikum se zbaví břemene nedůstojného postavení v naší společnosti. Bude to náročná práce a doufám, že ji zvládneme. Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, hlasoval jsem pro to, aby všichni členové Evropské unie měli stejná práva. Mezi ně patří také Romové. Chápu, že někteří, například ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), se domnívají, že toto usnesení je nástrojem politického sporu vedeného proti Francii. Je pravda, že musíme na věci nahlížet takovým způsobem, abychom neuplatňovali politiku jako nástroj, ale, jelikož Evropská unie je společenstvím hodnot, abychom ukázali, že skutečně vyznáváme myšlenku, že musíme převzít zodpovědnost za naše nejzranitelnější skupiny obyvatel. Víme, že v současné době je mezi romským obyvatelstvem v řadě evropských zemí nízká sociální účast, a že proto řešení tohoto problému je výzvou, kterou Evropané, občané Evropské unie, sdílí. Nebudeme důvěryhodní, když budeme mimo Evropu vysvětlovat, jak se má zacházet s lidskými právy, pokud my sami nebudeme situaci Romů v rámci Evropské unie řádně řešit.

35

36

CS


Doufám, že to bude v Evropském parlamentu vnímáno jako konkrétní čin. Parlament samozřejmě organizuje různé malé pilotní projekty s cílem integrovat Romy do společnosti prostřednictvím vzdělávání apod. Někdy se však zdá, že tato sněmovna nebude ze svého rozpočtu poskytovat peněžní prostředky ani na projekty tohoto druhu a raději je dá Řecku nebo jiné zemi či dokonce zemím mimo Evropu. Musíme nyní jednou a provždy vyřešit romskou otázku uvnitř Evropské unie. To znamená, že budeme muset prokázat důvěryhodnost a ukázat základní hodnoty, na jejichž základě Evropská unie pracuje. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, pozorně jsem poslouchal, co pan Takkula říkal, ale ve skutečnosti byly zpřístupněny velmi vysoké finanční prostředky ve výši několika desítek miliard eur, z nichž bylo dosud použito pouhých 9 milionů eur. Domnívám se, že tímto usnesením pan Sarkozy a pan Hortefeux, francouzský ministr vnitra, kteří byli nicméně kdysi poslanci tohoto Parlamentu, dnes sklízí, co zaseli. Podporovali otevření našich hranic; uzavřeli příslušné smlouvy; některé dokonce sepsali či je propagovali; a jistě si dnes musí uvědomovat, že křehké bariéry, které byly vybudovány, že dočasná řešení, která umožňovala Romům usadit se ve Francii až po roce 2013, to vše bylo vynecháno. Závěrem, nejhorší na postojích našich kolegyň a kolegů je dle mého názoru skutečnost, že pod záminkou boje proti diskriminaci se skrývá systematická diskriminace – nebo stigmatizace, abych použil jejich výraz – původní většinové populace. Je velmi dobré chránit menšiny, ale nemyslíte si, že se někdy mohou vyskytnout problémy – kulturní, problémy spojené s chováním či problémy jiného druhu – v chování těchto menšin, které ve skutečnosti brání jejich integraci? Neprospělo by těmto menšinám, kdybychom byli upřímní a zabývali se také těmito problémy? Alespoň pro jedenkrát. Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, jsem překvapen, s jakou lehkomyslností levice v této sněmovně žongluje s pojmy, jako je „hromadné vyhoštění“, když hovoříme o záležitostech probíhajících ve Francii, které jsou vyhodnocovány individuálně případ od případu, a o lidech, kteří získali finanční pomoc na dobrovolný návrat do své země původu. Členský stát má samozřejmě právo a povinnost prosazovat pravidla právního státu a podnikat kroky proti nezákonnému přistěhovalectví a doprovodným problémům. Důležitý klíč k řešení těchto problémů každopádně spočívá v samotných romských komunitách. Rád bych zmínil memorandum bývalého nizozemského ministra pro otázky bydlení, společenství a integrace, pana Van der Laana, socialisty, které mimo jiné uvádí, že mezi Romy je míra kriminality neúměrně vysoká, míra neposílání dětí do školy je nesmírně vysoká, děti jsou zneužívány k žebrání a nezákonnému chování. Takovým postojem se podle socialisty Van der Laana Romové sami vylučují z nizozemské společnosti. Proto je zapotřebí něco udělat. Pane předsedající, vím, že to není populární říkat zde v Parlamentu, ale Romové, stejně jako ostatní lidé, nemají pouze práva, ale také povinnosti. Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nehlasovali jsme pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), který je jistě vyváženější, kvůli jednomu klíčovému bodu, na nějž bychom vás chtěli upozornit: výzva Evropské komisi, Evropě, aby urychlila proces integrace Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru. Domníváme se – a již jsme na to upozorňovali v době rozšíření EU – že tyto země dosud nepřijaly přísné kontrolní politiky týkající se průkazů totožnosti a uznání státní příslušnosti.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Jsou si Komise a Parlament vědomy, že v těchto zemích lze velmi snadno získat oprávnění pro vstup z mimoevropských zemí, což umožňuje díky svobodnému pohybu osob nelegální vstup do schengenského prostoru? Musíme si na tuto věc dávat velmi dobrý pozor, je zcela nezodpovědné, že jsme tak nečinili, a že prosazujeme rozšíření schengenského prostoru navzdory zdravému rozumu. Na závěr bych chtěl vyjádřit svou naději, že až se příště sejdeme, bude zde alespoň jeden dobrodinec z řad poslankyň a poslanců tak podporujících Romy, který nám oznámí, že se ujal – mohou si to z poslaneckého platu dovolit – romské rodiny a živí několik dalších osob. Není těžké namísto pouhých slov prokázat skutkem, že jste dobrodinec. Anna Záborská (PPE). – (SK) Nepodpořila jsem schválený návrh usnesení, jelikož si myslím, že nepřispívá k řešení romské otázky v Evropě a zároveň zhoršuje politickou atmosféru mezi jednotlivými státy Evropské unie. Naše neschopnost řešit problémy romské komunity se dá shrnout do jedné věty: víme, co nechceme, ale nevíme, co chceme. Nechceme, aby kdokoli byl potrestaný za přestupky druhého jen proto, že oba patří ke stejnému etniku. Ale také nechceme, aby si někteří mysleli, že pro ně zákony neplatí. Nechceme nikoho nutit, aby se vzdal své kultury, ale také nechceme, aby se jménem etnické identity tolerovalo porušování základních principů spolužití. Francouzská vláda ví, co nechce. Pokud neporušila zákony, není jí co vyčítat. Pokud je porušila, musí o tom rozhodnout soudy. Jednu krátkou poznámku ke schůzce konané tento týden v Paříži: byla bych velmi ráda, kdyby se na tyto schůzky zvaly v první řadě země, od kterých se očekává pozitivní řešení romské otázky. Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Pane předsedající, usnesení, které získalo většinu hlasů v Parlamentu, dostalo také můj hlas. Usnesení se týká jednoho základního rysu práva, který jasně vysvětluje, že žádný trest nemůže být spojován s národností. Zodpovědnost musí mít vždy individuální charakter, a to je základní princip práva. K Romům by mělo být přistupováno stejným způsobem jako k ostatním občanům unie. To také znamená, že podléhají +u, a pokud jej poruší, musí nést zodpovědnost stejně jako ostatní. Nemůžeme připustit situaci, kdy příslušnost k určité národnosti je používána jako důvod pro odejmutí zodpovědnosti za porušení práva. Smysl spočívá v tom, že příslušnost k určité národnosti nesmí nikdy být základem rozhodnutí o tom, jaký trest bude udělen, protože tresty musí být vždy udělovány konkrétnímu jednotlivci. Návrh usnesení (B7-0491/2010) Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, chci pouze prohlásit, že plně podporuji tento návrh týkající se dlouhodobé péče o seniory. Vzhledem k současné demografické situaci představuje otázka dlouhodobé péče o starší osoby nepochybně evropský problém. Tato situace sice spadá převážně do pravomocí členských států, ale vzhledem ke svému charakteru a závažnosti představuje evropský problém a takto je také skutečně vnímána. Jednou z věcí, které toto usnesení zdůrazňuje a které plně podporuji, je nutnost přihlížet k potřebám neformálních pečovatelů. Významným způsobem se podílejí na poskytování péče, kterou starší osoby vyžadují. Členské státy musí přijmout konkrétní opatření na podporu tohoto neocenitelného zdroje a musí tak učinit prostřednictvím odborné přípravy, odpočinku a dalších opatření, která pomohou sladit pracovní a rodinný život.

37

38

CS


K tomuto usnesení chci dále podotknout, že požaduje, aby členské státy nejen přijaly záruky na ochranu základních práv osob přijímajících dlouhodobou péči, ale aby navíc zajistily vymáhání a plnění kritérií týkajících se kvality poskytované péče. Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, v souvislosti s návrhem usnesení o dlouhodobé péči o seniory bych rád vyjádřil svou plnou podporu zájmu o tuto záležitost. Vzhledem k nepříznivým demografickým změnám, které Evropu trápí, se jeví jako nezbytná okamžitá opatření v této oblasti. Musíme starším osobám pomoci být aktivní a zaručit jim náležitou péči a zároveň nesmíme zapomínat na lidi, kteří tuto péči poskytují. Často se jedná o lidi, jimž nikdo jiný nepomáhá, neboť mimo péči o seniora si musí rovněž udržet své zaměstnání. Sladit tyto dvě role není vůbec jednoduché. Mám zde na mysli především rodiny ve venkovských oblastech, které se nejčastěji ujímají péče o nemohoucí rodinné příslušníky. Právní situace těchto lidí by měla být regulována. To přiměje i ostatní, aby pečovali o starší osoby, které chtějí stárnout důstojně. Domnívám se, že bychom to chtěli všichni. Společný návrh usnesení (RC-B7-0484/2010) Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, tento návrh je podle mého mínění bohužel neobjektivní. Když uvažujeme o situaci na Blízkém východě, měli bychom mít na paměti, že se zde nachází jeden demokratický stát, s nímž my Evropané sdílíme tytéž hodnoty: Izrael. Demokracie, lidská práva a svoboda projevu jsou významné hodnoty. Proto je důležité, abychom při posuzování situace v tomto regionu přihlíželi také k celkové situaci a neusilovali pouze o to, abychom jediné tamější demokracii tak či onak uškodili. Právě tento pohled se bohužel uplatnil, když byla projednávána situace na řece Jordánu. Všichni víme, že vodní zdroje jsou v tomto regionu omezené. Také víme, že při vybudování zavlažovacích systémů a systémů odpadních vod vyvinul Izrael obrovské úsilí, aby zajistil přístup k vodě lidem v Izraeli, i na takzvaných palestinských územích, a vytvořil podmínky pro zemědělství. Doufám, že náš postoj bude konstruktivní. Doufejme, že v důsledku právě probíhajících mírových jednání se nám podaří pokročit v mírovém plánu. Musíme mít k tomuto regionu konstruktivní a loajální postoj a nesmíme neobviňovat Izrael. Písemná vysvětlení Zpráva: Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (A7-0215/2010) Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Jak může někdo nehlasovat pro zprávu s právě takovým názvem? Proč nezdůraznit potřebu vypracovávat právní předpisy, které jsou pro evropské občany jednoduché, transparentní a srozumitelné? Abych byla přesnější, samozřejmě plně podporuji tuto zprávu z vlastního podnětu Parlamentu, protože zaprvé bychom měli neustále usilovat o tvorbu lepších právních předpisů, a zadruhé protože zpráva zdůrazňuje několik zásadních otázek. Jednou z takových otázek je posuzování dopadů prováděné Evropskou komisí, jejichž nezávislost a důvěryhodnost musí být zaručena. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně . − (LT) Zlepšení tvorby právních předpisů se stalo předpokladem pro účinné fungování Evropské unie a může hrát významnou roli v otázce ukončení hospodářské krize a dosažení hospodářského růstu. Pro činnost orgánů je nezbytné splňovat očekávání občanů, podniků působících na vnitřním trhu i vnitrostátních

09-09-2010

09-09-2010

CS


a místních orgánů veřejné správy a zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům. Podporuji ustanovení předložená v usnesení, která uvádí, že musíme podporovat proces zlepšování právní úpravy, jehož cílem je zvýšit transparentnost, účinnost a soudržnost právních předpisů Evropské unie. Jako orgán oprávněný k vydávání podnětů pro přijímání právních předpisů, zaujímá Komise klíčovou roli při přípravě legislativních návrhů vysoké kvality, při snižování administrativní zátěže a nákladů podniků a při spolupráci s členskými státy, aby zajistila řádné uplatňování právních předpisů EU. Carlos Coelho (PPE), písemně. − (PT) Záměrem této iniciativy je analyzovat uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality a zajistit, aby byly tyto zásady v návrzích Evropské unie respektovány. Subsidiarita je dynamický a progresivní koncept, který umožňuje, aby byly aktivity Evropské unie rozšířeny, je-li to nezbytné, či naopak omezeny, když přestanou být oprávněné. Proporcionalita je hlavní zásadou při výkonu pravomocí Evropské unie, jak výlučných, tak sdílených, které by neměly překročit hranici toho, co je nezbytné k dosažení daných cílů. V této oblasti mají zásadní význam dvě inovace: vytvoření výboru pro posuzování dopadů a skutečnost, že vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, jež vnitrostátním parlamentům přiznává významnou úlohu při posuzování způsobů, jimiž jsou tyto dvě zásady uplatňovány: politickou kontrolu ex ante, jež může vést k přezkoumání či ke zrušení daného návrhu, nebo soudní kontrolu ex post umožňující obrátit se na Soudní dvůr, pokud se domnívají, že došlo k porušení těchto zásad. Tento systém posuzování umožňuje, aby Unie přijímala lepší právní předpisy, aby své návrhy analyzovala a odůvodňovala, takže bude moci zlepšovat kvalitu, přesnost a transparentnost. Vítám skutečnost, že systém posuzování dopadů funguje správně a podporuji posílení procesu analýzy. Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) – Zpráva kolegyně de Oedenberg se zabývá zejména hodnocením 15. a 16. zprávy EK o zlepšení tvorby právních přepisů zahrnující roky 2007 a 2008, třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy z ledna 2009 a akčního programu snižování administrativní zátěže z října 2009. Zpravodajka usiluje o výraznější prosazování subsidiarity a proporcionality jako základních požadavků evropského práva s cílem umožnit členským státům uplatňovat vlastní legislativní pravomoci a usilovat o to, aby očekávání občanů bylo naplněno. V otázce posuzování dopadů právních předpisů a snižování administrativní zátěže je však nutné další úsilí. Zpráva upozorňuje na skutečnost, že až 32 % administrativní zátěže v EU je způsobeno přehnaně důsledným uplatňováním evropských předpisů členskými státy, které překračuje požadavky evropské legislativy. V nových členských státech se s tímto nešvarem potýkáme velmi často. Vítám, že je poukázáno na nové možnosti evropské občanské iniciativy. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost je totiž prvotně dána občanům EU možnost aktivně se podílet na procesu tvorby evropského zákonodárství. Zpráva jako celek je přínosem pro naši legislativní činnost a souhlasím s jejím přijetím. Edite Estrela (S&D), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o zlepšení tvorby právních předpisů, protože věřím, že je třeba vytvářet pro Evropany legislativu, která je jednoduchá, transparentní a srozumitelná. Je však důležité zajistit, aby se snížila administrativní zátěž a aby byly ekonomické, sociální a environmentální dopady všech nových návrhů Komise pečlivě posouzeny nezávislým orgánem, který musí být odpovědný Parlamentu.

39

40

CS


Diogo Feio (PPE), písemně. − (PT) Plně podporuji nynější snahy o vytváření jednoduchých, transparentních a srozumitelných právních předpisů pro Evropany. Navzdory dobře míněným prohlášením, pečlivým studiím a srozumitelným zprávám řady orgánů je skutečností, že evropské právní předpisy nadále trpí oněmi nedostatky, které jsou tak často zdůrazňovány: přílišným objemem, nežádoucí složitostí, nesrozumitelností a řadou výjimek. Tato skutečnost nejenže Evropany odcizuje rozhodovacímu procesu na evropské úrovni, ale navíc podněcuje debatu, občas nepříliš racionální a nepříliš výstižnou, týkající se evropského zasahování do záležitostí, které by Evropa neposuzovala ani legislativně neregulovala, pokud by se důsledněji dodržovaly zásady subsidiarity a proporcionality. Toto usnesení tedy směřuje správným směrem. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. − (PT) Toto usnesení se zabývá otázkou zlepšení tvorby právních předpisů, což se týká zásady subsidiarity a proporcionality, které jsou nepostradatelné pro řádné fungování Evropské unie a souvisí např. s potřebou posouzení dopadů procesu tvorby právních předpisů, potřebou zjednodušení a kodifikace stávajících právních předpisů a snižování administrativních nákladů, které vyplývají z evropského práva, a to o 25 % do roku 2012. Nejvýznamnějšími aspekty této oblasti jsou evropská občanská iniciativa, kterou zavedla Lisabonská smlouva a která občanům umožní aktivně se účastnit procesu vytváření evropského práva, dále skutečnost, že Evropský parlament má nyní v rámci řádného legislativního postupu stejné zákonodárné pravomoci jako Rada, a zapojení vnitrostátních parlamentů do dohledu nad uplatňováním zásady subsidiarity. V této souvislosti podle článku 225 Lisabonské smlouvy a vzhledem k tomu, že se domnívám, že je to příklad zlepšování právních předpisů, jsem ve zprávě z vlastního podnětu navrhl vypracovat zvláštní směrnici o biologickém odpadu, která byla v červenci v tomto Parlamentu přijata většinou hlasů: doufám, že Komise na ni bude brzy reagovat. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Uvědomuji si důležitost jednoznačných právních předpisů, menší administrativní zátěže pro podniky, kvality studií posuzujících dopad, skutečnosti, že by se k nim mělo přihlížet (což však rozhodně nebývá pravidlem) a především důsledného dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, kterými se musí řídit každý právní předpis přicházející z Bruselu. Na druhé straně považuji za politováníhodné, že ačkoliv zpráva opakovaně poukazuje na to, co označuje výrazem „gold-plating“, tj. kladení dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva, nezmiňuje velice zajímavou informaci, jež se objevuje ve vysvětlujícím prohlášení. Z tisíců legislativních aktů EU jich jen 72 uložilo 486 povinností ohledně poskytování informací a členské státy následně přijaly více než 10 000 prováděcích aktů. Mám dojem, že tahle informace odhaluje přesný opak, totiž že podstata tohoto zla spočívá v přílišné regulaci ze strany Komise. Pokládám si otázku, jestli není zásada subsidiarity respektována pouze formálně. Smlouvy totiž stanoví oblasti, v nichž má Evropská unie výlučné pravomoci a které proto nelze vůbec zpochybňovat, zatímco v ostatních oblastech se zdá, že některé vnitrostátní parlamenty stále nemohou plně uplatňovat svá práva týkající se tohoto tématu. Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. − (FI) Filozof Schopenhauer prohlásil, že bychom měli používat obyčejná slova a říkat neobyčejné věci. Mnozí lidé, především politici a zákonodárci, dělají pravý opak, aniž si to patrně uvědomují. Právě z tohoto důvodu budou mít neustálá kontrola legislativní praxe a její vylepšování pro činnost Evropské unie vždy zásadní význam. Hlasovala jsem pro zprávu paní Geringerové de Oedenbergové o zlepšení

09-09-2010

09-09-2010

CS


tvorby právních předpisů, protože obsahuje důležité návrhy, jak by bylo možné právní předpisy zlepšit. Za prvé, Parlament musí mít na paměti svoji odpovědnost: až příliš často vedla snaha zákonodárců EU získat si pozornost k situaci, kdy parlamentní rozprava o směrnici, kterou bylo možné prosadit, uvízla na mrtvém bodě v důsledku podrobných pozměňovacích návrhů. V duchu Schopenhauerovy zásady jednoduchost a transparentnost legislativy neznamenají, že její obsah je nekvalitní. Složitost a kazuistika často slouží jako prostředky k zakrývání nedostatku myšlenek. Za druhé bych se ráda věnovala problematice posuzování dopadů právních předpisů. Historie několika důležitých legislativních iniciativ jako například směrnice o obchodování s emisemi ukázala, že v posuzování dopadů existují závažné nedostatky. Je třeba, abychom byli precizní, zvlášť při navrhování právních předpisů týkajících se životního prostředí: vyřešený problém v jedné oblasti může způsobit nový problém v jiné oblasti. Jak stanoví usnesení, mají-li být posouzení dopadů objektivní, musí Komise pravidelně a komplexně vést konzultace se zainteresovanými stranami. Domnívám se, že ověřování dopadů právních předpisů na malé a střední podniky (test dopadů na MSP), který zavedla Komise ve svých vnitřních pokynech, představuje vítané opatření. Za třetí, musíme si uvědomit, že při snižování administrativní zátěže mají často klíčový význam vnitrostátní orgány. Pocházím ze země, kde je úřednická mašinérie při uplatňování předpisů natolik puntičkářská, že zátěž často ještě zvyšuje. Odpovědnost členských států v této věci nelze přehlížet. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Jediné pozitivum tohoto textu představuje požadavek na prodloužení období konzultace se sociálními partnery o legislativních návrzích Komise. Zbytek textu je otřesný: podporuje činnost skupiny, které předsedal Edmund Stoiber, klubu podnikatelů obhajujícího deregulaci pod záminkou snížení administrativní zátěže. Navrhuje omezení práva občanské iniciativy, chabého nástroje, který suverénním národům ponechala Lisabonská smlouva, a potvrzuje osmitýdenní lhůtu pro obdržení stanoviska vnitrostátních parlamentů k návrhům Komise. Přestože text trvá na potřebě srozumitelné evropské legislativy, nikde neprojevuje zájem o to, že většina dokumentů Komise a pracovních skupin je dostupná pouze v angličtině. Co jiného lze také očekávat od shromáždění, jehož většina se nedomáhá práva být skutečným parlamentem? Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) Velká složitost otázek, kterými se EU zabývá, znamená, že právní přepisy přijímané po většinu doby jsou příliš komplikované a nejsou dostatečně srozumitelné pro většinu evropské veřejnosti. Proto je potřeba, aby byly připravovány takové právní předpisy, které jsou jednoduché, transparentní a srozumitelné pro Evropany ze všech členských států. Vzhledem ke krizi, již zažíváme, je zároveň nutné najít mechanismy, které výrazně sníží vysoké náklady na legislativní proces EU, abychom mohli jako první jít dobrým příkladem, pokud jde o využívání rozpočtu EU. Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Tato zpráva prohlašuje, že Lisabonská smlouva posiluje úlohu vnitrostátních parlamentů, ale ve skutečnosti musely členské státy Bruselu postoupit ještě více pravomocí. V každodenním životě dále nastávají situace, které dokazují, že v mezinárodní právní oblasti stále přetrvávají problémy. Například je tomu tak v případě rozvodu manželů, kteří jsou občany dvou různých členských států, kde byly alespoň některé členské státy EU schopny se dohodnout na regulaci pravomocí udělených soudům, nebo v oblasti evropského posuzování dopadů na životní prostředí, kde členské státy odkládají jeho provádění, aby se vyhnuly tomuto požadavku vztahujícímu se na projekty velkého rozsahu, jakým je rozšíření jaderné

41

42

CS


elektrárny Temelín. Vypracování hodnocení dopadů vypadá jako rozumný krok a cíl snížit administrativní náklady a zjednodušit právní systém lze rovněž přivítat, avšak Evropská unie tohle dělá už celá léta a občané i podniky se zatím dočkali jen velmi skromných výsledků. Tahle zpráva tuto situaci s velkou pravděpodobností nezmění, a proto jsem se zdržel hlasování. Rolandas Paksas (EFD), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro zprávu o zlepšení tvorby právních předpisů, protože jsem přesvědčen, že lepší právní předpisy představují nezbytnou podmínku efektivního fungování Evropské unie a jedno z práv našich občanů, jehož nelze dosáhnout bez jasných zákonů, kterým může široká veřejnost porozumět. Lepší regulace v Evropské unii zahrnuje řadu činností jako vytváření posouzení dopadů, snižování administrativní zátěže a zjednodušování a kodifikaci stávající legislativy. Souhlasím zejména s programem Komise zaměřeným na snižování administrativní zátěže způsobené právními předpisy Evropské unie, který probíhá od roku 2005 a jehož cílem je do roku 2025 snížit tuto zátěž o 25 %. Je velmi důležité omezit náklady podniků působících v Evropské unii, aby mohly efektivně fungovat v obtížných ekonomických podmínkách, soutěžit na celosvětové úrovni, a také zefektivnit veřejné administrativní postupy. Musíme se zaměřit na zbytečné požadavky ohledně poskytování informací a uplatňovat zásadu „jen jednou“ stanovenou v zákoně o drobném podnikání. Elektronická komunikace představuje výborný nástroj ke snížení administrativní zátěže. Orgány EU musí aktivně spolupracovat s členskými státy, aby se vyhnuly nesrovnalostem v interpretaci a kladení dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva. Podle Komise je 32 % administrativní zátěže v EU způsobeno rozhodnutími některých členských států, které přesahují požadavky legislativy EU, a neefektivitou jejich administrativních postupů. Nesmíme rovněž zapomínat, že konzultace se všemi zainteresovanými stranami, především se sociálními partnery, mají při přípravě legislativních návrhů zásadní význam. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Jednoznačně jsem podpořil tuto zprávu, jež upozorňuje na zásadní význam tvorby jednoduchých a jasných právních předpisů srozumitelných občanům EU a zdůrazňuje, že evropské orgány musí při formulaci svých návrhů respektovat zásady subsidiarity a proporcionality. Zpráva vyzdvihuje klíčovou roli Komise jako orgánu oprávněného k zákonodárné iniciativě při přípravě legislativních návrhů vysoké kvality. Parlament se zavazuje, že vyvine veškeré úsilí k tomu, aby tyto návrhy přezkoumal bez odkladu a v souladu s příslušným legislativními postupy. Dále zdůrazňuje význam spolupráce s členskými státy při zajišťování správného provádění právních předpisů. Oreste Rossi (EFD), písemně. − (IT) Rozhodně podporujeme zprávu Komise o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality, protože stanoví hodnocení dopadů vydávaných směrnic. Tato hodnocení, jež musí být prováděna s využitím seriózních nezávislých studií o nákladech a přínosech, jsou nezbytná, neboť zabraňují přijímání rozhodnutí, která občany i podniky nadměrně zatěžují. Zabránit musíme především takové nové legislativě EU, jež vede k nové administrativní zátěži. Nuno Teixeira (PPE), písemně. − (PT) Zlepšení tvorby právních předpisů je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohla Evropská unie dobře fungovat a náležitě uplatňovat evropské právní předpisy založené na větší transparentnosti, efektivitě a důsledných rozhodnutích. Náležité uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality, které jsou poté, co Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, nově definovány, musí přispět k jednodušším a soudržnějším

09-09-2010

09-09-2010

CS


právním předpisům pro evropskou veřejnost a také k tomu, aby byla na evropské úrovni přijímána rozhodnutí, jež jsou v nejlepším zájmu Evropanů. Lisabonská smlouva stanoví, že Evropský parlament musí jednat ve spolupráci s Radou a podporovat větší účast vnitrostátních parlamentů při kontrole uplatňování zásady subsidiarity. Právní prostředí Evropské unie musí mimoto nadále podporovat hodnocení dopadů a snižovat administrativní zátěž. Jak je uvedeno v této zprávě, pro niž jsem hlasoval, právní předpisy bude možné zlepšit jedině významným snížením administrativní zátěže a efektivním uplatňováním evropských právních předpisů při vnitřním plánování legislativy a rovněž prostřednictvím účinných hodnocení dopadů v ekonomické a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí. Iva Zanicchi (PPE), písemně. − (IT) Hlasovala pro zprávu paní Geringerové de Oedenbergové, jelikož upozorňuje na potřebu vytvářet jednoduché, jasné právní předpisy, kterým mohou občané EU snadněji porozumět. Respektování zásad subsidiarity a proporcionality, význam příslušných hodnocení dopadů legislativních návrhů, snížení administrativní zátěže, zjednodušení a kodifikace právních předpisů jsou proto klíčovými cíli zprávy o zlepšení tvorby právních předpisů. Měli bychom si také uvědomit, že jednodušší a srozumitelnější právní předpisy jsou nezbytné, abychom dosáhli pokroku při definování budoucí ekonomické a sociální politiky EU. Návrh usnesení (B7-0492/2010) – Společný návrh usnesení (RC-B7-0493/2010) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. − (PT) Hlasoval jsem pro usnesení skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu o situaci Romů v Evropě, protože mne velmi znepokojují kroky, které Francie proti této komunitě podnikla, a pochopitelně podporuji okamžité zastavení tohoto procesu. Francie začala s hromadným vyhošťováním evropských občanů patřících k této menšině v srpnu loňského roku. Romská komunita představuje největší etnickou menšinu v Evropské unii a její populace sídlí v několika členských státech Unie. Právo všech občanů Evropské unie svobodně cestovat a žít kdekoli v Evropě je ve Smlouvách definováno jako pilíř evropského občanství. Nerozumím proto předstírané hluchotě Evropské komise. Komise měla reagovat a vysvětlit, že vyhoštění evropských občanů členským státem může být legální jedině v případě, že je založeno na důvodech veřejného pořádku, musí být analyzováno u každého jednotlivce, musí být úměrné příslušné hrozbě veřejnému pořádku a nikdy nesmí vést k hromadnému postihu nějaké etnické menšiny. Můžeme se rovněž sami sebe ptát, jestli využívání finančních prostředků k ospravedlnění „dobrovolného opuštění země“ nepředstavuje manipulaci se svobodou občanů a nezákonný způsob, jak zabránit tomu, aby byly tyto aktivity označeny za vyhoštění. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) S ohledem na rozpravu o Romech je poselství, které bych ráda vyslala, jasné: musíme zastavit nemístné spory, které se týkají pouze Francie, a namísto toho hovořit jako Evropané o evropské otázce, která vyžaduje evropskou odpověď. Stávající rozprava ukazuje, jak je pro nás v současnosti stále těžké řešit evropské otázky jako Evropané, a nikoli jako státní příslušníci jednoho nebo druhého členského státu. Evropská integrace znamená především sdílení určitých hodnot, na jejichž základě vznikají určité svobody, včetně svobody pohybu, a dále určité povinnosti, včetně dodržování podmínek, jež se týkají výkonu práva pobytu. V současnosti musíme reagovat na utrpení obyvatelstva, které je třeba integrovat. Jedná se o utrpení, kterého využívají mnohé

43

44

CS


mafiánské sítě a které nenabízí jiné prostředky k přežití, než jsou žebrání, krádeže a prostituce. To je hlavní otázka, již je dnes třeba řešit. Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Tyto návrhy usnesení předložené v Evropském parlamentu, které roní krokodýlí slzy nad situací a perzekucí Romů, odhalují naprosté pokrytectví politických sil, které podporují jednosměrný proces evropské integrace. Evropská komise se s ohledem na reakci veřejnosti rozhodla ustavit zvláštní pracovní skupinu, jež se má tímto problémem zabývat. Myslí si, že tohle ztiší všeobecné pobouření nad politikou diskriminace a omezí rozhodnutí francouzské a italské vlády Romy vyhostit. Političtí mluvčí kapitálu, kteří se střídavě vládnou členským státům a společně v EU rozhodují, se domnívají, že odsouzením rozhodnutí zmíněných vlád se oni i EU zbaví odpovědnosti za neustálou a systematickou diskriminaci Romů. Politika diskriminace však vychází ze samé podstaty imperialistické, nadnárodní unie kapitálu. Čím je daná sociální skupina zranitelnější a zisky kapitálu větší, tím je diskriminace závažnější. Romové se stále více stavějí proti EU, jejím orgánům a silám, které ji podporují. Jedině společným bojem spolu s pracujícími za svržení vykořisťovatelské společnosti a bojem proti EU i jejím stoupencům dosáhnou respektu ke svým právům a uspokojení svých současných potřeb. Mara Bizzotto (EFD), písemně. − (IT) Společný návrh usnesení předložený levicí se snaží směrnici 2004/38/ES interpretovat způsobem, který považuji za politicky naprosto chybný a nezákonný. Text směrnice je jasný: svoboda pohybu v členských státech má své hranice, a pokud to nějaká vláda považuje za přiměřené, může repatriovat i občany EU. Usnesení navíc zcela opomíjí jeden podstatný fakt: Evropa v posledních letech na programy sociální integrace Romů vynaložila již stovky milionů eur. Nepřineslo to ale žádné pozitivní výsledky vzhledem k tomu, že ústřední problém spočívá v neobyčejně malé schopnosti romské populace se integrovat do místní sociální struktury. Usnesení, které nebere v úvahu bezpečnostní potřeby, jejichž plnění po nás občané členských států požadují, a které naopak dláždí cestu nesmírně široké interpretaci zásady svobodného pohybu osob, znamenají další krok k budování Evropy vzdálené názorům a potřebám lidí. Proto jsem hlasovala proti společnému návrhu usnesení. Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Nedávná vlna vyhošťování etnických cikánů z Francie, obratně prezentovaná jako dobrovolná repatriace, v Evropě opět oživuje debatu o nevyřešeném problému. Vyhoštění těchto lidí do zemí jejich původu zjevně nic nevyřeší. Vrátí se hned, jak to bude možné, a nikdo je nemůže zastavit, protože jsou všichni evropskými občany, kteří mohou jít, kam chtějí, pokud budou respektována ustanovení směrnice 38/2004. Svým hlasováním za prvé vyjadřuji mírné výhrady, jež mám k návrhu usnesení předloženému skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Evropských konzervativců a reformistů kvůli tomu, že tiše připouští skutečnost, že vyhoštění jakožto možné řešení není vyloučeno. Naprosto však nesouhlasím se společným návrhem usnesení navrženým ostatními politickými skupinami, které se pod vlivem odporu vůči Sarkozyho vládě pokoušejí udělat z cikánské menšiny oběť většiny a neviní je ze situace, jež jim po staletí vyhovuje. Události probíhající ve Francii a Itálii musí Evropě připomenout přítomnost menšiny, jež čítá 10–12 milionů lidí, je panevropská a potýká se s významnými integračními problémy. Schovávat je za státními hranicemi je nicméně špatné řešení. Jediné schůdné řešení, jež může přinést dlouhodobé výsledky, je takové, které vyžaduje společné evropské úsilí k integraci této menšiny.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) – Navracení více než 8 tisíc Romů z Francie do země původu – zejména Rumunska a Bulharska – je jistě tématem, které je hodno pozornosti EP. Nejsem zastáncem zbrklých úsudků a vyhrožování, ale dávám přednost cestě důkladného prozkoumání situace a jejího následného vyhodnocení. Dejme průchod dialogu s francouzskou stranou, dejme francouzské vládě šanci vše vysvětlit a objasnit a teprve pak učiňme závěr, zda se skutečně jedná o porušování lidských práv, nebo zda se postup ve vztahu k Romům odehrává v mezích evropského práva. Od Evropské komise očekávám aktivní přístup v duchu jejího poslání strážkyně Smluv. Byla by chyba, kdyby z důvodu pohodlnosti zvolila strategii mlžení a snahy nechat problém vyšumět. Rád bych ještě dodal, že za jedinou šanci, jak se při řešení romské problematiky pohnout dopředu, považuji přijetí jednotné evropské strategie pokrývající všechny dotčené státy a mající přímou vazbu na Evropský sociální fond, případně jiné finanční nástroje rozpočtu EU. V prvé řadě je ale třeba si přiznat, že romský problém je problém evropský. Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) o situaci Romů v Evropě. Domnívám se, že svoboda pohybu je podle směrnice 2004/38/ES základním právem evropských občanů. Tato směrnice rovněž pro uplatňování této svobody stanoví podmínky, které platí v celé Evropské unii: osoby pobývající v členském státě déle než tři měsíce musí být schopné předložit důkazy o tom, že mají zaměstnání či dostatečné prostředky pro své potřeby, nebo o tom, že studují. Je proto důležité nahlížet na sociální a ekonomickou integraci Romů jako na evropský problém a nalézt jeho evropské řešení. Vyzývám tedy členské státy a Evropskou komisi, ať se na tento problém zaměří, aby mohly poskytnout evropskou politickou odpověď. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. − (PT) Souhlasím s konstruktivním přístupem založeným na dialogu o kulturní rozmanitosti a na tom, co kulturní rozmanitost představuje s ohledem na bohatství lidstva. Vzdělávání je klíčem k integračnímu procesu. Poskytováním vzdělávání a odborné přípravy bojujeme proti vyloučení, nezaměstnanosti a diskriminaci. Zajišťujeme rovněž společnost, která je spravedlivější, kreativnější a dynamičtější. Je významné začleňovat etnické menšiny nejen na trh práce, ale také do všech oblastí společnosti. Ochrana základních práv a vytváření společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva představují cíle evropské integrace. Tleskám všem, kdo podporují integraci na místní úrovni, včetně politiků, učitelů a sdružení. Je to kvůli tomu, že právě tito lidé se často zasluhují o přístup k bydlení, zdravotní péči, vzdělávání, kultuře a lepší kvalitě života. Carlo Casini (PPE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro návrh usnesení paní Weberové o situaci Romů v Evropě kvůli jeho vyváženému a konstruktivnímu obsahu. Nadávat na diskriminaci a přitom patrně využívat skutečné a velice závažné problémy ve stranicko-politických sporech nestačí. Je zjevně třeba rozhodně prosazovat zásady nediskriminace, svobodného pohybu a z nich odvozených práv a povinností, jak to činí usnesení skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Ještě důležitější však je provádět praktické reformy zaměřené na řešení problémů, aby mohla být základní lidská práva uplatňována. Přistěhovalectví je evropský problém a nadešel čas jej řešit na evropské úrovni, jak požaduje usnesení paní Weberové. Romská otázka se s otázkou integrace překrývá jen částečně a každopádně má svá specifika, která také musí být řešena na evropské úrovni. Struktura EU vychází z premisy, že členské

45

46

CS


národy trvale obývají určité území. Kočovný způsob života může být rysem některého národa, který je také nutné respektovat; musí však dojít k začlenění v duchu solidarity a v souladu s evropskými pravidly, aniž by jednotlivé členské státy v této věci improvizovaly. Takový je také návrh usnesení, jenž si získal naši podporu. Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Vítám přijetí tohoto společného návrhu usnesení o situaci Romů v Evropě. Vzhledem k nečinnosti Komise a mlčení jejího předsedy José Manuela Barrosa se Evropský parlament postavil proti politice prováděné vládou francouzského prezidenta vůči romské komunitě. Musím zdůraznit, že politika pana Sarkozyho odporuje zásadě volného pohybu osob zaručené Evropskou unií. Rumunsko je členským státem a Evropská unie zakazuje jakoukoli diskriminaci svých občanů založenou na etnickém původu či státní příslušnosti. Listina základních práv je navíc poté, co v prosinci 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, právně závazná. Usnesení volá po evropské politice, která by reagovala na jejich situaci. Toto usnesení bylo potřebné, protože kroky pana Sarkozyho, podobně jako pana Berlusconiho v Itálii, jsou pro evropskou pravici charakteristické. Oni chtějí Evropu, která vyhovuje bankám a nadnárodním společnostem. Souhlasí s volným pohybem kapitálu, ale když se jedná o věc chudých a pronásledovaných, tak uzavřou své hranice a zbaví se jich. Carlos Coelho (PPE) , písemně. − (PT) Na rozdíl od svých kolegů nezpochybňuji legálnost rozhodnutí o vyhoštění učiněných francouzskými orgány. Všechny členské státy to mohou učinit s odvoláním na legitimní důvody vnitřní bezpečnosti a udržení veřejného pořádku. Za politováníhodnou však považuji následnou debatu, jež se snaží klást vinu celé etnické skupině a probudit nepřijatelné xenofobní reakce. Pokud nějaký Evropan spáchá zločin, nemůžeme z toho vyvodit závěr, že všichni Evropané jsou zločinci. Pokud krade Rom, nemůžeme dospět k závěru, že všichni Romové jsou zločinci. Je důležité posílit podpůrné mechanismy pro začlenění Romů a bojovat proti všem druhům diskriminace, podporovat školní vzdělávání jejich dětí a chránit jejich základní práva. Nikdo nestojí nad zákonem, ani kočovné národy ani vlády, a každý se musí zodpovědně podílet na řešení problémů a nezvyšovat dramatičnost situace nebo napětí. Proinsias De Rossa (S&D), písemně. − Podporuji toto usnesení, které vyjadřuje velké znepokojení nad opatřeními, jež přijaly francouzské orgány a orgány dalších členských států a jež jsou zacílena na Romy a kočovníky a stanoví jejich vyhošťování, a které naléhavě žádá tyto orgány, aby neprodleně přerušily veškerá vyhošťování Romů. Usnesení dále zdůrazňuje, že masové vyhošťování je zakázáno Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a že taková opatření jsou v rozporu se smlouvami EU a právem EU, protože představují diskriminaci na základě rasy a etnické příslušnosti, a porušují směrnici o volném pohybu občanů a jejich rodinných příslušníků v EU. Vítám opožděnou, ale silnou reakci komisařky Redingové týkající se toho, že je přesvědčena, že Komise nebude mít jinou možnost než zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Francii za porušení směrnice o volném pohybu. Romové jsou jedinou nejvíce diskriminovanou komunitou v Evropě. Stále trpí vážnou systematickou diskriminací v oblasti vzdělávání, bydlení, zaměstnání a rovného přístupu ke zdravotní péči a dalším veřejným službám. Jako občané EU ale Romové mají dokonalé a rovné právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Toto usnesení si stanovilo dva cíle: prvním je zdůraznit obtížnou situaci, jíž čelí Romové, kteří jsou diskriminováni po celé Evropě ve všech oblastech společenského a hospodářského života, a druhým je odsoudit vzrůstající stigmatizaci těchto lidí v několika hostitelských zemích, které jim z právních důvodů, jež nachází v evropském právu malý nebo žádný základ, upírají právo volného pohybu v EU. Pro nás všechny nastal čas, abychom přijali odpovědnost, a to jak zdržením se jakékoli populistické diskriminační rétoriky, tak prováděním účinných a proaktivních politik na usnadnění integrace Romů. To se vztahuje v první řadě na členské státy původu, které musí lépe využívat finanční prostředky poskytované Evropskou unií, ale rovněž na hostitelské a tranzitní země. Aby bylo možné vypořádat se s tímto společným problémem, usnesení tedy vyzývá, aby byl na úrovni EU uplatňován komplexní plán týkající se integrace Romů. Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Parlamentní rozprava o romské otázce se změnila v ostrou politickou debatu mezi levicí a pravicí. Žádný z návrhů usnesení předložených ke hlasování nezodpověděl na naléhavou otázku, jak nejlépe vyhovět potřebám Romů. Je zcela zřejmé, že je romská komunita sociálně i ekonomicky diskriminována v naprosté většině členských států, které zjevně nevyužívají integračních metod, jež Unie nabízí. Má-li romská komunita svá práva, která jsou zjevně přehlížena, nepochybně má také své povinnosti, stejně jako všichni ostatní evropští občané. To samé platí i pro členské státy, které mají povinnost zajistit těmto evropským občanům domov i příležitost vydělat si na živobytí. Pokud se týká událostí, za něž je Francie kritizována, tak ačkoliv stále čekáme na rozhodnutí Komise o nezákonnosti prováděných akcí, odsuzuji jakékoli hromadné vyhošťování, jež nerespektuje evropské právo. Odmítám se však pouštět do pochybných analogií obsažených v tomto společném návrhu usnesení, který srovnává události letošního léta s deportacemi. Narážky na období nacismu jsou naprosto nepřijatelné. Harlem Désir (S&D), písemně. – (FR) Návrh usnesení o situaci Romů je velkým políčkem pro pana Sarkozyho a ostrou výzvou k pořádku ze strany Evropského parlamentu. Stigmatizace Romů prezidentem v jeho projevu o nestabilitě, prohlášení jeho ministra vnitra namířená proti Rumunům a nehorázné vyhoštění několika stovek Rumunů v rozporu se zákonem jsou urážkou nejen hodnot francouzské Páté republiky, ale také základních hodnot Unie. V historii byli Romové systematicky přehlíženi, diskriminováni a využívání jako obětní beránci. Ať už jsou Francouzi, Rumuny či Bulhary, dnes jsou evropskými občany. Nedůstojné zacházení, jehož se jim dostalo, by nemělo být tolerováno ve společenství založeném na principech právního státu, svobody, rovnosti a nediskriminace, které tvoří jádro Smlouvy o EU a její Listiny základních práv. Usnesení tedy představuje rázné a jednoznačné odsouzení kroků francouzské vlády a diskriminační rétoriky, jež je doprovázela. Odsuzuje nezákonné vyhošťování a požaduje, aby evropské vlády a Komise koordinovaly své kroky směřující k integraci Romů a využívaly přitom finanční prostředky přidělené Parlamentem. Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Vítám schválení návrhu usnesení o situaci Romů v Evropě a o porušování právních předpisů týkajících se svobody pohybu. Domnívám se, že stanovisko Evropského parlamentu je v současné sociální a ekonomické atmosféře v Evropě velice prospěšné. Opatření, která učinila francouzská vláda, musí nahradit zodpovědný, společný evropský postoj, jenž vezme v úvahu jak charakteristické rysy této menšiny, tak i právo svobodně se pohybovat, jemuž se jakožto evropští občané těší. Doufám, že toto stanovisko přijaté Evropským parlamentem vytvoří a podpoří precedens

47

48

CS


pro provádění rámcových rozhodnutí o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie na základě trestního práva i akčního plánu provádění Stockholmského programu. Komise musí neprodleně jednat v souladu s doporučeními schválenými v tomto usnesení a odsoudit diskriminační opatření podniknutá proti romské etnické skupině. Komise musí rovněž seriozně plnit svou úlohu koordinátora aktivit členských států při provádění evropských strategií a plánů integrace Romů v EU. Edite Estrela (S&D), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o situaci Romů a o svobodě pohybu v Evropské unii, protože odsuzuji kroky francouzských orgánů i orgánů dalších členských států týkající se Romů a jejich vyhošťování. Doufám, že tyto orgány zastaví vyhošťování Romů, které zakazuje Listina základních práv i Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Připomínám, že tyto kroky jsou v rozporu se Smlouvami a právními předpisy EU. Diogo Feio (PPE), písemně. − (PT) Tento návrh usnesení vznikl v době protichůdných prohlášení týkajících se vyhošťování členů romské etnické skupiny z francouzského území. Domnívám se, že tato záležitost je příliš vážná na to, aby se o ní debatovalo způsobem, který je víc emocionální než racionální, a zaslouží si jinou politickou atmosféru, jež umožní debatu prostou klišé. Jsem proto toho názoru, že sněmovna neměla v tomto špatně načasovaném termínu rozhodovat. Bez ohledu na to zavrhuji jakékoli politické, vojenské či policejní opatření proti členům nějaké etnické skupiny jen kvůli jejich původu. Dějiny 20. století byly bohužel plné situací, kdy nebyli lidé odsouzeni za to, co udělali, ale za to, kým jsou. Brutální dědictví nacismu a komunismu to nade vší pochybnost prokázalo. Myslím, že členské státy Unie mají jedinečné doklady o jejich zacházení s etnickými a náboženskými menšinami. Carlo Fidanza (PPE), písemně. − (IT) Svoboda pohybu je ušlechtilou myšlenkou; hrozí však, že zůstane abstraktní myšlenkou, pokud nebude doprovázena důsledností a zákonností. Kdokoli popírá tyto principy ve jménu pokryteckého konání dobra, nese odpovědnost za to, že živí nepřátelské postoje vůči Romům. Svoboda pohybu nikdy nemůže znamenat svobodu nezákonně se usazovat, nutit ženy, děti a nezletilé, kteří žijí v ostudných hygienických podmínkách, aby kradli, stali se prostitutkami a žebrali, a přitom často odmítat cestu k integraci ve školách a v zaměstnání. EU si vytvořila podrobná pravidla pro volný pohyb evropských občanů, stanovila záruky, požadavky a sankce. V praxi se však tato pravidla ukázala jako zastaralá poté, co do EU vstoupily Rumunsko a Bulharsko a nastal exodus desetitisíců Romů na západ. Proto naléhavě potřebujeme zpřísnění nyní platné směrnice 2004/38/ES, jež stanoví, že občané EU, kteří po uplynutí tří měsíců v jiném členském státě nejsou schopni se zákonně uživit, mohou být vyhoštěni. Vyhoštění, které dnes nelze uplatnit, pokud nejsou poskytnuty ekonomické stimuly a které probíhá na základě dobrovolnosti, by mělo být nahrazeno konceptem povinného vyhoštění a repatriace, stejně jako je tomu u občanů států mimo EU. Dále by měly být stanoveny závazné mechanismy, které by zajistily, že občané vyhoštění z jiného členského státu pro porušení směrnice 2004/38/ES setrvají v zemi svého původu. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Vyhoštění Romů francouzskou vládou a dalšími vládami zemí Evropské unie je hanebný čin. Tento rasistický a xenofobií čin, který má odvrátit naši pozornost od vážné sociální krize, kterou zažíváme, a nalézt obětní beránky, bohužel Evropská komise ani Rada bezprostředně nezavrhly. Neděláme si žádné

09-09-2010

09-09-2010

CS


iluze o pokrytecké úloze, kterou v tomto celém procesu hrají orgány EU, zvlášť když si vzpomeneme, jak horlivé jsou ve své kritice a ve svém zasahování ve třetích zemích. V tomto případě, kdy se jedná o občany členských států EU, však založily ruce nebo učinily pouze okrajová prohlášení. Kde tedy je ona Evropská unie, která se pyšní tím, že je jedním z největších obhájců lidských práv na světě? Jakýkoli jiný postoj než odsouzení je v této věci nepřijatelný. Zkušenost nás učí, že při jednáních s Francií, jedním z vůdčích států EU, se vždy uplatňuje diskrétnost. Je třeba opustit neoliberální politiku, kterou nadále provádějí konzervativci a sociální demokraté. Naléhavě potřebujeme novou politiku, jež prosadí pracovní příležitosti spolu s právy, prosperitu a sociální rozvoj pro všechny. To je způsob, jak zabránit vládám, jako je ta francouzská, aby z rasismu a xenofobie učinily státní politiku a EU přeměnily v policejní sílu členských států, jak by si to někteří přáli, a využívaly přitom zavrženíhodných činů jistých vlád. Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Společný návrh usnesení, který předložili levicoví poslanci, se vyznačuje opakovanými výzvami ohledně myšlenky rovnosti, ale na několika místech si protiřečí. Musím poznamenat, že nesouhlasím s předloženým dokumentem vzhledem ke skutečnosti, že vyžaduje rovnost práv mezi romskými komunitami a občany hostitelských zemí, aniž by však podstatným způsobem prosazoval jakoukoli rovnost povinností mezi těmito dvěma stranami. Musím rovněž nesouhlasit, protože dokument nestanoví právní postavení, ale omezuje se na kritizování politik, jež uplatňují vlády Itálie a Francie. Dokument navíc naprosto přehlíží trvalé problémy s veřejným pořádkem, který se některé členské státy snaží kontrolovat na základě prostředků, které jim dávají k dispozici právní předpisy. Charles Goerens (ALDE), písemně. – (FR) Ačkoliv jsem hlasoval pro společný návrh usnesení, rád bych učinil následující poznámku. Má podpora pro toto usnesení rozhodně neznamená, že souhlasím s některými radikálními komentáři pronesenými v úterní odpolední rozpravě. Vzhledem ke vší citlivosti, kterou si řešení dotyčné otázky zaslouží, se pokus srovnávat navracení Romů s koncentračními a vyhlazovacími tábory z druhé světové války rovná zlehčování holocaustu. To je nejjistější cesta, jak debatu zadusit. V tomto případě je třeba chladné, rozvážné a zodpovědné debaty. Uvedené srovnání zavání buď zlým úmyslem, nebo nevyzrálostí. Tak či onak záležitosti Romů nijak neposlouží. Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Opatření přijatá Francií ohledně vyhoštění Romů (opatření, která již před tím přijaly jiné státy), mě natolik konsternovala, že jsem okamžitě připojila svůj podpis k usnesení Parlamentu a vítám jeho přijetí. Události, k nimž v současnosti dochází ve Francii, jsou nepřijatelné. S plnou znalostí věci Francie vede diskriminační politiku, která popírá zakládající a základní hodnoty a zásady Evropské unie. Zaprvé pak zásady evropského občanství a volného pohybu v Evropské unii: Romové jsou plnohodnotnými evropskými občany. Zadruhé se jedná o zásady nediskriminace a respektování menšin: taková opatření by neměla být za žádných okolností přijímána pouze z důvodu, že daná osoba přísluší k menšině. Dnes jsou to Romové, zítra to budou Arabové a pozítří Židé a proč ne ženy a pak chudí? Všechny tyto zásady jsou základem naší Unie a jsou závazné pro nás všechny, a zejména pro jednotlivé členské státy. Navíc nastal nejvyšší čas, abychom vypracovali evropskou strategii o začleňování Romů. Evropská unie potřebuje

49

50

CS


silnější politickou vůli: sociální začleňování, bydlení, vzdělávání a boj proti diskriminaci, to všechno jsou oblasti, v nichž Evropská unie musí jednat. Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o situaci Romů v Evropě, protože tento text výslovně odsuzuje opatření přijatá francouzskými orgány. Usnesení nám připomíná práva všech evropských občanů svobodně se pohybovat a pobývat na území Evropské unie a základní zásady rovného zacházení s občany a zásady nediskriminace. Nicolas Sarkozy a vláda se mýlí, jestliže se domnívají, že mohou opovrhovat hodnotami Unie, evropským právem a Listinou základních práv s naprostou beztrestností: Evropský parlament je důrazně vyzval k nápravě situace a učinil by totéž vůči jakémukoli členskému státu, který by se pokoušel zavést takové praktiky. Usnesení rovněž staví Evropskou komisi před její povinnosti, vyzývá ji, aby ukončila svůj váhavý přístup a konečně zavedla jasnou a rozhodnou strategii pro začleňování romských komunit do všech oblastí – přístup k bydlení, zaměstnání, vzdělávání a zdravotnictví – s cílem ukončit jejich nepřijatelné vyloučení. Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem tento společný návrh usnesení, jelikož jsem přesvědčena, že naléhavě potřebujeme odsoudit politiku francouzské vlády, jež záměrně stigmatizovala jednu etnickou skupinu tím, že ji přímo spojila s trestnou činností, a to pouze za tím účelem, aby odvrátila pozornost od problémů její domácí politiky. Takové zneužití romské otázky je dle mého názoru nepřijatelné a Parlament by na ně měl reagovat. Členové Progresivní aliance včetně sociálních demokratů proto žádali ukončení této diskriminační rétoriky a hromadného vyhošťování, zatímco evropská pravice z velké části podpořila francouzskou vládu v jejím posunu doprava. Naléhavě potřebujeme vytvořit celkovou strategii řešící tuto problematiku, která se dotýká 10–12 milionů občanů EU. Toto usnesení lituje nedostatečné reakce Komise, jež má přece být strážkyní Smluv a jako taková měla kroky francouzské vlády odsoudit. Hromadné vyhošťování je výsměchem Listině základních práv a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Lívia Járóka (PPE), písemně. – (HU) Návrh usnesení předložený skupinou Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a skupinou Zelených spolu se skupinou konfederace Evropské sjednocené levice obsahuje také několik nepodložených a navíc nepřijatelných prohlášení. Jak jsem již naznačila v úterní rozpravě o otázkách adresovaných Evropské radě a Komisi, politické názory a právní posouzení jsou dvě různé věci, a ačkoli se nám vyhoštění mohou zdát odsouzeníhodná či přehnaná, pouze Evropská komise má pravomoc posoudit zákonnost kroků, které Francie podnikla. Obviňování nějaké země ze závažného porušení předpisů na základě nepodložených informací, před očekávaným posudkem Komise a bez znalosti jeho závěrů podle mého názoru snižuje autoritu Parlamentu. Jakožto zpravodajka pro parlamentní evropskou strategii pro romskou menšinu jsem však měla pocit, že v současné situaci je nezbytné, aby Evropský parlament formuloval pokroková doporučení v návrhu nějakého oficiálního usnesení. Je proto důležité prohlásit, že EU a její členské státy sdílejí odpovědnost za integraci Romů, jež vyžaduje komplexní strategii na úrovni EU. Ta by měla být vytvořena za účasti romských komunit, od nejnižší úrovně až po mezinárodní nevládní organizace, ve všech aspektech plánování, provádění a kontroly. Musíme rovněž prohlásit, že musí být vytvořen komplexní rozvojový program, který se bude současně zaměřovat na všechny související oblasti politik a usnadní okamžitý zásah v ghettech potýkajících se s vážnými strukturálními nevýhodami.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Sandra Kalniete (PPE) , písemně. – (LV) Hlasovala jsem pro návrh usnesení navržený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), protože soudím, že musíme přijmout a naplňovat společnou evropskou strategii pro romskou otázku, jež by překonala sociální a ekonomické vyloučení Romů. Problémy menšin jsou v Evropě komplikované a citlivé a bývají často zneužívány k omezeným politickým cílům. Politickou manipulaci, jež v podstatě jádro problému nemůže vyřešit a integraci menšin jen komplikuje, považuji za nepřijatelnou. Náležité financování ze strany EU a spolupráce členských států při naplňování strategie mají pro podporu sociální integrace Romů zásadní význam. EU již má k dispozici několik nástrojů, které by bylo možné využít k odstranění vyloučení Romů, včetně možnosti čerpat z Evropského sociálního fondu. Tyto budou doplněny příležitostí použít až 2 % finančních prostředků ze společného Evropského fondu regionálního rozvoje na výdaje na bydlení pro sociálně vyloučené komunity. Proto je důležité zajistit, aby byly pro integraci Romů podniknuty praktické kroky, a to nejprve v těch členských státech, jejichž jsou státními příslušníky. Zároveň musíme samozřejmě v Unii zaručit svobodu pohybu. Každý případ vyhošťování občanů EU z nějakého členského státu musí být posouzen samostatně a rozhodnutí o vyhoštění musí vycházet z příslušného rozhodnutí soudu. Timothy Kirkhope (ECR), písemně . − Já i moji kolegové ze skupiny ECR souhlasíme s mnohým z tohoto usnesení a nadále bezvýhradně podporujeme poskytování rovných práv, příležitostí a svobod všem lidem bez ohledu na jejich rasu, náboženství, pohlaví či sexuální orientaci, jak je stanoveno v právních předpisech EU. Přestože však plně podporujeme integraci Romů v Evropské unii, jsme přesvědčeni, že dříve než tento Parlament učiní své konečné rozhodnutí, by měla Evropská komise jakožto strážkyně Smluv dokončit podrobné právní šetření této záležitosti. Z tohoto důvodu jsme se hlasování o tomto usnesení zdrželi. Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Je nutné vnést do této debaty, v níž panuje ostudný zmatek, alespoň nějaký pořádek. Některé poznámky pronesené v této sněmovně a zahrnuté do tohoto návrhu usnesení jsou nepřijatelné. Tato sněmovna by měla přestat být fórem pro politické známkování vnitrostátních politik členských států. Francie právo Společenství důsledně uplatňuje a Komise to potvrdila. Dále vyzývám Komisi, aby se tímto dokumentem zabývala co nejdříve a navrhla konkrétní opatření, jež pomohou Romy v Evropské unii integrovat. Čas na prohlášení o dobrých úmyslech skončil, nyní musíme realizovat vskutku evropskou strategii integrace Romů v Evropě. Co se stalo s těmi 20 miliardami EUR schválenými členy této Sněmovny a rozdělenými členskými státy v rámci politiky soudržnosti? Z těchto peněz nemají prospěch ti, pro které jsou určeny. Musíme tuto situaci zastavit a více kontrolovat správné nakládaní s evropskými fondy. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Evropská unie musí podniknout rázné kroky proti diskriminační a brutální politice, jejíž obětí jsou Romové ve Francii. Volný pohyb není privilegiem kapitálu. Eurokratům se to možná nelíbí, ale toto právo mají všichni evropští občané. Je povinností všech Evropanů bránit práva romských občanů, ze kterých současná francouzská vláda udělala obětní beránky. EU musí jít příkladem a odsoudit tuto xenofobní vládní politiku. Neudělat to by znamenalo podpořit excesy vlád, které se již tak vážně provinily. Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) Po několik desetiletí byla Francie příkladnou zemí, pokud jde o integraci občanů pocházejících z celého světa, kteří si tuto zemi zvolili jakožto

51

52

CS


cíl své cesty. Je třeba připomenout, že rumunští občané budou moci plně využívat volného pohybu v 10 zemích EU včetně Francie až od ledna 2014. Kromě toho mají všichni občané EU povinnost poskytnout důkazy o svých prostředcích obživy poté, co zůstanou v jiném členském státě déle než tři měsíce. Pokud se prokáže, že pro systém sociálního zabezpečení hostitelské země představují příliš velkou zátěž, lze učinit opatření dle odstavců 9 a 10 směrnice 2004/38/ES. Ačkoli lze hromadné vyhošťování rumunských občanů romského etnika zpochybnit, lidé, kteří proti němu zuřivě protestují, by se měli zajímat také o mnoho jiných věcí, a se stejnou intenzitou. Měly by je zajímat děti, jejichž rodiny jim často brání chodit do školy, ženy a děti využívané k žebrání, žebrání jakožto zvolený způsob života, odmítání práce a spoléhání se místo toho na systémy sociálního zabezpečení třetích zemí. Takové jsou důvody mého hlasování. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem proti tomuto společnému návrhu usnesení předloženému levicovými, středolevými a liberálními poslanci Parlamentu, protože francouzská vláda prezidenta Sarkozyho musí být požádána, aby okamžitě zastavila vyhošťování cikánské populace. Žádáme Komisi a Radu, aby i ony postupovaly stejným způsobem. Odsuzujeme nejen deportace ve Francii, ale také ty v Německu, Rakousku, Švédsku, Belgii a Itálii. Potřebujeme evropskou strategii boje proti chudobě diskriminaci, jimiž Romové v Evropě trpí. Romové jsou součástí Evropské unie od jejího rozšíření v letech 2004 a 2007. Proto mají právo, stejně jako každý evropský občan, na volný pohyb a pobyt v celé EU. Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) V nynější debatě o Romech jsem nakonec hlasoval pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Ukazuje tento problém objektivním způsobem a také navrhuje rozumná řešení. Návrh přeložený skupinou konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice naopak ukazuje, jak je přístup těchto politiků vzdálený od skutečného světa. Hovoří o „závažné soustavné diskriminaci“ a o všeobecných proticikánských náladách a naprosto přitom opomíjejí skutečnost, že i Romové musí dodržovat právní předpisy stejně jako jakýkoli jiný evropský občan. To je zjevně levici trnem v oku, když si stěžuje na snímání otisků prstů vyhoštěných Romů. Dle jejich názoru se jedná o nespravedlivou diskriminaci. Titíž lidé však nemají žádný problém požadovat od všech ostatních občanů, aby poskytli své otisky prstů při vydání pasu. Taková je logika levice. I kdyby Sarkozyho vláda jednala z oportunismu, její reakce je rozumná a nezbytná k tomu, aby ochránila občany Francie. Proto jsem hlasoval proti návrhu usnesení předloženému levicí. Jan Mulder (ALDE), písemně. − (NL) Poslanci nizozemské Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) hlasovali pro návrh usnesení B7-0504/2010 o vyhošťování Romů. To však nemění nic na faktu, že dle uvedených směrnic mohou být lidé v jednotlivých případech nuceně repatriováni do zemí svého původu, pokud to ustanovení těchto evropských směrnic umožňují. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro návrh usnesení iniciovaný skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), protože navrhuje konsistentní, dlouhodobá opatření směřující k řešení romského problému v Evropské unii. Návrh usnesení skupiny PPE také výslovně a přímo žádá, aby přistoupení Rumunska k schengenskému prostoru nebylo spojováno s romskou otázkou. Po zamítnutí tohoto návrhu jsem hlasoval pro společný návrh usnesení předložený skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupinou Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském

09-09-2010

09-09-2010

CS


parlamentu a dalšími skupinami, který sice není tak obsáhlý, nicméně nabízí do značné míry vyvážený pohled na daný problém. Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Evropských konzervativců a reformistů o situaci Romů V Evropě z následujících důvodů: 1) zaměřuje se na kroky (evropskou strategii: akční plán, využívání prostředků, spolupráci mezi členskými státy a dalšími stranami, zapojení Romů a tak dále), které je třeba podniknout, abychom zabránili vyloučení, jež romská komunita v různých evropských zemích zakouší; 2) neomezuje se pouze na rozdělování viny; 3) neodvrací pozornost veřejnosti od podstaty problému, tj. dosavadního selhávání politik zaměřených na integraci Romů; 4) nepřispívá k neplodné politické konfrontaci. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Je povinností členských států a evropských orgánů rozvíjet a podporovat provádění opatření nezbytných k vytvoření politického a sociálního prostředí, jež umožňuje provádění opatření k integraci Romů v oblasti vzdělání, zdraví, sociální ochrany a začlenění do trhu práce. Situace romských žen zároveň představuje další zajímavý aspekt, jelikož jsou oběťmi dvojí diskriminace: kvůli svému pohlaví a kvůli tomu, že patří k menšinové skupině. Vyzývám Evropskou komisi, aby navrhla evropskou strategii podporující začlenění, jež se zaměří na specifické problémy menšinové romské komunity žijícími napříč hranicemi členských států. Orgány EU by měly projevit alespoň minimální zájem o monitorování boje proti diskriminaci a o podporování integrace Romů. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (ES) Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance vítá výsledek hlasování Parlamentu, který plně splnil svou úlohu garanta základních hodnot v EU. Odmítl mlčet o situaci ve Francii a rovněž neopomněl kritizovat opožděnou a nedostatečnou odpověď Komise. Tato vyhošťování jsou pro Evropu nepochybně klíčovým důkazem její schopnosti řídit se svými vlastními pravidly stanovenými v Listině základních práv. Je odpovědností Komise podniknout patřičná opatření počínaje urychleným dokončením její analytické zprávy, jež jasně poukáže na odpovědnost příslušných vlád. Dnešním hlasováním začíná etapa, jež je pro důvěryhodnost našeho orgánu klíčová. Bitva za dodržování práv menšin nicméně ještě neskončila. Nyní je více než kdy jindy třeba přiznat menšinám v EU všechna práva a zajistit, aby byla tato práva naplňována. Catherine Soullie (PPE), písemně. – (FR) Hluboce lituji faktu, že Parlament přijal návrh usnesení, který předložili socialisté, liberálové, Zelení a komunisté a jenž se týká situace Romů v Evropě. Považuji za nepřijatelné tímto způsobem Francii kritizovat, jelikož není jediným členským státem, který Romy vrací do jejich vlastní země. Zřízení některých romských táborů jednoznačně narušuje veřejný pořádek a někdy dokonce porušuje právo na soukromé vlastnictví a zátěž, kterou klade na náš systém sociálního zabezpečení, francouzskou vládu opravňuje, aby učinila opatření v souladu s ustanoveními evropských Smluv. Navracení do Rumunska a Bulharska bylo prováděno podle francouzského i evropského práva a byla při něm striktně dodržována lidská práva. Vítám rozhodnutí skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) ustavit pracovní skupinu pro integraci Romů s cílem nalézt evropské řešení otázek spojených s kočovným způsobem života. Je třeba, abychom k tomuto tématu zaujali konstruktivní přístup.

53

54

CS


Oreste Rossi (EFD), písemně. − (IT) Zdrželi jsme se hlasování o návrhu usnesení předloženém skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Evropských konzervativců a reformistů, protože nemůžeme souhlasit se záměrem podpořit vstup Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru, neboť tyto země nejsou schopny zajistit srovnatelné sociální, ekonomické a bezpečnostní podmínky. Náš postoj je v souladu s naším jasným „ne“ jejich přistoupení k EU, které jsme vyjádřili v minulosti. Na druhé straně jsme rozhodně hlasovali proti usnesení předloženému levicí, jelikož zasahuje do autonomie a diskrečních pravomocí zemí jako Francie a Itálie, jež se rozhodly tvrdě postupovat proti lidem, kteří nerespektují zákon. Podle statistik, z nichž bychom měli v našich úvahách vycházet, se od nedávného příchodu velkého počtu Romů ze zemí východní Evropy počet loupeží ve Francii zvýšil o více než 200 %. Nuno Teixeira (PPE), písemně k návrhu usnesení B7-0492/2010. − (PT) Romská etnická skupina je menšinou, přičemž většina jejích členů je občany nějakého členského státu Unie. Evropští občané mají právo svobodně se pohybovat a usazovat v jakémkoli členském státě EU, pokud dodržují ustanovení směrnice 2004/38/ES. Toto právo je nicméně možné omezit z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Nemůžeme však zapomínat na to, že opatření, jakým je vyhoštění občanů EU, musí být prováděno případ od případu a nesmí se vztahovat na skupiny či komunity. Řešení tohoto problému spočívá v uplatňování strategie vstřícné k Romům, jež umožní spolupráci mezi státy, institucemi i dalšími stranami a zapojení romských komunit do jejího plánování a uskutečňování, a ve vypracování programu intervence v marginalizovaných oblastech se strukturálními nevýhodami. Jsem si vědom příležitosti, kterou nabízí právní předpisy o Evropském fondu regionálního rozvoje v souvislosti se způsobilostí intervencí do bydlení ve prospěch marginalizovaných komunit a potřeby lepšího působení Evropské platformy pro začleňování Romů. Stejně tak důležitý je rozvoj konstruktivního dialogu mezi státy a členy romské komunity. Z výše uvedených důvodů hlasuji pro daný návrh usnesení. Nuno Teixeira (PPE), písemně ke společnému návrhu usnesení RC-B7-0493/2010. − (PT) Romská etnická skupina představuje menšinu, přičemž většina jejích členů jsou občané nějakého členského státu Evropské unie. Všichni evropští občané mají práva a povinnosti, které stanoví směrnice 2004/38/ES a které se týkají práva na volný pohyb v Evropské unii, a to podle podmínek v ní určených. Členské státy mají nicméně právo omezit svobodu pohybu a přistěhovalectví občanů Evropské unie na svém území, a to bez ohledu na státní příslušnost a z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti či veřejného zdraví. Členské státy nemají povinnost informovat Evropskou komisi před uplatněním ustanovení o veřejném pořádku, které zůstává jejich svrchovaným právem. Sdílím přesvědčení, že Evropská unie a její členské státy společně nesou odpovědnost za podporu začleňování romské komunity prostřednictvím integrované strategie a také spolupráce mezi členskými státy, Evropskou komisí, ostatními evropskými orgány a dalšími zainteresovanými stranami v souladu se zásadou nediskriminace. Přesto nemohu hlasovat pro odsouzení opožděné a nedostatečné reakce Komise na situaci Romů v Evropě a kontrolu dodržování lidských práv, jelikož tuto odpovědnost nesou všichni. Z těchto důvodů se hlasování o tomto návrhu usnesení zdržuji. Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro společný návrh usnesení o situaci Romů a svobodě pohybu v Evropské unii, protože se domnívám, že situace 10–12 milionů Romů vyžaduje evropskou integrační strategii pro Romy. Volný pohyb osob je

09-09-2010

09-09-2010

CS


jednou ze základních zásad EU. Evropští občané romského původu mají bez ohledu na svou státní příslušnost také právo se volně pohybovat po EU. Stejně jako jakýkoli jiný Evropan mají svá práva i povinnosti. Pokud nějaká osoba spáchá trestný čin, bez ohledu na svůj etnický původ a státní příslušnost plně pocítí moc zákona. Žádná národnost ani etnická skupina spojená s kriminalitou nicméně neexistuje. Domnívám se, že celá etnická skupina či populace nějaké země nemůže a nesmí být stigmatizována kvůli činům, kterých se dopustili někteří její členové. Díky Lisabonské smlouvě nabývá Listina základních práv Evropské unie právní platnosti. Článek 2 tohoto dokumentu jasně stanoví, že EU je založena na hodnotách respektování lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu, jakož i respektování lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám. Věřím, že EU a členské státy mají společnou odpovědnost za podporu integrace Romů prostřednictvím strategie EU pro romskou menšinu. Traian Ungureanu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti společnému návrhu usnesení předloženého levicí, protože tento dokument zavádí otázku romské menšiny v Evropě špatným směrem. Usnesení přijaté během plenárního zasedání je spíše ideologickým textem než konkrétním akčním plánem. Usnesení předložené skupinou Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu je v podstatě ukázkou pokrytectví zahaleného do „pokrokového“ politického diskurzu. Toto usnesení se pokouší nás všechny přimět, abychom věřili, že nyní jsme rasisty všichni. Až na levicové politiky pochopitelně. Usnesení bylo vypracováno a odhlasováno bez patřičné znalosti situace Romů ve východní či západní Evropě. Romská otázka není vnitrostátním problémem a nelze ji popisovat ve smyslu rasové politiky. Romská otázka sahá hluboko do evropské historie a nadále zůstává nevyřešena. Používáním klišé a politické agendy, zejména v podobě střetu socialistů s pravicovou vládou ve Francii, se nedosáhne ničeho kromě volebních cílů levice. Hlasoval jsem pro usnesení skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) právě proto, že tento dokument navrhuje konkrétní opatření a volá po koordinaci na evropské úrovni. Romská otázka není otázkou rasismu, ale realismu. Pokud se bude romská otázka řešit způsobem navrhovaným levicí, rychle vyvstane znovu a vyvolá nové krize v jednom či druhém členském státě. Výsledek dnešního hlasování je politováníhodný a neproduktivní. Návrh usnesení (B7-0491/2010) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. − (PT) Hlasoval jsem pro návrh usnesení o dlouhodobé péči o seniory, jelikož pokládám za nanejvýš důležité zaručit podmínky pro aktivní stárnutí a víc pomáhat při zajišťování lepší kvality života všech starších osob v EU. Tento návrh usnesení se zaměřuje na snížení nerovností v oblasti zdraví, na ochranu seniorů v Evropské unii a v souvislosti s poskytováním zdravotní péče na boj proti neodpovídající léčbě, které jsou starší osoby často podrobeny, a to pomocí efektivnějších strategií pro lidské zdroje zaměřených na snížení nedostatku personálu, šířením informací i komunikačních technologií a podporou péče v rodině a samostatnosti starších osob. Doufám, že Evropská komise díky tomuto návrhu shromáždí údaje o osvědčených metodách dlouhodobé péče, která by mohla být přidanou hodnotou pro Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012), s cílem omezit jakékoli formy diskriminace, zlepšit dlouhodobou péči a zmírnit dopady chudoby mezi staršími osobami. Rovněž doporučuji vytvoření střediska pro sledování aktivního stárnutí, jehož úkolem bude podporovat osvědčené metody.

55

56

CS


Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Ačkoli budou některé země, jako je Itálie a Německo, zasaženy s větší pravděpodobností než ostatní, všechny členské státy Evropské unie se musí zabývat otázkou stárnutí obyvatelstva. Musíme se postavit této výzvě. Stále často však jednáme v krátkodobém horizontu a zapomínáme učinit opatření týkající se změny, k níž dochází v našich společnostech. Jedná se o vynikající usnesení, protože poskytuje stručný a naprosto komplexní přehled toho, jak se budeme muset přizpůsobovat (infrastruktura, zdravotní systémy, mezilidské vztahy atd.). Je zásadní, abychom v této oblasti nadále působili. Již dnes se musíme vyhnout případným obtížím zítřka. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Tuto zprávu podporuji. Podle hlavních směrů politiky zaměstnanosti musí členské státy vyvinout veškeré úsilí k dosažení jejího nejdůležitějšího cíle – zajištění udržitelného růstu a podpory vytváření pracovních příležitostí. Musíme vyřešit také dlouhodobé problémy členských států: demografické změny, globalizaci a vytváření nových technologií. Abychom toho dosáhli, musíme investovat do udržitelného růstu, který by napomohl zachování stávajících pracovních příležitostí a vytváření příležitostí nových, a zvláště se přitom zaměřit na malé a střední podniky, které v Evropě vytváří většinu pracovních míst. Musíme rovněž sledovat následující sociální cíle v oblasti zaměstnanosti: podporu kvalitního vzdělání a celoživotního vzdělávání mezi nynějšími a budoucími pracovníky; boj proti nezaměstnanosti se zvláštním důrazem na podporu zaměstnanosti mladých lidí, starších osob, zdravotně postižených a žen a vstřícnějším postojem k nestandardním pracovním smlouvám. Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Vzhledem k demografickým změnám odehrávajícím se v Evropské unii počet starších osob rychle vzrůstá, a musíme se proto vypořádat s následujícími hlavními úkoly: splnit vyšší nároky na zdravotní péči, přizpůsobit zdravotní systémy potřebám stárnoucí populace a zachovat jejich udržitelnost ve společnostech s menším počtem pracovních sil. V současné době je mezi staršími osobami značně rozšířena chudoba, jelikož v mnoha členských státech EU dochází k dramatickému snižování důchodů a dalších sociálních dávek. Je proto důležité vytvořit udržitelné systémy financování dlouhodobé péče, které budou financovat poskytování péče starším osobám. Musíme rovněž stanovit minimální standardy pro všechny oblasti péče, včetně minimálních mezd. Ráda bych zdůraznila, že musíme snížit nerovnosti v oblasti zdraví a chránit starší osoby ve společnosti a v zařízeních poskytujících péči. Musíme také bojovat proti sociálnímu vyloučení starších osob a proti jakékoli formě diskriminace založené na věku. Musíme pro starší osoby zajistit podmínky pro aktivní stárnutí a také důstojný a naplňující život. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. − (PT) Kvalitní vzdělávání a odborná příprava jsou nutností, pokud jde o osobní naplnění jednotlivce, rovnost, boj proti sociálnímu vyloučení a chudobě, aktivní občanství a sociální soudržnost. Vyzývám členské státy, aby regulovaly požadavky na kvalifikaci kladené na pracovníky v sociální a zdravotní oblasti pečující o seniory a aby navrhly a zavedly moderní systémy odborné přípravy, jež by pomohly zvýšit úroveň vzdělání pracovníků v systémech péče o seniory, a tak zlepšit kvalitu poskytovaných služeb. Je zásadní, aby byly navýšeny investice na zajišťování speciálního geriatrického lékařství s cílem zlepšit kvalitu péče poskytované seniorům. Ole Christensen, Dan Jørgensen, Christel Schaldemose a Britta Thomsen (S&D), písemně. − (DA) Dánští sociální demokraté se nedomnívají, že by měly být zavedeny minimální mzdy stanovené v odstavci 12 tohoto návrhu usnesení. Navzdory tomu se

09-09-2010

09-09-2010

CS


dánští sociální demokraté rozhodli hlasovat pro usnesení, neboť až na zmíněný požadavek na zavedení minimálních mezd obsahuje řadu stanovisek a iniciativ, které podporujeme. Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Rozhodnutí Evropského parlamentu přijmout návrh usnesení o dlouhodobé péči o starší osoby je prospěšné, neboť tyto osoby, jakožto evropští občané, musí nadále užívat svých práv a svobod, udržet si své místo ve společnosti a zůstat v kontaktu s ostatními generacemi. Domnívám se, že EU a členské státy musí vzít v úvahu stárnutí obyvatelstva, aby mohly navázat spolupráci zaměřenou na vytvoření udržitelného systému financujícího poskytování péče starším osobám a zajišťujícího náležité odborné vzdělání personálu, který v daném odvětví pracuje, tím, že mu nabídne přijatelný plat, což pomůže zlepšit kvalitu poskytovaných služeb. Městské služby a služby územního rozvoje musí přijmout opatření usnadňující přístup starším osobám a osobám se sníženou pohyblivostí tam, kde to potřebují: sociální služby přizpůsobené jejich potřebám, sociálním a kulturním aktivitám. Příslušné orgány musí starší osoby pravidelně informovat o jejich nárocích a o změnách právních předpisů, které se jich týkají. Edite Estrela (S&D), písemně − (PT) Hlasovala jsem pro tento návrh usnesení, neboť jsem zastánkyní přístupu starších osob ke kvalitním zdravotnickým službám a náležité péči. Vzhledem k demografickým změnám posledních let, především ke stárnutí populace, musíme starší osoby podporovat, aby mohly ve svých domovech vést důstojný a samostatný život. Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson a Marita Ulvskog (S&D), písemně. − (SV) Musíme udržet vysoké standardy péče o starší osoby a tato péče musí být prioritou sociálního systému vytvořeného v souladu s demografickými změnami. Plně chápeme stanovení požadavků na minimální sociální standardy u všech smluv v oblasti péče, považujeme však za nešťastné stanovit minimální mzdy, které u nás ve Švédsku většinou určeny nejsou, jelikož stanovení výše mezd je odpovědností sociálních partnerů. Stanovování výše mezd navíc nespadá do pravomocí EU. Ačkoliv se nedomníváme, že by se tato situace měla jakkoli měnit, rozhodli jsme se hlasovat pro návrh usnesení, jelikož jeho hlavní téma považujeme za velmi důležité. Diogo Feio (PPE), písemně. − (PT) V důsledku zvyšující se průměrné délky života a rostoucí zranitelnosti starších osob kvůli jejich závislosti na sociálních službách, které bývají často neodpovídající a způsobují rozpad rodinných vazeb, čelíme situaci, kdy mnozí lidé v této nejobtížnější etapě svého života končí osamoceni a bez finančních prostředků k obživě a v mnoha případech i v situaci katastrofální chudoby, jež vyžaduje, aby vnitrostátní vlády převzaly odpovědnost za poskytování základní péče. Otázka průběžné péče v Evropě i v Portugalsku je pro Sociálně demokratický střed/Lidovou stranu (CDS-PP) velmi důležitá a již několik let jednoznačně podporujeme vytváření patřičných sítí, které mají poskytovat tento druh péče a podporovat rodiny se staršími osobami i soukromé pečovatele. S uspokojením shledávám, že tento návrh usnesení navrhuje, aby vnitrostátní vlády podporovaly neformální poskytovatele průběžné péče, jimiž jsou často rodinní příslušníci, a aby byly těmto pečovatelům přebírajícím úlohu, jež by za jiných okolností připadla státu, zajištěny podmínky nezbytné k tomu, aby se mohli starat o své starší příbuzné a nebyli přitom postiženi, například po profesionální stránce. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. − (PT) V posledních letech byla v EU zaznamenána demografická změna směřující ke stárnutí obyvatelstva. Tento jev způsobuje podstatné tlaky na rozpočet a vede k vysoké poptávce po dodatečné infrastruktuře zdravotní a sociální

57

58

CS


péče. Je tedy nezbytné zavádět politiky pro začleňování seniorů a pro boj proti všem formám diskriminace založené na věku. Překvapuje mě, že se v mnoha členských státech financování a zajišťování speciálního geriatrického lékařství v průběhu let snížilo. Poskytování péče seniorům by mělo dosahovat vysoké kvality. Členské státy by tedy měly disponovat politikami ke zlepšování odborné přípravy. Rád bych vám rovněž připomněl obrovské přispění dobrovolnických subjektů, náboženských organizací a charit v této oblasti. Členské státy by měly být obzvláště pozorné, pokud jde o zajištění ochrany základních práv pro osoby, které péči využívají dlouhodobě. Členské státy by měly přednostně podporovat zřizování jednotek domácí paliativní péče a navrhnout a zavést moderní systémy odborné přípravy, jež by pomohly zvýšit úroveň vzdělání pracovníků v systémech péče o seniory. Komise by měla připravit studii, jež by poskytla jasnější představu o rostoucích požadavcích na péči o seniory a odhadla budoucí potřeby speciální péče do roku 2020. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Vědecký i technologický pokrok a pozitivní vývoj civilizací umožnily prodloužení průměrné délky života. V důsledku neoliberálních tezí a trvalého cíle kapitalismu, jímž jsou stále vyšší zisky, si však vlády nyní přestávají vážit úlohy starších lidí a stárnoucí obyvatele považují za přítěž, což je nepřijatelné. Ačkoliv tento návrh usnesení neřeší podstatu problému, tj. příčiny snižování sociální podpory, obsahuje požadavek boje proti sociálnímu vyloučení starších osob a proti všem formám diskriminace na základě věku. Také kritizuje omezení specializované geriatrické medicíny, chybějící podporu vzdělávání těch, kteří se na péči o starší osoby specializují, a chybějící komunitní infrastrukturu, infrastrukturu domácí péče i péče o starší osoby v podmínkách dostupných všem. Proto tuto výzvu podporujeme, avšak budeme nadále bojovat proti příčinám této situace a za skutečnou změnu politik zaměřených na pomoc starším lidem. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pročítání návrhu usnesení předloženého Výborem pro zaměstnanost a sociální věci, o němž jsme hlasovali, mi připomnělo bolestivou a zahanbující epizodu z období letních veder v roce 2003, během něhož ve Francii zemřelo více než 15 000 starších osob. Příčina oné tragédie spočívá v nedostatku personálu v domovech důchodců a v nezdravém trendu v našich společnostech, především v mé vlastní zemi, nechávat mnohé starší osoby osamocené a bez prostředků. Nemohu však zapomenout ani na obrovskou odpovědnost, kterou Evropská unie nese za dezintegraci našich systémů sociálního zabezpečení v důsledku hospodářské a obchodní politiky, kterou uplatňuje, rozpočtového malthusiánství, jež se pokouší prosadit, a své čistě matematické představy o sociálním zabezpečení, kterou sdílí spolu s našimi vedoucími politickými představiteli. Spolu s vládami, které ji podporují, ji považuji za spoluodpovědnou za nízkou úroveň mezd, nízkou kupní sílu a důchody. Nemohu opomenout ani kulturu smrti, kterou hlásá velké množství textů projednávaných v této Sněmovně. Upřímně řečeno nemám pocit, že je na místě dávat Bruselu jakékoliv pravomoci v politice týkající se starších osob, a to ani pravomoc vypracovávat statistiky. Anna Ibrisagic (PPE), písemně. − (SV) Vysvětlení hlasování: dnes jsme hlasovali pro návrh usnesení (B7-0491/2010) o dlouhodobé péči o seniory. Chtěli bychom nicméně zdůraznit, že nesouhlasíme se vším, co usnesení obsahuje. Znepokojuje nás hlavně požadavek na zavedení minimálních mezd. V této souvislosti podporujeme zásadu subsidiarity. Gunnar Hökmark, Christofer Fjellner, Anna Ibrisagic, Anna Maria Corazza Bildt.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) Jedná se o otázku, které v mojí politické straně přikládáme velkou důležitost a kterou považujeme za velmi významnou, aby mohli senioři se závažnými zdravotními problémy prožít poslední část svého života v co nejlepších podmínkách. Je proto nezbytné vyčlenit i navzdory krizi co nejvíce prostředků na dosažení co nejvyšší podpory pro všechny, kteří využívají dlouhodobé péče, aby senioři mohli vést kvalitní život. Toto prosazovala moje strana v Portugalsku a k této otázce jsme předložili několik návrhů portugalskému parlamentu. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Demografické změny v posledních letech, zejména stárnutí populace, vedly ke zvýšení tlaku na rozpočty a vysokým požadavkům na lepší zdravotní infrastrukturu a infrastrukturu sociální péče. Hlasoval jsem pro návrh usnesení o dlouhodobé péči o seniory, který členské státy vyzývá, aby bojovaly proti sociálnímu vyloučení těchto osob i proti všem formám diskriminace na základě věku, jelikož členské státy musí zaručit přístup k odpovídající zdravotní a sociální péči, což je základní zásada evropského modelu solidarity. Je důležité uznat význam kvality a kontinuity péče a členské státy proto musí zavést programy poskytování pomoci a domácí péče starším osobám nebo v nich pokračovat v těch zemích, kde již existují, a sice pod vedením obecních a místních orgánů v příslušných oblastech jejich pravomocí. Ve všech členských státech musí být zavedeny záruky ochrany základních práv osob využívajících dlouhodobou péči. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Tento návrh usnesení plně podporuji. Doufám, že po prohlášení Evropského parlamentu budou následovat další kroky. Je nezbytné ostře a efektivně reagovat na každý případ diskriminace vůči starším osobám. Je nezbytné vypracovat směrnici právně závaznou pro vnitrostátní vlády, jež umožní podat žalobu proti opatřením směřujícím ke snížení důchodů a proti nedodržování dalších závazků státu týkajících se starších osob. V Lotyšsku, odkud pocházím, v roce 2009 vláda ve snaze „zalepit díru“ v rozpočtu snížila důchody a zmařila tak naděje lidí na sociální stabilitu a spravedlnost. Hlasoval jsem pro toto usnesení v naději, že podobné zásahy a svévolné zneužívání moci se již nebudou opakovat. Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Již mnoho let jsme svědky toho, že financování krátkodobé ani dlouhodobé péče již není dále udržitelné. Veškerá opatření se však v této věci odkládají a dotčení lidé i jejich příbuzní jsou odsouváni na vedlejší kolej. Stejně jako v případě výchovy dětí jsou i pečovatelské služby o příbuzné a dobrovolní komunitní pracovníci značně podhodnoceni a sociální sítě jsou ve jménu kapitalismu ničeny. Místo toho jsou lidé přesvědčováni, že nekontrolované hromadné přistěhovalectví je nezbytné k tomu, abychom zajistili udržitelnost sociálních systémů, a tím i péči o starší osoby. Opak je ve skutečnosti pravdou. Toto přistěhovalectví hrozící finanční kolaps naopak ještě urychlilo. Debata o finanční variabilitě a o finanční zátěži péče přichází už příliš pozdě. Pokud nyní chceme učinit prioritou rozvoj paliativní a domácí lékařské péče, nebude možné jen tak změnit názor a v této věci zcela obrátit. Snahu vyřešit problém zneužívání starších osob potřebujících péči je každopádně třeba přivítat. Seznam požadavků měl vzniknout již před několika lety. Přesto jsem pro něj hlasoval. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Velmi mne těší přijetí tohoto usnesení, které v zásadě: vyzývá členské státy, aby přihlédly k demografickému vývoji v posledních letech, a zvláště pak ke stárnutí populace vedoucímu ke zvýšení tlaku na rozpočty a vysokým požadavkům na lepší zdravotní infrastrukturu a infrastrukturu sociální péče; vybízí členské státy, aby bojovaly proti sociálnímu vyloučení starších osob i proti jakékoli

59

60

CS


formě diskriminace na základě věku; a připomíná členským státům, že zajištění přístupu k odpovídajícím zdravotním a pečovatelským službám je základní zásadou evropského modelu solidarity. Licia Ronzulli (PPE), písemně. − (IT) Přijetí tohoto návrhu usnesení opět dokazuje, že Evropský parlament a jeho poslanci se hluboce zabývají otázkou zdravotní péče o starší osoby. Ve stárnoucí společnosti je stále důležitější chránit a obohacovat náš „podzim života“. Soustavné vzdělávání osob pracujících v tomto odvětví, výzva, aby všechny členské státy zahájily informační kampaně o stravovacím režimu a prevenci dehydratace zaměřené na starší osoby a rozvoj elektronického zdravotnictví s cílem omezit neefektivitu a plýtvání jsou jen některá z opatření navržených tímto usnesením. Žádný členský stát se nemůže vyhnout zásadnímu závazku zlepšit podmínky těchto mužů a žen, kteří jsou často ponecháni, aby se o sebe postarali sami. Proto doufám, že vzhledem k cíli vytvořit skutečnou „společnost pro všechny“ může přijetí tohoto usnesení poskytnout nový podnět pro členské státy, aby osoby různého věku získaly příležitost aktivně se zapojit do života společnosti, aniž by je společnost nechávala jejich osudu. Alf Svensson (PPE) , písemně. − (SV) Dnes jsem hlasoval pro usnesení B7-0491/2010 o dlouhodobé péči o seniory. V tomto usnesení je nicméně jeden odstavec, s nímž nesouhlasím. V odstavci 12 usnesení požaduje, aby všechny smlouvy v oblasti péče splňovaly určité minimální standardy, včetně minimálních mezd. Tento požadavek švédští křesťanští demokraté odmítají. Odporuje rovněž švédskému modelu kolektivních dohod. Náš švédský model se ukázal být v zájmu pracovníků i zaměstnavatelů. Pevně věřím, že mzdy jsou záležitostí, o které by se mělo rozhodovat prostřednictvím dohody mezi sociálními partnery, a politici by se v této věci neměli snažit jeden druhého přetrumfnout. Společný návrh usnesení (RC-B7-0484/2010) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. − (PT) Hlasoval jsem pro společný návrh usnesení o stavu Jordánu a zejména oblasti jeho dolního toku, jelikož považuji za zásadní upozornit na devastaci této řeky a především jejího dolního toku. Návrh žádá vlády Izraele, Jordánska i palestinskou samosprávu, aby s podporou Evropské unie vytvořily komisi pro povodí řeky Jordánu otevřenou i dalším pobřežním zemím. Považuji za nezbytné vypracovat plán hospodaření s vodou, který bude moci napravit devastaci řeky Jordánu a poskytne finanční i technickou podporu pro její rekultivaci, především jejího dolního toku. Otázka hospodaření s vodními zdroji v podobě spravedlivého společného využívání vody, jež respektuje potřeby všech národů žijících v regionu, má zásadní význam pro dosažení trvalého míru a stability na Blízkém východě. Mám proto dojem, že by se mělo zvýšit úsilí, pokud jde o dodatečnou finanční a technickou podporu projektů hospodaření s vodními zdroji, podporu jejich spravedlivého využívání a přesun nezbytné technologie do zemí daného regionu. Ioan Enciu (S&D), písemně. − Usnesení o stavu Jordánu podporuji, jelikož požaduje konkrétní kroky v otázce, jež se přímo dotýká ekonomických, sociálních a kulturních životních podmínek národů regionu. Závažné zhoršení stavu Jordánu má dopad na všechny aspekty života společností závislých na vodních zdrojích této řeky. Usnesení vyzývá ke společně plánovaným přeshraničním řešením otázek znečištění a nadměrného využívání vodních zdrojů a upozorňuje tak na výsledky procesu budování důvěry a míru, které může

09-09-2010

09-09-2010

CS


přinést izraelská, palestinská a jordánská spolupráce při řešení problému zhoršování stavu řeky Jordánu. Usnesení oprávněně zdůrazňuje potřebu začlenit plány a návrhy na obnovu Jordánu do vztahů Unie s pobřežními zeměmi. Vzhledem k naléhavosti tohoto problému by měla EU ve svých projektech rozvoje regionu učinit z obnovy Jordánu svou prioritu. Edite Estrela (S&D), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro společný návrh usnesení o stavu Jordánu, neboť hodnota této řeky z hlediska životního prostředí, přírodní krásy, kultury, historie, zemědělství a hospodářství musí být zachována. Náležité hospodaření s vodními zdroji, jež respektuje potřeby všech národů v regionu, má rovněž nesmírný význam pro stabilitu na Blízkém východě. Diogo Feio (PPE), písemně. − (PT) Problémy řeky Jordánu daleko přesahují běžné obavy týkající se zhoršení životního prostředí v oblasti vodních toků. Jak podotýká usnesení, které jsme přijali, Jordán není jen řeka. Její význam je daleko větší, než jaký má její vodní stav, neboť ovlivňuje státy a národy žijící v různých zeměpisných šířkách v politickém, symbolickém a náboženském smyslu. Zvláštní význam, který jí přisuzují dějiny lidstva, ospravedlňuje zájem Evropy, a především této sněmovny, o její osud. Doufám a přeji si, aby státy sousedící s Jordánem nechaly stranou své staré rozepře a nedůvěru a spojily se ve snaze zabránit dalšímu zhoršení stavu této řeky. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Řeka Jordán a zejména její dolní tok je kulturní krajinou, která má jednak univerzální hodnotu a rovněž značný historický, náboženský a environmentální význam. Tato řeka je bohužel devastována v důsledku nadměrného využívání, znečišťování a nevhodné správy jejího toku, což má za následek 50% ztrátu biologické rozmanitosti. Obnova Jordánu, a zejména oblasti jeho dolního toku, má obrovský význam pro místní izraelské, jordánské a palestinské komunity, jež se v souvislosti se zásobováním vodou potýkají s podobnými problémy. Obnova Jordánu nabízí také rozsáhlý přínos z hospodářského hlediska i s ohledem na budování vzájemné důvěry. Existence aktivní spolupráce mezi vládami, organizacemi občanské společnosti a zainteresovanými místními komunitami může významným způsobem přispět k mírovému úsilí v tomto regionu. Vyzýváme proto orgány dotčených zemí ke vzájemné spolupráci na obnově řeky spočívající ve vypracování a uplatňování politik, jež se zaměří na dosažení konkrétních výsledků v oblasti řízení poptávky po vodě pro potřeby domácností a zemědělství a v oblasti ochrany vodních a přírodních zdrojů. Vyzýváme rovněž Radu, Komisi a členské státy EU, aby se zasadily o vytvoření komplexního plánu nápravy devastace Jordánu a podpořily jej. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. − (PT) Jak již prohlašuje tento návrh usnesení, povodí řeky Jordánu, a zvlášť jejího dolního toku, představuje kulturní krajinu světového významu a značné historické, symbolické, náboženské, environmentální, zemědělské a ekonomické hodnoty jak pro Blízký východ, tak pro vzdálené oblasti. Současný zhoršený stav řeky z hlediska životního prostředí a z něj vyplývající úroveň znečištění dávají vážné důvody k obavám. Potřebnou a nezbytnou obnovu řeky Jordánu, jež je nevyhnutelná z hlediska životního prostředí a sociálního a kulturního hlediska, samozřejmě nelze vyjmout z geopolitického kontextu regionu. Je nutné přiznat, že palestinské obyvatelstvo na Západním břehu se již potýká s vážným nedostatkem vody v důsledku toho, že značnou část řeky využívá Izrael

61

62

CS


a židovské osady na Západním břehu, a také v důsledku pokračující izraelské okupace části Golanských výšin, kde se nachází řada významných pramenů. Spravedlivé rozdělení vodních zdrojů respektující potřeby všech národů regionu má prvořadý význam pro dosažení trvalého míru a stability na Blízkém východě, které jsou zase neoddělitelné od požadované obnovy dolního toku Jordánu. Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − (CS) Situace na Blízkém východě je již léta komplikovaná, a to jak situace politická, tak ekonomická a ekologická. Řek zde nikdy mnoho nebylo, jejich průtok je velmi nestabilní, lesy již ve starověku ustoupily zemědělské půdě a pastva každoročně likviduje keře, stromky i jinou zeleň. Řeka Jordán má již jen malý průtok znečištěné vody a Mrtvé moře stále více vysychá. Technicky je zajištění dostatečného průtoku vody v řece velkým problémem, který lze řešit pouze v mírovém politickém klimatu. Evropská unie se dlouhodobě podílí na řadě projektů, jejichž hlavním cílem je podpora mírového rozvoje celé oblasti. Je proto žádoucí i podpora klíčového programu, a to zajištění obnovení racionálního vodního režimu na středním a dolním toku Jordánu. Protože v řadě míst Sahelu i Asie se místní vlády setkávají s podobnými problémy, bude nejen odpověď Komise, ale i konkrétní kroky k nápravě cennou inspirací pro řešení podobných problémů i v řadě dalších míst. Přijetí společného návrhu usnesení podporuji. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Přístup k pitné vodě je základním lidským právem. V červenci přijala Organizace spojených národů na summitu národů v Cochabambě rezoluci požadující, aby to bylo uznáno. Řeka Jordán je devastována a palestinský národ zbaven přístupu k pitné vodě, protože Izrael, Jordánsko a Sýrie odklonili prakticky celý tok řeky. Dohody o spolupráci mezi státy při obnově řeky a zlepšení způsobu rozdělování vodních zdrojů v regionu musí Evropská unie bezpochyby podporovat. Tento výlučný zájem o řeku Jordán je nicméně za situace, kdy je ničeno tolik jiných řek, šokující. Právě tohle toto usnesení obhajuje. Hlasuji pro usnesení v naději, že srovnatelná pozornost bude věnována i jiným vodním tokům ve světě. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro společný návrh usnesení o stavu Jordánu, jelikož musí být všechny země ležící podél toku řeky vyzvány k její obnově. Oblast dolního toku řeky Jordánu je zcela zničena: špatné hospodaření způsobilo vážné znečištění, jež vedlo k poklesu biologické rozmanitosti o 50 %. V mírové smlouvě podepsané v roce 1994 Izrael a Jordánské království souhlasily, že budou na společných hranicích spolupracovat při ekologické obnově řeky Jordánu a chránit její vodní zdroje. Palestinci však byli vyhnáni z izraelské bezpečnostní zóny vytvořené na Západním břehu v celé oblasti dolního toku řeky Jordánu, jež je protiprávně okupována izraelskými osadníky, kteří zavlažují půdu vodou, jež patří Palestincům. To znamená, že se palestinské obyvatelstvo na Západním břehu potýká s vážným nedostatkem vody. Proto požadujeme, aby Izrael skoncoval s politikou výstavby osad, a to i v oblasti dolního toku řeky Jordánu. Země ležící podél toku řeky musí s podporou EU ustavit komisi pro řeku Jordán, přičemž cílem bude tuto řeku obnovit, aby bylo možné zajistit dostatečné množství vody pro zásobení obyvatel žijících podél toku řeky. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení. V usnesení se prohlašuje, že řeka Jordán je dnes v katastrofálním stavu. Hladina Mrtvého moře každý rok klesá o 30 cm. Pobřežní země, především Sýrie a Jordánsko, využívají vodní zdroje řeky a vůbec neinvestují do vývoje zařízení na čištění odpadních vod a zařízení

09-09-2010

09-09-2010

CS


na přípravu pitné vody. Jestli EU velmi rychle nezvýší tlak na všechny uživatele vodních zdrojů, je ekologická katastrofa nevyhnutelná. V tomto směru je usnesení velmi aktuálním signálem pro vlády Sýrie, Jordánska a Izraele. Je nezbytné přimět všechny vlády Blízkého východu k tomu, aby pochopily, že EU není požární stříkačka, která může vyřešit jejich problémy. Musíme syrskou, jordánskou a izraelskou vládu přinutit, aby myslely na budoucnost. Za tímto účelem jim musíme pomáhat při plánování konkrétních kroků, avšak za žádných okolností nesmíme rozdávat finanční prostředky těm, kteří bezohledně využívají přírodní zdroje, aby tak dosáhli svých sobeckých cílů. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Vítám dnešní důležité hlasování o usnesení, které upozorňuje na devastaci řeky Jordánu, zejména jejího dolního toku, a vyjadřuje v té souvislosti obavy. Vyzývá orgány všech pobřežních zemí, aby spolupracovaly a obnovily řeku Jordán tím, že vypracují a uskuteční politiky, jež se zaměří na dosažení hmatatelných výsledků v oblastech řízení poptávky po vodě v domácnostech i v zemědělství, ochrany vod a hospodaření s odpadními vodami z kanalizace, zemědělství a z průmyslu, a také na zajištění toho, aby do dolního toku řeky Jordánu přitékalo dostatečné množství sladké vody. Usnesení vítá spolupráci mezi místními izraelskými, jordánskými a palestinskými komunitami, které v oblasti dolního toku řeky Jordánu čelí podobným výzvám souvisejícím s vodou, a vyzývá Izrael i Jordánsko, aby plně dodržovaly své závazky učiněné v mírové smlouvě, které se týkají obnovy řeky Jordánu. 8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis (Zasedání bylo přerušeno ve 12:50 a pokračovalo v 15:00) PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS Místopředsedkyně 9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 10. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu 10.1. Keňa: neúspěch při zatčení súdánského prezidenta Umara al-Bašíra Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení, které se týkají Keni: neúspěchu při zatčení prezidenta Umara al-Bašíra (1) . Charles Tannock, autor. − Paní předsedající, Mezinárodní trestní soud obvinil súdánského prezidenta Umara al-Bašíra z genocidy v souvislosti s údajným nařízením páchat závažné trestné činy v Dárfúru. Nedokážu si představit, že byste mohli takového člověka považovat za čestného hosta, proto na základě obvinění ze strany Mezinárodního trestního soudu (ICC) mělo Turecko zrušit jeho pozvání na loňské ZASEDÁNÍ Organizace islámské konference v Ankaře Je smutné, že pozvání nedávno učinil i prezident Keni na slavnostním obřadu při vyhlášení nové keňské ústavy. Je pravda, že mnoho vládních představitelů ze slabé koalice Keni, včetně premiéra Odinga, cítilo v souvislosti s přítomností Bašíra jisté rozpaky, avšak škoda

(1)

Viz zápis.

63

64

CS


byla napáchána a pověst Keni jako regionálního vůdce je v souvislosti s demokracií a prosazováním mezinárodního práva poněkud poskvrněna. Mezinárodní trestní soud vznikl právě proto, aby vysocí představitelé, či dokonce hlavy států, mohli být předvoláni k zodpovězení se z údajných zločinů, pokud se jedná o zločiny proti lidskosti, genocidu či válečné zločiny, a mohli tak být vystaveni univerzální soudní pravomoci signatářů Římského statutu. Odmítnutí Keni dostát svým závazkům spojeným se členstvím v Mezinárodním trestním soudu je odsouzeníhodné. Poslední zprávy, že Keňa bude spolupracovat s ICC při vyšetřování tragického násilí, ke kterému došlo po volbách před třemi lety, jsou však velmi pozitivní, a to i přesto, že od události uběhla již dlouhá doba a je pravděpodobné, že se jedná o následek rozruchu, který vznikl v souvislosti s Bašírem. Marietje Schaake, autorka. − Paní předsedající, Keňa je, stejně jako další africké státy, v mnoha stěžejních oblastech, jako je bezpečnost, rozvoj či obchod, pro EU důležitým partnerem. Afrika měla zásadní roli při vzniku ICC a její závazek ke statutu soudu je také posílen článkem 4 zakládajícího aktu Africké unie. Dohoda z Cotonou mezi EU a Keňou stanoví podmínky partnerství a detailně popisuje podmínky obchodu a pomoci v souvislosti s dodržováním demokratických norem a lidských práv. Avšak dne 27. srpna přijel na oficiální návštěvu Keni Umar al-Bašír jako host vlády, hodnostář. K této situaci došlo v období, kdy byl na Umara al-Bašíra vydán zatykač za jeho údajné podílení se na genocidě v súdánském Dárfúru. Al-Bašír se může před Mezinárodním trestním soudem obhájit, avšak nejdříve musí být dopraven do Haagu. Keňa měla povinnost Bašíra zatknout, když pobýval na jejich území, ale neučinila tak. To představuje závažný problém. Je to znamení, že vláda není příliš důvěryhodná při dodržování dohod, ke kterým se sama zavázala, což by pro EU mělo představovat velký problém. Musíme se ujistit, že v boji s beztrestností dodržujeme naše vlastní pravidla, a musíme tento boj vést zejména v Africe, abychom zde zajistili větší stabilitu a pevnější demokracii. Ráda bych vysokou představitelku požádala, aby proti Keni učinila diplomatické kroky a připomněla jejím představitelům závazky spojené s Římským statutem. Barbara Lochbihler, autorka. – (DE) Vážená paní předsedající, na letošní konferenci o revizi Mezinárodního soudního dvora v Kampale se jasně potvrdilo, že tento soud může svou práci vykonávat efektivně pouze za podpory členských států, zejména těch, které ratifikovaly Římský statut. Členské státy EU musí mít tuto skutečnost neustále na paměti, protože často narážíme na strach spojený s diplomatickými problémy a s možnými politickými předsudky, což omezuje soustavnou činnost, týkající se například zatýkání osob podezřelých z válečných zločinů. V našem návrhu usnesení dnes kritizujeme kroky keňské vlády, která pozvala súdánského prezidenta Umara al-Bašíra a poté neprovedla kroky k jeho zatčení. Zatykač na Umara al-Bašíra byl vydán kvůli páchání válečných zločinů a genocidy. Vzhledem k této skutečnosti Keňa porušila mezinárodní právo a veřejně tak deklarovala, že solidarita mezi africkými vládami je důležitější než potírání a trestání tak závažných trestných činů, jako jsou zločiny proti lidskosti. To není dobré znamení pro miliony Afričanů, kteří se stali oběťmi strašného

09-09-2010

09-09-2010

CS


násilí páchaného prezidentem al-Bašírem, ani pro ty, kteří zažili útrapy v dalších válečných konfliktech a občanských válkách. Oběti a jejich rodiny potřebují péči, spravedlnost a měli by vidět tyto zločince, i když se jedná o vysoké státní představitele či příslušníky armády, jak za své ohavné zločiny nesou zodpovědnost. Skutečnost, že Africká unie veřejně vystoupila proti zatčení prezidenta al-Bašíra, je také velice závažná. Ukazuje falešnou solidaritu mezi jejími členy, podporuje beztrestnost pro vysoké vládní představitele a oslabuje tolik potřebné dobré vedení – vedení, které by svá rozhodnutí mělo opírat o stávající mezinárodní právo. Smutná je také skutečnost, že Africká unie odmítá zřízení regionálního úřadu Mezinárodního trestního soudu v Addis-Abebě. To je důvodem obnovené výzvy Komisi, aby tento problém, kdy některé státy nespolupracují a odmítají spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, zařadila na pořad jednání příštího summitu EU a Africké unie. Marie-Christine Vergiat, autorka. – (FR) Paní předsedající, mnoho z nás zde ve sněmovně je velice zarmouceno tím, jaká rozhodnutí Keňa přijala, Africká unie a Liga arabských států odmítají uznat mezinárodní zatykač vydaný na Umara al-Bašíra kvůli páchání zločinů proti lidskosti. Súdánský prezident se tak pohybuje zcela beztrestně v mnoha afrických a arabských zemích. Mnoho z nás, i když zajisté již méně, si přeje, aby mezinárodní spravedlnost platila pro všechny na celém světě bez rozdílu. Všichni víme, jak obtížné bylo Mezinárodní trestní soud ustanovit. Víme také, že je před námi stále ještě dlouhá cesta, než bude tento soud plně fungovat po celém světě. Měli bychom však více důvěryhodnosti, pokud by členské státy, konkrétně Francie, tolik neváhaly s úpravou svých zákonů tak, aby byly v souladu s mezinárodním právem. Měli bychom více důvěryhodnosti, pokud by se největší státy jako USA samy této mezinárodní spravedlnosti nevyhýbaly. Troufám si říci, že evropské státy mají za Afriku velkou odpovědnost a nesmíme v nich vzbuzovat dojem, že používáme jakýsi dvojí metr, protože my musíme vzít na vědomí, že to vypadá, jakoby mezinárodní právo platilo především pro africké země, pokud tam však vlády určitých evropských států nemají své zájmy. Proto je nám v této sněmovně velice líto, že rozhodnutí ICC nebylo v případě Umara al-Bašíra, který je zodpovědný za mnoho zločinů, respektováno. Chceme však spravedlnost bez rozdílu pro všechny, i na půdě Evropské unie. Jen za této podmínky – tedy, že sami půjdeme příkladem – se může Evropská unie stát skutečným prostorem svobody a spravedlnosti a my tak budeme moci postupně nastolovat univerzální právo, demokracii a dodržování lidských práv. A proto mám velikou radost, že dnes dopoledne velká většina této sněmovny odsoudila veškeré projevy diskriminace Romů, zejména xenofobní poznámky francouzského prezidenta, který má stále tu drzost odvolávat se na Všeobecnou deklaraci lidských práv. Nyní, paní komisařko, musíme změnit naše slova v činy, pokud chceme, aby naše slova stále ve světě vzbuzovala důvěru. Thijs Berman, autor. − (NL) Paní předsedající, není moc důvodů, proč věřit v nějaký pokrok. Hrůzy války a pronásledování ve dvacátém století nás v tomto století nutí k větší umírněnosti. Domnívám se však, že v jedné oblasti o určitém pokroku hovořit můžeme, a to je oblast mezinárodního trestního práva. Vše začalo Mezinárodním trestním tribunálem

65

66

CS


pro bývalou Jugoslávii (ICTY), následoval Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) a nakonec vznikl Mezinárodní trestní soud. Spravedlnost je vykonávána nikoli vítěznými stranami válečného konfliktu, jak tomu bylo v Norimberku, ale nezávislým mezinárodním soudem. Mohou zde být souzeny nejzávažnější zločiny, pokud je stát, ve kterém byly spáchány, záměrně či z jiného důvodu ne potrestá sám. Tímto způsobem může být ve světě svět opět nalezen smysl pro spravedlnost poté, kdy byly spáchány ty nejodpornější zločiny, oběti dosáhnou zadostiučinění a jen tímto způsobem můžeme dojít k usmíření. K trvalému míru. Tento trestní soud slouží jako odstrašující prostředek pro další možné válečné zločince. Beztrestnost je cestou k páchání dalšího násilí a nemůže a nesmí být tolerována, zejména v případech takových zvěrstev, ze kterých je obviněn Umar al-Bašír. Keňa je signatářem Římského statutu. Pacta sunt servanda, smlouvy se musí dodržovat, jinak nemají potřebnou účinnost, proto je nepřípustné, aby al-Bašír mohl bez zábran oslavovat v Keni demokracii, když jeho jménem došlo k tak závažnému porušování lidských práv v jeho vlastní zemi Súdánu. Chápejte to proto jako výzvu, podobně jako výzvu paní Vergiatové, těm zemím, které ještě musí podepsat Římský statut, z nichž máme na mysli zejména Spojené státy. Na co Barack Obama čeká? Posílení Mezinárodního trestního soudu nám pomůže dosáhnout takového pořádku ve světě, o nějž usilujeme, pořádku, který neumožní beztrestnost válečných zločinů, který nás přiblíží míru a který je založen na skutečnosti, že lidská práva jsou dodržována po celém světě. Tunne Kelam, autor. − Paní předsedající, myslím, že dnešním tématem je to, zda lze zodpovědnost za zločiny proti lidskosti použít v praxi. Súdánský prezident Bašír je z takových zločinů obviněn Mezinárodním trestním soudem a byl na něj vydán zatykač. Dnešní otázka zní, zda nalezneme dostatek politické vůle na mezinárodní úrovni a dostatek součinnosti takové pachatele trestně stíhat. 27. srpna keňská vláda tuto příležitost propásla. Pozvala prezidenta Bašíra jako hosta. Měli bychom vědět, že keňský premiér přiznal, že toto pozvání bylo chybou a že Keňa porušila své mezinárodní závazky. Nyní žádáme státy Africké unie, aby se bez výjimky připojily k mezinárodnímu úsilí přivést prezidenta Bašíra k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, kde mu budou přiznána veškerá práva na obhajobu. Jsem velice potěšen, že je dnes v souvislosti s tímto bodem tato komora zcela jednotná a chce přivést prezidenta Bašíra k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE. – (PL) Paní předsedající, v Polsku máme rčení, že nikdo nemůže být těhotný napůl, ale to je přesně to, o co se snaží Keňa. Na jedné straně zve a vítá prezidenta al-Bašíra a na straně druhé je signatářem Římského statutu. Tyto dvě skutečnosti nemohou být nikdy v souladu. Keňa se musí rozhodnout – buď zločince pronásledovat, nebo jim umožnit žít v klidu a míru. Předstírat, že tyto dvě možnosti mohou být v souladu, je, zcela jednoduše, nečestné. Argument keňských představitelů, že západ není sousedem Keni a že právě proto byl prezident al-Bašír pozván, je nepřijatelný, protože je zcela v rozporu s předchozími formálními, politickými a morálními závazky. Představitelé Keni, Čadu a dalších zemí, které ratifikovaly Římský statut, by se měly řídit jeho jednoznačně formulovanými zásadami. Chápu, že někteří lidé souhlasí s beztrestností zločinců, ale nechápu a nemohu přijmout skutečnost, že někteří lidé předstírají, že zločince pronásledují, ale nečiní tak. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, jménem skupiny S&D. – (PL) Historie ukazuje, že spravedlnost válečné zločince i přes jejich snahy vyhnout se zákonu nakonec dostihne.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Adolf Eichmann, jeden ze strůjců nacistické operace na vyhlazení Židů, byl po 15 letech zatčen v Buenos Aires. 13 let po masakru ve Srebrenici byl srbskou policií zatčen Radovan Karadžič. Podobný scénář tedy čeká i súdánského prezidenta Umara al-Bašíra, původce etnických čistek v Dárfúru, kterého Mezinárodní trestní soud hledá od loňského března. Co může pro jeho předvedení před soud učinit Evropská unie? Především může vyvíjet nátlak na země, které podepsaly Římský statut, protože tento statut představuje pro práci soudu právní základ. Nesmí se opakovat situace, ke které došlo 27. srpna, kdy, aniž by policie podnikla jakékoli kroky, přijel prezident al-Bašír zcela bez problémů do Keni, do země, která podepsala Římský statut, na oslavy spojené s přijetím nové keňské ústavy, a poté se pokojně vrátil do Súdánu. Musí být využity veškeré diplomatické možnosti, včetně aktivní účasti vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a použity veškeré dostupné prostředky, jako jsou pravidelné summity Africké unie a dohoda z Cotonou, aby mohl být al-Bašír, který je obviněný z genocidy, konečně zatčen. Frédérique Ries, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, skutečnost, že keňští představitelé v srpnu vřele přivítali súdánského prezidenta, vedla Parlament prostřednictvím našeho usnesení k tomu, že chceme znovu potvrdit určité neměnné zásady, které jsou pro nás velice důležité. Jako jakákoli jiná země musí se i Keňa řídit mezinárodním právem. A proto by měla umožnit zatčení Umara al-Bašíra, vůdce, na kterého – jak již bylo řečeno – Mezinárodní trestní soud vydal zatykač pro páchání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy v Dárfúru. Nevím, zda je třeba připomínat, že se jednalo o více než 300 000 nevinných obětí. I další africké státy zaujímají vůči súdánskému prezidentovi naprosto stejný postoj: mimo jiné Libye, Katar či Saúdská Arábie. Evropa proto musí přijmout jednotnou politiku – neústupnost – ohledně de facto spoluviny Africké unie, která nabádá své členy, aby prezidenta nezatýkaly. Tato sněmovna musí zůstat ostražitá a vyzývat Evropskou unii, zejména baronku Ashtonovou, aby považovala dodržování mezinárodního práva a lidských práv za nejdůležitější bod pořadu jednání nadcházejícího summitu Evropské unie a Africké unie, který se bude konat 29.–30. listopadu v Libyi Jaroslav Paška, jménem skupiny EFD. – (SK) Skutečnost, že se súdánský prezident Umar al-Bašír i přes mezinárodní zatykač, který na něho Mezinárodní trestní soud 4. března 2009 vydal za páchání zločinů proti lidskosti, včetně vraždy, vyhlazování, deportace, mučení a znásilňování, stejně jako za válečné zločiny jako plánování útoků na civilní obyvatelstvo v provincii Dárfúr, může svobodně pohybovat po Africe a Asii, dokládá, že představitelé mnoha afrických a asijských států neberou své mezinárodní závazky příliš vážně a že mají ve srovnání s Evropou jiný práh tolerance vůči zločinům páchaným na bezbranných civilistech. Stanovisko Africké unie z července 2009 či postoj Ligy arabských států, které odmítají v tomto směru s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat, jasně ukazuje, že mnoho představitelů těchto států neshledává na jednání súdánského prezidenta Umara al-Bašíra nic závažného, co by se mělo stát předmětem šetření Mezinárodního trestního soudu. Jinými slovy, mnoho z těchto představitelů považuje tyranii a genocidu milionů civilistů za zcela přijatelný postup, který by možná i oni uplatnili v případě nepokojů obyvatelstva, pokud by náležitě neocenilo jejich způsob vlády a odvážilo se dát najevo nespokojenost.

67

68

CS


Dámy a pánové, nejsem si jistý, zda je v pořádku, když civilizovaný svět poskytuje takovýmto vládcům jakoukoli formu finanční či materiální pomoci. Bylo by zřejmě lepší se s těmito vládci co nejdříve sejít a důrazně jim vysvětlit, že nedodržování mezinárodních závazků se neslučuje s finanční a materiální pomocí, kterou od nás dostávají. Pokud to z jakéhokoli důvodu nepochopí, bude nutné přijmout taková opatření, která se používají pro ostatní barbarské režimy. Je prostě nepřijatelné, aby naši občané v této obtížné době přispívali na pomoc vládcům, kteří pomáhají mařit výkon spravedlnosti Mezinárodního trestního soudu. Eija-Riitta Korhola (PPE). - (FI) Paní předsedající, smluvní strana ICC musí dostát svým závazkům a řídit se mezinárodním právem. Keňa tyto zásady nedodržela a neuposlechla rozhodnutí soudu zatknout súdánského prezidenta. Tato situace je velice nepříjemná a má význam pro minulé i budoucí události. Sousední státy upřednostňují dobré vztahy se Súdánem, a to i na úkor mezinárodního práva. Zároveň miliony obětí konfliktu v Dárfúru si zasluhují dosáhnout spravedlnosti a nalézt úlevu za své utrpení. Navíc nastává důležitá fáze provádění mírových dohod z roku 2005: lednové volby týkající se autonomie Jižního Súdánu. Bez ohledu na výsledek bude velice obtížné vyhnout se nepokojům. Rozvážným poskytnutím pomoci bychom mohli zabránit opakování katastrofy v Dárfúru. Právě proto nyní žádám EU, aby posílila svou roli v Súdánu, vzhledem ke kritice rozhodnutí Keni. Musíme dát nyní najevo, že EU rozhodně podporuje provádění mírových dohod. Zároveň se EU musí zavázat k pozorování lednových voleb, a to během celého procesu od registrace voličů až ke sčítání hlasů, a také se připravit na mimořádné události v Súdánu. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Umar al-Bašír se opět dokázal vzepřít mezinárodnímu společenství a já tímto odsuzuji keňské představitele za rozhodnutí pozvat súdánského prezidenta na slavnostní obřad na počest nové ústavy a zejména za rozhodnutí prezidenta nezatknout. Vysvětlení keňských představitelů, že tak učinili na základě udržení dobrých sousedských vztahů, je v tomto případě zcela nepřijatelné. Jako smluvní strana Římského statutu má Keňa jasnou povinnost spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem. Zvěrstva napáchaná v Dárfúru byla navíc postoupena soudu na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 1593 z roku 2005, přijaté podle kapitoly 7. Tento text je závazný a nařizuje všem státům a mezinárodním organizacím, aby plně se soudem spolupracovaly v souladu s odstavcem 2. Keňský ministr zahraničí také zmínil rozhodnutí nespolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, které vloni přijala Africká unie a které bylo znovu vzneseno v červenci na setkání v Kampale. Toto vysvětlení však také není přijatelné, protože zmíněné rozhodnutí je v rozporu s mezinárodním právem. Myslím si, že členské státy Africké unie by měly být mezi prvními při spolupráci s ICC v boji proti beztrestnosti, vzhledem k tomu, k jak závažným zločinům v Africe dochází. Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Paní předsedající, musíme citlivě vyjádřit nesouhlas s chováním keňské vlády a pohrozit snížením podpory, kterou této zemi poskytujeme. Je nepřijatelné, aby súdánský prezident Umar al-Bašír, na kterého ICC vydal dva zatykače pro obvinění z páchání zločinů proti lidskosti, vraždy, vyhlazení, mučení a pro válečné zločiny, mohl být pozván a se všemi poctami přivítán na státních oslavách. Odpovědnost

09-09-2010

09-09-2010

CS


nese Keňa, která ratifikovala zakládající listinu Mezinárodního trestního soudu a zavázala se tak zatknout jakoukoli hledanou osobu nebo jí upřít vstup na své území. Naléhavě zde žádám o změnu postoje a o dodržování mezinárodních závazků. Vyzývám africké státy, aby přijaly plnou zodpovědnost za potírání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, které nemohou zůstat nepotrestány a jejichž pachatelé by měli stanout před soudem v Haagu. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Oficiální oslava u příležitosti vyhlášení nové ústavy v pokrokovém západním stylu byla jednou z největších událostí v historii Keni od vyhlášení nezávislosti v roce 1963 a bude navždy poskvrněna návštěvou súdánského válečného zločince Umara al-Bašíra. Tím, že Keňa pozvala člověka zodpovědného za vraždění civilistů v Dárfúru a spojeného s pácháním válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidou, dala najevo, že nové snahy o posílení svobody, demokracie a právního státu jsou jen prázdnými pojmy. Lhostejný postoj Keni k plnění mezinárodních závazků je dle mého názoru velice znepokojující a rád bych se přidal k výzvě, aby Keňa ukázala politickou vůli a rozhodnutí plnit závazky vyplývající z Římského statutu upravujícího Mezinárodní trestní soud. Ana Gomes (S&D). - (PT) Tento Parlament, Komise, Rada a evropské vlády musí jednohlasně odsoudit chování keňských představitelů, kteří pozvali súdánského prezidenta Umara al-Bašíra a navzdory zatykači Mezinárodního trestního soudu pro páchání válečných zločinů a genocidy na občanech jeho vlastní země v Dárfúru ho nezatkli. Jako smluvní strana Mezinárodního trestního soudu porušila Keňa své mezinárodní závazky a také závazky vyplývající z dohody z Cotonou, a musí proto nést následky. Keňští představitelé zcela zradili zájmy svého lidu, když potupili všechny ty, kteří v Africe a vůbec na celém světě usilují o potrestání zločinců, jako je prezident al-Bašír. Keňští představitelé za podpory Africké unie a Ligy arabských států zostuzují Afriku, když tiše podporují zločince, který bude dříve či později zatčen a postaven před mezinárodní soud. Anneli Jaatteenmaki (ALDE). - (FI) Paní předsedající, genocida je velice závažný zločin. Ti, kteří ji sami spáchají, nařídí nebo organizují, musí být trestně stíháni a odsouzeni. Evropská unie musí na nadcházejícím summitu EU a Africké unie toto téma postavit na první místo pořadu jednání. Lidská práva a tento případ genocidy, který zasáhl stovky tisíc – miliony – lidí, musí být prošetřen. Zatykač vydaný Mezinárodním trestním soudem musí být vykonán. EU musí nasadit veškeré síly a prostředky, aby se tak stalo. Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, podle materiálů Regionálního informačního centra OSN EU ve své thorlivosti utrácet peníze napomáhá od roku 2004 Africké unii v rozvoji africké bezpečnostní struktury. Do roku 2007 bylo na tuto podporu vynaloženo nejméně 300 milionů eur. Tato finanční podpora však má smysl pouze v tom případě, kdy se Africká unie aktivně podílí na zabezpečování míru v krizí zasažených oblastech Afriky. Je však zcela zřejmé, že ve skutečnosti Africká unie příliš nespolupracuje. Na summitu v Libyi v červenci 2009 padlo rozhodnutí, že členské státy súdánského prezidenta nevydají, pokud na tamní území vstoupí. Existuje ne příliš pěkné, ale do jisté míry pravdivé staré rčení, a to „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Jednoduše řečeno, znamená to, že vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku musí dát jasně najevo, že prostředky vynakládané EU na mírová opatření v Africe mohou být poskytnuty pouze v tom případě, že Africká

69

70

CS


unie a Liga arabských států budou v budoucnu spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, namísto toho, aby jeho práci mařily. Connie Hedegaard, členka Komise. − Paní předsedající, Římský statut je nejdůležitějším nástrojem mezinárodního společenství v boji proti beztrestnosti při páchání nejzávažnějších zločinů. Parlament si je vědom, že EU Mezinárodní soudní dvůr dlouhodobě podporuje. Důsledkem je všeobecná podpora Římského statutu a jeho uskutečňování v rámci našeho politického dialogu s partnerskými zeměmi. Revidované znění dohody z Cotonou je dalším nástrojem, který máme k dispozici na podporu a posilování míru a mezinárodního práva, jímž můžeme zajistit, aby partneři AKT ratifikovali Římský statut. S obavami proto zaznamenáváme, jak na červencovém summitu vyzývá Africká unie své členy, aby ignorovali zatykač vydaný na prezidenta al-Bašíra. Dalším znepokojujícím signálem ze strany našich afrických partnerů je červencová oficiální návštěva prezidenta al-Bašíra v Čadu či jeho pozvání do Keni na slavnosti spojené s přijetím nové ústavy. EU je toho názoru, že Keňa musí uvést své právní a politické závazky do rovnováhy – jako smluvní strana Římského statutu musí dostát svým závazkům před ICC a musí dodržovat závazky vyplývající z mezinárodního práva, zejména rezoluce Rady bezpečnosti č. 1593. Jako výraz podpory národní dohody v Keni, jejímž prostředníkem je Kofi Annan a jejímž hlavním cílem je boj proti beztrestnosti násilí spáchaného po volbách, bude EU i nadále Keňu podporovat ve spolupráci s ICC, což se týká i naší rozpravy o článku 8. Vážíme si skutečnosti, že Keňa potvrdila svůj závazek spolupracovat s ICC při řešení vnitřních problémů, což ukázala minulý týden během návštěvy tajemníka ICC. Můžeme jen doufat, že Keňa si osvojí takové způsoby chování i v souvislosti s mezinárodními problémy. V souladu s postojem EU k Mezinárodnímu trestnímu soudu vydal dne 27. srpna mluvčí vysoké představitelky a místopředsedkyně prohlášení, ve kterém vyjádřila své obavy ze selhání Keni v souvislosti se zatčením al-Bašíra, a delegace EU v Keni měla za úkol předat diplomatický protest a vyjádřit naše znepokojení vládě. To se stalo včera. Ráda bych vysoké představitelce v rámci této debaty sdělila, že si moc přeji, aby toto téma bylo zmíněno na příštím jednání EU a Africké unie. Předsedající. − Rozprava je ukončena Hlasování se bude konat za chvíli. Písemná prohlášení (Článek 149) Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Já rovněž odsuzuji skutečnost, že představitelé Keni se i navzdory závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva rozhodli nezatknout súdánského prezidenta a navzdory závazkům k obětem, které čekají na spravedlnost. Připomeňme si, že al-Bašír je Mezinárodním trestním soudem obviněn z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. V Jižním Súdánu bylo zavražděno či přemístěno několik milionů lidí. Jaký vzkaz svým rozhodnutím Keňa obětem posílá? A co můžeme spolu s občany Keni očekávat v souvislosti se spoluprácí této země s ICC ohledně závažných zločinů spáchaných v roce 2007 po volbách v samotné Keni? Chtěla bych říci jasně:

09-09-2010

09-09-2010

CS


nebudeme tolerovat beztrestnost. Al-Bašír musí být zatčen a předán Mezinárodnímu trestnímu soudu. Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Evropská unie by měla ostře reagovat na nepřijatelný postoj keňských orgánů poté, co nezatkly prezidenta Súdánu, na něhož je vydán zatykač, když byl v Keni. Umar al-Bašír byl Mezinárodním trestním soudem označen za spolupachatele na genocidě, která byla spáchána v provincii Dárfúr. Je to poprvé, kdy Mezinárodní trestní soud obvinil hlavu státu, která stále vykonává svoji funkci. Kruté postupy Umara al-Bašíra mají za následek tisíce obětí a mnoho těch, kteří přežili, bylo donuceno opustit své domovy a žít v exilu. Keňská vláda se úmyslně rozhodla přehlížet své mezinárodní závazky. Nejen že hostila al-Bašíra při příležitosti slavnostního vyhlášení ústavy, ale neučinila ani žádné kroky, aby přistoupila k jeho zatčení. To jasně potvrzuje, že místní zájmy a sousedská solidarita se ukázaly jako důležitější než rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu. Nikdo by však neměl být zproštěn trestu, a zejména pak nikoli osoba odpovědná za závažné zločiny. Prezident Súdánu by měl nést následky svých činů na základě mezinárodního práva a keňské orgány by měly napomáhat k dosažení tohoto cíle. Evropská unie musí vyvinout odpovídající úsilí, aby přesvědčila země Africké unie o nutnosti dodržovat zásady všeobecné soudní pravomoci. Není to pouze v zájmu orgánů, ale hlavně v zájmu občanů členských států Africké unie. 10.2. Lidská práva v Sýrii, zvláště případ Hajtama al-Máliha Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení týkajícího se lidských práv v Sýrii, zejména případu Hajtama al-Máliha (2) . Charles Tannock, autor. − Paní předsedkyně, minulý rok jsem se v Bruselu setkal se synem Hajtama al-Máliha. Hledal podporu pro propuštění svého otce. Pan al-Málih je významný právník a ochránce lidských práv, častý kritik Al-Asadova baasistického diktátorského režimu v Sýrii. Pan al-Málih je starší nemocný muž a měl by být z humanitárních důvodů propuštěn na svobodu – nespáchal žádný zločin, pouze se vzepřel syrským represivním protidisidentským zákonům, které jsou v platnosti více než čtyřicet let. Sýrie je bohužel problematický stát, jenž ukrývá známé teroristy, vede se Severní Koreou podezřelé obchody se zbraněmi – včetně možných jaderných ambicí – a je politicky blízko velmi nebezpečnému Iránu. Apeluji nyní na vedení Sýrie a na jejího prezidenta, aby se zasadili o zlepšení špatného stavu lidských práv v Sýrii a propuštění pana al-Máliha.. Heidi Hautala, autorka. − Paní předsedkyně, toto usnesení nepřichází předčasně. Případ Hajtama al-Máliha sleduji se znepokojením již dlouho. Velice často jsem cítila, že tomuto případu se nevěnuje patřičná pozornost. Nemáme času nazbyt: jde o osmdesátiletého člověka, jehož zdravotní stav – jak jeho syn během návštěvy Parlamentu uvedl – se zhoršuje. Pan al-Málih trpí artritidou, cukrovkou a má problémy se štítnou žlázou, a soudím, že mu je odepřen přístup k lékům. Pan al-Málih byl dne 14. října 2009 svévolně zatčen syrskou obecnou zpravodajskou službou. Byl držen v izolaci a souzen druhým vojenským soudem v Damašku, a to navzdory skutečnosti, že vojenské soudy by neměly soudit civilní obyvatelstvo.

(2)

viz zápis

71

72

CS


4. července 2010 byl pan al-Málih odsouzen ke třem letům vězení na základě „šíření nepravdivých a neobjektivních zpráv, jež oslabují národní cítění“. Kolegové, měli bychom mít na paměti, že mnoho zemí dnes bohužel užívá takovýchto termínů za účelem obvinění z trestných činů, což je naprosto nepřípustné. Toto obvinění padlo dle článků 285 a 286 syrského trestního zákoníku. Taková obvinění jsou samozřejmě příliš vágní a lehko zneužitelná. V jurisdikci žádného moderního státu nemají co dělat. Vážné pochybnosti vyvstávají i nad spravedlností soudního procesu pana al-Máliha. Mé klíčové poselství je, že existují vážné důvody se domnívat, že pan al-Málih je obětí útlaku ze strany syrských orgánů, a to pro své významné a úctyhodné činy na poli lidských práv. Musí být neprodleně propuštěn na svobodu. Ráda bych zdůraznila, že pan al-Málih je skvělým kandidátem na Sacharovovu cenu. Podniknu kroky pro to, aby se stal jedním z kandidátů. Marisa Matias, autorka. − (PT) Paní předsedkyně, dnes hovoříme již o dalším případu porušení lidských práv: zatčení osmdesátiletého syrského aktivisty Hajtama al-Máliha, právníka, jenž byl obviněn z údajného šíření nepravdivých a neobjektivních informací oslabujících národní cítění v jeho zemi. Kromě porušování mezinárodních dohod a usnesení je zatčení tohoto obránce lidských práv navíc v rozporu s právními předpisy Sýrie, které stanovují, že vojenské soudy nejsou oprávněny soudit civilní obyvatelstvo. Rozhodnutí týkající se tohoto muže a dalších syrských vězňů držených z podobných důvodů, případy vzetí do vazby, omezování svobody pohybu a svévolná opatření prováděná syrskými autoritami jsou praktiky, odporují významné úloze, kterou Sýrie v daném regionu hraje, a neodrážejí snahu Sýrie o zlepšení sociální situace v této zemi. Opakuji, že dnes projednáváme již další případ porušování lidských práv. Nelze jej oddělit od četných diskusí, jež jsme zde tento týden vedli. Zdůraznila bych dva případy: zaprvé případ odsouzení Sakíne Aštíáníové k trestu smrti ukamenováním. Vznesla se velká vlna kritiky a mělo to určitý výsledek. Ještě není čas vyhlásit vítězství, ale rozhodně není čas mlčet. Druhým případem je dnešní schválení důležitého usnesení proti poškozování rumunských a bulharských občanů ze strany vlády prezidenta Sarkozyho. Ochrana lidských práv nemá hranice a je to boj, který probíhá nejen mimo naše území. V tomto případě bojujeme uvnitř svých vlastních hranic. Neospravedlnitelné zatčení Hajtama al-Máliha nás všechny zde dnes spojilo. Tento muž je ochráncem lidských práv. Ochránci lidských práv musí být svobodní – to je požadavek, který na syrské orgány klademe. My, kteří se též mezi ochránce lidských práv počítáme, jej neopustíme. Véronique De Keyser, autorka. – (FR) Paní předsedkyně, připojuji se ke všem svým kolegům, kteří zde požadují okamžité propuštění pana al-Máliha. Jak bylo řečeno, je to starší muž. Byl obviněn z trestného činu, ovšem na základě článků z trestního zákoníku, které se nám zdají značně přehnané. Vedle tohoto muže se jedná o další ochránce lidských práv, další právníky a doktory, které dobře známe, neboť po své návštěvě Evropského parlamentu byli následně zatčeni. Jde o vězně svědomí a my nesmíme takové jednání ze strany Sýrie připustit. Jelikož je vždy důležité zmínit jména, ráda bych zmínila jména pana Al-Hassaniho a pana Al-Abdalláha, dále pana Labouaniho, který nás zde navštívil. Téměř všichni jsou přátelé. Ráda bych zdůraznila, že v Sýrii je mnoho věcí, které bych ráda viděla i jinde. Na tom co říkám není nic pobuřujícího. Je tam skutečná svoboda svědomí a vyznání. Je vynakládáno

09-09-2010

09-09-2010

CS


úsilí v oblasti vzdělání a zdravotnictví, v přijímání uprchlíků z Iráku a Palestiny. Je to země, která má potenciál, v neposlední řadě i na mezinárodní scéně, což nelze ignorovat. Prezidentu Bašáru Al-Asadovi, kterého dobře znám, bych chtěla vzkázat: „Pane prezidente, abyste si udržel vliv ve své zemi a pozici na mezinárodní scéně, nepotřebujete tyto vězně svědomí. I vy si můžete dovolit luxus ochrany lidských práv.“ Domnívám se, že bychom při myšlence na Sýrii neměli vidět jen tu její tvář, kterou představují systematické represe. Ty bezesporu existují, a to nemůžeme popřít. Sýrie ale znamená mnohem víc, proto si tak vážíme dohody o přidružení, paní komisařko. Jsme si vědomi toho, že Sýrie tuto dohodu v současné době odmítá. Informujte nás prosím o postupu těchto jednání. My – alespoň mnoho z nás – bychom chtěli, aby Sýrie byla schopna hrát kladnou roli na mezinárodní scéně a v mírovém procesu na Středním Východě. Bernd Posselt, autor. – (DE) Paní předsedající, náš návrh usnesení vysílá několik jasných poselství. Zaprvé, že žádáme neprodlené a bezpodmínečné propuštění pana Hajtama al-Máliha a všech dalších ochránců lidských práv a vězňů svědomí. Co se nás týče, v otázkách lidských práv nelze činit kompromisy. Nicméně v našem prohlášení včetně bodu odůvodnění A a bodu 9 prohlašujeme, že požadujeme dialog se Sýrií. Nakonec chceme dohodu se Sýrií co nejdříve, ovšem nikoliv bezpodmínečně, ale jako nástroj pro lidská práva a spolupráci. Zajisté uznáváme, že – jak paní De Keyserová uvedla – v Sýrii došlo jak k pozitivnímu, tak negativnímu vývoji. Nikde na Arabském poloostrově či ve státech Mašreku nemají křesťané a další menšiny tak dobré podmínky jako v Sýrii. Významní libanonští křesťané mi říkají, že přežívají jedině díky ochranné ruce, kterou nad nimi drží Sýrie. Sýrie není ani sluhou Iránu, pane Tannocku, nýbrž funguje jako důležitá protiváha vůči íránské převaze. Proto potřebujeme stabilní Sýrii, ovšem ta pro to také musí něco učinit. Frédérique Ries, autorka. – (FR) Paní předsedající, skoro bychom se mohli ptát, zda si Sýrie již nezačíná zvykat na naši každoroční kritiku týkající se porušování lidských práv. Nicméně nevzdávejme svoji víru v to, že nám Sýrie porozumí a nepřestávejme očekávat pokrok, významnější pokrok – já vím, že k určitému posunu již dochází – pro občany toužící po větší svobodě, zejména svobodě projevu –. Náš dnešní návrh usnesení se týká konkrétně pana Hajtama al-Máliha, neúnavného ochránce lidských práv. Tento právník byl po soudním procesu, který byl parodií skutečného soudního procesu, odsouzen ke třem letům vězení za – cituji – „šíření klamných a neobjektivních informací ohrožujících národní cítění“. Naše rezoluce tedy požaduje okamžité propuštění Hajtama al-Máliha z důvodů, které jsem právě uvedla, a které zde již zazněly – pro jeho pokročilý věk a vážné zdravotní problémy. V podstatě chceme samozřejmě zaměřit pozornost na porušování lidských práv v Sýrii: popravy – zmiňujeme je v našem usnesení – zatýkání a omezování celé řady svobod, to vše ve jménu výjimečného stavu, jenž je z definice dočasný, který ale v Sýrii trvá již více než 40 let. Vyzýváme Evropskou unii, aby prosadila tyto zásadní požadavky, které byly přepracovány baronkou Ashtonovou a jsou zásadní, a především k tomu, aby je použila ke zvýšení tlaku při rozhovorech a jednáních týkajících se podepsání dohody o přidružení. Vzdalujeme se od doby zvané „Pražské jaro“, kdy se před deseti lety v roce 2000 chopil moci Bašár Al-Asad. Toto období, kdy byly syrské občanské společnosti slibovány světlejší

73

74

CS


zítřky, trvalo několik měsíců. Myslím, že nyní nastal čas, aby Sýrie pokračovala s uskutečňováním těchto nutných reforem, chce-li v oblasti získat pověst, jež je hodna hlavní úlohy, kterou, jak si přejeme a jak doufáme, v regionu bude hrát. Monica Luisa Macovei, jménem skupiny PPE. – Paní předsedající, pan al-Málih v médiích kritizoval syrské vedení a byl odsouzen za šíření nepravdivých informací, které oslabují národní bezpečnost. Jeho zajetí, zadržení, obvinění a odsouzení k odnětí svobody vojenským soudem je porušením jeho práv, zejména práva na svobodu projevu a práva na spravedlivý proces. A to je hrozbou pro všechny ochránce lidských práv v Sýrii. Svoboda projevu zahrnuje možnost kritizovat vládu, veřejně sdílet informace a vyjadřovat názory beze strachu z uvěznění. Člověk není vězněn kvůli tomu, co je samotnou podstatou jazyka: kvůli tomu, že jeho posluchač nesdílí stejné názory a myšlenky. Přidávám se tudíž ke svým kolegům, kteří apelují na Sýrii, aby neprodleně propustila na svobodu pana al-Máliha. Žádám Komisi, aby vznesla tuto naléhavou otázku při jednáních se syrskou vládou. Corina Creţu, jménem skupiny S&D. – (RO) Dnes projednáváme pobuřující případ porušení lidských práv, jenž symbolizuje způsob, jakým autoritářský stát zamýšlí jednat se svými občany. Byly porušeny základní svobody tohoto muže a nebyla dodržena ani jeho další práva, jako je presumpce neviny, právo na spravedlivý proces a obhajobu, včetně práva na svobodný výběr obhájce. Nicméně, kromě těchto velmi vážných nesrovnalostí, se v podstatě jedná o obvinění vznesené proti Hajtamu al-Málihovi, zkušenému aktivistovi v oblasti lidských práv, který již za své aktivity pykal, a to v osmdesátých letech, za svoji podporu konstitučních reforem, kdy byl odsouzen k sedmilétému odnětí svobody. Tentokrát byl Hajtam al-Málih odsouzen ke třem letům vězení za zločin názoru, byl obviněn z poškozování morálky a národního cítění, a to svojí kritikou zamířenou především na výjimečný stav, který byl v platnosti po čtyři desetiletí a odpírá občanům jejich základní práva. Hrozí, že tento osmdesátiletý muž dožije svůj život ve vězení jen proto, že uplatňoval své zákonné právo na svobodu projevu, garantované Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který Sýrie ratifikovala. Vzhledem k tomu, že udělený trest je v rozporu s právem na svobodu projevu a s ohledem na fakt, že zdravotní stav tohoto muže se zhoršuje, připojujeme se i my k apelu na syrské orgány, aby obvinění stáhly a propustily Hajtama al-Máliha a ostatní politické vězně na svobodu. Prvním krokem k normalizaci a demokratizaci režimu by měla být všeobecná amnestie, mělo by být zastaveno pronásledování a trestání aktivistů lidských práv, zatýkání politických odpůrců a mělo by být zaručeno nezávislé soudnictví. Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE – Paní předsedající, Sýrie je klíčovým hráčem na Středním Východě. Když jsem minulý rok navštívila Damašek, byla jsem překvapena, jakým potenciálem disponuje mladá syrská generace.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Aby došlo v Sýrii k pokroku a propojení s mezinárodním společenstvím, bude nutné usilovat o větší otevřenost a dodržování základních práv. Prezident Al-Asad ve svém inauguračním projevu hovořil o kreativním myšlení, transparentnosti a demokracii. Přesto se syrská vězení záhy opět naplnila politickými vězni, novináři a aktivisty, kteří se zasazují za lidská práva. Například nedávno dva přední obhájci lidských práv, Hajtam al-Málih a Muhammad Al-Hasani, byli odsouzeni za kritiku stavu lidských práv v Sýrii. Spisovatel Ali Abdullah zůstává ve vězení i po té, co si odpykal trest. Svoboda projevu není dodržována ani na internetu. Zeje zde obrovská a bolestivá propast mezi prohlášením Al-Asada a skutečným stavem demokracie. To Sýrii, a především její mladší generaci, nesvědčí. EU by měla využít všech dostupných prostředků, aby orientovala Sýrii správným směrem a ke zlepšení stavu lidských práv. Paweł Robert Kowal, jménem skupiny ECR. – (PL) Paní předsedající, paní Schaakeová má pravdu, že mnoho lidí v Sýrii chce, aby se tato země změnila. Já sám jsem v Sýrii byl, setkal jsem e s jejími obyvateli a naslouchal jim. Co se týče tohoto případu, myslím, že bychom se měli vrátit k úterní diskusi o stavu Unie, kde předseda jedné z politických skupin prohlásil, že v důležitých věcech nesmíme být jakýmsi faxem, který chrlí prohlášení o světovém dění. To musíme překonat a přikročit od slov k činům – a v Parlamentu hovoříme hodně. Jsem rozrušen situací obránce lidských práv Hajtama al-Máliha, který byl odsouzen ke třem letům vězení za obranu lidských práv a otevřené vyjadřování svých názorů. Často trpěl represemi ze strany úřadů, byl uvězněn, obviněn a pronásledován. Navzdory tomu nikdy nepřestal odhalovat nezákonné jednání těchto úřadů. Není jediný, po změně ve své zemi volá mnoho Syřanů. Jedním z nejdůležitějších cílů Evropského parlamentu je chránit lidská práva. Toto je jedna ze situací, kdy nesmíme být jen tím faxem a chrlit prohlášení. Hajtam al-Málih je vězeň svědomí a je zadržován jen proto, že užíval práva vyjadřovat svůj názor. Nemůžeme stát mlčky opodál, protože ti, kteří nás zvolili, abychom svobodně vyjadřovali své názory, od nás očekávají, že se budeme stejných práv dožadovat i pro ostatní. Když se dnes nezastaneme al-Máliha, jaký smysl má naše zvolení, jakou autoritu máme jakožto poslanci Evropského parlamentu, jak budeme moci za pár let pohlédnout svým voličům do očí? Rád bych zdůraznil, že když se dovoláváme se rovnosti, spravedlnosti, práva, pořádku a všeho, o čem ve sjednocené Evropě nikdy nepřestaneme hovořit, když mluvíme o přátelství a mírové spolupráci, nesmíme se před takovými problémy skrývat. Tyto problémy vyžadují od diplomacie EU velké nasazení a je též třeba, aby byly vypracovány takové formy nátlaku, který by Syřanům umožnil těšit se z takového stavu svobody projevu, jaký si přejí a z jakého se těšíme my. Sdílejme svobodu projevu a apelujme na evropské instituce, aby byly v takových případech zvláště výkonné, neboť na tom záleží pověst Evropské unie. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Mrzí mne, že v Sýrii, v zemi, která za posledních deset let prošla ekonomickým a společenským vývojem, stále existují případy omezování svobody projevu. Přestože syrská ústava v principu zaručuje základní lidská práva, případ pana al-Máliha je jeden z řady případů nahodilých zatčení a zadržení.

75

76

CS


Pan al-Málih neměl spravedlivý proces, neměl právo na obhajobu a je stále vystaven těžkým vazebním podmínkám. Velmi se obávám o jeho zdraví. Proto apeluji na syrské úřady, aby jej bezpodmínečně propustily a aby učinily silný závazek ohledně dodržování lidských práv. Nakonec bych chtěla povzbudit Sýrii k podpisu dohody o přidružení. Tato dohoda obsahuje důležité body vztahující se k lidským a politickým právům, jež zaručují mezinárodní právní předpisy. Dodržování dohody o přidružení by urychlilo proces demokratizace a provádění reforem. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Také se samozřejmě připojuji k těm, kteří dnes v této sněmovně požadují okamžité propuštění Hajtama al-Máliha na svobodu. Jak již bylo řečeno, je to osmdesátiletý muž chatrného zdraví a tento případ určitě musí být posouzen z humanitárního pohledu. Kromě tohoto čistě humanitárního hlediska musíme v případě Hajtama al-Máliha brát v potaz, že byl odsouzen vojenským soudem po procesu, který představoval naprostý výsměch jeho základním právům, a že rozsudek, jak jsme již připomněli, je v rozporu s mezinárodními normami. Proč k tomu došlo? Jednoduše proto, že Hajtam al-Málih učinil to, co činil po čtyři desetiletí – tedy vážně, kriticky a jasně hovořil o svobodě, kterou je třeba hledat, aby došlo ke zlepšení situace lidí v jeho zemi. Myslím, že syrské orgány musí nahlížet na možnost podepsání dohody o přidružení s EU jako na podnět ke zlepšení stavu lidských práv. Je proto načase, aby Sýrie ukázala, že závazky, které v oblasti lidských práv učinila, neexistují pouze na strukturální úrovni, ale že jsou také touto společností uskutečňovány. Tadeusz Zwiefka (PPE). – (PL) Paní předsedající, žádáme vládu a prezidenta Sýrie, aby byl odvolán rozsudek nad známým právníkem a obráncem lidských práv, a aby byl tento muž zproštěn viny. Takto by měl znít náš požadavek, protože právě tyto státní orgány činí dané rozhodnutí. Chtěl bych nicméně připomenout následující: před nedávnem, ke konci minulého volebního období, jsme v této sněmovně přivítali velkého muftího Sýrie, který během plenárního zasedání hovořil o tom, jak fungují občanské svobody v Sýrii a o tom, jak tam jsou dodržovány principy demokracie a svobody slova. Možná bychom se měli obrátit na něj, neboť v Sýrii má velkou autoritu a společenskou podporu. Mohl by snad i ovlivnit vládu a prezidenta. Možná bychom ho měli požádat, aby se připojil k boji za propuštění ochránce lidských práv, jenž ostatně byl nespravedlivě odsouzen. Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, zákon o výjimečném stavu z roku 1963 ještě stále v Sýrii platí. Výsledkem toho je, že svoboda slova, svoboda tisku a svoboda shromažďování jsou v Sýrii výrazně omezeny. Politicky motivovaná zatčení nejsou v Sýrii ničím výjimečným, a jedním ze zatčených je pan al-Málih. Za svoji angažovanost v oblasti lidských práv strávil ve vězení již několik let. V říjnu roku 2009 byl tento osmdesátiletý muž znovu zadržen a odsouzen vojenským soudem k odnětí svobody. EU se musí v dialogu se třetími zeměmi hlasitě vyslovit pro ukončení perzekucí a represí politických aktivistů a jejich rodinných příslušníků. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Tresty odnětí svobody, ke kterým byli nedávno odsouzeni přední obránci lidských práv za to, že uplatňovali svobodu projevu, ukazují, že Sýrie pokračuje v laxní a často zkreslené interpretaci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je signatářem. Perzekuce, omezování svobody, neoprávněná zadržení a maření práce obránců lidských práv, stejně jako odepírání práva na spravedlivý

09-09-2010

09-09-2010

CS


proces působí v Sýrii, která by jinak měla potenciál šířit mír a stabilitu v dané oblasti, vnitřní destabilizaci. Dle mého názoru by měla Komise plně využít vůle Sýrie uzavřít s Evropskou unií dohodu o přidružení, a vyvinout na Sýrii tlak, aby se zavázala k odstranění přetrvávajícího porušování lidských práv. Eija-Riitta Korhola (PPE). - (FI) Paní předsedající, trest odnětí svobody udělený Hajtamu al-Málihovi jasně odráží současný stav lidských práv v Sýrii. Rozšíření soudní moci vojenských soudů na soudy civilní je záležitostí značně diskutabilní, a zřídka, pokud vůbec kdy, je možné jej ospravedlnit. Aniž bych jakkoliv chtěla snižovat nevhodné zacházení, jemuž byl Hajtam al-Málih vystaven, chci zdůraznit, že skutečné problémy jsou zakořeněny hluboko ve struktuře syrské společnosti. Výjimečný stav, který pozastavil dodržování mnoha ústavních práv, platí od schválení v roce 1963. Původní důvod, konflikt mezi Sýrií a Izraelem, ztratil opodstatnění již dávno. Žádná vláda nemůže zůstávat u moci celá desetiletí a prohlašovat, že funguje na základě demokratických principů. Naléhavě vyzývám Evropský parlament, aby jasně odsoudil pokračování výjimečného stavu a podpořil kroky nutné ke znovunastolení skutečné demokracie v Sýrii. Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Znepokojuje mne, jak syrské orgány diktátorsky zatýkají a pronásledují známé ochránce lidských práv. Proces s panem al-Málihem neproběhl v souladu s mezinárodními právními standardy, včetně presumpce neviny a práva na obhajobu. Milost pro pana al-Máliha a další obránce lidských práv, kterým bylo upřeno právo na spravedlivý proces, by svědčila o změně směřování politiky politických orgánů a o posunu směrem k dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv a k zásadám spravedlivého procesu. Podepsání dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Sýrií, jež by představovalo zásadní projev úcty k lidským právům, bylo navíc v říjnu 2009 na žádost Sýrie odloženo. Vzhledem k současnému stavu by Evropská komise měla Evropskému parlamentu předložit zprávu o stavu jednání týkajících se podepsání této dohody. Connie Hedegaard, členka Komise. − Paní předsedající, nedávná vlna zatýkání a rozsudků nad obránci lidských práv, právníky, novináři a Kurdy, Evropskou unii vážně znepokojuje. Tři významné případy vzbudily v poslední době pozornost EU. Případy Muhammada al-Hasaniho a Hajtama al-Máliha – ke kterému se mnoho z nás dnes vyjádřilo – a v neposlední řadě případ Ali Abdullaha, spisovatele, který byl znovu zatčen v červnu poté, co si odpykal trest. Evropská unie podnikla mnohé kroky. Tyto případy u syrských orgánů na patřičných úrovních vznesla i vysoká představitelka. EU trvá na tom, že musí být zohledněno velmi chatrné zdraví pana al-Máliha, kterému je již osmdesát let. Byly proto podniknuty kroky v nejvyšším utajení, ale protože orgány se k případu nijak nevyjádřily, vysoká představitelka vydala 27. června prohlášení, odvolávající se na závazky, které Sýrie v rámci mezinárodního práva potvrdila, a naléhavě vyzývající k propuštění politických vězňů na svobodu. Navzdory dosavadnímu nedostatku kladných odpovědí činnost EU musí – a bude – pokračovat. EU pracuje současně na několika různých frontách, aby v Sýrii došlo ke zlepšení lidských práv. Delegace EU a členských států v Damašku budou situaci nadále monitorovat a sledovat soudní procesy. Pan al-Hasani a pan al-Málih podali odvolání.

77

78

CS


Podpora obránců lidských práv a jejich rodin bude pokračovat. Dodržování lidských práv musí současně zůstat trvalým bodem jakéhokoliv dialogu EU se syrskými orgány, a to na všech úrovních. Paní De Keyserová se ptala na stav dohody o přidružení. Sýrie od října 2009 stále neodpověděla na pozvání EU k podpisu této dohody. Sýrie tvrdí, že posouzení politického a ekonomického dopadu této dohody ještě není dokončeno. Dohoda nepochybně přinese jisté výhody oběma stranám, ale pro Evropskou unii představuje také nejlepší cestu pro ustavení pravidelného a jasného politického dialogu se Sýrií, včetně otázek lidských práv. Pokračující pomoc EU v oblasti lidských práv a demokracie je dalším důležitým nástrojem//další důležitou příležitostí. Projekty plynovodu zahrnují modernizaci soudnictví a posílení možností syrské občanské společnosti. Bernd Posselt, autor. – (DE) Paní předsedající, omlouvám se, ale má skupina – jako vždy – požádala o jmenovité hlasování při závěrečném hlasování o poslední z naléhavých otázek, konkrétně o otázce týkající se Sýrie. Nicméně, patrně technickým nedopatřením se k vám tato informace zřejmě nedostala. Prosím vás jménem naší skupiny, ostatní skupiny jistě nebudou proti, abyste laskavě dovolila jmenovité hlasování o usnesení o Sýrii. Předsedající. − Pane Posselte, není nutno se u mne dovolávat, už se to připravuje. Rozprava je ukončena Dalším bodem je hlasování. (Pokud jde o výsledky a jiné podrobnosti týkající se hlasování: viz zápis) Písemná prohlášení (článek 149) Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Vítám skutečnost, že je dnes v Parlamentu vedena diskuse o otázce porušování lidských práv v Sýrii. Vůči tomuto problému nemůžeme být lhostejní. Vyzývám syrskou vládu a prezidenta, aby okamžitě a bezpodmínečně propustili Hajtama al-Máliha. Soudní řízení vedené proti tomuto osmdesátiletému syrskému právníkovi nesplňovalo mezinárodní normy pro spravedlivý proces, včetně práva na presumpci neviny a práva na obhajobu. Obvinění, která byla proti němu vznesena, navíc zasahují do práva na svobodu slova, které zaručuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jehož je Sýrie smluvní stranou. Vyzývám rovněž syrské orgány, aby ukončily veškeré pronásledování obhájců lidských práv a jejich rodin a také zajistily, že tito lidé budou moci pokračovat ve své činnosti, aniž by jim kdokoliv bránil nebo je zastrašoval. Vyzývám syrské orgány, aby dodržovaly mezinárodní normy v oblasti lidských práv a mezinárodní závazky, které tato země přijala a jež jsou zárukou svobody přesvědčení a projevu a práva na spravedlivý proces a rovněž zaručují dobré zacházení s vězni i skutečnosti, že vězni nejsou obětí mučení ani jiného špatného zacházení a že je jim umožňován včasný, pravidelný a neomezený kontakt s rodinou, právníky a lékaři. 11. Hlasování 11.1. Keňa: neúspěch při zatčení súdánského prezidenta Umara al-Bašíra (B7-0508/2010) 11.2. Lidská práva v Sýrii, zejména případ Hajtama al-Máliha (B7-0511/2010)

09-09-2010

09-09-2010

CS


12. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis 13. Převody prostředků: viz zápis 14. Žádost o ochranu parlamentní imunity: viz zápis 15. Rozhodnutí o určitých dokumentech: viz zápis 16. Postoj Rady v 1. čtení: viz zápis 17. Písemná prohlášení uložená v rejstříku (článek 123 jednacího řádu): viz zápis 18. Předání přijatých textů během schůze: viz zápis 19. Předložení dokumentů: viz zápis 20. Termíny příštích zasedání: viz zápis 21. Přerušení zasedání Předsedající . − Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu za ukončené. (Zasedání bylo ukončeno v 16:05)

79

80

CS


PŘÍLOHA (Písemné odpovědi) OTÁZKY RADĚ (Zodpovědnost za tyto odpovědi nese výhradně úřadující předsednictví Rady Evropské unie) Otázka číslo 10 , kterou pokládá Enrique Guerrero Salom ( H-0381/10 ) Předmět: Všeobecné právo na přístup k vodě a k základním hygienickým zařízením Mezi rozvojové cíle tisíciletí patří také cíl č. 7, tj. snížit do roku 2015 o polovinu procento obyvatelstva, které dlouhodobě nemá přístup k pitné vodě a k základním hygienickým zařízením. Tato otázka velmi úzce souvisí s právem na zdravotní péči, vzdělání, výživu, oblečení, bydlení a práci. Přibližně jeden milion osob však stále nemá přístup k pitné vodě, více než 2,5 miliardy lidí nemají přístup k hygienickým zařízením a každých osm sekund zemře jedno dítě na nemoci přenášené vodou. Podle Světové banky v roce 2030 celosvětová poptávka po vodě překročí nabídku o 40 %. Domnívá se Rada, že uznání přístupu k pitné vodě a k základním hygienickým zařízením jakožto všeobecného základního práva může přispět ke zlepšení této situace? Hodlá Rada podpořit rezoluci, kterou nyní projednává Valné shromáždění OSN a která uznává přístup k vodě a k hygienickým zařízením jakožto základní právo, a hodlá usilovat o její přijetí? Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Evropská unie je pevně odhodlána zajistit, aby v celém světě byla lépe zohledněna potřeba přístupu k vodě a hygienickým zařízením. Je si vědoma rizik vyplývajících z této situace, zejména pro veřejné zdraví v rozvojových zemích, a proto již po několik let toto odhodlání různými způsoby naplňuje, počínaje rokem 2002, kdy zahájila svou hlavní iniciativu v této oblasti. Jejím cílem je poskytnout rámec pro zřízení a financování strategických partnerství s rozvojovými zeměmi v této oblasti, přičemž první dohoda o partnerství byla mezi EU a Afrikou uzavřena v témže roce v Johannesburgu. Výše rozpočtu pro vodní zařízení v zemích AKT je stanovena na 500 milionů EUR, které budou využity zejména na místní úrovni, kde je to nejvíce potřeba. S ohledem na tuto skutečnost bude Evropská unie podporovat práci, kterou v oblasti přístupu k vodě a hygienickým zařízením odvádí Rada OSN pro lidská práva. Rezoluce Rady pro lidská práva č. 7/22 ze dne 23. března 2008 ustavila mandát nezávislého odborníka pro povinnosti vyplývající z lidských práv v souvislosti s přístupem k nezávadné pitné vodě a k hygienickým zařízením. Tento mandát je udělován na dobu tří let a potrvá až do roku 2011. Od zavedení mandátu pracuje paní de Albuquerque na objasnění rozsahu těchto povinností, k čemuž využívá studie, zprávy a návštěvy v terénu, během nichž sleduje osvědčené postupy. Rada pro lidská práva opakovaně přijímá rezoluce, v nichž její práci oceňuje. V únoru 2010 Evropská unie kromě toho navázala velmi úzký pracovní vztah s touto nezávislou odbornicí v rámci pracovní skupiny Rady pro lidská práva.

09-09-2010

09-09-2010

CS


U příležitosti oslav Světového dne vody 22. března 2010 chtěla EU podtrhnout význam této otázky tím, že poukázala na povinnosti, které členským státům vyplývají z lidských práv v oblasti přístupu k nezávadné pitné vodě, jež musí být fyzicky přístupná, cenově dostupná, k dispozici a mít přijatelnou kvalitu. Evropská unie se domnívá, že povinnosti vyplývající z lidských práv v oblasti přístupu k nezávadné pitné vodě a hygienickým zařízením úzce souvisí s individuálními lidskými právy, jako je právo na bydlení, potraviny a zdraví. Právě v tomto duchu EU přistupuje k diskusím, které probíhají v Ženevě, a stejně tak zaujala své stanovisko v New Yorku. V červenci minulého roku nemohla EU zaujmout společný postoj k rezoluci z Bolívie, v níž je přístup k vodě a hygienickým zařízením uznán jako základní lidské právo. EU je odhodlána zajistit další pokračování práce nezávislé odbornice v Ženevě. Unie věří, že bude-li vyjasněn rozsah a charakter povinností vyplývajících z tohoto práva, bude moci v této oblasti dosáhnout společného stanoviska. Stále je odhodlána zajistit, že v této oblasti bude dosaženo konsensu s celým mezinárodním společenstvím, a v tomto duchu bude nadále se svými partnery pracovat. EU kromě zmíněných jednání přispívá rovněž zásadním způsobem v rámci své rozvojové politiky k úsilí o zlepšení přístupu k vodě a hygienickým zařízením v praxi. * * * Otázka číslo 11 , kterou pokládá Brian Crowley ( H-0382/10 ) Předmět: Humanitární krize na Haiti Může Rada poskytnout aktualizované hodnocení rozsahu humanitární krize na Haiti? Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Evropská unie, jak je vám známo, reagovala na naléhavou situaci po zemětřesení, k němuž došlo na Haiti dne 12. ledna, okamžitě tím, že již druhý den po katastrofě přijala balíček pomoci při mimořádných událostech ve výši 3 milionů EUR. Následoval další balíček pomoci ve výši 8 milionů EUR. Již 13. ledna byl na místě katastrofy na Haiti přítomen záchranný tým a 18. ledna Komise uvolnila dalších 19 milionů EUR na bezodkladnou humanitární pomoc, které partnerům z Organizace spojených národů, Červeného kříže a nevládních organizací působících přímo na místě umožnily pomáhat obětem. V té době členské státy již oznámily dalších 92 milionů EUR na bezodkladnou humanitární pomoc. V průběhu pouhých několika týdnů bylo vyčleněno celkem více než 300 milionů EUR na naplnění okamžitých potřeb postižené země. Dne 31. března se v New Yorku konala mezinárodní dárcovská konference na ministerské úrovni s názvem „Cesta k nové budoucnosti pro Haiti“, na níž se EU zavázala k tomu, že v následujících deseti letech uvolní více než 1,2 miliardy EUR na obnovu a rekonstrukci Haiti, čímž opětovně potvrdila svůj dlouhodobý závazek vůči této zemi. Zapojili se rovněž občané Evropy a evropská občanská společnost, kteří shromáždili více než 600 milionů EUR na podporu úsilí o pomoc rekonstrukci.

81

82

CS


Celkově vzato, dle mého názoru můžeme být přiměřené hrdí na to, jak EU jako celek reagovala na pomoc Haiťanům ve velmi obtížném období. Co se týče aktuální humanitární situace, pravdou zůstává, že od 12. ledna, kdy došlo k zemětřesení, uběhlo přibližně sedm měsíců, a humanitární situace zůstává nadále pro stovky tisíc lidí nestabilní, a to i přes obrovské množství podpory, kterou Haiti poskytlo širší mezinárodní společenství. Nemáme čas na to, abychom prošli celý seznam potřeb a výzev, které jsou ještě před námi. Nejdůležitější aspekty problémů do budoucna jsou s dostatečnou přesností popsány v situační zprávě, kterou pravidelně aktualizuje generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc (ECHO). Se zájmem jsem rovněž přijal poučná zjištění ve zprávě z mise delegace Evropského parlamentu v čele s paní Strifflerovou, která se na Haiti vydala na konci června. Je třeba zdůraznit pozitivní aspekty doposud přijatých humanitárních opatření, která sice nebyla dokonalá, ale především se jim podařilo odvrátit vypuknutí závažné zdravotní krize a epidemií, jež bylo po katastrofě největší obavou, na což ostatně poukazuje i zpráva z mise Evropského parlamentu. Zcela jistě je tu stále velké množství práce a chtěl bych ujistit poslance, že Evropská unie samozřejmě zůstává i nadále ve střehu. Země nyní musí zahájit proces obnovy, a to v době před volbami, která se vyznačuje znepokojivou mírou nejistoty. Jak je vám známo, v této souvislosti jsou některé problémy, jimiž se budeme muset zabývat, spojeny se stavem kapacit samotného státu Haiti. V průběhu následujících šesti měsíců bude třeba zachovat nouzové přístřešky, jelikož se opozdilo provádění strategie pro stavbu přechodných domů. Vnitřní vysídlení obyvatel mimo přímo zasažené oblasti ohrožuje přežití rodin, které poskytly přístřeší obětem. Zcela zásadní bude těmto rodinám poskytnout dostatečnou podporu v nadcházejících měsících. Hurikánová sezóna začala na začátku června. Ze střednědobého hlediska se vnitrostátní orgány a mezinárodní společenství musí v největší možné míře připravit na tuto další předvídatelnou hrozbu. Jak je vám známo, rozhodnutí a závazky EU a členských států přímo v terénu uskutečňují úředníci z Evropské komise a členských států. I z toho důvodu vyzývám váženého pana poslance, aby se obrátil rovněž na Komisi, od níž může o aktuální humanitární situaci na Haiti získat více informací. * * * Otázka číslo 12 , kterou pokládá Pat the Cope Gallagher ( H-0383/10 ) Předmět: Zveřejňování závěrů Rady v irštině Má Rada v úmyslu zveřejňovat závěry všech zasedání Rady v irském jazyce? Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Irština je v rámci systému jazyků Evropské unie zařazena ke třiadvaceti úředním a pracovním jazykům orgánů Unie. Nicméně z praktických důvodů a jako přechodné opatření

09-09-2010

09-09-2010

CS


v souladu s odchylkou stanovenou v článku 2 nařízení Rady (ES) č. 920/2005 (3) nejsou orgány Evropské unie vázány povinností sepisovat všechny akty v irštině a zveřejňovat je v tomto jazyce v Úředním věstníku Evropské Unie. Nařízení přijatá společně Evropským parlamentem a Radou jsou však předkládána ve všech úředních jazycích, tudíž i v irštině. Závěry Rady do této kategorie dokumentů nespadají, nevyžaduje se tedy, aby byly zveřejňovány v irštině. S tímto vědomím by Rada chtěla zdůraznit, že vynakládá veškeré úsilí, aby ve svých dokumentech zajistila používání irského jazyka. Od přijetí nařízení (ES) č. 920/2005 Rada a její generální sekretariát neustále usilují o to, aby měly k dispozici dostatečně velký tým překladatelů se znalostí irského jazyka, díky nimž by zajistily co nejvyšší možný počet překladů. Ode dne 1. ledna 2009 se tento tým stal nezávislým oddělením v rámci jazykových služeb generálního sekretariátu Rady a pracuje v něm čtrnáct překladatelů, národní odborný přidělenec a sedm asistentů. Výběrová řízení úřadu EPSO nepřinesla dostatečné výsledky, a tudíž bylo deset překladatelů a sedm asistentů z výše zmíněných přijato na pozici dočasných zaměstnanců prostřednictvím výběrového řízení, které zorganizoval generální sekretariát Rady. * * * Otázka číslo 13 , kterou pokládá Gay Mitchell ( H-0386/10 ) Předmět: Uprchlíci z Čagoských ostrovů Obyvatelé Čagoských ostrovů byli ze své vlasti, Britského indickooceánského území (BIOT), odsunuti v letech 1968 až 1973 britskou vládou za účelem úplného vystěhování populace ze všech 65 ostrovů. Velká Británie zamýšlela poskytnout jeden z těchto ostrovů, Diego Garcia, armádě Spojených států pro zřízení letecké a námořní základny, jejíž výstavba začala v březnu 1971. V důsledku toho bylo veškeré obyvatelstvo donuceno nastoupit na nákladní lodě a vysazeno na Mauriciu a Seychelách, 1000 km od svého domova. Tito lidé a jejich potomci žijí ve vyhnanství na Mauriciu a Seychelách. Společenství nyní čítá přibližně 5 tisíc osob, přičemž z dospělých původních obyvatel žije pouze 750 osob. Všichni jsou britskými občany, tudíž občany Evropské unie. Někteří emigrovali a žijí nyní ve Velké Británii nebo ve Francii. Souhlasí Rada s tím, že by bylo čestné a spravedlivé umožnit Čagosanům návrat do jejich vlasti? Co je Rada připravena udělat pro nalezení vhodného řešení tohoto dlouhodobého problému? Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Děkuji váženému panu poslanci za tuto otázku. Tato záležitost však nebyla Radě předložena, a tudíž na ni není schopna podat odpověď. Váženému panu poslanci je jistě známo, že případ obyvatel Čagoských ostrovů je složitý a že je v současné době předmětem soudního řízení před Evropským soudem pro lidská práva. V souladu s ustálenou praxí se Rada nevyjadřuje k případu, v jehož věci probíhá soudní řízení.

(3)

Úř. věst. L 156, 18.6.2005, s. 3.

83

84

CS


* * * Otázka číslo 14 , kterou pokládá Bernd Posselt ( H-0390/10 ) Předmět: Bezpečnost vnějších hranic Jaké kroky Rada podniká, aby dále posílila bezpečnost na vnějších hranicích a agenturu Frontex a pokud možno zavedla další opatření vedoucí k vytvoření skutečné Evropské hraniční stráže? Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Cílem pohraniční politiky Evropské unie je dle Stockholmského programu postupné rozvíjení integrovaného řízení vnějších hranic. K jeho dosažení již Evropská unie přijala několik důležitých opatření. Na legislativní úrovni k nim patří přijetí Schengenského hraničního kodexu, na operační úrovni zřízení agentury FRONTEX a na finanční úrovni vytvoření Fondu pro vnější hranice. Ve svých závěrech ze dnů 25.–26. února 2010 Rada v souladu s tímto cílem nastínila celkem dvacet devět opatření na posílení ochrany vnějších hranic a pro boj proti nedovolenému přistěhovalectví. Mezi hlavními výzvami, s nimiž se v této oblasti bude Unie v dohledné budoucnosti potýkat, je v opatřeních zmíněno zvýšení efektivity agentury FRONTEX, rozvoj Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR), solidarita a integrované řízení vnějších hranic ze strany členských států. Rada pozorně sleduje činnosti, jimiž agentura FRONTEX podporuje a koordinuje operativní spolupráci a opatření členských států na ochranu vnějších hranic. V současné době zkoumá návrh nařízení, jímž se změní nařízení (ES) č. 2007/2004 a které směřuje k přezkumu mandátu agentury s cílem posílit její úlohu a provozní kapacity. Rada rovněž přezkoumá legislativní návrhy, které nyní vypracovává Komise ohledně zavedení nových technologií pro řízení hranic, a to především zavedení systému, který umožňuje elektronické zaznamenávání údajů o vstupu a výstupu státních příslušníků třetích zemí a systému pro udělení statusu registrovaného cestujícího pro cestující v dobré víře. * * * Otázka číslo 15 , kterou pokládá Charalampos Angourakis ( H-0394/10 ) Předmět: Činnost evropských ropných společností v jižním Súdánu Na leden 2011 je v Súdánu za podpory EU naplánováno referendum týkající se osamostatnění jižní části této země. V těchto plánech hrají důležitou roli velké ropné společnosti z několika zemí. Konkrétně existuje podezření, že švédská společnost Lundin Petroleum umožnila súdánským ozbrojeným silám podniknout vojenské operace a vysídlit část obyvatelstva z jižního Súdánu s cílem zajistit si kontrolu nad nalezišti ropy. Podporuje Rada i nadále pořádání referenda v jižním Súdánu? Jaké stanovisko zaujímá k obviněním týkajícím se činnosti evropských ropných společností v Súdánu?

09-09-2010

09-09-2010

CS


Odpověď Tato odpověď, kterou připravilo předsednictví a která není pro Radu ani členské státy závazná, nebyla poskytnuta ústně během doby vyhrazené pro otázky Radě na prvním záříjovém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku roku 2010. (FR) Rada aktivně podporuje konání referenda o sebeurčení v jižním Súdánu (v lednu 2011), které považuje za základní prvek souhrnné mírové dohody z roku 2005, k jejímuž uplatňování EU neustále přispívá. Tento postoj Rada dlouhodobě podporuje a opakovaně jej potvrzuje ve svých veřejných prohlášeních. Na svém zasedání dne 26. července 2010 Rada zdůraznila, že je EU připravena podpořit referenda, která se mají konat v jižním Súdánu a v oblasti Abyei, a za tím účelem poskytnout rozsáhlou technickou a finanční výpomoc, a rovněž pokojné uplatňování souhrnné mírové dohody spojené s dosažením dohod ohledně otázek, jež vyvstanou po konání referenda, a s úsilím o dlouhodobou stabilitu v regionu. Rada rovněž podporuje činnost prováděcího panelu Africké unie na vysoké úrovni pro Súdán. Dále podporuje budování kapacit a podpůrných struktur, které Súdánu pomohou překonat problémy, jimž nyní čelí, a stejně tak úsilí o překonání nejistoty a o uzavření trvalé mírové dohody pro Dárfúr. Rada také podporuje práci Mezinárodního trestního soudu a pokračující poskytování humanitární a rozvojové pomoci do celé země. Jsme odhodláni jednat v úzké koordinaci se súdánskými stranami, s Africkou unií, Organizací spojených národů, Mezivládním úřadem pro rozvoj (IGAD), se Spojenými státy a dalšími vnitrostátními, regionálními a mezinárodními partnery. Na uspořádání referenda budou použity finanční prostředky z nástroje stability. EU je rovněž připravena vyhovět jakémukoli pozvání súdánských orgánů, aby vyslala misi EU, která bude dohlížet na průběh referenda, a to dle možností i včetně registrace voličů. Rada vzala na vědomí zahájení vyšetřování obvinění z toho, že některé osoby pracující pro švédské konsorcium ropných společností, jehož součástí je i společnost LUNDIN PETROLEUM, se v rozporu s mezinárodním právem v průběhu súdánské občanské války podílely na porušování lidských práv. Nicméně není vhodné, aby se Rada vyjadřovala k záležitosti, která je nyní předmětem právního šetření. * * *

OTÁZKY KOMISI Otázka číslo 21 , kterou pokládá Brian Crowley ( H-0384/10 ) Předmět: Nezaměstnanost mladých a dlouhodobá nezaměstnanost v Evropě Jaké iniciativy vyvíjí v současnosti Komise v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti v Evropské unii? Odpověď (EN) Členské státy musí spolu s EU bezodkladně vynaložit větší úsilí o zlepšení situace v oblasti zaměstnanosti mladých lidí a o řešení dlouhodobé nezaměstnanosti, což jednoznačně potvrzuje strategie Evropa 2020 pro inteligentní udržitelný růst podporující začlenění. Jeden z pěti hlavních cílů strategie Evropa 2020 směřuje k tomu, aby se do roku

85

86

CS


2020 navýšil celkový podíl zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20–64 let ze současných 69 % na nejméně 75 %. Komise se domnívá, že tohoto cíle lze do roku 2020 reálně dosáhnout i přes současnou hospodářskou situaci za předpokladu, že členské státy přistoupí k nezbytným strukturálním reformám trhu práce. Hlavní cíl pro zaměstnanost odráží jednu ze strategických výzev, jimž bude Evropská unie čelit v následujícím desetiletí: stárnutí obyvatelstva, které přinese nárůst počtu lidí v důchodovém věku, jejž bude muset podporovat menší část aktivního pracujícího obyvatelstva. Ke klíčovým nástrojům Strategie Evropa 2020 pro splnění hlavních cílů patří integrované hlavní směry a série sedmi stěžejních iniciativ. Integrované hlavní směry a zejména hlavní směry v oblasti zaměstnanosti stanovují řadu politických priorit pro provádění strategie Evropa 2020 co se týče boje s nezaměstnaností mládeže a dlouhodobou nezaměstnaností. Cílem hlavního směru č. 7 je zvýšit účast na trhu práce a snížit strukturální nezaměstnanost prostřednictvím odpovídajících politik flexikurity, čímž se zlepší kvalita pracovních míst, dojde k přezkumu systémů daní/dávek, aktivního stárnutí, rovnosti mužů a žen, politik pro vyvážení pracovního a rodinného života a přispěje se k boji s nezaměstnaností mládeže a dlouhodobou nezaměstnaností. Hlavní směr č. 8 se týká rozvoje kvalifikované pracovní síly, která odpovídá potřebám trhu práce a podporuje celoživotní vzdělávání. Hlavní směr č. 10 vyzývá k podpoře sociálního začlenění ohrožených skupin, k nimž patří starší ženy a muži. Na úrovni členských států a na úrovni EU již byla přijata různá opatření, například prostřednictvím programu vzájemného vyučování v rámci Evropské strategie zaměstnanosti. Jedná se o výměnu osvědčených postupů na úrovni EU a o zlepšení možností předávat nejúčinnější politiky, se zvláštním zaměřením na dlouhodobou nezaměstnanost a nezaměstnanost mládeže. Byla zavedena další opatření na podporu zranitelných skupin, včetně mladých lidí, jež spočívají ve stabilizaci a zmírnění dopadu krize prostřednictvím koordinované reakce, která byla v nedávné době projednána na zasedání Rady dne 7. června 2010 ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO). Rovněž političtí činitelé EU v oblasti mládeže dávají zaměstnanosti přední místa svých programů. Trio předsednictví (Španělsko, Belgie a Maďarsko) stanovilo zaměstnanost mládeže za společnou prioritu do poloviny roku 2011 a také za ústřední téma strukturovaného dialogu s mladými lidmi. V květnu 2010 přijala Rada mládeže usnesení o „aktivním začleňování mladých lidí: boj proti nezaměstnanosti a chudobě“ (4) . V září 2010 předloží Komise sdělení o stěžejní iniciativě „Mládež v pohybu“. V něm podrobně popíše opatření, která budou v následujících letech nezbytná ke zlepšení situace mladých lidí v Evropě. Konkrétně se bude týkat opatření, jimiž se mladým lidem usnadní přechod ze školy na trh práce, což je zásadní zájem těch, kteří hledají své první zaměstnání a mají málo zkušeností z praxe nebo vůbec žádné. Sdělení rovněž nastíní způsob, jímž by tato opatření, která do značné míry spadají pod odpovědnost členských států za vzdělávání a politiku zaměstnanosti, mohla získat podporu z finančních prostředků EU, konkrétně z Evropského sociálního fondu. Evropský sociální fond hraje v podpoře mladých lidí aktivní roli. V oblasti nezaměstnanosti mladých lidí se opatření financovaná z jeho prostředků zaměřují na různé projekty v členských státech a regionech, jejichž cílem je buď usnadnit přechod ze vzdělávacích (4)

(2010/C 137/01)

09-09-2010

09-09-2010

CS


systémů do práce nebo pomoci mladým lidem v návratu do vzdělávání, čímž si mohou zvýšit kvalifikaci, a bojovat s předčasným ukončováním vzdělávání. Podle nejnovějších dostupných údajů tvoří přibližně třetinu příjemců finanční podpory z Evropského sociálního fondu mladí lidé (v roce 2008 fond pomohl 2,5 milionu mladých lidí). Fond dále vyčleňuje 8,3 miliardy EUR přímo na reformy členských států v oblasti vzdělávání a systémů odborné přípravy, které se zaměřují především na mladé lidi: to představuje přibližně 11 % celkového rozpočtu Evropského sociálního fondu. Součástí jeho priorit je i boj s dlouhodobou nezaměstnaností pomocí urychlení přístupu uchazečů o zaměstnání a nepracujících osob k pracovním místům a prostřednictvím podpory jejich udržitelného začleňování do trhu práce. Na úrovni členských států nebo na regionální úrovni tvoří součást operačních programů opatření, jimiž lze předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti a usnadňovat opětovné začlenění dlouhodobě nezaměstnaných do trhu práce. Přibližně 30 % celkového rozpočtu fondu (21,7 miliard EUR) je v současném programovém období uvolněno na zlepšení přístupu k udržitelné zaměstnanosti, což zahrnuje i programy pro dlouhodobě nezaměstnané. * * * Otázka číslo 24 , kterou pokládá Bernd Posselt ( H-0391/10 ) Předmět: Drobné zemědělství v Africe Jaká opatření přijme Komise, aby posílila drobné zemědělství v Africe, představované rodinnými podniky a vesnickými společenstvími, a snížila tak vylidňování venkova a pustnutí dalších oblastí? Odpověď (EN) Více než 70 % Afričanů trpících chudobou a hladem žije ve venkovských oblastech, kde je hlavní ekonomickou aktivitou zemědělství. V těchto oblastech převažuje drobné zemědělství, do něhož spadá 80 % zemědělců v Africe, kteří obdělávají méně než dva hektary půdy, přičemž mnozí z nich jsou ženy. Komise ve svém nedávném sdělení o zabezpečení potravin v rozvojových zemích (5) výslovně uvedla, že je třeba dát přednost investicím do odvětví drobných rolníků, jelikož právě oni přináší nejlepší výsledky v oblasti snižování chudoby a růstu. Větší investice do rozvoje venkova mohou mít klíčový význam pro zmírňování nerovností a konfliktů a pro zpomalení migrace z venkovských oblastí do měst. Komise dává přednost podpoře drobných zemědělců, čímž sleduje zvýšení produkce trvale udržitelným a účinným způsobem, a tím usiluje o snížení chudoby, hladu, rozšiřování pouští a vylidňování rozsáhlých oblastí. Tento přístup má podporu Evropského parlamentu a Rady (6) . Jedním z cílů potravinového nástroje s částkou ve výši 1 miliardy EUR, což je iniciativa, jíž EU pohotově reagovala na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích v letech 2007–2008, bylo mobilizovat zemědělce a drobné zemědělce v cílových zemích k vyšší produktivitě. Veškeré prostředky z celkové částky 1 miliardy EUR jsou v současné době (5)

KOM(2010)127, Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin.

(6)

Závěry Rady k rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin, 10. května 2010.

87

88

CS


přiděleny a doposud bylo vyplaceno 625 milionů EUR. Značná část uvedené částky směřuje na pomoc drobnému zemědělství. Dobrým příkladem je projekt v Zimbabwe, kde potravinový nástroj pomohl 176 tisícům drobných zemědělců dodáním 26 tisíc tun osiva a hnojiv v celkové ceně 15 milionů EUR. Další ilustrací je Lesotho, kde EU dodala více než 36 tisícům farmářů přes 715 tun osiva. Tato pomoc přinese dalších 10–18 tisíc tun sklizených plodin, což je podstatné navýšení v porovnání s celkovou produkcí obilovin, která v roce 2009 dosáhla 86 tisíc tun. Nicméně, pomoci mohou i další typy projektů, jako je např. program iniciativy v oblasti pesticidů (PIP), a pomoc drobným zemědělcům v Africe, Karibiku a Tichomoří (země AKT) k tomu, aby splnili evropské předpisy a normy. Pomoc zatím přijalo 100 tisíc drobných zemědělských podniků v zemích AKT a díky ní se mohly udržet na trhu v zemích EU. Komise je přesvědčena, že bude-li podporovat drobné zemědělství a poskytne-li mu správné podněty ke zvýšení produktivity udržitelným způsobem, může reálně přispět k celkovému cíli podnítit v Africe zelenou revoluci. * * * Otázka číslo 25 , kterou pokládá Sarah Ludford ( H-0396/10 ) Předmět: Práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů Ze 79 afrických, karibských a tichomořských států (země AKT), které s EU spojuje dohoda z Cotonou, 49 považuje homosexualitu za trestný čin, za nějž uděluje trest až 14 let odnětí svobody, a pět z těchto států dokonce trestá lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály smrtí. Revidovaná dohoda z Cotonou se však výslovně nezabývá nepřípustností diskriminace na základě sexuální orientace, přestože narůstá počet případů státem podporované homofobie. Vzhledem k politováníhodné skutečnosti, že dohoda z Cotonou nezmiňuje práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, jakým způsobem v rámci obecných závazků v oblasti lidských práv přijatých v této dohodě hodlá Komise zajistit, aby byla uvedeným osobám zaručena lidská práva v těch zemích AKT, s nimiž EU uzavřelo zmíněné partnerství? Odpověď (EN) Komise odmítá a odsuzuje veškeré projevy homofobie jako nehorázné porušení lidské důstojnosti. Rovněž uplatňuje odhodlanou politiku zaměřenou proti homofobním činům a bojuje za dekriminalizaci homosexuálních vztahů, a to v rámci Organizace spojených národů a v neposlední řadě ve vztazích s partnerskými zeměmi. Komise a EU bude nadále vyvíjet tlak na partnerské země, aby sladily své právní předpisy s mezinárodními zásadami nediskriminace na základě sexuální orientace. Při revizi dohody z Cotonou, která zdaleka nedopadla ideálně, se EU podařilo zajistit pozitivní změnu článku 8.4 a zavést koncepci „diskriminace jakéhokoli druhu“ na základě několika důvodů, k nimž mimo jiné patří „pohlaví či jiný status“. Tato formulace doslovně vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv a nikdy dříve součástí dohody z Cotonou nebyla. EU těchto změn nyní využije v rámci všech politických dialogů s partnerskými zeměmi.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Jako příklad odhodlání zastávat zásadu nediskriminace může Komise uvést případ, kdy bylo na začátku roku 2010 vedeno soudní řízení proti malawijskému páru stejného pohlaví a v němž vysoká představitelka/místopředsedkyně a komisař odpovědný za rozvoj sehráli aktivní úlohu, stejně jako útvary Komise, které navazovaly kontakty na všech úrovních státní správy a společnosti Malawi. Malawijský prezident následně udělil páru milost, což bylo alespoň částečně způsobeno zásahem Evropské unie. Politický a bezpečnostní výbor EU dále dne 18. června 2010 schválil balíček nástrojů sloužících k podpoře a ochraně všech lidských práv lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů. Nyní jej budou používat všechny delegace EU a geografické služby. Rozhodujícím aktérem je samozřejmě občanská společnost v afrických, karibských a tichomořských zemích (AKT), která přijímá podporu v rámci Evropského rozvojového fondu a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva. Občanská společnost se může stát efektivním činitelem v oblasti politických reforem a obrany lidských práv. * * * Otázka číslo 29 , kterou pokládá Kathleen Van Brempt ( H-0389/10 ) Předmět: Cíle v oblasti snižování emisí Ze studie Komise z konce května vyplývá, že snížení emisí skleníkových plynů v EU o 30 % (ve srovnání s rokem 1990) je dosažitelné a technicky proveditelné. Komise – zastoupená příslušným komisařem – nicméně zaujala stanovisko, že pro jednostranné provádění tohoto ambicióznějšího cíle ještě nenastal pravý čas. 15. července však tři největší členské státy vyzvaly Komisi, aby zvýšila cíl v oblasti snižování emisí v EU na 30 %.Toto zvýšení je potřebné pro stimulaci investic do zelených technologií a k udržení hodnoty obchodovatelných emisních povolenek na dostatečně vysoké úrovni, která by motivovala ke změně chování. Domnívá se Komise, že nyní, s ohledem na jednání o klimatu v Cancúnu, existují příznivé okolnosti k pokračování v úsilí o prosazení cíle snížit emise o 30 %? Jaké kroky hodlá v tomto ohledu podniknout? Jaký vliv to bude z pohledu Komise mít na systém obchodování s emisemi? Odpověď (EN) Skutečnost, že ministři Francie, Německa a Spojeného království vyjádřili podporu rozhodnutí navýšit snižování emisí o více než 20 %, je velmi vítaným příspěvkem do diskuse, kterou Komise zahájila svým sdělením v květnu 2010 (7) . Tato otázka neznamená pouze závazky, zátěž a mezinárodní vyjednávání, ale týká se toho, na čem Evropa jako společnost v budoucnosti založí svůj blahobyt a růst, což je ve stále větší míře uznáváno a dokládá to i tato iniciativa. Hovořme zcela jasně: v mezinárodním kontextu se některé země doposud nezavázaly k dostatečně ambiciózním cílům, avšak jiné i přes to jednají velmi rychle. Například v červenci 2010 bylo oznámeno, že Čína možná vynaloží v příštím desetiletí 738 miliard USD na rozvoj čisté energie.

(7)

KOM(2010)265 v konečném znění.

89

90

CS


Avšak co se týče mezinárodních jednání, v současné době je EU jediným velkým znečišťovatelem, který má závazné právní předpisy pro cíle po roce 2012, jimiž je snížení emisí v EU do roku 2020 až o 20 %. Bohužel je však nepravděpodobné, že by další klíčový průmyslový partner – Spojené státy – v dohledné době přijal jakékoli ambiciózní právní předpisy. Je však zcela zřejmé, že by se EU měla připravit se na situaci, kdy Komise, Rada a Parlament usoudí, že nastaly správné podmínky ke zvýšení cíle nad stanovených 20 %. Cíl 20 % do roku 2020 byl vždy cílem přechodným a z pohledu Komise není pochyb o tom, že emise bude nutné snížit o 30 % a v určité fázi ještě v mnohem větší míře – otázkou je kdy – a rovněž kdy se k tomu rozhodneme. Při zodpovídání této otázky je třeba nehledět pouze na to, co se děje v rámci mezinárodních jednání, ale zohlednit rovněž vlastní zájmy EU. Na této úrovni Komise velmi uvítala výše uvedené prohlášení tří ministrů. Zdůraznili v něm prvky, které odpovídají analýze Komise a k nimž patří možné výkyvy cen ropy v budoucnosti, energetická bezpečnost, zelený růst atd. Jinými slovy souhlasí s argumenty sdělení Komise, že i toto se týká vlastního zájmu EU. Komise věří, že si sdělení a jeho rozsáhlá analýza získá podobnou pozornost i v Parlamentu. Bylo by užitečné získat od Parlamentu podněty, jaké druhy politik by Komise měla zohlednit při podrobnějším posuzování důsledků navýšení cíle na 30 %. Sdělení některé z nich nastiňuje s ohledem na dopady evropského systému obchodování s emisemi (ETS). Jednou z možností by bylo využít systém ETS k realizaci rozhodnutí navýšit cíl na 30 % tak, že by v období 2013–2020 byla snížena horní hranice emisí a odložily by se povolenky ve výši 1,4 miliard EUR, které by jinak byly vydraženy. Tímto způsobem by se zajistilo, že by odvětví obchodování s emisemi rentabilně přispělo ke splnění tohoto cíle. Toto úsilí by bylo doplněno snížením emisí v odvětví, která pod systém ETS nespadají. * * * Otázka číslo 30 , kterou pokládá Konrad Szymański ( H-0398/10 ) Předmět: Politika Unie v oblasti klimatu a energetické bezpečnosti Unie Politika Evropské unie v oblasti klimatu a energetické bezpečnosti Unie představuje hlavní cíle stanovené v zelené knize pod názvem „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“ ze dne 8. března 2006. U zemí, v nichž je skladba energetických zdrojů založena převážně na využívání uhlí v oblasti energetiky, vede uplatňování jednotné normy pro omezení emisí CO2 k vyšší závislosti na dovozu plynu. Na rozdíl od zemí západní Evropy se země střední Evropy nevyznačují různorodým a vyváženým zásobováním, ale naopak zde existuje vývozní kvazimonopol ruské společnosti Gazprom. Energetická bezpečnost Unie je tím citelně oslabena. Jak hodlá Komise tento problém řešit? Je cílem zachovat jednotná pravidla týkající se emisí CO2 pro zcela odlišné oblasti společného trhu? Uznává Komise, že politika energetické bezpečnosti a cíle Unie v oblasti klimatu mají rovnocennou povahu?

09-09-2010

09-09-2010

CS


Odpověď (EN) Komise uznává význam energetické bezpečnosti. Jedním z důsledků klimaticko-energetického balíčku z roku 2008 a dalších doplňkových opatření bude snížení energetické náročnosti evropského hospodářství, což přispěje k navýšení energetické bezpečnosti. V současné době a až do roku 2012 musí členské státy ze střední a východní Evropy v souladu s Kjótským protokolem dosáhnout méně ambiciózních cílů. Kromě toho mezi cílem snížit emise CO2 a nárůstem závislosti na zemním plynu není nutně přímá souvislost. Politika EU v oblasti klimatu nabízí flexibilitu členským státům, které si mohou vybrat z různých možností, jak snížit své emise. K alternativním možnostem, jak dosáhnout cíle snížit emise mimo rámec využívání výlučně zemního plynu, patří výroba energie z obnovitelných zdrojů (včetně biomasy), zachycování a skladování uhlíku v elektrárnách na fosilní paliva, mezinárodní úvěry nebo energetická účinnost. Počínaje rokem 2013 budou zavedena harmonizovaná pravidla pro obchodování s emisemi v EU, jimiž se předejde narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, včetně trhu s elektřinou. Nicméně situace nových členských států – několik z nich je do značné míry závislých na uhlí – byla v klimaticko-energetickém balíčku dostatečně uznána, a to prostřednictvím následujících opatření: – možnost, že se stávající elektrárny do roku 2019 nemusí v plné míře podílet na dražbách v odvětví energetiky (neplatí pro nové elektrárny, u nichž nebyl proces investic reálně zahájen před dnem 31. prosince 2008, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže). V souladu s tímto ustanovením mají nové členské státy investovat odpovídající částky do modernizace a zlepšení infrastruktury a do čistých technologií, rovněž za účelem diverzifikace zdrojů energie a dodávek; – přerozdělení 12 % dražebních práv novým členským státům, což zvýší příjmy vlády z vydražených povolenek (které mohou být využity na kombinaci investic do úspor energie, zlepšení energetické účinnosti, vyšší míry využívání biomasy a do dalších obnovitelných zdrojů); – menší míra úsilí v oblasti snižování emisí mimo systém obchodování s emisemi (rozhodnutí o sdílení úsilí) a obnovitelných energií. Závěrem, Komise si je dobře vědoma toho, že boj proti změně klimatu úzce souvisí s některými aspekty energetické bezpečnosti. Při přijímání klimaticko-energetického balíčku v roce 2008 byla zohledněna specifická situace některých členských států střední a východní Evropy, a to i prostřednictvím odlišných cílů CO2 a zvláštních opatření pro dotčené státy. Další opatření tedy nejsou třeba. Prioritou je spíše úplné a včasné provedení klimaticko-energetického balíčku. * * *

91

92

CS


Otázka číslo 31 , kterou pokládá Jacek Włosowicz ( H-0357/10 ) Předmět: Eurobankovky vysokých hodnot Pokud je z bezpečnostních důvodů obtížné používat bankovky v hodnotě 500 a 200 EUR, nebylo by rozumné zrušit je a stáhnout z oběhu? Tím spíše, že značně komplikují běžný život občanů Evropské unie? Odpověď (EN) Rozhodnutí o vydávání eurobankovek nebo jejich různých nominálních hodnot spadají pod výhradní pravomoc Evropské centrální banky. Rozhodnutí o stávajících nominálních hodnotách eurobankovek bylo učiněno po důkladném zvážení a rozsáhlých konzultacích různých skupin osob, které používají hotovost, a nyní nezvažujeme plány na stažení jakýchkoli bankovek z oběhu. Bankovky vysokých nominálních hodnot používají především obyvatelé eurozóny, ale i obyvatelé členských států mimo ni jako uchovatele hodnoty. Kromě toho dosavadní zkušenosti neprokázaly žádné zvláštní bezpečnostní problémy s bankovkami ve výši 500 a 200 EUR, které ve skutečnosti patří k nejméně padělaným bankovkám vůbec. * * * Otázka číslo 32 , kterou pokládá Rodi Kratsa-Tsagaropoulou ( H-0359/10 ) Předmět: Unie pro Středomoří Brzy „oslavíme“ druhé výročí existence Unie pro středomoří (UpS). V důsledku odložení barcelonského summitu, který se měl původně konat dne 7. června 2010 pod španělským předsednictvím, na listopad 2010, se UpS zdá oslabena a nedávné události na Blízkém Východě k tomuto oslabení dále přispěly. Jakou bilanci vyvozuje Komise z uplynulých dvou let existence Unie pro Středomoří? Od roku 2008 byly stanoveny oblasti působnosti a struktury UpS. Je podle Komise Unie pro Středomoří při svém současném fungování akceschopná? Bylo již zajištěno financování projektů? Jaké je zapojení do UpS: je na obou stranách Středozemního moře stejné, a jak se konkrétně projevuje? S jakými iniciativami spojenými s UpS Komise počítá? Odpověď (EN) Unie pro Středomoří patří k prioritám Evropské unie. Byla založena v červenci 2008 a navzdory složité politické situaci na Blízkém východě se nakonec třiačtyřiceti partnerům podařilo úspěšně realizovat přípravnou a přechodnou fázi vedoucí ke zřízení sekretariátu v Barceloně. Ten nedávno uzavřel s Komisí grantovou smlouvu, jíž se pokryje 100 % předběžného rozpočtu sekretariátu a díky níž může sekretariát zahájit výběrové řízení a přípravné práce na pokynech k projektům. S tímto vědomím je však rovněž třeba uznat, že Unie pro Středomoří nefunguje v politickém vakuu. Politické nezdary v mírovém procesu na Blízkém východě zcela zjevně představují zásadní překážku regionálnímu začlenění a postupům Unie pro Středomoří jako takové. Chceme-li tedy pokročit k regionální integraci a udržitelnému míru, je třeba nalézt řešení konfliktu na Blízkém východě.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Od roku 2008 poskytuje EU Unii pro Středomoří svou podporu. V červenci roku 2009 se EU rozhodla poskytnout finanční prostředky (60 milionů EUR) na pět projektových priorit stanovených na pařížském summitu. Všichni máme oprávněný zájem na rozvoji institucionálních kapacit Unie pro Středomoří, a především jejího sekretariátu, jelikož tak budou podpořeny projekty regionální integrace a investice. Komise je odhodlána pomoci sekretariátu v plnění jeho poslání. Finanční prostředky budou uvolněny již v roce 2010 a další finanční prostředky mohou být k dispozici v následujících letech poté, co sekretariát začne normálně fungovat. Komise vyvíjí maximální úsilí, rovněž bude však nezbytná finanční podpora ze strany dalších partnerů Unie pro Středomoří. * * * Otázka číslo 33 , kterou pokládá Mary Honeyball ( H-0365/10 ) Předmět: Platební systémy pro olympijské hry 2012 Organizátoři olympijských her, které se budou konat v Londýně v roce 2012 oznámili, že diváci, kteří si chtějí zakoupit vstupenky na tuto událost prostřednictvím platební karty na oficiálních internetových stránkách London 2012 nebo v místě konání olympijských her, budou moci využít pouze platební systém Visa. Zdá se, že se jedná o exkluzivní sponzorskou dohodu mezi společností Visa a olympijskými a paralympijskými hrami. Tato dohoda však bude znevýhodňovat diváky ze Spojeného království, EU a ty, kteří disponují jiným platebním systémem jako např. Mastercard nebo Amex a chtějí si zakoupit vstupenky nebo jiné zboží. Není správné, aby bylo lidem znemožněno zakoupit vstupenky na tuto významnou sportovní událost pouze proto, že mají ve svých peněženkách špatný typ karty. Olympijské hry v Londýně v roce 2012 by měly zdůraznit stejné šance pro všechny a omezování rovného přístupu na tyto hry odporuje duchu her a potlačuje hospodářskou soutěž. Bude se Komise tímto tématem zabývat? Odpověď (EN) Paní poslankyni zajímá, zda je systém nakupování vstupenek na olympijské hry v Londýně v roce 2012 v souladu s pravidly pro hospodářskou soutěž EU a upozorňuje Komisi na obavu, že v důsledku smluvních ujednání mezi společností VISA a organizátory olympijských a paralympijských her Londýně v roce 2012 budou sportovní fanoušci při nákupu vstupenek přes oficiální internetovou stránku London 2012 nuceni používat kartu VISA. Komise si je výše uvedené záležitosti vědoma. V současné době ji spolu s orgánem Spojeného království pro hospodářskou soutěž, Office of Fair Trading, přezkoumává a probíhají diskuse o tom, zda by mělo být přijato nějaké opatření a jaké. Při přezkoumávání bere Komise v úvahu případy z minulosti, kdy se zabývala exkluzivními dohodami o platebních kartách u příležitosti sportovních událostí, konkrétně při olympijských hrách roku 2004 v Aténách a mistrovství světa v Německu roku 2006. V obou případech se Komise řídila zásadou, že by spotřebitelé v Evropském hospodářském prostoru měli mít dostatečný přístup ke vstupenkám prostřednictvím alternativních prodejních kanálů, které přijímají různé platební prostředky. * * *

93

94

CS


Otázka číslo 34 , kterou pokládá Lidia Joanna Geringer de Oedenberg ( H-0367/10 ) Předmět: Plynovod Nord Stream V současné době probíhá výstavba plynovodu Nord Stream a smutný příklad ropné skvrny v Mexickém zálivu nás musí uvést do stavu zvýšené ostražitosti, co se týče rizik tohoto mnohonárodního projektu. Proto bych ráda položila několik otázek. Ze strany společnost BP jsme se zjevně nedočkali odpovídajících reakcí. Jsou Komisi známy postupy řešení krize, jež jsou k dispozici pro případ nehody plynovodu Nord Stream? Je Komise připravena poskytnout pomoc plynovodu Nord Stream s řešením krize v případě, že dojde k nehodě? Který stát by v případě nehody nesl zodpovědnost a kdo by financoval opatření určená k nápravě škod způsobených katastrofou? Dále, i když je Rusko strategickým a zásadním partnerem plynovodu Nord Stream, stále ještě neratifikovalo úmluvu z Espoo. Jak Komise hodnotí tuto situaci při zohlednění skutečnosti, že se komisař Stavros Dimas dne 8. července 2008 ve svém projevu zavázal, že „budeme vždy vyvíjet tlak na třetí země, aby ratifikovaly dohody v zájmu životního prostředí“? Odpověď (EN) Komise by chtěla váženou paní poslankyni informovat o tom, že plynovod Nord Stream prošel posouzením vlivu na životní prostředí v souladu se směrnicí 85/337/EHS (8) ve znění pozdějších předpisů (dále jen směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí) a rovněž s vnitrostátními právními předpisy, jimiž se směrnice provede v každé zemi, kterou plynovod prochází. Podle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí je třeba posoudit možné významné vlivy navrhovaných projektů na životní prostředí a před udělením souhlasu určit zamýšlená opatření pro předcházení, snížení a pokud možno vyrovnání všech významných negativních vlivů na životní prostředí. Plynovod Nord Stream kromě toho podléhá posouzení přeshraničních vlivů na životní prostředí jako přeshraniční projekt na základě Úmluvy EHK/OSN uzavřené v Espoo. Ruská federace Úmluvu z Espoo de facto dodržela. Proces mezinárodních konzultací trval tři roky. Zapojily se do něj všechny země kolem Baltského moře a konzultace a formální setkání se všemi zúčastněnými stranami, odborníky, správními orgány a dotčenou veřejností proběhla transparentním způsobem. Posouzení vlivů na životní prostředí je součástí procesu schvalování a je předpokladem pro udělení povolení k výstavbě plynovodu. Příslušné orgány všech zúčastněných zemí zohlednily výsledky postupu posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s Úmluvou z Espoo při vydávání národních stavebních povolení. Tento projekt získal všechna požadovaná povolení v oblasti ochrany životního prostředí a stavebních prací daných zemí (Dánsko, Finsko, Švédsko, Německo a Rusko) a stavba začala v dubnu roku 2010. Komise zastává názor, že postup v souladu s Úmluvou z Espoo je nejvhodnějším postupem, jímž lze u těchto druhů přeshraničních projektů posoudit dopady na životní prostředí, a že je třeba podporovat ratifikaci Úmluvy ze strany třetích zemí. Komise tudíž při různých příležitostech Ruské federaci připomíná své stanovisko, že formální ratifikace Úmluvy z Espoo by ze strany Ruska představovala konstruktivní krok k dalšímu posílení společné zodpovědnosti za ochranu životního prostředí v Baltském moři, které je mořem velmi citlivým. Rusko souhlasilo s tím, že bude dodržovat pravidla Úmluvy z Espoo, a proběhlo úplné posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s požadavky úmluvy, načež orgány (8)

Úř. věst. L 175, 5.7.1985; Úř. věst. L 73, 14.3.1997; Úř. věst. L 156, 25.6.2003; Úř. věst. L 140, 5.6.2009.

09-09-2010

09-09-2010

CS


dotčených států vydaly nezbytná povolení. V podstatě to tedy znamená, že v tomto konkrétním případě nebylo podstatné, zda Rusko Úmluvu z Espoo ratifikovalo. Komise by chtěla z obecného hlediska poznamenat, že případ plynovodu Nord Stream nelze porovnat s riziky, která vedla k ropné katastrofě v Mexickém zálivu. Plynovod Nord Stream bude přepravovat zemní plyn, ne surovou či rafinovanou ropu. Dodávky zemního plynu lze velmi snadno kontrolovat u jeho zdroje. V případě krizové situace, jako je například prasknutí potrubí, může být dodávka plynu dodavatelem okamžitě přerušena. Rizika pro životní prostředí tedy nejsou porovnatelná s těmi, která přináší hlubinná těžba ropy. U projektů plánovaných a navržených soukromými projektanty nemá Komise k dispozici informace o postupech řešení krizí, a v případě tohoto plynovodu je tomu stejně. Spadají do odpovědnosti členských států. Komise podporuje rozhodnutí zřídit jednotný systém sledování plynovodu Nord Stream v daných zemích, které bylo předloženo v květnu roku 2010 na setkání předsedů vlád Finska a Ruské federace. Kromě toho, není-li určen právní rámec, Komise vždy provozovatelům potrubí doporučuje, aby vymezili přesné pravomoci a předem se dohodli na rozhodném právu. Komise je připravena u každého projektu na požádání pomoci k dosažení právní jistoty. * * * Otázka číslo 35 , kterou pokládá Laima Liucija Andrikienė ( H-0369/10 ) Předmět: Dohody o banánech ve Světové obchodní organizaci a zájmy evropských producentů banánů Začátkem tohoto roku uzavřela EU se zeměmi Latinské Ameriky a s USA dohody o obchodu s banány v rámci Světové obchodní organizace, které jsou již prozatímně uplatňovány. Má Komise k dispozici nějaké ukazatele, z nichž by vyplývalo, jaký dopad mají tyto dohody na evropské producenty banánů a související podniky, zejména s ohledem na stávající hospodářskou a finanční krizi, a na nejodlehlejší regiony EU, jako jsou Francouzské Antily, Kanárské ostrovy, Madeira atd.? Odpověď (FR) Komise si je vědoma významu socioekonomické úlohy odvětví banánů v producentských zemích EU. V roce 2006 provedla EU reformu společné organizace trhu s banány a převedla pomoc producentům banánů pod program speciálně zaměřený na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI). Při této příležitosti navýšila Evropská unie rozpočet Společenství v oblasti pěstování banánů, a to ve srovnání s předchozím obdobím velmi výrazným způsobem (až 47 % ve srovnání s průměrem z let 2002–2006). . Komise se tedy domnívá, že současný roční rozpočet ve výši 278,8 milionu EUR dostatečným způsobem podporuje příjem evropských producentů banánů s ohledem na to, jaký dopad může mít postupné snižování celních sazeb na dovoz banánů na jejich konkurenceschopnost.

95

96

CS


Útvary generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (útvary komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova) budou i nadále sledovat trh, analyzovat dostupné údaje a, bude-li to situace vyžadovat, nebudou otálet s přijetím odpovídajících opatření. * * * Otázka číslo 36 , kterou pokládá Ádám Kósa ( H-0370/10 ) Předmět: Nová strategie EU pro oblast logistiky Provedla Komise někdy jakoukoli studii zaměřenou na efektivitu přeshraniční logistiky a její dopad a potřeby v oblasti obchodu, zaměstnanosti a odborné přípravy v celém Společenství? Pokud ano, jaké priority stanovila Komise pro strategii přeshraniční logistiky na úrovni EU a jak hodlá dále postupovat? Nemá-li Komise jednoznačný názor podložený smlouvami, mohla by, příp. plánuje, přijmout jasnou strategii, která by urychlila přeshraniční logistiku, přitom snižovala úroveň znečištění oxidem uhličitým, chránila ohrožené komunity a zahrnovala klíčové multimodální projekty v oblasti infrastruktury, elektronické sledování nákladu a výměnu nákladu, přeshraniční harmonizaci celních předpisů a programy odborné přípravy pro celý dodavatelský řetězec/odvětví logistiky, a to co nejdříve, aby přispěla k obnově růstu ekonomik členských států Evropské unie? Odpověď (EN) Logistika nákladní dopravy se zaměřuje na plánování, organizaci, řízení, kontrolu a provádění operací nákladní dopravy v dodavatelském řetězci. Podle informací, které má Komise k dispozici, představuje toto odvětví 14–15 % hrubého domácího produktu (HDP). Samotné odvětví dopravy představuje 7 % HDP, a tudíž by zmíněný podíl mohl být reálný. Na druhou stranu je rozsah činností, které mohou spadat pod pojem „logistika“, velmi široký, a tudíž by zmíněný podíl mohl rovněž být příliš nízký. Co se týče logistiky v nákladní dopravě, Komise své hlavní cíle určila v Akčním plánu pro logistiku nákladní dopravy, který byl přijat v říjnu roku 2007. Plán obsahuje 35 opatření a již přinesl některé konkrétní výsledky (akční plán pro inteligentní dopravní systémy (ITS), železniční koridory pro nákladní dopravu atd.) a v průběhu roku 2010 bude přezkoumán s cílem zachování jeho aktuálnosti. Akční plán připisuje náležitý význam tomu, že odborníci v oboru klíčovým způsobem přispívají k výkonnosti odvětví logistiky: dvě z pětatřiceti opatření Akčního plánu pro logistiku nákladní dopravy jsou zaměřena na sociální aspekty; konkrétně na kvalifikaci, požadavky na odbornou přípravu a na přitažlivost logistických profesí. Komise se touto problematikou zabývá ve spolupráci se sociálními partnery, profesními sdruženími a dalšími příslušnými subjekty. Integrace všech druhů dopravy je důležitým cílem dopravní politiky EU, který se rovněž odrazí v nadcházející bílé knize o dopravní politice. Z toho důvodu budou v následujících letech upřednostňovány iniciativy, které podporují integraci fyzického toku zboží a informačních toků. Probíhající přezkum pokynů pro sítě TEN-T se zaměří na multimodální projekty v oblasti infrastruktury. Komise rovněž v úzké spolupráci s vývojem, který probíhá v celní oblasti, pokračuje v rozvoji informačních systémů v odvětví logistiky. A konečně,

09-09-2010

09-09-2010

CS


v rámci sedmého rámcového programu se řada projektů v oblasti výzkumu a vývoje zabývá problematikou informačních a komunikačních technologií v oblasti dopravy a logistiky, a to na evropské i globální úrovni. K nim patří především projekt SMART-CM (9) (inteligentní správa kontejnerových řetězců) a INTEGRITA (10) – intermodální globální řetězec dodávky kontejnerů „z domu do domu“. Komise by vzhledem ke konkrétním studiím v oblasti logistiky chtěla váženého pana poslance odkázat na posouzení dopadů Akčního plánu pro logistiku nákladní dopravy, jež je k dispozici na internetových stránkách Komise. Na závěr může Komise potvrdit svůj zájem o podporu plynulé přeshraniční logistiky. Podniky potřebují bezproblémové logistické služby, což vyžaduje integrovanější politiku, v níž se sloučí různé druhy dopravy a různé postupy, jako např. v oblasti cel. Bude to důležitým námětem pro bílou knihu o budoucnosti dopravní politiky, kterou Komise hodlá předložit v několika následujících měsících. * * * Otázka číslo 37 , kterou pokládá Philip Claeys ( H-0372/10 ) Předmět: Zničení křesťanského/byzantského dědictví v severním Kypru Turecká okupující mocnost v severní části Kypru toleruje přeměnu historických křesťanských budov a památek v okupované severní části Kypru a v mnohých případech se na ní i aktivně podílí a či přinejmenším přispívá k jejich naprostému zanedbávání. Tento přístup představuje mimo jiné porušení článku 56 čtvrté Haagské úmluvy z roku 1907 a novější deklarace UNESCO týkající se úmyslného ničení kulturního dědictví (2003). Je si Komise vědoma tohoto záměrného ničení křesťanského/byzantského dědictví, k němuž dochází v jednom ze členských států EU? Může Turecko za tuto situaci nést odpovědnost? Jaká opatření Komise učiní, aby zamezila těmto ostudným nezákonným praktikám? Jaké praktické kroky musí Turecko podniknout, aby těmto praktikám zamezilo, a v jaké lhůtě? Jaké důsledky bude mít tato situace na jednání o přistoupení? Nepředstavuje tato situace přinejmenším překážku k navázání přímých vztahů s okupovaným územím? Odpověď (EN) Komise má informace o ničení kulturního dědictví v severní části Kypru a obavy váženého pana poslance bere na vědomí. Celkové urovnání situace na Kypru by zcela zjevně umožnilo zabývat se odpovídajícím způsobem otázkami kulturního dědictví mezi oběma místními komunitami. V souvislosti s tím Komise pozitivně hodnotí zřízení technického výboru pro kulturní dědictví pro obě komunity, který v tiskových prohlášeních potvrdil, že primární odpovědností kyperských Řeků i kyperských Turků je chránit ohrožené kulturní dědictví ostrova. Komise by rovněž chtěla váženému panu poslanci podat informaci o tom, že nedávno v rámci finančního programu podpory tureckého společenství na Kypru zahájila studii,

(9)

(http://www.smart-cm.eu/)

(10)

(http://www.integrity-supplychain.eu/).

97

98

CS


jejímž cílem je v souladu se společnou metodikou vypracovat seznam nemovitých kulturních památek na Kypru. Tato první studie by měla být úspěšně dokončena do konce roku 2010 a Komise je připravena zhodnotit, jak by mohla pomoci do budoucna. Co se týče otázky Turecka, Komise připomíná, že ke kodaňským politickým kritériím pro přistoupení k EU patří respektování a ochrana menšin, kulturních práv a svobody náboženství ze strany Turecka, což platí pro všechny kandidátské země. Komise pozorně sleduje, jaké postavení Turecko zaujímá na Kypru a zda dodržuje politická kritéria v souladu s rámcem pro přístupová jednání s Tureckem z roku 2005. Jeho hodnocení je předloženo ve výroční zprávě o pokroku. Příští zpráva bude přijata v listopadu roku 2010. * * * Otázka číslo 38 , kterou pokládá Georgios Papastamkos ( H-0377/10 ) Předmět: Rozvojové země a preferenční přístup na trh EU Evropská unie je největším dovozcem zemědělských produktů z rozvojových zemí, a to zejména v důsledku preferenčních obchodních dohod, systému všeobecných celních preferencí a iniciativy „Vše kromě zbraní“ ve prospěch méně rozvinutých zemí. Dovoz do Evropské unie převyšuje součet objemu dovozu do Spojených států, Japonska, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Jak hodnotí Komise vliv úlev EU v oblasti zemědělství ve prospěch rozvojových zemí na růst zemědělského odvětví v těchto zemích? Jak zajišťuje, aby měli místní producenti a vývozci prospěch z preferenčního přístupu na trh EU? Odpověď (EN) V letech 2006–2008 dovezla EU zemědělské produkty v průměrné hodnotě 63,8 miliard EUR (kapitoly 1–24 kombinované nomenklatury EU, včetně produktů rybolovu) z celkového počtu 176 zemí využívajících všeobecný systém celních preferencí (GSP). Z celkové hodnoty 63,8 EUR bylo v rámci systému preferencí GSP dovezeno zboží v hodnotě 11,2 miliard EUR (v rámci tří režimů GSP: GSP, GSP+ a „Všechno kromě zbraní“). Dále 67 zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) v současné době v rámci dohod o hospodářském partnerství (EPA) využívá volného přístupu na trh EU bez cel a kvót, a to pro všechny výrobky (s výjimkou cukru, který podléhá zvláštním ustanovením). Celkem tedy 40 % dovozu zemědělských produktů ze zemí využívajících systém preferencí GSP vstoupilo na trh EU bez cla na základě režimu doložky nejvyšších výhod, 18 % v rámci systému preferencí a 16 % s preferencemi, které vyplývají z dvoustranných dohod, včetně dohod o hospodářském partnerství. Dopad zemědělských výsad EU pro rozvojové země v rámci systému preferencí GSP Komise pravidelně kontroluje jako součást širšího celku zboží, k čemuž využívá interní odborníky a externí konzultanty. Nejnovější dostupná studie (11) , kterou vypracovala externí konzultantská společnost CARIS a jež se zabývá střednědobým hodnocením evropského systému GSP, naznačuje, že existují jisté pozitivní důkazy o účinnosti systému. Studie poukazuje především na to, (11)

Studie je k dispozici na weboví stránce http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/may/tradoc_146196.pdf.

09-09-2010

09-09-2010

CS


že evropský systém preferencí GSP může mít efektivní dopad na zvýšení vývozu a blahobytu nejméně rozvinutých zemí, že míra využití systému je typicky vysoká a že vývozci z řad nejméně rozvinutých zemí z udělených preferencí spíše mají užitek. Analýza však rovněž uvádí, že řada faktorů, které se týkají především určitých strukturálních prvků, jako je obecně nízká úroveň sazeb EU podle doložky nejvyšších výhod a struktura obchodu nejméně rozvinutých zemí, do jisté míry omezují účinnost režimu všeobecného systému celních preferencí. Studie zahrnuje analýzy pro jednotlivá odvětví, které poukazují na skutečnost, že dovozy v rámci režimu všeobecného systému celních preferencí narostly u zeleniny a zpracovaných potravin. V režimu Všechno kromě zbraní rovněž posílil dovoz cukru. V rámci strategie pomoci v oblasti obchodu poskytuje EU finanční prostředky, jejichž cílem je začlenit místní zemědělce do regionálních a mezinárodních trhů. Komise rovněž pravidelně informuje zvýhodněné země o podmínkách, které je nutné splnit, aby mohly v plné míře využít výhod preferenčního přístupu. Komise dále v roce 2004 vytvořila Export Helpdesk, což je asistenční služba on-line pro otázky vývozu do Evropy, jejímž cílem je usnadnit rozvojovým zemím přístup na trh Evropské unie. * * * Otázka číslo 39 , kterou pokládá Tadeusz Zwiefka ( H-0378/10 ) Předmět: Výjimky v oblasti autorského práva ze směrnice o autorském právu 2001/29/ES Směrnice 2001/29/ES (12) o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti poskytuje evropský právní rámec pro výjimky a omezení autorského práva. Čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice o autorském právu uvádí, že členské státy mohou stanovit výjimky a omezení autorova práva na rozmnožování. Tato výjimka je podmíněna tím, že autor obdrží „spravedlivou odměnu“. Nedávné stanovisko generální advokáty Trstenjakové ve věci SGAE vs. Padawan (C-467/08) vykládá povinnosti vyplývající z čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice o autorském právu, ale podstatná část stanoviska se týká také čl. 5 odst. 2 písm. a). Ve svém nedávném stanovisku generální advokátka objasnila, že směrnice (2001/29/ES) může být vykládána tak, že zakazuje poplatky kompenzující nedovolené kopírování (§ 78). Spravedlivá odměna by proto neměla pokrývat škody vzniklé rozmnožováním děl chráněných autorskými právy, které nespadají pod zákonnou výjimku, jako jsou neoprávněné rozmnožování děl chráněných autorskými právy (tj. pirátství) nebo rozmnožování s výslovným souhlasem držitele autorských práv. Autoři mají právo obdržet za takovéto kopie náhradu, a to buď soudní cestou (v případě neoprávněného rozmnožování) nebo prostřednictvím smlouvy (rozmnožování s výslovným souhlasem). Domnívá se Komise, že výjimky uvedené v čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/29/ES se vztahují pouze na legální kopírování a že jde tedy o jediné kopie, za které by měla být poskytnuta náhrada? Jaká opatření hodlá Komise přijmout, aby v souvislosti s rozmanitou interpretací a uplatňováním směrnice 2001/29/ES napříč EU řešila negativní následky pro vnitřní trh?

(12)

Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s.10.

99

100

CS


Odpověď (EN) Směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti stanoví, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu u výjimek a omezení z práva na rozmnožování, jako jsou ta, která se týkají se reprografie (čl. 5 odst. 2 písm. a). Vážený pan poslanec v otázce správně zdůrazňuje, že jakmile členské státy stanoví výjimku z výlučného práva na rozmnožování pro účely reprografie („u rozmnoženin na papíře nebo jakémkoliv podobném nosiči, přičemž tyto rozmnoženiny vznikly použitím jakékoliv fotografické techniky nebo některým jiným procesem s podobnými účinky“), pak jsou legální pouze úkony, které spadají do oblasti působnosti definice výjimky. Kromě toho pouze úkony, které jsou výjimkou povoleny, mohou vést k nároku na spravedlivou odměnu. Reprografie, které nemají vlastní licenci ani nespadají pod zákonnou výjimku, by představovaly porušení práva autora na rozmnožování. Například reprodukce notových zápisů je z oblasti působnosti výjimky výslovně vyloučena. Neoprávněné rozmnožování notových zápisů tedy nadále zůstává protiprávním činem a kopírování notového záznamu nelze legalizovat pouhým vyplacením spravedlivé náhrady. V této souvislosti si je Komise vědoma skutečnosti, že je třeba bojovat proti pirátství a padělání. Aktivně prosazuje politiky na základě konzultací se všemi zúčastněnými stranami o tom, jak nejlépe k tomuto jevu přistupovat. Jakékoli řešení musí vycházet ze soudržného přístupu, který nenarušuje oprávněné zájmy, zájmy nositelů práv a spotřebitelů. To rovněž znamená, že je třeba odlišit spravedlivou náhradu za oprávněné užití reprografie od nelegálního kopírování. Komise v minulosti zavedla řadu iniciativ s cílem zajistit soudržný výklad výše uvedených výjimek z autorského práva. V této fázi je Komise i nadále zapojena do dialogu zúčastněných stran, který směřuje k vyjasnění těchto otázek. * * * Otázka číslo 40 , kterou pokládá Ryszard Czarnecki ( H-0380/10 ) Předmět: Vyšetřování ve věci katastrofy u Smolenska 10. dubna 2010 Obrátí se Komise na orgány Ruské federace s žádostí o objasnění příčin, včetně příčin technických, katastrofy letadla TU-154, při které dne 10. dubna 2010 tragicky zahynul prezident Polské republiky Lech Kaczyński, velitelé různých složek ozbrojených sil, guvernér centrální banky, veřejný ochránce práv, mnoho vedoucích představitelů politických stran a také zástupci sdružení připomínajících památku polských důstojníků zavražděných Sovětským svazem v roce 1940 – celkem 96 polských občanů? Odpověď (EN) Komise nemá v úmyslu zapojit se do vyšetřování příčin této nehody ani zřídit vlastní vyšetřovací komisi. Komise je vyrozuměna, že vyšetřování probíhá v souladu s dohodnutými postupy prostřednictvím příslušných orgánů Ruské federace a Polské republiky, a tyto orgány ji o pomoc nepožádaly. Pokud by Komise nějakou takovou žádost obdržela, posoudí ji a odpoví na ni. Komise doufá, že příčiny této nehody budou objasněny co nejdříve. * * *

09-09-2010

09-09-2010

CS


Otázka číslo 41 , kterou pokládá Seán Kelly ( H-0388/10 ) Předmět: Skládka nebezpečného odpadu na ostrově Haulbowline v irském hrabství Cork Na ostrově Haulbowline v irském hrabství Cork se nachází skládka toxického odpadu. Tento odpad je výsledkem více než 50 let výroby oceli společnostmi Irish Steel Limited a ISPAT. Skládku vlastní irský stát a od okamžiku, kdy šla společnost ISPAT do likvidace, za ni nese plnou odpovědnost. Toxický odpad na této skládce leží již deset let a irská vláda oznámila, že základní studii dopadů na zdraví provádět nebude. Irský rejstřík výskytu rakoviny prokázal, že ostrov Cobh je jedním z míst s nejvyšším výskytem rakoviny v zemi: 37 %. Část tohoto nebezpečného odpadu obsahuje i šestimocný chrom. Může Komise sdělit Parlamentu, zda irská vláda porušuje právní předpisy EU v oblasti životního prostředí? Odpověď (EN) Komise by chtěla váženého pana poslance odkázat na svoji odpověď k jeho písemné otázce E-5690/10 (13) . * * * Otázka číslo 42 , kterou pokládá Georgios Toussas ( H-0393/10 ) Předmět: Odkup a privatizace řeckých bank Banka Pireus se zaměřuje na státní podíl v Řecké zemědělské bance (ATE) (77,31 %) a v Poštovní spořitelně (TT 33,04 %) a za obě banky nabízí celkovou částku 701 milionů EUR. Jedná se zjevně o reakci velkých akcionářů Banky Pireus na pobídky formulované vládou PASOK, některými zástupci EU a Mezinárodního měnového fondu ve prospěch vytvoření silnějších bankovních uskupení s využitím mechanismu státní ochrany, k níž směřuje memorandum o porozumění mezi EU, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Všechny řecké banky využily značných subvencí v rámci balíčku státní pomoci ve výši 28 miliard i nového balíčku dalších 10 miliard, které má poskytnout EU a Mezinárodní měnový fond, což jsou částky, které bude muset národ vrátit za cenu zlata a za velmi těžkých podmínek. Pracující budou muset zaplatit cenu za fúzi a privatizaci ATE a TT a také zvýšený zisk bank, což bude mít mimořádně negativní vliv na silně zadlužené malé a střední zemědělce, na produkční a zpracovatelské jednotky spojené s ATE a na pracovníky bankovního odvětví. Vezmeme-li v úvahu, že v souladu s výše uvedeným memorandem se příjmy pocházející z výprodeje státního dědictví odhadují na 1 miliardu EUR za každý budoucí rok, odpovídá odkoupení a privatizace bank podmínkám a ustanovením memoranda, které společně vypracovaly vláda PASOK, EU, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond? Odpověď (EN) Privatizační příjmy uvedené v memorandu o porozumění jsou odhady. Dále je třeba mít na paměti, že v memorandu o porozumění není uveden seznam společností, které mají být privatizovány. Program mezinárodní pomoci se nezmiňuje o konkrétních případech a tudíž nelze předjímat výsledek návrhu převzetí banky Piraeus. Co se týče (13)

http://www.europarl.europa.eu/QP-WEB/home.jsp

101

102

CS


jakékoli fúze, která by musela být oznámena Komisi, Komise případ přezkoumá podle svých měřítek a s ohledem na posouzení slučitelnosti transakce se společným trhem na základě nařízení EU o spojování (14) . * * * Otázka číslo 43 , kterou pokládá Charalampos Angourakis ( H-0395/10 ) Předmět: Spekulace poškozující právo veřejnosti na bezplatnou veřejnou zdravotní péči Vládní strana Řecka PASOK, která drasticky snižuje veřejné výdaje ve zdravotnictví s ohledem na memorandum podepsané s Evropskou unií, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, tak ohrožuje veřejné zdraví a vede zaměstnance k tomu, aby využívali soukromé zdravotnické a pojišťovací služby, které jsou zdrojem velmi vysokých zisků pro nadnárodní společnosti. Informace obsažené ve zprávě inspekce ochrany veřejného zdraví o smlouvách uzavřených v období 2002 až 2009 mezi státními nemocnicemi a společností Siemens potvrzují obvinění zaměstnanců týkající se nepřiměřeného poskytování zboží a služeb, které přinášejí podnikům nadměrné zisky. Společnost Siemens, která je mimo jiné hlavním poskytovatelem zboží a služeb pro instituce Evropské unie, je téměř výhradním poskytovatelem služeb v oblasti údržby přístrojů ve státních nemocnicích. V důsledku privatizace a liberalizace služeb, které proběhly ve jménu hospodářské soutěže, Evropská unie a řecké vlády – jak vlády strany PASOK, tak strany Nová demokracie – zastavily poskytování příslušných veřejných služeb těmto nemocnicím. Jaký je názor Komise na privatizaci, která má politickou povahu, zdravotnických služeb a na zhoršení kvality a úrovně těchto služeb? Jaký je postoj Komise, pokud jde o zveřejněná obvinění týkající se transakcí se společností Siemens v Řecku a v několika dalších zemích? Odpověď (EN) Hospodářská krize vyvíjí velký tlak na rozpočty veřejných systémů zdravotní péče. V důsledku toho v několika členských státech dochází ke zpoždění plateb veřejných zakázek. Špatná správa zdravotních systémů a nedostatečná finanční transparentnost může situaci ještě zhoršit. Z toho důvodu tvoří odvětví zdravotnictví výjimečně součást balíčku podmíněných strukturálních reforem pro hospodářský plán obnovy Řecka. Komise pozorně sleduje reformy v Řecku a obavy váženého pana poslance zmíní při nadcházejících jednáních s řeckými orgány. Komise by chtěla zdůraznit, že nemá pravomoc zasahovat do rozhodnutí členských států o správě vnitrostátních zdravotních systémů. Členské státy se o privatizaci zdravotní péče mohou svobodně rozhodnout. Konečně, Komise nemá k dispozici žádné informace o obvinění z transakcí mezi společností Siemens a zdravotními orgány/nemocnicemi v Řecku či v dalších zemích. * * * (14)

Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Text s významem pro EHP), Úř. věst. L 24, 29.1.2004.

09-09-2010

09-09-2010

CS


Otázka číslo 44 , kterou pokládá Michail Tremopoulos ( H-0397/10 ) Předmět: Uplatňování podmínek pro uzavření železnic v Řecku ze strany Komise Memorandum o podmínkách půjčky poskytnuté Řecku, které spolupodepsala Komise, výslovně ukládá uzavření ztrátových železnic. Řecké vlády po celá desetiletí systematicky zanedbávaly své finanční závazky vůči řeckým železnicím (OSE), čímž je nutily k tomu, aby své náklady pokrývaly pomocí půjček garantovaných státem. Půjčky také pokryly velkou část vnitrostátního příspěvku poskytnutého v rámci projektů OSE, u nichž probíhalo spolufinancování, a to na rozdíl od ostatních dopravních infrastruktur. Uzavírání drah je vrcholem praxe, jejímž cílem je nejen učinit z veřejného dluhu ve výši 9 miliard EUR dluh OSE, ale která také vede k nekalé konkurenci ve vztahu k železnicím. Je požadavek, který vyslovila zejména Komise, pokud jde o uzavření železnic spolufinancovaných z evropských finančních prostředků, v souladu s evropskými právními předpisy? Odpověď (EN) Komise řecké vládě poskytuje podporu při provádění různých memorand o porozumění z května roku 2010 s cílem podpořit růst a zaměstnanost a napravit finanční problémy státu. V porovnání s většinou ostatních evropských železničních společností dosahuje návratnost nákladů, produktivita a intenzita řecké železniční dopravy o 30–60 % nižší úrovně, nicméně schopnost státu zajistit finanční podporu je zjevně omezená. Opatření pro poskytování finančních prostředků na infrastrukturu v rámci strukturálních fondů nejsou vázána na povinnosti, které vyplývají z opatření pro poskytování dopravních služeb. V případech, kdy nelze určitý druh osobní dopravy provozovat ziskovým způsobem, může stát rozhodnout, že železničnímu podniku na základě smlouvy poskytne náhradu. V opačném případě rozhodne o tom, jaké služby chce nabízet. Přesto by vážený pan poslanec měl vědět, že předpisy EU předpokládají pravidla pro stálost operací spolufinancovaných z fondů, což je v tomto případě dostupnost infrastruktury a její využití. Na programové období 2007–2013 stanoví článek 57 nařízení (ES) č. 1083/2006 období v délce nejvýše 5 let od ukončení operace spolufinancované z fondů, v jehož průběhu by uvedená operace neměla projít podstatnou změnou, která by ovlivnila její povahu nebo podmínky jejího provádění. V programovém období 2000–2006 je stálost operací upravena čl. 30 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 (15) . * * *

(15)

Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, Úř. věst. L 161, 26.6.1999.

103

ČTVRTEK, 9. ZÁŘÍ 2010

Recommend Documents