Tvorba elektronické studijní opory

Tvorba elektronické studijní opory Záhlaví: Název studijního předmětu

Výzkum v ošetřovatelství

Téma

Metodologie a realizace výzkumu

Název kapitoly

Metodologie výzkumu

Autor - autoři

D. Školoudík

Vlastní opora: 1. Motivační úvod ke kapitole Po průmyslové revoluci v 18. a 19. století, patřil konec 20. a začátek 21. století informačním technologiím. I ty se nyní stávají běžnou součástí života a pro další pokrok a další lidské poznání se tak dostává do popředí věda a výzkum. Uplatňování vědeckého přístupu v běžném životě se stává nezbytnou součástí prosperity společnosti. V této kapitole se seznámíte s tím, co to je vědecký přístup a jaké používá metody. Poznání a pochopení metod výzkumu je nezbytné pro správní naplánování a realizaci vědeckého projektu. 2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly V této kapitole se dozvíte: 

Co to je metodologie?



Co je to vědecký výzkum?



Jaké základní typy výzkumu existují a čím se liší?



Jak se provádí kvalitativní a kvantitativní výzkum.

Budete schopni: 

Definovat výzkum a vědecké poznání



Popsat kvalitativní a kvantitativní výzkum



Naplánovat základy výzkumného projektu

3. Vlastní obsah kapitoly Metodologie je souhrn výzkumných postupů používaných v určitém vědeckém přístupu. Metodologie se bezprostředně vztahuje k jednotlivým vědám i celkovému souhrnu věd, je částí vědy o vědě v tom smyslu, že učí gnozeologické (poznávací) stránce vědy.

Nezbytným předpokladem provádění výzkumu je chápání světa jako poznatelného, materiálního, neobyčejně složitého a jednotně souvislého celku, jehož jednota a kvalitativní mnohostrannost jsou neoddělitelné. Princip jednoty světa je zobecněním vzájemných souvislostí a jevů, přičemž neexistuje žádná část reality, kterou bychom mohli považovat za zcela izolovanou od ostatní reality, bez jakékoli souvislosti s ní. Z historického hlediska lidské poznání vychází z mnoha různých zdrojů. K těm nejranějším patří tradice a zkušenosti. Později se vyvinuly metody logického uvažování a metody pokusu a omylu. V posledních desetiletích se však začíná prosazovat metoda vědeckého přístupu, jako zatím nejlepší metoda poznání. Vědecký přístup je založen na uspořádaných metodách, procedurách (tj. postupech) a technikách, používaných na získání validních a užitečných informací. Vědecké postupy mají však svá obecná omezení: • Dokonale navržené a uskutečněné výzkumy jsou nedosažitelné. • Ve skutečnosti má každý výzkum několik „trhlin“. • Ke každé výzkumné práci se dá přistoupit mnoha různými způsoby. • Výzkumník se musí rozhodnout, jak bude postupovat. • Nejlepší metody jsou často velmi drahé a časově náročné. • Každý výzkum přispívá k rozšíření již akumulovaného (nahromaděného) poznání. Výzkum vychází obecně ze dvou zdrojů – teorie a empirie. Teorie je duševním, myšlenkovým procesem, který odráží a reprodukuje reálný život. Vychází z praxe, ze které vzešly nové úkoly vyžadující řešení. Empirie je poznání založené na zkušenosti, je produktem zkušeností. Metody výzkumu Metoda v nejobecnějším významu znamená způsob dosažení cíle, určitým způsobem uspořádaná činnost. Vědecká metoda je pak prostředek k objevení, poznání a analýze jevů. Podstatou vědecké metody je její opakovatelnost. Tedy při zcela shodně provedeném vědeckém pokusu dojdeme vždy ke stejným výsledkům. Aby tomu tak bylo, je potřeba metody standardizovat a dokonale popsat. Rozeznáváme 2 základní metody výzkumu: ● Kvantitativní výzkum ● Kvalitativní výzkum

Kvantitativní výzkum Kvantitativní výzkum (z lat. quantum - kolik) je ve společenských vědních oborech metodou standardizovaného vědeckého výzkumu, která popisuje zkoumanou skutečnost pomocí proměnných (znaků), které lze vyjádřit čísly. Hodnoty jednotlivých znaků lze získat měřením nebo škálováním samotnými respondenty (např. od 1 do 10). Výsledky jsou následně zpracovány pomocí statistických metod a nakonec interpretovány a zobecněny. Základem pro kvantitativní výzkum je výchozí hypotéza, která je následně zformulována do otázek. Na tomto základě se vytvoří plán výzkumu, vybere se vhodná metody pro zkoumání dané otázky, např. dotazník, vyšetřovací metoda (biochemický rozbor krve, zobrazovací metoda apod.). Výzkum se pak provede na přiměřeném počtu vhodně vybraných respondentů, optimálně předem statisticky spočteném podle předpokládaným výsledkům (dle teorie nebo empirie). Na počtu a výběru subjektů pak závisí jednak reprezentativnost výsledků (tj. pravděpodobnost, že výsledek lze rozšířit na větší celek, např. občany celého města nebo státu), jednak možnost jemnější kategorizace výsledků (např. podle kombinací dvou a více znaků). Jednotlivé znaky mohou mít číselnou (měřitelnou, kontinuální) povahu (např. věk, tělesná výška, měsíční příjem) nebo formu kategoriální (např. pohlaví nebo jednoznačná volba z daných možností). Kontinuální metodou neměřitelný znak je potřeba převést na číselnou hodnotu, a to obvykle škálováním (respondent udává např. svoji spokojenost s vládou ve stupnici 1 až 10). Návrh testu pro podporu nebo zamítnutí tvrzení/hypotézy. Výsledek testu pak musí hypotézu potvrdit nebo vyvrátit a také zobecnit na další situace Typickým znakem kvantitativního výzkumu je zkoumání většího rozsahu informací, je zaměřen na ověřování platnosti teorií, které jsou měřené čísly, analyzované pomocí statistických postupů. Při tvorbě hypotézy pro kvantitativní studii se často využívá závěrů předchozích studií. Po stanovení základních otázek k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy se navrhne vědecký postup připravované studie. K základním metodám patří měření hodnot, dotazník, standardizovaný rozhovor. Poté se dle tohoto postupu, který musí být opakovatelný, shromažďují data, sumarizují pomocí statistiky, grafů, tabulek a vytvoří se zobecňující závěry, doporučení pro praxi a další studium. Výhody kvantitativního výzkumu: - nezávislost na přesvědčení výzkumníka - verifikovatelnost dat

- rychlý sběr dat - je užitečný pro zkoumání velkých skupin - rychlá analýza dat Nevýhody kvantitativního výzkumu: - zkoumanou realita je nutné redukovat (v počtu proměnných, v počtu analyzovaných vztahů mezi proměnnými, na krátké časové období, ze základního souboru na výběrový soubor) - získané znalosti mohou být velice obecné, a tak obtížně aplikovatelné na místní podmínky - kvantitativní výzkum oproti kvalitativnímu vyžaduje větší soubory dat a respondentů, výsledky jsou více reprezentativní, méně závislé na názorech a schopnostech respondentů a vedou tak k lépe ověřitelným a srovnatelným výsledkům, jejich interpretace bývá naopak náročnější. Použití Kvantitativní metody se nejlépe hodí ke zkoumání jednoduchých a měřitelným znaků, případně jejich kombinací, ve velkých a více méně homogenních populacích. U složitějších a neměřitelných znaků, které je třeba škálovat, jejich spolehlivost i srovnatelnost přirozeně klesá, zejména pokud nejsou otázky formulovány jednoznačně. Proto se dnes kvantitativní metody často kombinují s kvalitativními, jejichž výsledky nejsou reprezentativní, umožňují ale lepší porozumění skutečnému stavu věcí. Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum je v určitém smyslu opakem kvantitativního a je chápán jako doplněk výzkumných strategií. V sociálních vědách pojem kvalitativní výzkum označuje výzkum, který se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Na rozdíl od kvalitativního výzkumu neužívá statistických metod a technik. V tomto pojetí je protikladem k výzkumu kvantitativnímu. V praxi (např. psychologického a sociologického výzkumu) jsou oba přístupy nejčastěji doplňkem jeden druhého. Důvodem pro rozvoj kvalitativního výzkumu byla reakce výzkumníků na dominanci kvantitativních metod zkoumání, které se opírají o přírodovědný a pozitivistický způsob řešení výzkumných otázek, hypoteticko-deduktivní paradigma, strukturovaný sběr dat a statistické metody testování hypotéz. Kvalitativní výzkum se snaží interpretovat pohledy subjektů na zkoumaný předmět tím, že výzkumník přejímá jejich perspektivu. Využívá se podrobný popis každodenních situací. Jde o porozumění akcím a významům v jejich sociálním kontextu. Při kvalitativním výzkumu se neredukuje počet proměnných ani vztahy

mezi nimi, o jejich redukci rozhodují samy zkoumané subjekty. Jsou upřednostňovány otevřené a nestrukturované výzkumné plány, analýza vychází z velkého množství informací o malém počtu jedinců. Převažuje zájem o reálné celky, interakce mezi aktéry a individuální osudy. Úkolem kvalitativního výzkumu je vytvoření holistického obrazu zkoumaného předmětu, zachycení toho, jak účastníci procesů situace interpretují a zachycení interpretací těchto interpretací. Kvalitativní výzkum se provádí jako intenzivní a dlouhodobý kontakt s terénem nebo zkoumanou životní situací. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu pracuje s malým souborem respondentů a využívá induktivní metody. K zásadám kvalitativního výzkumu patří otevřenost vůči zkoumaným objektům, k jejich zvláštnostem, situacím, subjektivita, kdy zkoumající se musí částečně identifikovat se zkoumaným jevem (výzkumník získá přístup k subjektivním interpretacím zkoumaných osob), procesuálnost, tedy předpoklad, že výzkumný akt je procesem, v jeho průběhu se mění jeho jednotlivé prvky, reflexivita, tedy připravenost výzkumníka reagovat na nové nečekané momenty, zaměření na případ, kdy pozornost je věnována jednotlivým případům, podrobně je popisuje a z nich navrhuje teorie (a následně je podle nich přezkušují), historicita a kontextuálnost, protože určitým situacím lze porozumět až po jejich situování do širšího historického kontextu. Důležitým prvkem je stanovení účelu kvalitativního výzkumu, popis procesů, vztahů a okolností. Následují interpretace, explanace, které vysvětlují a provádějí zobecnění, identifikace problémů, vyjasnění otázek a návrh teorie. Poté dochází k ověřování předpokladů a teorií Předpoklady kvalitativního výzkumu 1. Ontologické předpoklady. Je potřeba zodpovědět otázku, jaká je povaha a forma reality. Kvalitativní výzkumníci považují za rozhodující tu realitu, která je konstruována zkoumanými jedinci. Z toho vyplývá, že existuje v jedné situaci mnoho realit (reality výzkumníka, zkoumaných osob, čtenářů, kteří studii interpretují). 2. Epistemologické předpoklady. Definují vztah mezi výzkumníkem a tím co se poznává. V kvalitativním výzkumu jsou výzkumníci a sledované osoby ve vzájemné interakci. Interakce má podobu delšího pobytu ve sledované skupině nebo jde přímo spolupráci. Výzkumník se snaží zmenšit odstup od lidí na nejnižší možnou míru. 3. Axiologické předpoklady. Týkají se hodnotového systému. V kvalitativním výzkumu výzkumník aktivně informuje o svých hodnotách a hodnotách dalších účastníků výzkumu a z toho vyplývající systematické ovlivnění pozorování.

4. Rétorické předpoklady. Jazyk výzkumu je neformální, osobní a je často založen na definicích vytvořených během studie. 5. Metodologické předpoklady. V kvalitativní metodologii převládá induktivní a abduktivní logika. Kategoriální systémy a teorie jsou vytvářeny na základě získaných dat, to zajišťuje, že vzniklé teorie jsou úzce kontextově spojené se zkoumaným jevem. Existuje průběžná interakce mezi výzkumnou otázkou, daty a použitými metodami. Kvalitativní výzkum se může zabývat: 

popisem procesů, vztahů, okolností, situací, systémů nebo lidí



interpretací, explanací a explorací



verifikací předpokladů, teorií nebo zobecnění



evaluací a komparací praktik, inovací programů

Základní přístupy ke kvalitativní analýze dat: 

tematická analýza



zakotvená teorie



narativní analýza



diskurzivní analýza



intepretativní fenomenologická analýza

Výhody kvalitativního výzkumu: - získává podrobný popis a vzhled při zkoumání jedince, skupiny - zkoumá v přirozeném prostředí - umožňuje navrhovat teorie - dobře reaguje na místní situace a podmínky - hledá místní souvislosti Nevýhody kvalitativního výzkumu: - získané poznatky nemusejí být zobecnitelné na jiné prostředí, na celou populaci - těžko převeditelné na kvantitativní poznatky, obtížné testovat hypotézy, teorie, analýza dat a jejich sběr jsou časově náročné etapy, výsledky snadno ovlivnitelné výzkumníkem, jeho preferencemi, naladěním v době sběru dat - realizace je mnohdy obtížnější než u kvantitativního výzkumu - shromažďovaná data mají subjektivní charakter

- hlavním nástrojem je sám výzkumník - nutné praktické zkušenosti Odlišnost kvantitativního a kvalitativního výzkumu 1. Záměr: ● Kvantitativní výzkum má deduktivní charakter ● Kvalitativní výzkum má induktivní charakter 2. Optika zkoumání: ● Kvalitativní výzkum je orientovaný holisticky (člověk, skupina … zkoumány v celé šíři, všech možných rozměrech) ● Kvantitativní výzkum – zkoumá se pouze část celku, výsledky přesnější, ale chybí často jejich kontext 3. Údaje: ● Kvalitativní výzkum – data nejsou numerická ● Kvantitativní výzkum – data numerická 4. Procedury: ● Kvantitativní výzkum – výzkumník je konstrukterem výzkumných situací ● Kvalitativní výzkum – výzkumník je v přirozeném prostředí pouze pozorovatelem 5. Validita a reliabilita: ● V kvalitativním výzkumu nejde o počet respondentů, ale o využití co největšího počtu nástrojů – význam tedy spočívá v tom, jak výzkumník dokáže dobře poznat několik jedinců v jejich nejkomplexnějším kontextu ● Zaměřený na vysvětlování jevů (např. strach N před operací), ověřování předpokladu (nespokojenost s kompetencemi VS po získání vyššího stupně vzdělání), předvídání a popis událostí (zvýšení úrovně oš. péče po zavedení kontroly kvality) ... ● V ošetřovatelství je preferován smíšený výzkum (kombinace kvantitativního a kvalitativního výzkumu = metodologická triangulace) 4. Shrnutí kapitoly Vědecký výzkum je nedílnou součástí současného lidského poznání. Vědecký výzkum má svá pravidla a dělí se na kvantitativní a kvalitativní výzkum. Ačkoli oba tyto typy výzkumu jsou v určitém smyslu v protikladu, v praxi se vzájemně doplňují k lepšímu poznání reality. Kvantitativní výzkum se věnuje měřitelným a čísly vyjádřitelným údajům. Vychází z hypotézy a stanovení otázek výzkumu. Hlavní součástí je zde statistika a následné

zobecnění. Kvalitativní výzkum se naopak zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Na rozdíl od kvalitativního výzkumu neužívá statistických metod a technik. 5. Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky Cvičení: Navrhněte studii, která bude využívat kvantitativní metody výzkumu a pak naopak studii, která bude používat kvalitativní metody výzkumu. Otázky: 1. Co je to metodologie? 2. Co to je vědecký přístup? 3. Jaká jsou omezení vědeckého přístupu? 4. Jaké metody vědeckého výzkumu znáte? 5. Jaký je rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem? 6. Pojmy k zapamatování Metodologie Věda Vědecký přístup Metody výzkumu Kvantitativní výzkum Kvalitativní výzkum

7. Literatura BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008, 185 s. ISBN 9788070134672 BERMAN, A., SNYDER, S., KOZIER, B., ERB, G. Fundamentals of Nursing. Concepts, Process, and Practice.8th ed. Upper Saddle River, N. J.: Pearson Prentice Hall, 2008, 1631 pg. ISBN 978-0-13-206674-7 FARKAŠOVÁ, D. Výzkum v ošetřovatelství. Martin: Osveta, 2011. 87 s. ISBN 978-80-8063229-8

KUTNOHORSKÁ J. Výzkum v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80-2472713-4 PLEVOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing. 2011, s. 288. ISBN 978-80247-3557-3 POLIT, D., F., BECK, T., CH. Nursing Research. Eight Edition. Philadelphia: J. B. Lippincott Co., 2008. 796 p. ISBN 978-0-7817-9468-8 Research methods in health : foundations for evidence-based practic. Edited by Pranee Liamputtong. South Melbourne, Vic. : Oxford University Press, 2010, 516 s. ISBN 978-0-19556817-2 SCHMIDT, N. A., BROWN, J. M. Evidence-Based Practice for Nurses. Apprais and Application of Research. 2nd ed. Sudbury: Jones  Bartlett Learning, 2012. ISBN 978-14496-2407-1 ŽIAKOVÁ, K. a kol. Ošetrovateĺstvo teória a vedecký výskum. 2., preprac. a dopl. vyd. Martin: Vydavateĺstvo Osveta 2009. ISBN 80-8063-304-2 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum 2011 PETRUSEK, M. Velký sociologický slovník. Heslo Metody sociologické. Sv. I., str. 622n. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace. Praha : Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. (čeština) ČERMÁK, Ivo, ŘIHÁČEK, Tomáš, & HYTYCH, Roman (2013). (Eds.), Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. Brno: Masarykova Univerzita.