Tvorba elektronické studijní opory Název studijního předmětu
Ošetřovatelská péče v gynekologii a porodnictví
Téma
Záněty v gynekologii
Název kapitoly
Klasifikace, etiologie, diagnostika a léčba gynekologických zánětů, Endometrioza
Autor - autoři
Štěpánka Bubeníková
Motivační úvod ke kapitole Zánětlivá onemocnění jsou v gynekologii poměrně častým problémem a trápí mnoho žen. S problematikou zánětů se zdravotničtí profesionálové setkávají spíše v komunitním prostředí, protože větší množství zánětů je léčeno konzervativně, bez potřeby hospitalizace. Některé zánětlivé stavy, ale vyžadují i nemocniční péči, proto se s nimi může potkávat na oddělení gynekologie. Stejně jako záněty je i endometrióza velmi časté gynekologické onemocnění žen. Je to přítomnost tkáně, která svým vzhledem, vlastnostmi, chováním odpovídá normální děložní sliznici (endometriu), je však nalézána mimo děložní dutinu. Někdy se najde v děložní svalovině (tzv. vnitřní endometrióza), častěji na pánevních orgánech. Typická jsou ložiska endometriózy na vaječníku a pánevní pobřišnici, mohou se však objevit téměř kdekoli, včetně dutiny hrudní, mozkových cévních splavů atd. – pouze ve slezině a v srdci nebyla dosud endometrióza pozorována. Je proto nutné, aby zdravotničtí profesionálové (všeobecné sestry, porodní asistentky) měly teoretické znalosti o gynekologických zánětech a endometrióze, tak aby mohly být ženě psychickou podporou, mohly jí zodpovědět její otázky a byly správnou edukátorkou před onemocnění i v době po prodělaném onemocnění. Velmi důležitá je oblast prevence u zánětů, sexuálně přenosných chorob a endometriózy. Tento text slouží jako stručný přehled problematiky gynekologických zánětů. V rámci samostudia je důležité vše důkladně prostudovat a obohatit se o poznatky z odborné literatury. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly Studenti budou umět popsat klasifikaci zánětů, jejich příčiny, projevy, diagnostiku, léčbu, prevenci a možné komplikace. Budou vědět, s jakými zánětlivými procesy se nejčastěji mohou setkat; budou znát teorii vzniku endometriózy, budou umět definovat pojem
endometrióza, znát komplikace endometriózy, léčbu endometriózy, vliv endometriózy na reprodukční zdraví ženy, ošetřovatelskou péči o ženu s endometriózou. Studenti budou znát nejčastější pohlavní choroby, jejich příčiny, projevy, diagnostiku, léčbu a prevenci. Vlastní obsah kapitoly Jednou z nejčastějších příčin návštěvy ženy u gynekologa je zpravidla zánět . Záněty pohlavního ústrojí žen představují velmi pestrou a rozdílnou skupinu. Roztočil uvádí, že to je proto, že ženské pohlavní ústrojí je složeno z několika orgánů. Může se zde tedy rozdělovat zánětlivé onemocnění dolního segmentu (vulva, vagina, děložní čípek), kdy se může vyskytnout ještě podskupina zánětů na kůži vulvy a onemocnění horního segmentu (děloha, vejcovody, vaječníky, popřípadě pobřišnice). Tělo je osídleno miliony mikroorganismů, které pro pohlavní ústrojí mohou představovat hrozbu. Častá zánětlivá onemocnění v gynekologii jsou mimo jiné způsobeny specifickou anatomickou stavbou genitálu (komunikace zevního prostředí s peritoneální dutinou skrz pohlavní orgány) a reprodukční funkcí ženy (pohlavní styk, porod, šestinedělí, menstruace - děje, které jsou rizikové pro získání infekce). Obecně se dá říct, že se zvyšuje počet mladých žen, které záněty trápí. Zvýšení výskytu zánětů se odráží nejen v medicínské oblasti, ale nese s sebou i ekonomické a sociální problémy. Může docházet k narušení partnerský vztahů (např. sexuální oblast), je zde dyskomfort a psychický stres pro ženy i jejich partnery. Postižení to často buď tají, nebo úplně zanedbávají. Častěji jsou postiženy ženy, riziko přenosu z muže na ženu je 2x častější než z ženy na muže. Obecně lze záněty rozdělit dle etiologie, dle průběhu, dle anatomické lokalizace. Zvláštní skupinou jsou záněty po porodech a sexuálně přenosná onemocnění - STD (Sexually Transmitted Diseases). Klasifikace Dle lokalizace - zánět zevních rodidel (vulvitis), - zánět pochvy (kolpitis), - zánět děložního hrdla (cervicitis),
- zánět sliznice dělohy (endometritis), - zánět svaloviny dělohy (myometritis), - hluboké pánevní záněty (PID - pelvic inflammatory disease) - záněty nad úrovní děložního hrdla, zánět vejcovodu (salpingitis), * zánět vaječníku (oophoritis), * zánět vaječníku i vejcovodu (adnexitis), * zánět malé pánve (pelveoperitonitis), * zánět pánevního vaziva (parametritis), Dle vyvolávající agens - bakteriální, - virové, - plísňové, - parazitární, Dle časového průběhu - akutní, - subakutní, - chronické, - rekuretní (návratné), Dle klinické souvislosti vzniku zánětu - v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem, - v souvislosti s gyn. operací, - ostatní
Infekce se může rozšiřovat vzestupně (ascendetně) nebo sestupem (descendentně). Může se šířit hematogenně (krevními cévami), lymfogenně (lymfatickými cestami) nebo přímým kontakterm zánětlivých ložisek v trávicím ústrojí, v peritoneu nebo v močových cestách. Nejznámější a asi i nejčastější cestou je vzestup mikroorganismů genitálem ženy. Za normálních okolností je bakteriální osídlení v rovnováze, ale může dojít k její dysbalanci, například pokud se objeví patogeny s vyšší virulencí nebo jsou poškozeny obranné sytémy. Mezi obranné systémy lze zařadit kožní a slizniční sekreční činnost, bakteriální osídlení povrchů, stav imunitního systému a neporušený povrch kůže a sliznice pohlavního ústrojí. V šíření zánětlivého procesu mají také značný vliv hormonální poruchy, krvácení, diabetes mellitus, onkologická onemocnění, únava nebo podvýživa. Projevy zánětu Projevy zánětu často vykazují bez ohledu na jeho původ tyto znaky: Lokální - zarudnutí, hypertermie - otok či jiné zvětšení - bolestivost - buď spontánní, nebo při doteku, při pohlavním styku, při sezení - poškození kožní či slizniční bariéry Systémové - odezva těla většinou odpovídá míře poruchy ochranných bariér, projevuje se jako únava, malátnost, febrilie, tachykardie, tachypnoe, bolesti v podbřišku, pocení, nauzea aj. Další příznaky - mezi další příznaky zánětů lze zařadit výtok a krvácení mimo cyklus, dále pak propagaci bolestí do stehen a třísel, zad či nohou . Projevy zánětu se také odvíjejí od postiženého orgánu. Diagnostika zánětu
V oblasti diagnostiky gynekologických zánětu má lékař celkem široké možnosti - využívá jak klasické vyšetření, tak laboratorní a zobrazovací metody. V indikovaných případech se přistupuje i k diagnostické operační metodě či k imunologickému vyšetření. V rámci diagnostiky se provádí zevní vyšetření, vyšetření v gynekologických zrcadlech, palpace (hodnotí se bolestivost). Ve výsledcích z laboratoře se hodnotí hlavně leukocyty (bývá vzestup při zánětech), trombocyty (jejich snížení bývá u sepsí a rozvíjejícím se HELLP syndromu), sedimentace (FW, velmi senzitivní, ale málo specifický marker), CRP (nejdůležitější ve sledování vývoje zánětu a působení léčby), hodnoty hemokoagulace, jaterní testy a renální fce - k jejich patologiím dochází při závažných stavech, mikroskopické vyšetření nativního nebo barevného materiálu, kultivační vyšetření, histologické vyšetření tkání. Jako hlavní zobrazovací metoda se v gynekologii využívá jednoznačně ultrazvuk, ve speciálních případech se využívá CT, magnetické rezonance aj. Dále se může využívat diagnostická laparoskopie, což je endoskopická operační metoda . Terapie zánětu Léčbu gynekologického zánětu určuje několik ukazatelů, například patogen (druh, virulence…), lokalizace zánětu, klinický průběh, věk ženy, anamnéza, snaha o uchování fertility. U žen ve fertilním věku, které plánují těhotenství, je vždy snaha o co nejšetrnější léčbu s maximálním zachováním fertility a tou je konzervativní léčba. Konzervativní léčba *Antibiotika dle citlivosti *Antimykotika *Antivirotika *Medikamentózní úprava poševního pH *Dle potřeby antipyretika, analgetika, vitamíny Léky lze aplikovat celkově nebo místně, jedná se o různé vkládací tablety do pochvy, masti, sedací koupele. Nesmí se zapomínat i na přeléčení partnera, protože je zde vysoké procento možnosti reinfekce.
*Diatermie a lázeňská léčba - u chronických stavů Chirurgická léčba Většinou se operačně odstraňuje zánětlivé ložisko. Nejčastěji se chirurgicky řeší zánět Bartholiniho žlázy nebo adnexitis, kdy se odstraňuje absces nebo se provádí salpingektomie nebo adnexektomie . Prevence zánětu Prevence je jako u jiných zdravotních oblastí velmi důležitá. Existují obecné rady, které se dají uplatnit pokaždé, jako například: dodržování hygienických zásad, bezpečný sex, včasná léčba výtoků a nepravidelného krvácení . Existují ale i určité oblasti, které určitým způsobem mohou ovlivňovat výskyt zánětů a které lze svépomocí ovlivnit. Havlín (2012, online, cit. 7. 11. 2013) uvádí například nadužívání antibiotik, která srážejí celkovou imunitu a mění poševní mikroflóru. V pochvě je pak málo laktobacilů, které jsou pro poševní prostředí důležité. Je tedy důležité poučit ženy o nutnosti užívat antibiotika pouze v indikovaných případech a možnostech prevence zánětu při užívání ATB (např. dodávání laktobacilů do pochvy aj.). Pohlavnímu ústrojí ženy taktéž nesvědčí příliš mnoho kosmetiky. Je vhodné používat produkty s nižším pH, která jsou menším zlem než ostatní. Televizní reklamy ženám neustále vnucují slipové vložky, jejichž každodenní nošení mimo menses ale zvyšuje riziko zánětů- vložky tvoří živnou půdu pro anaerobní bakterie a pokud žena trpí výtokem, je nutné to řešit. Další možností prevence je nošení spodního prádla z přírodních materiálů, ne syntetiky. Důležité je taky hodně pít, udržovat se v psychické rovnováze a přesně dodržovat pokyny lékaře. Gynekologické záněty jsou opravdu častým problémem žen různého věku, proto je i mnoho negynekologických rad, které mají v oblasti zánětů pomáhat. Záleží na každé ženě, aby vyzkoušela, co je jí příjemné a co jí pomáhá. ZÁNĚTY VNĚJŠÍCH RODIDEL A POCHVY Vulva je součástí zevního kožního pláště a proto u ní můžeme očekávat i kožní onemocnění typické pro jiné části těla. Vulva se vyznačuje zvýšeným vylučováním tekutin (pot, poševní
sekrety). Při nedostatečné hygieně, špatném oblečení či při zvýšené psychické zátěži může dojít k podráždění. Jedním z nejčastějších problémů je pruritus nebo-li svědění. Dalším problémem postihujícím vulvu je nespecifická vulvitida, kdy se jedná o zánět postihující vulvu a přední část pochvy. Projevuje se zarudnutím, bolestivostí, úporným svěděním, obtížným močením (Breckwoldt, 1996, s. 418). Mezi další velmi časté onemocnění se také řadí vulvitida, kolpitida a zánět glandulae vestibularis major. Vulvitida a kolpitida se poměrně často spojují a vzniká vulvovaginitida, která vzniká pomnožením některého druhu z fyziologické flory pochvy. Typickým příznakem je opět svědění, pálení, bolest a přítomný je i výtok. Virové infekce se projevují rozvojem herpes nebo kondylomat (Kudela, 2004, s. 45). Mikroskopický obraz poševní (MOP) je vyšetření, při kterém se hodnotí poševní fluor, jak makroskopicky, tak mikroskopicky. Podle Petera, Málka, Jírovce a Wágnera se nálezy rozdělují na I. až VI. obraz, přičemž jednotlivé obrazy se mohou kombinovat. Toto klasické dělení již ale neodpovídá současnému chápání etiologie vulvovaginitid. I. - normální sekret II. - bakteriální nehnisavý fluor, III. - bakteriální hnisavý fluor, IV. - gonorrhoický fluor, V. - trichomonádový fluor, VI. - mykotický fluor (Roztočil, 1998, s. 71). Velkou většinu vulvovaginitid lze zařadit do jedné z následujících jednotek, pokud zařadit nelze, je nutné, aby lékař pátral dál, například po vzácných infekcích, alergiích nebo psychických poruchách. Kudela (2004, s. 46-47) uvádí tyto typy vulvovaginitid: Kandidóza subjektivní potíže: svědění, pálení, tvarohovitý výtok objektivní nález: zarudnutí pochvy a vulvy, typický fluor, nejčastější etiologický agens je Candida albicans častější u diabetiček, po užívání ATB, u těhotných Bakteriální vaginóza
změna poměru anaerobů a aerobů ve prospěch anaerobů, typicky rybí zápach charakteristicky vodný výtok, pozitivní aminový test (rybí zápach při přidání 10% KOH), přítomnost klíčových buněk v mikroskopickém preparátu Trichomoniáza za infekci je zodpovědná bičenka poševní (Trichomonas vaginalis). Přenáší se pohlavním stykem, akutní fáze se projevuje zpěněným výtokem, bolestmi, záněty močových cest. Herpes genitalis – virus herpes simplex, chronické virové rekurentní onemocnění, které se projevuje typickou herpetickou vyrážkou, kdy se posléze puchýřky mění ve vřídky. U žen lze nejčastěji nalézt na vulvě, perineu, v pochvě, na děložním čípku. Přítomna je bolestivost, teploty. Herpetická infekce je kontraindikací pro spontánní porod. Laktobacilóza klinický obraz je stejný jako u akutní kandidózy, jen mikroskopické vyšetření neprokazuje kvasinky, ale vyšší množství laktobacilů. Atrofická vaginitis způsobena nedostatkem estrogenů v menopauze. To vede k atrofizaci epitelu a úbytku laktobacilů. Je zde také vyšší citlivost k infekcím různého druhu včetně hnisavé kolpitidy. Zánět glandulae vestibularis major - Bartholinitis Zánět Bartholiniho žlázy postihuje spíše ženy mladšího věku a většinou bývá jednostranný, mezi infekční činitelé patří anaeroby, E.coli a stafylokoky. Projevem je bolestivě zduřená dolní polovina stydkého pysku, protože je „slepeno“ zevní ústí žlázy a tvoří se pseudocysta s hnisajícím obsahem. HLUBOKÉ PÁNEVNÍ ZÁNĚTY PID Záněty vnitřního genitálu nad úrovní děložního hrdla jsou nejčastěji způsobeny polimikrobní smíšenou anaerobní a aerobní flórou. Klasifikace
Salpingitida Adnexitida Parametritida Tuboovariální abces Abces v malé pánvi Projevy - lze rozdělit na akutní a chronické Akutní Chronické * Subfebrilie až febrilie * Bolestivost při sexu * Bolesti propagující do stehen a beder * Chronické pánevní bolesti * Krvácení * Příznaky mohou být podobné jako u akutní formy, mírnější * Dysurie * Nauzea * Celková schvácenost Diagnostika probíhá standardně, přes zevní a vnitřní gynekologické vyšetření, odběr biologického materiálu, využití zobrazovacích metod a diagnostické laparoskopie. Léčba probíhá nejčastěji ambulantně, při vážnějším průběh (TT nad 39°C, výrazný klinický nález) se žena hospitalizuje. Je nutné dodržovat klidový režim, důležitá je dostatečná hydratace, podávání antipyretik a analgetik, kombinace ATB dle citlivosti. Možností je i chirurgická léčba a při přítomnosti nitroděložního tělíska se přistupuje k jeho vyndání. Komplikace - mezi možné komplikace patří možnost anatomických a funkčních změn genitálu, vytvoření abscesů, srůstů. Dále je riziko pozdějšího extrauterinního těhotenství, sterility nebo pelvoperitonitidy (Slezáková, 2011, s. 48). ETIOLOGIE ENDOMETRIÓZY Etiologie endometriózy není zcela známa, objevuje se několik teorií o vzniku endometriózy.
Retrográdní menstruace- Sampsonova teorie - předpoklad vzniku endometriózy je retrográdní tok menstruační krve z dutiny děložní do dutiny břišní přes vejcovody. Vznik endometriózy je na podkladě implantace endometriálních buněk na tkáně v průběhu menstruace. Lymfatické a vaskulární metastázy- Halbanova teorie transportu endometria - vznik endometriózy ve vzdálených orgánech - štítnice, mozek, plíce, páteř. Průkaz endometriózy, dále jen (endom.) je u 30 % těchto žen v lymfatickcýh uzlinách. Metaplázie - Mayerova metaplastická teorie- na podkladě metaplázie epitelu nebo proliferací zbytků embryonálních tkání. Merrilova indukční teorie- rozvinutí metaplastické teorie o neznámý biochemický faktor, který podmiňuje transformaci peritoneálních buněk v endom. Iatrogenní diseminace- vznik endom. jako následek operačních výkonů. Např. u žen po císařském řezu, endom. v podkoží v laparotomii., dříve po HSG- hysterosalpingografii. Imunologická teorie- porucha na úrovni celulární imunity. Endom. - autoimunní onemocnění. Genetická teorie- familiární výskyt, 7x častěji v příbuzenské linii. DEFINICE A VÝSKYT ENDOMETRIÓZY Jak uvádí Roztočil: "endometrióza je patologický stav v organismu ženy, kdy se sliznice dutiny děložní, a to jak žlázy, tak stroma, vyskytuje mimo dutinu děložní." Endom. je onemocnění estrogen- dependentní- dochází k pravidelnému měsíčnímu krvácení do ložisek endom. Jedná se benigní onemocnění, ale progresivní. Nejčastěji u žen v reprodukčním věku, ojediněle u adolescentních dívek a žen v postmenopauze. U všech ras, nejvíce u rasy bílé. Často je u žen diagnostikován endom. jako náhodný nález u laparoskopie, laparotomie z jiné indikace než gynekologické . tzv. asymptomatická endom. KLASIFIKACE ENDOMETRIÓZY 1. podle lokalizace:
A) na pohlavních orgánech - genitální endom.- vejcovody, vaječníky, děložní hrdlo, vulva.. B) mimo pohlavní orgány - endometrióza extragenitális- např. dutina břišní - stěna střeva, omenta,, močový měchýř., mimo dutinu břišní - plíce, štítnice, mozek. 2. podle příznaků: A) symptomatická endom. - mnoho příznaků B) asymptomatická endom. - jediným příznakem může být neplodnost. 3. podle závažnosti: dle Americké společnosti pro fertilitu (1985) na základě laparoskopického nálezu, je dělení do 4 stádií- hodnotí se poškození endom. peritonea, vaječníků, vejcovodů- rozlišení ložisek dle barvy, velikosti a adhezí. I- IV. stadium. KLINICKÉ PŘÍZNAKY ENDOMETRIÓZY Objevuje se mnoho subjektivních příznaků u žen,ale 1/3 žen je bezpříznaků - endom. je zjištěna náhodně. Klasické příznaky: cyklická pánevní bolest a neplodnost. 1. Chronická pánevní bolest: sekundární dysmenorea (bolestivá menstruace), nebo dyspareunie (bolest při pohlavním styku) sekundární dysmenorea: bolest za 36- 48 hodin od počátku menstruačního krvácení, vznik na podkladě krvácení do endom. ložisek. dyspareunie: hluboká pánevní bolest, příčina - nepohyblivost pánevních orgánů v důsledku srůstů v místech endom. dyschezie: bolest při defekaci, při endom. rektovaginálního septa 2. Abnormální děložní krvácení u 15 - 20 % žen, jakopremenstruační špinění, menoragie, anovulační cykly, poruchy ovulace až v 15 % žen s endom.
3. Neplodnost organické a funkční změny orgánů malé pánve, poruchy ovulace, zánětlivé a imunologické mechanismy, často spontánní potrat v prvním trimestru. 4. Poruchy endokrinních funkcí anovulace, abnormální folikulární růst, v oblasti gastointest. traktu- intermitentní zácpa, průjem, poruchy trávení, nauzea, zvracení, v oblasti močového ústrojí- polakisurie, dysurie, hematurie DIAGNOSTIKA ENDOMETRIÓZY stanovení diagnostiky endom.: anamnéza - klinické příznaky- dyspareunie, dysmenorea, polakisurie, hematurie, chronická pánevní bolest, neplodnost ynekologické vyšetření- aspekce - ložiska na vulvě, v jizvě po epiziotomii, v pochvě na vaginální porci čípku děložního bimanuální gynekologické vyšetření - tuhé nepravidelné rezistence v oblast Douglasiova prostoru, parametrií, adnex, bolestivost v období menstruace, fixovaná děloha sonografické vyšetření- určí jen podezření, musí být doplněno o rentgenologické zobrazovací vyšetření HSG- Hysterosalpingografie, počítačová tomografie, nukleární magnetická rezonance Endoskopie- laparoskopie- pohled do dutiny děložní, možnost odběru tkáně na další vyšetření . cytologické, histologické. Operační laparoskopie - elektrokoagulace ložisek endom., extirpace ložisek. Hysteroskopie- pomocná metoda - pohled do dutiny děložní Laboratorní metodyCa 125- u žen s endometriózou v období menstruace je zvýšena hladina, sleduje se při léčbě endom. zánětlivé markery- Leukocyty, C- reaktivní protein- hladiny bývají zvýšeny
histologické vyšetření- definitivní potvrzení endom. LÉČBA A PREVENCE ENDOMETRIÓZY Léčba konzervativní - hormonální a nehormonální chirurgická - dle příznaků a s ohledem na fertilitu pacientky, věku - cíl- odstranit bolest, obnova plodnosti Konzervativní léčba antiestrogenní léčba- útlum růstu endom. atrofie Hormonální antikoncepce- po dobu 6 - 12 měsíců- kontinuální aplikace, bez vynechání období menstruačního krvácení, vznik pseudogravidity. gestageny antagonisté progesteronu gestrin Konzervativní nehormonální léčba: antibiotika, antiflogistika, analgetika, homeopatika, rehabilitace, balneoterapie, psychoterapie Chirurgická léčba konzervativní, radikální, miniinvazivní, invazivní. laparoskopie- resekce ložisek, elektrokoagulace laparotomie- u pokročilých nálezů Rekurence onemocnění je i po chirurgickém zákroku velice vysoká Prevence není jednoznačná, lze jen doporučit hormonální antikoncepci a pokud žena otěhotní a donosí dítě je vhodná co nejdelší doba laktace. Další informace vztahující se k této problematice najdete v doporučené literatuře.
SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ NEMOCI Jako sexuálně přenosné nemoci (STD, ale můžeme se setkat i s označením STI - sexually transmitted infectious) označujeme nemoci, které se přenášejí výhradně pohlavním stykem nebo je sexuální styk s jednou z možností přenosu. Nemusí se jednat vždy pouze o pohlavní styk, ale rizikové jsou i ostatní sexuální praktiky. Sexuálně přenosné nemoci se v dnešní době stávají častým medicínským i společenským problémem. Postihují všechny věkové generace, výskyt je častější u mužů jak u žen. STD infekce nemusí postihovat pouze pohlavní orgány, ale i například oči, ústa. Důležité je léčit všechny sexuální partnery/partnerky. Možností přenosu STD infekcí je pohlavní styk, přenos krví, od matky na dítě v těhotenství a porodu, možný je i přenos transfúzí nebo u zdravotníků poraněním o jehlu (Slezáková, 2011, s. 49). Klasifikace STD - je možné rozlišit dle: Infekce šířené výhradně pohlavním stykem, které patří ke klasickým pohlavním chorobám a ty podle zákonů ČR podléhají povinnému epidemiologickému hlášení: Přijíce (syphilis) - způsobené Treponema pallidum, primární afekt asi 3 týdny po primoinfekci - vznik ulcus durum a zduření tříselných lymfatických uzlin, sekundární lues se projevuje vyrážkou na trupu, vznikem condylomat na genitálu, terciální forma - projevem pozdního stádia jsou granulomatózní zánětlivá ložiska, tzv. gummata, také jsou zaznamenávány poruchy kardiovaskulárního systému nebo tzv. neurosyfilis. Kapavka (gonorrhoea) - způsobené velmi citlivými bakteriemi, gramnegativními diplokoky. Kapavka bývá často asymptomatická, u žen možný hnisavý výtok, u muže bolestivá uretritida, při ascenzi těžká akutní adnexitida s pelveoperitonitidou (Breckwoldt, 1998, s. 463). Při diagnostice těchto STD jsou nemocní poučeni o chorobě a o zákazu pohlavního styku do vyléčení, je nutné kontaktovat všechny sexuální partnery a musí proběhnout jejich léčba. Infekce šířené převážně pohlavním stykem, které nepodléhají hlášení: Bakteriální infekce, urogenitální chlamydiové infekce Infekce vyvolané prvoky Infekce virové - herpes virus, papilloma virus HPV, cytomegalovirus, HIV (podléhá hlášení)
Infekce ektoparazitární (svrab, muňky aj.) (Slezáková, 2011, s. 49). Projevy STD - záleží na typu STD Výtoky, svědění, pálení genitálií Bolest v podbřišku Otoky, zduření genitálií, tvorba puchýřků, vřídků, bradavic Časté močení, bolestivé močení Bolestivost při sexu Poruchy menstruačního cyklu Celková schvácenost, únava, subfebrilie až febrilie, nauzea, zvracení, známky peritoneálního dráždění, poruchy vyprazdňování Diagnostika a terapie STD Diagnostika obsahuje odběr anamnézy (důležité je zjištění všech sexuálních partnerů), gynekologické vyšetření bimanuální, vaginální, serologické vyšetření krve (BWR, HIV aj.), vyšetření fluoru, venerologické vyšetření, kolposkopické vyšetření, onkologická cytologie, další vyšetření dle potřeby a typu infekce. Terapie se také odvíjí od typu STD a individuálních potřeb pacientky, přednost se dává léčbě konzervativní,
vhodná
je
někdy
i
psychologická
podpora
pacientky,
partnera,
rodiny…(Slezáková, 2011, s. 50). Prevence STD S prevencí STD by se mělo začínat již v útlém věku. Ideální prevencí STD je sexuální zdrženlivost, jeden sexuální partner, zdravý sexuální život. Důležité je používání barierové antikoncepce, u rizikových osob (prostitutky, narkomani) pravidelné kontroly, screening těhotných (BWR, HIV), screening dárců krve a orgánů, povinná hlášení STD. Další informace týkající se problematiky STD najdete v doporučené literatuře. Shrnutí kapitoly
Všeobecná sestra i porodní asistentka se bude ve své praxi často setkávat s ženou, kterou trápí gynekologické záněty a endometrióza. Musí umět jí vyslechnout, poradit a poučit ji. Je proto důležité, aby měla dostatečné teoretické znalosti, které pak bude uplatňovat v praxi. Zároveň se v komunitní péči může často setkat s jedinci ohroženými STD. Zvláště jsou problematikou STD ohroženi mladí lidé, proto je důležité mít znalosti i v této problematice. Tyto texty jsou oporou pro další samostudium v této oblasti. Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky dle charakteru obsahu kapitoly Do příští výuky si každý připraví v tištěné podobě návrh edukace k jednotlivým typům gynekologických zánětů nebo k jednotlivým typům STD. Návrh edukace bude vytvořený pro ženy/laiky. Vaše práce by měla být zaměřena na vznik šíření, diagnostiku, léčbu a prevenci u vybraného typu zánětu, STD.
Pojmy k zapamatování
Zánět
Konzervativní léčba
Chirurgická léčba
Prevence
Kandidóza
Bakteriální vaginóza
Trichomoniáza
Herpes genitális
Laktobacilóza
Atrofická vaginitis
Hluboký pánevní zánět
Endometrióza Základní literatura
Breckwoldt, Meinert a kol. Gynekologie a porodnictví. 1. čes. vyd. Martin: Osveta, 1996. 648 s. ISBN 80-88824-56-7.
CITTERBART, Karel a kol. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-2460318-7. HAVLÍN, Miroslav. Poševní záněty a jejich prevence. Gynweb.cz [online]. 2012 [cit. 201311-07]. Dostupné z: http://gynweb.cz/zanety/posevnizanetya-jejich-prevence KUDELA, Milan a kol. Základy gynekologie a porodnictví pro posluchače lékařské fakulty. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 273 s. ISBN 80-244-0837-6. ROZTOČIL, Aleš a kol. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 97880-247-2832-2. ROZTOČIL, Aleš. Vyšetřovací metody v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1998. 179 s. ISBN 80-7013-255-8. SLEZÁKOVÁ, Lenka a kol. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 269 s., 8 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-3373-9. Pro dostudování tématu je nutné vyhledat další odborné publikace dostupné v knihovně či v databázích a využívat této literatury při samostudiu…
