TVAROSLOVÍ Mgr. Soňa Bečičková
SLOVESA
VY_32_INOVACE_CJ_3_17 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
Druhy sloves, slovesné kategorie, slovesné tvary určité a neurčité, nepravidelná slovesa
Funkce sloves • slova dějového významu, vyjadřují děj: činnost, stavy (ležím), změny stavu (usínám), ….ve všech časech • časují se, vyjadřují osobu, číslo, způsob, čas, slovesný rod, slovesný vid, třídu a vzor • ve větě plní slovesa v určitém tvaru funkci přísudku, ostatní mohou být různými větnými členy
Typy sloves • plnovýznamová: mají samostatný věcný význam, bezpředmětová (jít, spát) - předmětná (pomáhat chlapci). • pomocná: jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými – vlastní: být, mít, mívat, … – modální: spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa, chtít, muset…. – fázová: vyjadřují jednotlivé fáze děje významového slovesa, začít, přestat…
• zvratná: – spojena s kratším tvarem 4. nebo 3.pádu osobního zájmena zvratného
Slovesný vid • schopnost slovesa vyjádřit stejný děj z hlediska jeho průběhu – ukončenost x neukončenost děje • nedokonavost - děj neohraničený – slovesa nedokonavá - vyjadřují budoucnost pomocným slovesem být (budu číst)
• dokonavost - děj časově ohraničený – slovesa dokonavá, nemohou vyjadřovat přítomnost (x gramaticky čas přítomný), ale jen děj dokončený (dočetl jsem) nebo neuskutečněný (dočtu)
• vidové dvojice – viděl x uviděl, jde x vyjde
Slovesné tvary • určité - vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, vid, rod • neurčité - přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné • jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa – budoucí čas dokonavého slovesa, imperativ, infinitiv, přechodníky, oznamovací způsob přítomného času,…
• složené - obsahují navíc pomocné sloveso – podmiňovací způsob, opisné tvary trpné, oznamovací způsob minulého času
Mluvnické kategorie sloves Osoba •1. = já, my, 2. = ty, vy, 3. = on, ona, oni, ony •některá slovesa mají pouze třetí osobu (Prší.) •3.osoba - vyjadřuje i všeobecný podmět. (Povídali, že mu hráli)
Mluvnické kategorie sloves Číslo • jednotné X množné • autorský plurál = mykání - zeslabení významu 1.os.j.č. použitím množného čísla – O tom se ještě zmíníme.
• plurál majestatikus: zesílení významu – My, Karel IV….
• vykání - vyjadřování úcty • onkání - dříve řeč dospělých k mladším, dnes archaické • onikání - vyjádření společenské nadřazenosti, dnes archaické
Mluvnické kategorie sloves čas – objektivní - = časové zařazení slovesného děje vzhledem k okamžiku promluvy – relativní – vzhledem k jinému ději
předčasnost – Viděl, jak spadlo jablko ze stromu. současnost – Bylo teplo, ani lístek se nepohnul. následnost – Lekl se, že se dítě zadusí. – vzhledem k probíhajícímu ději - přítomný, minulý, budoucí
• přítomný – gnómický prézens = mimočasové, obecně platné děje (Lev je šelma.) – historický prézens – aktualizovaný děj minulý do přítomnosti – prézens dramatický Když jsem přišel k parku, někdo z něho vyrazí a volá o pomoc. – prézens citový Já se tady dřu a taková odměna mě čeká!
Mluvnické kategorie sloves čas minulý • děj se odehrál před okamžikem promluvy • tvoří se z příčestí minulého (= kmen minulý + koncovky -l, -la, -lo…) a tvarů přít. času pomocného slovesa být (vezl jsem) • zkrácená hovorová podoba: viděls, tys to spletl.
Mluvnické kategorie sloves čas budoucí • dvě formy - podle dokonavosti sloves – složená – jednoduchá
• vyjadřování – nejistoty v přítomném ději - To bude asi pravda – výzvy Budeš poslouchat? – žádosti Budu prosit jídelníček – výtky Ty si budeš ležet a já abych uklízel?
Mluvnické kategorie sloves •Způsob = vyjádření vztahu děje ke skutečnosti • oznamovací: děj reálný ve všech časech – s částicemi vyjadřuje přání (Ať přijde), má význam výzvy (Mlčíš?!)
• podmiňovací: nereálnost obsahu - podmínka, přání, nejistota… – vyjadřuje také oslabení děje, vyjádření úcty, zdvořilosti, skromnosti – by - slučování se spojkami a, kdy →aby, kdyby
• rozkazovací: výzva, pokyn, rozkaz, rada – tři tvary (2.os.j.č., 2.os.mn.č., 1.os.mn.č.) – pasivní imperativ (Buďme pozdraveni!)
Mluvnické kategorie sloves Slovesný rod: vztah mezi původcem děje a podmětem věty • činný rod: podmět je původce děje • trpný rod: s podmětem se něco děje – pasivum opisné: pom. sloveso být + příčestí trpné, vyjadřuje stav, výsledek děje – pasivum zvratné: sloveso nezvratné + se, vyjadřuje opakovanou činnost – užití: 1) ze stylistických důvodů: pasivum opisné, aby nebylo nutno střídat podměty 2) napomáhá srozumitelnosti vyjádření, v projevech psaných 3) pasivum zvratné se používá v obecných předpisech a poučeních, živost…
Mluvnické kategorie sloves Slovesné třídy a vzory: •I. třída: -e Tvrdé vzory: nese, bere Měkké vzory: maže, peče, tře (umře) •II. třída: -ne Vzory: tiskne, mine, začne •III. třída: -je Vzory: kryje, kupuje •IV. třída: - í Vzory: prosí, trpí, sází •V. třída: -á Vzor: dělá
Mluvnické kategorie sloves Nepravidelná slovesa být, mít, jíst, vědět, vidět, chtít, jít Slovesné tvary neurčité • přechodníky: • infinitiv - slovníková forma slovesa, je nositelem vidu a rodu • příčestí - vznik od kmene minulého – příčestí činné (dříve minulé) - je vždy jen součástí složeného tvaru nebo kondicionálu (nesl, nesla, neslo…) – příčestí trpné - nesen, nesena, neseno…
• podstatné jméno slovesné: patří k substantivům dějovým, tvoří se od příčestí příponou –í
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. • STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.
