TVAROSLOVÍ Mgr. Soňa Bečičková
ÚVOD DO TVAROSLOVÍ
VY_32_INOVACE_CJ_3_01 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
ÚVOD DO TVAROSLOVÍ
Základní pojmy, slovní druhy, jmenné a slovesné kategorie
Základní pojmosloví
• tvarosloví (= morfologie) = nauka o tvarech slov • obsah: – slovní druhy – gramatické kategorie slov – ohýbání slov – skloňování, časování, stupňování • formální podoba slova: – tvarotvorný základ = část slova společná všem tvarům slova při ohýbání, nemění se (kmen slova) – koncovka = tvarotvorná přípona – při ohýbání se mění
marmelád - a tvarotvorný základ
koncovka tvarotvorná přípona
zanes - eme tvarotvorný základ
koncovka tvarotvorná přípona
Principy třídění slov
1. z hlediska morfologického • ohýbání (= flexe)
– skloňování – připojování pádových koncovek ke kmeni jmen (růž-í, růž-emi) - tzv. nulová koncovka – slz-a, slz-0; měst-0 – časování – připojování osobních koncovek ke kmeni sloves (nes-e, nes-ou)
• slova
ohebná – jména a slovesa neohebná – jeden základní tvar, nemají koncovku
U uvedených slov ve větách určete koncovku:
Koupili si loveckého psa. Na dovolenou jedeme do Chorvatska k Jaderskému moři. V televizi sledujte dokumentární filmy o vesmíru, jsou poučné. Piš pomalu a pečlivě.
1.
PODSTATNÁ JMÉNA
Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
žák, kočka, auto, pýcha, lyžování
2.
PŘÍDAVNÁ JMÉNA
Označují vlastnosti podstatných jmen. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ? KTERÝ? ČÍ?
moudrý, veselá, jarní, tetin, Jirkův
3.
ZÁJMENA
Zastupují názvy osob, zvířat a věcí nebo na ně ukazují.
já, vy, on, ten, ta, náš, jejich, kdo, co, týž, nějaký, žádný
4.
ČÍSLOVKY
Vyjadřují počet nebo pořadí.
jedna, pět, první, patnáctý
5.
SLOVESA
Označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje. Vyjadřují děj.
utíkám, zakokrhal, budeme si hrát, blýská se
6.
PŘÍSLOVCE
Odpovídáme jimi na otázky KAM? KDE? KDY? JAK? Určují bližší okolnosti děje.
domů, doma, brzy, nahlas
7.
PŘEDLOŽKY
Leží před slovem. Spojují se obvykle s podstatnými jmény.
v, na, od, do, za, u, vedle, proti
8.
SPOJKY
Spojují slova nebo věty.
a, i, ale, nebo, protože
9.
ČÁSTICE
Uvozují samostatné věty. Jsou to slova, kterými ve větě na něco upozorňujeme.
ať, kéž, nechť, kdyby, snad, prý
10.
CITOSLOVCE
Vyjadřují zvuky a hlasy, pohyby, nálady a pocity.
kuku, cink, hop, ouvej, haló, brr
Stupňo vání
Skloňování
Příklady
Slova ohebná
Co vyjadřují
časování Stupňování - některá
Slova neohebná
Slo vní dru hy
Slovní druhy
Principy třídění slov 2. z hlediska významu • plnovýznamová – význam věcný + gramatický – substantiva, adjektiva, slovesa, příslovce, citoslovce
• neplnovýznamová – význam gramatický – předložky, spojky, částice, některá slovesa (fázová, způsobová)
• 3. z hlediska funkce ve větě – některé nejsou větnými členy – předložky, spojky, částice, citoslovce
Přechody mezi slovními druhy • zpodstatnělá přídavná jména – hostinský, telecí, hajný, krejčí • změna slovního druhu: – večer, málem (1., 6.) – kolem, během (1., 6., 7.) – hrome (1., 9.) – vsedě, chtě nechtě (5., 6.)
• významy často určíme z věty: Raněný voják sténal. (přídavné jm.) Raněný byl převezen do nemocnice. (podst. jm.)
CVIČENÍ – SLOVNÍ DRUHY Zařaďte slova ke slovním druhům a uveďte je ve větném kontextu: Sytý, hajný, objetí, trojnásobný, mnohde, mnohý, hrůza, tady, protože, snídaní, vedení, trní, znění, zřejmě, co, jehličí, průvodčí, srnčí, dravčí, doma, schopen, dav, kéž, zcela, celý, kolik, přesto, jak, otčina, kvůli, oba, mládě, kopa, droždí, desaterý, psí, domácí, ne, takřka, hravý, hrací, včas, padlý, padlí, brzy, dvojí, dvojmo, vida, bělmo, zkusmo, dovolená, předem, běda, vědom, zadarmo, najeden, jedlý, všechno, okolo, málo, zadarmo, vyjma, by, vhodné, aby, ven, podle, skočná, hop, naprosto, již, ano, vždyť, ať, stěží, díky, nazdar, sám, rád, pondělí, budiž, pěší, vrátný, kradmo, rozpaky, dřívějšek, neboť, ba, dovnitř, vícekrát, který, lze.
CVIČENÍ – SLOVNÍ DRUHY Uveďte, jak se změnila slovnědruhová příslušnost výrazů: Pokladní hotovost činila tisíc korun. Pokladní nás poslala k výdeji zboží. - Raněný tiše sténal. Raněný muž byl ošetřen. Jirka se chlubil novým závodním kolem. Utíkal kolem. Prošel kolem nás. - Pavel bydlí hned vedle nás. Útočníci často stříleli na branku, ale jen vedle. - Odevzdal jsem sešit Pavlovi. Pavlovi kamarádi jsou u nás téměř každý den. - Byl krásný večer. Večer jsem šla brzy spát. - Dostali jsme místo v první řadě. Já tam půjdu místo tebe. – Chci, aby se to změnilo k lepšímu. Aby se ti tam dobře vedlo! - Nastoupili dva cestující. Lidé cestující s námi byli příliš hluční. - Já jsem je nemohl hned poznat. Je, to je krása! - To je má přítelkyně. Ona má pěknou kabelku. - Když je hezky, chodíme na procházky. Když vy jste takoví neukáznění! - Už umím báseň zpaměti. Těžko jsem si vybavoval data z paměti. - Zmocnila se ho hrůza. Byl bledý až hrůza. - Co tomu říkáš? Co by ses bál! - Kdyby tak bylo hezky! Kdyby se ti to nepodařilo, ozvi se. Ptal se, kdy by mě mohl navštívit.
Jazykové kategorie • určují tvary a významy slov ve větě • jmenné a slovesné • jmenné kategorie – podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky – jmenný rod – mužský životný a neživotný, ženský, střední – jmenné číslo – jednotné (singulár – sg.), množné (plurál – pl.) – pád – vzory jmen
• u jednotlivých slovních druhů určujeme i druhy (typy) jmen
Slovesné kategorie • slovesné kategorie – slovesa • osoba • číslo – závislé na osobě (Dívky trhaly květiny. Dívka trhala květiny.) • způsob – oznamovací, rozkazovací, podmiňovací – vyjadřuje postoj mluvčího ke skutečnosti
Slovesné kategorie čas – objektivní – relativní – vzhledem k jinému ději
předčasnost – Viděl, jak spadlo jablko ze stromu. současnost – Bylo teplo, ani lístek se nepohnul. následnost – Lekl se, že se dítě zadusí. – vzhledem k probíhajícímu ději - přítomný, minulý, budoucí
• přítomný – gnómický prézens = mimočasové, obecně platné děje (Lev je šelma.) – historický prézens – aktualizovaný děj minulý do přítomnosti
Slovesné kategorie • slovesný rod – činný a trpný – kdo je konatelem děje • slovesný vid – dokonavý a nedokonavý – schopnost slovesa vyjádřit ukončenost děje • třídy a vzory sloves
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. • STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.
