Tváře, ksichty, obličeje

11

ilustrační foto Vojtěch Vlk

Téma

Tváře, ksichty, obličeje V přitažlivosti žen i mužů hrají významnou roli rysy jejich tváří: tvar očí, nosu, lícních kostí, barva pleti a podobně. Co se nám líbí a proč? Hraje zde prim móda, anebo preference, jimiž nás vybavila evoluce? váře jsou zřejmě nejvíce fascinující částí lidského těla. Rozpoznáváme podle nich druhé lidi, jakož i odhadujeme jejich emoční vyladění. Jedním z významných aspektů lidské tváře je její atraktivita. Definice toho, co je přitažlivé, řeší většinou psychologové velmi lakonicky. Atraktivita je podle nich prostě to, co za atraktivní považují ostatní lidé. Po většinu 20. století přitom převládal názor, že každý jedinec má svoje vlastní kritéria krásy, kritéria, která mohou být nanejvýš ovlivněna kánony krásy platnými v dané kultuře či sociální skupině. V angličtině se pro tento přístup vžilo úsloví „beauty is in the eye of the beholder“ – česky by se asi řeklo „krása je otázkou vkusu“.

T

V průběhu 80. let byla provedena celá řada studií, v nichž byly lidem různých etnik, žijícím v diametrálně odlišných kulturních oblastech, předkládány fotografie obličejů. Výsledky byly překvapivé pro mnoho laiků i odborníků. Ukázalo se totiž, že i mezi takto odlišnými lidmi panuje velmi vysoká shoda v hodnocení atraktivity lidí zachycených na fotografiích. Při výzkumu preferencí kojenců odborníci dále zjistili, že tito se déle dívali na obličeje, které byly dospělými vyhodnoceny jako přitažlivé. Výsledky těchto výzkumů tedy jasně ukazují, že atraktivita tváře není pouhou otázkou vkusu, ale že minimálně některé aspekty přitažlivosti jsou lidem spo- f

JAN HAVLÍČEK (1974) Vystudoval PřF UK. Pracuje na katedře antropologie FHS UK, kde se zabývá etologií člověka, zejména čichovou komunikací v oblasti výběru partnera a sexuality, atraktivitou tváře a evolucí sexuality..

www.portal.cz/pd PSYCHOLOGIE DNES 4/2006

04_pd.indd 11

20.3.2006 13:28:24

12

Téma

f lečné. Potom je však nasnadě otázka, co to je, co

dělá tvář atraktivní? Tento článek si neklade za úkol na ni plně odpovědět. Jeho cílem je představit některé aspekty, které hrají v atraktivitě tváře významnou roli. Pozornost bude věnována symetrii, průměrnosti, pohlavně dimorfickým znakům, soběpodobnosti a několika dalším hlediskům.

Jakkoli jsou průměrné snímky vysoce atraktivní, nejsou nejatraktivnější. Počítačovým upravením určitých znaků je možné vytvořit tváře ještě přitažlivější. Vypadá to tedy, že průměrné obrázky určitým způsobem naplňují naši mentální představu krásné tváře, chybí jim však individuální rysy.

Je průměrné nejkrásnější? I když s tím asi nebude mnoho badatelů souhlasit, i ve vědě je možné sledovat módní vlny zájmu o určitou problematiku. Přesně takový rys nese zkoumání symetrie organizmů v průběhu 80. a 90. let minulého století. V mnoha studiích tak bylo zjištěno, že symetrické tváře jsou považovány za přitažlivější. Evoluční psychologové se domnívají, že symetrie je ukazatelem vývojové stability organizmu (schopnosti aktivovat v průběhu ontogeneze geny ve správné souhře), a je proto adaptivní preferovat jako partnery symetrické jedince. Druhé vysvětlení pro přitažlivost symetrie pochází z oblasti neurověd. Tato hypotéza předpokládá, že preference symetrických tvarů není omezena na obličeje, ale je součástí naší obecné smyslové výbavy. Ovšem proti ní svědčí výsledky jedné studie, v níž autoři ukazovali testovaným osobám fotografie tváří jak v běžné pozici, tak i obrácené čelem dolů. Přestože symetrie fotografií je v obou případech stejná, symetrické tváře byly považovány za přitažlivější pouze tehdy, pokud je testované osoby hodnotily v běžné pozici. Tento pokus tedy naznačuje, že by se mohlo jednat o specifickou adaptaci, tak jak se domnívají evoluční psychologové.

Na počátku 90. let vzbudil obrovskou diskuzi odborný článek Judith Langloisové a Lori Rogmannové s provokativním názvem „Atraktivní tváře jsou pouze průměrné“ (Langlois a Rogmann, 1990). V zásadě však nešlo o skutečnou novinku, ale o oživení starého triku, na který jako první zřejmě přišel v roce 1878 Francis Galton při hledání typického obličeje kriminálníka. Metoda kompozitních snímků spočívá v několikanásobné expozici různých fotografií. Jedná se o relativně náročný postup, a tak není divu, že boom této metody přišel až s rozvojem digitální fotografie. Ve výše uvedené studii, jakož i v mnoha dalších, bylo zjištěno, že snímky vytvořené zprůměrováním více různých tváří jsou považovány za atraktivnější než snímky jednotlivých tváří. Právě toto zjištění vedlo k tvrzení, že průměrné tváře jsou ty nejkrásnější. To je však určitý protimluv, protože nejkrásnější tváře jsou právě ty nedostatkové a ne průměrné. Jde však spíše o nedorozumění. Kompozitní snímky sice obsahují průměrné tvary, to však neznamená, že se taková souhra tvarů vyskytuje u průměrného jedince populace. Někteří evoluční biologové se domnívají, že tyto preference svědčí o takzvané stabilizující selekci, upřednostňující střední formy znaků oproti jejich extrémnímu vyjádření. Na druhou stranu však bylo zjištěno, že jakkoli jsou průměrné snímky vysoce atraktivní, nejsou nejatraktivnější. Počítačovým upravením určitých znaků je možné vytvořit tváře ještě přitažlivější. Vypadá to tedy, že průměrné obrázky určitým způsobem naplňují naši mentální představu krásné tváře, chybí jim však individuální rysy.

OVLIVŇUJE MÓDA ATRAKTIVITU? plná verze na webu

Zbyněk Rozbořil, psycholog, zabývá se médii a marketingovou komunikací Ano, módu chápu jako skupinovou shodu v tom, co je atraktivní. Zejména u teenagerů mě velmi baví sledovat někdy až razantní změny osobního image vedené snahou zalíbit se, být „in“, být atraktivní. Stejně zajímavá mi ovšem přijde demonstrativní nedbalost lidí dávajících ostentativně najevo, že módní trendy jsou jim naprosto fuk. To jsou dvě strany jedné mince – krajní reakce na společenský diktát módy. Záměrně používám slovo diktát – módní průmysl je ofenzivní a každý den nás bombarduje desítkami nových tváří. Na základě výzkumu cílových skupin jsou stanoveny žádoucí atributy a podle nich jsou pak vybírány ty „pravé“ obličeje, které tyto vlastnosti evokují… Je to dobře vypočítaný, zajímavý business. Schválně si udělejte experiment: předložte sérii fotografií několika zanedbaných punkerů uprave-

ným, dohladka oholeným a vystříhaným managerům a zeptejte se, jestli jsou pro ně atraktivní, či se zeptejte raperů, jak je přitahuje obličej Jannis Joplin … Vsadím se, že nesklidí kladnou odezvu. Inu každá skupina má své ikony a svůj metr na posouzení atraktivity. Osobně módní trendy a módní tváře sleduji, je to pro mě zajímavá, příjemná a někdy vzrušující inspirace… Věra Müllerová, socioložka a psychoterapeutka Každý člověk odpoví na tuto otázku trochu jinak a možná, že tentýž člověk odpoví jinak v různém věku a v různé životní situaci. Pro někoho je atraktivní tvář veselá, pro jiného je to tvář, ve které čte smíření a moudrost, někdo upřednostňuje tvář přirozeně krásnou, jinému se líbí krása pěstěná. Některá tvář je atraktivní pro hodně lidí, jiná jen pro jednoho. Posuzování atraktivity také souvisí s city, které k určitému člověku cítím.

PSYCHOLOGIE DNES 4/2006 www.portal.cz/pd

04_pd.indd 12

20.3.2006 13:28:26

13

kresba Jaromír F. Palme

Téma

Dnes již zcela zlidověl poznatek Konráda Lorenze o dětském schématu. Tato poučka nám říká, že typické rysy kojenců, jako jsou velké oči, malá brada, oblé tvary a podobně, vnímáme jako roztomilé. Některé z těchto charakteristik jsou považovány za atraktivní také u dospělých jedinců, hlavně u žen. Jedná se především o velké oči, relativně malý nos a bradu. Tyto výsledky vedly některé badatele k úvahám o tom, že preference sexuál-

Lidská tvář je sama natolik originální, že v úplnosti diktátu módy nepodléhá. Je-li originální tvář upravena přesně dle módy, může ztratit atraktivitu. Diktát módy někdy vyrobí „masku“, pod kterou je tvář skryta – neovlivní tedy atraktivitu tváře, ale atraktivitu masky. Do tváře člověka prosvítá z jeho nitra jeho povaha, dynamika, sex-appeal – a to vytváří atraktivitu. Vůči výzvám módy reagujeme různě. Pro někoho je „být in“ zbytečnost, pro druhého významná potřeba. Nějak se možná necháme ovlivnit všichni, ale každý jinak. Sama se počítám k těm, kteří jsou ctiteli přirozené krásy a přijímají z módy výběrově ty inspirace, které je oslovují. Helena Klímová, psycholožka a psychoterapeutka No ovšemže ovlivňuje, proč jinak by se móda střídala, než proto, že krásu ozvláštňuje vždy z jiného pohledu? Ostatně móda a její proměny nepostihují pouze úpravu tváře a způsob zahalení postavy. Móda postihuje i umění všeho druhu, umělecká řemesla, průmyslový design – patrně vše, kde má význam estetická stránka.

ních partnerů jsou odvozeny od rodičovských preferencí. Podle této představy vznikla v průběhu evoluce nejdříve preference pro dětské schéma, a toho bylo následně využito v kontextu pohlavního výběru. Může se však také jednat o preferenci pro mladé jedince. Je však třeba zdůraznit, že uvedené dětské znaky jsou považovány za atraktivní převážně u žen, a zároveň že v celku jde o kombinaci dospělých f

Pro časopis Psychologie dnes a jeho čtenáře je jistě významné, že krása lidské tváře může pro mnohé z nás spočívat v oduševnělosti a také v lidské blízkosti, kterou k vlastníku oné tváře chováme. Pro anorektické dívky s nízkou sebedůvěrou je podstatné vědět, že každá je dostatečně krásná a dobrá pro toho, kdo ji má opravdu rád. Eliška Brimová, psycholožka Ano, alespoň do určité, nikoli nevýznamné míry. Žijeme v medializovaném a globálním světě. Ikony, které jsou nám prezentovány, nepřijímáme sice jako celek, ale do jisté míry je do našich vnitřních schémat a představ integrujeme. Prohlédneme-li si obrázky atraktivních tváří z různých historických a sociálních kontextů, nalezneme kromě určitých, možná právě módou podmíněných rozdílů, také jistý podíl společných rysů. Domnívám se, že existuje jakýsi základní „vzorec krásy lidské tváře“, který se objevuje v těchto obrazech napříč kulturami, a teprve jeho finální zpodobnění je do jisté míry ovlivněno aktuální módou.

www.portal.cz/pd PSYCHOLOGIE DNES 4/2006

04_pd.indd 13

20.3.2006 13:28:27

14

Téma

f a dětských znaků: určité indicie naznačují, že za nejkrásnější jsou považovány tváře, které mají ve střední linii (ústa, brada, oči) dětské rysy, nicméně po okraji tváře znaky dospělosti (vystouplé lícní kosti, celkově vyšší obličej).

Chlapi sobě Ukazuje se, že máme tendenci více důvěřovat osobám, které jsou nám podobné. Příkladem může být experiment, v němž byla do některých snímků digitálně zakomponována též podoba respondenta: obličeje na těchto fotografiích pak byly hodnoceny jako důvěryhodnější.

Pokud jsou dětské rysy typické především pro atraktivní ženské tváře, jaké znaky jsou potom přitažlivé u mužů? Největší pozornost byla v této souvislosti v posledních letech věnována výzkumu maskulinních znaků, jež se rozvíjejí v průběhu puberty u mužů. Jde především o výrazné nadočnicové oblouky, hranatou bradu, ostrý kořen nosu a celkově ostřeji řezané rysy. Evoluční psychologie rozlišuje v zásadě dva evoluční důvody pro preferenci maskulinních znaků. Podle prvního z nich jsou znaky, které vznikají pod vlivem testosteronu, spolehlivým signálem genetických kvalit daného jedince. Vedlejším účinkem testosteronu je totiž potlačení imunitní odpovědi, a proto se tyto znaky mohou plně vyvinout jen u velmi kvalitních jedinců. Druhá teorie předpokládá, že preference pro maskulinní znaky je v podstatě upřednostňováním zralých mužů a v konečném důsledku preferencí pro status, který obecně u mužů roste s věkem. Oblíbenou technikou v tomto typu výzkumu se stalo morfování. Jedná se o techniku, při níž je možné na počítači interaktivně měnit rysy v určité dimenzi – v tomto případě na ose feminita-maskulinita. Přestože některé studie zjistily preferenci pro maskulinní tváře, ve většině ostatních byly preferovány tváře ne příliš

Petr Šmolka, manželský poradce Z pochopitelných důvodů doufám, že ano! Stále totiž věřím, že do módy přijde úplně nový typ muže – lehce olysalý, poněkud obézní šedesátník s povislými očními víčky a zanedbatelnými zbytky někdejšího chrupu a energie. Jen tak bych snad měl ještě alespoň jiskérku naděje, že… Do té doby se však musím spokojit s konstatováním, že paní móda je opravdu všemocná čarodějka. Nejenže nám předepisuje, jak se strojit, jak se chovat, v jakých bytech bydlet a v jakých autech jezdit, ale dokonce i to, jak bychom měli vypadat. Přitom potvora dobře ví, že za svůj vzhled zpravidla příliš nemůžeme!? Na někom se vyřádila dědičnost, jiný měl smůlu na neobratného porodníka… Se svou troškou do mlýna přišli pochopitelně i chamtivci, nikoli neprávem zvaní „The Plastic People“ – naši milovaní plastičtí chirurgové. Není náhodou, že právě oni vysílají své emisary do téměř všech soutěží krásy a kolaborují tak na vytváření jakéhosi kánonu především ženské atraktivity. Ten jsou pak – pochopitelně za patřičný peníz – ochotni nabídnout i nám ostatním.

maskulinní, nebo dokonce lehce feminizované. Maskulinním tvářím byly totiž většinou přisuzovány vlastnosti jako dominance a agresivita, což zřejmě hodnocení jejich přitažlivosti snížilo. Není sice jasné, zda se jedná pouze o haló efekt či o korespondenci s aktuálním chováním, nicméně lze shrnout, že vysoce maskulinní znaky obecně preferovány nejsou. Doposud probírané aspekty ovlivňující atraktivitu tváře by mohly vyvolávat dojem, že naše preference jsou univerzální a nezávislé na kontextu. Ovšem stačí se rozhlédnout okolo sebe a je zřejmé, že to určitě není takto jednoduché a že je možné jednak nalézt určité osobní preference, jakož i jejich ovlivnění kontextem situace či momentálním rozpoložením hodnotícího jedince. Obraťme proto pozornost k některým z faktorů, jimž se výzkumníci v posledních letech nejvíce věnovali. Oblíbeným tématem jsou v evoluční psychologii změny preferencí v průběhu menstruačního cyklu. Předpokládá se, že v období okolo ovulace, tedy v době, kdy je možné otěhotnět, budou ženy dávat přednost mužům geneticky vysoce kvalitním. V jiných fázích cyklu by se pak měly uplatnit vlastnosti poukazující na partnerské kvality muže. A výsledky některých studií skutečně naznačují, že k takovýmto změnám preferencí dochází. Za pomoci výše uvedené techniky morfování bylo zjištěno, že ženy ve fertilní fázi cyklu upřednostňují maskulinnější obličeje než v jiných fázích. Též vyšlo najevo, že ženy v tomto období preferují obličeje symetričtější. Ovšem v průběhu menstruačního cyklu nemusí u žen docházet pouze ke změnám preferencí, ale také ke změnám atraktivity jejich tváří.

Se svou troškou do mlýnice přicházejí též filmoví a televizní režiséři, vnucující nám zase své představy o kráse a přitažlivosti. A pro jistotu je čas od času mění; zcela jistě ve jménu jakési kartelové dohody s těmi „plastiky“. Řekněte upřímně, myslíte si, že by si dnes třeba takový Oldřich Nový mohl vůbec vrznout v roli milovníka? Možná mohl, ale byl by všem tak trochu k smíchu. Z módy je i mužný Arnold; jistě jen ze zoufalství vzal tedy zavděk potupnou rolí guvernéra jednoho nevýznamného amerického státečku. Dnes tak módní chlapecký typ z něj prostě nebude a nebude, i kdyby se třeba rozkrájel! O vývoji názorů na ženskou krásu a roli módy v jejím posuzování se zmíním snad jen pro pořádek (a také proto, aby nevznikl zavádějící dojem o mé sexuální orientaci). Dnešní generace už asi opravdu jen těžko chápe, jak jsme se mohli rozplývat nad krásou filmových div z počátku minulého století. Někteří z mých bližních dokonce už jen těžko chápou, jak se mohli kdysi podobně rozplývat nad krásou té, která je dodnes jejich legální spolubydlící. Tady už ale raději skončím, hrozí, že bych se do všeho moc zapletl. A navíc – má milovaná (pochopitelně stále půvabná) legální spolubydlící je ke všemu i dost pravidelnou čtenářkou Psychologie dnes…

PSYCHOLOGIE DNES 4/2006 www.portal.cz/pd

04_pd.indd 14

20.3.2006 13:28:28

Téma Účastníkům experimentu (mužům i ženám) byly předkládány dvě fotografie stejné ženy, přičemž jedna z nich byla pořízena ve folikulární a druhá v luteální fázi cyklu (Roberts a spol., 2004). Obě pohlaví častěji vybírala jako přitažlivější tu fotografii, jež byla získána ve folikulární fázi. V současnosti není jasné, jaké znaky ve tváři uvedenou preferenci ovlivnily, podezření padá především na barvu a texturu pleti, červeň rtů a možná i celkovou symetrii. Je zřejmé, že změny atraktivity v průběhu cyklu jsou velmi mírné a odehrávají se především na nevědomé úrovni; i přesto jsou však detekovatelné a výše uvedený výzkum významně zasáhl do debat o skrytosti ovulace u člověka.

Vrány nebo protiklady Ve výzkumu individuálních preferencí je již nějaký pátek nejžhavějším tématem problematika soběpodobnosti. Opět nejde o žádnou novinku, ale v podstatě o starý spor v běžném podání známý jako „vrána k vráně sedá“ versus „protiklady se přitahují“. Ukazuje se, že máme tendenci více důvěřovat osobám, které jsou nám podobné. K tomuto zjištění došla mladá kanadská psycholožka Lisa DeBruine za použití chytrého triku (DeBruine, 2004). Do některých digitálních snímků zakomponovala – aniž by to bylo vědomě postřehnutelné – fotografii jedince, který následně soubor fotografií hodnotil. A vyšlo najevo, že snímky, v nichž byla zakomponována jejich vlastní podoba, považují respondenti za důvěryhodnější; nikoli však za sexuálně přitažlivější. To je poněkud v rozporu s několi-

Tomáš Novák, manželský poradce Obě dámy, atraktivita i móda, jsou blízké příbuzné: neli rodné sestry, pak zřejmě sestřenice. Vzájemně na sebe působí. Ve snaze být „nej“ se ovšem vloudí chybičky. Například v přesvědčení, že co je módní, je i atraktivní. Tak soudívají paní a dívky. Módně se zohyzdí v naději, že každý muž, který je spatří, zvolá: „Jen tu a žádnou jinou!“ Vždyť jsou módní tak silně, jako kdysi Žena a móda a nyní jako časopis, jemuž nemohu zdarma dělat reklamu. U mužů moderních dandyů jsou móda a atraktivita kamarádky chránící před deštěm a před jinými reálnými vzněty. Ostatní tvrdí, že na ně móda nepůsobí, čímž pro její působení připravují ty nejlepší výchozí pozice. Simona Hoskovcová, psycholožka Móda možná ovlivňuje to, o čem si chvíli budu myslet, že je atraktivní. Než dojde na pudy a střet s realitou. Četnými výzkumy bylo zjištěno, že podvědomě hodnotíme atraktivitu například podle znaků plodnosti a vůně značící genofond

15

ka jinými studiemi, které ukazují, že manželé mají tendenci se navzájem podobat. Z těchto výzkumů však není zřejmé, zda podobnost mezi manželi není především důsledkem dlouholetého společného soužití anebo preferencí důvěryhodnosti manželského partnera nad jeho sexuální přitažlivostí. Důležitou roli při formování představy o tom, jak má vypadat náš případný partner, může hrát vzhled rodičů. Tuto hypotézu podporují výzkumy, které poukázaly na preferenci podobné barvy očí a vlasů jako u rodiče opačného pohlaví. Protože jsme si však s rodiči do určité míry podobní, může se i v tomto případě jednat o upřednostňování soběpodobných rysů. Rozřešit tuto otázku se pokusili maďarští psychologové Petra Gyuris a Tamas Bereczkei (Bereczkei, Gyuris & Weisfeld, 2004). Ve svém unikátním výzkumu se zaměřili na vdané ženy, které vyrůstaly v rodinách s adoptivním otcem. Protože žena s otčímem nebyli příbuzní, mohli badatelé vyloučit faktor soběpodobnosti. Autoři studie získali fotografie manželů zkoumaných žen, jakož i fotografie jejich adoptivních otců pocházející z doby, kdy byli v manželově věku. Poté vzali vždy fotografii adoptivního otce a čtyři fotografie manželů, z nichž jeden byl skutečným manželem dané ženy. Tyto fotografie ukázali skupině osob, která otce ani manžely na fotografiích neznala, a zeptali se jich, který ze čtyř mužů je otci nejpodobnější. Hodnotitelé signifikantně častěji vybírali skutečného manžela ženy, jejíž adoptivní otec byl na dané fotografii. Navíc čím vřelejší vztah s adoptivním otcem žena uváděla, tím podobnější mu byl f

partnera. Móda ovšem zas určuje to, co by se nám líbit mělo. Těžko se této psychické „masáži“ ubráníme, když na nás z různých koutů hledí mladí, sportovní, úspěšní muži se sebejistými a zároveň něžnými pohledy nebo štíhlé ženy s plným poprsím, energické a sexy. Mezi vrozeným a naučeným se pak komíhá nejen psycholog zaobírající se otázkou teoreticky, ale i zcela normální zástupce lidského rodu. Když navíc budu chtít pro mne atraktivní osobu získat pro vztah, vstupuje do hry též atraktivita vlastní – a pak začne být situace teprve nepřehledná. Lidé mají tendenci vybírat si partnera na stejné úrovni atraktivity. A tak si atraktivita neatraktivita stejně nakonec vybereme partnera podle zákonitostí, které nedokážeme rozklíčovat v jejich úplnosti. Lidé se krášlili a krášlit budou a měnit se budou jen potřebná krášlítka a finanční obnosy do nich vložené. A až pojedu mezi domorodce do Afriky, tak se třeba namažu hlinkou s kozím lojem, nebo že bych byla atraktivní tím, že budu bílá mezi černoškami?

www.portal.cz/pd PSYCHOLOGIE DNES 4/2006

04_pd.indd 15

20.3.2006 13:28:29

16

Téma

Která se vám líbí více? Obrázek 1 vznikl metodou kompozitních snímků žen ve folikulární (plodné) fázi cyklu, obrázek 2 je kompozitem žen v luteální (neplodné) fázi cyklu.

Literatura: Bereczkei, T., Gyuris P., Weisfeld G. E. (2004). Sexual imprinting in human mate choice. Proceedings of the Royal Society 271, 1129–1134. DeBruine, L. M. (2004). Trustworthy but not lust-worthy: context-specific effects of facial resemblance. Proceedings of the Royal Society 1, 1–4. Langlois, J. H., Roggman, L. A. (1990). Attractive Faces Are Only Average. Psychological Science 1, 115–121. Roberts, S. C., Havlíček, J., Flegr, J., Hruskova, M., Little, A. C., Jones, B. C., Perrett, D. I. & Petrie, M. (2004). Female facial attractiveness increases during the fertile phase of the menstrual cycle. Biology Letters. 271, 270–S272. Gangestad, S.W. & Scheyd, G. J. (2005). The Evolution of Human Physical Attractiveness. Annual Review of Anthropology 34, 523–48.

f její manžel. To naznačuje, že by v dětství mohlo

docházet k podobnému typu učení, jako je vtištění (imprinting). Celkově je možné říci, že naše představa o tom, koho považujeme za atraktivního, se zřejmě formuje již v raném dětství, a to především na základě vzhledu rodičů.

Rtěnku nebo chirurga Pokud vám ze všeho doposud řečeného nevysvítá jasný obraz, není třeba se tím příliš trápit; tajemství atraktivních obličejů zůstává v mnoha ohledech oříškem i pro odborníky. A pokud někdo tvrdí, že má ten správný recept na nejkrásnější tvář, je potřeba se mít spíše na pozoru. Ovšem nemusíme být zase zcela skeptičtí, určité obrysy se nám přece jen vynořují. Je zřejmé, že atraktivita tváře je mnohorozměrnou veličinou. Jedním z dobře ověřených faktorů je, že symetrické tváře jsou obecně hodnoceny jako přitažlivější, a to přesto, že efekt tohoto faktoru byl v posledních letech spíše přeceňován. Také průměrné rysy jsou obecně hodnoceny lépe než rysy extrémní či netypické. Důležitou roli v přitažlivosti hraje správná kombinace juvenilních a dospělých znaků, a to především v ženských tvářích. Kromě těchto faktorů, které se více či méně projevují napříč kulturami, působí dále

spousta místních a individuálních vlivů, jež nejsou o nic méně důležité. Jedná se například o souvislost s hodnocením vlastní atraktivity, věku, fáze menstruačního cyklu a podobně. Důležité je též připomenout, že preference pro budoucího partnera se formují již v dětství, a to zřejmě na základě vzhledu rodiče opačného pohlaví. A nakonec dvě možná nejdůležitější věci. Doposud se mluvilo pouze o fyzické atraktivitě. Tu se sice snažíme různě vylepšovat pomocí metod sahajících od kosmetiky přes depilaci až k plastické chirurgii, ovšem významnou roli v našem hodnocení krásy hraje také výraz a nonverbální projevy tváře celkově. Je známo, že fyzický vzhled je pro nás nejen přitažlivý v sexuálním smyslu, ale že též máme tendenci atraktivním lidem přisuzovat i jiné lepší osobnostní vlastnosti (například to, že dotyčný je milý nebo chytrý). Některé studie dokonce zjistily, že delikventi s pěknou tváří dostávají často nižší tresty než jejich kolegové, kteří mnoho krásy nepobrali. To ovšem neznamená, že přitažliví lidé skutečně mají více žádoucích osobnostních charakteristik. A dokonce ani vztah mezi fyzickou atraktivitou a životní spokojeností neexistuje. K tomu už snad můžeme dodat jen známé povzdechnutí: „Jo, jo, není všechno zlato, co se třpytí.“

Čím více vpravo na obrázku se obličej nachází, tím mužnější rysy vykazuje. Který se vám líbí nejvíce?

PSYCHOLOGIE DNES 4/2006 www.portal.cz/pd

04_pd.indd 16

20.3.2006 13:28:29