9. funkční období
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 4. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
9. funkční období Těsnopisecká zpráva 4. schůze
Pořad 4. schůze
1.
Senátní tisk č. 16 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
2.
Senátní tisk č. 17 – Návrh zákona o změně právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost a o změně zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
3.
Senátní tisk č. 24 – Návrh zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty
4.
Změna zasedacího pořádku
5.
Senátní tisk č. 29 – Návrhy kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv
6.
Senátní tisk č. 400 – Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
7.
Senátní tisk č. 15 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů
8.
Senátní tisk č. 19 – Návrh zákona o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)
9.
Evropský senátní tisk č. N 183/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie
10.
Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2012
11.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 7. - 8. února 2013
12.
Evropský senátní tisk č. N 191/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací
13.
Senátní tisk č. 18 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů
14.
Senátní tisk č. 23 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
15.
Senátní tisk č. 26 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 167/2012 Sb.
1
16.
Senátní tisk č. 437 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nové hraniční dokumenty česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995
17.
Senátní tisk č. 32 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti
18.
Senátní tisk č. 13 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
19.
Senátní tisk č. 14 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
20.
Senátní tisk č. 416 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995", který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012
21.
Senátní tisk č. 431 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu
22.
Senátní tisk č. 5 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon)
23.
Senátní tisk č. 364 – Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin)
24.
Senátní tisk č. 392 – Návrh senátního návrhu zákona senátorky Veroniky Vrecionové a dalších, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
25.
Senátní tisk č. 404 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů
2
26.
Senátní tisk č. 435 – Petice "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem!"
27.
Senátní tisk č. 21 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů
28.
Senátní tisk č. 22 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
29.
Senátní tisk č. 25 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
30.
Evropský senátní tisk č. N 001/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám
31.
Evropský senátní tisk č. N 180/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES Evropský senátní tisk č. N 181/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 1999/37/ES o registračních dokladech vozidel Evropský senátní tisk č. N 182/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES
32.
Senátní tisk č. 444 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o společném leteckém prostoru mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Moldavskou republikou
33.
Senátní tisk č. 20 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
34.
Evropský senátní tisk č. N 185/08 – Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů
35.
Evropský senátní tisk č. N 200/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí
36.
Senátní tisk č. 406 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody a dalších, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
37.
Senátní tisk č. 34 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
3
38.
Senátní tisk č. 440 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Boženy Sekaninové, Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se zrušuje karta sociálních systémů
39.
Návrh na změnu v orgánech Senátu
4
9. funkční období Obsah 4. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 30. ledna 2013 ......................................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 Senátor Jan Horník .......................................................................................... 2 1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16) ............................................ 2 Poslanec Pavel Bém ......................................................................................... 2 Senátorka Alena Dernerová ........................................................................... 5 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 7 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ....................................... 7 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................. 8 Senátor Jan Veleba .......................................................................................... 9 Senátor Petr Gawlas ........................................................................................ 9 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................... 10 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 11 Senátor Tomáš Jirsa ...................................................................................... 11 Senátorka Milada Emmerová ....................................................................... 12 Senátor Miloš Janeček .................................................................................. 12 Senátor Jan Veleba ........................................................................................ 13 Poslanec Pavel Bém ....................................................................................... 13 Senátorka Alena Dernerová ......................................................................... 16 Senátorka Alena Dernerová ......................................................................... 17 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 17
2.
Návrh zákona o změně právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost a o změně zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 17).............................................................................................................. 17 Poslankyně Lenka Kohoutová ...................................................................... 18 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 19 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 20 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 20 Senátor Jan Horník ........................................................................................ 21 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 22 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 23 I
Poslankyně Lenka Kohoutová ...................................................................... 24 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 24 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 25 Poslankyně Lenka Kohoutová ...................................................................... 25 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 25 3.
Návrh zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (senátní tisk č. 24) ............................................... 26 Ministr ČR Petr Mlsna .................................................................................... 26 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 28 Senátor Miloš Malý ........................................................................................ 28 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 28 Senátor Miloš Malý ........................................................................................ 29 Senátor Miloš Malý ........................................................................................ 29 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 30 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 31 Senátor Radko Martínek ............................................................................... 32 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 32 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 32 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 33 Ministr ČR Petr Mlsna .................................................................................... 33 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 34 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 34 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 35 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 35
4.
Změna zasedacího pořádku ........................................................................ 36
5.
Volba kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv (senátní tisk č. 29) ........................................................................................ 36 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 37 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 38 Pavel Čáslava .................................................................................................. 38 Filip Dienstbier................................................................................................ 39 Stanislav Křeček ............................................................................................ 41 Pavel Varvařovský ......................................................................................... 41 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 42 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 42 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 43 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 44 Pavel Varvařovský ......................................................................................... 44 Pavel Varvařovský ......................................................................................... 45 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 45 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ........ 46 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 46 II
6.
Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 400)........................................................................ 47 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 47 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 48 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 50 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 53 Miloslav Kala ................................................................................................... 59 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 62 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 65 Senátorka Dagmar Zvěřinová ..................................................................... 66 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 67 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 68 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 69 Senátor Jan Horník ........................................................................................ 69 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 70 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................... 72 Senátor Luděk Jeništa................................................................................... 72 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 73 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ...................... 73 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 73 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 74 Senátor Radko Martínek ............................................................................... 74 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 75 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 75 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 75 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 76 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 76 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 76
7.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 15) ...... 77 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 77 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 77 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 77 Senátorka Eliška Wagnerová ....................................................................... 77 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 77 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 78 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 78 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 78 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 78 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 78 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 78 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 78 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 79 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 79
III
8.
Návrh zákona o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) (senátní tisk č. 19) ................ 80 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 80 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 81
9.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (evropský senátní tisk č. N 183/08) ................................................... 81 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 82 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 82 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 82
10.
Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2012 ........................... 83 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 83 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 84 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 85 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 86
11.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 7. - 8. února 2013 .................................. 86 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 86 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 88 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 88 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 89 Senátorka Eva Syková .................................................................................. 89 Senátor Jan Hajda ......................................................................................... 89 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 90 Senátor Ivo Bárek.......................................................................................... 90 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 91 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 92 Senátor Petr Šilar .......................................................................................... 92 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 92 Senátor Petr Šilar .......................................................................................... 92 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 93 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 93 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 93 Senátor Jan Hajda ......................................................................................... 94
12.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (evropský senátní tisk č. N 191/08)............................. 94 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 94 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 95 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 95
IV
Senátor Senátor Senátor Senátor Senátor 13.
Jiří Dienstbier .................................................................................. 95 Miroslav Krejča................................................................................ 97 Jiří Dienstbier .................................................................................. 98 Miroslav Krejča................................................................................ 98 Jiří Dienstbier .................................................................................. 99
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 18) ................................................... 99 Poslanec Ivan Ohlídal .................................................................................... 99 Senátorka Eva Syková ................................................................................ 100 Senátor Miroslav Krejča.............................................................................. 101 Senátorka Eva Syková ................................................................................ 101
14.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 23) .................................................................................................... 102 Poslankyně Anna Putnová .......................................................................... 102 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..................................... 103 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 103 Senátorka Eliška Wagnerová ..................................................................... 104 Senátor Miroslav Krejča.............................................................................. 104 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 105 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 105 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 106 Senátorka Eva Syková ................................................................................ 106 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 107 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 107 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 107 Senátorka Milada Emmerová ..................................................................... 108 Poslankyně Anna Putnová .......................................................................... 108 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 109
15.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 167/2012 Sb. (senátní tisk č. 26) .............................................................................. 109 Poslanec Jan Chvojka .................................................................................. 110 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 110 2. den schůze – 31. ledna 2013 ..................................................................... 112 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ...................................... 112
V
16.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nové hraniční dokumenty českopolských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (senátní tisk č. 437) ............... 112 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ...................................................................... 112 Senátor Miloš Malý ...................................................................................... 113 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 114 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 114 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 115 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 115 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 115 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 115 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 115 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 115 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 116
17.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti (senátní tisk č. 32) .................................................................................................... 116 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ...................................................................... 116 Senátor Miroslav Krejča.............................................................................. 117
18.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 13) .................................................. 118 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 118 Senátor Jiří Lajtoch...................................................................................... 119 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 120 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 121 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 121 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 122 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 122 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ................................................ 123 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................... 124 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 124 Senátor Jiří Lajtoch...................................................................................... 125 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ................ 126
VI
19.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (senátní tisk č. 14)............................................................................................................ 126 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 126 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 128 Senátor Miloš Malý ...................................................................................... 128 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 129 Senátor Libor Michálek ............................................................................... 130 Senátor Ivo Bárek........................................................................................ 130 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 131 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 131
20.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995", který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012 (senátní tisk č. 416) ....................... 131 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 132 Senátor Jaromír Strnad .............................................................................. 132 Senátor Jaroslav Sykáček .......................................................................... 133
21.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu (senátní tisk č. 431) ............................................. 133 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 133 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 134 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 135
22.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) (senátní tisk č. 5)........................ 135 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 135 Senátor Jaromír Jermář .............................................................................. 136
23.
Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin) (senátní tisk č. 364) ........................................................ 136 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 137 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 137 VII
Senátor Petr Gawlas .................................................................................... 137 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 138 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. .................... 138 24.
Návrh senátního návrhu zákona senátorky Veroniky Vrecionové a dalších, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 392) .................................................................... 138 Senátorka Veronika Vrecionová ................................................................ 139 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 140 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 140 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 141 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 141 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 141 Senátorka Eliška Wagnerová ..................................................................... 142
25.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 404) ................................................ 142 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 143 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 143 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 144 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................... 145 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 145 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 146 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 147 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 147 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 148 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 149 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 149 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 149 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 151 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 151 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 152 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 153 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 154 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 154 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 155 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 156 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...... 156 VIII
26.
Petice "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem!" (senátní tisk č. 435) .................................................................................................. 156 Senátor Hassan Mezian .............................................................................. 157 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 157 Václav Kejř .................................................................................................... 158 Ondřej Krajník .............................................................................................. 160 Josef Krajník ................................................................................................. 163 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 165 Zdeněk Kabátek ........................................................................................... 166 Vladimír Urban ............................................................................................. 168 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 169 Senátor Hassan Mezian .............................................................................. 170 Senátor Jaroslav Sykáček .......................................................................... 171 Senátorka Milada Emmerová ..................................................................... 172 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 173 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 175 Senátor Zdeněk Schwarz ........................................................................... 176 Ondřej Kárník ............................................................................................... 177 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 177 Senátor Miloš Janeček ................................................................................ 178 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 180 Senátor Hassan Mezian .............................................................................. 180 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 180 Josef Krajník ................................................................................................. 180 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 182
27.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 21) ........................................ 182 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 183 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 185 Senátor Vladimír Plaček.............................................................................. 187 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 188 Senátor Vladimír Plaček.............................................................................. 189 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 190 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 190 Senátorka Eva Syková ................................................................................ 191 Senátorka Eliška Wagnerová ..................................................................... 191 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 192 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 193 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 193 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 194 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 194 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 194 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 194 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 195
IX
28.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 22) ............................................ 196 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 196 Senátor Miloš Janeček ................................................................................ 197
29.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 25) .................................................................................................... 199 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 199 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 201 Senátor Vladimír Plaček.............................................................................. 202 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................... 202 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 203 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 203 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 204 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 205 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 206 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 207 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 207 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 207 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 208 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ................ 208 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 208
30.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (evropský senátní tisk č. N 001/09) ........ 209 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová .................... 209 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová .................... 209 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová .................... 210 Senátor Luděk Jeništa................................................................................. 210 Senátor Tomio Okamura ............................................................................ 211 Senátor Radko Martínek ............................................................................. 212 Senátor František Bublan ........................................................................... 213 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová .................... 213 Senátor Luděk Jeništa................................................................................. 214 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 214
31.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (evropský senátní tisk č. N 180/08, č. N 181/08, č. N 182/08) ........................................................ 215 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ....................................................... 215 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 215 X
32.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o společném leteckém prostoru mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Moldavskou republikou (senátní tisk č. 444) .......................................... 217 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ....................................................... 217 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 217
33.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 20) ......................................................................... 218 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 218 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 219 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 219 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................... 220 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 221 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 222 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 223 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................... 223 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 224
34.
Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů (evropský senátní tisk č. N 185/08)........................................................... 225 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 225 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 228 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 229 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 229 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...... 230
35.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (evropský senátní tisk č. N 200/08) ............................................................................ 230 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 230 Senátor Jan Látka ........................................................................................ 231
36.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody a dalších, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 406) .................................................................... 233
XI
Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 233 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 233 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 234 Senátorka Eliška Wagnerová ..................................................................... 234 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 235 Senátor Tomio Okamura ............................................................................ 235 Senátor Václav Homolka ............................................................................ 236 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 236 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 236 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 236 37.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 34) ...................................................................... 237 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 237 Senátor Jiří Lajtoch...................................................................................... 238 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 239
38.
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Boženy Sekaninové, Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se zrušuje karta sociálních systémů (senátní tisk č. 440) .................................................................... 239 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 239 Senátorka Milada Emmerová ..................................................................... 240 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 241
39.
Návrh na změnu v orgánech Senátu ........................................................ 242 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 242 Senátorka Eliška Wagnerová ..................................................................... 243
XII
Těsnopisecká zpráva z 4. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 30. ledna 2013
(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni
senátoři, milí hosté, vítám vás na 4. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 4. ledna tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zdeněk Besta, Jan Hajda, Daniela Filipiová, Eva Richtrová, Jiří Čunek, Jan Horník, Petr Guziana. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Vidím, že pan senátor Jan Horník je přítomen, takže si ho ze záznamu vyškrtneme. Jan Horník je přítomen. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56, odst. 4 určíme 2 ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nejsou připomínky, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Při hlasování č. 1 bylo registrováno 59 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 30, pro návrh se kladně vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Takže senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud byli určeni jako ověřovatelé této schůze. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 4. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Dnes ráno jsem obdržel zprávu, že pan ministr Petr Mlsna se do Senátu může dostavit nejdříve v 11 hodin. Proto vám navrhuji, abychom jako první dva body našeho dnešního jednání projednali senátní tisky č. 16 a 18. Má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Prosím, pan senátor Jan Horník.
1
Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Požádal mě pan ministr Jankovský o posunutí bodu - senátní tisk č. 24 - po 11. hodině. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, to je právě to, co jsem
navrhl, ale v jiné podobě, takže to můžu stáhnout? Stahujete to? Dobrý, děkuji. Kdo dále má nějaký návrh na změnu a doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, nikdo se nehlásí, takže rozpravu k tomuto končím. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 4. schůze. Nyní budeme hlasovat o tom, aby první dva body dnešní schůze byly body č. 16 a 18. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali veškeré návrhy na změnu a můžeme hlasovat o návrhu jako celku, ve znění předchozího hlasování. Takže budeme hlasovat o pořadu naší schůze, tak jak nám byl rozdán v duchu toho, co jsme před chvilkou schválili. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Takže se budeme tímto pořadem řídit. Prvním bodem je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 16. Návrh uvede pan poslanec Pavel Bém, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo. Poslanec Pavel Bém: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi úvodem popřát vám pěkné ráno a vyjádřit vám úctu a obdiv. Takhle rychlé schválení programu schůze jsem u nás v dolní komoře Parlamentu ještě neviděl! Mám tu čest, že jménem poslanecké iniciativy mohu předložit horní komoře Parlamentu návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech, zákon o návykových látkách a zákon o správních poplatcích. A dovolte mi úvodem, abych upozornil na skutečnost, že jeho cílem není legalizovat marihuanu. Toto jsem mnohokrát zaslechl v průběhu jednání, diskusí uvnitř dolní komory Parlamentu ČR, tedy Poslanecké sněmovny. A přestože možná mezi liberálními senátorkami a senátory by se i pro takový návrh našli příznivci, tak musím říci, že smyslem a cílem návrhu zákona, který máte v senátním tisku č. 16, je vysoce humánní akt zpřístupnění léčebného konopí,
2
léčivého přípravku, který obsahuje více než 30 účinných látek, alkaloidů, éterických olejů, silic a který má prokazatelně léčebný účinek, medicínský efekt pro celé spektrum diagnóz. Mezi vámi senátorkami a senátory je 14 lékařů. To je velmi hodně. Nechci v nejmenším zdržovat, ale jedná se v zásadě o těžká onemocnění z osmi nebo devíti medicínských oborů, jako je onkologie, neurologie, dermatologie, oftalmologie a samozřejmě celá řada dalších oblastí. Jedná se o léčebný přípravek, který má prokazatelný medicínský efekt u chronických neuropatických bolestí, u spastických stavů, u těžce zkoušených onkologicky nemocných pacientů, často v terminálním stadiu svého onemocnění. Je to léčivý přípravek, který má efekt při zvládání neztišitelných a chronických bolestí v poměrně velmi pestrém spektru indikací a využívá se tedy pro paliativní i podpůrnou léčbu bolesti. Ale používá se také v neurologii při těžkých diagnózách, postencefalitických stavech, neuroinfekcích, polyneuropatiích, těžkých degenerativních onemocněních, v dermatologii u psoriázy, atopického exému, v oftalmologii u akutního bolestného stádia záchvatu glaukomu. To je vymezení jenom některých diagnóz. Nejedná se o jakýsi poslanecký folklór, který si uvědomuji, že také čas od času do horní komory Parlamentu, Senátu, přilétne. Jedná se o poměrně složitou problematiku, která je výslednicí zhruba tříleté práce, na jejímž začátku byla petice dnes již více než 50 tisíc na jedné straně odborníků, na druhé straně i uživatelů dnes v rozporu se zákonem léčebného konopí. A znovu říkám, často to jsou staří a těžce zkoušení lidé. V návaznosti na tuto petici předseda vlády rozhodl o zřízení odborné meziresortní a interdisciplinární pracovní skupiny, kterou vedl děkan I. lékařské fakulty prof. Zima a která reprezentovala odbornou společnost a odborné společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Devět z těchto odborných společností se vyjádřilo, že z hlediska medicínského mají zájem o přesné indikační vymezení pro léčbu léčebným konopím, právě u diagnóz, které jsem zmínil. Tato odborná pracovní skupina, kterou koordinoval nebo zřídil předseda vlády, po téměř dvouleté práci vytvořila paragrafové znění návrhu zákona, nejprve věcný záměr, a následovalo pod gescí předsedkyně dolní komory Parlamentu ČR paní kolegyně Němcové vytvoření poslanecké pracovní skupiny; a ta tedy reprezentovala všechny politické strany napříč celým politickým spektrem, tak jak je zastoupeno v dolní komoře Parlamentu ČR. V konečném důsledku máte návrh zákona, který legitimizuje, nebo chcete-li legalizuje, léčebné využití konopí jako léčebného přípravku a který počítá s tím, že po případném schválení oběma komorami a podpisu prezidenta republiky bude pacientům, kteří už dnes léčebné konopí využívají, vlastně zlegalizována jejich aktivita, která za normálních okolností by správně podle právního řádu České republiky, což samozřejmě byl absurdní paradox, zvláště když si představíme onkologicky zkoušeného pacienta nebo pacientku ve věku 70, 80 let. Na druhé straně v průběhu obsáhlých debat bylo samozřejmě diskutováno, jakým způsobem by pokud možno co nejefektivněji a také nejlevněji z hlediska zátěže ať už pro pacienta, případně pro veřejné zdravotnické rozpočty bylo umožněno zpřístupnit léčebné konopí právě pro indikované pacienty v těch osmi nebo resp. devíti odborných skupinách zaštítěných odbornými společnostmi České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Krok, pro který jsme se rozhodli, má dvě fáze. V první fázi jednoznačně preferujeme dovoz tohoto léčebného přípravku, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že je to rychlejší a zpřístupnit léčebné konopí považujeme tedy za humánní akt a mělo by k němu dojít podle názoru odborníků – lékařů co nejdříve. Nicméně obávali
3
jsme se a obáváme se, že při složitých kontextech, ve kterých se nachází české zdravotnictví, by bylo v této chvíli předčasné uvažovat o tom, že léčebné konopí se stane součástí úhradové vyhlášky, resp. že bude hrazeno, ať už částečně nebo či plně, z veřejného zdravotního pojištění. A protože léčebné konopí dnes na mezinárodním trhu má svoji tržní cenu a protože nevidíme důvod, abychom takové léčebné konopí pouze a jenom dováželi, jsme-li schopni si jej vyprodukovat sami – a teď nemám na mysli, prosím pěkně, domácí pěstírny, nemám na mysli takovou tu ilegální výrobu marihuany nebo konopných produktů, byť samozřejmě i mezi těmito cílovými skupinami jsou velcí "odborníci", teď to říkám v uvozovkách a s lehkou mírou nadsázky, mám samozřejmě na mysli přísně kontrolovaný proces pěstování, zpracování, výroby, který samozřejmě představuje proceduru, na jejímž konci je státem garantovaná kvalita účinné látky v komplexním účinku těch několika desítek účinných látek, které v léčebném konopí jsou obsaženy. Proto jsme se rozhodli jako poslanci zvážit i druhou možnost, na jejímž konci by bylo umožnění zapojení českého průmyslu. Znamená to tedy umožnit pěstování léčebného konopí v českých podmínkách, za jasně vydefinovaných podmínek, se státem garantovanou rolí státní agentury. Státní agentura je pro tento účel naprosto nezbytná, protože ji žádají mezinárodní konvence a především ta z roku 1961 o omamných látkách. Státní agentura v tomto případě, která samozřejmě garantuje i ve vztahu k nadnárodním institucím, Organizaci spojených národů kvalitu a jistotu, bezpečnost zacházení tedy s látkou, která obsahuje více než 0,3 % tetrahydrokanabinolu, a tím pádem podléhá mezinárodním úmluvám. Tak tato státní agentura neznamená nebo nepředstavuje v našem návrhu zákona vytvoření nové instituce, kde by byly zaměstnány stovky, tisíce zaměstnanců, ale představuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, který tuto práci dělá a umí ji, dělá ji na denním pořádku. Agenda navíc, která by byla způsobena zpřístupněním léčebného konopí, určitě není agenda extenzivní, protože se jedná nepochybně v prvním časovém sledu o řádově desítky, možná stovky pacientů, v tom druhém sledu maximálně řádově o tisíce pacientů. Agentura, která bude garantovat v systému, který je vztažen k mezinárodním úmluvám, neznamená ani to, aby nedošlo ke zneužívání těchto látek, tedy léčebného konopí pro neléčebné účely, tak nebude představovat ani žádný dramatický ekonomický zásah pro SÚKL například z hlediska preskripce z centrálního úložiště dat, protože je nezbytné, aby pacienti, kteří dostávají léčebné konopí, byli samozřejmě monitorovatelní a data o preskripci léčebného konopí byla uložena na jednom místě. Když si opět představíme zhruba tisícovku těchto transakcí, tak si uvědomíme, že tento akt nepředstavuje žádnou potřebu vytváření nových složitých softwarových programů, které by v nás mohly vytvářet obavu o nesmyslnosti čerpání veřejných prostředků. Při projednávání v Poslanecké sněmovně nebyla debata samozřejmě jednoduchá. V konečném důsledku byl přijat po diskusi a dohodě s ministerstvem zdravotnictví komplexní pozměňovací návrh, který byl schválen zdravotním výborem a nakonec ve své podobě i poměrně velmi jednoznačně plénem celé Poslanecké sněmovny. Dámy a pánové, dovolte mi závěrem, neb nechci zdržovat vaše jednání, poděkovat rychlému projednání v horní komoře Parlamentu, Senátu, resp. v příslušných výborech, ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a v ústavně-právním výboru. Těchto jednání jsem měl čest se zúčastnit, a kromě toho, že byla velmi věcná a skutečně vysoce odborná, tak ve finále vedla k návrhu na doporučení plénu horní komory Parlamentu tento návrh zákona schválit. Děkuji vám za pozornost.
4
Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 16/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba. Návrh také projednal ústavně-právní výbor, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 16/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 16/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Dernerová: Dobré dopoledne. Pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Musím říci, že pan Dr. Bém opravdu uvedl širokou problematiku konopné novely a já se teď zaměřím na to, co jsme probírali na zdravotním výboru. Tak zvaná konopná novela mění dva zákony, a to zákon o léčivech a zákon o návykových látkách. Novela zákona o léčivech předpokládá, že konopí se bude používat ve formě individuálně připravovaného léčivého přípravku. Nepůjde tedy o lék vyrobený v továrně, ale lék připravený v lékárně. S největší pravděpodobností se bude v lékárně rozvažovat sušené konopí do pytlíčků. Vyhláškou bude stanoveno, jaké konopí se bude používat, množstevní omezení, které bude možné pacientovi předepsat a které lékařské specializace budou moci konopí předepisovat. Konopí se bude předepisovat výlučně elektronicky. Zřizuje se registr pro léčivé přípravky s omezením a pro přípravky z konopí, pomocí kterého se bude kontrolovat množstevní omezení. Tento registr bude propojen s centrálním úložištěm elektronických předpisů. Pokud bude vyčerpán množstevní limit, nedovolí tento registr předepsání dalšího receptu. Bez přímé spojitosti s konopím definuje novela zákona o léčivech novou kategorii výdeje léčiv, tak zvaný výdej s omezením. Budou sem patřit léky, které se používají výlučně v nemocnicích nebo se používají pro léčbu onemocnění diagnostikovaných ve zdravotnických zařízeních vybavených patřičným vybavením, případně léky, které je možné zneužít. Novelou zákona o návykových látkách je v České republice umožněno pěstování konopí pro léčebné použití. Ústav pro kontrolu léčiv bude na základě výběrových řízení udělovat licence pěstitelům. Pěstitelé budou mít povinnost prodat vypěstované konopí, a to všechno vypěstované konopí, SÚKLu a ten vlastně pak bude distribuovat konopí do lékáren. SÚKL se tak stane konopnou agenturou, která bude zajišťovat a kontrolovat pěstování konopí, distribuci do lékáren, apod. Součástí změny zákona o návykových látkách je dále umožnění přístupu policie do registru přípravků s omezením a přípravků z konopí, ve kterém bude ověřovat, zda kontrolovaná osoba drží konopí oprávněně. Klíčové je uvedení konopí pro léčebné použití nebo vědecké účely v příloze č. 1 zákona o návykových látkách, což umožňuje použití konopí bez speciálního povolení ministerstva zdravotnictví. Zhodnocení. Změna zákona o léčivech obsažená v konopné novele je úzce provázána se současně projednávanou novelou zákona o léčivech, který budeme probírat zítra. To je vlastně věc, že si to vynucuje přijetí. Když bychom "shodili" konopnou novelu, nemůžeme už jednat o zákonu o léčivech. Změna zákona o léčivech v konopné novele nesystematicky definuje individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí, který se vymyká obecným principům dosud uplatňovaných v zákoně, ale i nově zaváděnému způsobu
5
výdeje na recept s omezením. Ani výslovné zmocnění pro vydání vyhlášky upravující kvalitu konopí není v naprostém souladu se souběžně uplatňovaným pravidlem pro použití léčivých látek při individuální přípravě. Beze změny totiž zůstává, že pro tento druh přípravy lze použít pouze látky uvedené v lékopisech, popřípadě seznamu látek povolených k přípravě, které vydává ministerstvo formou vyhlášky. Zatímco se v tuto chvíli neví, jaké konopí pro léčbu chceme, které pacienty s ním máme v úmyslu léčit a kdo bude moci konopí předepisovat, co přesně se z něho bude v lékárně připravovat, protože to všechno bude uvedeno ve vyhlášce až následně, tedy vlastně až bude tato novela schválena. Ale tento zákon už přesně a detailně popisuje elektronický způsob preskripce a výdeje, včetně ověřování množstevního omezení v registru přípravků s omezením. Trochu to tak dělá dojem, že primární účel je vytvořit podmínky pro další rozvoj centrálního úložiště. Vcelku nešťastná je forma zavedení receptu s omezením. Zatímco podle evropské směrnice je tento způsob výdeje umožněn pro nové vysoce účinné léky, používané převážně v nemocnicích, popřípadě v některých specializacích, je česká varianta především definována a chápána jako omezení předepisovaného množství v určitém čase. V podstatě se jedná o přípravu řešení problému v předepisování subutexu, který se dostává na černý trh. V novele zákona o návykových látkách vzbuzuje řadu pochyb licencované pěstování konopí. Nabízí se otázka, jestli by nebylo rozumnější nejprve vyzkoušet v léčebné praxi používané konopí získané z dovozu a teprve podle praktických zkušeností nastavit pravidla pro pěstování v České republice. Myslím si, že jeden rok je krátká doba k získání adekvátních praktických zkušeností a vzhledem k povinnosti SÚKLu vykoupit veškerou úrodu licencovaného konopí od pěstitele na dané rozloze, může dojít k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. My jsme to ve výboru nazvali konopnou fotovoltaikou, abychom pak tady neměli velký problém. Ale bylo nám to po diskusi vyvráceno, že vlastně každý rok se bude sledovat spotřeba a podle toho se bude určovat rozměr, na kterém se konopí bude pěstovat a tím pádem nedojde k tomu, že by tady někdo si z toho dělal byznys. Doufejme tedy, že to bude pravda. Ustanovení umožňující policii nahlížet do registru přípravků s omezením se také asi mine účinkem. Současně totiž platí pravidlo, že informace o pacientech se budou uchovávat pouze po dobu lhůty podstatné pro kontrolu dodržování množstevního omezení. Bude tedy velmi snadné odůvodnit držení konopí tím, že je v držení dobu přesahující časový limit. Kontroverzně vytvořené konopné agentury v rámci SÚKLu – tady asi dojde ke sloučení kontrolní a výkonné funkce do jediné instituce, což je trošku neobvyklé. Konopná novela zatím neřeší otázku financování konopí pro pacienty. Z dosavadních diskuzí vyplývá, že se nepočítá s úhradou ze zdravotního pojištění. Vzhledem k očekávané ceně v řádu tisíců za měsíc se dá předpokládat, že pro legální konopí zůstane i nadále velkým konkurentem nelegálně pěstované konopí. Přestože na výboru zazněla řada výhrad k této novele, přiklonil se výbor k tomu, abychom tuto novelu schválili. Protože – jak jsem řekla – nemohli bychom pak jednat o zákoně o léčivu. Hlavní problém byla ta konopná fotovoltaika, otázka kontroly SÚKLu, který bude zároveň konopnou agenturou, výběr licencovaných pěstitelů apod. Nabízeli jsme možnost, jestli by náhodou nebylo výhodnější konopí si dovážet, jestli to nevyjde levněji? Pravda je taková, o čemž jsme diskutovali, že bylo řečeno, že pokud by dovezené konopí bylo levnější než to, co si tady sami
6
vypěstujeme, tak bychom pouze dováželi. Takže věřím, že snad toto, co bylo slíbeno, bude dodrženo. Je to nakonec i na stenozáznamech. Já bych ráda teď přečetla usnesení k návrhu tohoto zákona, kterým se mění zákon číslo 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16). Po odůvodnění zástupce skupiny poslanců Dr. Pavla Béma, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové výbor za prvé – doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Za druhé – určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorku Alenu Dernerovou. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko, prosím,
abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor zpravodaj Miroslav Antl má nyní slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážené dámy, kolegyně,
vážení pánové, vážený pane poslanče. Všechno vám vlastně řekli mí předřečníci... Omlouvám se, ne předřečníci, to vypadá jak předskokani, že hlavním řečníkem jsem já, tak tomu není. Takže, jak bylo tady řečeno panem doktorem i paní doktorkou vlastně vše, tak já jenom chci osvětlit, proč si ústavně-právní výbor Senátu PČR tento tisk vůbec vybral, ač zdánlivě nesouvisí. Je to proto, že máme zásadní výhrady vůči tomu dalšímu senátnímu tisku o léčivech, to je ten senátní tisk č. 21. Chtěli jsme se podívat i na tento, zdali je v souladu se zákonem a s ústavními zákony. Můžeme konstatovat, že ano. Před sebou nebo v hlavách máte usnesení, že ústavně-právní výbor Senátu PČR doporučuje schválit tento senátní tisk. Dále pak vyslal mě coby zpravodaje, tímto plním svoji úlohu, a požádal mě, abych informoval pana předsedu Senátu PČR o tom, že jsme takové usnesení přijali, což jsem udělal. Takže doporučujeme rovněž. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda
si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jan Veleba. Nepřeje si vystoupit. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Tak v pořadí jako první paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Pak pan senátor Vladimír Dryml. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane poslanče, milé senátorky, páni senátoři. Musím se přiznat k tomu, že dlouhodobě podporuji umožnění použití léčebného konopí u nás v České republice. Přihlásila jsem se také k aktivitě, která vlastně stála na začátku formulace zákona, který dnes máme na stole. Musím ale říct, že jsem velmi zklamána tím, co zde dneska máme. A to ze dvou jednoduchých důvodů. Tím prvním je, že tak, jak je zákon formulován, tak je to vlastně jenom o velkém byznysu. Přitom pro pacienty, vzhledem k ekonomické náročnosti – tak, jak jsme byli informováni i na výboru, že by se cena za použití léků s použitím léčebného konopí měla pohybovat v podstatě okolo tisíc korun měsíčně, a že by si ji měl hradit
7
pacient sám. Tak to znamená, že tyto přípravky, tyto léky, o jejichž užitečnosti pan poslanec hovořil – a já tomu věřím, respektive vím, že tomu tak je, takže tyto léky budou v podstatě jenom jakýmsi luxusem, který si ne každý bude moci dovolit. A já tady připomínám to, co říkám dlouhodobě. My se nemůžeme dívat na věci týkající se lékařské péče z pohledu zdravého člověka, který má nějaký příjem, protože většinově jakmile člověk onemocní, pokud není rentiérem, tak příjem ztrácí. Takže my musíme mít úhel pohledu trošičku jiný. Takže ano, tak, jak je to v této chvíli formulováno, budiž, já návrh zákona podpořím, ale je potřeba k tomu dodat to "bé", protože v utrpení a bolesti jsme si rovni. Čili to "bé" by mělo znamenat, že budou tyto přípravky hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Jestli plně, nebo částečně, to je samozřejmě na debatu, ale podle mého názoru, jestliže to otevíráme dnes, a je to asi dobře, tak je potřeba, aby se udělal i následný krok, aby tedy tyto léky byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. To druhé zklamání v souvislosti s tímto návrhem je v tom, že vlastně impuls, který vedl k tomu, že dnes máme na stole tento návrh zákona, byl v tom, že jsme chtěli umožnit jakousi alternativní léčbu. Ale ta pořád bude kriminalizována. Jestliže hovoříme o alternativní léčbě, tak myslím babky kořenářky, které jsou schopny si v květináči vypěstovat jednu rostlinku a z té jedné rostlinky vyrobit mastičku či uvařit čaj proto, aby se ulevilo zvláště lidem s Parkinsonovou nemocí, s Alzheimerem ve stádiích, která skutečně jsou bolestivá, jak o tom mluvil pan poslanec. Léčivé konopí tam může způsobit velkou úlevu, což je samozřejmě žádoucí. Na můj požadavek, aby toto bylo zapracováno při jednání výboru pro zdravotnictví jsem byla informována, nebo respektive replika na to byla, že toto naráží na mezinárodní úmluvy. Možná ano. To je tak obsáhlá problematika, že nejsem schopná argumentovat v této chvíli, tvrdit, že je to pravda či není to pravda. Nicméně i pokud jsou zde bariéry dané mezinárodními úmluvami, tak si myslím, že je potřeba hledat cestu, jak umožnit – a teď to zjednoduším – babkám kořenářkám, aby tu jednu rostlinku si mohly použít. Jestliže je možné v zákoně formulovat to, že malé množství drogy není kriminalizováno, množství pro vlastní potřebu, jak to tam je. Jestli to jsme schopni tolerovat, tak nevím, proč bychom nemohli tolerovat skutečně ty babky kořenářky. To je můj závazek ze strany mé; jako senátorky, tak ze strany Svazu pacientů ČR. O to budeme usilovat. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní vystoupí s přednostním
právem pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jan Veleba. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče,
kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl zeptat na několik nejasností, které jsou v tomto zákoně, pana zástupce předkladatele. Za prvé bych se chtěl zeptat, jestli SÚKL má správná pravidla výrobní praxe platná pro konopí? A pakliže je nemá, kdy to hodlá dodělat, protože správná výrobní praxe pro konopí asi neexistuje. Za druhé bych se chtěl zeptat – tam je v jednom bodu, tuším, že d) – že se to konopí bude vyvážet. A tak bych se chtěl zeptat, v jakém množství je plánováno (protože by se to mělo plánovat), v jakém množství by se mělo vyvážet to konopí a kam? Pro léčebné účely. A za třetí – tady už paní senátorka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorka Gajdůšková se ptala, že by možná stálo za to uvažovat, jestli by se to aspoň částečně nehradilo z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro těžce 8
nemocné, jestli někdo spočítal, kolik by to stálo, systém veřejného zdravotního pojištění? Buď částečná, nebo úplná úhrada. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba, připraví se pan senátor Petr Gawlas. Senátor Jan Veleba: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, moje vystoupení bude stručné. Já jsem si vám včera dovolil dát do pošty, do schránek, můj novoroční balíček, který má za cíl velmi jednoduchým a velmi srozumitelným způsobem upozornit na současný stav českého zemědělství i potravinářství. A navazuje na nedávno zveřejněnou – čekal jsem na to – koncepci ministerstva zemědělství. To se jmenuje Strategie pro růst – asi tak 15 let jsme čekali na podobný materiál. My jsme se na zpracování podíleli. Takže vás chci požádat, abyste si to přečetli, protože ta dnešní novela, kterou tady projednáváme, s tím nepřímo souvisí. Nepřímo s tím souvisí tak, že každá nová komodita, kterou mohou zemědělci začít vyrábět, pěstovat, dát do svého programu, je pro naše zemědělce dobrá. Čili chtěl bych požádat, přes všechny problémy, které tato žhavá tématika vždycky bude mít a vyvolává vášně, tak bych chtěl požádat o schválení, o souhlas s touto novelou. V zemědělství je strašná spousta budov, kde dřív byl dobytek, kde dřív byly další technologie, které souvisely se zpracováním, které jsou prázdné, takže zemědělci by zcela určitě se této možnosti chopili. A já osobně mám otázku na pana poslance, jaký je jeho názor k možnosti – protože v tom zákoně to není vymezeno – k možnosti pěstování konopí na plochách, na rovinu, nebo jasně řečeno, na orné půdě. V tom materiálu, který jsem vám včera dal, je to popsáno. A tím končím. I pro laiky je zřejmé, že v českém zemědělství není něco v pořádku. Jedete-li krajinou, tak vidíte drtivě převažující plochy obilí, řepky, kukuřice, nevidíte brambory, nebo málo, nevidíte cukrovku, nevidíte zeleninu, třeba na jižní Moravě, na Znojemsku, kde dřív byla zelenina, vidíte tam jenom obilí. Kdybyste byli trošku znalí a šli do objektů zemědělských, tak tam nevidíte dobytek. Takže každá příležitost, kterou tento resort má pro produkci, pro výrobu, je dobrá. A i když to konopí se zcela určitě nebude pěstovat na tisících hektarech, tak je to příležitost a já ji podporuji. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas, připraví se pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Petr Gawlas: Pane předsedo, pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Tento tisk je v naší zemi určitým průlomem, protože poprvé v dějinách České republiky zde máme právní předpis, který nám říká, že konopí neboli marihuana, může být používáno pro léčebné účely. Přichází tak po dlouhých letech kriminalizace těch osob, které už dávno poznaly příznivý dopad této rostliny na potlačování či zpomalování příznaků některých závažných civilizačních chorob, které už tady zmínil pan navrhovatel nebo paní místopředsedkyně. Rozhodně nepatřím k zastáncům volnočasového užívání jakýchkoli drog, ať se jedná o drogy těžké nebo o drogy lehké, které mnoho z občanů za drogy dokonce ani nepovažuje. Nicméně schválení tohoto zákona považuji z mého osobního pohledu za velmi potřebnou a užitečnou. Lidé, kteří dlouhodobě bojují s některou z výše uvedených zákeřných chorob, s obrovským dopadem na kvalitu lidského života, by k tomu jistě mohli své říci. Mrzí mě proto, že je v tomto návrhů několik věcí a nejasností, ke kterým se chci vyjádřit. A
9
ačkoli jsem pro jeho schválení, zákon samotný není dokonalý. Na jedné straně říká, ano, používání konopí pro léčebné účely, na druhou stranu tak činí docela šalamounsky a vytváří překážky nemocným lidem, kterým nedává mnoho radosti z tohoto zákona. Za prvé – léčebné konopí bude možné koupit pouze na elektronický předpis. Samozřejmě chápu obavu předkladatelů ze zneužívání této látky a snahu o adresnost a přísnou evidenci vydávání konopí, nicméně elektronický předpis, který využívá jen malé procento pacientů, bude velikou překážkou. Za druhé – je tady samozřejmě otázka již zmiňovaná, je to otázka ceny léčby. Minimálně zpočátku se k nám bude konopí dovážet ze zahraničí, z Izraele nebo Holandska, a jeho cena tedy bude velice vysoká. Léčba jednoho pacienta by mohla vycházet dle předběžných dat v některých případech až na 10 000 Kč měsíčně, což je jednoduše nepřiměřená částka, kterou si bude moci dovolit jen hrstka pacientů. Možná, že až bude k dispozici léčebné konopí pěstované v České republice, cena se sníží. Ale to by mělo nastat zhruba za rok, případně 14 měsíců. A i tak se bude jednat o několikatisícové položky. Faktor vysoké ceny je zde o to důležitější, že na léčebné konopí zatím nechtějí přispívat zdravotní pojišťovny, ačkoliv odborná komise doporučuje, aby alespoň pro vybranou skupinu pacientů byla částečně hrazena pojišťovnami. Pojišťovny se k tomuto závazku – jak už tu bylo zmíněno – stavějí negativně. Tady úplně nechápu smysl této legislativní úpravy. Bylo jejím záměrem skutečně pomoci lidem trpícím některou ze zákeřných chorob, nebo se jedná o pouhou úlitbu ve smyslu vlk se nažral a koza dál běhá po poli? Přemrštěná cena této látky, spolu s omezením dostupnosti pro pacienty, povede k tomu, že se pouze zakonzervuje stav, který zde už máme, tj. nelegální pěstování konopí, pokoutné shánění této rostliny od pochybných zdrojů – to vše s rizikem trestního postihu. Já tvrdím, že nedotované konopí je pacientům k ničemu. Pacienti nebudou mít na to, aby mohli platit dalších několik tisícovek měsíčně. Zvláště, že se často jedná o starší osoby. Pokud se proto nepodaří pojišťovny přesvědčit, že konopí je v některých případech skutečně lékem, zůstane tento zákon pouze na papíře. Já jej přesto podpořím, protože věřím, že za těch 12 – 14 měsíců, kdy budeme moci používat naše konopí, ta cena léčby bude levnější. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane předkladateli. Já jsem jeden z těch lékařů, kteří v této horní komoře zasedají, tak jak o nich mluvil pan předkladatel. Já už delší dobu sleduji aktivity ohledně kanabinoidů, ohledně konopí. Vzpomínám si na velkou akci, kterou zorganizoval pro nás nezapomenutelný Ivan Langer, která byla v tomto duchu také. Všechny ty aktivity, nezlobte se, vnímám jako Cimrmanův úkrok stranou, vedoucí koneckonců k legalizaci konopí, k legalizaci kanabinoidů u nás. Já neříkám, že sleduji veškerou medicínskou literaturu, která tak, jak jsem to dělával nebo se o to snažil, protože přece jenom už dělám něco jiného. Nicméně jsem nikde nečetl významnou mezinárodní studii dlouhodobého sledování, dvojitým slepým pokusem prokázanou. Pokud vnímám produkty a aktivity velkých farmaceutických firem, které disponují obrovským výzkumným potenciálem, žádná z nich se ke konopí neváže. A ohledně pozitivní zprávy ze zahraničí, zejména tedy z Izraele, mě zatím ne příliš přesvědčily.
10
Ten pozitivní efekt – víte, za těch 45 let mé medicínské praxe – jsem trošku do té pacientské duše snad pronikl. A ono má vše pozitivní efekt. Takové ty medicínské postupy a léky, které jsou na hraně, které zavánějí trošku hranicí legality a jsou trošku mystické, to funguje úžasně. Takže naprosto neúčinné medikamenty poskytnuté jakýmisi léčiteli nebo něco, co je trošku za hranicí zákona, to vždycky těm pacientům dělá dobře. My všechny ty účinky, o kterých se mluví, dokážeme nahradit. A nemohu si pomoct, všechny ty aktivity, všechny ty tanečky kolem kanabinoidů trošku vnímám jako pokus o legalizaci této měkké drogy. Navíc tento zákon má tolik úskalí. Zmínila je paní zpravodajka, zmínila je i paní první místopředsedkyně, navíc otázka té monstrózní ceny dováženého, to všechno mě vede k tomu, že tuto normu nepodpořím. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, nyní vystoupí
pan senátor Jaroslav Doubrava. Připraví se pan senátor Tomáš Jirsa. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně,
kolegové. Nejsem lékař, na tenhle problém jsem se celou dobu díval asi z pohledu, který jsme teď slyšeli od kolegy Lebedy, jako věc, kde je snaha o legalizaci této drogy. Svůj názor jsem zmínil v okamžiku, kdy jsem se setkal s několika lidmi, kteří se mi přiznali, že si pěstují jednu sazeničku toho konopí a že si z něj vyrábí lék. A dokonce v přesvědčení o tom, že bez tohoto konopí už by asi na světě vůbec nebyli. Já bych chtěl tedy tady potvrdit obavy, které tu vyslovil pan kolega Gawlas. Pan předkladatel ve své zprávě řekl, že se to bude zřejmě týkat především starých a těžce zkoušených lidí. Dokonce 70 a 80letých. A já tady potvrzuji tu obavu z toho, že tito lidé nebudou mít prostředky na to, aby si konopí zakoupili. Proč to říkám? Odhad jednoho člověka, který to konopí používá jeden gram snad každý den, a on je úplně vedle z toho, že oproti řádově 500 korunám, které by dal za to roční množství, které používá, nebo které si vypěstuje, by došel – podle těch zpráv, které kolují – až řádově k 50 tisícům Kč, když ho bude muset kupovat v lékárně. A to jsou šílené prostředky, které skutečně nebudou ti lidé, kteří by to nejvíc potřebovali, mít. Já bych se tedy chtěl zeptat, je už nějaká představa o tom, jaká by měla být cena jednoho gramu toho konopí v lékárnách? Chtěl bych apelovat i na to – já neříkám, že nezvednu ruku pro přijetí tohoto zákona – pokud ho přijmeme, abychom udělali všechno pro to, aby naši zemědělci měli možnost toto konopí vypěstovat v našich podmínkách co nejdříve. Protože to samozřejmě jednak přispěje k těžké situaci, ve které se naše zemědělství nachází, ale především to přispěje, myslím si, k podstatnému zlevnění tohoto – v tuhle chvíli ještě nemůžeme říct léku – takže řeknu této rostliny, tohoto konopí. Takže znovu říkám, má otázka zní, jestli už máme nějakou představu o tom, kolik by v současné době gram konopí v lékárnách stál? Popřípadě i výhled pro případ, že by ho pěstovali naši zemědělci, jak by se to projevilo v ceně konopí? Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, a nyní prosím, aby se ujal
slova pan senátor Tomáš Jirsa. Je zatím poslední přihlášený. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Já
myslím, že každý z nás máme ve svém volebním obvodu minimálně jednoho, někoho, kdo je na tom konopí závislý a kdo si ho už dneska samozřejmě opatřuje, ale nelegálně. Já tu moji paní také nemohu jmenovat, protože prostě si to konopí 11
opatřuje, aby byla léčena. Takže prosil bych vás o schválení byť třeba nedokonalého zákona a podporuji jednoznačně návrh pana předsedy Agrární komory, aby co nejrychleji jsme začali produkovat konopí tady v Čechách, nějak pod kontrolou, které zcela jistě bude levnější než to dovozové, protože ti nemocní si ho přece už dneska opatřují mnohem levněji. Takže to tak určitě bude. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím ještě
o vystoupení paní senátorku Miladu Emmerovou. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení kolegové.
Jak jste si jistě povšimli, jsem spolupředkladatelka tohoto zákona, ještě za doby působnosti v Poslanecké sněmovně, a proto jistě nikdo nemůže očekávat ode mě kritiku samotné věcné záležitosti. To znamená poskytnutí tohoto léčebného prostředku indikovaným nemocným. Takže tím bych chtěla říct, že to bych nechtěla nijak zpochybnit. A mj. za koncipováním tohoto zákona stojí bývalý děkan I. lékařské fakulty, profesor Zima, kterému rovněž důvěřuji. Stejně jako kolegům, kteří se podíleli na předložení toho návrhu novely zákona. Samozřejmě, že mně na tom vadí několik věcí, které mohou zkomplikovat situaci tak, že opět zvítězí někdo, kdo se zabývá intenzivně byznysem a zná různé kličky, jak leccos obejít. Už tady byla zmíněna vysoká cena této drogy, která samozřejmě nebude dostupná pro ty – jak už tu říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková – kteří právě vážně stonají a potřebují tuto léčbu možná jako určitý doplněk stávající léčby, ale zkrátka na to nebudou mít prostředky. Takže to je jedna věc, která mně na tom velmi vadí. Ale současně mně také na tom vadí povinnost elektronické preskripce, což je věc, která je velmi ošidná a diskutabilní. A já bych k tomu chtěla využít citace rozhovoru paní redaktorky Bezděkové s panem náměstkem ministra Hegera Ing. Noskem. Ona se táže: "Pokud bude zákon o povinné elektronické preskripci schválen, co bude dál? Samotný zákon je formulován velmi obecně a řešení konkrétních a zcela zásadních problémů ponechává na blíže neupřesněném prováděcím právním předpisu." Tím nekritizuje tedy zákon o konopí, ale zabývá se samotnou elektronickou preskripcí. Pracuje ministerstvo zdravotnictví už na tomto předpisu? A odpovídá pan náměstek: Tento předpis bude muset stanovit podmínky systému, podmínky lékařů, musí stanovit, kdo, jakým způsobem bude mít nárok na sdílení údajů registru, od lékárníka až po zdravotní pojišťovnu. Uvažujeme dokonce o tom, že i občan by měl mít možnost se podívat, jak preskribují lékaři. Tyto věci musí být vydány prováděcím předpisem. Zatím ale na prováděcím předpisu nepracujeme, protože čekáme, zda tato legislativa bude s konečnou platností schválena. Tedy chci podotknout, že půjde o podzákonný předpis, jakousi vyhlášku, která se docela snadno dá měnit, samozřejmě i ve vztahu k předpisu konopí. To je moje výhrada k tomu a byla bych ráda, aby se potom hlavní předkladatel, první autor k tomu vyjádřil, jak to vidí on. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Ještě se přihlásil a nyní vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Já jenom tři drobné poznámky. Mě trošku překvapuje euforie některých kolegů v auditoriu, jak to pomůže našemu zemědělství. Neumím si představit hektary
12
oseté konopím, kde na každém rohu za ostnatým drátem je kulometná věž, aby se zabránilo předčasné sklizni těch, které by to samozřejmě zajímalo nelegálně. Takže při vší úctě a při tom, že jsem určitě člověk, který by našemu zemědělství rád pomohl, tak nevěřím tomu, že pěstování konopí v Čechách to nějakým způsobem podstatně ovlivní. A co se týče ceny, ta je samozřejmě diskutabilní. Všichni víme, že máme spoustu léků, které tlumí v terminálním stádiu choroby. Všichni víme, že morfium je v podstatě zadarmo, když to přeženu. Takže není problém mít tyto léky z hlediska ceny. Jestliže vycházíme z toho, že tam je nějaký psychologický efekt, v léčbě tím konopím, tak potom se samozřejmě s cenou musíme dostat – a já věřím tomu, že pokud se to všechno rozběhne, tak že se to dostane – řekněme v rámci nějaké té populární neviditelné ruky trhu – na cenu, která bude pro většinu pacientů, nebo klientů únosná. A poslední poznámka k receptům. Budeme tady ještě dneska nebo zítra v dalším zákoně hovořit o tom, že nechceme elektronické recepty. Budeme mít pozměňovací návrhy, které je z jiného zákona budou vyndavat. Domnívám se, že recept, tak jak je dnes na opiáty a je kontrolovaný, je dostatečná forma, kterou není potřeba někde shromažďovat. Je to vždycky otázka serióznosti lékaře. Černý trh existoval, existuje a bude existovat. Vždycky se najde slabý článek v medicínském řetězci, kdy někdo selže, napíše to někomu za úplatu apod. Ale je to, troufám si říct, promile z celého medicínského řetězce, od pacienta až po lékaře, a myslím si, že elektronická preskripce je tady zcela zbytečná. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se přihlásil ještě pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Veleba: Já bych chtěl říci, že jsem tady neřekl, že konopí budeme pěstovat tisíce hektarů. A neřekl jsem tady, že by toto mělo spasit české zemědělství. Já jsem pouze řekl to, že každá další komodita, každá další diverzifikace výroby je potřebná bez ohledu na to, jestli je zásadní nebo nezásadní. Česká republika, a je to také psychotropní látka, obsahuje také psychotropní látku, pěstuje, střídá se to podle ceny, mezi 30 tisíci až 60 tisíci hektarů máku. Jsme světová velmoc. A jsme dobří. Takže nechápu, proč bychom stavět kulometná hnízda a zabývat se tím takto. Já sám jsem z provozu a mák jsme pěstovali, problémy s tím – co já jsem v tom provozu byl, teď už nejsem – problémy s tím byly. Museli jsme to hlídat, ale poradili jsme si. Opakuji – pěstuje se toho máku až 60 tisíc hektarů, takže není namístě a priori říkat, že to bude takhle a takhle. Čeští zemědělci mají určitou úroveň, jsou prostě dobří, a to je tak asi všechno, co k tomu můžu ve své závěrečné poznámce říci. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda si přeje ještě někdo vystoupit v rozpravě. Není tomu tak, takže rozpravu končím. Nyní se ptám pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě. Ano, prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Pavel Bém: Děkuji za udělení slova. Dámy a pánové, velmi děkuji
za věcnou, férovou a ještě navíc mimořádně zajímavou debatu. Dovolte stručně reagovat na několik položených otázek, případně komentářů. Paní senátorka Dernerová zmínila konopnou fotovoltaiku. Já naprosto chápu obavu, která samozřejmě je generována naší zkušeností se skutečnou voltaikou. Ale uvědomme si, že ta vzniká za prvé rozhodnutím o vytvoření ekonomického prostoru 13
na úrovni nějakých dotovaných programů v tomto případě v EU. Za druhé vytvořením legislativního prostoru, který zvýhodňuje dotovaný produkt od nedotovaného. A tím nějakým způsobem vstupuje do tržního prostředí. V případě léčebného konopí je to přesně naopak. Léčebné konopí – my dneska řešíme opačný problém. Úhradová vyhláška, resp. opatření obecné povahy Státního ústavu pro kontrolu léčiv, a zakomponování částečné nebo plné úhrady léčebného konopí tak, aby bylo dostupné pro cílové skupiny, pro pacienty. Bavíme se o tom, že to není dotovaný program. Protože když budeme dovážet, tak za draho, a když budeme pěstovat, taky sice levněji, alel přece jenom stále to bude náklad – řada z vás vyjádřila obavu, že tím nákladem a tou – v uvozovkách – tržní cenou bude léčebné konopí omezeno v cílovém užití pro nemocné pacienty. Čili jsme právě na opačné straně barikády. To nemůže být vlastně fotovoltaika konopná – v případě, že nedojde k nějakému dotovanému programu. Takový dotovaný program v nadsázce je samozřejmě úhrada ze zdravotního pojištění. Takže paradoxně, kdyby náhodou k té úhradě došlo, tak si dovedu představit, že poptávka a spotřeba v jasně vymezených cílových pacientských skupinách bude prostě a jednoduše vyšší. Ale neobávám se, prosím pěkně, s tou medicínskou indikací, že by se to mohlo i v budoucnosti, za předpokladu, že by nakonec bylo částečně nebo plně hrazeno léčebné konopí ze zdravotního pojištění, že by se to mohlo stát takhle zneužívaným programem. Dovolte jenom odcitovat tu nešťastnou úmluvu, ale úmluvu, která byla transponována do českého právního řádu a která skutečně nutí Českou republiku, protože se stala tato úmluva z roku 1961, jednotná úmluva o omamných látkách, součástí českého právního řádu. Každá strana, která povoluje pěstování léčebného konopí – je to článek 23 – bude udržovat jednu nebo více státních agentur. Každá strana, resp. agentura označí oblasti a vymezení plochy půdy, na nichž bude povoleno pěstování léčebného konopí. Za další – v každém povolení bude uveden rozsah půdy, na níž bude takové pěstování povoleno. Čili to je zákonná garance – nejenom vymezení pěstební plochy. My jsme o tom hodně diskutovali právě na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. Ale je to stoprocentní garance, zákonná garance, pakliže zákon je sto procent, tak je to stoprocentní garance, větší garanci si v zásadě nedovedu představit v českém právním řádu, že prostě a jednoduše k té tzv. konopné fotovoltaice nedojde. Paní senátorka Dernerová zmínila, že se možná dotýkáme jakéhosi průlomu do českého lékopisu. My si tím tak úplně nejsme jisti, protože existuje celá řada příkladů v českém lékopisu. Např. opiová tinktura s více než 60 alkaloidy opia, resp. deriváty alkaloidu opia. Třezalka tečkovaná. To jsou příklady v českém lékopisu používaných léčebných prostředků nebo látek. Jinými slovy léčebné konopí tady žádný dramatický zásah nečiní. Paní senátorka Gajdůšková zmínila otázku dostupnosti a úhrady. Musím se přiznat, a samozřejmě celá řada z vás, zvlášť senátor Doubrava se o tom zmínil, i pan senátor Dryml, otázka dostupnosti pro pacienta je otázka ceny. Právě proto, že jsme si byli vědomi, že není možné přijít se zákonodárnou iniciativou, která už předem říká, že se bude jednat o úhradu ze zdravotního pojištění – toto by byl průlom, který by byl z mého pohledu, já nejsem právník, jsem lékař, ale pokud se mohu nazvat právníkem amatérem či laikem, tak se považuji za puristu. Jinými slovy – nedovedu si představit, že budeme v českých zákonech vymezovat detaily, které se ve finále postaví proti úmyslu zákonodárce, ale především a hlavně, které zaplevelí český právní řád, který už tak jako tak je dosti zaplevelen.
14
Jinými slovy – úloha v tomto ohledu pro Státní ústav pro kontrolu léčiv a ministerstvo zdravotnictví, hledat v tom procesu úhrady opatření obecné povahy, hledat cestu, jak se léčebné konopí dostane k pacientům za pokud možno co nejnižší cenu, v tom nejdostupnějším režimu, tak je krok, který nepochybně nastane. My samozřejmě v tuto chvíli, nebo já nevidím na jeho konec, ale jsem přesvědčen, že ten proces poběží. Pan senátor Dryml položil otázku, kolik to vlastně bude stát za předpokladu, kdyby náhodou došlo k úhradě ze zdravotního pojištění. Když si uděláme srovnání – a takové srovnání existuje v některých státech, např. Izrael má poměrně extenzívní – několikrát tady byl citován, odkazován – velmi extenzivní výzkum. I celá řada dalších států, kde léčebné konopí je využíváno - jedná se téměř o polovinu států ve Spojených státech amerických, tak já v tuto chvíli ta čísla za Českou republiku samozřejmě nemohu mít k dispozici. Ale uvědomíme-li si onkologickou terapii v terminálních stádiích, zvládání těžkých stavů neztišitelných bolestí, onkoterapie, extrémně nákladná z hlediska nákladů farmaceutického průmyslu versus veřejně zdravotní pojištění. Když se podíváme na těžká neurodegenerativní onemocnění, v neurologii například, opět to jsou obrovské náklady za preskripci jednoho jediného léku pro pacienta, který jej užívá rok, nebo roky, čili v tomto ohledu se stoprocentní jistotou mohu tvrdit, dovolit si tvrdit, že léčebné konopí je nepoměrně, ale řádově lacinější, než je ta nákladná, často komplexní onkoterapie včetně zvládání sekundárních příznaků, syndromů problémů, které terminální stadium rakoviny provází. Pan senátor Veleba zmínil – a mně se to velmi líbí, uvědomil jsem si, jak málo já vstupuji do oblastí, nebo i v rámci diskusí, projednávání návrhu tohoto zákona, jak málo jsme vstupovali do těch obchodně byznysových – tady bylo použito to slovo byznys – byznysových oblastí, které mohou podpořit českou ekonomiku nebo české hospodářství. Samozřejmě že má pravdu pan senátor Janeček, že se tady nejedná o nějaké mega rozlohy, ale je to možná symbol. Ale pokud je možné, než relativně draze dovážet, tak zhruba ty aproximace ukazují, že dostupnost a cena na českém trhu námi produkovaného výrobku bude asi 50 až 70procentní, nebo 50 až 60procentní ve srovnání s cenou dováženého přípravku. Takže když můžeme laciněji vyrábět doma, tedy s českým průmyslem, byť v malém, než relativně draze dovážet, tak proč nepodpořit tuto myšlenku. Pan senátor Gavlas vyslovil větu, kterou já bych v zásadě snad i podepsal – nedotované konopí je k ničemu, protože při těch aproximacích 10 tisíc korun pro léčeného pacienta, když si uvědomíme, že se bude jednat třeba o staré lidi, kteří mají právě takový důchod, tak z hlediska měsíčních nákladů je to naprosto nedostupné. My dnes máme problém právě opačný. Máme problém, že tito lidé si léčebné konopí nějakým způsobem opatřují a podle principu oficiality českého právního řádu policie musí konat. Čili správně, pokud bychom žili v právním státě, tak by policie měla konat a tyto 70, 80leté těžce zkoušené pacienty, důchodce kriminalizovat. Na to můžeme říct pouze jedno jediné. V tuto chvíli, víme-li, že proces úhrad není v kompetenci ani Senátu, ani Poslanecké sněmovny, a že bude krokem teprve následným, tak naší povinností je tento legislativní nonsens, jednoduše řečeno, změnit nebo napravit. Takže v tomto ohledu, pane senátore, já říkám, lepší něco než nic. První krok, který uděláme a musíme udělat, a nelze ty kroky udělat najednou, jsou to kroky postupné, je legitimizovat, nebo legalizovat léčebné konopí, pak se teprve můžeme začít vážně bavit o tom, jak zvýšit dostupnost pro těžce zkoušené pacienty. Pan senátor Lebeda naznačil, že by se mohlo jednat o legalizaci kanabinoidů, tak v tom medicínském slova smyslu ano, jako když budeme brát v potaz otázku
15
alkaloidů opia, včetně heroinu, morfinu, tak jejich užití s prokazatelnými efekty v medicíně je krokem legalizačním. Ale pro jasně vymezený účel. A pokud ta látka je účinná, a prokazatelně účinná, tak nevidím jediný důvod, proč bychom to učinit neměli. S tím příležitostným nebo volnočasovým užíváním to nemá nic společného. Pan senátor Lebeda se ještě zeptal na nějaké významné studie. Není nezajímavostí, že oblast endogenních kanabinoidů, jinými slovy receptorů a látek, které v centrálním nervovém systému jsou těmi klíčovými místy, na kterých léčebné konopí účinkuje, prochází v posledních 10 letech úplně fenomenálním, extenzivním výzkumem, který v sobě nese dokonce jakousi českou radost. Protože profesor Hanuš se podílel na objevení těch endogenních kanabinoidů. Troufnu si odhadnout, že ten proces poběží poměrně velmi pozitivním směrem z hlediska medicínských funkcí, nebo medicínských efektů dál. Není vyloučeno, že se ještě dozvíme, že máme slavného lékaře, nebo slavného výzkumníka, byť nežijícího v České republice, který ale Českou republiku v tomto ohledu již proslavil a s velkou pravděpodobností ještě proslaví. Čili výzkum je poměrně extenzívní a klinické studie prostě existují. Pan senátor Doubrava zmínil cenu 50 tisíc Kč v lékárně. Ne, to skutečně tak dramatické není. Nicméně opět podepisuji to, že naším zájmem, cílem z hlediska toho humánního aktu, dostupnosti léčebného konopí pro pacienty musí být pokud možno co nejnižší možná cena. Na závěr paní senátorka Emmerová zmínila otázku elektronického receptu a jeho jisté kontroverze řekněme, nebo nepřipravenosti. Možná by se dalo hovořit i o dalších kritických aspektech. Samozřejmě elektronická preskripce má řadu výhod, čili až budete diskutovat o elektronické preskripci, tak je dobré se na to dívat z obou stran. Ale já v žádném případě nechci do této oblasti vstupovat, protože mám-li být upřímný, tak zákonodárci, my poslanci, a paní poslankyně Emmerová to ví, jsme na začátku přišli s návrhem, aby to bylo sice formou centrálního úložiště, ovšem nikoli elektronickou preskripcí. Takže ten náš původní návrh byl mimo elektronickou preskripci. Nakonec v komplexním pozměňovacím návrhu ministerstvo zdravotnictví řeklo "my chceme elektronický předpis". My jsme řekli "dobře", a museli jsme to celé předělat. Já jenom říkám, že naším cílem a zájmem od prvopočátku to nebylo. Chci jenom zdůraznit, že přijetí tohoto zákona, byť bylo správně řečeno paní senátorkou Dernerovou, že kdybychom se bavili o těch dvou zákonech, o tom dnešním a o tom, o kterém budete diskutovat zítra, tak ten zítřejší není možné přijmout v zásadě bez toho dnešního, ale obráceně to neplatí. Čili přijetí konopného zákona, zjednodušeně řečeno, nebo zákona o léčebném konopí v žádném případě neváže vaše rozhodování ve vztahu k zítřejšímu jednání. Děkuji za pozornost a děkuji za mimořádně konstruktivní a zajímavou diskusi. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane poslanče, děkuji. Nyní se táži, zda si
přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ne, nepřeje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jan Veleba. Nepřeje. Nyní by se měl ujmout slova garanční zpravodaj, to je paní senátorka Alena Dernerová. Prosím. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. V diskusi vystoupilo deset senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Diskusi nebudu komentovat. Slyšeli jste ji všichni. Zazněl jenom jediný návrh, a to návrh – zákon přijmout. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
16
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 4, bylo registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro návrh se vyslovilo kladně 67, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji panu navrhovateli. Děkuji všem zpravodajům. Upozorňuji paní garanční zpravodajku, aby si zkontrolovala hlasování, neboť se přihlásila do rozpravy, ale myslím si, že si spletla tlačítko a že místo hlasování se přihlásila. Takže zkontrolujte si, jestli jste se náhodou nezdržela hlasování. Ale to je jenom doporučení pro vás. Končí projednávání tohoto bodu a děkuji vám. A teď ještě jednu otázku procesní. Navrhl jsem na začátku naší schůze při projednávání pořadu 4. schůze, abychom projednali jako první bod číslo tisku 16 a jako druhý bod číslo tisku 18. Prosím vás, tady došlo k chybě v podkladech, měl to být tisk číslo 17, to znamená tisk, který předloží paní poslankyně Lenka Kohoutová. Já vás nyní prosím, abychom změnili pořad schůze, byla to chyba v podkladech, a abychom nyní jako druhý bod našeho pořadu projednali senátní tisk číslo 17, poté bude následovat, tak jak bylo už schváleno, projednávání tisku č. 24 a následně tisku č. 18, pak se bude pokračovat podle pořadu, jak byl schválen. Prosím, abychom provedli tuto změnu. Takže bez znělky – zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se změnou pořadu, tak jak jsem navrhl, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 5, registrováno 73, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Paní senátorka Alena Dernerová požádala o slovo. Senátorka Alena Dernerová: Omlouvám se – o technickou – já jsem se opravdu zdržela hlasování, takže já jsem pro tento zákon, který byl postoupen z dolní sněmovny sem k nám. Takže to je pro steno. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, nezpochybňujete hlasování, pouze
chcete do záznamu, aby bylo uvedeno, že jste podpořila, nebo chcete podpořit návrh zákona. Děkuji. A my se nyní vystřídáme, než začneme projednávat další bod. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Budeme pokračovat dalším
bodem našeho jednání. Tím je bod č. 3 senátní tisk číslo 17. 2. Návrh zákona o změně právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost a o změně zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 17) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 17. Návrh uvede paní poslankyně Lenka Kohoutová, Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
17
Poslankyně Lenka Kohoutová: Dobrý den dámy a pánové. Já se omlouvám, mám hlasovou indispozici, protože se mi rozjelo astma, tak se omlouvám, že budu udýchaná u toho mluvení. Přináším vám sem zákon, který mění zákon o obecně prospěšných společnostech. Tento zákon jsem předložila spolu s kolegou Čechlovským, paní kolegyní Navrátilovou, Chladem a paní kolegyní Wenigerovou. Cílem – předložit tuto změnu zákona – bylo především umožnit občanským sdružením, která o to hlasy všech svých členů projeví zájem, změnit právní formu na obecně prospěšnou společnost. Čili z občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Taková obecně prospěšná společnost bude považována za nástupnickou organizaci občanského sdružení. To je, organizace neztratí svoji historii, bude mít stejný název, pouze nebude mít uvedeno "občanské sdružení", ale "obecně prospěšná společnost", bude mít stejné IČO, stejné sídlo, pokud ho nezmění, ale bude mít jinou strukturu, čili přísnější, a to je ta, která pochází ze zákona o obecně prospěšných společnostech. Tato změna je nástrojem pro občanská sdružení, která o to projeví zájem – o změnu své struktury, umožnit transformaci, tak jak jsem to vysvětlovala, z občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Jde zde především o dobrovolné rozhodnutí. Nikdo nikoho nenutí. Není to tak, že by se občanská sdružení musela překlápět tak zvaně na obecně prospěšné společnosti. Možná se ptáte, proč přicházíme s touto novelou, s tímto zákonem. Jde o to, že mezi občanskými sdruženími máme mnoho poskytovatelů sociálních služeb. Máme zde některá témata, která se týkají školství. Máme zde dokonce i určité zdravotní služby, které poskytují také občanská sdružení. V tuto chvíli je to tak, že toto pochází z historie. Samozřejmě jako první tady byl zákon o občanských sdruženích, až potom byl zákon o obecně prospěšných společnostech. Mnoho let jsme se domnívali, že jedinou správnou neziskovou organizací je občanské sdružení a z historie tady zůstalo mnoho občanských sdružení. S novým občanským zákoníkem, který jde do účinnosti od roku 2014, se stane to, že občanská sdružení budou zanikat a že budou donucena založit jiný subjekt. A ona potom nebudou mít historii. Co se stane a co z toho vyplývá pro takovou sociální službu, která nemá historii? Ona bude mít nové IČO, čili pro financování bude novým subjektem. Nebude jí uznána historie. To znamená, že často tyto organizace vypadávají z financování. Mám přímou zkušenost, kdy v jednom nejmenovaném kraji v České republice – záměrně nebudu jmenovat – se stalo to, že občanské sdružení, které požádalo, jasná sociální služba byla požádána o to, aby už neposkytovala sociální službu jako občanské sdružení a založila si obecně prospěšnou společnost. Tato organizace poskytovala více než 10 let dobrou službu. Založili si novou službu, vyměnilo se vedení kraje a tato organizace nebyla uznána jako možná financovatelná, protože byla uznána jako ta, která už je nová a musí čekat dva roky na financování. Byla tak zlikvidována služba, která se starala o více než 100 lidí. Vysvětluji to takhle, aby bylo jasno, že nám nikomu nešlo o to, abychom někde v 91.000 nebo kolik je občanských sdružení, je měnili na obecně prospěšné společnosti, ale šlo nám o to, pokud o to někdo zažádá, protože ho prostě tlačí problém možné přeměny, zániku apod., protože nekoná podle zákona o občanských sdruženích, tak abychom mu pomohli v plynulé transformaci před působností občanského zákona. Je tam jedna zakopaná bota, kterou tady budete asi mnozí z vás diskutovat, a to je, že podle mne a mých kolegů a názorů ministerstva spravedlnosti jde o to, že
18
o tuto změnu musí požádat všichni členové sdružení, protože občanské sdružení vzniklo za úplně jiných pohnutek, vzniká podle jiného zákona, než jakákoliv jiná organizace. Je to účelové sdružení za splnění nějakého úkolu, zájmu. Proto chceme, aby se na tomto museli usnést všichni členové, ne část. Domníváme se, i když původně jsme také byli na vážkách, jestli 50 %, 70 % nebo všichni, ale protože se jedná o občanské sdružení, jsme pro to – a nebude moc organizací, které se budou chtít jaksi překlopit na obecně prospěšnou společnost, nebudou to tisíce, rozhodně, a navíc je tlačí čas – že je zcela zdravé, je správné, aby s tímto všichni členové souhlasili, protože je v těchto členech jiný příměr než v zakladatelích jakýchkoli jiných společností. Jsem připravena odpovídat na jakékoliv dotazy. Věřím, že tento transformační zákon není tak náročný v tom ho pochopit. Proto spíš budu odpovídat na jakékoliv otázky, které mi budou položeny, a ráda věci vysvětlím. Budu moc ráda, když pomůžeme neziskovým organizacím, které se zabývají především sociálními službami, vzděláváním k tomu, abychom jim pomohli v plynulém přechodu. Možná ještě na vysvětlenou. S novým občanským zákoníkem zákon o obecně prospěšných společnostech se neruší, on zůstává. Obecně prospěšné společnosti budou moci dále fungovat, ale nové už se nebudou moci zakládat. To znamená, že kdo se nyní do 31. 12. 2013 netransformuje, pak už se transformovat nebude moci. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní poslankyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 17/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 17/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.
Vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. V prvé řadě chci, abyste věděli, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR ocenil snahu navrhovatelů co nejjednodušším způsobem transformovat občanská sdružení v tomto kalendářním roce na obecně prospěšné společnosti. Nicméně na základě stanoviska vlády, kde se uvádí, že "tento návrh zákona vykazuje celou řadu závažných nedostatků legislativně technického charakteru a neřeší změnu právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost", a je tady pak uvedeno, že "řada ustanovení návrhu zákona není formulována jednoznačně nebo umožňují různý výklad", a potom i na základě připomínek naší legislativy, hlavně v tom směru, že je tady poukazováno na možné problémy vyvolané požadavkem souhlasu všech členů občanského sdružení, ústavně-právní výbor přijal usnesení, ve kterém vám doporučuje vrátit tento zákon do Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem. Tento pozměňovací návrh řeší právě stoprocentní souhlas všech členů občanského sdružení. Paní senátorky, páni senátoři, je teď na vás, abyste posoudili, která ze dvou variant je rychlejší, která bude méně zdržovat transformaci občanských sdružení na obecně prospěšné společnosti. 19
Paní poslankyně správně zde uvedla, že existuje kolem 98 000 občanských sdružení. Ne všechna se samozřejmě budou transformovat. A my teď v současné chvíli nedokážeme říci, zdali zmírnění požadavků souhlasu všech členů občanských sdružení bude rychlejší. Každopádně bude jednodušší. Tady bych řekl, že pokud návrh zákona vrátíme do Poslanecké sněmovny, prodlužuje se to o dny legislativního procesu. Pak vlastní proces transformace by byl zcela určitě jednodušší. Na druhé straně je pak otázkou, přijmeme-li tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zdali se pak nebude transformace občanských sdružení na obecně prospěšné společnosti komplikovat tím, když někdo ze členů občanských sdružení nebude chtít dát souhlas k transformaci. V návrhu je poukázáno na to, že pak se může občanské sdružení obrátit na soud. Neumím říci, jak dlouho potom soud bude rozhodovat. Tolik asi objektivní poznatky a připomínky k návrhu tohoto zákona. Myslím, že myšlenku návrhu zcela dostatečně vysvětlila paní poslankyně. Považuji teď za nutné se tím dále zabývat a je tedy na vás, zdali se rozhodnete pro pozměňovací návrh, který zjednodušuje transformaci, nebo pro navrhované znění. Nikdo z nás nyní nedovede říci, co bude pro občanská sdružení rychlejší. Děkuji zatím za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji.
Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Stanislav Juránek. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. My jsme projednávali tento zákon později než ústavně-právní výbor a velmi pečlivě jsme se zabývali záležitostí, jestli přistoupit na pozměňovací návrh ústavně-právního výboru nebo ne. V tuto chvíli přečtu pouze naše usnesení, ke kterému jsme se dopracovali, a následně vystoupím, abych tuto záležitost obhájil. My jsme se jednomyslně, zdůrazňuji, jednomyslně, rozhodli pro to, že doporučujeme Senátu Parlamentu České republiky schválit předložený návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Tuto záležitost ještě blíže oznámím přesněji, ale chci říci, že ta záležitost se týká poměrně velkého počtu, ale ne zase 90.000, o kterých tady bylo řečeno, ale řádově to bude ve stovkách sdružení. Dovolím si tady potom to upřesnit, protože to je záležitost následující debaty. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, a
ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh jsem nezaznamenal, takže můžeme přistoupit k rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Hlásí se do ní pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Já myslím, že je zapotřebí vždycky oddělit to,
k čemu došel výbor a od toho vysvětlení jako takového. Chtěl bych říci, že jde o zákon, který má smysl na jeden rok. To je záležitost přechodného zákona a má umožnit organizacím, aby neztratily svoji historickou paměť. Zaznělo to tady zcela jasně, že organizace přijde o část dotací, když 1. 1. 2014 vstoupí v platnost nový zákon, který se těchto organizací týká. A proto je teď velmi důležité těmto 20
organizacím pomoci. Cesta, kterou našli poslanci, a kterou nám tady předkládají, je cesta, že tato sdružení přejdou na obecně prospěšnou společnost. Je tam teď v tuto chvíli otázka, proč 100 % – kdybychom to předkládali my na začátku, určitě bychom se přiklonili k názoru ústavně-právního výboru a jako senátoři bychom určitě předkládali tento návrh. Na druhou stranu ale jsem se pečlivě zabýval tím, proč tam návrh 100 % je. A to je opačně. Existují také organizace, které mají složitější strukturu, mají tam více činností, například sociální, kulturní a školskou a hrozí tam, že jedna z těch činností převládne, a protože končí 1. 1. členství všech, kteří tam jsou, tak by mohlo dojít k tomu, že v rámci transformace by byly části tohoto sdružení postiženy. Ale teď to řeknu obráceně. Organizace, které chtějí pokračovat ve své činnosti a přejít na obecně prospěšnou společnost, jsou ty organizace, které to opravdu samy chtějí. To znamená, že tam není obava o to, že by tyto organizace nepřešly. To znamená v naprosté většině tam není žádný problém s tím zabezpečit 100 %. A proto jsme přistoupili v rámci debaty – a ještě z jednoho důvodu, který vzápětí řeknu – na to, že chceme podpořit stávající návrh, a teď prosím vaší pozornosti jako senátorů, číslo. Tento zákon byl schválen v Poslanecké sněmovně 83 hlasy a bylo to jenom o několik hlasů více, než byla přítomná nadpoloviční většina. I jedna tato změna, která zde existuje, i změna, která by se týkala této záležitosti by mohla ve svém důsledku vést k tomu, že kdybychom tento zákon vrátili zpátky Poslanecké sněmovně, že by neprošel. A já tady znovu zdůrazňuji. Tento zákon není zákon na léta, je to zákon na jeden rok, který umožňuje těm, kteří chtějí pomáhat, a to jak v sociální, v kulturní, ale i ve školské oblasti, tak tento pomáhající zákon jim pomůže, aby mohli ve své činnosti pokračovat. Jenom upozorním, že v našem kraji – a já tady budu konkrétní – už teď vidím, že se to týká více než 200 organizací, a z toho významná část, v desítkách, je závislá také na dotacích z Jihomoravského kraje, kde máme systém víceletého financování. A skutečně máme nastavena pravidla, na základě kterých tyto organizace přijdou o svou historickou paměť a přijdou následně i o to víceleté financování. Proto si dovolím požádat, abychom jim vyšli v tuto chvíli vstříc, a to napřímo bez pozměňovacího návrhu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně,
vážené kolegyně, vážení kolegové. Já mám vždycky problém s tím, že schvalujeme a zaplevelujeme naše zákony takovýmito jednotlivými zákony, které přicházejí jenom na určité období a měníme některé zákony. Já jsem také trošku opatrný, když se podívám, kdo tento zákon předkládá. Jeden z předkladatelů, který tam je, je členem občanského sdružení, které já jsem kdysi dávno zakládal a jehož jsem dneska řadovým členem, ale vlastně ani nevím, jestli tím řadovým členem jsem, protože on nekoná jako předseda tohoto občanského sdružení. A tady je právě ta otázka, co když ten dotyčný, protože jak nekoná, tím pádem nejedná s jednotlivými členy občanského sdružení, tak na druhou stranu ani nevím, jestli ještě jsem tím členem jsem nebo nejsem nebo jestli mě nevyškrtl, protože jsem nezaplatil členské příspěvky. To je tedy důvod, proč jsem opatrný. A to je také důvod, že tato občanská sdružení někdy mají i nemalé majetky. To nemusí být jenom, že se scházejí v nějakých klubovnách, ale mohou pro svou činnost mít i poměrně velké zázemí. A toto zázemí může být formou přechodu na OPS velmi rychle zneužito, a 21
jsem zvědav, co bude a jak budou konat jednotlivé soudy, až tyto věci někdo bude zpochybňovat. Pokud by mělo v občanském sdružení, ve kterém jsem, a je tam i předkladatel, dojít k přechodu na OPS, tak budu první, který to budu dávat k soudu, protože toto je docela dobrý návod, jak část členské základny vyčlenit a oddělit a jak na sebe uzmout nejenom moc v občanském sdružení, ale možná i finanční prostředky a možná i materiálové zázemí. Přesto přese všechno, protože chápu, že se jedná více o humanitární záležitosti v této oblasti, že členy těchto občanských sdružení jsou lidé, kteří chtějí pomáhat druhým, to je důvod, který mě přesvědčil o tom, že budu hlasovat pro tento návrh zákona. Nicméně se ještě ptám a poprosil bych paní navrhovatelku: Co nastane v okamžiku, když občanské sdružení přijalo například nějaké evropské dotace, které jsou omezeny pětiletou udržitelností. Znamená to, že toto bude přecházet na jiný právní subjekt? Jak se to vůbec bude řešit v jednotlivých úřadech, které kontrolují tyto programy? Chápu, že je zapotřebí mít dvouletou historii. Bohužel, byrokraté jsou jenom byrokraty. Jestli vidím, že se někdo jmenoval občanské sdružení a pak jenom je OPS, přece logicky by měl mít tu historii dál, byť funguje již pod jiným jménem. Je to vždycky jenom o byrokracii, je to možná o jednotlivých krajských zastupitelstvech. Děkuji za to, co řekl kolega Juránek a poptám se a pokusím se zjistit, jak se to řeší třeba zrovna v našem Karlovarském kraji, a možná i vy byste to mohli zkusit zjistit a třeba i ovlivnit krajská zastupitelstva, aby nekonala tak, že historii těmto občanským sdružením automaticky vymažou. Závěrem bych jenom chtěl říci ještě jednu poznámku. Sdružení mají naprosto volné stanovy, skutečně nevědí, kolik vlastně mají členů, jsou jich desetitisíce. OPS už tolik není, ale jejich stanovy, dozorčí rady apod. jsou již jasně dány. A obávám se, že byť nás přesvědčují kolegové, že to bude možná v řádu desítek těch, kteří přejdou na OPS, někdo mluví o stovkách, ale myslím si, že to budou tisíce. A jak už jsem řekl na začátku, mám velkou obavu z toho, že tento problém může nastat potom v následujícím zaplevelení soudů různými žalobami. Jenom bych poprosil o odpověď, pokud jde o udržitelnost, jak se bude postupovat nebo jestli je na to nějaký názor předkladatelů. Děkuji za pozornost a budu hlasovat pro zákon i pro změnu zákonů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do
rozpravy se dále hlásí ještě pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Za vás, kteří to pozorně sledujete, bych chtěl poděkovat kolegovi Horníkovi, protože uvedl názorně příklad, proč je tam těch 100 %. Těchto 100 % je tam proto, že on se může ve svém sdružení projevit a bez jeho vůle se to automaticky dostane k soudu, protože bude muset ne on, ale druhá strana bude muset předložit tuto záležitost k soudu. To je, proč se tam dostalo těch 100 %. Druhá věc, která se týká návaznosti na dotace. To je věc, za kterou mu zase děkuji. To je právě ta záležitost. Je to přesně obráceně. V okamžiku, kdy dojde ke změně zákona 1. 1. 2014, tato návaznost automaticky končí, zatímco přes OPS to jde zařídit, alespoň u nás tento příklad byl. Není to samozřejmě jednoduché, ale cesta přes OPS už byla vyzkoušena, to znamená je tady precedent a na základě toho je velmi dobré vědět, že to pokračování může fungovat.
22
Ještě jednou kolegovi Horníkovi děkuji a uklidnil mě tím, že bude návrh zákona podporovat. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem slíbil paní poslankyni, že na ni budu hodný, ale přesto zkusím alespoň trochu překládat z češtiny do češtiny. Problém, proč je řečeno, že bude tak málo organizací, které se budou transformovat, přestože těchto organizací je 98 693, tj. přeloženo do češtiny 98 000 takových malých či větších vysavačů, které jsou přisáty na obecní rozpočty, na státní rozpočet a ještě více na bruselský rozpočet, a vysávají, a vysávají a vysávají. A tím vůbec nechci říct, že mezi nimi nejsou organizace potřebné, bezvadné, které začínaly tak, že nebylo co vysávat, a pracovaly i přesto. A pak jsou takové, že vždycky, když přijdou na to, že se něco dá někde vysát, tak se zřídí. Zkusím vyjmenoval jednu, to byl feministický server, který jsem s oblibou četl, protože s feministkami jsem velký kamarád, takže jsem to studoval. A druhý den poté, co skončil grant a přestala přitékat eura, tak tento server, který se předtím tvářil, jak je to výborné a jak se stará, tato stránka z internetu zmizela. Prostě dotekly peníze, tak zmizela. Kdyby neziskových organizací bylo 9800, místo 98 000, což by na Českou republiku byl počet velmi přiměřený, tak by se nám nestávalo to, co se nám stává, že všichni pláčou, že nejsou peníze. Když totiž rozdělujete pořád stejný balík mezi tolik tisíc organizací, tak pochopitelně na někoho nezbude, a samozřejmě ti šikovnější, kteří umějí udělat například to, že obešlou sponzory, protože potřebují nějaký mikrobus pro převážení někoho, tak se jim podaří získat mikrobusy čtyři. Ti donátoři totiž sami mezi sebou nevědí, koho všeho požádali o dotaci či o příspěvek. Ale říkám znovu – nechci vůbec shazovat práci těch organizací, kteří pečují o postižené apod. Ale na druhé straně smysl toho je ten, že řada organizací, které by se chtěly transponovat, poskytuje standardní služby – řeknu příklad. Takové wellness nebo masážní středisko, kde normální firma musí platit daně, provozuje to normálně. A takováto firma nebo občanské sdružení to provozuje tak, že řekne, že poskytuje masáže vozíčkářům, tím se dostane automaticky do horní vrstvy, neplatí žádné daně a normální firma není absolutně schopna konkurovat. Je to podobné jako soukromá školka, která chce konkurovat městské školce nebo soukromé jesle městským jeslím, ty prostě nemají žádnou šanci, protože jim nikdy konkurovat nemohou, neboť ty druhé jsou dotované. Myslím si, že prvním cílem je – a souvisí to s novým občanským zákoníkem – na trhu těchto organizací udělat trošku pořádek, protože pokud jde o občanské sdružení, když se tady kdokoliv z nás dohodne se dvěma dalšími kolegy, tak si založíme a do zítřka máme občanské sdružení, pozítří požádáme ministerstvo životního prostředí o dotaci – mimochodem vyplatilo tuším loni nebo předloni asi 600 milionů korun organizacím, které zastavují výstavbu dálnic a podobné věci, a jsou placeny ze státního rozpočtu. To mi přijde, jako kdyby si stát platil teroristy, takhle si platí naštěstí jenom ekoteroristy, takže to ještě není tak hrozné. A oni za státní peníze, potažmo evropské státu škodí. Nemohu pro to hlasovat z toho důvodu, že bych si počkal na to, že od roku 2014 bude platit nový občanský zákoník, který řadu těchto věcí řeší. A nemyslím si, že je správné, aby někdo pod záminkou toho, že neplatí daně, se zastřešil tím, že je jaksi pro společnost prospěšný, protože když je někdo prospěšný, tak ho většinou
23
někdo potřebuje. Ale ono to není tak, že někdo vyhlásí poptávku: chtěli bychom takovouto službu. Ne, my jsme vznikli – znám to z města – jsme tady a vy jste tady od toho, abyste nám dali peníze. A když nám je nedáte, tak jste oškliví a jste vinni za to, že my zanikneme. A to je v pořádku. Když někde dvě třetiny zaniknou, tak trh neziskovek se jaksi prosvětlí, a ty které zbydou, které jsou opravdu potřebné, budou pracovat s mnohem větším množstvím finančních prostředků. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Do diskuse se již nikdo nehlásí. Zeptám se paní předkladatelky, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Chce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Lenka Kohoutová: Nechci vůbec polemizovat s tím, co tady bylo řečeno, protože každý máme svůj díl pravdy. Ještě bych ráda řekla, že mám ráda pana senátora Kuberu. Ale spíš bych tady jenom vysvětlila to, co mnozí jistě víte, ale měli bychom si to možná zopakovat. Občanské sdružení má ze zákona daleko volnější pravidla, má neprokazatelné, neviditelné členy. Pokud to ta organizace sama nechce někde zveřejnit, tak to prostě nezveřejní. Nemusí mít tak průhledné auditované své účetnictví, nevidíte ji na veřejném rejstříku. A organizace, která podvádí, se v životě nebude chtít z občanského sdružení přetransformovat na obecně prospěšnou společnost, takové by se to nevyplatilo. Tady se bavíme o tom, že chceme pomoci těm, kteří potřebují si zachovat jakousi kontinuitu. To bude chtít udělat pouze ten, kdo své financování umí jasně prokázat, nebojí se žádných auditů, nebojí se zveřejnění majetku, nebojí se zveřejnění toho, kdo je její součástí, kdo je jejím zakladatelem apod. Obecně prospěšná společnost má daleko přísnější pravidla a najdete ji na veřejném rejstříku, najdete tam kdo je zakladatelem, kdo je členem dozorčí rady, správní rady. Domnívám se, že my naopak říkáme: pokud dovolíme transformaci, povolujeme přísná pravidla. Jenom k panu senátorovi Horníkovi, co tady říkal. Pokud organizace nefunguje tak, že by nesvolávala své členy, a pan senátor neví, jestli je členem, tak je to ale problém struktury dané organizace. Ale o tom se tady nebavíme, to je úplně něco jiného. Nechci tady dále zdržovat. Chtěla jsem říci jenom rychlý rozdíl mezi občanským sdružením a obecně prospěšnou společností. My těmto společnostem říkáme, že pokud jim povolíme jakousi transformaci, tak budou muset dodržovat daleko přísnější pravidla. Říkáme jim, že pokud jim dovolíme kontinuitu, pak ale musí fungovat podle přísnějšího zákona. To je všechno, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní poslankyně. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ano, chce. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Považuji za zbytečné tady říkat, kolik senátorek a senátorů, případně kolikrát vystoupilo nebo vás dokonce seznamovat s obsahy jejich vystoupení. Pokud byly položeny nějaké dotazy, mám dojem, že paní poslankyně Lenka Kohoutová je zodpověděla. Nejpodstatnější je, že v obecné rozpravě zazněl návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To koresponduje s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.
24
Usnesení garančního výboru, tedy ústavně-právního výboru Senátu PČR, vám doporučuje vrátit Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacího návrhu. Znovu říkám, že tento pozměňovací návrh byl vypracován s vůlí zjednodušit právě stoprocentní. Souhlas všech členů občanského sdružení názor na to, jak by se souhlas mohl získat, jste slyšeli v rozpravě, je tedy, paní senátorky, páni senátoři, na vás, kterou z těch forem si zvolíte, která bude prospěšnější pro občanská sdružení. Navrhuji, abychom nejprve hlasovali o usnesení garančního výboru a případně poté o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, teď budeme hlasovat o návrhu schválit, který je součástí usnesení. A poté, pokud by tento návrh neprošel, bude otevřena podrobná rozprava. A tam by pak musely být předloženy pozměňovací návrhy. Děkuji. Čili souhlas. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit. Takže byl podán návrh schválit zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 6 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 34, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat. Tím hlasování skončilo a já otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se pan zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Plním tedy teď svou povinnost a sděluji vám, že ústavněprávní výbor dával pozměňovací návrh, kde v § 2, odst. 1 se upravuje 2. věta takto: "Sdružení může změnit svou právní formu jen tehdy, jestliže s tím souhlasí na jednání nejvyššího orgánu sdružení nadpoloviční většina všech členů sdružení." Věta 3. a 4. se pak vypouští, ostatní text zůstává beze změny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Protože už se do podrobné rozpravy nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Máme tady vlastně jediný pozměňovací návrh, a to je pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, o kterém budeme v tuto chvíli hlasovat. Zeptám se na stanovisko paní předkladatelky k tomuto pozměňovacímu návrhu, zda souhlasí? Poslankyně Lenka Kohoutová: Negativní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, takže nesouhlasí. Pan
zpravodaj? Senátor Miroslav Nenutil: Souhlas. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 7 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 40, proti byli 2. Návrh byl přijat.
25
Tím jsme tedy vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, protože byl pouze jeden, a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 8 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolím si tedy navrhnout, aby jimi byli pan senátor Miroslav Nenutil a pan senátor Stanislav Juránek, kteří byli zpravodaji tohoto tisku, a ptám se jich tedy, zda s tím souhlasí? Oba dva tedy souhlasí. Takže provedeme souhlas s pověřením, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Nenutila a senátora Stanislava Juránka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi v Poslanecké sněmovně. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 ze 70 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji paní navrhovatelce, děkuji i pánům zpravodajům. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Tak, jak jsme si ráno odsouhlasili, že po 11. hodině projednáme bod číslo 1, a pan ministr Petr Mlsna je zde přítomen, takže můžeme přistoupit k projednání tohoto bodu. 3. Návrh zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (senátní tisk č. 24) Senátní tisk č. 24. Návrh uvede pan ministr Petr Mlsna, který zastoupí pana ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr ČR Petr Mlsna: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych v zastoupení pana ministra pro místní rozvoj, který je na zahraniční cestě, stručně uvedl tento bod vašeho programu. V současnosti neexistuje komplexní právní úprava, která by zastřešovala úpravu služeb spojených s bydlením a stanovila obecná pravidla pro rozúčtování, práva a povinnosti stran, popřípadě postupy a lhůty, které se pro rozúčtování služeb uplatní. A to nejen v oblasti nájemního bydlení, ale také v oblasti bydlení vlastnického. Cílem tohoto předkládaného návrhu zákona je kromě naplnění požadavku na přijetí
26
právní úpravy v této oblasti, který je pro nájemní bydlení uvedený ve stávajícím, ale i v budoucím občanském zákoníku, který nabude účinnosti 1. ledna 2014, především naplnění požadavku široké veřejnosti, pronajímatelů, nájemců bytů, ale i vlastníků bytů, kteří tuto úpravu nezbytně v praxi potřebují. A proto oprávněně očekávají, že náklady na služby, které tvoří nezanedbatelnou část nákladů na bydlení, budou také legislativně upraveny. Předkládaný návrh zákona je dispozitivní normou, tzn., nejedná se o žádný návrat k regulaci neumožňující dohodu poskytovatele a příjemce služeb. Jedinými kogentními ustanoveními v tomto návrhu zákona jsou ustanovení, která se týkají dodržování lhůt stanovených pro vyúčtování a vypořádání nákladů na služby a sankce za neplnění povinností nájemce a pronajímatele. Návrh zákona obsahuje jednak výčet služeb, jejichž poskytování je nezbytné pro možnost řádného užívání bytu, přičemž – ovšem nad rámec zákona – si lze smluvně sjednat i další služby. Hlavním obsahem je potom úprava postupu při určování záloh za služby a stanovení kritérií, podle kterých dochází k rozúčtování nákladů za služby na jednotlivé příjemce. V této části zákona je dána poměrně široká možnost vůle stran, aby si uvedené postupy samy upravily dohodou uzavřenou mezi poskytovatelem služeb a jejich příjemcem. Pouze v případě, pokud k dohodě nedojde, pak jsou dána kritéria pro rozúčtování jednotlivých služeb předpokládaným návrhem zákona. To znamená, je to zcela na autonomii vůle smluvních stran. Další část tohoto návrhu zákona tvoří postupy pro vyúčtování a vypořádání nákladů na služby a povinné náležitosti, které musí vyúčtování obsahovat, včetně tedy lhůt stanovených pro konečné vypořádání. Samostatnou částí zákona je možnost ujednání o paušální platbě. To jest možnosti sloučit částku za nájemné a částku za služby do jedné fixní platby. Popřípadě si sjednat jednu fixní částku pouze za služby, a v takovém případě již potom neprovádět vyúčtování podle tohoto návrhu zákona. Tento postup je ovšem umožněn pouze pro krátkodobé nájmy. Vzhledem k tomu, že se jedná o občanskoprávní předpis upravující vztahy mezi rovnými smluvními stranami, řídí se práva a povinnosti smluvních stran obecnými principy těchto vztahů. Tzn. v případě porušení povinnosti je dána možnost dohodovacího řízení, reklamačního řízení atd. Návrh zákona také obsahuje sankce pro případ neplnění povinností příjemcem nebo poskytovatelem služeb. Návrh zákona byl projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správ a životní prostředí, který je doporučil schválit Senátu v předloženém znění, a v ústavně-právním výboru, který k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení. Závěrem ještě dovolte zdůraznit, že předkládaný návrh zákona je i v souladu se schválenou úpravou soukromého práva, tj. ze zákona 89/2012 Sb. novým občanským zákoníkem, který již předpokládá existenci zvláštního právního předpisu nezbytného k rozúčtování cen a úhrady služeb souvisejících s nájemním bydlením. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a
budeme pokračovat. Návrh také projednal ústavně-právní výbor. Výbor nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 24/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno
27
jako senátní tisk č. 24/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová, která ale je nemocná, kterou zastoupí paní senátorka Marta Bayerová, kterou tedy žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vám přečetla zprávu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, 10. usnesení z 3. schůze, konané dne 16. ledna 2013. K návrhu zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Senátní tisk č. 24. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministra pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Evy Richtrové, kterou v zastoupení přednesla senátorka Marta Bayerová, a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou PČR. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Evu Richtrovou. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Iva Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji, paní senátorko,
posaďte se ke stolku zpravodajů. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Miloš Malý? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, paní zpravodajko,
dámy a pánové, ústavně-právní výbor se zabýval tímto materiálem, a nepřijal k němu žádné usnesení. A speciálně se zabýval ustanovením, které se týkalo sankcí a potom dozorem nad dodržováním povinností uvedených v § 4 – 9. K tomu jsou připraveny pozměňovací návrhy, z nichž jeden jsem připravil já a jeden další, který je tady, který se zabývá § 13, připravil kolega Vystrčil, jestli to říkám správně. Takže bych vás požádal, kdybychom potom mohli tento materiál posunout do podrobné rozpravy, protože je důležité, aby tento zákon, který od nás odejde, odešel v pořádku, se všemi náležitostmi, tak jak má být, a věřím, že ta debata, která k tomu bude vedena, osvětlí důvody, proč jsou tyto pozměňovací návrhy dány. A umožní to také samozřejmě bezproblémové užívání tohoto zákona. Časový pres tady nemáme, protože je platnost tohoto zákona až od roku 2014, takže máme ještě dost času na to ho vrátit a upravit. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Proč jsem se připravil do rozpravy, už tady
28
částečně pan kolega Malý řekl. Přestože jsem členem výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu a v podstatě smysl toho zákona podporuji, tak při nějaké podrobnější studii § 13, který se dostal do zákona až v Poslanecké sněmovně, zejména stanovení výše sazeb, které jsou jakýmsi poplatkem z prodlení, možná spíše úrokem, jsem došel k názoru, že tyto úroky jsou stanoveny nepřiměřeně. Já věřím, že se k tomu svému zdůvodnění dostanu ještě v podrobné rozpravě, ale aby se tak stalo, tak si aspoň dovolím upozornit, že pokud přepočítáte ty sazby, které jsou tam stanoveny jako poplatek z prodlení na 1 rok, tak ta sazba poplatku z prodlení vychází na více než 90 procent ročně. Já nevím, jestli někdo z vás někdy si půjčil tak, aby platil více než 90 procent ročně. Takže prosím o propuštění tohoto návrhu zákona do podrobné rozpravy, kde bych svým pozměňovacím návrhem chtěl tuto skutečnost napravit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako
další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, paní zpravodajko, pane ministře, dámy a pánové, jak už jsem ve zpravodajské zprávě sdělil, připravil jsem pozměňovací návrh, který se týká právě dohledu a dozoru nad tady tímto materiálem, protože se jedná vždy o ceny. A v České republice máme určeny přesně orgány, které se zabývají oblastí cen, a v tomto zákoně tato skutečnost není nějakým způsobem uvedena. Takže je třeba, abychom tam doplnili příslušná ustanovení pro potřebu osob, které budou s tímto zákonem pracovat, aby jim bylo jasné, kde se mohou svých práv a povinností dovolat a kdo je ten příslušný orgán, který provádí kontrolu v této cenové oblasti. Děkuji zatím za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A do obecné rozpravy
se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Paní zpravodajka? Takže máme tady jenom jeden návrh, a to je návrh z výboru návrh schválit. Takže budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu na schválení. Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 66 senátorek, senátorů, potřebné kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 6, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat. A tudíž otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Ano, děkuji za slovo, děkuji vám všem. Takže jsme mohli tento materiál posunout do podrobné rozpravy, protože ta je důležitá. Připravil jsem pozměňovací návrh, který se týká tohoto tisku a doplňuje ho o § 14, který má toto znění: 1. Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 4 až 9 tohoto zákona provádějí orgány uvedené v § 3 až 4a zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen.
29
2. Při dozoru nad postupem při stanovování výše záloh, jejich změn, rozúčtování nákladů za služby, vyúčtování přeplatků a nedoplatků, nahlížení do podkladů a uplatnění paušálních plateb se postupuje přiměřeně podle části IV. zákona o cenách. 3. Následující § 14 a 15 se přečíslují na § 15 a 16. Proč tato vsuvka? Kontrola a dozor nad dodržováním povinností stanovených v zákonu, a to počínaje povinnostmi při realizaci záloh a dále při rozúčtování nákladů na služby, vyúčtování, vypořádávání námitek a při použití paušální platby je svěřena orgánům uvedeným v zákonu č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen v rozsahu § 3 až 4a. Jde tedy především o finanční ředitelství, Státní energetickou inspekci a další. Postup kontrolních orgánů musí být na základě přiměřenosti v souladu s ustanoveními, které jsou uvedeny v části IV. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kde je upravena cenová kontrola, kterou provádějí cenové kontrolní orgány právě podle působnosti stanovené zákonem č. 265/1991 Sb., proto je nezbytný tento výše uvedený pozměňovací návrh. Ještě bych se zmínil k návrhu pana kolegy Vystrčila. Pokud bychom ho přijali, tak bychom museli změnit usnesení vlády, protože tento zákon je navázán na občanský zákoník. A v současné době nařízení vlády říká, že poplatky z prodlení jsou 2,5 promile. To je jenom pro vaše rozhodování. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako
další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Tak, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já také vám děkuji, že jste propustili ten materiál do podrobné rozpravy a postupně se pokusím zdůvodnit ten můj pozměňovací návrh, který jste všichni obdrželi. Princip toho pozměňovacího návrhu spočívá v tom, že vychází z povinností, které tento zákon ukládá zejména nájemcům. A mezi ty povinnosti potom patří např. placení záloh za dodávku vody, odvádění odpadních vod nebo nějakých dalších poplatků, které si družstvo stanoví. A dokonce tenhle zákon umožňuje realizaci tzv. paušální platby, která v sobě zahrnuje jak nájem, tak i jednotlivé poplatky. Pokud by se podle tohoto zákona komukoli z nás stalo, že se dostane do prodlení s platbou z jakéhokoli důvodu, tak – jak tady bylo řečeno – tak bude platit čtvrt procenta úrok, nebo tam je napsáno poplatek, v tom § 13, čtvrt procenta denně, minimálně však 25 korun denně. 25 korun denně by platil tehdy, pokud by dlužil méně než 10 tisíc. Pokud by dlužil více než 10 tisíc, tak potom by platil 2,5 promile denně. Pokud si 2,5 promile denně vynásobíte, tak jak se to v právu počítá, je to jiné než složené úrokování, 365 dny, dostanete 91,25 procenta. To znamená roční úrok z prodlení z té dlužné částky je 91,25 procenta. Jak je ta částka vysoká a zda ten úrok je přiměřený? To nařízení vlády – nikoli usnesení, ale nařízení vlády 142 z roku 1994 je velmi zajímavé. Ono v § 1 říká, že výši úroku z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí plus 7 procent. To znamená reposazba. Nejvyšší reposazba od roku 1995 byla, poslouchejte dobře, 39 procent! A to bylo v roce 1997. Od roku 2000 byla nejvyšší reposazba 5 procent a od roku 2005 byla nejvyšší reposazba 3,75 procenta. To znamená, podle § 1 nařízení vlády by dneska
30
přiměřený úrok měl být nižší než 10 procent. Nižší než 10 procent, protože reposazba je 3,7. Současná reposazba je myslím 0,05 dokonce procenta. To znamená plus 7 je 7,05 procent. To znamená přiměřený úrok je 10 procent, což koukám, že na mě křesťané kývou, protože to také odpovídá řekněme křesťanskému úroku. Ty vyšší úroky jsou nekřesťanské, jak říká historie, Kalvín atd., atd. To znamená, pokud stát nastavuje sazbu 91 procent, tak to tedy není rozhodně křesťanský úrok a myslím si, že to není v pořádku. Pokud se mám ještě dotknout toho, co tady říkal pan senátor Malý, tak těch 2,5 promile denně je skutečně znění § 2 nařízení vlády. A nařízení vlády má nižší právní hodnotu než zákon. To znamená, pokud my do zákona dáme – a teď je tady ta změna mého, to je ten pozměňovací návrh – ne čtvrt procenta denně, ale desetinu procenta denně, to je to číslo 1,0, a ne 25 korun denně, ale 10 korun denně, tak stejně jsme velmi přísní. Protože se dostáváme na 36 % ročně. Ale je to přece jen mnohem rozumnější než těch 2,5 promile denně. A já velmi prosím, abychom využili svého práva, zákonem přebít nařízení vlády, které je nesmyslné jednak výší svého úroku a jednak i tím, že si odporuje v paragrafu 1 a v paragrafu 2. V paragrafu 1 říká – reposazba plus 7 % a v paragrafu 2 zároveň říká 91,25 %. A pokud tady je ještě jeden problém, který souvisí s občanským zákoníkem, který začne platit od 1. 1. 2014, tak tam jsme se s panem ministrem domlouvali, že on by to tam dal nějak dohromady tak, aby to i s občanským zákoníkem bylo v pořádku a aby ani v občanském zákoníku tato nesmyslná sazba ve výši 2,5 promile denně už neexistovala. Protože v tom okamžiku by počínání státu také mohlo být někdy žalováno jako lichva. Toto je můj pozměňovací návrh. Prosím tedy o podporu. Zároveň prosím, a omlouvám se svému kolegovi, abyste velmi zvažovali, zda podpořit oba dva návrhy, protože pokud bychom podpořili oba dva návrhy a bylo by jasné, že Poslanecká sněmovna kvůli jednomu z nich nebude schopna podpořit tento můj pozměňovací návrh, tak by se potom mohlo stát, že tam ta lichva zůstane. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl přimluvit za návrh, který tady právě přednesl kolega Vystrčil. Dokonce toto ustanovení o výši poplatku z prodlení bylo důvodem, proč ÚPV nepřijal žádné usnesení k návrhu zákona, protože jediný návrh byl schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A to právě – mimo jiné kvůli tomuto ustanovení – bylo nepřijatelné. Skutečně výše poplatku z prodlení přepočtená na roční sazbu přes 90 % je za hranicí lichvy. Myslím si, že bychom lichvářské úroky neměli do zákonů dávat. I tady souhlasím s argumentem, že to, že něco je v předpisu nižší právní síly, který schválila vláda, není důvodem pro to, abychom to nezměnili v zákoně. Protože zákon má samozřejmě vyšší právní sílu než vyhláška nebo nařízení. Takže ještě jednou se přimlouvám za tento pozměňovací návrh, tak abychom tu lichvu ze zákona odstranili. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.
31
Senátor Radko Martínek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem se přihlásil z podobného důvodu. Myslím si, že pokud se týká druhého pozměňovacího návrhu, tam se, myslím, všichni shodneme, že to je nějaký úlet, nebo nevím, jak bych to nazval. Nicméně pokud se týká toho prvního pozměňovacího návrhu, a tam se omlouvám panu kolegovi, znovu jsem to teď konzultoval, myslím, že dopady nejsou v této chvíli úplně jasné a v některých případech jsou tam sankce poměrně značné, až milionové. Myslím si, že bychom měli velmi zvážit přijetí toho prvního pozměňovacího návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych
samozřejmě také podporovala pozměňovací návrh, který přednesl pan kolega Vystrčil. Ale přesto dávám k úvaze ještě jeden podnět. Paragraf 13 totiž pracuje skutečně s poplatkem z prodlení, což není úroková sazba. To je vlastně sankce. To je civilní sankce. Takto je to konstruováno i u neplacení nájemného. Tam je skutečně tak nehorázný poplatek z prodlení. Musím s lítostí konstatovat, že ovšem u toho poplatku z prodlení u nájemného o ústavnosti jeho konstrukce rozhodoval Ústavní soud a potvrdil ústavnost této konstrukce. Ovšem je už několik let zpátky, nebo hodně let zpátky. Já sama jsem přesvědčena, že po zkušenostech s vývojem v tomto státě atd., kdy se nakonec vlastně promíjí výběr poplatků z prodlení a nejsou na to pravidla, komu se to promine, komu se to nepromine, otevírá se veliký prostor pro libovůli při rozhodování, zejména se to týká obecních bytů, je to opravdu velmi citlivý problém. Jsem přesvědčena, že dnes už by tak nerozhodl. Ale moje otázka, kterou si kladu, zní: Jak tady řekl pan předkladatel, pan ministr, je to předpis občanskoprávní, měl by být tedy zásadně vlastně dispozitivní. Já se ptám, jestli vůbec je nutné tam dávat právě toto sankční ustanovení, které je prostě kogentní a je to sankce. A i když to bude nižší sankce, pořád to bude kogentní ustanovení a sankční. Proč tam není, když už něco, právě řečeno to, o čem se zmiňoval pan senátor Vystrčil. Tedy dát tam opravdu, že pokud je někdo v prodlení déle než 5 dnů atd., je povinen zaplatit úrok z prodlení, který činí – a teď to vázat na reposazbu atd., a byl by to úrok z prodlení. A ještě bych tam dala – pokud se ovšem účastníci dohody nedohodnou jinak. Protože oni by se vlastně mohli dohodnout i jinak. Proč jim něco vnucovat! Toto by mělo platit, jenom když se nedohodnou. Ale nemělo by tam být toto sankční ustanovení, měla by být zachována ta dispozitivnost celého předpisu. Já ještě nejsem rozhodnuta, jestli vůbec pro ten zákon jako takový hlasovat budu právě proto, že toto mi dost pije krev. Nevím, jestli stačí jenom to snížení, které navrhl pan senátor Vystrčil, nebo jestli by to chtělo nějakou změnu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Já
jenom chci upozornit, že jsme v podrobné rozpravě. Jsem přesvědčen o tom, že ta vystoupení mají své opodstatnění, ale měla zaznít v obecné rozpravě. Je to jenom upozornění. Dále se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil, ale s přednostním právem se hlásí – ne, neuplatňuje přednostní právo pan Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já jsem o tom z vrozené zdvořilosti k paní kolegyni senátorce nechtěl hovořit, ale když máme rozebírat usnesení nebo vývod Ústavního soudu v této věci, tak to řeknu.
32
Já jsem si ho samozřejmě dohledal, neboť jsem s naším legislativním odborem, kterému děkuji za úžasnou spolupráci, hledal historicky všechny závěry, které k této věci byly udělány. A skutečně k mému opravdu velkému překvapení Ústavní soud zkoumal souvislost a shodu paragrafu 1 nařízení vlády, který říká, já to zjednoduším, že přiměřený úrok z prodlení – přiměřený roční úrok z prodlení – je reposazba dvoutýdenní plus 7 %, což v současné době je 7,5 % – 7,05 %. (Reakce na poznámku z pléna: Nula pět, pardon.) Děkuji, 7,5 %. A souvislost paragrafu 2 téhož nařízení vlády, který říká, že poplatek z prodlení, je to skutečně poplatek, nikoli úrok, je 2,5 promile denně nebo 25 Kč měsíčně, pokud je to nízká sazba, tady se omlouvám, udělal jsem chybu. Já nevím, jestli na Ústavním soudu, a velmi se omlouvám, neumějí násobit, nebo jak to vzniklo, ale 365 krát 0,025 je 91,25 %. A jestli tím pádem, když si to Ústavní soud vynásobil, mu nepřipadal velký rozdíl mezi 7 procenty v současné době, nebo 10 procenty v době, kdy on rozhodoval, a 91 procenty, tak dneska to tak zkrátka je a je to rozhodnutí US. Co si o tom má kdo myslet je na vás. Ale takto to je. Přesto si dovolím – i když je rozhodnutí takové, jaké jsem teď popsal – vám přece jen navrhnout, abychom snížili poplatek z prodlení, skutečně to není úrok, ale poplatek, tak aby byl na úrovni zhruba 36 procent ročně. Což stejně je hodně. Možná jsme se mohli bavit ještě o nižším a případně těch 10 Kč měsíčně, pokud je to částka pod 10 tisíc Kč. Toto je můj komentář k tomu, co tady zaznělo. Znovu říkám, že jsem nemyslel, že bude potřeba to takto tady rozebírat. Ale pokud jsme se dostali k těm nálezům, tak takto to je a i takové nálezy Ústavního soudu existují. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Nyní se hlásí pan
senátor Petr Vícha s návrhem. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já jen prosím
o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu před hlasováním – tady, v rohu místnosti. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, rozumím, vyhlašuji
pětiminutovou přestávku. (Jednání přerušeno v 12.41 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 12.47 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky, páni
senátoři, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Já bych požádal o klid. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Chce se vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr ČR Petr Mlsna: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych si dovolil tlumočit stanovisko k předloženým pozměňovacím návrhům. Předkladatelé souhlasí s předloženým pozměňovacím návrhem týkajícím se úpravy § 13, to je snížení poplatku z prodlení na 1 promile zastropované maximální částkou 10 Kč denně, ten argument o neproporcionalitě té
33
navržené úpravy ve výši 2,5 promile částkou 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení - je skutečně nevyvážená a při absolutním součtu je mimořádně nepřiměřená. Samozřejmě u poplatku z prodlení je to kogentní ustanovení sankční povahy, to je bez jakékoli diskuse. Nicméně je to kogentní ustanovení, které vyvažuje vztahy mezi poskytovatelem služby a jejím příjemcem. To znamená, oba dva budou stiženi stejným poplatkem z prodlení, ať už bude v prodlení příjemce té služby, třeba nájemník bytu, nebo pronajímatel. To znamená, v tomto je to vyvážené a není to jednostranné. Pokud by se to vztahovalo jenom na tuto jednu skupinu, tak by tam ta nerovnost byla zcela zřejmá. To znamená, neplní-li třeba ani obec v nájemním domě své povinnosti vůči nájemníkům, tak tito se mohou domáhat poplatku z prodlení na obci a mají alespoň něco kogentního v zákoně namísto toho, aby se dispozitivně dohadovali s obcí o tom, kdo bude platit jaké sankce, popř. jaké úroky za služby, jichž se jim nedostalo. Druhý pozměňovací návrh týkající se doplnění nového § 14, s tím bych si dovolil vyslovit za předkladatele nesouhlas z jednoho prostého důvodu, protože stávající zákon 526/1990, o cenách, v tom ustanovení o správních deliktech, to je § 15 zákona, umožňuje udělovat sankce za neplnění zákona o cenách ve výši milion až 10 milionů Kč, podle toho, o jakou skutkovou podstatu správního deliktu se jedná. Což je zjevně k případnému porušení povinností, které vyplývají ze zákona, sankce zjevně nepřiměřená, neproporční. Takže tady bych si dovolil s tím nesouhlasit. Zároveň by vyvstala i sporná otázka, jestli orgány v oblasti cenotvorby by vůbec podle zákona byly příslušné, protože správní orgány k regulaci cen mohou působit a regulovat ceny pouze, je-li ohrožena hospodářská soutěž, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, účely odvodu spotřebních daní z cigaret, vyžadují-li to předpisy EU, popř. veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení mezi prodávajícím a kupujícím u zboží. Což je poněkud jiný soukromoprávní vztah než právě vztah mezi pronajímatelem a nájemcem. To znamená, vložením tohoto paragrafu by spíš vznikla i interpretační otázka o působnosti orgánů cenotvorby v souvislosti s tímto zákonem. Takže tady bych si dovolil vyslovit nesouhlas. Děkuji, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Požádal bych paní zpravodajku, aby se také vyjádřila a zároveň nám přednesla návrhy, které padly v podrobné rozpravě. Senátorka
Marta
Bayerová: Děkuji
za slovo. V podrobné rozpravě vystoupili senátoři Malý, Vystrčil 2krát, Dienstbier, Martínek a paní senátorka Wagnerová. Senátoři Dienstbier a Martínek podpořili pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila, který doporučuji ke schválení i já jako zpravodajka. Pozměňovací návrh pana senátora Malého již z důvodů, které zazněly, především kvůli nepřiměřené výši sankce, nedoporučuji k přijetí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, ale zůstaňte tady
prosím. Měla byste přednést návrhy a já o nich nechám hlasovat. Senátorka Marta Bayerová: Budeme hlasovat o přijetí pozměňovacího návrhu tak, jak byl přednesen panem senátorem Vystrčilem. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Zasunutí kartičky se povedlo paní zpravodajce. Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu tak, jak byl přednesen paní zpravodajkou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.
34
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím další návrh. Senátorka Marta Bayerová: Nyní doporučuji pozměňovací návrh, tak jak ho přednesl pan senátor Malý, k nepřijetí. Zamítnout. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže nesouhlasíte. Pan ministr – souhlasí s návrhem? Já se ptám, jestli souhlasíte s návrhem. Ne. Dobře. Paní zpravodajka ani pan ministr nesouhlasí. Budeme hlasovat o tomto návrhu. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovili 4, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat. Tím jsme, myslím, paní zpravodajko, vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Senátorka
Marta
Bayerová: Ano,
protože vyjádření pánů senátorů Dienstbiera, Martínka a paní senátorky Wagnerové nenavrhovala žádné pozměňovací návrhy, naopak se připojili, patřilo to spíš do obecné rozpravy. Nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, paní zpravodajko. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Dovolil bych si navrhnout, aby jimi byla paní senátorka Marta Bayerová a pan senátor Miloš Malý. (Poznámky z pléna.) Ano, takže bude nikoliv Miloš Malý, ale Miloš Vystrčil. Souhlasí pan senátor? (Souhlas.) Dobře. Budeme hlasovat. Byl podán návrh pověřit senátorku Martu Bayerovou a senátora Miloše Vystrčila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento návrh zákona. Děkuji panu ministrovi. Děkuji i zpravodajům. Končím tento bod.
35
V tuto chvíli jsme si odsouhlasili, že zařadíme dva body před polední přestávkou, která bude neprodleně následovat. Jako další bod je 4. Změna zasedacího pořádku Návrh na změnu zasedacího pořádku vám byl rozdán na lavice, takže jste měli možnost se s tím seznámit. Otevírám rozpravu kvůli tomuto návrhu, pokud se chce někdo vyjádřit. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o schválení změny zasedacího pořádku tak, jak vám byl rozdán na lavice. V sále je přítomno v tuto chvíli 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 59, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu a předpokládám, že po polední přestávce už zasedneme v novém rozložení. Přistoupíme k poslednímu bodu našeho dopoledního jednání, a tím je 5. Volba kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv (senátní tisk č. 29) Návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 29. Navrhuji v souladu s § 50 odst. 2 jednacího řádu Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku č. 29. Jsou jimi Pavel Čáslava, Filip Dienstbier a Stanislav Křeček. Současně vám chci oznámit, že veřejný ochránce práv pan Pavel Varvařovský požádal předsedu Senátu pana Milana Štěcha o účast při projednávání tohoto bodu. S touto žádostí se pan předseda ztotožnil a doporučuje Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského při projednávání senátního tisku č. 29. Pokud není námitek, můžeme hlasovat o obou návrzích zároveň. Námitku nevidím. Budeme nyní hlasovat. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
36
Vzhledem k úkolům volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo panu předsedovi volební komise Tomáši Kladívkovi. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že Organizační výbor svým usnesením č. 237 ze dne 9. října 2012 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv do 30. listopadu 2012. Poté svým usnesením č. 8 ze dne 4. prosince 2012 tuto lhůtu prodloužil do 21. prosince 2012. Návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv se předkládají podle článku 6a volebního řádu pro volby konané Senátem. A pro nominace vyžadující souhlas Senátu (dále jen volební řád). Připomínám, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv je veřejný ochránce práv volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát. Totéž platí i pro zástupce veřejného ochránce práv. Nyní si vás dovolím informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného zástupce práv: pan Pavel Čáslava – navrhovatel senátorský klub ODS, pan Filip Dienstbier – navrhovatel senátor Miroslav Antl, pan Stanislav Křeček – navrhovatel senátor František Bublan. Konstatuji, že součástí návrhu byly i další dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osob navržených na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, podepsaná kopie občanského průkazu, písemné prohlášení kandidáta podle § 3 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a písemné prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Konstatuji, že návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržení splňují podmínky stanovené v § 2 a 3 zákona o veřejném ochránci práv. Nyní vás seznámím s usnesením č. 6, které v této souvislosti přijala volební komise na své 4. schůzi dne 15. ledna 2013: K volbě kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Komise 1. konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru č. 8 ze dne 4. prosince 2012, tj. do 21. prosince 2012, obdržela tyto návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv, včetně dokladů ověřujících splnění podmínek stanovených zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, pro výkon uvedené funkce: Pavel Čáslava – navrhovatel senátorský klub ODS, Filip Dienstbier – navrhovatel senátor Miroslav Antl, Stanislav Křeček – navrhovatel senátor František Bublan. 2. konstatuje, že všichni navržení splňují podmínky volitelnosti stanovené výše citovaným zákonem, 3. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním. Děkuji, pane místopředsedo.
37
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Tímto senátním tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 29/1 a určil zpravodajem pana senátora Marcela Chládka, kterého bych nyní požádal o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane místopředsedo. Výbor tento bod
projednal. Na výboru jsme také vyslechli všechny kandidáty a po projednání návrhu kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv jsme konstatovali, že jsme byli seznámeni s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům a vyslechli jsme je, neshledali jsme žádné důvody, proč by tito kandidáti nemohli tuto funkci vykonávat, a určili jsme moji osobu zpravodajem, abych vás seznámil s tímto usnesením. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Vystoupit by zřejmě nyní měli jednotliví kandidáti. Jenom bych je požádal, kdyby se mohli vejít do lhůty pěti minut, protože myslím, že to je přiměřené dané situaci. Dále je do rozpravy ještě přihlášen veřejný ochránce práv pan Pavel Varvařovský, který požádal, aby mohl vystoupit až po vystoupení kandidátů. Požádal bych nyní jednotlivé kandidáty podle abecedy o vystoupení. Nejprve žádám pana Pavla Čáslavu. Prosím, máte slovo. Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se pokusil nejdříve vám vysvětlit svůj vnitřní postoj k instituci veřejného ochránce práv. Vždycky, když se mluví o instituci veřejného ochránce práv a o jejím významu pro občana moderní doby, vystavenému ohrožení soukolím politického a správního systému státu, vzpomenu si na jednu pasáž z Kafkova románu Zámek, popisující zkušenost jeho hrdiny zeměměřiče K. s hraběcími úřady. Dovolte, abych se s vámi o ni podělil: Přímý styk s úřady nebyl příliš obtížný, neboť úřady ať byly sebedokonaleji organizovány, měly za úkol hájit odlehlé neviditelné záležitosti jménem odlehlých neviditelných pánů, kdežto K. bojoval za něco nanejvýš živého a blízkého za sebe. Kromě toho činil aspoň z počátku z vlastní vůle, neboť on byl útočníkem, nebojoval za sebe jen on sám, neboť zřejmě ještě i jiné síly, které neznal a na něž mohl aspoň podle jistých úředních opatření usuzovat. Mohlo by se však stát, kdyby se neměl na pozoru, že jednoho krásného dne přes veškerou přívětivost úřadů a přes dokonalé plnění všech těch přehnaně snadných úředních závazků, oklamán zdánlivou přízní, jež se mu prokazuje, bude si ve svém ostatním životě počínat tak neopatrně, až se zhroutí, a úřad pořád stejně mírný a přívětivý bude muset, takřka proti své vůli, avšak jménem jakéhosi K.ovi neznámého veřejného pořádku přijít a odklidit ho z cesty. Odpusťte mi tento malý výlet do literatury. Tato pasáž byla napsána na začátku minulého století v Praze v Čechách a člověku se chce říct, kde jinde, než v Praze a než v Čechách mohla být napsána. Neliterární, zato po výtce pragmatická a účinná odpověď na trápení člověka, občana drceného mlýnskými kameny moci, přešla o desítky let později v podobě široce dostupných služeb nezávislého ochránce před nezákonností, nesprávným postupem nebo nečinností úřadů státní správy. Tedy v podobě instituce ombudsmana, která sice nevznikla bohužel u nás, ale s jistým zpožděním k nám přece jenom přišla, i když ne zrovna do Prahy. Já patřím k těm, kteří vysoce oceňují,
38
jak se tento úřad od počátku konstituoval za působení jejího prvního ombudsmana Otakara Motejla. Konvenuje mi styl práce současného ochránce práv a vážím si výsledků jeho úřadu. Pokládal bych si za čest s ním spolupracovat. K plnění úkolů zástupce ochránce práv mohu přispět snad také díky svému dlouholetému profesnímu působení v psychologických a sociálních profesích. Konkrétní osobní a profesní zkušeností s lidskými příběhy poznamenané také porušováním jejich práv nebo diskriminací. Mám také zažitou praktickou zkušenost s účinnou pomocí lidem, klientům. Jedním z úkolů ochránce práv jsou rovněž preventivní návštěvy na místech, kde existuje riziko porušování lidských práv nebo špatného zacházení. Díky své profesní historii znám z této oblasti dobře zejména prostředí sociálních a zdravotních pobytových služeb. Protože vím, že zástupce veřejného ochránce práv se také podílí na řízení této instituce, zakončením krátký výčet svých kompetencí poukazem na svou šestnáctiletou zkušenost ředitele velké organizace sociálních služeb. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych vám poděkovat za příležitost k vám promluvit a přeji vám úspěšné další jednání. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji a jako další by
vystoupil pan Filip Dienstbier. Prosím, máte slovo. Filip Dienstbier: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Pokud bych měl v pěti minutách, i když v pěti minutách, shrnout své představy o fungování instituce veřejného ochránce práv, resp. představy o eventuálním mém působení ve funkci zástupce veřejného ochránce práv, musím také jako pan Dr. Čáslava se přidržet kompetencí této instituce, kompetencí ochránce a z nich odvozených kompetencí zástupce veřejného ochránce práv. Není tady čas hovořit o všech. Dovolte mi, abych se soustředil na ty, které považuji za klíčové. První z nich je - a byla tady také už zmíněna - ochrana subjektivních práv. Ochrana subjektivních práv osob, které vstupují do kontaktů se státní správou a mají pocit, že jsou tou státní správou nějak ukřivděny. To je natolik zásadní kompetence, že dokonce dala název té české variantě, jinak mezinárodně známého ombudsmana. Snad bych mohl zdůraznit, nebo měl zdůraznit, že nejde jenom o ochranu základních práv a svobod, ale také o další veřejná subjektivní práva, která mohou být tou státní správou afektována. Na druhou stranu nejde o univerzálního ochránce jakýchkoliv práv. Jde skutečně pouze o ochranu práv afektovaných, napadaných, ohrožovaných státní správou, s výjimkou jediné kompetence, o které nebudu mluvit podrobněji, a to je ta tzv. kompetence antidiskriminační. Ani takhle vymezenou kompetenci samozřejmě ombudsman, veřejný ochránce práv nevykonává sám. Máme tady správní soudy. Oproti nim ale veřejný ochránce práv působí neformálně, působí rychle a zejména tu rychlost bych zdůraznil, protože ta je k reálné, ke skutečné ochraně práv individuálních osob často velmi, velmi důležitá. Dosud byl na tuto činnost kladen velký důraz v činnosti dosavadních veřejných ochránců práv. 8.641 je počet stížností, podnětů, které veřejný ochránce práv v této agendě získal v uplynulém roce. To číslo svědčí nejenom o náročnosti při výkonu této agendy. Toto číslo je skutečně úctyhodné, ale také svědčí o důvěře, které se instituce veřejného ochránce práv těší mezi lidmi, vycházeje z toho, že jinak by se k němu o pomoc neucházeli. Po mém soudu v této agendě musí platit princip "nikdo
39
neodchází bez pomoci". Ať už tou pomocí bude zastání v těch případech, kdy veřejná správa pochybila, nebo rada tehdy, jestliže se někdo obrací na veřejného ochránce v případech, kdy ten nemá působnost, anebo přinejmenším vysvětlení, vysvětlení toho, že třeba také v konkrétním případě veřejná správa, státní správa konala dobře, konala správně, jenom o tom neuměla, což si přiznejme, že není vzácný případ, adresáta náležitě přesvědčit. Tady ochránce má jednak pomoc člověku k pochopení situace, ale současně má být i zastáncem v takovýchto případech státní správy. Rád bych, pokud bych se stal zástupcem veřejného ochráncem práv, pokud mi dáte důvěru vy a následně také Poslanecká sněmovna, přispěl k rozvoji činnosti veřejného ochránce práv v této agendě, a to v konkrétním případě, v konkrétních směrech. A to je spolupráce s Parlamentem České republiky, a ani ne tak s oběma komorami, jako s jejími členy. I zákon o veřejném ochránci práv předpokládá, že veřejný ochránce práv kromě podnětů, které jsou přímo jemu směřovány, vyřizuje nebo pomáhá s vyřízením také podnětů, se kterými se lidé obracejí na Parlament, jeho komory, nebo přímo na jednotlivé členy Parlamentu ČR. Ze své zkušenosti s poskytováním právní pomoci velmi dobře vím, že zejména mnozí z vás, senátorky a senátoři, působíte ve svých regionech, ve svých volebních obvodech, s jistou nadsázkou, jako jacísi místní regionální ombudsmani, a pokud ne, tak přinejmenším, že to veřejnost od vás velmi často očekává. A také vím, že ne dostatečně, ne plně byla dosud využita ta příležitost, abyste vy tyto podněty buď postupovali veřejnému ochránci práv, nebo abyste si přinejmenším vyžádali odbornou či jinou pomoc, zkušenost veřejného ochránce práv, jeho kanceláře, jeho zástupce s vyřízením takových podnětů. Už jenom velmi stručně bych se rád dotkl jedné agendy, a to je zobecnění. Jestliže státní orgán – a tím veřejný ochránce pořád je – díky své činnosti, díky agendě vyřizování jednotlivých podnětů získá tak obrovské zkušenosti o reálném fungování veřejné správy, bylo by hříchem jich nevyužít, ať už by je měla využít vláda a státní správa k další metodické, vzdělávací a jiné činnosti, určitě by takové informace, takové zkušenosti měly být k dispozici Parlamentu České republiky jednak jako součást podkladů k plnění jeho kontrolní funkce, ale také pro činnost legislativní, pro další právní úpravy činnosti státní správy. Ale také má být této zkušenosti využito směrem k veřejnosti k jejímu ponaučení, jak by se dalo říci k určité osvětě. To zase slouží nejenom ochraně práv osob, ale také systému, bude-li více ponaučených občanů, více občanů znalých svých práv, bude méně stížností, méně konfliktů, méně další nutné agendy. I tady bych rád využil své dosavadní zkušenosti z činnosti pedagogické, výzkumné, ale i z činnosti legislativní. Pan Dr. Čáslava už tady zmínil podíl zástupce veřejného ochránce práv na řízení. Určitě nápad, který jsem tady zmínil, vyžaduje racionální, efektivní řízení instituce, která by asi do budoucna neměla nějakým zásadním způsobem růst. Pokud by i nadále rostl nápad, je potřeba přijmout nějaká racionalizační opatření zefektivňující činnost celé instituce. S tím samozřejmě souvisí rozvoj lidí, rozvoj celého týmu mladých zkušených, znalých lidí, ambiciózních lidí, kteří tam pracují, ale se kterými je potřeba dále pracovat. Na závěr mi dovolte říct, že instituce veřejného ochránce práv má mimořádné štěstí v České republice, že u jejího zrodu stáli takoví lidé, jako byl pan Dr. Otakar Motejl nebo paní Dr. Anna Šabatová, a jenom přítomnost stávajícího veřejného ochránce práv pana Dr. Varvařovského mi brání, abych více nezdůraznil jeho kladný
40
vliv na pokračování v této tradici. Říkám to proto, že kromě vaší důvěry, pokud mi ji dáte, i jména a práci těchto lidí pro mě byly závazkem pro výkon této funkce. Děkuji vám za pozornost, děkuji vám za případnou podporu mně a mých představ o možné činnosti zástupce veřejného ochránce práv. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A dále vystoupí pan
Stanislav Křeček. Prosím, máte slovo. Stanislav Křeček: Dobré poledne, dámy a pánové. Já nejsem nepopsaný list, mé názory, představy, usilování i má selhání jsou vám dobře známy a nechci k tomu nic dodávat. Úřad veřejného ochránce práv je jedna z mála institucí, které se dnes těší velké podpoře občanů, a velmi bych si přál, abych k tomu mohl napomoci. Nacházíme se v době, kdy obecně klesá důvěra občanů ve státní instituce, klesá důvěra občanů v politický systém, klesá důvěra občanů ve funkci politických stran, státních orgánů a dalších institucí, které tvoří právní vědomí a právní povědomí o tomto státě. Jsem rád, že v této fázi je velice důležitá nejen subjektivní ochrana práv občanů, o kterých tady hovořili předřečníci, ale především objektivní působení veřejného ochránce práv, aby bylo zřejmé, že ve společnosti je někdo, kdo zachovává naději vztyčeného prstu, tu naději, že je tady orgán, který se bude zajímat o problémy lidí, bude na ně upozorňovat z titulu své úřední funkce, bude směřovat ke státním orgánům, byť je sám, bude je řešit. A v tomto bych chtěl velice napomoci, pomoci svojí zkušeností právníka, advokáta, dlouholetého poslance, legislativce, předsedy občanského sdružení a celé řady dalších funkcí. V tomto smyslu si vás dovoluji poprosit o vaši podporu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A nyní bych požádal o vystoupení veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského. Prosím, máte slovo. Pavel Varvařovský: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je to
k nevíře, ale je to již takřka dva a půl roku, co jsem tady vedl řeč, po které jste mě nominovali na funkci po zemřelém Dr. Otakaru Motejlovi. A mám za sebou dvouapůlletou zkušenost a nyní před vás předstupuji s tím, že chci říci pár slov k tomu, kdo by měl či neměl být mým zástupcem. Již tady zaznělo, že dvě osoby nominuje pan prezident, dvě osoby nominujete vy. O tom, koho bude nominovat pan prezident, jsem se dozvěděl z médií, vzal jsem to na vědomí. Pak jsem se ještě z médií dozvěděl, že původně měl být nominovaný pan tajemník, leč ten to odmítl, že by musel chodit ve vázance. Poté, co jsme se vyrovnali s touto neblahou zprávou, jsme čekali nebo já jsem čekal na to, zda alespoň komora, která nominovala mě, se mne zeptám na můj názor, a velice vám děkuji, že se tak stalo a že jsem dostal možnost před vámi promluvit. Zazněla zde čísla, která jsou za rok 2012. Kancelář veřejného ochránce práv se setkala se skokovým nárůstem stížností, počet překročil 8.600. A ač je tato instituce řekl bych koncipována jako monokratický orgán, dnes je takřka nepředstavitelné, že jeden člověk v této funkci obsáhne obrovskou škálu a počet podnětů, které tam přicházejí. Jsou státy, které s funkcí zástupce ombudsmana nepočítají. Jako příklad uvedu Slovensko. Je na ombudsmanovi, aby si zorganizoval chod své kanceláře, jak 41
chce. Jsou státy, které počítají s počtem až tří zástupců a je na ombudsmanovi, aby si je sám jmenoval. Jako příklad mohu uvést Polsko, i když polský mluvčí občanských práv má podstatně širší působnost, nežli mám já. A pak jsou systémy, kde veřejného ochránce práv, ombudsman navrhuje a volí Parlament. Navrhuje zpravidla více lidí, nežli je míst. Jako příklad mohu uvést Nizozemsko nebo Maďarsko. Česká úprava je taková zvláštní. Nepočítá s tím, aby ten, kdo je odpovědným za chod této instituce, si mohl svého zástupce vybrat, případně se alespoň na jeho výběru podílet. Tudíž mi nezbývá, nežli říci, že neříká-li zákon, že se zeptáme, je možné se zeptat, a já bych rád řekl, že uvítám, bude-li po mém boku stát někdo, komu budu moci důvěřovat po stránce odborné, po stránce lidské. Jinými slovy, Kancelář veřejného ochránce práv není dvouhlavá saň. Byl bych rád, kdyby tam spolu byli dva lidé, kteří si rozumějí lidsky, profesně i jinak. Je na vás, abyste nominovali dvě osoby, které uznáte za vhodné. Já mohu vyjádřit své trošku překvapení, že kandidáti jsou toliko tři. Když jsem já kandidoval, bylo nás více. Váš výběr tedy je vlastně dva ze tří. Já bych si vás pouze dovolil za sebe a především za – dneska – už více než 100 zaměstnanců mé kanceláře, z nichž 70 je právníků, a kteří také očekávají, kdo bude jejich částečným šéfem, neboť bez rozdělení agendy si lze těžko představit chod té kanceláře. Rád bych vám řekl, že nejen já, protože na mně až tolik nezáleží, ale moje kolegyně a kolegové bychom vám byli vděčni, kdyby jedním z nominovaných byl pan doktor Filip Dienstbier. Děkuji, že jste mě vyslechli. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Do
rozpravy písemně přihlášen není nikdo. Hlásí se pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážená dámy, vážení pánové, vystupuji, protože jsem navrhovatelem kandidáta pana Dr. Ing. Filipa Dienstbiera, a chci jenom dvě prosté stručné poznámky. I kdybych nebyl jeho navrhovatelem, a nikdy jsem ho v životě neviděl a nepovídal s ním a neznal to, co on všechno umí, a neznal i názory zevnitř Kanceláře veřejného ochránce práv, tak po dnešních projevech bych ho navrhl. To je první, proč ho navrhuji. Jinak je v mém písemném návrhu. Jinak, pokud jde o vystoupení pana ombudsmana, tak já mám zásady. Jedna z nich je ta, že ten, kdo odpovídá za vedení svého úřadu a ten kdo odpovídá i nám, by si měl vždycky vybírat své náměstky, zástupce apod. Protože stejně v důsledku bude odpovídat pan veřejný ochránce práv i za svého zástupce. A pokud on říká, že Filip Dienstbier je tím správným člověkem, tak já jsem jenom rád a připojuji se k tomu a prosím vás o jeho podporu. To je vše z mé strany, děkuji vám za pozornost i za podporu Filipa Dienstbiera. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka
Eliška
Wagnerová: Vážený
pane
předsedající,
vážené
kolegyně, vážení kolegové. Vlastně jsem nevěděla, co řekne sám ombudsman. A on řekl, co já jsem chtěla především zdůraznit. Totiž, že racionální – a já bych tady velmi prosila, 42
abychom nechali stranou jiné pohledy, ale postupujme opravdu racionálně – a racionální je, aby byl vybrán člověk, kterého si vlastně vybírá šéf toho úřadu, to znamená ombudsman. V tom zákonu je evidentně chyba. On je konstruován jako monokratický orgán, to znamená, velí ombudsman, ale z druhé strany mu ten zákon nedává žádný vliv na to, aby si vybral svého nástupce. To je neracionální. To je neracionální. To, že postupuje Senát, jak postupuje, a přece jenom slyší, co mu ombudsman říká, to považuji za velmi rozumné. A ráda bych vás požádala, abyste jeho hlasu naslouchali. A nemá to být žádná kritika těch zbylých kandidátů, ale je to skutečně jenom pro to, aby ten úřad opravdu fungoval co nejlépe. Jsou úřady, kde to nelze. Např. Ústavní soud. Já mám velké pochybnosti o tom, že tam si může předseda vybírat soudce. Tam je to čistě a jenom věcí Senátu. Přesto slyšíme, že tam jakési konzultace… Ale to není úřad, to je soud, tam platí jiná pravidla. Ten ombudsman co do vnitřní struktury a tak dál, to je úřad. Úřad. A tam skutečně je na místě, aby to byl sám ombudsman, kdo tedy řekne a ukáže na tu osobu, s níž se mu bude dobře spolupracovat. A pokud naznáte, že taková osoba projde i těmi dalšími kritérii, což jste tedy myslím tady mohli sledovat, tak pak bych vás moc prosila, abyste vyslyšeli jeho hlas. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já děkuji, paní senátorko,
jako další se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já mám jenom dvě krátké poznámky k tomu, o čem dneska máme rozhodnout. Při vší úctě k nominovaným, a já nemám žádný problém si vybrat a s hlubokým přesvědčením ty dva lidi, které zvolíme, tak přece jenom mám otazníky. Vnímám totiž veřejného ochránce práv respektive celou tu instituci trošičku jinak. Podle toho, jak jsem to vždycky chápala od samého počátku, tak je to instituce, která skutečně má pomoci domoci se spravedlnosti – a tady mluvím skutečně o spravedlnosti, o pocitu spravedlnosti – občanů, kteří se dostanou do konfliktu, do střetu se státní správou, s úřady dalšími jinými. A ten pocit spravedlnosti nebo ta spravedlnost ne vždycky je úplně stoprocentně ve formulaci zákonů, není úplně vždycky stoprocentně zajištěna tím, že se držíme striktně jednotlivých paragrafů a jednotlivých slov v zákoně. A proto úřad veřejného ochránce práv byl koncipován tak, že člověk se tam může obrátit i v těch věcech, kde jednotlivé problémy narážejí právě na toho úředního šimla, na byrokracii. A proto se domnívám, že je ku prospěchu věci, nebo bylo by ku prospěchu věci, aby vedení tohoto úřadu bylo poskládáno nejenom čistě z právníků. To je jedna poznámka. My tam potřebujeme dostat i trošičku jiný než čistě právní náhled. Právní náhled musí hlídat soudy. Ale úřad veřejného ochránce práv má trošku jinou funkci. A z tohoto pohledu mně tam vadí další věc. A to je to, že tam není zastoupena žena. Mně by připadalo logické, kdyby v čele takovéhoto úřadu byla dvojice. Žena a muž, tedy tak, aby to bylo vyváženo, tak aby to vnímání toho, co se děje a s čím se občané obracejí na veřejného ochránce práv, že je vnímáno i tímto úhlem pohledu. To říkám pro příště, to není záležitost této chvíle. A já věřím tomu, že kandidáti, které vybereme, budou natolik osvícení muži, že dokáží i tento úhel pohledu, ten emancipovaný ženský pohled reflektovat, byť jsou muži. Ale považovala jsem za nutné upozornit pro příště i na tento úhel pohledu, i na tento aspekt fungování úřadu veřejného ochránce práv. Děkuji. 43
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor
Jaroslav
Kubera: Vážení kolegové, vážené kolegyně, paní
místopředsedkyně, to mám zase těžké, protože já si myslím, že by tam měl být jako zástupce i mladistvý. A možná i nějaké dítě, protože i děti mají své problémy. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Já jsem jednak chtěl podpořit Pavla Čáslavu jako nekonfliktního člověka s normálním zdravým rozumem, ale o tom jsem až tak mluvit nechtěl. Já jsem chtěl mluvit o tom, co tady říkala paní senátorka Wagnerová. Prostě to je věčně ta naše bramboračka, když se nám to nehodí, tak začneme říkat, že by to mělo být jinak. Ale ono to není jinak. My jedním dechem říkáme, musíme mít zákon o státní službě, aby se úředníci neměnili s každou novou vládou, s každým novým ministrem. A na druhé straně říkáme, on by si měl vlastně vybrat. Když jsme se rozhodli, že si vybírat nebude – a mně je to velmi milé – já bych si velmi rád vybral náměstka primátora, dokonce i radní bych si velmi rád vybral, a oni mi je přesto zvolí a já s nimi musím spolupracovat. My máme systém, jestli se někomu nelíbí, tak ho změňme. Mně to je docela příjemné. Tak ombudsman ať si vybere dva zástupce podle svého uvážení, ale v této právní situaci nejsme. A nejsme v ní právě proto, že ten, kdo to konstruoval, tak to konstruoval právě tak, aby, když bude ombudsman nějaký, tak třeba jeho zástupce bude trošičku jiný. Právě proto, aby se tam zájmy vyvažovaly. Protože když bude ombudsman agresivní, a to já si pamatuji na pana Dr. Motejla – a to teď říkám při vší úctě k jeho památce, byl jsem s ním velký kamarád, do chvíle, než začal podporovat ekoteroristy z dálnice D8, protože on jenom dostával dopisy od nich. A na základě dopisů a svých spolupracovníků usoudil, že je to hrůza a že žádná dálnice by se stavět neměla. A já jsem mu tehdy nabízel, že ho vezmu do kamionu a pojedeme z Cínovce do Prahy, respektive do Brna, aby si to zkusil. A on pak ty dopisy už psát nebude. Až by viděl v Bořislavě, co se děje, když tam ty kamiony smrdí a smrdí… A ekoteroristé tvrdí, že to, že smrdí, že je správně. Zrovna tak není podle mě správně – opět při vší úctě k panu ombudsmanovi – aby mediálně dopředu před volbou říkal, že ten či onen kandidát je pro něj natolik nepřijatelný, že zvažuje, pokud bude zvolen, takže on odstoupí z funkce. To je přece evidentní ovlivňování regulérnosti té volby, protože když to takto významná osoba řekne, tak někdo se nad tím zamyslí, protože ho má rád a nechce, aby odstupoval. Tak řekne, tak radši tohohle volit nebudu a budu volit toho, kdo se mu líbí. Prostě jestli se někomu tento systém nelíbí, tak ať navrhne, že ombudsman má právo si zvolit dva své zástupce podle svého uvážení. Je to naprosto legální, v pořádku, ale v této právní situaci nejsme. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, do
rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Pavel Varvařovský: (Hovoří bez mikrofonu.) Mohu mít poznámku, pane
předsedající? Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Nezlobte se, ale já myslím, že
rozprava skončila.
44
Pavel Varvařovský: (Hovoří bez mikrofonu.) Nikdy jsem nic takového
nechtěl. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já myslím, že každý měl právo se vyjádřit. Já bych požádal pana ochránce práv, aby zaujal svoje místo a svoji důstojnost. Já myslím, že rozhodneme hlasováním, kdo chtěl, se vyjádřil. A nyní tedy bych požádal předsedu volební komise, aby nás provedl 1. kolem 1. volby. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo, dovoluji si vás
informovat, že osoby navrhované Senátem do funkce podle zvláštních předpisů se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. Pro volbu se použije v tomto případě přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu týkající se volby místopředsedů Senátu. Nyní tedy k volbě samotné. Na hlasovacím lístku jsou uvedena tři jména osob navržených na kandidáty v abecedním pořadí a před jménem každého z nich je uvedeno jeho pořadové číslo. Ještě jednou připomínám, že volíme dva kandidáty na funkci zástupce ochránce. Souhlas nejvýše s dvěma kandidáty vyjádříte zakroužkováním pořadových čísel před jejich jmény, zbývající pořadové číslo či čísla přeškrtnete křížkem či písmenem X. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény křížkem či písmenem X. Připomínám, že všechna pořadová čísla musí být označena. Pokud by se tak nestalo, jednalo by se o neplatný hlasovací lístek. V 1. kole jsou zvoleni ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Získá-li nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Získá-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst, koná se na neobsazená místa 2. kolo volby. Do 2. kola postupují nezvolení kandidáti z 1. kola, kteří mezi nezvolenými získali v 1. kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst. Při rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů. Ve 2. kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Nastaneli rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Nebyla-li ani po 2. kole obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu. Volební místnost je připravená, žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti k vydávání hlasovacích lístků. Hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení maximálně 15 minut. Děkuji za pozornost, s tím, že by volba začala v 13.47 hodin. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Dobře,
děkuji, pane předsedo. A v tuto chvíli tedy využijeme tuto možnost i pro polední přestávku. Takže já přerušuji jednání pro konání 1. kola 1. volby, a to do 15 hodin, kdy se opět sejdeme.
45
(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.01 hodin.)
Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás přerušit a pozvat k odpolednímu jednání Senátu PČR. Odpolední jednání zahájíme slovem předsedy volební komise. A já požádám pana předsedu volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby kandidátů na zástupce veřejného ochránce práv. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dovolte, abych vás seznámil s výsledky tajného hlasování o volbě kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv, konané dne 30. ledna 2013. Počet vydaných hlasovacích lístků – 74, počet odevzdaných, platných i neplatných, hlasovacích lístků – 74, z toho neplatných 4, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Pavla Čáslavu bylo odevzdáno 27 hlasů, pro Filipa Dienstbiera bylo odevzdáno 56 hlasů, pro Stanislava Křečka bylo odevzdáno 38 hlasů. V 1. kole 1. volby byli zvoleni pánové Dienstbier a Křeček. Já jim blahopřeji. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
pane předsedo, takže myslím, že za nás všechny můžeme poděkovat všem kandidujícím a poblahopřát těm, kteří dostali mandát Senátu, k jejich úspěšnému klání na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji také volební komisi za její práci. Kolegyně a kolegové, než budeme pokračovat v řádně zvoleném programu, tak mám zde jeden procedurální návrh. Pan ministr životního prostředí pan Tomáš Chalupa požádal svým dopisem předsedu Senátu, zda by nebylo možné zařadit jeho 3 body, tj. senátní tisky č. 20, tisk N 185/08 a N 200/08 na zítřejší odpoledne, po již pevně zařazených bodech. Byly by tak tyto body nově zařazeny jako 8. až 10. bod odpoledního jednání. Je to procedurální návrh, takže bez rozpravy, jenom všechny kolegyně a kolegy svolám na hlasování. Těm, kteří teprve nyní přišli, oznamuji, že hlasujeme o procedurálním návrhu, kterým je zařazení tisků pana ministra Chalupy na zítřejší odpolední jednání. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme tedy pokračovat v našem jednání. Dalším bodem je
46
6. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 400) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 400. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, dámy a pánové, já
v podstatě si myslím, že tento návrh ústavního zákona, který byl tak široce diskutován, že nemusím mluvit dlouho, nicméně mi dovolte, abych vás seznámil s těmi nejzásadnějšími body. Protože jde o ústavní zákon, tak si to nepochybně zaslouží. Jednak bych rád upozornil, že dnes máte na programu ještě prováděcí zákon k tomuto návrhu změny ústavy. To znamená, že ono to úzce souvisí. Myslím si, že je správné, že se předkládá obojí současně, že měnit ústavu bez znalosti prováděcího zákona byl častý požadavek, že není úplně správné, takže tento požadavek je splněný. Navrhovaná změna ústavy reaguje na trend rozšíření pravomocí nejvyšších kontrolních orgánů na celou sféru hospodaření s veřejnými prostředky a rozšiřuje vymezený rozsah kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že se pod jeho kontrolní pravomoc navrhuje podřadit rovněž hospodaření územních samosprávních celků s jejich majetkem a příjmy a výdaji jejich rozpočtu, a to z hlediska v souladu se zákony o hospodaření s majetkem dalších právnických osob, které mají veřejnoprávní povahu. Poslanecká sněmovna pak rozšířila konsensuálním pozměňovacím návrhem vládní návrh o kontrole hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast. Specifikace všech těchto subjektů je pak provedena novelizací zákona č. 166 z roku 1993 Sb. o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů. Dochází také ke zpřesnění formulace pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu vzhledem ke státnímu majetku a státnímu rozpočtu. Návrh ústavního zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat většinou 177 poslanců, proti návrhu nehlasoval žádný poslanec, čili mohu konstatovat, že pokud jde o tzv. dolní sněmovnu, tak tento zákon byl přijat ve shodě všech politických subjektů, které momentálně ve sněmovně mají zastoupení. Tento návrh by měl přispět k naplnění zájmů a naplnění vyšší transparentnosti v oblasti nakládání se svěřenými prostředky a snížení prostoru pro korupci ve veřejném sektoru. Kontrola NKÚ by měla představovat určitou supervizi a doplnění stávajících kontrolních mechanismů, obdobně jako je tomu již dnes u kontroly státních financí. Subjekty kontroly budou nadále vybírány a zařazovány do plánu kontrolních činností NKÚ podle stávající praxe, na základě podnětů vycházejících z vlastní kontrolní činnosti NKÚ, podnětu od Poslanecké sněmovny, Senátu, orgánu těchto komor a vlády. Dovolte mi, abych závěrem svého úvodního slova navrhl Senátu PČR přijmout tento návrh v předloženém znění. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane
ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. 47
Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 400/1 a záznam z jednání č. 400/2. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, dámy a pánové, senátní
tisk 400, to je návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., tedy Ústava ČR v platném znění. Je třeba předeslat, že o podobnou změnu ústavy, resp. o její doplnění, se pokoušela Poslanecká sněmovna již třikrát, a to v letech 2001, 2003 a 2009. Tento návrh vznikl v návaznosti, nebo jeho základ, vznikl v návaznosti na programové prohlášení současné vlády ze 4. srpna 2010, kde v kapitole čtvrté marginální rubriky Boj proti korupci a legislativa, vláda předložila základní návrh dne 9. 5. 2011 Poslanecké sněmovně a měl jím být novelizován čl. 97 odst. 1 ústavy. Měla být vlastně nově stanovena, resp. rozšířena věcná, resp. personální působnost NKÚ. Dne 17. června 2011 na 19. schůzi PS proběhlo první čtení, v němž byla osnova přikázána k projednání ÚPV, výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, které shodně doporučily pozměňovací návrh, který se vztahoval k písmenu D návrhu, což je písmeno Hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, dnes tedy zní tak, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu tehdy znělo trochu jinak. ÚPV také navrhl změnu účinnosti ústavního zákona. Vyjádřil se i sněmovní kontrolní výbor a podle jeho představ a pozměňovacího návrhu by mělo být hospodaření samospráv poměřováno nejen prizmatem zákonnosti, nýbrž i jiných právních předpisů. Pak následovalo téměř roční období až do 10. 7. 2012, kdy byl návrh příslušného sněmovního tisku 351 celkem sedmkrát vyřazen z programu schůzí PS, až byl zařazen na 41. schůzi a 10. 7. 2012 proběhlo druhé čtení, na němž místopředsedkyně vlády Karolína Peake představila domluvené pozměňovací návrhy a informovala o politické shodě, pustit do Senátu toliko novelu ústavy, počkat na její posouzení Senátem a teprve pak připravit novelu zákona o NKÚ. Dále požádala o zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin, což sněmovna akceptovala. Ve třetím čtení byly vysokým počtem hlasů přehlasovány domluvené pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem ústavního zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které sama přijímala. Ze 182 hlasujících poslanců se pro návrh vyslovilo 177, jak zde již bylo konstatováno, nikdo nebyl proti. Senátu byl návrh ústavního zákona postoupen 23. 7. 2012 a s ohledem na ústavní status zákona tedy pro něj neplatil režim článku 46 odst. 1 ústavy. Senát tedy nemá stanovenou lhůtu, v níž by musel návrh projednat. Připomínám, že k přijetí ústavního zákona je podle článku 39 odst. 4 ústavy třeba tří pětin přítomných senátorů a podle § 113 jednacího řádu Senátu nelze podat návrh na vyjádření vůle Senátu návrhem se nezabývat. Obsahem posuzovaného návrhu je tedy rozšíření působnosti NKÚ na hospodaření s majetkem územních samosprávních celků a jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony, dále kontrola hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu, a konečně hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká
48
republika nebo územně samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon. Vidíte, že nakonec návrh organizačního výboru PS, že by měly být tím měřítkem i podzákonné předpisy, je třeba říci, zaplaťpánbůh, neprošel. Garančním výborem v Senátu byl určen ÚPV. Původně se stala zpravodajkou paní senátorka Jiřina Rippelová. Tento ÚPV přijal k tomuto tisku 8. 8. 2012 usnesení č. 239, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 400/1, z něhož plyne, že výbor přerušil projednávání senátního tisku č. 400. Další projednávání tisků na ÚPV – přiznám se – jsem iniciovala v závěru loňského roku sama, protože jsem si všimla toho, že v návrhu ústavního zákonu je stanovena účinnost od 1. 1. 2013. Nicméně už se nezdařilo zařadit tento bod na prosincovou schůzi a tím se vlastně stal předmětem dnešní schůze, přičemž – abych dokončila projednávání na ÚPV – 18. 12. byla schůze a ÚPV nepřijal žádné usnesení, když z 10 přítomných senátorů pro návrh doporučit Senátu projednaný návrh ústavního zákona ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, hlasovali 4 senátoři, proti hlasovali dva a čtyři se zdrželi hlasování. Jiné návrhy k projednávanému tisku podány nebyly. Návrh nebyl předmětem projednávání jiných výborů, tisk jim nebyl k projednání přikázán. Na závěr je třeba připomenout, že dnes je ovšem situace jiná, protože návrh postoupený Poslaneckou sněmovnou v článku 2 stanoví, že ústavní zákon měl nabýt účinnosti 1. 1. 2013 a je očividné, že toto datum už není reálně splnitelné, tudíž zákon jako takový není hlasovatelný podle mého přesvědčení. Tudíž jsem připravena navrhnout příslušný pozměňovací návrh, až na to bude čas, který bude reagovat právě na tento fakt. Jestli mohu, tak už teď se budu s tím návrhem do rozpravy hlásit. Na závěr – teď mi byl doručen návrh doprovodného usnesení k tomuto tisku č. 400, které navrhuje senátor Miloš Vystrčil a zní následovně: Senát Parlamentu PČR doporučuje, aby návrhům změny Ústavy ČR, které souvisí s rozšiřováním pravomocí NKÚ, předcházela podrobná analýza, která umožní navrhované změny ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů. Já se přiznám, že tomu ne příliš rozumím, ale to jistě pan senátor vysvětlí. Když dovolíte, já osobně se k obsahu zákona vyjádřím tak, že ho samozřejmě podporuji, že ho považuji za velmi důležitou novelu ústavy. Musím říct, že ČR se vymyká standardům, které jsou všude kolem nás v zemích na západ a vlastně i na východ, pokud jde o země sdružené v EU, na východ si vezmeme příklad právě slovenský, kde NKÚ působí už v těchto kompetencích, které jsou dnes předmětem změn v ústavním zákoně, už více než 7 let. Musím říci, že z toho, co jsem si vyhledala, situace tam byla přesně obdobná jako u nás. Totiž ta doplnění ústavy byla odmítána na Slovensku stejným způsobem, jako to vidíme i v České republice, a po těch sedmi letech je situace taková, že změna ústavy a na to navazující zákon je vítána. A zejména vítána ze strany právě samospráv. Takže bych řekla, že slovenský příklad je velmi inspirativní. Jinak pokud jde o obsah návrhu ústavního zákona, tam byly vytýkány různé i formální nedostatky. Já se ovšem nedomnívám, že jsou takového druhu, že by bylo nutné žádat novelu nebo nějaké pozměňovací návrhy k tomu doporučovat. Takže skutečně mám za to, že pokud jde o pozměňovací návrh, tak by se měl týkat jenom účinnosti. Domnívám se, že ve zbytku je ten návrh vlastně v pořádku. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní
senátorko. Musím vás upozornit, že do rozpravy se přihlásíte v okamžiku, kdy bude
49
otevřená. Jinak máte možnost se přihlásit písemně. Písemná přihláška má přednost. Prosím vás nyní, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu, tak abyste k ní poté mohla zaujmout stanovisko. Otevírám nyní obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy mám již v této chvíli dvě písemné přihlášky. První písemná přihláška je pana senátora Petra Víchy. Pane senátore, prosím. Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení
kolegové, přihlásil jsem se do této rozpravy písemně už v 10.46, a to záměrně, aby mě nepředběhl kolega Kubera. Když jsme byli spolu před hodinou v rozhlase, tak tam dostal první slovo a řekl všechno, co bych řekl potom já a už jsem neměl co říci. Aby mi bylo správně rozuměno. Vše, co zde budu teď říkat, je ve prospěch kvalitní, důkladné kontroly. Ač to tak možná nebude vypadat. Nejprve mi dovolte vypořádat se s jistým střetem zájmů. Možná jej máme mnozí z nás, bylo by to celkem legrační, kdyby dnes nehlasovali nebo zdrželi se hlasování všichni, kteří jsou zároveň starosty, místostarosty, zastupiteli, hejtmany, pak by ten zákon nemohl samozřejmě v žádném případě projít. Ale chci vás ubezpečit, že bychom vůbec jako střet zájmů jako starostové neměli cítit. A hned řeknu proč. Při projednání ve výboru jsme se zabývali záležitostí rozpočtu NKÚ na tuto zvýšenou možnost kontroly a dospěli jsme k tomu, že rozpočet se nezvyšuje, tudíž jestliže budou nějaké kontroly navíc, nebudou na ně lidi, bude to na úkor kontrol jiných, které se dnes provádějí, a že NKÚ může ročně zvládnout kontroly v jednotkách obcí. Dneska na IHNED si přečtete, že bylo řečeno pět obcí, tak při 6200 obcích by se poslední obec dočkala kontroly – spočítali to tam – za 1240 let. Ale dejme tomu, že jich bude 20 ročně, a to nepočítám kraje a další jiné organizace. V tom případě se dočkáme jednou za 300 let. Myslím si, že už z toho je jasné, že takto nekomplexně pojatý návrh, který zároveň neřeší rozpočet, a neřeší obecně metodiku kontrol, je naprosto k ničemu, je to plácnutí do vody. Proto necítím vůbec žádný střet zájmů, ač jsem starosta. Ta druhá věc – mediálně samozřejmě – kdo dnes nebude vystupovat pro a nebude hlasovat pro, tak je lump, zloděj, korupčník, ten, který nepodporuje kontroly a chce, aby tady ten marasmus dál trval. Já se přiznám, že to odmítám. Jsem starostou 19 let. Dostáváme pravidelně ve volbách 60procentní podporu a věřte, že to není proto, že občas spravíme chodník či školu, ale proto, že na obci se ví, že nekrademe. Žádný zastupitel, žádný úředník za 19 let nezbohatl. Obec zbohatla o cca 1 miliardu Kč. A proto si dovolím dnes vystoupit tak, jak vystupuji. Zdánlivě to možná bude znít proti této kontrole, ale jak záhy uvidíte, a možná i z vystoupení mých kolegů ve výboru, tak to proti kontrolám není. A teď se ještě vypořádám s určitou otázkou podjatosti. Ano, přiznám se, jsem jistým způsobem podjatý, protože to, co přichází od této vlády, tak se mi vždy už z kraje začíná být podezřelé. Jestliže tato vláda má ve svém vínku, že je protikorupční, a větší část ministrů už odešla pro různá podezření, a jestliže dokonce místo předsedkyní vlády pro boj s korupcí je paní Karolína Peake, která nám v přímém přenosu při schvalování církevních restitucí předvedla tu největší politickou korupci, která tady byla, když řekla, že byli proti tomu, ale protože jim slíbili založení klubu, takže za auto, tajemníka a kopírku prodali církevní restituci, desítky miliard Kč. Přímé přiznání k politické korupci. Takže cokoli ona říká, že je protikorupční, tak samozřejmě nejsem úplně připraven tomu věřit. A teď k věcným připomínkám. Na výboru padlo, a kolega Vystrčil to poté, myslím, velmi precizně rozvede, že jestliže přijímáme takovouto novelu ústavy a chceme změnit kontrolní systém, tak určitě předcházela důkladná analýza a z ní
50
vyplynulo, že největší problém ČR v této chvíli pokud se týče korupce a porušování zákonů, je na obcích, zejména na těch malých. A proto, že takovouto analýzu si vláda vypracovala, tak chce řešit ten nejpalčivější problém, proto se změní jedno slůvko a řekne se, že NKÚ bude kontrolovat i obce. Bohužel předkladatelé o žádné takové analýze nevěděli, neřekli nic, tudíž takováto analýza není. Ukazuje se tedy, že to byla jen čárka v protikorupčním seznamu, 147. čárka pro paní Karolínu Peake. Stejně účelná jako 47. vyhrožování, že odejde z vlády. Teď k druhé věci. Na výboru jsem se ptal předkladatele, a tu otázku pokládám i panu ministrovi, co dnes existuje v roli samospráv, co nemůže žádný kontrolní orgán zkontrolovat. Když jsme byli s kolegou Kuberou před hodinou v rozhlase, tam to bylo uvedeno panem redaktorem tak, že jedna třetina veřejných prostředků protekla samosprávami, obcemi a kraji, a vůbec nepodléhá kontrole. Tam to kolega Kubera pěkně řekl, kromě interních auditů, auditů odvětvových ministerstev, odborů dozorů a kontroly veřejné správy na ministerstvu vnitra, finančních úřadů, onoho NKÚ už zmiňovaného, který kontroluje dnes obce, pokud se týče dotací – na výboru padlo, NKÚ bude kontrolovat i jak je dodržován zákon o zadávání veřejných zakázek. Tak zrušíme Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který a priori je k tomuto zřízen? Ještě úřad na ochranu osobních údajů a další, nebudu to tady všechny rozvádět. A jestliže je nakonec podezření, že došlo k nějakému porušení zákona, tak tu máme policii a státní zastupitelství. Takže jestli, pane ministře, potom budete reagovat na rozpravu, řeknete, že je nějaká oblast, kterou dnes nemůže žádný orgán zkontrolovat, tak budu ochoten uvažovat o změně svého názoru. Já si myslím, že všechno lze dnes již zkontrolovat. Problém je v něčem jiném. V provázanosti kontrol. Uvedu konkrétní příklad z praxe. Z naší praxe. Stavěli jsme pár bytů z dotace. Jsou to byty určené pro nízkopříjmové obyvatele. Je tam třeba některé věci dodržet. Samozřejmě je třeba mít řádnou projektovou dokumentaci, stavební povolení. Je třeba zkontrolovat, jestli stavba byla postavená, jestli tam ty byty jsou. Je třeba zkontrolovat přidělování bytů, aby to dostali ti, kteří dosahují určitého násobku životního minima. Je samozřejmě třeba zkontrolovat, jestli byty mají patřičnou velikost a jestli byl dodržen regulovaný nájem. Samozřejmě po poskytnutí dotace přišlo hned MMR a řádně vše zkontrolovalo. Byli tam celý den a pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Za rok přišli z finančního ředitelství, byli tam tři dny, kontrolovali totéž, závěr byl – pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Dokonce i po roce. Protože v případě, že se byt uvolní, je třeba znovu ho přidělit nízkopříjmovými obyvateli atd. A pokud byste si mysleli, že tímto končí, tak ne. Za tři roky přišel NKÚ, byli tam tři měsíce, chtěli uzamykatelnou místnost, uzamykatelné skříně – přece oni tam nebudou pořád, protože mají ještě jiné kontroly v okolí. Závěr naštěstí byl, že máme všechno v pořádku, a pochválili nás. Ale, přátelé, je to efektivní způsob kontroly? Nebyly dvě skupiny těch kontrolorů darmožrouti? Proto já jsem pro důkladnou kontrolu, ať se řekne – přijde tam ten a ten orgán, zkontroluje vše důkladně, podepíše se pod to, že to je v pořádku zkontrolováno, a nese za to ten kontrolor také zodpovědnost. Ale už nebudou otravovat po druhé, po třetí, po čtvrté a po desáté. Proto takovýto návrh, takovéto plácnutí do vody – tak ještě NKÚ bude chodit, nemá vůbec žádný smysl. Bez toho, že se přijmou další opatření, která vyloučí nesmyslné kontroly, které přišly před tím. A teď ještě jedna oblast. To je kontrolování samosprávného rozhodování obcí, krajů. Opět nejlépe na některých příkladech. Jedno město koupilo kotelnu. Koupilo ji
51
za cenu vyšší než znalecký posudek, protože provozovatel kotelny před tím nějakým způsobem zkrachoval a bylo třeba topit. Někdo dal trestní oznámení a radní se tři roky zpovídali, než je soud definitivně osvobodil. Protože samozřejmě samospráva má možnost se rozhodnout, a k tomu je i volena, k tomu má pravomoci, takže se rozhodli, že koupí tu kotelnu i nad znalecký posudek, aby ji provozovali a zajistili lidem teplo. A teď uvedu – jestli ten zákon projde a NKÚ si vybere hned jako první nás, tak má kolega Kala hned první možnost kontroly, k tomu se přiznávám, koupili jsme starý sklad lehkých topných olejů asi za 100 tisíc za tím účelem, abychom ho za další sta tisíce zdemolovali. Je docela možné, že úředník NKÚ, který tam přijde, řekne: To bylo nehospodárné rozhodnutí. Nebude ho zajímat, že jsme to dělali proto, abychom zregenerovali park. Takovýchto věcí může být spousta. Před časem bylo kontrolováno město v mém okolí. Kontroloři konstatovali, a samozřejmě mediálně to rozmázli, a to je ta věc, která vždycky hrozí, stavěli školku a kontroloři konstatovali, že je předražený dětský prvek na zahradě. Zjistili, že je o 10 tisíc dražší, než by bylo možné ho pořídit. Když se na to člověk potom podívá, to byla dotovaná zakázka na stavbu celé nové školky za mnoho milionů Kč. Tu soutěž na cenu někdo vyhraje, a pak tu cenu dodrží, udělá za ni celou stavbu, ale kontroloři si pak rozebírají všechny faktury a zjistí, že jednu prolézku by bylo možné koupit o 10 tisíc levněji. Ten starosta už to nikde nevysvětlí, protože ho všude vláčejí tiskem, že měl v nepořádku tuhle dotaci. Takže klidně, ať NKÚ kontroluje i samosprávy. Klidně to můžeme schválit, ale pokud to schválíme a neschválíme zároveň zcela nový systém kontrol, o kterých jsem tady hovořil, to znamená, ať nepřijde pět různých kontrolorů, ale jeden se vší zodpovědností, a ať přijde včas, ne po pěti letech, ať přijde včas, rychle to zkontroluje, ať je možné se poučit pro další případy, tak až takovýto systém bude funkční tady u nás, tak bude lépe. A na to se těším. A teď závěr. Možná to bude schváleno, možná to nebude schváleno. Zeptám se vás, co se stane, když to bude schváleno a co se stane, když to nebude schváleno. A hned si odpovím. Nestane se vůbec nic v žádném z těchto případů. Když to schváleno bude, tak NKÚ bude tou šestou kontrolou, která ještě bude chodit a za 1200 let zkontroluje všechny samosprávy, což samozřejmě, uznáte, je nesmysl. Podle čeho si je ještě bude vybírat? Podle abecedy? Bohumín – B – to je hodně blízko, ale budeme na řadě asi za takových 15 – 20 let. A jestli to vezme podle velikosti a začne Prahou, tak neskončí nikdy a už se nedostane na nikoho dalšího. Přestože si myslím, že jsem zde vysvětlil některé nesmyslné pohledy tohoto řešení, tak jsem si vědom toho, že nejpozději zítra budu v médiích jako lump, který brání kontrole samospráv, určitě máme máslo na hlavě. A určitě je třeba se na nás dobře podívat. Ale víte, s těmi médii to je tak, když jsme před rokem tady schvalovali přímou volbu a dovolil jsem si tehdy pronést, že tady zaznělo, že to možná bude pěkná šaškárna v souvislosti tehdy s naším dnešním kolegou Okamurou, tak jsem druhý den dostal asi stovku poměrně odporných mailů, dostaneme je asi zítra také, ti, kteří nebudou nadšeni pro takovýto návrh. Ale rok se sešel s rokem, ta volba probíhala teď a minimálně při tom, jak ministerstvo vnitra průměrovalo, tak všichni novináři říkali, že to je pěkná šaškárna, ale že my jsme ti blbci, kteří to před rokem takto schválili. Takže já vyzývám k tomu, abychom zůstali senátory, kteří hlasují a kteří se nerozhodují podle toho, co bude dneska či zítra v novinách. Tento zákon v toto podobě nepodpořím a četl jsem avizované usnesení doprovodné, které navrhuje kolega Vystrčil, ten podpořím všemi deseti a budu se těšit na opravdu
52
důkladné řešení systému kontrol v ČR. Děkuji za pozornost. (Souhlasné bušení do lavic.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Mám další písemnou přihlášku od pana senátora Miloše Vystrčila, takže ten má nyní slovo. Poté požádal o slovo viceprezident NKÚ pan ing. Miloslav Kala. My ale o jeho požadavku budeme muset dát poté hlasovat. Takže teď má slovo pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane
ministře, vážený pane viceprezidente, vážné kolegyně, kolegové. Já budu částečně navazovat a částečně se možná i trochu překrývat s mým kolegou Petrem Víchou. Omlouvám se za to, protože jsem ale možná trošku větší optimista než on, tak se pokusím vysvětlit nejen vám v sále, tady si myslím, že to možná ani tolik potřeba není, ale i těm, co nás poslouchají, proč někteří z nás k té plánované a navrhované změně ústavy zaujímají tak kritické stanovisko. Jak jste si všimli, tak to stanovisko je dáno zejména rozšířením pravomocí NKÚ, které se týkají samospráv. Uvědomuji si, že jsou tam i další možnosti kontrol, které ta změna ústavy otevírá, ale bohužel je to všechno v jednom balíku a já si myslím, že než udělat velikou chybu, tak je dobré ještě chvíli počkat. Úplně na úvod si dovolím zopakovat situaci, ve které se nacházíme v rámci hlasování o změnách ústavy. Jak už tady bylo řečeno, pokud schválíme tuto změnu ústavy, tak dalším bodem našeho jednání je potom zákon o NKÚ, který přímo už specifikuje, jakým způsobem by ty kontroly na samosprávných celcích a dalších organizacích měly být prováděny. Já upozorňuji, že ten zákon je velmi špatný a bylo by velmi nelogické, pokud bychom pro změnu ústavy hlasovali a zároveň potom ten zákon zamítali, neboť obě dvě věci máme k dispozici. A předpokladem pro to, aby ten zákon mohl jednou být lepším, myslím tím ta změna zákona o NKÚ, tak je to, aby i samotné změny ústavy byly více promyšlené a již dnes v tento okamžik provázané se zněním zákona o NKÚ. Další naší možností potom je, že tento zákon, nebo znění ústavního zákona neschválíme. V tom okamžiku potom nám nezbývá, než ten následující zákon zamítnout, protože nemůže platit, pokud mu ústava nedává možnost existence. Třetí možností by bylo, kdybychom ústavní zákon neschválili a potom následně zákon o NKÚ schválili. To bychom byli za úplné hlupáky. Takže tolik k té stávající situaci. Nyní na úvod toto – všichni z nás jsme asi dostali do e-mailů rozhovor s prezidentem NKÚ Slovenské republiky Jánem Jasovským, který byl velmi zajímavý. Také obsahoval jednu větu pana prezidenta NKÚ, která byla velmi pěkná a určitě se bude mnoha lidem líbit. A to je věta, která říká - kdo se brání kontrole, je podezřelý. Kdo se brání kontrole, je dneska v České republice podezřelý, a už skoro nikoho nezajímá, proč se té kontrole brání. A já bych řekl, že ta věta je pravdivá, pokud by tam bylo napsáno: Kdo se brání erudované čili ze znalostí věcí dělané a systematické kontrole, je podezřelý. Kdo se brání kontrole toho typu, jak dneska nabízí změna ústavy a případně změna zákona v NKÚ, ten podle mého názoru podezřelý rozhodně býti neměl. Protože tato změna vyvolává v lidech – a možná stejně jako já jste dostali spoustu mailů, které vás nabádají k tomu, hlasujte pro tento zákon. Zejména jsou to různí členové různých občanských sdružení, kteří říkají, je potřeba všechno zkontrolovat nejméně sedmkrát, osmkrát, devětkrát. Tak ta změna ústavního zákona vyvolává tři plané naděje, nebo, chcete-li, tři mýty.
53
Já ty mýty přečtu, pak se k nim ještě jednou vrátím a pokusím se vám dokázat, že skutečně se jedná o mýty. První mýtus je, že počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. Já si myslím, že to není počet kontrol a složitost předpisů, které omezují korupci, myslím si, že je to naopak. A zkusím to dokázat. Mimochodem, to je pro pana viceprezidenta, který se potom přihlásil o slovo, když jsem ho navštívil a ptal jsem se ho, jak si představuje on navýšení pracovníků NKÚ, tak mi říkal – zhruba 50, možná 60 během tří let. Já upozorňuji, že v roce 2006, když NKÚ na Slovensku získal možnost kontrolovat obce, tak od té doby založil 6 nových expozitur zhruba po 20 pracovnících, což je 120 pracovníků. Jelikož Slovensko je poloviční než my, tak 120 x 2 je 240. A je to málo, prosím! Těch 240, které bychom potřebovali, abychom se dostali na úroveň Slovenska, je pořád pro Slovensko málo, pořád jich bude potřeba více. A je to logické, protože jestliže ta kontrola má být erudovaná, tak ji musí dělat někdo, kdo té věci rozumí, kdo se v té věci pohybuje, a není možné tu kontrolu dělat jednou za rok. Je to stejné, jako když já se jednou za 3 měsíce pustím do dělání nedělního oběda. Vždycky to končí, že jdeme do restaurace. Takže to je ten první mýtus. Druhý mýtus je, že obce nejsou dostatečně kontrolovány. Opak je pravdou, budu o tom za chvíli – a omlouvám se, že poměrně dlouho – mluvit. A třetí mýtus, podle mě největší a nejhorší, je, že rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu ve smyslu kontroly obcí a krajů, tak jak je definováno, omezí korupci. To považuji vůbec za největší mýtus, pokud se bavíme o korupci v celém tomto státě. Nyní tedy už k tomu, co ten vlastní zákon obsahuje a co bude jeho důsledkem. Ten vlastní zákon obsahuje, jak už tady bylo řečeno, že bude možné kontrolovat hospodaření obcí a krajů a bude ho možné kontrolovat z hlediska tzv. tří E – efektivnost, hospodárnost, účelnost. Jinými slovy to znamená, že není možné, když má NKÚ kontrolovat obce v souladu se zákonem, aby se kontrola efektivnosti a hospodárnosti vyhnul. A v tom okamžiku se musí stát to, že i úředníci na NKÚ se budou zabývat tím, zda kotelnu bylo nebo nebylo vhodné zbourat a zda pan starosta a zastupitelstvo rozhodli nebo nerozhodli správně. A protože se v tom území nepohybují, protože nemůžou znát všechny další konsekvence, které s těmito rozhodnutími souvisí, tak potom je velmi pravděpodobné, že v nějakých okamžicích se ve veřejných zprávách NKÚ objeví minimálně pochybnost o tom, zda zastupitelstvo nebo starosta rozhodovali správně. A já upozorňuji, že pokud má NKÚ kontrolovat podle zákona, tak skutečně musí podle zákona o obcích 128, § 38, odst. 1 kontrolovat, zda majetek obce je využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A to "v souladu s jejími zájmy" je velmi komplikované. Já potom k tomu ještě uvedu speciální případ. Nyní, jak to s tou kontrolou obcí a krajů obecně dneska vypadá? Pokud se podíváte na systém kontrol, které dneska v České republice fungují a které se obcí a krajů týkají, tak kontroly probíhají ze tří hledisek. První je prostorové hledisko. Kontroly jsou buď externí, nebo interní. Druhé je časové hledisko – kontroly jsou buď ex-ante, to znamená předběžné, nebo současné anebo následné. Externí kontroly, to znamená ty kontroly, které přicházejí potom, a to je i případná kontrola NKÚ, je následná kontrola. Stejně je z kontrol nejméně účinná, zpravidla nemotivační a zpravidla z hlediska preventivních téměř neúčinná, protože když někoho chytíte a potrestáte až poté, co se věc stala, tak je to zpravidla ten nejméně účinný moment. Na to dopředu upozorňuji.
54
Třetí možnost kontroly je potom předmětné hledisko, zda ta kontrola přímo kontroluje hospodaření anebo kontroluje hospodaření nepřímo. Když se podíváme z tohoto pohledu na naše obce a podíváme se na to, jak na tom jsou, tak prvním typem kontroly je přezkoumání hospodaření obce respektive kraje. Přezkoumání hospodaření obce se provádí dvoukolově. První kolo je dílčí, druhé kolo je potom na konci řekněme kalendářního roku, a to kontroluje – omlouvám se, ale je to důležité hlavně pro ty, co nás poslouchají – údaje o ročním hospodaření územního celku, které tvoří součást závěrečného účtu, nakládání a hospodaření s majetkem ve vlastnictví územního celku, nakládání hospodaření s majetkem státu, s nímž hospodaří územní celek, zadávání a uskutečňování veřejných zakázek, s výjimkou úkonů a postupů přezkoumaných orgánem dohledu, stav pohledávek a závazků a nakládání s nimi, ručení za závazky fyzických a právnických osob, zastavování movitých a nemovitých věcí ve prospěch třetích osob, zřizování věcných břemen k majetku územního celku, účetnictví vedené územním celkem, je možné identifikovat nedostatky z oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, které mohou duplikovat korupci. Zpráva obsahuje oddíl rizik. Je možné identifikovat korupční rizika. Takže to je první kontrola – přezkoumání hospodaření obce. Na obcích ji každoročně vykonává krajský úřad. Na krajském úřadě ji každoročně vykonává ministerstvo financí. Dalším typem jsou veřejnosprávní kontroly. Vesměs se jedná o kontroly následné – důležité. S výjimkou určitých typů auditů atd., v případě kontrol EU, kde je taky kontrola ex-ante atd., proto převažuje v těchto kontrolách takový ten inspekční charakter a jsou tam vždycky konstatovány chyby, které se staly v minulosti. Tyhle kontroly kontrolují nakládání s veřejnou finanční podporou, to znamená dotace, příspěvky, návratné finanční pomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu. U prostředků ze státního rozpočtu, zejména dotací, se ještě zastavím. Zase, prosím vás, pro všechny – dotace se přiděluje na základě rozhodnutí. Jakékoli rozhodnutí o přidělení dotace lze svázat – a děje se tak – podmínkami poskytnutí dotace. To znamená, jestliže stát komukoli poskytuje peníze formou dotace, může si speciálně v rozhodnutí vymínit, jaké všechny typy kontrol se k této dotaci a případně k celé akci, která je pomocí té dotace realizovaná, vztahují. Rozumíme si? Stát, kdykoliv poskytuje dotaci, tak si v podmínkách poskytnutí dotace může kdykoliv vymínit všechny možné způsoby kontrol, které chce, aby potom na tu akci byly prováděny. On tady má obrovský nástroj, aby se zabezpečil proti korupci, jakýmkoliv způsobem chce. A může tam poslat kohokoli. Pokud ten člověk chce dotaci, tak to prostě musí přijmout. Je to velká moc státu a je využívána a mnozí z nás to znají. Další je kontrola veřejnosprávní. Je to otázka kontroly státních finančních aktiv, dále státních záruk, finanční podpory poskytnuté formou slevy na daních i právnických osob uvedených v zákoně. Veřejnosprávní kontrola se týká poskytnutí prostředků ze státního fondu, státních finančních aktiv. Dále potom jsou to peníze z národního fondu, tj. finanční prostředky z EU a jiné prostředky poskytnuté v zahraničí na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy. I zde jsou možnosti identifikovat zjištění v oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, to znamená porušení rozpočtové kázně. I zde mohou být implikována korupční jednání. Upozorňuji, že tyto veřejnosprávní kontroly mohou vykonávat a vykonávají ministerstvo financí, dále odvětvová ministerstva, všechna odvětvová ministerstva, a dělají to, prosím. Dále řídící orgán. Řídící orgán je ten, který je například řídícím
55
orgánem z hlediska poskytování evropských dotací. Dále auditní orgány. Dále je to Evropská komise, audit Evropské komise. Kontrolu může dále provádět Evropská komise, Evropský účetní dvůr, Evropský úřad pro potírání podvodů a samozřejmě finanční úřady. Tito všichni to dělají. Dělají to, jak říkal Petr Vícha, nekoordinovaně, třikrát, dvakrát, čtyřikrát kontrolují to samé, zkontroluje to jedno ministerstvo, přijde na to samé jiné ministerstvo, potom přijde finanční úřad a potom přijde speciální finanční kontrola z ministerstva financí, opět na to samé s rozdílnými výsledky. A nyní bude chodit ještě NKÚ. Další kontrola je hospodaření územně samosprávních celků, pokud je veřejná finanční podpora poskytnuta ze státního rozpočtu. O tom jsem už mluvil. Je tady možnost svázat poskytnutí dotace s podmínkami, které jsou přímo v rozhodnutí o poskytnutí dotace. A druhá možnost je samozřejmě ta, která už existuje, a to, že na každou akci, kterou dělá obec nebo kraj s poskytnutou dotací, se vztahuje možná kontrola NKÚ. NKÚ může přijít a může kontrolovat. Debata o tom, co všechno může a co všechno nemůže kontrolovat, někdy bývá složitá. Já ale upozorňuji, že si nedovedu představit starostu nebo zastupitelstvo, které by NKÚ v případě, když přijde kontrolovat poskytnutí dotace, řeklo: a tohle kontrolovat nesmíte, protože bod č. 2 je, že NKÚ napíše do své zprávy, která je veřejná, že starosta nebo zastupitelstvo neumožňuje NKÚ zkontrolovat tuto část akce, která byla financována ze státní dotace. A v tom okamžiku ten starosta je nahý a ostuda, která ho čeká, mu za to nestojí, protože obecně platí to – a to je věc, která je velmi mrzí – že 99 % starostů, nebo možná ještě více, bych řekl, jsou normální poctiví lidé, kteří nejsou na svých pozicích proto, aby se obohatili a aby se nějakým způsobem zabezpečili a okrádali okolo sebe. Ono to ani nejde, protože nikdo není pod větší kontrolou, než starostové, zejména na menších obcích. Tam si každý vidí do talíře. A myslet si, že někdo lépe pozná, že starosta v malé obci krade, než místní občan, že to lépe pozná nějaký úředník z Prahy, je naprostý nesmysl a je to celé postaveno, řekl bych, na hlavu. To je podíl na přidělování dotací. Další věc, která je velice důležitá a která se podceňuje, je oblast interních kontrol. Jestli si někdo myslí, že se obce a města nevěnují interním kontrolám, které, mimochodem, jsou nejúčinnější, protože jsou preventivní, zastavují korupci ještě dříve, než začne, tak se krutě mýlí. Nakonec i zákon o finanční kontrole přímo přikazuje obcím, aby fungoval interní audit. Interní audit – zase, prosím vás, čtu. Vím, že vy to znáte, ale aby to poslouchali i ti, co to slyšet chtějí. Je to vnitřní kontrolní systém. Funguje jako kontrolní mechanismus, který má předcházet rizikům a odstraňovat nedostatky v činnosti orgánů veřejné správy. Funguje ve všech oblastech, včetně finančního řízení. Interní audit pak poskytuje ujištění, že kontrolní mechanismy jsou nastaveny a že fungují, a to i v oblasti korupčních rizik. A interní audit dokonce dává návod, jak do budoucna těmto rizikům předcházet. To znamená, pokud něco je potřeba zlepšovat, tak je to, aby se organizace jako takové samy zabývaly vnitřní kontrolou, protože není něčím zájmem, než dosáhnout toho, aby tyto organizace samy dokázaly identifikovat rizika, která existují v rámci korupce. Další typ kontroly – manažerská kontrola. Opět obsažena v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Manažerská kontrola - zase se omlouvám, ale cituji: Je přirozená součást manažerské práce. Manažer je vedoucí orgánu veřejné správy, v obci je to starosta, ředitelé krajských úřadů, ředitel příspěvkové organizace. Ověřuje, zda operace probíhají v souladu s legislativou. Ověřuje, zda jsou
56
naplňovány cíle organizace, zda jsou veřejné finanční prostředky vynakládány účelně, hospodárně, efektivně a zda byla identifikována všechna významná, to znamená i korupční rizika. Jedná se jak o oblast finanční, tak věcnou. Další kontrola je kontrola vykonávaná finančním nebo kontrolním výborem. Každé zastupitelstvo má ze zákona finanční nebo kontrolní výbor. Ten může zkontrolovat cokoliv a kdykoliv, když to přeženu. Zase se to děje, zase těžko může někdo lépe identifikovat případnou korupci nebo něco podobného, než člověk, který žije v tom městě, je v opozici, chce se stát tím, kdo je v pozici a hlídá starostu na každém kroku. Je to automatická, logická, demokratická kontrola. Nad tím vším, to už taky bylo řečeno – pokud se někomu něco nelíbí, jsou tady orgány činné v trestním řízení, je tady možnost trestního oznámení, jsou tady státní zastupitelství, atd. Je to delší, ale říkal jsem to. V oblasti externích kontrol, které se nezaměřují přímo na hospodaření, je také spousta kontrol, které kdyby nevyhovovaly, tak potom dovedou nakonec člověka ke kontrole hospodaření a ke kontrole toho, zda po hospodářské stránce je všechno v pořádku. Přečtu jen některé typy nehospodářských kontrol. Je to kontrola výkonu přenesené působnosti. Jinými slovy – jestli na těch obcích se skutečně z peněz, které poskytuje stát formou dotace, se vykonává výkon státní správy a žádný jiný výkon. Jestli nejsou ty peníze utráceny zbytečně, to znamená, zase jsme, byť nepřímo, v hospodaření. Kontrola výkonu samostatné působnosti. Opět to samé – zákon č. 128 ukládá tuto kontrolu. Daňová kontrola, to znamená, jestli obce včas a dobře odvádějí daně, některé obce jsou dneska plátci DPH. Kontrola zdravotního pojištění. Opět to jde do účetnictví, do všeho. Kontrola sociálního pojištění, kontrola pracovně právních vztahů, kontrola dodržování pravidel hospodářské soutěže, tzv. ÚOHS, veřejné podpory a veřejných zakázek. To jsou další kontroly, které jsem tady četl. Další kontroly: Kontrola dodržování pravidel v oblasti ochrany osobních dat, kontrola dodržování živnostenského zákona, kontrola dodržování dalších speciálních zákonů, např. ochrana ovzduší, požární ochrana, hygiena, ochrana spotřebitele, ochrana dodržování zákona o archivní a spisové službě, ochrana životního prostředí, ochrana utajovaných skutečností, kontrola dodržování zákonů v oblasti veřejných služeb, atd., atd. Ale toto už je skoro vyčerpávající výčet, nebo téměř vyčerpávající. Omlouvám se za svůj delší projev, ale myslím si, že to je nutné, aby to aspoň mohli slyšet ti, kteří to chtějí slyšet. Teď na závěr. Příběh. Představte si, že v nějaké obci nějaký člověk je trenérem mládeže, nějakých mladých fotbalistů a někomu se to, jak trénuje mládež, nelíbí a tak na něj pošle kontrolu. A aby to mělo nějakou váhu, tak tam pošle nějakého člověka z Prahy, který se sportem, se strukturou sportu, s financováním sportu, se systémem podpory sportu zabývá. A tento člověk z Prahy přijede a v obci, kde zmíněný člověk dělá trenéra mládeže, udělá tři zjištění. A tato tři zjištění jsou veřejná a veřejně publikovaná. První jeho zjištění je, že družstvo mládeže nějakou dobu trénovalo mimo obec, jezdilo na nějaké hřiště, které bylo jinde, a z toho usoudí, že došlo ke zbytečnému vynakládání prostředků na dopravu družstva. Druhé zjištění je, že mládež trénovala s příliš velkými míči, že to měly být menší míče, protože ty se pro mládež hodí, a řekne, že trenér to dělá špatně a že se chová k mládeži vlastně způsobem, kterým by se chovat neměl.
57
A třetí zjištění je, že řekne, že mládež dostatečně po tréninku nerehabilituje, že se málo odpočívá. Toto je zveřejněno. A protože to je člověk z Prahy, který má velkou autoritu, tak si všichni v obci řeknou: Ježíš, co to je za chlapa, tam jsme dávali své děti, ten je mohl trénovat? A až později se ukáže, že děti jezdily na jiné hřiště proto, že se současné hřiště meliorovalo, muselo se opravit a na části trávníku byla plíseň. Později se ukáže, že malé míče nebyly koupeny proto, že na ně nebyly peníze a musely se koupit velké míče, aby je zároveň mohlo používat i mužstvo dospělých a že to všechno bylo se souhlasem ředitele klubu. A pak se ukáže, že protože v kabinách jsou jenom dvě sprchy a není tam rehabilitační místo, že se ani jinak rehabilitovat nedá. Ten člověk to prostě všechno dělá dobře, akorát někde někdo napsal, že to dobře nedělá, protože teoreticky by to mělo být jinak a teoreticky je to správně jinak. Bojím se, že tento příběh může potkat díky kontrole NKÚ kteréhokoliv starostu. A byl bych velmi nerad, pokud by se tak stalo, protože naprostá většina z nich si to nezaslouží. Další věc, kterou si dovolím říci, a to je velmi zajímavé. Tímto zákonem jsem se velmi zabýval i změnou Ústavy. Bez citace jakýchkoliv jmen vám musím říci, že pokud jsem s lidmi, kteří stojí za tím zákonem a kteří zákon kdykoliv představovali, mluvil mezi čtyřma očima, tak oni řekli, že si od tohoto zákona vlastně také moc nic neslibují, přesně, jak to říkal Petr Vícha. My tady předkládáme něco, čemu ani předkladatelé sami nevěří, že to s korupcí něco udělá. Ale neřeknou to veřejně, protože kdo je proti kontrole, ten je podezřelý. Nebudou to tedy veřejně říkat a budou prosazovat změnu Ústavy a následně špatný zákon o NKÚ jenom proto, že kdo je proti kontrole, ať je jakákoliv, je zkrátka podezřelý. Nyní nazpátek k mýtům. Mýtus č. 1 – počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. To je, prosím, nesmysl. Je to nesmysl proto, že naopak existence duplicit, triplicit, multiplicit, existence nesrozumitelných zákonů a složitost kontrol, složitost zákona o zadávání veřejných zakázek, atd. přesně umožňuje korupci páchat, protože pak, když už tomu nikdo nerozumí, tak to je nejlepší pro lidi, kteří se v tomto prostředí pohybují jako ryby ve vodě a kteří potom díky tomu, že si na administraci veřejné zakázky nebo čehokoliv jiného najmou firmu, tak vlastně jsou v pořádku, protože potom stačí dát zadání jen té firmě. A podobně je to se všemi ostatními věcmi. Pokud všichni budeme všechno pořád dokola kontrolovat, pokud bude pět, šest kontrol, které budou navzájem protichůdné, pokud nebude existovat systém, tak to je živná půda pro korupci. Čili není tomu tak - čím více kontrol, pokud jsou nesystematické, neerudované, tím horší prostředí pro korupci. Mýtus č. 2 – obce nejsou dostatečně kontrolovány. Některé jsem už unavil tak, že odešli, a to jsem jenom citoval, jak jsou obce kontrolovány. Čili odpovídám Petru Víchovi za pana předkladatele. Neexistuje oblast nakládání s majetkem a veřejnými prostředky, která by nebyla pokryta kontrolní činností. Neexistuje. Jestli existuje, tak ji někdo ukažte a vstaňte a řekněte ji. Pan ministr asi schválně odešel, aby to neslyšel. Mýtus č. 3, nejhorší – rozšíření pravomocí NKÚ omezí korupci. To byly ty maily. Omezme korupci, dejme pravomoc NKÚ. Je to můj názor. Jestliže pan viceprezident chce zvýšit počet pracovníků na NKÚ o 50, tak to nemůže dopadnout jinak, než že návrh způsobí, že rozmělní kapacitu NKÚ, a NKÚ pokud aspoň bude chtít zkontrolovat Bohumín, aspoň do 15 let, tak nebude moci dělat jiné věci, kterým rozumí, které jsou pro tuto společnost zásadní a které jsou potřeba pro to, aby korupce skutečně byla omezena. Jinými slovy – dojde vlastně k oslabení kontrolní
58
činnosti NKÚ. K oslabení této činnosti, k rozmělnění této činnosti, k tomu, že se bude zabývat duplicitní kontrolou na obci, místo toho, aby dělal primární kontroly úplně někde jinde. Nemůže to jinak dopadnout. A pokud my tento zákon schválíme, tak nepřispějeme k ničemu jinému, než k tomu, že prostor pro korupci se rozšíří. A to je moje poslední slovo. Proto si vás, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji poprosit, abyste pro ústavní zákon nehlasovali. Na druhé straně, protože si uvědomuji, že to není tak, že bychom tady chtěli, aby se nekontrolovalo, aby to nefungovalo. A tak jsem si dovolil – a tím vlastně dávám vysvětlení paní kolegyni Wagnerové – navrhnout doprovodné usnesení, a přimlouval bych se, kdyby mohlo být přijato. A směřuje právně k tomu, ať ve státě je na čele kdokoliv, aby se někdo zamyslel nad tím, jakým způsobem je správné rozšířit pravomoci v Ústavě pro NKÚ, aby to bylo efektivní, aby to bylo provázáno se zákonem o NKÚ, a aby se skutečně prostor pro korupci omezil. To, co děláme nyní, není omezení prostoru pro korupci, a velmi se omlouvám za to, že to takto natvrdo musím říci. A úplně na závěr zatím ještě nezmiňovaná slavná Limská deklarace. Podíváte-li se na ústavní zákon, tam v důvodové zprávě, kromě konstatování, že existuje korupční prostředí na obcích a krajích – a tady zdůrazňuji to, co říkal Petr Vícha, že žádná analýza toho, že by existovalo nějaké významné korupční prostředí se zvýšeným výskytem korupce v prostoru obcí, obecních a krajských samospráv, neexistuje. Já jsem o ni několikrát žádal. Poprvé jsme o ni žádali, když Petr Vícha napadal Národní program reforem, kde byl nějaký odstaveček, kde bylo napsáno, že je zvýšený prostor pro korupci v oblasti veřejné správy vykonávané na území územních samosprávních celků. Už tenkrát jsem se po tom pídil – žádná analýza neexistuje. A druhý důvod, proč se říká, že to máme přijmout, je Limská deklarace, která říká v článku 7, odst. 3, že by nejvyšším kontrolním orgánem měla protékat kontrola veřejných prostředků. To je pravda. Zároveň ale ve stejné Limské deklaraci je také v článku 7 odst. 2, který říká, že konkrétní podoba auditních pravomocí nejvyšší auditní instituce závisí na podmínkách a požadavcích každé země. Prosím vás, zvažte, jestli požadavkem této země je v tuto chvíli, aby NKÚ se stal dalším kontrolním orgánem obcí a krajů. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Jenom musím být spravedlivá a zastat se pana ministra, který potřeboval fyziologickou přestávku vzhledem k délce vašeho projevu. A v této chvíli požádal o slovo viceprezident NKÚ pan Miloslav Kala. My musíme o jeho žádosti vystoupit zde hlasovat, protože nemá všechny kompetence, kterých by měl toto právo automaticky. Dovolím si svolat v této chvíli všechny k procedurálnímu hlasování. Budeme nyní hlasovat o tom, zdali vyslovíme souhlas s vystoupením viceprezidenta NKÚ pana Miroslava Kaly. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A já tedy prosím pana viceprezidenta NKÚ, aby vystoupil. Miloslav Kala: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky,
vážení páni senátoři. Děkuji vám za možnost vystoupit a za možnost vyjádřit se 59
k vládnímu návrhu, který není mým návrhem. A já zde nejsem v pozici, abych tento návrh obhajoval, jsem tu v pozici, abych možná řekl pár expertních stanovisek k některým věcem, které zde zazněly. Ale úplně nejdřív mi dovolte, abych řekl jednu osobní poznámku. Bez ohledu na to, jak dnešní jednání dopadne, tak si o Petrovi Víchovi nebudu myslet, že je to lump, naopak chci tady před vámi přede všemi říct, že si vážím jeho práce, obdivuji jeho práci a myslím si, že to, co dokázal, je ukázkou toho, jak má fungovat obec a jak má fungovat starosta nebo primátor v obci. Vyslechli jsme velmi dlouhý projev na téma, co je to kontrola, jakým způsobem se vykonává kontrola, co je to kontrola ex-ante, ex-post, co je to interní kontrola. To podstatné, co tu nezaznělo, je jenom jedno maličké doplnění. Kontrola NKÚ není kontrola. My prostě nemáme to správné slovo, které se v angličtině překládá jako audit, a u nás má úplně jiný charakter než jako to, co rozumíme snad ještě ti, kteří se tou otázkou zabýváme, jako kontrola nebo činnost účetních dvorů. To je prostě jiná záležitost. Já nechci tady teď polemizovat o tom, že existuje kontrola docházky a existuje kontrola veřejných zakázek a existuje kontrola požárních předpisů a že máme vytvořit nějaký jednotný systém, abychom nezatěžovali ty kontrolované osoby, abychom při jedné jediné kontrole vyřešili všechny tyhle problémy. Všichni cítíme, že to není možné, ale to, co si možná neuvědomujeme, je to, že role účetních dvorů je poněkud jiná. A teď je otázka, jaká je? Druhá otázka, jestli současné NKÚ do dnešní doby tu roli plnil a plní a jestli se k té roli přihlásíme a budeme to chtít naplňovat, nebo ne. Tady byla zmíněna Limská deklarace. Mohl bych zmínit deklaraci Valného shromáždění OSN, nebo usnesení Valného shromáždění OSN. Mohl bych zmínit celou řadu dalších. Ale dovolte mi, abych teď použil jednu aktuální záležitost. Světové ekonomické fórum v Davosu, které určitě nejde podezřívat z toho, že by chtělo prosadit nějaký přístup, byrokratický přístup ke kontrole, se zabýval jedním z materiálů, který kromě jiného v sobě obsahoval následující otázku: Víte, v čem je největší a nejmenší rozdíl mezi zeměmi severní a jižní Evropy? A na tuto otázku odpověděl poměrně širokou analýzou – a teď řeknu to velmi důležité – do které použil výsledky jednotlivých národních účetních dvorů zemí v EU. A řekl, že jednou z podmínek úspěšnosti a případné neúspěšnosti těch zemí je to, že zdravotní péče, základní vzdělání, ty atributy, které jsou na straně těch výdajů, tak jsou velmi blízko sebe v té severní a jižní Evropě. A také infrastruktura po investicích, které byly realizovány prostřednictvím evropských dotací, ale funkčnost institucí a inovace těch zemí a schopnost tvořit nějaké nové hodnoty je velmi od sebe vzdálená. Co to znamená? Znamená to, že naznačují jakousi cestu. Já se neodvažuji teď a v této chvíli hodnotit, ale mě tenhle příklad velmi výrazně zaujal. A to, že někdo použil závěry nejvyšších kontrolních úřadů k určité analýze, k určitému přístupu k řešení takhle zásadní otázky, co vlastně s Evropou dál, aby byla úspěšná, aby obstála, tak pro mě je to argument velmi silný. Tím se dostáváme k tomu, proč vlastně v ústavě se najednou hovoří o obcích a krajích. Limská deklarace – a správně to můj předřečník řekl – v sobě nic takového neobsahuje. Limská deklarace a obecně ten správný požadavek, který je požadován, je, aby, když do toho systému se hodí koruna veřejných prostředků, tak aby bylo možné zjistit její důsledky, dopady, to, jakým způsobem protekla a jestli skutečně působila v tom smyslu toho – zase nám chybí slovo – my říkáme programu, ale ve skutečnosti je to politika s malým p, tak jestli skutečně ta koruna pomohla, přispěla k tomu řešení, který byl na začátku.
60
Já si dovolím tvrdit, že dnes už se takové kontroly snažíme dělat. A kdo čtete naše kontrolní závěry, tak je tam najdete. Zmíním jenom jednu, která není ukončena, která si myslím, že může být velmi výrazným posunem ve vnímání toho, co to je ta kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem, a to je naše společná kontrolní akce s Bundesrechnungshofem, kde posuzujeme právě právní prostředí, právní úpravu veřejných zakázek v ČR a Německu – řeknu teď bez nároku na to, že bych se vyjadřoval nějak k výsledkům té kontroly, že docházíme i k tomu, že u nás je ta úprava podstatně přísnější než v tom Německu. Potom ale sledujeme tu praxi a dopady té praxe na jednotkové ceny, kolik stojí kilometr dálnice, kilometr silnice nebo nějakých oprav, které jde mezi sebou porovnávat. A ukazuje se, že ačkoli ta právní úprava u nás je preciznější, tak ta praxe funguje mnohem lépe v tom Německu než u nás. A ty ceny, které jsou dosahovány, tak v určitém relativním srovnání jsou vlastně v tom Německu lepší než u nás. Toto má být ten smysl. Kontroly externím kontrolorem. Proč Marie Terezie založila účetní dvůr? Prostě proto, že chtěla vědět, jak poddaní nakládají s jejími penězi. A to je to, co by NKÚ měl dělat. To, že jsme si možná vlastní vinou a vlastními nedokonalostmi a vlastními neschopnostmi způsobili to, že se díváte na tu kontrolu jako na něco obtěžujícího, nedejbože šikanujícího, nedejbože, když máme kolegiátní způsob uspořádání, že se na to díváte jako na možnost zneužít tu kontrolu, na to, abych někoho zlikvidoval, abych poslal kontrolu na nějakého politického oponenta, to je chyba. To ukazuje na to, že instituce NKÚ u nás nefunguje dobře. A já doufám, že se tato chyba bude odstraňovat a bude zmenšovat. Teď mi dovolte už jenom poznámky k tomu, co tu zaznělo. Počet kontrolorů na Slovensku – nebylo správně pochopeno vyjádření pana předsedy Jaslovského – oni postupovali tak, že řekněme z nějakých 300 zaměstnanců jich 60 uvolnili z vlastních rezerv a z úspor na tu novou působnost a těch dalších 60 do těch 120 uvolnili nebo nabrali v průběhu asi 3 nebo 4 let postupně, jak nabíhala ta působnost. To znamená, ten celkový počet jejich zaměstnanců, který já uvádím, že bychom měli být schopni zvládnout v průběhu příštích tří let, nějakých 60 zaměstnanců nabrat, myslím si, že je dostatečné k tomu plnění toho úkolu, tak, jak ho pojímám já. Samozřejmě to neznamená, že do každé obce budeme chodit kontrolovat, za kolik si koupili a jestli vůbec hasičské přístroje, to je samozřejmé. Zaznělo tady, že se nám dává nová pravomoc nebo nová působnost kontrolovat veřejné zakázky. Prosím pěkně, je to nedorozumění, neměl jsem příležitost vysvětlit to na výboru, což mě mrzí. V tom zákoně z roku 1993 je nešťastná formulace, která odpovídá tomu roku 1993, že provádíme kontrolu státních zakázek. Mezitím se přijala celá řada zákonů o veřejných zakázkách a změnila se terminologie. A tato změna souvisí pouze s touto jedinou záležitostí, to znamená změna té terminologie, jinak se ta stávající působnost nemění vůbec. Ale když jsme zase u srovnávání s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tak je to zase pěkná ukázka toho, že kontrola není to stejné a nelze vytvořit jenom jednu kontrolu. Prostě úřad je tu od toho, aby dbal na to, aby účastníci trhu dodržovali zákon o veřejných zakázkách. To ale neznamená, že byť ho celý dodrží, tak že na konci dostanete správný výsledek. A na druhou stranu už jenom porovnání té naší databáze detekce rizik nehospodárnosti ukázala velmi závažné rozdíly mezi jednotlivými účastníky trhu, hlavně na straně zadavatelů. Takže, dovolte mi, abych vám na závěr poděkoval za možnost vystoupit. Nevím, jestli se změnilo něco ve vašem rozhodnutí, jak budete hlasovat. Podle mého
61
názoru já bych si myslel, že by bylo dobře opravit v té novele ústavy účinnost a poslat zpátky do Poslanecké sněmovny. S tím, že se tím vytvoří potom i prostor, protože samozřejmě nebude možnost projednávat ten zákon, tak se vytvoří prostor, abychom se k tomu zákonu vrátili, abychom ten zákon ještě znovu možná vysvětlili. Možná bychom uspořádali seminář, abychom ukázali nebo i zprostředkovali třeba i setkání s některými dalšími účetními dvory, např. z Velké Británie, Nizozemí, Francie, které jsou velmi daleko, abychom vás přesvědčili mezitím o tom, že naším cílem není vás obtěžovat, a už vůbec ne obtěžovat tak dobré starosty, jako je pan kolega Vícha. Děkuji vám. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane viceprezidente. Dále je v řádné rozpravě přihlášen pan Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane
ministře, kolegyně, kolegové, bylo řečeno mnohé, já zkusím říkat něco, co ještě řečeno nebylo. Jenom uklidním Petra Víchu, má to dobrý, já jdu za chvíli do Interview ČT24, takže to odnesu já. Takže může být v klidu. Já když tak mu některé ty maily potom přepošlu. Já začnu úplně obecnou věcí, jaký je vůbec smysl kontroly? Já si čtu už dlouhá léta od Lubomíra Volejníka zprávy NKÚ. A ony jsou povýtce stejné. Dočtete se tam, že NKÚ provedl kontrolu na ministerstvu X – nebudu žádné jmenovat, abych se nikoho nedotkl – kde byly zjištěné závažné závady. Tu kontrolní zprávu projednala vláda. Příští rok shodou okolností byla kontrola na stejném ministerstvu a měla úplně stejný výsledek jako před rokem. A to je přesně to, co je špatně, protože smyslem kontroly není někoho trestat, co u nás je, kdo za to může, a vinu, a koho zavřeme… Ne, smyslem kontroly je přece to, pokud dojde k nějakému stavu, který není žádoucí, aby se ten stav napravil. A to při české legislativě není vůbec jednoduché. Já bych mohl jmenovat desítky případů, jenom některé pikantní – to, co tady bylo řečeno o té dětské zahradě nebo dětském hřišti – to je přesně ten příběh, kdy ti, co o tom píší nebo mluví, vůbec nevědí, o co jde. Já jsem také byl tak naivní, když jsem seděl ve výběrové komisi na dopravní značky. A byly tam čtyři nabídky a ceny těch značek byly velmi rozdílné. A já jsem řekl, že bych chtěl ty značky vždycky od té firmy, která má nejlevnější stopku, tak tu beru. Od téhle firmy beru padesátku, od téhle firmy beru tohle… A oni mi říkali, to ale, pane primátore, nejde, to nemůžete. To by se vám líbilo vybrat si od těch firem to nejlevnější. Ta, která má nejlevnější součet a je nejnižší z těch čtyř, ta přece vyhrává. Ale bohužel zrovna u té byla ta jedna značka, a shodou okolností ta, co se zrovna nejvíc používá, tak byla nejdražší. A to jsou ty příběhy té lavičky a věšáků v Hradci Králové a podobných věcí, když je to řízení za 1 miliardu. A je tam jeden věšák, u kterého každý šílí, protože on stojí 15 tisíc, ale přesto ta cena byla nejnižší, ta součtová, tak ta firma to prostě vyhrála. A dokonce jsme to ještě vylepšili tak, že vy ani nemůžete pochybné řízení, kde se vám ta nejnižší cena zdá ještě o 50 % předražená, tak vy ho nemůžete zrušit, protože to je zase jiný boj proti korupci až do úplného konce, aby se nemohlo stát, že ho někdo ruší proto, že nevyhrála ta firma, co on chtěl. Takže on ho desetkrát ruší, až konečně vyhraje ta jeho. Tak jsme hned tomu zamezili. Takže to se taky nesmí. My jsme na to šli jinou cestou – a mě strašně mrzí, že se na to přišlo tak pozdě, dokonce jsem to navrhl i do koaliční smlouvy, aby veškeré veřejné zakázky byly ohraničeny limitem. Mně totiž dlouho tvrdili experti, že to EU nedovoluje, že si nemůžete stanovit u zakázky nejvyšší cenu, kterou chcete zaplatit. Mně to pořád 62
nešlo do hlavy, protože doma je to úplně normální. Když si chcete koupit televizi, tak televize jsou sice za 5000, taky za 50, a taky za 100. A vy, když si řeknete, že ji chcete za 20, tak vám marně bude někdo nabízet Samsunga za 140, který se otáčí za vámi a dá se ovládat rukama, když ho nechcete. A stejné je to přece na obci. Když jsme začali dávat ty limity, tak já tady nebudu říkat ta čísla, jsou to desítky milionů, které jsme ušetřili za loňský rok jenom za to, že jsme dávali ty limity. Samozřejmě, že se našli koumáci, kteří říkali, my je vypečeme, a nikdo se nepřihlásil. A oni uvažovali, tak nikdo se nepřihlásil, oni to ale nutně potřebují, vypíšou to znovu a sníží ten limit. Ne, ne, ne, my jsme to vypsali znovu s tím stejným limitem, a ejhle, oni "vyměkli", teď je docela málo práce, a zakázka se uskutečnila. Takže to je jeden z bojů. My prostě bojujeme s korupcí, jako když jsme bojovali za mír! Budeme tak dlouho bojovat za mír, až nezůstane kámen na kameni. Prostě korupce je tady v ČR nejpoužívanější slovo. A korupce rovná se dotace. Už jsem tady o tom mluvil, že dotace je trestný čin, a když tak aspoň sprosté slovo. A dostal jsem tehdy od našeho bývalého kolegy pana Schwarzenberga takový lísteček, kde bylo napsáno: "Dotace jsou svinstvo, ale jsou milé." Protože dotace každý má rád, protože to jsou takové peníze jako by zadarmo. A to, jak se provádí kontrola na obcích, netrneme proto, že je tam nějaká korupce, my trneme proto, jestli jsme všechno vypsali správně, protože ty předpisy v rámci boje proti korupci jsou tak zhovadilé, že se v podstatě podle nich nedá vůbec postupovat. Já vždycky dávám ten blbý příklad, doufám, že mi někdo na něj odpoví, jak si má město koupit škodovku, když má čtyři a chce pátou. Že je levnější pojištění, díly, pneumatik atd. Zatím jsem výsledek neobdržel, prostě škodovku si koupit nemůžeme. Protože my musíme buď vypsat obecně, že to má být auto s obsahem 1,6 bla bla bla bla, a přihlásí se do toho nějaký Korejec a my ho musíme vzít. Ale my ho nechceme. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože chceme mít tu flotilu stejnou. Tak jsme už vymysleli zoufalý čin, že chceme jakékoli auto, pokud bude mít okřídlený šíp na kapotě. To ale taky nejde. Na tuhle otázku nám ještě nikdo neodpověděl. A když tady všichni hovoří, jak v Evropské unii je všechno dokonalé, tak se ptám, jak je to možné, že ve Francii všechny státní orgány nemají jiná auta než francouzská – zkuste se podívat na televizi. V Německu, že by si policie koupila třeba Superby nebo škodovky, no to by tam byla revoluce. Ta má samozřejmě Volkswageny. A ti lepší mají mercedesy, nějací poslanci a vládní činitelé. A jsou pod stejným režimem EU, dokonce zakládající členové, a vědí, jak na to. A já nehodlám kvůli tomu dělat žádné švindly. Samozřejmě odborníci mi poradili, udělejte to jako bývalý primátor Volf, vy to můžete zadat vlastně bez výběrového řízení. Já jsem říkal, to už tady bylo, primátor Volf skončil s primátorováním, byl ve vyšetřovací vazbě, tahali ho po novinách několik let, absolutně zničený člověk, naštěstí spravedlnost zvítězila. Dnes mu bude pan ministr, ne on, ale jeho ministerstvo platit tuším milion korun odškodného. A takových případů bychom tady mohli jmenovat desítky, a o těch se příliš nepíše. Ani se nepíše o tom, viděli jsme celostránkové inzeráty v novinách, že Berka dostane 5 milionů, vrátí se, soudy… A já jsem říkal, budou stejně velké zprávy, až se ukáže, že ani se nevrátí, ani nedostane žádných 5 milionů, tak bude taková noticka, tak tenhle zrovna ne. Ale to nevadí, tenhle ne, ale tenhle ten jo. Dneska pustili nějaký z Trendu nebo z koho, tak stejně to tak je, že tihle ti. Já řeknu zase úžasný příklad. S Evropskou unií jsme dělali jakýsi park a dámy zapomněly, co je nejdůležitější, aby tam byla plechová tabulka s hvězdičkami. Na to můžete vrátit dotaci, když ji tam nedáte. Když nemáte na každém dokumentu
63
hvězdičky, můžete na to vrátit dotaci. Něco naprosto šíleného! Tak teď co s tím, rychle. Samozřejmě myslíme rychle, takže naběhl tam údržbář, zatloukl do stromu, což ekologové si nevšimli, čtyři hřebíky. Kontrole jsme řekli, že tabulka tam byla, ale jak je to u nás, tam jsou ti sběrači, ti, co kovové vezmou, ukradli ji, dali ji do sběru, a dobrý, vyhráli jsme, nemuseli jsme nic vracet. Ale to bylo jenom štěstí. Bohužel v sousedním městě měli nějaké středisko – to oni mají rádi, tyhle nějaké vyučovací střediska, kde byly židličky a ty židličky byly modré. Oni jednu židličku dali do opravy a dali tam místo ní židličku červenou, zatím, aby tam byl počet míst. Co čert nechtěl, přišla kontrola, všechno špatně. Našli tu židličku, která má jinou barvu, nedodrželi jste podmínky dotace, nazdar! V jiném městě místo devíti bytů postavili deset. Nějak jim to vyšlo, dobře. No jo, to je ale špatně! Vy jste měli ve směrnicích, že jich máte mít devět. Vy jste postavili deset, buch, a to je dotace plus jednou tolik a plus penále. O kontrolách kontrol ani nemluvě. Deset razítek můžete mít z ministerstva, že je všechno v pořádku, přijde finanční úřad a řekne, hm, to je sice dobré, ale kolaudace byla o tři dny později. Na shledanou, pink, pink, vracíte. To jsou takové příklady z praxe. Takže to jsou ty obavy. A když se dostanu k tomu, co je a není hospodárné, což samozřejmě NKÚ říká, my budeme zkoumat… A co budou na tom zkoumat? Jestli obec vyvěsila na 15 dnů…? To nemusí zkoumat. To možná někde někdo zapomněl a jinak je to normální. Ale kde už narazí, jestli ta věc byla prodána za cenu v místě a čase obvyklou? Termín, který bych také rád, kdyby mi ho někdy jednou někdo vysvětlil. Já už jsem poprosil pana ředitele policie, že všechny prodeje nemovitého majetku budeme nejprve dávat policii, aby nám řekla, jestli je to všechno správně. Protože vám řeknu příklad z devadesátých let, kdy ke mně přišla do kanceláře policie a říkala, že jde zavřít jakéhosi pána. Já říkám, a proč mně to říkáte? Abyste o tom věděl. Vy jste mu prodali barák. A prosím, v dražbě! My jsme dělali od devadesátých let dražby, tady žádný zákon o dražbách neexistoval, ani o veřejných zakázkách, my jsme je dělali v té době podle svého. Takže my jsme mu v dražbě prodali dům za milion. Ten pán ho asi za tři čtvrtě roku prodal za dva miliony. A oni ho šli opravdu zavřít, jak jsme to v těch devadesátých letech ještě nevěděli. Tak ti policisté v dobré víře – to je přece spekulace! Za to jsme vždycky zavírali! – tak šli po něm. A já jsem říkal, to ale ne, teď už to tak není. A pořád jsem neuměl vysvětlit tomu policistovi, proč tomu tak není? Já říkám, prosím vás, koupil jste si kuponovou knížku? A on říkal, koupil. Vidíte, tak běžte zavřít moji babičku. Ta si koupila kuponovou knížku od Viktora Koženého za 1000 korun a dostala, protože byla v 1. vlně toho letadla, tak dostala 10 tisíc a koupila si televizi. To je spekulantka, za tisíc deset, za to by mohla mít aspoň na 2 roky nepodmíněně. Jak to máme v těch hlavách a jenom bojujeme a bojujeme. A jak říkám, budeme bojovat tak dlouho, dokud to nevybojujeme. Jiná příčina, kde já vidím velký úkol, jsou komunální podniky. Ale je to velký problém. Komunální podniky jsou velmi oblíbené, sezení v dozorčích radách je velmi oblíbené, bývá často i předmětem politických bojů. Pan Kala byl dokonce jeden z těch, který se snažil tomu zabránit, takže my to dnes máme tak, že už tam nemůžou sedět ti uvolnění, protože to nejde. Tak oni třeba v Praze to samozřejmě dělají tak, že ty lidi z těch městských částí sedí v tom podniku, které má magistrát, a ti z toho magistrátu sedí zase v dozorčích radách těch podniků, co mají ty čtvrtě. Tam už je na ně zákon krátký, protože ti si vždycky poradí. Prostě to žádný smysl nemá. Ale že cesta do pekel jsou komunální podniky, to potvrzuji.
64
My žádné nemáme a máme pokoj. Nikdo se nic nehádá, dělají to všechno soukromé firmy a výběrka a funguje to bez problémů. A dokonce to má obrovskou výhodu, že když je to cizí podnik, tak vy s ním můžete jednat daleko tvrději. Jak budete jednat se svým dopravním podnikem, když mu dojdou peníze? No tak přijde brečet, a přece nemůžeme zastavit dopravu? Jak budete jednat se svým vlastním aquaparkem, když přijde o 6 milionů, že lidi nechodí? Tak samozřejmě jim to dohodíte. A pokud jde o tu hospodárnost, obce přece nic hospodárného nedělají. Kdyby obce postupovaly hospodárně, tak první, co bych udělal, přestanu dotovat městskou hromadnou dopravu, protože vůbec nechápu, proč by si člověk, který jede autobusem, neměl zaplatit ten autobus? Vůbec tomu nerozumím. Nerozumím tomu, proč bych měl 50 rodinám na jejich dítě dávat 6000 měsíčně na jesle, které by si normálně měly zaplatit, a přesto to dělám. Že bych si držel za 24 milionů filharmonii! Kdybych postupoval jako ekonom, tak druhý den jsou filharmonici propuštění. Ale obce tady pro tohle zřízené nebyly. Takže dělají spoustu takovýchto jakoby nesmyslných věcí. Ty věci jsou neekonomické skoro všechny. Obce skoro žádnou ekonomickou věc nedělají. Tam se na to dívat ekonomicky vůbec nejde. Takže já teď se dostávám k tomu závěru, který je nejsložitější, protože co teď s tím? Je to ústavní zákon a paní senátorka Wagnerová se chystá dát pozměňovací návrh. A stojíme před problémem, protože nikdo nenavrhl schválit. Jestli mám správnou informaci, schválit neexistuje. Bez – schválit - nemůžeme dělat vůbec nic. Když tedy teď dám schválit, což za chvíli udělám, ale hned budu horovat pro to, aby to neprošlo, protože když to projde, tak přijde na přetřes pozměňovací návrh paní senátorky Wagnerové, o kterém se bude hlasovat normální většinou, ale potom o tom vrácení zase ústavní většinou. A tomu bych se chtěl vyhnout, takže navrhuji schválit a apeluji na všechny, na ty odvážnější, ať hlasují proti - schválit, a ti méně odvážní, ať se zdrží hlasování. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále je
přihlášen do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Po kolegovi Kuberovi, vaším prostřednictvím, paní předsedající, je těžké vystupovat. Je těžké vystupovat proto, že tady semlel spoustu věcí dohromady. Já osobně se domnívám, že určitá kontrola musí být. Není možné, aby bylo tady v této zemi nějaké bezvládí, aby někdo si dělal, co chtěl. Kontrola nemá sloužit jako strašák, má to být pomoc těm, kteří chybovali. A chybovati je lidské. Aby se vyvarovali napříště určitých chyb a nedělaly se takové přešlapy, jako tady nám sdělil pan senátor Kubera vaším prostřednictvím, paní předsedající. On ten věšák totiž v tom Hradci Králové nebyl za 15 tisíc. Normálně jste ho koupil za necelé 3 tisíce, a ta cena, za kterou se kupoval na kraj, byla kolem 30 tisíc. A výběrové řízení, pokud bylo, tak bylo velmi zvláštní. Byl tam také nějaký stůl za 400 tisíc a jiné věci, takže nemíchejme hrušky s jablky, ale podívejme se na to, že existence kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu je nutná, obzvláště v České republice. A nevedou si všechny obce tak, jak třeba je to v Teplicích nebo u pana senátora Víchy, vaším prostřednictvím, paní předsedající. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, kolegové slyší a
zopakuji nahlas: co bylo řečeno – pokud se neoslovuje přímo, není potřeba prostřednictvím předsedajícího. 65
Tak ale rozpoutala se nám diskuze, takže dále vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Takže prosím, paní senátorko. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážené paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Dovolte, abych já také vznesla několik poznámek do této diskuze. Já bych nechtěla tady nějak rozviřovat další bohatou košatou diskuzi, ale přesto mi dovolte se k něčemu vyjádřit. Nebuďme u občanů dojem, že na radnicích kupujeme za 15 tisíc, za 30 tisíc věšáky, že si kupujeme drahé stoly, protože na radnicích dnes se obrací každá koruna. Musíme šetřit a velmi, velmi hospodárně přemýšlet, kam kterou korunu dáme. Tady nejde o to, jestli kontrol je více či méně, protože není týden, kdy nějaká kontrola není. A někdy se promítají tak, že ani nestačíte přesouvat jednotlivé dokumenty, protože na některé dokumenty přijdou dokonce kontroly dvě v jeden čas. Je to složité, máte vnitřní kontrolní mechanismy, a přesto si myslím, dobře, ať to tak je, ať občan ví, že s veřejnými prostředky je nakládáno tak, jak má být. Jsou-li dotace, má to nějaké atributy, za jakých podmínek a na co to bylo přiděleno. A to nechť ať je perfektně zkontrolováno, a každý, kdo bere tuto dotaci, má si být vědom, že to musí bezpodmínečně dodržet. To je v pořádku, ale mělo by to být vždycky na nějakých jasných parametrech, které budou v podstatě jasně dány, to znamená, nebudou to subjektivní pocity, subjektivní hodnocení. Tady nejde o to, jestli někdo udělal pět laviček nebo deset laviček, tolik a tolik bytů. To se dá spočítat. Jestli tam má být tabulka s hvězdičkami, má tam být, měla tam být. Příště na ni určitě nezapomeneme. Tady spíš je obava z obcí, měst a krajů, že se budou kontrolovat samosprávná rozhodnutí, to znamená to, co dělá obec obcí v té samosprávné působnosti, kraje, kdy kraj rozhoduje, jak bude vést rozvoj obce, jestli si postaví domov důchodců navíc, protože region to potřebuje. Na tom není vůbec nic ekonomického! To je potřeba toho daného regionu. Nedovedu si představit, že bych stála před úřednicí NKÚ, jakkoliv zdatnou, a diskutovala s ní o tom, jestli jsme měli, či neměli postavit domov důchodců. Jestliže jednou po nějaké analýze se rozhodne ve své samosprávné působnosti daný orgán, že učiní tento krok ve prospěch občanů, tak je to rozhodnutí platné, pokud ho nezrevokuje před samotnou realizací. Já si myslím, že tady je obava z jedné věci, že budeme čelit subjektivnímu posouzení našich rozhodnutí, jestli jsme činili či nečinili správně, protože mnohá tato rozhodnutí nemají vysloveně pouze ekonomický charakter. To jsou rozhodnutí, která jsou vyvolána určitými potřebami a signály z daného regionu, z daného místa, případně řešíte nějaký problém minulosti. Mohu vám říci, že za 10 let, když jsem byla na radnici, po 10 letech se nám podařilo domluvit s majitelkou pár metrů čtverečních, abychom propojili dvě páteřní cyklostezky. Vystřídalo se několik volebních období a na konci toho třetího jsme byli schopni se dohodnout na čemkoliv, jen abychom překonali těch historických pár metrů čtverečních. To prostě byla nutnost. Takovýchto nutností je více. Jsou určitá rozhodnutí, která jsou dělána v daném čase na bázi ekologie, na bázi sociálních záležitostí, školství, určité akutní potřebnosti v daném čase, nebo prostě potřebujete řešit třeba výkup nějaké nemovitosti proto, že to jinak v tom městě nemůžete vyřešit, třeba nějakou další výstavbu a čekáte na to třeba dva tři roky, pět let, než se s někým dohodnete, kolikrát než rodiny souhlasí. Na tom není tolik ekonomiky! Na tom je bohužel největší podíl reality. Vy musíte řešit. A já bych se potom musela ptát, když se řešila v Čechách dálnice, a platba paní farmářce byla podle atributů NKÚ? Byla nutná. Na tom si myslím, že se celá
66
republika shodne. Byla ale ekonomická? Byla hospodárná? Byla účelná? A kdo bude s kým diskutovat, jestli to tak bylo? Nikdo s nikým nebude diskutovat, protože to bylo rozhodnutí vlády. Ale řeknu na rovinu. Bylo správné, bylo platné? Bylo! V tomhle stejném duchu se musí rozhodovat s plnou odpovědností i nejmenší obec této republiky. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, paní
senátorko, a dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Tady probíhala poměrně rozsáhlá rozprava o tom, jestli potřebujeme tento typ kontroly, jaký vyplývá z novely ústavy a z dalšího zákona, který budeme projednávat poté, který právě z té případné změny ústavy vyplývá. Já bych chtěl říct, že pokud by se nekradlo a pokud by se rozhodovalo rozumně, hospodárně, tak asi nepotřebujeme vůbec žádný zákon o veřejných zakázkách. Stejně tak kdyby všichni se řídili morálními principy, tak možná nepotřebujeme ani žádný trestní zákoník, protože by byl zbytečný. A stejně tak kdyby se rozhodovalo hospodárně a efektivně při vynakládání veřejných prostředků, tak abychom asi nepotřebovali žádnou kontrolu. Ale tento zákon je předložen právě proto, že je všeobecná zkušenost s tím, že ne všude se takto rozhoduje. Netvrdím, že se všude krade, netvrdím, že všude se rozhoduje neefektivně, ale takových příkladů známe celou řadu. A já si myslím, že je dobré schválit tento typ kontroly. Pan viceprezident Kala tady vysvětloval, že čeština na to nemá přesný termín, ale že je kontrola a kontrola a že tady v tomto případě jde jednak o zákonnost, ale také o kontrolu toho, jestli když nějakou korunu nasypeme do systému, tak jestli dostaneme to, co potřebujeme. Pokud jde o kontrolu zákonnosti rozhodnutí, tak i rovněž pan viceprezident tady vysvětloval předřečnici, že rozhodně z tohoto návrhu nevyplývá, že se někdo bude zabývat tím, jestli bylo správné postavit domov pro seniory, anebo opravit chodník. To je skutečně politické rozhodnutí a do toho nemá co mluvit Nejvyšší kontrolní úřad a ani tato zákonná předloha nic takového neobsahuje. Ale pokud už se někdo rozhodne vybudovat domov pro seniory, tak pak je zcela na místě se zabývat tím, jestli ten proces byl zákonný a jestli také byl efektivní. A po takovémto typu kontroly potom si myslím, že je tady ve společnosti velká poptávka právě pro určitou špatnou zkušenost nikoliv se všemi městy a obcemi, ale s některými. A je zcela zjevné, že občané těchto obcí nemají k dispozici žádný nástroj, jak se dostat k informacím a jak na problémy dostatečně efektivně a odborně, fundovaně poukázat a jak se je pokusit řešit. A tento typ kontroly si myslím, že by k tomu mohl přispět. Já samozřejmě mám zkušenosti z pražské komunální politiky, která je mediálně velmi dobře známa. Mohl bych tady uvést jeden konkrétní případ, na který by se tento typ kontroly mohl také vztahovat, a to je Pražský dopravní podnik. Všichni víte ze sdělovacích prostředků, že tam proběhl jakýsi audit; ten tým vedl pan Láska, a ten dospěl k celé řadě poměrně závažných zjištění. Mezitím se ovšem změnil ředitel Dopravního podniku a ten údajně měl prohlásit, proč bychom ty smlouvy dále posuzovali, protože to vrhá špatné světlo na jeho firmu, a za auditem se uzavřela voda a už to nikdo neposuzuje. A pokud není politická vůle v zastupitelstvu příslušné obce, tak občané této obce nemají vůbec žádný nástroj, jak se domoci nápravy. A tento návrh zákona jim dává alespoň malou naději. A já si myslím, že bychom našim občanům alespoň malou naději, že se změny poměrů k lepšímu dočkají, mohli dát, a proto doufám, že ten zákon podpoříme. Mrzí mě, že tak musíme učinit
67
pozměňovacím návrhem, který navrhla paní senátorka Wagnerová, protože jsme propásli konec roku a účinnost byla nastavena od 1. ledna, takže nám zřejmě nezbývá nic jiného, než návrh s tímto pozměňovacím návrhem, pokud ho tedy schválíme, poslat znovu k dalšímu hlasování i do Poslanecké sněmovny. Ale z důvodů, které jsem tady uváděl, tak bych vás chtěl požádat, abyste tuto naději našim občanům dali a zákon podpořili. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a nyní jako senátorka je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, dámy a pánové, já bych normálně už nevystoupila v této obecné rozpravě, ale protože zněla výhrůžně tedy ta výzva pana senátora Víchy, tak nevím, nevím, jestli bych se ještě vůbec dostala tady ke slovu potom později. Takže teď to aspoň musí zaznít. Víte, já bych tuto materii nepolitizovala. Pan senátor Vícha to učinil. Mně je to opravdu dost líto. Uvědomte si, já jsem řekla, že tedy vlastně ty návrhy šly v minulosti třikrát. Rok 2001 – sociálně demokratická vláda. Rok 2003 – sociálně demokratická vláda. Až tedy rok 2009 – byla už vláda tedy jiná, vláda koaliční ODS, prostě z druhé strany a teď je to od roku 2010, tudíž tedy tento návrh také spadá do vlády současné koaliční. Ale ta materie, ta prostě opravdu není výslovně politická v tom smyslu, že se o ní musí svádět boj. Ony to dobře věděly jak sociálně demokratické vlády, a teď jsou asi donuceny, spíš bych řekla, vlády současné k tomu, že musí alespoň něco podnikat. Jaký z toho bude výsledek, to uvidíme. Nicméně tady potom ta obava snad asi největší, která tady zaznívala kupříkladu z úst paní senátorky Zvěřinové velmi explicitně, ale vlastně to byl podtext i řeči pana senátora Vystrčila a samozřejmě i pana senátora Víchy. Tady je prostě obava z toho, že NKÚ bude ingerovat a kontrolovat ona politická rozhodnutí, abych tak řekla, samospráv. Tady pan senátor Vystrčil citoval zákon o obcích a tam tedy zní – já jsem si to nezapsala úplně přesně, ale že obec má svůj majetek využívat efektivně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A teď ti, co tady vystoupili, mají obavu – kdo? NKÚ nám bude diktovat, co tedy vlastně jsou naše zájmy? To není pravda! Toto ustanovení už dnes je třeba interpretovat tak, že tedy samozřejmě obec svým – ale řádně učiněným a v řádném procesu učiněným – politickým rozhodnutím rozhodne o tom, že postaví útulek pro psa namísto toho, aby, já nevím, zřídila cosi, co by jí přinášelo opravdu peníze. Takže to je politické rozhodnutí a to politické rozhodnutí, když je uděláno v košer procesu, tak tedy je tabu vlastně! Je tabu. Ale potom provádění toho rozhodnutí, jestli tedy útulek pro psa bude stát, já nevím, 100 tisíc, anebo bude stát 10 milionů, tak to už je materie, kterou by měl kontrolovat právě NKÚ. A to si myslím ale, že snad je přirozené. Pak, co mě zaujalo. Tady pan senátor Vystrčil a pan senátor Kubera, tedy jaksi způsobem jemu vlastním, nám líčili ty hrůzy, jak už jsou obce kontrolovány a jak to všechno běží. No, já se jenom divím, že tedy toto obcím nevadí. Když tam k nim na kontrolu jde kdejaký úřad, který je součástí exekutivy, navíc ještě oprávněn udílet sankce, pokuty atd. A to jakoby vy tady argumentujete – prostě, už je tam máme, kontrolu. Ale nepoložili jste si otázku, jestli by to právě nemělo být úplně naopak, jestli byste neměli pustit tedy to NKÚ, aby činil kontrolní závěry, a přemýšlet o tom, zda tedy vlastně lehce vypudit jednotlivé orgány exekutivy tak, aby právě nečinily … Ale to je samozřejmě otázka změn zákonů, pochopitelně, že ano. Ale prostě otázka stojí pro mě alespoň úplně naopak. Jestli si chcete hájit svou samostatnost, tak NKÚ
68
jako nezávislý orgán je přesně ten, kdo by se měl do obcí pustit, zatímco jak říkám, orgány exekutivy, která jednou může být, já nevím, růžová, podruhé modrá a potřetí nedej pánbůh zelená, tak to je tedy samozřejmě problém. A pak ještě tedy tady byla poslední věc. Já stejně nerozumím usnesení, které navrhl pan senátor Vystrčil, a to z toho důvodu, já nevím, co on chce. A zaznělo to tady ještě vícekrát. Tady se zdá patrně mnohým nebo některým, že navržená ustanovení ústavy nejsou dostatečně propracovaná. Já tedy jsem první, která bude tvrdit, ústava nemá být telefonní seznam. Pro mě to ustanovení, které tam je teď, mám-li mluvit naprosto otevřeně, až příliš kasuistické. Mně by stačilo úplně obecné ustanovení a zbytek prostě by šel do normálního zákona. Ústava má být obecná. A když se podíváte do jiných ústav zahraničních, například do německé ústavy, tak to ustanovení je velmi, velmi kusé, to ústavní ustanovení, a všechno je to až potom v pozici zákona řešeno atd. Jenom my děláme ústavu čím dál tím podrobnější a kazuističtější a pak samozřejmě praxe ukáže, že tedy skutečně to případně není domyšleno, když se jde do takového podrobna. Takže na to je potřeba si dávat pozor. Tohle je už na hraně pro mě, to, co tam je. Ale já bych prosila, už ne další podrobnosti. Ponechme to tedy na zákonu. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, a v této chvíli mám dvě přednosti a uplatňuji je. Takže první pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Já jen krátká reakce, protože paní senátorka Wagnerová říkala, že jí udivuje, že nám nevadí to množství exekutivních kontrol. Tak já tedy po vzoru toho filmu Marečku, podejte mi pero, musím říct: ale to je to, o čem tady už dobrou hodinu mluvíme! 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Dále
s právem
přednosti pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mě také vyprovokovalo to auditorium, které tady otevřela paní senátorka Wagnerová. Víte, já jsem starostou 23 let. Já nedělám nic jiného než přijímám finanční úřad, finanční ředitelství, Ministerstvo financí, kontroly z jednotlivých ministerstev a z různých úřadů třeba na dotační programy. Já si nestěžuji. Pokud někde chci dotace, tak musím podle toho také asi konat. A musím říct, že mám za ta léta takovou zkušenost – když k vám přijde kontrolní orgán, který je na místě tři měsíce, bere štosy šanonů, projíždí je bod po bodě a pak vám najdou v desítkách milionů 40 tisíc, které nebyly zpronevěřeny, ale které bohužel, a to mám takový příklad – nechal jsem udělat místo klasických hydrantů na ulici, protože mi to připadalo na poslední chvíli směšné, protože u nás je hodně sněhu, dvakrát už jsem zažil gejzíry, takže jsem je nechal zasekat do niky baráků. Tím jsem ale porušil podmínky oné dotace a těch 48 tisíc byly neuznatelné náklady. To bylo jediné, co našli, tato tříměsíční kontrola. Mně vůbec nevadí, když přijde někdo z NKÚ a bude také hledat. Já se snažím, stejně jako kolega Vícha a určitě řekl bych většina z těch tisíců starostů, dělat věci pořádně a tak, jak to má být. Nicméně co mně vadí, je to, že se takovéto věci mnohdy zneužívají i politicky. Kontrola, která na mě přišla z Ministerstva financí z onoho speciálního orgánů, tak přestože mi někdo říká, že jsem TOP 09, "topák", nejsem, jsem Starostové a nezávislí, tak z tohoto ministerstva na mě přišla tato velká
69
kontrola, kdy se u nás zdržela tak dlouho. Bohužel bylo to na politickou objednávku. I to jsem zjistil. A nebylo to poprvé. Audity obcí, pokud obce nemají dostatek peněz, tak si je nechávají dělat u krajských úřadů, a tyto audity se také používají k politickému boji. I toto mám za sebou. Když vám kvůli tomu, že účetní zamění doklad, který nezaúčtuje na městskou policii v hodnotě sto korun, ale na hasiče, jenom splete paragraf a díky tomu potom máte neprokazatelné účetnictví a dostanete to céčko, které vás znevýhodňuje potom při získávání dotací a dalších věcí, už se na nás pohlíží jako na obec, která může mít nějaké problémy nebo je možná má, možná přímo ten starosta, já nevím. Takže to mně vadí! Tady byl dán příklad panem Kalou, jak vychází srovnání se sousedním Německem. Já žiji na hranici se Saskem a víte, my bohužel za těch 23 let nemáme ještě nastoleno morální prostředí. V tom Sasku, kde jim nic jiného nezbylo, protože převzali legislativu zejména z bývalých západních států Spolkové republiky Německo, tak tam se jisté věci vůbec nedějí. A ono je to také o politické úrovni. A my ještě bohužel jsme tak daleko nedošli a budeme k tomu možná potřebovat ještě 20 let, a proto se domníváme, že čím víc kontrol, tím možná dosáhneme transparentnějšího řízení státní správy, samosprávy a možná i správy jednotlivých různých orgánů, protože víme moc dobře, jak dopadlo NKÚ se svým bývalým ředitelem. Čili to jsou věci, které nám nepomohou dál. Já pro tento zákon budu klidně hlasovat, já pro něj zvednu ruku, ale nezmění se vůbec nic. Nakonec bude muset NKÚ ze vzorku 40 kontrolovaných subjektů ročně, ať to budou samosprávy nebo jejich podnikatelské subjekty, vytipovat ty obří, jako třeba možná Pražský dopravní podnik, ale i ty malé jako nějakou malou obec s 200 obyvateli, aby byla nastolena spravedlnost. Já se tomu nezdráhám. Jen proboha na obcích nemáme jenom starosty s tím, že neustále musíme předkládat kontrolním orgánům požadované věci, což nás zdržuje při výkonu normální samosprávní činnosti. A můžu vám říct, ono se těžko řekne úředníkům, kteří přijdou z Ministerstva financí: mí kolegové nemají teď zrovna čas, protože oni musí udělat tuhle důležitou věc. To už zavdáváte příčinu k tomu, že něco tajíte, že nechcete něco předložit. Takže já doufám, že nás, kteří budeme takto kontrolováni a kteří se domnívám to děláme správně a pořádně jako většina obcí v republice, takže budeme kontrolováni co nejméně a přimlouval bych se za to, abychom takovéto zákony nemuseli přijímat a naopak, abychom zjednodušili tuto kontrolní činnost a někam ji "scukli" do jednoho zákona, ať je to jasné a ať na nás nechodí neustále nějaké kontroly od všech možných směrů. Pro to já bych se přikláněl. Nicméně aby nedošlo k tomu, že budeme veřejností podezříváni, že nechceme dopustit kontrolu NKÚ, tak mám dojem, že by bylo správné tuto věc podpořit, protože ono se ve finále nic nestane. Ono těch kontrol v rámci subjektů, kterých může být 10 tisíc, zase tolik až nebude. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným, už ne posledním, je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já
se pokusím být stručný, ale na některé věci si myslím, že je potřeba reagovat. Začnu tím pozitivním. Já souhlasím – prostřednictvím paní předsedající – s paní zpravodajkou a vysvětlím to usnesení. Přesně k tomu to usnesení směřuje. Já nechápu, proč ústava je takhle rozšiřována. To není žádný trhací kalendář! Já nevím, proč v té ústavě není napsáno, a netroufám si to navrhovat, ale bylo by to tak 70
logičtější – místo jedné věty nechat jednu větu a místo "vykonává kontrolu se státním majetkem" dát "veřejným majetkem a plnění veřejných rozpočtů". Tečka. A to je přece úplně jednoduché! A já nevím, proč tam jsou tyhle další řeči a povídání. Já nevím, kdo to dělal. Já nejsem právník! Takže jenom k tomuhle, že nechápu, proč někdo tu ústavu takhle zpodrobňuje a jsme naprosto ve shodě, byť máme každý řekněme jiné zaměření. Takže to je jedna moje poznámka. A druhá – zase prostřednictvím paní předsedající - k panu senátorovi Dienstbierovi. Za prvé, už to tady zaznělo. Kdo brání kontrole, je podezřelý. Já upozorňuji, že jsem si nevšiml, že by prostřednictvím paní předsedající pan Petr Vícha, pan Jaroslav Kubera nebo Vystrčil chtěli bránit kontrole. Tak to prostě není. Dokonce je to tak, že jsem já to pochopil, že my jsme přesvědčení toho, že pokud budeme kontroly takto hromadit a například v mém případě pokud budeme Nejvyšší kontrolní úřad bez dalšího zabezpečení takhle zatěžovat, že naopak se dostaneme do problémů daleko větších a naopak kontrola bude méně účinná. To je moje první poznámka. Druhá poznámka. NKÚ nemá co mluvit do politických rozhodnutí. Já upozorňuji, že v zákoně o obcích je napsáno, a já to tady odcituji přesně: Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A pokud tedy má být proces kontroly zákonný, tak musí být kontrolován zákon. V zákoně je napsáno, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně a v souladu s jejími zájmy, a do toho prostě patří i politická rozhodnutí. A jestli tam patří, nebo nepatří a kde je ta hranice, to nebude určovat ani pan Dienstbier a ani pan Kala, ani nikdo jiný. To bude určovat kontrolor Nejvyššího kontrolního úřadu a on řekne, že si myslí, že rozhodnutí zastupitelstva, resp. starosty nebylo správné a bylo nehospodárné a tak to zkrátka bude! A jestli si někdo myslí, že to bude jinak, tak se s úředníkem v životě nesetkal. Jsou stejní jako politici: dobří i špatní. Takže na to velmi upozorňuji. Nehledě na to, že jsem málem měl pocit, že to, čeho se prostřednictvím paní předsedající pan Dienstbier dožaduje, je přesně napadnutí politického rozhodnutí. Takže prostě tam se zacyklujeme a dostáváme se do nějakého kruhu úplně zbytečného. To znamená, já si myslím, že není možné se tomu vyhnout při té kontrole, aby nebyla posuzována i rozhodnutí zastupitelstev a starostů, ale je potřeba, aby to bylo děláno erudovaně, a toto prostě připraveno není! A ještě jedna poznámka. Prosím, já upozorňuji, že nejsem přesvědčen o tom, že NKÚ je orgán, který by měl v první řadě přímo bojovat proti korupci. I z toho, co říkal pan Kala, to vychází úplně jinak. Úplně jinak a tak dále. A teď k mému usnesení. Moje usnesení říká: vážení přátelé, pojďme se zamyslet nad tím, jestli naše úpravy ústavy nejsou příliš extenzivní, jestli bychom se více neměli spíše zamyslet nad nějakými minimalističtějšími úpravami a zároveň lépe precizovat jednotlivé zákony, jako je například zákon o NKÚ, který jsem citoval. Dovedu si klidně představit, že tam budou i další zákony. To je přesně o tom, o čem paní senátorka Wagnerová mluvila, že zákonů je moc. Já neříkám, že někdy to půjde úplně všechno dohromady, aby to do sebe zapadalo, ale minimálně aby tam byla aspoň povinnost, když mají dva kontrolní orgány ke stejné věci různý nález, aby ony řekly, který ten nález platí. To by se tam někde mělo objevit. A tohle všechno nikdo neřeší a přidává další kontroly. Takže tolik k tomu. A ještě technicky, to jsem zapomněl. Samozřejmě já to usnesení navrhuji pouze v případě, že zákon nebude přijat. Pokud bychom schválili ústavní zákon, tak je jasné, že o tom usnesení nemá smysl hlasovat.
71
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a dále je přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, já už jsem z toho místa jednou hovořil o boji proti korupci a bojovnících proti korupci. Politici všech váhových kategorií od těch nejmenších starostů až po vrcholné exekutivní lídry se buší tu v hruď, tu v ňadra a zaklínají se bojem proti korupci a buší se o to víc, čím se přiblíží tu volby, tu možnost obsazení nějakého významného postu. Přesto s podivem stále ten boj s korupcí prohráváme. No nevyhráváme. Přinejmenším nevítězíme. A stále znovu a znovu navrhujeme různé zákonné úpravy, potažmo bezzubé a jalové. Proč tomu tak je? Já už jsem to jednou trošku tady naznačil. Minulé vlády pravicové, zejména za působení bájného Ivana Langra, přijaly řadu legislativních norem a zákonných norem, a naopak odmítaly jiné, vysloveně s cílem prokorupčním. Jak posoudit třeba zrušení finanční policie. Možnost využití odposlechů a jejich omezení. Nechuť k zavedení spolupracujícího obviněného a pak jeho omezené využití. Omezení práva policie prolomit mlčenlivost finančních úředníků. Nechuť k institutu korunního svědka. Ale zejména nechuť ke zrušení anonymních akcií, odmítání institutu majetkových přiznání a nechuť k zavedení průkazu původu nabytého majetku. To všechno samozřejmě vede k tomu, že ta korupce spíše sílí. A pokud jde o NKÚ, pak už to, že celý rok chybí ředitel NKÚ, také svědčí o nechuti této vládnoucí garnitury kontrolu důsledně pojímat a korupci odhalovat. Já si vážím NKÚ, protože některé jeho objevné nálezy a systémem Padni komu padni mě uspokojily a překvapily. Takže až tato vláda přijde s důsledným zavedením majetkových přiznání, a to před nástupem do funkce ať už komunálních nebo politiků, až přijde s nutností průkazu původu nabytého majetku a s drastickým zdaněním, případně zabavením majetku, jehož původ nebude možno prokázat, pak této vládě uvěřím. Uvěřím skutečně ve vůli proti korupci bojovat. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V tuto chvíli skutečně poslední – doufejme – je přihlášen pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Jeništa: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, jelikož budu poslední, tak se budu snažit být opravdu stručný. Já tady poslouchám už desítky minut tuto rozpravu. Vystoupili tady lidé, kteří jsou zastánci přijetí zákona, vystoupili tady lidé, kteří jsou odpůrci. Nicméně z celé rozpravy mi vyplývá, že ani tak nejde o přijetí tohoto zákona, rozšíření pravomoci NKÚ. Ale vyplývá mi z toho, že v naší republice máme velmi, velmi špatný systém kontrol jako celek. To je ten největší problém. Já jsem také starosta – 12tisícového města, realizovali jsme spoustu projektů. Nepamatuji si, že by nám na kterýkoli projekt přišlo méně než dva kontroly. Nepamatuji. Spíše tři, někdy i čtyři. Malý příklad – norské fondy, 11 milionů, 9 hřišť a rekonstrukcí. Víte, když tam máte čtvrtou trojici kontrolorů, která vám počítá houpací koníčky na zahradě mateřské školky, tak si musíte říct – tady je něco špatně. To přece není možné! Já jsem sledoval rozpravu a myslím si, jak tady bylo řečeno, nebo tedy nemyslím si, jak tady bylo řečeno, že je to politická záležitost. Já si myslím, že je to spíše profesní záležitost. My starostové to vnímáme trošičku jinak. Viděli jsme tady, že jsou tady zastánci i odpůrci napříč politickým spektrem. To není politická
72
záležitost. Jde opravdu o systémovost. Já jsem schopen zvednout ruku pro přijetí tohoto zákona, ať NKÚ chodí i na obce a jejich vlastněné podniky, ale nikdo mě nepřesvědčí o tom, že jde o systémový krok, jestliže NKÚ nedostane víc peněz, jestliže se nerozšíří a dostane do své gesce 6200 obcí, tak nejde o systémový krok. K nám do města můžou přijít letos, příští rok, ale možná také v roce 2120. Já jsem v klidu, ať klidně přijdou, ale souhlasím s kolegou Vystrčilem, že by se mělo něco udělat se systémem kontrol v ČR jako takovým, jako celkem. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ještě
dále vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore. Senátor Stanislav Juránek: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, chtěl bych říct dvě věci. Ta první je, že jde o ústavní zákon, že jsme tady jako senátoři a že ústavní zákon má být skutečně dobře připravený zákon. Bohužel jsem se tady setkal docela nedávno s ústavním zákonem, který byl udělaný docela špatně a mluví se už o tom, jak se bude měnit. A všichni se k tomu teď v tuto chvíli hlásí. Jestli chceme dobře vyřešit záležitost NKÚ, a to je to první sdělení, tak skutečně pojďme nejdříve zpracovat systém a teprve potom zákon. A proto říkám, že největší cesta je cesta skutečně neschválit a odhlasovat doporučující ustanovení, které zcela jasně říká, že Senát v tuto chvíli se staví do pozice, že chceme dobrý zákon o NKÚ, ale že chceme, aby zapadl do systému, a pokud nezapadá do tohoto systému, tak my jsme povinni říci, že do něho nezapadá a na základě toho o tomto zákonu nehlasovat. To je první věc. A druhá věc. Rád bych reagoval na slova o naději. Já se zeptám, jestli skutečně – a to teď pokládám jako otázku – jestli tento zákon, tak jak je napsaný, mluví o naději, když je tam také § 3 odst. 1 písm. e), který říká následující – já si ho dovolím jenom ocitovat: Hospodaření s majetkem právnických osob, tedy takto úřad kontroluje hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má ČR nebo územní samosprávný celek alespoň 50procentní majetkovou účast, a teď, prosím, pozor, pokud nejde o akciovou společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Já kladu otázku, jestli skutečně tento zákon je tak nadějný, abychom pro něj mohli zvednout ruku. Děkuji.
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, projednáváme ústavy a nikoli zákon o NKÚ. Myslím si, že není pochyb o tom, že ústavní změna tu naději dává. Do jaké míry je dobře zpracován navazující zákon, to je jiná otázka. Ale tady zakládáme kompetenci, pravomoc NKÚ, vykonávat kontrolu v určitém rozsahu, a tam si myslím, že vůbec žádný problém z hlediska věcnosti není. Otázka je, jak je pak konkrétně upravena kontrola v navazujícím zákoně, a to je úplně jiná otázka, to budeme projednávat v dalším bodu jednání. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Prosím, aby polemiky buď byly v zákulisí, nebo na mikrofon. (Reakce na výměnu názorů před řečnickým pultem.) Pan senátor Vladimír Dryml.
73
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, tady opravdu si asi pleteme některé pojmy. Je pravda to, že zákon je něco jiného, ale tady, jak říkal kolega Dienstbier, se bavíme o změnách ústavy, abychom vůbec dali nějaké pravomoci tomu NKÚ. Za druhé kontroly, které vám vadí, jsou dány kompetenčním zákonem jednotlivých ministerstev. Oni musí dělat ty kontroly a budou je dělat dál. A pokud nechcete – třeba jak tady zaznělo počítání koníčků a norské fondy, vy se přece dobrovolně zavazuje k tomu, že budete plnit některé podmínky právě těch dotací. To ani nevymýšlejí jednotlivá ministerstva, třeba je to dáno přímo z EU. A je na vaší svobodné volbě, jestli se rozhodnete plnit ta kritéria nebo ne, a pak se mnozí z vás diví, jako kolega Horník, že když je schválený projekt a uděláte hydranty nějak jinak, že se to nelíbí někomu, kdo to kontroluje. Ale on přece udělal nějakou smlouvu a smlouvy se mají dodržovat. Tady přece nemůže vládnout nějaká anarchie, obzvláště v účetnictví, obzvláště v procesech, kde se jedná o miliony korun. Víte dobře, že není všechno dobře na těch obcích. Protože jsou zastavovány evropské dotace, jsou přezkoumávány. Česká republika na tom není tak dobře. Ale ještě jednou – tady se snažíme umožnit, aby z ústavy ten NKÚ měl nějaké vyšší pravomoci. Právě proto, že to vyvolal ten tlak nejen z České republiky, ale i z okolních zemí, z EU, na to, že se nenakládá dobře s těmi prostředky, které jsou i těm obcím poskytovány. Vážení, to nebude kontrola jenom o obcích. Vím, že tady je obrovská lobby – lobby starostů, dokonce mají i svoji politickou stranu spojenou s TOP, ač se nám to někdy snaží vysvětlovat, že to tak není. Ale v uplynulém období tady vesele s tou „topkou“ byli. Takže nestyďte se za to, vážení kolegové ze Starostů a nezávislých, nebo já nevím, jak se teď jmenujete. Dříve Top a Starostové. Vždyť se přece není za co stydět. Tady přece nejde ani o politiku, jestli je levá nebo pravá, ale o to, aby se vnesl určitý pořádek do hospodaření a abychom si zvykli to, co po nás chtějí, správně to zadministrovat. A ta ministerstva, která dělají ty kontroly – vy máte připomínkové řízení. Vy můžete podávat námitky. Není pravda, že jste jenom v rukou toho úředníka, který to kontroluje. Pokud se vaše námitky stanou oprávněnými, tak to prostě z té kontroly určitým způsobem vypadne a řeší to už další nadřízený orgán toho úředníka, který k vám přijde třeba na kontrolu, a vy s ním nejste spokojeni. Takže tady to je o tom, abychom dali šanci tomu NKÚ. Ano, bude to něco stát. Bude se to muset rozšířit, ale na druhé straně si uvědomme, kolik ztrát je ročně způsobováno právě tím, že se nehospodárně nakládá s některými prostředky. A politická rozhodnutí jsou zároveň i ekonomická rozhodnutí. Ta hrana je někdy velmi nezřetelná. Ale rozhodne se domnívám, že NKÚ nepůjde do některých politických rozhodnutí. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, rozpravu končím. Vpadl jste, pane senátore, do výstřelu, takže nekončím, máte ještě slovo. pan senátor Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo, za toleranci. Dámy a pánové, já nevím, jestli jste si všimli, jaký je tady zásadní rozdíl mezi výkladem viceprezidenta NKÚ, který nás všechny upozorňuje, že NKÚ není kontrolní úřad, který říká svou jakousi vizi, jak by měl vypadat a jak vypadají NKÚ v tom okolním dejme tomu stabilnějším světě, a mezi tím, co si slibují od toho zákona ti, kteří říkají, že je to jednoznačně protikorupční zákon. To znamená, ti, kteří to říkají, tak přesně chtějí, aby se kontrolovalo všechno to, co tady byly ty nejrůznější obavy. Já bych byl velmi rád, aby NKÚ se zabýval tím, co skutečně má, k čemu byl zřízen. Protože v této zemi se zapomnělo na tu podstatnou, největší a nejdůležitější
74
věc kontroly, že má poučit, že má těm, kteří jsou kontrolováni, dát návod, jak nedělat chyby. Toto se zcela změnilo, a bohužel se to změnilo i v NKÚ. Já teď nechci říkat a nebudu říkat, že to dělá NKÚ jako instituce, ale dělají to ti, kteří dělají výklady těch rozhodnutí NKÚ. A pokud chceme do budoucna skutečně dělat to, co tady pan viceprezident řekl, tak na to je potřeba lidí. A mě na tom všem nejvíce zaráží to, že my tady klidně řekneme, že rozšíříme pravomoci NKÚ třikrát a na druhé straně hned říkáme, že to nebude nic stát. Že to nebude stát obce nic, že to stát nebude stát nic. Všichni víte, kdo tady sedíte, že to je nesmysl. To není možné. Tak buďto chceme, aby dělal NKÚ to, co říká pan viceprezident Kala, a já jsem klidně pro, ale potom musí v tom zákoně také být napsáno, co to bude stát, kdo to bude platit a jak to bude platit. Nic takového tam není. Potom nezbývá, než obava mnohých z nás, že to sklouzne tam, kam klouzají všechny kontroly v tomto státě. Děkuji. (Projevy souhlasu.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A teď už opravdu končím rozpravu. Pane ministře, máte slovo, jestli se chcete vyjádřit k rozpravě. Zvedáte ruce, to znamená, že nechcete. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Drobné shrnutí.
Debata byla zajímavá. Jenom bych rád připomenul, že teď schvalujeme novelu ústavy, to znamená jenom to, kudy nějaké další kompetence NKÚ by se případně měly nebo neměly vést nebo přidávat. Mám pocit, že vlastně hlasujeme o zřizování NKÚ. Ono to tak není, ta rozprava byla širší. Pan Kala asi poslouchá různé výhrady k NKÚ, ale o tom dneska ta debata být nemá. Jenom bych chtěl ještě připomenout, a říkám to za vládu, pokud jde o kvalitu – nekvalitu, obsah tohoto ústavního zákona, ve sněmovně prošel 177 hlasy, takže to nebyla jenom nějaká koaliční záležitost, ale v podstatě nikdo nebyl proti. To znamená, můžu říci, že tam pro to hlasovalo veškeré politické spektrum. Chápu, že Senát je jiný orgán, znovu navrhuji, aby novela ústavy byla přijata a budu čekat na výsledek. Nic víc, nic míň. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Paní zpravodajka, paní
senátorka Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Já to jenom zrekapituluji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vystoupilo 12 senátorů, přičemž 4 z nich vystoupili dvakrát, takže bylo 16 vystoupení. Hovořil pan místopředseda NKÚ Kala. Obsahy samozřejmě rekapitulovat nebudu a prosím, abyste měli na paměti, že je tu návrh pana senátora Kubery na schválení tohoto návrhu zákona. Ale mějte, prosím, na paměti, že tam musí přijít onen pozměňovací návrh. Takže až v tom druhém čtení ho mohu já sdělit, teď, pokud si to dobře, vykládám, nemohu podat. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře si to vykládáte, paní
kolegyně. Senátorka Eliška Wagnerová: Ano, takže prosím, pamatujte při tom
hlasování na to, že eventuálně tam jde ten pozměňovací návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit. Po znělce samozřejmě. Jde o ústavní zákon, čili potřebujeme třípětinovou většinu přítomných.
75
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 19 ukončeno, registrováno 72, kvorum 44, pro 18, proti 14. Návrh byl zamítnut. Tím v podstatě končíme projednávání tohoto bodu. (Projevy nesouhlasu.) Ne? (Hlasy: Podrobná rozprava.) Podrobná rozprava? Faktickou pan kolega Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: To je právě složitost těchto zákonů, že nekončíme, ledaže by paní senátorka po tomto výsledku hlasování uznala, že návrh neprošel a nepodávala pozměňovák. Pokud ti ho podá, bude to tak, že budeme o něm hlasovat, on také neprojde, pak budeme znovu kvorem…(Přerušen předsedajícím.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, to už je jasné. Senátor Jaroslav Kubera: Není, pak musíme znovu hlasovat třípětinovou
většinou o celém. Takže výsledek je celkem jasný, paní senátorka zřejmě na tom bude trvat, tak to zopakujeme. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže máme podrobnou
rozpravu. Senátorka Eliška Wagnerová: Nejsem pan Schwarzenberg a neuznám výsledek, protože já sama jsem se tentokrát zdržela hlasování, protože jsem věděla, že pro toto hlasovat nemohu. Takže ten výsledek o ničem nevypovídá. Tudíž ráda bych načetla ten pozměňovací návrh. Ten se – znovu opakuji – týká článku II. návrhu ústavního zákona. Ten by měl znít: Dnem 1. ledna 2013 bude nahrazeno slovy prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Odůvodňuji tuto lhůtu tak, že v případě, že bychom dnes odhlasovali i zákon, ten má nabýt účinnosti tři měsíce po jeho vyhlášení. Činím si možná klamnou naději, že sněmovna by v těch dvou měsících mohla případně tento pozměňovací návrh schválit a že ústava šla ven současně přinejmenším s tím prováděcím zákonem. Proto tak krátká lhůta. Jenom na odůvodnění. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Hlásí se ještě někdo? Nehlásí. Končím podrobnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechce. Paní zpravodajka se už vyjádřila, takže budeme po znělce hlasovat o tomto návrhu. Návrh jste slyšeli, budeme o něm hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 20 ukončeno. Registrováno 73, kvorum 37, pro 36, proti 9. Návrh byl zamítnut. Teď už opravdu není o čem hlasovat než o tom, že pověříme dva své zástupce, aby odůvodnili naše stanovisko ve sněmovně. (Připomínky.) Není potřeba? Tak už nemáme co odůvodňovat, ústavní zákon neprošel. Končím projednávání tohoto bodu. Je vidět, že ústavní zákony tak často neprojednáváme. Jsme u dalšího bodu, to je
76
7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 15) Máme to jako tisk č. 15 a uvede nám to opět ministr spravedlnosti pan Pavel Blažek. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dámy a pánové, já po tom
předchozím hlasování v podstatě nemám o čem hovořit. A protože neprošla novela ústavy, tím pádem je nesmysl, abychom schvalovali prováděcí zákon k něčemu, co neexistuje. Já nepoužiji slovo, že navrhuji zamítnutí tohoto návrhu, ale myslím si, že by měl Senát zvážit - tento návrh zamítne a tím pádem naváže podle mého názoru na to rozhodnutí u předchozího bodu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní zpravodajka má slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové,
skutečně jsme se dostali trochu do pasti, respektive do pasti potud, že kdybychom se teď nevyjádřili k tomu zákonu, nebo projevili vůli se jím nezabývat, tak prostě ten zákon vlastně platí. Hlasovat o něm – schválit ho nemůžeme, protože chybí ústavní podklad, tedy to kompetenční oprávnění pro NKÚ. Čili skutečně nezbývá nic jiného, než navrhnout, abychom zamítli celý návrh zákona. S tím ovšem, že sněmovna bude muset hlasovat znovu, a teď to záleží na ní, jak bude hlasovat. Přehlasuje – nepřehlasuje? Nebude přehlasovávat. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To nejde. (Hlas: To nejde, to je
ústavní zákon.) Senátorka Eliška Wagnerová: To už není ústavní zákon. To je normální zákon. Tady se to bude vracet do sněmovny. Když my řekneme – tak se to vrací do sněmovny a sněmovna musí znovu hlasovat. A bude hlasovat v situaci, v jaké jsme teď my, že nemáme k tomu ústavní podklad. Ale to už není naše věc, ať si s tím poradí oni. Já si jenom neodpustím a dodám, že bohužel druhý černý Petr v rukou Senátu, podobně jako s neschválením omezení imunity. Ten pocit dneska mám. Musela jsem vám to říct. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, zpravodajka. V obecné rozpravě si tady litujte, čeho chcete. (Pobavení v sále.)
jste
Senátorka Eliška Wagnerová: To už nebude. Místopředseda Senátu
Přemysl Sobotka: Proč by nebyla obecná
rozprava, máme jednací řád, vy tu jste jako zpravodajka. Faktická. Senátor Jaroslav Kubera: Je to úplně jednoduché. My to zamítneme,
protože nám nic jiného nezbývá. Bohužel nemůžeme nehlasovat, jinak by ten zákon propadlou lhůtou nabyl účinnosti a sněmovna, pokud má zbytky rozumu, tak udělá totéž. Žádná jiná varianta není. A není to vůbec žádný problém. Místopředseda
Senátu
Přemysl
kdykoliv. (Smích.) Vystoupit. 77
Sobotka: Pan ministr. Ten může
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: To je krásně dvojsmyslné, kolegovi to připomenu při nejbližší příležitosti. Já mám na vás jednu kolegiální prosbu. Je nesmysl, abych já navrhoval neschválení zákona. On to zatím nikdo neřekl. Já bych jenom poprosil, protože to je podle mě jediná cesta. Nikdo nenavrhl to neschválení a podle mě žádná cesta není. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane ministře, ještě nezačala
obecná rozprava. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobře. Já jsem moc rychlý, ale
můžu všechno, jak bylo řečeno, tak jsem to zkusil. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To vám nevyšlo. (K senátoru Kuberovi:) Pane kolego, buď s faktickou, takovéto hlášení… (Přerušen panem senátorem Kuberou.) Senátor Jaroslav Kubera: Navrhuji zamítnout. Vy jste chtěli, aby to někdo
navrhl, aby to nenavrhoval ministr. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane senátore, sorry, není
otevřená obecná rozprava. (Názor z pléna, že ji otevřel ministr.) Ministr nemá co otevírat, protože nebyla ukončena. Senátor Miloš Vystrčil: Já mám faktickou. Paní zpravodajka neupozornila Senát, že je potřeba hlasovat o doprovodném usnesení. Já bych byl velmi rád, aby se tak stalo, protože když ho nepřijmeme, tak to skutečně může vypadat tak, že nemáme zájem, aby NKÚ fungoval. Připomínám své doprovodné usnesení. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ano, to bude také na přetřes
ještě. Ale v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí někdo, prosím příště elektronicky, pane kolego, já vás chápu. Kolega Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Navrhuji jenom zamítnout. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zamítnutí je tady. Nikdo další
se nehlásí? Hlásí se pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor
Jiří
Dienstbier: Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jenom než pan Kubera uteče, je otázka, jestli vůbec můžeme nebo nemůžeme takový návrh zákona schválit. Teoreticky to možné samozřejmě je. Je otázka, jestli bez té ústavní změny, která právě neprošla, zákon samostatně obstojí. Je pravda, že některým ústředním státním orgánům se zakládá pravomoc nikoliv ústavou, ale "pouhým" zákonem. Je pravděpodobné, že i řada kontrolních pravomocí, které jsou v zákoně, by mohla obstát bez ústavní změny. Aby to nebylo tak jednoduché, navrhuji zákon schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, nikdo další se nehlásí.
Hlásí, pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, abych
situaci zjednodušil, jak jsem mluvil o svém návrhu doprovodného usnesení, dovoluji 78
si požádat pana předsedajícího, pokud tento zákon bude neschválen, aby následně nechal hlasovat i o doprovodném usnesení. Souhlasím s tím, aby bylo přijato v rámci schvalování nebo neschvalování tohoto zákona. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Samozřejmě na závěr o tom
budeme hlasovat. Pan ministr má přednost. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: K tomu, co navrhoval pan kolega
Dienstbier – přátelsky, pro advokáty není lepší zpráva, než udělat jeho postup, protože těch sporů, co by bylo, co NKÚ může nebo nemůže, by bylo na vynikající obživu. Já si myslím, že to prostě nejde. Vneslo by to do věci totální právní chaos, takže možná z dobré myšlenky, aby někde byl možná větší pořádek, bychom zavedli absolutní nepořádek. Já si to nedokážu představit. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Miroslav Antl. Poprosím ještě předtím pana kolegu, aby usnesení bylo v písemné formě. Vy ho máte? Já ho nemám. (K panu senátoru Antlovi: Vy máte slovo, pane kolego.) Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane
ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já nevím, jestli tady zaznělo jasně, ale já se připojuji, nebo dávám, pokud nezazněl jasně, návrh na schválení. Protože pokračujeme dál, podle programu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zaznělo – návrh zamítnout a
schválit. Budeme hlasovat v pořadí – schválit, a pak zamítnout, a pak zamítnout, pokud neprojde schválit. Někdo další? (Nikdo se nehlásí.) Končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Nechce, paní zpravodajka? Také kroutí hlavou. Takže v této chvíli budeme hlasovat v pořadí schválit, pokud neprojde, tak zamítnout, protože oba návrhy zazněly. Než budeme hlasovat, všechny nás odhlásím. Pan senátor Zdeněk Berka se hlásí s faktickou? Omyl. Je potřeba to zmáčknout ještě jednou. Už je to dobré. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 19, proti 15. Návrh byl zamítnut. Nyní zahajuji hlasování o návrhu zamítnout tento zákona. Kdo je pro zamítnutí, mačká tlačítko ANO a zvedá ruku. Kdo je proti zamítnutí, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 45, proti 10. Návrh byl schválen, zákon byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení, které už mám k dispozici od pana senátora Miloše Vystrčila: Senát PČR doporučuje, aby návrhům změny Ústavy ČR, která souvisí s rozšiřování NKÚ, předcházela podrobná analýza, která umožní navrhované změny ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů. Už to zaznělo v předchozím bodu, takže v této chvíli o tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.
79
Hlasování č. 23 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen. Protože jsme zákon zamítli, je potřeba určit dva senátory, kteří půjdou do PS. Navrhuji, aby to byla zpravodajka paní kolegyně Wagnerová. Druhý návrh – pan kolega Vystrčil se hlásí dobrovolně. Vidím, že ano, takže máme tato dvě jména, která půjdou do sněmovny, aby řekli, že tento návrh zákona byl zamítnut. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tato dvě jména, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 24 ukončeno, registrováno 52, kvorum 37, pro 60, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 8. Návrh zákona o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) (senátní tisk č. 19) Máme to jako tisk č. 19. Pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek nám celý materiál uvede. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Opět děkuji za slovo. Dámy a
pánové, já bych teď sestoupil z ústavních výšin do zákona tzv. obyčejného, ale možná o to podstatnějšího, neboť se týká podstatné skupiny obyvatelstva, která doposud nebyla úplně správně a dokonale právně řešena. V některých oblastech nebyla dokonce řešena vůbec, a to jsou oběti trestných činů. O tom zákoně se tolikrát různě mluvilo a psalo, že si opět dovolím ten luxus, že nebudu mít nějaký sáhodlouhý výklad i s ohledem na to, že jsem nezaznamenal z výboru Senátu žádné připomínky. To znamená, že mám předpoklad optimisty, že by zákon snad mohl relativně jednoduše projít, ale uvidíme. Dovolte mi říci jenom to nejzásadnější, co tento zákon přináší. Přináší právo na poskytnutí odborné pomoci, která bude v případě některých skupin obětí poskytována bezplatně. Přináší právo na informace, kde je kladen důraz především na srozumitelnost poskytovaných informací. Přináší právo na ochranu soukromí, kdy na žádost oběti bude možné její osobní údaje vést, aby se s nimi mohly seznamovat jen orgány činné v trestním řízení a nikoli např. pachatel, pokud to není nezbytné pro uplatnění práva na obhajobu. Dále se zavádí právo na ochranu před sekundární viktimizací, neboli druhotnou újmou ze strany orgánů činných v trestním řízení. To znamená např. právo na doprovod důvěrníkem při procesních úkonech. Dále je to umožnění učinit prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život a také právo na peněžitou pomoc, a to v určitých případech. Dámy a pánové, dovolte mi, abych doporučil Senátu, aby tento zákon schválil. Zase prošel napříč politickým spektrem v PS. A myslím si, že tento zákon je navýsost potřebný. Žádná norma nemůže být nikdy dokonalá, ale tahle si myslím, že byla tolik diskutována, že jde o předpis správný. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem a jediným byl ÚPV. Má usnesení, které máme jako tisk 19/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.
80
Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr vám velice stručně, ale přesto úplně přesně řekl obsah tohoto zákona. Já vám řeknu jako vždycky, jako obvykle legislativní proces a poznámky k němu. Návrh zákona připravil pro vládu pan ministr spravedlnosti – to byl ten předchozí – na konci roku 2011. Připomínkové řízení přineslo 120 připomínek, vypořádáno bez rozporů, Legislativní rada vlády vrátila sice – chci tady říci jedno. Jde o to, že ten zákon je dlouhodobě očekávaný. Kdo z vás pracujete – všichni určitě – ve svých regionech, on pan ombudsman to tady řekl, všichni pracujete a pracujete tedy i s oběťmi trestného činu, tak víme všichni, že dlouho čekáme na takovýto zákon. Nevím, jestli zrovna takovýto, ale na zákon, který se týká obětí trestného činu. Chci říci, že i Poslanecká sněmovna, nebudu vám číst její schůze, ale řeknu, že tam zazněly kritické hlasy. Ale že vesměs se dohodli na tom, a o to já vás prosím, abychom i přes kritické připomínky, které já vám tady mohu rovněž ve 40 minutách stručně sdělit, byly vzneseny. Ale zájem, myslím si nás všech, kteří i zastupujeme oběti trestných činů, a poškozené, aby ten zákon byl schválen. Takže data další: Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu 2. 1. 2013, lhůta nám končí 1. 2. 2013, pokud projednáme, tak stíháme ve lhůtě. A nám byla, jak už vážený pan místopředseda řekl, přidělena jako jedinému, tudíž garančnímu výboru. Obsah, jak jsem řekl, byl sdělen. Já vás seznámím s návrhem, aniž bych se dále zmiňoval o obsahu. Návrh ústavně-právního výboru je rovněž jednoznačný. Doporučuje ke schválení, doporučuje, aby zpravodajem byl senátor Miroslav Antl. A ten aby, jako předseda ústavně-právního výboru Senátu PČR, spravil předsedu Senátu, což všechno právě bylo učiněno. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto zákonem? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, končím ji. Není potřeba se ptát pana ministra a zpravodaje, aby se vyjádřili k něčemu, co neproběhlo. Máme jediný návrh schválit. O tomto pozměňovacím návrhu budeme hlasovat. A protože řada zřídly, tak nás opět všechny odhlásím. Tím pádem i ti pozdní se mohou v klidu znovu zaevidovat. Všichni jste přihlášení, zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 25 ukončeno, registrováno 49, kvorum 25, pro 48, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. A jsme u dalšího. A tím dalším bodem je
9. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (evropský senátní tisk č. N 183/08) Máme to jako tisky N 183/08 a N 183/08/01. A opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
81
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, cílem návrhu této směrnice je zajistit pomocí prostředků trestního práva rovnocennou a účinnou ochranu finančních zájmů Unie v rámci všech členských států EU. Ministerstvo spravedlnosti jako gesto vlády vnímá předložený návrh směrnice celkově kladně. Většina ustanovení návrhu je již dnes součástí právního řádu České republiky. A do systému trestněprávního postihu by tak případné přijetí návrhu výrazněji nezasáhlo. Závěry, které vyplynuly z projednání návrhu směrnice ve vašem ústavně-právním výboru a výboru pro záležitosti Evropské unie odpovídají postoji ministerstva spravedlnosti jakožto gesto návrhu. A vaše výhrady a doporučení v nich uvedené budou v plné míře vzaty v úvahu při přípravě stanovisek k projednání v Radě Evropské unie. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Výbor pro záležitosti EU k tomuto materiálu přijal usnesení. Máme to jako číslo N 183/08/02, zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane místopředsedo, vážený pane
ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. My jsme se s ohledem na obsah této materie obrátili jako dožádaný výbor na ústavně-právní výbor Senátu a naše doporučení v podstatě beze zbytku vychází z jejich stanoviska. Tímto vás tedy žádám o podporu v podstatě jakoby dvou identických názorů dvou senátních výborů – ústavně-právního výboru a výboru pro záležitosti EU. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento materiál projednal také ústavně-právní výbor. A ptám se, a už se zvedá, slovo má pan senátor Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Nejen zvedá, i dokulhává. Děkuji vám, pane
předsedající, vážený pane ministře. Jak řekl garanční zpravodaj, je to v pořádku, ta směrnice. A navíc chci říct osobní poznámku – je to trestněprávní záležitost, takže tam jsem si dovolil svoji invenci uplatnit. My jsme konzultovali s váženým panem předsedou i výbor pro záležitosti EU. Tam vy máte doprovodné usnesení. Prosím, na to se podívejte, abyste věděli, o čem hlasujete. Já vím, že vždycky víte, o čem hlasujete, ale není to jenom schválit, ale je tam i doporučení těch bodů. Kdybyste k tomu měli nějakou připomínku. My jsme o tom velmi diskutovali a já myslím, že je tam řečeno vše. Jsou tam i kritické připomínky, na které Senát Parlamentu ČR má právo. A my jsme ho využili. Takže děkuji za podporu a pan ministr, jak v úvodu řekl, s tím nemá problém. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. A v této chvíli budeme hlasovat. A to hlasování znamená, že přijímáme usnesení čili vyjádření, tak jak to máte k dispozici, Senátu PČR k návrhu směrnice atd. Je všem jasné? Čili znělku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 26 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 54, proti nikdo. Návrh schválen. Končím tento bod. Dalším je
82
10. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2012 Předsedu vlády Petra Nečase zastoupí ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Máte slovo, pane kolego. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové,
summit měl na programu dva základní tematické okruhy: hospodářskou politiku a balík dalších otázek, které souvisejí se zahraniční a obrannou politikou a rozšířením. Summitu jasně dominovaly ekonomické otázky, které byly také hlavním tématem čtvrteční večerní diskuze, kdy se jednalo především o otázce prohloubení hospodářské a měnové unie v bankovní sféře. Evropská rada potvrdila dohodu o prvním ze stavebních kamenů Bankovní unie, tedy o společném mechanismu dohledu. Jeho podstatné prvky vykrystalizovaly ostatně již na předchozím jednání rady ECOFIN. Vláda České republiky měla v daném ohledu obavy z možných rizik, která by nový systém platící v eurozóně mohl přinést pro zdraví českého finančního sektoru. Nejednalo se o žádné chiméry. Obdobné pozice zastávali jak naši partneři zemí V4, tak i další státy v rámci eurozóny. Od evropských partnerů se nám v důsledku intenzivních jednání, jež jsme vedli, podařilo získat dostatečné záruky, že navržená legislativa jednak nebude motivací pro přeměnu dceřiných bank pobočky. A dále, že v případě výskytu takovéto transformace budou jak národní orgán dohledu, to znamená ČNB, tak vkladatelé včas a řádně informováni. Nový systém dohledu v eurozóně by tedy neměl mít negativní dopady na stabilitu českého bankovního sektoru, ani na úspory českých střadatelů. Pokud jde o systém hlasování v Evropském orgánu pro bankovnictví – EBA – podařilo se prosadit český návrh, který zajistí, že v budoucnu nebude moci dojít k systematickému přehlasovávání nečlenů Bankovní unie ze strany států eurozóny. Vláda ČR navrhla systém odděleného hlasování participujících a neparticipujících států, kdy v obou curiích bylo nutno dosáhnout většiny. Tím bude vyloučeno ohrožení zájmů zemí neparticipujících na Bankovní unii. Společně s Polskem a dalšími zeměmi se nám rovněž podařilo dojednat garance pro země stojící mimo eurozónu, které by se v budoucnu chtěly zúčastnit Bankovní unie. Jakkoli bohužel nebylo z právních důvodů, a to pro rozpor s primárním právem možno zajistit rovná práva členů a nečlenů eurozóny v dohledovém mechanismu Evropské centrální banky, nečlenové eurozóny budou mít vždy k dispozici záchrannou brzdu, pokud by se jejich rozhodnutí dohledového orgánu zásadně negativně dotýkalo. O ostatních součástech konceptu tzv. Bankovní unie pokračují jednání. Pokud jde o budoucnost hospodářské a měnové unie, summit diskutoval rovněž další kroky směřující k hlubší integraci eurozóny. Po obsahové stránce nedošlo k výraznějšímu posunu. Substantivní diskuze proběhne na summitu v červnu 2013. Je přitom nutné jasně odlišit debatu o krocích, které mohou být učiněny v krátkém časovém horizontu, a o strategických řešeních, která mohou nejen ovlivnit podobu a fungování eurozóny, ale celé Evropské unie. Vláda České republiky jednoznačně preferuje stanovení společných kritérií, která by se zaměřila na srovnání úspěšnosti jednotlivých členských států ve zvyšování jejich konkurenceschopnosti. Rozhodně nejsme zastáncem centralizace
83
pravomocí. Jediný projekt solidarity akceptovatelný v EU je solidarita bohatých s chudými, nikoli odpovědných s odpovědnými. K citlivým tématům dále patří i možnost ustavení povinnosti států eurozóny uzavírat povinně kontrakty s Evropskou komisí o strukturálních reformách, které budou členské státy provádět. Podařilo se nám prosadit garance, aby všechna chystaná opatření byla v souladu s pravidly vnitřního trhu. Do v uvozovkách "jízdního řádu“ byla tak na náš návrh doplněna věta o "nutnosti souladu systému přímé rekapitalizace bank s vnitřním trhem". Je třeba zaručit, že navrhovaný komplex opatření ve svých důsledcích nepovede k rozštěpení vnitřního trhu, zejména v oblasti finančních služeb, a bude respektovat postavení všech členských států. Považuji za důležité, že se tato zásadní podmínka promítla i do textu závěru Evropské rady. Debatu o všech zmíněných nástrojích považuje vláda za běh na delší trať. Uvítali jsme proto, že strategické otázky se na pořad dne dostanou v červnu tohoto roku. Předseda Evropské rady by měl pro tuto debatu předložit další zprávu zaměřenou na - 1. koordinaci hospodářských reforem v participujících členských státech, 2. sociální dimenzi hospodářské a měnové unie, 3. smluvní ujednání o reformních krocích a 4. vytvoření mechanismu solidarity eurozóny. Vláda je na tuto diskuzi připravena a chceme se jí zúčastnit i jako nečlen eurozóny. Podporujeme, aby všechna opatření byla otevřena na dobrovolné bázi všem členům EU. Kromě ekonomických otázek se summit krátce zaměřil také na balík témat souvisejících se zahraniční obrannou politikou a s politikou rozšíření. Přidala se témata – příprava summitu plánovaného prosinec roku 2013, který se bude věnovat obranné politice v oblasti zahraniční politiky. Evropská rada reagovala zejména na dění v Sýrii. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A my musíme nejprve určit zpravodaje. Navrhuji, aby to byl pan senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU. Má někdo jiný návrh? Nemá. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat. Ale já to zkusím znělkou. Zahajuji hlasování o zpravodaji. Kdo je pro pana senátora Miroslava Krejču, ANO, ruku zvednout. Kdo je proti, NE a ruku zvednout. Hlasování číslo 27 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 48. Návrh schválen. A slovo má námi zvolený pan zpravodaj. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Já doplním ve stručnosti pana
ministra. Skutečně hlavním tématem prosincové Rady byly otázky spojené s hospodářskou a měnovou unií. Ostatně jsme se o tom bavili i na prosincovém plénu před konáním vlastní Rady. Tato prosincová Rada vyvolala trošičku širší diskuzi o tom, jakým způsobem jsou předkládány důležité koncepční materiály. Snesla se kritika z řady národních parlamentů, že tyto materiály jsou předkládány relativně pozdě. Národní parlamenty na ně nestačí dostatečně včas a dostatečně kvalitně zareagovat. Ta diskuze dále pokračuje a určitě bude pokračovat celý další půlrok. I z toho důvodu, že Irsko, jako předsednická země, si vypíchla tuto oblast jako jednu z priorit, kterým se bude věnovat. Taktéž náš výbor – výbor pro záležitosti EU – vybral a bude vybírat v následujícím půl roku ta témata, která se úzce váží k problematice hospodářské a měnové unie. Jelikož hodnotíme nebo bavíme se o tom, co již proběhlo v prosinci loňského roku, navrhuji vzít informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. a 14. prosince, na vědomí. Děkuji za pozornost.
84
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A já otevírám rozpravu. Paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková má slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zpravodaj navrhl, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Já proti tomu nebudu nic namítat, ale myslím si, že bychom to neměli udělat jenom tak automaticky, že prostě budeme mít odmávnutý bod. Protože to, co se děje v rámci Evropské unie na nejvyšších summitech, kde zástupci České republiky, respektive premiér, šéf moci výkonné, dojednává, či také nedojednává, záležitosti v rámci EU, se nás všech týkají. A to docela bezprostředně. A Senát, Horní komora Parlamentu ČR, je tou ústavní institucí, která k tomu má co říci, a která – tak jako všechny ostatní parlamentní komory v rámci členských zemí EU – jsou také ale vyzývány k tomu, aby se do diskuzí o tom, co se děje či neděje, o tom, co se navrhuje a přijímá, jaká opatření se přijímají pro všechny členské země v rámci Evropské unie, tak národní parlamenty si k tomu musí své říci. A je to i v závěrech prosincové Rady, o které se v této chvíli bavíme. Ale k tomu dojdu. Dovolím si citovat z odstavce 11 závěru Evropské rady ze 13. a 14. prosince. "Komise během roku 2013 předloží návrh na vytvoření jednotného mechanismu pro řešení problému bank pro členské státy účastnící se jednotného mechanismu dohledu, který by měli spolutvůrci právních předpisů projednat jakožto prioritu za účelem jeho přijetí v průběhu stávajícího volebního období Evropského parlamentu. Tento mechanismus by měl zajistit finanční stabilitu, poskytnout účinný rámec pro řešení problému finančních institucí a současně v případě bankovní krize chránit daňové poplatníky. Měl by být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění. Toto jištění by mělo být ve střednědobém horizontu fiskálně neutrální, neboť by zajišťovalo, že by prostředky poskytnuté v rámci veřejné pomoci byly získány zpět formou odvodů, jež by byly finančnímu odvětví následně uloženy." A já jsem to tady citovala celé proto, že mi ve zprávě, kterou jsme dostali, chybí pozice vlády ČR k tomuto článku, k tomuto závěru. Bude se o té věci jednat v průběhu tohoto roku. A já bych očekávala, že jestliže dnes máme schvalovat závěry Evropské rady, respektive pozici vlády a činění vlády na této Radě, tak již dnes se dozvíme, s jakým postojem vláda k jednotlivým bodům přistupovala. A také bych očekávala – a myslím si, že to musíme vyžadovat jako Senát, jako horní komora PČR – že se dozvíme, jak česká vláda bude tyto závěry plnit. Protože, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl to premiér České republiky, který je pod tím podepsán. On stejně jako všichni ostatní šéfové mocí výkonných členských zemí prostě musel s těmito závěry souhlasit. V pořádku, já proti tomu nic nemám, a myslím si, že nikdo z nás nebude mít, ale měli bychom skutečně mít informaci a měli bychom vědět, jak tyto závěry budou ze strany vlády ČR naplňovány. A to zejména proto, že článek 14 hovoří o tom, že na vnitrostátní úrovni by úkoly směřující k další integraci fiskálního rámce a rámce hospodářských politik vyžadovaly, aby členské státy zajistily vhodné zapojení svých parlamentů. To je přímo závěr jednání Evropské rady. A já se ptám, jakým způsobem tedy vláda ČR toto zajistí? Nejedná se o nic menšího, než o ustanovení hospodářské a měnové unie a její architekturu, nejedná se o nic jiného než o to, jak dál bude postupovat evropská integrace.
85
A ještě připomínku k tomu, co jsme zde v Senátu jasně sdělili. A to je to, že jsme vyjádřili nespokojenost s tím, že vláda ČR se nepřipojila k Paktu stability a růstu. My jsme přijali usnesení, kterým jsme vyzvali vládu ČR, aby se k tomuto Paktu připojila. Nedostali jsme, pokud vím, ze strany vlády žádnou odpověď. A poslední poznámka, ale to si nechám na vystoupení k příštímu bodu, protože tam se budeme bavit o tom, jaké budou pozice české vlády na jednání nadcházející Rady. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další se nehlásí.
Končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit, protože jste sdělil, že bude další jednání o detailech, jestli jsem to já dobře slyšel, někdy v červnu? Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já předpokládám… Přesně tak,
to další jednání bude v červnu. Pokud jde o dotazy paní senátorky Gajdůškové, k tomu můžu říct tolik, že vláda se tím zabývá. Zatím, pokud jde o to naplnění do vnitrostátního práva a politiky, zatím nerozhodla. A v podstatě je to na resortech ministerstva zahraničních věcí a samozřejmě Úřadu vlády. Vláda má každý týden tzv. Evropské okénko. Jakmile toto bude vyřešeno, tak vám nepochybně dáme vědět. Pokud jde o tu druhou věc, to znamená usnesení Senátu v oné dohodě, kterou jste zmiňovala, tam jde o politické rozhodnutí vlády. To znamená, když Senát to rozhodnutí přijme, tak vláda, která je odpovědná sněmovně, se tím řídí nebo neřídí. A jde o čistou politiku. Jinak na to samozřejmě v téhle chvilce nemohu odpovědět. A nemám, jak bych to řekl, pokud jsem dobře pochopil ten dotaz. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan zpravodaj, jestli se
chce vyjádřit? Nechce. Takže dostali jsme jediný návrh od zpravodaje. A to je vzít na vědomí. Takže znělka a budeme hlasovat. Řady zřídly ještě více, všechny nás odhlašuji. A zase se všichni přihlaste. Pro příchozí, jsme odhlášeni, takže musíte provést ten základní úkon. Takže zahajuji hlasování o návrh vzít na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 28 ukončeno, registrováno 50, kvorum 26, pro 48. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 11. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 7. - 8. února 2013 Slovo má opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který zastupuje předsedu vlády Petra Nečase. Ministr
spravedlnosti
ČR
Pavel
Blažek: Děkuji
za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, k Radě, která se má konat 7. a 8. února 2013, máme k dispozici pouze předběžné informace. Návrh závěrů se teprve projednává. Co se týče formálního návrhu agendy, ten obsahuje dva základní okruhy. Zaprvé obchod a zadruhé vnější vztahy. Dodatečně bylo potvrzeno třetí téma k projednání – a tím je příští víceletý finanční rámec Evropské unie. Jak obchodní
86
politika unie, tak příprava budoucího unijního rozpočtu na léta 2014 – 2020 činí z únorového summitu vlády ČR jedno z klíčových setkání na vrcholné úrovni. Dohoda o příštím víceletém finančním rámci EU, byť na agendu zařazena dodatečně, bude hlavním cílem jednání Evropské rady. K tomuto tématu se únorový summit vrací poté, co se nepodařilo dospět k dohodě od listopadu loňského roku. Snahou předsedy Van Rompuye je připravit toto téma tak, aby ze summitu vzešel pro všechny přijatelný kompromis. Další neúspěch na Evropské radě a eventuální odložení dohody by představovalo negativní signál a výrazně by to zkomplikovalo např. dopracování návazné prováděcí legislativy. V listopadu 2012 se členské státy rámcově shodly na některých důležitých parametrech na výdajové straně rozpočtu. Je velmi pravděpodobné, že se předseda Evropské rady pokusí již neotevírat témata, která považuje za uzavřená. Hlavním tématem debaty o víceletém finančním rámci EU ovšem bude především příjmová strana rozpočtu, která byla doposud upozaděna, a při jednání na listopadové Evropské radě se ukázala jako nejproblematičtější. Otevřenými otázkami v této otázky jsou především tzv. rabaty a korekce. A dále vlastní zdroje unijního rozpočtu. Dalším tématem summitu se má stát obchodní politika. Pro ČR má obchod tradičně klíčový význam, neboť téměř 70 % našeho HDP je generováno zahraničním obchodem. Česká republika jako otevřená exportně orientovaná země plně podporuje úsilí směřující k usnadnění obchodní výměny, včetně investičních aktivit, a vytvoření nových exportních příležitostí pro evropské podnikatelské subjekty. Očekáváme v této souvislosti přijetí závěru Evropské rady, které budou dobrým vodítkem pro další postup pro liberalizaci obchodu při vyjednávání na multilaterální a bilaterární úrovni. Evropská rada přitom přezkoumá stav obchodních jednání s klíčovými partnery a měla by poskytnout impuls k dokončení rozjednaných dohod a zvážit zahájení jednání o nových dohodách o volném obchodu. Vláda podporuje uzavírání dohod s nejrozvinutějšími obchodními partnery, které budou dostatečně ambiciózní, vyvážené a přínosné i pro naše podnikatele. Pokud jde o téma vnějších vztahů, únorová Evropská rada se zaměří na zhodnocení událostí v arabském světě a jižním Středomoří dva roky po začátku tzv. arabského jara. Vláda vítá snahu o projednání těchto věcí v uceleném pohledu. Je toho názoru, že při řešení problémů je třeba uplatňovat koherentní politiku a stanovit další konkrétní akce. Evropská unie by měla koordinovaně využívat všechny nástroje vnější spolupráce a klást důraz na řádnou implementaci reforem ze strany příjemců pomoci. Nejdramatičtější je vývoj v Sýrii, kde i nadále pokračuje boj o moc. Zásadní bylo také téma nové egyptské ústavy a jejího dopadu na další vývoj státu. Ani v dalších státech není situace příliš stabilní. Vláda vnímá vývoj v arabském světě jako velmi dynamický s tím, že v každé zemi vznikla specifická situace a je tedy třeba individuálního přístupu. V oblasti vnějších vztahů je možné očekávat projednávání dalších otázek s ohledem na aktuální dění. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, určíme si zpravodaje
pro tento bod. Navrhuji opět pana senátora Miroslava Krejču, předsedu výboru. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 53, kvorum 27. Pro 52, proti nikdo. Návrh schválen. Máte slovo, pane kolego.
87
Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Problém, který jsem zmínil v souvislosti s prosincovou Evropskou radou, se opakuje i v případě únorové rady, kdy dodatečně zařazené téma, a to víceletý finanční rámec, bude projednáván teprve 4. února na Radě pro obecné záležitosti, tzn., nemáme v současné době relevantní podklady, ke kterým by bylo možno zaujímat jakékoliv stanovisko. My jsme na tuto nedobrou situaci s předkládáním dokumentů upozorňovali v usnesení č. 25, které jsme přijímali jako výbor 12. prosince právě těsně nebo v předvečer před prosincovou Evropskou radou. Situace se opakuje a je to skutečně komplikující faktor. Jinak pan ministr tady relativně podrobně, nebo podrobně popsal zbývající dvě oblasti, dvě témata, o kterých se bude na únorové radě jednat, a to je obchodní politika a pevnější vztahy. Bohužel k tomu finančnímu rámci je obtížné zaujímat v tomto okamžiku stanovisko, protože podklady budou známy po 4. únoru. Za této situace se domnívám, že nám nezbývá nic jiného než jako v prvním případě vzít informaci o pozicích vlády České republiky na jednání únorové Evropské rady na vědomí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, otevírám rozpravu.
Paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já se domnívám, že my tady nemáme co vzít na vědomí v této chvíli, protože od pana ministra jsme žádnou pozici vlády neslyšeli. My jsme slyšeli to, o čem asi pravděpodobně bude jednat Evropská rada, ale my nevíme, my jsme neslyšeli, s čím na tuto Evropskou radu premiér Petr Nečas pojede. Já nevím, co bychom tady měli brát na vědomí. A nesouhlasím, skutečně je mi líto, že nemohu souhlasit ani s vaším panem předsedou Evropského výboru a současně zpravodajem k tomuto bodu jednání, že nemůžeme se vyjádřit, protože nemáme ještě materiály, které na Evropské radě se budou probírat. Dobře. Tak by to bylo v případě, že bychom jenom chtěli dávat kosmetické návrhy a bavit se někde o možná přesných formulacích. Pak bychom skutečně potřebovali písemný návrh, abychom se k němu mohli vyjádřit, ale Evropská rada není jenom o tom, že bude přijata taková nebo maková formulace. Evropská rada – zasedání evropských summitů je o tom, že se členské země prostřednictvím svých šéfů vlád domluví na tom, jak se bude dál Evropa ubírat, co se bude v Evropě dít, jaká politická zadání dají evropské komisi, tomu byrokratickému aparátu a co vlastně požadují po tomto aparátu. Protože Evropská komise nemůže udělat nic, co buď nemá ve smlouvách, nebo nemá jako zadání z Evropské rady. A jestliže česká vláda jede na toto jednání s tím, že čeká, co dostane na stůl bez toho, že by věděla, co chce, co bude požadovat, no tak pak se nedivím, že se na nás dívají v Evropě všichni tak, jak se dívají a vůbec se nedivím, že jsou v této chvíli informace, že zdaleka nedostaneme tolik finančních prostředků z evropských fondů, jak jsme měli v tomto téměř končícím finančním období, rozpočtovacím období. To má samozřejmě své příčiny. Jednak to, jak se v Evropě chováme, ale také to, že si nedokážeme říci, co chceme. Moje otázka tedy k bodu jednání, o kterém i pan ministr hovořil, že bude zřejmě nejdůležitější částí Evropské rady, a to je víceletý finanční rámec, zní: které kapitoly v tomto víceletém finančním rámci Česká republika preferovala, které požadovala zvýraznit, protože o tom ta jednání byla. A o tom v této chvíli ještě možná budou, ale pravděpodobně, co já mám informace, tak toto již je dojednáno. V této chvíli asi bude jednání o tom, které přímo programy půjdou nebo kolik financí půjde do kohézní politiky, kolik půjde jinam.
88
A zase otázka na vládu České republiky je, co v této souvislosti prosazuje. Co požadujeme po Evropské radě, tedy co chceme dojednat mezi ostatními členskými zeměmi. Já se obávám, že toho moc nevyjednáme, protože na jedné straně sice požadujeme pro Českou republiku navýšení… Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, já se vám omlouvám, že vás přerušuji – jestli by Česká televize – je to Česká televize – mohla lehce ztlumit svoji hlasitost. Rušíte. Omlouvám se, paní kolegyně. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Takže co
dokážeme vyjednat? Jestliže na jednu stranu premiér požaduje, vznáší požadavky, možná na to, abychom dostali určité finanční prostředky v rámci víceletého finančního rámce, a na druhou stranu se česká vláda, a to je i v těch materiálech, které jsme alespoň trošku dostali do rukou po velkém urgování, na druhou stranu se staví česká vláda proti všemu, co by jakékoliv navýšení rozpočtu Evropské unie mohlo zajistit, jako třeba proti dani z finančních transakcí. Takže ta situace ze strany české vlády si myslím, že není dobře vyhodnocována. V této chvíli jsme nedostali informace o tom, s čím vláda na summit EU jede, a já se domnívám, že nemůžeme přijmout ani usnesení bere na vědomí, protože nemáme co vzít na vědomí v této chvíli. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Paní senátorka Eva
Syková má slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Já bych se chtěla zeptat pana ministra v souvislosti s tím, co přednesla paní místopředsedkyně Gajdůšková o těch plánech, které máme a co chceme prosadit. Jeden z takových dlouhodobých problémů, které řešíme – v Praze především – je nedostatek peněz, které naše vláda nevyjednala, aby mohly být použity v Praze. V Praze, kde je třeba obrovský potenciál vysokých škol, vědeckých ústavů a jiné. Plánuje, protože jsem slyšela, že takové připomínky byly několikrát vzneseny a že jsou určité možnosti, pane ministře, jak takové věci prosadit v Evropské unii i teď ještě zas takové možnosti jsou a v příštím roce by mohly být, tak jestli se i vláda soustředí na to, aby dokázala přece jenom přinést určité prostředky do Prahy tak, jak se to stalo třeba v Polsku a někde jinde. To si myslím, že by byla pro nás velice zajímavá informace, kterou by také veřejnost velmi uvítala. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Jan Hajda má
slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé
kolegyně, vážení kolegové. My jsme teď byli dva dny v Bruselu, a proto my dovolte říci následující. Chtěl bych říci informaci, že celkově Česká republika od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2012 zaplatila do rozpočtu EU 301 mld. a získala 551 mld. Kč – kladné saldo, čili z pozice České republiky se tak souhrnně dosáhlo 250 mld. Kč. Hlásím se k tomu, že tyto podmínky tohoto relativně úspěšného čerpání byly vyjednány tehdejší vládou sociální demokracie. Je tady řada starostů, primátorů, myslím si, že nelze zakrývat to, že tyto prostředky významně ovlivňují hospodaření obcí a měst a přispívají ke stabilitě ekonomiky České republiky.
89
Proto, pokud jsme se dozvěděli na jednání v Bruselu, že 7. – 8. února bude více méně již ustanoven pevný rámec v oblasti kohezní politiky na roky 2012 až 2020, navrhuji k tomuto bodu následující usnesení: Senát Parlamentu ČR požaduje informaci o výsledku dojednaného víceletého rámce na léta 2014 až 2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím. Domnívám se, že na příštím zasedání, které bude v Senátu Parlamentu ČR, poněvadž se jedná o termín 7. – 8. února, bychom měli být dostatečně informováni. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Jiří Dienstbier. Senátor
Jiří
Dienstbier: Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl navázat na paní místopředsedkyni Gajdůškovou. Mne také zarazilo, že ve vystoupení pana ministra jsme neslyšeli vůbec, ale vůbec nic z toho, jaká je pozice české vlády na jednání rady. Slyšeli jsme tady program jednání, ale ne s čím tam naše vláda nebo předseda vlády pojede. Já chápu, že pan ministr je tady v zastoupení předsedy vlády a že zřejmě přečetl to, co mu bylo předáno, ale ono se nám začíná trošku opakovat ta situace. Já bych skoro řekl, že to lze označit jako pohrdání Senátem ze strany české vlády, pokud takto předseda vlády a celá vláda nakládá se zprávou o pozicích vlády, kterou předkládá Senátu. Proto pokud se bude řešit taková zásadní věc, jako další sedmileté rozpočtové období, pokud se bude řešit také kohezní politika, ze které Česká republika ještě lépe řečeno měla velmi výrazně profitovat, kdyby těch 700 mld. Kč, které mohly přijít na dotacích, dokázala efektivně využít. A jestliže se jedná o to, jestli vůbec nějaká kohezní politika, která by České republice pomohla, bude schválena, jestli přijde dostatek peněz, např. na rozvoj regionů, tak bych docela rád slyšel, jaké jsou plány vlády, co vlastně chce vyjednat, jaké úsilí v tomto směru vyvinula a jaká je šance, že se to podaří. Jinými slovy, jaká je představa vlády o kohezní politice, jaká je celková představa o rozpočtu, jestli se má posílit evropský rozpočet včetně posílení kohezní politiky, nebo naopak schválit úsporný rozpočet, kde se kohezní politika omezí, protože oba postoje jsme od vlády v minulosti slyšeli, čili má v tom sama vláda poněkud zmatek. Jestliže se tady bavíme o vlastních příjmech EU, které by mohly posílit rozpočet nebo dát mu určitou stabilitu, uvažuje vláda o nějakých vlastních příjmech EU nad rámec těch, které už existují? Bude to např. daň z finančních transakcí? Z předchozích debat můžeme usoudit, že ne, ale nic jsme tady v této věci neslyšeli. Jaký je postoj k zemědělské politice, k financování společné zemědělské politiky. Bude vláda prosazovat radikální omezení třeba v této oblasti? Nějaké náznaky byly slyšet. A uvědomuje si třeba, jaký to bude mít dopad právě na podporu kohezní politiky, že zřejmě pokud tady bude válčit, že zároveň s tím ruku v ruce půjde i omezení kohezní politiky, protože samozřejmě ti, pro které je výhodné jedno, nebudou souhlasit s přerozdělováním jiného typu, pokud to nebude nijak vyvážené. Ale my jsme se doopravdy nedozvěděli vůbec nic. A já to od vlády doopravdy považuji za pohrdlivé jednání vůči Senátu. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře. Já bych se
možná připojil mírně tady k této kritice a řeknu spíše mírně, protože sám jsem překvapen, že tady tato informace je tak málo obsáhlá. Myslím si, že asi vláda by měla o čem mluvit, protože myslím si, že projednávají ty body. My jsme byli teď 90
minulé dva dny na jednání Visegrádské čtyřky výboru pro územní rozvoj, kde jsme přijali jisté prohlášení, které bylo konzultováno jak na úrovni ministerstev, tak na úrovni parlamentů a je o co se tady opřít. Tyto body tady jsou. To znamená, opravdu já to vidím v tom, že vláda to velmi zjednodušuje vůči Senátu a myslím si, že to nedělá dobře. Tak to jenom na doplnění. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí.
Končím rozpravu a slovo má pan ministr. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já začnu malinko bojovně, ale
malinko. A to bude spočívat v tom, že hold vztah vlády je ke sněmovně, to znamená, tam se dávají interpelace, tam je přímá odpověď. Tím nijak Senát nesnižuji. Nepoužíval bych termín, že vláda pohrdá Senátem. Tam ta komunikace prostě probíhá. A je i nějakým způsobem ústavně a právně zakotvena. K tomu, co bylo řečeno – víte, ono je to těžké, když se sami připravuje – já jsem tam nikdy nebyl. Pamatuji si kdysi větu Miloše Zemana, kterou řekl jednomu novináři: Až budete jednou premiér, čehož bohdá nikdy nebude, tak se zeptáte jinak. Takže já si myslím, že nebude bohdá, abych já byl premiér. Ale co o tom vím, jak to probíhá, tak příprava zkrátka a dobře opravdu program dělávají téměř na poslední chvíli, což je stejné pro všechny členské země a všechny premiéry. Co tím chci říct? Vláda se ještě nezabývala mandátem pro premiéra na tento konkrétní summit, nebo chcete-li radu. No a teď je ten problém, kdy Senát zasedá někdy – to znamená, teď je tu nějaký Blažek, který za vládu říká něco, co je v nějakém stavu a časově je to bohužel tak, že ještě není pořádně ani úplně známo, co bude obsahem toho summitu, natož aby dnešního dne bylo známo, jaký mandát tam bude mít premiér. To znamená, nehledejte vždycky ve všem úplně jenom zlou vůli, ale zkrátka a dobře Senát zasedá nyní a vláda – předpokládám, že ten mandát bude probírat hold příští středu. Taková je realita. Pak bude ten summit. A jenom tímto to vzniká a nemusí to být zlá vůle v tom, že by chtěl někdo něco jenom tajit nebo neříkat. Já se vám otevřeně přiznám, že v tuto chvíli to ve vládě nebylo a také toho mnoho o mandátu nevím. Čili konkrétní dotazy ptát se – je složité, ale je to prostě v tento čas a mandát teprve bude vznikat na debatě vlády. Doposud vzniknout nemohl, protože se pořádně ani neví, co tam bude. Na straně druhé zase přece jenom politika ministra zahraničních věcí i premiéra je do jisté míry konzistentní, to znamená, teď nejde o to, že by se konala převratná rada a teď se dramaticky očekává, co se na ní dramatického odehraje. Pokud jde o konkrétní body, odpověď je těžká, pořádně se neví, co se tam bude projednávat. Je to úplně stejné pro všechny země. Dovolte mi ironickou poznámku. Říká se, že třeba ODS je nějaká euroskeptická, nebo nevím jaká… Víte, co je zajímavé? Třeba osobně jsem byl pro vstup do unie, jsem pro setrvání v unii. Bavit se můžeme o charakteru. Dneska tady vystoupili největší zastánci EU s jediným tématem: Kde jsou peníze? O čem mluvili všichni? Chceme čerpat z těch fondů, jak to, že se nečerpá apod. Já vám klidně odpovím, a myslím to úplně vážně. Pro mě je EU na prvním místě ideová. O tom tady nepadlo vůbec nic. Byla jenom debata o tom, přineste peníze, jak je budete čerpat, abyste je dočerpali. Unii nevidím pouze jako otázku finanční, a vidět ani nebudu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S faktickou paní I.
místopředsedkyně Alena Gajdůšková.
91
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, musím vystoupit, byť to nebývá zvykem v této fázi debaty. Dovolím si vás, pane ministře, upozornit, že sice je pravda, že Senát nemůže vládu odvolat, ale i pro vládu platí zákony této země! A jednací řád Senátu Parlamentu ČR je zákon! A v tomto jednacím řádu jsou přesně vymezeny body, které hovoří o tom, že vlády ČR v evropské agendě musí podat zprávu před jednáním Evropské rady a po jednání Evropské rady. To je výsostná kompetence Senátu vůči vládě ČR. My nechceme nic jiného, než jednat. Ještě k tomu možná poznámku. ODS jako největší vládní strana je součástí minoritní frakce v Evropském parlamentu. Sociální demokracie, která má většinu v Senátu PČR je členkou druhé nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. Já tady opakovaně z tohoto místa – a moji kolegové – nabízíme, že jsme ochotní jednat. Chceme se bavit o tom, co chce ČR prosazovat v EU. Napneme všechny síly i prostřednictvím delegace sociální demokracie v Evropském parlamentu, abychom zájmy ČR v EU obhájili. Ale nemůžeme to dělat, pokud nemáme informace, pokud vláda se s námi nehodlá bavit - a pokud od ministra vlády slyšíme, že když tedy nemůžeme vládu odvolat, tak proč by nám tady něco vykládali! Nezlobte se na mě. Omlouvám se, že jsem se trochu rozčílila. Ale – to už je moc!!! Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane ministře, dám vám hned slovo. Pan senátor Petr Šilar jde s poznámkou, která je možná pro další diskusi velmi důležitá. Senátor Petr Šilar: Pane předsedající, dovolte mi, abych navrhl procedurální návrh, abychom jednali přes devatenáctou hodinu, abychom projednali všechny body, které má pan ministr. Místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Pane
kolego, jednat a hlasovat… A do kolika? Do půlnoci? (Ne, do 19.30…) Smích ze senátorských lavic. Mně nepřísluší… (Smích.) Další faktická za klub ODS… Senátor Miloš Vystrčil: Pokusím se doplnit návrh pana kolegy. Jednejme tak dlouho, abychom projednali 3 body, které jsme ještě neprojednali dopoledne, tzn. je to senátní tisk č. 18, č. 23 a č. 26. Ještě nám zbývá senátní tisk č. N 191/08. Navrhuji, abychom jednali tak dlouho, dokud neprojednáme tyto body. Pokud se tak nestane do 21. hodiny, tak abychom skončili v 21.00. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To je strašně důležité, ta poznámka, protože já jsem schopen vás tady nechat jednat, to není problém… Ještě pan kolega Šilar. Senátor Petr Šilar: Jenom jsem chtěl doplnit, protože jsem to neměl,
omlouvám se, nejsem zvyklý dělat procedurální návrhy. Navrhuji, abychom jednali a hlasovali k bodu č. 14 a 15, tzn., abychom dokončili blok, abychom projednali bod č. 15. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, jsou tudíž dva návrhy. Jeden od vás, který je miniaturní. A jeden od kolegy Vystrčila, který je maximalistický – do 21.00 se všemi body, které řekl.
92
Senátor Miloš Vystrčil: Já to ještě upřesním. Navrhuji, abychom jednali a hlasovali maximálně do 21.00. A skončili dříve, pokud dříve než v 21.00 projednáme původní body 4, 5, 6, tj. tisky č. 18, 23 a 26. Potom už je to vlastně jenom tisk č. N 191/08, tj. bod č. 15. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Všem je jasné. Už jsme také pochopili, proč jsem panu ministrovi nedal slovo, protože bychom se trochu zasekli… Prosím znělku, pak nechám hlasovat. Jenom upozorňuji, že budeme hlasovat o návrhu kolegy Vystrčila. Pokud by neprošel, budeme hlasovat o návrhu, který je obsahově menší – kolegy Šilara. Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu, jak byl přednesen. Tlačítko ANO, kdo je pro. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 30 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 35, proti 9. Návrh schválen. Nyní máte, pane ministře slovo. Ministr
spravedlnosti
ČR
Pavel
Blažek: Reagoval
bych na paní senátorku Gajdůškovou. Trochu jsem ji vznítil, ale já jsem neřekl, co si ona myslí, že jsem řekl. Řekl jsem, že rozdíl je v tom, že tím, že je vláda odpovědná sněmovně, tak jsem neřekl, že nás Senát nemůže odvolat, což volně přeloženo by znamenalo, že se na vás vlastně jakoby "můžeme vykašlat“… Já jsem řekl, že není právo interpelovat, což je podstatný rozdíl. Pak jsem to pouze nedořekl. Vůbec neberu Senátu, ať se zabývá, čím uzná za vhodné. Pak jsem to pouze nedořekl, že pokud tady vznikne např. usnesení, které bylo navrhováno, to byl nějaký dotaz, už jsem ho zapomněl… No, proboha, proč ne? Já proti tomu nic nemám. Ale aby tady se tady jednotliví senátoři ptali ministra spravedlnosti, co chystá vláda v oblasti zemědělství – no tak, můžeme se tady o tom bavit. Ale všichni víte, že to nemá smysl. Nic víc jsem říct nechtěl. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak děkuji. (Ohlasy, ruch v sále.) Rozprava byla ukončena. Pan ministr se vyjádřil. Pan zpravodaj se jde vyjádřit. Senátor Miroslav Krejča: Dovolím si jenom zrekapitulovat. V rozpravě vystoupilo 5 senátorů, z toho paní senátorka Gajdůšková dvakrát. A padl návrh na usnesení, které jsem si bohužel nezaznamenal. Ale pan kolega Hajda by ho určitě dokázal zopakovat. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Samozřejmě, že ho nemáme v písemné formě. Kolega nám ho potom zopakuje. Vy jste také navrhl – vzít na vědomí, pokud si dobře pamatuji. Teď musíme rozhodnout, o kterém návrhu. Protože to je doprovodné usnesení. A toto je usnesení č. 1. Čili budeme hlasovat v pořadí – vzít na vědomí. Následně o doprovodném usnesení, jak ho řekl kolega Hajda. Ještě jednou znělku, ať si užijeme… Návrh byl – vzít na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 31 ukončeno. Registrováno 30, kvorum 31. Pro 28, proti 12. Návrh zamítnut. Nyní pro jistotu, abychom měli – pro steno – přesný záznam, tak pan kolega Hajda přečte své usnesení, o kterém budeme za chvíli hlasovat.
93
Senátor Jan Hajda: Děkuji za slovo. Přesná formulace je: Senát Parlamentu České republiky požaduje informaci o výsledku dojednaného víceletého rámce na léta 2014 až 2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Všem je jasné. Zahajuji
hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 50, proti nikdo. Návrh schválen. Končím tento bod. Jsme u dalšího bodu… Pane ministře, já ještě musím něco říct… Tím bodem je 12. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (evropský senátní tisk č. N 191/08) Máme to jako tisky č. N 191/08, N 191/08/01. Pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové,
už tady mluvím poněkolikáté. Nechci vám zevšednět, tzn., úvod budu mít stručný. Rád bych řekl, že hlavní podstatou této směrnice jsou určité změny, které přináší oproti stávající právní úpravě v této oblasti, tj. zakotvení právní subjektivity evropských politických stran a k nim přidružených politických nadací v legislativě EU. V současné době totiž většina evropských stran a nadací působí jako neziskové organizace na základě belgického právního řádu. Nabytí tzv. evropského právního statutu má být podmíněno řadou požadavků, jako je např. dodržování hodnot, na kterých je unie založena. Udělení právního statutu stranám a nadacím by následně bylo nezbytné pro přidělení finančního příspěvku z rozpočtu EU. Podstatné je, že pokud by tento návrh ve stávající podobě byl přijat, adaptace českého právního řádu na toto nařízení by vyžadovalo nejenom změnu stávajících právních předpisů upravujících sdružování v politických stranách, ale patrně by vyvolalo také diskusi o potřebě novelizace Ústavy ČR. I z tohoto důvodu zastává vláda k tomuto návrhu velmi zdrženlivé stanovisko, a to především s ohledem na roli, kterou návrh nařízení přisuzuje Evropskému parlamentu. V praxi by mohla nastat situace, která by se dala přirovnat ke stavu, kdy by Parlament ČR rozhodoval o vzniku a rozpouštění všech politických stran působících na české politické scéně, sám by stanovil kritéria, podle kterých by činil takováto rozhodnutí a sám by rozhodoval o to, zda a jakým způsobem je možné se proti jeho rozhodnutí odvolat. Máme také za to, že zrušení či rozpuštění politické strany je krajním zásahem do volné soutěže politických stran v rámci demokratického a právního státu. Podmínkou takového zrušení nemůže být podle vlády pouze politický úsudek o porušení hodnot, na kterých je založena EU. Problémů je tam více. Ale jak jsem pochopil, pan zpravodaj ještě některé věci doplní. Děkuji vám za pozornost.
94
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Tento materiál probral VEU. Usnesení má č. N 191/08/02. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně,
vážení kolegové, pane ministře, tento materiál bude možná trošičku oříškem, i když je už poněkud pokročilá doba. Pan ministr se tady zmínil o tom, že vláda má k tomuto návrhu nařízení o financování evropských politických stran a evropských politických nadací zdrženlivé stanovisko. Náš partnerský výbor – výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny – se k němu vymezil negativně. My jsme se při tvorbě našeho doporučení opřeli, a opíráme, o stanovisko ÚPV, kde proběhla velice široká diskuse. Ani toto jednání nebylo jednoznačné. Stanovisko, které bylo nakonec přijato, nebylo přijato všemi členy ÚPV. Ona je to oblast nebo téma nejen politicky exponované. Samozřejmě se jedná i o relativně nemalé finanční prostředky. V případě evropských politických stran je to třeba pro tento rok částka kolem 20 mil. euro; v případě evropských nadací je to kolem 12 mil. euro. Pan ministr tady zmínil jednu z výhrad vlády, že by o registraci, kontrole plnění povinností evropských politických stran, nadací, ale i o ukládání sankcí rozhodoval politický orgán. V tomto případě Evropský parlament. V našem doporučení se tady k tomuto problému stavíme. Konstatujeme v něm, že by nebylo vhodné, aby podle návrhu nařízení to byl právě tento politický orgán, kterému by byla svěřena tato pravomoc. Tolik na úvod z mé strany. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Tento tisk projednal také
ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Jiří Dienstbier, který má slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,
jak bylo řečeno, tento materiál projednal ÚPV, a to na základě žádosti schválené VEU. Projednal ho s následujícím závěrem. Jednak konstatuje, že ho projednal, že zaujímá stanovisko, které je v příloze. Určil zpravodajem mne a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla předložit usnesení předsedovi. Především ke stanovisku. Stanovisko v prvním bodě zní, že podporuje návrh nařízení vytvářející celoevropskou úpravu a zakládající evropskou právní subjektivitu evropských politických stran a evropských politických nadací. Za druhé – uznává významnou úlohu evropských politických stran a evropských politických nadací v demokratických procesech probíhajících na úrovni EU, které mohou přispět i ke kultivaci politického prostředí v členských státech. Za třetí – shledává, že nařízení může vést k větší transparentnosti financování evropských politických stran a nadací… Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já se strašně
omlouvám, že vás ruším. Je to totožné s tím… Senátor Jiří Dienstbier: No právě, kdybyste mě nechal mluvit, tak jsem chtěl říct, že potud je to v těchto třech bodech – vyšel VEU doslovně ze stanoviska ÚPV. Ale v dalších bodech, tedy ve čtvrtém a pátém byla odchylka. Protože ÚPV navrhl konstatování, že právní úprava procesů zajišťujících demokracii a pluralitu na úrovni EU by měla vycházet z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy. Tento bod se vůbec nedostal do návrhu stanoviska VEU. Ale
95
zřejmě nejde o tak zásadní věc jako u pátého bodu, kde bylo navrženo, že zastává názor, že rozhodování o kontrole plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by se nemělo zakládat na širokém uvážení rozhodujícího orgánu, ale mělo by být podrobně upraveno přímo v nařízení. Zde evropský výbor navrhl upřesnění. Především tam doplnil, že o registraci kontrole plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by nemělo být svěřeno Evropskému parlamentu jako politicky složenému orgánu. Tady je zásadní odchylka. V diskusi na ÚPV zaznělo a většinově bylo podpořeno, že není ani tak rozhodující, který orgán EU bude rozhodovat, ale že by samozřejmě měl rozhodovat podle naprosto jasných pravidel. V tomto bodě, že to je rozhodování o registraci, kontrole plnění povinností a ukládání sankcí by mělo být podrobněji upraveno, aby tam byl omezen prostor pro libovůli právě v rozhodovacím procesu. Tady bych doporučil, aby se vyšlo spíše z návrhu stanoviska, tak jak ho předložil ÚPV a stanovisko Senátu bylo v té verzi u ÚPV. Ještě obecněji. K dnešnímu dni fungují evropské politické strany, které ale ve skutečnosti vůbec nemají evropský statut, protože evropské právo vznik evropských politických stran a nadací vůbec neupravuje, takže vlastně vznikají na základě národního práva, a to zpravidla, nebo vlastně ve všech případech prakticky práva belgického. Protože evropské instituce mají sídlo v Bruselu. Považuji za velmi žádoucí, pokud máme evropské instituce, které jsou upraveny dokonce v primárním právu, aby i na základě evropského práva byly upraveny i politické strany a nadace. Tak, aby politický život na EU měl tento typ úpravy. K tomu, co tady říkal pan ministr, že vláda nesouhlasí mimo jiné proto, že by tady Evropský parlament mohl rozhodovat o existenci, případně rozpouštění nebo sankcionování českých stran, že by nám tady mohl rozpustit všechny strany, to je naprosto nepodložené. Já bych dokonce řekl, že nesmyslné tvrzení. Protože evropské politické strany nejsou strany v tom smyslu, jak známe politické strany v ČR podle zákona o politických stranách. Ale jsou to vlastně strany, které sdružují podobně orientované strany, které vznikají podle práva jednotlivých členských zemí v těchto zemích. To znamená, navrhovaná legislativa vůbec nezakládá žádné oprávnění jakékoli evropské instituce, zasahovat do vzniku, činnosti, případně zániku národních politických stran. Takže tato obava zde není vůbec namístě. Je to doopravdy čistě úprava střešních organizací na evropské úrovni, které sdružují národní politické strany. Čili z tohoto hlediska není namístě z toho žádná obava, a jak jsem říkal, je naopak velmi žádoucí, aby taková úprava byla v evropském právu zakotvena. Další výhrada, kterou tady pan ministr nezmiňoval, ale která je také ve stanovisku vlády obsažena, je vůči nadacím. Opět nepochopení toho, co to je vůbec nadace politické strany, protože to je známo samozřejmě i v některých národních právních řádech. Velmi silně je to ve Spolkové republice Německo, kde každá parlamentní strana má svoji nadaci, také jedinou nadaci, nemůže jich mít více, protože to je ten otazník, proč vlastně vznikají ještě vedle politických stran politické nadace, když mají podle názoru vlády směřovat ke splnění stejných cílů. Ten rozdíl je právě v tom, že nadace se nevěnují standardní politické činnosti, ale v podstatě výzkumné, vzdělávací činnosti, která je hodnotově zaměřena v souladu se základní politickou orientací té které politické strany. Je to právě podpora toho, aby všechno nešlo jenom do oblasti řekněme s nadsázkou politikaření, ale do nějaké mnohem podstatnější činnosti, která má dlouhodobě zkvalitňovat demokratické stranické prostředí. Tady bych připomněl i historickou roli právě německých nadací politických
96
stran po roce 1989, které tady pomáhaly velmi kultivovat politickou scénu a velmi přispěly k tomu, že tady vznikl jakýsi zárodek aspoň trošku standardního stranického systému. Protože každá nadace samozřejmě podle své politické orientace pomáhala podobným politickým proudům v ČR. Takže se jedná o něco úplně jiného a je žádoucí, aby takovéto instituce vedle politických stran vznikaly. Já bych dokonce za velmi vhodné považoval, kdybychom přijali i takovou národní úpravu, která by umožnila vznik politických národních nadací přinejmenším při parlamentních stranách, aby to i u nás pomáhalo politickou scénu kultivovat. Takže bych jenom shrnul, že tuto úpravu považuji za velmi žádoucí jak pro evropské politické strany, tak pro evropské politické nadace a doporučuji, aby Senát přijal stanovisko, které obsahově odpovídá návrhu stanoviska ÚPV. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Pan kolega Krejča jako
zpravodaj doplní ještě svoji zpravodajskou zprávu. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Není to ani tak doplnění, jako navázání na to, o čem tady hovořil pan kolega senátor Dienstbier, abychom neporušili principy kauzality, protože my jsme vycházeli ze stanoviska ÚPV. Nejprve jednu drobnou opravu. Není pravda, že v našem doporučení vypadla ta část stanoviska, která v té podobě, jak ji přijal ÚPV, cituji – konstatuje, že právní úprava procesů zajišťujících demokracii a politickou pluralitu na úrovni EU by měla vycházet z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy, ve verzi výboru pro záležitosti EU je to – konstatuje, je to tam, pan kolega už to vidí. Pouze jsme to vyřídili o to, že jsme konkretizovali, co jsou ony celoevropské standardy. Protože již na jednání ÚPV zaznělo, co jsou to ty celoevropské standardy. Takže jsme tady konkretizovali, o co se jedná a odvoláváme se zde i na konkrétní ustanovení. V tomto případě je to článek 2 Smlouvy o EU. Takže to tam zůstalo zachováno, pouze se to upřesnilo ve vztahu k tomu, co máme na mysli oněmi celoevropskými standardy. Pravdou je, že v následujícím bodě jsme se odchýlili od takové obecnější formulace ÚPV a přímo konstatujeme, že rozhodování o registraci, kontrole, plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by nemělo být svěřeno Evropskému parlamentu jako politicky složenému orgánu, který z povahy věcí není nestranný, a mělo by být podrobně upraveno přímo v nařízení. Domníváme se, že není vhodné, aby politický orgán rozhodoval v podstatě o politických subjektech. Mohlo by to v extrému vést k omezení politické soutěže. Protože když se EP rozhodne, že mezi sebe, aspoň z hlediska financování evropských politických stran, evropských politických nadací, nepustí nikoho, kdo tam zatím není, tak tak může podle tohoto návrhu nařízení. Proto jsme tam navrhli a navrhujeme úpravu, která upozorňuje na to, že není dobré, aby tyto pravomoci byly a priori svěřeny Evropskému parlamentu jako politickému orgánu. Tolik na upřesnění. To jsou ty jediné odchylky mezi stanoviskem ÚPV a doporučením výboru pro záležitosti EU. To znamená, rozšíření, upřesnění toho, co jsou ony celoevropské standardy, aby nebylo pochybností, o čem hovoříme, a pak upozornění na to, že není, a v tomto případě je to v souladu i se stanoviskem vlády, že není dobré, aby EP jako politický orgán rozhodoval o těchto záležitostech. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zpravodajové se vyjádřili. Přihlásil se do rozpravy, kterou teď otevírám, pan senátor Jiří Dienstbier.
97
Senátor Jiří Dienstbier: Ještě musím zareagovat na to, co tady zaznělo, doplnit své předchozí vyjádření. Rozdíl je v tom, že ÚPV zdůrazňoval, že musí být upravena procedura, tedy podmínky vzniku, registrace, sankcionování, rozpouštění politických stran. Druhá věc je, jestli to má dělat EP nebo jiný orgán EU. Otázka je, odmítáme-li EP, který jiný orgán EU tak má činit. Rada to zjevně být nemůže, to je ještě političtější orgán než EP. Je otázka, jestli to má dělat EK jako byrokratický orgán EU, jak už tady dneska tento termín byl v rozpravě použit. My jsme se v debatě na ÚPV domnívali, že to není doopravdy tak podstatné, že si umíme představit, aby to byl i EP. Že stejně, aby to mohl dělat, musí to upravit ve svých vnitřních procedurách. Dokonce pravděpodobně na to bude muset zřídit nějaký orgán, nebo pověřit nějaký už existující, aby rozhodoval. Takže vlastně tady je doopravdy zásadní, aby on měl naprosto zásadní pravidla hry, podle kterých ta rozhodnutí bude přijímat. Ale nevylučuje se á priori, že by to nemohl být zrovna EP. Protože v tomto smyslu asi všechny evropské instituce jsou politické a otázka je, která z nich je vhodnější. Já bych nechal ještě na další debatu, protože to nařízení je v nějakém procesu vzniku, aby Česká republika při tom projednávání zajistila přesnější pravidla spíše než to, který orgán bude – tady bych nechal spíše otevřený prostor. Proto jsem doporučoval, aby tato část týkající se stanoviska, že to nemá být právě EP, nebyla obsahem stanoviska Senátu jako takového. To samozřejmě nevylučuje, že výsledek jednání o nařízení bude takový, že to bude jiný orgán. Ale aby se v tomto zbytečně ty dveře neuzavíraly. Protože jde doopravdy více o celkové podmínky, aby tam byla vyloučena ta libovůle, ne o to, který orgán to bude. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí. Než
skončím rozpravu, tak bych poprosil oba zpravodaje, jestli jsou schopni se nějak spojit a dojít k nějakému závěru. Já bych vyhlásil sedmiminutovou přestávku, protože v tom ústavně právním závěru chybí, že žádáme vládu, aby informovala Senát, což já považuji za velmi důležité. Takže vyhlašuji přestávku 8 minut, sejdeme se v 19.20 hodin. (Jednání přerušeno v 19.12 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 19.21 hodin.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně, kolegové, pokračujeme v obecné rozpravě. Ti dva nejdůležitější se mi do ní nehlásí. Já bych potřeboval, abyste se někdo z vás přihlásil. Pan senátor Miroslav Krejča. Senátor Miroslav Krejča: Vážení, dovolím si přednést, na čem jsme se
shodli s kolegou z ÚPV. V návrhu usnesení, které máte k dispozici, které předkládá VEU, by bod II. 4. zněl: "Zastává názor, že rozhodování o registraci kontrolního plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by mělo být podrobně upraveno přímo v nařízení". Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já s tím souhlasím. Teď jde o stanovisko kolegy Dienstbiera, jestli platí III., kterou ani nemáte v tom celém rozsahu… Je mi líto. Žádáte předsedu Senátu, aby to poslal nahoru, ale tam je ještě
98
bod, že žádá vládu, aby Senát informovala… Souhlasíte tedy s tím bodem III? Podle VEU? Nevím… Senátor Jiří Dienstbier: Ne, ne… Pan senátor Krejča tady informoval o našem společném stanovisku. Souhlas. Dohodli jsme se, že doporučíme, aby se vyšlo ze stanoviska VEU s tím, že se vypustí jenom část bodu II. 4. – tak jak to tady pan senátor Krejča přečetl. Jinak je toto jediná úprava v návrhu VEU. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To je důležité, aby všichni
věděli, o čem budeme hlasovat. Pane ministře, končím obecnou rozpravu. Chcete se vyjádřit? Zpravodaj – jeden i druhý, předpokládám, že se už teď vyjádřili. Takže dáme znělku. Budeme hlasovat o upraveném návrhu VEU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 33 ukončeno. Registrováno 50, kvorum 26. Pro 44, proti nikdo. Návrh schválen. Děkujeme, pane ministře, že nás "opouštíte“… (Pobavení v Jednacím sále.) Děkuji zpravodajům. Jsme u dalšího bodu 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 18) Máme to jako tisk č. 18 a uvede nám ho pan poslanec Ivan Ohlídal jako předkladatel. Pane poslanče, mikrofon je váš. Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené
dámy, vážení pánové, jak bylo řečeno, budeme se zabývat zákonem č. 130, tj. zákonem o podpoře výzkumu, který byl v rámci Poslanecké sněmovny novelizován. Já jsem jedním z předkladatelů. Tato novela se týká předsednictev Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR a rovněž se týká kontrolních rad těchto agentur. V úvodu bych chtěl podotknout, že jsem řešitelem jednoho projektu, který se týká Technologické agentury ČR. I když si myslím, že v souvislosti s tímto zákonem – s touto novelou – to není střet zájmu… Pro jistotu to zde oznamuji. Nyní k samotnému obsahu tohoto zákona, přesněji řečeno, této novely. V rámci této novely se mění několik bodů tohoto zákona č. 130. Především se mění to, že kontrolní rady obou agentur budou předkládat zprávy. V rámci zpráv potom bude jakási diskuse. Zatím zprávy byly předkládány jednou ročně. V rámci této novely by měly zprávy předkládat dvakrát do roka, tzn. jednou za půl roku. Je to proto, že roční perioda byla poměrně dlouhá. Vzhledem k tomu, že doposud mohly tyto kontrolní rady před školským výborem sněmovny předkládat informace, které samy chtěly, tak poslanci, kteří se ptali na konkrétní věci, dostávali většinou odpověď až za rok, kdy už tyto záležitosti nebyly aktuální. Proto jsme frekvenci podávání těchto zpráv zdvojnásobili. Je to proto, že je třeba získávat informace, které se týkají
99
transparentnosti výběrových řízení v rámci obou těchto agentur i v rámci sledování efektivnosti vynakládání státních peněz v rámci obou agentur. Další změna je v tom, že těmto členům kontrolních rad bude navrhovat odměny oficiálně školský výbor. Odměny se pak budou schvalovat na plenárním zasedání sněmovny. Doposud to tak fungovalo, ale bylo to víceméně neoficiální. Tentokrát to bude přímo dáno zákonem. Další změna – bude se týkat předsednictev obou agentur – a spočívá v tom, že se změní pracovní poměr členů předsednictva. Mění se, budu přesně citovat, takto: Předseda a členové předsednictva Grantové agentury ČR vykonávají funkci v pracovním poměru. Platové poměry předsedů a členů předsednictva Grantové agentury ČR se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců v orgánu státní správy. (Konec citace.) Doposud tomu tak nebylo. Citoval jsem jenom část týkající se Grantové agentury České republiky, ale úplně stejná citace a změna je pro případ Technologické agentury a jejího předsednictva. Tato změna má umožnit řekl bych lepší komfort pro členy předsednictva obou agentur při vykonávání svých funkcí. Doposud byli v postavení, kdy jejich pracovněprávní vztahy byly poněkud složitější a odpovídaly vztahům, které jsou třeba ve správních radách a dozorčích radách různých institucí. Toto je druhá podstatná změna, která se týká naší novely. A podle mého názoru v této chvíli mohu svůj úvod ukončit a případně počkat na vaše dotazy. Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, ke
stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení má číslo 18/1. Zpravodajkou je paní senátorka Eva Syková, která má slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Na výboru jsme projednali tento návrh a shodli jsme se, že doporučujeme tento návrh schválit. Jak jste slyšeli, jedná se o dvě zásadní věci. Já bych to otočila. První je pracovní poměr předsedy a předsednictva obou agentur, který zjednoduší situaci osob ve funkci, protože jinak vlastně ručí například svým vlastním majetkem, a když mají alespoň nepatrný úvazek jako státní zaměstnanci, tak jim to výrazně zjednoduší situaci. Nezvýší to nijak náklady na Grantovou agenturu, protože mohou mít třeba pracovní úvazky 0,05 apod., a to jim bude stačit. Je to tedy rozumné řešení. Další věcí, kterou Poslanecká sněmovna navrhla, je předat určité pravomoci výboru, kdy kontrolní rady Grantové agentury a Technologické agentury budou podávat informace častěji než jednou za rok, jak již bylo řečeno. Původní návrh byl tři měsíce, posléze se usoudilo, že šest měsíců bude dostatečné, což je rozumné, protože projekty obou grantových agentů probíhají sice jednoročně, ale za pololetí jsou výsledky grantových soutěží známy a informace v pololetí je tedy velice důležitá. Byla rovněž diskuse kolem toho, zda mají podávat ještě jiné informace. Nevím, proč by nemohly podávat jiné informace. Také se ztotožňujeme s tím, že by to nemělo být až jednou za rok na plénu, ale že by kontrolní rady měly podávat informace.
100
A rovněž co se zdálo zprvu, že by nemělo být v pravomoci výboru, ale ono to není v pravomoci výboru, že by měly navrhovat odměny členům kontrolních rad. Kdo jiný by jim to měl navrhovat, protože jinak plénum Poslanecké sněmovny vůbec neví, jak pracovali. A podrobné informace o jejich práci má právě výbor, který jim jistě nebude bránit v nějakých odměnách, pokud si je zaslouží. A na návrh výboru je potom stejně schvaluje plénum PS. Domníváme se, že tento návrh je vhodný a že bychom měli schválit změnu zákona. V Poslanecké sněmovně při hlasování bylo 170 poslanců přítomno a z nich 165 hlasovalo pro a nikdo nebyl proti, čili bylo to napříč politickými stranami. Doporučuji, že bychom měli souhlasit s návrhem sněmovního poslaneckého výboru a navrhuji tuto změnu zákona schválit. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím,
paní kolegyně ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikoho nevidím, otevírám tedy rozpravu. Hlásí se pan kolega Miroslav Krejča, prosím. Senátor
Miroslav
Krejča: Vážený
pane místopředsedo, vážení předkladatelé, milé kolegyně, vážení kolegové. Je naprosto v pořádku, že příslušnému výboru Poslanecké sněmovny nepostačuje doposavad tradiční výroční zpráva o činnosti jak Grantové agentury, tak Technologické agentury ČR předkládaná Poslanecké sněmovně a že chce informaci o činnosti obou agentur v šestiměsíčním cyklu. Jenom mě mrzí, že o totéž neusiluje náš senátní výbor, který také má v gesci vědu a myslím si, že by ho činnost Grantové agentury a Technologické agentury ČR mohla zajímat. Tolik jenom glosa. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí, končím proto rozpravu. Ptám se pana poslance, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Paní zpravodajka se chce vyjádřit, prosím, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Myslím si, že tento návrh je docela legitimní a že bychom ho možná měli zvážit. Dostávat informace o činnosti agentur i v našem senátním výboru. Grantové agentury mají v poslední době velmi nízký úspěch, např. Grantová agentura ČR 17 %, což je velmi málo a něco to znamená. Bylo by možná správné, kdybychom také měli nějaké informace od předsednictev grantových agentur na našem výboru, eventuálně někdy i tady v plénu Senátu. Jinak jako zpravodaj doporučuji předloženou změnu zákona schválit. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já to zkusím zvládnout. Po
znělce budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane poslanče, děkuji paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je
101
14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 23) Návrh máme jako tisk č. 23. Návrh uvede paní poslankyně Anna Putnová. Paní kolegyně, máte slovo. Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Předstupuji před vás s novelou vysokoškolského zákona, jejímž cílem je umožnit lepší slaďování profesního a rodinného života. Je to novela, která má ukázat, že mateřství je hodnota, kterou je třeba podporovat a vytvářet podmínky pro to, aby studentky či studenti, kteří se připravují na svoji profesní kariéru na vysoké škole a rozhodnou se pro mateřství, měli k tomu také vytvořené lepší podmínky. Jaká je současná situace? Dnes vysokoškolský zákon umožňuje bezplatné vysokoškolské studium pro standardní dobu studia. Jako standardní doba studia se označuje N+1 u bakalářských studií studijních programů. Jsou to 3+1 rok a u magisterských studijních programů 2+1 rok. Pokud student přesáhne tuto dobu standardního studia, platí za prodloužení studia, a to minimálně jedenapůlkrát násobek vyměřovacího základu, což dělá zhruba 3 tisíce Kč pro jeden semestr, přičemž horní sazba není stanovena zákonem. Z toho tedy vyplývá, že u některých typů škol se tyto poplatky vyšplhají až do desítek tisíc korun. Smyslem této novely je, abychom umožnili těm studentkám, případně studentům, kteří v průběhu studia budou mít dítě, budou o dítě pečovat a přeruší svoje studium, aby měli - za prvé možnost, nárokovou možnost na opětovný zápis do svého studijního programu, a za druhé, aby z důvodu přerušení studia z důvodu mateřství či těhotenství nemuseli tuto prodlouženou dobu zahrnout ve svých poplatcích. Tento zákon byl projednán jak ve školském výboru Poslanecké sněmovny, tak také na půdě senátního výboru. Našel podporu v PS napříč politickým spektrem. A v průběhu projednávání této normy přišli někteří kolegové s velmi relevantními dotazy, se kterými se domnívám, že by bylo vhodné vás seznámit. První okruh dotazů či komentářů se týkal obavy ze zneužívání této novely, např. řetězením mateřství tak, že by studenti pobývali na vysoké škole o sedm, osm let více. Nutno podotknout, že pokud skutečně k tomu dojde, tak zůstává v rámci této novely zachována hranice 26 let pro nezaopatřené dítě, čili státní sociální podpora, která je s ním spojena, není přerušena. Druhá oblast, která se vztahovala na otázky, zda by nebylo vhodné rozšířit i tuto působnost na další typy studentek na vyšších odborných školách, případně na středoškolačky. Musím říct, že cílem předkladatelů – já jsem jednou z nich – bylo posílit pozici vysokoškoláků, posílit jejich pozici v této roli, nikoliv zaměřovat se na jiný typ studia. Je to novela vysokoškolského zákona. Diskuse se týkala také toho, na koho se bude zákon vztahovat, zda to budou i studentky celoživotního vzdělávání. Není tomu tak. Týká se pouze studentek prezenční a kombinované formy studia, postgraduálního a graduálního studia, nikoliv na účastnice kurzů celoživotního vzdělávání.
102
Toto byly zhruba zásadní dotazy či komentáře, které v průběhu přípravy této normy zaznívaly. Chtěla bych říci, že je to drobný krok, kterým chceme přispět k tomu, abychom vytvořili vnímání mateřství v době studia jako záležitost, která je nejenom tolerovaná, ale také podporovaná. Dovolte mi, abych citovala z jednoho z dopisů, kterými se na mě obracely studentky. Vybírám úryvek z dopisu studentky medicíny: Studuji 2. lékařskou fakultu, obor všeobecné lékařství a jsem matkou 14měsíčního syna. Jeho početí bylo plánované, vzhledem ke všem informacím, které jsem měla šanci během studia získat. Myslím, že odkládání mateřství až po ukončení studií není ideální, zejména proto, že většina mých spolužaček stejně nejprve nastoupí do práce a snaží se získat nějakou praxi a tak jim na mateřství zbude čas až někdy kolem třicítky, kdy se už výrazně snižuje šance otěhotnění a zároveň zvyšuje množství komplikací. Pro mě jako studentku to samozřejmě není jednoduché. Nejde jen o stránku finanční, ale například i zabezpečení hlídání, abych mohla do školy. Proto je každá změna v tomto zaběhnutém systému skvělá, a pokud pomůže i dalším studentkám ulehčit mateřství, je to velký krok vpřed. Linda Cingošová, studentka 2. lékařské fakulty v Praze. Děkuji za vyslechnutí přemnoženého návrhu novely a prosím o jeho podporu. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 23/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně,
kolegyně senátorky a kolegové senátoři. Paní navrhovatelka mi ulehčila práci, protože opravdu zevrubně představila svůj návrh a zároveň i podrobně vystihla připomínky, které tam byly. Dokonce jsem se i vrátil při jejím vystoupení do minulých dob a vzpomněl jsem si na pořad "Nad dopisy čtenářů", takže i za tuto chvilku děkuji paní poslankyni. Je to rozměr návrhu zákona, který má výrazně sociální rozměr, a byť by se mi tam osobně líbilo, kdyby tam byla i věta kvůli šetření, že nezavedeme zápisné či školné na veřejných vysokých školách, což si myslím, že by bylo ještě více ku pomoci všem pisatelům a pisatelkám. Ale je pravdou, jak tady říkala paní poslankyně, že tato debata vznikla i na půdě Senátu Parlamentu ČR. Po věcné stránce tam bylo několik dotazů. Dokonce jsme vyřešili i legislativní připomínky, které máte v informaci přiložené. A víceméně tam zaznívaly různé dotazy. Například pan senátor Čunek se ptal v souvislosti s řetězením, že má ve svém senátním obvodu jistou paní Eržiku, která má již devět dětí, a jestli by to tedy nebyl problém pro ni. Ale pak se zjistilo, že vzhledem k tomu, že nemá maturitu, tak se jí to týkat do budoucna nebude. Je celkem logické, že se to týká pouze vysokoškoláků, protože je to vysokoškolský zákon, tak jak tady říkala paní poslankyně. A já bych doporučil už dále 103
nesahat do školského zákona, aby se to týkalo středoškoláků, nedej bože studentek, resp. žaček na základní škole, to už bychom byli opravdu mimo zákon. Co se týká rovných příležitostí, tady potěším podporovatele rovných příležitostí, protože původně tam bylo, že se to bude týkat studentek-matek, ale právě bojovníci za rovné příležitosti tam doplnili, že se to bude týkat i studentů-otců, kteří se budou starat o dítě. Tímto bylo učiněno zadost, co se týká diskuse na našem výboru. V závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení: Výbor po rozpravě se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválit a určuje moji osobu zpravodajem. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh není, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se, že v takhle pozdní hodinu ještě zdržuji v rozpravě, ale přesto nedá mi to. Návrh sám o sobě je samozřejmě chvályhodný. Ale ve vysokoškolském zákoně, jak jsem si nyní ověřovala, není pamatováno například na studenty, kteří onemocní a jsou třeba půl roku, rok doma, protože jsou nemocní. Tato úleva, která má připadat z důvodu mateřství, ať matce nebo prostě rodičům, poskytnuta není. A já se tedy táži, jestli je namístě jaksi pozitivně diskriminovat, abych tak řekla, určitý typ, který sám o sobě je snad v pořádku. Ale jsou tu srovnatelné situace, kdy takovéto zvýhodnění není, a to mně přijde nespravedlivé. Buď bych očekávala, že tento návrh zákona bude nějak doplněn, třeba nějakým pozměňovacím návrhem v tomto smyslu a s tímto pozměňovacím návrhem vrácen, aby se to vztahovalo i na tyto studenty, anebo nevím, ale nepřipadá mi to jako vyvážený návrh. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Kdo další se hlásí do
rozpravy? Pan senátor Miroslav Krejča. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové,
nechci zdržovat, ale jenom krátkou glosu. Mně tento návrh, který, jestli mám informace správné, vznikal osm měsíců, připadá velice nesystémový a nekoncepční. Jednak kolik ministrů školství zpětně dozadu nám slibovalo a slibuje nový vysokoškolský zákon. Za těch osm měsíců by určitě bylo možno připravit a předložit kvalitní vysokoškolský zákon, zákon č. 111/1998 Sb., již naprosto nevyhovuje. Byl poplatný době, kdy vznikal, a narážíme na celou řadu problémů. Teď k vlastnímu návrhu. Oceňuji, že paní předkladatelka tady zmínila některé výhrady ke svému návrhu. Já se bohužel s nimi musím ztotožnit. Nevidím tam ošetření – a nelze to samozřejmě řešit v tomto zákoně, musel by to řešit jiný zákon – obdobných situací u studentek vyšších odborných škol nebo i studentů, abychom byli spravedliví, nebo i u středoškoláků, protože proč bychom vylučovali někoho z důvodu věku.
104
Obávám se toho, že pro některé, a doufám, že to bude výjimka, a také to bylo zmíněno v řetězení, kombinace studia a mateřství by mohlo být velice zajímavým cílem, jak oddalovat vstup do ekonomického věku. Vyřešíme to samozřejmě delším odchodem do důchodu, máme na to už mustr, takže to budeme dělat takto. Považuji to skutečně za nesystémový návrh a nemohu jej podpořit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav
Kubera, připraví se pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové,
jenom malinkou poznámku, a teď už to zaznělo. Přerušovat budou vysokoškolačky nebo vysokoškoláci. A co středoškoláci a co v našich regionech žákyně základních škol? U nás to už bylo. Já k tomu jenom musím říct, že na to prostě nemáme peníze. Ono to není jenom přerušení, to jsou další věci, které jsou s tím spojeny. Jenom konstatuji, že existuje přerušovaná soulož, přerušené těhotenství a přerušené studium. Myslím si tedy, že toto je přesně ten populistický návrh, který je veřejností vnímán velmi pozitivně, ale prostě na něj nemáme. To jsou další peníze na dluh, my si budeme muset půjčit na to, abychom to mohli platit. To je důvod, proč to nemohu podpořit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel
Lebeda, připraví se pan senátor Radko Martínek. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, než jsem se seznámil s materiálem, co je to novela vysokoškolského zákona, tak jsem se radoval, že už konečně se vysokými školami začne někdo vážně zabývat. Ale nikoli, zabýváme se takovouto řekněme velmi periferní záležitostí. V naší republice je třiapůlkrát víc vysokých škol než ve Velké Británii. Na jeden milion obyvatel je u nás 7,3 vysokých škol, ve Velké Británii je to 2,1. Podle toho vypadá úroveň vysokých škol, podle toho vypadá jejich lektorský sbor, podle toho vypadá úroveň studentů. Někteří vycházejí s diplomy, které nemají žádný obsah, nejsou podloženy žádnou kvalifikací. A máme magistrů… Představenstvo našeho města je plno takových magistrů. A studuje se politologie, sociologie, mezinárodní vztahy, komunikační dovednosti. A na to všechno krásně získáme magisterské studium. V mém městě je také taková "Sorbona". Tam je jenom studium bakalářské a tam se studuje politologie a mezinárodní vztahy. A absolventi této "Sorbony", mohou samozřejmě snadno získat magisterský diplom, když se zkontaktují s jakousi podivnou vysokou školou na Slovensku. A on tam ani nemusí jet, oni přijedou za ním a samozřejmě za příslušný poplatek magisterský diplom dostane. Nejmocnější žena v tomto státě, samozřejmě prodavačka, také vystudovala takovouto "Sorbonu". To je Univerzita Jana Amose Komenského, a takových je víc, Bankovní institut, Metropolitní univerzita, atd. Všechny tyto školy vidíme, když jedeme po eskalátoru v metru, jak je na ně reklama. Chci říci, že takovou kvalitu vzdělání, kterou tyto školy poskytují, může bez problému absolvovat i tady kolegou zpravodajem uvedená Eržika, protože nic samozřejmě nezanedbá, může se rozmnožovat podélným dělením a diplom, když správně zaplatí, stejně dostane. Já pro tento návrh ruku nezvednu. Děkuji.
105
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko
Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem si myslel, že k tomuto zákonu nebude vůbec žádná debata, protože je to veskrze pozitivní krok a já bych za to chtěl paní poslankyni a všem ostatním poděkovat. V téhle zemi nemáme na nic, nebudeme mít ani na svou budoucnost. Já sice chápu, že u pana kolegy Kubery je to jakýsi systémový přístup, ale nicméně, když se podíváme na demografickou situaci této země, tak ta je katastrofická a bude do budoucna. Každý krok, který trošku pomůže těm, kteří chtějí mít vůbec děti, a zvlášť vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří chtějí mít děti, je myslím zcela namístě a zcela potřebný. Jestliže budeme donekonečna omezovat rodinné přídavky, přídavky v mateřství, budeme nutit ženy, které jsou na mateřské dovolené, aby přes sKarty si tu mrzkou část, kterou jim dává stát, pořizovaly stejně s lidmi, kteří se štítí práce, atd., tak si myslím, že s tímhle národem to bude hodně špatné. Ještě jednou: Paní kolegyně, já vám děkuji za tento návrh a zcela jistě váš návrh podpořím. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Eva
Syková a připraví se pan zpravodaj Marcel Chládek. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Chtěla
bych na vás také apelovat, abyste podpořili tento zákon, protože to, abychom se tady bavili o středoškolačkách a jiných a jiných ženách, není vůbec relevantní, mluvíme tady o vysokoškolském zákonu. To tedy za prvé. Za druhé. Už tady bylo řečeno, že je zcela běžné, že naše vysokoškolačky mají jedno dítě, nebo vysokoškolsky vzdělané rodiny mají jedno dítě a že právě ta Eržika jich má tedy devět. Ale my se přece chceme dostat někam jinam. A je tady celá řada vysokoškolsky vzdělaných manželství, kde chtějí mít dvě nebo tři děti, a ve skutečnosti jim to vlastně kariérní řád neumožňuje. A toto je jenom taková drobná pomoc k tomu, aby se tato situace zlepšila. Chtěla bych paní předkladatelce samozřejmě také poděkovat, ale bylo tady řečeno, jestli jste si nevšimli, že se to týká i postgraduálních studentek, protože studentky dělají své doktoráty Ph.D. A i tam to prodlužuje jejich věk. Pak by se k dětem dostaly až v 35 letech. Je tedy velmi důležité to podpořit. A říkat, že máme předělat celý vysokoškolský zákon, je sice pravda, a celá řada věcí se nám v něm nelíbí. Ale to neohrožuje to, abychom schválili tuto dílčí záležitost, která nebude příliš nákladná a která velmi prospěje. V jiných zemích dokonce i ženám, které mají třeba granty z grantových agentur, jsou tam dávány dokonce prostředky navíc, aby měly pečovatelky o děti, nebo mohou přerušit i tyto grantové přihlášky, což u nás by bylo báječné a je to vize, ke které se asi hned tak nedostaneme. A bez podpory těchto vysokoškolských rodin jsou pak ohroženi i muži, kteří potom v určité době přejímají velkou starost o rodiny. A když budou mít tuto pomoc, tak to pomůže celé rodině. Pánové, neberte to tak, že je to jenom něco pro ženy, ale je to i pro muže a pro celé tyto rodiny. Já bych opravdu doporučovala po práci, která do toho byla vložena, abychom to schválili. My jsme připomínky na výboru kladli, ale pak se nám zdály nicotné proti tomu, jak tento zákon pomůže situaci, jak byla tady vysvětlena. Děkuji. 106
Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Marcel Chládek a připraví se pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Marcel Chládek: Děkuji. Původně jsem chtěl vystupovat pouze se souhrnnou zprávou zpravodaje, ale vzhledem k tomu, že debata je natolik košatá, že jsme se dostali nejenom ke středním a základním školám, ale tuším i k mlokům, a tuto debatu vítám, která se týká i vysokoškolského zákona, tak bych chtěl ty, kteří o to máte tak výrazný zájem, upozornit na to, že 20. února tady bude veřejné projednávání novely vysokoškolského zákona, takže každý z vás se tady může přihlásit. Jsem svým způsobem škodolibý a jako opoziční politik musím říct, že se mi velmi líbilo, když senátor za ODS torpéduje návrh poslankyně za TOP 09. Na druhou stranu musím být velmi objektivní a paní poslankyně v tuto chvíli se zastat, byť opoziční politik. Tato záležitost nemá nic společného se školským zákonem. Tady to bylo několikrát opakováno. Tady můžeme řešit pouze vysokoškolskou problematiku a neřeší to problematiku vysokoškolského zákona, protože tu bude předkládat ministerstvo školství. To bychom pak opravdu v tom měli guláš, kdyby každý předložil svou novelu a už bychom nedali asi nic dohromady. I já, byť vím, že to není žádný právní skvost a některé nuance ještě by se tam daly vyhladit, budu pro tento návrh hlasovat. Myslím si, že to je rozumná podpora právě začínajících mladých rodin s dětmi. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil a připraví se pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážená paní docentko, dámy a pánové, já jen velmi stručně asi tři věci. První věc, prostřednictvím pana předsedajícího k panu senátorovi Chládkovi. Tady je taková schizofrenie, protože je to sice návrh poslankyně od vládní koalice, ale zároveň stanovisko vlády je jiné, než je stanovisko její, to znamená, není to tak úplně jednoduše vyhodnotitelné. Druhá věc, kterou bych k tomu chtěl říct je, že se přes všechna "ale", která jsou zejména ve stanovisku vlády, nakonec přikláním také k návrhu paní poslankyně a k jeho schválení. A zejména bych řekl, že nejlepší byla argumentace pana kolegy Radko Martínka, prostřednictvím pana předsedajícího. A třetí věc, kterou bych ještě chtěl. Zištně využiji toho, když mám mikrofon a byl bych rád, kdyby si paní poslankyně, a případně to vyřídila i v Poslanecké sněmovně, povšimla, že dnes tady vystupovali čtyři poslanci a žádný z nich nečekal na své vystoupení déle než dvě hodiny. Je naprosto standardní, že senátoři v Poslanecké sněmovně čekají i dva nebo tři dny. My jsme si dokonce kvůli tomu, abyste nemuseli přijít zítra, prodloužili své dnešní jednání. Kdyby bylo možné toto nějak přenést na půdu Poslanecké sněmovny, byl bych vám, asi nejen já, velmi vděčen. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Myslím, že vaše připomínka sice nebyla k tématu projednávaného návrhu zákona, ale byla namístě. A nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Moudrá
příroda odlišila pozici ženy a muže, a proto jsme tady. Nemoudrá společenství ženu nutila pracovat se sbíječkami a vyžadovat od ní údernické rekordy, nebo bojovat 107
v Afghánistánu, nebo počítat procenta, která přisoudíme ženám v různých kvorech a zastoupeních. Myslím, že všechny tyto věci na úrovni nesmyslů je možno korigovat, jestliže pochopíme, že ženy jsou zatíženy v mládí více, protože naštěstí rodí, kojí a vychovávají děti, muži to za ně v počtu dvou až tří na republiku, možná čtyř mohou nějak zkusit substituovat, ale nahradí to. Dámy skutečně jsou ve vyšší zátěži, zejména vysokoškolačky. Odměnou je jim, že se potom dožívají o pět, deset let déle. To je jim odměnou a mohou potom vzpomínat na ty pány, co to nechápali. Myslím si, že tak, jak to znám z praxe děkana, za dvě funkční období proděkana, tak jsme těch jednání měli spousty s dámami přímo, a víme, že se to skutečně táhne ještě k tomu postgraduálu, o kterém mluvila paní prof. Syková, a táhne se to samozřejmě k atestacím. Až na to tady přijde řeč, budeme se muset bavit, jestli režim atestační, postgraduální, specializační, jakýkoliv má být naprosto stejný pro ženu a muže. Čili zkusme se na to dívat jedněma očima, jako se na to díval pan kolega Martínek, že to má spoustu důsledků společenských. A jistě to není dokonalý návrh, nic není z našich návrhů dokonalého, jak jsem tady zažil, ale je to určitě pokrok. Děkuji, paní poslankyně. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A zatím jako
poslední přihlášená je paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně a kolegové, včetně paní poslankyně. Když paní senátorka Wagnerová tady řekla svoji námitku, tak jsem kývala, že to asi je pravda. Ale já si myslím, že těhotenství musíme považovat za fyziologický stav, žádoucí stav a čím žena mladší – tím tedy nemyslím základní školu – tak samozřejmě lépe, bez obávaných rizik u žen starších. A co se týká dlouhodobé nemoci, myslím si, že to by pak mělo být v režii posudkových lékařů, protože tam je potom možno dělat ještě jiné kroky po stránce sociální. Ani to by nevyžadovalo asi nijakou zvláštní změnu v tomto zákoně. Navíc si myslím, že by byla celá filozofie této novely zásadně narušena. Já bych se také stavěla k tomu, doporučit tuto novelu ke schválení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se paní navrhovatelky, zdali si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, máte slovo. Poslankyně Anna Putnová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,
chci ocenit pozornost a čas, který jste věnovali této novele. Zazněly tady některé názory a dovolím si k několika z nich alespoň stručně zaujmout stanovisko. Pokud se jedná o nemocnost studentů. Jako vysokoškolská pedagožka vím, že tyto případy se řeší většinou individuálním studijním plánem, čili to je v jiném režimu, než o jakém běžně hovoříme z hlediska rodičovství. Pokud tady zazněl názor pana senátora Kubery týkající se náročnosti, musím říct, že tato novela nepřináší žádné zvláštní nároky, protože znovu podotýkám, že hranice 26 let, kdy je čerpána státní sociální podpora, není prolomena a rodičovské příspěvky se vyplácejí ze zákona. Čili nevím, o jaké finanční náročnosti tady v tomto konkrétním případě by měla být řeč. 108
Pokud jde o stanovisko vlády, které bylo neutrální, tak musím říci, že v průběhu projednávání zákona jsme postupně vysvětlovali a dovysvětlovali záměry a stanovisko představitelů vlády se také smiřovalo s koncepcí tak, jak byla postupně navržena. Takže ve výsledku hlasovalo 133 poslanců asi zhruba ze 150 přítomných pro přijetí této novely. Chtěla bych říct, že je to drobná novela, která kromě konkrétní podpory zcela konkrétních lidí a mladých rodin má i svoji symbolickou hodnotu. Já jsem přesvědčena, že je potřeba se na to dívat i tímto prizmatem, protože ukazuje, že mít děti během studia je stejně dobrá životní strategie jako děti po ukončení studia, případně dlouhodobé odklady. Takže ještě jednou děkuji za projednání jak v senátním výboru, tak i na plénu a prosím o podporu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A ještě se táži pana zpravodaje –
ano, vystoupí. Prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedo. Já budu velmi krátký.
Vystoupila celá řada senátorek a senátorů a někteří vystoupili s podporou tohoto návrhu, jiní měli jiný názor. Probrali jsme celou řadu, řekl bych, možná asi všechny stupně vzdělávání. K mému údivu jsme vynechali Univerzitu třetího věku. A v jednom – abych zdůraznil to, co tady bylo řečeno – stanovisko vlády k němu bylo neutrální. My jsme se na výboru na to také ptali, protože v tom legislativním stanovisku je právě konstatování výroku vlády, že to je nesystémové, nekoncepční, problematické. Bylo nám vysvětleno paní poslankyní, že se posunul názor vlády, že se posunul do jiné roviny na základě toho, jak se na zákonu pracovalo. Vzhledem k tomu ale, že se na něm pracovalo velmi dlouho, tak logicky je z toho takový guláš, že někdy ta stanoviska vlády se i v tomto případě kryjí. Takže byl pouze jeden jediný návrh, a to je doporučení schválit v podobě, jak byla postoupena z Poslanecké sněmovny, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. O tom budeme hlasovat.
Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V okamžiku hlasování č. 35 registrováno 50, kvorum pro přijetí 26. Pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji a děkuji paní poslankyni za předložený návrh. Děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Dalším bodem je 15. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 167/2012 Sb. (senátní tisk č. 26) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 26. Návrh uvede zástupce poslanců Jan Chvojka, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.
109
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo. Jsem rád, že po dlouhém čekání v kanceláři jsem se dostal konečně na řadu. Dobrý večer, dámy a pánové. Dovolte, prosím, abych zde krátce představil novelu zákona o specifických zdravotních službách. V podobě, v jaké byl návrh zákona schválen v prvním čtení, byla snaha o řešení problému, týkajícího se posuzování způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání. Původní podoba zákona totiž v § 59 odst. 1 stanoví, že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovně právního nebo jiného obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce. Ovšem dle § 3 zákoníku práce jsou pracovně právní vztahy, pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tzn. dohodami o pracovní činnosti a dohodami o provedení práce. Tím, že potenciální uchazeč o zaměstnání, to znamená, pokud to dovedeme ad absurdum, je to např. brigádník, který jde na jeden den nebo i třeba člen volební komise, by měl podstoupit zdravotní prohlídku, tak tím by vznikly náklady jak jemu, tak zaměstnavateli a oba tyto stavy jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci proti tomu protestovali. Administrativní náklady by byly velmi vysoké pro ně. ČSSD navrhla, aby povinnost podrobit se lékařské prohlídce byla pouze před vznikem standardního pracovního poměru. Toto prošlo v prvním čtení. Do zdravotnického výboru to došlo takto a vznikl tam určitý komplexní pozměňovací návrh, který vznikl ve spolupráci s předkladateli a ministerstvem zdravotnictví. Tento pozměňovací návrh, předmětný tisk, určitým způsobem konkretizoval to, že stále bude platit, že je potřeba podrobit se i před vznikem pracovně právního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce zdravotní prohlídce, ovšem pouze v případech, kdy je ta práce riziková nebo kdy jiný zákon než tento stanoví, že by ta práce měla být podrobena zdravotní prohlídce nebo když zaměstnavatel sám od sebe má pochybnosti o tom, že zaměstnanec může být zdravotně nezpůsobilý. Já jsem toho názoru, že tento návrh tak jak prošel ve výboru pro zdravotnictví, je lepší než ten původní. Určitým způsobem konkretizoval tu věc, vylepšil, doplnil a je více logický. Dále pak pozměňovací návrh upravil v § 58 písm. a) zajištění pracovně právních služeb zaměstnavatelem na základě pracovně právního nebo obdobného vztahu. Dámy a pánové, já myslím, že tento zákon je potřebný, že opravdu docházelo ke zbytečným nákladům, že není potřeba, aby každý brigádník musel podstoupit lékařskou prohlídku nebo např. ten, kdo jde přednášet na vysokou školu dvě hodiny. Žádám vás o schválení tohoto našeho návrhu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli a prosím,
abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 26/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Radek Sušil: Dobré odpoledne, dobrý podvečer. Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče. Poslouchal jsem pozorně pana poslance a myslím si, že řekl k tomu prvnímu bodu úplně všechno, co tady mělo zaznít. Opravdu se jedná o potřebnou novelu zákona. Jestli si vzpomínáte, tak na podzim roku 2011 jsme přijímali souhrn zdravotnických zákonů. Jedním z těch zákonů byl zákon o specifických zdravotních službách, který opravdu teď novelizuje. Novelizujeme ho potřebně.
110
První bod, který se týkal opravdu posuzování zdravotní způsobilosti osob – o tom hovořil pan předkladatel – pan poslanec, s tím plně souhlasím. Druhý bod se týká poskytování pracovně lékařských služeb. Situace je taková, že od dubna tohoto roku by v podstatě musel každý zaměstnavatel, který provádí tuto péči, najímat si svého nového lékaře, soukromého lékaře, který by musel tuto péči poskytovat za úplatu. Tím by se dostával do situace, kdy opravdu tato péče by byla finančně náročná. Vrácení zpátky působnosti tohoto zákona se dostane do situace, která je teď zaběhlá u všech zaměstnavatelů, kdy u zaměstnavatele zaměstnaný nebo působící lékař, který poskytuje tuto péči, bude dále tuto péči poskytovat. Dovolte mi, abych závěrem, protože se jedná o velmi jednoduchou novelu a velmi potřebnou, abych vás seznámil s usnesením VZSP, kdy bylo přijato usnesení, které doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím,
abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel je nebude chtít už vyjádřit. Pan zpravodaj také nemá potřebu, protože usnesení, které nám přečetl a které máme k dispozici – je všechno jasné. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 36. Registrováno 50, kvorum 26. Pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a blahopřeji, děkuji zpravodajovi. Projednávání tohoto bodu je ukončeno. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad jednání dnešního dne. Děkuji vám. Žádám vás, abychom se zítra dostavili v hojném počtu v 9.00 hodin, kdy bude 4. schůze pokračovat. Pokračování 4. schůze Senátu je tedy zítra od 9.00 hodin. Na viděnou, hezký večer, dobrou noc! (Jednání ukončeno v 20.22 hodin.)
111
2. den schůze – 31. ledna 2013
(Jednání zahájeno v 9.07 hodin.)
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 4. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zdeněk Besta, Daniela Filipiová, Eva Richtrová, Jiří Čunek, Petr Guziana, Lubomír Franc, Tomáš Jirsa, Stanislav Juránek a Jaroslav Zeman. Připomínám, aby se ti senátoři, kteří nejsou dosud zaregistrováni, zaregistrovali svými identifikačními kartami. A rovněž připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Dalším bodem pořadu naší schůze je
16. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nové hraniční dokumenty česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (senátní tisk č. 437) Pokud jsou návrhy k doplnění pořadu schůze, učiňte tak, prosím, po projednání dnešního prvního bodu. Je to takto možné. Děkuji. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 437 a uvede ho ministr vnitra Jan Kubice, který je přítomen. Pana ministra mezi námi vítám. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nová hraniční dokumentace česko-polských státních hranic vznikla jako výsledek prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic, které prováděla v letech 1993 – 2004 stálá českopolská hraniční komise v souladu s mezinárodními smlouvami upravujícími správu společných státních hranic s Polskem. Příslušné části hraničních dokumentů pak byly aktualizovány v letech 2006 až 2008 na základě prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích. Nová hraniční dokumentace obsahuje zejména charakteristiku česko-polských státních hranic, charakteristiku geodetických a kartografických prací, hraniční mapy a seznamy technických údajů týkajících se česko-polských státních hranic. Nová hraniční dokumentace byla projednána stálou česko-polskou hraniční komisí na jejím 20. zasedání v Ketrzyně dne 17. března 2011 a byla podepsána předsedy obou delegací.
112
Ke svému vstupu v platnost vyžaduje nová hraniční dokumentace v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané dne 17. ledna 1995 v Praze, schválení podle právních předpisů České republiky a Polska. S ohledem na význam hraničních dokumentů pro určování průběhu státních hranic je nová hraniční dokumentace z hlediska vnitrostátního právního řádu České republiky schvalována stejným způsobem, jako mezinárodní smlouva prezidentské kategorie. Byla tedy předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorám Parlamentu České republiky a následně bude ratifikována prezidentem republiky. Pro upřesnění bych chtěl uvést, že na základě nové hraniční dokumentace nedochází ke změnám průběhu státních hranic, které by v souladu s článkem 11 Ústavy České republiky vyžadovaly schválení ústavním zákonem. V nové hraniční dokumentaci jsou však zaznamenány drobné změny pohyblivých státních hranic na hraničních a vodních tocích. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím,
abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 437/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Jsem informován, že ho zastoupí předseda výboru pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 437/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý. Žádám pana senátora o přednesení zpravodajské zprávy. Senátor Miloš Malý: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové.
Po dohodě s předsedou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost bude tato zpráva společná jako jediná. Senátu je předkládán k vyslovení souhlasu s ratifikací smluvního dokumentu, jehož předmětem je výsledek společného přezkoušení průběhu společných hranic mezi Českou republikou a Polskou republikou. Právním důvodem, jak už bylo tady uvedeno, je platná mezinárodní Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995. Na základě přezkoušení a ověření stavu a rozmístění hraničních znaků byly vyhotoveny nové hraniční dokumenty zobrazující aktuální průběh česko-polských státních hranic. Tyto hraniční dokumenty projednala stálá česko-polská hraniční komise na jaře 2011, jak už také bylo uvedeno, a jsou obsahem předkládaného vládního materiálu. Průběh česko-polských hranic je v terénu vyznačen 11 499 hraničními znaky, délka hranic je celkem 795,91 km a na základě geodetických měření byly vyhotoveny základní části hraniční dokumentace, a to jsou samozřejmě digitální mapy a záznamy technických údajů, které obsahují přesné souřadnice, tak jak je v současné době požadováno. Je zajímavé, že vodní toky, které tečou krajinou, vždycky vytvoří nějaké změny, takže při měření bylo zjištěno, že změny koryt způsobily oddělení plochy v Polské republice o cca 71 705,1 m2 a v České republice 66 620,3 m2. Rozdíl tedy je 5 084,8 m2 ve prospěch České republiky, což je necelého půl hektaru. Historie a legislativní proces. Smlouva o společné státní hranici z roku 1995 vyžaduje, aby nové hraniční dokumenty, vyhotovené při společném přezkoušení česko-polských státních hranic, podléhaly vnitrostátnímu schválení dle platné právní 113
úpravy každé smluvní strany. Je to článek 10 odst. 5 výše uvedené smlouvy. Přestože předmětné hraniční dokumenty nejsou klasickou mezinárodní smlouvou, zvolil předkladatel, ministerstvo vnitra s ohledem na jejich význam pro určování průběhu státních hranic postup analogický schválení mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie. S ohledem na tuto skutečnost je materiál předkládán k vyslovení souhlasu oběma komorám Parlamentu ČR a poté k ratifikaci prezidentu republiky. Na závěr bych přednesl usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci nových hraničních dokumentů českopolských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995, určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Obdobného znění je i usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které taktéž doporučuje dát souhlas bez jakýchkoli výhrad. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel pan ministr se nechce vyjádřit ke zprávě, pan zpravodaj také nemá k čemu vyjadřovat stanovisko. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, protože v usnesení obou výborů zazněl shodný názor, a to je dát souhlas k ratifikaci. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování č. 37 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji a děkuji i předkladateli. Mám pořád na displeji přihlášeného pana senátora Radko Martínka. Pane senátore Martínku, jste přihlášen na displeji. Senátor Radko Martínek: To je omyl. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře. A nyní se hlásí s procedurálním návrhem paní senátorka Božena Sekaninová a poté vystoupí s obdobným návrhem pan senátor Marcel Chládek. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych vás požádat o zařazení bodu týkajícího se senátního návrhu na zrušení sKaret na dnešní pořad schůze, a to jako poslední bod našeho jednání. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní ještě vystoupí pan senátor
Marcel Chládek. 114
Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych také požádat o zařazení senátního tisku č. 5, což je Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb. pevně jako poslední bod dnešního dopoledního jednání, to znamená jako bod č. 7 dnešního dopoledního jednání. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Slyšeli jste návrhy. Přesto ale
přizvu znělkou ještě jednou. Pro pořádek ještě prosím paní senátorku Sekaninovou, jestli by upřesnila číslo tisku. 440. Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat o doplnění pořadu naší schůze, a to tak, že jako poslední bod pořadu této schůze se zařazuje nebo navrhuje se zařadit tisk č. 440, a jako poslední bod dnešního dopoledního jednání se navrhuje zařadit tisk č. 5., tj. návrh pana senátora Chládka. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já protože se v tom teď přesně neorientuji a chci se zeptat navrhovatelů, zda byl dodržen § 59 odst. 1, zda jsme obdrželi tisky 24 hodin dopředu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím, pan senátor Chládek reaguje. Senátor Marcel Chládek: V mém případě samozřejmě, protože to je bod, který je normálně v programu, akorát nebyl pevně zařazený, a já jsem požádal jenom o jeho pevné zařazení. Jinak na programu je. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za objasnění. Paní senátorka
Sekaninová. Senátorka Božena Sekaninová: Tisk 440 máte v elektronické podobě. Předseda Senátu Milan Štěch: Pokud je mi známo, tisk 440 byl projednán
pravděpodobně dneska ráno. Nebyl. Senátorka Božena Sekaninová: Je to ve druhém čtení, tisk 440 včetně
pozměňovacího návrhu byl projednán výbory pro zdravotnictví a sociální politiku, dále výbor pro – jak se jmenuje váš výbor? Pro životní prostředí a dnes ráno ústavně-právním výborem. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže poslední výbor ho projednal dneska ráno, tzn., že usnesení posledního výboru nemá lhůtu 24 hodin, ale vzhledem k tomu, že je předpoklad, že ho můžeme projednávat až zítra, vzhledem k tomu, že to bude poslední bod našeho jednání, tak si myslím, pane senátore Vystrčile, že ta lhůta bude dodržena. Máte námitku? Senátor Miloš Vystrčil: Vzhledem k tomu, že Jednací řád umožňuje i přes
náš odpor tu věc stejně projednat, tak námitku nemám. To upozornění na to, že se tak děje, mi stačí. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, budeme tedy hlasovat. Pan senátor
Jan Horník se hlásí.
115
Senátor Jan Horník: Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegové, kolegyně, já jenom mám procedurální návrh, že bychom tyto dva návrhy hlasovali samostatně. Předseda Senátu Milan Štěch: Samozřejmě. Děkuji a přistoupíme k hlasování. První budeme hlasovat tedy o pevném zařazení bodu pana senátora Chládka, tzn., senátní tisk č. 5 jako poslední bod dnešního dopoledního jednání. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 38, registrováno 61, kvórum 31, pro návrh 58, proti nikdo, návrh byl schválen. Bod je tedy zařazen jako poslední bod dopoledního jednání. A nyní budeme hlasovat o návrhu paní kolegyně senátorky Sekaninové, tzn., zařadit jako další bod, a to jako poslední bod této schůze tisk č. 440, týkající se zrušení sKaret. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 39, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 45, proti 10, návrh byl schválen. Tisk 440 bude posledním bodem pořadu této schůze. A my přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je
17. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti (senátní tisk č. 32) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 32, a to dne 21. ledna tohoto roku. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 Jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého žádám o úvodní slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vláda předkládá oběma komorám Parlamentu k vyslovení jejich předchozího souhlasu návrh nařízení Rady, kterým se mění platné nařízení č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnost. S ohledem na svůj právní základ a na jednací řády Poslanecké sněmovny a Senátu podléhá návrh nařízení předchozímu souhlasu obou komor Parlamentu. Návrhem nařízení nedochází k rozšiřování pravomocí Evropské unie, ale pouze k normativní úpravě dosavadní faktické role Evropského univerzitního institutu při správě historických archivů institucí Evropské unie. Účelem návrhu nařízení je doplnit platnou právní úpravu historických archivů institucí Evropské unie. Historické archivy řady institucí Evropské unie jsou na smluvním základě uloženy v Evropském univerzitním institutu ve Florencii, kde jsou zpřístupněny veřejnosti. Návrh nařízení pouze potvrzuje úlohu Evropského univerzitního institutu při správě těchto historických archivů a vytváří pevný právní základ, aby zde byly uloženy nadále. Záměrem úpravy je poskytnout přístup do historických archivů na
116
jediném místě a podpořit tím jejich využívání a výzkum. Podle návrhu nařízení mají všechny instituce EU své historické archivy povinně uložit v Evropském univerzitním institutu. S ohledem na zvláštní povahu jejich činnosti tvoří výjimku pouze Soudní dvůr Evropské unie a Evropská centrální banka, které tak budou moci učinit dobrovolně. Papírové archivy budou podle návrhu nařízení nadále fyzicky uloženy v Evropském univerzitním institutu. U elektronických archivů budou za jejich dlouhodobé uchovávání odpovídat instituce, které je vytvořily. Návrh nařízení nemá vliv na vlastnictví historických archivů, které zůstane zachováno původcům. Evropský univerzitní institut bude zajišťovat zpřístupnění historických archivů veřejnosti a jejich odbornou zprávu, která bude financovaná ze souhrnného rozpočtu EU. Předložený návrh vítáme a považujeme jej za velmi přínosný. Je důležité, že návrh garantuje jednotnou odbornou správu archiválií institucí Evropské unie. Pozitivem je určení jediného místa pro uchování archiválií EU a zajištění dlouhodobé péče o ně. Projednávání návrhu nařízení v pracovních orgánech Rady stále pokračuje, nicméně již bylo dosaženo shody na jeho podstatných rysech. Nadále jsou diskutovány detaily úpravy mechanismu financování z rozpočtu EU. Návrh nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ani na právní řád České republiky. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane předkladateli. Návrh
projednal VEU jako výbor garanční a zároveň také jediný. Výbor určil zpravodajem senátora Miroslava Krejču a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 32/1. Nyní prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedo, pane ministře, milé
kolegyně, vážení kolegové, tento bod, předpokládám, nebude nijak komplikovaný a vypořádáme se s ním relativně rychle, tím spíš, že tady pan ministr ve svém vystoupení sdělil nejpodstatnější záležitosti, týkající se této materie. My jsme se změnou nařízení 354/83, kterým se otvírají historické archivy, zabývali v loňském roce na svém listopadovém jednání, a to na základě senátního tisku M 186/08, kde když jsme velice podrobně diskutovali obsah tohoto návrhu nařízení, taktéž jsme se pozastavili nad tím, že tento návrh se netýká materiálu nebo archivních materiálů Soudního dvora a Evropské centrální banky. Pan ministr tady vysvětlil důvod, protože obě dvě tyto instituce mají poněkud jiný režim archivování a ukládání v archivech. Přijali jsme tehdy na listopadovém zasedání VEU usnesení, kterým jsme vzali tento návrh nařízení na vědomí již s vědomím, že se s touto problematikou znovu setkáme, ale již na plénu Senátu. Důvodem je to, že právním základem tohoto návrhu nařízení je tzv. doložka flexibility podle č. 352 smlouvy o fungování Evropské unie. A to je právě ten důvod, ta vyžaduje, aby podle Jednacího řádu jak dolní komory, tak horní komory, tento návrh podléhá předchozího souhlasu obou komor. My to projednáváme dneska. Pakliže mám správné informace, tak Poslanecká sněmovna se tím ještě nezabývala, tak předpokládám, že se tím bude zabývat ne své nejbližší schůzi. Proto VEU přijal na své 5. schůzi usnesení č. 35, které máte k dispozici. Vzhledem k tomu ale, že je velice krátké, tak si jej dovolím ocitovat. Výbor
117
I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění Nařízení EHS Euratom číslo 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miroslava Krejču, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a plnil úkoly zpravodaje. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem. Rozpravu končím, a protože jsme byli seznámeni s usnesením výboru, kde je návrh pro plénum Senátu, abychom vyslovili předchozí souhlas, budeme o tomto návrhu hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je tedy 32. Budeme hlasovat o návrhu: Senát vyslovuje předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění Nařízení EHS Euratom číslo 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 40, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh se vyslovilo 58, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji předkladateli a zároveň děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Dalším bodem je
18. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 13) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 13. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo,
vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobré ráno. Dovolte, abych jménem vlády předložil novelu zákona o finanční kontrole. Hlavním důvodem vedle toho, že je to zakomponováno do protikorupční strategie vlády, tak hlavním důvodem je naplnění požadavku článku 3 směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a implementační lhůta je 31. 12. 2013. Tady konkrétně směrnice stanoví, že systémy veřejných účtů podléhají vnitřní kontrole a nezávislému auditu, a to jsou obě dvě oblasti, které tato novela upravuje. Zásadním rysem je vytvoření dvoustupňového systému řízení finanční kontroly. Rozděluje a odděluje odpovědnosti správců veřejných rozpočtů na systémy řízení a kontroly financování jednotlivých činností těchto správců. A odděluje 118
odpovědnost za audit v působnosti těchto správců tím, že jasně stanoví odpovědnost managementu za systém řízení a kontroly a zavádí auditní službu správce veřejných rozpočtů, která by mohla podat ujištění, že systém předběžných, průběžných a následných administrativních a finančních kontrol, zajišťovaných v odpovědnosti managementu, funguje efektivně a účinně. Dovolte, abych zareagoval na některé podněty, které vzešly z diskuse v příslušných výborech. Chtěl bych zdůraznit, že novela především explicitně stanoví, že ten, kdo rozhoduje, tedy příkazce, ten taky nese manažerskou odpovědnost, což v dosavadním systému není takto důsledně upraveno. Pokládáme to za základní princip kontroly, že odpovědnost je tam, kde se rozhoduje. Nezavádí novela, zdůrazňuji, že nezavádí žádný nový typ kontroly, pouze audit ve veřejné správě je rozšířením působnosti útvarů interního auditu i na podřízené organizace. A nejedná se o nový typ kontroly. Při projednávání v Poslanecké sněmovně zazněla celá řada výhrad, týkajících se toho, že právě v rámci protikorupční strategie by měla novela být více ambiciózní z hlediska kontroly ve finanční správě. Ano, měla, já se o to nepřu. Zavázal jsem se také, že do konce května ministerstvo financí předloží do vlády zcela nový zákon, nikoli už novelu, zcela nový zákon o finanční kontrole, která postihuje mnohem více podle mého názoru nezbytných aspektů, nicméně vzhledem k termínu implementace prosím, aby byla zatím schválena tato novela, která plně naplňuje požadavky Rady EU. Děkuji. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh
projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 13/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud. Návrh také projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Marcel Chládek. Následně návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Vícha. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 13/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Lajtoch: Takže pěkné dopoledne, dámy a pánové. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Novela zákona o finanční kontrole má za cíl, jak uvedla vláda, sjednocení postupu pro kontrolu vynakládání finančních prostředků ve veřejné správě tak, aby audit prostředků, pocházejících z České republiky podléhal stejnému režimu jako audit zahraničních prostředků. Ministerstvo financí původně připravovalo na základě dřívějších dokumentů návrh zcela nového zákona, který by nahradil stávající zákon č. 320 z roku 2001 o finanční kontrole ve veřejné správě. Návrh tohoto zákona byl vypracován a předložen vládě dne 30. 6. 2011, z důvodu nového úkolu přijatého vládou v oblasti boje proti korupci rozhodla vláda svým usnesením č. 284 ze dne 20. 4. 2001 o změně tohoto úkolu tak, že namísto nového zákona bude předložena novela stávajícího zákona s termínem předložení do 30. 6. 2011. Novela zákona má nabýt účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Oproti dosavadnímu právnímu stavu zákona o finanční kontrole ve veřejné správě dochází k důslednému rozdělení a oddělení kontrolních mechanismů
119
nazývaných veřejnoprávní kontrolou jako nedílné součásti finančního řízení ostatních kontrol. Povinnosti vedoucích zaměstnanců, dosud uvedené ve vyhlášce, se stanovují přímo zákonem. Stanovuje se působnost ředitele regionální rady Regionu soudržnosti. Umožňuje se nahrazení činnosti interního auditu jinými opatřeními. Stanovuje se působnost ministerstva financí jako centrální harmonizační jednotky všech součástí systému finanční kontroly. Ministerstvo financí bude vykonávat veřejnoprávní kontrolu vůči organizačním složkám státu, státním fondům, státním organizacím, regionálním radám Regionu soudržnosti, poskytovatelům veřejně finanční podpory s výjimkou územně samosprávních celků a vůči osobám, které jsou zapojeny v systému řízení nebo využívání prostředků Evropské unie. Upravuje se nově předmět a rozsah výkonu veřejnoprávní kontroly. Nově se koncipuje třetí část zákona, která upravuje výkon auditu, působnosti orgánů a procesní postup při výkonu auditu. Nově se upravují schvalovací postupy předběžné kontroly. Navrhuje se přiměřené použití postupů řídící kontroly při správě kapitol, například Všeobecné pokladní správy, státního dluhu nebo operací státních finančních aktiv. V novele školského zákona se zrušuje oprávnění školní inspekce ke kontrole hospodaření školských zařízení. Vláda předložila návrh zákona dne 6. února 2012 Poslanecké sněmovně a tento byl přikázán kontrolnímu výboru, který přijal usnesení, ve kterém doporučuje vládě, aby návrh vzala zpět k přepracování. Rozpočtovému výboru, který konstatoval, že návrh projednal kontrolní výbor a rozpočtový výbor se jím nadále nebude zabývat. Výboru pro veřejnou správu regionální rozvoj, který projednávání návrhu přerušil dne 22. května 2012 a dále ho neprojednával. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 49. schůzi dne 7. prosince 2012. Z přítomných 168 poslanců bylo 86 hlasů pro, 56 proti. Oproti vládnímu návrhu byly v zákoně o finanční kontrole ve veřejné správě přijaty jen legislativně technické úpravy a vzhledem k délce projednávání tohoto tisku bylo nezbytné změnit původně navrhovaný den účinnosti zákona 1. červenec letošního roku. V této novele zákona je opravdu tolik nejasností a je zde mnoho výhrad tak, jak byly diskutovány na všech čtyřech výborech, které se v Senátu Parlamentu ČR tímto zákonem zabývaly. Ze čtyř výborů tři navrhly tento zákon zamítnout. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své schůzi konané 23. ledna 2013 taktéž navrhl Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. Vše. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás,
abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Miroslav Škaloud. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři. Já bych jen dodal jednu, dvě věty. Tento zákon byl projednáván na ústavně-právním výboru; a ústavněprávní výbor neshledal žádné pochybnosti, týkající se tohoto zákona a doporučil jej schválit. Konkrétně doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jenom ještě jedna, dvě věty, které upřesňují důvody, proč také je předkládán ten zákon. Je to také nejen díky požadavku Evropské komise na splnění podmínek směrnice, ale také na základě speciálních požadavků Evropské komise jako podmínky pro obnovení čerpání speciálních fondů, což samozřejmě není důvod to
120
schválit, pokud bychom našli nějaké chyby. Ale my jsme tam žádné chyby, které by bránily schválení, neidentifikovali. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Marcel Chládek. Ano, bude hovořit, prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedo. Výbor pro vzdělávání,
vědu, kulturu, lidská práva a petice na svém jednání 23. ledna projednal tento návrh. Specializoval se především na již zmiňovanou změnu ve školském zákoně, kdy se ruší oprávnění školní inspekce ke kontrole hospodaření školských zařízení. Vzhledem k tomu, že tam byla i zásadní připomínka a nesouhlas ministerstva školství při projednávání, tak tato záležitost byla projednána velmi zevrubně. Pozvali jsme i zástupce České školní inspekce, kteří zásadně s tímto nesouhlasí, protože pokud by jim tato veřejnoprávní kontrola byla odebrána, tak by nemohli plnit svoji roli, protože to je například jedna z podmínek, jak oni mohou rozhodovat o poskytování zvýšení dotace například u soukromých škol, jako takových. Z tohoto důvodu se výbor usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona zamítnout a určuje moji osobu zpravodaje, abych tento návrh přednesl. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore a ptám se, zda
si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Petr Vícha. Ano, takže prosím. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé
kolegyně, vážení kolegové. Budu stručný. Jak už bylo sděleno garančním zpravodajem, tak v důvodové zprávě se uvádělo, že hlavním důvodem pro předložení této novely je to, aby se sjednotily postupy při kontrole vynakládání finančních prostředků ve veřejné správě, jak prostředků z České republiky, tak ze zahraničí. Kdo by ale očekával, že zákon bude mít tím pádem dva tři paragrafy a jde o pouhou implementaci, tak se mýlí a jak je obvyklé, tak se přitom svezlo další množství úprav. Pochybnosti evidentně měli i v Poslanecké sněmovně, protože nejprve navrhovali vrátit to předkladateli k přepracování, pak se kupodivu téměř rok nedělo nic a najednou byl ten zákon schválen. Dal jsem si tu práci a zeptal jsem se zkušených interních auditorů na jejich názor na tu věc. Oni když si to pečlivě prostudovali, tak řekli, že když to bude schváleno, tak se v podstatě nestane nic a když to nebude schváleno, tak se určitě také nestane vůbec nic. Vzhledem k tomu, že se tedy nic nestalo ani za rok od předložení ke schválení a vzhledem k tomu, že bychom měli dbát na to, aby k úpravám zákonů docházelo co nejméně, tak také náš výbor pro veřejnou správu doporučil návrh zákona zamítnout. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Vyčerpali jsme
zprávy zpravodajů. Pan senátor Miroslav Škaloud se hlásí? Protože nyní budeme projednávat návrh, já se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh předložit nechce, takže otvírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud jako první. Prosím, pane senátore.
121
Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, jenom krátce zareaguji na větu "nestane se nic, pokud nebude schválen tento zákon" a potom jenom upřesním, o co šlo ve sněmovně. To, že se nic nestane – obávám se, že se stane, protože Evropská komise vyžaduje zákon tohoto typu – abychom mohli pokračovat v čerpání fondů. Dále ve sněmovně se tím zabýval hlavně kontrolní výbor, chtěl je zamítnout, ale nakonec to, co ve sněmovně, k čemu ve sněmovně došlo, tak došlo jenom k nějakým drobným legislativně technickým návrhům. Nicméně oni zpracovali velký komplexní pozměňovací návrh, ale v zápisu z kontrolního výboru se dočtete, že Parlamentní institut vyjadřuje své stanovisko v tom smyslu, že pozměňovací návrh se nevztahuje k podstatě materiálů. Tak tolik na vyjasnění. A výhrady ve sněmovně většinou nešly k věci. Byly například typu – ministr financí si stáhne víc pravomocí na sebe a podobně. Naprosto nevěcné připomínky. Navíc Evropská komise požaduje, aby byla někde centrální kontrola, například ministerstva financí. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Kdo další se hlásí do obecné
rozpravy? Nikdo se nehlásí. Senátor Radko Martínek se hlásí, prosím. Senátor Radko Martínek: Pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře.
Tady vždycky když se něco takového schvaluje, tak se mává vším možným včetně Evropské unie. Já si myslím, že to není a v tomto případě tohoto zákona to zcela jistě není namístě. Já bych samozřejmě přivítal a zcela určitě podpořím pana ministra, pokud udělá pořádek v celém systému kontroly s tím, že ti kontroloři na sebe budou navazovat, budou spolu spolupracovat, budou postupovat podle jednotné metodiky. To samozřejmě předpokládám, že Senát podpoří zcela jednoznačně. A nyní k tomu, co bylo navrhováno. Tak jak je zvykem při tady těchto návrzích, tak si říkám, že tento návrh nepřinese žádné další náklady. Samozřejmě jako vždy je to hypotéza, která se nenaplní, protože tady se tvrdí, že nebude potřeba nových pracovních míst, protože se přeskupí ti stávající. Nicméně je zcela evidentní, že to je opravdu jenom hypotéza, s velkou pravděpodobností to bude znamenat další personální náklady a minimálně, když ani to ne, tak minimálně vzniklé náklady na nové vzdělávání nebo přeškolení. Zajímavé je také, že zavedením pojmu audit ve veřejné správě vznikne již čtvrtý druh auditu. Zase. Jako pokud by ministerstvo zrušilo některý audit, který tady byl a nahradilo ho tady tím, neměl bych proti tomu žádnou připomínku. Nicméně toto už je čtvrtý druh auditu. Viz takzvaný povinný audit dle zákona o auditorech č. 93/2009 Sb., interní audit, dle zákona o finanční kontrole a tzv. audit obcí a krajů – nepřesně používané spojení pro přezkoumávání hospodaření územně samosprávných celků dle zákona č. 420/2004 Sb. Schválením novely zákona by došlo také k zajímavé situaci z hlediska působnosti územně samosprávných celků vůči zřizovatelským příspěvkovým organizacím. Trojí, a to sice trojí obdobný výkon kontrolní činnosti. Za prvé - územně samosprávné celky vykonávají veřejnoprávní kontrolu u příspěvkových organizací, ke kterým plní zřizovatelské funkce, viz § 9 zákona o finanční kontrole. Za druhé územně samosprávné celky vykonávají kontrolu hospodaření zřízených nebo založených právnických osob, viz § 15 zákona č. 250/2000 Sb. Za třetí - územně samosprávné celky vykonávají audit ve veřejné správě u příspěvkových organizací, ke kterým plní zřizovatelské funkce, viz § 24a, odstavec 4 novelizovaného zákona o finanční kontrole. Já myslím, že to je zcela jednoznačně vypovídající. A znovu říkám, pokud ministerstvo připravuje opravdový systém, který bude provázán, tak pak je namístě,
122
abychom se tím vážně zabývali, protože systém kontroly v této republice je dále neudržitelný. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní
místopředsedkyně Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. I mně dovolte vyjádřit se k tomuto zákonu, protože si myslím, že jeho přijetí může velmi ovlivnit kontrolu v naší zemi, a myslím si, že včera jsme tady dostatečně dlouho diskutovali o tom, že jak náš kontrolní systém nefunguje téměř nikde, takže přidávám jedno z odborných stanovisek a doufám, že to bude ta správná voda na tento mlýn. Návrh zákona, o kterém právě jednáme, se dotýká schvalování veřejných příjmů, výdajů, kontroly a auditu. Je to téma, na něž narážíme častěji, než bychom možná rádi. A také víme, proč. Kontrola u nás dlouhodobě selhává, a proto je dobře, že se tomuto tématu věnovaly naše senátní výbory a věnujeme se tomu do větší hloubky i teď na plénu i přesto, že tato problematika je velmi odborně náročná. Také proto já – a nebyla jsem sama, jak jsem zjistila – i další moji kolegové konzultovali s odborníky z oblasti auditu, jejichž námitky proti předkládanému návrhu zákona považujeme za velmi závažné a předkladateli návrhu zákona zatím nevyvrácené, jakkoliv se děly už na půdě kontrolního výboru ve sněmovně. Vy jste se tady o nich někteří už zmínili, ale já si myslím, že asi není zcela zanedbatelné, že návrh je v rozporu s mezinárodními standardy a modely, protože jsme zemí demokratickou, jak rádi demonstrujeme, takže jenom několik bodů, které opravdu už zazněly na kontrolním výboru. Návrh je v rozporu s mezinárodními standardy, například odporuje doporučení Světové banky k nefiskálním funkcím daňové správy. Modelem PIFC, tedy systému finanční kontroly ve veřejné správě, který doporučuje Evropská komise a Česká republika se ho zavázala už v roce 2004 implementovat. Dalšími standardy, které definují vnitřní řídící kontrolní systém pro veřejný sektor, vydané mezinárodní organizací nejvyšších auditních institucí, atd. Já tu odbornost bych tady nechtěla rozvíjet, protože si myslím, že ji máme k dispozici, samozřejmě, ale jenom to není až tak jako že by to tam zaznělo, ale velmi nekonkrétně. Zaznělo to konkrétně. Myslím si, že je dost závažné, že tento návrh dál nenaplňuje protikorupční strategii vlády, že nejsou posíleny žádné kontrolní mechanismy ve veřejné správě s ohledem na protikorupční jednání, že ani neposiluje manažerskou odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky. Dokonce neobsahuje posílení funkční nezávislosti interního auditu, který je dlouhodobě kritizován a ohrožuje jednu ze základních funkcí vnitřního kontrolního systému. Zavádí novou auditní činnost, tak zvaný audit ve veřejné správě, který nesystematicky dubluje činnost interního auditu. Zavedením tzv. auditu ve veřejné správě bez jasné zodpovědnosti ještě více diverzifikuje systém finanční kontroly ve veřejné správě. Dále prohlubuje zapojení územních finančních orgánů do procesu vnitřního řídícího a kontrolního systému, což je v rozporu s doporučením Světové banky a mezinárodní dobrou praxí. Umožňuje různé interpretace a velkou aplikační volnost. Vykladatel není při nastavování souvisejících doprovodných metodik vázán žádnými mantinely. Užívaná terminologie, která neharmonizuje aktuálně používanou terminologii v evropském prostředí, např. příkazce operace, správce rozpočtu a hlavní účetní. Asi bychom našli ještě další důvody, ale myslím si, že toto jsou ty nejzávažnější, proč nenavrhuji předložený návrh zákona o finanční kontrole schválit, tedy navrhuji ho zamítnout, ale
123
protože ta problematika je vážná a nechci vypadat, že se stavím pouze proti tomuto návrhu a schvaluji tak ten původní, jehož stav už je neuspokojivý, proto bych ráda panu ministru Kalouskovi, myslím si, že s ostatními kolegy, jménem Senátu s touto problematikou, která ho dozajista také trápí, ráda pomohla. A pomohla i celou situaci řešit, protože jsme zase, jak to tak bývá dobrým zvykem, poněkud v časové tísni a pak zas rozhodujeme možná ne úplně tak, jak bychom chtěli. Já totiž mám k dispozici, a myslím si, že také nejsem sama, že to není žádné tajemství, komplexně nové řešení pro kvalitní kontrolní systém veřejné správy, který v této zemi připravilo 15 odborníků, které vedl zkušený specialista na tuto problematiku Dr. Josef Včelák, tvůrce původního zákona o finanční kontrole. Protože se tím zabývají dlouhodobě, mám dokonce k dispozici i pozitivní odborné stanovisko Evropské komise, tedy jejího ředitelství pro rozpočet s věcnými připomínkami k tomuto materiálu. V současné době, pokud vím, probíhají finální korektury z legislativněprávního hlediska. Jakmile budou dokončeny, chtěla bych tento návrh předložit a pojďme se dohodnout, jestli by byla rychlejší cesta, aby to šlo, pokud by pan ministr a jeho odborníci s tím návrhem souhlasili, bylo by to takové gesto, že politici v naší zemi se jenom nehádají, ale podporují dobrou věc. Takže nabízím ruku ke spolupráci, aby to nebyla jenom stále avizovaná kritika Senátem směrem do druhé části Parlamentu a směrem k ministerstvu. Takže pojďme do toho, pane ministře. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní se přihlásila paní senátorka, 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu ze sebe dělat finančního experta, ale chci jenom upozornit na to, že tento návrh zákona je klasickou ukázkou toho, jak ideologie vítězí nad odborností. Tento návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně – nebo měla bych začít u legislativní rady vlády, dvakrát legislativní radou vlády vrácen. Paní místopředsedkyně Peake přesto protlačila tento návrh do vlády. Následně byl vrácen k dopracování ve výborech Poslanecké sněmovny, přesto byl na plénu Poslanecké sněmovny schválen. Dnes ho tedy máme v Senátu, přestože odborníci říkají, že tento návrh, který měl vychytat problémy, které byly ve vztahu k čerpání z evropských fondů, je ještě horší než ten stávající. Říkám to proto, že si zaděláváme na další velké problémy. Evropské fondy, byť je neumíme čerpat, byť zdaleka nedostáváme tolik financí, které bychom jako ČR dostat mohli, jsou ty peníze, které upřímně řečeno drží investice v ČR, drží ekonomickou situaci alespoň v jakési relaci. Takže já se přimlouvám za to, abychom tento návrh zamítli a pan ministr měl čas ho dopracovat tak, jak to po něm žádala Poslanecká sněmovna. Aby to byl skutečně zákon nikoli ideologický, nikoli politický, ale věcný, tak jak je to potřeba. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím. Nyní se ptám, zda-li pan navrhovatel si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Děkuji, dámy a
pánové, za péči a úsilí, které jste věnovali diskusi o tomto zákonu. Děkuji samozřejmě i za nabídku pomoci, rádi o tom materiálu budeme diskutovat.
124
Dvě stručné poznámky k tomu, co zaznělo a jeden obecný přístup. Nechci vás dlouho zdržovat, je mi zřejmé, jak bude rozhodnuto, neboť to rozhodnutí padlo zjevně ještě předtím, než jsme začali jednat a zcela to respektuji. Nicméně dvě stručné poznámky k tomu, co zaznělo. Paní místopředsedkyně Gajdůšková se soustředila na čerpání strukturálních fondů. Tento návrh, tento audit se jimi nezabývá. To je jiná káva, ještě se k tomu vrátím. Rád bych upozornil, že přece jenom existuje jistý rozdíl mezi doporučeními a mezinárodními standardy. To jsou dva různé pojmy. Jsem přesvědčen, že tento zákon není v rozporu s mezinárodními standardy. Některá doporučení světové banky, kdybychom je realizovali, by byla nesmírně nákladná. Např. kdybychom zcela oddělili kontrolní činnost týkající se rozpočtových pravidel od finančních úřadů, tak by ty náklady byly podle našeho názoru daleko větší než onen účel, kterého bychom tím dosáhli. To jsou dvě poznámky k tomu, co zaznělo. Jinak obecně. Kdykoli ve státní či veřejné správě má dojít k nějaké centralizaci za účelem sjednocení jurisdikce, zvýšení efektivity, popř. snížení nákladů, tak vždy z těch míst, odkud ty kompetence mizí, zaznívají poměrně drtivé odborné argumenty, proč to tak nejde, proč je to tak zcela špatně. Není to jenom u tohoto zákona. Setkáváme se s tím třeba v realizaci projektu jednotného inkasního místa, na který, domnívám se, máme všichni stejný názor, že má být zavedeno. Samozřejmě, že jak ze zdravotních pojišťoven, tak ze sociálky zaznívají velmi pádné odborné argumenty, proč oni nesmějí být té kompetence zbaveni a proč to dál musí dělat. Není to nic nového, bude se to mnohokrát opakovat, kdykoli přistoupíme v zájmu efektivity a sjednocení jurisdikce k nějaké centralizaci. Bylo to úplně stejné i v případě onoho centrálního auditu při strukturálních fondech, který je v účinnosti už od 1. 1. 2013. My jsme dříve měli certifikovanou tzv. přenesenou působnost auditu. Metodická kontrola a řídící jednotka byla na ministerstvu financí a jednotliví interní auditoři nad operačními programy byli u správců programů. Jakkoli to bylo odladěno a jakkoli to s tím Evropská komise souhlasila a certifikovala to, tak jste jistě informováni, že v loňském roce zjistila, že systém je zcela nefunkční a trvala na centralizaci s tím, aby to bylo centrálně celé, včetně výkonu pod ministerstvem financí. Což skutečně od 1. 1. 2013 už takto funguje a je to jeden z důvodů, proč nám byly prostředky uvolněny a proč za rok 2012 má ČR nejlepší čistou pozici ve vztahu má dáti – dal k EU historicky. To jsme prostě museli udělat. Já z toho nemám žádnou radost, je z toho víc práce, víc odpovědnosti, ministra financí to nijak moc netěší. Nicméně neumím si představit, že by se tohle dalo udělat, pokud by nám nedala EK nůž na krk. Kdybych to navrhl, že se to zcentralizuje pod MF, tak by všichni vystoupili a všichni by s pádnými odbornými argumenty řekli, že to nejde, z těch míst, kde ta pravomoc byla do té doby. Je to naprosto standardní. Je to prostě politická vůle, před kterou já se skláním, ale poctivý pokus jsem udělat musel. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní se táži zpravodajů, to znamená pana zpravodaje Škalouda, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj Chládek? Nepřeje. Pan zpravodaj Vícha? Není přítomen, tak asi ne. Nyní prosím garančního zpravodaje pana senátora Lajtocha, aby zhodnotil rozpravu a stanovil další postup v hlasování. Senátor Jiří Lajtoch: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupili 4 senátoři, jeden názor obhajoval novelu zákona, 3 senátoři, nebo senátorky a senátor, spíš vyslovili kritiku k novele zákona a hledání další cesty, jak by se tato věc napravila. Pokud můžu konstatovat, jak jsem řekl ve své důvodové zprávě, novelu zákona projednávaly 4 výbory. Z 3 výborů přišlo usnesení - zamítnout, z ÚPV - schválit.
125
Nejdříve tedy budeme hlasovat o návrhu ÚPV, tedy návrh novely zákona schválit. Pokud neprojde, tak budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32 hlasů. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 41, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 11, proti 34. Návrh byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 42, registrováno 65, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 41, proti 9. Návrh zákona byl zamítnut. Tím končíme projednávání tohoto bodu. Ale ještě odsouhlasíme v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověření senátorů, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli garanční zpravodaj pan senátor Jiří Lajtoch a mám tady návrh na pana senátora Miroslava Škalouda. Přijímá tento návrh? Nepřijímá. Takže v pořadí dalším zpravodajem je senátor Petr Vícha. (Hlas za nepřítomného senátora Víchu: Přijímá.) Důvěra je velká, takže pan senátor Petr Vícha je další navržený. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Můžeme hlasovat o těchto dvou jménech. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 43, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 53, proti nikdo. Takže jsme určili senátory Lajtocha a Víchu, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS. Tím jsme vyčerpali všechno potřebné k tomuto bodu. Projednávání tohoto bodu končím. My se vystřídáme s paní místopředsedkyní Horskou v řízení schůze.
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobré dopoledne, milé kolegyně a kolegové, pane ministře, ještě jednou. Dalším bodem je
19. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (senátní tisk č. 14) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 14. Návrh uvede opět ministr financí pan Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám předložil novelu zákona o spotřebitelském úvěru, jejíž první
126
iniciací byla opět transpoziční potřeba. Nicméně v rámci nezbytné transpozice jsme chtěli maximálně reagovat na nešvary, které jsou dnes na stávajícím trhu spotřebitelského úvěru, proto jsme v zájmu ochrany spotřebitele navrhli celou řadu změn a opatření. Dovolte, abych vás seznámil s těmi nejhlavnějšími. Novela zavádí za prvé tzv. odpovědné úvěrování. To znamená, ten, kdo ten úvěr poskytuje, bude povinen s náležitou odbornou péčí zvážit, zda věřitel také je v situaci, kdy bude moci úvěr splácet. Další změnou je, že nebude možné použít ke splacení nebo zajištění směnky či šeky z důvodů – nechci vás obtěžovat jejich rozváděním, ale ty konce jsou velmi dramatické při používání těchto instrumentů. Novela rovněž upravuje zajištění pohledávky, kdy již nebude možné zajistit neúměrně velkou jistinou poměrně malý úvěr, jinými slovy, nemělo by se již stát, že proto, že jste si vzal 20 tisíc spotřebitelského úvěru, přijdete o rodinný dům ve finále, zajištění musí odpovídat výši úvěru. Rovněž bude zakázáno používat telefonní čísla, která začínají na 9, to je 906, nikoliv v případě erotických linek, ale v případě sjednávání spotřebitelského úvěru. To jsou ty praktiky, kdy protelefonujete víc, než si chcete půjčit, dřív, než si ten úvěr domluvíte. To rovněž bylo zapovězeno, pokud s tím budete souhlasit. Upravujeme zprostředkování spotřebitelského úvěru. Smlouva bude muset být písemná, musí obsahovat informace o právu spotřebitele na odstoupení od této smlouvy. Od této smlouvy bude možno odstoupit bez jakýchkoli sankcí do 14 dnů. Prosím neplést s odstoupením od úvěru do 14 dnů, to už dnešní úprava umožňuje. Teď jsme si posvítili více na spotřebitelské smlouvy, to znamená, navrhujeme to i u spotřebitelských smluv. Samozřejmě za předpokladu, že během těch 14 dnů nebyla mezi tím uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o zprostředkování musí také explicitně obsahovat ujednání o odměně zprostředkovatele. Před tím než spotřebiteli předloží nárok na odměnu zprostředkovatelskou, musí předložit také náležité vyrozumění o výsledku své zprostředkovatelské činnosti, neboť jak známo, někteří lidé v zoufalejší situaci shánějí na všech stranách a pak přijde šest zprostředkovatelů a všichni chtějí zprostředkovatelskou odměnu za jeden úvěr. Takže musí být skutečně doklad o té odvedené práci. Porušení těchto regulací bude samozřejmě sankcionováno. V případě bankovních a pojišťovacích domů je sankčním a regulačním orgánem Česká národní banka, v případě subjektů, které nemají bankovní či pojišťovací licenci, je to Česká obchodní inspekce. Jsem přesvědčen, že to významným způsobem posiluje ochranu spotřebitele. Nicméně chci zdůraznit, že žádná legislativa na ochranu spotřebitele nemůže člověka ochránit před jeho neodpovědností, popř. před totální finanční negramotností. Proto se také ve spolupráci s Českou národní bankou ministerstvo financí silně snaží o projekty zvyšování finanční gramotnosti veřejnosti v České republice. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 14/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor učil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 14/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda,
127
kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednával návrh zákona o spotřebitelském úvěru dne 23. ledna 2013. Pan ministr tady v podstatě velice dobře uvedl tento návrh zákona. A takto pozitivně to hodnotil i náš výbor. Chtěl bych k tomu učinit pouze jednu poznámku. Byl jsem trochu překvapen tím, že tato transpozice se projednává ve všech zemích EU, což znamená, že problémy, které jsou s neférovými praktikami, se netýkají jenom toho, s čím se setkáváme u nás, ale vyskytují se i zřejmě v dalších zemích EU. Jak bylo řečeno, cílem návrhu je, jak je i uvedeno v důvodové zprávě, převzetí dodatečných předpokladů pro výpočet roční procentní sazby nákladů u spotřebitelských úvěrů a zvýšení ochrany spotřebitele při využívání směnek a šeků u spotřebitelských úvěrů. Dále je to zvýšení ochrany proti neúměrnému zadlužování spotřebitelů před zneužíváním zajištění pohledávek věřiteli a před zneužíváním předražených telefonních linek při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. To znamená, že se to týká jak spotřebitelů, věřitelů, zprostředkovatelů, tak i dohledu České národní banky. A hlavním cílem tedy je vyčištění trhu od neférových praktik a jednoznačný výklad práva. V zákonu o spotřebitelském úvěru je jednoznačně stanoveno, co tam všechno musí být, pokud se týká smluv apod., co tam všechno musí být, aby byly uznány jako platné, jinak jsou neplatné. Pan ministr při jednání v Poslanecké sněmovně prosazoval tu zásadu, poněvadž se jedná o transpozici EU, aby bylo co nejméně pozměňovacích návrhů. Já za hospodářský výbor doporučuji rovněž pro rychlost a účinnost, abychom tak, jak to projednal ústavně-právní výbor i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jenom pro vaši informaci: V Poslanecké sněmovně v hlasování č. 80 z přítomných 164 poslanců návrh zákona schválilo 163 poslanců. Jak jsem již říkal v úvodu, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona dne 23. ledna 2013 za přítomnosti předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí, a jednoznačně doporučuje dnešnímu zasedání pléna Senátu tuto novelu, postoupenou Poslaneckou sněmovnou, ve znění, v jakém byla postoupena Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý? Přeje si vystoupit. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, pane zpravodaji. Ústavně-právní výbor se podrobně zabýval tímto materiálem na své 5. schůzi dne 16. ledna 2013. Taktéž jsme tam projednávali věci, které velmi tíží naše spoluobčany, a to jsou směnky, případně zajištění, které je daleko vyšší a daleko problematičtější dle vztahu k danému úvěru, kdy lidé mohli přijít o nemovitost. Přijali jsme usnesení, ve kterém doporučujeme schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
128
Probírali jsme rovněž otázku úpravy § 10 stávajícího zákona, který se týká ročních procentních sazeb nákladů na spotřebitelský úvěr. Ale tato materie je hodně složitá, tak aby odpovídala všem mezinárodním předpisům a možným vazbám na již existující smlouvy. Proto jsme zatím od tohoto odstoupili a doporučujeme pro rychlost schválit návrh zákona ve znění, v jakém byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. A otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Děkuji. Paní místopředsedkyně, pane ministře, nestává se mi to tak často, ale musím ocenit projednávaný vládní návrh zákona. V mém volebním obvodu jsou nesplácené spotřebitelské úvěry a tedy i následné exekuce velmi vážným problémem. Moji spolupracovníci v současné době řeší případ občana Znojemska, který nebyl schopen splácet bankovní hypotéku. Je to pořád ta stejná obehraná písnička. V databázi dlužníků si ho našla jistá nebankovní firma a nabídla mu, že mu půjčí na splacení stávající hypotéky a do dvou měsíců mu zajistí hypotéku novou. Do té doby mu nabídla překlenovací úvěr ručený jeho domem. Dovedete si asi představit, jak to dopadlo. Novou hypotéku mu nezajistila a pán o dům přišel. V dražbě ho koupil majitel oné nebankovní firmy jako občan, obratem ruky se ho ziskem prodal. Díky různému penále, úrokům apod. to dopadlo tak, že dotyčný si půjčil 590 000 Kč, přišel o dům v hodnotě 1 200 000 Kč a dluží další více než milion korun. Zatím jsme zjistili, že ona nebankovní firma takto přivedla na mizinu mnoho dalších občanů. Trestní oznámení Policie České republiky založila ad acta s tím, že podobných trestních oznámení bylo podáno více, ale nikdy v nich nebyl shledán trestný čin. Podvodný úmysl byl však podle našeho názoru v těchto opakovaných případech zjevný, tím spíše, že vždy šlo o stejný postup. Chci se v této souvislosti zastavit u jednoho z celkem šesti navrhovaných opatření. Tím je povinnost poskytovatele půjčky, jak o tom tady mluvil pan ministr, prověřit schopnost dlužníka půjčku splatit. Dosavadní text § 9/1 zní: Pakliže tak věřitel neučiní, je smlouva neplatná, a navíc se dopustí správního deliktu, za nějž mu může být vyměřena pokuta až do výše 20 mil. Kč. Nový text tohoto paragrafu zní takto: Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Přiznám se, že si neumím dost dobře představit důsledky této změny v praxi. Dosud měli mnozí nebankovní poskytovatelé úvěru jako konkurenční výhodu vůči bankám, že poskytovali úvěry i bez prověřování dlužníků. O to si také účtovali vyšší úroky. O tuto výhodu nyní přijdou a mnozí naši spoluobčané tak přijdou i o možnost půjčit si rychle třeba i malé částky, které zrovna nutně potřebují. Není mi úplně jasné, co to v praxi udělá. Není mi úplně jasné, co to v praxi udělá. Na jedné straně je jistě dobře, pokud zmizí z trhu desítky a možná i stovky drobných poskytovatelů nebankovních půjček, z nichž mnozí se chovají jako ve výše uvedeném případě. Na druhé straně může dojít k omezení možnosti občanů řešit své přechodné existenční potíže drobnou a rychlou půjčkou. Nejvíce se obávám toho, že uvolněné místo po nebankovních poskytovatelích úvěrů obsadí poskytovatelé pocházející z kriminálního prostředí. Ti samozřejmě žádná pravidla a zákonné úpravy nerespektují. Může tak dojít jen
129
k dalšímu zhoršení života těch našich spoluobčanů, kteří jsou nuceni žít z nejrůznějších půjček. Problém spotřebitelských úvěrů není totiž primárně na straně nabídky, tedy těch, které je poskytují. Problémem je rostoucí chudoba našich spoluobčanů, a tu tento návrh zákona ani jiný žádný vládní návrh neřeší. Budu proto vděčná panu předkladateli, aby nám sdělil, jaký dopad tohoto opatření v praxi očekává. Jinak samozřejmě návrh zákona podpořím. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko.
Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, máte slovo. Senátor Libor Michálek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já také vítám to, že tento návrh zákona je předložen v té podobě, jak prošel Poslaneckou sněmovnou. Vnímám to rozhodně jako pozitivní posun. Na straně druhé mám za to, že právě v oblasti finančních služeb vždy nepostačí pouze to, pokud spotřebitelům dáváme sumu nějakých informací a aspoň u některých neuralgických bodů vnímám jako důležité, aby stropování bylo dáno fixně zákonem. Konkrétně navrhuji, aby bylo jednáno o pozměňovacím návrhu, který by zastropoval roční procesní sazbu nákladů, a to ve výši 36 %, která vlastně odpovídá tomu, co už tady bylo diskutováno včera, to znamená nějakému necelému jednomu promile denně, protože jedna věc je to, když se spotřebitel dozví, jaká ta sazba je, ale v případě, jak jsme toho byli svědky u Provident Financial, je tato roční procentní sazba třeba přes 200 %. A tuto skutečnost, byť je o ní spotřebitel informován, nevnímám jako dostatečný nástroj pro ochranu. Proto ještě jednou závěrem: Návrh je, aby bylo jednáno o pozměňovacím návrhu, který RPSN zastropuje. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A
ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, já samozřejmě tento návrh zákona podpořím. Jen bych chtěl připomenout, že se samozřejmě jedná o transpozici směrnice Komise. To znamená, že vždycky tady "brbláme" kolikrát na to, co musíme transponovat do našeho právního řádu. A myslím si, že toto je dobrý základ k této transpozici, že EU asi trošičku opravdu je k něčemu dobrá, když to takhle zjednoduším. Jsou tam samozřejmě některé další věci, které jsou doplněny v rámci transpozice. A myslím si, že jsou to věci ku prospěchu tohoto návrhu. A transpoziční lhůta je stanovena ke dni 31. prosince 2012. To znamená, že se přikláním k tomu, co už tady říkal pan zpravodaj hospodářského výboru, abychom tento zákon schválili co nejdříve. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, chce. Pane ministře, máte slovo.
130
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Jenom velmi krátce. Chci poděkovat za projednání, chci poděkovat za vstřícnost. Paní senátorce Bayerové děkuji za pochvalu, ale nejsem schopen kvantifikovat dopady této novely, to prostě nejde. Zavádíme nějaké regulace, zavádíme sankce za jejich porušení. Jaký to bude mít konkrétní dopad, uvidíme. Doufáme, že to bude lepší, kvantifikovat to neumíme. Jenom si dovolím zdůraznit, že je to jenom část celkového snažení, které musíme mít. Položte, prosím, v libovolné společnosti inteligentních lidí otázku, co to je RPSN. Všude to musíte mít napsané, ale zjistíte, že polovina z nich to nebude vědět. I mezi velmi gramotnými lidmi, kteří si berou spotřebitelské úvěry nebo ony rychlé půjčky – zaplatíš pouze 990 Kč za měsíc. Jsou lidé, u kterých byste neuvěřili, že si ani nespočtou, že zaplatí třeba tisíc procent úroků za rok, ale oni si to v tu chvíli opravdu nespočtou. Důsledná výuka tzv. finanční gramotnosti, abychom si tohle všichni uměli spočíst a uvědomit, je nutnou součástí regulací a represí. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Malý? Ne, nepřeje. Děkuji vám. A tak prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jan Hajda: Děkuji za slovo. Pokud se týká rozpravy, dva senátoři podpořili a doporučují schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokud se týká návrhu kolegy senátora Michálka, domnívám se, že v podstatě v této chvíli schvalujeme transpozici evropské směrnice, která bude obrovským přínosem, ovšem i tady je myšleno na to, jak stanovit ten strop a domnívám se, že je tady velice dobře řečeno, že by ten strop měl dělat vždycky čtyřnásobek úrokové sazby v daném roce plus prokazatelné náklady. Nedoporučuji proto schválit zde 36 % apod., poněvadž podle toho záměru, který je v důvodové zprávě vlády, by to nikdy této hranice nemohlo dosáhnout, ale situace v každém roce bude s úrokovou mírou jiná a vláda má možnost stanovit vždycky tento procentní strop. Proto doporučuji návrh schválit, tak jak bylo doporučeno jednotlivými výbory. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 44 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji vám a přistoupíme k dalšímu bodu programu. Milé kolegyně, kolegové. Nyní projednáme bod, kterým je
20. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku 131
a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995", který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012 (senátní tisk č. 416) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 416 a uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému teď uděluji slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tento protokol je další krok v řadě trvalého diplomatického úsilí ministerstva financí proti daňovým únikům, podporované samozřejmě Evropskou unií. Jistě si pamatujete, že jsme tady schvalovali již celou řadu smluv, zamezujících dvojímu zdanění, a smluv, v rámci kterých je i smlouva - výměna informací mezi daňovými správami s tzv. daňovými ráji. Švýcarsko samozřejmě nelze označit za daňový rád, to bych si nedovolil, ale byla to země, která tradičně vždy byla velmi skoupá k informacím jejich vlastní daňové správy a bankovní tajemství brala vysloveně za svaté. Máme stávající smlouvu proti dvojímu zdanění se Švýcarskem z roku 1996, nicméně skutečně zabraňovala pouze dvojímu zdanění a článek o výměně informací v ní nebyl. V tomto protokolu se podařilo tedy zajistit i článek výměny informací, tedy ochotu daňových správ obou zemí udávat si své daňové rezidenty a vyměňovat si o nich informace, aby nedocházelo ke zbytečným daňovým únikům, včetně částečného prolomení bankovního tajemství na švýcarském území. Protokol, pokud ho schválíte, se stane automaticky součástí té smlouvy proti dvojímu zdanění z roku 1996. Jsem přesvědčen, že významně ku prospěchu poctivých českých daňových poplatníků a prosím o schválení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 416/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 416/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, pan ministr nás seznámil s obsahem tohoto protokolu, mně tedy nezbývá nic jiného, než vás seznámit s jednomyslným usnesením VZHD. Konkrétně šlo o 13. usnesení z 2. schůze, konané dne 28. listopadu 2012, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. 12. 1995, který byl podepsán v Praze dne 11. 9. 2012. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Václava Zíky, zástupce ředitele odborů daně z příjmů Ministerstva financí ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.
132
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, abyste mohl zaujmout stanovisko. Ptám se, jestli si přeje vystoupit pan zpravodaj výboru. Ano, přeje. Pojďte, pane senátore. Pan senátor Sykáček. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, bude to velice stručné. Už de facto nemám víc, co bych dodal, protože to tady řekl jak pan ministr, tak pan garanční zpravodaj. Zcela jistě uvedený protokol přispěje jak prostřednictvím rozšířené výměny informací, tak i dalšími úpravami textu k větší právní jistotě a např. i k lepší koordinaci činnosti daňových úřadů obou států, směřujících k omezení případných daňových úniků a podvodů. Vše, co bylo řečeno, zaznělo v podstatě i na VZVOB, a proto tento výbor přijal toto usnesení: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předloženého Protokolu. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego.
Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže se zeptám pana zpravodaje, jestli si přeje vystoupit, pana Strnada, na závěr. Ne. Takže děkuji a my přistoupíme k hlasování. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy, uvedené v senátním tisku č. 416, s ústavním pořádkem. Ještě jednou. Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou ČR a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje smlouvu mezi vládou ČR a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995, který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012. V sále je přítomno 61 senátorek, senátorů, aktuální kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování číslo 45, se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31, pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končí projednávání tohoto bodu. Nyní projednáme bod, kterým je 21. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu (senátní tisk č. 431) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 431 a uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. Uděluji vám slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra zahraničí předložil tento návrh. Je to vůbec
133
první smlouva, kterou EU uzavírá s Irákem. Rada zmocnila komisi v roce 2006, aby takovou dohodu dojednala. Týká se pravidelného politického dialogu, rozvojové pomoci, obchodní vztahy a spolupráce v oblasti právních předpisů. Pokud jde o právní povahu této smlouvy, jedná se o tzv. smlouvu smíšenou, kde je Evropská komise oprávněna pouze k některým aktům a některé jiné musí dělat ve spolupráci s členskými státy. Smlouva je plně v souladu se zahraniční politickými zájmy ČR. Její ratifikace v žádném členském státě nenarazila na žádný problém. Dovolím si vás poprosit, aby tomu tak bylo i v případě České republiky. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 431/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor
Tomáš
Kladívko: Děkuji za
slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, Senátu je předkládán Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu. Cílem této dohody je vytvoření základu pro užší vazby mezi EU a Irákem, podpora reformního úsilí Iráku a usnadnění jeho začleňování do širšího mezinárodního rámce. Dohoda stanoví podmínky pro realizaci spolupráce zejména v těchto oblastech. Je to pravidelný politický dialog, lidská práva, nešíření zbraní hromadného ničení, nešíření ručních palných zbraní, lehkých zbraní, boj proti terorismu, mezinárodní trestní soud, dále je to obchod a investice, spolupráce v oblasti zemědělství, životního prostředí, energetice, dopravě, školství, vědě, kultuře a v otázkách migrace a azylu. Součástí dohody je i tzv. suspenzivní klausule. Toto ustanovení představuje právní základ pro možné pozastavení provádění dohody s okamžitou platností v případě porušení některého z podstatných prvků této dohody. Jak již bylo řečeno, jedná se o smíšenou smlouvu, z pohledu českého práva představuje smlouvu tzv. prezidentské kategorie, k jejíž ratifikaci prezidentem je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Nyní vás seznámím s usnesením VZVOB ze dne 4. prosince 2012, pod č. 5 přijal k tomuto materiálu výbor následující usnesení: Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Daniela Koštovala, vrchního ředitele sekce mimoevropských zemí ministerstva zahraničních věcí a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka, III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore,
prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu. A já otevírám obecnou
134
rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Uzavírám obecnou rozpravu. Pan navrhovatel ani pan zpravodaj se asi nebudou chtít vyjádřit. Ano, prosím, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Vzhledem k tomu, že je to poslední bod mého dnešního bloku, dovolte, abych poděkoval za vlídné zacházení a pozitivní skóre 3:1. Přeji hezký den. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: My děkujeme, pane ministře,
vám a přistoupíme k hlasování. Senát dává souhlas ratifikací Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 30 Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším projednávaným bodem naší schůze je 22. Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) (senátní tisk č. 5) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Marcel Chládek, který má slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážené senátorky,
vážení senátoři, vzhledem k tomu, že se jedná o velmi jednoduchou novelu, tak se budu snažit být pokud možno maximálně krátký. Problém, který řeší tato novela, je v podstatě velmi jednoduchý a prostý. Když vznikal tzv. nový školský zákon, tak nějakým nedopatřením z nového školského zákona vypadl paragraf, který se týkal státních zkoušek z psaní na klávesnici a zpracování textu na počítači a těsnopisu. Vzhledem k tomu, že dlouhou dobu běžely tyto tzv. státní zkoušky a neměly oporu v zákoně, a týká se to ročně až 5000 studentů odborných škol, administrativních škol, ale i škol typu gymnázií, tak když se přišlo na tu chybu, tak ministerstvo školství pozastavilo toto prověřování a zkoušení. Můj návrh tedy dává legislativní úpravu, aby opět státní zkoušky byly přímo v zákoně a mohly se provádět, protože podle informací jak od jednotlivých škol, tak od absolventů těchto škol, tak je to bráno jako velmi pozitivní při výběrových řízení na různé pozice, a já bych vás tedy požádal, abyste propustili tento návrh do druhého čtení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil
135
zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Jermáře. Prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že v úvodu všechno navrhovatel tohoto zákona řekl. Já bych snad pouze doplnil, že drobné legislativní připomínky, které jsou, že je možno odstranit, pokud zákon bude propuštěn do druhého čtení ve výborech. Takže já se přimlouvám za to, aby tento návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore,
posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které vidím, že se nikdo nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Zeptám se pana zpravodaje, jestli se chce ještě vyjádřit. Pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit. Takže můžeme přikázat tento zákon. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VVVK. Máte ještě někdo nějaký jiný návrh? Nikoho nevidím. Přistoupíme k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 59 senátore, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 30. Přistoupíme k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti bylo 0, návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji zpravodaji. Budeme pokračovat ve schůzi. Dalším bodem je 23. Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin) (senátní tisk č. 364) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Senátu pan Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore. Pan senátor zde není. Pověřil paní senátorku Vrecionovou? Ne. Nevidím pana senátora Oberfalzera. Vyhlašují pět minut přestávku. Sejdeme se v 11.05 hodin. (Jednání přerušeno v 11.01 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 11.05 hodin.) Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dámy a pánové, prosím zaujměte svoje místa, budeme pokračovat ve schůzi a pokračujeme v projednávání
136
návrhu senátního návrhu zákona Petra Pakosty a já prosím navrhovatele senátora pana Jiřího Oberfalzera. Máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, drahé kolegyně a kolegové. Já svoje úvodní slovo velmi zkrátím, protože vím, jaké je usnesení výboru pro územní rozvoj, a to bude zřejmě předmětem našeho prvního rozhodování. Návrh na zákaz hydraulického štěpení nebo používání této metody v České republice byl široce diskutován i na hospodářském výboru, který přijal téměř jednomyslně nebo úplně jednomyslně pozměňovací návrhy k definicím těch metod, které by měly být předmětem toho zákazu. Smyslem je ochránit životní prostřední, spodní vody a prostředí pro život občanů v lokalitách, ve kterých se těžba touto technologií zvažuje. Je to konkrétně Náchodsko nebo Broumovsko, Berounsko a myslím, že na Valašsku je také další lokalita. Já teď nejsem moc připraven, protože jsem si myslel, že tento bod máme přerušen. Jak jsem slíbil, nebudu to protahovat, protože návrh na přerušení zazní z úst zpravodaje výboru pro územní rozvoj. Takže mi dovolte, abych tedy setrval na této jenom stručné poznámce. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Miluše
Horská: Děkuji,
pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Výbor přijal usnesení, obdrželi jste ho jako senátní tisky č. 364/2, 364/4 a 364/6. Zpravodajem je pan senátor Petr Gawlas. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu, jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky č. 364/1, 364/3 a 364/5. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou správou. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážení kolegové. Budu poměrně stručný. Je pravda, že během projednávání v našem výboru došlo k významnému posunu, to znamená, že zákon byl schválen s pozměňovacími návrhy. Jenom pro vaši informaci – hlavním smyslem pozměňovacích návrhů bylo, že se nezakazuje metoda hydraulického štěpení jako taková, protože ta je používána i v jiných činnostech, které nepředstavují problém, ale že se zakazuje používat metodického štěpení při průzkumu a těžbě břidličného plynu. K tomu se vyjádřil výbor tak, že doporučil Senátu schválit uvedený zákon v tomto znění s pozměňovacími návrhy, určil zpravodajem mě a předsedu výboru senátora Janu Hajdu pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátoru Petru Gawlasovi. Senátor Petr Gawlas: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím být také stručný k tomuto návrhu senátního návrhu zákona. Výbor VUZP se včera sešel o polední přestávce znovu k projednávání tohoto zákona. Museli jsme odstranit nějaký legislativní nedostatek, kdy v našem minulém usnesení bylo uvedeno, že přerušujeme projednávání tohoto návrhu zákona do 30. 6. Ono legislativně správně je doporučení odročit. Takže já teď přečtu 19. usnesení výboru VUZP. Výbor za prvé revokuje usnesení č. 125 přijaté na 31. schůzi výboru
137
dne 17. října 2012, za druhé doporučuje odročit projednávání návrhu senátního zákona do schválení státní surovinové politiky vlády České republiky, za třetí určuje zpravodajem výboru pro projednávání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Gawlase, za čtvrté pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Všichni jsme se na výboru shodli na tom, že tato metoda těžby břidlicového plynu není vhodná. Metoda je to velice nebezpečná, kdy při používání hydraulického štěpení hornin dochází k úniku chemikálií používaných při štěpení a následně možného znečištění zdrojů pitné vody a ovzduší. Při této metodě těžby navíc dochází k otřesům a tato metoda se tedy dá používat někde na pouštích v Arizoně, Nevadě, ale určitě ne v hustě zalidněné České republice. Ještě bych přidal Beskydy, které patří také k ohrožené oblasti. A ani ekonomický přínos zavedení této metody by nebyl významný, protože se udává, že objem zásob břidlicového plynu na našem území je minimální a řekl bych, že zanedbatelný. Je to jedno procento v současné době spotřebovaného zemního plynu, takže stanovisko je odročit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, uzavírám obecnou rozpravu. Ptám se ještě navrhovatele a zpravodajů, jestli chtějí vystoupit. Prosím, pane navrhovateli. Senátor Jiří Oberfalzer: Já jsem nechtěl tuto věc komplikovat a nechci samozřejmě mařit záměry výboru pro územní rozvoj. Ale přiznám se, že bych dal přednost tomu, kdybychom tento návrh schválili ve znění pozměňovacích návrhů hospodářského výboru a poslali problematiku do sněmovny, která pak může s vládou lépe komunikovat o tom, zda tento návrh je v nějakém hlubokém rozporu se surovinovou politikou vlády a případně se strategickými záměry životního prostředí. Čili já se přiznám, že bych byl vděčný za schválení, ve znění pozměňovacích návrhů. Nicméně respektuji návrh výboru a do června to vydržím. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Rozumím tomu dobře, že budeme hlasovat pouze o návrhu odročit. Tak, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona odročit do schválení státní surovinové politiky vládou České republiky. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 64 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 33, pro vyslovilo 38, proti nula. Návrh byl přijat. Děkuji pánům zpravodajům i navrhovateli a končím projednávání tohoto bodu.
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je
24. Návrh senátního návrhu zákona senátorky Veroniky Vrecionové a dalších,
138
kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 392) Slovo má navrhovatelka paní senátorka Veronika Vrecionová. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovoluji si vám za skupinu senátorů předložit novelu, jejímž cílem je dosáhnout v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu řešení konkrétních problémů se zvýšenými finančními náklady spojenými s výstavbou veřejně prospěšné infrastruktury a dále s rozšiřováním aktivit podnikatelských subjektů v České republice. Současná výše odvodů byla nastavena v zákoně č. 402/2010 Sb., který do té doby platné částky odvodů podstatně zvýšil podle typu půd dvakrát, až dokonce devítinásobně. Tento zákon byl reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren a jejich umisťování v zemědělské půdě. Problém rozvoje fotovoltaiky byl mezitím vyřešen jinými nástroji a zvýšení odvodů se v převážné části budování fotovoltaických elektráren nedotklo. Namístě toho podstatně zasáhly zcela jiné a legitimní podnikatelské i nepodnikatelské aktivity. Výše odvodů ze ZPF tak v současné době postrádá opodstatnění a naopak vyvolává řadu konkrétních negativních důsledků, především významně omezuje investiční výstavbu, výstavbu potřebné veřejně prospěšné infrastruktury, vytvářením nových pracovních míst a regionální rozvoj. Řada ploch, kde investovala města či obce, tak leží ladem. Současná úprava je ale nefunkční i z hlediska veřejných rozpočtů, do jejichž odvodů také směřují – tedy do jejichž příjmů odvody také směřují. Při současné excesivní výši odvodů je totiž celkový výnos z nich i nižší, než by byl, pokud by odvody byly nastaveny v přiměřené výši. Já tady mám čísla z léta loňského roku, kdy vlastně do té doby plánovaný výběr ministerstva financí byl asi 1,7 miliardy korun a stát vybral pouze 35 milionů. Na tom, že stávající výše odvodů je excesivní a má významné celospolečenské negativní dopady, existuje široká shoda. Tuto problematiku má řešit komplexní novela zákona o ochraně ZPF, kterou připravuje ministerstvo životního prostředí. Tento legislativní proces však v tomto směru pokračuje velmi pomalu a intenzita řešení tohoto problému tak výrazně neodpovídá naléhavé situace současného stavu. Tento senátní návrh pouze zmírňuje nejhorší negativní dopady. K těm hlavním principům – za prvé se navrhuje zahrnout výstavbu infrastruktury, to znamená stavby pro dopravu, elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství a staveb s nimi souvisejících mezi případy, pro které nejsou předepisovány odvody za trvale odnímanou půdu a tím tak usnadnit a zlevnit finančně náročnou výstavbu nezbytné infrastruktury pro rozvoj České republiky. V případě průmyslových zón návrh novely nepočítá s úplným upuštěním od odvodů za odnětí, ale pouze snižuje výši odvodů, a to podle okolností až na úroveň před účinností zákona 402/2010 Sb. Tady si jenom dovolím připomenout, že jsem zaznamenala různé připomínky. Jedny z těch nejvážnějších ze strany zemědělců – chtěla bych říct, že se jedná o průmyslové zóny, pouze o ty stávající, o jejich rozšíření, které upravují územní plány, případně regulační plány měst a obcí, a pouze o průmyslové zóny, které byly schváleny vládou. Nepředpokládá se tedy, že se dá očekávat nějaký bezhlavý rozvoj a zabírání zemědělské půdy. Přemýšlím, co bych ještě dále zmínila podstatného. Chtěla bych ještě upozornit na to, že ve zprávě naší legislativy jsem zaznamenala některé připomínky. 139
Zásadní, které vlastně v tom návrhu odhalily pouze některé legislativně technické nedostatky, se podařilo již na třech výborech, kde byl tento návrh projednáván, odstranit pozměňovacím návrhem, který byl přijat všemi těmito výbory. Tam se opravdu věcně nic na návrhu neměnilo, šlo jenom o drobné úpravy. Jinak si myslím, že v tuto chvíli si vás pouze dovolím požádat o podporu tohoto návrhu s tím, že si myslím, že velice podstatné je také to, že v současné ekonomicky těžké situaci jde o prorůstové opatření, které by nikterak nezatěžovalo státní rozpočet. Já vám zatím děkuji a jsem připravena dále odpovídat. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl VHZD. Zpravodajem jej pan senátor Petr Šilar. Usnesení máme jako tisk č. 392/1. Pan senátor Šilar má slovo. Senátor Petr Šilar: Dobrý den, dámy a pánové, kolegové a kolegyně. Pane
předsedající, děkuji za slovo. Já bych zde přečetl návrh na usnesení, tím bych začal jako zpravodaj. Garanční VHZD tento návrh paní senátorky schválil včetně pozměňovacího návrhu, které zde byly pečlivě přečteny a vysvětleny. Navrhuje je Senátu ke schválení. Chtěl bych dodat, že tento návrh zákona je klasickým příkladem, kdy se v minulém zákoně, který napravuje chyby, vylilo s vaničkou i dítě, kdy se v dobře míněném zákoně na ochranu zemědělského půdního fondu zrušily plochy a možnosti, které tady budou jmenovány. Chtěl bych vám všem doporučit tento zákon – tento pozměňovací návrh zákona senátorky Vrecionové ke schválení. To je vše, co mám. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Tento materiál projednal ÚPV. Usnesení má č. 392/2. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Škaloud. Má slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, tento tisk 392
projednal ÚPV a doporučuje jej schválit, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou součástí přílohy a které jsou pouze legislativně technické. Jenom dvě, tři slova, jak jsme to projednávali nebo k čemu jsme dospěli. Při ochraně zemědělského půdního fondu se vždy bude hledat jakýsi kompromis mezi nastavením podmínek, které mají chránit zemědělskou půdu a na druhé straně představují přiměřenou zátěž pro veřejně prospěšné aktivity. Tento tisk představuje jeden z těchto kompromisů respektujících změny podmínek nebo původních předpokladů. Zákon byl reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren a jejich umísťování na zemědělské půdě. To už zde bylo řečeno. Problém fotovoltaiky byl již mezitím vyřešen jinými nástroji. Zvýšení odvodů za odnětí zemědělského půdního fondu se v převážné části budování fotovoltaických elektráren nedotklo. A bylo také citováno, do jaké míry byly očekávané výnosy z těchto poplatků a kolik bylo skutečně placeno. I když samozřejmě nebylo důvodem získávat prostředky z těchto poplatků, ale spíše to byly regulační poplatky. Nicméně tyto poplatky, místo omezení fotovoltaiky, podstatně zasáhly do zcela jiné a legitimní podnikatelské i nepodnikatelské aktivity. V některých lokalitách jsou odvody v důsledku kombinace faktorů – určujících jejich výši – tak vysoké, že investiční výstavbu a rozvoj nových podnikatelských aktivit zcela znemožňují. Takže v průběhu projednávání ÚPV
140
odsouhlasil drobné legislativně technické návrhy a doporučuje projednávaný návrh zákona schválit, a to ve znění těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Usnesení má číslo 392/3. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který má slovo. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a
kolegové, dobrý den ještě ode mě. Dovolil bych si v úvodu říci možná takovou připomínku – třikrát ano. Tím bych chtěl tak trošku naznačit, jak projednával výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém zasedání 16. ledna tento návrh. Moji předřečníci vč. paní kolegyně Vrecionové důkladně přednesli materii tohoto návrhu senátního návrhu zákona a já bych se jenom v krátkosti zmínil, že i má podpora vychází ze zkušenosti, že skutečně zvýšené odvody za vynětí ze zemědělského půdního fondu zkomplikovaly řadě měst a obcí jejich investiční záměry. Zejména jim znemožnily zrealizovat investice, které investovaly do zasíťování pozemků, které v budoucnosti měly sloužit jako průmyslové zóny. Zóny, na kterých měly být postaveny průmyslové podniky, a tím by se také zvýšila zaměstnanost. Proto jsem vítal tento návrh senátního tisku, a když bych se vrátil k návrhu, který přijal náš výbor, tak bych ocitoval z tohoto materiálu, který máte i vy k dispozici, krátce, že náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Tolik z mé strany. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám obecnou
rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji končím. Přejdeme k bodu, který se nazývá podrobná rozprava, kterou teď otevírám, a můžou se podávat pozměňovací návrhy. Všechny jsou přílohou, takže není potřeba je číst. Předpokládám, že jsou všechny stejné. (Poznámka senátorky Vrecionové mimo mikrofon.) Nikdo další se nehlásí, takže končím i podrobnou rozpravu. Navrhovatelka se nechce vyjádřit. Garanční zpravodaj nás provede hlasováním od mikrofonu. Než půjde pan zpravodaj k mikrofonu, paní navrhovatelka má ještě právo vystoupit, protože si vzpomněla, že se jí chce něco říct. (Jmenovaná reaguje z místa mimo mikrofon.) Takže už se jí nechce nic říct. Pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Já si myslím, že bychom měli teď – protože nebyly žádné jiné pozměňovací návrhy – hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou uvedeny v příloze a na základě doporučení našeho garančního výboru, které předložila paní předkladatelka, potom bychom měli hlasovat o pozměňujícím návrhu jako celku, jestli se nepletu. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, takže já nejprve svolám
a potom budeme hlasovat. Pane zpravodaji, veďte nás hlasováním a já vždycky řeknu, že budeme hlasovat. Senátor Petr Šilar: Dovolte mi, abych předložil návrh na hlasování a schválení pozměňovacích návrhů, které máte před sebou pod senátním tiskem č. 392.
141
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A budeme hlasovat o všech najednou. (Zpravodaj souhlasí.) Dobře, takže já v této chvíli zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích 1 až 3, jak máte k dispozici. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 49 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 50, proti 2. Návrh schválen. Paní senátorka Vrecionová se přihlásila do diskuse, ale zřejmě zmáčkla špatný čudlík na to, aby hlasovala pro svůj návrh, aspoň odhaduji její jednání. Je to pravda, že ano. Všechny pozměňovací návrhy máme odsouhlasené a budeme nyní hlasovat o celku, to znamená o znění návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Je to tak, pane zpravodaji. (Zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 50 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 49, proti 6. Návrh schválen. Hlásí se asi s faktickou paní senátorka Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Pane předsedající, dámy a pánové, já se
chci omluvit, ale my jsme nehlasovali o původním návrhu. Možná, že jsem neznalá, ale včera jsme hlasovali nejprve o původním návrhu a teprve potom o pozměňovacích návrzích. A tedy také podle jednacího řádu a myslím si i dosud uznávaných uzancí tak to je, protože nyní právě v komisi pro ústavu máme měnit jednací řád tak, k návrhu pana kolegy Dienstbiera, aby se nejprve hlasovalo právě tak, jako teď, nejprve o pozměňovacích návrzích a pak… (Řeč senátorky přerušena předsedajícím.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, máte samozřejmě pravdu, já zareaguji, v obecné rozpravě nikdo nevystoupil s návrhem schválit, zamítnout, odročit apod. V tom případě se přešlo automaticky do podrobné rozpravy. Takže nic proti jednacímu řádu jsem neudělal. Prosím, v komisi to vyřešte, aby toto bylo zcela běžné, a ono to už je běžné, už jsou podle současných pravidel. (Paní senátorka Wagnerová děkuje za ubezpečení.) Nyní potřebujeme určit dva předkladatele do PS. Navrhuji kolegyni Vrecionovou. Koho dalšího? Pan senátor Bis je ochoten vstoupit jako druhý předkladatel do sněmovny? Ano, takže máme dvě jména. Já o nich zahajuji hlasování. Kdo je pro kolegu Bise a kolegyni Vrecionovou, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Hlasování č. 51 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 53, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelce i zpravodajům. Dalším bodem je
25. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně 142
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 404) Máme to jako tisk 404, jde o druhé čtení. Prosím pana navrhovatele senátora Jiřího Dienstbiera, aby se ujal slova. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Návrh zákona je v zásadě z hlediska své podstaty velmi jednoduchý, protože ve všech typech voleb, kde máme u nás v ČR princip poměrného zastoupení, tedy ve volbách do PS, do EP, do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí, navrhuje zrušení hranice pro uplatnění přednostních hlasů, případně hlasů u komunálních voleb. V současné době je úprava taková, že u komunálních voleb je hranice 10 procent, u ostatních typů voleb hranice 5 procent. Tento návrh tuto hranici ruší. Znamenalo by to, že pořadí na kandidátní listině by se stanovilo tak, že by se mandáty přidělovaly těm kandidátům umístěným na listině, kteří by získali největší počet hlasů, ať už hlasů jako takových, nebo přednostních hlasů podle typu volby. Smyslem je dát lidem větší možnost vybírat si osobnosti na kandidátkách politických stran ale i z hlediska politických procesů, které u nás probíhají, a jak se často objevuje i ve sdělovacích prostředcích, nepoužívají se vždy zcela čisté a řekněme nekorupční způsoby. Mluví se často o tzv. velrybaření a jsou i jiné způsoby, kdy se někdo snaží získat tak zvaně volitelnou pozici na kandidátní listině té které politické strany a samozřejmě tento zákon by omezil i takového praktiky, protože by donutil politiky, aby podporu získávali standardními politickými mechanismy, které se nám vždy také nemusí líbit, protože do standardních mechanismů spadají např. i populistické metody, ale přece jenom je to něco jiného než korupční jednání např. i při sestavování kandidátních listin. Ale hlavním principem, nebo hlavním přínosem je samozřejmě větší možnost občanů vybrat si, koho chtějí, aby je reprezentoval i v rámci listiny politické strany, kterou chtějí volit. Tento princip se u nás výrazněji uplatnil zatím v jediném případě, to je při posledních volbách do PS, kdy na kandidátkách některých stran v některých krajích nebyl zvolen nikdo, kdo nepřekonal stávající pětiprocentní hranici. Myslím si, že tento princip je možno ještě posílit právě předkládaným návrhem zákona. Objevil se tady pozměňovací návrh, který je určitým kompromisem. Zatímco já ve svém návrhu navrhuji, aby se hranice zrušila zcela, jinými slovy, aby byla na nula procentech, tak je tady návrh kolegů Gajdůškové a Nenutila, aby se z 5, resp. z 10 procent u všech typů voleb snížila na 3 procenta. Já bych samozřejmě byl radši, kdybychom tu hranici zrušili zcela, ale pokud by toto byl možný kompromisní návrh, pro který by se našla podpora, tak i takovéto snížení bych považoval za prospěšné a dalo by občanům ČR větší možnost aktivního výběru svých zástupců v zastupitelských sborech. A proto vás chci poprosit o podporu návrhu zákona ať už v té původně předložené, nebo v té kompromisní podobě. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku
zpravodajů. Jediným výborem – garančním – je ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení máme pod číslem 404/1. Pan senátor Nenutil má slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Hlavní podstatu senátního návrhu zákona také zmínil pan
143
předkladatel. V době, kdy tuto materii projednával ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR, tam navrhl sjednotit, pokud předchozí tři úpravy velely k sjednocení jednak počtu preferenčních hlasů a zároveň i možnosti označit právě preferované kandidáty, tak jedinou výjimkou v tomto byly volby do Evropského parlamentu. Zatímco u všech ostatních typů voleb bylo možno na kandidátních listinách označit čtyři kandidáty, ve volbách do Evropského parlamentu to byli pouze dva kandidáti. Ústavně-právní výbor přijal usnesení, kde doporučuje přijmout senátní návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu, jehož podstatu jsem před chvilkou vysvětlil. Jinak už pan navrhovatel avizoval další pozměňovací návrh, se kterým bych vás seznámil pak v podrobné rozpravě. Obecně ústavně-právní výbor konstatoval, že tyto předběžné návrhy novel volebních zákonů si kladou za cíl, aby právě na základě výsledků voleb při rozdělování mandátů jednotlivým kandidátům byla posílena vůle voličů, vyjádřená právě formou přidělení preferenčních hlasů. Zatím bych skončil svoji zpravodajskou zprávu a více pak coby senátor. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám obecnou
rozpravu. Přihlásil se pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a vážení senátoři. Tento
návrh patří do těch návrhů, které nějakým způsobem mají jaksi vylepšit pocit voličů, že lépe mohou uplatnit své názory při volbách. Já považuji za nutné uvést ještě jiné argumenty, které mohou nastínit ještě jiné důsledky, nežli ty, které tady byly uvedeny, nebo o kterých jsem nyní hovořil. Nejprve na začátku chci říct, že v současné době to, zda se kandidát stane poslancem nebo zastupitelem městským, je formováno dvěma aspekty. První je ten, že získá v rámci politické strany kandidát nějakou pozici, obvykle demokraticky a v primárkách. A to je vyjádřeno pořadím na kandidátce. Druhým aspektem je počet získaných preferenčních hlasů. Zde je navrhováno, aby pořadí na kandidátce v podstatě nehrálo roli, to znamená, aby politická strana v podstatě neměla na pořadí vliv. Bude mít vliv jenom na soubor osob, který bude předložen veřejnosti. To, co by vzniklo přijetím tohoto zákona, je velká citlivost na mediální preference nebo mediální útoky. Velkou výhodu bude mít ten, kdo bude mít v médiích větší prostor, třeba nepatrně, ale větší. To může přinést vždy o několik hlasů navíc a to postačí k "přeskákání" ostatních na kandidátce. Podobně vhodně mířená pomluva nebo negativní kampaň před volbami dotyčného bezpečně posune směrem ke konci. I kdyby získal o několik preferenčních hlasů méně, zde budou mít absolutní hodnotu. Žádné limity neexistují. V tomto stávajícím systému mají voliči možnost rozhodnout, kdo po vyhodnocení výsledků "přeskáká" na kandidátce ostatní, ale jen do určité míry. Záměr tvůrců tohoto zákona byl veden tím, že volitelé v primárkách, a to zejména ve velkých městech, mají obvykle lepší informace o kandidátech, o jejich schopnostech řešit problémy, o možnostech komunikovat s ostatními, nežli jiný volič. A tento faktor by měl mít nějakou váhu. V tomto případě bude mít váhu nulovou. Ještě zopakuji. Ten, kdo by chtěl například jenom chvíli mediálně zasvítit před volbami, nebo měl tu možnost, tak by mohl všechny ostatní "přeskákat", nebo nějaká cílená kampaň na kandidáta by mohla zamíchat s výsledky. Voliči by si to možná až tak nepřáli. Lidé, kteří jsou na špičkách kandidátek, obvykle mají větší důvěru, větší schopnosti vytvářet koalice i větší praxi. A ten pocit, že zvýšíme důvěru voličů tím, že 144
otevřeme systém úplně a ještě více, domnívám se, že je iluzorní. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Jako další se hlásí paní
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jestli jsem dobře poslouchala, tak ze strany zpravodaje již byl avizován pozměňující návrh. Chtěla bych k tomuto pozměňovacímu návrhu říci jenom pár slov. Přiznávám, že si nemyslím, že by bylo úplně dobře, aby nebylo žádné kvorum preferenčních hlasů, protože politická strana nese zodpovědnost za to, koho do voleb postaví, zvláště v poměrném volebním systému. Další věc je – a tím jsem vlastně měla začít – že v Ústavě České republiky máme, že politický systém stojí na volné soutěži politických stran. A jestli toto je základ demokracie, pak tedy musíme respektovat vůli politické strany i v tom smyslu, koho zařadí na kandidátky, koho chce, aby byl jejím zastupitelem či jejím poslancem nebo senátorem, ale u Senátu je to trošku jinak. Na druhou stranu vnímám požadavek občanské společnosti. Vnímám i to, co dneska zní od nového pana prezidenta, že by lidé měli mít větší možnost přece jenom si vybrat nejenom mezi politickými stranami, ale i mezi lidmi. K tomu směřuje kompromisní návrh, který podáváme spolu s panem kolegou Miroslavem Nenutilem. Kompromisní návrh na to, aby se ujednotila procenta pro preferenční hlasy, kvorum pro všechny typy voleb, včetně voleb evropských. A možná k tomu jeden příklad i pro ty, kteří jsou tvrdšími zastánci stranické linie. Mám zkušenost, že jestliže na kandidátce vadí jeden jediný člověk, kterého zvláště v komunálních nebo krajských volbách, kde lidé se znají, tak lidé tu kandidátku prostě nevolí, protože v této chvíli mají velmi malou možnost kandidátku ovlivnit. Domnívám se, že jestliže tam kvorum nastavíme, ponecháme ho, protože vnímám i potřebu politické strany postavit si třeba odborníky, ale pokud ho nastavíme tak, aby lidé si skutečně přece jenom mohli vybrat, že to jenom prospěje celému politickému systému, demokratickému systému této zemi, i tomu, že politické strany budou více přemýšlet o tom, jak kandidátky sestavit, protože je-li kandidátka sestavena dobře, tak voliči ji nepřeskládávají. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má předseda
Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, hned na úvod říkám, že tento návrh nepodpořím, byť nemám s většinovým systémem žádné problémy. Několikráte jsem byl tímto systémem zvolen a myslím si, že se ho na jedné straně není potřeba bát. Ale myslím si, že pětiprocentní kvorum dává šanci, aby důvěryhodní, vážení kandidáti byli preferenčními hlasy posunuti. Ale je to nějaké kvorum, to znamená, že to odpovídá nějakému masovějšímu názoru a že to skutečně nebude tak lehce podléhat takové té kampani velkých peněz, kdy na poslední chvíli se něco spustí a jedno, dvě procenta rozhodnou, že se kandidátka úplně překope. Kandidátka je samozřejmě také obrazem politické strany a ona, když do soutěže jde a uspěje, tak má garantovat, že se bude naplňovat to, co slibovala. A to je také obsaženo v tom, že to ona vyjadřuje v tom pořadí.
145
Můžete namítnout, že strany mají dát na kandidátku všechny tak kvalitní. Ale ono to tak v životě prostě není, a víme, že je praxe, že první polovina jsou ti superkvalitní a ten dolejšek se doplňuje těmi, kdo je vůbec ochoten se na kandidátku dát, protože když někoho dáte na nějaké další místo, tak ne každý se tam nechá napsat. Myslím, že rušení kvora může do určité míry vést k postupné destabilizaci u nás nastaveného systému voleb. A uvědomme si, že my jako horní komora Parlamentu máme tu výsadu, že jsme voleni za náš volební obvod většinovým způsobem. A druhá komora Parlamentu je volena na principu poměrného zastoupení. A myslím si, že odbouráním preferenčních hlasů princip poměrného zastoupení do určité míry oslabujeme a posouváme to k principu spíše většinového, protože nakonec zvítězí ten, kdo bude mít více hlasů, byť to může být rozdíl několika málo hlasů. Z tohoto pohledu mi to spíš přijde tak, že autoři tohoto návrhu – ať mi to prominou – řeší některé interní problémy, které v životě zažili, v komunální politice přes celostátní systém voleb, což není šťastné. Myslím si, že takhle by se věci řešit neměly, abychom, když máme někde dílčí problémy, tomu chtěli podřídit celostátně platné normy. To bychom podle mého názoru mohli nadělat mnoho chyb. Já tento návrh nepodpořím, nepovažuji to za dostatečně vydiskutované. Myslím si, že by se o tom měla vést diskuse napříč společensko-politickým spektrem. A znova upozorňuji, že se začíná pomalu ztrácet rozdíl mezi principem voleb do Senátu jako principem většinovým a principem poměrného zastoupení, který je zdrojem hlasů pro dolní komoru Parlamentu ČR. Je to můj názor, protože vím, že se objevují podle mého názoru poněkud až nedomyšlené populistické názory, že by se mělo volit většinovým systémem všude. Ale, přátelé! Dneska se těžko dělají koalice. Vzpomeňme si na problematiku první republiky. A já před tím varuji, že si prostředí můžeme ještě zhoršit tím, že si myslíme, že vytvoříme pro občany ideální systém. Mám obavu, že ho příliš nevytvoříme a že vytvoříme ještě větší handrkování a ještě více nepřehlednou politickou scénu, než ji v současné době máme. Když se tu narodí nějací talentovaní politici, tak vidíte, že lidé celkem mají snahu je posouvat, ale ne vždycky je to úplně šťastné – viz příklad Věcí veřejných. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Martin Tesařík. Senátor
Martin
Tesařík: Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se do diskuse, protože předchozí vystoupení jsem bedlivě poslouchal a současně jsem si uvědomil, že dobrá vůle, která v tomto návrhu je zařazena, může v určitém okamžiku být kontraproduktivní. Hned vysvětlím důvod, proč to tak říkám. Když si vzpomenu na tvorbu kandidátek před krajskými volbami, tak jsem si uvědomil, když jsem z Olomouckého kraje, tak v tomto kraji je jedno velké centrum, Olomouc, ale potom je tam řada okresů, které jsou výrazně menší. A v případě, že by se úplně ztratila hranice preferenčních hlasů, mohlo by se stát, že všichni kandidáti z Olomouce, kteří budou na této kandidátce, díky tomu, že v Olomouci je poměrně větší počet voličů, než v ostatních okresech, mohou získat díky těmto voličům mandát. A myslím si, že toto není záměrem, že záměrem je, aby v krajském zastupitelstvu či v jiných zastupitelstev byli proporcionálně zastoupeni kandidáti pokud možno z celého území.
146
A protože tento návrh podle mého názoru tuto myšlenku bourá, z tohoto důvodu jej nemohu podpořit. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, také já jsem pozorně poslouchal debatu zde, už proto, že jsem jedním ze spoluautorů původní verze. Musím konstatovat, že když se tvořil tento zákon, tak se o tom velmi dlouho diskutovalo, velmi složitě se počítalo. A myslím si, že to je opravdu složitější materie, než se na první pohled zná, s tím, že tam zmíníme jedno nebo druhé procento. Z návrhů, které tady zazněly, tak ten původní považuji za ne příliš domyšlený, protože to by vyvolalo takové důsledky, které si autor zřejmě vůbec neuvědomuje. Pokud se týká pozměňovacího návrhu, ten podle mého názoru hlasovatelný samozřejmě je, protože je na diskusi, má-li být 3 % nebo 5 %. Já osobně si myslím, že 5 % je správně. Nicméně aby se využilo tohoto tisku, když už ho tady máme, avizuji, že v podrobné rozpravě podám také pozměňovací návrh, který bude podmíněný. Nevím úplně přesně, jak budeme hlasovat, protože v zásadě budeme hlasovat v této chvíli o návrhu nula – tři. Ale budu navrhovat podmíněný návrh. Pokud neprojde nula ani tři, aby se hlasovalo pouze o té části, což je v pozměňovacím návrhu část čtvrtá – Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, etc. článek 4 atd., to už by pak bylo stejné, kdyby se slova 10 procent nahradilo 5 procenty a tím pádem by vlastně všechny volby měly preference stejné, to znamená pětiprocentní. Domnívám se totiž, že stejně, jak se budou blížit komunální volby, bude snaha to sjednotit s ostatními volebními systémy, to znamená, že je to jenom otázka, kdy se tento návrh podá. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A to, co tady dneska máme, je návrh, který, pokud chceme, aby demokracie fungovala, bychom přijímat neměli. Já vysvětlím proč, ještě to tady zmíněno nebylo. Problém tohoto zákona kromě toho, co tady bylo řečeno, je ještě v tom, že volič může, nikoliv musí přidělit preferenční hlasy. A pokud někdo z vás byl někdy u voleb, tak je spousta hlasovacích lístků nezaškrtaných, nejsou využity preferenční hlasy. A všichni tito lidé v podstatě souhlasí s kandidátkou tak, jak ji navrhla strana. A abychom byli korektní, tak potom by se měla čísla jedna, dvě, tři, čtyři jakoby dodatečně zakroužkovat. Preferenční hlasy tito kandidáti nedostali, protože lidé souhlasí s pořadím a tím pádem nekroužkují, jako někdy někteří nekroužkují jedničku, protože jedničkou je ten, kdo tam automaticky podle nich je. A pokud my nedokážeme, a to nedokážeme, lidem vysvětlit, že mají kroužkovat vždycky a že když souhlasí s pořadím a mají k dispozici třeba čtyři nebo pět kroužků, že by měli zakroužkovat jedničku, dvojku, trojku, čtyřku a pětku. Tak to všechno ostatní je potom veliký problém, který může absolutně zkreslit to, jak lidé kandidáty vnímají. Proto už i těch pět procent je naprostá hranice z hlediska matematického, co si my můžeme dovolit, právě kvůli tomu, že nikdy ti lidé nebudou tak poučeni, aby pochopili, že
147
v okamžiku, kdy s pořadím souhlasí, že to mají vyjádřit tím, že své kroužky použijí pro prvních pět, čtyři, sedm, podle toho, kolik je kandidátů. To oni nikdy neudělají, že to nejde. Velmi prosím, abychom tento návrh nepřijímali, protože to bychom naopak způsobili, že dobří kandidáti stranou nominovaní na první pozice by na to dopláceli, protože oni je vidí na první pozici, a to znamená, že je nekroužkují. Děkuji za pozornost. Místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Děkuji.
Slovo
má
místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já už jsem se vyjadřoval k tomuto návrhu, když tady byl předložen poprvé. Myslím si, že nedoznal nějakých významných změn. Ono už to tady ostatně zaznělo, proč ten návrh je velmi populistický a dává za pravdu mnohdy extrémistickým názorům na to, jak by se měl systém měnit. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom chtěli změnit volební systém jako takový, pak je cestou hovořit o tom, zda tedy poměrný systém, který samozřejmě vždy bude založený na systému politických stran a na tom, že někdo ty kandidátky sestavovat bude, anebo většinový systém, který jasně hovoří o tom, že se volí konkrétní člověk, tak jako se volí do Senátu. Je to transparentní, je to vidět. Jenom porovnání. Pokud by paradoxně prošel tento návrh pana senátora Dienstbiera, tak co by to mohlo znamenat ve skutečnosti? Na kandidátce, kde jsou kandidáti, 99 % lidí odevzdá lístek neupravený, protože jsou spokojeni s pořadím na kandidátce, tak jak je, a jeden jediný zakroužkuje sám sebe jako posledního, a tím jedním jediným hlasem ten člověk přeskočí všechny. Já nevím, co je demokratického na tom, když o posunu na kandidátce nebo o tom, kdo je zvolený, rozhoduje naprostá minorita. Já jsem vnímal vždycky, že v demokracii má rozhodovat většina. A už těch 5 %, a ukazuje se to obzvlášť u těch politických stran nebo hnutí, která mají malý volební výsledek, stačí několik set hlasů. Stejně tak nevím, co je demokratického na hnutích, která se zorganizují na bázi sociálních sítí a podobně, a volte poslední čtyři. Já neví, jak to hovoří o kvalitě kandidáta, který byl navržen a vybrán tou politickou stranou nebo politickým hnutím, které navrhovalo kandidátku, kde proběhly demokratické primárky, kde skutečně je to souboj osobností, a tady se ukazuje, že podobné návrhy povedou k dalšímu rozkladu systému. Demokracie, a nebojme se o tom mluvit, stojí na systému a na volné soutěži politických stran. Jestli to někdo zpochybňuje, ať ukáže jinou zemi, kde mají jiný systém, kde to tak není. Vždycky, když došlo k rozkladu těchto systémů a zpochybňování, tak to vždycky vedlo k nějaké diktatuře nebo totalitě. A my tady bohužel, ty snahy tady jsou, destruovat demokracii v této zemi. A toto je jeden z takových drobných pokusů. Určitě mnozí populisté budou říkat, tady někdo chce bránit v tom, aby občané mohli vybírat. Ale občané mají právo vybírat, mají právo kroužkovat. Aby ten systém fungoval, tak jak si ho kolega Dienstbier představuje, pak by musela být povinnost zakroužkovat x počet kandidátů. A volební lístek, který by nebyl upraven, by byl neplatný. Protože pak se projeví skutečná vůle občanů. Ale to je další prvek většinového systému. A chceme většinový systém? Můžeme. Možná, že protože upravujeme volební zákon pro všechny komory kromě Senátu, tak se nám to může zase vrátit s tím, že
148
druhá komora, Poslanecká sněmovna vymyslí něco ve vztahu k volebnímu systému Senátu. Já myslím, že takovéto věci by měly být přinejmenším prodiskutovány se zastupitelskými sbory, kterých se takovéto návrhy týkají. Ten návrh není absolutně prodiskutovaný. Je to populismus čistě jasný, a chápu, určitě každý máme svoji představu, ale na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme měnit systém volební, a je to samozřejmě transparentní, tak pak hovořme, chceme-li, aby rozhodovali občané o konkrétních jednotlivých kandidátech, tak hovořme o většinovém systému. Ten je transparentní, ten je spravedlivý, protože na rozdíl od návrhu kolegy Dienstbiera nestačí 1, 2, 3 nebo pár set hlasů v porovnání s tisíci, kteří mají jiný názor, ale musí získat většinu. Každý z nás, který kandidoval do Senátu, musel získat ne poměrný počet hlasů v prvním kole, ale musel získat absolutní většinu hlasů ve druhém kole. Je to spravedlivé? Je. Většina občanů, která volila, si mě vybrala. To, co je tady navrhováno, znamená, že minorita rozhodne o tom, co si vlastně ani možná většina nepřeje, takže z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že tento zákon nebo ta úprava na 5 % je maximum, co se dá akceptovat, a jsem přesvědčen, že těch 5 %, obzvláště při nízké volební účasti, při malém volebním výsledku je natolik demokratické, že umožňuje minoritě rozhodovat o pořadí na kandidátkách, o kterém většina má jinou představu. Bavme se o věcech otevřeně, nepodléhejme populismu, nepodléhejme tomu, co si přejí některá média, co si přejí možná některé finanční skupiny, které by rády v této zemi převzaly dneska kromě hospodářské a ekonomické moci i moc politickou. Takže pokud bychom měli schválit nějakou změnu, myslím si, že to, co navrhuje kolega Martínek, je přiměřené. To, co bylo navrženo původně, jsem přesvědčen o tom, že by vedlo k dalšímu nárůstu extremismu v této společnosti. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Miroslava Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, myslím si, že
všechno podstatné už bylo řečeno, a já navrhuji návrh tohoto zákona zamítnout. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.
Naprostá většina diskusních příspěvků nebo těch argumentů směřovala skutečně k původnímu návrhu, kde byla nulová procentní hranice. Z jiných vystoupení už tady bylo avizováno, že došlo k jakési dohodě mezi navrhovatelem a skupinou senátorek a senátorů, kde nulová hranice není. Takže považuji za zbytečnou ztrátu času, bavit se o těch 0 %, když teď je na stole jiný návrh. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí,
končím obecnou rozpravu. Pan navrhovatel se chce vyjádřit? Senátor Jiří Dienstbier: Děkuji za slovo, rád bych se k některým věcem, které tady zazněly, vyjádřil. Především tento návrh důsledně zachovává poměrný systém. Na poměrnosti systému se vůbec nic nemění. Jsou tady i mnohem radikálnější systémy, já jsem jeden už v předchozí diskusi zmiňoval, např. finský systém, kde jsou kandidáti všech politických stran na jedné listině, lidi vyberou
149
jednoho jediného člověka, a ta strana dostane ten hlas, a ten systém je také v důsledku zcela poměrný. Ale na základě toho, že si každý volič vybere jednoho jediného pro něj nejpřijatelnějšího z navržených kandidátů. A samozřejmě hlasy pro kandidáty pak rozhodují i o tom pořadí. Takže doopravdy poměrné systémy můžou mít velmi různou povahu. Tady se v zásadě na současném systému v podstatě nic nemění z hlediska základních principů, tzn., zůstává důsledně poměrný. To jenom, protože Milan Štěch tady diskutoval trošku k jiným věcem, k jiným návrhům, které se taky projednávají, ale tento návrh doopravdy na to nedopadá, tzn., nijak nepřibližuje volební systémy do Senátu a do Poslanecké sněmovny, protože vychází z důsledné poměrnosti. Nevím, do jaké míry komentovat názor, že toto rozkládá systém. Jak jsem říkal, na principu poměrnosti se nic nemění. Tvrdit, že hrozí totalitou a rozkladem systému, pokud voliči dostanou právo ve větší míře přednostními hlasy podpořit konkrétní osobnosti na kandidátkách – opět zdůrazňuji – při naprostém zachování poměrnosti, mi přijde také jako zcela nerelevantní argument. Jsou tady jiné argumenty, které se týkaly toho systému – a na které by bylo dobré reagovat. To, co říkal kolega Vystrčil, že by vlastně tímto byli poškozeni kandidáti na čelních místech, protože lidé mají pocit, že je nemusí kroužkovat, když už jsou vpředu… No, ono stačí podívat se na výsledky voleb. Na server "volby.cz" a běžným nahlédnutím zjistíme, že téměř ve všech případech, právě tzv. lídr, tedy ten, kdo je na prvním místě kandidátky, má nejvyšší počet preferenčních hlasů. Samozřejmě ne vždy. V případě Ivana Langera v Olomouckém kraji v posledních volbách do sněmovny tomu bylo jinak, ale to je spíš výjimka, protože strany mají tendenci dávat si do čela kandidátek toho, o kom si myslí, že jim přinese největší volební úspěch, největší volební zisk. Totéž platí o dalších kandidátech umístěných na čelních pozicích na kandidátkách. Opět, pokud se podíváte na statistická data, největší procentní zisky přednostních hlasů získávají kandidáti na čelních pozicích na kandidátní listině. Čili tato hrozba, že by ti, kteří jsou stranou upřednostněni, propadli, protože voliči neznají systém… Zjevně znají systém. Umějí se rozhodovat. Přednostní hlasy i těmto kandidátům, a dokonce zpravidla v hojnějším počtu, dávají. Další námitka, která se objevovala. Že např. v krajských a sněmovních volbách by mohli být preferováni více kandidáti z velkých měst nežli z menších obcí. I touto námitkou jsem se zabýval. Kdyby to tak reálně dopadlo, bylo by negativní. Všichni by měli mít stejnou šanci využít svého pasivního volebního práva. Různé regiony v rámci kraje by měly být zastoupeny, třeba i různé části obce. Opět statistická data nic takového neukazují. Jsou úplně jiná kritéria, která rozhodují. Když tady kolega Martin Tesařík vystupoval s příkladem Olomouckého kraje, tak jsem okamžitě nakoukl na výsledky posledních krajských voleb. Ani v tomto případě se to nepotvrdilo. Ano, dosavadní hejtman, byť z poměrně zadní pozice, měl obrovské množství preferenčních hlasů. Nepochybně to bylo proto, že byl známým hejtmanem. Nikoliv proto, odkud byl. Jinak kandidáti z Jeseníku, z Přerova a z Prostějova byli v rozpětí druhého až pátého místa z hlediska počtu preferenčních hlasů. Tedy nebyli přeskočeni v počtu preferenčních hlasů kandidáty z Olomouce. Stejnou námitku tady už při prvním čtení uplatňoval kolega Vícha. Uváděl příklad Bohumína, že potřebuje mít zastoupeny různé části města, různé odbornosti. Tak, aby bylo zastupitelstvo vyvážené, aby tam měl odpovídající reprezentaci. V případě posledních komunálních voleb a kandidátky sociální demokracie, kterou tady kolega zmiňoval, se ze 17 volených kandidátů tímto způsobem změnilo pořadí pouze na 17. a 18. pozici. Jinak je vidět, že když je dobře sestavena kandidátka a
150
voliči proti ní nemají námitku, tak v zásadě upřednostňují doopravdy kandidáty z čela kandidátky, a nemají tendenci pořadí měnit. Ani tuto námitku nepovažuji za relevantní. Pokud si člověk dá čas a podívá se do statistických dat, která jsou všem dostupná na serveru "volby.cz", kde jsou výsledky všech voleb, které tady od roku 1989 proběhly. Z hlediska odpovědnosti stran za program nebo toho, aby tam byli lidé, kteří jsou, jak říkal kolega Škaloud, zkušenější, schopnější dělat kompromisy v sestavování koalic – myslím, že námitka byla vyvrácena praktickými výsledky, těmi statistickými daty. Jak jsem říkal, zpravidla jsou tito preferováni až na určité výjimky. Strany, které se chovají racionálně, dávají kvalitnější lidi dopředu, takže se nemusí být toho, že by jim dělali jejich voliči revoluci na jejich kandidátkách. Myslím si, že bát se voličů, že se budou chovat nesmyslně, neracionálně, že tomu zatím úplně nic nenasvědčuje. Byť samozřejmě i já bych si často představoval jiné výsledky různých voleb, než jak dopadnou. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Garanční zpravodaj se chce
vyjádřit, má slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo,
mně nezbývá nic jiného, než konstatovat, že v 10 vystoupeních v obecné rozpravě padl jediný návrh, a to návrh tohoto zákona zamítnout. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A o tom také budeme po znělce hlasovat. Hlasujeme o návrhu – zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 52 ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32. Pro 27, proti 23. Návrh zamítnut. Otevírám podrobnou rozpravu. Pan senátor Miloš Vystrčil (už se zase odhlásil – už se zase přihlásil…). Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pozměňovací návrh, který je předložen, posunuje hranici 0 % na 3 %, čímž mírně riziko toho, jak tady správně (a já to neříkám často) podotkl pan místopředseda Škromach, že menšina rozhodne proti vůli většiny, se zmenšuje. Ale riziko zůstává. Znovu rizika zopakuji, protože se mi zdá, že tady došlo v projevu pana kolegy Dienstbiera k interpretaci, kterou by učitel matematiky na střední škole nepřežil. Na serveru www.volby.cz se nedozvíte, kolik hlasovacích lístků zůstalo volných a nebyly na nich použity preferenční hlasy. To tam nikde není napsáno. Druhá věc, která v tomto návrhu je, že volič nemusí použít preferenční hlasy. Kdyby tento návrh obsahoval, že je musí použít, byla by to jiná situace. Kdyby tento návrh obsahoval, že když je nepoužil, budou "kroužky" přiřazeny prvním xkandidátům podle toho, jak se kroužky dávají – zase by to bylo matematicky korektní. Toto v návrhu obsaženo není. Je pravda, že většinou lidé intuitivně té jedničce kroužek poskytnou. Ale nečiní tak u dvojky, trojky a u čtyřky. A – prostřednictvím pana předsedajícího – aby pan kolega Dienstbier mohl erudovaně a korektně prohlásit to, co prohlásil, tak by nejdříve kroužky musel přidělit u všech hlasovacích lístků, které je neobsahovaly, a následně spočítat preferenční hlasy. A pak teprve říct, jestli by to vyšlo stejně, nebo nikoliv. Já tvrdím, že zejména kandidáti na pozicích 2, 3 a 4 a říkám to ze své zkušenosti, jako kdysi člověk, který seděl u voleb – by prostě postoupili dopředu a přeskočili by ty, co se stali poslanci. Určitě by se tak stalo, protože ti lidé skutečně,
151
v případě zejména dvojky, trojky a čtyřky již nekroužkují, nedělají to. A ten zákon je špatný, je nelogický, je matematicky nekorektní. Já vím, že nás to většinou nezajímá, protože to je populistické a pokud zase některý novinář poslouchal jen napůl, tak zase napíše, že tady někdo chtěl dát vůli a moc rozhodovat občanům. A někdo tady říká, že to v žádném případě nechce, že si myslí, že politici jsou moudřejší, ale věřte, není tomu tak. Prostě, my kromě toho, že bychom ještě chtěli mít oblibu voličů a mít co nejvíce hlasů, bychom se také měli starat o to, aby věci, které schvalujeme, byly kvalitní, korektní a odpovídaly v tomto případě matematickým teoriím. Tento zákon tak nečiní a dělá z toho bramboračku. Je pravdou, je pravdou, že tento pozměňovací návrh ji mírně narovnává. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor
Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.
Abych tedy narovnal tu bramboračku, jak bylo v předchozím vystoupení řečeno, se vám, paní senátorky, vážení páni senátoři musím omluvit, protože teď budete poslouchat asi 10 minut řadu čísel, jelikož pozměňovací návrh je paní senátorky Gajdůškové a můj. Vznikl až po jednání všech výborů právě dohodou mezi panem navrhovatelem a skupinou senátorek a senátorů. Takže, byť ho máte na svých lavicích, byl rozdán až dnes – omlouvám se. Zákon, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Část první. Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů. Článek 1. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 195/2010 Sb., se mění takto: 1. V § 50 odstavec 5 se slova "5 procent" nahrazují slovy "3 procenta". Část druhá. Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých dalších zákonů. Článek II. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů se ve znění zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto: 1. v § 37 odstavec 1, větě třetí se slova "nejvýše u 2" nahrazují slovy "nejvýše u 4", 2. v § 48 odstavec 5 se slova "5 %" nahrazují slovy "3 %". Část třetí. Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů.
152
Článek III. Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto: 1. v § 43 odstavec 7 se slova "5 %" nahrazují slovy "3 %". Část čtvrtá. Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Článek IV. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 238/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 283/2005 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., se mění takto: 1. v § 45 odstavec 4 se slova "10 %" nahrazují slovy "3 %". Část pátá: Účinnost. Článek V. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Tolik načtený pozměňovací návrh vlastně braný jako komplexní pozměňovací návrh. V případě, že by toto bylo přijato, můžeme konstatovat, že ve všech typech voleb, vyjma samozřejmě voleb do Senátu, je hranice 3 % preferenčních hlasů a ve všech typech voleb, vyjma voleb do Senátu, mohou voliči použít až 4 preferenční hlasy. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Radko
Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Tak, jak jsem
avizoval, chtěl bych, aby se sjednotily stávající systémy volební. Proto kromě toho, co jsem avizoval, se ještě budu zabývat volbami do Evropského parlamentu, kde bych souhlasil s tou částí, kdy preferenční hlasy mohou být čtyři a ne dva, jak je to doposud, protože 4 preferenční hlasy jsou jak v krajských, tak parlamentních volbách. Také budu muset ten zákon přečíst. Já nevím – znovu říkám, nevím přesně, jak se bude hlasovat, protože pan zpravodaj tady už dvakrát říkal, že předkladatel se ztotožňuje s jejich návrhem. To znamená nevím, jestli se bude hlasovat o původním návrhu také, či nikoliv. Každopádně berte to, že to je návrh jako podmíněný návrh. V případě, že by neprošel původní návrh, resp. návrh pana předkladatele Nenutila a Gajdůškové, tak pak bych prosil, aby se hlasovalo o tomto pozměňovacím návrhu, který by zněl následujícím způsobem: Pozměňovací návrh – zákon ze dne… 2013, kterým se mění zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změnách některých zákonů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Část první. Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu a o změnách některých zákonů. Článek I. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 37 odstavec 1 větě třetí se slova "nejvýše u dvou" nahrazují slovy "nejvýše u čtyř". Část druhá. Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů. Článek II. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 238/1992 Sb., nálezu 153
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 283/2005 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb. se mění takto: 1. v § 45 odstavec 4 se slova "10 % nahrazují slovy "5 %". Část třetí. Článek III. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor
Jiří Bis. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážení kolegové – a kolegyně.
Jsou zákony, které, bych řekl, jsou hodně důležité. Vždycky říkáme – a naše strana to prosazovala – že na těchto zákonech by měla být celospolečenská široká shoda, pokud možno i shoda všech politických stran. Volební zákon k takovýmto zákonům rozhodně patří. Když si uvědomím, že je nám zde předkládáno, že něco bylo uděláno pět minut před tím, než to zde bylo přečteno, a že o tom máme hlasovat a měnit základní pravidla hlasování v České republice, tak je mi z toho špatně. Navrhuji tuto taškařici populistickou zamítnout a zákon připravit řádně. Děkuji. Místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Pane
kolego, o návrhu zamítnout jsme již hlasovali. Nikdo další se nepřihlásil. Pan senátor Radko Martínek, jestli ho mohu poprosit, aby to dal v písemné formě, protože v daném okamžiku nejsme schopni, i když to není vůbec komplikované, protože se to dá jako komplexní pozměňovák k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu, ale prosím, abychom to dostali písemně. Musí to být samozřejmě před hlasováním. Než se to vytiskne a než pak eventuálně navrhnu další postup, tak se ptám pana navrhovatele, že končím podrobnou rozpravu, jestli se k ní chce vyjádřit. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Už jenom stručně. Lehká reakce na kolegu Vystrčila, že nejsou data o tom, kolik lidí odevzdalo prázdné hlasovací lístky a kolik lidí kroužkovalo. V této podobě samozřejmě ne, ale z dat na serveru volby.cz lze určit míru, do jaké lidé využili svých přednostních hlasů. To vůbec žádný problém není. Čili šlo by i přesně spočítat kroužky, které využity nebyly v jednotlivých typech voleb. Takže toto doopravdy problém není. Ale já bych chtěl říci, že byť já bych byl raději, kdyby byl schválen zákon v původní podobě a hranice se snížila na nulu. Protože vnímám, že to je složitá materie a že tady vznikl nějaký kompromisní návrh, tak já tento ústupek za sebe rád učiním. Chtěl bych vás požádat, abyste podpořili pozměňovací návrh kolegů Gajdůškové a Nenutila, který tuto hranici sjednocuje na třech procentech pro všechny typy voleb, kde se volí poměrným systémem. K dopadu, kterým tady někteří argumentovali, k tomu jsem se vyjádřil po uzavření obecné rozpravy a nemá smysl je opakovat. Ale myslím si, že si naši občané zaslouží, aby měli možnost více ovlivňovat volební proces a že žádné negativní důsledky na náš stranický systém to mít nebude, že dnešním problémem, proč strany ztrácení důvěru, je právě proto, že se snaží ovládat úplně každou součást veřejného života a nedat lidem možnost, jak se na tomto rozhodování podílet. Tento návrh zákona je naopak cestou k obnovení důvěry ve stranický, politický systém, protože tento systém bez důvěry v politické strany dlouhodobě stejně
154
nemůže přežívat. A proto vás prosím o podporu napřed tohoto pozměňovacího návrhu se třemi procenty a následně o podporu návrhu zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan zpravodaj by prosil –
garanční, aby se vyjádřil. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážení pane místopředsedo. Během podrobné rozpravy byly podány dva pozměňovací návrhy, přičemž první, který jsem tady tak nezáživně načítal, v tom je obsažen i pozměňovací návrh z usnesení ústavně-právního výboru. Kolegyním a kolegům jenom připomenu, že to je navýšení počtu preferenčních hlasů ve volbách do Evropského parlamentu ze dvou na čtyři. Z vystoupení pana senátora Martínka jsem pochopil, že o druhém pozměňovacím návrhu, v jím navrženém, by se hlasovalo v případě, že by neprošel první mnou načtený pozměňovací návrh. Tedy z toho vyplývá, že navrhuji hlasovat nejprve o prvně načteném pozměňovacím návrhu. V případě, že by nezískal potřebné množství hlasů. Hlasovat pak o druhém pozměňovacím návrhu. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já mám pro vás v této chvíli
návrh. Jednak procedurální, abychom – protože nemáme v elektronické podobě ani jeden pozměňovací návrh – tak abychom vyhlásili přestávku, aby to šlo zpracovat. To je jedna část. Já bych tuto přestávku spojil s přestávkou na oběd. Ale máme zafixované body jako první odpoledne, což je Roudnice. Protože hlasování – bude-li k dispozici – bude trvat přesně pět minut. Tak navrhuji, abychom zafixovali dokončení tohoto bodu jako první bod odpoledne a pak už pojedeme s přečíslováním všech bodů. Jestli souhlasíte s tímto návrhem. Mezitím budou oba návrhy pozměňovacích návrhů k dispozici. Takže o tomto procedurálním návrhu bych nechal hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto proceduru tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 53 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33. Pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vyhlašuji přestávku do 13.45 hodin. (Jednání přerušeno v 12.38 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 13.48 hodin.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení
kolegové, dokončíme bod volební zákon. V této chvíli se nám už vyjádřili prakticky všichni, jak předkladatel, tak navrhovatel, tak zpravodaj. Došlo k ujednocení pozměňovacích návrhů ve smyslu, že to máme všechno v písemné formě. Protože návrh kolegy Martínka byl pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, tak o tom bychom hlasovali jako o prvním návrhu. (Projevy nesouhlasu.) Když je to pozměňovací k pozměňovacímu… (Projevy nesouhlasu – pan senátor Dienstbier.) To není pozměňovací? (Pan senátor Martínek z místa mimo mikrofon sděluje, že to je podmíněný návrh v případě, že by neprošel ten jejich.) Náš jednací řád nezná podmiňovací pozměňovací návrh. (Hlas: To je samostatný návrh.) To je něco jiného, paní kolegyně, že to je samostatný návrh, ale takto to nebylo avizováno. Nevadí,
155
jestliže předkladatel říká, neprojde-li kolega Nenutil, snad projde kolega Martínek. Takže já dám radši znělku. Já všechny nás odhlásím. Zase se přihlaste. (Předsedající vyčkává na příchod pana senátora Pešáka s doprovodem.) Žádný spěch, já vidím - a počkám. Na některé bych nečekal, ale na kolegu počkám… (Pobavení v sále.) Všichni se mrkněte, jestli vám svítí modré světélko vedle karty. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorky, první místopředsedkyně Aleny Gajdůškové a kolegy Miroslava Nenutila. Všichni to máte k dispozici. Mně tady nebliká světélko… Už mi bliká. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 54 je ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 24, proti 21. Návrh zamítnut. Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Radka Martínka. Zahajuji hlasování. Kdo jej pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 55 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 22, proti 18. Návrh byl zamítnut. Hlásí se navrhovatel pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě takový návrh nepadl, nyní navrhuji schválit zákon tak, jak byl předložen. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To je samozřejmě v našich
pravidlech. Zahajuji hlasování o - schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 15, proti 22. Návrh byl zamítnut. Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Dalším bodem našeho programu je pevně zařazený bod, kterým je
26. Petice "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem!" (senátní tisk č. 435) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 435. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 435/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle paragrafu 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou Václav Kejř, Ondřej Krajník a Josef Krajník, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. 156
Navrhuji, abychom hlasovali o všech účastnících najednou. Přistoupíme k hlasování. Myslím si, že v této chvíli mohu, beze znělky, protože od posledního hlasování je jenom chvilka. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tedy souhlas s vystoupením jmenovaných, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 57 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Budeme tedy počítat s vystoupením výše zmíněných. Přihlášen je ještě s návrhem pan senátor Hassan Mezian. Pane senátore, prosím, řekněte svůj požadavek. Senátor Hassan Mezian: Dámy a pánové, vážené kolegyně a vážení kolegové, žádám, aby starosta Roudnice pan Urban, jelikož je interesovaný do této záležitosti, a žádá, aby mohl vystupovat, mohl vystupovat. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže byl zde ještě
jeden návrh na účastníka toho řízení, pana starostu Roudnice na návrh pana senátora Meziana. Dám o tomto návrhu opět hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, abychom rozšířili počet petentů, kteří mají právo vystoupit zde, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. My tedy rozšiřujeme seznam vystupujících o pana starostu. Dovolte mi, abych všechny zástupce petentů zde za nás všechny přivítala. Seznam dotčených stran vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jedná se ještě o generálního ředitele VZP ČR Zdeňka Kabátka. Navrhuji, abychom hlasovali nyní i o něm. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat. Pro pořádek musím říci o zástupci ministerstva, resp. o ministrovi se nehlasuje, má právo vystoupit kdykoli. Dovolte mi tedy, abych zde přivítala zástupce stran dotčených peticí. Jedná se o ministra zdravotnictví Leoše Hegera a Zdeňka Kabátka, generálního ředitele VZP. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, milí petenti, dovolte mi, abych v krátkosti uvedl projednávání této petice a zároveň bych vás požádal, abychom věnovali této petici mimořádnou pozornost už z toho důvodu, že tato petice byla doprovozena i poměrně masivními demonstracemi přímo v Roudnici, kterých se zúčastnilo několik tisíc lidí. A my, když jsme projednávali některé minulé petice, které se týkaly právě problematiky zachování malých nemocnic, tak tady zaznívala i informace, jestli má nebo nemá smysl toto veřejné slyšení. A tak bych si dovolil upozornit na článek, který byl v Hospodářských novinách, který na titulní stránce
157
píše: "VZP pohřbila plán na rušení nemocnic". Ale vzhledem k tomu, že mám informaci od petentů, že problém této nemocnice je ještě trochu jiný, a to v tom, že některá oddělení, pokud opravdu budou zrušena, resp. nebude tam nasmlouvána s VZP smlouva, tak v podstatě tato nemocnice jako taková nebude moci stejně fungovat. Rád bych také upozornil, že tam bylo podáno několik trestních oznámení, která řešila a řeší Policie ČR, to znamená trestní oznámení na tato rozhodnutí. Byla tam poměrně masivní podpisová akce i starostů obcí a měst z celého okolí. Tolik na okraj a rámec celé této petice. Náš výbor projednal tuto petici na veřejném slyšení 19. listopadu 2012 a po rozpravě bylo doporučeno Senátu Parlamentu ČR, aby přijal usnesení, které je uvedeno v příloze č. 1, a navrhuje Organizačnímu výboru, aby určil osoby zastupující petenty používající práv § 142a a mluvčího petičního výboru uvedeného v příloze č. 2 tohoto usnesení, aby mohli vystoupit, a zároveň, aby doporučil Senátu Parlamentu ČR pozvat zmíněné dotčené orgány, které již tady byly představeny. Moji osobu určila zpravodajem tohoto projednávání. A jen pro pořádek závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení výboru, o kterém budeme posléze hlasovat: Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici "Zachovejme nemocnici v Roudnici nad Labem" a konstatuje, že tato petice je důvodná, a důrazně žádá ministerstvo zdravotnictví, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, zaměstnanecké pojišťovny a Ústecký kraj zachovat akutní lůžkovou péči v Podřipské nemocnici ve stávajícím rozsahu, se snížením lůžek, ne celých oddělení, a tuto péči nasmlouvat na roky 2013 až 2017 ne krátkodobě, ani střednědobě. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane
senátore, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládá se samozřejmě vystoupení petentů, takže si dovolím přečíst návrh pořadí: Václav Kejř, Ondřej Krajník, Josef Krajník, Leoš Heger, Zdeněk Kabátek a pan starosta Roudnice. Poprosím nyní pana Václava Kejře. Prosím, máte slovo. Václav Kejř: Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, pane generální řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny. Před více jak dvěma měsíci jsme při veřejném slyšení projednávali petici "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem". Petici podepsalo bezmála 15 000 občanů z Roudnice a Podřipska. Požadovali jsme zachování nemocnice v plném rozsahu, to znamená se čtyřmi primariáty. Ministerstvo zdravotnictví spolu se Svazem zdravotních pojišťoven zaštítěných Všeobecnou zdravotní pojišťovnou tvrdě požadovalo takové kroky k omezení činnosti nemocnice, které by vedly k jejímu postupnému zániku. Stále se domnívám, že to bylo, jak jsem na slyšení říkal, plácnutím do vody a zkouška toho, co ještě vydržíme a co si ještě necháme líbit. Demonstrace obyvatel celého Podřipska 17. listopadu 2012 a podpisy těch bezmála 15 000 obyvatel vám však ukázaly, že nemocnici nedáme. Jsme rádi za to, že prozatím byly zachovány dva primariáty – chirurgie a interna. To však pro přežití nemocnice nestačí. Proto požadujeme podepsání smlouvy i na gynekologii s porodnicí a dětské oddělení. Tento požadavek vyjádřili občané na dalším shromáždění za účasti poslanců Parlamentu ČR 10. ledna letošního roku.
158
Pane ministře, co se týče počtu porodů, které má mít nemocnice, byly na ministerstvu stříleny od boku, a tolikrát se měnily a diametrálně lišily, že tomu nelze porozumět. Jinak postupem ministerstva a zdravotních pojišťoven jste vytvořili nejistotu pro lékaře, a jak dopadla gynekologie v Roudnici, víme. Lékaři z existenčních důvodů si logicky našli zaměstnání v jiné nemocnici a gynekologie s porodnicí zatím nefungují. Na Mělníce "málem rodí i na chodbách". Vážení senátoři. Pomozte nám tedy v podepsání smlouvy a lékaři určitě budou. V opačném případě žádný lékař logicky do té nejistoty nepůjde. Jinak se domnívám, že společný postup pojišťoven, který byl v minulosti několikrát zmíněn, zavání kartelovou dohodou a dávám tímto podnět k prošetření. Vážení. Peticí jsem se stal v Roudnici asi více známým a není snad dne, kdy by mne nezastavila budoucí maminka s dotazem, jak to vypadá s porodnicí a dětským oddělením. Buď má informace od kamarádky nebo zkušenost s prvním porodem, a v Roudnici by ráda, ve své rodinné nemocnici, přivedla na svět své další děcko. V naší rodinné nemocnici není pouze nějaká XY-rodička, ale má své jméno a laskavou péči personálu. V neposlední řadě je i to, že se děcko narodí v Roudnici, v metropoli Podřipska. Jak jsem již uvedl, požadujeme rovněž zachování dětského oddělení. Máme totožné argumenty, jako jsme použili u interny a chirurgie. Toto oddělení je zde zkrátka potřeba. Navíc návštěva hospitalizovaného dítěte je daleko snazší v Roudnici než s dojížděním. Do Litoměřic naši již z principu nepůjdou, protože víme, odkud vítr vane a kdo má zájem na likvidaci Roudnice, a do Mělníka je to sice blíž než do Litoměřic, ale špatné spojení pro ty, co nemají auto. Navíc v Roudnici, tak jako na všech odděleních, tak i na dětském oddělení je stálá pohotovostní služba, a to je neocenitelná věc. Dále všichni zúčastnění na veřejném slyšení jsme se shodli na tom, že ministerstvo nemá svou jasnou koncepci a že chce z nějakých podivných důvodů zrušit právě roudnickou nemocnici. Nebyla zpracována analýza zlepšení či zhoršení dostupnosti lékařské péče a zejména dopadu na obyvatele Podřipského regionu. Potvrdil to vlastně dnes již bývalý generální ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny, když na veřejném slyšení doslova řekl: Takových papírů vám vyrobím, kolik budete chtít! Kde je svobodná volba lékaře? Kde je svobodná volba zdravotnického zařízení? Anonymní anketa spokojenosti v Roudnici ukázala, že 98 % pacientů je s nemocnicí spokojeno. Co chcete slyšet ještě za pádnější argumenty? Vážení senátoři, pane ministře. Naše požadavky jsou podepřeny memorandem o společném postupu zachování nemocnice v Roudnici nad Labem, jsou podpořeny 50 obcemi regionu, naše požadavky podporují i obce z Mělnicka a od Litoměřic. Všechny městské a obecní rady či zastupitelstva ve svých usneseních podporují zachování nemocnice v Roudnici se všemi čtyřmi primariáty. Pro zachování nemocnice je rovněž usnesení starostů a zástupců obcí Roudnicka a Litoměřicka. Velkou podporu vyslovil i svazek obcí Podřipska. Vážení senátoři, věříme ve vaši podporu a jsme přesvědčeni, že i ministerstvo zdravotnictví vezme v úvahu naše argumenty a nebude dále ztrpčovat život na Podřipsku jeho obyvatelům. Děkuji za pozornost.
159
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také. A
dále vystoupí pan Dr. Ondřej Krajník, prosím. Ondřej Krajník: Vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře, vážený pane řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny. Jsem primářem chirurgie v Podřipské nemocnici a budu mluvit nejenom jako lékař, ale i jako patriot. Roudnice nad Labem je jedno z nejstarších měst v České republice, region Podřipsko má historii 1 500 let. Historie tohoto regionu začala příchodem prvních Slovanů v 6. století do kotliny mezi Prahou a Řípem. Situaci popisuje barvitě pověst o příchodu praotce Čecha na Říp. Od té doby se Roudnice vyvíjela jako tržní místo v místě brodu na levém břehu Labe. Pro situaci naší nemocnice použiji přirovnání ne z historie, ale z přírody. Nemocnici bylo nejprve v novinách oznámeno, že porodnice s méně než 800 porody budou uzavírány. Číslo bylo později sníženo na 500, ale to již probíhala petice za zachování kompletní akutní péče v Podřipské nemocnici, kterou dodneška podepsalo 14 000 občanů Podřipska a kterou jsme projednávali na veřejném slyšení a dnes znovu. V této době se ještě v roudnické porodnici rodilo přes 500 dětí ročně. Jako blesk z čistého nebe přišla v říjnu 2012 TV Prima do naší nemocnice se zprávou, že se od 1. 1. 2013 ruší celá akutní péče v celé nemocnici. A protože takovýto způsob oznámení závažné skutečnosti bez jakýchkoliv předchozích diskusí považujeme za šokující, rozhodli jsme se, že se budeme bránit. Zvíře zahnané do slepé uličky se brání fyzicky. Člověk zbavený možnosti volby, se brání nakonec také fyzicky. V sobotu 17. listopadu 2012 jsme se sešli na demonstraci před nemocnicí a bylo zde více než 5 000 obyvatel Podřipska. Bylo to největší shromáždění občanů na posledních 24 let. Občané žádají jen to, aby se desítky milionů korun vybraných ročně na zdravotním pojištění na Podřipsku také na Podřipsko použily. Dosud se z těchto peněz platily zdravotnické zákroky a sloužily na výplaty lékařů, sester, sanitářů, celkem asi 400 lidí. VZP chce z těchto peněz platit výkony v jiných zařízeních a výplaty zaměstnanců v jiných zařízeních. To je nevděk všem zaměstnancům, kteří zde odvádějí kvalitní práci a provozují v mnoha ohledech špičkovou medicínu. Dále je to nevděk všem plátcům zdravotního pojištění, protože se budou muset za další své peníze na ošetření dopravovat do sousedních nemocnic, kde jsou již nyní čekací doby na pohotovosti několik hodin. Kdo tedy z toho opatření bude mít finanční užitek? Pojišťovna to nebude. Snad jedině svůj rozpočet vylepší sousední nemocnice. Pacient, který to vše platí, si ale výrazně pohorší, protože bude cestovat na ošetření tržné rány, popáleniny, náhle vzniklé bolesti, horečky nebo dušnosti i několik desítek kilometrů. Argumentace pojišťovny, že roudnická nemocnice má příliš mnoho oddělení, je subjektivní a připomíná film Amadeus, kde císař Josef II. nemohl dlouho najít důvod pro zrušení Mozartova angažmá v císařské opeře a tak mu vytkl, že používá příliš mnoho not. Tak jako Mozart nemohl žádnou notu vypustit, aby se jeho dílo nezhroutilo, ani my nemůžeme žádné oddělení vypustit, aby nepřestala fungovat ta ostatní. Chirurgie, interna, porodnice a dětské oddělení je minimum, které tvoří v EU akutní nemocnici. Všechno menší jsou sanatoria a rehabilitační ústavy. Chirurgie a interna je v současné době od pojišťovny navržena ke schválení, gynekologie, porodnice a dětské oddělení jsou zatím smlouvou tolerancí. Proto je náš problém stále aktuální a vážný. VZP používá i argument, že v síti zdravotnických zařízení v Polabí je prý příliš mnoho nemocnic. Stačí jezdit prstem po mapě od Mělníka ke hranici s Německem a všem bude vše jasné. Já jsem si prstem po mapě jezdil také a zjistil jsem, že síť
160
kdysi tržních měst s právem míle funguje dodnes. Každé město, které má spád určený kružnicí s poloměrem 11 km, je od sebe vzdáleno právě 25 km. Od soutoku Labe a Vltavy na sever to platí pro Mělník, Roudnici nad Labem, Litoměřice, Ústí nad Labem a Děčín. Všechna tato města mající akutní nemocnice jsou vzdálena přesně 25 km. Proč zrovna obyvatelé Podřipska by měli za zdravotní péčí dojíždět, když ostatním regionům kvalita života zůstává? Má Podřipsko menší práva než Litoměřicko, Mělnicko a Slánsko? Jako zaměstnanci jsme si byli jistí, že pokud kvalitní prací na hranici našich možností budeme zvyšovat spokojenost pacientů, pacienti nás budou stále více vyhledávat a ekonomicky dokážeme generovat zisk, že jsou všechny snahy vedení sousední litoměřické nemocnice ve spolupráci s VZP o zrušení té roudnické marné. Máme mezinárodně uznávaný certifikát firmy Moody´s potvrzující kvalitu péče na všech odděleních, jsme držiteli akreditace na vzdělávání mladých lékařů nejvyššího stupně v oborech interna, chirurgie a traumatologie. Naše interní oddělení ročně ušetří na lůžkách 2 500 pacientů, chirurgie operuje ročně přes 1 500 pacientů, včetně složitých výkonů, jako jsou laparoskopické střevní resekce, osteosyntézní prokloubní zlomeniny, stabilizace vazů kolen i ramen. V pohotovosti ošetříme ročně 10,5 tisíce pacientů. Tuto péči není schopna žádná sousední ani vzdálená nemocnice převzít. Dvouletá veřejná snaha vedení litoměřické nemocnice o zrušení soukromého subjektu, který nemá zřejmě takovou politickou sílu, jako dvojblok město Litoměřice a bývalý senátor Vondra, se podařila a roudnické nemocnici hrozí vymazání z mapy českých nemocnic. Po 137 letech nepřetržitého fungování. 52 let od zrušení okresu Roudnice, které mělo přinést úspory a přivedlo v dlouhodobém horizontu Roudnici před faktickou likvidaci kvality života ve městě. Precedens je bývalé okresní město Louny, kde podle sociologických výzkumů spokojenost obyvatel se životem ve městě po ekonomickém krachu nemocnice je nejnižší v České republice. Louny byly první. Roudnice má být druhá. Jenom důvod rušení není tentokrát ekonomický, ale politický. Odolat neustálým zprávám VZP o rušení naší nemocnice není jednoduché. Pracovní smlouvy se zaměstnanci nelze přeci uzavírat na 6 až 12 měsíců, jak doporučuje VZP. Je zajímavé, že většina zaměstnanců projevuje neuvěřitelnou trpělivost a ani měsíc práce bez podepsané smlouvy s VZP je nepřiměl k hromadnému odchodu. Odešli zatím pouze z gynekologie a porodnice, která je v médiích určena ke zrušení už druhým rokem a kde lékaři ztratili trpělivost před čtyřmi měsíci. Přestože před těmito zprávami o rušení se v naší porodnici rodilo 2 roky po sobě přes 500 dětí ročně. V obchodním právu není obvyklé uzavírat smlouvy kratší pěti let, tak proč je VZP navrhuje? Tlak vytvořený na naši nemocnici je již druhým rokem protiprávní. Nátlak nepřinesl ekonomický krach jako v Lounech, tak jak VZP zamýšlela, a tak se VZP po ústní domluvě s vedením litoměřické nemocnice dohodla na zrušení té naší. Naši pacienti by se měli přesunout do sice větší, ale údajně poloprázdné nemocnice v Litoměřicích. Ti, co se tam nevejdou, mohou podle vedení VZP jezdit do Prahy, protože to tam po dálnici máme 20 minut. Tohle není analýza, tohle jsou obecné fráze a dojmy. Petici za zachování akutní péče v Podřipské nemocnici, kterou předložil pan Kejř, obsahuje 14 000 podpisů. Starosta pan Urban předkládá memorandum 52 spádových oblastí s počtem obyvatel 61 tisíc. Obě jsou k dispozici. Jak probíhala údajná jednání VZP s roudnickou nemocnicí? VZP a zástupce litoměřické nemocnice nám předložili návrh na zrušení akutní péče v Roudnici a restrukturalizaci na LDN a rehabilitační ústav. Tento návrh VZP vznikl na jednáních, kam naše nemocnice nebyla nikdy pozvána, naši zástupci nebyli ani v předpokoji jednací místnosti, když
161
VZP jednala s litoměřickou nemocnicí. To není diskuse, to je diktát a dohoda uzavřená o nás bez nás. Šéf krajské VZP doktor Veselský nebyl v roudnické nemocnici několik let. Neviděl tedy nové pavilony porodnice, nové operační sály ani nové CT. Přesto si dovolil podepsat za naši nemocnici kapitulační podmínky s datem kapitulace 1. 1. 2013. Jen díky mobilizaci občanů, díky novému vedení Ústeckého kraje a zejména díky novému senátorovi za Litoměřicko, Slánsko a Podřipsko Dr. Mezianovi dnes v Senátu vystupujeme sice jako okleštěná, ale fungující nemocnice, která odmítla podepsat předloženou kapitulaci. Nejsme LDN, která si hraje na akutní nemocnici, jak s oblibou říká o rušených nemocnicích ministr zdravotnictví. V současnosti provádíme v některých oblastech medicíny špičkové výkony, máme vysoce kvalifikovaný odborný personál, který není ochoten pracovat na lůžkách následné péče. Znovu opakuji, že nám Litoměřická nemocnice a VZP předkládala po dobu dvou let pouze ultimáta, která vždy obsahovala kompletní zrušení akutní péče v Roudnici nad Labem. Tato ultimáta jsme vždy odmítali a nepřistoupíme na ně, dokud nám nebudou nařízena nebo řádně zdůvodněna. Toto ultimátum odmítal i současný senátor za Litoměřicko, Podřipsko a Slánsko pan doktor Mezian a ještě jeden lékař, kteří byli v té době ve vedení litoměřické nemocnice. Oba byli z dozorčí rady nemocnice odvoláni a nahrazeni loajálními lékaři. Má v demokracii větší váhu zájem státní nemocnice v Litoměřicích, nebo soukromé v Roudnici nad Labem? Je vůbec možné, aby se jedna nemocnice veřejně zasazovala o politické a úřednické zrušení té druhé? Neměl by to být pacient, kdo rozhodne, ve které nemocnici se bude léčit, a pojišťovna pouze nastavit spravedlivé platby? Je v právním státě normální, aby ve státní litoměřické nemocnici za žlučník platila VZP o 6000 korun více, než v soukromé nemocnici v Roudnici nad Labem a zrušení té levnější vydávala za úsporná opatření? Je ekonomicky vysvětlitelné, aby se rušila nedotovaná soukromá nemocnice a dotovaná státní byla preferována? Je únosné drastickým úřednickým rozhodnutím zvětšit spádovost litoměřické nemocnice na 120 tisíc obyvatel? Vždyť v Německu a Rakousku je tento trend právě opačný. V rakouských a německých porodnicích se rodí i méně než 300 dětí za rok, a přesto se maminky s dětmi cítí bezpečně. Nám nejbližší Rakousko má spádovost pro chirurgii, internu a porodnici 37 tisíc obyvatel. Rakousko nezažilo komunismus. Neprovedlo slučování menších okresů. Původní okresní města tak mají své nemocnice a pacienti tam jsou dodnes ošetřováni 24 hodin denně bez většího zdržení. Sasko komunismus zažilo, a přesto byla spádovost nemocnic určena 50 000 obyvatel. Kde vzala VZP vzor pro řešení situace obrovského okresu Litoměřice? Není zde riziko korupčního jednání vždy, když konkrétní člověk může rozhodovat různě ve stejných modelových situacích? Jak je možné, že jsme jedinou kompletní nemocnicí v ČR, která byla v rozhodnutí několika politiků určen k okamžitému zrušení. Jak je možné, že proti rušení neprotestuje okresní sdružení České lékařské komory? Ze všech těchto důvodů jsme zásadně pro vyčlenění Roudnice nad Labem z okresu Litoměřice v rámci Ústeckého kraje, protože i když byly okresní úřady zrušené v roce 2003, tak VZP i zástupci Litoměřické nemocnice pojem okres Litoměřice ve většině svých vystoupení stále používají. Závěrem mi dovolte citovat známého textaře a spisovatele pana Michala Horáčka, který tato slova, která přečtu, vyslovil na demonstraci za zachování
162
nemocnice v Roudnici nad Labem a aplaudovalo jim 5000 účastníků demonstrace. Vzhledem k výše uvedenému je považuji stále za velmi aktuální. Cituji: "Doufám, že náš hlas dolehne ke Všeobecné zdravotní pojišťovně a k ministerstvu zdravotnictví. A nejen že na tato zodpovědná místa dolehne, ale že tam bude přijat jako hlas lidí, kterých se rozhodování dotýká. Mimochodem, to, že sem nikdo, vůbec nikdo z VZP a z ministerstva zdravotnictví nepřišel, to je arogance. To je zbabělost a hanba vám. Budeme muset mluvit víc nahlas, aby nás slyšeli. A já říkám vám, orgány, činné v trestním řízení, a vám, političtí zástupci na krajské nebo státní úrovni: Zavírejte mafiány, a ne nemocnice. Tak tady haló, VZP a ministerstvo zdravotnictví, slyšíte nás? Slyšíte nás? Slyšíte pacienty? Slyšíte pojištěnce? Slyšíte voliče? Slyšíte občany demokratického státu? Slyšíte lidi, Slyšíte-li nás, odpovězte. Slyšíte-li nás, udělejte všechno pro to, abychom o svou nemocnici nepřišli. Slyšíte-li nás, slyšte, co říkáme, my tu nemocnici nedáme." 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí pan doktor Josef Krajník. Dovolím si upozornit na časový limit, který je deset minut na vystoupení. Josef Krajník: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři,
dámy, pánové, vážení hosté, pane ministře, pane generální řediteli VZP, chtěl bych poděkovat Senátu za to, že nám byla dána možnost vystoupit v parlamentu a hájit tady pacienty z celého podřipského regionu. Jsem přesvědčen, že na to mají za svůj postoj k naší nemocnici plné právo. Zvláště bych chtěl poděkovat panu senátoru MUDr. Mezianovi, který se nebál vyjádřit své názory v době, kdy mu to přineslo mnoho problémů, a já si ho za to nesmírně vážím. Chtěl bych upozornit, že tady nejde o záchranu podřipské nemocnice, ale o zachování veřejných služeb pro celý historický region Podřipska. Ve zdravotnictví pracuji 47 let jako chirurg, z toho 2/3 času na funkčním místě. Podřipskou nemocnici jsem převzal v roce 1997 ve velmi nedobrém stavu ekonomickém s dluhem někde okolo 20 milionů. S měsíční ztrátou 800 tisíc. Během krátké doby, necelé dva roky, se podařilo převést nemocnici do černých čísel. Původně fungovala jako příspěvková organizace města Roudnice nad Labem. Tato forma se nejevila jako výhodná ani pro město jako majitele, ani pro management jako provozovatele. Po dalších jednáních město rozhodlo pronajmout celou nemocnici managementu, a to od 1. 3. 2002. Nájem byl určen ve výši odpisů zhruba 10 milionů ročně. Během krátké doby jsme investovali do vybavení a stavebních úprav zhruba mezi 10 a 15 miliony korun ročně. Několik let po sobě nemocnice velmi rychle začala měnit svoji dříve chmurnou tvář. Bohužel pouze do roku 2010. V té době se měnilo vedení města a rozhodlo nemocnici prodat. Ze strachu, že po prodeji bude osud této nemocnice špatný, viz Louny apod., a že hrozí vytunelování, jsme se odhodlali k zoufalému kroku a nemocnici se svým partnerem koupili. Důvod u mě rozhodně nebyl touha po majetku, ale zachovat péči pacienta, na kterou byl zvyklý po desítky let. Po dobu pronájmu jsme spolupracovali s městem a zhodnotili majetek asi o 200 milionů. Za 15 let nemocnice změnila postupně zcela svou tvář, jak prohlásil pan doc. Pejchl, ředitel pro zdravotní politiku VZP, který naši nemocnici navštívil v roce 1997, a při své návštěvě nám řekl, že investice do nemocnice, aby splňovala podmínky jako poskytovatel akutní zdravotní péče, budou asi 100 milionů. Při další návštěvě našeho zařízení po několika letech při sezení u tehdejší ředitelky VZP Ing. Musílkové na její dotaz o kvalitě zařízení prohlásil památnou větu: "Paní ředitelko, 163
tato nemocnice byla vykopána z hrobu a můžu ji pro poskytování akutní zdravotní péče v plném rozsahu doporučit." Já si myslím, že naše zdravotnictví je nemocné a definitivně a nutně potřebuje léčbu. Ale ta by měla být konzultována všemi subjekty, které se na tom podílejí. Nebudu je tady vyjmenovávat. Špatné je, a není to ani možné, aby VZP využívala svého dominantního postavení mezi plátci, protože všechna zdravotnická zařízení jsou závislá na platbách od VZP. Je potřeba analýzu, která zatím chybí, nebo o ní nevíme. Nevíme ani důvody zrušení nemocnice, jsou velice vágní. Zaráží mě, že jsme předali velké množství podkladů bez odezvy. S likvidací nesouhlasí management nemocnice, vedení města, asociace nemocnic, vedení kraje, které po svém zvolení chtělo projednat celou koncepci zdravotní péče a nelze se tomu divit, protože ze zákona za ni odpovídá. Co je ale nejdůležitější, že zásadní s ní nesouhlasí pacienti s Podřipska, což vyjádřili touto peticí. Nebudu se tu opakovat, řekli předřečníci, 60 tisíc občanů ústy svých zastupitelů to prohlásilo. V ostrém kontrastu jsou subjekty a lidé, kteří chtějí nemocnici likvidovat. Jedná se o krajskou expozituru VZP ve spolupráci s Oborovou pojišťovnou. Dále je to vedení litoměřické nemocnice a několik litoměřických zastupitelů, převážně z ODS. Jedná se zhruba o několik lidí, 7 – 10. Jak je možné, že lobismus a klientelismus se může prosadit proti tak velkému množství lidí, kteří s tím likvidačním záměrem nesouhlasí? Chtěl bych tady říci, že reprofilizace ano, je nutná, naše zdravotnictví takovou léčbu nutně potřebuje, ale je mnoho věcí, které by měla obsahovat a zatím neobsahuje. Znova se odvolávám na dobu svého projevu a nechci vás tady s tím obtěžovat, s tím, co bylo řečeno. Jenom pro vaši zajímavost, nezaměstnanost v našem regionu je jedna z nejvyšších a ještě se zvýší teď v současné době. Bude následovat řetězová reakce pro subdodavatele pro naše zařízení. Jenom jeden příklad, teplo nám dodává společnost, odebíráme od nich asi 30 % jejího výkonu, a nebude mít kam energii použít, protože není na to vybavena. Ekonomický přínos likvidace některých zařízení nikdo nevyčíslil. Pravděpodobně ho nikdo neví, my ho nevíme. Já bych chtěl tedy říct, že logicky z toho vyplývá, že je to nesmysl. My poskytujeme ze 151 nemocnic 146. nejlevnější službu pro všechny pojišťovny. Už to tu bylo předřečníkem řečeno. Ze statistik OECD vyplývá, že u nás je velké množství velkých a drahých zařízení, a už se začíná projevovat nedostatek malých a pro pojišťovny levných zařízení. Naše nemocnice je schopna poskytnout definitivní péči pro 85 – 90 % našich pacientů. 10 – 15 % musí být léčeno v jiných zařízeních vyššího typu. Naši sousedi Němci mají takové zvláštní přísloví, že je nutno centralizovat nutné a decentralizovat možné, a podle toho se chovají. Hrozné je, že negativní masáž probíhá po dobu 1,5 roku. Zmatek a nepřehledná situace výrazným způsobem ovlivňují psychiku zdravotníků a dochází k odchodu některých zvlášť dobrých z nich. Viz gynekologie. A velmi obtížně se nahrazují. Pokud bude nasmlouván omezený počet oddělení, vznikne mrzáček, který bude mít velmi malou naději na přežití, a všichni, kdo to korigují, to věcí. Poslední tři roky klesají úhrady od pojišťoven a náklady narůstají. Zvláště při vyhodnocení úhradové vyhlášky na rok 13. Ale to už je jiná kapitola, ale stejně smutná. Já bych chtěl svoje vystoupení uzavřít. Napadlo mě to, když jsem četl Příběhy z Afriky. Slon má 4 nohy, nemocnice má 4 oddělení. Masajové když chtějí zlikvidovat slona, tak se jeden z nich přiblíží nepozorovaně zezadu ke zvířeti a přesekne mu
164
achillovku. Tím ho paralyzuje. Když se mu to povede, přesekne dvě. A slon paralyzovaný bez šance umírá. Mám podezření, že někdo z lidí, kteří připravovali reprofilizaci, to četl stejně jako já, a poučil se z toho. Děkuji vám za pozornost, trpělivost a pochopení. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také velmi i za respektování časového limitu. Nyní je na pořadu pan ministr, chce-li vystoupit. Prosím, pane ministře. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Dobré odpoledne, vážená paní
předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane starosto, vážení hosté, dovolte mi, abych nejprve shrnul již dříve učiněné kroky, než se budu vyjadřovat k současné situaci. Obecně nižší potřeba hospitalizace, a tím i nižší nároky na lůžkovou kapacitu byly důvody, proč bylo ministerstvo na straně podporování optimalizace akutního lůžkového fondu. Náš lůžkový fond je po Německu a Rakousku nejbohatší v celé vyspělé Evropě, a musím jenom upozornit, že peníze, které tečou do německého zdravotnictví, jsou podstatně vyšší na hlavu, než peníze, které má k dispozici naše zdravotnictví. Cílem plánované přeměny lůžkového fondu bylo především zajištění vyšší kvality péče o pacienty rovnoměrně v celé republice a zefektivnění ne jednotlivých nemocnic pouze, ale zefektivnění celého systému. Dnešní nemocnice pracují na hraně nejvyšší možné efektivity při tom, kolik mají na svůj provoz peněz, a těžko již v jednotlivých nemocnicích tu efektivitu nějak výrazně zvyšovat, ale rozsah našeho lůžkového fondu, dlouhá ošetřovací doba v akutních nemocnicích a venkoncem i hustota nemocnic to dokladuje. My jsme slyšeli velmi expresivní projevy, ale já bych rád zdůraznil, že od 90. let z naší scény zmizelo několik desítek městských nemocnic. V některých krajích v podstatě ta transformace byla dokonána již v 90. letech, v některých probíhá dnes, probíhá klidně za doprovodu spolupracujícího kraje, a ty nemocnice jsou redukovány tak, jak navrhují zdravotní pojišťovny i v Severočeském kraji. Já bych jenom připomněl jako ilustraci situace v současném sousedním Středočeském kraji, kde již v dřívější době za první existence kraje byla uskutečněna redukce nemocnic a pokračovalo v ní i první nové vedení kraje v sociální demokracii, kdy z nemocnic v každém okresu byly zredukovány kmenové nemocnice v kraji na poloviční počet, a je zde pět kmenových nemocnic, kde je zachovaná dostupnost tak, jak ji občané potřebují. Nepochybuji o tom, že v každém městě, které má před 10 000 obyvatel, by měli lidi rádi svoji nemocnici. A když se nostalgicky podíváme zpět do 60., tak leckde tomu tak bylo, ale od té doby se medicína velmi výrazně proměnila, velmi zintenzivnila, zejména v akutní péči, a opravdu ty nemocnice, které nemohly tento trend sledovat, tak mají nejlehčí spektrum pacientů, opravdu se v řadě případů blíží nemocnicím spíše následné péče, a jsou proto pro zdravotní pojišťovny tzv. levné. V loňském roce uzavřelo ministerstvo zdravotnictví s hlavními aktéry, což byly zdravotní pojišťovny, memorandum o restrukturaci lůžkového fondu, které vycházelo z těchto obecných principů, které jsem tady zmínil. Vycházelo z kritérií, podle kterých nemocnice budou posuzovány, a to jak u možnosti, délka ošetřovací doby, rozsah péče, který se tam provozuje, a byla dána zelená ze strany ministerstva k tomu, aby tento proces byl postupně zahájen. Já v tento moment musím upozornit, že ministerstvo není ten subjekt, který reguluje ze zákona nemocniční síť, dokonce musím říci, že kdyby se o to 165
ministerstvo pokoušelo, že bude jednat nad rámec zákona. Ministerstvo stanovuje určitá pravidla a hlavními fakty v těchto pravidlech jsou, že za dostupnost v daném kraji ručí kraj a zejména zdravotní pojišťovny. Kritéria byla použita všemi zdravotními pojišťovnami na všechny poskytovatele. V této souvislosti poukazuji na ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého jsou zdravotní pojišťovny povinny zajistit svým pojištěncům místní a časovou dostupnost zdravotních služeb a je jejich pravomocí předmětnou optimalizaci provést. To, jak ta optimalizace probíhá, kolik smluv je uzavřeno, jak je to konkrétně v nemocnici Roudnice se smluvními podmínkami, vám řekne pan generální ředitel VZP, který je dnes zde za všechny pojišťovny. Podle mých informací byl podán kompromisní návrh, byl projednán se zástupci nemocnice. Pokud já jsem informován, tak návrh nebyl rozporován krajem. Je potřeba říci, že v Ústeckém kraji jednání s krajským zastupitelstvem, na rozdíl od jiných krajů byla poměrně obtížná. V celém Ústeckém kraji dodnes je největší deficit dohod, které jinde proběhly poměrně hladce. Na závěr mě dovolte zmínit to, že dnes základní obory tak jak byly definovány v 70., 80. letech, že to musí být čtyři obory včetně dětského, to pravidlo neplatí. Jestli někde došlo k výraznému snížení hospitalizovanosti dětí, tak to byla právě dětská oddělení, která byla velmi rozsáhle rušená a redukována. Zůstala tam, kde jsou funkční porodnice, ale jinak dneska děti leží s nejtěžšími diagnózami na největších odděleních a tam, kde ta oddělení byla redukována, tak bylo zjišťováno prakticky paušálně, že převážná část těch hospitalizací je z důvodu sociálních a medicínské důvody zcela určitě nepřevažovaly. Věřím, že se podaří všem zúčastněným, zejména zdravotním pojišťovnám, najít optimální řešení pro tento region. Smlouvy, které jsou připraveny, napovídají, že ze strany pojišťoven byly provedeny velké ústupky a dovolte mi říci, že ministerstvo zdravotnictví spolu s pojišťovnami musí zajišťovat péči ne tak, aby byla dostupná, pokud jde akutní nemocnici, opravdu v každém městě, ale musí zajišťovat tak, aby péči bylo možno efektivně a bezpečně provádět. Děkuji vám. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane
ministře a nyní je v pořadí pan Ing. Zdeněk Kabátek, prosím, pane generální řediteli. Zdeněk Kabátek: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní
senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, vážení hosté. Já bych si dovolil, než začnu hovořit, chci se vymezit proti některým informacím mých předřečníků. Zazněly tady dvě informace, které bych rád, kdyby byly uvedeny na pravou míru. Ta první by se týkala možného podezření na kartelové jednání Všeobecné zdravotní pojišťovny ve shodě s ostatními oborovými pojišťovnami. Já myslím, že všem vám asi známé memorandum se zástupci krajů, které Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřela oproti řekněme nesouhlasu oborových zdravotních pojišťoven, svědčí o tom, že rozhodně nejednáme ve shodě. Dále zde zazněla informace o aroganci jednání ze strany zdravotní pojišťovny, o jakémsi účelovém chování. Musím deklarovat, že hned po svém nástupu do funkce, tuším měsíc po nástupu do funkce, jsem přijal zástupce vedení podřipské nemocnice v čele s panem ředitelem a velmi pečlivě jsem vyslechl jejich argumenty. To jenom tedy, abych uvedl na pravou míru některé informace, které zde padly. Než začnu k tématu rekapitulace, několik čísel. K dnešnímu datu má Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřeny smlouvy se 144 poskytovateli akutní 166
lůžkové péče ze 151, což je přes 95 % a v ostatní lůžkové péči má uzavřeny smlouvy s 233 z 250 poskytovatelů této lůžkové péče, což je přes 93 %. V rámci těchto smluv bylo po dohodě, vzájemné dohodě zrušeno 2679 akutních lůžek a zároveň tyto smlouvy obsahují tak zvané přechodné období, kdy tam, kde k dohodě nedošlo, jsme se s poskytovateli, resp. se zástupci krajů, a to Asociace krajů a Asociace českomoravských nemocnic dohodli na tom, že vytvoříme prostor pro další jednání o naplnění výkonových technických, personálních parametrů tak, abychom se mohli v efektivizaci a restrukturalizaci lůžkového fondu posunout dál. Já si myslím, že tato čísla jasně svědčí o tom, že Všeobecná zdravotní pojišťovna provádí aktivní smluvní politiku, smluvní politiku, která vede k tomu, aby neznejistila svoje partnery, aby zajistila dostupnou a kvalitní bezpečnou zdravotní péči a zdravotní služby pro své klienty. Tolik na úvod. K podřipské nemocnici. Všeobecná zdravotní pojišťovna samozřejmě jako hlavní úkol vnímá, že musí poskytovat, nebo zajistit dostupnou zdravotní péči pro své klienty. Zároveň je také odpovědna a musí zajišťovat péči bezpečnou, péči kvalitní. Myslím si, že tento úkol je jedním ze základních. Při naplňování tohoto poslání – není to jenom úkol Všeobecné zdravotní pojišťovny, je to úkol všech zdravotních pojišťoven – při naplňování tohoto poslání Všeobecná zdravotní pojišťovna vychází ze spolupráce s odbornými společnostmi. Kdo jiný by měl stanovovat parametry pro bezpečnou a kvalitní zdravotní péči, kdo jiný než odborná společnost. Tudíž při hodnocení jednotlivých individuálních konkrétních případů vždy vycházíme z limitů, doporučení, objemů, které jsou definovány odbornými společnostmi. Z těchto důvodů VZP v rámci vyjednávání o podobě budoucího smluvního vztahu, zejména přílohy 2, která definuje rozsah péče a objem péče, nabídla podřipské nemocnici v Roudnici nad Labem smluvní vztah, který zachovává ty obory, ve kterých jsou parametry naplněny, to znamená chirurgie, interna a snaží se nalézt řešení pro obory, které tyto parametry nenaplňují. Objem porodů 350 za rok jednoznačně nenaplňuje požadavky odborné společnosti, i když VZP v rámci vstřícnosti ke svým partnerům snížila tento požadavek o určitou částku na 500. Třicetiprocentní obložnost dětského oddělení a jeho nenavázání na porodnickogynekologické oddělení je také důvodem pro to, abychom se zabývali otázkou, zda toto oddělení zde má existovat. My jsme k tomu přistupovali velmi vstřícně a snažili jsme se naplnit smlouvu tak, abychom umožnili podřipské nemocnici ekonomicky přežít, ekonomicky fungovat, základní péči v regionu nabízet. Tudíž náš návrh zněl plné zachování – pětiletá smlouva pro chirurgii a internu, časově omezená smlouva pro dětské oddělení s budoucí transformací na dětský stacionář, který zajistí, že lehčí stavy bude možno řešit v podřipské nemocnici. A ukončení činnosti gynekologickoporodnického oddělení s tím, že nahlas deklarujeme nabídku spolupráce v tak zvané jednodenní chirurgii, v čemž se nám daří s některými kraji a s jejich poskytovateli se domlouvat a tím doplnění portfolia, které podřipská nemocnice nabízí. Zároveň očekáváme nebo nabízíme plné zachování ambulantního segmentu, ambulantní péče. Dámy a pánové, já si myslím, že z mojí strany je to vše, co jsem chtěl sdělit. Já se domnívám, že každá situace má kompromisní řešení a dobré řešení, minimálně přijatelné pro obě strany. Já zde deklaruji velmi otevřeně, že jsem připraven se zástupci nemocnice jednat, ale vždy tato jednání musí být racionální a musíme do nich všichni vstupovat s tím, že nemůže žádná ze stran dosáhnout maxima. Děkuji za pozornost.
167
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane generální řediteli. Mám zde přihlášené pány senátory, ale já musím ještě dát slovo panu starostovi Roudnice panu Vladimíru Urbanovi. Prosím, pane starosto. Vladimír Urban: Hezké odpoledne, dámy a pánové, senátorky a senátoři,
občané. Především bych chtěl poděkovat za možnost se zde vyjádřit. Děkuji vám, vážené senátorky a vážení senátoři. To, co občané Roudnicka zažívají v posledním roce, je jak ze špatného filmu. Téměř 140 let patřila nemocnice v našem městě k významnému atributu jistot, kvalitní pomoci obyvatelstvu v jedné ze snad nejchoulostivějších oblasti života, kterou je zachování zdraví. Umíme si v životě ledacos odříci, uskromnit se, ale pocit bezpečí od narození do konce našich dnů nám dává jen kvalitní a dosažitelná zdravotní péče. Tu nám poskytovala naše nemocnice. Nemluvím jen o městě Roudnici nad Labem, jehož mám čest být starostou, ale téměř jménem dalších 33 obcí regionu s více než 30 tisíci obyvateli. Náměstí a veřejná fóra hodí se pro politické mítinky, které rádi svolávají politici, když se ucházejí o důvěru a mandát voličů. Lidé očekávají, že jimi zvolení činitelé budou rozhodovat o věcech podstatných ve veřejném prostoru. Najednou však naplňují veřejná prostranství v naději, že tam, kde se nedomůžeme pozornosti, pomohou petice, protestní shromáždění a demonstrace. S kým vlastně vedeme spor. S politiky? Nikoliv. Alespoň ne přímo. S veřejnoprávní institucí VZP, která prostým administrativním rozhodnutím zasahuje do osudů lidí. Stačí se podívat na informace z tisku a zjistíme, že nejde vůbec o důsledek velké krize našeho zdravotnictví, která by vyžadovala plošné a všech se dotýkající úspory a omezení, ale o nikterak zásadně odůvodněné selektivní jednání administrativy směřující na naši nemocnici. Ostatně péče řádného hospodáře VZP v minulosti příliš nesvědčila. Známé jsou případy plýtvání, nešetrnost, například v projektu IZIP a v dalších. A nedivme se občanům, když si říkají, že prošustrované prostředky stahují ke dnu naši nemocnici. Ostatně 10. ledna proběhlo v Roudnici setkání za přítomnosti některých politiků, na které veřejnosti byly dány informace o dílčí dohodě nemocnice s VZP o zachování chirurgie a interny. 18. ledna pak byla zveřejněna zpráva, že v Ústeckém a Libereckém kraji prakticky se všemi nemocnicemi s výjimkou nemocnice s poliklinikou Roudnice nad Labem byly již dohody uzavřeny. A proč? První, co žádáme, je skutečně podrobné objasnění příčin, proč VZP postupuje tak, jak známo. Očekáváme od vás politiků, kteří si o naši důvěru říkáte a získali jste ji, očekáváme, že se velice razantně a s veškerou odbornou péčí zasadíte o zajištění péče v naší nemocnici v dosavadním rozsahu. Ostatně správní rada VZP, která na činnost pojišťovny dozírá, je složena kromě ministerských úředníků především z poslanců, tedy politiků. Odmítáme, aby se tato záležitost degradovala na vztah nemocnice a VZP. Je to skutečně administrativa, kdo má rozhodovat o veřejných službách a zdravotní péči? České zdravotnictví přece nestojí před osudovou propastí hrozící kolapsem. Jistě. V ekonomické krizi není snadné zachovat rozsah služeb, ale možné to je, alespoň ministr zdravotnictví žádnou zásadní krizi nesignalizoval. A pokud v potížích jsme, nespatřuji důvod, aby se její dopady projevovaly jen někde, a to jen na základě administrativních opatření. Proto požadujeme kontinuitu vývoje smluvních vztahů mezi nemocnicí Roudnice nad Labem a VZP pro smluvní období 2013 až 2017, což znamená prolongaci stávajících smluv na dobu pěti let nebo uzavření smluv nových
168
vycházejících ve sjednání rozsahu a struktury poskytovaných smluv v rámci stávajícího, a to u akutní a následné péče. V memorandu, podepsaném starosty obcí z regionu, jsme se obrátili na poslance a senátory Parlamentu České republiky s žádostí o projednání vzniklé situace s ministerstvem zdravotnictví a s VZP. Tento krok jsme učinili při vědomí zodpovědnosti, kterou máme vůči svým spoluobčanům a voličům. Vzhledem k tomu, že se jedná o vaše voliče, díky kterým zastáváte vy své úřady a jejichž potřeby a zájmy jste slíbili hájit a prosazovat, obracím se dnes na vás s naléhavou výzvou a žádostí o pomoc. Věřte, celé Roudnicko pozorně sleduje vaše kroky a všichni věříme, že naše dnešní jednání přinese zásadní posun a občany očekávané vyřešení osudu roudnické nemocnice. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane starosto a nyní jsou přihlášení do rozpravy senátoři a senátorky. Jako první pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, paní předsedající, kolegyně,
kolegové, milí hosté. Pan primář z chirurgie se obával, aby jeho hlas byl slyšet. Jeho hlas byl slyšet dobře, protože byl poměrně zvýšený a zaznamenali jsme i některé silné výroky. Já bych jako první chtěl říci několik údajů. Především bych se velmi ohradil proti tomu, abych byl kdykoliv pasován za stoupence této vládní koalice, potažmo zdravotní politiky ministerstva zdravotnictví současného, aspoň větší jeho části a za druhé, to co tady chci říci, je především o medicíně. Vůbec ne o penězích, ty mě nezajímají. Nezajímají mě především proto, že jsem pracoval 45 let jako nemocniční lékař ve všech typech nemocnic, převážně jako primář ve velké krajské nemocnici. Je dobře asi udělat trošku historický pohled. Současná síť nemocnic vznikla někdy ve druhé polovině 19. století a za Rakouska to bylo moudré. Je to o tom, aby ta koňská bryčka v nějakém rozumném čase dospěla do nemocnice nejbližší k ošetření. Ale je to také o tom, že tehdy, když byl dobrý pan primář, tak pan primář léčil v Čáslavi, v Novém Bydžově, v Říčanech, v Roudnici stejně jako lékaři ve Všeobecné fakultní nemocnici, protože k tomu v podstatě nic moc nepotřebovali. Současná medicína je ale trošku někde jinde. Komplexní kvalitní zdravotní péči mohou poskytovat a poskytují kromě lékařů základních oborů četní specialisté, často úzcí specialisté vybavení sofistikovanou přístrojovou technikou. Takže postupně malé periferní a abortivní nemocnice ztrácejí přirozeně krok, ztrácejí přirozeně možnost poskytovat takovou adekvátní péči, jakou vyžaduje 21. století. Hraní kartou dostupnosti je naprosto falešné. Samozřejmě optimální dostupnost by byla, kdyby v každé obci na 3000 obyvatel byla nemocnice, to bychom k té babičce, která tam stůně na interně, měli blízko, ale to snad není to, co požadujeme. My chceme, aby akutní péči poskytovala nemocnice, která po celých 24 hodin denně a 365 dnů v roce kdykoliv byla schopná poskytnout komplexní péči, to znamená včetně intenzivisty, kdykoliv připraveného operačního týmu, neurologa, radiodiagnostika, atd. A toho periferní, abortivní nemocnice nejsou schopny. Jak k tomu přijde nešťastník, stižený těžkou poruchou zdraví, který se dostane někdy v noci do nemocnice, kde slouží jeden mladý sekundární lékař z chirurgie a mladý sekundární lékař z interny. Ti sloužící lékaři v takové nemocnici dají stěží dohromady partu na mariáš, kanastu si již nezahrají. A teď samozřejmě není k dispozici ani operační tým, takže teď ten nešťastný sekundář volá pana primáře, zavolejte pana primáře. Volá ho domů, pan primář je buď na tenise, nebo v kině, tak
169
přivolají pana primáře – a teď to řeší. Nemají rentgenologa, v dobrém případě ho seženou, on odněkud přijede, udělá CT. Tak to už o akutní péči není. Je třeba vysvětlit těm občanům, že ta dostupnost je tady zcela vedle. My samozřejmě pro toho pacienta uděláme často víc, když ho dáme do vozu záchranné služby, kde se o něj postará odborný intenzivista s kvalifikovaným záchranářem a sestrou, a dokážou ho svým přístrojovým vybavením zabezpečit a dovést tam, kde ta péče komplexní bude. Je třeba těm občanům vysvětlit, že to není o nějakém jejich šizení. Tyto nátlakové akce, když to vezmeme úplně do důsledků, jsou proti zájmům těch akutně nemocných, protože jim je upírána srovnatelná péče. Proč ministerstvo zdravotnictví ani VZP nejsou schopny vyreglementovat dostatečně, že jejich snahou je zajistiti srovnatelnou péči po celé republice. Proč má mít jinou péči akutně onemocněvší občan v Roudnici, v Brandýse nebo v Novém Bydžově a občan z Prahy, Kolína, Příbrami, z Opavy. Proč v tom má být rozdíl. Ta péče má být srovnatelná a akutní. Já bych se bál akutně onemocnět a jet do malé nemocnice, kde mladému sekundáři budou těkat oči, bude mít nystagmus a bude se obávat – co se mnou, bude svolávat odborníky, operační tým atd. Je přirozené, že svolat nátlakovou akci jde velice snadno. Zainteresovaný komunální politik v souladu se svou předvolební rétorikou bude plédovat za tu nemocnici. Zainteresovaní zdravotníci, pracovníci samozřejmě také. Ale celé zastupitelstvo v Kutné Hoře, které zorganizovalo veliké akce za záchranu své nemocnice – neléčí se tam ani jeden. Všichni jezdí do vedlejšího Kolína. Prosím, aby se z tohoto titulu dívalo na zajištění akutní péče srovnatelné, komplexní a kvalitní a aby byla odebrána nemocnicím, které morálně, personálně a přístrojově už na to nemají. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane
senátore. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore. Senátor Hassan Mezian: Dobré odpoledne, ještě jednou. Paní předsedající, pane ministře, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím napřed reagovat na svého předřečníka. Dělám medicínu dodnes. A jestli mi někdo dá na výběr, jestli mám dělat politiku nebo medicínu, tak budu dělat medicínu. Já se vám omlouvám, ne, že bych nedělal politiku, dělám politiku, ale v zájmu svých pacientů. Lékař, který se postaví proti svým pacientům, ztratí svou legitimitu. Politik, který se postaví proti lidem, ztrácí svou legitimitu. Proto já jsem zde a je mi ctí, že jsem mezi lidmi, kteří mají stejné myšlení jako já. Já sám – proti mému předřečníkovi – mladým lidem věřím. Věřím mladým lékařům, mladým právníkům. Oni jsou mnohdy lepší než ti starší. Špatní mohou být starší i mladší a dobří mohou být mladší i starší. Když se mluví o akutní péči, pokud by se někde něco stalo, tak by ta péče měla být co nejdřív. Hlavně co nejdřív tam, kde rozhodují minuty. Určitě bych se svěřil panu primáři, protože on je odborník přes resuscitaci, i kdyby neměl nejlepší přístroje. A teď k té podřipské. Pan ministr správně říkal, že napřed máme měřit a potom řezat. Napřed měř – dvakrát dokonce, a pak řež. V případě roudnické nemocnice se napřed řeže a potom se měří. A v důsledku toho – protože rok se rozhodovalo o tom, že se zruší smlouva s roudnickou nemocnicí – začali odborníci utíkat z té nemocnice. To je samozřejmé. Podřipská nemocnice poskytuje péči pro spádovou oblast Roudnicka, Libochovicka, Velvarska a část Mělnicka a Lounska, stojí tam asi 138 let. Poskytuje kvalitní zdravotnictví. Má moderní techniku, špičkové
170
operační sály a pozitivní, transparentní hospodaření. Vzhledem k tomu, že je soukromá, neklade nárok na veřejnou dotaci. Disponuje se 168 akutními lůžky, 4 oddělení, interna, chirurgie, pediatrie a gynekologicko-porodnické, v této nemocnici pracuje 360 zaměstnanců a ještě k tomu subdodavatelské firmy. Po memorandu zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví Litoměřicko už rok žije v nejistotě, která poškozovala zdravotnická zařízení, resp. pacienty. Ústecký kraj podporuje zachování akutní zdravotní péče v podřipské nemocnici na základě přijatého usnesení č. 17 z 2. zastupitelstva 19. prosince 2012. Přitom vytvořil pracovní skupinu ke zpracování koncepce Ústeckého kraje a garantované sítě zdravotnických zařízení. V této pracovní skupině je i zástupce VZP a zástupce pojišťoven. Čili po řezání budeme měřit. Samozřejmě pojišťovny při rozhodnutí o likvidaci roudnické nemocnice neměly k dispozici vyjádření Ústeckého kraje, ani koncepci, ani analýzu dopadů tohoto rozhodnutí na tuto spádovou oblast. Zřejmě měly k dispozici pouze ujištění vedení nejbližšího zdravotnického zařízení, to je vedení litoměřické nemocnice, že pacienti tohoto zařízení v případě jeho zániku pojmou, potažmo se jim hodí, výkony roudnické nemocnice. Je zde zbytečné mluvit o dostupnosti a komfortu, jelikož vzdálenosti se nedají měřit vzdušnou čarou, ale kvalitou spojení, dopravní obslužnosti a náklady na tuto dopravu. Roudnická nemocnice je v mém senátním obvodu, to je pravda. Znám ji bezmála 40 let. Jako mladý lékař jsem tam stážoval, posílal pacienty, jako záchranář s akutními případy. Z toho vyplývá, že její záchranu podporuji a chtěl bych požádat vás, kolegyně a kolegové, o podporu při záchraně všech čtyř oddělení roudnické nemocnice. Děkuji. (Potlesk.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane
senátore. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, to, s čím se tady potkáváme, ukazuje, jak si vážíme, nebo spíš nevážíme svých lidí, našich občanů. Jsme přímými svědky toho, že se tu někdo snaží zrušit něco, co ke spokojenosti Podřipska slouží už celé generace a do čeho byly, jak už bylo řečeno, investovány i obrovské investice. Obavy roudnických občanů vnímám o to citlivěji, že si sám velice dobře uvědomuji, jakou pohromou by pro mě i občany mého města, to je města Rumburk, ale i našeho regionu bylo, kdyby se měla zrušit nemocnice rumburská, která je s tou roudnickou velice souměřitelná. Plně si uvědomuji, že případným zrušením dvou zmíněných primariátů v podřipské nemocnici by se jednak značně snížila úroveň zdravotnických služeb, a to jak pro roudnické občany, tak i pro okolí, pro celý region, a zjevně zde hrozí samozřejmě i zvýšení nezaměstnanosti. Často, a to i nyní, se hovoří o nutnosti zlepšit efektivitu, snížit náklady, zvýšit bezpečnost a kvalitu lékařské péče. Z informací, které jsem zde slyšel, a nejenom zde, se domnívám, že o kvalitu lékařské péče se v tomto zařízení určitě nemusíme obávat. A co se peněz týče, nebudeme-li je rozhazovat např. na nejrůznější, a to často i nefungující registry apod., tak i těch peněz bude dost. Z výše uvedených důvodů projednávanou petici podpořím. Děkuji. (Potlesk.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále
vystoupí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.
171
Senátorka Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Nerada bych se tady stále opakovala, ale když slyším, že určité záměry, především VZP a potom až za druhé ministerstva - aspoň tak to vidím, tak vidím, že jsme nikam nepokročili, že se ničemu neubráníme, a to nejen občany, kteří se shromažďují v Roudnici na náměstí, ale ani my tady. Já musím říci, že pocházím z Plzeňského kraje, kde je 7 okresů, pouze v 5 z nich byla dlouhodobě nemocniční péče. Ano, je pravda, s velikým uzlem v Plzni, a to je možná chyba všech větších měst, především Prahy. Tato situace nám nemůže být žádným vzorem. Tím myslím ta velká města. Těch pouhých pět nemocnic představovalo takovou určitou díru zejména na Tachovsku, kde se nemocnice neuvedla do provozu, v Plané u Mariánských Lázní, přes všechny pokusy. Dokonce ani v pozici ministryně zdravotnictví, prostě se to nepodařilo. Je mi strašně líto, že veškeré úvahy nad zdravotní péčí se řídí zaprvé penězi a že se nevytvoří žádný smysluplný systém. Takovým systémovým opatřením není ani tvorba dalších děr ve stávající síti. Prostě ta síť musí existovat, protože jedině tak lze zajistit dostupnost péče. A v tom mi jistě dá zapravdu i kolega Lebeda, že paní doc. Drábková hovořila o zlatých minutách, ne-li vteřinách. Když ta nemocnice není, tak i kdyby přiletěl tryskáč, tak se to nezachrání. Zkrátka a dobře, dostupnost musí existovat, té se nemůžeme vzdát. Věřte tomu, že původní základní nemocnice čtyřoborové, to je skutečně základ, který není důvod opouštět. Tu péči tím naprosto zdeformujeme a rušení dokonce základních oborů představuje zánik nemocnice jako takové. Pacientovi je jedno, kdo je zřizovatelem, jestli to je soukromá osoba nebo nově vznikající obchodní společnosti nebo příspěvkové organizace. Tomu je to úplně jedno. Ten chce hlavně řádnou péči a vlídné zacházení. O to mám skoro větší strach než o tu řádnou péči. Protože bohužel se tato praxe, že se pořád jenom propočítávají peníze, kolik bude paušál, kolik bude bod atd., to všechno deformuje vlídnou péči. To samozřejmě asi nevyřeším od tohoto pultu a ani občané Roudnice. To bude chtít nějakou zásadní změnu. Co se týká třeba dětského oddělení – zrušit, prosím vás, vždyť dítě, to není malý člověk, to je specifický organismus a dokonce existovala kdysi pediatrická lékařská fakulta, kde se typickým, poněkud odlišným způsobem lékaři vzdělávali. To se potom odbouralo. Ano, v praxi i po všeobecném vzdělání se to dalo napravit, toho lékaře náležitě vzdělat do složení atestace. Ale dítě není malý člověk. Jakmile se zruší dětské oddělení, tak je to velmi nebezpečné, dokonce i politicky nebezpečné. Protože úmrtí dítěte, protože tam se zrušilo oddělení – to mi připadá naprosto nepřístojné. Stejně tak porodnice. Nebudu mluvit o gynekologii, tam by se případně daly chorobné stavy převést do té větší nemocnice, ale porodnice slouží opět akutnímu stavu, sice akutnímu stavu fyziologickému, ale možná i komplikovanému, pokud nebude dostupná příslušná péče zdravotní. Takže si myslím, že by se na to mělo jít úplně jinak. Analýzy, které byly prováděny naprosto nesoustavně a podle všelijakých kritérií, která nebyla sjednocena, ty jsou k ničemu. A dokonce je asi i ošidné je předkládat, protože asi ničemu neslouží, je to jenom takový virtuální argument, zřejmě to žádné podklady nepřineslo. Pět set porodů za rok nastřelil někdo, někdo jiný nastřelil 800 porodů, někdo dokonce 1000. Co to je, prosím vás, za kritérium, to je pomalu jak hádání z ruky. Já tomu prostě nerozumím a rozhodně se domnívám, že je potřeba se nad tím znovu zamyslet, a hlavně ze svých pozic. Jak by asi bylo mně, kdybych se octla v situaci, že se mi třeba dítě dusí a já nevím, kam bych se s ním honem uchýlila, kde by mi ta péče byla poskytnuta. To přece musí umět každý lékař. Tady nejsou přece
172
žádní super a nějací nižší. Já vám musím říct, ano, je to určitá sebekritika, já jsem pracovala na klinice, na interní klinice v trvalém pracovním poměru. Ze zkušenosti studentky, kdy jsem byla na praxi v Sušici v nemocnici, musím říct, že tam ti lékaři uměli opravdu leccos, dá se říct skoro všechno. Já jsem na té klinice ke všemu nepřišla. Tam bylo tolik super odborníků, že každý si hlídal svoji odbornost a aby se tam někdo učil, já nevím, třeba sternální punkci, to se nepřipustilo. Neboli myslím, že nelze degradovat takto tuto péči. Když si vzpomenu na tu Sušici, tak musím říct, "klobouk dolů". Tam byl především velmi vlídný a vzdělaný primář, který byl vzorem pro ty ostatní lékaře. Existuje to, prosím vás, dnes, všude u nás? Já mám pocit, že ne. Já mám pocit, že ne a radši to nebudu personifikovat. Takže já samozřejmě dílem s kolegou Lebedou souhlasím. My dokonce máme stejnou školu – v Plzni. Není to právnická fakulta, je to lékařská fakulta. (Pobavení v sále.) Je trošku, bych řekla, no – trošku, je stigmatizován svým oborem intenzívní péče, ARO atd., a bohužel, mám pocit, že tato odbornost tím stigmatem trpí. Ale ať se na mě nezlobí. Možná, že budu potřebovat za chvíli resuscitaci, a kdo nejlépe by ji poskytl tady, než on, když to celý život dělal. To musím přiznat. Ale dost žertování, na to skutečně místo není. Zkrátka a dobře, já bych chtěla poprosit pana ministra i ředitele VZP, aby se znovu nad tím zamysleli z těch pozic, které tu dnes byly nastaveny, většinou charakteru stížností. To přece není normální, že si stěžují občané takřka z celé republiky. V Praze je to jinak. Tady máme spoustu zdravotnických zařízení. Já vám můžu říct, že o tom něco vím, kde se poskytuje špičková péče. Ale potom, ať se na mě nikdo nezlobí, ten pacient je vržen do terénu a tam se pomalu o něj nestará nikdo. Tak třeba se mu neléčí krevní tlak, takže on opět dospěje do fáze, kdy je potřeba náročná cévní operace, a to se opět uskuteční. A takhle se to, bohužel, někde praktikuje. Pak se divíme, že je málo peněz. Tak na tohle, kdybyste se podívali. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní
senátorko. A dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jan Žaloudík, prosím. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení občané s peticí, vážené senátorky a senátoři. Šťastná je země, kde občané mohou podávat petice i k nemocnicím, a nešťastná je země, kde občané musejí podávat petice i k nemocnicím. Já budu pozitivní, protože můj předchůdce v Senátu vždycky říkal: Honzo, buď pozitivní. Tak jsem to tři roky zkusil, pak mě restrukturalizovali a teď to zkouším jinými prostředky. Sleduji, co nám řeknou představitelé, a nabádal nás pan premiér, pan ministr financí, řada lidí, abychom šetřili. Zamyslel jsem se doma, musíme začínat od sebe, takže v kuchyni mám židle, v obýváku mám také židle, proč musím mít dvoje židle, stačí v obýváku, tak je možné vytáhnout židle z kuchyně, ušetřím. Pak ale musíte chodit zas do obýváku a drobíte tak. Jsou tedy docela funkční židle v kuchyni, protože jsou prvního typu, v obýváku jsou druhého typu, a pak máme ještě na dvorku, když je hezky, židle třetího typu. Ale to se teď nesmí říkat, proto to naznačuji jenom takto v těchto příkladech. Pak je také ta možnost, že se šetří tak, že se ušetří jedna noha na židli, že se ulomí, no tak neposedíte. Pak je možno šetřit rafinovaně, že zkrátíte ty nohy symetricky, ale sedíte zase níž, nevidíte na stůl. A to bych tak jako naznačil, jak ten systém zatím běží.
173
Naštěstí, my už to tady máme natrénováno, musím říct občanům z Roudnice, protože takové petice už tady běžely, takže já už skoro vím, co se ozve z VZP, co se ozve z ministerstva, oni zase vědí, co budu říkat já. Já jsem si dnešní informaci shrnul asi takto: Občané historického města hájí petici, existenci své nemocnice prvního typu, s tradicí 140 let, která funguje k jejich spokojenosti, řeší kolem 85 % případů v místě, takže jenom ten zbytek posílá dál. A co je podstatné – ředitel VZP je ochoten o nemocnici a o její struktuře dále jednat. Tečka. A mohli bychom se rozejít. Pan ředitel určitě bude jednat v brzké době také o protonovém centru v Praze, jehož atomární strukturu znám, které je nabité nejen protony, ale i cétéčky, magnetickými rezonancemi, nepochybně efektivními. A asi o dva řády to běží výše než v Roudnici. V Roudnici ještě taková čísla ani neslyšeli. Ale o tom se bude jednat, takže to budeme sledovat. Moje prognóza stran Roudnice je tato: Roudnice neskončí také už pod tím tlakem a s tím humbukem teď hned, tedy podle plánu A, ale Roudnice je akutně ohrožena plánem B, to znamená z akutního ohrožení hepatitidou a selhání jater se vyvíjí chronická hepatitida, potom postupně degenerace, cirhóza i hepatocelulární karcinom. Je to plán B na vyhladovění těch, které se nepodařilo tím fiaskem podle plánu A restrukturalizačního. Také jsem navštívil okresní nemocnice a tam říkají: No, všechno je v pořádku, oni nám smlouvu podepsali. Akorát nám teď škrtají velké části výkonů, tak zásadních, takže si představte v pondělí – a tady pan kolega byl u toho – se dozvíme, že se škrtají třeba katetrizace močového měchýře na chirurgickém oddělení, protože jde přece především o výkon urologický. No, tak takhle pomalinku se dají vyhladovět nemocnice. Občasná mediální sprška, že tato nemocnice je v problému finančním, bude mít asi problémy, vede ty mladé, že už tam nepůjdou, takže uměl bych asi, kdybych byl takto lstivě rafinovaný, nemocnici, kterou nezruším hned teď tím, že nepodepíšu smlouvu, uměl bych, troufám si říct, během dvou, tří let dostat do problémů, že to vzdá sama, a občané ještě budou nadávat primářům, že to nezvládli a panu řediteli, jak hloupě nemocnici vedou. Myslím si, že je potřeba se chovat hlavně fér. Upozorňoval jsem tady, že chybí v současné době hlavně solidnost, protože zdravotnictví, pokud neplánujete nějakou revoluci, a já ji nepředpokládám, bychom tady měli mít 10, 20, 30, 150 let, 300 let, takže něco se dá nastavit docela stabilně. A proto v těch principech bylo zajímavo. Potřebujeme více pojišťoven, aby si konkurovaly. Jedno tvrzení, dobře, souhlas, proč ne. Pan ministr říkal, že ředitel VZP, který přišel, je tady mluvčím všech pojišťoven. Pojišťovny se na Macoše sešly, aby uzavřely v létě určitou dohodu stran redukce lůžek. A pojišťovny postupují naprosto ve věci třeba zdravotních pomůcek, teď jsou aktuální stomické pomůcky. Čili konkurence pojišťoven, nebo totální spolupráce. Já myslím, že totální spolupráce, protože si nedovedu představit, že si konkurují finanční úřady nebo správy sociálního pojištění. Jsou to správci veřejné zdravotní daně a jmenují se různě. To je vše. Další věc. Pojišťovny jsou prý tvůrci sítě nebo mají být tvůrci sítě. V tom se asi neshodneme. Jak mohou tvořit tu síť? No platbami. Dobře, ale ty platby určuje vždycky na Silvestra ministerstvo, takže kdo je tvůrcem té sítě? Nerozumím. Snažím se v tom zorientovat, já v tom nemám názor, ale musím si ho vytvořit, než odejdu, tady z této vážené instituce, tak bych rád odešel vzdělán, protože po 6 letech na fakultě jsem odešel také vzdělán, byť ne úplně.
174
A další věcí je, kdo tedy určí tu síť. No tak asi pojišťovny za jakési součinnosti s ministerstvem. Ale kdo má odpovědnost za tu síť v kraji? Odpovědnost má hejtman, resp. celé zastupitelstvo za dostupnost, kvalitu i bezpečnost občanů. Tam asi máme také drobný rozpor. A jenom musím poznamenat, že hodně se tady hovoří o té dohodě s kraji. Já jsem byl dokonce možná účasten jedné z prvních dohod, která se udělala proto, abychom velmi iniciativně postupovali, a víme, že skoro nejhorší je iniciativní blázen, tak někdy 1. března 2011 se uzavřela dohoda s Jihomoravským krajem a 563 lůžek už někdy kolem září, října bylo redukováno. Ve stejné době otvírala VZP zcela zbytnou nemocničku SurGal, kterou potom přišel otevřít také pan prezident, a o rok později se tam zastavil pan premiér. Stojí sice jenom 80 milionů, ale můžete si tam nechat vytrhnout zuby nebo s potratem tam můžete jít, případně endoprotézu a v kontextu brněnského zdravotnictví s několika fakultními nemocnicemi vyznívá zvláště pikantně. Kdybych se měl účastnit podruhé memoranda, tak budu velmi obezřetný, nebo dostanu chřipku - a omluvím se. To je zase o té solidnosti. Jsem tedy toho názoru, že pokud nemáme jasno, co chceme a které židle kam chceme přestavovat, tak bych nerad, aby i ta Roudnice byla jediná v republice, která bude trpět, protože je to problém nemocnic prvního typu a jejich návaznosti na nemocnice druhého typu a třetího typu. Já teď nevzpomínám na komunismus, já hovořím o katalánském modelu, který má být v budoucnosti pro Evropu. Když nás vyvezla paní předsedkyně Filipiová do Barcelony, tak nás tam loni takto školili. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Mám teď přihlášeného někoho z galerie pro vládu. Pokud je to pan ministr, tak mu musím dát slovo, pokud jsou to zástupci petentů, tak vystoupí v pořadí. Hlásí se pan Ondřej Krajník, takže vystoupí potom podle pořadí. Děkuji. V této chvíli je přihlášen do rozpravy pan senátor Marcel Chládek, prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené
senátorky, vážení senátoři, já bych se rád vrátil k vystoupení pana senátora Lebedy, protože když jsem ho poslouchal, tak mi to přišlo, že je to jako přes kopírák, protože to bylo jedno a to samé vystoupení, které bylo i k předchozím peticím, které se týkaly nemocnic. Tady bych rád podotkl, abychom se podívali, týká se to především porodnice a dětského oddělení, a podle toho k tomu přistupovali. Nevím, z čeho pramení výroky pana senátora Lebedy, ale prostřednictvím paní předsedající bych se rád zeptal pana senátora Lebedy, když hovořil tady o tom, že všechny malé nemocnice jsou vlastně špatné, že tam je špatná péče, že by nejlépe bylo, kdyby se všechny zrušily. Chtěl bych se ho zeptat, když takto mluví o roudnické nemocnici, kdy tam byl naposledy, kdy se tam naposledy byl podívat? A někdy z některých vystoupení mám takový pocit, že někteří senátoři už ztrácejí naprosto kontakt s realitou a s tím, co potřebují občané naší České republiky. Měli jsme tady nedávno prezidentskou volbu. Sedí tady celá řada prezidentských kandidátů, více či méně úspěšných, a chlubili jsme se tím, že přímá volba prezidenta bude znamenat, že bude hájit zájmy občanů a že jim bude blíže. Chtěl bych vám připomenout, že přímá volba je také u senátorů. A jeden z našich hlavních zájmů tady je právě také hájit zájmy občanů a politiků této země. Ptám se tedy, čí zájmy budeme hájit, když nebudeme hájit zájmy občanů? Pokud dnes nepodpoříme tuto petici, dovolím si tvrdit, že to je plivnutí do tváře nejen senátorovi z toho obvodu, ale je to plivnutí do tváře těm 5 000 občanů, co stáli a mrzli 175
na náměstí. Škoda, že někteří z vás jim nešli říct do očí to, co říkají tady. A těm 15 000 občanům, co podepsali tuto petici. A já bych se velmi styděl, kdyby Senát toto udělal. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Panu senátorovi Lebedovi to bylo vyřízeno a on zareaguje, protože už je mezi přihlášenými v této chvíli, ale nyní má slovo pan senátor Zdeněk Schwarz. Senátor Zdeněk Schwarz: Dobrý den. Vážená paní předsedající, kolegyně
a kolegové, hosté. Přestože jsem z pravé strany této slovutné místnosti, tak bych asi vystupovat neměl, ale když to tady tak poslouchám, tak jsem nevydržel a řekl jsem si, že i jako jeden z lékařů zde sedících a jako místopředseda zdravotního výboru považuji za svoji povinnost zde něco k projednávané petici říci, přestože jsem odpůrcem petic v Senátu, protože nemají žádný smysl nebo význam. Nevím, kdo z vás, ale já jsem pracoval jako začínající mladý chirurg v nemocnici, kterou tehdejší ministr, kterého od té doby nenávidím, zrušil. Vím, jaké to je. Zažil jsem zrušení nemocnice s kvalitním personálem, mladým personálem, který vykonával v tu dobu péči, kterou do dneška nevykonávají některé ministerstvem zdravotnictví řízené fakultní nemocnice, myslím v tom, co se týká etiky a péče o pacienta. Co se týká informací o Středočeském kraji, nevím, jakou máte kdo zkušenost. Já, pokud vím, tak mluví se o čtyřiceti procentech, někdo dokonce o 45 % pacientů ze Středočeského kraje, které ošetřují pražské nemocnice. Takový je dopad můžeme říkat reorganizace středočeského zdravotnictví. Má to dopad nejenom na Středočeský kraj, jak je vidět, ale má to samozřejmě dopad i na Prahu jako takovou, na kvalitu péče poskytovanou pražskými nemocnicemi, které jsou zahlceny pacienty a svojí kapacitou to již nezvládají. Jde o jakékoliv koncepční kroky, jak to někdo nazývá, někdo tomu říká reorganizace nebo restrukturalizace lůžkové péče, já tomu říkám destrukce dobrého českého zdravotnictví. Jsem rád, že se na tom nepodílí ODS, přestože nejsem členem ODS. Kritizoval jsem svého kolegu, bývalého senátora Julínka a ODS za to, co připravovala a co se naštěstí nerealizovalo. V současné době je potřeba říci, že teď je to akce TOP 09 a ne, jak tady opakovaně zaznělo, ODS, protože panem ministrem je člen TOP 09. Praha se v současné době dostává do stejné situace, jako možná roudnická nemocnice, protože tak, jak slýchám na různých jednáních v Praze, tak jednotlivé velké nemocnice a některé, můžeme říci, bývalé fakultní nemocnice jsou pod ekonomickým tlakem přinuceny uzavírat oddělení, redukovat oddělení, což se samozřejmě promítá a bude nadále promítat do kvality péče. A já už teď nevím, jak v současné době nezvládající ministerské nemocnice budou situaci zvládat nadále. Je pravda, že tyto koncepční kroky ministerstva zdravotnictví vedou k tomu, že veškerou zodpovědnost a samozřejmě i dopady, které pociťují pacienti, se promítají na kraje, potažmo v Praze to vidíme mnoho let, že to všechno odnáší Praha, přestože Praha nemá vůbec žádnou možnost pražské zdravotnictví ovlivnit, protože žádnou nemocnici nemá, má pouze jednu nemocnici následné péče a druhým zdravotnickým zařízením je Záchranná služba. Dojde tedy ke zhoršení péče ještě více, protože se např. dozvídám, že nejmenovaná nemocnice zavře oddělení A, jiná oddělení B a že péče bude soustředěna do těch dvou, možná tří velkých nemocnic, které asi zbydou. A bude to 176
mít samozřejmě dopad i na moji činnost, na moji práci, protože budu pacienty transportovat přes celou Prahu do jedné velké nemocnice, tak jak se to děje už u dětských pacientů, o kterých tady bylo pár slov řečeno. A když sloužím, protože jsem stále lékařem a považuji se více za lékaře, tak typický příklad, když sloužím, tak jedu z Újezdu nad Labem přes celou Prahu až do Motola. Teď se dozvídám, že se zavře dětské oddělení v Thomayerově nemocnici a pojedu z Krče, z Jižního Města třeba také do Motola, protože Bulovka dětské oddělení snad také má zavřít. Myslím si, že to odnáší nejenom Záchranná služba v Praze, ale že to odnášejí pacienti a že to odnášejí i zdravotníci. Závidím entuziasmus mladých lékařů roudnické nemocnice. Přiznávám, že jim držím palce, i když pochybuji, že svoji nemocnici ubrání, jako jsme ji tehdy před dvaceti lety neubránili my. A nechápu současné kroky současného ministra nebo ministerstva zdravotnictví, stejně jako nechápu kroky zdravotní pojišťovny, neboli přímo VZP, která i nám samozřejmě jenom slibuje a dopad je takový, že se vždycky nestačíme po tom Silvestru, jak říkal kolega Žaloudík, divit, co všechno napáchala ve zdravotnictví. To je vše, co jsem považoval za potřebu zde sdělit nebo říci k situaci a k petici, a jak jsem již uvedl, držím kolegům v Roudnici palce. (Potlesk.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A v této chvíli je přihlášen pan Dr. Ondřej Kárník. Pane doktore, máte slovo, jen musím upozornit, že váš čas je omezen na 10 minut. Prosím, máte slovo. Ondřej Kárník: Já mám jedinou připomínku, a to konkrétně k osobě pana Dr. Lebedy, jestli by mi sdělil konkrétně na roudnickou nemocnici, jak je možné, že on si myslí, že v roudnické nemocnici je v noci jenom mladší sekundář, že je riskantní tam přivézt své dítě, že je neobsazeno dětské oddělení. Jak si může myslet, že není 24 hodin v provozu CT, že není v provozu sono, že ho neobsluhuje dvouatestovaný rentgenolog. Jak vůbec může takovouto myšlenku nám tady předložit. Zajímalo by mě, jestli čerpá z roudnických zkušeností nebo ze zkušeností jiné nemocnice a prosím ho, aby ji jmenoval. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan senátor Lebeda může hned reagovat, protože podle přihlášek do rozpravy je právě na řadě. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, vážení petenti. Abych to vzal popořadě. Kolega Chládek pravděpodobně velmi špatně poslouchal, protože jsem se přece nevyjádřil v tom smyslu, že roudnická nemocnice dělá špatnou péči, že pracuje špatně. Vyjádřil jsem se v tom smyslu, že není samozřejmě schopna poskytovat péči komplexní, protože mimo obvyklou pracovní dobu přirozeně nemá patřičné další obory a další odborníky, což samozřejmě vzhledem k její velikosti, tak jako i jiných tomu podobných nemocnic, přirozeně je. Já osobně bych se bál, kdyby se mi v noci něco vážného přihodilo, se dostat ať už do říčanské, roudnické, brandýské a podobných nemocnic, protože tam prostě ten komplement obsažen není. Není v pohotovosti. Tady pan primář z rentgenu mně říkal, tedy tvrdil, že jak si můžu myslet, že po celých 24 hodin není k dispozici dvouatestovaný rentgenolog na CT. To klobouk dolů. V roudnické nemocnici jsem nebyl, ale tam musejí mít minimálně pět, nebo alespoň čtyři, ale to už se nevejdou do zákoníku práce, tolik rentgenologů dvouatestovaných jestli mají, tak to prostě, to je úžasné.
177
Tady kolega Mezian mi řekl, že jdu proti pacientům, ale proboha, já právě naopak, protože mám starost o to, aby všichni dostali adekvátní péči srovnatelnou, tak jako v Kolíně, tak v Roudnici. Jak k tomu přijdou ti, kteří se dostanou akutně do abortivní nemocnice? Proč oni? A proč ne ti druzí? To není proti pacientům, to je v jejich zájmu a v zájmu, aby dostali srovnatelnou péči po celé republice stejnou. Je přirozené, že tady akutní péče – mluvíme o akutní péči. Kolega Mezian je, tuším, rehabilitační lékař, já jsem lékař ARO, resuscitace a intenzivní péče, tak máme o akutnosti přece jenom malinko jinou představu. Já jsem jako primář ARO ve velké krajské nemocnici pomáhal v pohotovostních službách v takových těch nemocnicích, které nebyly schopny dát dohromady ani operační skupinu, neměly dostatek anesteziologů, míním Český Brod, Kutnou Horu apod. A musím se smutkem říct, že když jsem třeba, protože tam se operovalo jednou za týden, dělal se apendix a pak se o tom týden mluvilo. Když jsem tam sloužil a probíral jsem si některou zdravotnickou dokumentaci, tak jsem si říkal, hernajs, tohle by se v naší nemocnici stát nemohlo, takhle by ten člověk nemohl stonat. To není nic proti roudnické nemocnici. Nepochybuji, že jsou tam šikovní, zdatní, ale akutní péče ve své komplexnosti je o něčem jiném. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Mám ještě další dva přihlášené, teď vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Janeček: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vážení hosté, dostali jsme se k tématu díky tomu, že je zde tolik lékařů a zbytek minimálně jednou v životě už v nemocnici byl, takže je to téma velmi oblíbené, o kterém lze hovořit několik hodin. Já sám proti peticím vůbec nic nemám, myslím si, že jsou smysluplné, ale na pořad Senátu bych je doporučoval zařazovat vždycky až v 7 hodin večer, potom by možná to probíhalo trošičku rychleji. Ale i já si dovolím vyjádřit se k několika věcem obecným a konkrétním. Naše zdravotnictví se za posledních 23 let dostává do finančních problémů a do určitého, troufám si říci, marasmu. Zaznělo tady, že v Rakousku a Německu je spousta nemocnic a že je to v podstatě na stejné nebo na vyšší úrovni než u nás. Já bych si toho naopak vážil, kdyby naše zdravotnictví bylo stejné, jako je v Rakousku a v Německu, protože já osobně s ním mám velké celoživotní zkušenosti a považuji je za jedno z nejlepších minimálně v Evropě, ne-li na světě. Takže bych se toho srovnání a snahy, přiblížit se k těmto zemím, vůbec nebál. My jsme z tohoto zdravotnictví vyšli, a to, co je v podstatě dnes Roudnice, jak už to tady zaznělo, byla nemocnice s poliklinikou prvního typu. Já se nebojím to nazvat tak, jak to bylo. Potom jsme měli dvojky, pak byly fakultní nemocnice. A všechno dokonale fungovalo, všechno. Samozřejmě na adekvátní dobu 50., 60., 70. let, ale fungovalo to a nikdo nechodil s tím, že tu nemocnici zavře, nedej bože ji někam přesune, nebo že bude redukovat lůžka apod. Za 23 let díky všem vládám, to je potřeba říct, a všem politickým stranám jsme se dneska dostali tam, kde jsme. Bohužel, to je realita, kterou si nebudeme zapírat. Stejně tak to bylo doškolování lékařů, to jsme rozbili totálně, a teď s velkou pompou jsme to přesunuli do krajů. Neboli my jsme pouze rozbili ten systém, a pak jsme ho několik let vybudovali trochu v jiných lokalitách úplně stejně, takže to je totéž, a my teď, mně se vybavila asociace jednak s Roudnicí, a jednak s tím, co řekl pan profesor Žaloudík z hlediska toho plánu A a B.
178
Já jsem tady stál v listopadu 2008 jako čerstvě zvolený senátor a bojoval jsem tehdy za úrazovou nemocnici v Brně. Řada z vás si to pamatuje. Tehdejší ministr Julínek přišel s plánem, že nemocnici zruší. A udělal to velmi brutálním způsobem, a my jsme tenkrát také udělali petici. Tu petici podepsalo v Brně 30 000 obyvatel, což není málo, a stejně jako roudnická nemocnice jsme bojovali za zachování. Zachování a existenci nemocnice. Tedy se to podařilo, podařilo se to díky politikům, dá se říct napříč politickým spektrem, i kolegové, co tady sedí vpravo, tehdy nás podpořili, a nemocnice zůstala zachována. Nemocnice, která byla základem úrazové chirurgie v republice, která má historii 120 let, takže je o 10 let mladší, než ta vše, ale nemocnice, kterou založil profesor Novák, který založil celou úrazovou chirurgii v Československu tehdejším, takže to mělo nějaký význam. A jaký je plán B? Nemocnice před několika lety změnila vedení, a toto vedení postupně ustupuje všem požadavkům zdravotní pojišťovny. Ustupuje v počtu lůžek, takže zredukovala svoje lůžka, přišla o spinální jednotku, která byla opět první v republice, tu jsme vybudovali. Paní ministryně nám v tom pomáhala, a my to prostě po deseti letech zlikvidujeme, necháme to zavřít, protože je nám to prostě jedno. Zrušili jsme intenzivní lůžka a děláme tam lůžka následné péče, protože hovoříme o tom, že je to finančně výhodné. Je to bezvadné. Takže v takovéto nemocnici tu úroveň, tak jak dnešní mladí s chutí říkají, snížíme jednou až dvakrát o nějaký ten level, aby to bylo populární, a všichni jsou spokojeni. A ten pacient, to co říkala paní senátorka Emmerová, se v tom potácí, ten se někde ztrácí, ale nazýváme ho s velkou pompou stále, že je klient a že si může vybrat apod. Není to vůbec pravda. Realita českého zdravotnictví je někde úplně jinde. Já jsem si tady jenom vzal, abych taky to nezatěžoval dlouhými hovory, protože bych mohl opravdu, jako vy všichni, mluvit na dlouhé téma, ze Zdravotnických novin. Není to tak dlouho, kde vyšla statistika: Většinu úsporných opatření ve zdravotnictví lidé odmítají. Podporu má zřízení jedné veřejné zdravotní pojišťovny, to co už tady padlo. Proti snižování počtu lůžek je 81 % obyvatel. 79 % obyvatel nechce platit za návštěvu lékaře, a snížení počtu zdravotnických zařízení odmítá 74 % lidí. Takže to, co už zaznělo i z druhé strany spektra, i odsud, takže pro koho my tady jsme? Pro koho je tady zdravotní pojišťovna? Pro koho je tady ministerstvo zdravotnictví? Pro koho je tady Senát? Pro koho jsou politici? Sami pro sebe? My to tedy budeme redukovat, upravovat, likvidovat, anebo jsme tady pro ty lidi, abychom se navzájem domlouvali? Každý z nás je potenciálně pacient, každý z nás. Když tady teď uklouznu, tak mě bude setsakramentsky zajímat, kdo mně to zlomené hlezno sešroubuje a jak mně to udělá. A to je rozhodující. A proto je rozhodující, aby ta síť, aspoň z mého pohledu, těch nemocnic zůstala zachována. Nemocnice, kde je chirurgie dobrá, kde je dobrá interna, pediatrie a gynekologie, je nemocnice, která je, pokud samozřejmě je funkční, já se přiznám, že jsem v Roudnici v životě nebyl a nevím, jak ta nemocnice vypadá, ale podle toho, co jsem slyšel, je určitě na solidní úrovni a dobře vybavená, a nevidím důvod, proč by se měly tyto nemocnice likvidovat. A nepřál bych jim, aby ji stihl osud úrazové nemocnice, postihl ji ten plán B. Děkuji. (Potlesk.)
179
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako
další se do rozpravy hlásí pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Hassan Mezian: Ještě jednou, chtěl bych poděkovat předřečníkům za skutečné obohacení toho, co jsme slyšeli o medicíně. Děkuji paní senátorce Emmerové za to, že mluvila skutečně o tom, že každý lékař musí umět základní resuscitaci. Samozřejmě nemůžeme všichni být jako pan senátor Lebeda. Ale zase pan senátor Lebeda má lepší sluch než já, protože jsem ho asi taky špatně slyšel, když povídal o tom, že menší nemocnice nemůžou léčit. Takže jestli skutečně vyjdeme tady odsud se vzkazem, že chceme napřed měřit a měřit pořádně, a poslouchat lidi, kteří tomu rozumí, a skutečně se snažit vyjít ne z nějakého Olympu, že jsme někde nahoře, že jsme senátoři a že nad námi je jenom pánbůh, ne. Skutečně, pane profesore, pane senátore, každý z nás je potenciální pacient. A uklouznout můžu kdekoli. Můžu i v Roudnici uklouznout. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. S tím posledním je to těžké. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a
kolegové, já bych se především chtěl pana ministra zeptat, neustále slyším o obrovském nadbytku akutních lůžek, jak by mi tedy mohl vysvětlit to, že žena po gynekologické operaci je už druhý den propuštěna z nemocnice ne pro tak skvělý zdravotní stav, ale proto, že to lůžko potřebovali pro jinou ženu. A tady dokonce máme, nebo chcete rušit celou nemocnici. Já myslím, že nemusím mluvit o tom, nakolik to považuji za nemorální záležitost. Já po vyslovení pochybností kolegou Lebedou o nedostatečné péči roudnické nemocnice bych se chtěl zeptat představitelů roudnické nemocnice, kolik stížností na špatnou nebo neposkytnutou péči registrují. To by mě velmi, velmi zajímalo. Pane ministře, domluvte se, nebo vezměte se za ruku s ministerským předsedou Kalouskem a tady prosím mě nelitujte za moji postupující demenci, já vím, proč to říkám, panem ministerským předsedou Kalouskem, a odejděte, protože pak myslím, že by se naše zdravotnictví a celá naše republika mohla konečně zase nadechnout a žít tak, jak žít má a může. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Mám tady informaci, že má zájem vystoupit pan Josef Krajník. Prosím, pojďte. Prosím, máte slovo. Josef Krajník: Já patřím do té staré školy, a to, co tady říkal kolega Lebeda,
je vlastně trestný čin a měl by ho oznámit. To už mělo být ohlášené, jestli je někdo takový grázl, že tam slouží a poškozuje pacienty, tak to je na zváženou. Mrzí mě, že jsme se dostali do kontaktu s takto fungujícími nemocnicemi. Já jenom pro vaši zajímavost, slouží tam 9 lékařů, tzn., na každém oddělení je druhoatestovaný lékař. Totéž platí o ARO a o RDG. Jinak pan doktor Lebeda říkal, že bychom museli mít čtyři rentgenology. Není to pravda. Nám vypomáhají druhoatestovaní lékaři z jiných zařízení ve službách.
180
Během dne máme rentgenology. Já jsem přesvědčen o tom, že malé nemocnice jsou nedílnou součástí celého zdravotnického systému. Je to jenom otázka domluvy. Máme fantasticky dobrou spolupráci s profesorem Gerlichem z Vinohrad, a když máme jakýkoli problém, který nemůžeme řešit, tak ho řešíme s ním. My jako malá nemocnice každé tři roky pořádáme bez nároku na dotace symposium mezinárodní, kam jezdí kolegové z Bavorska přednášet. Hrozně mě rmoutí, že je to takový obtisk toho, jak se chová pojišťovna. Kritizuje, všichni mají pocit, že ráno slezeme z palmy, šoupneme si kokosák a jdeme operovat. Tak tomu není. Já jsem člověk, který je tam 47 let. Šel jsem tam na rok. Jsem Pražák. Té nemocnice si vážím, a nejen jí. Já znám mnoho jiných dobrých kolegů v různých nemocnicích. Ta velká pracoviště budou zahlcená. Kdo bude léčit takové ty běžné věci? My abychom si mohli užít, nebo jak bych to nazval, té chirurgie, kterou všichni milujeme, tak se věnujeme i diabetickým nohám a mnoha jiným a jiným ne řekl bych atraktivním oborům. My máme součástí chirurgie následná lůžka, ti chirurgové musí na těch následných lůžkách pracovat, abychom si přivydělali na to, abychom mohli dělat to, co nás baví, a co děláme s láskou už léta. Hrozně nepochopím jednu věc, jak může někdo něco kritizovat, co neviděl, když tam nikdy nebyl. Jak může, to je stejný případ, jako když pojišťovna něco ruší a v životě tam nebyla. Nikdy. Já jsem pro zkrácení té doby udělal to, že jsem některé části vypustil, ale my jsme měli několik kontrol z pojišťovny, nikdo jsme nevěděli, na co jsou, nemáme dodneška z nich výsledek, ale jsem uklidněn, že byly v pořádku, protože jinak už bychom byli výrazně medializováni. Čili já vás chci upozornit, že nejenom velké nemocnice, ale i malé nemocnice jsou potřeba, protože dělají takovou tu mravenčí práci pro ty pacienty. My když toho pacienta nemůžeme ošetřit, tak mu bezpodmínečně zajistíme takovou péči, aby se o něj postarali tam, kde to umí. Já mám domluvu vzhledem k svému věku a kolegů s dětskou chirurgií, s Havránkem, s panem profesorem Gerlichem, a mohl bych vám jich tu jmenovat plno. A vycházíme dobře. Máme akreditaci na vzdělávání. Jenom pro vaši zajímavost, tři mí kolegové, kteří atestovali v poslední době, atestovali s vyznamenáním. Já nemám pocit, že by malá nemocnice nemohla poskytovat kvalitní zdravotní služby. Já mám pocit, že ten červ je někde úplně, úplně jinde. Mně vadí to, že nikdo nepřijede. My jsme zvali, pan ministr je svědek, že jsme ho zvali. Zveme každého a zvu všechny vás, kteří si myslí, že tam lezeme po stromech, aby se přijeli podívat na tu nemocnici. Tam jsou druhé nejmodernější sály v Ústeckém kraji, které jsme zaplatili my, ne z dotace, ale z naší obchodní společnosti. Takové ty nesmysly, proč mi někdo radí, kdysi jsme byli u paní Musílkové, proč mi někdo radí, jestli mám dětské ziskové nebo neziskové, do toho je každému prd. Každý – je to součástí našeho plánu a dotujeme to třeba z lékárny, ale snažíme se těm lidem poskytnout péči. Proto se jich sešlo 5 tisíc, proto jsme měli 15 tisíc podpisů. Já vám můžu přinést, děláme pravidelně výzkum spokojenosti, pacienti jsou spokojení. Každý, kdo mě potká, se ptá, nesmíte tu nemocnici zrušit. Já říkám, já ji nechci zrušit. Ale chtěl bych tady upozornit na to, když se tu někdo přihlásíte, říkejte věci, které jsou ověřené. Přece nemůže být diskuse o tom, nemám to ověřené a neviděl jsem to. Já to dělám 47 let, ten obor miluji a jsem vděčný všem kolegům, kteří se malých nemocnic zastali, protože to, co se děje, není správné. A bude to mít velké následky a z hlediska medicínského já říkám ireversibilní, pro ty, kteří nejsou z oboru, nevratné.
181
Pane doktore Lebedo, v životě bych si nedovolil, aby tam nesloužil lékař kvalifikovaný. Já jsem takový domácí typ, já jsem doma furt, mně tam volají každou chvíli, když potřebují nebo potřebovali. Myslím si, že ty malé nemocnice mají úplně jiný přístup, úplně jiný způsob péče. A ta je nenahraditelná. Poslední větu, kterou říkám, protože už vidím, že se třesete netrpělivostí. Dědek po kýle nepotřebuje kyslík a docenta, potřebuje bábu u postele. A to my mu odepřeme. To si myslím, že je místo malých nemocnic nezastupitelný fakt. Jestli se tento řez povede, tak to bude zase tvrdá rána, dřív se říkalo socialismu, já říkám - zdravotnictví. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana zpravodaje – nezeptám, ale požádám ho, aby nás provedl návrhem na usnesení k tomuto bodu. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Rozprava byla velmi
dlouhá, takže se stihli změnit i předsedající. Vzhledem k tomu, že všichni jste byli svědky té debaty, tak ji nebudu opakovat. Padaly tady názory fundované či méně fundované, pro i proti. Byla tam i od jednoho senátora obava, že by nerad osobně byl léčen v takové nemocnici nebo nějakého zákroku. Vzhledem k tomu, že jedno z těch oddělení je porodnice, tak ho mohu uklidnit, že ta pravděpodobnost je opravdu velmi malá. A co se týká usnesení, tak i usnesení jsem načetl, takže v rámci zkrácení už ho číst nebudu a poprosím pana předsedajícího, aby dal pokyn k hlasování. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Marcel Chládek a jak je uvedeno ostatně v senátním tisku č. 435/1. Já si vás dovolím svolat. Takže v sále je v tuto chvíli přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26. Dám ještě šanci se zaregistrovat. Takže doufám, že jsme všichni a já zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO – paní senátorko, je potřeba zasunout tu kartu, ale při hlasování už to asi nejde. Jo, funguje, dobře… Kdo je proti? Zdržel se hlasování? Omlouvám se, trošku mě paní senátorka Wagnerová teď zmátla, ale hlasování, předpokládám, že je platné, že ho nebude nikdo zpochybňovat. Takže mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27, pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji. (Potlesk v sále.) Děkuji i petentům petice a končím tento bod. Díky a na shledanou. Tak, a my budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím by měl být
27. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 21) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 21. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého tedy nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem
182
tohoto zákona. Takže pane ministře, petice skončila, zákon nám začíná. Pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech, který vypracovalo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem zemědělství, které v tom figuruje díky tomu, že se dotýká i veterinárních léčiv. Hlavním důvodem pro zpracování návrhů byla potřeba transpozice dvou směrnic Evropského parlamentu a rady. Já pro zkrácení jenom řeknu, že jsou to směrnice, které se týkají humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci a dále transpozici směrnice, kterou se mění směrnice týkající se humánních léčivých přípravků, pokud jde o zabránění vstupů padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce. Podle článku 3 tzv. farmakovigilanční směrnice byla pro členské státy stanovena transpoziční lhůta pro přijetí do července 2012 a u tzv. padělkové směrnice byla stanovena lhůta pro transpozici do druhého ledna 2013. Čili obě jsou již po lhůtě a je to jeden z důvodů, proč bychom rádi, aby ta věc se pohnula rychle dopředu. Předkládaným návrhem novely zákona se vytváření podmínky k tomu, aby Česká republika byla i nadále plnohodnotným účastníkem regulačního systému Evropské unie v oblasti léčiv a aktivně přispívala k celkové funkci a efektivitě tohoto systému a aby odborná kapacita regulačních institucí sledovala vývoj nových poznatků a technologií za účelem maximálních odborných záruk v oblasti ochrany veřejného zdraví a životního prostředí ve vztahu k léčivým přípravkům. Kromě dvou zmíněných transpozičních okruhů je tady ještě třetí okruh navrhovaných změn, které se týkají našich vnitřních poměrů, určitých nedostatků, úpravy, které se objevily v průběhu rozhodovací a aplikační praxe a rovněž reagují na určité požadavky jiných právních předpisů Evropské unie, než zmíněných směrnic. Podrobněji si dovolím ke všem těmto třem oblastem něco říci. V oblasti farmakovigilance se jedná o zavádění farmakovigilančního systému s cílem zajistit sledování a dozor registrovaných přípravků důkladněji než dosud, dále je potřeba podle evropské směrnice plánovat farmakovigilanční opatření pro každý léčivý přípravek samostatně, je potřeba provádět poregistrační studie a trvale sledovat bezpečnost léčivých přípravků a mění se povinnosti informovat Státní ústav pro kontrolu léčiv o veškerých změnách, které mohou mít vliv na registraci. V druhém okruhu, pokud jde o ochranu proti padělaným léčivům je cílem předkládané novely zákona zejména sladění ochranných prvků, stanovených pro léčivé přípravky v celé Evropské unii a zohlednění nových profilů rizik a zároveň zajištění fungování vnitřního trhu s léčivými přípravky. Patří sem i ochrana proti podnikání padělaných léčivých látek nebo léčivých látek, které nesplňují stanovené požadavky. Řeší se především zpřísnění ověření původu těchto látek. V neposlední řadě dochází k posílení prevence a stanoví se účinnější sankce za činy související s paděláním léčivých přípravků, které zohledňují hrozbu, jež takové přípravky představují pro veřejné zdraví. Pokud se týká toho třetího okruhu navržených úprav, které se týkají aplikačních problémů se stávajícím zákonem, jedná se zejména o úpravu změn registrací, jejichž smyslem je dosáhnout toho, aby změny všech typů registrací podléhaly harmonizovaným pravidlům přijatým v rámci Evropské unie. Dále se upřesňují možnosti pro používání neregistrovaných léčivých přípravků, vycházející z potřeb stávající z praxe a zahrnutí požadavků vedených v předpisech Evropské unie.
183
Omezují se dále výdaje léčivých přípravků v případě přípravků vydávaných bez lékařského předpisu s omezením. Cílem je vytvořit předpoklady pro to, aby režim výdaje na lékařský předpis s omezením nebo bez lékařského předpisu s omezením mohl být sledován a kontrolován v množství přípravku vydávaného pacientovi ve stanoveném období, což se týká zejména známých problémů s léčivými přípravky, které obsahují pseudoefedrin, které slouží jako zdrojová surovina pro výrobu pervitinu. Za tímto účelem se navrhuje zřízení nového registru výdaje léčivých přípravků s omezením, který by výrazně zvýšil možnosti kontroly těchto látek. Základním smyslem předloženého návrhu zákona je zvýšení kvality účinnosti a bezpečnosti humánních léčivých přípravků a zlepšení poskytované zdravotní péče pacientům. Některé z těchto změn přitom mohou nepřímo vyvolat úspory prostředků z veřejného zdravotního pojištění, zejména se to týká takových věcí, jako je zavedení různé možnosti výměny léčivého přípravku, u něhož byla zjištěna závada jakosti a tedy favorizace výměny před úplným stažením léčivého přípravku. Dále by k úspoře prostředků mohlo přispět i zavedení možnosti refundací úhrad, které byly již provedeny zdravotními pojišťovnami a přípravky byly zpětně označeny jako nejakostní a musely být staženy. Jak už jsem říkal v úvodu, je žádoucí, aby zákon vešel v platnost v co možná nejkratším termínu vzhledem k uplynulé transpoziční lhůtě. Většina toho zákona představuje především transpozici evropských směrnic. Dovolte mi ještě, abych se na závěr zmínil k pozměňovacím návrhům, které byly uplatněny při projednávání ve výboru pro zdravotnictví Senátu. Je to zejména zavedení povinnosti elektronické preskripce, úpravy podmínek reexportu. Já se omlouvám, to jsou věci, které byly ještě projednávány ve sněmovně, tak tedy byly tam vloženy nově v pozměňovacích návrzích důkladně projednaných, povinnost elektronické preskripce, úprava podmínek pro sledování reexportu léčivých přípravků, které dělá určité problémy. Tyto úpravy byly přijaty Poslaneckou sněmovnou a byly přijaty velmi širokou většinou. Pokud jde o usnesení, tak se vracím zpět s omluvou k senátnímu problému. Seznámil jsem se s usnesením ústavně-právního výboru a usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v Senátu, ve kterém je navrženo z posuzovaného návrhu vypustit, že novelizační body zavádějící povinnost elektronické preskripce na veškeré předepisované léčivé přípravky na předpis. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku navíc ještě navrhl z návrhu zákona vypustit novelizační bod, kterým se zavádí povinnost provozovatele lékárny – při výdeji informovat pacienta o skutečné výši úhrady z veřejného zdravotního předpisu. Dovoluji si vznésti nesouhlas s těmito pozměňovacími návrhy. Dovolte mi, abych tento nesouhlas vysvětlil. Pokud jde o problematiku elektronické preskripce, dovolím si konstatovat, že možnost vystavit elektronický recept po dohodě s pacientem byla zavedena zákonem o léčivech již od začátku roku 2008, avšak zdražila se s potřebou vybudování odpovídajícího technického zázemí v podobě centrálního úložiště receptů, která byla prakticky technicky umožněna až od roku 2009. Elektronická preskripce má celou řadu pozitiv, od kterých se čeká, že by mohla zefektivnit náš systém. Pokud jde o předepisujícího lékaře, ten může tak získat informaci, zda si pacient lék vyzvedl. Je usnadněna opakovaná preskripce. Je ztížena možnost padělání podpisu a razítka lékaře na receptu. Pokud jde o lékárníka, tak zabraňuje nečitelnosti receptu, má jistotu, že budou vždy vyplněny všechny povinné položky. Jedná se o ochranu před možností výdaje
184
na padělaný recept, sníží se administrativní zátěž spojená s výdejem. Pokud jde o pacienta, tak pokud ten s ní bude souhlasit, tak bude možnost pro lékaře získat data o preskripci pacientovi v určitém období tak, aby bylo zabráněno duplicitám a eventuálním kontraindikacím mezi předepisovanými léky. Primárním cílem elektronické preskripce, modernizace poskytování zdravotních služeb je s ohledem na současný stav vývoje vědy a techniky v dané oblasti dobrým předpokladem pro efektivní fungování systému zdravotnictví. Záměrem elektronizace je zavedení systému, který umožňuje odpovídající kontrolu předepisovaných a vydávaných léčivých přípravků ve vztahu k pacientovi, jak ex post, tak i před provedením preskripce a případného výdeje. Jak je známo, stále více záznamů o pacientově zdravotním stavu se pořizuje primárně v elektronické podobě a preskripce elektronicky je tudíž v tomto systému logickým krokem a existuje v řadě zemí. Dále účinnost je navrhována až od roku 2015 a poskytuje dle mého názoru dostatečný čas pro upřesnění technických a personálních předpokladů, které je třeba ještě dopracovat. Možnost zavedení preskripce byla i široce diskutována s lékařskou i lékárnickou komorou. Ještě bych rád zdůraznil, je možné při realizaci, při možnosti lékárníka u lékaře nahlédnout do preskripcí historie pacienta. Anonymizovat data, které jsou zde v tom smyslu, že není potřeba, aby lékař věděl, kdo případné léky před ním předepisoval, ale hlavní je to, aby věděl, že jsou, že byly předepsány a kdy byly předepsány. Totéž platí o přehledu o výdeji. Není potřeba, aby někdo věděl, kde byly léky vydány, a to bude dostupné jenom v Ústavu pro kontrolu léčiv. A dovolím si už na závěr ještě říci k tomu druhému pozměňovacímu návrhu o informování pacienta o skutečné výši úhrady léčivého přípravku. My pokládáme zvýšení informovanosti pacientů o skutečnosti, kolik lék stojí, za věc, pomocí které by si více uvědomoval, jak péče ve skutečnosti je drahá. A to, že dostává přípravky hrazené z veřejného zdravotního pojištění, by mělo znamenat určitý morální závazek pacienta. A také v tom smyslu, aby léky bral tak, jak mu je lékař doporučil a aby pokud možno léky nepřicházely nazmar. Jak to je obecně známo ze sledovacích studií, které ukazují, že asi 1,5 miliardy korun za léky vyhozené a vrácené do lékáren vydává veřejné zdravotní pojištění ty prostředky zbytečně. Z důvodů uvedených na podporu ponechání dotčených ustanovení v posuzovaném návrhu zákona je i to, že pokud by ten zákon byl odsouhlasen Senátem a mohl vyjít ve Sbírce zákonů, urychlila by se předkládaná transpozice s ohledem na to, že ty lhůty jsou již prošlé, a proto si dovoluji na závěr své řeči tlumočit žádost, abyste návrh zákona schválili ve znění, ve kterém jej schválila velkou většinou Poslanecká sněmovna. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů, prosím. Návrh také projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 21/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 21/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Hezké odpoledne, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 21.
185
Základním cílem novely je transpozice dvou směrnic EU, farmakovigilanční a protipadělková. Uvedení českých předpisů do souladu s farmakovigilanční směrnicí mělo být dokončeno, jak už pan ministr predikoval, do 21. července 2012. V případě protipadělkové směrnice do 2. ledna 2013. Kromě toho obsahuje novela řadu dalších změn. Podstata farmakovigilanční směrnice spočívá v definování farmakovigilančních systémů výrobců, uložení povinnosti ustanovit odpovědnou osobu za farmakovigilanci, komunikace mezi SÚKLem a Evropskou agenturou. Podobně se upravuje způsob stahování přípravků z oběhu. Nově se třeba také definuje nežádoucí účinek. Do budoucna to bude jakákoli nezamýšlená odezva na podání jakékoli dávky léku. Odpadá podmínka na podání terapeutické dávky. Protipadělková novela ukládá mimo jiné povinnost uvádět na obalech receptových léků ochranné kódy umožňující ověřit původ konkrétního balení a ověřit, že nedošlo k narušení celistvosti obalu. Přesné technické parametry a konkrétní způsob kontroly bude dán přímo uplatnitelnými předpisy. Není tedy možné odhadnout náklady, které s touto povinností vzniknou provozovatelům, výrobcům, distributorům, lékárnám. Dále tato směrnice rozsáhle upravuje podmínky provozování internetových obchodů s léky. Do působnosti zákona zahrnuje tzv. zprostředkovatele, tedy osoby, které obchodují s léčivy, aniž by s nimi fyzicky nakládali. Z dalších změn stojí za zmínku způsob zavádění receptů s omezením. Podstatná část této novinky se nachází souběžně v projednávané konopné novele. Upravuje se používání neregistrovaných léčivých přípravků pro moderní terapii, umožňuje se použití v rámci tzv. nemocniční výjimky. Dále výše zmíněná povinnost lékárníků, sdělovat pacientům to, co vlastně platí stát a to, co si musí zaplatit oni sami, to znamená vlastně vztah nákup – prodej. Výrazným způsobem se zvyšují sankce za delikty. Maximální výše pokut mohou být pro některé provozovatele prakticky likvidační. Ke zvýšení dochází přes to, že dosavadní praxe nevyužívala ani současné limity. Ustanovení, které ukládá distributorům povinnost rozlišovat v případě odběratele, který provozuje lékárnu a současně i distribuce, zda dodávají do lékárny či do distribuce, bývá někdy zpochybňováno kvůli principu volného pohybu zboží. Toto ustanovení ovšem nezakazuje další distribuci, pokud je v souladu se zákonem o léčivu. Pouze požaduje důslednou evidenci dodávek léčiv prováděných bez zákona. Jak pan ministr řekl, nejvíce kontroverzním je pro nás ustanovení, které novela obsahuje, to je výlučná elektronická preskripce, která má být zavedena od 1. 1. 2015. Musím podotknout, že jsem si vytáhla, jak se diskutovalo o této preskripci na půdě sněmovny. Asi nijak valně, protože podle paní poslankyně Soni Markové pozměňovací návrh elektronické preskripce a centrální úložiště těchto receptů byl načten v rámci jednání výboru bez jakéhokoli předešlého projednávání, bez odborné diskuse, bez možnosti oponentury. A v podstatě ani na zdravotním výboru nebyl dán prostor k tomu, aby mohly být tyto pozměňovací návrhy projednávány. Což je dosti závažné. Do návrhu novely se dostala bez této širší diskuse. Elektronické preskripce je v ČR umožněna zákonem o léčivech již od roku 2008, resp. od roku 2009, kdy měl SÚKL za povinnost zprovoznit centrální úložiště elektronických předpisů. Přesto se dosud nedočkala masivnějšího rozšíření mezi předepisujícími lékaři. Důvodů je celá řada. Ústav pro kontrolu léčiv zpočátku věnoval maximální úsilí prosazení sběru dat z papírových receptů na úkor samotné elektronické preskripce. Nutnost používání elektronického podpisu jak předepisujícím lékařem, tak vydávajícím lékárníkem představuje v praxi přece jen závažnější překážku než ve zkušebním provozu. Přestože se v souvislosti s elektronickými
186
recepty hovoří o kontrole interakcí a vytváření lékových profilů pacientů, realita je taková, že právní základ umožňuje centrálnímu úložišti pouze předat informaci o receptu od lékaře lékárníkovi a zpětně informovat lékaře o tom, zda byl recept vydán či nikoli. Povinná elektronická preskripce, tak je navrhována, nepřináší proti současnosti nic nového a myslím si, že nikde na světě povinná elektronická preskripce jako taková neexistuje. Tak proč ji máme zavádět právě u nás, a to povinně. Naopak vznikají nové otázky. Omamné a návykové látky uvedené v příloze č. 1 a 5 zákona o návykových látkách mohou být předepisovány pouze na recept s modrým pruhem, který je zmíněn v zákoně o návykových látkách, přesně popsán v předepisovací vyhlášce. Z principu pravidel zacházení s recepty s modrým pruhem vyplývá, že není možné je vydávat elektronicky. Jak se pak tyto recepty budou vydávat? Zřejmě tady asi bude výjimka pro recept s modrým pruhem, anebo budou další jiné výjimky. Takže bych se jenom pak chtěla dále zeptat, co je vlastně účelem elektronické preskripce. Já si nemyslím, že to bude ušetření, protože v tom vidím tak trošku IZIP 2. Náš výbor se usnesl, a to 23. ledna 2013, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 21, po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra zdravotnictví ing. Petra Noska, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě: I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Dernerovou. Kromě těchto pozměňovacích návrhů – to je jeden týkající se vyloučení elektronické preskripce, ten druhý, drobný, je vypuštění jednoho paragrafu, který se týká právě těch lékárníků, kteří měli informovat – mám připraven ještě jeden pozměňovací návrh, který jsem dnes vytvořila. S tím, že mě ještě zaujalo takové pojmenování – surovina, plazma a krevní deriváty apod., takže k tomu se pak vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní zpravodajko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor
Vladimír
Plaček: Vážený
pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s textem 22. usnesení ÚPV z 5. schůze konané dne 16. ledna 2013, a to k návrhu zákona, který se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, to je zákona o léčivech, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově pana Mgr. Martina Plíška, náměstka ministra zdravotnictví, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou jsem v zastoupení pana Dr. Antla přednesl já, a po rozpravě, výbor za prvé doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pana Dr. Antla, kterého v tuto chvíli zastupuji, a pověřuje předsedu výboru Senátu pana Dr. Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Zásadní pozměňovací návrh, jak už tady bylo řečeno, je paragraf 80 elektronická preskripce, kde jsme s tím vyjádřili naprostý nesouhlas. Pak bych se ještě s dovolením přihlásil do rozpravy. Děkuji. 187
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou vůli nevidím, takže přikročíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
vážené senátorky, senátoři, ta materie je nepochybně složitá, komplexní. Dovolte mi, abych se – možná i pro vlastní orientaci – vyjádřil ke konstrukci návrhu. A protože jsme už trošku znaveni, tak abych ji nazval - Jak se staví sněhulák. Takže ta základní koule je transpozice směrnic EU, farmakovigilance, čili léková bdělost. Zůstaňme bdělí, prosím. Na tom není nic, tato věc by asi měla hladký průchod, protože kdo by nechtěl být farmakovigilní a transponovat evropské směrnice. Pak je ta druhá koule, ta je ještě pořád z velké části pozitivní, protože lze rozumět tomu, proč v tom tvůrčím procesu zdokonalování této normy se uplatní některé věci, které jsou potřeba přidat, a to v řádném připomínkovém řízení. To je v pořádku, takže se věci vylepší, aktualizují, jak o tom i hovořil pan ministr. Určitě bychom tam ty věci našli. Pak se tam projeví to, co už se stalo tradicí, a stále chci poznat toho člověka, který na ministerstvu, a určitě to není pan ministr, připravuje ty drakonické sankce. Když má být něco za 1000 Kč nebo 10 tisíc Kč pokuty, tak tam šoupne 300 tisíc doktorům, 500 tisíc, jako se to udělalo loni, nebo letos, když tam EU navrhuje miliony, tak šup, a dáme tam desítky milionů. Proč ne, jsme přísní. Ale ve státě, kde na podzim se vyjádřili přední činitelé, tedy šéf Ústavního soudu a šéf správního soudu za týden poté, že je problém nevymahatelnosti práva, je otázka, že když nevymůžete milion, nevymůžete ani deset milionů. Takže nevím, kdo tam ty drakonické sankce přidává. Ne že by to bylo zásadní, prosím vás, ale pak se lidé podiví třeba i v tom okolí, jak jsme tady ostří v té ČR na ty nešvary. To už je věc, která je diskutabilní. Pak v té druhé kouli ještě zazní takové drobnosti, kdy člověk musí číst ten návrh hodně krát, aby je odhalil. To jsou různé regulace nad rostlinnými přípravky, které už tady dvacet let fungují v zemi, ale znovu je budeme přihlašovat, vyregulovávat. Dobře, proč ne. A pak se tam vyskytne standardní problém ČR, to je plazma, protože tou tady žijeme od revoluce. Ta plyne teď pod názvem – tak jako pacient se stal klientem, tak jako zdravotní péče se stala zdravotní službou, tak teď se stává krevní komponenta, nebo krevní derivát surovinou. A počítám, že v dalších návrzích bude kostní štěp prefabrikátem, srdce, ledviny, plíce, játra náhradním dílem. (Pobavení v sále.) Chápu, že je to jenom folklór a nemohl jsem si to odpustit, legislativní dopad to nemá žádný, protože proč by mě neměli vykšeftovat, protože když něco odebrali, tak to kluci potom už nějak zhodnotí. Myslím si, že dělat tyto drobné dírky v tomto zákonu je zbytečné. Myslím si, že v tomto to i zdravotní výbor řádně komentoval. A pak je třetí koule toho sněhuláka. To je už to neřádné přílepkování. Tedy ono je řádné z hlediska legislativy, nebo procesů. Ale ono je neřádné v tom, že to neprošlo připomínkovým procesem. Pan kolega Boris Šťastný tam dal nešťastný přílepek právě k té elektronické preskripci. On tam dal ještě další přílepek o tom, jak by se ty léky mohly posílat. Ten se potom tak trošku zrušil, čehož si nevšimli i někteří naši poslanci za sociální demokracii, takže v naději, že už je zase zrušeno vše, co tam ten poslanec Šťastný dal, dokonce hlasovali a pak se divili, pro co to hlasovali. Takže ono to má skutečně, ta zábavná figura sněhuláka, když to člověk sledoval, já jsem to hodně sledoval – tak se přitom i baví, rozumím paní senátorce Dernerové,
188
proč hovoří o IZIPu IZIP 2. Prosím vás, v tak vážné věci, jako je celoplošná elektronizace receptů – s tím, že i na vískách, s tím, že i úložiště, jedna věc je úložiště, druhá věc je výtěžiště, to znamená, kdo to kdy kde vytěží, bude sledovat, co se kde dělo, když víme, že vůbec nejde o sledování lékových interakcí. To bychom pravděpodobně měli sledovat tam, kde ten člověk byl léčen, a nikoli z Chomutova nebo z Prahy do Vsetína. Myslím si, že teď spíš převažuje IZIP 2. Já si myslím, že to skončí elektronizací receptů. Já jsem je sám zaváděl na svém pracovišti pro nemocnici, tehdy ještě s neředitelem SÚKLu a teď už také neředitelem SÚKLu Martinem Benešem, a fungovalo to v nemocnici. Měli jsme úžasný přehled o ekonomice a o těch věcech. Čili to není nic proti elektronizaci receptů na pracovišti. Toto je úplně jiný koncept. Dobře, on jednou zvítězí. Ale prosím vás, proč tuto věc nemají připomínkovat Česká lékařská komora, Česká farmaceutická komora, další zúčastnění, a proč to má takto v podvečer tam přihodit kolega Šťastný, byť by to mínil hrozně dobře, jako většinou. Myslím si, že toto je ta třetí koule. A pak už to jde rychle. Pak na té třetí kouli se nasadí jenom hrnec na tu hlavu, to jsou pozměňovací návrhy Senátu. Ty tomu dávají korunu, ty to opraví částečně, a pak už nastává jenom ta mrkev, ten červený nos, trošku klaunovský, kdy nepochybuji, že sněmovna to potom, po čekání několika hodin, během několika minut projedná. A je dost možné, že zavrhne, jako většinu senátních pozměňovacích návrhů. Takže vítězství bude dosaženo – únorového a projde to patrně v té podobě, jak naznačil pan ministr. Což bude zavdávat věci ke přím, na které jsem tady už upozornil, nekonzumovatelnosti části, k darebnostem a k opravám v brzkém budoucnu. Takže já myslím, bylo to všechno o farmakovigilanci, tedy bdělosti, zůstaňme bdělí. Budu rád, když budete věnovat pozornost i těm pozměňovacím návrhům, ať už je tady sdělila za výbor paní senátorka Dernerová, nebo přijdou-li další. Protože naším údělem, když nechci říct úkolem, je zdokonalovat, ať už je výsledek jakýkoliv. Já vám děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Plaček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě jednou, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych chtěl říct k tomu paragrafu 80 toto: Pan ministr sdělil, že všechny záležitosti v této oblasti byly řádně prodiskutovány. Myslím si, že zřejmě nebyly, když už jsme to slyšeli minimálně ze dvou předchozích příspěvků. Rozhodně s kým nebylo diskutováno, byli především ti, kterých se to nejvíce dotkne. To znamená lékaři a lékárníci. Pan kolega Žaloudík hovořil o tom, že by se k záležitosti měla vyjádřit Česká lékařská komora, případně další sdružení lékařů. Oni se právě stejným způsobem vyjádřili – protestují proti této záležitosti a protestují proti tomu, že s nimi nic diskutováno nebylo. Já - a priori - proti elektronizaci nic nemám, spíše naopak. Ale pokud se nediskutuje, tak se nemůže najít vzájemně vhodný kompromis tak, aby pak v praxi fungoval. Paní kolegyně Dernerová hovořila o tom, že už v tuto chvíli lze předepisovat elektronické recepty. Já si myslím, ačkoliv jste dostali zřejmě všichni e-mailem sdělení právě České lékařské komory, že by tady mělo zaznít, jakým způsobem se elektronická preskripce v České republice prosazuje. Či lépe řečeno neprosazuje, protože těm, kteří ji využívají, nic nepřináší. Spíše naopak, pouze komplikace a další náklady.
189
Jenom pár čísel. Přibližně z 35 000 lékařů používá elektronickou preskripci pouze 369. A za rok a čtvrt od 1. srpna 2011 do 31. října 2012 z celkem vystavených 74 milionů receptů bylo pouhých 250 000 receptů elektronických. Myslím si, že tato čísla svědčí naprosto jasně o vhodnosti zavedení povinné preskripce v elektronické podobě, co se týká receptů. Bude to obrovský problém, a to také ještě z jiného důvodu, poněvadž ne všichni lékaři mají počítače, už vůbec nemusí být připojeni na internet, a znám dokonce starší kolegyni z nás, která dodnes vyúčtovává dávku zdravotní pojišťovně na papírových dokladech. Tito kolegové, především jsou to všeobecní praktičtí lékaři, jsou většinou staršího věku a víme, jaká je situace v českém zdravotnictví, že praktických lékařů je neustále méně. Pokud zavedeme, a to povinně, elektronickou preskripci, tak jak je navrhováno, tak tito lékaři rozhodně si nebudou pořizovat ani počítač, rozhodně nebudou připojeni na internet, prostě z praxe odejdou. Pak by mě opravdu zajímalo, kdo tyto kolegy, kteří odejdou, nahradí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako
další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové,
pane ministře, já bych chtěl upozornit na jednu věc, že v tomto návrhu se v podstatě bez jakékoliv souvislosti jak s komunitárním právem či potřebami českého trhu ruší registrace léčebných prostředků, které na českém trhu bez potíží působí třeba 10, 15 let. Chci tedy avizovat, že v podrobné rozpravě, pokud do ní postoupíme, chci navrhnout pozměňovací návrh, který vám byl rozdán do lavic, který bude vylučovat z této povinnosti nové registrace a jinými slovy nebude umožňovat, aby se na tyto přípravky vztahovalo vlastně zrušení registrace u takových přípravků, které jsou na trhu 10 a více let. Jenom tedy nyní avizuji pozměňovací návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Já jak jsem
predikovala, že mě zaujalo slovo plazma surovina, takže jsem se začala zabývat více i touto otázkou. A pak jsem narazila ještě na anti D protilátky, takže já bych se chtěla pana ministra zeptat k novelizačním bodům 24 a 40 – Rozhodování a posuzování o původu krevní plazmy. V průběhu projednávání zákona ve výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny byl navržen a později schválen pozměňovací návrh 19c, kterým došlo z původního vládního návrhu zákona k vypuštění písmene q)v § 11. Tento § 11 říká: Ministerstvo zdravotnictví v oblasti humánních léčiv rozhoduje, jde-li o plazmu pro výrobu krevních derivátů a odběr je prováděn v České republice, o vydání souhlasu s její distribucí do jiného členského státu a s vývozem do třetí země. Informace o vydaných rozhodnutích zveřejní. To znamená, že ministerstvo již nebude mít oprávnění rozhodovat, zda jde o plazmu z krevních derivátů a odběry prováděné v České republice, takže bude moci někdo začít vyvážet bez další kontroly nebo vlastně nějakého povolení? Jde o to, abychom se nedostali právě do kauzy Diag Human II., protože vlastně v tomto případě nemáme kontrolu. A pokud plazma bude nazývána surovinou, tak je to něco, co se dá obchodovat, když to přeženu, na burze, a máme tady zákonitě nějaký problém. A co se týče odvolávání se na evropskou směrnici, tak tam jsem se dívala a do krevních složek zahrnuje i plazmu, slovo "surovina" v této směrnici vůbec není. 190
Pokud tedy budeme v podrobné rozpravě, budu podávat také ještě jeden pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A zatím jako poslední se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a
kolegové, chtěla bych podpořit návrh paní senátorky Dernerové. Týká se to vývozu, což je celkem docela nebezpečná záležitost, která by měla být, jak ona říká, ošetřena. Netýká se to domácího využití pro domácí účely, jako např. pro léčbu nějakých ran apod. Tam si dovedu představit, že by to být nemuselo. Čili jedná se o otázku vývozu, se kterým by nemuselo být vždycky vhodně nakládáno. A pak bych se chtěla ještě vyjádřit k elektronické preskripci. Myslím si, že takovéto návrhy, které jsou takto kategorické a nepřipouštějí žádné výjimky, jsou zásadně špatně. Například já nevím, jak si sama budu předepisovat recepty, když nemám svoji praxi, kde bych měla připojený počítač apod., a budu si chtít něco předepsat, nebo své rodině či svým známým, a nebudu to moci normálně učinit rukou receptem. Buď budou nějaké výjimky, ty se budou definovat, kdo všecko má tyto výjimky, a bude to platit třeba jenom ve velkých nemocnicích, kde je preskripce propojena. A tam si dovedu představit, že to může být i nařízení. Ale jinak v malých soukromých praxích nebo vůbec v soukromých praxích a u jednotlivců, kteří si třeba předepisují pro své vlastní potřeby, to vidím jako úplně nesmyslné. Jde o to, abychom tady zase neprojednávali za několik málo měsíců pozměňující návrhy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové.
Materie mi je samozřejmě velmi vzdálená, k té vlastně ani hovořit nechci. Ale jenom k elektronické preskripci a k centrálnímu úložišti. To je nesmírně nebezpečný instrument potud, ačkoliv panem ministrem tady bylo řečeno, že naopak recepty papírové jsou falšovatelné a že tudíž toto má být bezpečnější, obávám se, že vlastně každodenní důkazy, s nimiž jsme konfrontováni z různých jiných oblastí, nás přesvědčují, že elektronický provoz atd. je mnohem více zneužitelný. A v této souvislosti chci upozornit na to, že tam jsou přenášena skutečně velmi citlivá data, která jsou samozřejmě obsahem práva na soukromí, což je základní právo. A pokud jde o zdravotní, tak na to je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku nesmírně citlivý. Znám rozhodnutí – nemohu si teď vzpomenout na jeho název – kde unikl právě záznam, resp. informace ze zdravotní dokumentace, a bylo to tedy shledáno jako závažné porušení právě práva na soukromí, a příslušný stát byl samozřejmě podroben sankci. A to, jak je nám to předkládáno bez jakýchkoliv jištění a s přístupem do registru z mnoha stran, je prostě postup, který právě už přímo predikuje, že se problém dostaví. Děkuji.
191
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. A zeptám se pana ministra, pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, chce se vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych kritiku, která zde proběhla, zejména pokud se týká elektronického receptu, okomentoval. Vývoj elektronického receptu byl poměrně komplikovaný a byl provázán se snahou dřívějšího vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv pro vytváření jakéhosi rozšířeného registru pro širokou kontrolu spotřeby léčiv a pohybu léčiv v České republice. A ten vyvolal obrovskou kritiku jak u uživatelů ze strany lékařů, tak zejména lékárníků, byl napaden jaksi z nelegálnosti a trvalo poměrně dlouho, než se k němu vyjádřil Ústav pro ochranu osobních dat. A poté, co tento registr byl zredukován a zalimitován jenom na legální možnost, tak v roce 2010 tento úřad povolení vydal. Původní návrh zákona, který se připravoval poměrně dlouho, transpoziční zákon, jak jste si jistě všimli, má obrovské množství položek a řeší celou řadu technických problémů. Tak my jsme z důvodu sporu o registru a elektronické preskripci, který se táhl v podstatě celé funkční období této vlády, a tento spor byl zejména se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, jsme nebyli schopni se shodnout na nějaké rozumné konfiguraci elektronické preskripce. Do tohoto zákona původně připravován nebyl, nechtěli jsme transpozici komplikovat. Byl tam vložen až dodatečně, pozměňovací návrh byl projednáván hodně široce, i když na výboru k němu nebyly připomínky, ale byl předtím projednáván v pracovních skupinách. A Česká lékárnická komora k němu neměla závažnější výhrady. Jediné výhrady, které byly vždy k elektronické preskripci v jakékoliv podobě, byly od České lékařské komory. A ty jsou převážně nepřekonatelné. A musím v tomto případě říct, že jsou jakéhosi duchu lobbistického, protože část lékařů si nepřeje, aby nad jejich preskripcí mohla být nějaká větší kontrola. A politické stanovisko České lékařské komory je dlouhodobě známé a nehnutelné. Pokud jde o absolutní povinnost předepisovat všechno, tak ta absolutní není, a počítá se s tím, že bude stanovena řada výjimek, zejména je možno říct příklad, kde tato výjimka je nezbytná. Je to preskripce v akutních případech a v celé řadě dalších situacích, tak jak tady byly zmíněny. Nyní k obecným výhradám, a tady bych si dovolil replikovat připomínku paní senátorky Wagnerové. My jsme si samozřejmě vědomi, že rizika papírové dokumentace jsou zcela jiná než rizika dokumentace elektronické, zejména proto, že v databázích jsou data nahromaděna, zatímco papírovou dokumentaci obecně je potřeba chránit více lokálně, tak zde je potřeba to chránit centrálně. Ale musím konstatovat, že v tomto nečiní preskripce léků žádnou výjimku, že zrovna tak je potřeba ochraňovat elektronická data ze standardní klinické dokumentace. A klinické dokumentace je dneska obrovské množství. Jistě je pravdou, že ta ochrana není možná v absolutním měřítku. To se ví, že ani Pentagon se svými supertajnými věcmi nebyl úplně chráněn. Podobně není tedy možná absolutní ochrana také papírové dokumentace. A já bych jenom upozornil na dvě věci. Přestože teoreticky tato námitka je legitimní, tak největší databáze s pacientskými daty, a to i těmi choulostivými, tzn. s diagnózami, je vedena zdravotními pojišťovnami a je vedena legálně a je vedena centrálně. V tomto ten elektronický recept, i když o tom můžeme diskutovat, o té
192
správnosti, tak prostě ten úzus, který tady v této zemi je, nějak neprolamuje, naší snahou opravdu není nějaké vydělávání peněz a přihrávání zakázek firmám. Většina toho hardwaru a softwaru je pro ten registr připravena, nazvání IZIP2 samozřejmě podsouvá, že chystáme něco ošklivého, ale není tomu tak. Ale k tomu mohu říct jaksi věc jenom takhle verbálně, a jestli mi budete věřit nebo ne, to samozřejmě nemohu ovlivnit. Ale zdůraznil bych, že tak jak jde dopředu medicína, není možno si představovat podobně, že dneska si nemůžeme představit svět bez elektronického bankovnictví, že si představíme svět bez elektronické medicíny a v řadě západních zemí se připravuje propojení, my ho také připravujeme, elektronických dokumentací lokálně uložených a ten problém tam je řešen. Mimo jiné bych apeloval na vás, abyste si uvědomili, že to, co jste schválili včera, já jsem bohužel tady nebyl, za to se omlouvám, a jsem rád, že se schválila novela zákona, která se týká legalizace konopí pro zdravotnické účely, tak tam elektronický registr preskripce je zakotven v zákoně; a výhrady k tomu nebyly a řeší se i problém receptů s modrým pruhem, takže ten by tady neměl už nad rámec toho konopí dále vznikat. Já bych ještě k tomu řekl, že argument pana senátora Plačka, jestli mohu prostřednictvím předsedajícího na to reagovat. Mě mrzí, že se vznáší. My jsme sváděli velký boj s praktickými lékaři o tom, jestli dneska má mít každý lékař počítač v pracovně. Je to tak trošku asi jako kdybychom říkali, že jsou staří lékaři, kteří nejsou schopni ovládat telefon nebo prostě distribuovat normální poštu. A myslím si, že současná praxe ukazuje, že s počítačem je schopný pracovat každý, i méně vzdělaný člověk. A nedovedu si představit, že by lékař, který vykonává zodpovědnou práci a musí mít jistou míru flexibility a zachovanou jistou míru učení, se nebyl schopen naučit používat počítač alespoň k tomu, aby vystavoval ten elektronický recept. Pokud jde o pana senátora Oberfalzera, tak pokud jde o rušení registrací prostředků, které jsou na trhu řadu let, tak bych jenom připomněl, že ta směrnice mimo jiné zavádí, aby podmínky, které byly platné při registraci a které jaksi umožnily tu registraci, aby, pokud se u nějakého preparátu změní, jsou vyhlášeny nové, tak aby se ty věci musely registrovat znovu. Pokud jde o otázky plazmy, domnívám se, že tato změna se týká věcí, které jsou v souvislosti s volným pohybem zboží. Tady v tom případě ještě musím reagovat na to, že to, že se používá termín surovina, to je v tomto případě legislativní zkratka, protože přesto, že to není zvykem u krevních produktů, u léčivých přípravků se tento terminus technicus používá běžně. Nevím, jestli jsem na něco zapomněl, omlouvám se, snažil jsem se vyčerpat vše. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A nyní
se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan Vladimír Plaček. Nepřeje si vystoupit. Paní zpravodajka si přeje vystoupit, prosím, paní senátorka Dernerová slovo. Senátorka Alena Dernerová: Mohu zareagovat na pana ministra? Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Ale
v rámci
pozice
zpravodaje. Senátorka
Alena
Dernerová: Ano.
Elektronická preskripce konopí, v podstatě jsme ponechali, protože si myslím, že to nebude masivně předepisováno 193
všemi lékaři a bude to omezené na určitou skupinu. Tam si myslím, že ta kontrola by mohla být. Proto jsme to nevypitvali i z toho, i když tu chuť jsem opravdu měla, pane ministře. Asi tak. Takže já bych chtěla jenom říct, chtěla jsem načíst pozměňovací návrh, a pan senátor Oberfalzer... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ne ne ne, paní senátorko, teď
jenom jestli padl návrh na schválení. Senátorka Alena Dernerová: Schválení s pozměňovacími návrhy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ne ne ne, v této chvíli jsem přesvědčen, že žádný návrh nepadl, takže tím pádem jsem ukončili rozpravu. Žádný návrh nepadl, přecházíme do podrobné rozpravy. A tady teď budou předloženy jednotlivé návrhy, pokud tedy budou předloženy, pokud už nebyly schváleny výborem, protože tím jsou předloženy. Otevírám podrobnou rozpravu k návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Já jsem avizoval pozměňovací návrh, proto ho nyní předložím v tomto znění. V čl. I. novelizačním bodu 57 se v § 30 za poslední větu odst. 10. doplňuje nová věta, která zní: U tradičních léčivých přípravků, které jsou uváděny na trh v České republice déle než 10 let, se má za to, že jsou naplněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 27 odst. 7. Znamená to, že v průběhu 10 let tyto přípravky se osvědčily, nebyl s nimi žádný problém, a je tedy zbytečné nutit výrobce, aby je znovu registrovali. Registrace stojí nějaké prostředky, trvá nějakou dobu, tito distributoři investovali do reklamy, uspěli na trhu a mohli by se cítit poškozeni a případně se obracet i na arbitrážní řízení. Proto vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí. Hlásí se paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 21, a to 1. v čl. 1. body 24 a 38 vypustit a následující body přečíslovat, a za druhé, v čl. I. v dosavadním bodu 40. po přečíslování bod 38. nahradit slova "může odebrat" slovem "odebere". Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Jenom si upřesním, jestli ten návrh byl podán písemně. (Ano.) Dobře. Ještě někdo do podrobné rozpravy? Pokud se už opravdu nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda si přeje vystoupit, k pozměňovacím návrhům potom až stanovisko tedy, a požádal bych paní zpravodajku, aby nás provedla jednotlivými návrhy, o kterých budeme hlasovat. Prosím, paní senátorko. Senátorka Alena Dernerová: Takže nejprve budeme hlasovat o stanovisku, které zaujal zdravotní výbor, tzn., je to hlasování o zrušení povinné elektronické preskripce a o zrušení jediného paragrafu, týkajícího se toho, že
194
lékárníci mají sdělovat klientům, pacientům cenu léčiv, takže se jenom o tomto bude nyní hlasovat, a pak další pozměňující návrhy budou hlasovány posléze. Takže nyní hlasujeme o závěru, který učinil zdravotní výbor. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, paní senátorko. Myslím,
že je totožný s ÚPV, abychom to upřesnili. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Upřesnili jsme si, že výbor zdravotní sociální tam má o jeden bod víc, a jinak je to totožný návrh, tudíž odhlasujeme-li tento návrh, stává se návrh ÚPV nehlasovatelným. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování v tuto chvíli skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Jako další návrh budeme hlasovat o návrhu, který přednesla paní zpravodajka Dernerová, abychom věděli, o čem hlasujeme. Opět je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pardon, stanovisko ministra, ale předpokládám, že ke všem návrhům je negativní. Je to tak. Já se omlouvám, pane ministře, ale mně to tak vyznělo. Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Budeme hlasovat o posledním návrhu, který přednesl pan senátor Oberfalzer a kde stanovisko ministra je negativní, zpravodaje pozitivní. Nic se nezměnilo a můžeme hlasovat o tomto návrhu. Přítomno je 61 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Chvilinku, paní zpravodajko, jenom dokončíme hlasování, ano? Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, návrh byl přijat. Paní zpravodajka nám chtěla ještě něco sdělit? Senátorka Alena Dernerová: Ano, že děkuji legislativě za pomoc, a ta bude přečíslovávat a upravovat, takže jenom toto jsem chtěla dodat, protože to bylo trošku zmatečné i z mé strany, takže se omlouvám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Doufejme, že to technicky
bude
možné. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je tedy přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 32. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. A nyní tedy v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké 195
sněmovny. Předpokládám, že by to měli být zpravodajové, paní senátorka Alena Dernerová a zřejmě pan senátor Plaček, pokud nemají námitek a souhlasí. Oba dva souhlasí. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Byl podán návrh pověřit paní senátorku Alenu Dernerovou a pana senátora Vladimíra Plačka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 32. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu našeho programu. Děkuji panu předkladateli panu ministrovi, děkuji i paní zpravodajce, ale pan ministr ještě zůstane, protože tady máme ještě další bod. 28. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 22) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 22. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Leoš Heger, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, který již pan místopředseda uvedl, a to zákon o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů atd. Hlavním cílem návrhu zákona je především opět transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/53 EU ze 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci. V souladu s uvedenou směrnicí návrh upravuje pravidla pro zajištění jakostních a bezpečnostních norem pro lidské orgány, určené u člověka tak, aby byla komplexně ve všech fázích zacházení s orgány, tj. během darování, vyšetřování, charakterizace, odběru, konzervace, převozu a transplantace uplatněna opatření k dosažení nejvyšší možné míry jejich jakosti a bezpečnosti. Tato opatření jsou nezbytná pro minimalizaci rizik, spojených s odběrem a transplantací orgánů, zvýšení dostupnosti orgánů, vhodných pro transplantaci, zamezení, nepřípustných praktik při jejich darování a transplantaci, včetně tzv. obchodování s orgány, které představuje velmi vážné porušení základních lidských práv. Kromě transpozice obsahuje návrh zákona úpravy, které mají za cíl odstranit nedostatky, které se objevily v průběhu aplikační praxe transplantačního zákona, a snaží se dále přispět k řešení obecného fenoménu nedostatku dárců orgánů. K řešení zmíněného problému přispěje mj. úprava tzv. "náhrad". Tato úprava vychází ze směrnice, která, a to i přes skutečnost, že je touto směrnicí, ale i transplantačním zákonem jakákoli odměna za darování orgánů vyloučena, připouští
196
možnost vhodným způsobem kompenzovat žijícím dárcům újmu, nepohodlí a omezení, spojená s darováním. Návrh zákona tedy obsahuje úpravu náhrad na pokrytí výdajů a ztrát příjmů pro žijící dárce. Vedle toho se vymezuje příspěvek na náklady pohřbu, který bude náležet osobě, která vypraví pohřeb zemřelému dárci orgánů, tj. dárci, kterému byl orgán odebrán posmrtně. Navrhovaný příspěvek na náklady pohřbu je solidárním vyjádřením úcty a vděčnosti zemřelému dárci za poskytnutí nezištné pomoci. Na uvedenou právní úpravu navazuje změna zákona o daních z příjmu a zákona o životním a existenčním minimu. Dalším přispěním k problému nedostatku dárců je navrhovaná úprava, která umožní vyřešit otázku odběru orgánů od zemřelých dárců, kteří nejsou občany České republiky. V současné době je takovýto objem prakticky nemožný. Přestože cizinec je s ohledem na svůj zdravotní stav a splnění zákonných předpokladů v našem státě zařazován na čekací listinu pro transplantaci orgánů a může mu být možno transplantován orgán, není však možné, aby orgány pro cizince, který v Česku zemřel, byly odebrány a použity k transplantaci. Vymezuje se tedy úprava, která odběr od cizinců umožní, a podmínky, při kterých ten odběr provést nelze. Např. odběr bude možno provést, jen pokud bude držitelem dárcovské karty. Jestliže nebude držitelem takové karty, koordinační středisko bude muset ověřit, zda cizinec ve státě, jehož je občanem, nevyjádřil nesouhlas s posmrtným odběrem. Změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění se navrhuje vrátit do tohoto zákona pravidlo, podle kterého úhrada výkonů, spojených s transplantacemi, provedených na straně dárce, hradí zdravotní pojišťovna příjemce. Konečně pak návrhem ve stávajícím textu zákona prováděná legislativně technická pojmová změna, která navazuje na nově užívanou terminologii platného zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., Posuzovaný návrh zákona byl po projednání a schválení vládou postoupen v říjnu 2012 Poslanecké sněmovně, která jej projednala v rámci 47. a 49. schůze. K návrhu zákona byly v průběhu jeho projednávání uplatněny pozměňovací návrhy, z nichž ty, které byly přijaty, jsou spíše dílčími upřesňujícími úpravami. Za významnější schválený pozměňovací návrh považuji zakotvení nového pravidla, podle kterého bude zdravotní pojišťovna příjemce orgánu hradit dopravu těla zemřelého dárce z místa pitvy až do místa pohřbu. Návrh zákona byl projednán VZSP Senátu, který k němu přijal usnesení, podle kterého se Senátu Parlamentu ČR doporučuje návrh zákona schválit ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za což tímto děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tolik tedy slovo předkladatele, děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 22/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Janeček, kterého tedy žádám, aby nás s tímto závěrem výboru seznámil. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,
pane ministře. Tak jak už tady zaznělo občas, můj předřečník se prakticky vyjádřil dokonale a provedl nás návrhem zákona, o kterém zde budeme za chvíli hlasovat. Já bych zdůraznil pouze několik bodů, a to důležitou problematiku právě odběru tkání a 197
orgánů od zemřelých občanů, kteří nejsou občany České republiky, protože doposud existoval nebo existuje fakt, že český občan nemohl dostat od cizince orgán k transplantaci, naopak cizinec mohl. Takže toto se teď svým způsobem vyrovnává a upravuje. Velmi důležité, protože zazněly z různých – řekněme – organizací názory, že by tam mohla také nějakým způsobem zaznít otázka finančního ohodnocení, což by podle mého názoru vedlo k následnému obchodování s lidskými orgány, což samozřejmě v civilizovaném světě je i z mého pohledu nepředstavitelné. Jsem rád, že nic takového se tam nepodařilo vpašovat. Ještě snad je potřeba se zmínit o dalších zákonech podrobněji trošku, a to v zákoně o daních z příjmů se také stanoví, že příjem ve formě náhrady nákladů související s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání nebo orgánů, pokud se taková náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů, je osvobozen od daně. Nebo-li pro ty, kteří to dělají, je to důležité. A stejně tak je možnost odečíst si od základu daně hodnotu odběru orgánů od žijícího dárce, která se oceňuje částkou 20 tisíc korun. Vypadá to třeba jako málo, ale jestliže už někdo se do toho pustí, tak určitě to není zbytečné. V zákoně o veřejném zdravotním pojištění se potom stanoví, že odběry tkání, buněk a orgánů od dárce, vyšetření potenciálních dárců, nezbytná pro posouzení vhodnosti pro konkrétního příjemce, nezbytné nakládání s odebranými tkáněmi, buňkami a orgány a dopravu nebo cestovné náklady žijícího dárce nebo dopravu zemřelého dárce zde hradí zdravotní pojišťovna příjemce, a to na rozdíl od současné úpravy, podle které od 1. dubna 2012 hradí takové náklady zdravotní pojišťovna dárce. Touto změnou se vrací řád zpátky před 1. duben 2012. A co se týče posledního zákona o životním a existenčním minimu, tak ten stanoví, že příjem ve formě náhrady nákladů souvisejících s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se taková náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů, nebude zahrnován do započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu. Takže bych si vás dovolil seznámit s 10. usnesením ze 4. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala 23. ledna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 285/2012 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, tzv. transplantační zákon – v závorce – ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Jde o senátní tisk č. 22. Po odůvodnění zástupcem předkladatele, náměstka ministra zdravotnictví pana Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátora Miloše Janečka a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Přistupujeme k obecné rozpravě, kterou otevírám – do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit. Pan zpravodaj konstatoval, že tady máme návrh schválit z výboru, takže budeme hlasovat o návrhu na schválení.
198
Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 66 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím jsme projednali tento bod našeho jednání. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Opět pan ministr zdravotnictví zůstává na svém místě, protože to bude 29. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 25) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 25. Návrh uvede zástupce poslanců pan Leoš Heger. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji, pane předsedající. Dámy a
pánové, děkuji za pozitivní vyjádření k předchozímu bodu. Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k tisku č. 25, který je nyní na programu jednání. Jde o tisk, jehož obsahem je návrh poslanců Hegera, Šťastného, Roztočila, Šnajdra, Štětiny a Rusnoka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Cílem navrhované právní úpravy je vyřešit nejaktuálnější aplikační problémy, na které po nabytí účinnosti zákona dnem 1. dubna 2012 poukazovala praxe, a to nejen z okruhu poskytovatelů zdravotních služeb nebo zdravotnických pracovníků, či zákonných zástupců nezletilých pacientů, ale i jiných dotčených osob. V návrhu zákona jsou zejména upraveny tyto problémové okruhy: za prvé upravuje se § 10 odst. 1 písmeno b) tak, aby poskytování domácí péče nebylo nadále omezováno pouze na domácí prostředí pacienta, ale aby bylo možno tuto péči poskytovat ve vlastním sociálním prostředí pacienta v rozsahu úplné definice vlastního sociálního prostředí podle § 4 odst. 3 zákona o zdravotních službách, čímž se odstraňuje nerovnoprávný přístup některým skupinám pacientů. Za druhé se nově řeší podávání informace pacientovi o jeho zdravotním stavu a navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách. Platné ustanovení § 34 odst. 3 o opakování této informace pacientovi je nejasné, neboť z pohledu praxe nedává konkrétní odpověď na to, ve kterých případech se má informace zopakovat. Opakování informace ve stávajícím rozsahu praxe rovněž považuje za zatěžující. Při podávání informace pacientovi je dostačující postup podle závěrečného ustanovení § 31 odst. 2. Ustanovení § 104 odst. 3 se proto jeví nadbytečným a navrhuje se zrušit. Dále se navrhuje jako třetí bod nové znění § 35, kterým se vymezují podmínky poskytování zdravotních služeb zejména nezletilým pacientům, což je negativně proslavený případ souhlas obou rodičů. Stávající postupy uvedené v ustanovení značně komplikují poskytování potřebných zdravotních služeb nezletilým pacientům. 199
Nové znění ustanovení § 35 vychází z principu postupného nabývání způsobilosti k právním úkonům nezletilými pacienty a při zohlednění obecné úpravy stanovené v občanském zákoníku a v zákoně o rodině bude možno poskytovat zdravotní služby na základě souhlasu nezletilého pacienta, který k tomu bude přiměřeně vyspělý. V návaznosti na nové znění § 35 se pak upřesňují ustanovení s tímto ustanovením související. Čtvrtým okruhem se upravují některá ustanovení týkající se oznamování hospitalizace nebo omezení hospitalizovaného pacienta ve volném pohybu bez jeho souhlasu soudu, protože stávající znění je nepřesné. Zejména se zrušuje povinnost poskytovatele zdravotních služeb oznamovat omezení pacienta ve volném pohybu, které spočívá v jeho držení zdravotnickými pracovníky a doplňuje se ustanovení § 40 odst. 2 zákona tak, aby bylo zřejmé, že se soudu neoznamuje též dodatečné omezení ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem v průběhu léčení, pokud s tím byl ve lhůtě 24 hodin následně vysloven souhlas. Není totiž důvodné, aby se soudu neoznamovala pouze nedobrovolná hospitalizace, pokud s ní byl vysloven v uvedené lhůtě souhlas. Pátým okruhem je návrh upravit ustanovení § 46 zákona, neboť některé požadavky kladené tímto ustanovením na poskytovatele zdravotních služeb, v jejichž zdravotnických zařízeních se připravují osoby na výkon zdravotnického povolání, neodpovídají potřebám a možnostem praxe. Jde zejména o vypuštění povinnosti, aby zdravotnický pracovník, pod jehož přímým vedením se připravují osoby na výkon zdravotnického povolání, měl rozšířené pedagogické vzdělání, a stanovení podmínky, aby tento zdravotnický pracovník měl způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání a byl v pracovně-právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli zdravotních služeb, na jehož pracovištích se tato příprava uskutečňuje. Šestým okruhem, šestým předmětem nyní projednávané novely je rovněž zrušení ustanovení § 53 odst. 2 písm. f) zákona, podle platného znění ustanovení je požadováno, aby od 1. dubna 2013 byla součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi též klasifikace podle mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Tato klasifikace se ukázala příliš složitou a zdravotnický terén na její zavedení není dosud připraven. Vymezení této povinnosti v zákoně o zdravotních službách není považováno za nezbytné. Další změnou, sedmou je změna ustanovení § 81 odst. 4. Stanoví se další možnosti, kdy lze na zemřelém pacientovi provádět výcvik určitého zdravotního výkonu, aniž by musel být zajištěn příslušný souhlas. Jde o nácvik koniotomie a nácvik punkce tenzního pneumotoraxu, přičemž nácvik lze provést pouze v rámci anatomicko-patologické nebo zdravotní pitvy a nesmí být zmařen účel této pitvy. Jde o výjimku pro provádění nácviku dvou život zachraňujících výkonů doslovně, v pravém slova smyslu, neboť jejich neprovedení vede ke smrti pacienta v řádu minut. Koniotomie se provádí v případě neprůchodnosti horních cest dýchacích a hrtanu způsobené například zduřením hlasových vazů či cizím tělesem. Tenzní pneumotorax, který vzniká ventilovým mechanismem, kdy do pleurální dutiny proniká vzduch a hromadí se pod tlakem v dutině, je velmi nebezpečný, protože vzduch z přetlaku v hrudní dutině utlačuje všechny orgány a vede k rychlému zhroucení krevního oběhu. Nácvik výkonů na těle zemřelého umožní lékařům při nutnosti provést výkon v praxi odbourat zábrany a nejistoty k provedení koniotomie nebo punkce tenzního pneumotoraxu. Jedná se o poměrně vzácné stavy, se kterými
200
běžně lékař nepřijde do styku a je velmi obtížné získat praktické návyky a odhodlání k provedení těchto výkonů. Konečně poslední navrhovanou změnou je změna § 124, která se navrhuje tak, aby lhůta, po jejímž uplynutí lze provozovat jesle jako zdravotnické zařízení podle dosavadních právních předpisů, uplynula až dnem 31. prosince 2013. Původní lhůta je do 1. dubna 20123 a signály z praxe, že stále ještě dosud existují pracoviště, která se nepřevedla na jiný typ organizace a chystají se na to, aby mohla mít tímto vytvořen dostatečný časový prostor pro převod ze stávající formy na možnost instituce, která je připravována v živnostenském zákoně nebo v režimu sociálních služeb. Dovolím si závěrem uvést, že návrh zákona, kterým se mění zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je ve znění, které Senátu předložila Poslanecká sněmovna a plně ho podporuji jak jako předkladatel této novely, tak i jménem ministerstva zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 25/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 25/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého bych žádal, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
vážené senátorky, senátoři, VZSP se 23. ledna zabýval tímto návrhem změny zákona 372/2011, kterou navrhli páni poslanci Heger, Šťastný, Roztočil, Šnajdr, Štětina a Rusnok, a která je předkládána Senátu již 10 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona 1. 4. 2012. Důvodem jsou problémy, které zákon ihned po nabytí své účinnosti v praxi způsobil. Ostatně pro problematičnost a praktickou nepoužitelnost také těchto, ovšem i některých dalších částí tohoto reformního zákona ho Senát svojí většinou zamítl. Poslanecká sněmovna ho poté bez jakýchkoli korekcí opět přehlasovala a uvedla v platnost i v defektní podobě a s předvídatelností problémů, které způsobí. Stojí také za zmínku, že již v červnu 2012 navrhla opravit nejnaléhavější chybná ustanovení tohoto zákona skupina senátorů, a to na četné podněty odborné i laické veřejnosti. Senát na počátku léta tento návrh schválil a postoupil sněmovně, která ho však zamítla. Nyní přichází obsahově podobný návrh oprav zákona 372/2011 do Senátu naopak ze sněmovny jako návrh skupiny koaličních poslanců, a to v podobě, která v některých částech opět zakládá obavy z budoucích oprav. Korekce a doplnění budou zajisté vhodné nyní, než až zase dalšími změnami či novelami v blízké budoucnosti. Já upozorňuji, že výbor se tím zabýval velmi podrobně a zpracoval pozměňovací návrhy, které se týkají vlastně tří bodů, tří paragrafů, 35, 40 a 65, aniž negují to, co přichází ze sněmovny, pouze doplňují. Já bych si to potom dovolil v případné podrobné rozpravě trošku rozvést, byť stručně. Takže v této fázi si dovoluji konstatovat, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu tedy doporučuje předložený návrh změny zákona sněmovně vrátit s oněmi pozměňovacími návrhy ve třech hlavních bodech a se souvisejícími úpravami, což jsou některé další neobsahové části. Výbor navrhl vrátit tento návrh zákona, ovšem s pozměňovacími návrhy, k nim bych se vyjádřil později. 201
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Nyní se zeptám zpravodaje ÚPV pana Vladimíra Plačka, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Plaček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil se zněním 23. usnesení z 5. schůze ÚPV ze dne 16. ledna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám tudíž obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu se vyjadřovat k jednotlivým bodům navrhovaného zákona, to udělal ve své zpravodajské zprávě pan senátor Žaloudík, zpravodaj, a udělá to ještě určitě v podrobné rozpravě, a mnohem fundovaněji, než bych to udělala já. Ale nemohu si odpustit jednu kratinkou poznámku. Máme před sebou návrh zákona, novely zákona, kterou předkládá jako poslanecký návrh pan ministr. To samo o sobě je pikanterie. Protože pan ministr opravuje jako poslanec svůj vlastní návrh. Ale já tu poznámku činím teď proto, že mimo jiné při hlasování o nedůvěře vládě mi přišly e-maily, které upozorňovaly na možný střet zájmů, a ti lidé upozorňovali na to, že kdyby ministry nebyli poslanci, nebo poslanci nebyli ministry, tak že by ta vláda možná už dávno nefungovala. Ale zpátky k tomuto návrhu zákona. Postup, procedura, to, co se kolem toho zákona dělo, je skutečně tristní ukázkou toho, jak bychom se neměli chovat k potřebám lidí a k problémům, které jim vláda připravuje ne vždycky dokonalými zákony. Já musím říct, že svým způsobem ale oceňuji, že pan ministr uznal chybu a svůj původní zákon opravuje. Ale ta oprava už mohla být dávno. My jsme zkrátili zde v Senátu všechny možné termíny, které jsme měli, abychom opravili zákon, který opravujeme až teď, ještě před prázdninami. A skutečně jsme mohli spoustě lidem ušetřit spoustu problémů. A když říkám spoustě lidem, tak mluvím především o rodinách s dětmi, o matkách samoživitelkách, ale také o lékařích a zdravotnických zařízeních. Jenom kdyby tady nebyla politická bariéra. Jenom kdybychom se dokázali domluvit na tom, že jestli je něco špatně a chceme to napravit, tak to napravíme společně bez ohledu na to, z jaké politické strany či z které strany politického spektra ten návrh je podáván. Poslanecká sněmovna náš senátní návrh nezařadila ještě před létem, tak jak jsme předpokládali, když jsme s tou věcí spěchali zde v Senátu. Šlo tenkrát
202
o souhlasy obou rodičů s lékařským ošetřením a mnohými dalšími věcmi, které jsou předmětem i toho nyní projednávaného návrhu. Když jsem ale předkládala náš senátní návrh Poslanecké sněmovně a ptala jsem se tehdejšího zpravodaje Borise Šťastného, proč nepodpoří náš návrh a proč tam nedoplní třeba to, co oni ze sněmovny ještě chtěli, aby skutečně ta věc proběhla rychle, a bylo to, upozorňuji ne před létem, jak to mohlo být, ale už na podzim, tak mi prostě řekl, že vláda to nechce. Nedokázal argumentovat nějak jinak. Já jsem přesvědčena o tom, že takto bychom skutečně postupovat neměli. Že je to ke škodě lidí. Pak se ani nedivím, jestliže vidí takovéto postupy, že si příliš neváží politické scény jako takové. Musím říct, že mě to velmi mrzí, zvláště ve vztahu ke vztahu k panu ministrovi. V této chvíli ale jsou věci, jak jsou. My máme na stole poslanecký návrh pana ministra. Oba dva výbory, které se tím zabývaly, odvedly velký kus práce. Vylepšily skutečně návrh. Jsou to pozměňovací návrhy, které vznikly ve spolupráci také s Českou lékařskou komorou a se Svazem pacientů. Takže skutečně za účasti všech, kteří k tomu mají co říci. Já se přimlouvám za to, abychom návrh zákona propustili do podrobné rozpravy a přijali pozměňovací návrhy, tak jak je předloží pan zpravodaj a jak je přijaly výbory. Děkuji. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
paní místopředsedkyně. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr nebo pan zpravodaj. Nepřeje zatím. Takže, pane zpravodaji, máme tady asi návrh na hlasování, že? Senátor Jan Žaloudík: Obdrželi jste inzerované pozměňovací návrhy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ne, pane zpravodaji, návrhy
ještě ne. V tuto chvíli je tady návrh dvou výborů. Jeden výbor navrhuje pozměňovací návrhy, druhý výbor navrhuje schválit, čili v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit, pokud neprojde, otevírám podrobnou rozpravu a jdeme na pozměňovací návrhy. Senátor Jan Žaloudík: Ano. Čili jak už říkal pan místopředseda, budeme hlasovat o tom – změny zákona schválit v té podobě, jak přišla z Poslanecké sněmovny před tím, než budeme potom případně hlasovat o pozměňovacích návrzích. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, je to
tak. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Já v tuto chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 67 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 14, proti bylo 16, návrh nebyl přijat. Tím jsme tento návrh neschválili. Vzhledem k tomu, že tento návrh schválen nebyl, otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. 203
Senátor Jan Žaloudík: Dovolte mi, abych vás jenom stručně provedl spíše smyslem těch tří bodů pozměňovacího návrhu vzešlého z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Znovu připomínám, že nejde o negaci toho návrhu, jde pouze o jeho doplnění, a to na místech, která jsme pokládali z hlediska praxe za naléhavá, protože víme, že by v krátké budoucnosti vzbudila další diskusi. Jde tedy o doplnění § 35, kde je situace, která není úplně vzácná, kdy rodiče nebo opatrovníci nezletilé osoby, případě osoby nezpůsobilé k právním úkonům, nesouhlasí s postupem léčby, která je ovšem evidentně a z hlediska medicínské přesvědčení v zájmu záchrany života nebo zdraví toho dotyčného, buď nezletilého, nebo nesvéprávného. Tam si myslíme, že je potřeba drobné doplnění, které říká, že v takových případech, byť by byly málo časté, ale nejsou úplně výjimečné, by mělo být podání k soudu, který do tří dnů potom stanoví opatrovníka a rozhodne o tom dalším postupu. Týká se to zájmů toho dotyčného nezletilého nebo nezpůsobilého a je určitě vhodné, aby toto ustanovení tam bylo, protože lékaři jsou potom ve velkých problémech, jak postupovat. Takže toto je smyslem opravy, úpravy, kterou máte před sebou, toho paragrafu 35. My jsme se neztotožnili s výkladem, že takovouto situaci lze řešit pomocí jiných zákonů a jiných ustanovení – o rodinách apod., protože tam nejsou explicitně uvedeny, a musíme vycházet ze situace jasných instrukcí pro lékařskou praxi. Paragraf 40 – tam také jde o doplnění. Tam je to omezení. To tam bylo z počátku velmi nemoudré, myslím si, že naše soudy jsou zaplaveny vážnými věcmi a když si dovedete představit, kolem desítek, stovek případů i denně by mohlo zakládat důvod k oznamování soudům včetně možného švejkování a zneužívání tohoto ustanovení, tak by to mohlo být hrůzostrašné. Korekce, která byla provedena skupinou poslanců a tím sněmovním návrhem, je samozřejmě správná, ale zase nezohledňuje nepříliš vzácné situace, kdy pacient sice šel samozřejmě se souhlasem do zdravotnického zařízení, ale nepředpokládal se vývoj toho onemocnění nebo jeho stavu vědomí, který může nastat v důsledku léčby, diagnostiky apod., a může i přetrvávat. Úplně klasickým případem jsou pacienti třeba starší, i s abúzem, kdy po krátkém výkonu, krátké narkóze tam může dojít k delirantnímu stavu, který lze sice korigovat v krátké době, ale většinou nelze navázat komunikaci do těch 24 hodin, aby ex post schválil postup. A bráníme se pouze tomu, aby věci, které se vyřeší během jedné pracovní doby, a to připomínám, buď v zájmu léčby toho pacienta, nebo v zájmu jeho bezpečnosti, a proto je to tam explicitně uvedeno, čili ta možnost zneužití, že to někdo udělá jenom o své vůli bez těchto dvou důvodů, tam také odpadá, tak že v rámci jedné pracovní doby, což bývá takto po narkózách, po krátkých výkonech u těch delirantních stavů akutního zvládnutí, tak bychom tam rádi tuto věc promítli. Opět je to jak v zájmu pacientů, tak v zájmu soudům, koneckonců i v zájmu toho ošetřujícího personálu, který musí mít také jasnou instrukci, jak postupovat. Nijak nenapadáme to, že když jde potom o ta dlouhodobější omezení nebo omezení, kdy vysloví potom dodatečně pacient souhlas, a je-li to možné, tak samozřejmě to tak platí, opět jde o doplnění, nikoli o negaci. Ten třetí a poslední bod – § 65 má být korekcí už dřívějšího a dle mého názoru velmi nešťastného pozměňovacího návrhu bývalého poslance Bc. Marka Šnajdra, který možná v dobré víře, možná v zaujetí boje s komorou se snažil, aby měla okleštěny, jakkoli je to zákonem stanovená instituce, některé možnosti a pravomoci, tedy nahlížet do lékařské dokumentace u těch, kteří jsou pověřeni posudky. Věřte mi, že těch posudků na lékařské komoře je hodně, jde to do stovek. Ne vždycky je možno jít tou cestou, že pacient vydá teprve tu informaci lékařům, protože některé posudky mohou jít třeba proti tomu, co pacient o situaci tvrdí. Abychom mohli tuto věc objektivizovat a členové lékařské komory pověření těmi
204
posudky nebyli pouhými loutkami na jevišti, tak je potřeba vrátit ten stav tam, kde byl tradičně, dlouhodobě ke vší spokojenosti před tím, než pověřovacím návrhem pana bývalého poslance Bc. Šnajdra došlo k jeho změně. Věřím, že pan poslanec nemusel ve svém životě tyto věci řešit, protože lékařský posudek po něm za komoru po něm nikdo nechtěl. Takže toto je korektivní věc, která se příliš ani netýká toho, o čem tady hovořila paní místopředsedkyně Gajdůšková, co bylo možná předmětem našich diskusí nad tím velmi komplexním zákonem 372, kde víte, že řada věcí ještě zůstává nedořešených. Já věřím, že plénum Senátu se na tyto tři korektivní body bude dívat nikoli jako na komplikující snahu. Jsme velice rádi, že k té korekci dochází, a už bych ani nezmiňoval, že to mohlo být dřív. Prostě je to aspoň teď. Ale myslíme si, že ta korekce by mohla být ještě trošku dokonalejší v těch bodech, které jsem tady nastínil. Takže si vás dovoluji požádat, abyste podpořili tento pozměňovací návrh. Samozřejmě v tom návrhu, který dostáváte, jsou ještě posuny bodů, některá formální ustanovení, ale týká se to obsahově těchto tří paragrafů. Prosím vás, abyste tento pozměňovací návrh výboru pro zdravotnictví a sociální politiku podpořili. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do
podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo jako předkladatel. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji. Já jsem už několikrát řekl, že samozřejmě kritiku za aplikační problémy se zákonem přijímám. To není nic nového. K těm pozměňovacím návrhům ovšem musím zaujmout stanovisko zčásti neutrální, zčásti negativní. Problém se souhlasem dvou rodičů dítěte ve věci rizika, rizikového zdravotního výkonu, nebo rizika, které by mohlo vést k poškození zdraví, byl dělaný v té nejlepší vůli tu věc udělat jednoduchou a jasně aplikovatelnou. Uznávám, že se to nepovedlo díky různým právním výkladům. V podstatě právní výklady k pozměňovacím návrhům, které mám k dispozici, říkají, že ony zase zanášejí jisté nejistoty, které se tady objevují. Jednak zákonný zástupce nebo soudem určený opatrovník, jak říkají právníci, je spojení, které zákon 372, zákon o zdravotních službách nezná. Práva a povinnosti ve vztahu k nezletilému pacientovi nebo pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům jsou v zákoně vymezeny v návaznosti na zákonného zástupce a doplnění slov "nebo soudem určený opatrovník" se tak stává zmatečným. Podobně právníci tvrdí, že tím, že je zaváděn do zákona nový pojem "zdravotní péče v zájmu ochrany zdraví pacienta", je přinejmenším tento pojem stejně problematický jako původní pojem "zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, který již v praxi činil aplikační problémy. Dovolím si předem dát k celému komplexu pozměňovacích návrhů 1 až 4, které spolu souvisejí, neutrální stanovisko, protože v tento moment to je otázka toho, kterému právnímu výkladu máme věřit. A pokud zákon doputuje zpátky do Poslanecké sněmovny, tak to nechám ještě znovu dále zkoumat. Pokud jde o novelizační bod č. 5, který navrhuje, aby se nemusel hlásit soudu souhlas v případě, že je prokazatelným způsobem souhlas, nebo, a zejména k bodu b)je výhrada – došlo-li k němu za dobu kratší než osm hodin, tak někteří právníci se domnívají, že tento termín je velmi dobrou příležitostí k tomu, jak tento zákon obcházet, s tím, že dojde k fixaci nebo omezení pacienta na dobu kratší, fixace se na chvíli přeruší a bude se v ní dále pokračovat a bude zase kratší než 8 hodin, takže
205
lze potom očekávat výhrady lidí zabývajících se lidskými právy, nemluvě o tom, že termíny z terapeutických důvodů také činí určité výkladové problémy. Zde také avizuji neutrální stanovisko. A pokud jde o bod 6, kde se znovu vrací pověření členů komor nahlížet do lékařské dokumentace bez souhlasu pacienta, tak bych jenom řekl, že to je v tom, jak posilujeme práva pacientů a ochranu dokumentace, opravdu věc, která do zákona nepatří, protože ani jiné kontrolní orgány, jako krajské úřady, které mají povolení kontrolovat věci nebo prověřovat stížnosti, tak bez souhlasu pacienta tuto možnost nahlížet do dokumentace nemají, a to z toho důvodu, aby nedošlo k nahlížení do dokumentace případných pacientů, kteří by s tím nesouhlasili. Tam tedy avizuji stanovisko negativní. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A požádal bych ještě o závěrečné slovo pana zpravodaje a také o přednesení návrhů, které zazněly v rozpravě. Senátor Jan Žaloudík: Stojí možná za drobnou ani ne repliku, ale spíš další
komentář k tomu, že jsme neshledali, a ani právníci, kteří na tom pracovali, termíny "zákonný zástupce" a "soudem určený opatrovník" ne nějakým způsobem exotické nebo zvláštní a nehodící se do našeho právního systému. To je k části první. K části druhé, proč osm hodin ne, proč 24 hodin a jiné hodiny ano. Je to k diskusi, ale reagujeme skutečně na situaci, že věc se má vyřešit většinou v několika ne-li minutách, tak hodinách. A jestliže si plénum přeje a tato společnost, aby všechny tyto věci ze špitálu chodily k soudům, tak ano. Ale garantuji vám a inzeruji, že během několika týdnů nebo měsíců budeme stát před novou novelou. Myslím si, že neutrální stanoviska pana ministra vnímám. Je to prostě názor výboru a právníků, kteří s ním spolupracovali. To bych nekomentoval. A pokud jde o poslední bod, Lékařské komory. Pořád si myslím, že situace lékaře, který kdykoliv může převzít péči o pacienta, je trošku jiná než situace krajského úřadu. Víte co? Oni to ti lékaři nedělají jako s radostí nebo že by nahlíželi do jiných dokumentací. Oni jsou prostě pověřeni, aby vyřešili případ – pacient si stěžuje, že lékař mu něco provedl. A komora to má posoudit a lékař komory řekne, potřeboval bych nahlédnout do dokumentace pacienta. Pacient vědom si, že se tam rozkryje skutečnost, řekne ne, ne, ne, já si to nepřeji. Řekněme mi tedy, na základě čeho dotyčný se k tomu má vyjádřit. Potom se vyskytne velká část stížností, kde komora řekne: Pro nedostupnost zdravotní dokumentace dotyčného pacienta – ne všech – se neumíme vyjádřit. A myslím si, že je to věc skutečně právníků. Já se to tady snažím vidět spíš z lékařského hlediska, ale uznávám, že tam musí být plná harmonie s tím, jak vidí věci občané, jinak to bude znamenat u velké části případů absenci nálezů. A připomínám, že Lékařská komora není na úrovni odborné společnosti. Odborná společnost je svým způsobem zájmová organizace, jakkoliv je ctím a jsem asi ve třech. Ale Lékařská komora má skutečně své povinnosti ze zákona. Tolik snad jenom drobná replika, ale vnímám to, že v tom to není zásadní problém. Jde nám o opravu zákonů a o to, co tady říkal pan ministr. Nicméně přesto bych vás prosil, kdybychom mohli hlasovat tak, jak nám to navrhli legislativci, po jednotlivých bodech. Čili to, co máte v dokumentaci bod 1 až 3, což je problematika § 35 a oznámení soudu v případě, že opatrovník nebo rodič nesouhlasí s výkonem, který je v zájmu jedince. O tomto kdybychom mohli hlasovat společně. Pak hlasovat o bodu 4, který znamená legislativně technickou úpravu. Tam já sám k tomu neumím víc dodat. Bod 5 znamená paragraf týkající se omezení osmi 206
hodin, abych to připomněl. A bod 6, což by bylo čtvrté hlasování, znamená umožnění lékařské dokumentace pověřeným zástupcům komory, kteří dělají posudek, bez souhlasu pacienta. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Budeme nyní tedy
hlasovat o prvním návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj. Prosím o stanoviska. (Stanovisko ministra neutrální – zpravodaje souhlasné.) V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 68 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, pane zpravodaji, o čem budeme hlasovat nyní? Senátor Jan Žaloudík: Jako druhé hlasování bude hlasování o bodu č. 4, což je legislativně technická úprava, která podle doporučení se má hlasovat samostatně. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Prosím o stanoviska. (Ministr
neutrální, zpravodaj souhlasné.) V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvoru je 31. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Pane zpravodaji, prosím o další návrh. Senátor Jan Žaloudík: Třetí hlasování bude o bodu č. 5, což je pro připomenutí alternativa ještě dalších omezení na dobu kratší osmi hodin z terapeutických důvodů nebo pro zajištění bezpečnosti pacienta, jako dodatek k tomu, co je v původním návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Prosím o stanoviska. (Ministr
neutrální, zpravodaj souhlasní.) V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko Ne. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 70 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Pane zpravodaji, prosím o další návrh. Senátor Jan Žaloudík: Čtvrté hlasování se týká bodu č. 6, a to je navrácení pověření členů komor, aby v rámci plnění svých povinností, stanovených jiným právním předpisem, mohli využít dokumentace bez přímého souhlasu pacientů.
207
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Prosím o stanoviska. (Ministr negativní, zpravodaj souhlasné.) Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 71 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 46, proti byli tři. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Jest tomu tak, pane zpravodaji? Senátor Jan Žaloudík: Ano. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. V sále je přítomno 60
senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 72 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Jan Žaloudík a pan senátor Vladimír Plaček. Ptám se, že oba s nominací souhlasí? Ano, oba kývají na souhlas. Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Jana Žaloudíka a senátora Vladimíra Plačka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 73 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. Byl to poslední bod pana ministra zdravotnictví v dnešním pořadu schůze. A my se zatím vystřídáme u řídícího pultíku. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Hlásí se pan senátor Jan
Horník. Prosím, máte slovo. Senátor Jan Horník: Dobrý podvečer. Protože se nám blíží 19.00 hodina, dávám návrh, abychom mohli pokračovat v jednání a hlasovat i po 19.00 hodině. A chci poprosit, aby původní bod č. 38 – Návrh na změnu v orgánech Senátu – byl projednán ještě dnes jako poslední bod, ať už v jakékoliv době. Děkuji.
208
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobře. O tomto procedurálním návrhu pana senátora Jana Horníka dávám neprodleně hlasovat, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině a aby byl dnes projednán i poslední bod č. 38 – návrh na změnu v orgánech Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 74 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 vyslovilo pro 37, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Dalším bodem je
30. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (evropský senátní tisk č. N 001/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 001/09 a č. N 001/09/01. Prosím paní ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Děkuji.
Příjemný podvečer, nebo už téměř večer. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. (Velký hluk v Jednacím sále). Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Poprosila bych o klid, prosím
vás. Pokračuje schůze. Děkuji. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Dovoluji si
pozdravit všechny známé i méně známé kolegy. Jsem dneska před vámi poprvé v této roli a překvapivě nebudu vystupovat k sKartě, to si ještě asi užijete tady, ale budu dneska vystupovat s představením a s vyjádřením, týkajícím se nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejvíce deprimovaným osobám. Jak jsem již uvedla tedy, budeme hovořit k tomuto tématu, a Evropská komise předložila návrh nařízení Radě a Evropskému parlamentu na konci října loňského roku, tedy až rok po předložení ostatních legislativních návrhů pro budoucí kohezní politiku EU. Podle názoru komise má tento nový finanční nástroj, který má nahradit dosavadní Evropský program potravinové pomoci, doplňovat ostatní nástroje sociální soudržnosti v boji proti nejhorším formám chudoby a sociálního vyloučení, tedy zejména Evropský sociální fond. Zřízení fondu má přispět k dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020, kterým je snížení počtu osob, ohrožených chudobou a sociálním vyloučení v EU, s ambicí alespoň o 20 milionů do roku 2020. Cílovou skupinou fondu mají být nejchudší osoby, pro něž má financovat potraviny, a osoby bez domova a děti v hmotné nouzi, pro něž má vedle potravin financovat fond také oděvy a další zboží základní potřeby. Podle posledních informací z projednávání budoucího víceletého financování EU má mít fond na období roku 2014 – 2020 rozpočet ve výši 2,1 miliardy EUR.
209
Podle neoficiálních informací, konstatuji neoficiálně získaných, by Česká republika mohla čerpat ročně asi 8 milionů EUR, tzn. přibližně 200 milionů korun. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pardon, já se omlouvám, ale prosím vás, kolegové, abyste se opravdu utišili, je to nedůstojné prostředí pro paní ministryni. Opravdu se mluví velmi nepříjemně. Děkuji. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Pokud tedy
jde o pozici České republiky k návrhu nařízení, vláda nepopírá vážnost problémů, které si fond klade za cíl řešit. Domníváme se však, že s ohledem na princip subsidiarity by tento druh sociální pomoci měl být primárně řešen právě na národní úrovni s využitím národních zdrojů sociální ochrany a sociální pomoci. A také musím konstatovat, že se v tomto smyslu názor vlády shoduje s návrhem usnesení Senátu, tak jak jej předkládá VEU. Musím říci, že čerpání fondu navíc předpokládá vytvoření nového institucionálního rámce, souběžného ke struktuře pro čerpání prostředků z EU, sociálního fondu, tzn., další nárůst administrativní zátěže. Z uvedených důvodů je vláda proti zřízení tohoto fondu. Pro Českou republiku by samozřejmě bylo mnohem výhodnější čerpat pomoc EU na boj s chudobou a na sociální začleňování z řádného rozpočtu Evropského sociálního fondu a jeho běžnými standardními procedurami. Projednávání návrhu nařízení v orgánech Rady ministrů teprve fakticky začalo a musím říci, že kolem něho panuje řada otazníků. Řada států, stejně jako Česká republika, namítá porušení principu subsidiarity a někdy také proporcionality a adicionality. Země, které existenci fondu podporují, jsou Francie, Španělsko, Belgie, Itálie,a ty dokonce nechtějí materiální pomoc, financovanou z fondu, omezovat pouze na bezdomovce a chudé, ale požadují financování různých forem doprovodných opatření, tzn., např. vystavování průkazů totožnosti pro bezdomovce apod. Asi je to bez dalšího komentáře. Obecně by země uvítaly, aby fond neměl samostatný operační program, tak jak Evropská komise navrhuje, a aby byl včleněn do operačního programu v rámci Evropského sociálního fondu. Ještě dodám, že pokud bude nařízení o fondu nakonec prosazeno, bude Česká republika alespoň požadovat, aby využívání příslušné alokace fondu v rámci národní alokace Evropského sociálního fondu bylo pouze na dobrovolné bázi. Česká republika v tomto názoru není osamocena a stejný názor má zejména Německo, velmi razantně tento názor sdílí, dále Velká Británie, Dánsko, Nizozemí, Švédsko. Já vám v tuto chvíli velmi děkuji za pozornost a těším se na případnou rozpravu. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Miluše
Horská: My
děkujeme, paní ministryně, vám, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 1/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo. Senátor Luděk Jeništa: Vážená paní ministryně, paní místopředsedkyně,
vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně tady beze zbytku zhodnotila tuto situaci s nařízením Evropského parlamentu a Rady o zřízení fondu. My jsme to probírali v rámci VEU. Přijali jsme usnesení. 210
Výbor zde bral v úvahu několik samozřejmě věcí. Já bych se tady zmínil alespoň o 3 – 4 takových hlavních bodech, které nás vedly k usnesení, které jsme potom odsouhlasili. Za prvé je to dlouhodobě zastávaná pozice Senátu, kde se říká, že tyto záležitosti, které se týkají sociální oblasti, by si měly členské státy řešit z vlastních prostředků, anebo na vlastním poli, jak se říká. Lepší je využít nástroje sociální politiky v rámci místní a národní úrovně. Za druhé je tady výhodnost pro Českou republiku. Kritéria pro alokace do tohoto fondu jsou dána mírou chudoby, kde my jsme podle těch kritérií pod průměrem Evropy, a tudíž bychom byli marginálním příjemcem finančních prostředků, kdežto pokud by to bylo v rámci Evropského sociálního fondu, kde je hlavním kritériem HDP, kde jsem na jednoho občana jedním z největších příjemců naopak, tak samozřejmě pro ČR je mnohem výhodnější, aby tento fond zřízen nebyl, ale aby byl včleněn do právě toho Evropského sociálního fondu. Dalším důvodem samozřejmě tam je administrativní náročnost, kde se odhaduje, že v případě zřízení samostatného fondu půjde 10 -15 % alokace na administrativu, a protože limit ze strany EU tam je 4%, veškeré ty náklady nad 4 % by šly na vrub České republiky. V případě, že by se tato pomoc uskutečňovala v rámci Evropského sociálního fondu, tak tam se odhadují náklady na 3 – 5 %. Ze všech těchto důvodů VEU schválil usnesení, s kterým vás nyní seznámím: VEU po úvodní informaci a Jana Dobeše, náměstka ministra práce a zpravodajské zprávě Luďka Jeništy přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Jenom chci zdůraznit, že přílohou tohoto usnesení je doporučení, jehož hlavním bodem je bod 6. čl. 2., a to je doporučení nezřizovat pro období 2014 – 20 samostatný fond pro pomoc nejchudším a začlenit prostředky, určené pro Fond pro evropskou pomoc nejchudším osobám pod samostatnou programovou osu v rámci Evropského sociálního fondu. To je hlavní doporučení té přílohy. Takže vás žádám, abyste toto usnesení VEU schválili. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Miluše
Horská: Děkuji,
pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou otevírám. Hlásí se někdo do rozpravy? Ano, prosím, pan senátor Tomio Okamura. Máte slovo. Senátor Tomio Okamura: Vážená paní předsedkyně, paní ministryně,
kolegyně a kolegové, já tedy, když to shrnu, já jsem si prostudoval ten návrh, a je to z mého pohledu velmi nesystémové přerozdělování, protože když to řeknu krátce, tak financování chudých pomocí nákupu nového zboží pro bezdomovce a děti prostřednictvím jakýchsi partnerských organizací s tím, že předlužené státy, které dostávají pomoc EU, tak dostanou o 10 % více než státy normální, tak to mi připadá skutečně velmi podivné. Když jsem se na to díval, tak bezdomovci a neziskové organizace ve Španělsku nebo Řecku dostanou více, než chudí třeba v Litvě, Polsku nebo České republice, což mi připadá trošičku úsměvné, protože každý víme, že bezdomovec
211
v ČR, který je venku v – 17°C, tak je samozřejmě v mnohem kritičtější situaci, než např. bezdomovec v teplém Madridu. Jinak já si tedy myslím, a proto budu proti, že státy by se měly o své chudé a nemajetné lidi starat hlavně systémově, nikoli spoléhat na charitu, a určitě především na charitu, která třeba přiveze lidem na ulici nějaké ponožky nebo polévku. To skutečně nepovažuji za systémové řešení situace chudých lidí a nemajetných, kterých máme v České republice celou řadu. A závěrem bych chtěl říci, že pakliže chce EU pomáhat chudým, tak můj návrh je, aby snížila svůj rozpočet, to vyhazování peněz na úplně nesmyslné projekty a hlavně na platy různých svých činitelů, a o tyto nesmyslné peníze by měla snížit svůj rozpočet, nechat ty peníze v České republice a v členských zemích, a tyto peníze bychom potom mohli skutečně systémově využít na pomoc chudým, a řekl bych nemajetným lidem. Já si myslím, že o chudé by se měl stát, nebo o ty nemajetné by se měl stát skutečně starat plošně, a o všechny a nikoli vybírat určité spolky, které si někoho chudého náhodně vyberou a pak mu náhodně nebo nějak přivezou nějaké oblečení nebo cokoli jiného. Tzn., tento návrh rozhodně nepodporuji. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně, paní ministryně, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, jakkoli jsem k činnosti české vlády a jejím vztahu k přípravě nového programového období zcela kritický, protože to, jak k tomu přistupuje česká vláda, to považuji za katastrofální selhání. Ostatně trošku nevědomky to tady řekla i paní ministryně. My se stavíme do role nebo spolupracujeme s těmi státy, které jsou dárci, a nespolupracujeme s těmi státy, které jsou příjemci paradoxně, takže našimi partnery jsou přesně ty státy, o kterých tady paní kolegyně mluvila, ale ty státy, které jsou příjemci, které bojují za to, aby chudší státy dostaly nějaké příspěvky z EU, tak ty jsou někde úplně jinde, a pak se ministr, resp. premiér diví, když přijede do Bruselu a zjistí, že ČR dostala méně peněz, než na toto období, takže s tím nebude souhlasit. Myslím, že to vypadá poměrně směšně. Pokud se týká tady této záležitosti, tak to je dlouhodobá snaha zejména starších států nebo těch, které jsou tam déle, a zakládat nejrůznější fondy, které ve své podstatě drolí tu jednotlivou pomoc v jednotlivých fondech, které EU zřizuje, a je tady zcela jasné, že tyto fondy nemají nic jiného na starosti, než to, aby se nerozdělovaly podle HDP, tzn., podle toho, jak ty státy na tom skutečně jsou, ale aby se rozdělovaly podle nejrůznějších kritérií, prostřednictvím kterých můžou tzv. staré členské státy čerpat z těchto fondů prostředky. Já si myslím, že Evropský sociální fond je dostatečný na to a dostatečně flexibilní na to, aby mohl všechny tyto záležitosti včetně bezdomovců vyřešit, aby si je mohl vyřešit každý stát zvlášť. Jak jsem říkal, problém je, že z toho fondu nemůžou čerpat některé země, ty starší členské země. Je tady ještě jeden problém. Tady jeden z předřečníků, pan kolega Okamura, prostřednictvím vás, paní předsedající, říkal, že souhlasí s tím, že bychom to měli platit ze svých vlastních prostředků. Problém je v tom, že český stát se k sociální oblasti chová tak, my jsme zcela závislí nebo téměř zcela závislí na evropských penězích. Protože do sociální oblasti všechny peníze postupně, a věřím tomu, že jestli vývoj takhle bude pokračovat, já se omlouvám, jsem nachlazený poměrně značně.
212
Pokud ten vývoj bude takhle pokračovat, tak za chvíli kromě evropských peněz na sociální oblast nebude vůbec nic. Upřímně řečeno si nedovedu představit dobu, kdy Česká republika přestane být příjemcem evropských peněz, protože ty peníze, které dneska jdou do sociální oblasti, nejsou vůbec čím nahradit. Takže myslím si, že by vláda měla vzít rozum do hrsti a začít se chovat tak, že ty evropské peníze nutně potřebujeme a ne se stavět do role toho, že je vlastně nechceme, ale když je náhodou dostaneme, tak jich chceme dostat co nejvíc. Stejně tak naším problémem je to, že když jsme příjemci a čerpáme, a tady nakonec ministr financí dneska říkal, jak je to výborné, kolik jsme vyčerpali, tak bychom se zas na druhé straně měli stavět k tomu, že když někdo jiný potřebuje nějaké finanční prostředky v rámci EU, tak bychom měli pochopit také, že jim máme trošku pomoci. Bohužel, toho se nám také nedostává, je to samozřejmě předmětem značné kritiky v Bruselu, a s velkou pravděpodobností se to také odrazí v množství peněz, které připutují do České republiky v dalším finančním období. Nicméně pokud se týká této záležitosti, tak tam si myslím, že je správné to, co je navrhováno, tzn., s tím fondem nesouhlasit, protože ten fond jenom, jak jsem říkal, drolí ty finanční prostředky, je zbytečně administrativně náročnější a ve své podstatě, jak kolega Okamura tady vtipně připomněl, tak naši bezdomovci by měli dostat vlastně míň, než ti, kteří potřebují aspoň to teplo. Kolega Bublan tady říkal, že zase nemají klimatizaci, takže možná by to mělo být tady na toto. Ale ona je to vážná záležitost, takže myslím, že je nutné nepodpořit to, nebo resp. souhlasit s tím, aby takový fond nevznikl. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a
dále se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, máte slovo. Senátor František Bublan: Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, paní
ministryně. Já mám spíš takový dotaz. Vychází z jednoho poznatku, který jsem získal od lidí, kteří pracují v charitativní oblasti. Oni říkali, že když zajišťují nějakou pomoc v podobě nějakých jídel, anebo dokonce i oblečení, tak že mají za povinnost čerpat suroviny k hotovým jídlům z nějaké potravinové banky. Potravinová banka dodává třeba balíček těstovin za 30 Kč. Samozřejmě těch 30 Kč ta charita, nebo nějaká nevládní organizace dostane proplaceno, mají to refundováno, ale je to pro ně dosti nevýhodné. Protože kdyby si nakoupili v supermarketu ve slevě, tak mají těch balíčků třeba 5. Já se ptám, zda zřízení tohoto fondu by mělo také za následek to, že by nebylo zneužíváno těchto procesů a byl by nějaký dohled nad tím, že skutečně se jedná hospodárně a nakupuje se, nebo využívají se potraviny a suroviny, které jsou nejlevnější a bude jich také co nejvíce. Takže jestli by to mělo takovýto dosah a takovýto dopad. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se paní ministryně, jestli se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, paní ministryně. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Děkuji. Já bych spíše jenom poděkovala za názor a péči, kterou věnoval výbor pro evropské záležitosti v Senátu této problematice, protože Poslanecká sněmovna vzala tento dokument pouze na vědomí a neprojednávala ho, tak o to větší dík vašemu výboru a plénu. K dotazu pana senátora Bublana – v návrhu nařízení, které EK předkládá, tak
213
samozřejmě se tam hovoří o vybraných neziskových organizacích a firmách – neziskových, které by tuto pomoc realizovaly. Předpokládám, že tak jak je na všechno výběrové řízení, tak že by to podléhalo i tady tomuto. Mechanismus zřejmě by byl hodně podobný tak jak dosud v rámci Evropského fondu potravinové pomoci, který vlastně v roce 2013 končí. Právě proto zřejmě dělalo Evropské komisi velké vrásky to, že nebude další pokračování, a proto se rozhodli pro nastartování tohoto fondu, o kterém hovoříme. To znamená, nepředpokládám, že by tomu bylo výrazně jinak. Takže v tuto chvíli děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní ministryně. Prosím pana zpravodaje, ať se vyjádří k proběhlé rozpravě. Senátor Luděk Jeništa: Děkuji za rozpravu. Kolegu Okamurovi bych chtěl
říct, že tady projevil názor, kterým se ztotožňuje vlastně s tím usnesením – nezřizovat fond. Takže to si myslím, že je celkem v pořádku. Na dotaz kolegy Bublana – existuje tady potravinová pomoc ještě do konce roku 2013. Já tady mám takové vyjádření, že vlastně vznikla jakási kompromisní dohoda, kterou uzavřelo Německo s Francií na podzim roku 2011. Ta umožnila přijetí návrhu v Radě EU a pokračování toho potravinového programu do konce roku 2013. Ale zároveň tam byla podmínka, že tento program v jakékoli podobě nebude pokračovat. Proto se tady teď uvádí, že je překvapivé, že Komise s tímto návrhem přichází. A ta Evropa je vlastně rozdělená, jak tady paní ministryně říkala, některé státy jsou pro zřízení toho fondu, spousta států je proti. Takže je s otazníkem, jestli vůbec fond vznikne. A pokud by vznikl, nebo pokud se bude uplatňovat v rámci Evropského sociálního fondu, tak já předpokládám samozřejmě, že tam to nastavení parametrů a těchto detailních věcí, o kterých tady bylo hovořeno, si bude moci každý členský stát nastavit podle svých podmínek, ta kritéria budou pravděpodobně individuální, protože i sociální situace v každém státě je jiná, individuální. Takže žádný návrh tady nepadl, myslím, že můžeme dát o tom usnesení hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno aktuálně 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 75 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 33, proti byl 0. Návrh byl přijat. Děkuji paní předkladatelce i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Technická. Senátor Miloš Vystrčil: Pro stenozáznam – mně nefungovalo hlasovací zařízení, čili sděluji, že jsem hlasoval pro. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: To byl pan senátor Miloš Vystrčil. Děkuji. Pokračujeme ve schůzi. Dalším bodem je balíček technické způsobilosti vozidel.
214
31. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (evropský senátní tisk č. N 180/08, č. N 181/08, č. N 182/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. 180/08, 181/08 a 182/08, N 180/08/01, 181/08/01 a 182/08/01. Prosím pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, aby vás seznámil s těmito materiály. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Hezký podvečer. Máme před sebou balíček technické způsobilosti vozidel. Jedná se o tři materiály, dvě nařízení a jedna směrnice Evropského parlamentu. Všechny materiály se týkají technické způsobilosti vozidel, technických prohlídek, silničních technických kontrol a registrace vozidel. Snahou těch, kteří to vypracovali je sladit pravidla v jednotlivých členských zemích tak, aby se mohly vzájemně uznávat jednotlivé zkoušky ze států napříč Evropskou unií. Návrhy jsou v souladu s dlouhodobým plánem a s dlouhodobým záměrem EU, a to se snahou učinit bezpečnější silniční dopravu. První návrh, což je nařízení EP o pravidelných technických prohlídkách se týká technických prohlídek na stanicích STK s tím, že byl k tomu přijat takzvaný obecný přístup, to znamená, že Rada bude nadále hledat shodu v tom předpisu s Evropským parlamentem. Česká republika přijala obecnou pozici, nebo akceptovala tuto obecnou pozici jak do rozsahu působnosti předpisů, navrženého režimu i četnosti technických prohlídek. Nakonec v tom ČR nevidí v zásadě nic, co by přinášelo nějakou přidanou hodnotu proti stávajícímu stavu. Dále balíček obsahuje návrh nařízení, který má nastavit společná pravidla pro silniční technické kontroly. Jeho přínosem má být větší přiblížení postupu silničních technických kontrol užitkových vozidel s postupy technických kontrol ve stanicích STK. U tohoto předpisu je ČR poměrně skeptická k návrhu na zavedení toho systému, podle kterého by měl probíhat výběr vozidel, která budou probíhat prohlídce na silnicích. Posledním návrhem je směrnice o registračních dokladech vozidel, která nově zavádí a definuje odejmutí a zrušení registrace vozidel. S tímto návrhem Česká republika nesouhlasí, zejména pokud se jedná o úpravu odnímání registrace v návaznosti na řešení nebezpečných nedostatků při technické prohlídce vozidla. Tolik mé úvodní slovo k tomuto balíčku technických předpisů. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane ministře. Prosím,
posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 180/08/02. N 181/08/02, N 182/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já vám podám zpravodajskou zprávu stručně, protože jsem ještě probíral tento materiál, když jsem byl členem výboru pro záležitosti EU. Nyní jsem v ÚPV. Tento materiál se týká trojice legislativních návrhů představujících takzvaný balíček technické způsobilosti vozidel. Ten se zabývá jak problematikou technických prohlídek, tak pravidel pro registraci osobních i užitkových vozidel a silničních technických kontrol. Tento legislativní balíček se rozšiřuje i na motocykly a tříkolová
215
vozidla. Na toto téma byly již směrnice i nařízení, tato dvě nařízení a jedna směrnice ty předchozí ruší nebo mění. Pokud jde o technické prohlídky, to je tisk 180, tak nově navržená legislativa se týká rozsahu technických prohlídek, četnosti technických prohlídek, ta se zvyšuje u starších vozidel. Dále se týká vozidel s vysokým počtem najetých kilometrů, kde budou stanoveny roční technické prohlídky, podobně jako u vozidel taxi a vozidel záchranné služby. Dále zkušebního zařízení, kontrolorů, způsobu posuzování a státního dozoru nad soukromými subjekty provádějícími prohlídky. Pokud jde o registraci vozidel, to je tisk 181, tak nově navržená legislativa požaduje povinnost uchovávat údaje o registrovaných vozidlech ve vnitrostátních elektronických rejstřících, zpřístupnění technických údajů pro schválení vozidla kontrolorům a navrhuje se nový režim registrace vozidel. Pokud jde o silniční kontroly, to je tisk 182, pak nově navržená legislativa se týká výběru vozidel pro tyto dodatečné silniční kontroly, které se budou konat na základě takzvaného rizikového profilu provozovatelů, dále rozsahu, nyní bude platit i pro lehká užitková vozidla, a počtu prohlídek za rok, prověřování zajištění nákladů a harmonizací norem pro posuzování nedostatků. Nyní jsem poměrně stručně řekl, o čem jednají ty tři tisky, nebo čeho se týkají. Výbor pro záležitosti EU přijal doporučení k těmto třem tiskům, jsou přílohou usnesení, které máte zřejmě všichni na stole, a doporučuje Senátu PČR, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Přestože ho máte asi všichni, já řeknu jenom dvě, tři části usnesení, abyste se zorientovali. V prvé řadě podporuje výbor, nyní Senát, snahy Unie zvýšit bezpečnost na pozemních komunikacích a snižovat ekologickou zátěž, připomíná ale, že podle článku 4 Smlouvy o EU patří dopravní politika mezi oblasti, kde Unie sdílí pravomoci s členskými státy, které za její naplnění do velké míry odpovídají. Domnívá se, že problematika technických kontrol a registrací vozidel je v mnoha členských státech upravená lépe než stanoví předkládané návrhy, a proto by jejich přijetí v současné době nemělo velkou přidanou hodnotu a bylo by v mnoha ohledech krokem zpět. Dále pak požaduje, aby pojmy, které zavádí nové legislativní návrhy, respektovaly terminologii užívanou v členských státech, a to zejména v právně složité otázce odejmutí, pozastavení a zrušení registrace vozidla. Také se usnesení týkalo toho, že příčinou vysoké nehodovosti není pouze špatný stav vozového parku, ale i neuspokojivý stav pozemních komunikací atd. Toto usnesení máte na stole a já vás žádám o jeho schválení. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan zpravodaj se asi nebude vyjadřovat. Pane senátore, asi ne – rozprava není, nechcete se vyjádřit. Dobře. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 76 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 31, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.
216
Pokračujeme ve schůzi Senátu. Nyní projednáme bod, kterým je 32. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o společném leteckém prostoru mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Moldavskou republikou (senátní tisk č. 444) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 444 a uvede ho ministr dopravy Zbyněk Stanjura, kterému nyní uděluji slovo. Prosím. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaná Dohoda o společném leteckém prostoru s Moldavskou republikou je jedním z konkrétních výsledků procesu vytváření jednotného leteckého trhu se zeměmi na jižní a východní hranici EU. Je to v souladu s vnější politikou EU v oblasti letectví a tato dohoda byla podepsána loni 26. června. Dohoda má za cíl jednotně upravit oblast civilní letecké dopravy mezi oběma stranami, postupně dojde k vytvoření společného leteckého prostoru mezi EU a Moldavskou republikou a k odstranění všech restrikcí pro letecký provoz na tomto trhu. Důležitým aspektem této dohody je implementace právních předpisů EU ze strany Moldavské republiky, to znamená v důležitých oblastech, jako je například provozní bezpečnost, ochrana před protiprávními činy, uspořádání letového provozu, licencování leteckých dopravců nebo ochrana spotřebitelů. Sjednání dohody nevyžaduje změny v našem právním řádu, její provádění nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Dovoluji si tímto požádat Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací předložené dohody. Možná pro informaci – od roku 2010 neexistuje žádné pravidelné letecké spojení mezi Českou republikou a Moldavskou republikou. Do roku 2010 byla provozována linka Praha – Kišiněv společnosti Air Moldova. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře.
Prosím, posaďte se ke stolku na místo zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 444/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 444/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pana senátora nevidím. Maličkou chviličku, jestli není v předsálí. Prosím, technická… Pane předsedo, vy to vezmete za pana senátora Bratského. Takže pokračujeme, děkuji, máte slovo. Pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dovolte mi, abych zastoupil kolegu, který je nepřítomný. VHZD uvedenou dohodu projednal 24. ledna a doporučuje Senátu Parlamentu ČR k schválení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Tomáš Jirsa (není zde). Takže – nepřeje, dobře.
217
Otevírám obecnou rozpravu. Obecnou rozpravu uzavírám. Žádná rozprava nebyla. Předpokládám, pane ministře, že se asi nechcete vyjádřit dál. Pan zpravodaj se asi také nechce vyjádřit. Děkuji. Takže přistoupíme k hlasování. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 444 s ústavním pořádkem. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 77 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 34, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům, i těm nepřítomným. Končím projednávání tohoto bodu. Dále pokračujeme v naší schůzi bodem, kterým je 33. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 20) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 20. Návrh uvede ministr životního prostředí pan Tomáš Chalupa. Prosím, pane ministře, vy tady – doufám – jste, děkuji, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, protože je to poprvé v tomto novém funkčním období Senátu, kdy mám možnost tady vystoupit, tak bych vám chtěl všem pogratulovat a popřát sobě i vám pěknou spolupráci! Dámy a pánové, předkládám vám návrh zákona o integrované prevenci a omezování znečišťování. Důvodem novelizace zákona č. 76/2002 Sb., je plná transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75 o průmyslových emisích. Tento zákon v sobě obsahuje zhruba následující cíle: za prvé, úplnou a konformní transpozici, v rámci které dochází k zvýšení efektivity povolovacích procesů, dále posílení aplikace tzv. nejlepších dostupných technik ve snaze dosáhnout nového systému a pokroku, zvýšení důrazu na ochranu půdy a podzemních vod, specifikaci pravidel a rozšíření působnosti. Návrh novely není ohledně stanovování limitů a dalších závazných podmínek přísnější než transponovaná směrnice. Příloha, která obsahuje seznamy subjektů a látek, které mají být tímto režimem upravovány, je víceméně doslovným překladem evropské směrnice. Změny vycházející ze stávající správní praxe se soustředí zejména na praktické záležitosti z hlediska povolování, jak vyplynulo z diskusí s příslušnými úřady a zástupci provozovatelů. Z výše uvedených důvodů i s ohledem na to, že už uplynula lhůta pro provedení této transpozice, si vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu v podobě postoupené Poslanecké sněmovně, tedy v podobě, která přišla z vlády. Děkuji pěkně.
218
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 20/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 20/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Martin Tesařík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo. Senátor
Martin
Tesařík: Pěkný
podvečer, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, kteří jste vydrželi ještě teď v lavicích – rád bych se ujal úlohy, která mi byla svěřena jako zpravodaji za garanční výbor. Chtěl bych říct, že tímto návrhem zákona senátního tisku č. 20, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb. se zabýval VUZP na svém jednání 16. ledna letošního roku, kde tento návrh zákona prezentoval za předkladatele, tj. ministerstvo životního prostředí, náměstek ministra pan Mgr. Tomáš Podivínský se svými kolegy. Dnes nám v krátkém vystoupení, které předcházelo mému vystoupení, pan ministr Chalupa výstižně prezentoval předložený návrh zákona. Tudíž se nebudu pouštět do podrobností tohoto návrhu. Nicméně bych chtěl říct, pokud se týká legislativního procesu, že tento návrh byl předložen do Poslanecké sněmovny PČR dne 22. srpna 2012 a přikázán výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny. Při projednávání bylo přijato celkem 14 pozměňovacích návrhů, z nichž většina byla do znění postoupeného Senátu – promítnuta. První čtení proběhlo na 47. schůzi dne 26. října a druhé čtení na 49. schůzi dne 2. prosince 2012. Návrh byl schválen ve třetím čtení na 49. schůzi dne 18. prosince, kdy ze 137 přítomných poslanců se 130 vyslovilo pro návrh a 7 se zdrželo, nikdo nebyl proti. Když bych se nyní vrátil k informaci, jak projednával náš garanční výbor tento návrh zákona, chtěl bych říct, že projednávání byla také účastna paní místopředsedkyně Senátu paní Alenka Gajdůšková, která tam přednesla svůj návrh, u kterého následně avizovala, že předloží dnes v průběhu dnešního jednání jako pozměňovací návrh. Nyní bych rád přečetl usnesení, které přijal náš výbor k tomuto materiálu. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Tomáše Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, v návaznosti na 5. usnesení podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna 2013, po zpravodajské zprávě… Pardon, teď jsem se přehlédl, pardon – bylo to usnesení VHZD – musím nalistovat to naše, jak bylo avizováno paní místopředsedkyní, máte ho na stole. Našel jsem ho… Takže – po zpravodajské zprávě Martina Tesaříka, po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Dále určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR senátora Martina Tesaříka a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik zatím má zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jiří Bis. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kdyby to zpravodaj dočetl do konce, tak jsem nemusel sem utíkat. Takže vás seznámím
219
s naším usnesením. Je to 23. usnesení VHZD. Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, v návaznosti na 5. usnesení podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna 2013, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážená
paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, je sice pokročilá hodina, ale nicméně musíme svoji práci odvést, takže mi dovolte, abych také objasnila to, co teď budu předkládat. Pokusím se být stručná. Jenom na vysvětlenou, proč neprošel pozměňovací návrh příslušným výborem. Já jsem ho na jednání toho výboru stáhla z jednoho jednoduchého důvodu, že nejsem tak fundovaný chemik, abych dokázala oponovat předkladatelům, panu náměstkovi a úředníkům ministerstva. Po jejich replikách na můj přednesený návrh na výboru jsem si ještě vyžádala znovu konzultace, znovu stanoviska, znovu materiály. S tím, že na výboru jsme byli domluveni, že pokud budou relevantní, pokud budou vážné, tak že ten pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona předložím přímo na plénu. Takže to je ten rozpor a to, o čem trošičku mluvil zpravodaj garančního výboru. A teď, když dovolíte, tak bych jenom krátce zdůvodnila, o co se vlastně jedná. Obecným cílem novelizace zákona o integrované prevenci je dosáhnout při plné transpozici nových požadavků unijních předpisů o průmyslových emisích dalšího snížení emisí znečišťujících látek a tím zlepšení životního prostředí při současném zvýšení efektivity povolovacího procesu a odstranění nadbytečné administrativní zátěže. K hlavním důvodům navrhované změny zákona patří nutnost posílit roli nejlepších dostupných technik při povolování provozu zařízení se zaměřením na ochranu půdy a podzemních před znečištěním průmyslovou činností. Neméně důležitou se jeví snaha o optimalizaci postupů při výměně informací o nejlépe dostupných technikách a technologiích a zajištění podpory nově vznikajícím technologiím, jakož i zavedení informačního systému o integrované prevenci. Toto je formulace cíle navrhované novely. Ale to se stane teprve, když opravíme jednu odbornou terminologickou nepřesnost v příloze tohoto zákona. Pokud ji neopravíme, naopak administrativní zátěž na malé a střední podniky bude navýšena. U nás v regionu již mám konkrétní informace z konkrétních firem, že pokud se stane a zákon přijmeme tak jak je, bez té úpravy, tak prostě přenesou své výroby o 30 km dál, což je od nás na Slovensko, kde tyto požadavky nejsou. Ministerstvo životního prostředí se totiž dopouští fatálního pochybení v tom, že zaměňuje výrobu polymerů s výrobou dílů z polymerů. To je dost podstatný rozdíl. V důsledku toho ministerstvo životního prostředí svým vadným výkladem vytvořilo diskriminaci technologie pro výrobu dílů z polyuretanu vůči jiným technologiím založeným na stejném principu. Ministerstvo životního prostředí provádí naprosto nekonzistentní výklad zákona pro technologie a k tomu jsou odborné posudky, které jste také měli k dispozici. 220
Tak například výrobu stejných podešví z polyuretanu integrované povolení – povoluje. I když dopady jeho provozu mají dopady na životní prostředí menší – opačně. Výroba stejných podešví z polyuretanu integrované povolení potřebuje, i když dopady jeho provozu mají dopad na životní prostředí menší, než u zařízení pro pryžové podešve. Stejná absurdita vyniká při srovnání výrob pryžových pneumatik a pneumatik z polyuretanu. Navrhovaná změna, tedy navrhovaný pozměňovací návrh, který v této chvíli avizuji, je věcně v souladu s nařízeními EU viz IPPC Directive, a je ve svém dopadu v souladu se zavedenou praxí v řadě rozvinutých států EU, jako je Německo, Slovensko, Itálie, Rakousko, skandinávské země a jiné. Já jsem toto chtěla sdělit dopředu a poprosit vás, abyste nehlasovali v této chvíli pro návrh schválit návrh zákona ve znění Poslanecké sněmovny, ale propustili návrh zákona do podrobné rozpravy, kde ještě pozměňovací návrh znovu načtu a požádám vás, abychom tento návrh zákona schválili s tím avizovaným pozměňovacím návrhem. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Miluše
Horská: Děkuji
vám, paní místopředsedkyně. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Máte slovo, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já s tímto materiálem problém nemám, budu hlasovat pro, ať už bude bez pozměňovacího návrhu, nebo s ním. Jenom jsem chtěl upozornit na jednu zajímavou souvislost. V tomto materiálu se píší hezká slova, jak to zjednoduší, zlepší, všechno bude krásnější. Ale je zapotřebí uvážit také to, přestože to není na ministerstvu životního prostředí, je to záležitostí směrnice, kterou musíme převzít, pokud bychom ji nepřevzali, nebo neimplementovali, tak budeme platit pokutu, každý den vysoké částky, přesto to znamená, že budou zvýšené náklady pro provozovatele. Ty jsou dokonce deklarovány v tomto materiálu. Sice u 10 věcí údajně téměř žádné, u dvou střední a u jednoho vyšší. Jenom vám zhruba řeknu, myslím si, že je to docela poučné, o co všechno se musí posílit administrativa a co musí provozovatelé dělat. Bude to velice stručné. Doplňují se sankční ustanovení o nové správní delikty, umožňuje se ukládat provozovatelům zařízení omezení nebo zastavení provozu, zpřísňuje se systém provádění kontrol zařízení, takže je stanovena jiná časová frekvence provádění kontrol. Dochází i k zařazení dalších kategorií průmyslových činností pod režim zákona o integrované prevenci. A to nejpodstatnější, co je podstatou tohoto materiálu, že se posiluje závaznost využívání takzvaných nejlepších dostupných technik. Samozřejmě zmírnění je možné, ale za splnění zdlouhavých a nějakých byrokratických procedur, například za přítomnosti, nebo za povinnosti vypracovat odborný – nebo nechat si vypracovat odborný posudek, že by náklady na pořízení nejlepší technologie bylo nepřiměřené přínosům pro životní prostředí. Otázka, kdo to spočítá, tu přiměřenost. Další návrh je na správní orgány, například kontrola, delikty a maximální dostupnost pro veřejnost všech relevantních informací. A také informování o průběhu vyřizování těchto záležitostí, těchto požadavků na integrovanou prevenci a podrobnosti o aktualizovaných dostupných technikách. Já jsem jenom toto chtěl dát na jednu stránku vah a na druhou vážit, zda je to prorůstové opatření či nikoliv. Já se domnívám, že není a že v současné době potřebujeme spíš prorůstová opatření a v těchto oblastech přibrzdit, ale opakuji, že to není v moci ministerstva životního prostředí, řekl bych, že to korektně implementovalo tuto směrnici a že spíš bylo na ní, jak tyto zájmy dovede hájit na
221
komisích a na různých setkáních týmů v těch komitologických výborech. Věřím, že dělala, co mohla. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, takže obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji pěkně. Dovolte mi reagovat na dvě předchozí vystoupení. Za prvé k panu senátoru Škaloudovi. Já jsem ve svém projevu, pokud si dobře pamatuji, vůbec nemluvil o tom, že to je nařízení, které přinese jen oblohu zalitou sluncem. Zkrátka pravdou je, že my tady transponujeme směrnici, a pravdou také je, že existuje určitá část směrnic, ke které Česká republika některé výhrady zkrátka neuplatnila. V tuto chvíli je to součást závazného postoje, který máme, musíme to brát jako fakt a mou povinností je zajistit a bránit tomu, aby ČR byla vystavována sankcím, což bych opravdu velmi nerad. Co se týká připomínky paní senátorky a místopředsedkyně Gajdůškové, musím říci, že podobný návrh byl velmi obšírně diskutován v Poslanecké sněmovně. Já jsem se také seznamoval s těmi stanovisky, která psala různé osobnosti řekněme akademické sféry, které se snažily tento návrh podpořit. Musím říct, že i když nalézám pochopení pro tuto ambici, tak před ní zároveň velmi varuji. Uvedu několik důvodů. My jsme se opravdu velmi snažili o to, aby právě překlad přílohy č. 1, tedy aplikace směrnice, o jaké typy technologií pro jednotlivá průmyslová zařízení se jedná, byl doslovný. Právě proto, abychom se vyvarovali možným rizikům nepřesné transpozice. Postupovali jsme opravdu tak, aby to byla přesná transpozice doslova, tak jak je uvedeno ve směrnici. Za druhé – pozměňovací návrh znamená zúžení rozsahu příslušné kategorie a podle našeho názoru znamená nesprávný postup transpozice směrnice, což může znamenat, a s největší pravděpodobností bude znamenat závažný problém ve vztahu k EK. Za třetí – my nesouhlasíme s tím, postup, že který je tady uváděn, má vliv na konkurenceschopnost průmyslových zařízení. Dovoluji si upozornit, že se jedná o technologie a zařízení, která jsou již součástí režimu IPPC od roku 2003. Všechna tak, o kterých se tady mluvilo, jsou již do roku 2003 běžným režimem podle stávajících zákonů. Za páté – integrované povolení nebrání tomuto provozu. Jsou desítky provozovatelů v celé ČR, které to povolení mají. Já rozumím tomu, že je tady snaha určitému sektoru ulehčit. Ale příště to bude jiný a další, je jich celá řada, a v tomto ohledu ten selektivní výběr, byť ho chápu a fandím mu, si zkrátka dovolit nemůžeme. Máme za to, že bude mít vliv na právní jistotu provozovatelů, a že to může snížit vymahatelnost zákona o integrované prevenci. Dovoluji si rovněž upozornit, že v případě, o kterém hovoříte, bylo v minulosti vedeno několik soudních řízení, která napadala, že nejsou součástí tohoto režimu. Bylo soudní řízení se společností TRW Volant, a.s., proti ministerstvu životního prostředí. Rozsudkem městského soudu z 12. 1. 2001 byla jejich žaloba zcela zamítnuta. Byla žaloba International Automotive Components Group proti ministerstvu životního prostředí ve stejné věci, rozsudkem městského soudu z 16. 12. 2011, v obou případech žaloba zamítnuta. A bylo konstatováno, že oběma společnostem vznikla povinnost disponovat integrovaným povolením podle platných právních předpisů. Z výše uvedeného důvodu rozumím tomu, že tady je snaha,
222
chápu ji. Ale musím říci, že mou povinností je usilovat o to, abychom dosáhli maximální a plné transpozice této směrnice. My jsme k ní tuto výhradu v době jejího projednávání neuplatnili. Z tohoto pohledu nemohu, bohužel, s tím návrhem, byť říkám, že vůči němu mám pochopení, souhlasit. Dovolte mi jen zmínit, že už nyní je tento postup obvyklý v celé řadě evropských zemí, např. v Polsku, Británii, Irsku, ve Francii a v dalších. Tedy tolik k bodu, který tady byl zmíněn. Děkuji pěkně. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře.
Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan Jiří Bis. Nevidím, nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím k proběhlé rozpravě. Senátor Martin Tesařík: Dovolte mi konstatovat, že v obecné rozpravě
vystoupili celkem dva senátoři, když paní senátorka avizovala, že předloží v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, a požádala předložený návrh zákona v podobě, postoupené Poslaneckou sněmovnou neschválit. Nicméně kolega Škaloud měl svoje vystoupení, ve kterém pouze komentoval předložený návrh zákona. Pokud se týká doporučení obou výborům, kterým byl přikázán tento tisk, tak ve svém rozhodnutí doporučily předložený návrh zákona schválit v předložené podobě. Tolik tedy moje vyjádření. Místopředsedkyně
Senátu
Miluše
Horská: Děkuji.
Přistoupíme k hlasování, tedy – schválit návrh. Byl podán návrh – schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 78 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 16, proti bylo 14. Návrh nebyl přijat. Otevřeme podrobnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona k navrženému znění, otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se místopředsedkyně Alena Gajdůšková. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážená
paní předsedající, pane ministře, páni senátorky, páni senátoři, argumenty, které tady vznesl pan ministr k avizovanému pozměňovacímu návrhu, jsme slyšeli již na jednání výboru pro životní prostředí. Já jsem si poté nechala znovu věci vysvětlit, znovu zpracovat stanovisko a oponentní posudek. Nechtěla jsem s tím zdržovat a nebudu to celé tady prezentovat. Pouze musím mít repliku k tomu, co zde řekl pan ministr. Návrh nepředstavuje zúženou transpozici zákona, tak jak pan ministr prezentoval. Naopak termínově a věcně výklad zákona precizuje. Zajišťuje soulad se správnou technickou terminologií dle názvoslovné normy ČSN ISO 472 tím, že bude nahrazen nesprávný technický termín "plastické hmoty", a ponechán správný termín "plasty". Stávající návrh MŽP není přesnou transpozicí, jelikož z definice bodu 4. 1. h) byla vypuštěna ona závorka, což je v tomto případě zásadní změnou měnící smysl tohoto bodu. Návrh ministerstva životního prostředí je tedy zkreslující. A říkám znova. Současný výklad ministerstva životního prostředí je v hrubém rozporu s IPPC Directive. Ve výkladovém materiálu Evropské unie je explicitně 223
uveden příklad toho, co je výroba pneumatik a vulkanizace, že pod působnost zákona nepatří výroba konečných produktů z polymerů. Nejedná se o výrobu organické chemické látky, suroviny, ale o výroby finálního výrobku. Stejná situace je i v případě výroby dílů z polyuretanu. Pozměňovací návrh má za účel, aby zabránil svévolnému výkladu směrnice, které vytváří byrokratické bariéry. Otrocký překlad neznamená správnou transpozici, jsou-li použity nekorektní odborné termíny. Každá jazyková mutace musí zejména zajistit předpoklady správného výkladu zákona. A pokud já si pamatuji ještě z doby, kdy jsem byla členkou výboru pro záležitosti Evropské unie, tak nařízení od směrnice se liší v tom, že nařízení je přímo a směrnice se má transponovat, čili ne že má být přenesena přímo do zákona. Mohla bych k tomu ještě chvíli hovořit. Nemohu skutečně souhlasit s tím, co zde říkal pan ministr. Dovolte mi tedy, abych načetla onen pozměňovací návrh, který zní: V článku I. příloze č. 1 v bodě 4.1 písmeno h) upravit takto: "h) polymery určené jako suroviny k dalšímu zpracování, syntetická vlákna a vlákna na bázi celulózy,". Tento návrh byl konzultován, podle našeho názoru není v rozporu s evropským právem a byl konzultován s legislativním odborem Senátu, takže je legislativně v pořádku. A já vás prosím o jeho podporu. Děkuji Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu tedy končím. Pane navrhovateli, přejete si vystoupit se závěrečným slovem? Nepřejete. Ptám se pana zpravodaje Jiřího Bise, jestli chce vystoupit? Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátor Martin Tesařík: V podrobné rozpravě před chvílí zazněl pouze jeden pozměňovací návrh, který tady načetla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Domnívám se, že bychom měli nejprve hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu a pokud bude přijat, následně bychom hlasovali o předloženém návrhu zákona se zapracováním tohoto pozměňovacího návrhu. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím o stanoviska. (Ministr nedoporučuje, garanční zpravodaj doporučuje.) Můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro pozměňovací návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti byli tři. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme všechny pozměňující návrhy. Přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění právě přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.
224
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 80 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti byli dva. Návrh byl přijat. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Martin Tesařík a paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Oba souhlasí, děkuji. Přistoupíme k hlasování o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Martina Tesaříka a 1. místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 81 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Pokračujeme v naší schůzi. Následujícím bodem je 34. Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů (evropský senátní tisk č. N 185/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 185/08 a č. N 185/08/01. Prosím pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, máte slovo. Ministr
životního
prostředí
ČR
Tomáš
Chalupa: Vážená
paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi seznámit vás s touto směrnicí a možná problematikou, která není úplně triviální. O co se jedná? Od letošního ledna vstupujeme do třetího obchodovacího období s emisními kredity. Princip, zjednodušeně řečeno, znamená, že každá členská země na dané období dostane podle dané směrnice z roku 2009 přiděleno určité množství povolenek, přičemž toto množství povolenek se liší podle jednotlivých let. Na začátku je množství povolenek největší a na konci, v roce 2020 mírně klesá. Zároveň byl stanoven princip jednak distribuce části povolenek zdarma pro ohrožené části průmyslu a zároveň osm evropských zemí, jejichž podíl elektrárenského průmyslu je závislý na jednom typu fosilního paliva, tedy uhlí, mělo možnost uplatnit tak podle článku 10 c)příslušné směrnice tzv. derogaci. Česká republika, stejně jako Polsko, Maďarsko, země Pobaltí, Kypr, Bulharsko, Rumunsko, tuto směrnici a tuto výjimku uplatnily. Byla projednána, schválena a existuje tzv. Národní plán investic, který pro tyto subjekty stanovuje povinnost provést dané investice a tím náhradou za to, že nemusí pořizovat povolenky na trhu, ale dostanou je nikoli zdarma, ale bezplatně následně po provedení investice, která je auditována, tedy prokázáno, že dosáhly toho efektu, který na začátku přislíbily, dostanou ony povolenky. V mezičase probíhaly na úrovni jak Rady ministrů životního prostředí, tak v jednotlivých orgánech Evropského parlamentu, jeho příslušných výborů, zvláštní 225
skupiny pro klimat, atd. po celou dobu debaty nad tím, protože to jej poprvé, co se vstupuje do modelu aukcionování, tedy prodeje jednotek v aukcích, jakým způsobem a zda tuto cenu nějakým způsobem regulovat. V době, kdy se tento systém začal diskutovat zhruba před třemi, čtyřmi lety, tak dokonce tato cena byla někde kolem 20 eur a spíš se vedla na evropské úrovni debata, zda nějakým způsobem nelimitovat cenu z hlediska její maximální výše, právě proto, aby nevedla k zásadnímu ohrožení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. V průběhu času se dostavila recese, zejména některých průmyslových odvětví, která ve svém důsledku znamenala, že oproti roku 2009 jednotlivé členské státy v souhrnu obdržely podle pravděpodobného odhadu zhruba 1.200.000 povolenek více, než kolik odpovídá jejich momentální produkci. Ale alespoň takový je výpočet Evropské komise. Ta ovšem nepočítá s tím, že může dojít k dalšímu poklesu, anebo ale také k dalšímu růstu. Díky tomu, zejména v posledním spíš roce než letech, došlo k tomu, že cena na trhu výrazně poklesla, jak v období, které skončilo na konci roku 2012, tak pro období roku 2013. Reálně vyjádřeno v číslech to například znamená, že jestli prognóza v roce 2009 Evropské komise byla, že cena povolenky se bude pohybovat někde kolem 20, 25 eur a byla obava z její vysoké ceny, tak dnešní cena na trhu k dnešnímu dni je 3,50 euro. Minulý týden byla 2,80 a předtím jsme ji také měli, na pěti, sedmi eurech. Mezitím se otevřela debata nad formou opatření, která navrhovala Evropská komise a některé členské státy. Původní představa bylo opatření, které se nazývá trvalým odnětím, tedy jakýsi princip set aside, který znamená, že jednotlivé členské státy samy sebe zbaví určitého množství povolenek, které odejmou z množství jim alokovaného pro dané období 2013 až 2020, díky tomu povzbudí, řekněme, poptávku, sníží nabídku a tím vyvolají zásah do trhu, který povede ke zvýšení jednotkové ceny. V momentě, kdy evropské země nenalezly shodu ani ochotu v tom provést set aside, zvolila se metoda tzv. odložení, backloading, a ta je předmětem této diskuse. Návrh, který je zde diskutován, znamená, že by došlo k posunu objemu obchodovaných povolenek v objemu 900 milionů na celém evropském trhu, a to tak, že by se v roce 2013 z trhu stáhlo 400 milionů povolenek, v roce 2014 300 milionů a v roce 2015 200 milionů a ty se vrátily do obchodování na závěr obchodovacího období, to znamená v letech 2019 – 2020. A díky tomu je předpoklad a odhad, že by mohlo dojít ke zvýšení ceny. Problém je, že nikdo vám není schopen garantovat, jak ta cena naroste. Všechny země kolem nás, včetně České republiky, využívají analýz v podstatě všech obchodníků, což není víc než nějakých deset, patnáct subjektů pohybujících se na evropském trhu, které pravidelně zveřejňují svou prognózu, agentury, jako Bloomberg, Catch a ostatní, zveřejňují svůj odhad, když by byl proveden onen backloading, ona operace, k čemu by mohlo dojít a co by to znamenalo z hlediska příjmů státních rozpočtů jednotlivých členských zemí z hlediska tohoto efektu. Je třeba říci – a já zde mám pro zajímavost aktuální odhady různých agentur, že čísla se zásadně liší a nikdo není schopen částku garantovat. A pokud se hovoří o odhadech, tak odhady jsou v rozpětí 8 až 15, což, uznejme, není příliš konkrétní. Pravdou také je, že se velmi liší pozice jednotlivých členských zemí. Jsou země, jejichž pozice je pozitivní pro změnu a změny prosazuje. To jsou země jako například země Beneluxu nebo Dánsko, které velmi silně bojuje za tuto věc. Jsou země, které jsou zásadně proti, například Polsko. Jsou země, které svou pozici studují, jako například Německo, které je rozděleno, kde na jedné straně, alespoň
226
doposud, platí pozice ministerstva životního prostředí, které je pro provedení této operace, a na druhé straně pozice ministerstva hospodářství Spolkové republiky Německo, které je zásadně proti. A přes několikaměsíční úsilí se nepodařilo nalézt shody. Proč to tak složitě popisuji? Proto, že právě od toho se odvíjí otázka, jakým způsobem v této věci postupovat. Česká republika a oněch zmíněných dalších sedm zemí, které aplikovaly postup podle tzv. článku 10 c), tedy realizovaly tu výjimku, má navíc složitější situaci než těch zbývajících 19 členských zemích. V čem? Protože každý rok tím, že je přiděleno určité množství povolenek určené k aukci – pro vaši představu, pro Českou republiku to znamená 21,5 mil. povolenek pro příští rok – tak pokud by realizovaly ten stav a máme článek 10 c), fakticky to znamená, že z těchto 21,5 mil. povolenek budeme prodávat 3,18 mil. povolenek. V roce 2014 nikoli 24,8 mil., ale 11 mil., protože ty ostatní jsou určeny podle článku 10 c). Pokud tedy z toho vyjde jednoduchá kalkulace trojčlenkou, pak zjistíme, že pokud by dnešní cena řekněme 4 euro, což znamená předpokládaný výnos státního rozpočtu pro letošní rok dvě miliardy 153 mil. korun při ceně 4 euro. Pokud bychom chtěli dosáhnout stejného zvýšení, ovšem při provedení backloadingu, pak se dostáváme k tomu, že musíme cenu někde k částce kolem 20 eur na jednotku, což je víc, než odhaduje jakákoliv z renomovaných společností, která činí nějaký odhad, včetně těch nejoptimističtějších. Pravdou ale je, že zároveň nikdo není schopen garantovat, že cena nebude čtyři eura, ale jedno euro, nebo dvě, takže se dostaneme do obráceného efektu. Proto proti sobě stojí dvě tyto pozice. Co je navrhováno? Evropská komise, poučena některými právními spory, navrhuje postup, který by spočíval ve dvou krocích. V prvním kroku by nejdřív získala Evropská komise úpravou směrnice pravomoc v mimořádných situacích zasáhnout do harmonogramu dražeb. Toto je rozhodování, ke kterému je potřeba souhlasu všech členských států. Následně, ovšem už v metodě tzv. komitologie, tedy nikoli všech, ale pravidly určené většiny, by potom mohla rozhodovat o jednotlivých úpravách, a to o dočasném odložení a posunu na závěr, anebo zcela vyřazení ze systému obchodování. Česká pozice, tak jak ji vnímáme, je v tomto ohledu nejednotná. Existují segmenty českého hospodářství, jako například energetika či elektrárenství, které se spíš kloní k tomu, aby byla cena stimulována směrem vzhůru. Jsou sektory českého hospodářství, jako je třeba chemický průmysl, které zase preferují variantu stimulující cenu dolů. Hospodářská komora, resp. Svaz průmyslu a dopravy má názor, který se vyvíjí, a to od původně zásadně negativního, přes negativní až po neutrální, a předpokládáme, že bude zaznamenávat ještě další vývoj. Z tohoto pohledu, byť to není asi zvykem, doporučujeme, aby Česká republika, tak jak bylo projednáno na vládě, zastávala názor, který bude v tuto chvíli neutrální, spíše skeptický, protože z toho máme obavy, co by mohlo přijít, resp. se obáváme, že by reálným důsledkem mohlo být nenaplnění této ambice. Já se obávám, a to říkám zcela otevřeně, že backloading sám o sobě může přinést pouze momentální efekt, který v řádu několika týdnů nebo měsíců povede k tomu, že se cena vrátí opět na nízkou úroveň a znovu se bude otevírat další debata o dalších jednotkách do backloadingu nebo přímo do vyřazení z prodeje formou set aside. Z toho důvodu – omlouvám se, že jsem zdržoval tak dlouho – navrhujeme, aby naše pozice byla zdrženlivá, nicméně nikoli negativní, a aby nadále probíhala další jednání a abychom také vnímali situaci na trhu a analýzu režimu. Řekl bych, že
227
tato pozice je v plné shodě v tom, jak navrhuje výbor k tomu určený zde v Senátu, a z toho důvodu jeho stanovisko doporučuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 185/08/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, myslím, že problematika zde byla popsána velice podrobně a dokonale ministrem životního prostředí. Já jenom v krátkosti řeknu postup třemi, čtyřmi větami, jak jsme dospěli k návrhu usnesení. Systém pro obchodování s emisními povolenkami vstoupí začátkem roku 2013 do nové třetí fáze a převážně budou tyto povolenky nabízeny v aukcích, na rozdíl od předchozích období. A celkový počet povolenek se odvíjí od nařízení komise z roku 2010. Vzhledem k tomu, že Komise má pocit, že povolenek podle původního nařízení je příliš a že by nebylo možné dosáhnout stanovených cílů ve snižování emisí, navrhuje další vlastní kompetenci spočívající v tom, že bude zcela na její vůli, kolik povolenek pro aukci zadrží, resp. kolik jich pro příští aukci poskytne. Tento návrh rozhodnutí je jedno z nejkratších, které jsme tu měli, prakticky se skládá ze svou vět, a podstatná je druhá věta, která zní: Komise upraví v případě potřeby harmonogram pro jednotlivá období tak, aby bylo zajištěno řádné fungování trhu. To je v podstatě celé nařízení. A naše stanovisko bylo to, že Komise si tímto návrhem dává zcela volnou ruku při rozdělování povolenek v rámci tohoto obchodovacího období. A domníváme se, že jde o jistý zásah do transparentního trhu, kde je cena tvořena aukcemi. A domníváme se, že jakékoliv rozhodnutí Komise v těchto otázkách by mělo podléhat schválení členskými státy. To znamená, aby toto schválení zásahu Evropské komise do fungování EU ETS, což je systém povolenek, vždy podléhalo souhlasu všech členských států Evropské unie, a to v souladu s článkem 23 odst. 3 směrnice 2003/87/ES. To je všechno. Já jsem v listopadu minulého roku hovořil osobně s komisařkou pro opatření v oblasti změny klimatu paní Connie Hedegaard ohledně postoje Komise k tomuto požadavku. A ona odpověděla pouze ve smyslu, že komise bude jednat uvážlivě a tuto svou novou kompetenci použije jenom ve výjimečných případech. Usnesení máte asi všichni, ale protože je velice krátké, já ho ještě zrekapituluji: Výbor pro záležitosti Evropské unie 1. má za to, že nepředvídatelné zásahy ze strany Evropské komise do fungování systému pro obchodování s emisními povolenkami mohou znepřehledňovat situaci celého systému a znemožňovat subjektům v rámci systému dlouhodobé plánování, 2. požaduje, aby schválení zásahu Evropské komise do fungování systému EU pro obchodování s emisemi vždy podléhalo souhlasu všech členských států EU (v souladu s článkem 23(3) směrnice 2003/87/ES),
228
3. zastává názor, že případné zásahy do objemu povolenek v rámci obchodovacího období by mělo být podloženo dostatečnou argumentací a detailní analýzou dopadů nejlépe zpracovanou pro jednotlivé členské státy. To je vše a já vás žádám o podporu. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, za vaši zevrubnou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou otevírám. Hlásí se někdo do rozpravy? Pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Omlouvám se, vím, že je pozdě, ale život ukazuje, že každé přijaté opatření, v tomto případě systém obchodování s povolenkami, se prověřuje životem. Krize a změny ukázaly, že tento systém je neživotaschopný a nesmyslný. Daleko lepší by požadavkům na snižování spalování uhlíku vyhovovala uhlíková daň, která by byla jasně predikovatelná a umožnila by jak investorům, tak provozovatelům dopředu pevně stanovit náklady, což tento systém, jak se ukázalo, nemůže. Doporučuji tedy panu ministrovi: Pokud se vyskytne návrh, aby tento nesmyslný systém byl co nejrychleji zrušen, aby to Česká republika podpořila. A pokud bude možnost, aby v tomto smyslu vedla jednání, protože tento systém snižuje konkurenceschopnost celé Evropy a České republiky obzvlášť. Toto zrušení by mělo jednu jedinou nevýhodu. Odstranilo by hračku spekulantům, povolenky, což je finanční derivát. Ale to mi je celkem jedno. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore.
Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Ano. Pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Opravdu nebudu zdržovat. Chtěl bych jen říci, že pan senátor Bis má hlubokou pravdu. A bohužel musím říci, že má míra skepse obecně s principem souboje s klimatickou změnou poté, co jsem absolvoval summit v Doha, což je pro mě životní zážitek, doufám, že už ho nebudu opakovat. A který vedl k obrovskému úspěchu – a teď to bohužel myslím ironicky, bohužel, a vyvolává situaci, kdy je to pouze a jedině Evropská unie, zhruba 12procentní emitent skleníkových plynů na světě, který se vydává touto cestou a nikdo jiný se k němu dosud nepřipojil. Dosud neznamená během několika měsíců, ale během několika let vyjednávání. Vede k jedné věci a pozici, kterou jsem tam sděloval a kterou sděluji také na evropské úrovni a která říká jedno: Česká republika bude dodržovat své závazky. Česká republika chce být součástí ambiciózního týmu, který se o něco snaží. Ale nemůže být v tom týmu sama. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. A
prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě. Nechce, dobře. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
229
Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.) Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,
budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 35. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (evropský senátní tisk č. N 200/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N/200/08 a N/200/08/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s tímto návrhem. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Tedy dnes snad
naposledy, děkuji pěkně. Dovoluji si vás seznámit s návrhem Evropské komise na revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady o posuzování vlivu některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, to, co všichni známe pod principem směrnice EIA. Důvodem, kterým Evropská odůvodňuje předložení této revize a který zveřejnila 26. října 2012, má dle názoru komise odstranit nedostatky v právní úpravě a reflektovat probíhající environmentální a ekonomické změny a výzvy. Nedostatky stávající úpravy spatřuje komise v zjišťovacím řízení a v kvalitě a analýze posuzování vlivů a v riziku nesouladu v rámci postupu EIA ve vztahu k ostatním právním předpisům. Komise navrhuje celou řadu změn. Za nejdůležitější považuje úmysl, zavést změny k posílení kvality procesu, dále má za cíl přizpůsobovat posuzování vlivu na životní prostředí novým výzvám, jako je např. biologická rozmanitost, změn klimatu, nebo dostupnost přírodních zdrojů. Pokud jde o riziko nesrovnalosti, navrhuje komise stanovit lhůty pro hlavní fáze procesu EIA, které stanovuje směrnice. Dále stanoví, co musí být obsaženo v rozhodnutí, stanoví lhůtu pro podání rozhodnutí o povolání záměru poté, co byly shromážděny veškeré podklady atd. Komise očekává, že navrhované změny přinesou environmentální a socioekonomický prospěch, ovšem u řady z nich jsou předvídány mírné, ale spíš vysoké, často velmi vysoké náklady pro investory a orgány veřejné správy, s čímž se vedle České republiky celá řada evropských zemí nechce ztotožnit. Projednávání proběhlo již v pěti kolech, byly postupně prodiskutovány všechny navrhované změny. Předmětem jednání 30. ledna 2013 bude možnost revidovat všechny dosud vznesené připomínky a diskuse k nim. Většina členských států je znepokojena očekávaným zvyšováním finančně administrativní zátěže se zaváděním nových institutů a tlakem na koordinaci a integraci.
230
V pozici České republiky lze obecně konstatovat, že ČR si může dovolit bez dalšího souhlasit pouze s těmi návrhy, které již jsou součástí platné právní úpravy. V tomto ohledu je třeba říci, že české právní úprava je v některých ohledech mnohem dál, než drtivá většina právních úprav evropských zemí, a z tohoto pohledu překvapivě my těch rozporů máme méně než jiní, protože v řadě případů jsme je již k radosti či nelibosti mnohých přijali. Z tohoto důvodu přesto však, protože tam zůstávají návrhy, které znamenají zásah do toho regionu, máme za to, že Česká republika nemůže podpořit návrhy, jež by vedly ke zvýšené finanční zátěži, zejména v době, kdy Evropa jako taková bojuje s vlastni konkurenceschopností. Návrh jako celek tedy podpořit nemůžeme. V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že navíc směrnice pro nás není potřebná. My se domníváme, že návrhy, které jsou v revizi uvedené, nám k ničemu nepomohou a nepotřebujeme je. V případě realizace směrnice bohužel budeme tedy prosazovat, aby vedla ke zjednodušení, větší transparentnosti celého procesu a zrychlení a zefektivnění. Na druhou stranu nelze předpokládat, že by Evropská komise svůj návrh stáhla, a je předpoklad, že se povedou další a další jednání. Vážení páni senátoři, vážení paní senátorky, dovoluji si sdělit, že se v tomto ohledu ztotožňuji s návrhem příslušného výboru zde v Senátu, který zastává obdobné stanovisko. Děkuji pěkně. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 200/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Látka: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, Vážení pane
ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, vystoupení pana ministra bylo, myslím, natolik vyčerpávající, že mně zbývá již opravdu jenom seznámit vás s usnesením, popř. doporučením výboru, možná bych mohl ještě zmínit, že problematikou se zabýval též VUZP s podobným výsledkem. Takže 23. usnesení z 3. schůze, konané dne 12. prosince 2012 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Senátní tisk č. N 200/08. Po úvodní informaci Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a po rozpravě výbor I. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí doporučení, které je přílohou tohoto usnesení; II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem; III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jana Látku; IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Rád bych vás seznámil též s doporučením k vyjádření Senátu PČR 231
k návrhu Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Senát PČR I. konstatuje, že přes dílčí výhrady k jejímu provádění zůstává směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA) především z pohledu veřejnosti účinným nástrojem pro vyjádření připomínek k plánovaným projektům, které mohou mít významné vlivy na okolní prostředí; II. 1. má za to, - že je nutné v průběhu dalších jednání přesněji definovat některé navrhované termíny a pojmy, což byl i jeden z hlavních důvodů vzniku předkládané revize, aby nedocházelo k jejich různému výkladu, čímž by návrh směrnice nesplnil jeden ze svých hlavních cílů spočívající ve zpřehlednění legislativní úpravy EIA; - že návrh novely směrnice nenaplňuje avizovaný účel, a to zejména v oblasti potenciálu směrnice, který by směřoval ke zjednodušení posuzování vlivů na životní prostředí a k provádění jejich inteligentní regulace; 2. obává se, že možné zavedení jednoho kontaktního místa EIA v rámci každého členského státu nemusí přinést očekávané snížení administrativní zátěže, ale může naopak znamenat její zvýšení, a proto doporučuje tuto volbu ponechat na rozhodnutí členských států; 3. nepodporuje zavedení možnosti prodloužení tříměsíční lhůty pro vyjádření k žádosti o povolení ze strany příslušného orgánu o další tři měsíce; III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tento tisk projednal VUZP. A já se ptám pana zpravodaje pana Petra Gawlase, zda chce vystoupit. Nechce. Děkuji tedy. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Chci se zeptat ještě pana předkladatele, asi nemá potřebu se vyjádřit. Pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám všechny do sálu. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, tak jak je přednesl senátor Jan Látka. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám, děkuji, pane ministře. Toto je váš poslední bod, takže se rozloučím. Děkuji také zpravodaji, a my ještě budeme pokračovat. Dalším bodem je
232
36. Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody a dalších, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 406) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, podstata toho návrhu je velice prostá. Jde o to, aby mohla žena sama rozhodnout svobodně o tom, jakou podobu má mít její příjmení, tedy aby nemusela povinně používat to přechýlení či přídomek -ová. Zákony, které upravují schvalování a podmínky pro případné výjimky z pravidel českého jazyka či našich tradičních zvyklostí, postupně rozšiřují okruh možností, kdy se takto žena může rozhodnout. My však soudíme, že v podstatě není potřeba, aby úřady do tohoto procesu vůbec vstupovaly, a že by se mohla zkrátka dospělá žena, případně dospělý rodič svobodně rozhodnout podle svého rozumu. V případě, kdybychom schválili tento návrh a byl posléze přijat i v ostatních legislativních krocích, odpadla by jistá míra administrativy, nějaké rozhodovací procesy a nějaké úřední úkony, které z našeho pohledu jsou zcela nadbytečné. Dopřejme ženám, aby rozhodovaly o tom, jak se budou jmenovat, zcela svobodně a samostatně. Prosím o podporu tohoto návrhu. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. A požádám vás, abyste zaujal místo u stoku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marta Bayerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 406/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila se z zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, projednáváme poměrně jednoduchý návrh zákona, který usnadňuje ženám, občankám ČR, používat svá příjmení bez tzv. přechylování, tedy bez koncovky -ová. Stávající právní úprava to umožňuje pouze v případech sňatku či narození, a to tehdy, jestliže partnerem je cizinec či dítě pochází ze smíšeného manželství. Mimo sňatku či narození to lze pouze v případě cizí národnosti či její změně, případně pak tehdy, je-li splněna některá z výše uvedených podmínek a žena dosud používala příjmení v přechýlené podobě. Zákon tak nezasahuje do užívání pravidel českého jazyka, protože ta používání ženských příjmení bez koncovky -ová již nyní umožňují. Např. Petra Janů. Jak výše uvedeno, umožňuje to i stávající právní úprava. Nové je pouze to, že se možnost užívání této varianty ženského příjmení liberalizuje, protože ruší omezující podmínky, za nichž by to bylo možné. Podle navrhované právní úpravy se nechává na volbě české státní občanky, jakou podobu svého příjmení si nechá do matriky zapsat. V tisku se k tomuto návrhu zákona vyjadřoval i ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva. V souvislosti s
233
"vpádem cizích slov do češtiny" považuje navrhovanou úpravu za možnou. Upozorňuje však na to, že v takových případech si musí čeština pomáhat užíváním i křestních jmen, aby bylo zřejmé, o kom se mluví. Nemluvíme o Peake, ale o Karolíně Peake. Rozumíte mi. Aby bylo vidět, zda je to žena nebo muž. Podle mých zjištění na matrice ve Znojmě, kde už 32 let oddávám a s různými podobnými případy jsem se několikrát setkala, by s aplikací navrhovaného zákona neměl být velký problém. Pokud se výjimečně objeví požadavek na změnu ženských příjmení do mužského rodu, pak má žadatelka již nyní možnost řešit to změnou své národnosti. To je však požadavek často nepřijatelný. Neočekává se, že by přijetím tohoto návrhu zákon došlo k výraznému nárůstu požadavků za změnu příjmení. Takových žádostí o opravu není zase tolik. Podle informace, kterou máme k dispozici od našich legislativců, neobsahuje návrh zákona žádné právní či legislativně technické problémy. Navrhované změny příslušných ustanovení zákona nekomplikují, naopak zjednodušují. Zjednodušená bude i procedura na matrikách při žádostech o změnu příjmení. Jak už jsem uvedla při prvním čtení tohoto návrhu, považuji ho za jeden z těch, který některým pomůže a nikomu neublíží. Vzhledem k uvedeným skutečnostem doporučuji Senátu tento návrh zákona schválit. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, a požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh také projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 406/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera, kterého zde ale nevidím. Ale tam je rozdílné usnesení, takže někdo z výboru by ho asi měl předložit. Je to nestandardní. Je tu někdo z ÚPV, kdo je schopen zastoupit? Pana senátora Kuberu zastoupí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, asi nezastoupím plnohodnotně, neb jsem na to nebyl připraven, ale usnesení ÚPV znělo, že doporučujeme zamítnout tento návrh zákona, jak bylo řečeno, zpravodajem byl pověřen Jaroslav Kubera, a zároveň předseda výboru Miroslav Antl aby předložil usnesení předsedovi Senátu. Pokud si dobře pamatuji debatu na ÚPV, tak ty důvody byly jazykového původu, hledisko bylo jazykové, protože řadě členů výboru se nezdálo, že by se takto mělo zacházet s českým jazykem, a že to přechylování je jazyková záležitost, nikoli otázka zákona. A to byl ten důvod, tedy ohled na jazyk český, nikoli snad popírání práv žen, které se provdají. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, debatu na ÚPV jsem rozvířila já, a takže považuji za povinnost to tady doplnit. Já jsem tam řekla, že ten návrh zákona mě překvapuje, že přichází z té strany senátorské, ze které přichází, která se deklaruje tedy jako konzervativní, protože on je ve skutečně velmi sociálně inženýrský. Protože ve skutečnosti ingeruje do oblastí, se kterými stát - jako co? Ten jazyk se vyvíjí svébytně, prostě bez státu, to je záležitost společnosti. Záležitost nikoli státní, vůbec ne záležitost, která by měla být normována tímto způsobem diskontinuálním, zákony.
234
To byl můj důvod. Já jsem jinak liberál. Ale já tohle nevidím jako liberální zákon. Já si myslím, že buď si to ten jazyk tak pozvolna nějak vynutí, až to bude muset stát nakonec uznat, ale rozhodně tady asi nemá smysl, aby mu při kulturním vývoji zákony pomáhaly, nebo mu šly nějak naproti, nevím. Takže já pro ten zákon hlasovat nebudu. Protože si myslím, že výjimky, které jsou dnes, mají nějakou funkci. Ženy buď žijí v zahraničí anebo se očekává, že tam někdy žít budou. Protože mají manžela-cizince, nebo vůbec cizí státní občanství atd. Takže tam to plní nějakou funkci. Ale tady u toho? Jakou funkci to má? To je jenom libůstka někoho… Je to paradoxní, že to říkám zrovna já, protože já bych se klidně mohla jmenovat "Wagner". Protože můj manžel, vedle toho, že je Čech, tak je také Kanaďan. Já bych klidně mohla, ale přišlo by mi to legrační, proč bych si měla říkat v České republice "Wagner", nevím. Postrádám tam smysl, účel, proč. Než jenom vyhovění libůstce pár žen, které, nevím, proč, co tím chtějí dokazovat – tak bych to řekla, děkuji. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, moje snacha; žena mého syna je "britská poddaná". A když měli svatbu, tak jsem se jí ptal, proč si nechce převzít jméno svého manžela. A ona mi řekla: Pro svobodného člověka je nejvyšším právem, aby si zvolil svoje příjmení. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomio Okamura. Prosím, pane senátore. Senátor Tomio Okamura: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně,
kolegové, v krátké době se musím vyjádřit již podruhé. Když jsem slyšel, a je tedy pravda, že ústavně-právní výbor doporučil Senátu návrh zákona zamítnout – a já jsem členem tohoto výboru, tak aby to skutečně nevyznělo, že já jsem snad hlasoval pro zamítnutí. Já jsem naopak pro přijetí tohoto návrhu zákona. Dokonce si říkám, že to možná na výboru, když jsem sledoval diskusi, jelikož tam máme jedinou ženu – paní Wagnerovou, tak možná, spíš než jazykový problém, to byla možná převaha mužů nad ženami. Za sebe říkám, že považuji ženy za skutečně inteligentní osoby. Jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že ženy si umějí samy rozhodnout, jaké si zvolí příjmení. To znamená, že se nemůžu ztotožnit s tím, že by se ženy nedokázaly rozhodnout o tom, zdali se budou jmenovat "-ová" či nikoliv. Musím říct, že každý jazyk má svůj vývoj. Musím říci, že rozhodně budu hlasovat pro, aby tento zákon prošel. Jinak jenom taková poznámka, aby to nehodilo špatné světlo na kolegu Kuberu – ten hlasoval také pro přijetí zákona. Jediní dva jsme na ÚPV hlasovali pro. Zbytek byl proti. To jenom, abych ještě dovysvětlil. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení.
Dále bude pokračovat pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.
235
Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Slibuji, že nebudu mluvit dlouho. Jenom se přidám do této diskuse, protože souhlasím s kolegyní Wagnerovou. Jazyk se totiž vyvíjí velmi a velmi pomalu. Proto také, když odjedete do ciziny třeba na 20 let, a vrátíte se zpátky, tak rozumíte každému. Jestliže teď je možnost, aby si každá žena – pokud to chce – se domohla toho příjmení, o které jí jde. Tak nevím, proč bychom my, politici, toto měli nějak urychlovat. Jestli to přijde časem, tak to přijde. Ale každý jazyk má své zákonitosti, a my tomu vývoji politicky chceme nějak napomoci. To se mi osobně nelíbí. Já pro to hlasovat nebudu, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále
vystoupí pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, prosím. Senátor Petr Bratský: Hezký večer. Já už fakt nechci zdržovat. Jenom pro
pořádek bych chtěl uvést, že pokud se dva snoubenci berou, tak potom je v matrice zápis, že se rozhodli používat společné příjmení. I muž si může změnit svoje příjmení podle manželky, abychom na to nezapomněli. Samozřejmě, jestli se rozhodne bez přechýlení, tak by to mohlo vyvolat v ČR možná trochu i problémy... Já jsem pro svobodné rozhodování mužů i žen, aby zvolili své příjmení. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V tuto chvíli nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit. Nikoho nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit v rozpravě. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Oberfalzer: Nechci zdržovat, ale přece jenom zareaguji na pár
poznámek. Za prvé chci říct, že i já považuji ženy za inteligentní bytosti. Dokonce si myslím, že jsou v jistém smyslu mnohem inteligentnější než muži. Pak bych rád reagoval na otázku, proč a jaký účel má návrh. Návrh má prostě účel – nechat to na lidech. Odstranit proces nějakého schvalování, odstranit byrokracii. Není to žádný jazykovědný převrat. Nikdo nikomu nenařizuje, že odteď si musí vybrat mužský tvar pro své příjmení. Je to prostě jenom možnost. Jsem přesvědčen, že nadále v intencích tradice bude naprostá většina žen dávat přednost onomu přechýlení. Čili není to převrat. Není to sociální inženýrství. Znovu opakuji, nikomu nic nenařizujeme. Nepovažuji se za konzervativce v tomto smyslu, a spíš mě překvapilo, že ÚPV - svou sociálně demokratickou většinou – se zachoval jako krásné konzervativní těleso… Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ptám se paní zpravodajky, zda chce, resp. musí vystoupit, a říci nám, o čem budeme hlasovat. Senátorka Marta Bayerová: Děkuji za slovo. Shrnu diskusi, která tady zazněla. Opravdu si myslím, že zákon je takový, že ho ÚPV spíš neschválil, protože se mu zdál nadbytečný. Je pravda, že když si dneska žena zažádá, matriční úřad jí to povolí, změnu tohoto jména. Bez problémů. Je to opravdu o odstranění byrokracie. Toto by odpadlo, bylo by to jednodušší. Povím vám jenom takovou perličku, když tady padlo od pana kolegy Petra, že muži si můžou také nechat jména, jaká chtějí… Když jsme se skamarádili s kamarády s Holandska; oni nejdřív poznali mě, tak mému manželovi říkali "Herr Bayerová", což bylo takové obveselení.
236
Já bych pro tento zákon klidně hlasovala. Nic se tím nepokazí. Případů, tak jak říkám, za 30 let, co oddávám ve Znojmě, nebude příliš tolik, aby nám to dělalo problémy se jmény. Děkuji za pozornost. Doporučuji tento zákon ke schválení. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Padly dva návrhy. Jeden návrh – schválit. Druhý návrh – zamítnout. Budeme hlasovat v pořadí, jak jsem to v této chvíli řekla. Dovolím si svolat všechny k hlasování. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, jak byl předložen. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 84 se z 51 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 20, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy hlasovat o druhém návrhu, který padl také z výboru, a to je návrh – zamítnout návrh zákona. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 85 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 26, proti bylo 11. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Tím projednávání tohoto bodu končíme. Budeme pokračovat ještě dál. Jde o
37. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 34) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Jiří Oberfalzer, kterému dávám slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Kolegyně a kolegové, tento velice kratičký návrh by mohl mít mimořádně pozitivní ekonomický dopad pro veřejné rozpočty ČR. O co jde? Společnost, která chce provozovat na území ČR loterijní hry, musí být zaregistrována na MF a její činnost podléhá jednak daňovým zákonům a potom – jak plyne ze zákona o loteriích a podobných hrách, také odvodovým povinnostem stanoveným ostatně nedávno u nás také schváleným zákonem. Existují však společnosti, které na českém trhu působí, ačkoliv jejich sídlo je v zahraničí. Působí na českém trhu nikoliv fyzicky, ale prostřednictvím internetu. Tyto společnosti nemají řádnou registraci MF, a přitom sklízejí na českém trhu příjmy ve výši několika miliard korun. Těchto několik miliard korun uniká ostatním, z mého pohledu legálním i solidním provozovatelům, ale hlavně z těchto peněz nejsou odváděny ani daně ani příslušné odvody. Podle odhadu nebo analýzy společnosti PricewaterhouseCoopers je to částka zhruba 400, možná až 500 mil. Kč. Tyto peníze by normálně přitekly dílem do státního rozpočtu a dílem do rozpočtu obcí. Ovšem tak se neděje. Jak jsem již popsal výše, tyto společnosti tyto podmínky neplní.
237
Aby mohly na internetu fungovat, musí mít reklamu. Reklamu, která na internet účastníky – je to většinou sázení, případně casinové hry, které reklama, účastníky na internet přiláká. Proto už byl dříve v zákoně č. 300/2011 Sb. s účinností od 1. ledna 2012 ustanoven zákaz provozování reklamy. Právě za tím účelem, aby tato praxe nemohla fungovat. Problém však je, že nad výkonem či nad dozorem dodržování tohoto zákazu není jasně stanovena autorita, a o stanovení autority se pokouší tento můj návrh. Po jednání s MF došlo k dohodě, že tohoto dozoru by se ujalo Generální ředitelství cel. Zní to možná nelogicky, ale víte, že celníci se dneska zabývají spotřebními daněmi a dozorem nad celou řadou jiných finančních povinností, z čehož vyplývá, že tato povinnost by jim byla v zásadě blízká, protože tento druh podnikání ze zahraničí přes internet má svým způsobem povahu jakéhosi daňového úniku. Možná rovnou dopředu odpovím na otázku, jak to bude celní úřad zvládat. Tady bych si dovolil velice pragmatickou větu. Nejvyšší zájem na tom, aby tento druh podnikání zde nebyl, mají ty společnosti, které jsou řádně registrovány a kterým tento byznys vlastně utíká. Generální ředitelství bude tedy schopno zvládnout tento dozor v podstatě na základě podnětů, které budou přirozeně přicházet z trhu. Myslím, že by toto mohlo pro úvod stačit. Chci vás poprosit, abyste tento návrh podpořili. A to nejen proto, že má naprosto nesporný ekonomický dopad pro Českou republiku, pro financování sportu, kultury a jiných potřeb, jak státu, tak obcí. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Lajtocha. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Lajtoch: Pěkný večer. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, tak jak předkladatel již v úvodu řekl, zákaz reklamy v oblasti reklamy byl přijat zákonem č. 300 z roku 2011. Na postup orgánů, které budou kontrolovat tento zákaz, odkazuje zákon o loteriích a jiných podobných hrách, tj. zákon o regulaci reklamy. V případě zákona o regulaci reklamy jsou kontrolními orgány, tak jak zde bylo řečeno, živnostenské úřady, které však nemají vztah k zákonu o loteriích a podobných hrách. Díky nečinnosti dozoru působí na českém trhu řada provozovatelů loterijních her, které nepodléhají daňovým ani odvodovým povinnostem, vytváří de facto nekalou konkurenci. Tento návrh chce tedy dosáhnout toho, aby tito nelegální provozovatelé buďto český trh opustili, nebo řádně zaregistrovali a respektovali daňové a odvodové povinnosti stanovené zákony ČR. Pokud budeme chtít, aby tento návrh zákona prošel dál, dát mu šanci, navrhuji, aby tento zákon projednaly tyto výbory: VHZD, VUZP, VVVK. Toť vše. 1.
místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji,
pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Otevírám nyní k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.
238
Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, chtěl bych doplnit ještě jednu instituci k projednávání této předlohy, a sice Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, dobře, děkuji. Do
rozpravy se nikdo nepřihlásil. Rozpravu uzavírám. My v tuto chvíli máme trošku problém. Nemáme o čem hlasovat. Nepadl žádný návrh… Ano, padl návrh na přikázání výboru. Děkuji. Máme zde návrh na to, abychom přikázali návrh senátního návrhu zákona výborům. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto senátního návrhu zákona byl VHZD. Dále pak, aby projednal i VUZP – a pan senátor Oberfalzer navrhl ještě doplnit k projednání Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Ptám se, zda má ještě někdo jiný návrh k tomuto. Nemá. Není ani výhrada. Domnívám se tedy, že můžeme hlasovat o návrhu vcelku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 86 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu navrhovateli. Děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je – podle pořadu 38. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Boženy Sekaninové, Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se zrušuje karta sociálních systémů (senátní tisk č. 440) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko. Senátorka
Božena
Sekaninová: Vážená
paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, již poněkolikáté projednáváme návrhy související s kartami sociálních systémů, jejichž zavedení bylo motivováno údajnými úsporami či zvýšením efektivity distribuce sociálních dávek. Dnes se konkrétně jedná o návrh na úplně zrušení tolik diskutovaných sKaret. Tedy systému, jehož nedostatky, chyby a negativa mnohonásobně převýšily pozitiva. Pozměňovací návrhy důsledně odstraňují sKartu ze všech právních předpisů. A tam, kde je to z povahy věci namístě, vrací průkaz osoby se zdravotním postižením. A není čemu se divit. Celý projekt zavedení sKaret představuje jen další z řady nedostatečně připravených a překotných vládních experimentů. Nemohu jej nazvat jinak, než experiment. Plošné zavedení sKaret bez potřebné legislativní opory, bez předchozího ověření, bez odborné i praktické erudice a s tolika nedostatky, je skutečným experimentem. Senát už jednou odpověděl na neodbornost a necitlivost exekutivy. Musím připomenout, že v Poslanecké sněmovně se projednává senátní návrh, který omezuje sKarty pouze na karty pomoci v hmotné nouzi. V mezidobí jsme se spolu s veřejností dozvěděli o dalších a dalších potížích se zaváděním sKaret. Například provizórium průkazu osob se zdravotním postižením nebo vážné pochybnosti o dostatečnosti zákonné úpravy pro angažování soukromého subjektu při výplatě dávek. 239
Státní správa si vynucovala převzetí sKaret na občanech – pod hrozbou zastavení výplaty dávek. Ale otázka, pro sKartu, která má platnost 4 roky, má mít člověk, který bude např. pobírat dva měsíce dávky v nezaměstnanosti, a pak už vůbec kartu nikdy nevyužije... Tyto okolnosti vedly mě, stejně jako ostatní předkladatele k předložení nového senátního návrhu, který zruší sKarty zcela. Závažné pochybnosti potvrdil i právní rozbor. Podle této analýzy MPSV zcela překročilo své pravomoci dané zákonem, když smlouvu na sKarty vůbec uzavřelo. Smlouva tak nemá žádný zákonný základ. Žádný zákon ani jiný právní předpis nestanoví, resp. nedovoluje, aby vydávání a provozování karty, jejímž prostřednictvím jsou vypláceny dávky státní sociální podpory a jiné druhy sociálních dávek poskytovaných státem, mohlo ministerstvo svěřit soukromému subjektu. Aby údaje obsažené v jednotném informačním systému mohly být spravovány někým jiným, než ČSSZ. Aby se s osobními údaji mohly seznamovat jiné osoby, než zaměstnanci úřadu veřejné správy. Dokonce sama ministryně práce a sociálních věcí veřejně přiznala, že vyplácení sociálních dávek není právně ošetřeno a probíhá bez platné legislativy. Vláda tak hazarduje s osudy statisíců občanů. Tato vláda si myslí, že si může dovolit všechno, bez ohledu na dopady svých rozhodnutí na občany. Je jenom na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Jsem si jistá, že Senát musí využít všech svých možností k zabránění výkonu státní moci vůči občanům, bez dostatečné opory v platné zákonné normě, že Senát musí využít veškeré možnosti k ochraně našich spoluobčanů, jejich práv i lidské důstojnosti. Současně jsem předložila pozměňovací návrhy, které mají za cíl zajistit funkčnost výplaty sociálních dávek příjemcům, spolu s další existencí průkazu osoby se zdravotním postižením i poté, co by byla právní úprava tolik diskutované sKarty zrušena. Dospěla jsem k názoru, že nejlepším způsobem bude návrat k známé a praxí osvědčené úpravě výplaty sociálních dávek prostřednictvím bezúplatného převodu na platební účet určený příjemcem dávky nebo v hotovosti – podle rozhodnutí žadatele o dávku. Vzhledem ke stávající bezradné praxi úřadů, které vydávají dočasné průkazy osob se zdravotním postižením v papírové zalaminované podobě, se domnívám, že také návrat k původní podobě těchto průkazů posílí právní jistotu občanů. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 440/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Dále se zákonem zabýval i VUZP. Výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 440/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek. Senátní tisk také projednal VZSP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Guziana. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 440/1. Prosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pana senátora nahradí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení
kolegové a kolegové, VZSP projednal tento návrh. Osobně, a všichni ostatní jsme byli rádi, že takovýto návrh zazněl. Co se týká sKaret, zažili jsme v loňském roce v Poslanecké sněmovně (a nakonec i v předloňském roce) spoustu diskusí a výkladů. Nikdy jsme nedocílili toho, aby od tohoto návrhu bylo upuštěno. Dokonce, když to mám říct lidově, tak 240
přituhovalo, a nakonec i ve sdělovacích prostředcích bylo oznámeno, že ten, kdo si kartu nevyzvedne, že ztratí nárok na veškeré přiznané dávky. To samozřejmě vyvolalo mezi občany, kteří na ně nárok mají, veliké pozdvižení. Musím říct, že na odporu se významným způsobem podílela Národní rada zdravotně postižených s panem předsedou Václavem Krásou, který i při této příležitosti vystupoval v pořadu Interview v televizi atd. Tento návrh slouží k tomu, hlavně jeho pozměňovací návrhy, aby se zprostředkovala praxe platná do 31. prosince 2011. V návrhu jsou uvedeny i vzory průkazu pro zdravotně postižené občany, kteří mají nárok na mimořádné výhody s ohledem na typ zdravotního postižení. Chci říct, že určitý pokus alespoň docílit toho, aby se pomocí sKarty všechny dávky vybíraly zdarma, tak ani ten nevyšel. Byl daný jako přílepek k poslaneckému návrhu o souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči pro postižené dítě. Chtěla bych tedy citovat usnesení zdravotního a sociálního výboru, kdy se doporučuje Senátu, aby tento projednávaný návrh zákona schválil, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze, a určil zpravodajku výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Miladu Emmerovou. Já jsem pro onemocnění kolegy Guziany toto zpravodajství převzala. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní
senátorko. Požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nebudu se ptát dalších zpravodajů, protože tato zpravodajská zpráva byla společná. Otevírám tedy obecnou rozpravu k návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Nepadl žádný jiný návrh než pozměňovací návrhy. Otevírám podrobnou rozpravu. Paní navrhovatelka, prosím. Senátorka Božena Sekaninová: Pozměňovací návrh máte všichni na
stole. Poprosila bych tedy o hlasování. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. Protože jsou to pozměňovací návrhy z výboru, tak můžeme hlasovat přímo, aniž bychom teď načítali. Uzavírám podrobnou rozpravu. Dávám hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak jak byly předloženy výbory. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 87 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byli 2. Návrh byl přijat. V této chvíli bychom měli hlasovat o celém návrhu – s pozměňovacími návrhy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byli 2. Návrh byl přijat. Děkuji. Návrh byl schválen. Proto – podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A dále senátorky paní Boženu Sekaninovou a paní Miladu Emmerovou, aby návrh zákona odůvodnily v Poslanecké sněmovně.
241
Přistoupíme k hlasování – tentokrát bez znělky. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové 89 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji navrhovatelům. Děkuji paní zpravodajce… (Senátorka Božena Sekaninová z místa: Občané vám děkují…) a projednávání tohoto bodu končím. Věřím tomu, že občané nám děkují… Máme ještě poslední bod. Je to 39. Návrh na změnu v orgánech Senátu Koncem minulého roku jsme obdrželi žádosti předsedkyně Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury o možnosti rozšířit komisi. Dávám proto slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem na změnu. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu celkem 4 návrhy senátorských klubů na změnu v orgánech Senátu. Jedná se o návrhy na zařazení dvou senátorek do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a další 2 návrhy na zařazení dvou osob, které nejsou senátory, do téže komise. Konkrétně tedy byly předloženy tyto návrhy. (Jsou zařazeny abecedně podle jména navrženého). SPOZ+KSČM+Severočech navrhuje zvolit členkou stálé komise senátorku Martu Bayerovou. Senátní klub ODS navrhuje zvolit členkou stálé komise senátorku Alenu Dernerovou. Senátní klub KDU-ČSL a nezávislí navrhuje zvolit za člena stálé komise pana Petra Pitharta. Senátní klub Starostové a Ostravak navrhuje zvolit za člena stálé komise pana Edvarda Outratu. Konstatuji, že Senát na své 1. schůzi v rámci 9. funkčního období schválil svým usnesením, že Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury má 6 členů. Nyní si vás dovolím seznámit s usnesením č. 8 a č. 9, které přijala volební komise Senátu na své 5. schůzi konané 29. ledna 2013. Usnesení č. 8 k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu: Komise – za prvé – navrhuje v souladu s čl. 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu – změnit počet členů orgánu v Senátu takto: Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury – 8 členů. Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. K usnesení č. 9 z 5. schůze konané dne 29. ledna 2013 k návrhům na změnu ve složení orgánu Senátu:
242
Komise – za prvé - konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Edvarda Outraty a Petra Pitharta za členy Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Vzhledem k tomu, že návrhy na volbu obou senátorek byly předloženy později, ale v souladu se stanovenou lhůtou, přijala volební komise na své další, tj. 6. schůzi usnesení č. 10 ze dne 30. ledna 2013, které zní – k návrhům na změnu ve složení orgánu Senátu. Komise – za prvé – konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu senátorky Marty Bayerové a senátorky Aleny Dernerové členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Připomínám, že jakékoliv změny v ustanoveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu. Navrhuji jménem volební komise, aby Senát hlasoval jednotlivě o každém navrženém zvlášť, a to aklamací většinovým způsobem. Děkuji za pozornost a vracím slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Otevírám
rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, především chci poděkovat oběma kolegyním – paní senátorce Dernerové i paní senátorce Bayerové za to, že projevily ochotu a zájem stát se členkami komise pro Ústavu ČR. Zároveň bych chtěla říct, že bych byla velmi ráda, kdyby vedle obou dvou dam přišli i dva pánové. Tedy emeritní senátoři – pánové Pithart a Outrata. A k tomu je podklad v našem jednacím řádu, protože podle § 43 - odstavce prvého - jednacího řádu Senátu může ze senátorů a dalších osob, které nejsou senátory, být zřizována komise. Čili normativní podklad pro to je. Ale abychom mohli hlasovat o všech čtyřech, tak zároveň navrhuji, paní místopředsedkyně, aby se změnilo usnesení volební komise Senátu. A sice v číslovce osm… 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Paní senátorko,
musím se omluvit – já vás teď přeruším. Protože my bychom už vlastně neměli jednat… Musím tedy navrhnout v tuto chvíli – přerušit tento bod jednání do příští schůze. O tom musíme dát hlasovat. Nedá se nic dělat. Bez znělky, protože jsme tu všichni byli, dávám hlasovat o přerušení tohoto bodu jednání až do příští schůze. Jinak tu budeme zítra! (Rozruch. Projevy neklidu v Jednacím sále.) Dávám hlasovat. Kdo je pro to – přerušit tento bod do příští schůze, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Znovu šum a neklid v Jednacím sále. Reakce některých senátorů na probíhající hlasování.) Děkuji. 243
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 90 se ze 48 senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za dnešní skvělou práci. Přeji vám pěkný večer a hodně úspěšných dalších dní! Děkuji také pracovníkům Kanceláře Senátu, že to s námi vydrželi do těchto pozdních večerních hodin! Děkuji. (Jednání ukončeno v 21.02 hodin.)
244
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 4. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
245
