JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na trubku
Trubková sekce Filharmonie Brno
Diplomová práce
Autor práce: BcA. Filip Veith Vedoucí práce: doc. Jan Broda Oponent práce: MgA. Vojtěch Novotný
Brno 2014
Bibliografický záznam VEITH, Filip. Trubková sekce Filharmonie Brno [The Brno Philharmonic Orchestra Trumpet Section] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2014. 47 s. Vedoucí diplomové práce doc. Jan Broda
Anotace Diplomová práce „Trubková sekce Filharmonie Brno“ mapuje bezmála šedesátiletou historii trubkové sekce brněnské filharmonie. Snaţí se zachytit její proměny a vývoj, zkušenosti a záţitky jednotlivých hráčů, kteří tímto souborem prošli. V této práci ovšem nemohou chybět ani základní informace o vzniku a vývoji celého hudebního tělesa, jehoţ je trubková sekce nedílnou součástí, o dirigentských osobnostech, které určovaly repertoár a výrazovou podobu orchestru, a o ředitelích, kteří budovali zázemí orchestru a otvírali mu cesty na domácí i zahraniční pódia.
Summary The thesis „The Brno Philharmonic Orchestra Trumpet Section“ records a nearly sixty-year history of the Brno philharmonic trumpet section. It tries to depict its changes and development, experience and experiences of individual trumpet players throught its existence. Nevertheless, the aim of this work is also to give basic information about the beginnings and professional development of the whole musical ensemble, whose integral part the trumpet section is, as well as information about the conductors who determined the repertoire and musical expression of the orchestra and directors who created the orchestra´s background and opened the way to homeand foreign music stages.
Klíčová slova Filharmonie Brno, dirigenti a ředitelé Filharmonie Brno, Besední dům, abonentní koncerty, zahraniční zájezdy, hudební festivaly, repertoár orchestru, trumpetisté Filharmonie Brno
Keywords Brno Philharmonic Orchestra, conductors and directors of Brno Philharmonic, Concert Hall/Besední dům, subscription concerts, touring outsider the Czech Republic, music festivals, orchestral repertoáre, Brno Philharmonic trumpeters
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jsem pouze uvedené informační zdroje.
V Brně dne 28. 4. 2014
BcA. Filip Veith
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce doc. Janu Brodovi za odborné vedení a také trumpetistům Filharmonie Brno. Petru Hojačovi, Františku Kříţovi, Lubomíru Machovi, Vojtěchu Novotnému a Josefu Pavlíčkovi za informace, které mi poskytli při osobních rozhovorech.
Obsah
Předmluva .............................................................................................................. 7 Úvod........................................................................................................................ 8 1. Vznik Státní Filharmonie Brno .................................................................... 11 1.1 První trubková sekce Státní filharmonie Brno ...................................... 13 2. Brněnská filharmonie v šedesátých letech .................................................... 15 2.1 Trubková sekce filharmonie v období šedesátých let ........................... 17 3. Státní filharmonie Brno a sedmdesátá léta ................................................... 21 3.1 Trubková sekce v sedmdesátých letech ................................................ 23 4. Státní filharmonie Brno a léta osmdesátá ..................................................... 26 4.1 Trubková sekce brněnské filharmonie v osmdesátých letech .............. 27 5. Filharmonie Brno na sklonku dvacátého století .......................................... 29 5.1 Trubková sekce na sklonku dvacátého století ...................................... 31 6. Filharmonie Brno v jednadvacátém století ................................................... 33 6.1 Trubková sekce v jednadvacátém století ............................................. 35 6.2 Osobní zkušenosti z účinkování ve filharmonickém orchestru ........... 36 Závěr..................................................................................................................... 40 Použité informační zdroje .................................................................................. 42 Seznam příloh ...................................................................................................... 45 Přílohy .................................................................................................................. 46
Předmluva V Brně, městě Leoše Janáčka, vznikl velký symfonický orchestr teprve v roce 1956. Brzy se však zařadil k nejlepším orchestrům bývalého Československa a získal dobré jméno i na zahraničních pódiích. Takový úspěch lze stavět jen na třech důleţitých pilířích: na výrazné dirigentské osobnosti, dobrém řediteli a kvalitním orchestru. To vše se v brněnské filharmonii podařilo spojit. Dirigentskými osobnostmi, které budovaly repertoár orchestru a vtiskly mu svou hudební představu, byli v Brně například Břetislav Bakala, Jaroslav Vogel, Jiří Waldhans, František Jílek, Petr Vronský, Leoš Svárovský, PhDr. Otakar Trhlík, Aldo Ceccato, Petr Altrichter nebo Aleksandar Markovič. Dobrými řediteli, kteří se starali o hudební zázemí orchestru a otvírali mu cestu ke koncertování doma i v zahraničí, byli JUDr. Emanuel Barša, František Ostrý, Julius Kessner, Bohuš Zoubek, David Mareček a Mgr. Zbyněk Matějů. Kvalitní orchestr pak tvořili vţdy kvalitní hráči na kaţdém jednotlivém postu, většinou absolventi brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. V trubkové sekci to byli a jsou například Rudolf Dvořák, Bedřich Dvořáček, Emil Drápela, Jan Slabák, Milan Jermář, Lubomír Mach, Josef Pavlíček, Jan Broda, Vojtěch Novotný, František Kříţ nebo Petr Hojač. Jako student Janáčkovy akademie múzických umění oboru trubka jsem měl několikrát příleţitost s orchestrem Státní filharmonie Brno vystupovat a ověřit si tuto tezi. Poznal jsem, jak je nezbytná souhra v jednotlivých sekcích a ve finále souhra celého orchestru pod vedením zkušeného dirigenta. Měl jsem moţnost vidět při práci kmenové trumpetisty filharmonie, hovořit s nimi o jejich záţitcích z vystupování na domácích i zahraničních koncertech i z běţných pracovních zkoušek a rozhodl jsem se zpracovat téma „Trubková sekce Filharmonie Brno“ ve své diplomové práci. Věřím, ţe pro čtenáře budou zajímavé nejen faktografické údaje z historie a současnosti brněnské filharmonie, ale také pohled na orchestr zevnitř, očima jeho hráčů.
7
Úvod Moje diplomová práce s názvem „Trubková sekce Filharmonie Brno“ je rozdělena do šesti kapitol a mapuje proměny jedné sloţky velkého symfonického orchestru na pozadí vývoje celého hudebního tělesa v průběhu šesti desetiletí. Informace jsem čerpal především ze sborníků vydávaných v jubilejních sezonách brněnské filharmonie (Státní filharmonie laureát státní ceny Klementa Gottwalda Brno. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie v Brně, 1957., Státní filharmonie Brno 1956-1966. Vyd.1. Brno: Blok, 1965., Státní filharmonie Brno 1956-1976: Jubilejní sborník Státní filharmonie Brno. Vyd.l. Brno: Blok, 1977., Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0), z programových katalogů (Programový katalog Filharmonie Brno. 54. Koncertní sezona 2009/2010. Brno: Filharmonie Brno, 2009., Programový katalog Filharmonie Brno. 55. Koncertní sezona 2010/2011. Brno: Filharmonie Brno, 2010., Programový katalog Filharmonie Brno. 56. koncertní sezona 2011/2012. Brno: Filharmonie Brno, 2011., Programový katalog Filharmonie Brno. 57. koncertní sezona 2012/2013. Brno: Filharmonie Brno, 2012., Programový katalog Filharmonie Brno. 58. koncertní sezona 2013/2014. Brno: Filharmonie Brno, 2013), z internetového zdroje (www.ceskyhudebnislovnik.cz), z knihy vzpomínek Jana Slabáka (MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4) a také z osobních rozhovorů s několika trumpetisty orchestru. Veškerou pouţitou literaturu a zdroje uvádím v seznamu na konci své práce. První kapitola je věnována vzniku Státní filharmonie Brno ze dvou významných brněnských
orchestrů,
Symfonického
orchestru
československého
rozhlasu
a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Významnou roli prvního šéfdirigenta převzal Břetislav Bakala a prvním ředitelem se stal JUDr. Emanuel Barša. Trubkovou sekci vytvořili dva hráči z rozhlasového orchestru, Rudolf Dvořák a Alois Špaček, a dva hráči z krajského symfonického orchestru, Bedřich Dvořáček a Antonín Marek. Tuto čtveřici doplnil pak ještě Jan Sigmund. Nově vzniklá filharmonie absolvovala první úspěšná vystoupení doma i v zahraničí. Své ne zcela vyhovující, ale přece jen vlastní zázemí získal orchestr v Besedním domě. Po smrti Břetislava Bakaly v roce 1958 zůstává na hudební scéně velký symfonický orchestr 8
s výjimečnou intonační kázní a zvukovou kulturou, s bezkonkurenční interpretací Janáčka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů, dobře zapsaný i do povědomí mezinárodní hudební veřejnosti. Ve druhé kapitole se věnuji šedesátým létům, která do filharmonie přivedla šéfdirigenty Jaroslava Vogla a Jiřího Waldhanse. Především Waldhansovo působení v uměleckém vedení
orchestru znamenalo pro Státní filharmonii expanzi
do zahraničí. Na domácí scéně přibyly tematické abonentní cykly, komorní pořady, studiové koncerty a výchovné koncerty pro brněnskou mládeţ. Trubková sekce byla omlazena. Na místo Aloise Špačka a Bedřicha Dvořáčka nastupují absolventi brněnské konzervatoře Emil Drápela a Jan Slabák. Relativní pohoda v orchestru je narušena aţ v závěru šedesátých let, a to politickými událostmi a první havárií Besedního domu. Třetí kapitola mapuje léta sedmdesátá, která byla poznamenána zdravotními problémy šéfdirigenta Jiřího Waldhanse. Ten však přesto dokázal uspořádat soustavu abonentních cyklů, do níţ zapojil i komorní filharmonické soubory a Filharmonický sbor Besedy brněnské, a prosadil ve filharmonii místo dramaturga. Jeho spolupracovníkem se stal na šest let mladý talentovaný dirigent Jiří Bělohlávek. Společně pak provázeli filharmonický orchestr na první cestě do Spojených států v roce 1973. Kdyţ po šestnácti letech filharmonii ze zdravotních důvodů opustil, nastoupil jako šéfdirigent František Jílek. Sedmdesátá léta přinesla také velkou obměnu ve sloţení orchestru. Noví kvalitní umělci přicházeli především z brněnské konzervatoře a JAMU. V trubkové sekci doplnili Jana Slabáka a Emila Drápelu Lubomír Mach, Josef Polouček a Milan Jermář. Ještě na konci sedmdesátých let pak dochází k dalším změnám. Po odchodu Jana Slabáka a Josefa Poloučka do dechové kapely Moravanky nastupuje jako první trumpetista student prvního ročníku JAMU Josef Pavlíček. Proměny trubkové sekce a celého filharmonického orchestru v létech osmdesátých jsou zachyceny ve čtvrté kapitole. Nejvýraznějšími zahraničními úspěchy tohoto období byly dva zájezdy do Japonska, v letech 1982 a 1984. Orchestr na nich dirigovali František Jílek a Petr Vronský, který vystřídal v roce 1983 Františka Jílka na postu šéfdirigenta. Ke spolupráci si pak jako druhého dirigenta přizval Petra Altrichtera, který působil v Brně do roku 1987. Trvalým problémem filharmonie 9
bylo umístění symfonických koncertů, pro které byly vyuţívány prostory Janáčkova a Mahenova divadla. V roce 1989 dochází nejen k převratným politickým událostem v zemi, ale také k havárii v Besedním domě. Novými hráči trubkové sekce se stávají Jan Broda a Josef Jurčeka a do filharmonie se po čtyřech letech vrací také Josef Polouček. V páté kapitole se zabývám obdobím konce 20. století, kdy došlo opět k výraznému omlazení orchestru. Na postu šéfdirigenta se postupně vystřídali Leoš Svárovský, PhDr. Otakar Trhlík a Aldo Ceccato. V roce 1995 se orchestr konečně mohl vrátit do zrekonstruovaného Besedního domu. K úpravám se přikročilo i v brněnském Janáčkově divadle, kde se podařilo vylepšit akustiku. Zahraniční zájezdy filharmonie měly mimo jiné dva významné cíle – Jiţní Ameriku a Vatikán. V závěru devadesátých let došlo ještě k výměně na postu ředitele. Julia Kessnera nahradil Bohuš Zoubek. Do skupiny trubek pak v roce 1998 přichází mladý trumpetista Vojtěch Novotný. Poslední kapitola je věnována období od roku 2000 do současnosti. Brněnská filharmonie získala na šest let nového šéfdirigenta, Petra Altrichtera, a od roku 2007 tento post obsadil Aleksandar Markovič. Na mezinárodní scéně dobývá orchestr další úspěchy - v roce 2004 na velkém zájezdu po Jihovýchodní Asii a opakovaně v Japonsku v letech 2007, 2009, 2011 a 2013. Velký význam mělo pro orchestr získání grantu na nákup hudebních nástrojů značky Yamaha. Ředitelem Filharmonie Brno se v roce 2006 stává David Mareček, poté Mgr. Zbyněk Matějů a v současnosti tuto funkci zastává PhDr. Marie Kučerová. Orchestr pořádá na domácí scéně více neţ šedesát koncertů ročně a v Brně je organizátorem čtyř mezinárodních festivalů. Trubková sekce jiţ několik let hraje ve sloţení Jan Broda, František Kříţ, Josef Pavlíček, Vojtěch Novotný a Petr Hojač. Při větším obsazení trubek v některých hudebních dílech a při případných zástupech dostávají příleţitost i studenti JAMU, a tak jsem mohl v závěrečné kapitole připojit i některé osobní zkušenosti z vystupování s Filharmonií Brno. Zamýšlím se také nad společenským postavením a finančním ohodnocením umělců v podobných orchestrech. Věřím, ţe moje diplomová práce můţe nabídnout čtenářům jak důleţité faktografické údaje o jednom z našich nejlepších symfonických orchestrů, tak oţivit informace i osobními postřehy a záţitky hráčů trubkové sekce orchestru. 10
1.
Vznik Státní filharmonie Brno
Vznik Státní Filharmonie Brno se datuje k 1. lednu 1956. Je s podivem, jak dlouho muselo největší moravské město, úzce spojené s osobností významného hudebního skladatele Leoše Janáčka, čekat na vytvoření reprezentativního filharmonického tělesa. Byl to právě Leoš Janáček, který se jako sbormistr Besedy brněnské stal organizátorem hudebního ţivota v Brně, jeho záměr zaloţit zde po vzoru České filharmonie symfonické těleso však ztroskotal pro malé pochopení a podporu. Po roce 1918 začal s nepravidelnými symfonickými koncerty v Brně český divadelní orchestr vedený Františkem Neumannem. Ve třicátých letech mu pak vyrostla konkurence v podobě rozhlasového orchestru Břetislava Bakaly. Toto uskupení se během válečných let rozrostlo o výborné hudebníky z okupovaného pohraničí a ze Slovenska, a tak mohlo zaloţit pravidelné předplatitelské koncertní řady jako součást brněnského hudebního ţivota. Jeho hlavní náplň spočívala však ve studiovém natáčení. První samostatné profesionální těleso určené pouze pro koncertní činnost vzniklo v Brně v roce 1951. Neslo název Symfonický orchestr kraje Brněnského a pod vedením Václava Neumanna koncertovalo nejen v Brně, ale i v jiných městech kraje. Přestoţe si obě tělesa získala své publikum a působila vedle sebe bez problémů, přišla z Ministerstva kultury myšlenka na spojení obou orchestrů. Inspirací byla zřejmě sovětská oblastní města, která tehdy zřizovala státní filharmonie jako tělesa zaměstnávající všechny místní profesionální hudebníky. V zákulisí se mluvilo také o obavách rozhlasového ústředí z brněnského orchestrálního kolosu, který s rostoucí kvalitou konkuroval praţským rozhlasovým souborům.1 Na přípravných jednáních se podíleli zástupci obou těles. Lepší vyjednávací pozici měli členové rozhlasového orchestru. Ten se stal základem nově vzniklé filharmonie. K jeho šedesáti dvěma členům přibylo čtyřicet dva vybraných hudebníků z krajského orchestru a přijetím čtyř nových hráčů se tak filharmonie rozrostla na sto osm členů. Její umělecké vedení bylo svěřeno Břetislavu Bakalovi, šéfdirigentu rozhlasového 1
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 16-17
11
orchestru. Spolu s ním přešel do nové filharmonie také dirigent Otakar Trhlík a z krajského orchestru Zbyněk Mrkos jako dirigent a sbormistr. Václav Neumann, umělecký vedoucí krajského orchestru měl v novém tělese zůstat jen do té doby, neţ pro něj ministerstvo kultury najde vhodné umístění. Ten však ztratil o další setrvání v Brně zájem a přijal angaţmá v lipském Gewandhausorchestru. První koncert nově vzniklé filharmonie se uskutečnil 18. ledna 1956. Zazněla na něm předehra ke Smetanově Libuši, Janáčkův Taras Bulba a Dvořákova Novosvětská. Předpokládalo se, ţe nový orchestr převezme do budoucna úkoly obou svých předchůdců, bude se věnovat koncertní činnosti v Brně i na zájezdech a bude natáčet v rozhlasovém studiu. Drobná zájezdová činnost po krajských městech se postupně omezila. Natáčení v rozhlase se však stalo pravidelnou součástí práce orchestru. Bylo to zcela přirozené, neboť filharmonie zkoušela ve studiu Dukla jako na svém stálém pracovišti. Besední dům tehdy totiţ patřil armádě. Pracovní styl Břetislava Bakaly byl ovlivněn dlouholetým působením v rozhlasovém orchestru a tak zkoušky probíhaly v ustavičném kontaktu se zvukovým reţisérem, často za účasti rozhlasové techniky. Hlavní náplní filharmonie však byla koncertní činnost v Brně. Ve zbytku sezony 1955-1956 orchestr nastudoval a provedl osmnáct pořadů ve dvaceti dvou vystoupeních. Za necelý půlrok dokázal na svých koncertech zaplnit devatenáctkrát sál Stadionu, třikrát Besední dům. Na mezinárodní fórum se orchestr dostal v květnu, díky dvěma koncertům Praţského jara. Kritika je zařadila mezi nejlepší na festivalu, a tak se pak po řadu let Státní filharmonie Brno prezentovala pravidelně na tomto hudebním svátku dvěma koncerty, z nichţ jeden byl vţdy se špičkovým dirigentem ze zahraničí. Hned v následujícím roce bylo Praţské jaro zahajováno Mou vlastí v jejím podání. Kromě bohaté koncertní činnosti stihl orchestr ve své nulté sezoně ještě natočit třicet šest titulů v rozhlase.2 Sezona 1956-1957 byla jedinou úplnou sezonou, kterou naplánoval a uskutečnil první šéfdirigent Státní filharmonie Brno Břetislav Bakala (1897-1958). Jeho cesta k tomuto postu vedla přes studia klavíru na brněnské varhanické škole a konzervatoři, studium dirigování u Františka Neumanna a skladby v Janáčkově 2
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 18-19
12
mistrovské třídě. S výjimkou jednoletého pobytu ve Spojených státech v letech 1925-1926 byla jeho hudební kariéra spojena s Brnem. Působil zde jako korepetitor a dirigent opery Národního divadla a poté dlouho v rozhlase, kde dokázal z malého orchestru vybudovat prvotřídní symfonické těleso, které se v roce 1956 stalo základem Státní filharmonie. Břetislav Bakala a brněnská filharmonie začali s kompletací Janáčkovy tvorby. Velmi povzbudivé bylo také získání vlastního stálého sídla, kterým se stal Besední dům. Po letech vojenské správy nebyl sice v nejlepším stavu, ale orchestr měl konečně moţnost soustředit vše do jednoho místa – zkušebnu, ladírny, šatny i archiv a administrativní místnosti. V únoru 1958 byla Státní filharmonie Brno pozvána na vystoupení do Lipska, Gery a Dráţďan. Navázala druţbu s lipským rozhlasovým orchestrem. Koncerty absolvoval Břetislav Bakala jiţ se značnými zdravotními obtíţemi. Přesto se po návratu pustil opět do natáčení Janáčka. Ze zkoušky 15. března však musel pro nevolnost odejít a 1. dubna 1958 zemřel. Orchestr, který opustil, disponoval díky jeho způsobu práce výjimečnou intonační kázní a zvukovou kulturou. V interpretaci Janáčka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů zřejmě neměl konkurenci. V Brně za ním stálo početné publikum a svými festivalovými vystoupeními se zapsal i do povědomí mezinárodní hudební veřejnosti.3
1.1.
První trubková sekce Státní filharmonie Brno
Do nově vzniklé filharmonie přešli ze Symfonického orchestru Čs. rozhlasu dva zkušení trumpetisté Rudolf Dvořák a Alois Špaček. Ze Symfonického orchestru kraje Brněnského je pak doplnili mladší kolegové Antonín Marek a Bedřich Dvořáček. Alois Špaček, nejstarší z této čtveřice se narodil v roce 1909 v Nevraticích. Absolvoval Vojenskou hudební školu a od roku 1932 se stal členem rozhlasového orchestru nejprve v Ostravě a o šest let později v Brně. Rudolf Dvořák se narodil v Brně, v roce 1912. Absolvoval soukromé studium u prof. R. Scherbauma, poté působil v různých orchestrech a od roku 1943 se stal kolegou Aloise Špačka v brněnském rozhlasovém orchestru. Po zaloţení Státní filharmonie postoupil na post vedoucího trumpetové sekce. Bedřich Dvořáček pocházel ze Střelic, kde se narodil 3
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 20-23
13
v roce 1926. Studium na brněnské konzervatoři u profesora Josefa Lukáše ukončil v roce 1950, ale jiţ od roku 1947 působil v orchestru opery Státního divadla v Brně. V roce 1951 pak získal místo v Symfonickém orchestru kraje Brněnského, stejně jako jeho spoluţák z brněnské konzervatoře, o rok mladší Antonín Marek z nedalekých Šlapanic4. Na podzim roku 1956 se nový orchestr poprvé zúčastnil zahraničního zájezdu. Jednalo se o vystoupení na festivalu Varšavská jeseň, coţ byl největší festival soudobé hudby v socialistickém bloku. Vedle brněnské filharmonie a tří největších polských orchestrů se ho zúčastnili také Vídeňští symfonikové, paříţský rozhlasový orchestr, Bukurešťská a Moskevská filharmonie, kaţdý orchestr dvěma koncerty. Vystoupení Státní filharmonie Brno zde patřilo k nejlepším. Příprava na toto mezinárodní vystoupení byla velká. Pro mnohé hudebníky to bylo vůbec poprvé, kdy vyjeli za hranice. Musela se řešit spousta dnes jiţ samozřejmých věcí, například koncertní oblečení, vybavení hráčů sluţebními fraky, ale taky výroba přepravních beden na nástroje. Po úspěšném vystoupení sebevědomí nového orchestru stouplo a hudebníci se domnívali, ţe se jejich orchestr definitivně zařadil do mezinárodního koncertního provozu. Bohuţel si na pravidelné zahraniční zájezdy museli ještě dalších pět let počkat.5 Trubkovou sekci doplnil později ještě trumpetista Jan Sigmund, který ovšem působil ve filharmonii jen krátkou dobu. Za výsluhu let odešel jako bývalý voják brzy do penze. V té době trumpetisté pouţívali běţně vlastní nástroje a zajímavostí bylo, ţe Jan Sigmund hrál na C trubku.
4
Státní filharmonie laureát státní ceny Klementa Gottwalda Brno. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie v Brně, 1957, s. 22 5 Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 21-22
14
2.
Brněnská filharmonie v šedesátých letech
Po smrti Břetislava Bakaly zůstal orchestr krátkou dobu bez šéfdirigenta. Jeho funkci suplovali po dva roky hostující dirigenti, zejména František Jílek, šéf opery Státního divadla. Prvním stálým dirigentem se stal Otakar Trhlík a při koncertech se sborem Besedy
Brněnské
také
pohostinsky
vystupoval
Zbyněk
Mrkos,
profesor
konzervatoře. Po konkurzu v roce 1959 se šéfdirigentem stal pětašedesátiletý Jaroslav Vogel, který přišel z praţského Národního divadla. Významným obdobím v jeho ţivotě bylo angaţmá v čele ostravské opery (1927-1943), ze které se mu podařilo vytvořit ve své době scénu evropské pověsti s avantgardní dramaturgií. Jaroslav Vogel byl všestranně vzdělaný hudebník, velký znalec Leoše Janáčka a autor vynikající janáčkovské monografie. V oblibě měl sloţité a náročné partitury pozdně romantické hudby včetně málo hraných nebo ještě neprovedených skladeb. Zbyňka Mrkose na postu třetího dirigenta vystřídal mladý talentovaný Martin Turnovský. Významnou událostí pro Státní filharmonii Brno se stal v roce 1961 první zájezd do západní Evropy. Západoněmecká agentura Landgraf pozvala na třítýdenní koncertní turné původně dirigenta Václava Smetáčka s jeho FOK. Kvůli momentálním neshodám ve svém orchestru se však Václav Smetáček obrátil na brněnskou filharmonii. Zájezd byl rychle schválen, byl nastudován program a hudebníkům se splnil jejich sen, zahrát si mimo země socialistického východního bloku. Pod taktovkou Jaroslava Vogla byly tyto zájezdy bohuţel nemyslitelné, neboť jeho syn emigroval, a tak mu výjezdy na Západ nebyly povoleny. I to bylo zřejmě jedním z důvodů, proč po návratu ze Západního Německa připadala hudebníkům další náročná práce s šéfdirigentem všední a neperspektivní. Navíc zaţívala filharmonie i posluchačskou krizi. Publikum bylo ve třetí Voglově sezoně pravděpodobně jiţ unaveno dlouhými, jednostranně zaměřenými pořady. Výsledkem byla rezignace Jaroslava Vogla na post šéfdirigenta a jeho odchod do praţského Národního divadla. Spolu s Voglem odešli také oba další dirigenti Otakar Trhlík a Martin Turnovský.6
6
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 24-28
15
Nová podoba uměleckého vedení filharmonického orchestru byla nejprve zamýšlena jako rovnoměrná odpovědnost ředitele Státní filharmonie Emanuela Barši a dvou nových dirigentů Jiřího Waldhanse a Jiřího Pinkase. Nakonec však odpovědnost šéfdirigenta musel převzít Jiří Waldhans. Tento absolvent brněnské konzervatoře (1948) měl za sebou angaţmá v ostravské opeře, v Symfonickém orchestru kraje Brněnského a naposled ve Státní filharmonii v Ostravě. Orchestr byl v nové sezoně 1962-1963 opět plný chuti do práce. Nový šéfdirigent zavedl tematické abonentní cykly, místo jednoho dva. Obohacením nabídky se staly také pořady komorní, v nichţ se uplatňovaly významnější komorní soubory sloţené z filharmoniků. V roce 1966 se při příleţitosti desátého výročí zaloţení filharmonie představilo na dvou večerech všech šest komorních souborů filharmonie, které jiţ měly za sebou i mezinárodní úspěchy. Bylo to Janáčkovo kvarteto, Moravské kvarteto, Čeští komorní sólisté, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Foerstrovo dechové kvinteto a Brněnské dechové kvinteto. Jiří Waldhans dosáhl rovněţ se svými spolupracovníky částečné profesionalizace Filharmonického sboru Besedy Brněnské. Filharmonický sbor pod vedením Jana Řezníčka začal vystupovat pravidelně se Státní filharmonií Brno a v roce 1966 byl k ní přičleněn. Charakteristickým rysem filharmonie v šedesátých letech byla její expanze do zahraničí. Orchestr navštívil opakovaně Itálii, Velkou Británii, Rakousko i Sovětský svaz. Styk se zahraničím byl ještě podpořen moţností termínovaných angaţmá jednotlivých hráčů v zahraničních orchestrech. V domácím prostředí byly pořádány nepravidelné Studiové koncerty v rozhlasovém studiu Dukla za účasti menšího počtu publika. Koncerty byly snímané a pokud byla kvalita dostatečná, také vysílané. Velkou pozornost věnovala filharmonie rovněţ výchově posluchačského dorostu a organizovala výchovné koncerty pro školy. Do Besedního domu se podívaly snad všechny brněnské děti a získávaly představu o koncertech váţné hudby. V Besedním domě byl také pěstován společenský ţivot. Konala se tu setkání se členy hostujících orchestrů ze zahraničí, několikrát se tu uskutečnil také ples filharmoniků jako vrchol plesové sezony v Brně. V roce 1966 se poprvé představil Mezinárodní hudební festival Brno. Deset let po vzniku byla filharmonie ve svém brněnském sídle dokonale usazena nejen jako orchestr (jakési napětí mezi oběma zakládajícími složkami už dávno zmizelo dík přechodu do Besedního domu, přílivu nových hráčů a léčivé moci času), nýbrž jako společenství lidí různých povolání, 16
kteří se navzájem znali a respektovali – od šéfdirigenta Waldhanse až po paní Vybíralovou, fantastickou drobounkou stařenku, která každé dopoledne v Besedním domě uklízela (bydlela v „krčku“, spojujícím Besední dům Pražákovým palácem) a večer sloužila jako šatnářka. Množící se zahraniční zájezdy posilovaly pocit návratu domů do Besedňáku, kde probíhala práce v navyklých rituálech drobných úkonů a relativní pohodě.7 Tato pohoda byla opravdu jen relativní. Koncem šedesátých let se na ní negativně podepsaly sovětská okupace a první havárie Besedního domu. Po vpádu vojsk varšavské smlouvy zůstali někteří hudebníci v emigraci. Politicky angaţovaný ředitel filharmonie Emanuel Barša se názorově rozešel se členy orchestru, opustil filharmonii, aby se věnoval politické práci v Městském výboru KSČ. Ještě téhoţ roku však zemřel. Nový ředitel Státní filharmonie Brno František Ostrý stál před dvěma zásadními úkoly – udrţet kvalitní orchestr v období personálních represí sedmdesátých let a dokončit obnovu Besedního domu.
2.1. Trubková sekce filharmonie v období šedesátých let Na přelomu padesátých a šedesátých let došlo k prvním personálním obměnám v trubkové sekci filharmonie. Do penze za výsluhu let odešel Jan Sigmund a Bedřich Dvořáček nastoupil po Josefu Lukášovi na uvolněné místo pedagoga na brněnskou konzervatoř. Tam se také poohlédl vedoucí sekce Rudolf Dvořák po nových posilách. Do filharmonie nastoupil čerstvý absolvent pětadvacetiletý trumpetista Emil Drápela, který konzervatoř ukončil v roce 1957, a místo bylo v roce 1960 nabídnuto také studentu 4. ročníku konzervatoře devatenáctiletému Janu Slabákovi. Kromě Rudolfa Dvořáka znal tohoto mladého talentovaného trumpetisty i dirigent Otakar Trhlík, protoţe Jan Slabák účinkoval vedle studia na konzervatoři i v několika amatérských i poloprofesionálních kapelách, se kterými se dostával do povědomí brněnské veřejnosti. Otakar Trhlík si ho zřejmě všimnul na divadelním plese, kde vystupoval s orchestrem Erika Knirsche.8
7
BENEŠ, Jiří. Padesát let Státní filharmonie Brno. In: Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0., s. 32 8 MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4, s. 35-38
17
Konkurz Jana Slabáka do Státní filharmonie proběhl formou tří veřejných koncertů. První z nich, part 6. Symfonie Bohuslava Martinů, odehrál pod taktovkou Otakara Trhlíka, druhý měl na programu 11. symfonii Dmitrije Šostakoviče a dirigoval ho právě nastupující šéfdirigent filharmonie Jaroslav Vogel a třetím koncertem byla Novákova kantáta Bouře s dirigentem Jaroslavem Krombholcem. Jan Slabák vzpomíná ve své knize na zkoušku této kantáty: Skladba, jak známo, začíná charakteristickou trumpetovou fanfárou. Zasvítil jsem v ní. Pan dirigent se překvapeně podíval a jelo se dál. Nicméně při každém svém dalším nástupu jsem cítil, že mě pozoruje – a znervóznilo mě to. Došlo to tak daleko, že v jedné z dalších náročných trumpetových pasáží jsem trochu zazmatkoval. Nevyhrál jsem ji přesně. Dirigent to bez poznámky nechal přejet ještě jednou. Vyšlo mi to už líp, ale pořád to nebylo ono. O přestávce za mnou přišel inspektor orchestru, houslista Karel Chalupa, zvaný všeobecně Šány, a svou nenapodobitelnou češtinou mi oznámil, že mám jít k šéfovi. Podlomila se mi kolena. Mám asi po angažmá, pomyslel jsem si.“Tak jdeme, jdeme“, popoháněl mě Šány a doslova vstrčil do dveří dirigentského salónku. Jaroslav Krombholc tam stál s ručníkem kolem krku, dlouze se na mě zadíval a pak se zeptal: „Chlapečku, prosím Vás, kolik Vám je roků?“ „Devatenáct“, vyhrkl jsem. Objal mě a povídá: „Jen tak dál. Bylo to výborné. A z toho ošemetného místa si nic nedělejte, to je oříšek i pro zkušené trumpetisty.“ Vydechl jsem si a možná se i začervenal. A odvděčil se mu tím, že jsem pak při koncertě tuhle pasáž doslova vystřihl. Mé angažmá do filharmonie na místo prvního trumpetisty bylo zpečetěno.9 Spolupráce trumpetistů filharmonie s novými dirigenty začátkem šedesátých let byla velmi dobrá. Šéfdirigent Jaroslav Vogel byl nesmírnou autoritou. Jeho obliba v náročných partiturách dávala příleţitost pozorovat ho, jak se dokonale orientuje ve změti orchestrálních hlasů a umí ji zpřehlednit jednotlivým nástrojům. Otakar Trhlík byl pověstný svou dirigentskou precizností a pedagogickým přístupem k mladším hráčům. Také Martin Turnovský, který se poprvé představil publiku na zahajovacím koncertu sezony 1960-1961, byl velmi dobrým dirigentem. Na jednu příhodu s ním vzpomíná ve své knize i Jan Slabák. Měl přehledná gesta, uměřená tempa a dbal na rytmickou přesnost. Na jednom ze svých koncertů však připravil
9
MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4., s. 39
18
naší trumpetové sekci - a my jemu – malé překvapení. Hráli jsme nějakou klasickou symfonii, jejíž střední věta byla řešena triově. První část jsme měli napsánu na jedné straně notového partu, na druhé straně pak bylo napsáno pro trio „Tacet“ (česky: mlčí). Jelikož na zkouškách Martin Turnovský nikdy celou větu nepřehrál, nikdy jsme vlastně part neobrátili a tudíž ani netušili, že tam po „Tacet“ následuje pokyn „Da capo“, tzn. opakovat znovu od začátku. Přišel koncert, my odehráli první část, odložili trumpety a v poklidu čekali na konec skladby. V okamžiku, kdy mělo dojít k opakování první části, na nás dirigent ukázal - a my nic! Překvapeně na nás vytřeštil oči, my jsme nahodili profesionální úsměv, pokrčili rameny, jako že nevíme, o co mu jde – a mlčeli dál. A tak závěr věty odezněl bez trumpet. Po koncertě jsme si všechno vysvětlili, ale protože si kritika našeho výpadku ani moc nevšimla, skončilo všechno jen vzájemnou přátelskou domluvou.10 Stejně jako pro všechny hudebníky brněnské filharmonie byly i pro trumpetisty velkým záţitkem zahraniční koncerty, kterých se v šedesátých letech uskutečnila celá řada. Nezapomenutelným byl samozřejmě první komerční zájezd do Německé spolkové republiky v roce 1961. Hráči měli moţnost poznat jak vysokou náročnost komerčního koncertního podnikání, tak přednosti nádherných, velmi dobře akusticky řešených sálů, které byly vţdy zaplněny, a to vysokým procentem mladého publika. Podobným, do jisté míry rekreačním, byl zájezd do Itálie v létě v roce 1966, kde probíhalo závěrečné kolo skladatelské soutěţe hudby „ritmo – sinfinico“, kterou pořádalo italské ministerstvo turizmu. Filharmonie musela nazkoušet během deseti dnů šestnáct porotou vybraných skladeb, na dvou koncertech je zahrát, a pak na třetím ještě čtyři skladby vítězné. Přestávky koncertů konaných převáţně v nočních hodinách byly dlouhé, aby si publikum stihlo odbýt své společenské povinnosti. A tak si členové ţesťové skupiny, jak vzpomíná trumpetista Jan Slabák, krátili čas tím, ţe v zákulisí hráli české a slovácké písničky. Lekli se, kdyţ k nim přišel jeden z pořadatelů, ţe je chce napomenout, aby nerušili nedalekou společnost. On však se německy představil jako zástupce jedné agentury a nabízel jim měsíční angaţmá. K ţádné dohodě samozřejmě nedošlo, ale všichni si uvědomili, jaký úspěch by měla v podání špičkových hudebníků i česká lidová muzika. Pro Jana Slabáka to tehdy znamenalo zřejmě první impuls přemýšlet o zaloţení vlastní
10
MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4., s. 42-43
19
dechové kapely. Zahraniční zájezdy měly pro filharmonii význam především propagační. U dirigentského pultu se pak stále častěji objevovaly i světově proslulé osobnosti jako byli Serge Baudo, Antonio Pedrotti, Dean Dixon nebo Charles Mackeras. Velmi rád pracoval s brněnskou filharmonií i přední český dirigent Václav Neumann. I na něho ve své knize vzpomíná Jan Slabák. V jedné z Mahlerových symfonií je obtížné trumpetové sólo, které však v hutné instrumentaci zpravidla zanikne. Když jsem to na zkoušce zahrál, prohodil Neumann uznale: „Zvláštní, většinou tahle partie nebývá vůbec slyšet!“11 V roce 1967 přichází do trubkové sekce Státní filharmonie Brno trumpetista a muzikolog Milan Jermář, absolvent brněnské konzervatoře a později také JAMU. Milan Jermář studoval rovněţ na Státní konzervatoři P. I. Čajkovského v Moskvě a také hudební vědu na filozofické fakultě brněnské univerzity. V době nástupu do orchestru filharmonie měl za sebou čtyři roky působení v Posádkové hudbě v Olomouci a dva roky v Moravské filharmonii Olomouc.12
11
MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4., s. 56 12 HANÁK, Jan. Jermář, Milan. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=recor d_detail&id=1000875
20
3. Státní filharmonie Brno a sedmdesátá léta Od sezony 1970-1971 rozšířila brněnská filharmonie dva základní orchestrální cykly o cyklus komorních koncertů. O tři roky později pak přibyla i nedělní komorní matiné, která se u posluchačů setkala s velkou oblibou. Po odchodu dirigenta Jiřího Pinkase do ostravské opery se u dirigentského pultu střídali šéf opery brněnského Národního divadla a profesor na Janáčkově akademii múzických umění František Jílek a také Zdeněk Košler. Trvalejším řešením bylo v roce 1972 angaţmá Jiřího Bělohlávka, mladého, talentovaného absolventa praţské konzervatoře a AMU. V té době měl za sebou několik úspěchů na mezinárodních soutěţích a také praxi v České filharmonii. Hned v roce 1973 ho čekaly významné úkoly – první zájezd filharmonie do Spojených států, který uvedl koncertem v newyorské Carnegie Hall, a dirigování koncertu na Praţském jaru. Působení Jiřího Bělohlávka v brněnské filharmonii bylo oboustranně přínosné. Mladý dirigent plnil náročné úkoly, které jiţ fyzicky nezvládal šéfdirigent Jiří Waldhans, stále více suţovaný nemocí. Sám si pak rozšiřoval s vynikajícím orchestrem vlastní repertoár a výbornou pověst.13 V roce 1975 prosadil Jiří Waldhans zřízení místa pro dramaturga, na které nastoupil PhDr. Vladimír Telec. Ten pak spolu s vedoucím koncertního oddělení odváděl aţ do roku 1990 zásluţnou práci. Domácí i zájezdový umělecký provoz filharmonie dostal pevný řád a novou kvalitu. V roce 1978 donutily zdravotní důvody Jiřího Waldhanse rezignovat na místo šéfdirigenta. S orchestrem se rozloučil v sezoně 1978-1979 jedním z koncertů Malého symfonického cyklu, který dirigoval uţ jen jako host. Se svými šestnácti lety činnosti ve filharmonii se stal jejím nejdéle působícím šéfem. Vybudoval orchestru obsáhlý a pevný repertoár, který mu až do té doby chyběl; prosadil funkci dramaturga a ve spolupráci s ním uspořádal soustavu abonentních cyklů, která platí podnes; zapojil do ní činnost filharmonických komorních souborů (na níž před ním pohlíželo vedení filharmonie ze zásady velmi nevlídně) a Filharmonického sboru Besedy brněnské, který se jeho zásluhou stal poloprofesionální součástí filharmonie; provedl orchestr první velkou zahraniční expanzí do řady evropských států i do zámoří a doma pak kritickým údobím sovětské okupace a následných čistek; zasloužil se o propagaci nové české tvorby, jež nabrala v šedesátých letech mohutný dech a snažila se dohnat své zpoždění za mezinárodním 13
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 34
21
vývojem; trvale po sobě zanechal hodiny hudby na gramofonových deskách a v rozhlasové fonotéce.14 Po Waldhansově odchodu převzal funkci šéfdirigenta ve Státní filharmonii Brno v roce 1978 František Jílek. Tento pětašedesátiletý umělec, který působil od roku 1952 jako vedoucí dirigent Janáčkovy opery, spolupracoval s filharmonií vlastně od jejího zaloţení. V roce 1979 skončila smlouva také druhému dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi, který se rozhodl odejít do Prahy jako šéfdirigent orchestru FOK. Jeho nástupcem se stal Petr Vronský, který měl za sebou angaţmá v plzeňské opeře a v opeře v Ústí nad Labem. Po Neumannovi a Bělohlávkovi to byl další dirigent, který začal svou kariéru jako úspěšný smyčcový hráč. Sedmdesátá léta přinesla také výraznou obměnu ve sloţení orchestru Státní filharmonie. Odešla nejpočetnější generace tzv. Bakalových filharmoniků. Na jejich místa nastoupili zkušení hráči z původního krajského orchestru a zcela nové kvalitní umělce zajišťovaly brněnská konzervatoř a JAMU. Struktura brněnských koncertů se v době působení Františka Jílka nezměnila. Nadále byly nabízeny posluchačům dva předplatitelské symfonické cykly v sále Stadionu - Velký, devítidílný a šestidílný Malý. V sezoně 1978-1979 je doplnily dva cykly v Besedním domě - Komorní cyklus a cyklus Nedělních koncertních matiné. Mimo předplatné pak zůstaly tradiční Zahajovací a Novoroční koncert a dva koncerty festivalové. Kromě toho se v Brně konaly obvykle dvakrát ročně studiové koncerty. Bylo to nejčastěji na jaře a před Vánocemi v prostorách brněnského rozhlasového studia na Stadionu. Pravidelné pořádání studiových koncertů pak připadlo organizačně i dramaturgicky brněnské pobočce Svazu skladatelů, která též přispívala finanční částkou, filharmonie hrála zdarma a rozhlas propůjčoval zdarma své prostory a techniku. Náplní koncertů byly orchestrální novinky nejčastěji brněnských autorů, prostor dostávali i významní interpreti k vystoupení s orchestrem. Poněvadž všechny koncerty byly nahrávány, vznikl v archivu brněnského rozhlasu pozoruhodný fond orchestrálních novinek, jež byly využívány pro rozhlasové vysílání. Tento stav trval až do roku 1989. Ze skutečnosti, že v každém koncertu zazněly nejméně dvě, někdy ale také až čtyři skladatelské novinky, lze jen zcela hrubým odhadem vyvodit, že za tuto dobu bylo v Brně (jiná
14
BENEŠ, Jiří. Padesát let Státní filharmonie Brno. In: Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 35
22
města studiové koncerty tohoto typu neměla) v profesionální reprodukci natočeno a odvysíláno minimálně sto novinkových skladeb současných autorů.15
3.1. Trubková sekce v sedmdesátých letech Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se podstatně změnilo sloţení orchestru. Je moţné mluvit dokonce o generační výměně. Po dvaceti letech existence filharmonie se vyměnilo asi čtyřicet procent hráčů napříč sekcemi. Z původní pětice trumpetistů zůstali jen Emil Drápela a Jan Slabák. Rudolf Dvořák a Alois Špaček zemřeli, Antonín Marek se rozhodl přejít na bicí nástroje. Nahradili je postupně Lubomír Mach, Milan Jermář a Josef Polouček. Krátce působil ve filharmonii také Vladislav Kozderka. V roce 1972 zazněla na brněnském festivalu v československé premiéře symfonie O. Messiaena Turangalila. Výkon trumpet si za ni vyslouţil velmi hezká slova uznání v jubilejním sborníku Státní filharmonie Brno 1956-1976: Neobyčejně výrazně se zvláště v poslední době uplatňuje skupina žesťových nástrojů, především trumpety. V jejich zvuku má filharmonie doslova nevyčerpatelné možnosti. Svítivě lesklý zvuk trumpety Jana Slabáka, přesné i v nejexponovanějších polohách, je vyvážen v méně expanzívních partech jemně kultivovaným projevem Emila Drápely a jako celek jsou trumpety Státní filharmonie neobyčejně technicky disponované.16 Rok 1972 byl také rokem nástupu trumpetisty Lubomíra Macha. S vystupováním ve filharmonickém orchestru měl jiţ zkušenosti z počátku šedesátých let, kdy zastupoval jako student brněnské konzervatoře Jana Slabáka, který vykonával toho času povinnou vojenskou sluţbu. Současně se začátkem angaţmá ve Filharmonii Brno začal Lubomír Mach studovat na Janáčkově akademii múzických umění u docenta Paříka. Z více neţ dvacetiletého působení ve filharmonickém orchestru vzpomíná rád na práci s dirigentem Františkem Jílkem, kterého povaţoval vţdy za skvělého muzikanta a oceňoval jeho citlivý přístup. Velkým záţitkem byl pro něho rovněţ zájezd do Spojených států v roce 1973 a koncert ve vyhlášené
15
BÁRTOVÁ, Jindřiška. Státní filharmonie Brno a hudba dvacátého století. In: Historie a současnost Státní filharmonie Brno, s.8 In: Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0 16 MAJER, Jiří. Interpretační umění Státní filharmonie Brno. In: Státní filharmonie Brno 1956-1976: Jubilejní sborník Státní filharmonie Brno. Vyd.l. Brno: Blok, 1977, s. 49
23
Carnegie Hall. Lubomír Mach se vedle angaţmá ve Filharmonii Brno věnoval také pedagogické práci na brněnské konzervatoři, a to aţ do roku 1994.17 Místo vedoucího trubkové sekce zastával po Rudolfu Dvořákovi čtyřicetiletý Emil Drápela. Jako sólista se představil například v Šostakovičově Koncertu pro klavír a trubku č. 1. Vedle účinkování ve velkém symfonickém orchestru působil také v Českých komorních sólistech, v Komorním souboru při Českém rozhlase nebo v Ţesťovém souboru pro barokní hudbu. V roce 1978 dostal nabídku na post ředitele brněnské konzervatoře, kterou přijal a jako ředitel zde pak také vyučoval trubku aţ do roku 1989.18 Ještě o rok dříve neţ Emil Drápela změnil angaţmá také Milan Jermář, který se v roce 1977 stal pedagogem na Janáčkově akademii múzických umění, kde pak působil do roku 1990. Oba trumpetisté spolupracovali s orchestrem Filharmonie Brno ještě několik dalších let, neboť trubková sekce neměla na počátku osmdesátých let plné obsazení stálými hráči. Filharmonii Brno opustil v roce 1978 také Jan Slabák, který jiţ dlouhodobě časově nezvládal současně působit v orchestru a v dechové kapele Moravance, jejíţ koncerty a zájezdy byly stále častější a bez kapelníka se samozřejmě neobešly. S ním do Moravanky přešel také Josef Polouček. Na uvolněné místo v trubkové sekci filharmonie nastoupil Josef Pavlíček, absolvent brněnské konzervatoře ze třídy Bedřicha Dvořáčka a toho času student prvního ročníku Janáčkovy akademie múzických umění. V té době se musel rozhodnout mezi studiem na JAMU a mezi angaţmá ve filharmonickém orchestru. O rok později mu naštěstí bylo umoţněno ve studiu pokračovat, a tak ho úspěšně zakončil v roce 1982. V roce svého nástupu do filharmonie se Josef Pavlíček zúčastnil prestiţní soutěţe Praţské jaro, ve které se umístil na čtvrtém místě. Tento talentovaný trumpetista zůstal věrný orchestru Brněnské filharmonie aţ do současnosti. S výjimkou jednoleté vojenské sluţby na počátku osmdesátých let hraje v orchestru nepřetrţitě jiţ třicet šest let a přitom současně vyučuje trubku na brněnské konzervatoři. Mezi jeho oblíbené trumpetové 17
Osobní rozhovor s Lubomírem Machem, 18. 4. 2014 ŽEMLA, Jan. Drápela, Emil. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=recor d_detail&id=1003817 18
24
party patří romantické skladby P. I. Čajkovského. Na svá první léta v orchestru vzpomíná rád. V době, která neumoţňovala lidem cestovat, navštívil s filharmonií mnoho zajímavých míst a zahraniční zájezdy přinášely rovněţ výjimečné finanční ohodnocení.19
19
Osobní rozhovor s Josefem Pavlíčkem, 15. 4. 2014
25
4. Státní filharmonie Brno a léta osmdesátá Osmdesátá léta přinesla Státní filharmonii Brno další zahraniční úspěchy. V roce 1980 koncertoval orchestr v Západním Berlíně a v Jugoslávii a v roce 1982 navštívil poprvé Japonsko. Právě tento zájezd patřil k největším triumfům filharmonie. Orchestr odehrál sedm koncertů s dirigentem Františkem Jílkem a tři koncerty pod taktovkou Petra Vronského. Zajímavé je, ţe pořad představený v Tokiu, Ósaka, Nagasaki, Kjóto a také při návratu v Moskvě byl aţ na Smetanovu Vltavu shodný s pořadem, kterým s tehdy nově vzniklou filharmonií začínal Břetislav Bakala. Mimořádný úspěch zájezdu zajistil orchestru další pozvání a filharmonie se v roce 1984 do Japonska vrátila. Rok před tím se však František Jílek vzdal svého místa šéfdirigenta, přenechal je Petru Vronskému, ale s orchestrem pak pracoval příleţitostně aţ do roku 1992. Dirigoval alespoň jeden koncert v abonentních cyklech, některá festivalová vystoupení, v roce 1984 s filharmonií opět navštívil Japonsko a natáčel také významné tituly v rozhlase a na desky. Podařilo se mu zkompletovat Janáčkovu symfonickou tvorbu pro Supraphon. Tři kompaktní disky vyšly v roce 1994. Petr Vronský přijal na místo druhého dirigenta v roce 1983 Petra Altrichtera, který jiţ orchestr znal z doby, kdy jako absolvent JAMU v roce 1978 nastoupil do Státní filharmonie Brno na místo asistujícího dirigenta. Několik dalších let pak působil jako asistent Václava Neumanna v České filharmonii, ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně a v Komorní filharmonii Pardubice. S trojicí dirigentů Vronským, Altrichterem a Jílkem oslavila brněnská filharmonie i své třicetileté jubileum. V abonentních cyklech vystoupili i další čeští a zahraniční dirigenti a sólisté. Do programu byla zařazena i nová česká tvorba. V roce 1987 po čtyřleté práci v orchestru odešel Petr Altrichter do Prahy na místo šéfdirigenta FOKu. Přes všechny tyto změny na dirigentských postech zůstávala Státní filharmonie Brno v osmdesátých letech stabilním hudebním tělesem se svým vlastním pracovním stylem, organizační strukturou a technickým zázemím.20
20
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 38-40
26
Trvalým problémem brněnské filharmonie bylo pouze umístění vlastních symfonických koncertů. Začátkem osmdesátých let byl větší z obou abonentních cyklů umístěn do Mahenova divadla, menší do Janáčkova. Po dvou letech si pak místa vyměnily. Ředitel filharmonie František Ostrý s tímto provizorním řešením nebyl spokojen a nepřestával usilovat o prosazení projektu nejprve na výstavbu nového filharmonického paláce a poté na dostavbu Besedního domu v místě dnešního parkoviště mezi Veselou a Besední ulicí. V roce 1989 však dochází v Besedním domě k havárii, kterou způsobilo nepevné podloţí. Všechny pokusy zpevnit stabilitu budovy selhaly a filharmonie se musela v létě vystěhovat. Listopadové události zastihly Státní filharmonii bez střechy nad hlavou a jiţ také s novým ředitelem, jímţ se stal po odchodu Františka Ostrého do důchodu Julius Kessner. Tento rodák ze Šlapanic byl s brněnskou filharmonií spjat od roku 1959, kdy do ní nastoupil jako flétnista. Ve funkci jejího ředitele pak působil devět sloţitých let. Jeho prvním úkolem bylo najít pro bezprizorní filharmoniky nové útočiště. Tím se stalo likvidované Muzeum dělnického hnutí v Místodrţitelském paláci.21
4.1. Trubková sekce brněnské filharmonie v osmdesátých letech Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dochází v obsazení trubkové sekce k dalším změnám. Stálými hráči jsou Josef Pavlíček a Lubomír Mach. V orchestru vypomáhají nadále i Milan Jermář, který v té době jiţ působil jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění a Emil Drápela, toho času jiţ ředitel Konzervatoře Brno. V případě potřeby spolupracují s filharmonií například také Vlastimil Bialas z Národního divadla Brno, Bohumír Kameník nebo Josef Cecava. Na začátku osmdesátých let přijali angaţmá Josef Jurčeka a Jan Broda a po čtyřleté přetrţce se do orchestru vrátil Josef Polouček. Jan Broda byl v době nástupu do brněnské filharmonie studentem Milana Jermáře na JAMU v Brně, kam byl přijat v roce 1979 po absolvování ostravské konzervatoře. Orchestrální praxi získával jiţ v posledních ročnících studia na konzervatoři. Hrál například ve Velkém dechovém orchestru Vítkovák, v Janáčkově Filharmonii Ostrava a vypomáhal rovněţ v divadelních orchestrech v Opavě a Ostravě. Angaţmá 21
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 40-41
27
ve Filharmonii Brno přineslo Janu Brodovi mnoho zajímavých záţitků a krásných trumpetových partů. Rád vzpomíná na jeden z prvních zahraničních zájezdů do Západního Berlína, na koncerty v Innsbrucku, na spolupráci s dirigentem Charlesem Mackerasem, se kterým nastudovali například Řecké pašije Bohuslava Martinů, na dirigenty Františka Jílka, Zdeňka Košlera, Václava Neumanna nebo Jiřího Bělohlávka. V roce 1982 se Jan Broda stal Laureátem Praţského jara, obsadil v této mezinárodní soutěţi 3. místo. Jako sólista brněnské filharmonie často interpretoval např. Koncert Es dur pro trubku a orchestr od Josepha Haydna a spolu s Josefem Pavlíčkem provedli taky Vivaldiho dvojkoncert. Od roku 1990 spojil Jan Broda angaţmá ve Filharmonii Brno s pedagogickou činností na JAMU v Brně.22 Sloţitějším obdobím byla pro brněnskou filharmonii léta 1982-1984, kdy trumpetisté Josef Pavlíček a poté Jan Broda vykonávali povinnou vojenskou sluţbu. Orchestr musel znovu vyuţívat výpomoc jiných hráčů. Ve druhé polovině osmdesátých let pak trubková sekce hrála ve sloţení Jan Broda, Josef Pavlíček, Josef Jurčeka, Lubomír Mach a Josef Polouček.
22
Osobní rozhovor s Janem Brodou, 23. 4. 2014
28
5. Filharmonie Brno na sklonku dvacátého století Na začátku sezony 1989-1990 se orchestr brněnské filharmonie představil s mnoha novými hráči, neboť další řada výrazných hudebníků odešla do penze. Podle dostupných údajů byl v omlazeném orchestru devadesátých let průměrný věk hráčů 37 let. Domácí i zahraniční koncertní provoz byl svěřen nově vzniklé koncertní agentuře Ars/Koncert. Změna nastala také na postu druhého dirigenta, který po Petru Altrichterovi obsadil Leoš Svárovský. Ten se také o dva roky později po odchodu Petra Vronského stal ve třiceti letech dosud nejmladším šéfdirigentem Filharmonie Brno. Statut stálého dirigentského hosta dostal v sezoně 1991-1992 častý spolupracovník a iniciátor několika zahraničních zájezdů Caspar Richter, který se začal podílet na dramaturgii brněnských symfonických řad. Spolupracoval také s externím dramaturgem prof. PhDr. Rudolfem Pečmanem a s novou dramaturgyní PhDr. Janou Pavlíčkovou a od roku 1992 s dramaturgem Jiřím Benešem. Pořádání předplatitelských koncertních řad bylo vzhledem k zavřenému Besednímu domu velmi sloţité. Místa konání se neustále měnila. Cyklus Nedělních varhanních matiné musel být zcela zrušen, Komorní cyklus byl pak umístěn nejprve do Bakalovy síně „Bílého domu“, pak do Domu stavbařů, Barokního sálu na Místodrţitelství a nakonec také do Zemské sněmovny. V devadesátých letech se dále rozvíjela také zahraniční zájezdová činnost. Spolu s agenturou Ars/Koncert se na rozvoji podíleli dva němečtí hostující dirigenti Caspar Richter a Enoch zu Gutenberg. První jmenovaný přivedl filharmonii několikrát na letní festival do Innsbrucku. Slavným a pro mnoho filharmoniků jedinečným se stalo jeho nastudování Bernsteinovy Mše s mezinárodní sestavou muzikálových umělců. Druhý jmenovaný vyváţel orchestr pravidelně jednou i vícekrát ročně za hranice do prestiţních sálů například v Mnichově nebo Salcburku. Spolupráce s ním vyvrcholila v roce 1996 zájezdem do Jiţní Ameriky. Zde absolvovala brněnská filharmonie s Českým filharmonickým sborem Brno jeden koncert v Montevideu a poté dva koncerty v Buenos Aires.23
23
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 42-43
29
V roce 1995 se po šesti letech práce v nákladném provizoriu mohla filharmonie konečně vrátit do zrekonstruovaného Besedního domu. Velkou zásluhu na získání prostředků k provedení generální rekonstrukce měla vedle ředitele filharmonie Julia Kessnera i mezinárodně proslulá varhanice a rektorka Janáčkovy akademie Alena Veselá. Orchestr získal konečně reprezentativní a komfortní sídlo, ve kterém však opět bohuţel chyběl koncertní sál pro práci velkého symfonického orchestru. Jubilejní sezona 1995-1996 zaznamenala další důleţité organizační změny. Místa šéfdirigenta se vzdal Leoš Svárovský a do orchestru se vrátil PhDr. Otakar Trhlík, v té době jiţ třiasedmdesátiletý umělec a profesor Janáčkovy akademie. Souhlasil s tím, ţe převezme zodpovědnost za stav a vývoj orchestru.
Jeho asistujícím
dirigentem a po roce řádným dirigentem filharmonie se stal čerstvý absolvent JAMU, Trhlíkův ţák, Kanaďan Charles Olivieri-Munroe. V jubilejním katalogu jsou uváděny také soubory, které se do té doby povaţovaly za součást filharmonie. Jejich vztah k Filharmonii Brno byl pouze volný, přesto však jejich počet ukazuje na rozmanitost hudebního ţivota v Brně, který byl kolem čtyřicetileté filharmonie soustředěn. Jednalo se o čtyři smyčcová kvarteta (Janáčkovo, Kynclovo, Moravské a Wallingerovo), dvě dechová kvinteta (Q Moravi a Brněnské), Filharmonické dechové trio, sexteto Brněnských ţesťů, tři komorní orchestry (Brněnský, Bohuslava Martinů a České komorní sólisty) a dva pěvecké sbory, Kantilénu a Český pěvecký sbor Brno. Významným počinem se stalo také opětovné zřízení vlastního koncertního oddělení, do jehoţ čela se postavil violoncellista Boris Páč. Agentuře Ars/Koncert zůstalo pouze zastoupení pro některá zahraniční teritoria. V průběhu sezony 1996-1997 opustil filharmonii šéfdirigent Otakar Trhlík, a protoţe ředitel Julius Kessner neviděl v domácím prostředí ţádnou vhodnou dirigentskou osobnost, rozhodl se oslovit italského dirigenta Alda Ceccata. Tento třiašedesátiletý umělec měl jiţ bohaté zkušenosti s vedením velkých orchestrů v Evropě i v Americe. Navíc získal velkou přízeň filharmoniků po provedení Beethovenovy Sedmé symfonie na Praţském podzimu v roce 1996. Zavázal se v Brně ke třem sezonám. Vzhledem ke svým bohatým aktivitám však nemohl pracovat s orchestrem soustavně, a tak se práce soustřeďovala do čtrnáctidenních pobytů Ceccata v Brně a spojovaly se vţdy dva a dva koncerty. Hned po jeho příchodu došlo také k výměně ředitele filharmonie. Po Juliu Kessnerovi se jím stal někdejší první hornista orchestru Bohuš Zoubek. Jedním z úkolů bylo dovést do konečného řešení snahy jeho 30
předchůdce o vylepšení akustických podmínek v Janáčkově divadle. Po rekonstrukci Besedního domu bylo totiţ jasné, ţe naděje na nový koncertní sál jsou pro nejbliţší léta odsunuty. K vlastní stavbě došlo v roce 1998. Akustika se díky konstrukci americké firmy podstatně zlepšila, i kdyţ stále ještě nedosahuje parametrů poţadovaných pro velké koncertní síně. Nový šéfdirigent Aldo Ceccato přišel hned po svém nástupu s myšlenkou na letní festival pod širým nebem na Špilberku, jehoţ jméno znají snad všichni Italové, protoţe zde byli vězněni italští karbonáři. Podobný záměr měl jiţ dirigent Caspar Richter a rovněţ nový ředitel Bohuš Zoubek. Stačilo tedy získat pro tento nápad magistrát, coţ se podařilo. K realizaci však došlo teprve v roce 2000, v sezoně, kdy podle smlouvy končilo angaţmá Alda Ceccata v brněnské filharmonii. Ze všech navrhovaných variant zvítězil model pěti výlučně orchestrálních, nebo orchestrálněvokálních koncertů, konaných obden v druhé polovině srpna na velkém hradním nádvoří. Zdařilý experimentální ročník festivalu na Špilberku byl vlastně rozloučením Alda Ceccata s orchestrem, se kterým mimo jiné nastudoval úplný komplex Beethovenových symfonii, ale také skladby Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Na podzim v roce 2000 se uţ jako čestný dirigent podílel na jedné z nejvýznamnějších událostí v historii filharmonie, na koncertě pro papeţe Jana Pavla II. ve Vatikánu. V nově postavené Síni Pavla VI. hráli brněnští filharmonici pro několik tisíc posluchačů vedle Vídeňských filharmoniků, Londýnské filharmonie a jednoho polského orchestru. Jiné očekávané lukrativní výjezdy za hranice se pod taktovkou Alda Ceccata bohuţel neuskutečnily, ale hudební festival na Špilberku se stal trvalou součástí brněnského hudebního ţivota.24
5.1. Trubková sekce filharmonie na sklonku dvacátého století V devadesátých letech se novým členem trubkové sekce stal student Janáčkovy akademie múzických umění Vojtěch Novotný. Obsadil tak místo, které uvolnil svým odchodem ze zdravotních důvodů Josef Jurčeka. Vojtěch Novotný absolvoval pardubickou konzervatoř v letech 1988-1994 u Jiřího Houdka. Během studia získával orchestrální praxi ve Filharmonii v Hradci Králové. Jako sólista zde přednesl 24
Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0, s. 44-48
31
Koncert Es dur pro trubku Josepha Haydna. Po absolutoriu působil jeden rok jako pedagog na ZUŠ v Pardubicích a poté nastoupil ke studiu trubky na JAMU v Brně u doc. Jana Brody. Během studia se dvakrát zúčastnil Mezinárodní interpretační soutěţe ţesťových nástrojů Brno, poprvé v roce 1997 se stal absolutním vítězem a o dva roky později obsadil druhé místo. Stálým členem Filharmonie Brno se stal na základě konkurzu v roce 1998, ale s orchestrem příleţitostně hrál jiţ v roce 1996. Vojtěch Novotný se věnuje mnoha hudebním ţánrům od váţné hudby, kterou interpretuje v orchestru filharmonie, přes jazz, filmovou i taneční hudbu, kterou hrál s orchestrem Gustava Broma, B-Side Bandem nebo Brass 6, aţ po dechovou hudbu v kapele Gloria.25
25
Osobní rozhovor s Vojtěchem Novotným, 24. 4. 2014
32
6. Filharmonie Brno v jednadvacátém století První sezonu nového století zahajovala filharmonie bez šéfdirigenta, pouze se čtyřmi stálými hosty, Casparem Richterem, Vladimírem Válkem, Leošem Svárovským a Christophem Campestrinim. V lednu 2001 se za dirigentským pultem znovu jako host objevil Petr Altrichter a o rok později přijal opětovně šéfdirigentské místo. Rok 2002 znamenal pro brněnskou filharmonii také jeden výrazný mezinárodní úspěch, a to získání grantu japonské vlády na nákup špičkových hudebních nástrojů značky Yamaha v hodnotě přesahující v přepočtu 13 milionů korun. Úspěšně získaný grant měl však ještě jeden důsledek - zvýšení prestiţe a pověsti Státní filharmonie Brno. Vedle šéfdirigenta Petra Altrichtera pracoval s orchestrem filharmonie jako první dirigentský host po dvě sezony Martin Sieghart. V sezoně 2003-2004 ztěţovaly provoz filharmonie opravy prováděné v Janáčkově divadle. Bylo nutné redukovat koncerty i počet míst na koncertech, coţ narušilo počet i skladbu stálého publika brněnské filharmonie. O to důleţitější byly stálé snahy ředitele Bohuše Zoubka o prosazení projektu výstavby nové koncertní síně. Výsledkem byl projekt multifunkčního Janáčkova kulturního centra, jehoţ realizace je bohuţel stále městem odkládána z důvodů chybějících finančních prostředků. Rok 2004 přinesl úspěšné vystoupení filharmonie na únorovém festivalu Janáčkovo Brno. V programu zazněla symfonie Dunaj, Putování dušičky a Glagolská mše pod taktovkou Sira Charlese Mackerase. Vystoupení významné osobnosti vzbudilo zájem médií. Koncert byl vysílán rozhlasem i televizí a později vyšel na CD. V říjnu 2004 odletěl orchestr filharmonie s dirigentem Leošem Svárovským do jihovýchodní Asie. Zájezd Toyota Classics 2004 pořádaný gigantem japonského automobilového průmyslu trval téměř tři týdny a tvořilo ho šest koncertů, z nichţ kaţdý se konal v hlavním městě jiného státu. Brněnská filharmonie byla vybrána v uţší soutěţi šestnácti orchestrů z celého světa. Koncerty v Singapuru, Taipei, Saigonu, Soulu, Hongkongu a v Manile měly na programu převáţně české skladby. Všude se hrála Dvořákova Novosvětská a Scherzo ze Smetanovy Triumfální symfonie. Zájezd byl mimořádně náročný vzhledem k překonaným vzdálenostem, ale pořádající agentura
33
ho perfektně zvládla. Stal se tak jedním z největších a nejvýznamnějších zájezdů v historii brněnské filharmonie.26 Koncem roku 2006 odešel ze své funkce ředitele Bohuš Zoubek a na jeho místo nastoupil David Mareček, který jiţ dva roky pracoval ve filharmonii jako dramaturg. Jeho hlavním úkolem bylo i nadále usilovat o nalezení dalšího koncertního místa v Brně a o oţivení činnosti orchestru v zahraničí. V roce 2007 se vydala Filharmonie Brno znovu na pětitýdenní zájezd do Japonska, vystoupila také na prestiţním festivalu Cheltenhamu. Od roku 2007 začal orchestr vyuţívat ke svým koncertům v Brně objekt obrazové Wannieck Gallery v rozlehlé hale bývalé strojírny na okraji městského centra. Na jednom z těchto koncertů se s brněnskou filharmonií rozloučil šéfdirigent Petr Altrichter, na jehoţ místo nastoupil po dvou hostováních mladý rakouský dirigent srbského původu Aleksandar Markovič. Ten svůj inaugurační koncert provedl v jubilejním desátém ročníku festivalu Špilberk 2009 a jako šéfdirigent působí ve Filharmonii Brno dodnes. Změny však nastaly na postu ředitele. Po odchodu Davida Marečka do Prahy zůstala funkce ředitele dočasně neobsazena a pověřeným zástupcem se stal provozně ekonomický náměstek Bc. Roman Fürle. Koncertní sezonu 2011-2012 jiţ filharmonie zahajovala s novým ředitelem Mgr. Zbyňkem Matějů a v roce 2013 se na postu ředitele poprvé objevuje ţena, PhDr. Marie Kučerová. Současná Filharmonie Brno čítá 112 hráčů a řadí se tak k největším orchestrům Střední Evropy. V Brně absolvuje kaţdoročně více neţ šedesát koncertů a pořádá čtyři mezinárodní festivaly, letní festival Špilberk (v roce 2013 jiţ čtrnáctý), festival Moravský podzim (47. ročník), Velikonoční festival duchovní hudby (23. ročník) a Expozici nové hudby (v červnu 2014 se uskuteční 27. ročník). Samozřejmostí jsou pro orchestr také zahraniční koncerty a zájezdy. Nejčastěji navštěvovanými zeměmi jsou Německo a Rakousko, ale vystoupení se konala také ve Švýcarsku, Itálii, Španělsku a dokonce i v Číně. Velkou přízeň si orchestr získal u posluchačů v Japonsku, kam se vrací pravidelně kaţdý druhý rok. Po padesáti osmi letech
26
BENEŠ, Jiří. Filharmonie Brno. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=recor d_detail&id=1003116
34
studiové práce se filharmonie můţe pochlubit vskutku rozsáhlou diskografií, v níţ se ukazuje orientace orchestru na tvorbu Leoše Janáčka a na hudbu dvacátého století.
6.1. Trubková sekce filharmonie v jednadvacátém století Do nového století vstupuje trubková sekce ve stabilním obsazení. Jan Broda, Josef Pavlíček, Vojtěch Novotný, Lubomír Mach a Josef Polouček. V roce 2002, kdy Filharmonie Brno získala grant na nákup nových nástrojů značky Yamaha, byli hráči trubkové sekce kompletně vybaveni novými C trubkami, Es trubkami, pikolami, křídlovkami i kornety. V roce 2006 opouští orchestr po třiceti čtyřech letech Lubomír Mach a do skupiny nastupuje rodák z Dačic, František Kříţ. Své hudební vzdělání získal nejprve u Vladimíra Webera na brněnské konzervatoři v letech 1993-1999 a poté studoval do roku 2003 na Janáčkově akademii múzických umění. Jiţ v době studií získával orchestrální praxi, a to ve Filharmonii Bohuslava Martinů a v letech 2000-2006 v orchestru Národního divadla Brno. Během studia absolvoval také různé soutěţe, v roce 2003 se stal absolutním vítězem Mezinárodní interpretační soutěţe ţesťových nástrojů v Brně a v témţe roce se zúčastnil Praţského jara. K jeho oblíbeným autorům patří Gustav Mahler, Anton Bruckner, Richard Wagner, Giuseppe Verdi nebo Giacomo Puccini. Rád spolupracoval s dirigenty Petrem Altrichterem, Jakubem Hrůšou, Ralfem Weikrtem. Zajímavou zkušeností bylo pro Františka Kříţe vystoupení s Manchester Symphony Orchestra ve slavném vídeňském koncertním sálu Musikverein, kdy ještě jako student JAMU spolu s hráči trubkové sekce brněnské filharmonie uvedli Janáčkovu Sinfoniettu. Několikrát také navštívil spolu s Filharmonií Brno Japonsko (poprvé v roce 2007), kam se velmi rád vrací. Svou profesi prvního trumpetisty filharmonického orchestru chápe jako sluţbu hudbě a jejím autorům. V tomto ho velmi ovlivnil jeho učitel na konzervatoři Vladimír Weber. On sám se jako pedagog snaţí to nejlepší předávat dál svým ţákům na téţe škole od roku 2008.27 V roce 2007, tedy rok po Františku Kříţovi, nastoupil do filharmonického orchestru trumpetista Petr Hojač, který na postu druhé trubky vystřídal Josefa Poloučka. Petr Hojač pochází z Hodonína a ve stejné době jako Frnatišek Kříţ studuje
27
Osobní rozhovor s Františkem Křížem, 17. 4. 2014
35
na Konzervatoři Brno ve třídě Josefa Pavlíčka. Také on absolvuje s úspěchem různé soutěţe a účastní se dvakrát Praţského jara. V roce 1996 strávil asi dva měsíce na studijním pobytu ve Vídni, kde studoval na Hochschule für Musik und darstellende Kunst u Josefa Pombergera, prvního trumpetisty Vídeňské Státní opery. V roce 1999 odchází do Prahy, aby na Hudební fakultě múzických umění zahájil bakalářské studium u docenta V. Junka. Při studiu působí současně ve skupině trubek v Národním divadle Praha, kde mimo jiné rád vzpomíná na představení Dvořákovy Rusalky s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Navazující magisterské a posléze doktorandské studium absolvuje jiţ opět v Brně na Janáčkově akademii múzických umění. V letech 2006-2009 je současně hráčem divadelního orchestru Národního divadla Brno. Zajímá se hodně o sólovou trubku, proto také nedávno vydal své profilové CD. Rád hraje například Mahlerovy symfonie. Se 3. symfonií Gustava Mahlera vystupovala brněnská filharmonie i v Salcburku ve slavném Festspielhausu. Velkým záţitkem jsou pro Petra Hojače také koncerty v Japonsku, kde mají jedny z nejlepších koncertních sálů a současně i vnímavé a nadšené publikum.28 Svoji pedagogickou činnost započal v rámci doktorandského studia na JAMU v Brně v letech 2006-2010 a od roku 2007 vyučuje na Konzervatoři Brno.
6.2. Osobní zkušenosti z účinkování ve filharmonickém orchestru Od počátku existence Státní filharmonie Brno bylo zvykem hledat příleţitostné posily či případné kandidáty na posty hráčů v jednotlivých sekcích ve dvou renomovaných uměleckých školách, brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění. I já jsem dostal příleţitost si s tímto orchestrem zahrát v době mého studia na JAMU. Ke kaţdému partu jsem přistupoval s velkým respektem, s vědomím, ţe musím odvést stoprocentní výkon, coţ se mi snad z větší části dařilo. První moje spolupráce s orchestrem přišla v dubnu 2011. V rámci klasického abonmá vystoupila tehdy s Filharmonií Brno jako sólistka čtyřiadvacetiletá norská trumpetistka Tine Thing Helseth. V programu zazněl v jejím podání Koncert pro trubku Es dur Johanna Nepomuka Hummla a Koncert pro trubku Es dur Josepha Haydna. Obě skladby jsem v rámci svého studia jiţ hrál, o to zajímavější bylo pro mě sledovat interpretaci jen o rok starší dívky. Orchestr dirigoval Aleksandar Markovič
28
Osobní rozhovor s Petrem Hojačem, 17. 4. 2014
36
a Tine Thing Helseth sklidila zaslouţený potlesk. Líbilo se mi, s jakou lehkostí precizně zvládla všechna obtíţná místa a její velice expresivní provedení skladeb. V květnu 2011 jsem měl poprvé příleţitost zahrát si s brněnskou filharmonií ve Wannieck Gallery. Tentokrát šlo o skladby Sibelia a Skrjabina s dirigentem Aleksandarem Markovičem. Atmosféra tohoto moderního výstavního a koncertního prostoru byla velmi zajímavá. Rok 2011 mi přinesl ještě další příleţitosti k účinkování v orchestru Filharmonie Brno. V květnu to byl koncert v Jihlavě, kde jsme s dirigentem Leošem Svárovským a Českým filharmonickým sborem Brno uvedli Verdiho Requiem. Na podzim jsem pak spolupracoval na několika výchovných koncertech, které se konaly v sále Besedního domu pro ţáky brněnských škol. Tyto koncerty připravil a dirigoval Miloš Machek. (M. Machek spolupracuje jako dirigent a moderátor s Filharmonií Brno především v rámci programů rodinného abonmá. Úspěšné byly také jeho koncerty Symphonic Queen v brněnské Wannieck Galery, pro které v únoru 2013 upravil největší hity Freddieho Mercuryho a skupiny Queen.) Témata výchovných koncertů byla různá, od vídeňských klasiků, přes filmové melodie aţ po populární hudbu. V říjnu 2011 jsem účinkoval v orchestru ještě na dvou mimobrněnských koncertech v Mikulově a Boskovicích. S dirigentem Jakubem Kleckerem jsme uvedli díla Beethovena, Mozarta a Šostakoviče. Filharmonie Brno tak ve spolupráci s Jihomoravským krajem obnovuje své koncerty v regionálních městech a navazuje tak na tradici jednoho ze svých předchůdců, někdejšího Symfonického orchestru kraje Brněnského. Jedním z mých nejhezčích záţitků byly pak dva koncerty s dirigentem Petrem Altrichterem, které se uskutečnily v prosinci v Janáčkově divadle. Zazněly na nich Mozartova symfonie „Jupiter“ a Leningradská symfonie“ Dmitrije Šostakoviče. V roce 2012 jsem vystupoval s brněnskou filharmonií pouze dvakrát, na koncertě v České Třebové, kde jsme s dirigentem Leošem Svárovským prodvedli Verdiho Requiem, a na koncertě v Janáčkově divadle, kde byla interpretována současná tvorba. V roce 2013 jsem opět několikrát hrál slavné Verdiho Requiem, ve kterém jsou party pro tři trubky v orchestru a čtyři mimo scénu, tzv. bandu. Skladbu s orchestrem a s Českým filharmonickým sborem nastudoval dirigent Leoš Svárovský a vystupovali 37
jsme s ní na Mezinárodním hudebním festivalu Špilberk, poté v Českých Budějovicích, v Praze ve Španělském sále, a také na zahraničním koncertu v německém Wiesbadenu. Do Německa jsem se s orchestrem Filharmonie Brno dostal ještě jednou, v květnu. Tehdy jsme s dirigentem Aleksandarem Markovičem a s filharmonickým sborem interpretovali Rienzi od Richarda Wagnera na koncertě v Mnichově. Moje zatím poslední účinkování v orchestru Filharmonie Brno se uskutečnilo v říjnu 2013. V Janáčkově divadle zazněla mimo jiné Sinfonietta Leoše Janáčka s dirigentem Aleksandarem Markovičem. V závěru své diplomové práce bych se ještě rád věnoval společenskému postavení a finančnímu ohodnocení hudebníků, kteří se věnují váţné hudbě ať uţ ve filharmonických orchestrech na koncertech, nebo v orchestrech divadelních při uvádění oper a baletů. Vzpomínám na rozhovor s trumpetistou brněnské filharmonie Josefem Pavlíčkem, ve kterém zmiňoval, jak díky cestování s orchestrem Státní filharmonie Brno poţívali hudebníci v sedmdesátých a osmdesátých letech lepšího společenského postavení a prestiţe. A přestoţe ani tehdy nebyli platy hudebníků vysoké, vylepšovaly finanční situaci hráčů právě výjezdy do zahraničí. A jak se změnila situace dnes, po svrţení totalitního reţimu? Cestování jiţ není výsadou jen umělců a finanční prostředky, které díky zahraničním cestám hudebníci získávají, jiţ zdaleka neznamenají tak velké přilepšení k základním platům, které dnes v divadelních a filharmonických orchestrech jsou ţalostně podprůměrné ve srovnání s jinými profesemi v naší zemi. Není divu, ţe všichni hráči takových orchestrů musí mít i další příjmy. Většina z nich vyučuje na akademiích, konzervatořích a také na základních uměleckých školách a přijímá angaţmá v různých jiných souborech. Trumpetisté na Jiţní Moravě vyuţívají především obliby dechové hudby u posluchačů a hrají tak například v populárních kapelách jako jsou Moravanka Jana Slabáka, Túfaranka, Místříňanka, Gloria a další. Je to samozřejmě smutné, vidíme-li, jaké nároky má, a to i psychické, profese špičkového hudebníka. Jsem rád, ţe se managment Filharmonie Brno snaţí vylepšit finanční situaci hudebníků jak organizováním zahraničních koncertů a turné, tak i neustálým tlakem na krajské zastupitele. Rád bych tu ocitoval část otevřeného dopisu ředitele Filharmonie Brno Mgr. Zbyňka Matějů z 18. října 2011, ve kterém se v době přípravy úsporných opatření obrací na Radu města Brna. „S velkými obavami sleduji dění na domovské kulturní scéně, kde jsme přinuceni sáhnout na platy našim 38
špičkovým umělcům, platy, které jsou prakticky v celém světě nepoměrně vyšší. Hráče nelze donekonečna motivovat uměleckým posláním, nemohu-li jim zajistit ekonomické zázemí v jejich hlavním zaměstnání; nemůžeme vystavět odměňovací systém na jednorázových odměnách např. za nahrávání hudby pro film, zájezd do Japonska, USA apod. Hráči potřebují vědět, že jejich příjem bude pravidelný a případné jednorázové akce pouze nadstavbou, která je sice přínosná, nicméně značně nejistá …. Kvalitní orchestr (podobně jako divadelní soubor) krystalizuje velmi dlouho a ještě déle buduje v povědomí domácích i zahraničních posluchačů svou pověst. Byla by škoda ji necitlivými zásahy do financování poškodit – ať už odchodem umělců do jiných zaměstnání nebo omezením činnosti.“ V konzumní společnosti 21. století roste bohuţel poptávka po zcela jiném způsobu kulturního vyţití, neţ jsou koncerty váţné hudby a divadelní představení. Lze jen doufat, ţe trţní ekonomika kvalitní orchestry, jakým je i Filharmonie Brno, nezahubí.
39
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo představit čtenářům trubkovou sekci Filharmonie Brno od jejího vzniku v roce 1956 aţ po současnost, a to jako nedílnou součást celého symfonického tělesa. Proto věnuji pozornost také vzniku a vývoji orchestru v jednotlivých obdobích. Práci jsem rozdělil na šest kapitol a v kaţdé z nich jsem se zabýval jednou etapou bezmála šedesátileté historie brněnské filharmonie a její trubkové sekce. První část se věnovala vzniku filharmonického orchestru a prvním létům jeho existence. Bylo to období, kdy se hráči ze dvou kvalitních menších orchestrů sehrávali pod vedením zkušeného dirigenta Břetislava Bakaly a dobývali své první úspěchy na domácích pódiích i v zahraničí. Prvními trumpetisty Státní filharmonie Brno byli Rudolf Dvořák, Alois Špaček, Bedřich Dvořáček a Antonín Marek. Období šedesátých let, kterým se zabývám ve druhé kapitole, přineslo brněnské filharmonii první výrazné úspěchy v zahraničí. Nezapomenutelným se stal první zájezd do tehdejšího Západního Německa. Trubková sekce zaznamenává první personální změny. Přichází do ní mladí absolventi brněnské konzervatoře Emil Drápela, Jan Slabák a později Milan Jermář a zaţívají zde své první úspěchy. Ve třetí části mapuji léta sedmdesátá, která znamenala konec angaţmá Jiřího Waldhanse, nejdéle působícího šéfdirigenta Státní filharmonie Brno, ale také první úspěšný zájezd do Spojených států. Do orchestru přichází další noví trumpetisté, Lubomír Mach a Josef Polouček. Jejich společné angaţmá v orchestru však trvá jen do konce sedmdesátých let. Nejprve odchází Milan Jermář a poté Jan Slabák, Josef Polouček a Emil Drápela. K Lubomíru Machovi nastupuje Josef Pavlíček. Osmdesátá léta jsou léty dvou úspěšných zájezdů do Japonska, obdobím dirigentů Františka Jílka, Petra Vronského a Petra Altrichtera. Poslední rok 1989 byl pak ovlivněn nejen politickými událostmi, ale také váţnou havárií Besedního domu. Do trubkové sekce přichází noví hráči, Jan Broda a Josef Jurčeka, a vrací se také Josef Polouček. Těmto létům byla věnována čtvrtá část mé práce. Pátá kapitola zmapovala konec dvacátého století ve Filharmonii Brno. Do tohoto období vstupuje orchestr značně omlazený. Mezi zahraničními vystoupeními dominuje zájezd do Jiţní Ameriky. V polovině devadesátých let se filharmonie vrací 40
do zrekonstruovaného Besedního domu. Novou posilou trubkové sekce je Vojtěch Novotný. Závěrečná část mé diplomové práce se věnovala období po roce 2000, období šéfdirigentů Petra Altrichtera a Aleksandara Markoviče. V těchto letech se uskutečnilo
mimo
jiné
několik
zájezdů
do
Japonska,
významné
turné
po Jihovýchodní Asii a koncerty v Číně. Zajímavým úspěchem bylo také získání grantu japonské vlády na nákup hudebních nástrojů značky Yamaha. Byl vypracován a schválen projekt výstavby multifunkčního Janáčkova kulturního centra, který ovšem dosud nebyl z finančních důvodů realizován. Filharmonie získala nový prostor pro své koncerty v nově otevřené Wannieck Gallery. Na postu ředitele vystřídali Bohuše Zoubka postupně David Mareček, Mgr. Zbyněk Matějů a PhDr. Marie Kučerová. Sloţení trubkové sekce je po příchodu dvou mladých trumpetistů Františka Kříţe a Petra Hojače na delší období stabilní. V poslední podkapitole popisuji své vlastní zkušenosti s účinkováním v orchestru Filharmonie Brno a zamýšlím se i nad společenským postavením a finančním ohodnocením hudebníků ve filharmonických a divadelních orchestrech. Informace o vzniku a vývoji orchestru Filharmonie Brno jsem čerpal především ze sborníků vydávaných k jubilejním sezonám. Mnohem těţší však bylo získat fakta o vývoji trubkové sekce. Bohuţel nebyly nikde k dispozici záznamy, které by mapovaly angaţmá jednotlivých členů, a tak jsem mohl zpracovat pouze vzpomínky a informace získané na základě osobních rozhovorů s některými trumpetisty a vydané v knize vzpomínek Jana Slabáka.
41
Použité informační zdroje
Literatura: MAJER, Jiří, Jiří Zapletal a Jan Slabák. Můj osud je Moravanka. Křenovice: Česká muzika, 2008. ISBN 978-80-254-2355-4.
Sborníky: Almanach k 40. výročí zaloţení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vyd.1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1987. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Státní filharmonie Brno a hudba dvacátého století. In: Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0. Konzervatoř Brno: Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy. Vyd.1. Brno: Blok, 1969. Státní filharmonie laureát státní ceny Klementa Gottwalda Brno. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie v Brně, 1957. Státní filharmonie Brno 1956-1966. Vyd.1. Brno: Blok, 1965. Státní filharmonie Brno 1956-1976: Jubilejní sborník Státní filharmonie Brno. Vyd.l. Brno: Blok, 1977. Státní filharmonie Brno 1956-2006: Brno Philharmonic Orchestra 1956-2006. Vyd.1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005. ISBN 80-239-5080-0.
42
Programové katalogy: Programový katalog Filharmonie Brno. 54. Koncertní sezona 2009/2010. Brno: Filharmonie Brno, 2009. Programový katalog Filharmonie Brno. 55. Koncertní sezona 2010/2011. Brno: Filharmonie Brno, 2010. Programový katalog Filharmonie Brno. 56. koncertní sezona 2011/2012. Brno: Filharmonie Brno, 2011. Programový katalog Filharmonie Brno. 57. koncertní sezona 2012/2013. Brno: Filharmonie Brno, 2012. Programový katalog Filharmonie Brno. 58. koncertní sezona 2013/2014. Brno: Filharmonie Brno, 2013.
Internetové zdroje: BENEŠ, Jiří. Filharmonie Brno. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=1003116 HANÁK, Jan. Jermář, Milan. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=1000875 ŢEMLA, Jan. Drápela, Emil. In: Www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=1003817
43
Osobní rozhovory: Osobní rozhovor s Josefem Pavlíčkem, 16. 4. 2014 Osobní rozhovor s Františkem Kříţem, 17. 4. 2014 Osobní rozhovor s Petrem Hojačem, 17. 4. 2014 Osobní rozhovor s Lubomírem Machem, 18. 4. 2014 Osobní rozhovor s Janem Brodou, 23. 4. 2014 Osobní rozhovor s Vojtěchem Novotným, 24. 4. 2014
44
Seznam příloh
Příloha č. 1: Orchestr Filharmonie Brno Příloha č. 2: Současní hráči trubkové sekce Filharmonie Brno
Zdroje příloh
Foto: Archiv FB [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.filharmonie-brno.cz/fotografie-v-tiskove-kvalite-p140.html Foto: Archiv FB [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.filharmonie-brno.cz/trubky-p274.html
45
Příloha č. 1: Orchestr Filharmonie Brno (2005)
Foto: Archiv FB [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.filharmonie-brno.cz/fotografie-v-tiskove-kvalite-p140.html
46
Příloha č. 2: Současní hráči trubkové sekce Filharmonie Brno
Jan Broda
František Kříž
Vojtěch Novotný
Foto: Archiv FB [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.filharmonie-brno.cz/trubky-p274.html
Josef Pavlíček
Petr Hojač
