Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Jaroslav Pajer tel.: mobil:

Objektivem

V obřadní bř d í síni í i v Uh Uherském ké Hradišti H dišti se 9. 9 května k ět kkonalo l poslední l d í rozloučení l č í s vojákem, ják kt kterýý zahyh nul v Afghánistánu. Společně s více než pěti sty smutečními hosty se s padlým vojákem přišli rozloučit také ministryně obrany Vlasta Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. Devětadvacetiletý praporčík in memoriam Radim Vaculík, nositel Záslužného kříže ministryně obrany I. stupně, který 30. dubna letošního roku při výkonu služby v afghánské misi ISAF – PRT položil svůj život, byl pochován se všemi vojenskými poctami. Úctu a hlubokou bolest přišli svému kolegovi a kamarádovi vyjádřit i desítky prostějovských průzkumníků. „Bude nám chybět tvoje vtipkování, tvoje ochota i tvoje spolehlivost. Budeš nám chybět, ale nezapomeneme na tebe,“ pronesl pohnutým hlasem zástupce velitele 102. průzkumného praporu major René Sabela a dodal: „Bylo mi ctí ti velet.“ Foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafická úprava Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Aero Vodochody Uzávěrka čísla 7. 5. 2008 Toto číslo vyšlo dne 26. 5. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

v jejich vysokých hodnostech a funkcích dařilo.“ Den předtím, ve středu 7. května, proběhlo za účasti nejvyšších armádních představitelů v prostorách Vojenského historického ústavu Praha slavnostní jmenování nových plukovníků Armády České republiky. Po úvodním vystoupení prvního zástupce náčelníka GŠ AČR generálmajora Josefa Prokše byly vyhlášeny rozkazy ředitele Ředitelství personální podpory, jimiž se jmenují do hodnosti plukovníka Jaroslav Jochec, Jiří Klose, Karel Filip, Božetěch Jurenka, Vlastimil Malý, Karel Niederhafner, Vlastimil Tichý, Antonín Vodák, Miroslav Beran, Libor Dědoch, Josef Kula, Josef Michl, Jan Ohlídal, Karel Zinke, Zdeněk Brázda, Mojmír Vodička, Jiří Dvořák, Jaroslav Jírů, Stanislav Štěpánek, Pavol Varga, Petr Balachoncev a Miroslav Ryska. Poté jmenovaní převzali z rukou náčelníka Generálního štábu AČR

Noví generálové a plukovníci

Text: Věra ČERNÁ a Pavel LANG Foto: Věra ČERNÁ a Jiří HOKŮV

Ve čtvrtek 8. května v prostorách Pražského hradu prezident republiky Václav Klaus slavnostně jmenoval tři generály Armády České republiky. Za přítomnosti ministryně obrany Vlasty Parkanové a předních státních činitelů převzali na Hradě z rukou prezidenta republiky jmenování do hodnosti generálmajora brigádní generál František Malenínský, velitel sil podpory a výcviku, a brigádní generál Ondrej Páleník, ředitel Vojenského zpravodajství. Plukovník gšt. Jaroslav Kocián, náčelník sekce logistiky JFC HQ zahraničního pracoviště Mons, byl jmenován do hodnosti brigádního generála. Všichni tři generálové zastávají odpovědné řídící funkce a výrazně se zasloužili o realizaci reformy ozbrojených sil ČR. Podíleli se na plnění úkolů doma i v zahraničí, během kterých získali 2

nenahraditelné praktické zkušenosti. Po celou dobu svojí služby prokazují stabilní profesionální připravenost. Prezident republiky při příležitosti státního svátku 8. května jmenuje nové generály každoročně a na adresu těch letošních uvedl: „Dovolte, abych jmenovaným generálům poblahopřál a věřím, že si uvědomují, jak vysoké hodnosti dostávají. Přál bych jim, aby se všem

generálporučíka Vlastimila Picka pamětní list a jejich manželky a partnerky kytici. Náčelník GŠ AČR pak popřál jmenovaným plukovníkům hodně úspěchů v nových hodnostech a funkcích. „Chci vám říct, že moc plukovníků do budoucna v armádě nebude, takže si této hodnosti velice važte,“ dodal generálporučík V. Picek.

Sloužit vlasti je životním posláním Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ

Ve středu 7. května udělila Vlasta Parkanová Záslužné kříže I., II. a III. stupně. Zároveň ministryně rozdala devět medailí Armády České republiky I. stupně. Dohromady bylo Záslužným křížem ministryně obrany České republiky oceněno jedenačtyřicet příslušníků resortu obrany a válečných veteránů. Oceněným poblahopřáli i náměstci ministryně obrany Jaroslav Kopřiva a František Padělek a náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek. Mezi těmi, kteří obdrželi nejvyšší vyznamenání, tedy Záslužný kříž I. stupně, byl i rotný Nikolaj Martynov, který vloni tragicky zahynul v Afghánistánu. Vyznamenání udělené in memoriam za něj převzala maminka. „Nemám slov, je mi to pořád moc líto. Nikolaj byl skvělý kluk,“ uvedla plačící paní Martynovová a dodala: „Mám v armádě ještě jednoho syna. Prosila jsem ho, ať odejde, ale řekl, že tu práci má moc rád a že zůstane.“ Vlasta Parkanová v projevu zmínila osvobození Československa v květnu 1945 a vrátila se také do dob po listopadu 1989, kdy se republika znovu stala svobodným a demokratickým státem. „Tehdy se některým zdálo, že vše zlé odplynulo a že armáda ztrácí smysl. Svět je ale nepoučitelný, a tak, jak mizí zla některá, přicházejí zla nová. Vy všichni plníte úkoly, abychom se těm zlům ubránili a abychom naši svobodu a demokracii zachovali i dalším generacím. Někdy je tato svoboda zaplacena daní nejvyšší – a přesto má hluboký smysl a zaplacena být musí,“ uvedla ministryně Parkanová a dodala: „To, co vás čeká v příštích měsících a letech, nebude o nic lehčí než to, co je za námi. Věřím, že společně se všemu zlu dokážeme bránit i nadále.“ „Je to pro mě ocenění dvacetileté práce v armádě. Vyznamenání jsem sice dostal za půlroční misi v Kosovu, ale já to spíše vnímám jako zúročení zkušeností, které jsem dosud v armádě získal,“ řekl major Lukáš Kunče, velitel 41. mechanizovaného praporu 4. brigády rychlého nasazení. 3

VRCHOL v kariéře Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a archiv šprap. Luďka Kolesy

Nejvyšší praporčickou funkci na Velitelství NATO pro transformaci, které sídlí na americké námořní základně v Norfolku, zastává poprvé v jeho historii „neameričan“ a navíc suchozemec štábní praporčík Luděk Kolesa. Za velmi krátkou dobu si zde získal respekt podřízených a uznání nadřízených.

kteří tvoří vvětšinu personálu v mé podřízenosti, vvnímají moji přítomnost neŘíkal jsem jim, že se s tím mugativně. Ří sejí smířit, protože třeba ani v příštích padesáti le letech nebude na této funkci americký námořník. Vysvětloval jsem jim, že o nnámořnictvu nic nevím, jsem h suchozemec, ale když mi pomohou, abych do této problematiky nahlédnul, bude to prospěšné pro všechny. Později jsem se začal účastnit například jednání praporčické komise řešící přestupky námořníků. Je to o tom, že když někdo

Rok působíte na Velitelství NATO pro transformaci. Jak se s tímto nadhledem díváte na systém vedoucích a vrchních praporčíků, který jste v Armádě České republiky budoval? Lidem v České republice se často zdá, že se nic nemění a vše se hýbe jen velmi pomalu. Mám ale nyní šanci se na to dívat z jiného úhlu pohledu a díky své vysoké pozici vidím i do ostatních zemí. Zjišťuji, že změna, kterou jsme v uplynulých letech udělali, je naprosto zásadní.

Na začátku minulého roku vyhrál výběrové řízení na pozici hlavního praporčíka Velitelství NATO pro transformaci šprap. Luděk Kolesa Jak se vám za poslední rok změnil život? Samozřejmě zásadně. Už když jsem byl ve funkci hlavního praporčíka AČR, tak jsem hodně cestoval. Navštěvoval jsem vojenské jednotky, zahraniční velitelství a vojáky v misích, ale na této funkci to dostalo úplně jinou dimenzi. Takže moje cesta do Německa na toto sympozium hlavních praporčíků NATO, kde se nyní nacházíme, je již osmadvacátým letem přes oceán od 9. května 2007, kdy jsem přicestoval do USA ujmout se funkce hlavního praporčíka na Velitelství NATO pro transformaci. Za posledních dvanáct měsíců jsem strávil mnoho hodin a dní v letadlech a dost zásadně mi to změnilo práci a život. Mnoho lidí mi připomíná, že můj předchůdce tolik nelétal a dokonce vůbec nedoprovázel velitele na jeho služebních cestách. Hned po příchodu na toto velitelství jsem se na tom s velitelem domluvil a navštívil s ním řadu zemí, kde jsem si myslel, že budu prospěšný. Nezakrývám, že to ze začátku u některých lidí na velitelství vzbuzovalo velký údiv. Proč jste zvolil tento odlišný přístup? Důvod byl prostý. Na národní pozici hlavního praporčíka jsem cítil, co mi 4

z NATO chybí, a teď se to snažím napravovat. Inicioval jsem třeba užší spolupráci hlavních praporčíků působících na nejdůležitějších velitelstvích NATO, kdy spolu řešíme různé záležitosti týkající se třeba vzdělávacích kurzů, rozvojového programu pro poddůstojníky a praporčíky NATO nebo diskutujeme o jejich postavení na aliančních velitelstvích,

kde opět probíhá transformace, změny struktur a snižování počtů. Jak bylo náročné si na tomto velitelství se silnou námořní tradicí vybudovat svoji pozici a získat respekt kolegů? Ze začátku se mi skutečně zdálo, že příslušníci amerického námořnictva,

z poddůstojnického nebo praporčického sboru udělá chybu, tak si ho pozvou jeho nadřízení praporčíci a celou kauzu s ním proberou. Pochopitelně ho nejprve pořádně vyděsí a teprve pak s ním procházejí celou událost. Podle toho, co jim říká a jakou má za sebou kariéru, doporučí veliteli nejvhodnější řešení. Mohou se za něj zaručit, že nic takového už neudělá, a hříšník může vyjít bez trestu, nebo se ukáže, že to je nenapravitelný lotr, a pak dostane pořádně za uši. Stejně tak se účastním i jednání povyšovací komise pro poddůstojníky a praporčíky U. S. Navy na našem velitelství, kdykoliv mi to čas dovolí, různých ceremoniálů a navštívil jsem už i pár válečných plavidel. Myslím si, že se mi tak podařilo překlenout ten počáteční odstup. Ostatně, nic jiného mi nezbývá, vždyť i moje asistentka je příslušnice U. S. Navy.

Nyní si to tolik neuvědomujeme. Možná to byl v počátku velký skok, ale jak jsme si zvykli na velké změny, tak nám ty další a menší kroky už připadají pomalé. Někdy se mi ale zdá, že se otáčíme a děláme kroky opačným směrem, než je dělají ostatní. Co máte na mysli? Tím, že jsem ve Spojených státech, tak se dostávám k informacím, ke kterým bych z domova asi neměl přístup. Nejde o nějaké tajné údaje, jen se prostě některé věci u nás nedočtete. Americké námořnictvo například ustoupilo od požadavku, aby jejich vojáci na úrovni OR-9, což jsou v našem případě štábní praporčíci, měli bakalářské vzdělání. Vzdělání je samozřejmě bezvadná věc, ale když se tito lidé zabývají studiem, nemají čas na to ostatní. Nemohou se naplno

věnovat své funkci a práci nebo se studium komplikuje intenzivním nasazováním do operací. V Česku jsme udělali pravý opak než Američané. Rozkazem ministryně obrany jsme tento požadavek zavedli. Nechci domýšlet, co by to mohlo způsobit. Při tvorbě tohoto systému nám totiž šlo právě o to, aby funkce vrchních praporčíků byly postaveny především na zkušenostech z jednotek, vojenském vzdělání a kurzech. Tak, jako to funguje a osvědčilo se to v západních armádách. Bakalářské vzdělání je dobré, pokud jde o obor, který s touto funkcí souvisí. Nemělo by to být jakékoliv bakalářské vzdělání a nesmí být zásadní podmínkou k povýšení do nejvyšší praporčické hodnosti, ale případně pomocným kritériem přinášejícím plusové body. Nyní uplynul rok vašeho působení na tomto aliančním velitelství. Uvažujete o tom, co budete dělat za dva roky, až zde vaše mise skončí? Na to se mě ptá hodně lidí. Zatím vidím jedinou možnost, že až se vrátím, tak odejdu do zálohy. Počítal jsem s tím, že moje vojenská kariéra skončí už na funkci hlavního praporčíka AČR a byl jsem s tím smířen už v okamžiku, kdy jsem funkci před lety přijal. Myslel jsem si, že by to měl být vrchol kariéry. Potvrdilo se mi to i později, když jsem jednal s Nizozemci, kteří mi říkali, že jejich první hlavní praporčík ozbrojených sil se později stal důstojníkem. Povýšili jej do hodnosti majora, což vzbudilo velmi negativní reakce v praporčickém sboru, když se jejich bývalý šéf stal jedním z tisíce důstojníků. Na základě toho to jejich náčelník Generálního štábu zakázal a už se to nesmí opakovat. Od začátku jsem byl smířen s tím, že poté, co opustím funkci hlavního praporčíka, tak odejdu do zálohy. Postup na tuto funkci ve strukturách NATO byl nečekaným dalším stupněm mé kariéry. Snad jediná šance by byla, kdyby se celý systém funkcí vedoucích a vrchních praporčíků nějak rozpadl a náčelník Generálního štábu mi řekl: „Pojď zpátky a pomoz nám to znovu postavit na nohy.“ Takovou situaci si ale vůbec nepřipouštím, nevidím důvod, proč by se cokoliv takového mělo stát. Ale třeba existují záměry, co se mnou, o nichž nemám zatím tušení. 5

PŘÍPRAVA je v plném proudu

Do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy sídlící na základně Fort Bliss v texaském El Pasu byl uveden první Čech

Hovoříme s velitelem 13. kontingentu KFO KFOR OR podplukovníkem Jiřím Ročkem

Text: Jan ZEMAN Foto: CPO – Crystal Raner

Mezi nejlepšími Teprve druhému zahraničnímu studentovi se dostalo pocty, že byl uveden do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy. Prvním byl Nizozemec Willem Tanis, který nejvyšší akademii pro poddůstojníky pozemních sil Spojených států amerických absolvoval v ročníku 37 v letech 1990 – 1991. Jako druhý byl do Síně cti slavnostně uveden 8. května tohoto roku šprap. Luděk Kolesa, který byl prvním českým studentem této prestižní vzdělávací instituce. Do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy jsou uváděni jen ti nejlepší z nejlepších. Americkým absolventům se této pocty zpravidla dostává až po jejich smrti a cizinci tam jsou uváděni jen ve zcela výjimečných případech. Letos k tomu došlo teprve podruhé v historii akademie. Nizozemec Willem Tanis se po absolvování akademie v roce 1991 stal vůbec prvním vrchním praporčíkem Královských pozemních sil Nizozemska 6

a později v pořadí druhým hlavním praporčíkem Královských ozbrojených sil Nizozemska. Za zmínku stojí také to, že v roce 2005 přijel do České republiky jako historicky první návštěva pozvaná hlavním praporčíkem AČR. V roce 2003 byl Luděk Kolesa vybrán na funkci prvního hlavního praporčíka Armády České republiky a několik týdnů poté, co byl slavnostně uveden do nově vytvořené funkce, odjeli spolu s Dušanem Rovenským do kurzu v U. S. Army Sergeants Major Academy jako první čeští studenti. Desetiměsíční studium se skládá ze čtyř částí, kterým předchází několikatýdenní jazyková příprava v texaském San Antoniu. První část je zaměřena na zlepšení komunikačních schopností vojáků a zvládání administrativy. Další blok se soustředí na správné vydávání bojových rozkazů a zpracovávání briefingů. V této fázi se velká pozornost věnuje například procesu mobilizace, společnému operačnímu plánování nebo topografii. V poslední části kurzu jde především o porozumění způsobu boje americké armády a využívání zpravodajské podpory. Od založení akademie v roce 1971 ji absolvovalo přes 30 tisíc vojáků. Největšího úspěchu z českých studentů zaznamenal právě šprap. Luděk Kolesa, který ve svém ročníku dosáhl desátého nejlepšího studijního výsledku

a jsme v kontaktu s 12. kontingentem. Dostáváme tak podrobné zprávy o dění v prostoru odpovědnosti. Nemyslím si, že bychom měli dělat nějakou specifickou přípravu. Oproti předchozím kontingentům je tak jedinou změnou, že mechanizovaná rota bude týden cvičit ve srubovém táboře ve Vyškově.

a byl nejúspěšnější ze zahraničních studentů. Získal za to cenu International dentů Leadership Award.

Čeští studenti U. S. Army Sergeants Major Academy: Class 54 (2003 – 2004) šprap. Luděk Kolesa (hlavní praporčík Velitelství NATO pro transformaci) a prap. Dušan Rovenský (síly podpory a výcviku) Class 55 (2004 – 2005) prap. Romana Prejzková (LZ Čáslav) a nprap. Miroslav Švadlena (hlavní praporčík AČR) Class 56 (2005 – 2006) prap. David Foltýn (4. brn) a prap. Tomáš Suja (velitelství NMT-Irák) Class 57 (2006 – 2007) prap. Robert Batěk (142. propr) a nprap. Lubomír Volný (53. bPSEB) Class 58 (2007 – 2008) prap. Robert Plzák (13. db) a prap. Jan Rek (ŘePP) Class 59 (2008 – 2009, v jazykové přípravě před zahájením studia) prap. Peter Forró (151. zpr) a nprap. Milan Sviták (15. žzb)

Dojde k nějakému posílení kontingentu? Zůstává to stejné jako u předchozích kontingentů. Operační úkol bude plnit mechanizovaná rota, kterou v případě potřeby doplní záložní rota. V takovém případě by se do Kosova měla přesunout do pěti dní. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

V červenci se do Kosova vydá již 13. kontingent KFOR, který vzniká na bázi 13. dělostřelecké brigády. Během přípravy před misí nám podplukovník Jiří Roček poskytl rozhovor. Na jaře vyhlásilo Kosovo samostatnost. Odlišuje se něčím příprava 13. kontingentu KFOR od předchozích rotací? Příprava zůstává stejná jako u předešlých kontingentů. Samozřejmě že situaci v Kosovu neustále pečlivě sledujeme

Jaké jednotky tvoří 13. kontingent KFOR? Mechanizovaná rota a rota zabezpečení vznikla na bázi 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu, který je dislokován tady v Jincích. Záložní rotu tvoří příslušníci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic. Další jednotky Armády České republiky vytvářejí prvky, jako je například obvaziště, psovodi nebo ženijní četa. Kolik vojáků má za sebou více než jednu misi? Předchozí mise, kterou stavěla 13. dělostřelecká brigáda, byla stejně jako nyní doplňována především vojáky ze 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu. Pokud bych měl procentuálně vyjádřit podíl lidí v kontingentu, kteří již byli v misi, tak je to mezi 30 – 40 procenty.

Podplukovník Jiří Roček slouží v armádě už 20 let. Vystudoval obor raketové vojsko – dělostřelectvo na Vojenské vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově a poté nastoupil k útvaru v Kynšperku nad Ohří, kde velel četě a později baterii. Od roku 1994 slouží v Jincích v různých štábních a velitelských funkcích. Do března minulého roku velel 132. smíšenému dělostřeleckému oddílu a nyní je náčelníkem štábu brigády. V zahraniční misi ještě nebyl, ale velel záložní rotě 8. kontingentu. Při této příležitosti měl možnost se blíže seznámit s prostorem odpovědnosti českého kontingentu v Kosovu.

Kdy se uskuteční závěrečné odborně-taktické cvičení, které by mělo završit přípravu kontingentu? S přípravou kontingentu jsme začali v lednu. Vojáci nejprve prošli zdravotními a psychologickými vyšetřeními a poté se pokračovalo teoretickou a praktickou přípravou. Vše vyvrcholí odborně-taktickým cvičením, které se uskuteční od 16. do 20. června v Brdech. Bude se jej účastnit celý kontingent, včetně záložní roty. 7

Uspěli hned napoprvé

v ČR. První Flying Rhino u nás se potom uskutečnilo v roce 2003. Téhož roku se oddělení transformovalo do roje, který funguje až dosud. Letos však čeká návodčí další reorganizace, v rámci které se výrazně zvýší počet jednotlivých skupin.

ZÁKLADEM JE VÝBĚR LIDÍ

Nábor vhodných kandidátů na pozici leteckých návodčích rozhodně není snadnou záležitostí. Požadavky jsou totiž obdobné a mnohdy ještě vyšší než požadavky na příslušníky jiných speciálních jednotek. V současnosti je to především dvouletá praxe v armádě a pochopitelně vynikající zdravotní stav a fyzická kondice. I když jak přiznává pplk. Bauer, není fyzička tím nejdůležitějším. „V minulosti jsme tento faktor brali jako rozhodující, nicméně postupem času se ukázalo,

Letečtí návodčí jsou prvními příslušníky českých vzdušných sil nasazenými přímo v bojových operacích Text: Tomáš SOUŠEK Foto: archiv 223. lbz

Ještě před pár lety věděl o českých leteckých návodčích jen málokdo. Malá skupinka skutečných profesionálů však stále procházela náročným výcvikem, a to jak u nás, tak i v zahraničí. Dovídali jsme se o něm většinou jen v souvislosti s leteckým cvičením Flying Rhino. Dnes již působí návodčí i v zahraničních misích, a tak můžeme přiblížit jejich zkušenosti z reálného bojového nasazení. 8

Forward Air Controller (FAC) neboli předsunutý letecký návodčí je jednou z nejnáročnějších vojenských profesí. Jeho úkolem je především koordinování činnosti vzdušných sil s pozemními jednotkami a přesné navádění letadel v rámci přímé letecké podpory CAS (Close Air Support). Role návodčích je v bojových podmínkách nezastupitelná i přesto, že dnes existují moderní navigační a naváděcí systémy jak pro letadla, tak pro samotnou munici. Díky návodčím bylo s vysokou přesností zničeno mnoho cílů v řadě ozbrojených konfliktů posledních desetiletí. České armádě však takováto schopnost až donedávna chyběla. Vznik české jednotky předsunutých leteckých návodčích lze datovat rokem 2001, kdy se Česká republika přihlásila k plnění jednoho z aliančních závazků označeného Force Goal 0315 – výstavba a modernizace skupin

navedení taktického letectva. „Tento úkol v sobě nese několik hlavních oblastí – výběr a výcvik personálu, speciální vybavení, zabezpečení spojení a v neposlední řadě i mobilitu. V zadání je zmíněn také operační stupeň, na němž by měli návodčí působit – v našem případě je to celé rozpětí od praporu až po divizi,“ říká velitel 223. letky bojového zabezpečení v Náměšti nad Oslavou podplukovník Zdeněk Bauer. Právě v Náměšti bylo 1. října 2001 vytvořeno oddělení leteckých návodčích, kdy v podstatě na zelené louce začínalo prvních pět specialistů. Ti se však do budování nové jednotky pustili s vervou, a tak se již na jaře příštího roku zapojili do prvního mezinárodního cvičení na území Spolkové republiky Německo. O půl roku později zorganizovali vlastní cvičení na území České republiky, které neslo název Czech Mate 2002. Šlo o jakýsi nultý ročník Létajícího nosorožce

náročnou práci problémy ani s výpočetní technikou. Pokud voják projde výběrovým řízením, je okamžitě zařazen k jednotce, kde se zprvu věnuje zejména taktice malých jednotek v organickém týmu. Samozřejmostí je také intenzivnější střelecká či výsadková příprava. Na základě nejnovějších poznatků z vojenských konfliktů se do výcviku zařazuje i příprava pro přežití a únik z nepřátelského území. Souběžně s tímto výcvikem musejí noví příslušníci jednotky nastudovat řadu dokumentů a publikací týkajících se samotného navádění letadel. Součástí této fáze přípravy jsou i první pokusná navedení pod dohledem instruktora. V tomto ohledu se jako ideální jeví začlenění jednotky do struktury letecké základny, kdy je možné využívat běžných letových akcí. Pokud jde vše podle plánu, odchází poté nováčci do některé ze zahraničních

specializovaných škol pro letecké návodčí. V NATO jich je asi deset, nicméně čeští vojáci spolupracují zejména s JFACTSU (Joint Forward Air Control Training and Standard Unit) v britském Leemingu nebo s americkým JFCOE (Joint Fire Centre of Excellence), respektive s obdobnou školou na základně v německém Spangdahlemu. Zde se kromě další teorie věnují zejména praktickému navádění skutečných letadel na skutečné cíle. Právě vzhledem k desítkám letů různých typů letecké techniky a také kvůli spotřebované munici se cena jednoho kurzu pohybuje velmi vysoko. Tento takzvaný vstupní kurz trvá pět týdnů, a pokud se jeho účastníkům podaří splnit osmnáct úspěšných navedení, získávají certifikát omezené bojové způsobilosti „Limited Combat Ready“. Další výcvik pak probíhá opět na domácí půdě s tím, že i zde je přesně stanoven počet úspěšných navedení, a to nejen ke zvyšování kvalifikace, ale i pro její udržení. V tomto případě je to alespoň čtyřiadvacet do roka. Jinými slovy, pokud nebude návodčí pravidelně navádět, přestane splňovat podmínky podobně jako třeba pilot, který delší dobu nelétá. Naštěstí letka bojového zabezpečení v Náměšti má již vyškolené vlastní „supervisory“, kteří mohou ostatní dále cvičit a kteří také udělují kvalifikaci plné bojové způsobilosti „Combat Ready“. Děje se tak zpravidla při cvičeních typu Flying Rhino. Nicméně ani poté nemá návodčí „vyhráno“. Nejen že si musí kvalifikaci neustále udržovat, ale před každým nasazením v reálné bojové misi je ještě přezkušován z postupů platných pro danou operaci přímo na místě. Teprve poté je mu přidělen vlastní volací znak a je

že důležitější je dobrá znalost anglického jazyka. Fyzickou zdatnost totiž můžeme vhodným výcvikem dostat na požadovanou úroveň v řádu měsíců, zatímco příprava člověka, který neumí anglicky, se může protáhnout třeba až na čtyři pět let,“ vysvětluje velitel letky bojového zabezpečení. Uchazeč splňující jazykové znalosti úrovně Stanag 3333 tak má pro něj větší cenu. Výhodou jsou určitě i další dovednosti, jako například výsadková praxe, spojařské či speciální kurzy a podobně. Vzhledem k postupné digitalizaci bojiště by neměl mít zájemce o tuto 9

zařazen na seznam osob oprávněných navádět spojenecké stroje.

TŘI HELLFIRY NESTAČILY

Výše popsaným výcvikem prošli mezi jinými také kapitán Pavel Ostrý a praporčík Jan Ježek. Právě tito dva vojáci se stali prvními českými návodčími nasazenými ve skutečném boji. Od dubna do října 2007 působili v sestavě Útvaru speciálních operací Vojenské policie v rámci mise ISAF-SOG v Afghánistánu. Ještě před svým odletem k již druhé misi poskytli A reportu exkluzivní rozhovor. „Naším hlavním posláním v Afghánistánu byla podpora vlastní jednotky Vojenské policie s tím, že pokud zrovna neplnila konkrétní úkol, byli jsme k dispozici britskému velení,“ zahajuje vyprávění kapitán Ostrý. „Nasazovali nás dvěma způsoby. Účastnili jsme se prakticky každé bojové operace jednotky SOG, kdy jsme plnili stejné úkoly jako její kmenoví příslušníci. Teprve pokud vznikla potřeba letecké podpory, dostali jsme se k naší profesi návodčích a zařídili vše potřebné k úspěšnému navedení. Druhý způsob byl opačný – hlavním úkolem bylo zničení přesně daného a známého cíle, letecká podpora byla vyžádána s předstihem a vojenští policisté pak jen zajišťovali naši ochranu. Dalo by se říci, že jednou jsme pomáhali my jim a podruhé zase oni nám,“ říká kapitán Ostrý. K jedné z prvních operací, při nichž byli využiti i návodčí, došlo hned na začátku jejich afghánské mise. „Úkolem SOGu bylo tehdy zneškodnění protivníka, který se ukrýval v jedné z vesnic v údolí řeky. Po provedení hlavního útočného manévru se vojenští policisté vydali mezi budovy, aby důkladně prohledali každý jednotlivý objekt. Celá vesnice se totiž skládala z takzvaných compoundů, tedy jakýchsi dvorů obehnaných vysokou zdí. Spolu s kolegou jsme zůstali na shromaždišti, kde jsme měli i další munici, auta a čtyřkolky, a odtud jsme kryli jižní část jednotky. Krátce nato se ozvala střelba z jednoho compoundu a po chvíli se k nám připlazil britský voják, kterého jsme již znali. Ten nás požádal o pomoc, a tak jsme se přesunuli na střechu vedlejšího domu a snažili se zjistit, odkud přesně 10

střelba vychází. Identifikovali jsme několik střelců ve vzdálenosti zhruba 300 metrů. Zatímco jeden z nás zaměřoval souřadnice cíle, druhý navázal spojení s nadřízeným stupněm a vyžádal leteckou podporu,“ vzpomíná praporčík Jan Ježek. Protože tento útok nebyl plánovaný, nebylo možné požadovat konkrétní typ letadla s konkrétní municí, proto museli návodčí čekat, jaký stroj v danou chvíli přiletí. V tomto případě dorazila na místo dvojice amerických bitevních vrtulníků AH-64 Apache. „Piloty vrtulníků jsme naváděli vizuálně, protože v té chvíli jsme měli k dispozici jen radiostanici. Naštěstí nedaleko cíle stála věž místní mešity, která posloužila jako vhodný referenční bod a cílový objekt tak bylo možné dobře popsat. Navíc z budovy neustále vycházela střelba, nemohlo tedy dojít k záměně s jiným domem,“ dodává kapitán Pavel Ostrý. Vrtulníky Apache proto odpálily celkem tři řízené střely Hellfire, které zničily hlavní budovu a také jednu ze zdí obepínající celý dvůr. Teprve v tu chvíli se odkryl jeskynní systém, v němž bylo mimo jiné

i skladiště zbraní a kde se schovávali další protivníci. Zničení podzemních chodeb ale už nebylo v silách vrtulníků, a tak přišly na řadu dánské stíhací letouny F-16. Zatímco operátoři vrtulníků ozařovali cíl laserovým paprskem, odhodil pilot F-16 500librovou řízenou pumu, která dopadla s centimetrovou přesností. „Dánský pilot navíc celou lokalitu sledoval pomocí speciálního průzkumného kontejneru, díky němuž odhalil další nepřátelské vojáky ukrývající se v nedalekém porostu. Po nezbytném procesu ověřování, zda se nejedná o vlastní jednotku, dostal povolení k útoku, načež další puma dopadla na toto místo. Celý nálet pak završila tisícilibrová puma svržená opět na vstup do podzemí. Teprve poté protivník definitivně přestal klást odpor,“ popisuje závěr operace praporčík Ježek.

SPRÁVNĚ SE POUČIT

Dva čeští letečtí návodčí provedli během své mise dvojnásobný počet navedení, než je dlouhodobý průměr v celém Afghánistánu. Ne vždy šlo ale

o navádění letounů vyzbrojených pumami či raketami. Návodčí totiž slouží také k navádění průzkumných strojů, a co je velice zajímavé, i k navádění bezpilotních prostředků. Každopádně však prokázali své kvality a u svých kolegů i velitelů si získali značné uznání. Zkušenosti, které přivezli do vlasti, hovoří jasně – systém výcviku je nastolen správně a umožňuje plnění i těch nejnáročnějších bojových úkolů. Přesto se v armádě objevují snahy o jeho změny. Zatímco podle původního zadání se měli návodčí připravovat na jediném místě a poté být podle potřeby přidělováni k jednotkám nasazovaným do bojových operací, dnes zaznívají požadavky na trvalé zavedení této odbornosti u konkrétních jednotek. Vzhledem k délce a náročnosti výcviku návodčích je ale otázka, zda by v takovém případě bylo možné udržovat jejich kvalifikaci na potřebné úrovni. Rozhodně by nebylo moudré přijít kvůli neuváženému rozhodnutí o schopnosti, jichž po letech usilovného výcviku a investování značných prostředků předsunutí letečtí návodčí z Náměště nad Oslavou dosáhli.

11

TÁBOR perspektivní

V posádce Tábor sídlí 12 vojenských útvarů, zařízení a součástí AČR pracuje téměř 800 profesionálů a civilních zaměstnanců je nejpočetnějším útvarem 42. mpr Svatováclavský armáda využívá osm areálů a objektů: administrativní budovu „E“ kasárna Prokopa Holého kasárna Klokoty tři ubytovací budovy objekt výdejny součástek naturálního odívání vojenskou plovárnu

Text a foto: Jaroslav PAJER

Počátek třetího tisíciletí přinesl obyvatelům a příslušníkům táborské posádky několik osudových rozhodnutí. Když si je člověk připomene, uvědomí si obrovskou pravdivost písně Voskovce, Wericha a Ježka „Život je jen náhoda“, kde v textu říkají, že „jednou jsi dole, jednou nahoře“.

Nejprve, v roce 2002 Nejprve 2002, bylo jihočeské město v souladu s „Koncepcí výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky“ označeno za perspektivní posádku. Mimo jiné v ní měla sídlit jedna z pěti vysokých vojenských institucí – 3. velitelství podpory. 12

Posádka, v níž je nyní dislokováno dvanáct útvarů, zařízení a součástí armády, se chystá přivítat další vojenské profesionály

Poté Poté, v polovině roku 2003 2003, zdej zdejším vojákům, občanským zaměstnancům i starostovi přivezl tehdejší ministr obrany Miroslav Kostelka zvěst, že se Tábor stává posádkou uvolňovanou, a tedy neperspektivní. I přes vzedmutí značné vlny nesouhlasu to v listopadu téhož roku stvrdila vláda přijetím

materiálu „Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec“. Hovořilo se o tom, že vojsko z města úplně odejde kolem roku 2010. Další zlom přinesla ministryně obrany Vlasta Parkanová loni v srpnu, když prozradila, že má ambici vrátit vojáky do Tábora coby perspektivní posádky. Dvaadvacátého října to schválením „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“ potvrdila vláda. A co na to Táboráci? „Ti si nedokážou představit, že by vojáci ve městě nebyli. Vztah s veřejností, orgány města i různými jinými institucemi je na výborné úrovni,“ říká velitel posádky plukovník Jiří Neubauer, který současně stojí v čele zdejšího velitelství Vojenské policie. „Dnes je ve městě dislokováno dvanáct útvarů, zařízení a součástí Armády České republiky. Celkově to představuje přes 800 pracovníků vojenské správy.“ V našich novodobých dějinách je Tábor vojenskou posádkou od roku 1932, kdy sem přichází dělostřelecký pluk 305. Od padesátých let téhož století pak město nabývá z vojenského

hlediska na významu. S různými přestávkami zde totiž sídlí i vyšší instance – Vojenská oblast, Střední vojenský okruh, 4. armáda. V roce 1969 tu vzniká velitelství Západního vojenského okruhu, který představuje uskupení více než tří set útvarů. I po zrušení tohoto kolosu v prosinci 1991 sídlí v posádce významné armádní štáby – Vojenské velitelství Západ, velitelství 1. armádního sboru, velitelství Vojska územní obrany, Velitelství sil územní obrany, Velitelství podpory. Vedle nich byla v Táboře dislokována i spousta dalších útvarů a zařízení. Obývaly několik areálů, z nichž už část postupně se zeštíhlující armáda opustila. V současnosti armáda ve městě používá několik objektů. Asi nejznámější je administrativní budova „E“ v ulici Kpt. Jaroše. Zde vždycky sídlili místní nejvyšší vojenští funkcionáři. Dnes v ní najdeme Velitelství Vojenské policie Tábor. V budově je dále umístěno oddělení geografického zabezpečení, tiskárna, knihovna s videopůjčovnou, stálá minivýstavka filmových promítaček, expozice táborských vojenských tradic, ale také sauna a na přilehlém pozemku tři tenisové kurty. Další významný areál tvoří kasárna Prokopa Holého, jež ohraničují ulice Kpt. Jaroše a Kyjevská. Obývají ho Posádková hudba Tábor (budova „X“), regionální finanční odbor (budovy „X“ a „Y“), ošetřovna (budova „Y“) a několik jednotek 42. mechanizovaného praporu (budova „Z“). V minulosti zde

byly zrekonstruované skladové haly a jídelna, v níž se stravuje na 350 osob. Samostatným objektem je Dům armády Tábor s kinosálem pro 310 diváků, klubovnami a kavárnou. Dolní část těchto kasáren, jejichž posledním „velkým“ uživatelem byl někdejší 18. tankový pluk, je zatím téměř prázdná. Sídlí tu několik menších vojenských zařízení. Situace by se měla změnit v následujících letech, kdy má do posádky přibýt 531. prapor pasivních systémů. Na okraji města směrem na Písek obývá kasárna Klokoty štáb a zbývající jednotky 42. mpr Svatováclavského. „Je to nejpočetnější útvar ve městě,“ uvádí velitel posádky. „Loni se podílel na zabezpečování misí v zahraničí. Nyní prochází výcvikovým cyklem, aby mohl být příští rok opět nasazován.“ Pro přípravu jeho příslušníků, ale i dalších vojáků slouží nedaleké cvičiště Zahrádka využívané ke zdokonalování řidičů při jízdě terénem či k výcviku taktiky. K dispozici je rovněž blízká pěší střelnice Dražice. Ta prochází modernizací. „Renovovali jsme házeliště granátů, nyní zde stavíme ,vesničku‘, kde budeme moci procvičovat prohledávání budov a jejich obsazování,“ doplňuje Jiří Neubauer. „Hotovo má být letos v květnu.“ Kdo ve výčtu táborských vojenských areálů hledá Žižkova kasárna, pátrá marně. Armáda si z nich ponechala jen dvě budovy sloužící výdejně součástek naturálního odívání. Ostatní objekty a prostory byly předány městu, které zde chystá výstavbu 240 bytů a pečovatelského domu pro důchodce. S vojenskou profesí úzce souvisí udržování fyzické kondice. I v tomto směru poskytuje táborská posádka svým příslušníkům řadu příležitostí. O tenisových kurtech za „Éčkem“ již řeč byla. Další kurty jsou vybudovány v horní části kasáren Prokopa Holého a na vojenské plovárně u vodní nádrže Jordán. Stadion Míru sice armáda před časem předala městu, ale vymínila si možnost užívání jeho sportovišť – kryté haly, posilovny, běžecké dráhy a fotbalového hřiště – v dohodnutých časech o celkové délce 60 hodin týdně. „Sportovní zázemí je tu skutečně výborné,“ tvrdí plk. Neubauer. „Všechna zařízení mohou využívat nejen vojáci a civilní zaměstnanci, ale i jejich

rodinní příslušníci a naši důchodci, kterých je ve městě na devět set.“ Sociální zázemí příslušníků posádky doplňují tři vojenské ubytovny s 288 místy. „Budova ve Fügnerově ulici a ubytovna Klokoty II byly vloni zrekonstruovány,“ glosuje velitel posádky. „Klokoty III nejsou v tak dobrém stavu. Doufáme však, že se správě vojenského bytového fondu podaří i toto prostředí zlepšit.“ Dlužno dodat, že právě v tomto objektu mají vyčleněné klubovny členové svazů a klubů vojenských důchodců, které v Táboře působí. Je jich několik – Český svaz bojovníků za svobodu, Svaz PTP-VTNP, Sdružení rehabilitovaných zaměstnanců AČR, Vojenské sdružení rehabilitovaných, Svaz důstojníků a praporčíků AČR a dva kluby důchodců. „V současné době se zaměřujeme na vytvoření podmínek pro přesun 531. praporu pasivních systémů z Českých Budějovic. Jde o to, aby nešel do horších podmínek, než v kterých je doposud,“ uzavírá vyprávění o „své“ posádce její velitel plk. Jiří Neubauer.

13

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor, Pavel Lang a archiv 157. zpr

První leden příštího roku se pro příslušníky hlučínského 157. záchranného praporu stane zlomovým. Změní svého zaměstnavatele. Jejich útvar bude majetkově, finančně a personálně delimitován a z resortu obrany přejde pod ministerstvo vnitra, konkrétně pod Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru. Nový subjekt převezme kasárna, většinu techniky i lidí.

HLUČÍN zůstane záchranářský

Proces změn odstartovalo jednání mezi náčelníkem Generálního štábu AČR genpor. Vlastimilem Pickem a generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR genmjr. Miroslavem Štěpánem, které se přímo na místě uskutečnilo letos 3. ledna. Od té doby už je v mnohém jasno. „Do konce února byla zpracována organizační struktura nového záchranného 14

útvaru HZS s celorepublikovou působností, kterou schválil generál Štěpán,“ říká velitel 157. zpr pplk. Radim Řehulka, jenž by měl v čele tvořícího se prvku stát i po Novém roce. „Od toho se pak odvíjely personální návrhy a pohovory. Vypadá to tak, že s největší pravděpodobností kolem padesáti příslušníků zůstane v armádě, zhruba sto dvacet osob přejde k HZS a asi deset vojáků odejde do zálohy.“ Mezi hasičským sborem a armádou byla rovněž učiněna dohoda, že společně se záchranáři přejde do nového útvaru i většina techniky. Výjimku tvoří speciální vozidla, jako jsou například mostní automobily AM-50 nebo spojovací prostředky, která by při své práci nevyužili. Do konce června mají také vojáci do armádních skladů odevzdat zbraně, jež měli pro svou ochranu. „V současné době už probíhá, řekl bych, ,přebírací‘ fáze, kdy sem přijíždějí

odborní pracovníci HZS, HZS kontrolují materiál a dávají mu nová katalogová čísla, aby ho mohli zařadit do své sestavy,“ pokračuje pplk. Řehulka. Právě s administrativou spojenou s převodem techniky mají dnes vojenští logisté, ale i pracovníci z GŘ HZS a ministerstva dopravy nejvíce práce. „Speciální armádní technika jezdí na takzvanou výjimku, kterou ministerstvo vnitra nemá,“ objasňuje velitel. „To znamená, že technickou dokumentaci, která je v armádě řešena kupříkladu provozními sešity, musíme doplnit o normální ,velký‘ technický průkaz a některé další dokumenty potřebné pro provoz na pozemních komunikacích. Přitom jednáme i s výrobci vozidel, Policií České republiky a Vojenskou policií. Doufám, že se nám vše podaří vyřešit do konce roku, abychom mohli naši techniku dál používat. Pozor, ta vozidla jsou ve velmi dobrém stavu. Musíme jen

dát do pořádku jejich dokumentaci, která bude v nových podmínkách potřebná.“ Poslání záchranného útvaru s hasičskými znaky bude obdobné, jako je dnes. To znamená, že jeho příslušníci budou schopni provádět speciální vyprošťovací a trhací práce, potápěčské činnosti, zasahovat při průmyslových, ekologických, ale i radiačních či chemických haváriích, likvidovat rozsáhlé požáry, pomáhat při evakuaci obyvatelstva a v případě nutnosti jim poskytnout nouzové ubytování ve stanové základně humanitární pomoci. „Proto je také budoucí struktura útvaru prakticky postavena na naší současné bázi,“ vysvětluje Radim Řehulka. „Navíc by mělo vzniknout speciální kynologické družstvo. Kromě toho nás Generální ředitelství HZS pověřilo plněním ještě několika dalších úkolů, jako například prováděním základního výcviku záchranářů a výcviku k získání řidičského oprávnění včetně zdokonalování odborné způsocelého HZS. Ani bilosti řidičů v rámci ce to však pro nás nejsou úplné novinky. požadované záchranné Všichni jsme na požadov připraveni.“ činnosti dostatečně připr To ale neznamená, žže v hlučínských kasárnách utichl obvyklý vojenský život. připravují a zdoko„Naši lidé se neustále při práci budou dělat nalují. Koneckonců tu pr chod praporu jeho dál,“ popisuje běžný cho velitel. „A jestliže někteří strojníci odchávznikajícímu 153. žezejí do Olomouce ke vznik praporu, tak i oni pokračují ve výnijnímu praporu cviku, protože i na nových místech budou obsluhovat speciální stroje a v podstatě vykonávat svou dosavadní práci.“ Vypjatější je současná situace pro pracovníky štábu. „Jak přípravy na převod majetku, techniky, materiálu i lidí k HZS, tak úkony v rámci organizačních,

mobilizačních a dislokačních změn směřující ke zrušení útvaru jako takového představují ohromné množství práce,“ svěřuje se pplk. Řehulka. „Zejména naši logisti, personalisti a ekonomové jsou nyní vytíženi na maximální možnou míru. Nezapomeňte, že současně musejí řešit i běžný provoz a život našeho stávajícího útvaru.“ Podstatnou změnu Hlučínským přineslo to, že byli od prvního dubna vyňati z dosavadního hotovostního systému, ve kterém měla nástup k zásahu tzv. výjezdová záchranná jednotka v počtu osmi osob a čtyř vozidel do 60 minut. „Teď máme běžnou dosažitelnost do 360 minut,“ uvádí Radim Řehulka. „Ale samozřejmě, protože jsme stále záchranný útvar, pokud v případě nějaké větší katastrofy dostaneme příkaz, jsme připraveni vyjet a pomáhat.“ A jaká je atmosféra v kasárnách mezi příslušníky útvaru? „Charakterizoval bych ji jako očekávání. Lidé jsou zvědavi, jak se bude vyvíjet jejich zařazení, jejich další práce, jejich ohodnocení. V tomto směru jsem ale optimista. Myslím, že ohodnocení bude velmi solidní a lidé budou spokojeni. Mám ze všeho dobrý pocit. I v souvislosti s těmi zhruba padesáti, kteří přecházejí do jiných útvarů, protože chtějí být dál vojáci a třeba jezdit do misí a podobně. Takže je vlastně v podstatě každému vyhověno tak, jak chce.“

22. října 2007 schválila vláda ČR „Transformaci resortu Ministerstva obrany ČR“, v níž bylo rozhodnuto o předání hlučínského záchranného útvaru HZS. 3. ledna 2008 proběhla návštěva náčelníka GŠ a generálního ředitele HZS v hlučínských kasárnách. Koncem února byla schválena organizační struktura nového záchranného útvaru HZS. 1. dubna byl 157. zpr vyňat z dosavadního hotovostního systému. Koncem června vojáci 157. zpr odevzdají zbraně do armádních skladů. 31. prosince 157. zpr Hlučín bude zrušen. 1. ledna 2009 vznikne Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně.

15

Až překvapivě zkušení

Text a foto: -nec-

Tak trochu v pozadí zájmu o působení českého provinčního rekonstrukčního týmu a vojenské polní nemocnice v Afghánistánu se krčí odborníci na řízení letového provozu, kteří již řadu měsíců pracují na kábulském letišti. Jednoho z nich, kapitána Václava Brandejse, jsme požádali o následující rozhovor.

Text: mjr. Jana RŮŽIČKOVÁ s přispěním pplk. Jana ÖSTERREICHERA Foto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D

V pondělí 21. dubna zahájil na kábulském mezinárodním letišti KAIA v Afghánistánu svou činnost český výcvikový a styčný tým OMLT (Operational Mentor and Liaison Team), který je od 16. dubna tohoto roku součástí 4. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky AČR v Afghánistánu.

„Místní piloti jsou velmi zkušení. Někteří mají nalétáno i tisíce hodin,“ říká praporčík Ivan Skácel. Jeho kolega praporčík Pavel Solař dodává: „Jsou mezi nimi i ti, kteří již v osmdesátých letech minulého století bojovali po boku Rusů proti povstalcům.“ Slabinou je prý ale zejména údržba strojů a nedostatek potřebného nářadí pro techniky. „Staří a zkušení technici nechtějí ze strachu o ztrátu zaměstnání zaučit mladší kolegy, takže ti jenom umývají draky helikoptér,“ podotkl praporčík Skácel. Pro všechny příslušníky týmu bylo velmi překvapivé zjištění, že v této muslimské zemi objevili mezi vojenskými piloty i ženu.

Čeští odborníci cvičí v Kábulu afghánský letecký personál Před osmi příslušníky vzdušných sil AČR pod vedením podplukovníka Ivana Pospíchala leží velmi náročný úkol – zabezpečit výcvik obsluh vrtulníků afghánských vzdušných sil. Mimo jiné se jedná i o stroje, které v loňském roce Česká republika darovala Afghánské národní armádě (ANA). Příslušníci týmu zodpovídají za vytvoření efektivního systému výcviku osádek a techniků ANA. Dále mají za úkol seznámit afghánský letecký a zabezpečovací personál se systémem ošetřování techniky, se způsobem a postupy provádění pravidelné údržby a kontroly vrtulníků tak, aby byl zajištěn jejich bezproblémový provoz. Tým českých vrtulníkářů tvoří dva piloti-instruktoři, palubní technik, dva specialisté na údržbu motoru a draků (karoserií) vrtulníků, dva specialisté na elektroniku strojů a radista. 16

Podle mínění našich vojáků afghánská strana vítá dar ČR a transportní vrtulníky chce používat zejména pro přepravu raněných. Česká republika

darovala Afghánské národní armádě celkem šest vrtulníků Mi-17 a šest vrtulníků Mi-24 vyřazených z užívání AČR pro jejich nadbytečnost. Na základě souhlasu vlády byla darovací smlouva mezi Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem obrany Afghánistánu a velitelstvím amerických sil v Afghánistánu (CSTC-A) podepsána 29. října 2007. Vrtulníky před vlastní přepravou do Afghánistánu procházejí kompletní generální opravou a modernizací v LOM Praha, kterou hradí Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE). První tři vrtulníky Mi-17 byly do Afghánistánu přepraveny na konci loňského roku. Zbývající by měly být předány postupně do poloviny roku 2009.

Tvrdá škola života Které složky se na kábulském lletišti tišti nacházejí? há jí? Kolik K lik lletadel t d l zde d denně přistává? Na tomto letišti působí letecké síly ISAF, Afghánské národní armády a je zde také civilní terminál pro afghánské letecké společnosti. Budovy v okolí se rekonstruují, staví se zde i nové objekty. Z toho vyplývá poměrně velký provoz na letištní ploše. Denně máme asi dvě stě padesát pohybů (příletů a odletů) letadel a vrtulníků. Jaká je vytíženost kábulského letiště v porovnání s českými vojenskými letišti? Pokud budeme počítat průměrné počty vzletů a příletů, tak kábulské letiště je několikanásobně více vytížené. Pouze však osmdesát procent letů je v souladu

s letovým plánem. Časy příletů se mohodiny. Před hhou lišit oprotiti plánu lá i o h di Př d několika dny k nám přiletělo letadlo bez jakéhokoliv ohlášení, další pak s dvoudenním předstihem oproti plánu. Jaké máte nástroje ke kontrole pohybů letadel? K dispozici máme dánský přehledový radar. Informace z tohoto radaru je v některých situacích nutná, většinou ale řídící letového provozu komunikuje s osádkami letadel přímo rádiem. I proto je perfektní znalost anglického jazyka zcela nezbytná. Kolik lidí a jakých národností pracuje v jedné směně? V třísměnném provozu jsou ve službě čtyři lidé. První pracovník řídí

pozemní pohyb letadel, druhý má kontrolu t l nad d všemi š i odlety dl t a přílety říl t a třetí tř tí provádí telefonickou koordinaci letů a předává informace o odletech a příletech vojenskému letištnímu operačnímu středisku kábulského letiště. Vedoucí směny pak provádí zásadní rozhodnutí k odstranění problémů při nouzových situacích a v případě potřeby vypomáhá ostatním pracovníkům. Tady na věži jsem ve společnosti kolegů z Belgie, Portugalska, Itálie, Maďarska, Bulharska, Dánska a máme zde i styčného důstojníka Afghánské národní armády pro koordinaci s afghánským vojenským letectvem. Dále máme koordinátora parkování civilních a vojenských letadel a informace získané z radaru předává pracovník jedné americké civilní firmy.

Na kábulském letišti v Afghánistánu působí čeští řídící letového provozu 17

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv českých kontingentů ISAF

V poslední době se stále častěji hovoří o psychologických aspektech nasazení českých vojáků v zahraničních misích. V této souvislosti jsme požádali o rozhovor hlavního psychologa Ministerstva obrany ČR podplukovníka Bohuslava Jägera.

oblasti mohou být ze strany příslušníků vyjíždějícího kontingentu podceňovány. Na těchto zaměstnáních totiž zaznívají i informace, o kterých si mnozí myslí, že se jich osobně třeba ani týkat nebudou. Často až pozdě zjistí, že se mýlili, že ta přednáška byla velice důležitá. Situace se v tomto směru ale zlepšuje. Dokážeme z kontingentů vyřadit lidi, kteří by právě z psychického hlediska mohli být problémovými? Do naší armády nejsou vybíráni jedinci, kteří, krom jiného, mají z psychologického hlediska například nižší odolnost vůči zátěži. Voják vyjíždějící do zahraničí musí být po zdravotní stránce v pořádku. Součástí posuzování zdravotní

dalších činnostech armády. V psychologické přípravě se samozřejmě tohoto tématu dotýkáme, ale není to stěžejní. Chceme, aby se lidé během těchto zaměstnání setkali s tematikou enormního stresu, traumatu, a dostali dostatek informací o tom, jak si v obdobné situaci můžou pomoci, případně jak můžou pomoci kolegovi. Co podle vás představuje největší problém vojáků nasazených v misích? Je to dlouhodobá odloučenost od rodin a blízkých, anebo jsou to již zmíněná rizika spojená s ohrožením života? Každé nasazení je především zátěž. Voják je k tomu určitým způsobem

Mise představují ZÁTĚŽ Je podle vašeho názoru psychologická příprava vojáků před odjezdem do misí dostatečná? Psychologická příprava v této fázi probíhá v zařízeních Vojenské akademie ve Vyškově v rozsahu, který je stanoven na čtyři hodiny. Zaměstnání by mělo navázat na psychologickou přípravu, kterou procházejí vojáci ve svých mateřských útvarech v běžném životě. Toto nástavbové zaměstnání se již zaměřuje hlavně na psychologické aspekty služby v zahraniční operaci, zvládání stresových událostí, problematiku sociální frustrace

a vliv nasazení v zahraniční misi na nejbližší sociální prostředí vojáka vojáka. Nejedná se o příliš malý časový rozsah? Jak jsem již řekl, jde jen o jakousi nástavbu. Netvrdím však, že není co zlepšovat. V současné době máme psychologa začleněného v každém větším kontingentu. Ti se snaží doplnit spektrum těchto zaměstnání o otázky, kterým nebyla věnována taková pozornost, a přitom je o ně zájem. Na druhou stranu se ale setkáváme i s tím, že některé

Nejlepší přípravou na zátěžové situace je náročný výcvik, při němž se zvyšuje i psychická odolnost 18

způsobilosti je i psychodiagnostické vyšetření, kdy se vyšetřuje psychický stav vojáka před jeho nasazením. Na základě provedeného komplexního psychologického vyšetření jsme schopni predikovat a tedy doporučit, nebo nedoporučit výjezd do zahraniční mise. Zahraniční operace jsou stále náročnější, zvyšuje se nebezpečí, že dojde ke zranění či úmrtí vojáků. Uvědomují si lidé odcházející do misí plně tuto hrozbu? Je to otázka spíše pro lidi, kteří cvičí vojáky a připravují je k plnění vojenských úkolů. A to nejen v misi, ale i při

připravován. Kromě speciálních jednotek sice nepůsobíme přímo v bojových operacích, přesto sehrává ohrožení života velmi významnou roli. Na druhé straně i odloučení jako takové je vždy zátěž, a to pro obě strany. Záleží nejen na odolnosti každého jedince, ale i na dalších faktorech, jak se s touto zátěží dokáže vyrovnat. Je pravda, že odloučení uvádějí vojáci jako velice podstatné. Zejména pokud se účastní více operací v kratším časovém sledu za sebou. Během operace Tajfun v Chorvatsku v devadesátých letech minulého století byli zabiti

dva naši vojáci. Jejich spolubojovníci na vzniklou situaci reagovali různě. Někteří propadali panice, jiní se naopak snažili i za těchto krizových okolností zachovat si klidnou hlavu. Myslíte si, že jsou naši vojáci po psychické stránce dostatečně připraveni na operace, ve kterých se bude umírat? Určitě jsou na to připravováni. Každý kontakt se smrtí však představuje enormní zátěž. Záleží na konkrétní situaci, která nastane, jak se s ní člověk vyrovná a jak ji zvládne. Snažíme se vojáky připravovat tak, aby se se vzniklou situací vypořádali. Pro případ takovýchto traumatických záležitostí máme v každém kontingentu psychologa, který by měl pomoci s kompenzací psychického stavu. Navíc máme připravený tým odborníků, ten by na pokyn vedení resortu vyjel přímo na místo a zajistil ošetření personálu tak, aby nedocházelo k nějakým neadekvátním reakcím na extrémní stres. Existují případy, kdy právě takoví ti na první pohled tvrdí chlapi v určitých situacích pro někoho naprosto nečekaně selhali, zatímco ti méně suverénní jedinci se ukázali po psychické stránce otužilejší. Dokážete poradit veliteli, kteří z jeho podřízených jsou na tom po psychické stránce nejlépe, o koho se bude moci v krizové situaci opřít? V této oblasti je prioritní znalost vojáků ze strany velitele z každodenní činnosti u jednotky a z výcviku. Záleží jen na veliteli, které vojáky si do zahraniční operace vybere. Kromě toho každý člověk nastupující do mise prochází psychodiagnostickým vyšetřením a doporučeni jsou jen ti vojáci, kteří splňují požadovaná kritéria. Má ale velitel tyto výsledky k dispozici? Něco podobného v rámci etiky dat není možné. Vojenské zdravotnictví může pouze říci, zda dotyčný splňuje, či nesplňuje požadované nároky, zda je po psychické a fyzické stránce v pořádku. Výsledky psychologického vyšetření může však využít psycholog kontingentu pro svoji odbornou práci u jednotky 19

nasazené do mise. Na základě psychologického vyšetření můžeme u každého člověka sice predikovat, jak by se zachoval v zátěžové situaci, ale nemůžeme říci, jak konkrétně bude reagovat, protože pro každého člověka může mít konkrétní situace jiný význam. Reaguje pak jinak, než by okolí předpokládalo. Vojáci, kteří se v afghánské provincii Helmand dostali do přestřelek s protivníkem, většinou hovoří o tom, že si v dané

v současné době vyčleňujeme pro každou misi styčného psychologa. A právě kontakt na něho dostávají všichni vojáci připravující se na nástup do mise. Kromě toho velitelé kontingentů zasílají rodinám dopisy, kde jsou uvedeny nejen kontakty na styčného psychologa, ale i na kaplana. Spojení na hlavního psychologa MO ČR mají vojáci uvedené v personálním pohovoru při vysílání do zahraniční operace. Tyto informace v případě potřeby slouží nejen vojákům, ale i jejich rodinným

příslušníkům. O tom, že se dostanou na požadovaná místa, svědčí i vazby, které máme například s některými rodinnými příslušníky vojáků nasazených v misích. Buď se na nás obracejí s nejrůznějšími dotazy anebo chtějí řešit nějaký konkrétní problém. V případě potřeby jsme schopni zprostředkovat i odborné poradenství mimo resort. Může se jednat například o řešení problémů dětí ve škole. Kromě toho ještě pro kontingent v provincii Lógar vznikla komise pro rodinu, jejímž členem je také psycholog. Setkáváme se s tím, že někteří vojáci stále ještě pomoc psychologa odmítají, stydí se za ni. Říkají si, já jsem chlap, něco takového je přece pod moji úroveň... Myslím si, že je to problém celé naší společnosti. Kontakt s psychologem totiž pořád ještě u nás není vnímán jako něco pozitivního. Existují země, kde je takovýto vztah naprosto běžný a normální. Jistou komplikací v tomto směru mohou být obavy vojáků, aby neměli takovouto konzultaci v záznamech. To jsou samozřejmě liché obavy. Psycholog je vázán určitými etickými zásadami a tyto informace nemůže předávat dál ve prospěch personálních či velitelských záznamů.

chvíli neuvědomovali nebezpečí a reagovali na základě naučených drilů. Celá situace jim většinou došla až po boji. Je to tak v pořádku? Myslím si, že je to úplně normální reakce na danou situaci. Nejlepší přípravou na tyto situace je samozřejmě náročný a dobře zorganizovaný výcvik, při kterém se zvyšuje i psychická odolnost k plnění úkolů. Jak je na tom psychologická služba z hlediska práce s rodinnými příslušníky vojáků nasazených v misích? Pokud je mně známo, připravují se širší opatření týkající se podpory kvality života rodin vojáků vysílaných do zahraničních vojenských operací. Nositelem tohoto úkolu je Ředitelství personální podpory. Pokud budu hovořit pouze za psychologickou službu, 20

Křest publikace „Kapitoly o bezpečnosti“ Text a foto: Jaroslav PAJER

Za účasti představitelů české bezpečnostní komunity se v Praze 23. dubna konal slavnostní křest knihy „Kapitoly o bezpečnosti“. Publikace vznikla v gesci Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie jako součást výzkumného záměru Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha „Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika“.

Že si její editoři, vedoucí kolektiŽ vu Miloš Balabán s Janem Duchkem a Liborem Stejskalem, před sebe postavili nesnadný úkol, dosvědčuje fakt, že od myšlenky na vytvoření tohoto ojedinělého díla k jeho vytištění uplynuly bezmála tři roky. „Na trhu však doposud chyběla publikace, která by postihovala strukturu a vzájemné vztahy bezpečnostního systému ČR zasazené do širšího rámce tvorby a realizace bezpečnostní politiky. ,Kapitoly o bezpečnosti‘ mají ambici tento cíl naplnit,“ prozrazuje motivaci vydavatelů v úvodním slově knihy Miloš Balabán.

Do tvorby čtyřistatřicetistránkového svazku se kromě výše jmenovaných zapojilo dalších šestnáct autorů.

V pěti tematických okruzích analyzují zkoumanou oblast velmi komplexně. O tom svědčí i názvy jednotlivých bloků: 1. Bezpečnost – hrozby – rizika; 2. Bezpečnost ČR – legislativní a ekonomický kontext; 3. Bezpečnostní systém ČR a jeho hlavní komponenty; 4. Mezinárodní zajištění bezpečnosti České republiky a 5. Prognóza vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizontu roku 2020. Obsah doplňuje rozsáhlá šestá část Přílohy, v níž čtenáři kromě jiného najdou výčty hlavních zákonů a právních předpisů vztahujících se k tematice, strukturu našeho bezpečnostního systému a seznam institucí u nás i v zahraničí vztahujících se k bezpečnosti včetně jejich webových stránek. „V povědomí většinou je, že obrana rovná se armáda. Není to pravda,“ uvedl při křtu jeden z kmotrů knihy generálmajor Josef Prokš, zástupce náčelníka Generálního štábu-ředitel Společného operačního centra AČR. „Tato kniha dává množství informací, které na to odpovídají. A proto jí přeji, aby byla hodně čtena.“

21

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a archiv ZNM Brno

Základna neopravovaného materiálu v Brně má dlouholetou tradici. S nadsázkou se dá říci, že bezmála stočtyřicetiletou. V jejím areálu totiž už v roce 1869 začal fungovat tzv. „K. u. k. Monturdepot No 1“, tedy císařský a královský sklad výstrojního materiálu číslo 1 rakousko-uherské armády.

Všechno na jednom dvorku S výjimkou období 2. světové války, kdy tu Němci skladovali ženijní materiál materiál, v kasárnách na dnešní Štefánikově ulici vždycky sídlilo vojenské zařízení nějak spjaté s výstrojním materiálem. Toto povědomí o nynější základně přetrvává u vojenské veřejnosti dodnes. Ovšem skutečnost je už několik let jiná.

Z JEDNÉ KOMODITY PĚT

Od prvního července 2004 přezvala základna pod svá křídla i další části logistiky, o něž do té doby pečovala jiná zásobovací centra. „Kromě našeho původního majetkového uskupení 2.1 – materiál osobního použití, což je výstroj a podobně, máme na starost uskupení 1.0 – proviant, 4.1 – materiál všeobecného použití, který představuje nejrozsáhlejší uskupení od silniční techniky až třeba po hudebniny, majetkové uskupení 3.0 – PHM, provozní hmoty a plyny a část uskupení 4.2 – stavební, ubytovací a opevňovací materiál, z něhož obhospodařujeme zejména nábytek a lůžkoviny,“ objasňuje velitel základny plk. Jozef Kapraľ. 22

Většina materiálu je uložena v budokasáren. „Máme vách mateřských kasáren Máme ale ještě objekt v Černých polích v Brně, pak v kasárnách Trávníčkova u vojenské nemocnice a v současné době přebíráme skladové kapacity v posádce Vyškov,“ popisuje velitel základny. Činnost jeho podřízených však nespočívá jen ve skladování. Podílejí se na plánování nákupu materiálu, po jeho převzetí od výrobců každou věc zavádějí do evidence v informačním systému logistiky ISL, což ročně obnáší katalogizaci zhruba 164 000 položek. Podle pokynů správců majetkových uskupení z Ředitelství logistické a zdravotnické podpory materiál expedují vojskům jak u nás, tak v zahraničních operacích. Značnou část pracovních kapacit základny zabírá vyřazování neupotřebitelné techniky a materiálu.

PROBLÉMY KOLEM VÝSTROJE

Do gesce základny neopravovaného materiálu spadá také řízení a zásobování výdejen součástek naturálního

odívání (VSNO), jež zabezpečují příslušníky českých ozbrojených sil výstrojí a souvisejícími službami. Stejně jako není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, neexistuje výstrojní středisko, které by pokaždé uspokojilo požadavky všech klientů. Ale přestože je občas kritika sortimentu ve výdejnách velmi ostrá, statistika nevyznívá nepříznivě. Ročně je v průměru základní výbavou vystrojeno na 2000 nových profesionálů a z nich téměř 300 vojákyň. Speciální výstroj si odtud odnáší přes 2000 příslušníků misí, vojenských pozorovatelů či vojáků odcházejících na zahraniční pracoviště. Mimo to je za rok uskutečněno na 120 000 individuálních odběrů výstroje pro více než 70 000 osob. „Vojáci z povolání ročně obdrží výstrojní body v hodnotě necelých 320 milionů korun a výde výdejny součástek naturálního odívání ročně ,prodají‘ zboží za zhruba 287 milionů,“ doplňuje čísla velitel základny. „Takže „Takž skoro všechny body, které vojáci dostanou, dostan se vyberou. To znamená, že není p pravda, že ve střediscích nic není. To by trž tržby nebyly tak vysoké.“ I přes tuto obhajobu si je ale některých problém problémů v zásobování výstrojí vědom. „Vím „Vím, že požadavkem uživatelů je, aby si mohli mo koupit všechno, co má armáda k dis dispozici. Tedy i komodity, které jsou mimo základní výbavu. Ovšem omezení v tomto případě vyplývá z toho,

že jsme limitováni rozpočtem. V první řadě musíme vybavit vším potřebným včetně speciálních součástek příslušníky odcházející do zahraničních operací. Přesto se snažíme reagovat i na tuto situaci. Ve spolupráci s VLRZ Praha byla v prostorách VSNO Vyškov zřízena prodejna, kde si vojáci mohou za peníze koupit některé součástky a doplňky výstroje. Jedná se především o materiál, který je vojákům pouze svěřen do užívání a po ukončení úkolu jej musejí vrátit, jako například tlumoky, spací pytle, karimatky a podobně. Je zde rovněž prodáván materiál, který není standardně zaveden do používání v AČR, ale je často potřebný při plnění úkolů. Jedná se například o baterky, maskovací barvy na obličej, šátky s maskovacími potisky,

Základna neopravovaného materiálu Je ústředním skladovým a zásobovacím zařízením AČR s materiálem a technikou těchto majetkových uskupení: 1.0 – potraviny 2.1 – materiál osobního použití 3.0 – maziva, provozní hmoty a plyny 4.1 – neopravované druhy materiálu všeobecného použití 4.2 – vybrané druhy stavebního a opevňovacího materiálu Podílí se na plánování potřeb materiálu a techniky určených majetkových uskupeních. Zabezpečuje nákup materiálu, který není zajišťován centrálně. Zásobuje útvary a zařízení požadovaným materiálem a službami. Cestou výdejen součástek naturálního odívání zabezpečuje komplexní vystrojení vojáků. Ukládá a ošetřuje techniku a materiál v rozsahu nařízených zásob. Odebírá, třídí, ukládá a podává návrhy na vyřazení nevyužitelného a nadbytečného materiálu a techniky. U útvarů a zařízení kontroluje hospodaření s majetkem určených majetkových uskupení.

nože a další materiál. V základní výstroji, myslím, až takový problém není. Samozřejmě se může nedostatek některého materiálu vyskytnout sezonně. To se stává proto, že většina smluv na dodávky obvykle dobíhá až ke konci roku.“ Dlužno dodat, že o tomto problému spojeném s průběhem akvizičního procesu logisté vědí. Ale jen těžko za stávajících pravidel, která armáda musí dodržovat, hledají řešení. „Proces akvizice je strašně zdlouhavý. Potřebovali bychom ho zpružnit,“ přiznává plk. Kapraľ. Jedno z východisek představoval outsourcing výstrojní služby, kdy by zabezpečení celé této oblasti převzala civilní firma, přičemž by na intranetu fungovalo elektronické objednávání výstrojních součástek a s tím by byla spojena i zásilková

služba. Při vzniku této koncepce před několika lety se počítalo, že projekt bude spuštěn od letošního ledna. Zahájení však bylo odsunuto a mezi výstrojaři se nyní hovoří o lednu 2012. I přesto, že základna prošla obrovskou změnou před čtyřmi roky, dotýká se jí i současná transformace. „K prvnímu říjnu přebíráme do podřízenosti oddělení vývoje a zkušebnictví výstrojní služby a oddělení vývoje a zkušebnictví služby PHM,“ pokračuje velitel. „To je asi největší změna, protože ostatní prvky zůstávají zhruba stejné. Transformace se však citelně dotýká právě obou vývojových pracovišť, neboť se v nich snižuje počet pracovníků. Musíme nyní velice pečlivě zvažovat, které nové činnosti si ponechat a případně přerozdělit kompetence v rámci našeho odborného úseku a které eventuálně předat ředitelství ve Staré Boleslavi.“ 23

Ceněná „spárka“

Nové letouny L-159T1 s dvojím řízením výrazně zkvalitňují výcvik nových pilotů českého letectva boje ve dvojicích) a boje proti pozemním cílům, a to i ve skupině. „Téčka přišla v pravý čas,“ hodnotí současnou situaci vzhledem k potřebě výcviku nových pilotů velitel letky stopadasátdevítek major Petr Tománek a dodává, že díky nim lze nové piloty dostat na požadovanou úroveň během dvou let. Vzhledem k neustálé obměně pilotů (za poslední dva roky přibližně 50%) to je přímo nezbytné.

NEJEN PRO NOVÁČKY

Letoun s dvojím řízením tvoří nedílnou součást výcvikového systému pro přípravu nových pilotů, ale své uplatnění nachází i při přezkušování starších pilotů. Zvláště pak těch ze stopadesátdevítek, kteří doposud létali jen „sólo“ – tedy na jednomístných „áčkách“. Stejně jako u řízení automobilu, kdy si každý řidič vytvoří určité návyky, platí něco obdobného i u pilotů. To však neznamená, že by se muselo vždy jednat o nějaké špatné návyky pilotáže, ale někteří jedinci mohou mít například jiný způsob taktického myšlení. Dřív se to zjistit přesně nemohlo, v současné době při letech na spárce s instruktorem ano. Každý pilot nyní podle majora Tománka minimálně jednou za rok absolvuje s instruktorem kontrolu techniky pilotáže na dvoumístném stroji. Jedná se o let podle přístrojů, vysokou techniku pilotáže a bojové použití. „Zavedení letounu L-159T1 přineslo o mnoho efektivnější, kvalitnější a samozřejmě i bezpečnější výcvik,“ říká Petr Tománek, podle něhož jsou „čtyři kusy

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Tomáš SOUŠEK a Aero Vodochody

Přestože jsou celkem čtyři dvoumístné stroje L-159T1 na čáslavské základně v provozu teprve půl roku, již se dají vyhodnotit první zkušenosti a především jejich praktický přínos ve způsobu přípravy nejen nových pilotů, ale i při zdokonalování nebo přezkušování těch starších. Zavedení a operační provoz jednomístných lehkých podzvukových bitevních letounů L-159 Alca českého letectva provázel od samého počátku jeden podstatný nedostatek. Nebyla k němu pořízena verze s dvojím řízením. Přechod z cvičného Albatrosu L-39C přímo na nový bojový L-159 zdaleka nebyl tak jednoduchý a snadný, jak si původně někdo myslel. Alca představuje hodně rozdílný typ s odlišnými letovými charakteristikami, zcela jiným uspořádáním pilotního prostoru atd. Co nejméně problémovému přechodu nových pilotů na tento typ musel napomáhat simulátor i nákup letových hodin na továrním dvoumístném L-159B v Aeru Vodochody. Situaci definitivně vyřešila až přestavba nevyužívaných uskladněných L-159A na čtyři spárky L-159T1. 24

Dvoumístná verze „T“ využívá maximální podíl komponentů z L-159A Protože není určena pro bojové nasazení, nemá palubní radar, obranné systémy a chybí i pancéřování pilotní kabiny. Přístrojová deska předního pilotního prostoru L-159T1 má z původních dvou barevných multifunkčních HDD displejů pouze jeden, ten druhý je použit v zadním pilotním prostoru. Pilot/ instruktor v zadním kokpitu má na levé straně umístěný multifunkční HDD displej. Uprostřed horní části desky je barevná obrazovka zobrazující informace z průhledového displeje HUD v přední kabině. Stejná obrazovka na pravé straně přístrojové desky pak zobrazuje informace z vícefunkčního displeje v přední kabině. I když L-159T1 nemá radar, všechny programy i ovládání

zbraňově-navigačního systému zůstaly zachovány pro simulaci odhozu/odpalu výzbroje. Rovněž je beze změn všech šest podkřídlových závěsníků pro nesení přídavných nádrží a cvičných (registračních) verzí řízených střel Sidewinder a AGM-65B Maverick.

VÝCVIK DŘÍVE A DNES

Až do zavedení dvoumístných strojů vypadala příprava nových pilotů českého vojenského letectva následovně. Pokud nebudeme počítat vrtulové stroje v rámci základního výcviku, tak adepti nalétali přibližně 350 hodin na proudových L-39C. Kromě toho na trenažéru procvičovali úkoly a situace při vedení vzdušného boje i ničení pozemních cílů. Pak ještě někteří z nich absolvovali již zmíněné vývozní lety na továrním L-159B. Dnes piloti ve výcviku rovněž absolvují přibližně 350 hodin na albatrosu, také používají trenažér, ale pak následují desítky letů na novém L-159T1. Na něm projdou tzv. přeškolovací osnovou, rozdělenou na základní a pokračovací výcvik. Základní příprava zahrnuje lety

Celkem čtyři L-159T1 jsou v provozu od listopadu 2007. Na dvoumístném letounu absolvují noví piloti desítky letů v rámci přeškolovací osnovy. Letouny slouží i pro kontrolu techniky pilotáže starších pilotů. Od listopadu 2007 do počátku dubna 2008 absolvovaly stroje L-159T1 již 350 letů.

přesně ten počet, který letka dnes potřebuje“. Velitel letky také zmiňuje výbornou provozuschopnost, díky níž se letouny ani příliš nezastaví. Jeho slova potvrzuje dosavadní statistika. Od listopadu 2007 do konce prvního dubnového týdne roku 2008 si „téčka“ na své konto připsala téměř 200 letových hodin při 350 letech. Jen letmé nahlédnutí do seznamu letů potvrzuje skutečně široké spektrum doposud plněných úkolů. Jedná se například o údery na pozemní cíle z různých výšek se simulovaným využitím leteckého 20mm kontejnerového dvojkanonu Plamen, pum, neřízených raket, laserem naváděných pum či protizemních řízených střel AGM-65B. Druhou početnou skupinu tvoří nácvik manévrového vzdušného boje jednotlivých letounů nebo dvojic, přepady vzdušných cílů, nasazení proti vrtulníkům, eskortní úkoly, průzkum a mnohé další.

ve dne, v noci, za ztížených povětrnostních podmínek, akrobacii a lety ve skupině. Obsahuje i základní lety bojového použití. Při pokračovacím výcviku přeškolovací osnovy se program dělí na provádění činností v rámci vzdušného boje (včetně manévrového boje nebo 25

Český ženista v Mnichově Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV

Euro NATO Training Engineer Centre (ENTEC). Tak se jmenuje středisko v německém Mnichově, které se zaměřuje na organizaci několika typů kurzů pro ženisty z aliančních a partnerských armád a shromažďuje databáze otevřených informací ženijního charakteru. Ve skupině Military Engineer Consultancy už druhým rokem pracuje major Armády České republiky Zbyněk Koza.

Hovoříme s mjr. Zbyňkem Kozou, příslušníkem skupiny Military Engineer Consultancy v ENTEC Jakou funkci v centru ENTEC vykonáváte? Jsem příslušníkem skupiny, která má na starost sběr a výměnu informací týkající se ženijního vojska. Má funkce se jmenuje štábní důstojník Military Engineering Consultancy, což by se dalo přeložit asi jako důstojník pro ženijní poradenství. Přede mnou tu tři roky pracoval podplukovník Lubomír Kroupa, který nyní slouží v Brně na Univerzitě obrany. On byl ale zařazen ve skupině General Support, všeobecné ženijní podpory. Pak proběhla reorganizace střediska a já byl zařazen do informační skupiny. Jak plyne z jejího názvu, sbíráme neutajované informace, které se týkají ženijní techniky v rámci NATO, a shromažďujeme alianční dokumenty, jež se zaměřují na ženijní vojsko, to znamená STANAGy a různá „eSOuPíčka“ (SOP – standardní operační postupy), která vydávají jednotlivé armády. 26

V čem vaše práce spočívá? Každá armáda vám automaticky zašle příslušné dokumenty... Tak to zatím nefunguje. Zasílání dokumentů a informací nyní probíhá spíše na základě dobrovolnosti. Mělo by se to zlepšit, až se v příštím roce staneme Military Engineering Centre of Excellence, kdy bychom informace měli od členských států dostávat „povinně“. Musíte tedy dnes vyvíjet nějakou aktivitu, abyste se k potřebným informacím dostali? Člověk si musí najít v daném státě nebo na vytypovaném velitelství styčnou osobu, od níž může dokumentaci vyžadovat. Oslovíme buď přímo velitele, anebo žádost adresujeme na generální štáb, odkud ji už pošlou funkcionáři, který nám informace sdělí.

Co pak se získaným dokumentem děláte? Zadáme ho do příslušné databáze. Ty jsou dvě: ženijního materiálu a pak STANAGů a navazujících „eSOuPíček“. V případě žádosti příslušníka alianční armády o některé informace jsme pak schopni mu odpovědět.

jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Ale bylo to z pohledu studenta. Pozadí toho, jak se příslušníci centra na jednotlivé aktivity připravují, jsem neznal. Myslíte, že i další čeští ženisté o existenci zdejšího centra vědí? Myslím, že většina ženistů o něm ví, protože jsme malá komunita. Předpokládám, že všichni, co dostatečně ovládají angličtinu, kurzy v ENTECu už prošli anebo jimi záhy projdou. Základem je znát angličtinu, která je tu nastavená dost vysoko. Nejnižší požadavek je pro absolvování kurzu instruktorů, a to 2211. V ostatních případech to je plná dvojka. Tady se vyžaduje, aby se v rámci skupin komunikovalo a aby byl člověk schopen také něco napsat. Ale ještě k tomu, zda naši vojáci o existenci centra vědí. Nedávno jsem například dvěma klukům z republiky pomáhal s diplomkou. Potřebovali údaje o technice a budování vojenských základen. Jaká je možnost dostat se do databáze ženijního materiálu ENTECu? Ta databáze se během roku doplňuje. Obvykle v prosinci proběhne její update a všichni studenti, kteří v dalším roce přijíždějí do kurzů, ji dostanou do ruky na „CéDéčku“. O novinkách z oblasti ženijního vojska se všichni bývalí studenti dozvídají z newsletterů, které jim čtvrtletně rozesíláme e-mailem. A jinak je samozřejmě možnost s námi komunikovat různými cestami – písemně, telefonicky, internetem, osobně – a my se snažíme, pokud příslušné informace známe, je poskytnout.

A vaše první pocity v této funkci... Byly hrozné! Protože jsem se dozvěděl, že budu muset pracovat s počítačem. S ním jsem si totiž moc nerozuměl. To byl jediný mindrák, protože jinak je zdejší práce o ženistech a já ženista jsem. Potom jsem si musel dávat pozor, když jsem se občas připravoval na výuku v kurzech, abych tam necpal něco ryze českého. Tady se všechno musí přednášet jaksi „nadnárodně“. K tomu je dobré mít zkušenosti z misí a z mezinárodních cvičení. Dává tato funkce i něco vám osobně? Určitě mi otevírá obzory a umožňuje hlubší poznatky ohledně STANAGů a aliančních doktrín, protože si je zde mohu pročíst a řádně se s nimi seznámit. Když jsem sem odcházel, tak

se o některých u nás v armádě buď nevědělo anebo se o nich nemluvilo. Pak tu člověk získává kontakty mezi ženijními specialisty v armádách NATO, protože tady se točí ohromné množství lidí jak z různých velitelství, tak armád. A dobré jsou též kontakty na firmy, které vyrábějí ženijní materiál, s jejichž představiteli máme možnost se seznámit při organizování výstavy Vendors Display Day. Tu totiž ENTEC a konkrétně naše skupina jednou ročně připravuje. Loni se jí účastnilo 50 firem ze 14 států, což byl největší počet v její historii. Letos se výstava bude konat v podstatně menším rozsahu v červenci. Chceme sem pozvat jen 10 firem, které pokryjí zadané téma ženijní zabezpečení. Je to dáno tím, že se koncem roku stěhujeme do Ingolstadtu a začne transformace ENTECu v Centre of Excellence.

Jaká kritéria musí voják české armády splňovat, aby se na funkci, kterou zde zastáváte, dostal? Musí mít už něco odslouženo. Pak musí splnit STANAG 3 z angličtiny, přičemž je dobré mít i další jazyk – já mám francouzštinu a částečně i němčinu. A potom si musí podat žádost o zařazení do struktur NATO. To znamená, že jste o ENTECu věděl už z dřívějška... Ano, byl jsem tady předtím na dvou kurzech – velitelů čet a velitelů rot. Takže 27

„Kuchařky“ pro nejnižší velitele Text a foto: Jaroslav PAJER

Po vojenském odborném bestseleru „Příručka vojáka AČR“, který mají profesionálové k dispozici už téměř dva roky, vydá Správa doktrín Vyškov v nejbližších týdnech další tři zbrusu nové publikace spadající do stejné obsahové řady. Tentokrát jsou určené pro nejnižší velitele. Jedná se o pomůcky nazvané „Taktika družstva“, „Taktika čety“ a „Taktika roty“. „Jsou to publikace, které jsme začali vytvářet zhruba před rokem a půl,“ popisuje podplukovník Jiří Pohlodek, náčelník oddělení tvorby koncepcí a experimentování Správy doktrín Vyškov. „Vycházeli jsme přitom z myšlenky, že se změnil způsob použití našich jednotek a vojska potřebují novější, aktuálnější manuál, než jsou staré předpisy pro bojové použití. Rovněž jsme vycházeli z toho, že po vstupu do NATO je potřebné harmonizovat činnost velitelů a jednotek, jejich přípravu i použití. Nyní už nestačí učit se taktiku lineárních operací, obranu a útok, ale mnohým dalším činnostem, s nimiž se vojáci setkávají v současných operacích během zahraničních misí.“ 28

OBSAHOVÁ UNIFIKACE

Volání po podobných příručkách vycházelo z vojsk už delší dobu. Jejich autoři nejprve museli najít odpověď na otázku, co vlastně základní jednotky potřebují. A tak se mimo stálých témat, jako jsou útok, obrana, přesun, rozmístění jednotky mimo boj atp., zrodila nová – taktika boje v zastavěném prostoru, činnost při ohrožení minami, nevybuchlou municí či neidentifikovatelným výbušným zařízením, postup při neočekávaném střetnutí s nepřítelem, při dělostřeleckém či leteckém přepadu a podobně. Ta nakonec předznamenala jednotlivé kapitoly, kterých je v každé publikaci stejný počet – jedenáct – a nesou obdobný název. „To proto, aby se v nich každý rychle zorientoval. Takže velitel družstva, který postoupí výš a povede přípravu třeba ohledně činnosti čety v mírových operacích, najde toto téma vždy v osmé kapitole,“ objasňuje pplk. Pohlodek. Jednotlivé příručky jsou v závěru doplněny celou řadou příloh. Jejich počet je různý. „Taktika družstva“ jich obsahuje jedenáct, „Taktika čety“ jedenadvacet a „Taktika roty“ čtyři. Jakmile byla zformulována témata, začali je autoři – odborní pracovníci oddělení – zpracovávat. Čerpali při tom z rozličných zdrojů, které má správa doktrín, především její oddělení analýz a zevšeobecňování zkušeností, k dispozici. Jsou to jednak standardizační dohody, jednak nejnovější dokumenty spojeneckých

objemné Proto také vznikly značně zn „Taktika družstva“ tisky ve formátu A5. „Ta stran, „Taktika čety“ čítá skoro pět set stran padesát stránek se rozrostla o dalších p a „Taktika roty“ má čtyři sta stran. Není tedy divu, že v souvis souvislosti s takovou tloušťkou příruček jejic jejich tvůrci začali uvažovat, co s tím. A př přišli s nápadem, že je rozdělí do tzv. kni knih, které nechají svázat samostatně a vše všechny pak vloží do obalu s kroužkovou vazbou. „Takže velitel si podle potřeby n na výcvik vytáhne jen příslušnou část, kterou si bude moci vzít s sebou do tterénu,“ vysvětluje náčelník oddělení ttvorby koncepcí a experimentování. „Uvi „Uvidíme, jak se to osvědčí v praxi. Zatím u nás žádná taková pomůcka neexistuje.“

a rovněž, co v takovém případě musí velitel provést a zabezpečit. „Nejpatrnější rozdíl mezi jednotlivými taktikami je v míře obecnosti,“ říká pplk. Jiří Pohlodek. „V ,Taktice družstva‘ je použito mnohem víc detailů, a to jak v textu, tak v ilustracích. Například je zde podrobně popsáno i nakresleno, jak se má voják pohybovat v ulicích města, že se má shýbat pod oknem, když jde kolem, a podobně. Možná se to někomu může zdát zbytečné, ale to je třeba jedna z věcí, kterou musejí vojáci dostat do krve, protože jim to může zachránit život. V ,Taktice čety‘ je pak obecnost větší, protože velitel čety už neřídí jednotlivce, ale družstva. A ještě větší obecnost je u roty. Nejenže velitel roty velí

Tento způsob tisku a vazby několika částí usnadní ještě další věc. Až se autoři za rok za dva k některým kapitolám vrátí s tím, že je z pohledu nových informací o něco doplní, nebude se muset tisknout celá „bichle“, ale jen změněná část, kniha, kterou si pak velitelé ve svých svazcích vymění.

četám, ale má i další povinnosti, například starost o logistiku a podobně. Jinak se všechny taktiky malinko prolínají. To, co je psáno u družstva, částečně přesahuje do čety, a co se píše o četě, trošičku zasahuje do úrovně roty. To proto, aby nižší velitelé ,viděli‘ své okolí, své sousedy.“

PŘESAH DO VYŠŠÍ ÚROVNĚ

NE PŘEDPISY, SPÍŠ NÁVODY

armád a v neposlední řadě i materiály vyhodnocující průběh už uskutečněných misí českými kontingenty.

„BICHLE“ V KROUŽKOVÉ VAZBĚ

Obsahem všech svazků jsou vzory bojových rozkazů a hlášení. A to jak v češtině, tak v angličtině s českým překladem pro případ, že by jednotka fungovala v rámci mezinárodního uskupení. Všechny taktiky by měly být distribuovány do útvarů a zařízení v polovině roku. Přestože jsou primárně určeny pro použití mechanizovaných jednotek, poučí se z nich i příslušníci jiných druhů vojsk. „Například velitel logistické jednotky,“ tvrdí pplk. Pohlodek, „protože i jeho vojáci musejí znát vševojskovou přípravu. Nejprve musí být každý příslušník armády vojákem a pak teprve odborníkem, specialistou. Proto jsou náklady všech tří publikací takové, aby je dostali všichni velitelé družstev, čet i rot v armádě.“ Část nákladu dostanou také knihovny vojenských škol a armádních výcvikových institucí. To znamená Univerzita obrany v Brně, Vojenská akademie a Výcviková základna ve Vyškově. Zájemci je za čas najdou rovněž na intranetových stránkách správy doktrín, kde budou ke stáhnutí ve formátu pdf.

Protože tvůrci těchto ,učebnic‘ chtěli do jejich obsahu dostat co nejvíce současných poznatků, rozhodli se autory jednotlivých kapitol nijak neomezovat v rozsahu. „Řekli jsme, dáme tam všechno, co se osvědčilo a co je k sehnání,“ pokračuje Jiří Pohlodek. „Ke spolupráci jsme proto přizvali také zástupce brigád a jednotek. Takže i oni sem vložili svoje zkušenosti, které si přivezli nejen z misí, ale též ze studií a kurzů v zahraničí.“

Nové publikace určené nejnižším velitelům „Taktika družstva“, zpracovatel mjr. Jindřich Balaryn „Taktika čety“, zpracovatel Ludvík Sokola „Taktika roty“, zpracovatel pplk. Jiří Víteček Intranetové stránky Správy doktrín Vyškov http://10.40.8.247/ReVD-SIS/ SpD/index.htm

Obsah všech tří publikací navazuje na základní znalosti a dovednosti každého profesionála Armády ČR, které jsou obsaženy v „Příručce vojáka AČR“. Taktiky jsou určeny pro velitele jednotlivých úrovní a přinášejí jim především podrobné postupy při vedení rozličných činností, jež jejich jednotka musí zvládat,

Tyto publikace nemají formu předpisu. Podle slov Jiřího Pohlodka se nejedná o striktní nařízení, ale spíše o návodné komentáře k jednotlivým činnostem, které pro lepší názornost doplňují obrázky, schémata či ilustrační fotografie. „Charakterizoval bych to asi jako kuchařku,“ dodává. 29

IDEB

větší a zajímavější

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ DOB BIN INSK INSK SKÝ Ý

V Bratislavě se e ve dnech dnech h od 28. do 30. dubna uskutečnila mezinárodní výstava vojenské techniky IDEB 2008 (International Defence Exhibition Bratislava). Oproti předchozí akci v roce 2006 došlo k nárůstu počtu vystavovatelů, kteří přijeli z celkem 26 zemí. Největší zastoupení, pochopitelně po domácím Slovensku, měly firmy z České republiky a stejně jako v minulosti nechyběla ani oficiální prezentace resortu obrany ČR.

na zmíněné akci zastupoval náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva a náčelník Generálního štábu AČR generál Vlastimil Picek. Expozici si prohlédl i předseda vlády SR Robert Fico. Součástí otevíracího ceremoniálu byl nejen nízký přelet letounů a vrtulníků slovenského letectva, ale i ukázka techniky a jejího použití na novém menším venkovním polygonu.

Význam v sudém roce konané výstavy IDEB pro Slovensko dokumentovalo slavnostní zahájení za účasti prezidenta republiky Ivana Gašparoviče, ministrů obrany a vnitra i řady zahraničních oficiálních hostů. Českou republiku

U ozbrojených sil našeho východního souseda probíhá několik významných modernizačních programů. Koncem února letošního roku bylo slavnostně předáno do užívání celkem 12 upravených letounů MiG-29. Hlavním

30

SLOVÁCI POKRAČUJÍ V MODERNIZACI

Slovenský prezident Ivan Gašparovič při prohlídce oficiální expozice ČR

k di át koordinátorem byla b l ruská ká společnost l č t RSK MiG, na programu se podílely společnosti BAE Systems, Rockwell-Collins a samozřejmě domácí Letecké opravny Trenčín. V rámci programu bylo upraveno 10 jednomístných bojových strojů MiG-29 na verzi MiG-29AS a dva dvoumístné cvičně-bojové MiG-29UB na provedení MiG-29UBS.

Provedené změny zaručují kompatibilitu se systémy NATO, stroje dostaly nové navigační, komunikační a identifikační systémy. Zajímavost představuje i netradiční tzv. digitální kamufláž tvořená několika odstíny šedé barvy s velkým množstvím ostře ohraničených plošek. Letouny Nosnou platformou pro krátkovlnnou jsou zařazeny v systému rádiovou stanici v rámci systému MOKYS NATINADS a počítá se s tím, je lehké kolové obrněné vozidlo RG-32M. že budou v provozu minimálně dalších 15 let. eba ješ jednak ve vozidle Tatrapan 6 × 6 a také V oblasti letecké techniky je třeba ješv lehkém obrněném vozidle RG-32M tě zmínit úpravu čtyřech vrtulníků Mi-17 4 × 4 od firmy BAE Systems. na verzi pro pátrací a záchranné úkoly. Jeden modernizovaný stroj (pro tyto vrtulníky se používá označení Mi-17LPSZ) NOVINKY SLOVENSKÉHO byl předveden i na letošní výstavě IDEB. PRŮMYSLU Kromě přídavného pancéřování a větší Domácí prostředí pro svoji prezenzásoby paliva je vybavený povětrnosttaci pochopitelně vedle Ozbrojených ním radarem od firmy Rockwell-Collins, novým komunikačním a identifikačním sil Slovenské republiky využily i místní systémem, y , osvětlení p pilotní kabiny je firmy. Kromě dnes již známých výrobků kompatibilní s brýlemi pro noční nočn vidězdejšího obranného průmyslu, jakými ní. Pod přídí trupu je instalované otočné jsou například 155mm samohybná kastabilizované senzorové pouzdro od o izranonová houfnice vz. 2000 Zuzana nebo elské firmy Elbit, které umožňuje pozorop raketomet RM-70/85 Modular či odminování a vyhledávání cílů za denních i nočvací systémy řady Božena, se na letošní ních podmínek. Jeho součástí je denní výstavě IDEB objevilo i několik pozoruCCD televizní kamera, kamera termovizní systém hodných novinek. Těžko přehlédnutelná byla nová ver3. generace a laserový značkovač. ze zmíněné 155mm samohybné kanoNejvýznamnějším a nejrozsáhlejším akvizičním programem, který v poslednové houfnice, kterou představila trenních dvou letech realizovaly Ozbrojené čínská firma Konštrukta-Defence. Nese síly Slovenské republiky, je ale nový mooznačení Zuzana A1 a kromě hlavně bilní komunikační a informační systém dlouhé 52 ráží na první pohled zaujme řízení a velení MOKYS. Bude sloužit pro přepracovanou přídí. V jejím středu je bezpečný přenos hlasové, datové i obrajen jednomístná kabina pro řidiče, zbyzové komunikace na taktické a operační lí tři členové obsluhy sedí v rozměrné úrovni, i když se počítá i s možností jeho otočné věži. Automatické nabíjecí zapoužití v rámci strategického velení. řízení, mechanizace některých obslužHlavním dodavatelem a integrátorem ných prací, diagnostika a elektronické je britská společnost BAE Systems, vybavení umožnily oproti standardnímu která spolupracuje se slovenskými i daltypu Zuzana nejen „ušetřit“ jednoho člešími zahraničními partnery. Integrátor na osádky, ale i dále zlepšit bojové možtohoto moderního systému plnícího nosti nové verze. Zuzana A1 je vybavevšechny příslušné standardy NATO přena střeleckým inerciálním navigačním dal v prosinci minulého roku slovenské zařízením a měřičem úsťové rychlosti armádě prototypovou sestavu (sedm projektilu. Palubní systém řízení palby kusů) systému pro vojskové zkoušky. dokáže pracovat s digitálními mapami. MOKYS se skládá ze třech základních Vozidlo má novou pohonnou jednotku, podsystémů a několika různých typů kterou tvoří německý přeplňovaný šestipracovišť. Jsou umístěny jednak v pěti válcový motor MAN D28 76 LF o výkonu 338 kW a americká automatická překontejnerech na podvozcích terénních nákladních automobilů Tatra T815 6 × 6, vodovka Allison HD 4560 PR. V zadní

Jednou ze součástí nového slovenského mobilníko komunikačního systému MOKYS je i radioreléová stanice na vozidle Tatra T815 6 × 6 s pancéřovanou kabinou.

čá částii věže ěž je j instalována i l á pomocnáá zdrod jová jednotka, která dodává elektrickou i hydraulickou energii pro pohon zařízení ve věži i při vypnutém motoru. Čelo dělené věže má balistickou odolnost na Stupni 4 dle STANAG 4569. Kapacita dopravníků je stejná jako u standardní verze Zuzana nebo Dana (40 střel a stejný počet náplní), avšak nová jsou univerzální lůžka dopravníků. To umožňuje do nich ukládat a následně do kanonové houfnice automaticky nabíjet i nové typy projektilů s délkou až do 1000 mm. Dalším netradičním exponátem se stalo obrněné pásové vozidlo OT-90 Hybrid. Jak již naznačuje název, jedná se o známý typ BVP-1 (resp. OT-90 bez věže), jenž využívá hybridní pohon, o který je v současné době i na vojenském poli stále větší zájem. Kombinace klasického moderního vznětového motoru a elektromotoru zajišťuje lepší dynamické vlastnosti, nižší spotřebu paliva a v neposlední řadě je jen při použití elektrického pohonu možný i nesrovnatelně tišší provoz. Projekt OT-90 Hybrid zadalo slovenské ministerstvo obrany v rámci jednoho z programů evropského obranného výzkumu. Hlavním řešitelem je Vojenský opravárenský podnik Trenčín a na projektu se podílí bratislavská firma DSSI i několik dalších slovenských institucí. Při nízkých zatíženích vozidlo OT-90 Hybrid pohání pouze elektromotor napájený z baterií umístěných ve střední dělicí stěně v prostoru pro výsadek v zadní části korby. Při režimech, kdy je potřeba vyšší výkon, začne pracovat vznětový motor a elektromotor se přepne do režimu generátoru a podle nutnosti dobíjí baterie. 31

Při rychlé akceleraci a maximálních výkonech pracují prostřednictvím spojovací převodovky oba motory současně. Divize Defence slovenského Elektrotechnického výskumného a projektového ústavu (EVPÚ) obohatila dynamicky se rozrůstající sektor lehkých, na dálku ovládaných věžových kompletů o další přírůstek. Nový komplet nese označení ZRSD07 a byl vyvinut ve spolupráci s VOP-026 Šternberk, konkrétně s jeho divizí ve Slavičíně. Při návrhu nového zařízení firma těžila ze svých bohatých zkušeností s několika typy vlastních manipulátorů, zbraňovou zástavbu měli na starost čeští kolegové ze Slavičína. Plně otočný věžový komplet je určený

jako výzbroj především lehkých obrněných vozidel. V nosiči ve tvaru „U“ je umístěn kulomet PKT ráže 7,62 mm spolu se senzorovou jednotkou. Tvoří ji nechlazená IČ kamera pro noc nebo nepříznivé povětrnostní podmínky, přehledová denní TV kamera a zaměřovací TV kamera. Na přání lze vybavení rozšířit o laserový dálkoměr. Senzorovou jednotku chrání výklopný štít a jednotka spolu s kulometem má náměr nastavitelný v rozsahu -15 ° až +70 °. Na boku lafetace je rozměrný zásobník na 200 kusů munice, zajímavost představuje schránka na zachytávání prázdných nábojnic. Podle údajů firmy EVPÚ je možné systém vybavit i jinými typy kulometů až do ráže 12,7 mm. Společnost Delta Defence (vznikla v roce 2006 privatizací podniku VOP-028 Prešov) představila pancéřovanou kabinu DEL-KA pro vozidla řady Tatra. V základním provedení poskytuje balistickou ochranu na úrovni Stupeň 1a nebo 1b dle normy STANAG 4569. Pokud

Nová verze samohybné 155mm kanonové houfnice Zuzana A1

Pancéřovaná kabina DEL-KA pro vozidla Tatra

32

Novinka slovenské firmy EVPÚ – lehký, dálkově ovládaný věžový komplet se 7,62mm kulometem

se namontuje přídavné ocelové pancéřování nebo kompozicové materiály, zvýší se úroveň ochrany na Stupeň 2 nebo dokonce 3 podle zmíněné normy. Odolnost proti minám je na prvním stupni. Dvou nebo třímístná kabina má klimatizaci, filtroventilační zařízení a u střešního průlezu s lafetací pro lehký kulomet je možné namontovat sklopné kryty střelce. Pro modernizaci bojových vozidel pěchoty BMP-1 (BVP-1), ale i dalších typů připravily slovenské firmy v rámci slovenské průmyslové skupiny DMD Group nový věžový komplet Cobra II. Na tamto programu se podílela i izraelská firma Elbit. Jednomístná, plně otočná malá věž je vyzbrojena známým automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm a spřaženým 7,62mm kulometem PKT. Pohon věže a zbraní je elektrický s manuální zálohou ovládání. Náměr obou zbraní je možný v rozsahu -4 ° až +50 °, při manuálním ovládání lze elevaci zvýšit až na +58 °. Bojové možnosti výzbroje podstatně zlepšuje nový systém řízení palby TISAS (Thermal Imaging Stand Alone System) zmíněné izraelské firmy. Tvoří jej termovizní zaměřovač pro noc a nepříznivé povětrnostní podmínky, který je umístěný vlevo od kanonu, a senzorová jednotka připevněná nad kanonem. Obsahuje dvojici denních CCD televizních kamer, z nichž jedna je širokoúhlá a druhá s úzkým zorným polem. Třetím prvkem uvnitř pancéřovaného pouzdra je laserový dálkoměr s dosahem do 6 km. Střelec sleduje zobrazení z kamer jednak na binokulárním zaměřovači, jednak má k dispozici displej. Nízkoprofilová věž Cobra II, kterou zkonstruovala společnost Konštrukta-Defence,

Vozidlo BVP-1 s novou věží Cobra II

Společné oficiální expozici AČR a MO ČR dominovalo nové nákladní terénní vozidlo T810 s pancéřovanou kabinou.

má bez munice hmotnost pouhých 1050 kg a výšku od korby až po senzorovou jednotku s kamerami 0,81 m.

ČESKÁ ÚČAST

Čeští vystavovatelé, stejně jako na předcházející akci v roce 2006, mezi zahraničními účastníky jednoznačně dominovali. V rámci společné expozice Ministerstva obrany ČR a AČR o celkové ploše přibližně 250 m² si mohli návštěvníci kromě simulátoru přenosného protiletadlového raketového kompletu RBS-70 prohlédnout i kontejnerovou převozní polní chemickou laboratoř PPCHL-AL-2/r. Její vybavení například umožňuje kvalitativní a kvantitativní analýzu záření gama pevných a kapalných vzorků, měření celkové aktivity alfa a beta ve vzorcích kapalných nebo pevných látek či monitorování úrovně radiace a neutronového záření. Vystavením laboratoře PPCHL-AL-2/r česká armáda navazuje na minulou výstavu IDEB 2006, kde výstavní premiéru absolvovala chemické laboratoř PPCHL-AL-2/ch. Zavedení obou moderních mobilních laboratoří umožňuje českým specialistům v případě potřeby pokrýt celou škálu činností v rámci chemického i radiačního průzkumu a vyhodnocování i mimo území republiky. Bezpochyby největší zájem v rámci oficiální armádní expozice ale budil nový střední terénní nákladní automobil Tatra T810 6 × 6. Zvláště proto, že se jednalo o zajímavou verzi s pancéřovanou kabinou. O tom, jakou měli vystavovatelé z ČR na letošním slovenském veletrhu pozici, napovídá i pohled do seznamu oceněných. Ze čtyř cen IDEB 2008 získaly české firmy dvě, konkrétně společnost

Kopřivnická automobilka představila vůbec poprvé terénní nákladní vozidlo řady T815-7 s novou, tzv. digitální kamufláží.

Retia za vozidlo SUR RN CZ s moderniRN moderni SURN zovaným řídicím a naváděcím radiolokátorem z protiletadlového raketového komplexu 2K12 KUB a firma Audiopro za robustní datový rozvaděč. Ještě zajímavější však byla situace v oblasti hlavních (nejprestižnějších) cen. Kromě společnosti BAE Systems a jejího mobilního komunikačního systému MOKYS si všechny ostatní ceny odnesli výrobci z Čech. Společnost ČZ, a. s., za terénní vysokozdvižný vozík 3522 TX, Česká zbrojovka Uherský Brod za pistoli CZ 75 SP-01 Phantom a společnost ALP Martin Hanuš za taktickou balistickou vestu. Nová zbraň z uherskobrodské zbrojovky vychází z pistole CZ 75 SP-01 Tactical, avšak její rám je vyrobený z vysoce odolného plastu. Výsledkem je snížení hmotnosti o plných 380 g. Nová zbraň, která je vhodná i pro použití u ozbrojených složek, má výměnnou část hřbetu rukojeti rámu (pro individuální nastavení úchopu střelců s různými tělesnými proporcemi) a pro dosažení vysoké bezpečnosti je vybavena vypouštěním kohoutku, bezpečnostním ozubem a blokováním zápalníku. Pistole CZ 75 SP-01 Phantom se dodává v ráži 9 mm Luger, zásobník pojme 18 nábojů, délka hlavně je 120 mm, celková délka zbraně dosahuje 207 mm a hmotnost je pouhých 800 g (u typu CZ 75 SP-01 Tactical to je 1180 g). Zajímavou novinkou je i taktická balistická vesta od firmy ALP. Vyznačuje se nově řešenou tzv. univerzální vazbou (systém vodorovných a svislých popruhů pro upevňování pouzder a další výbavy), která umožňuje umisťovat zavěšované prvky ve všech směrech – tedy svisle (nahoru i dolů) a vodorovně (s orientací doprava nebo doleva). Systém nové vazby zaručuje nejen vyšší variabilitu

Jednu z hlavních cen IDEB 2008 si odnesla nová taktická balistická vesta české firmy ALP.

v závislosti á i l ti na iindividuálních di id ál í h preferenf cích jednotlivého uživatele, ale nesení i většího množství vodorovně situovaných pouzder. Druhou netradiční vlastností vesty je patentově chráněný systém pro její nouzové sundávání. V případě zranění vojáka nebo například při pádu do hluboké vody či v omezeném prostoru se nemusí vesta sundávat standardním zdlouhavějším a méně pohodlným způsobem přes hlavu, ale zatažením za ovládací rukojeť se vesta firmy ALP ihned rozdělí na dvě části – na přední a záďový díl. V porovnání s výstavou IDEB 2006, která se po přemístění z trenčínského výstaviště poprvé konala ve vhodnějším výstavním areálu v Bratislavě, byl letos patrný nejen nárůst počtu vystavovatelů, ale i zkvalitnění služeb a zázemí pro návštěvníky. To se nepochybně odrazí i v zájmu všech zainteresovaných o další výstavu IDEB, která se uskuteční od 5. do 7. května roku 2010. 33

Evidence hrobů v přímém přenosu Text: Pavel LANG Foto: Jarmila PILAŘOVÁ

Zrekonstruované mauzoleum na hřbitově v Hranicích, kde jsou uloženy ostatky vojáků osmi národností z 1. světové války.

Kolik válečných hrobů a pietních míst je v této chvíli evidováno na území České republiky? Těžká otázka. Ne však pro zaměstnance odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR. Během několika vteřin vám sdělí zcela přesné číslo. Jejich centrální evidence totiž „funguje“ on-line!

Válečný hřbitov obětí 1. světové války v Písku

V registru Ministerstva obrany ČR se v současnosti nachází bezmála 26 tisíc válečných hrobů a pietních míst S dotazem týkajícím se aktuálního počtu válečných hrobů a pietních míst v České republice nemá vedoucí referátu válečných hrobů odboru mimoresortní spolupráce SP MO ČR Imrich Vetrák žádný problém. V počítači vyhledá náležitý program a odpovídá: „V pátek 4. dubna v 11.34 hodin Ministerstvo obrany ČR eviduje na území České republiky 25 835 válečných hrobů a pietních míst. Kdybyste chtěli znát i jejich specifikaci, například zda se jedná o oběti z první, respektive druhé světové války, mohu vás neprodleně informovat.“ On-line evidence válečných hrobů je krok správným směrem. Nad dřívější praxí se pracovník OMS Pavel Filipek 34

ministryni obrany k definitivnímu schválení,“ upřesňuje zástupkyně ředitelky odzástupk boru mimoresortní spolu spolupráce SP Yveta Hlásecká, která patnáctičlenné komisi, patnác še ministerstev, v níž jsou zástupci šesti Svazu měst a obcí a Československé obce legionářské, předs předsedala. Z dostupných údajů vyplynulo, že finanční podpora MO Č ČR na péči o válečné hroby a pietní místa m v tuzemsku nepatří do kategorie symbolických. V roce 2007 bylo poskytnuto posk „V 31 dotací ve výši 17,682 mil. korun. Objemově největšími akcemi byly oprava osária z války roku 1866 v Kbelnici za 1,9 mil. Kč,

usmívá: „Obce s rozšířenou působností nám prostřednictvím krajských úřadů posílaly CD nosiče s údaji. S těmi se muselo nějaký čas pracovat, než byly patřičným způsobem zaevidovány. Dnes je to záležitostí několika vteřin. Do programu Centrální evidence válečných hrobů v ČR je v současné době zapojeno zhruba tři sta uživatelů z celé České republiky.“ Další pozitivní informací je to, že se na odboru mimoresortní spolupráce chystají on-line evidenci válečných hrobů ještě vylepšit. „Stávající program se týká pouze tuzemska. Do konce letošního roku chceme zavést on-line evidenci také do zahraničí,“ konstatuje P. Filipek.

Technický pokrok bezprostředně souvisí s následným zajímavým faktem. Od zavedení on-line evidence je patrný prudký nárůst údajů. Během několika málo měsíců vzrostl počet evidovaných válečných hrobů řádově o tisíce. Jinými slovy, nově zavedený systém prokazuje svoji vysokou flexibilitu. Ministerstvo obrany ČR, které je hlavním koordinátorem v péči o válečné hroby a pietní místa v České republice a v zahraničí (zákon č. 122/2004 Sb.), poskytuje vlastníkům hrobů účelové dotace a také peněžní dary na údržbu válečných hrobů v zahraničí. Jejich výši i charakter projednává na svém pracovním jednání meziresortní koordinační komise pro válečné hroby, která se schází jednou za rok. Její březnové zasedání přineslo nemálo zajímavých zpráv. „Komise projednala závěrečnou souhrnnou zprávu o věcném využití finančních prostředků na zabezpečení péče o válečné hroby z rozpočtové kapitoly MO za rok 2007 a především návrh na poskytnutí dotací pro rok 2009, který bude postoupen

dále rekonstrukce válečného hřbitova v Tanvaldu za 1,9 mil. Kč, oprava válečného hřbitova v Trutnově za 1,6 mil. Kč a oprava válečného hřbitova obětí 1. světové války v Písku ve výši 1,4 mil. Kč,“ upřesňuje Y. Hlásecká. K těmto finančním prostředkům je třeba přičíst také 3,918 milionů Kč na peněžní dary do zahraničí. Pro zajímavost, z rozpočtu kapitoly ministerstva obrany byla tato částka převedena do rozpočtu kapitoly ministerstva zahraničních věcí a určena pro příjemce v Ruské federaci, Bosně a Hercegovině, Francii, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Ukrajině, Velké Británii a Něm mecku, a to převvážně na údržbu a úpravy hrobů a pam mátníků čs. vojáků. Yveta Hlásecká sse vyjádřila také k návrhu dotací pro příští rok: „Odboru p mimoresortní spom lu lupráce bylo dorručeno 59 žádostí v celkovém objem mu 28,012 mil. Kč, z toho 9,878 mil. Kč tv tvořily požadavky n na investiční dotacce a 18,134 mil. Kč n na neinvestiční dotace. Z celkového ta

Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami, především Ženevskými úmluvami z roku 1949 na ochranu obětí války a dodatkovým protokolem k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů z roku 1977. Ministerstvo obrany ČR je hlavním koordinátorem v péči o válečné hroby a pietní místa v České republice a v zahraničí. Koordinace péče o válečné hroby a pietní místa v tuzemsku i v zahraničí a všeho, co s tím souvisí, je v bezprostřední gesci odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR.

počtu doručených žádostí se jich nejvíce vztahovalo k válečným hrobům s fyzickými ostatky obětí válek. Drtivou většinu žádostí zaslaly obce a města, v jednom případě byla žadatelem římskokatolická farnost – Děkanství Hořice, jež se rozhodla opravit pohřebiště obětí války z roku 1866.“ Meziresortní koordinační komise pro válečné hroby doporučila 31 dotací v objemu 11,986 mil. Kč. Mezi nimi například opravu válečného pohřebiště v Tovačově, dále opravu pomníku v Olomouci, opravu válečných hřbitovů v Královéhradeckém kraji, opravu pomníku ve Velkých Hamrech nebo opravu pomníku v Lomnici nad Popelkou. Realitou je, že počet žádostí o poskytnutí resortní dotace rok od roku roste. Možnosti státního rozpočtu jsou však omezené. „K realizaci doporučujeme zhruba polovinu návrhů. Samozřejmě že kontrolujeme, jak efektivně byly přidělené finanční prostředky na konkrétní akci účelně využity,“ dodává Y. Hlásecká. Pro úplnost zbývá dodat, že březnové zasedání komise doporučilo ministryni obrany ke schválení i peněžní dary do zahraničí. Pro rok 2009 jich navrhuje sedm, a to ve výši dvou milionů korun. Nejvyšší částky by měly být proinvestovány v Ruské federaci, konkrétně na opravy hromadných válečných hrobů padlých čs. legionářů v Irkutsku a v Samaře.

Hrob vojína Ivana Kubince, bývalého příslušníka 1. čs. tankové brigády, v obci Štítina na Opavsku

35

SOUBOJ pod hladinou Text: nprap.Petr CHLADIL Foto: Jakub ŠTĚPÁNEK

Soutěže, kterou už počtvrté přichystali příslušníci oddělení přípravy potápěčů Vojenské akademie ve Vyškově, se ve dnech 7. až 11. dubna zúčastnilo pět tříčlenných družstev ze 152. záchranného praporu Kutná Hora, 154. zpr Rakovník, 157. zpr Hlučín, smíšené družstvo potápěčů AČR a poprvé v rámci spolupráce s IZS také trojice žabích mužů z HZS Pardubického kraje. Závodilo se od prvního dne, přesněji odpoledne. To potápěčům a jedné potápěčce patřil vyškovský bazén, ve kterém se postupně popasovali s překážkami ve štafetovém závodě. Nejprve je čekalo plavání na 50 metrů volným způsobem, poté překonání překážkové dráhy na hladině a nakonec záchrana tonoucího. Do výsledků se započítával celkový čas všech tří plavců. „Mnoho jich to zvládlo bez větších problémů,“ vypráví podplukovník Roman Jersák, náčelník oddělení přípravy potápěčů VA Vyškov a hlavní organizátor akce. „Nejlépe si vedli pardubičtí hasiči.“ Ostatní týmy na dalších místech se ale za nimi „tísnily“ jen s malými časovými rozdíly. Následující soutěžní dny už probíhaly pod širým nebem. V zatopeném lomu u obce Výkleky nejprve trojice demontovaly v sedmimetrové hloubce těžkou konstrukci, kterou pak přemístily pomocí zvedacích vaků o několik metrů dál na předem určené místo. Následoval opětovný transport zátěže na původní místo a závěrečná montáž. „Závodníkům se měřil čas, přičemž dostávali trestné minuty za vynoření součástí výstroje,“ vysvětluje pplk. Jersák. „Přeprava materiálu pod vodou pomocí zvedacích vaků, 36

Dělostřelci sněmovali Dne 19. dubna se konal 3. řádný sněm občanského sdružení Česká a Slovenská Obec Dělostřelecká. Ve zprávě o činnosti, kterou přednesl prezident ČaSOD Martin Neuschl, byla pozitivně hodnocena především prohlubující se spolupráce s Československou obcí legionářskou a setkávání se s válečnými veterány při významných příležitostech. Kladně se hovořilo také o součinnosti se slovenskou ČaSOD se sídlem v Bratislavě. Sjezd konstatoval, že se při rozrůstající členské základně ČaSOD musí decentralizovat a prioritou činnosti se stávají kluby a sekce. V diskusi s různými podněty vystoupilo deset členů a hostů. V této souvislosti stojí za zmínku „Kyšická výzva“, o které informoval plukovník v. v. Václav Straka. Její podstatou je výzva všem obcím v západních Čechách, kde byla po 2. světové válce tato brigáda rozmístěna, k vybudování pamětních míst. Sněm také odsouhlasil plnou podporu stavbě Památníku kombinovanému oddílu a Československé samostatné obrněné brigádě v obci Kyšice u Plzně. V závěru prezidium poděkovalo za podporu a spolupráci odboru meziresortní spolupráce sekce personální MO ČR, jmenovitě Miroslavě Kosáčkové, Yvetě Hlásecké a Jaromíru Marečkovi. Text: Ing. Miroslav VAMPULA a Ing. Jaroslav STOJAN

O „Ústecký pohár“

soudě alespoň podle dosažených časů, které se pohybovaly mezi osmi minutami a 28 vteřinami a 13 minutami 43 vteřinami většině startujících nedělala potíže. Nejlépe si vedli ,vodníci‘ z Rakovníka. Smůlu měli členové smíšeného družstva, kterým selhal zvedací vak, a pro nesplnění úkolu byli v této disciplíně diskvalifikováni.“ Ve středu se soutěžící přesunuli do jiného zatopeného lomu u obce Drysice. Zde jim organizátoři navodili záchrannou situaci. Při práci ve čtyřmetrové hloubce asi sto metrů od místa sestupu uvázl potápěč a docházel mu vzduch. Dvojice zachránců musela skočit do vody, podle vodicího lanka najít ohroženého kamaráda a dopravit ho správnou výstupovou rychlostí na hladinu. Zde dali signál jisticímu potápěči, který si pro zachraňovaného doplaval a dopravil do cíle. To vše opět na čas. Tentokrát zabodovali „smolaři“ z předešlého dne, kteří náročnou akci zvládli za 10 minut a 13 vteřin. Díky tomu se posunuli z chvostu na třetí místo. Pardubičtí hasiči si i přesto, že v této disciplíně skončili třetí, udrželi celkové první místo. Odpoledne si vylosovali vedoucí družstev otázku z první pomoci týkající

se hlavně možných potápěčských nehod. Družstva dostala určitou dobu na rozmyšlenou, po které měla za dozoru lékaře a zdravotnického záchranáře předvést praktickou ukázku zásahu. Za správné splnění úkolu obdržely týmy důležité tři body. Poslední den se odehrával opět v lomu u Drysic. Dvojice potápěčů tu měly v pětimetrové hloubce za nulové viditelnosti demontovat část vodovodního potrubí, vyměnit ji za novou a nefunkční díl vynést na břeh. I s tímto úkolem se zdárně vypořádaly všechny týmy. Celkové první místo v soutěži obsadili příslušníci HZS Pardubického kraje, kteří se na čele průběžné výsledkové tabulky drželi od samého počátku. Stříbro vybojovali záchranáři z Rakovníku a bronz získali členové smíšeného družstva. Avšak pouze o výsledky tu nešlo. „Usilujeme zároveň o to, aby si potápěči mohli mezi sebou porovnat, jakým způsobem jsou vycvičeni,“ objasňuje pplk. Roman Jersák. „Současně je to vodítko i pro nás, instruktory výcviku. Pokud budeme vědět, na jaké úrovni jsou potápěči připraveni, můžeme podle toho upravovat obsah zdokonalovacích kurzů a zaměřit se na to, co jim nejde.“

Dne 25. dubna proběhl čtvrtý ročník střelecké soutěže o „Ústecký pohár“, kterou pořádal ředitel Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem plk. gšt. Miroslav Slivka. Družstva tvořili zástupci vojenských útvarů AČR – 154. záchranného praporu Rakovník, Zásobovací základny munice Trávčice, Měřičského ústavu Litoměřice, Vojenské konzervatoře Roudnice nad Labem a pořadatelského KVV. Mezi účastníky však dále byli příslušníci aktivních záloh KVV Ústí nad Labem, Vojenských lesů a statků, Policie ČR, členové ústeckého klubu vojenských důchodců a ze zahraničí přijeli představitelé Zemského velitelství Sasko z Drážďan. Již tradičně se soutěžilo na střelnici v Liběšicích u Litoměřic, kde patnáct trojic změřilo pevnou ruku a mušku ve střelbě z pistole ČZ vz. 82 na terče s kruhy ve vzdálenosti 25 metrů. Vítězem se stalo družstvo ze ZZM Trávčice s celkovým počtem 261 bodů z možných 300. Druhé místo obsadili příslušníci MÚs Litoměřice s 252 body a na třetí příčku dosáhli zástupci 154. zpr Rakovník s 245 body. Titul absolutního vítěze „Ústeckého poháru“ si 93 body vystřílel poručík Hrušovský ze ZZM Trávčice. Text a foto: kpt. Jan ŠVERMA

Setkání ání několika generací výsadkářů V sobotu dne 26. dubna se v Ořechově u Telče konalo u památníku Adolfa Opálky a všech obětí boje proti nacismu v letech 1939 – 1945 již 26. setkání s názvem Memory of Czechoslovak paragroups – Vzpomínka na československé parašutistické skupiny z období 2. světové války, vycvičené ve Velké Británii, vysazené a pak operující na území někdejšího protektorátu Čechy a Morava. Setkání se pravidelně účastní pamětníci a účastníci 2. světové války, jako je například plukovník v. v. Jaroslav Klemeš, člen paradesantní skupiny Platinum, ale i ostatní příslušníci výsadkových vojsk ČSLA a příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim. Pietní akt byl vzpomínkou na oběti boje proti nacismu a na všechny vojáky, kteří v boji za svobodu položili život, a to i v soudobých konfliktech. Pro návštěvníky byla nesmírně zajímavá zejména ukázka výcviku soudobých výsadkářů: seskoků z vrtulníku Mi-17, výsadku slaněním, ukázka vojenského bojového umění MUSADO a statická ukázka výzbroje, výstroje a techniky 43. výsadkového praporu Chrudim včetně odstřelovacích zbraní nebo speciálně upravených vozidel. Text: npor. Lada KOVÁŘOVÁ, foto: kpt. Miroslav JORDÁNEK

37

Když se rozbije zdrhovadlo... Text a foto: Vladimír MAREK

Taky se vám stalo, že jen několik týdnů po zakoupení nové výstrojní součástky se rozbilo zdrhovadlo u kalhot, případně se odlepila podrážka u bot? Mnozí z vás nad tím jednoduše mávli rukou a řekli si, že než si přidělávat zbytečné starosti, raději si koupí nové kalhoty či boty a rozbité jednoduše vyhodili do popelnice.

Na výstrojní součástky se vztahuje obdobný reklamační řád jako na všechny ostatní výrobky prodávané v České republice Přitom reklamace výstrojních součástek rozhodně nepatří ke složitým záležitostem. Vztahuje se totiž na ně obdobný reklamační řád, jako je ten, který řeší reklamační vady většiny výrobků prodávaných na území České republiky. „Reklamační řád je viditelně vyvěšen ve všech výdejnách součástek naturálního odívání. Pokud by vojákům přesto byly některé postupy nejasné, stačí, aby se obrátili na zaměstnance výdejen, určitě jim rádi ochotně poradí a pomohou,“ vysvětluje Lumír Hamšík ze Základny neopravovaného materiálu Brno. „V zásadě platí, že na veškeré výstrojní součástky se vztahuje dvouletá záruční lhůta, která začíná dnem výdeje. Nezapočítává se přitom do ní doba uplatnění reklamace až do jejího konečného vyřízení.“ Reklamce mohou vojáci nárokovat v kterékoliv výdejně, tedy ne pouze tam, kde si výstrojní součástku pořídili. Musejí ale předložit příslušný doklad, tedy 38

výdejku materiálu. Platí přitom všeobecná zásada, že součástka musí být před odevzdáním vždy vyprána (v případě textilních výrobků) a u obuvnických a kožařských výrobků vyčištěna a dezinfikována tak, aby byla hygienicky nezávadná. Lhůta na vyřízení je na rozdíl od civilního sektoru dvojnásobná, tedy do šedesáti dnů. Pokud je ale vada naprosto zřejmá, vymění odpovědný pracovník poškozenou součástku za jinou okamžitě, nejdéle do tří dnů. Reklamovanou pak odešle se zápisem o reklamaci Základně neopravovaného materiálu do Brna. Na výměnu za nový výrobek má voják nárok v případě, že se jedná o vadu, kterou nelze odstranit, případně která brání řádnému užívání. Obdobně se postupuje i v případě, že se stejná vada vyskytla u součástky opakovaně i po její opravě. Naopak reklamace nelze uplatnit u vady výrobku vzniklé jejím opotřebením běžným používáním, nesprávným

používáním či ošetřováním, případně používáním součástky k jinému účelu, než je určena. Evidenci o reklamaci vede výdejna v Knize zápůjček a oprav až do doby jejího vyřízení. Voják by měl veškeré závady, to jak se projevují, a své požadavky na způsob reklamace důkladně popsat v první části zápisu o reklamaci. Druhou část zápisu pak vyplní pověřený pracovník výdejny. Zápis se vyhotovuje ve třech výtiscích. Zatímco první zůstává osobě, která součástku reklamovala, druhý a třetí je společně s vadným výrobkem odeslán na Základnu neopravovaného materiálu do Brna. Druhý výtisk zde zůstává a třetí se vrací na výdejnu s již opraveným výrobkem. Vyrozumění vojáka a předání součástky oproti prvnímu výtisku zápisu o reklamaci má na starost výdejna. Takže neváhejme a neostýchejme se špatné a kazové výrobky včas reklamovat. Je to naše právo...

Z REDAKČNÍ POŠ POŠTY

NAPSALI JSTE NÁM

Pay attention in detail! Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetl vaši odpověď čtenáři A reportu otištěnou v čísle 5/2008 str. 45 na otázku týkající se problému nošení jmenovek a hodnostních označení na uniformě. Dovolte mi, abych se vyjádřil k tomuto problému z pohledu běžného uživatele tohoto nažehlovacího „zázraku“ na suchém zipu. Jsem z generace těch, kteří mohli sledovat, sledovali a používali různé druhy jmenovek a hodnostních označení. Velmi dobře si pamatuji dobu mise UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, kde naši příslušníci z počátku používali jmenovky modře vyšité na hnědém podkladu. Pamatuji si dobu, kdy bylo nařízeno jmenovky nadepisovat technickým černým písmem podle šablony. Pamatuji si též dobu soukromých iniciativ velitelů různých stupňů a druhů vojsk vytvořit jmenovku čitelnou, odolnou vůči oděru a vícenásobného praní schopnou. Není to tak dávno, kdy byly hromadně zrušeny, dle mého názoru, jmenovky a hodnostní označení nejlépe zdařilé a splňující všechny požadavky. Jednalo se o jmenovky vyšité na potiskové látce černou barvou. Tyto jmenovky se dlouhodobým používáním neodřely, písmena se neodlepila a jmenovka vypadala důstojně i po delším používání v porovnání se jmenovkou zhotovenou pouze nažehlením písmen. Jmenovka se dala žehlit, nemačkala se a myslím si, že jsme se my, příslušníci AČR, mohli i v tak malé záležitosti vyrovnat armádám ostatních zemí NATO, a nejen jim. Tyto jmenovky podle mne nevznikly jenom z pouhého rozmaru vojáků, nýbrž byly vytvořeny na základě zkušeností příslušníků AČR různých druhů vojsk z působení v zahraničních misích a na náročných cvičeních. Bohužel o těch dnešních jmenovkách a hodnostních označeních nemohu napsat nic, co by svědčilo v jejich prospěch. Někde jsem dokonce slyšel i názor, že příslušníci AČR mají přespočet výstrojních bodů a budou tedy více nuceni utrácet nashromážděné výstrojní body, čemuž už vůbec nerozumím, jelikož cena za jmenovku a hodnostní označení je zanedbatelná. Závěrem se tedy logicky nabízejí otázky: Skutečně nejsme schopni zadat na základě výběrového řízení firmě zakázku na výrobu vyšívaných jmenovek a hodnostních označení, třeba i na stejných barevných podkladech, jako jsou ty dnes používané? Vážně neexistuje cesta, jak najít finanční rezervu na zakoupení vyšívacích strojů do středisek naturálního odívání, kde by si mohl voják vyšitou jmenovku a hodnostní označení řádně zakoupit za výše zmíněné výstrojní body? A konečně, je opravdu tak těžké upravit stejnokrojový předpis Všeob-P-47 dodatkem? Dodnes si pamatuji větu dril instruktorů námořní pěchoty USA: „Pay attention in detail!“ – Protože detail tvoří celek… Prap. Robert DOLOZIM, VÚ 2266 Liberec

Pamětníí odznak d k1 1. vojenské j ké hasičské jednotky v misi KFOR Vojenská hasičská jednotka působící na základně Šajkovac od května roku 2007 se zapsala do dějin armády jako historicky první operující mimo Českou republiku. Během sedmiměsíčního působení se její příslušníci zúčastnili mnoha méně i více závažných zásahů v rámci působnosti českého kontingentu. Mimo své každodenní povinnosti si jednotka musela vybudovat veškeré zázemí, které i nadále využívá jednotka následnická. Z důvodu úspěšného fungování vůbec první vojenské hasičské jednotky v zahraničí a hrdosti na tuto realitu vznikla myšlenka na vytvoření pamětního odznaku připomínajícího tuto významnou skutečnost. Myšlenka byla realizována, podpořena a poté schválena Vojenským historickým ústavem. Pamětní odznak byl udělen v celkovém počtu 35 kusů v době působení jednotky v misi, a to pouze osobám, které se zasadily o vznik a podporu chodu jednotky. Je smutné, že nyní musím konstatovat, že po vydání všech 35 kusů odznaků a ukončení činnosti první vojenské hasičské jednotky v prosinci 2007 vídám u cizích osob tyto odznaky s pořadovým číslem 36 a více. Ty byly vyrobeny neoficiálně a darovány jsou zřejmě za účelem osobního prospěchu již po ukončení činnosti první vojenské hasičské jednotky. Tím se snižuje významová hodnota pamětního odznaku pro všech prvních 35 jeho nositelů. Doufám, že výrobce těchto nelegálně vyrobených pamětních odznaků svoji činnost ukončí a neoprávnění majitelé je nebudou nosit na uniformě. Npor. Ing. Jakub Kaláb, bývalý zástupce velitele 1. VHJ 39

TŘI ŠIŠPEROVÉ VE VÁLCE

Jaroslav Šišpera létal u 311. bombardovací perutě, později u aerolinek, nakonec ale skončil v komunistickém kriminále

Jaroslav Šišpera se od spojařiny dostal postupně až na místo telegrafisty a navigátora letounu. V roce 1941 se oženil s Angličankou. Manželka mu porodila tři děti. V padesátých letech minulého století ho podobně jako řadu dalších vojáků ze západní fronty čekal komunistický kriminál.

BOJOVNÍCI

důstojníky převážně z Hlavního štábu ho zařadili do polské jednotky a převedli je přes Drávu do Jugoslávie. „V Koprevnici se nás ujal starosta, který studoval v Praze. Za manželku měl Češku, moc dobře se o nás postaral,“ vybavuje si po letech Jaroslav Šišpera. Přes Záhřeb, Bělehrad, Řecko, Turecko a Bejrút se dostali do Marseille. V lednu 1940 pak ukončil celou anabázi v Agde, kde vstoupil do československé zahraniční armády.

TALITĚ O T I T O R P S využitím materiálů Post Bellum připravil: Vladimír MAREK Foto: archiv Post Bellum

Většina kluků nejspíš touží létat. Málokomu se ale tento dětský sen podaří dotáhnout do konce. Jaroslav Šišpera měl neuvěřitelné štěstí. K 311. československé peruti ho během druhé světové války přivedla vlastně náhoda.

Letcem z vůle osudu Když 10. května 1940 napadlo Německo Francii Francii, sloužil Jaroslav Šišpera ve spojovací rotě druhého československého pluku. Měl za sebou poddůstojnickou školu, s jednotkou zažil chaotické ústupové boje na frontě. „Neměli jsme v podstatě žádný spojovací materiál, a tak jsme dělali jakési kurýry na kolech. Na nádraží jednoho městečka v jižní Francii mi ale kolo někdo ukradl,“ vzpomínal později Jaroslav Šišpera. „Vlakem 40

jsem se dostal do Montpelier a odtud pak do Agde Agde. Tam ale již nikdo nebyl, nebyl jenom čeští letci. A tak jsem dostal modrou leteckou uniformu a společně s nimi jsem cestoval po moři až do Liverpoolu.“ V tomto okamžiku Jaroslav Šišpera ještě netušil, že začíná jeho nová životní dráha. Že s letectvem od tohoto okamžiku spojí svůj osud prakticky na celý život. Jaroslav Šišpera se narodil 9. dubna 1920 v Milokošti poblíž Veselí

nad Moravou. V nedalekém Uherském Ostrohu absolvoval měšťanku. měšťanku Když Němci obsadili zbytek republiky a vytvořili protektorát Čechy a Morava, čekalo ho pracovní nasazení v Kielu. Stavěl tam pro Němce kasárna. Jednoho dne si ale řekl, že to tak dál nejde a společně s kamarády 6. prosince 1939 přešel slovenské hranice. Dostal se až do Budapešti, kde se přihlásil na francouzském velvyslanectví. S dalšími šesti českými

Když dorazil společně s letci do Velké Británie, umístili je na polní letiště v East Wrethamu. Důstojníci byli ubytováni ve zdejším zámečku, mužstvo pak v dřevěných barácích. Šišpera dělal pozemního telegrafistu na zaměřovací stanici zdejšího letiště. V té době se také oženil. Vzal si Angličanku a bydlel ve městě. Po redislokaci do Severního Irska působil Šišpera jako údržbář radiokomunikačního zařízení. Později prošel rádiovým a střeleckým výcvikem a začal létat. Z rodiny nebyl jediný, kdo se ocitl uprostřed bojů druhé světové války. Jeho strýc byl zařazen na velitelství letectva v Londýně. O devět let starší bratr odešel už před válkou do USA. Bojoval v Barmě a dalších jihoasijských zemích. Když Jaroslav Šišpera prodělával na Bahamách přeškolení z welingtonu na liberatory, setkal se na americkém kontinentu se strýcem a švagrovou. Po návratu do Skotska na základnu Tain hlídala jejich peruť přístup na Severní moře. „Létalo se za každého počasí. Jednou náš navigátor nevěděl, kde jsme. Prostě zakufroval. Měli jsme víc štěstí než rozumu, když jjsme konečně našli letišttě, bylo v nádrži benzinu ttak akorát do zapalovače,“ vvyprávěl Jaroslav Šišpera. „„Velitel pak už nechtěl s tímto navigátorem létat, a tak jsme dostali jiného. T Ten byl mnohem lepší, vyd držel u nás až do konce.“

V KRIMINÁLE BYLI OPOROU

Po válce se Šišpera jještě nějakou dobu vracel do d Británie. Až do konce c roku 1945 jeho letoun t přepravoval naše vojáky v z Anglie zpět do d vlasti. Teprve pak se s rozešel s armádou a nastoupil s jako radista a navigátor g k Československým aeroliniím. a Pracoval zde až a do roku 1950. Tehdy ve v známé akci uletělo několik letounů s bývalými

letci RAF na Západ. A tak všichni, kdo neměli ten správný kádrový profil, museli okamžitě odejít. Za těchto okolností Šišperu v Československu již nic nedrželo. S dalšími „zápaďáky“ se domluvili, že se vrátí zpět do Velké Británie. Oficiální cestou to ale samozřejmě nešlo, a tak se rozhodli, že utečou. Dřív než to ale stačili uskutečnit, prozradil je konfident. Společně s dalšími fronťáky ze Západu Šedou, Schořem, Nedělkou a Holodou ho zatkli a odsoudili na jedenáct let. „Byli jsme na tom hůře než kriminální zločinci. Snažili se je od nás izolovat, tvrdili, že je kazíme. Přesto se ale kolem nás vytvářely další skupinky vězňů. Tím, že jsme drželi pohromadě, byli jsme pro ně oporou,“ upozorňoval Jaroslav Šišpera. Postupně prošel Horním Slavkovem, Jáchymovem, Pankrácí, věznicí na Borech a Leopoldovem. Po šesti letech a třech měsících se konečně dočkal svobody. Přesto ještě nějaký čas pracoval v jáchymovských dolech. Později dělal hromosvodáře. V roce 1967 ho rehabilitovali a mohl se vrátit zpět do Československých aerolinií, kde pracoval až do důchodu. 41

Voják z povolání – dobrovolný náborář Oddělení náboru krajských vojenských velitelství ve spolupráci s Ředitelstvím personální podpory realizují v průběhu roku velké množství náborových aktivit s cílem informovat širokou veřejnost o možnostech uplatnění v profesionální armádě a u jednotek Hradní stráže. Veřejnost se tak setkává s reklamními kampaněmi v tisku, rozhlase, na internetu, v prostředcích MHD. Další náborové aktivity jsou realizovány na úřadech

práce, školách, v rámci kulturních a sportovních akcí, přičemž se nezapomíná ani na burzy práce a pracovní veletrhy. Přes veškerou aktivitu počty zájemců o vojenskou kariéru klesají. Jak tento pokles zastavit? To je otázka, která náborářům nedává spát. Jednou z možností je zapojit do problematiky náboru větší počet lidí. „Z našich zkušeností vyplývá, že velkou část

uchazečů do armády přivede známý nebo kamarád z řad stávajících vojáků z povolání,“ uvádí plukovnice Lenka Mendlíková a dodává: „Právě tady vidíme prostor pro zlepšení náboru. Každý voják z povolání a občanský zaměstnanec má kolem sebe známé, přátele a rodinné příslušníky, kterým může uplatnění v armádě nabídnout nebo aspoň poskytnout potřebné základní informace.“

Ředitel Ředitelství personální podpory vyhlašuje soutěž „Dobrovolný náborář roku 2008“ INFORMACE PRO DOBROVOLNÉ NÁBORÁĜE

Podstata soutěže To základní, co pro náborování musíte znát …

Zákonné podmínky pro povolání do služebního pomčru VZP Uchazeÿ musí být   obþanem ýeské republiky a starší 18 let,   zdravotnČ zpĤsobilý,   trestnČ bezúhonný,   minimálnČ vyuþen a nemĥže být   ke dni povolání þlenem politické strany, hnutí ani odborové organizace.

Postup pro zájemce o uplatnční v ozbrojených silách þR

  1. návštČva oddČlení náboru krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu,   2. prokázání splnČní zákonných podmínek (obþanství, vČk, vzdČlání apod.),   3. dodání požadovaných dokladĤ a dokumentĤ, vyplnČní potĜebných tiskopisĤ a podání žádosti o povolání do služebního pomČru,   4. absolvování výbČru na oddČlení pro výbČr personálu v Olomouci nebo Praze (ovČĜení zdravotní a fyzické zpĤsobilosti, psychologické vyšetĜení, profesní pohovor).

Bližší informace o soutČži a náboru, výbČru a pĜijímání nových pĜíslušníkĤ ozbrojených sil naleznete na www.novakariera.cz

Každý voják z povolání nebo občanský zaměstnanec, mimo příslušníky ŘePP a KVV, může ve svém okolí provádět nábor a stát se tak „patronem“ nového uchazeče. Takový příslušník ozbrojených sil se pak může také zúčastnit této soutěže prostřednictvím soutěžního kuponu, který po vystřižení předá „znáborovanému“ kamarádovi. Ten jej s sebou pronese celým procesem náboru, výběru a přijímání nového vojenského personálu až na oddělení pro výběr personálu do Prahy nebo Olomouce. Tento kupon bude pracovníky KVV a ŘePP postupně vyplňován a následně zařazován do slosování, nebude brán zřetel na to, zda uchazeč ve výběru uspěl – podmínkou je pouze řádná účast ve výběru.

Výherní pravidla   jméno a pĜíjmení uchazeþe o kariéru profesionálního vojáka   jméno a pĜíjmení patrona   kontaktní údaje patrona *

DOBROVOLNÝ NÁBOR ÁĜ soutčžní kupón

VÚ/VZ telefon do zamČstnání mobilní telefon e-mail

  oddČlení náboru KVV (první návštČva)

v

  oddČlení pro výbČr personálu (výbČr)

v

  podmínky výbČru uchazeþ (splnil/nesplnil)   podpis náþelníka oddČlení pro výbČr personálu * staþí uvést jen jeden z možných kontaktĤ

dne

Oddělení pro výběr personálu bude kupony přijímat do 31. 12. 2008, poté proběhne jejich slosování. Pět vylosovaných kuponů zajistí věcné ceny jak příslušnému uchazeči, tak jeho „patronovi“. Navíc bude samozřejmě oceněn i nejlepší „patron“, tedy ten příslušník ozbrojených sil, který „znáboruje“ nejvíc uchazečů. Nečekají na Vás ceny milionové hodnoty. Vděční Vám ale budou ti, kteří i díky Vám odstartují svou novou kariéru. Za spolupráci předem děkujeme a přejeme hodně štěstí ve Vaší náborářské práci. Ředitelství personální podpory

V VELITEL ÚTVARU SPECIÁLNÍCH OPERACÍ VOJENSKÉ POLICIE V vyhlašuje VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA OBSAZENÍ SYSTEMIZOVANÝCH MÍST STARŠÍCH INSPEKTORŮ – OSOBNÍ OCHRANA VVIP TERMÍN ODEVZDÁNÍ STRUKTUROVANÝCH PROFESNÍCH ŽIVOTOPISŮ Nejpozději do 30. 6. 2008 na e-mailovou adresu mlipo@seznam. cz (připište k životopisu i číslo mobilního telefonu; do životopisu uveďte především ty skutečnosti, které prokazatelně potvrzují, že jste aktivní jedinec, který je schopen na sobě a pro ostatní tvrdě pracovat a dosahovat nadprůměrných výsledků ve své činnosti).

TERMÍNY A PRŮBĚH DALŠÍCH KOL VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ Ω Po posouzení zaslaných životopisů budou vybraní účastnící výběrového řízení kontaktováni telefonicky v průběhu měsíce července 2008 a bude s nimi dohodnut termín osobního pohovoru (v některých výjimečných případech je možné dohodnout osobní pohovor i individuálně). Ω Osobní pohovory proběhnou především ve dnech 7. 8. a 8. 8. 2008 (na toto období doporučujeme s předstihem si zajistit volno) nebo individuálně v osobně dohodnutých termínech. Ω Po posouzení výsledků pohovorů budou vybraní účastníci výběrového řízení pozváni k účasti v intenzivní testovací části, která proběhne ve dnech 11. 8 – 15. 8. 2008 (na toto období doporučujeme s předstihem si zajistit volno), a o tomto rozhodnutí budou vybraní účastníci informováni nejpozději dne 8. 8. 2008 ve večerních hodinách telefonicky.

POŽADUJEME Ω 5 let praxe u ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů Ω předpoklad pro získání bezpečnostní prověrky na stupeň TAJNÉ Ω vynikající fyzickou zdatnost Ω výborný zdravotní stav, psychickou a fyzickou odolnost Ω středoškolské vzdělání s maturitou Ω nadprůměrné řidičské schopnosti a zkušenosti Ω dobrou znalost Prahy a ČR Ω všeobecný rozhled a kultivovaný projev Ω nadprůměrné výsledky ve střelbě a v úpolových sportech nebo bojových uměních Ω znalost anglického jazyka a zahraniční mise (je výhodou) Ω vysokou motivovanost, komunikativnost a samostatnost stejně jako schopnost pracovat v týmu Ω ochotu pracovat v režimu pravidelné a dlouhodobé odloučenosti Ω aktivitu, konstruktivní přístup a ochotu nést zodpovědnost za výsledky své činnosti Ω osobnost, která hledá spíše profesi než pouze zaměstnání

NABÍZÍME Ω získání profesně unikátní kvalifikace (nadstandardní výcvik a praxe) Ω zodpovědnou a prestižní práci (prostředí VVIP, specifická „firemní kultura“ organizace) Ω neustálé zdokonalování v relevantních odbornostech (s předpokladem vykonávat vlastní instruktorskou a lektorskou činnosti v přidělených odbornostech) Ω možnost nasazení v zahraničí Ω možnost kariérních přestávek a návratu na původní místo pro činnost v profesně relevantních oblastech mimo resort MO (především bezpečnostní činnosti u mezinárodních organizací) Ω dobré platové podmínky (9. platová třída, příplatky, příspěvek na bydlení) a výhody plynoucí ze služebního poměru vojenského policisty 43

Ve výcvikovém středisku Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu se konal unikátní třídenní kurz

První teambuilding v armádě Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Desetičlenný tým pomáhá zdolat prudký kopec dvěma instruktorům. Ti v tuto chvíli představují dva bohaté turisty, kteří si zaplatili výstup na Mount Everest. Na svahu je pohyb obtížný pro jednotlivce, a co teprve když musíte pomáhat ještě někomu dalšímu, který vám úkol vůbec neulehčuje. Je to jedna z mnoha situací, kterou na konci dubna řešili účastníci „Adventure and teambuilding course“ v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou. Na první pohled to vypadá jako nějaká obyčejná táborová hra. Tým musel v rámci nějakého příběhu překonávat náročné překážky a plnit různé úkoly. 44

Jenže vše to bylo nejen pod přísným dohledem instruktorů z Vojenského oboru Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu, ale také vojenského psychologa. Veškeré nástrahy a zápletky byly součástí dopodrobna promyšleného scénáře, který vznikal přibližně měsíc a byl šitý na míru lidem, kteří se do kurzu přihlásili. Do pilotního kurzu se zapojilo družstvo sdruženářů z Dukly Liberec tvořené sportovci Jaroslavem Šimkem, Pavlem Churavým, Tomášem Slavíkem, Martinem Skopkem, Alešem Vodseďálkem, Petrem Kutálem, Miroslavem Dvořákem, jejich trenérem Luďkem Šablaturou a bronzovým medailistou v běhu na lyžích z olympijských her v kanadském Calgary (1988) Pavlem Bencem. „Myšlenka uspořádat ,Adventure and teambuilding course‘ vznikla na Vojenském oboru někdy před rokem a od té doby jsme ji dál rozpracovávali. Kurz se odehrává v nově rekonstruovaném výcvikovém zařízení UK FTVS v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou, které poskytuje vynikající ubytovací i sportovní zázemí pro

aktivit,““ informuje pořádání podobných aktivit nás vedoucí kurzu mjr. Martin Doležel. Očekávaným výsledkem je rozbití zažitých stereotypů, zlepšení stylu vedení, zvýšení pracovního výkonu skupiny, osvojení si nových kooperativních dovedností a uplatnění nově nabytých zkušeností v praxi. Jde také pochopitelně o relaxaci a obnovení sil poněkud neobvyklým způsobem. Obsah kurzu tvoří převážně pohybové aktivity v přírodě, různá cvičení a hry zaměřené na týmové řešení úkolů, vzájemnou podporu a spolupráci mezi členy skupiny, soutěživost, rozvoj fantazie a tvořivost při uplatňování netradičních řešení. Podle plánů pracovníků Vojenského oboru UK FTVS by se tento kurz měl konat dvakrát ročně za účasti až 16 lidí. Major Martin Doležel ještě připomíná, že kurz je otevřen pro všechny zájemce z resortu obrany. Účastnit se jej mohou nejen zaměstnanci Ministerstva obrany ČR nebo Generálního štábu, ale i týmy složené z příslušníků vojenských útvarů. Kurz začíná blokem nazvaným „tání ledů“, jehož smyslem je sblížení

tým, že ho v případě potřeby nenechá ve štychu. Při jedné z nich člověk se zavázanýma očima střídavě přepadává dopředu a dozadu, kde jej zachytávají kolegové. „Je to pro něj hodně nepříjemné a musí jim věřit, že jej vždy chytnou a on nespadne na zem,“ upřesňuje další z autorů obsahu kurzu major Karel Sýkora.

a představení týmu. „„Účastníci se samozřejmě mezi sebou znají, ale jde spíš o to, abychom se s nimi n seznámili my a padly mezi námi počáteční p bariéry,“ popisuje Doležel. Při jedné z takových her mají účastníci za úkol se na kládě seřadit podle svých jmen. jm Aby to neměli jednoduché, tak se při pohybu na kládě nesmějí dotknout země země. V úvodní části ku kurzu měli liberečtí sportovci za úkol s použitím mapy, buzoly, GPS a lavinových vyhledávačů objevovat ukryté indicie ukazující cestu k pokladu. „Zařadili jsme do programu také hru na paměť, kdy si účastníci museli zapamatovat složitý text, přesunout se na vzdálené místo a tam jej správně reprodukovat,“ uvádí Martin Doležel. Součástí kurzu jsou i takzvané hry důvěry, které rozvíjejí důvěru jednotlivce v celý

Každá jeho část není samoúčelná, ale je přesně zaměřena na konkrétní oblast sociálního vnímání. Chování týmu neustále sleduje psycholog npor. Tomáš Nagy, dává doporučení pro další vývoj děje a v závěru každého dne rozebírá s účastníky kurzu jejich reakce při plnění jednotlivých úloh. Například blok problémových her má družstvo donutit k vzájemné komunikaci, spolupráci a hledání společného řešení problému. Nechyběla ani noční hra, inspirovaná příběhem z knihy „Den trifidů“. Šlo opět o to, aby tým společně překonával různé

překážky. Jenže tentokrát byla několikakilometrová trať rozčleněna do různě dlouhých úseků a všichni účastnici, až na jednoho, měli zavázené oči a na každé části vedl tým někdo jiný. Námětem další z her bylo dobývání nejvyšší hory světa s bohatým turistou a jeho asistentem, který si tuto cestu zaplatil. Několikahodinová hra obsahovala mnoho úkolů, jejichž obtížnost zvyšovalo „nevyzpytatelné“ chování figurantů z řad instruktorů. Tým musel překonat na laně vodní nádrž, ujet několik desítek metrů na kladce, vyhledat ztraceného turistu za pomoci lavinových vyhledávačů nebo jej dopravit na pět metrů vysokou překážku. V kurzu nechyběly ani prvky přinášející dobrodružství a adrenalinové zážitky. Jedním z nich bylo překonávání úzké klády umístěné vysoko v korunách stromů nebo skok na hrazdu zavěšenou v desetimetrové výšce. Jejich cílem bylo posílení odvahy a sebedůvěry účastníků. Liberecký tým se během kurzu projevil jako soudržný kolektiv. Sportovci přistupovali k jednotlivým úkolům se sebekázní a především humorem. Jejich nespornou výhodou pak byla jejich vysoká fyzická zdatnost, díky níž mohli řadu úkolů plnit s potřebným nadhledem. Další třídenní „Adventure and teambuilding course“ se uskuteční na přelomu září a října letošního roku. I tentokrát se do něho přihlásili armádní sportovci – parašutisté z Dukly Prostějov.

Adventure je dobrodružství, zážitek, odvaha. Teambuilding (budování kolektivu) je cíleně zaměřen na vznik a rozvoj týmu, především pak na zlepšení jeho výkonu. V náročných situacích a úkolech si účastníci vyzkouší, jakým způsobem lze efektivně použít základní principy spolupráce. Kurz vytváří otevřenou atmosféru a výrazně napomáhá hlubšímu poznání se navzájem. Velkou měrou se tak upevňují vztahy v pracovním týmu. Součástí celého procesu učení zážitkovou formou je zpětná vazba.

45

spoj

Nové přírůstky

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

v Ústřední odborné knihovně MO ČR Legenda Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

F 18 832 P THE MILITARY BALANCE 2008. (Ozbrojené síly ve světě 2008.) Abington, Routledge – The International Institute for Strategic Studies 2008. 496 s. D 194 P JANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – CENTRAL EUROPE AND THE BALTIC STATES 2008. (Střední Evropa a Baltské státy. Údaje o obraně 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 23 + 513 s. D 159 P JANE’S AIR-LAUNCHED WEAPONS. MARCH 2008. Issue 51. (Letecké, protiletadlové a protizemní zbraně. Ročenka Jane’s. Březen 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 19 + 753 s. F 20 867 P THE LAW OF ARMED CONFLICT. Constraints on the Contemporary Use of Military Force. (Válečné právo. Dnešní meze použití vojenské síly. Sborník.) Hampshire, Ashgate 2006. 266 s. F 20 864 ASHOWN, Paddy SWORDS AND PLOUGHSHARES. Bringing Peace to the 21st Century. (Meče a pluhy. Zajišťování míru v 21. století.) London, Weidenfeld and Nicolson 2007. 338 s. F 20 866 DESPORTES, Vincent – PHÉLIZON, Jean-Francois INTRODUCTION A LA STRATÉGIE. Stratégies + Doctrines. (Úvod do strategie. Dialog generála a ekonoma.) Paris, Economica 2007. 282 s.

46

F 20 867 P HANDBOOK OF THE SOCIOLOGY OF THE MILITARY. (Průvodce po vojenské sociologii. Sborník.) New York, Kluwer Academic/Plenum Publishers 2003. 498 s. F 20 863 OLSEN, John Andreas JOHN WARDEN AND THE RENAISSANCE OF AMERICAN AIR POWER. (John Warden a renesance americké vzdušné moci.) Washington D. C., Potomac Books 2007. 348 s. F 20 856 LA ENERGÍA Y SU RELACIÓN CON LA SEGURIDAD Y DEFENSA. Monografías del CESEDEN 98/2007. (Energetika a její vztah k bezpečnosti a obraně.) Madrid, Ministerio de Defensa 2007. 472 s. F 20 877 WEINTRAUB, Stanley 15 STARS. Eisenhower, MacArthur, Marshall: Three Generals Who Saved the American Century. (Tři generálové, kteří zachránili americké století.) New York, Free Press 2007. 541 s. E 5988 P SREDSTVA OBESPEČENIJA BEZOPASNOSTI I PRAVOPORJADKA. Tom 15. Sredstva obespečenija bezopasnosti i pravoporjadka. Enciklopedija XXI vek. Oružije i těchnologii Rossii. (Zajištění bezpečnosti a vynucování práva. Encyklopedie 21. století. Zbraně a technologie Ruska. Díl 15.) Moskva, Izdatělskij dom Oružije i těchnologii 2007. 711 s. F 20 852 JEFIMOV, N. KRASNAJA IMPERIJA: VZLET I NADĚNIJE. Vojennaja politika SSSR (1917 – 1991).

(Rudé impérium – vzestup a pád. Vojenská politika SSSR 1971 – 1991.) Moskva, Rejtar 2006. 296 s. G 5829 P HOGG, Ian MODERNÍ ODSTŘELOVAČSKÉ PUŠKY. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 144 s. G 5834 P THOMPSON, Leroy BOJOVÉ BROKOVNICE. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 142 s. F 20 872 HELEBRANT, Martin SAMOPAL M.P. 38 A MP 40. Praha, Elka Press 2008. 159 s. F 20 875 VOJENSKÁ HUDBA V KULTUŘE A HISTORII ČESKÝCH ZEMÍ. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2007. 506 s. E 6575 V-E DAY. VÍTĚZNÝ DEN V EVROPĚ. Nejslavnější generace Ameriky a její vítězství ve druhé světové válce. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 124 s. E 5361 P MCGRAW-HILL YEARBOOK OF SCIENCE AND TECHNOLOGY 2008. (McGraw-Hill – Ročenka vědy a techniky 2008.) New York, McGraw-Hill 2008. 11 + 417 s. F 6567 P BROCKHAUS ENZYKLOPÄDIE. Jahrbuch 2007. (Encyklopedie Brockhaus. Ročenka 2007.) Leipzig – Mannheim, F. A. Brockhaus GmbH 2008. 400 s.

Volná místa Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné systemizované místo pro vojáka z povolání. Pro sbor nižších důstojníků: • Velitel pracoviště elektronického pz – SH 62, ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211 • Velitel pracoviště řízení EB – SH 62, ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211, místo výkonu SM v posádce Nakléřov Termín služebního zařazení: ihned. Bližší informace podá NS-1 na alc. 481 610 nebo velitel VÚ pplk. P. Čepčiansky, alc. 481 600. Hradní stráž nabízí SM: • střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava bez kosmetických vad Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: • důstojník skupiny logistického zabezpečení personálu a infrastruktury odd. logistiky štábu 152. ženijního praporu – ČVO 760 (proviantní služba), SH 62, PT 09, BP „V“, Stanag 1111, KvPř 12, KvPo 05 • náčelník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 63, PT 10, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 • důstojník ekonomické skupiny štábu 152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 62, PT 09, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová

Hradní stráž nabízí SM: • Velitel strážní roty – Ho 64, ČVO 11, PT 10, KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm • Zástupce velitele strážní roty – Ho 63, ČVO 11, PT 10, KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm • Velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09, KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm • Stálý operační dozorčí – Ho 63, ČVO 1, PT 09, KvPř 12, BZ „T“, dostatečné zkušenosti z dozorčí služby Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 8895 Praha hledá pracovníka na systemizované místo pro občanského zaměstnance: „Správní rada oddělení analýz a informací“, PT 11, BP „T“ (nebo souhlas s jejím provedením). Jedná se o pracovní pozici se širokým záběrem činností souvisejících se zajišťováním informační podpory jednotky Vojenské policie s pracovištěm v Praze (s možností zajištění ubytování na ubytovně v Praze). Náplň práce: • vyhledávání a monitoring vhodných informačních zdrojů • vyhodnocování a analýza informací • distribuce výstupů monitoringu a analýz • archivace informací • styčná činnost se součinnostními prvky v oblasti práce s informacemi • koordinační činnost • lektorská činnost • navrhování a tvorba nových systémových prvků, postupů a koncepcí v oblasti informační podpory Kvalifikační požadavky: • předpoklady k získání prověrky NBÚ na stupeň „Tajné“ • VŠ vzdělání (Mgr. nebo Ing.) • pokročilá znalost anglického jazyka (zejména schopnost čtení a překladu odborných textů z oblasti bezpečnosti) • nadstandardní uživatelská znalost práce s PC (MS Office, Internet) Požadovaný osobnostní profil: • ochota, vstřícnost a časová flexibilita • samostatnost a schopnost plnit zodpovědně úkoly bez přímého dohledu nadřízeného • dobré komunikační schopnosti • vysoká motivovanost a vztah k bezpečnostní problematice • schopnost vcítit se do potřeb zadavateleuživatele informační podpory • velmi dobrý všeobecný a bezpečnostní rozhled • výhodou je praxe v bezpečnostních složkách a vzdělání v těchto oblastech: mezinárodní vztahy, informatika a knihovnictví, bezpečnost, žurnalistika apod. • kreativita v oblasti zefektivňování práce s informacemi Struktura výběrového řízení: • posouzení obdržených životopisů • telefonický pohovor pro vybrané uchazeče • zadání samostatného úkolu (elektronickou formou) • vyhodnocení vypracovaných samostatných úkolů (elektronickou formou)

• osobní pohovor pro vybrané uchazeče a posouzení výsledků pohovorů • oslovení s nabídkou místa pro vybrané uchazeče Strukturované životopisy s uvedením kontaktního telefonu zasílejte do 30. 6. 2008 na e-mailovou adresu: [email protected]. Velitel VÚ 4159 Lipník nad Bečvou nabízí volné systemizované místo: • technik – SH 51, PT 08, BP „D“, AJ 2, zkušenosti v oblasti KIS, VŘP „B“ výhodou Kontakt: o. z. Ing. Dr. Kavecký, alc. 428 405

Různé Prodám neprůstřelnou vestu AČR se dvěma pláty nejvyšší odolnosti číslo 4 (do 7.62-54R). Původní cena 22 000 Kč, nyní 7500 Kč. Dále delaborovanou RPG 75 včetně střely za 2200 Kč a americkou pancéřovku LAW (vystřelenou) za 3200 Kč. Tel: 773 079 783 Hledám za sebe náhradu k VÚ 4854 Pardubice na systemizované místo starší inženýr metrologické laboratoře s předpokladem nástupu k 1. 10. 2008: ČVO 38, SH 63, KvPř 12, PT 10, BP „D“, AJ 1111, absolvent elektrotechnického oboru podmínkou. Tel.: 973 242 484, 777 339 535 Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. Veškeré informace získáte u p. Vaňka na tel.: 603 486 595. Oznámení: Setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229), po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, [email protected], tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace.

47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Různé Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové oznamuje otevření studijních oborů pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance v resortu MO ve školním roce 2008/2009: • tříleté kombinované studium vyšší odborné školy – určené pro osoby s maturitou

(Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, část 3, poř. č. 3) Podrobnější informace na www.vsmt.cz nebo na telefonních číslech 973 274 321, 973 274 267, 973 274 254; fax: 973 274 471, Jevíčská 7, 571 11 Moravská Třebová Prodám tlumok střední pro průzkumníky – objem 60 litrů (nový), cena 4500 Kč. Tel. 721 566 285 Prodám novou vestu vz.95 – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám nevyužitý tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů, cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 Prodám kompletní uniformu vz. 97, vše na výšku postavy 188 cm (kalhoty, nové košile, kravaty, vesta, LP, odička, sako včetně stříb. šňůr, boty č. 9-10). Kontakt: tel.728 416 750. Dohoda jistá. Prodám levně výstrojní součástky • kalhoty 97 služební zelené 2× (vel. 188) – 200 Kč/ks • kalhoty 97 služební modré (vel.182) – 200 Kč; • kalhoty 97 vycházkové zelené (vel. 188) – 200 Kč; • kalhoty 97 vycházkové modré (vel.188) – 200 Kč • bunda 97 služební zelená se zlatavými knoflíky (vel. 188) – 450 Kč • bunda zimní 2000 zelená (vel. 188) – 200 Kč • kabát 97 služební modrý (vel. 188) – 400 Kč • límec 97 služební modrý (vel. 188) – 200 Kč • vesta 97 modrá (vel. 6/52-54) – 200 Kč • vesta 97 zelená (vel. 4/56-58) – 200 Kč

• boty 90 zimní (vel. 30) – 400 Kč. Tel.: 774 162 339 Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc 442 964 nebo [email protected] Hledám kontakt na bývalé spolužačky, které v letech 1982 – 1983 studovaly obor spisová a archivní služba ve Vojenském učilišti v Novom Meste nad Váhom. Ozvěte se na e-mail: [email protected] nebo alc. 411 176. Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na místo řidiče sk. C, E. Kontakt: 724 994 971 Pozvánka: Dne 26. června 2008 od 8.00 hodin proběhne v Dragounských kasárnách Klatovy při příležitosti Dne ozbrojených sil a 50. výročí založení útvaru setkání bývalých vojáků z povolání a občanských pracovníků VÚ 9699 (v současnosti VÚ 5008 Klatovy). Konkrétní informace podá Mgr. Josef Soutner, tel. 973 342 375, e-mail: [email protected] Prodám výstrojní body z roku 2008 na plnou moc. 10 000 vb za 6000 Kč. Kontakt: [email protected] Hledám za sebe náhradu k VÚ 8660 Vyškov na funkci velitel kompletu RPL5, hodnost ntrm, PT 08. Požadavky – elektro vzdělání s maturitou, nástup možný k 1. 10. 2008. Tel.: 775 031 979 Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci starší kuchař-řidič sk. „C“. Tel.: 739 712 805

Oprava Vážení čtenáři, v článku „Nechceme být mentory, ale partnery“ věnovaném zahájení činnosti prvního českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánské provincii Lógar v A reportu č. 8 jsme v části A fakta uvedli, že „ve vojenské části PRT působí skupina civilně-vojenské spolupráce (CIMIC), která má za úkol ve spolupráci s civilními experty analyzovat situaci v terénu. Mezi její úkoly patří mj. zabezpečení logistiky, spolupráce s afghánskými bezpečnostními složkami a ochrana civilních expertů rekonstrukčního týmu při jejich práci“. Tisková a informační důstojnice PRT Lógar kpt. Sabina Introvičová nám sdělila, že tato informace není správná a CIMIC v Lógaru plní naprosto odlišné úkoly. Ochranu civilních expertů zajišťují mobilní pozorovací týmy tvořené vojáky 102. průzkumného praporu. Zabezpečení logistiky je náplní práce skupiny J-4 a čety zabezpečení. Její vyjádření nyní zveřejňujeme v plném znění a čtenářům i příslušníkům PRT Lógar se za nepřesnost omlouváme: „Kontingent je složený z velitelství, ochranných jednotek – mobilních pozorovacích týmů a strážní služby, Vojenské policie, jednotky civilně-vojenské spolupráce a prvků logistického a zdravotního zabezpečení včetně týmu pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin. Ochranné jednotky zajišťují jak bezpečnost a ochranu základny, tak i ochranu všech příslušníků PRT při jejich činnosti v terénu (MOT týmy). Vojenský kontingent v počtu 198 osob je i s technikou umístěn na americké předsunuté základně Shank.“ REDAKCE

48