Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Jaroslav Pajer tel.: mobil:

Objektivem

Již druhý kontingent sestavený převážně z příslušníků Útvaru speciálních operací Vojenské policie působí v sestavě britské brigády v jihoafghánské provincii Helmand. Naši vojáci zde procházejí nejtěžšími bojovými operacemi od skončení druhé světové války. Podrobnosti o jejich nasazení v Afghánistánu přinášíme v tomto čísle A reportu. Foto: archiv SOG

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafická úprava Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Jaroslav Pajer Uzávěrka čísla 30. 1. 2008 Toto číslo vyšlo dne 18. 2. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Tím nejlepším způsobem vykročila pražská Ústřední vojenská nemocnice do letošního roku, a to rekonstrukcí a modernizací. V pátek 1. února 2008 byl v ÚVN slavnostně otevřen další areál, v němž se nachází několik významných odborných pracovišť a lůžkových oddělení.

Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

Dobro pacienta nadevše ÚVN Praha disponuje unikátním multifunkčním operačním sálem s magnetickou rezonancí pro zákroky v oblasti neurochirurgie Rekonstrukce pavilonu C souvisí s celkovou obnovou Ústřední vojenské nemocnice Praha, která už probíhá řadu let. „Jedná se o jednu z posledních budov nemocnice, v níž jsou umístěna klinická pracoviště,“ upřesňuje ředitel ÚVN plukovník Štefan Brunclík. Záhy přiznává, že bez významné pomoci zřizovatele, kterým je Ministerstvo obrany ČR, by nebyla realizace takto rozsáhlého projektu vůbec možná. „Žádná nemocnice v republice nemá dostatek finančních prostředků na to, aby rekonstruovala 2

svoje objekty z příjmů, které má v současné době od zdravotních pojišťoven. Díky dotacím z rozpočtu MO ČR se nám podařilo záměr realizovat. Rekonstrukce pavilonu C stála zhruba 770 milionů korun, přičemž resort obrany přispěl částkou 500 milionů Kč,“ říká plk. Brunclík. Podle slov prvního náměstka ministryně obrany Martina Bartáka jde o efektivně vynaložené peníze. „Mohu vás ujistit, že jak do Ústřední vojenské nemocnice, tak do Ústavu leteckého zdravotnictví Praha a vojenských nemocnic v Brně

a Olomouci půjde z kapitoly ministerstva obrany i přes snížený zdrojový rámec, dostatek prostředků, aby tato zdravotnická zařízení mohla i nadále poskytovat špičkovou zdravotní péči svým pacientům,“ konstatuje M. Barták. Není tajemstvím, že střešovická „úvéenka“ figuruje v cílové organizační struktuře Generálního štábu AČR a jeho přímo podřízených vojenských útvarů a zařízení. „Pod naším metodickým řízením bude od 1. července 2008,“ dodává ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO plukovník Pavel Zbořil.

DALŠÍ PACIENTOVA NADĚJE

Stavební práce a rekonstrukce vnitřních prostor pavilonu C, spolu s přístrojovým vybavením a dalším nezbytným zázemím, začaly v únoru 2006. Po dvou letech byl areál zprovozněn. Nacházejí se v něm multifunkční operační sál

s magnetickou rezonancí pro zákroky v oblasti neurochirurgie, dále léčebna dlouhodobě nemocných pro válečné veterány a několik odborných pracovišť a lůžkových oddělení (dermatovenerologické oddělení, psychiatrické oddělení, oddělení následné rehabilitační péče, oddělení všeobecných interních lůžek a oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny). Naprosto unikátním pracovištěm je bezpochyby multifunkční operační sál, jehož vybudování si vyžádalo 300 milionů korun. „Systém umožňuje, aby byl pacient přímo během operace přesunut i s operačním stolem po kolejích do vedlejší místnosti vybavené magnetickou rezonancí, kde pomocí té nejdokonalejší techniky lze rozpoznat každý detail nemocné tkáně a přesně určit další operační postup,“ vysvětluje přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN Praha plukovník Vladimír Beneš.

Multifunkční operační sál je zcela ojedinělou sestavou svého druhu. Na světě existují pouze dvě obdobná zařízení, a to ve Spojených státech a v Belgii. „Jde o unikátní pracoviště, jež operatérovi dává možnost s přesností na milimetry zobrazit zasaženou tkáň, kterou je nutné resekovat. Tím minimalizujeme pooperační rizika, zvyšujeme radikalitu operace a výrazně snižujeme počet dalších opakovaných neurochirurgických výkonů,“ říká plk. Beneš. O dvě poschodí výše se nachází léčebna dlouhodobě nemocných pro veterány. Následnou péči zde najdou především druhováleční veteráni z pražského regionu. „Kapacita léčebny je šestadvacet lůžek,“ říká hlavní sestra ÚVN Praha Lenka Gutová a pokračuje: „Klienti mají k dispozici tři jednolůžkové, sedm dvoulůžkových a tři trojlůžkové pokoje v nadstandardním vybavení. První zájemce budeme přijímat v dubnu letošního roku.“

UZNÁNÍ OD PREZIDENTA A PREMIÉRA „ Ústřední vojenská nemocnice zahájila svoji činnost v srpnu 1938. V důsledku celospolečenských změn po roce 1989 se stala v souladu s novou zdravotnickou legislativou zařízením otevřeným i pro civilní klientelu. „ ÚVN nabízí téměř komplexní spektrum zdravotnické péče s výjimkou dětského lékařství, porodnictví a kardiochirurgie. Má pět klinik: interní, neurochirurgickou, chirurgickou, oční a ORL. Prioritou nemocnice jsou urgentní stavy chirurgického a interního profilu. V roce 1998 byl nemocnici určen statut traumacentra. „ Počet lůžek 684 (z toho 76 lůžek intenzivní péče), počet zaměstnanců 1700, počet operačních sálů 18, počet hospitalizovaných pacientů v roce 2007 cca 28 000, počet ambulantních pacientů v roce 2007 cca 900 000

Že slavnostní přestřižení pásky rekonstruovaného pavilonu C nebylo „tuctovou“ akcí, potvrzuje účast hostů: prezident České republiky, předseda vlády ČR, první náměstek ministryně obrany, první náměstek ministra zdravotnictví, náčelník Generálního štábu Armády ČR a další významné osobnosti. „Jsem rád, že Ústřední vojenská nemocnice dobře slouží nejen vojákům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Nově rekonstruovaný pavilon výrazně napomůže ke zvýšení zdravotní péče. A fakt, že je součástí tohoto moderního areálu léčebna dlouhodobě nemocných pro válečné veterány, mě moc těší,“ uvedl prezident. Také premiér nešetřil slovy chvály: „Je to krok naprosto správným směrem. Přeji si, ať je nově otevřený zdravotnický areál užíván naprosto přirozeně a je k užitku všem pacientům a veteránům.“ Ústřední vojenská nemocnice Praha tak v roce svého sedmdesátého výročí realizuje další významný projekt. Potvrzuje tím vysokou kvalitu poskytované péče a bezpečí pro pacienty. To nedávno konstatovala i organizace Joint Commission International opětovným udělením certifikátu k mezinárodní akreditaci JCI. 3

Postup realizace POFIA

AUDIT: první seminář Seznámení s důvody, rozsahem a průběhem procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu ministerstva obrany a některých podřízených celků – to bylo cílem semináře, který se uskutečnil 30. ledna v Praze. Účastnilo se ho několik desítek vedoucích pracovníků resortu a zástupci dodavatelské firmy Centire, která komplexní audit provádí. Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV a Miroslav ŠINDELÁŘ Ilustrace: prezentace společnosti Centire

„To, že ne všechno v našem resortu funguje dokonale, si uvědomuje jistě každý z nás,“ řekl v úvodním projevu předseda řídícího výboru určeného k realizaci auditu náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany ČR Radek Šmerda. „Smyslem auditu je, aby vzniklo nezávislé, odborné a souhrnné doporučení, jak organizaci, pro kterou všichni pracujeme, změnit 4

k lepšímu a tím pádem i zlepšit pracovní podmínky, neboť není nic tak demotivujícího jako pocit, že práce či vybrané činnosti, které vykonáváme, jsou zbytečné nebo duplicitní.“ Dále zdůraznil, že prioritním smyslem auditu není snížit počet zaměstnanců. Rovněž jím není tvorba nepotřebného dokumentu, který by skončil v šuplíku. A rozhodně také odmítl sběr kladných bodů v médiích s tím, že audit vyřeší všechny resortní problémy. Podtrhl, že základním úkolem ministerstva obrany a všech příslušníků ozbrojených sil je bránit Českou republiku zejména proti vnějším bezpečnostním hrozbám. „Položme si následující otázky,“ uvedl v této souvislosti. „Plníme tento základní úkol skutečně efektivně? Nakládáme při tom hospodárně s finančními prostředky? Umožňuje nám stávající model akvizičního procesu dodat vojákům v rozumném čase potřebné vybavení pro plnění úkolů doma i v zahraničních operacích? Nezahlcujeme se zbytečnou byrokracií, jejímž jediným cílem je, aby

nikdo nenesl odpovědnost za výsledky? Nevykonáváme některé činnosti uvnitř resortu dvojitě či dokonce trojitě, protože si ve stejné kompetenci konkuruje více složek? Je například v akvizičním procesu jednoznačně stanovená odpovědnost za výsledek? Doufám, že nám komplexní audit významně pomůže v hledání odpovědí na tyto otázky a že je také najde.“ Poté se ujali slova představitelé auditorské firmy. Posluchače mimo jiné seznámili s časovým průběhem auditu. Jeho první fáze, jež se věnovala přípravě podmínek pro realizaci auditu, byla zahájena v prosinci loňského roku. Na ni koncem letošního ledna navázala druhá fáze – analýza a zhodnocení současného stavu organizace, která potrvá do 14. května. V této době proběhnou školení pro určený okruh pracovníků auditovaných součástí zejména kvůli objasnění pojmů, s nimiž odborní konzultanti budou pracovat. Především ale půjde o období, kdy se na jednotlivých pracovištích budou konat pracovní jednání, jejichž cílem je sběr informací o prováděných činnostech. Významnou součástí této fáze se na přelomu března a dubna stane vyplnění dotazníku „Analýza pracovních činností“. „Půjde o internetový sběr toho, kolik času zabírá jednotlivým lidem vykonávání příslušné činnosti. Zasáhne to všechny lidi v auditovaných institucích,“ vysvětlil Pavol Boroš, projektový manažer auditu za společnost Centire. Předtím samozřejmě budou všichni zúčastnění pracovníci resortu proškoleni, jak postupovat.

Lidé si na obrazovce z obsáhlého seznamu sami vyberou činnosti, jimiž se v práci zabývají, a následně – na druhé obrazovce – k nim v procentech doplní čas, který jednotlivým aktivitám podle svého odhadu věnují. „Je velmi důležité, aby při tomto vyplňování nebyli nikým nijak ovlivňováni,“ upozornil na riziko, jež u tohoto kroku hrozí. „Tím by totiž mohlo dojít ke zkreslení zkres závěrů, což by v důsledku mohlo poškodit je samé.“ Třetí fází au auditu, jež potrvá od poloviny května do 27. června, bude identifikace příležitostí příležitos na zlepšení, doporučení optimalizace organizace o a systém implementace. Při ní vznikne velké množství návrhů. „Všec „Všechny výstupy a doporučení však s vámi b budeme předem konzultovat,“ doplnil zástupce z auditorské firmy. Stylem naší p „Stylem práce není, že odevzdáme závěrečnou zprávu a vy pak budete plnit to, co tam uvidíte.“ Koncem června se rozběhne čtvrtá fáze auditu – implementace závěrů. Podle Pavola Boroše budou její úvodní měsíce, červenec, srpen a září, obdobím, kdy se vedení resortu bude rozhodovat, které navržené změny přijme a které ne. A pak nastane etapa, jež skončí 25. března 2009, během níž budou odborníci z Centire vystupovat jako konzultanti a poskytovat metodickou pomoc při zavádění přijatých změn do praxe. Posluchači byli také seznámeni s organizační strukturou orgánů auditu, jež tvoří okolo sedmi desítek osob

jak ze společnosti Centire, tak předeIdentifikace pŐíležitostí vším z vedoucích PŐíprava Analýza na zlepšení, podmínek a zhodnocení pracovníků audidoporuýení Implementace pro vlastní souýasného optimalizace závĘrŢ auditu tovaných částí rerealizaci stavu organizace auditu organizace a systém sortu. Jejich přehled implementace je mimo jiné uveden mezi informacemi I. fáze II. fáze III. fáze IV. fáze o auditu na intrane10.12.07 31.1.08 14.5.08 27.6.08 25.3.09 tové stránce http:// s101w19.acr/komplexniaudit, jež jsou dosažitelné z počítačové sítě štábnídefinitivním schválení vedením minisho informačního systému ŠIS. Na jejich terstva. Ale i ono si přeje, abyste byli zpřístupnění i z dalších armádních inforochotni do součinnosti s námi vstoumačních sítí se pracuje. pit, aby vás v budoucnu nezatěžova„Klíčová věc je mít konstantní podpoRozsah I. fázeauditu – pŐíprava podmínek pro ly některé věci, které vám dnes práci ru nejvyššího vedení resortu,“ prohlásil realizaci auditu znesnadňují.“ Robert Hromada, jednatel dodavatelské „Myslím si, že školení účel splnilo,“ firmy, když hovořil o možných rizicích uvedla na závěr Běla Hejná, poradkyauditu. „Dalším rizikem je změna rozně ministryně obrany pro komplexní sahu auditu. Důležité riziko je nedostaaudit a projektová manažerka auditu tečná dostupnost zaměstnanců a jejich za MO. „Přítomní dnes byli seznámeni malá informovanost. S tím úzce souvisí s tím, jak všechno bude probíhat, takže i nedostupnost a neúplnost dokumenuž asi dokážou odhadnout, co jim audit tů.“ Při té příležitosti zdůraznil potřebu přinese. Někteří k němu přistupují jako překonání nedůvěry zaměstnanců reke každému jinému úkolu, který dostásortu vůči auditorským konzultantům, vají ze strany vedení, někteří se obávají kteří budou součástí pracovních skupin o své pozice a někteří jistě očekávají něu jednotlivých organizačních útvarů, jaká zlepšení, jež audit slibuje. Je třeba a vyzval k aktivní spolupráci s auditorstát nohama na zemi, protože si umím ským týmem. „Tím, že budete aktivně představit, že to někdo bude negovat přistupovat k řešení návrhů, získáte a někdo nás přijme s otevřenou náručí. do velké míry možnost ovlivnit výstupy... Ale tak to prostě při práci s lidmi chodí.“ Samozřejmě pak bude záležet na jejich Rozsah auditu

Rozsah auditu • Audit všech procesŢ probíhajících horizontálnĘ i vertikálnĘ v rámci organizaýní struktury MO a vybraných PPOÚ • Audit vybraných prŢŐezových procesŢ napŐíý organizaýní strukturou – Plánování a hodnocení rozvoje a ýinnosti resortu (skupina procesŢ) – Nabývání, správa a pozbývání majetku a služeb (skupina procesŢ nakládání s majetkem, ochrana majetku a služby) – ŏízení ve vĘcech služebního pomĘru

• PPOÚ vybrané k auditu všech procesŢ:

• Vojenský úŐad pro právní zastupování, • ÚŐad provozu a služeb MO, • Agentura vojenských informací a služeb

• Celky pro audit prŢŐezových procesŢ • • • • • •

Velitelství spoleýných sil Velitelství sil podpory a výcviku ŏeditelství logistické a zdravotnické podpory ŏeditelství personální podpory Hlavní úŐad ubytovací a stavební služby Vojenská ubytovací a stavební správa Pardubice

Intranetová adresa: http://s101w19.acr/komplexniaudit/default.aspx E-mailová adresa: [email protected] Rozsah auditu

5

V minulém čísle A reportu jsme vás seznámili s úvodním projevem ministryně obrany Vlasty Parkanové předneseném při lednovém vyhodnocení splnění hlavních úkolů Armádou České republiky v roce 2007. Nyní se vracíme k dalším vystoupením představitelů resortu obrany na tomto shromáždění.

Text: Jan ZEMAN (s využitím informací Tiskové a informační služby MO) Foto: Jiří HOKŮV

PLNÍME alianční závazky Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek ve svém proslovu připomněl, že armáda v minulém roce řešila úkoly spojené nejen s udržením dosažených operačních schopností, ale také vyplývající z prvního kroku reformy ozbrojených sil. Zároveň s tím v plném rozsahu probíhala přípravná fáze realizace druhého kroku reformy, která vyústila ve zpracování dokumentů Transformace resortu MO, Nařízení k OMDZ pro rok 2008 a Směrnice ministryně obrany pro rozvoj a činnost resortu MO na období 2009 – 2014. Připravuje se také Střednědobý plán činnosti a rozvoje resortu MO na roky 2009 – 2014 a na základě dokumentu Transformace resortu MO bude analyzována stávající Koncepce mobilizace. „Zahraniční mise se pro Armádu České republiky staly nástrojem k prověření a potvrzení svých dosažených schopností. Jejich struktura 6

a složení zahrnují různý stupeň náročnosti a umožňují systém rotací a plnění bojových úkolů od nejsnazších po nejnáročnější. Jsou místem, kde si ověřujeme a budeme i nadále ověřovat nejenom schopnosti vojáků, ale také moderní techniku, výzbroj a výstroj postupně zaváděnou do armády. Zůstanou i nadále hlavním zdrojem získávání a předávání zkušeností jak z vedení bojové činnosti, tak z oblasti spolehlivosti a funkčnosti zbraňových systémů a techniky,“ zdůraznil generál Picek v další části svého projevu. V loňském roce se do osmi vojenských operací zapojilo přibližně 1900 českých vojáků. „Armáda České republiky splnila závazek vůči svým aliančním partnerům z NATO a v průběhu roku 2007 měla nasazeno přibližně 9 % nasaditelných sil. Tento závazek se nám dařilo plnit i v průběhu celé realizace prvního kroku reformy ozbrojených sil,“

připomněl náčelník Generálního štábu. Hlavní úsilí AČR se zaměřilo na operace JOINT ENTERPRISE (KFOR) v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Generálporučík Vlastimil Picek dále uvedl, že výběr kandidátů na důležité velitelské funkce v misích limitují bezpečnostní prověrky a jazykové schopnosti. „Nároky na tyto dva požadavky narůstají a dotýkají se čím dal více i praporčíků a rotmistrů na nejnižších velitelských funkcích. Proto bude nutné v dalším obdobní zaměřit pozornost na výběr osob splňujících všechny požadavky stanovené na konkrétní funkce, včetně vyžadování bezpečnostních prověrek a certifikátů NATO a EU s dostatečným časovým předstihem.“ K významným úkolům loňského roku patřila zejména příprava náročné mise PRT Lógar. Ve spolupráci s Velkou Británií pokračovala výstavba velitelství CBRN brigády pro ARRC v Liberci

a 1. července zahájilo svoji činnost organizační jádro ARRC CBRN Def HQ v organizační struktuře velitelství 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Dosažení jeho počátečních operačních schopností bylo stanoveno k 1. lednu 2009. Jedním z hlavních úkolů uplynulého roku byla také výstavba Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení. K 31. červenci 2007 je toto Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení schváleno Severoatlantickou radou jako mezinárodní vojenská organizace (JCBRN Def COE). V současnosti se na jeho činnosti podílí kromě České republiky dalších sedm států – Itálie, Německo, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Velká Británie – a o spolupráci mají zájem i další země, například USA, Kanada nebo Polsko. Náčelník Generálního štábu hovořil také o nové technice zavedené do armády. V říjnu minulého roku byly prostřelby z kompletu vedeny zkušební zkuš během kterých byl testován 2K12 KUB, bě modernizovaný prostředek SURN CZ, modernizovan zabezpečit přehledovou situaci který má zabe o vzdušném prostoru a schopnost navést raketu na cíl s malou odraznou plochou. Pořízením Pořízen nové simulační technidošlo ke zkvalitnění leteckého ky LS-159 doš dalším posunem v této oblasti výcviku a dalš zavedení letounu dvojího řízení bylo zaveden L-159T1 do Armády České republiky. Pod vedením zahraničních instruktorů probíhá ve francouzském Toulouse výcvik českých pilotů na nové dopravní letouny A319 CJ. Další představitelé resortu vystoupili v neveřejné části shromáždění. Velitel společných sil genmjr. Jiří Halaška se zmínil o tom, že k hlavním úkolům roku 2007 patřilo zvýšení intenzity výcviku, prohloubení připravenosti k nasazení do zahraničních operací, rozvíjení dosažených operačních schopností a rozpracování dalšího kroku reformy. Vyvrcholením přípravy vojsk pak bylo velitelsko-štábní cvičení „Strong Campaigner 2007“, které mělo prověřit připravenost brigádního úkolového uskupení na bázi 7. mechanizované brigády k plnění úkolů v mírových operacích. Velitel sil podpory a výcviku brig. gen. František Maleninský informoval, že v rámci plnění úkolů druhého kroku

reformy ozbrojených sil bylo reorganizováno 47 útvarů a zařízení, jeden útvar zrušen a došlo tak k celkovému snížení počtů o 1147 osob. Bylo také odprodáno 2154 kusů techniky a ekologicky zlikvidováno 180 tun munice. V oblasti doktrín byly vytvořeny nové doktríny týkající se působení AČR v mnohonárodních operacích. Náčelník Vojenské policie genmjr. Oldřich Kubát konstatoval, že oproti roku 2006 převažovala v roce 2007 majetková trestná činnost nad vojenskou trestnou činností. Dále došlo ke snížení počtu dopravních nehod způsobených řidiči služebních vozidel ozbrojených sil. Ředitel Inspekce ministryně obrany brig. gen. Čestmír Tesařík hovořil o výsledcích 118 provedených kontrol. Zjištěné nedostatky se týkaly především oblasti zadávání veřejných zakázek, plnění dodávek nebo výkonu služby. V roce 2008 se inspekce chce zaměřit na rozvoj operačních schopností ozbrojených sil ČR a úkoly související s bojem proti korupci.

Hospodaření s rozpočtovými prostředky v minulém roce zhodnotil ředitel nového Úřadu finanční služby AČR Jozef Rychel. Ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brig. gen. Josef Bečvář pak hovořil nejen o nejvýznamnějších modernizačních projektech, ale také o druhé etapě zpřístupňování vojenských újezdů, které nebude mít vliv na výcvik vojsk. Ředitel odboru vojenského letectví plk. Josef Otta ve svém vystoupení vyzdvihl rostoucí úroveň odborné a jazykové přípravy létajícího a odborného personálu. Zástupce ředitele sekce plánování sil plk. František Mičánek hovořil o změnách, které budou směřovat ke zvýšení počtu jednotek všestranně připravených k nasazení při řešení krizových situací v České republice nebo v zahraničí. Uplynulý rok v oblasti logistické podpory a vojenského zdravotnictví zhodnotil také plk. Zdeněk Formánek, který například zmínil splnění úkolů národní logistické podpory jednotlivých kontingentů AČR v zahraničních operacích.

7

Příliš horká mise

Bojová činnost se vede obvykle tři týdny, potom se skupina stáhne na základnu a následuje udržovací fáze. Když se pohne protivník, okamžitě na to reagují jednotky ISAF. Platí to i obráceně.

UTOPENÁ TATROVKA

Intenzitu bojových operací na jihu Afghánistánu ovlivňuje řada faktorů, jedním z nich je i sklizeň makových hlavic pro výrobu opia. V tomto období jsou aktivity Talibanu výrazně omezeny. Ihned po sklizni intenzita bojů nepřetržitě stoup pá až do p pozdního podzimu. p Na zimu tzv. zelená zóna, ve které se nacházejí zavlažovací kanály a úrodná pole. Zde je nejen soustředěna většina osad, ale pěstuje se tady také mák a vyrábí opium. Protože Taliban nemá vlastní logistické zázemí, je závislý výhradně na podpoře místních obyvatel. A tak se nejčastěji zdržuje právě v zelené zóně. Vojákům komplikuje život náhlá změna reliéfu krajiny. Poušť v této oblasti přechází prudce v šestikilometrové pásmo těžce prostupné džungle. „Najednou se můžete ocitnout po krk ve vodě, všude kolem vás jsou bažiny. Utopíte auto i se zásobami. Jsou zde samozřejmě komáři a s nimi hrozí nebezpečí malárie,“ popisuje těžké podmínky velitel kontingentu.

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Útvaru speciálních operací

Před několika týdny jsme přinesli článek o působení Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie v jihoafghánské provincii Helmand. Bojové zkušenosti, které zde tato elitní jednotka získala, byly natolik zajímavé, že se k nim ještě jednou vracíme.

ZÁKEŘNÁ TAKTIKA

První kontingent tvořený převážně příslušníky SOG přiletěl na jih Afghánistánu v dubnu 2007. Již šestý den po dosažení počátečních operačních schopností byl nasazen do operace. Spojenci věděli přesně, co naši vojáci dokážou, jaké je jejich vybavení a výzbroj. Společně s námi se do této operace zapojila britská pěchota a americké speciální síly. Jednalo se o útoky na objekty, ve kterých se zdržovali příslušníci Talibanu, a jejich čistění. Právě v tomto okamžiku se rozhodovalo o tom, kdo ovládne prostor. Z hlediska taktiky se čeští vojáci přizpůsobovali partizánské válce Talibanu.

První poznatky pro tuto taktiku jsme získali od Britů a Američanů. „Pořádně se ji člověk naučí ale až v průběhu samotné bojové činnosti. Tisíckrát můžete procvičovat, jak zaujmout palebné postavení, jak vniknout do budovy, v reálu je to pak přece jen poněkud jiné,“ vysvětluje velitel kontingentu major Petr Krčmář. „Až na místě zjistíte, jak protivník prostřednictvím improvizovaných výbušnin zajišťuje vstupy do domů, jak klade léčky a ze zálohy přepadá konvoje.“ Každá operace si vyžaduje důkladnou přípravu. Vojáci musejí mít k dispozici zpravodajskou podporu, perfektní mapové podklady, celá akce musí být dokonale zplánovaná na deset dní dopředu.

Je potřeba nastudovatt objekty, ve ktede zarých se bude sahovat, a přístupy k nim. Také palebné prostředky protivníka a jeho možnosti je nutné vyhodnotit. „Taktika boje Talibanu se nedá dopředu naučit, to musí každý zvládnout přímo na místě. Sami na sobě si ověříte, jak budete reagovat, až se ocitnete pod palbou,“ říká Petr Krčmář. Voják si musí vyzkoušet v praxi, jak se pohybovat, na co si dát pozor, kde jsou nástražné systémy, jak postřelovat, kde se ve vyschlých korytech řek může nečekaně objevit voda, jak používat letectvo, dělostřelectvo atd.

Zkušenosti získané při bojových nasazeních příslušníků SOG na jihu Afghánistánu jsou k nezaplacení 8

se Taliban stahuje do Pákistánu, zůstává jen část bojovníků, jejichž úkolem je chránit teritorium a přesunové trasy. Na bojové operace má vliv i to, kolik má řeka Helmand vody (protíná prakticky celou provincii). V této oblasti není ani v zimě moc sněhu, o to více je tam ale dešťových srážek. Půda je jílovitá, takže voda nemá kam odtékat. „Začátkem zimy se řeka Helmand rozvodnila. V místech, kde jsme ještě operovali, byly najednou dva metry vody. Hlavní koryto má šířku čtyři kilometry. Překročit ho, je prakticky nemožné. I to limituje malou intenzitu bojových akcí od listopadu do února,“ upozorňuje major Krčmář. Řeka Helmand je pro bojové operace určující i v období, kdy není rozvodněná. Na obou březích řeky je totiž 9

Jednou v tomto pásmu zapadli naši vojáci s tatrovkou. Chtěli ji vytáhnout pomocí vrtulníku, ale nešlo to. Pancéřovaný náklaďák váží sám o sobě patnáct tun, navíc na něm byl materiál. Museli tedy celou noc kopat a postupně vozidlo vytahovali druhým autem. Pomáhali jim i Britové. Něco podobného by se již nemělo opakovat. K náklaďákům totiž dostanou nafukovací vyprošťovací vaky. Příslušníci SOG požádali po návratu do České republiky o nákup obrněných vozidel IVECO. Ta by měla být vybavena i lafetovanými zbraněmi. Musejí to být zbraně těžkého kalibru a dlouhého dostřelu. Pokud je na jihu Afghánistánu otevřená p poušť a bez pproblému vidíte prostředek palebné podpory?“ argumenmajor tuje major.

S LEHČÍ OCHRANOU

„ Některé kontakty s nepřítelem trvaly třicet minut, jiné deset hodin. „ Během léta dosahovaly teploty na slunci na jihu Afghánistánu až pětasedmdesáti stupňů. „ Někteří vojáci ztratili na váze při třítýdenním nasazení až patnáct kilogramů. „ Medici SOG prošli před misí roční stáží u pražské záchranky.

10

na nějakých osm set metrů, nutně potřebujete zbraně ráže 12,7 mm a výše. Svoji roli sehrává i granátomet. Příslušníci SOG úspěšně používali na jihu Afghánistánu granátomet sovětské provenience AGS-17. Spokojeni byli také s kulometem DŠK ráže 12,7 mm, který je stále ještě ve skladech naší armády. Ostatně ten se již dříve osvědčil v Afghánistánu 601. skupině speciálních sil z Prostějova. „Kulomet je stabilizovaný v rovině, ve které potřebujeme. Je vybavený kolimátorem, unese ho osobní automobil a navíc disponuje velkou palebnou silou, tak proč ho nevyužít jako

Je potřeba si také uvědomit, v jakých klimatických podmínkách naši vojáci na jihu Afghánistánu operují. Teploty v létě dosahují na slunci pětasedmdesáti stupňů, ve stínu pak pětapadesáti. Příslušníci kontingentu se musejí v tomto úmorném vedru pohybovat v ochranných balistických prostředcích, mají brýle, rukavice. I při těch nejméně náročných akcích nesou na zádech munici a vodu (voják v těchto podmínkách vypije deset litrů denně). Za této situace sehrává každý kilogram zátěže významnou roli. Nikoho tedy nepřekvapí, že velení kontingentu hledá řešení i v případě nesené výstroje. „Do budoucna se budeme snažit získat jiné balistické vybavení. Plná balistická ochrana, kterou jsme měli v Afghánistánu, vážila osmnáct kilogramů. Vývoj v této oblasti jde ale tak rychle kupředu, že ochrana se stejnými vlastnostmi je v současné době na nějakých dvanácti kilogramech,“ upozorňuje major Krčmář. „Jde nám o to, co nejvíce ulehčit vojákům, zvýšit jejich pohyblivost. A to samozřejmě aniž bychom snížili jejich ochranu.“ Vojáci byli ubytováni ve stanech. Člověk najednou zjistil, že toho k životu a bojovému nasazení příliš mnoho nepotřebuje. Přes léto ale byly problémy s vysokými teplotami. Klimatizace začala fungovat někdy kolem půlnoci

a běžela do čtyř hodin do rána. Přesto bylo ve stanech úmorné vedro. Lépe se dýchalo venku. Na předsunutých základnách využívali vojáci výbornou britskou kuchyni. K dispozici byly ryby, drůbež, hovězí i vepřové maso a spousta zeleniny. Britský velitel v tomto případě nezajišťoval stravu tradičně za pomoci pákistánského a indického personálu, ale najal na roční kontrakt zkušené hotelové kuchaře. Při bojových akcích byli ale odkázáni výhradně na britské či americké bojové dávky. Nasazení v těchto případech bylo tak intenzivní, že kluci ztratili během několika týdnů deset patnáct kilogramů na váze. Dodávky munice NATO, přesně podle dohody uzavřené ještě před odjezdem do Afghánistánu, zajišťovali Britové. Naši vojáci si s sebou tedy přivezli pouze munici bývalého východní bloku. „Některé kontakty s nepřítelem trvaly třicet minut, jiné až deset hodin. Podle toho se pohybovala i spotřeba střeliva. Stávalo se nám, že při akci voják vystřelil deset nábojů, ale i dva či tři tisíce. Zásobování britskou stranou bylo vždy perfektní. Nikdy jsme netrpěli nedostatkem munice. Také naše zbraně takovouto intenzitu střelby vydržely,“ říká Petr Krčmář. Drobné problémy se vyskytly s mazacím olejem. Olej WD je dobrý pro evropské podmínky, v Afghánistánu se ale příliš rychle odpařoval. Předsunuté základny jsou malé, mezi vojáky zde vzniká skutečné bojové přátelství. Je přitom

úplně jedno, zda se jedná o Američany, Brity či Čechy. A tak kluci dostali od spojenců dva galony oleje, který plně obstál i v těchto náročných klimatických podmínkách. Významné pro další nasazení Armády České republiky v těchto oblastech byly i zkušenosti s využíváním spojovací a počítačové techniky. Ta v těchto extrémních teplotách pracuje samozřejmě poněkud jinak než v evropských podmínkách. S těmito problémy se ale potýkají jednotky všech zemí, které zde operují.

UČILI SE U PRAŽSKÉ ZÁCHRANKY

v České republice, tak i mimo ni, ale před výjezdem do mise strávili rok na záp cchrance hlavního města Prahy. A právvě tyto praktické zkušenosti se ukázaly v Helmandu k nezaplacení.“ K schopnostem mediků SOG patří například stan bilizace zraněného, částečně dokážou b i operovat, šít, jsou schopni provést odběry krve, zavést kanily atd. Každý z nab ššich vojáků má u sebe během bojových akcí morfium, obvaz, škrtidlo. V týmu je a llékařský batoh, jehož obsah si po četných konzultacích s odborníky sestavili n příslušníci Útvaru speciálních operací. p Součástí kontingentu byly i tři týmy odstřelovačů. Účastnily se nejen všech o našich operací, ale na vyžádání Britů n sse podílely i na specifických úkolech v zelené zóně. Spoustu práce odvedlli také dva psovodi. „Spolupracujeme s nimi již delší dobu. Psi jsou tak zvyklí nejen na své pány, ale i na příslušníky SOG. A právě tohle se nám například při čistění budov vyplatilo. Psi perfektně pracovali, nenechali se ničím vyvést z míry,“ uzavírá velitel kontingentu. V dubnu 2008 bude nasazen v provincii Helmand 3. a zároveň také poslední kontingent tvořený příslušníky SOG. Pak dojde k vyhodnocení celé mise a samozřejmě také k realizaci nových poznatků. Vojáci si budou muset odpočinout. Většina z nich má doma manželky a děti. Teprve pak začne Útvar speciálních operací uvažovat o dalším nasazení.

Čeští vojáci po celou dobu nasazení na jihu Afghánistánu úzce spolupracovali s britskou 12. brigádou. Byla to perfektní součinnost. Major Krčmář uvážlivě hledá slova a pak na adresu Britů říká: „Není to nejsilnější armáda na světě, ale myslím si, že je nejlepší.“ Také český třicetičlenný kontingent prokázal mimořádné a velice všestranné schopnosti. Jeho velitel dostal například děkovné dopisy od britských vojáků, kteří během jedné z operací sice přišli o nohy, ale díky zkušenostem a erudici mediků SOG se podařilo zachránit jejich životy. „Naši kluci na nich dělali dvě hodiny, než se jim podařilo stabilizovat životní funkce natolik, aby mohli být odsunuti pryč,“ vzpomíná major Krčmář. „Rozhodující byly jejich odborné schopnosti. Nejenže mají odborné zdravotnické vzdělání jak 11

KOSOVO: střídání ukončeno VELITEL, JEHOŽ PODŘÍZENÍ PRÁVĚ UKONČILI SVOU MISI, PPLK. MILAN SCHULC NÁM PŘI TÉ PŘÍLEŽITOSTI ODPOVĚDĚL NA NĚKOLIK DOTAZŮ.

Ve středu 23. ledna dosedly na letišti ve Kbelích dva letouny s posledními dvaapadesáti příslušníky 11. kontingentu AČR v silách KFOR. Jejich operační úkol převzali vojáci 12. kontingentu. Text: Jaroslav PAJER Foto: autor, Radko JANATA a por. Andrea LANGEROVÁ 12

„ Vaše rotace v závěrečných měsících mise plnila operační úkol v době kosovských parlamentních voleb, kdy se očekávalo zvýšené politické napětí v zemi a případné nepokoje. Můžete vyhodnotit připravenost našich vojáků na tuto situaci? Situace v srbské provincii Kosovo během našeho působení kulminovala ve dvou vlnách. První z nich směřovala k parlamentním volbám, tedy k datu

17. listopadu loňského roku. Druhá vlna událostí stále zůstává neuzavřená, neboť statut této provincie ještě vyřešen nebyl. Co se týká připravenosti kontingentu, byli jsme v zásadě připraveni na plnění úkolů v souladu s mandátem KFOR v pěti základních oblastech. Tou první byla reakce na případné násilnosti, které mohly vzniknout v některých enklávách, kde žijí Srbové a Kosovci, a dále to byly ochrana objektů mezinárodní policie UNMIK se zvláštním statutem, spolupráce s ozbrojenými složkami srbské armády při monitorování administrativní hranice (mezi Kosovem a okolním Srbskem – pozn. aut.), připravenost podílet se na zásahu v rámci násilných demonstrací a samozřejmě ochrana vlastních jednotek. Mohu říci, že vojáci na tyto úkoly byli připraveni díky výcviku v republice a závěrečné přípravě před misí. Šest měsíců v Kosovu jsme využili k tomu, abychom zdokonalili naše reakce a mezinárodní spolupráci v rámci krizových plánů, které jsou schváleny, a v rámci vydaných úkolů. Nemyslím si, že se mohlo přihodit něco, co by nás zastihlo nepřipravené.

„ Změnila se nějak činnost vašich vojáků v době konání voleb oproti předchozímu období? Činnost kontingentu před volbami, během nich a po jejich ukončení zůstala v zásadě stejná. Jediné, co se změnilo s ohledem na místní obyvatelstvo, bylo to, že se těsně před volbami jednotky KFOR staly „méně viditelné“. Ačkoli intenzita monitorování a patrolování zůstala stejná, snažili jsme se vzhledem k volebním místům zůstat opodál, abychom žádným způsobem nezavdali důvod k vyhrocení nálad obyvatelstva. Ihned po volbách se „viditelnost“ našich jednotek opět zvýšila. To znamená, že jsme začali znovu jezdit i do oblastí, kterým jsme se v době voleb snažili z výše uvedených důvodů vyhnout.

lidi i z ostatních součástí Armády České republiky. Je až neuvěřitelné, že se nám povedlo za tak krátkou dobu vytvořit funkční tým, za kterým byl vidět kus práce. A to je – samozřejmě i s ohledem na to, že se bezpečnostní situace žádným dramatickým způsobem nezměnila, – jedna z největších devíz. „ Jaká byla vaše hlavní rada veliteli nastupujícího 12. kontingentu pplk. Jiřímu Davidovi? Ó, já bych si nedovolil mu radit, protože je to můj kolega ve zbrani, je také velitelem mechanizovaného praporu jako já. Nicméně, spíš jde o to udržet si trochu nadhled a pevné nervy.

E-MAILEM NÁM NA TŘI OTÁZKY ODPOVĚDĚL I ZÁSTUPCE VELITELE

„ Plk. Aleš Opata, váš velitel brigády, v rozhovoru pro A report v č. 25-26/2007 mj. řekl, že „operace v Kosovu je pro naše vojáky už jen rutinním úkolem“. Rutina ovšem může svádět ke snížení kvality výkonu služby, k nepozornosti, neopatrnosti... Jakými metodami jste se proti těmto rizikům bránili? Odlišil bych dvě věci. Vyslání mechanizovaných jednotek – ať již 4. nebo 7. brigády – při zachování stávající bezpečnostní situace v Kosovu může být pro vojáky zajímavé pouze jednou. Podruhé nebo potřetí jim už z hlediska profesního růstu nic nového nepřinese a svým způsobem je to zaběhnutá rutina. V tomto smyslu s plk. Alešem Opatou souhlasím. Naproti tomu bych chtěl zdůraznit jeden aspekt. I když je situace klidná a plnili jsme pouze „rutinní“ úkoly, jako jsou patrolování, činnost na kontrolně-propouštěcích místech, prohledávací operace a další, neznamená to, že by nasazení lidí nebo jejich přístup k práci byly nějak degradovány. Naopak. Příslušníci našeho kontingentu v podmínkách, které tu byly, pracovali tvrdě a zodpovědně po celou dobu mise. „ Na co z této mise budete vzpomínat nejraději? Možná to vyzní jako klišé, ale především na kolektiv lidí, se kterým jsem měl to štěstí pracovat. Nemyslím náš útvar, tam to pokládám za víceméně samozřejmé, ale že jsme tu potkali skvělé

12. KONTINGENTU AČR V KFOR MJR. JAN ZEZULA.

„ Jaké byly první aktivity vašeho kontingentu po příletu do Kosova? První a nejdůležitější aktivitou po našem příletu do Kosova bylo převzetí operačního úkolu od končícího 11. kontingentu. Naším základním úkolem je udržování klidného a bezpečného prostředí v prostoru odpovědnosti v severovýchodní části Kosova a vytvoření podmínek pro budování klidné a demokratické společnosti. Pro jeho splnění jsou stanoveny určité priority – ochrana vlastních sil, ochrana životů a majetku minorit či ochrana významných náboženských a kulturních památek.

oblasti našeho působení jsou důležité. České jednotky jsou připraveny na každou eventualitu, jsou schopny být nasazeny v případě potřeby na celém území Kosova a jsou způsobilé zajistit a udržet bezpečné prostředí v prostoru odpovědnosti. „ Váš kontingent přišel do Kosova v době, kdy by zde mohlo začít docházet k násilným střetům v souvislosti s jednostranným vyhlášením nezávislosti provincie na Srbsku. Jak jsou vaši vojáci na tuto eventualitu připraveni? Co se týká bezpečnostní situace, vojáci 12. kontingentu jsou součástí mnohonárodních jednotek KFOR a jsou schopni a připraveni zajistit a udržet bezpečné prostředí v prostoru odpovědnosti. Mise KFOR se stará o bezpečné a klidné prostředí a udržuje svobodu pohybu na území Kosova. KFOR má také schopnost kdykoliv rozmístit své síly po celé provincii. I my jsme připraveni na každou eventualitu. Neočekáváme nárůst násilí, a to z mnoha důvodů. Za prvé obyvatelstvo Kosova odmítlo násilí a většina si je vědoma, že růstem násilí by dalo v sázku veškeré dosavadní úsilí týkající se budoucnosti Kosova. Za druhé KFOR, kosovská policie KPS a UNMIK mají schopnost, způsobilost a pravomoc přiměřeně zareagovat a za třetí síly KFOR jsou odhodlány jednat důrazně proti komukoli a čemukoli, co podkopává klid, mír a bezpečí v Kosovu.

„ Jakou oblast činnosti v této misi považujete za nejsložitější či nejtěžší? Jak jste přichystáni na její zdárné řešení? Žádnou činnost nemohu označit za nejtěžší či nejsložitější, všechny 13

Čeští vojáci radí a pomáhají nejvyšším představitelům iráckých ozbrojených sil

V Bagdádu pod palbou O tom, že i služba na velitelství může být značně nebezpečná a může se podobat bojovému nasazení kdekoliv v terénu, se nedávno přesvědčil ředitel Ústavu jazykové přípravy AČR plukovník Ladislav Chaloupský. Spolu s dalšími dvěma českými vojáky působil v loňském roce ve výcvikové misi NATO v Iráku. Po návratu se s námi podělil o některé své zkušenosti. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: archiv plk. Ladislava Chaloupského Zahraniční mise plukovníka Chaloupského začala v červnu 2007, kdy odcestoval do italské Neapole na týdenní přípravný pobyt. Odtud se pak letecky přepravil do hlavního města Iráku, Bagdádu. Ačkoliv mezinárodní letiště bylo od místa jeho působiště vzdálené jen asi deset kilometrů, jakožto vyšší důstojník mohl využít cestu americkým vojenským vrtulníkem. Ti, kdo takovou možnost neměli, se museli přepravovat po zemi, v pancéřovaných vozidlech chráněných početnou eskortou. „Vrtulník přistál uvnitř mezinárodní, takzvané zelené zóny Bagdádu. Je to oblast o rozloze zhruba 9,2 km2, v níž je soustředěno několik velvyslanectví, sídlo iráckého předsedy vlády, irácký parlament, některá ministerstva a několik 14

vojenských kempů. Vedle toho v oblasti bydlí i několik tisíc místních obyvatel. Celá zóna je ale obehnána zdí z betonových panelů a při každém vstupu je nutné projít nejprve iráckou a poté americkou kontrolou,“ popisuje svůj nový domov plukovník Chaloupský. Až na výjimky se po celý následující půlrok za zdi zelené zóny nepodíval. Na nějaké cestování ale stejně nebyl čas, protože práce bylo skutečně hodně. Spolu s podplukovníkem Davidem a praporčíkem Achačem se plk. Chaloupský stal součástí zhruba stošedesátičlenné výcvikové mise NTM-I (NATO Training Mission-Iraq). Zhruba polovina jejích příslušníků byla umístěna v Bagdádu, zbytek pak působil v různých školách a dalších institucích po celé zemi. Ladislav

Chaloupský měl hned několik důležitých úkolů. V první řadě vedl výcvikový a poradní tým ve společném operačním centru irácké armády, který radil velícímu generálovi. „Vedle řady dalších činností jsem se věnoval zejména elektronickému sledování bojiště. Pomáhal jsem také s vyhodnocováním různých incidentů, jako například sebevražedné atentáty, přestřelky či útoky teroristických skupin, kterých se po celém Iráku odehrávalo kolem 160 denně. Při této práci bylo nutné spolupracovat i s místním ministerstvem vnitra a národním operačním centrem spadajícím přímo pod iráckého předsedu vlády,“ říká český důstojník. Navíc se podílel na zpracování

velitelsko-štábního cvičení pro velitele divizí a ve zbývajícím čase pak společně s britskými vojáky pomáhal místnímu jazykovému ústavu. Běžný pracovní den pro příslušníky p výcvikové mise začínal zpravid zpravidla v osm hodin ráno a končil kolem sedmé se večer. Celkově však byla praco pracovní doba prakticky nepřetržitá. Tomu oodpovídal i výdej stravy, který byl organiz organizován čtyřikrát denně s tím, že se dalo nnajíst také od dvaadvacáté do jedné hodiny hodin v noci. „Celkové logistické zabezpečení zabezpeč mise bylo na velmi dobré úrovni. Bydleli By jsme

hlavně vojenskými vozidly. Navíc i v rámci zelené zóny se nacházelo mnoho kontrolních stanovišť, například před vstupy do jednotlivých budov. Veškerá opatření však byla naprosto nezbytná z důvodu bezpečnosti. Bezpečnostní situace v celém Iráku je již dlouhou dobu velmi špatná. Nejinak tomu bylo i v loňském roce. Patrně nejhorší byl pro plukovníka Chaloupského samotný začátek jeho mise. V době, kdy se ubytoval ve své obytné buňce, totiž probíhala jakási bitva o mezinárodní zónu v Bagdádu. Sirény ohlašující

v obytných buňkách uvnitř amerického velvyslanectví, kde v té době žila asi tisícovka lidí. Vybavení buněk obsahovalo vedle sociálního zařízení také malou lednici, televizor a připojení k internetu. Jen stolek a židli jsme si museli sehnat vlastní. Problém nebyl ani s oblečením. Buď jsme si mohli prát sami nebo využít služeb místní prádelny. Ve velkých vedrech to bylo obzvlášť důležité, neboť člověk měnil oblečení několikrát denně,“ vypráví plukovník Chaloupský. Přestože mezinárodní zóna nedaleko centra Bagdádu není nijak velká, pohyb uvnitř oblasti nebyl jednoduchý. Silnice byly často přeplněné nejen civilními, ale

minometné útoky se rozeznívaly několikrát za večer. Často se však výbuchy granátů ozývaly i bez předchozího varování. Kvalitnímu spánku nepřidaly ani pravidelné přelety dvojice vrtulníků, která nepřetržitě střežila celou oblast. Na vše se prý dalo alespoň částečně zvyknout a s pomocí chráničů sluchu usnout. Ovšem i přes četná bezpečnostní opatření byla mezinárodní zóna mnohokrát terčem útoku. „Zažili jsme situaci, kdy během pouhých deseti minut dopadlo na území o rozloze osmi set metrů čtverečních celkem pětatřicet střel. K tomu jsme měli pravidelné informace o počtech spojeneckých vojáků, kteří

v boji a při různých incidentech přišli o život. To pochopitelně na psychice člověku nepřidá,“ vzpomíná plukovník Ladislav Chaloupský. Jemu samotnému se přímé ohrožení většinou vyhýbalo. Jinak na tom byl jeho kolega podplukovník David. Pouhých dvacet metrů za vozidlem, v němž cestoval, dopadl minometný granát. Během mise v Iráku pak zažil ještě několik podobně blízkých explozí. Díky obrovskému štěstí všechny přestál bez zranění. Rumunskému kolegovi našich vojáků však jiný výbuch vážně poranil nohu a bude prý zázrak, pokud bude ještě někdy normálně chodit. Nebezpečí hrozilo i během noci, kdy byla zóna také ostřelována. Pro takové případy bylo doporučeno obléci se do neprůstřelné vesty, nasadit přilbu a pokud možno vyhledat některý z krytů. Malé betonové úkryty byly hustě rozmístěné po celém kempu. Příslušníci některých národů je využívali pravidelně při každém útoku. Nicméně podle plukovníka Chaloupského pak ráno byli nevyspalí a vyčerpaní. Stejně jako mnoho jeho kolegů i on sám nakonec začal výbuchy ignorovat a se špunty v uších se snažil alespoň v noci trochu odpočinout. Jinak by prý nebyl schopen přes den vykonávat náročnou práci. Celkově však plk. Ladislav Chaloupský hodnotí misi jako obrovský přínos. Práce v mezinárodním prostředí řídících složek armády mu přinesla mnoho zkušeností a znalostí z dalších vojenských odborností. Jako naprosto klíčová se také ukázala dobrá znalost anglického jazyka. Lidé, kteří se do mise zapojili bez této znalosti, měli vážné problémy při plnění svých úkolů. Každopádně výsledky úsilí mnoha národů, včetně českého, jsou prý již vidět, i když se to nemusí zdát. Počty zabitých osob se sice pomalu, ale přesto neustále snižují. „Ozbrojené konflikty postihly v Iráku celé generace rodin. Proto nelze očekávat rychlé řešení v řádu měsíců ani několika let. Věřím ale, že se zde situace časem zlepší natolik, že zde bude možné bez obav žít,“ končí své vyprávění plukovník Chaloupský. 15

Už na britsko-francouzském summitu před pěti lety v Le Touquet zaznělo, že by bojové jednotky Evropské unie mělo tvořit přibližně 1500 kvalitně a všestranně připravených vojáků. Bude je možné operativně nasadit v horském terénu, pouštích nebo džunglích vzdálených tisíce kilometrů od Bruselu, třeba až v rovníkovém pásu Afriky. Ke klíčovým aspektům fungování Battle Group patří také vysoká rychlost jejich vyslání do operací.

odzbrojovacích operací a prosazení embarga; „ evakuace osob z nepřátelského prostředí; „ asistence v humanitárních operacích jiných mezinárodních organizací včetně asistence při odstraňování následků katastrof a asistence při evakuaci uprchlíků; „ obsazení míst vstupů do prostoru operace (přístavů a letišť) a zajištění nasazení hlavních sil při operacích většího rozsahu; „ k plnění dalších úkolů a řešení situací v rozsahu schválených operací.

velitelské roty, třech bojových rot, sil průzkumu a logistického zabezpečení. Battle Group dále obsahuje prvky bojové podpory zahrnující palebnou podporu, ženijní jednotky, prvky protivzdušné obrany, komunikační a informační podpory, elektronického boje, průzkumu, zpravodajství a ochrany proti zbraním hromadného ničení. Poslední část BG EU tvoří další součásti zabezpečení boje, což v sobě zahrnuje logistické a zdravotnické zabezpečení, CIMIC (tedy prvek civilně-vojenské spolupráce) a Vojenskou policii. Při plánování operace je třeba počítat také s prostředky

STRUKTURA ŠITÁ NA MÍRU

vzdušné přepravy, a to jak taktickými, tak strategickými, v případě potřeby i námořní strategickou přepravou a dalšími prvky logistického zabezpečení na vyšších stupních.

Text: Jan ZEMAN Foto a ilustrace: archiv

Rychlost a flexibilita Počátečních operačních schopností dosáhly Battle Group EU na začátku roku 2005 a plných operačních schopností už o dva roky později. Od začátku roku 2007 je tak ambicí Evropské unie vést až dvě operace najednou, včetně možnosti jejich současného zahájení. V období počátečních operačních schopností se totiž předpokládalo vedení pouze jediné operace.

výjezdu u evropských ev jednotek poměrně reálná.

DO DESETI DNŮ

Každá jednotka Battle Group musí být schopna v době své pohotovosti zahájit plnění úkolu v prostoru krize do 10 dnů od rozhodnutí Rady Evropské

V místě nasazení azení pak pa musí být Battle Group schopné působit po dobu 30ti dnů nebo v případě prodloužení operace až 120 dnů, a to při zajištění rotace sil. Tato kritéria pak kladou obrovské nároky také na plánování přepravy do místa mise. Bojové uskupení může být nasazeno k plnění úkolů na základě jednoho

Pokračujeme v sérii článků o nových bojových uskupeních Evropské unie – Battle Group Jednotky Battle Group mohou být použity kdekoliv na světě, zejména pak na africkém kontinentu. Evropská unie si navíc vede pravidelně aktualizovaný seznam krizových oblastí nazývaný EU Watchlist, ze kterého je možné odvodit místa potenciálního nasazení. Jejich počet není malý, a tak je možnost 16

unie o zahájení takové operace. Souvisí s tím složitý, ale především velmi rychlý rozhodovací a schvalovací proces, a to jak na úrovni Bruselu, tak na úrovni členských států Unie. Vzhledem k velmi krátké době na zplánování operace probíhá její příprava souběžně s politickými jednáními.

z mnoha scénářů Evropské unie podle „Katalogu požadavků“ (Requriment Catalog 2005): „ oddělení znepřátelených stran použitím síly včetně nastolení míru a zabezpečení zásobovacích linií; „ předcházení konfliktu včetně preventivního nasazení vojsk,

Battle Group je definováno jako nejmenší samostatná vojenská jednotka, která je schopna rozmístění a udržitelnosti v zájmovém prostoru. Její struktura není pevná, ale vyplývá z charakteristiky konkrétní operace. Podle potřeby jsou přidávány nebo odebírány některé specifické schopnosti nebo kapacity. Svojí strukturou, množstvím zásob, použitým matriálem a municí se od sebe budou lišit jednotky vyslané k oddělení válčících znepřátelených stran silou od bojového uskupení určeného k zabezpečení humanitární nebo evakuační operace. Bojové uskupení na úrovni praporu se obecně skládá z pěšího, výsadkového nebo lehkého mechanizovaného praporu. Ten je složen z velitelství a štábu,

republice Kongo. Jejich cílem byla ochrana obyvatelstva města a zajištění bezpečného provozu na místním letišti, než došlo k posílení mírových sil OSN v této oblasti. Druhou možností je decentralizované nasazení sil, a to na ploše až milion kilometrů čtverečních. Taková mise pak klade obrovské nároky na plánování a vedení operace, přepravu, zásobování, zajištění spojení a především na samotné velitele jednotlivých součástí Battle Group. Také s touto variantou už má Evropská unie své zkušenosti. Šlo o misi EUFOR, která byla zahájena v červnu roku 2006 opět v Demokratické republice Kongo. Jednotky Evropské unie měly tentokrát za úkol zajistit bezpečnost a pořádek v průběhu konání prezidentských a parlamentních voleb v roce 2006. Tehdy bylo kvůli této operaci poprvé v historii aktivováno operační velitelství Evropské unie v německé Postupimi, které tuto misi Battle Group řídilo. Jedním z členů štábu byl i český důstojník podplukovník Jaroslav Kulíšek, který tak získal neocenitelné zkušenosti z práce v prostředí EU OHQ.

DVĚ VARIANTY NASAZENÍ

Další odlišnosti vyplývají z varianty nasazení sil a prostředků Battle Group EU do operace. V úvahu přicházejí dvě možnosti, které se od sebe zásadně liší svým rozsahem a náročností. Battle Group může být použito centralizovaně, tedy na jednom místě, a v takovém případě nepřesáhne prostor operace 10 000 km2. To například platilo v případě operace Artemis v létě 2003, kdy jednotky Evropské unie byly rozmístěny v prostoru města Bunia v Demokratické 17

Schopnost pomáhat civilu neztrácíme „Nejzásadnější změnou v rámci revize struktury sil je transformace záchranných praporů... Úkoly plněné v rámci integrovaného záchranného systému... se... jeví jako příliš široké a nadměrně zatěžující celý systém neúměrným odčerpáváním zdrojů. Nejedná se přitom o hlavní úkol OS ČR,“ říká se v textu Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky z konce roku 2007.

Vládou je už také schváleno, že současných šest záchranných praporů (zpr) projde podstatnou reorganizací. Ze dvou se vytvoří 152. ženijní prapor (žpr) v Rakovníku a 153. ženijní prapor v Olomouci. Vedle nich v těchto posádkách vzniknou dvě samostatné záchranné roty (szr). Obě tyto jednotky si zachovají statut vojenských záchranných útvarů a budou předurčeny k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany za válečného stavu. Další dva záchranné prapory v Jindřichově Hradci a Bučovicích se přetransformují ve 44. a 74. lehký motorizovaný prapor (lmopr). Záchranný prapor v Kutné Hoře bude zrušen a armáda tuto posádku opustí. Záchranný prapor v Hlučíně bude kompletně předán Hasičskému záchrannému sboru České republiky (HZS ČR).

„JÍZDNÍ“ ŘÁD JE UŽ ZNÁM Text: Jaroslav PAJER Foto: Radko JANATA Tabulka: sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO 18

Potud známá fakta. Jak ale celý proces, který má být dokončen k poslednímu září letošního roku, bude probíhat? K tomu už má Generální štáb zpracovaný podrobný „jízdní“ řád...

„Již v dubnu začnou v Rakovníku a Olomouci pracovat organizační prvky budoucích samostatných záchranných rot, které plnohodnotně zahájí svou činnost 1. října,“ vysvětluje podplukovník Radovan Wiesner z oddělení ženijního vojska a záchranných praporů ze sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. V dubnu rovněž vzniknou organizační prvky (OP) k vytvoření 152. žpr v Rakovníku a 153. žpr v Olomouci. Skupiny k vytvoření 44. lmopr v Jindřichově Hradci a 74. lmopr v Bučovicích zahájí svoji činnost 1. července. Všechny nově vznikající útvary mají hlásit svou připravenost k plnění úkolů 1. října.

KOORDINACE V RÁMCI IZS

Ještě předtím, během ledna až března, bude vytvořen nový systém vyžadování a nasazování sil a prostředků AČR ve prospěch integrovaného záchranného systému (IZS). Oproti dosavadní praxi budou požadavky na techniku a její obsluhu předávány oprávněnými osobami výhradně přes operační a informační středisko Generálního ředitelství HZS ČR

Po celou dobu transformace, ale i po ní, bude armáda schopna vybudovat a oprávněným osobám (krajským hejtmanům, starostům obcí apod.) předat k provozování čtyři materiální základny humanitární pomoci. Jsou to vlastně polní tábory s potřebným zdravotnickým a sociálním zázemím, ve kterých lze přechodně ubytovat až 1800 osob. K dispozici budou i další dvě materiální základny s celkovou kapacitou 750 lůžek pocházející z vybavení rušeného zpr v Kutné Hoře a delimitovaného útvaru v Hlučíně. Obě budou předány Ministerstvu vnitra ČR, respektive hasičskému sboru. Nutno dodat, že během několika posledních let bylo ke skutečnému nouzovému ubytování využito jen pět stanů s kapacitou sto lůžek. Stalo se tak v lednu 2006 na pražské Letenské pláni, kdy v nich za velkých mrazů přespávali bezdomovci. Počáteční kroky se už činí i kolem předání hlučínského zpr hasičskému sboru. Seznamovací jednání v posádce, kterého se zúčastnili náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek a generální ředitel HZS generálmajor Miroslav Štěpán, se konalo hned po Novém roce 3. ledna. Hasičský záchranný sbor má zájem převzít celý komplement záchranného praporu, tedy jak techniku, tak i pracovníky. Vlastní delimitace má trvat od 1. července do 30. září. Stejné termíny platí i pro ukončení činnosti kutnohorského útvaru.

na Společné operační centrum MO. O reálném nasazení sil a prostředků p pak rozhodne náčelník Generá Generálního štábu. Na to by měl do kkonce března navázat podpis aktual aktualizované „Dohody o plánované pomoci na vyžádání mezi GŠ AČR a GŘ HZS ČR“. V ní budou kromě tohoto systému upřesněny i nové pohotovosti k výjezdům počty a doby pohoto vojenských záchranných vyčleňovaných vojens jednotek. Na základě této dohody pak náčelník Generálního štábu vydá aktualizovanou směrnici k nasazování sil a prostředků AČR v rámci IZS a k plnění úkolů Policie ČR.

„Kupříkladu rozvinování dekontaminačních míst zřizovaných při haváriích jaderných elektráren dočasně zabezpečí 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci,“ konstatuje pplk. Wiesner. „Zajištění ženijních odřadů a odřadů k evakuaci, vyprošťování či přepravě humanitární pomoci zprvu pokryje 151. ženijní prapor v Bechyni a stávající záchranné prapory, od července pak bechyňští ženisté a nově vzniklé organizační prvky samostatných záchranných rot a ženijních praporů, popřípadě jiné jednotky AČR, které disponují potřebnými schopnostmi.“

PŘECHODNÉ OBDOBÍ

Postup transformace záchranných praporů

Půlroční období od dubna, kdy budou zahájeny první reorganizační kroky, do konce září, kdy má být transformace záchranných praporů dokončena, je tzv. přechodným obdobím. Bude to doba, kdy některé útvary vzhledem k předávání techniky a personálním změnám nebudou moci v celém rozsahu plnit dosavadní úkoly vůči IZS. I během ní však musí být systém pohotovosti vyčleňovaných armádních sil a prostředků na pomoc civilním institucím funkční. K tomu proto bude vydáno časově omezené nařízení stanovující systém pohotovosti jednotek, jež bude mít armáda právě k dispozici, aby schopnost resortu v poskytování podpory integrovanému záchrannému systému a Policii ČR zůstala zachována.

posádka Bechyně

útvar Vel. 15. žzb 151. žpr Rakovník 154. zpr szr 152. žpr Olomouc 156. zpr szr 153. žpr Jindřichův 153. zpr Hradec 44. lmopr Bučovice 155. zpr 74. lmopr Kutná Hora 152. zpr Hlučín 157. zpr

3

4

5

6

7 8 reorganizace reorganizace

9

10 11 cílový stav cílový stav

OP OP

szr 152. žpr

OP OP

szr 153. žpr OP OP rušení deliminace

12

44. lmopr 74. lmopr

19

Patnáctá brigáda změní strukturu

Událo se... Text: Ladislav LENK, TSMO a www.army.cz Foto: Mira TŘEBICKÁ a npor. Miroslav NOVÁK

Text a foto: kpt. Jiří KOVAŘÍK

Ve dnech 15. až 16. ledna se v posádce Bechyně konalo odborné shromáždění velitelů rot ze všech útvarů 15. ženijní záchranné brigády. Účel setkání byl zřejmý. Zhodnotit uplynulý rok a připravit se na zásadní úkoly roku 2008.

Shromáždění zahájil zástupce velitele brigády plukovník Václav Vačkář. Ve svém vystoupení mimo jiné poděkoval všem velitelům rot za dosavadní výtečnou práci v jejich důležitých pozicích i v době očekávání organizačních změn, kdy byl personál útvarů vystaven značné nejistotě. Po něm posluchače nadporučík Marius Bártha seznámil se zkušenostmi s vyhodnocováním výcviku u ženijního praporu konaném v souladu s předpisem Prog-1-3, kapitán Pavel Kolev s poznatky olomouckého záchranného praporu z průběhu likvidace ptačí chřipky v loňském roce a vrchní praporčík brigády nadpraporčík Milan Sviták s úlohou vrchních praporčíků praporů a vedoucích praporčíků rot a s nově navrženou změnou jejich funkčních povinností. Velký zájem účastníci shromáždění projevili o vystoupení náčelníka personálního oddělení brigády majora Maria Krále a zástupce náčelníka štábu brigády podplukovníka Petra Klepáčka, kteří objasňovali postup při plnění nejdůležitějších úkolů letošního roku, tedy otázky spojené s transformací záchranných praporů a dalšími organizačními a dislokačními změnami. 20

Dvoudenní odborné shromáždění velitelů rot bylo pro jeho účastníky poslední příležitostí, kdy se všichni mohli v této sestavě potkat. Společná fotografie nechť jim je připomínkou všeho dobrého, co za téměř pětiletou existenci 15. ženijní záchranné brigády vykonali.

Změny se budou týkat všech útvarů 15. ženijní záchranné brigády včetně velitelství brigády. Záchranné prapory v Jindřichově Hradci a Bučovicích se postupně přemění v motorizované prapory a přejdou do podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. Hlučínský záchranný prapor armáda kompletně s technikou i personálem předá Hasičskému záchrannému sboru. Kutnohorský záchranný útvar bude zrušen. Největší nápor plnění úkolů tedy nastane v oblastech personální práce a logistiky. Tomu se bude muset často podřídit výcvik. V žádném případě však v první čtvrtině roku nesmí poklesnout úroveň připravenosti záchranných praporů k nasazení ve prospěch integrovaného záchranného systému. V následujících měsících se sice jejich nasaditelnost omezí, ale jejich schopnosti budou operativně nahrazovat jiné útvary a jednotky AČR s potřebnými silami a prostředky.

Velitel 15. ženijní záchranné brigády plukovník Rostislav Jaroš v této souvislosti nabídl všem vojákům možnost uplatnění v nové organizační struktuře brigády. Pro stovky osob by to samozřejmě znamenalo změnu působiště. Je třeba si ale uvědomit, že voják, který chce být příslušníkem ozbrojených sil, musí sloužit podle potřeb armády a se změnami působiště počítat. Horší situace nastala v uplatnění občanských zaměstnanců. Ze současných zhruba 400 míst jich v nové organizační struktuře brigády zbude asi desetina. Ostatní budou propuštěni. Výsledkem organizačních, mobilizačních a dislokačních změn vznikne od letošního 1. října jiná struktura brigády. S tímto datem se rovněž změní i její název na „15. ženijní brigáda“ (15. žb) s velitelstvím v Bechyni. Ve své podřízenosti bude mít tři ženijní prapory – v Bechyni, Rakovníku a Olomouci, a dvě samostatné záchranné roty v Rakovníku a Olomouci. Celkem bude novou brigádu tvořit asi 1800 osob.

„ Dne 9. ledna se uskutečnilo jednání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka s veliteli operačně-taktických velitelství o budoucnosti a perspektivnosti aktivní zálohy AČR. Generál Picek jim sdělil, že se rozhodl optimalizovat počty jednotek AZ. Z původního počtu 48 jich bude v průběhu letošního roku 23 zrušeno. Tím dojde ke snížení počtů AZ o celkem 596 systemizovaných míst z původních 2955 na 2359. Příslušníkům aktivní zálohy zařazeným ve stávajících jednotkách určených ke zrušení bude nabídnuto nové místo u dalších jednotek AZ. Po provedené optimalizaci zůstane zachováno všech 14 pěších rot při krajských vojenských velitelstvích, 6 jednotek v podřízenosti Velitelství společných sil (tanková rota, 2 mechanizované čety, 2 záchranné a průzkumná četa), 3 jednotky Vojenské policie, rota Z a skupina vojenských kaplanů.

V pondělí 21. ledna navštívil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek zásobovací středisko Základny opravovaného materiálu Rančířov. Zde si prohlédl prostory a sklady, ve kterých jsou krátkodobě i dlouhodobě uloženy disponibilní zásoby a vojenská technika. Vysoce ocenil dokonalou organizaci práce při renovaci, údržbě a skladování vojenské techniky a zbraňových systémů, které i přes svůj věk vypadají, jako by právě teď opustily výrobní haly. Zásobovací středisko Základny opravovaného materiálu Rančířov zabezpečuje plánování potřeb materiálu, odesílání vojenské techniky do opravy, skladování materiálu a zásobování vojsk české armády.

„ V úterý 22. ledna byla v galerii Domu kultury v Mladé Boleslavi zahájena výstava fotografií s názvem „Armáda České republiky v misích“. Návštěvníci výstavy si zde mohou prohlédnout téměř padesát velkoformátových barevných fotografií. Jde především o snímky reportéra Lidových novin Michala Novotného, které pořídil během natáčení dokumentárních filmů o působení příslušníků AČR v zahraničních misích po celém světě, například v Bosně, Kongu nebo v Libérii. Záběry z Iráku nebo z Kosova zde představuje redaktor A reportu Vladimír Marek. Podobně koncipovanou výstavu již mohli zhlédnout návštěvníci v různých městech, naposledy loni na podzim v Kulturním domě ve Strakonicích. Letošní první expozice bude pro veřejnost otevřena v Mladé Boleslavi do 29. února a v březnu se představí brněnským zájemcům v hale Univerzity obrany.

„ V jihočeském Táboře ve čtvrtek 24. ledna už podruhé v letošním roce dobrovolně darovali příslušníci Vojenské policie, brigády rychlého nasazení, posádkové hudby, finančního úřadu a střediska KIS nejcennější tekutinu – krev. Akce byla organizována s cílem zabezpečit krevní zásoby především pro vojáky AČR působící nejen v zahraničních misích. Vzácná tekutina bude rozdělena dle krevních skupin. Část bude zamražena a uložena pro budoucí potřeby vojáků AČR v misích. Další část bude odeslána do polní nemocnice v Afghánistánu a poslední zůstane v ÚVN Praha. Velitel posádky plukovník Jiří Neubauer uvedl, že táborští vojáci chtějí v této akci pokračovat i do budoucna.

Dne 30. ledna krátce po desáté hodině zazněl kasárnami T. G. Masaryka v Pardubicích jednotný pozdrav více jak pěti set profesionálních vojáků, kteří nastoupili při příležitosti slavnostního předání funkce velitele 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu. Nový velitel 131. smdo major Jiří Kývala z rukou velitele 13. dělostřelecké brigády plukovníka Jána Kožiaka nejprve převzal bojový prapor a potom s dosavadním velitelem podplukovníkem Milanem Kalinou oficiálně stvrdil převzetí nové funkce svým podpisem. Podplukovník Kalina velel oddílu více než tři roky a dnem 1. února 2008 odešel plnit nové úkoly ve strukturách NATO do Brunssumu v Nizozemsku.

21

Patrně největší hangár svého druhu ve střední Evropě vyrostl v Náměšti nad Oslavou

Generační skok Modernizace letecké základny Náměšť nad Oslavou pokročila o další dlouhý krok vpřed. Vojenským letcům byl 14. února letošního roku předán nově dokončený hangár údržby a dílny, díky nimž bude možné ošetřovat nejen vlastní leteckou techniku, ale i letadla jiných armád NATO. Právě Severoatlantická aliance na tento významný projekt přispěla nemalými prostředky. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV Letiště v Náměšti nad Oslavou nikdy nepatřilo mezi nejmodernější, spíše naopak. Jeho výstavba byla zahájena až v roce 1956, tedy v době, kdy již naprostá většina ostatních vojenských letišť fungovala standardním způsobem. Hlavním důvodem pro vybudování nové základny byl obrovský počet leteckých 22

útvarů, které již nebylo koncem padeumístit. sátých let minulého století kam umístit První letecký útvar, 20. stíhací letecký pluk, přesunul své letouny na ještě rozestavěné letiště v lednu 1960. V té době však už i armáda musela omezovat své výdaje, a tak nebylo letiště dokončené v podstatě nikdy. Jedním z charakteristických znaků letecké základny v Náměšti byl také fakt, že zde po dlouhá desetiletí neexistoval kvalitní hangár pro údržbu letecké techniky. Jako první hangár sloužila jen jakási dřevěná kůlna, kterou zde zanechali dělníci budující letiště. Po nějaké době došlo na výstavbu menšího objektu dílen, do něhož se však vešly jen dva letouny MiG-15. Vzhledem k velkému počtu letecké techniky tento minihangár zdaleka nevyhovoval, a tak se hledalo rychlé řešení. Koncem šedesátých let byla proto do Náměště převezena rozebraná konstrukce z Ostravy, která měla alespoň dočasně plnit roli většího hangáru. Byla v něm celkem tři stání pro letouny L-29 a Su-7, na nichž se prováděly revize a další práce. „Problém nastal s příchodem modernějších strojů Su-22, které se do hangáru jednoduše nevešly. Na dvou pracovištích jsme proto museli ubourat některé kanceláře a učebny a tím prostor zvětšit. I tak

bylo ale obtížné s letouny manipulovat a třeba při zvedání strojů jsme se směrovkou opatrně strefovali mezi nosníky pod střechou hangáru,“ vzpomíná major Oldřich Lokaj, náčelník oddělení logistiky letectva náměšťské základny. Roky plynuly a dočasný hangár zůstal v Náměšti do dnešních dnů. Ke změně došlo až v roce 2003. V souvislosti s celkovou modernizací letecké základny a také na základě požadavku vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACUER) a následného rozhodnutí orgánů NATO (Severoatlantické rady) o potřebě vybudovat v ČR zařízení pro předepsanou údržbu a opravu letadel a výměnu letadlových motorů splňující standardy NATO se začalo s přípravou projektu „Hangár údržby a dílny“. Ten se stal součástí balíku dalších 11 letištních projektů v Náměšti a 14 projektů v Čáslavi. Všechny projekty spadají do programu bezpečnostních investic NATO NSIP. Na základě veřejné obchodní soutěže byla vybrána společnost Unistav Brno, a. s., která nový objekt postavila v období od března 2006 do listopadu 2007. Nový hangár bude standardně plně využívat česká armáda. V případě krize jej pak mohou využívat i spojenecké letouny, neboť Náměšť figuruje v plánech

Ali t ké jako j k Operační O č í základna ákl d Aliance také pro rozvinutí sil (DOB – Deployment Operating Base) pro dvě taktické letky. Celý projekt zahrnoval výstavbu hlavní halové části, dvoupodlažní přístavby, menší provozní haly, parkoviště pro osobní automobily a několika dalších technických objektů. Podle původních plánů měl hangár sloužit osmi bojovým letounům – třem

národním a pěti strojům aliančních jednotek, čemuž odpovídala i výměra objektu činící 8060 m2. Avšak v roce 2004 bylo rozhodnuto přesunout do Náměště vrtulníkovou základnu z Přerova, a tak bylo nutné projekt hangáru upravit. Nová dispozice umožňuje stání čtyř vrtulníků kategorie Mi-17 s navěšenými listy nosného rotoru a dalších dvou strojů bez rotorových listů. Plocha hangáru se kvůli tomu musela zvětšit o cca 8 % na současných 8690 m2. Díky tomu jsou zajištěny též manipulační plochy k transportu jednotlivých agregátů vrtulníků do specializovaných pracovišť dílen. Možnost provádět v hangáru údržbu taktických letounů pochopitelně zůstala zachována. Součástí stavby je celá řada moderních technologií a prostředků, které technickému personálu výrazně usnadní jeho práci. Zajímavostí jsou už samotná vrata hangáru, vysoká sedm metrů. Osm segmentů se posouvá díky elektrickému pohonu po dvou kolejnicích a dokáže zakrýt a utěsnit 142 metry dlouhou čelní stěnu. Vrata lze ovládat ručně přímo na místě nebo dálkově z jakéhosi velínu. Technici mají k dispozici také několik elektrických kladkostrojů a dva mostové podvěsné jeřáby o nosnosti 5 t. Na stáních hangárové haly se budou provádět přímé práce na letadlech – demontáže, opravy, výměny dílů, agregátů i motorů. V přístavku jsou umístěny dílny, příruční sklady, zkušebny, místnosti technického, provozního a sociálního zázemí. V samostatné vedlejší hale provozního zařízení se nachází dvouprostorová krytá plocha, garáž pro speciální

nákladní automobil a sklad hutního materiálu. Dalším pracovištěm je sušárna s padákovou věží umístěná v hangárovém přístavku, kde se může najednou sušit až dvacet padáků. Před hangárem je velká betonová plocha, jež se bude využívat jako stanoviště venkovní údržby až pro osm letadel. Projekt pochopitelně myslel také na obsluhující personál, který bude uvnitř hangáru pracovat. Součástí stavby jsou proto i moderní kancelářské prostory a sociální zařízení. Není bez zajímavosti, že již v plánech byl zahrnut předpoklad, že v budově může pracovat až 20 % žen. Objekt je připraven pojmout zhruba 200 stálých pracovníků a 135 příslušníků hostujících jednotek. Personál náměšťské letecké základny se již do nového hangáru těší. Podle slov majora Ondřeje Lokaje jde o skok o několik generací vpřed. Ještě nedávno totiž museli jeho lidé řadu činností vykonávat jen manuálně. Výhodou bude bezesporu i to, že se pracoviště dříve rozmístěná do různých budov soustředí na jedno místo. I tak je ale čeká ještě velký kus práce. V první řadě sem bude nutné přesunout některé technologie z Čáslavi, neboť se počítá, že se zde budou udržovat a opravovat letouny L-39. Stejný proces pak bude provázet i přesun bitevních vrtulníků Mi-24 z Přerova. Nicméně již dnes se díky novému hangáru stává Náměšť nad Oslavou moderní leteckou základnou.

Cena za realizaci stavby včetně nákladů za projektovou dokumentaci projektů č. 2022 a č. 2017 Náklady v mil. Kč

celkem

ČR

NATO

Hangár údržby a dílny

547,512

408,524

138,988

78,7

58,873

19,827

626,212

467,397

158,815

Venkovní stanoviště údržby CELKEM

23

BUNKR je po generálce

Jedinečnou příležitost navštívit jinak utajované prostory dostal A report 31. ledna letošního roku. Stalo se tak u příležitosti slavnostního převzetí zrekonstruovaného objektu 261. střediska řízení a uvědomování ve Staré Boleslavi. O důležitosti této události svědčila mimo jiné i přítomnost náměstka ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivy, náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a dalších představitelů armády.

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

24

Středisko řízení a uvědomování ve Staré Boleslavi, známé také pod zkratkou CRC (Control and Reporting Centre), je jednou z nejdůležitějších složek 26. brigády velení, řízení a průzkumu. Středisko podléhá velení NATO a je pevnou součástí integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS. „Naším hlavním úkolem je sledování svěřeného vzdušného prostoru zejména nad územím České republiky a identifikace jednotlivých vzdušných cílů, výměna informací se sousedními státy NATO a řízení případného zásahu hotovostními letouny stejně jako řízení letového provozu při výcviku leteckých základen,“ říká velitel CRC plukovník Štefan Vasily. Nejdůležitějším objektem celého střediska je velký několikapodlažní podzemní bunkr, v němž se scházejí a vyhodnocují veškeré dostupné informace o vzdušném prostoru. Stálá směna zde má datový výstup nejen z přehledových radiolokátorů civilního řízení letového provozu, ale zejména z vlastních vojenských senzorů. Zatím jsou to stále ještě starší radary ruské a české výroby,

v dohledné době bude však středisko napojeno i na dva nové páteřní radiolokátory v Nepolisech a v Sokolnicích. Někteří příslušníci CRC, kteří slouží na hlavním operačním sále, zodpovídají za vzdušný průzkum, zatímco jiní, takzvaní řídící bojového použití, mají na starost navádění bojových letounů na vzdušné cíle, to vše v nepřetržitém provozu. Bunkr ve Staré Boleslavi byl uveden do provozu v roce 1981. Nejprve sloužil jako místo velení pro velitelství protivzdušné obrany státu a později pro velitele vzdušných sil. Takzvané vojenské technologie, tedy zejména různé informační a komunikační systémy, byly v průběhu let modernizovány, samotná stavba a veškeré inženýrské sítě zůstávaly prakticky beze změn. Bohužel i přes dobrou péči se začaly čím dál více objevovat nejrůznější závady a poruchy. Například trhlinky ve vodovodním potrubí nebyly výjimkou. Proto bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci objektu. Řízení projektu se ujal odbor infrastruktury a NSIP sekce vyzbrojování MO. Několikasetmilionovou zakázku nakonec

získala společnost Metrostav Metrostav, která má bohaté zkušenosti s podobnými stavbami. Nutno však dodat, že zhruba třetinu všech nákladů uhradila Severoatlantická aliance v rámci programu bezpečnostních investic. Rozsáhlá rekonstrukce pochopitelně znemožnila fungování CRC, proto se jeho příslušníci museli na dva roky přesunout na záložní stanoviště do Větrušic. Práce ve Staré Boleslavi byly zahájeny počátkem roku 2006. Jak říká velitel střediska plukovník Štefan Vasily, šlo se při nich doslova až na samotné základy objektu. Vedle stavebních úprav byly obměněny prakticky veškeré provozní technologie. Generální oprava podzemního bunkru s sebou přinesla celou řadu technicky obtížných úkolů. Původní projekt se navíc během realizace upřesňoval, a tak museli stavitelé reagovat na dodatečné požadavky armády. „Značným omezením pro nás byl už jen fakt, že objekt bunkru už stál a nebylo možné měnit jeho vnitřní dispozice. Z důvodu bezpečnosti se totiž veškeré provozní systémy musely instalovat jako zdvojené a na sobě nezávislé. U novostavby by to nebyl takový problém jako v pevně daném prostoru,“ říká František Adam z divize 9 společnosti Metrostav. Nelehké bylo také umístění některých vojenských technologií, jejichž počet se oproti osmdesátým rokům minulého století značně zvýšil. Inženýři tak museli důkladně promýšlet natažení každého

jednotlivého kabelu kabelu. Bylo potřeba brát v úvahu také požadavky na utajení, a tak se kabeláž informačních systémů nesměla vést ve stropních podhledech, ale musela se umístit do podlah a řádně vyznačit, aby ji třeba na chodbách bylo možné sledovat kamerovým systémem. Kromě toho se tyto sítě nesměly nikde křížit se silnoproudým napájením. Další potíž vznikla při instalaci některých větších celků. Bylo totiž možné použít pouze jeden nevelký vstupní otvor. Dvojice dieselových agregátů na výrobu elektrického proudu by jím však neprošla, musely se tedy demontovat na menší části a uvnitř bunkru znovu sestavit. Výměna starých systémů za nové však na některých místech znamenala i získání nových volných prostorů. Mnohá zařízení jsou totiž při stejném výkonu jako ta stará několikanásobně menší, a tak dnes některé místnosti vypadají téměř prázdné. Jednotlivé provozní technologie jsou podobné jako u řady jiných běžných staveb v civilním sektoru. Jedinečnost ale spočívá v jejich způsobu zálohování a řízení. Každý systém je zde zdvojený, čímž je zajištěna nepřetržitá provozuschopnost celého objektu. Ovládání všech součástí zajišťuje moderní velín využívající systém Rockwell certifikovaný pro NATO. Požární ochranu má na starost špičkové vysokotlaké hasicí zařízení, které požár zdolává rozprašováním vodní mlhy. Oproti běžným systémům má pětkrát menší spotřebu vody,

což je v bunkru velice důležité, neboť zde není lehké případnou vlhkost odstranit. Snad jediným novým systémem, který nelze označovat jako hi-tech, je vzduchotechnika. Oproti minulosti se sice vyrábějí modernější filtry, ale objem vzduchu, který je nutné do objektu vhánět, je pořád stejný, a tak i velikost zařízení a třeba systém bezpečnostních klapek jsou stále obdobné. Symbolický klíč od zrekonstruovaného bunkru byl předán veliteli 26. brigády velení, řízení a průzkumu plukovníkovi Bedřichu Vaculíkovi 31. ledna 2007. Vzhledem ke složitosti mnoha nových systémů a také k potřebě zaškolení obsluhujícího personálu však bunkr čeká nejprve zkušební provoz, který by měl skončit v květnu letošního roku. Již nyní však mohou příslušníci střediska řízení a uvědomování začít využívat nové technologie, které jejich pracoviště řadí mezi nejmodernější v Alianci. „Jde o jeden z nejdůležitějších objektů v celé naší armádě a myslím, že se rozhodně nemáme za co stydět,“ řekl přímo na místě náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, který právě zde ještě v hodnosti nadporučíka strávil část své vojenské kariéry.

25

Obrněné Dingo Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: KMW

Především pro ochranu příslušníků českého provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu budou od března k dispozici všechna čtyři zakoupená obrněná vozidla Dingo 2.

V závěru roku 2007 se ministerstvo obrany rozhodlo pořídit dva typy lehkých obrněných vozidel 4 × 4. Výzbroj příslušníků Skupiny speciálních operací Vojenské policie působících v rámci operace ISAF v Afghánistánu brzy rozšíří čtyři kusy vozidel LMV, o kterých jsme informovali v A reportu číslo 25-26/2007. Nyní představujeme typ Dingo 2 zkonstruovaný a vyráběný německou firmou KMW.

DVĚ GENERACE

Od roku 2000 je německá armáda vybavována vozidlem Dingo, které bylo vyvinuté především pro specifické nasazení v rámci zahraničních misí. Vozidlo se vyznačuje dobrou balistickou ochranou proti ohrožení, které při zmíněném operačním nasazení hrozí nejvíce. Proto kabina osádky spolehlivě odolává nejen účinkům projektilů ručních palných zbraní, ale poskytuje vysokou míru ochrany

proti účinkům min či improvizovaných výbušných náloží. Vozidlo má rovněž výbornou pohyblivost, dlouhý dojezd, lze jej přepravit vzduchem letounem C-130 a v neposlední řadě se vyznačuje relativně nízkými pořizovacími i provozními náklady. Vývoj nového typu byl ukončen v druhé polovině 90. let minulého století ještě pod označením APV (All-Protected Vehicle). V jeho konstrukci firma KMW

Základní TTD vozidla Dingo 2 Provedení Posádka

dlouhé 5

8

Bojová hmotnost

12 500 kg

12 500 kg

Užitečná nosnost

3000 kg

2600 kg

Výkon motoru

160 kW

160 kW

Délka

5,45 m

6,1 m

Šířka

2,3 m

2,3 m

Výška

2,4 m

2,5 m

Rozvor Maximální rychlost Dojezd na komunikaci

26

krátké

3,25 m

3,85 m

90 km/h

90 km/h

1000 km

v široké míře využila komponenty hromadně vyráběných nákladních nebo užitkových automobilů. Jedná se především o kompletní podvozek víceúčelových vozidel Mercedes Benz UNIMOG 4 × 4, kterých bylo doposud vyrobeno na 380 000 a jež jsou v provozu u uživatelů v 83 zemích celého světa. Pro typ Dingo byl zvolen podvozek U1550L 4 × 4 s rozvorem náprav 3,25 m. Za motorem o výkonu 160 kW uloženým v přídi se ve střední části vozidla nachází silně chráněná kabina pro osádku o objemu 6,5 m³ a na zádi je nepancéřovaný nákladový prostor o využitelném objemu 2 m³. Na kabinu osádky vyrobené z ocelových svařovaných plechů lze instalovat panely přídavné pasivní ochrany. Konstrukce spodní části kabiny se dvěma vrstvami podlahy a tvarováním ve tvaru písmene „V“ poskytuje vysokou ochranu proti účinkům výbuchu protipěchotních i většiny protitankových min. Navíc speciálně konstruované sedačky pro celkem pět osob dokážou absorbovat a ztlumit část rázového účinku výbuchu. Vedle základní verze pro hlídkování/ přepravu osob může být Dingo použito jako velitelské vozidlo, ambulance, nosič zbraňových systémů nebo nákladní vozidlo s nosností 1,4 t. Německý Bundeswehr objednal v závěru roku 56 vozidel, která byla dodána do konce roku 2000. Sérii dalších 57 vozů dodala firma KMW do roku 2002. Poté následovala objednávka na třetí 34kusovou sérii, jež byla dodána do poloviny roku 2003. Vozidla Dingo se intenzivně používala v rámci misí KFOR, SFOR a ISAF. Například při posledně jmenovaném nasazení v Afghánistánu najelo jedno z vozidel při doprovodu konvoje nedaleko Kábulu na protitankovou minu. Výbuch šesti až sedmikilogramové miny utrhl pravé přední kolo a odhodil vozidlo dva metry stranou. Nikdo z pětičlenné posádky nezahynul ani neutrpěl vážnější zranění.

1000 km

DINGO 2

Po dodání 147 kusů německé armádě přešla výroba na novou verzi využívající vylepšený podvozek řady UNIMOG U5000 4 × 4. Prototyp nové verze byl dokončen v roce 2003 a následující rok přišla objednávka německé armády na první sérii 52 vozidel. Toto provedení

dostalo označení Dingo 2 a původní vozidla Dingo se pro lepší rozlišení začala nazývat Dingo 1. Nové Dingo 2 výrobce nabízí v tzv. krátké a dlouhé verzi s rozvorem náprav 3,25 m nebo 3,85 m. Kratší verze má podle údajů firmy KMW užitečnou nosnost 3 t a přepraví celkem pět osob, delší verze uveze 2,6 t nebo pojme až osm osob. Celkové uspořádání Dingo 2 je shodné s provedením Dingo 1. Nová je ale kabina osádky u prodloužené verze Dingo 2. Jak již bylo zmíněno, pojme celkem osm osob. Za řidičem a velitelem je umístěna trojice individuálních sedaček orientovaných směrem vzad a naproti nim je druhá identická řada sedaček situovaných ve směru jízdy. Před každou sedačkou je zvláštní opěrka pro nohy, která zabraňuje přímému kontaktu nohou s podlahou vozidla a snižuje riziko zranění při výbuchu miny.

52 kusů pro německou armádu objednalo v září 2004 Rakousko 20 kusů Dingo 2, které byly dodány do roku 2005. Ve stejném roce se pro tento typ také rozhodla Belgie, jež objednala 220 vozidel a na dalších 132 uzavřela opci. Z tohoto množství je 158 kusů v standardní verzi pro převoz vojáků, dalších 52 je v provedení velitelské vozidlo a zbylých 10 ve zdravotnickém provedení. V polovině roku 2006 objednala německá armáda druhou sérii Dingo 2 v počtu 149 kusů, přičemž prvních 15 vozidel bylo dodáno ještě do konce roku. Koncem roku 2005 představila firma KMW další verzi Dingo 2, která má zvýšenou chráněnou kabinu, navíc protaženou až do zádě vozidla, čímž se zvýšil vnitřní využitelný objem. Tuto verzi si údajně objednalo Rakousko v provedení pancéřovaná ambulance a vozidlo chemického a radiačního průzkumu.

Prodloužená verze má čtveřici vstupních dveří, obě provedení mají shodnou pohonnou jednotku s motorem o výkonu 160 kW a automatickou převodovkou s možností i manuálního řazení. Na stropě kabiny je umístěna z vnitřku ovládaná zbraňová lafetace pro kulomet ráže 7,62 mm, který může být nahrazen zbraní ráže 12,7 mm nebo automatickým 40mm granátometem.

Smlouva na nákup čtyř vozidel Dingo 2 v poslední verzi GE A2 pro ČR v celkové hodnotě 135 milionů Kč byla podepsána 20. listopadu 2007, první vozidlo bylo ke zkouškám přistaveno 21. ledna 2008 a do poloviny února by měly proběhnout zkrácené vojskové zkoušky. Vozidla budou opatřena pískovým maskovacím nátěrem, vnitřním komunikačním zařízením tuzemské výroby, dostanou filtroventilační zařízení, přijímač systému GPS a vyzbrojena z vnitřku ovládaným kulometem MG3A1 ráže 7,62 mm.

NEJEN NĚMECKÁ ARMÁDA

O Dingo druhé generace je dnes velký zájem. Po výše zmíněné první sérii

27

Motivem jsou ekonomické důvody

Správa vojenského bytového fondu Praha od 1. ledna 2008 vykonává správu a zabezpečuje provoz všech vojenských ubytoven, internátů středních a vysokých vojenských škol, tepelných a vodohospodářských zařízení a bytového fondu na území vojenských újezdů a bytů ve vojenských objektech, které vzhledem ke svému charakteru nebudou předmětem převodu do vlastnictví územních samosprávných celků. Text: Ing. Pavel BARČÁK Foto: Jiří HOKŮV V A reportu číslo 22/2007 vyšel koncem loňského roku článek, který si pod názvem „Změny na obzoru“ dával za cíl seznámit čtenáře a celou vojenskou veřejnost se změnami, které se v té době připravovaly v oblastech stavebního zabezpečení a vybraných činností 28

ve správě a provozu nemovité infrastruktury resortu obrany. Avizované se stalo skutečností. Dne 28. prosince 2007 podepsala ministryně obrany opatření, kterým byl ve smyslu podmínek zákona o majetku státu převeden do příslušnosti hospodařit

příspěvkové organizace Správa vojenského bytového fondu Praha (SVBF Praha) určený movitý a nemovitý majetek. SVBF Praha tak od 1. ledna 2008 vykonává správu a zabezpečuje provoz všech vojenských ubytoven, internátů středních a vysokých vojenských škol, tepelných a vodohospodářských zařízení a bytového fondu na území vojenských újezdů a bytů ve vojenských objektech, které vzhledem ke svému charakteru nebudou předmětem převodu do vlastnictví územních samosprávných celků. Tím byl zahájen proces transformace SVBF Praha na resortní servisní organizaci tak, jak to ve své úkolové části ukládá Směrnice ministryně obrany pro rozvoj a činnost resortu Ministerstva obrany ČR na období 2009 – 2014 s úkoly pro rok 2008. Sekce správy majetku, pod jejímž řízením se celý proces realizoval, děkuje

i touto cestou všem pracovníkům resortu – zástupcům sekcí MO i úseku náčelníka Generálního štábu AČR, Hlavního úřadu ubytovací a stavební služby, vojenských ubytovacích a stavebních správ i SVBF Praha, kteří se na rozsáhlém majetkovém převodu, fyzickém předání majetku a souvisejících úkonech podíleli. Díky jejich úsilí je proces v základu dobře nastaven a v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku bude v detailech dokončen. Jelikož v průběhu přípravy a realizace tohoto procesu byly zaznamenány ze strany vojenské veřejnosti jisté nejasnosti směřující zejména do obav, že převod majetku může vést k jeho zcizení, přednostnímu komerčnímu určení, růstu cen a poplatků za jeho využívání apod., využili jsme možnosti zeptat se zástupců sekce správy majetku MO na některé upřesňující souvislosti celého procesu.

Otázka: Jsou obavy z toho, že majetek převedený SVBF Praha může být zcizen nebo přednostně využíván ke komerčním účelům, případně se zvýší ceny jeho uživatelům, oprávněné? V první řadě je třeba vzít na vědomí skutečnost, že SVBF Praha je příspěvkovou organizací řízenou a kontrolovanou zcela ministerstvem obrany. Na hospodaření této organizace a na její nakládání s majetkem se v plném rozsahu vztahuje zákon o majetku státu. Nové vedení SVBF Praha je v tomto směru progresivní a plně respektuje zájmy a potřeby Ministerstva obrany ČR a Armády České republiky jako svého hlavního zákazníka. Potřeby resortu zůstanou nadále prvořadé. Rozhodování o dispozičním využití předmětného majetku a parametrech jeho užití v čase, množství a kvalitě nadále zůstane v působnosti odborných orgánů MO. Jde o přidělování lůžek na vojenských ubytovnách a internátech veliteli posádek, resp. veliteli škol, stanovení poplatků za ubytování u sekce podpory MO, odběr tepla a TUV u uživatelů zásobovaných objektů apod. Pozice MO a AČR se v tomto smyslu nikterak nezmění. Otázka: Co je tedy hlavním důvodem realizovaných změn? Rozhodujícím motivem všech realizovaných změn jsou v první řadě ekonomické důvody. Nejjednodušeji je lze vyjádřit pouhým popisem výchozího záměru, který byl hned na počátku identifikován jako jakýsi hnací motor nastavení těchto změn. Jedná se o skutečnost, že poplatky („zisky“) vznikající z provozu dotčeného majetku mohou být podle nastaveného modelu využity zpět ve prospěch tohoto majetku, k čemuž se pak přidává synergický efekt kumulace objemů takto získaných prostředků. Jinak řečeno, majetková příslušnost a provoz vojenských ubytoven a technologických zařízení ze strany příspěvkové organizace, která z hlediska rozpočtových pravidel disponuje na rozdíl od organizační složky státu, a de facto i od soukromého subjektu, jiným postavením a možnostmi, skutečně má svůj reálný nezaměnitelný ekonomický efekt. S využitím odpisů majetku a výnosů z jeho provozu včetně regulovaného komerčního využití volných kapacit získá příspěvková organizace finanční zdroje, které zpětně

využije pro reprodukci svěřených budov a zařízení. Výsledkem takto nastaveného modelu by v konečném důsledku mělo být zlepšení podmínek a standardu uživatelů, které bude často patrné již v letošním roce. Souvisejícím důvodem je samozřejmě také snižování tabulkových počtů pracovníků výkonných prvků MO – vojenských ubytovacích a stavebních správ. Otázka: Jak se nastavený model slučuje se zaváděním outsourcingu do resortu MO? Zapojení resortem zřízené příspěvkové organizace do určených činností správy a provozu nemovité infrastruktury je cestou vedoucí ke snížení provozních nákladů a zefektivnění těchto činností právě ve vztahu k pozici MO jako odběratele jejích výstupů. Přitom je ovšem potřeba zdůraznit, že se v žádném případě nejedná o odmítání nebo zpochybňování outsourcingu z privátního prostředí. Naopak. Dobře nastavený a fungující outsourcing bude mít nadále v oblastech činnosti resortu obrany, které k tomu mají vhodné podmínky, své nezastupitelné místo. Zde je však třeba přiznat, že například v oblasti nákupu služeb souvisejících s obsluhou technologických zařízení byly smluvní vztahy sjednané v předchozích obdobích s externími dodavateli pro resort obrany značně nevýhodné, neboť ministerstvo obrany přes existující dodavatelský smluvní vztah neslo „před zákonem“ odpovědnost za provoz těchto zařízení. Ministerstvo obrany dál vystupovalo ve vztazích ke státní správě jako provozovatel těchto zařízení a plně odpovídalo za dodržování všech předpisů a norem v oblastech bezpečnosti práce, ochrany životního prostředí, všech technických předpisů, atd. Hodně zjednodušeně řečeno, kupovali jsme službu, kterou jsme museli v důsledku sami vykonávat. SVBF Praha spolu s převzetím majetku převzala také existující smluvní vztahy s externími dodavateli do doby ukončení jejich platnosti v souladu se sjednanými smluvními podmínkami. Tito pak budou postupně buďto nahrazeni vlastními silami SVBF Praha, nebo v určitých případech, kde bude prokázána ekonomická výhodnost, mohou být vybrané dílčí činnosti dále zajišťovány subdodavatelsky. 29

„ vedoucí skupiny velení a podpory operací – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny velení a podpory operací – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 40, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ odborný asistent skupiny velení a podpory operací – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 40, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ odborný asistent skupiny velení a podpory operací – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 65, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ vedoucí skupiny operační logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 3322 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny operační logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

Rektor-velitel Univerzity obrany vypisuje výběrová řízení na obsazení míst: u Ústavu strategických a obranných studií: „ ředitel Ústavu strategických a obranných studií – PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ vedoucí oddělení studií výstavby a rozvoje OS – PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ asistent skupiny rozvoje schopností a obranných zdrojů – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ vedoucí skupiny mezinárodní bezpečnostní spolupráce-zástupce vedoucího oddělení bezpečnostních a obranných studií – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15 „ odborný asistent skupiny mezinárodní bezpečnostní spolupráce – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ asistent skupiny obranných analýz a výzkumu konfliktu – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

u Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení: „ odborný asistent oddělení chemického vojska Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 16, AJ 2222 – předpokládaná PT 14

„ vedoucí skupiny logistické podpory katedry logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 15 „ odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 39, AJ 2211 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 37, AJ 2211 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2211 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny logistické podpory katedry logistiky – PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 39, AJ 2211 – předpokládaná PT 14

„ odborný asistent oddělení ochrany proti chemickým zbraním Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení – PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 1111 – předpokládaná PT 14

„ vedoucí skupiny vojenské dopravy katedry logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211 – předpokládaná PT 15

u Centra tělesné výchovy a sportu: „ ředitel Centra tělesné výchovy a sportu – PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 84, AJ 2222 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny vojenské dopravy katedry logistiky – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211 – předpokládaná PT 14

„ vedoucí vědecký pracovník-zástupce vedoucího Centra tělesné výchovy a sportu – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 84, AJ 2222 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny vojenské dopravy katedry logistiky – PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 30, AJ 2211 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny řízení palebné podpory katedry řízení palebné podpory – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 14, AJ 2211 – předpokládaná PT 14

„ vedoucí skupiny operačního použití vojsk – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ vedoucí skupiny studií výstavby OS-zástupce vedoucího oddělení – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ zástupce ředitele-vedoucí oddělení studií vojenského umění – PH 73, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 13, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny operačního použití vojsk – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 14

„ odborný asistent skupiny studií výstavby OS – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ vedoucí skupiny vojenské strategie a operačního umění-zástupce vedoucího oddělení – PH 72, KvPř 13, KvPo 7, BP „T“, ČVO 13, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny operačního použití vojsk – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 17, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ vedoucí skupiny studií obranných procesů – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 15

„ vedoucí skupiny ostatní výuky TV – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 84, AJ 2222 – předpokládaná PT 14

„ odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 13, AJ 2222 – předpokládaná PT 14

„ odborný asistent skupiny operačního použití vojsk – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 16, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ asistent skupiny studií obranných procesů – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení míst:

„ odborný asistent skupiny vojenské strategie a operačního umění – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 13, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ odborný asistent skupiny operačního použití vojsk – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 14, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

„ vedoucí skupiny rozvoje schopností a obranných zdrojů – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3322 – předpokládaná PT 14

„ vedoucí skupiny ekonomiky obrany státu katedry ekonomie – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 01, AJ 3333 – předpokládaná PT 14

30

„ vedoucí vědecký pracovník katedry logistiky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 30, AJ 2222 – předpokládaná PT 15

„ odborný asistent skupiny řízení palebné podpory katedry řízení palebné podpory – PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 2211 – předpokládaná PT 13 „ odborný asistent skupiny vojenského zpravodajství a elektronického boje katedry vojenského managementu a taktiky – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 01, AJ 2222 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny vojenského managementu katedry vojenského managementu a taktiky – PH 71, KvPř 13, PvPo 6, BP „D“, ČVO 11, AJ 1111 – Předpokládaná PT 13

Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení míst: „ asistent skupiny ženijních konstrukcí katedry ženijních technologií – PH 64, KvPř 13, KvPo 5, BP „D“, ČVO 14, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ vedoucí skupiny leteckého a raketového provozu katedry letecké a raketové techniky – PH 72, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 27, AJ 2222 – předpokládaná PT 14 „ odborný asistent skupiny leteckého provozu katedry letectva – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „T“, ČVO 23, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ odborný asistent skupiny elektrických a speciálních systémů katedry leteckých elektrotechnických systémů – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 27, AJ 2222 – předpokládaná PT 13 „ odborný asistent skupiny informačních systémů a programování katedry komunikačních a informačních systémů – PH 71, KvPř 13, KvPo 6, BP „D“, ČVO 41, AJ 2222 – předpokládaná PT 13

Termín obsazení míst – 1. září 2008 Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 19. března 2008 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrová řízení před komisí proběhnou v měsících březnu a dubnu 2008. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska.

31

Pod praporem Zpravodajské brigády S využitím www.army.cz a publikace „Zpravodajská brigáda“ připravil: Vladimír MAREK Foto: archiv Roberta Speychala

Ve věku osmdesáti dvou let zemřel účastník druhého a třetí odboje brigádní generál v. v. Libor Speychal

BOJOVNÍCI

Ě PROTI TOTALIT „Kromě pozorování transportů na nádražích jsme sledovali rozmístění různých jednotek, zbraní a muničních skladů v našem obvodě a okolí. V roce 1943 jsme zprávy předávali prostřednictvím spojek jednou týdně, v následujícím roce již dvakrát týdně. Nosili jsme je v knize označené například růžovou záložkou. Předávali jsme je pouze člověku, který měl záložku stejné barvy.“ 32

Takto po několika desetiletích vzpomínal na své aktivity v době okupace v řadách příslušníků Zpravodajské brigády Libor Speychal. Odbojová organizace Zpravodajská brigáda vznikla v roce 1940 jako bezprostřední reakce na zrušení Junáka okupační mocí. Zpočátku fungovala coby autonomní součást Obrany národa, později se osamostatnila a velice úzce spolupracovala s odbojovou organizací Rada tří. Získané zprávy se stávaly součástí mozaiky pravidelné relace, kterou Zpravodajská brigáda předávala prostřednictvím vysílaček Rady tří, případně výsadkových skupin s ní spolupracujících, do Londýna. Od roku 1944 předávala brigáda některé informace prostřednictvím vysílačky majora Niščimenka i do Kyjeva. Na jaře roku 1945 se „zebáci“ (tak si říkali příslušníci Zpravodajské brigády) ze Spořilova včetně Libora Speychala několikrát připravovali na shoz zbraní. V jednom případě byli dokonce celou noc soustředěni

ve staré stodole v Michli, ale BBC neodvysílala smluvené heslo. Libor Speychal se narodil 6. května 1926 v rodině francouzského legionáře a důstojníka prvorepublikové armády. Dětství prožil na Spořilově. Jeho otec tady v roce 1928 zakoupil dům. Zde také vstoupil do místní organizace YMCA a po jejím zrušení Němci přešel do Sokola Spořilov. Přes něj vedla jeho cesta do 2. družstva 4. čety 1. praporu Zpravodajské brigády. Právě v Sokole Spořilov mladí odbojáři pravidelně organizovali pořadový výcvik a instruktáže o pěchotních zbraních. Cvičila se ale i taktika v terénu, konkrétně v Michelském a Krčském lese. Důležité bylo rovněž udržování odpovídající fyzické kondice. Vytrvalostní a indiánské běhy organizoval pro změnu atletický oddíl Mohykán Spořilov. Náročná příprava přišla vhod v květnových dnech roku 1945. V té době se i Libor Speychal společně s ostatními

příslušníky Zpravodajské brigády účastnil se zbraní v ruce Pražského povstání. Do železniční stanice Spořilov přijel povstalecký vlak. Jeho úkolem bylo odrazit divizi SS postupující na Prahu od Benešova. „Ostřelovali jsme křižovatku u Kačerova. Naše spolupráce s pancéřovým vlakem byla natolik úspěšná, že zdržela divizi SS o jeden den a noc,“ vzpomínal Libor Speychal. „Ve dvě hodiny v noci nechalo německé velení nastoupit všechny muže ze Spořilova a místní posádka Maďarů je pod bajonety odvedla na Zbraslav. My jsme

se přesunuli do kasáren Jiřího z Poděbrad a později Štefánikových kasáren na Smíchově, kde jsme plnili rozkazy České národní rady.“ Po skončení války vstoupili mnozí z příslušníků Zpravodajské brigády do armády a Sboru národní bezpečnosti. Stejnou cestu si vybral i Libor Speychal. V září 1945 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. Chtěl se stát stejně jako jeho otec důstojníkem československé armády. Akademii úspěšně ukončil v roce 1947, jako poručíka dělostřelectva ho čekala posádka ve Staré Boleslavi. Úspěšně se rozvíjející vojenskou kariéru ale ukončil únor 1948. Perzekuce postihla nejen jeho otce, v té době podplukovníka a zástupce náčelníka doplňovací služby na Generálním štábu, ale i jeho osobně. Libora Speychala přemístili do posádky Kostelec nad Orlicí, kde docházelo k soustřeďování důstojníků nepřátelských novému režimu. Později se dočkal, mimo jiné za účast

v protikomunistické odbojové organizaci „Žatec – Milovice“, která plánovala vojenskou akcí sesadit komunistický režim, propuštění z armády. Podobně jako celá řada jeho bývalých armádních kolegů a odbojářů nemohl sehnat pořádné zaměstnání. Až poději mu zásluhou kamarádů poněkud změnili nepříznivý kádrový posudek. Po dálkovém vystudování stavební průmyslovky mohl pracovat ve stavebních dozorech. Koncem šedesátých let minulého století v době tzv. pražského jara spolupracoval na filmu „Atentát“. Po listopadu 1989 byl Libor Speychal rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka v. v. Aktivně se zapojil do činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a zejména Zpravodajské brigády. Pomáhal také při složitějších rehabilitacích perzekuovaných občanů. Podílel se i na spolupráci s Vojenským historickým ústavem a na organizování vojenských historických akcí, jako byla například Březinka, Dobrošov a Barikáda. V roce 2000 byl prezidentem České republiky Václavem Havlem jmenován do hodnosti brigádního generála. Libor Speychal zemřel v ranních hodinách 31. prosince 2007 v domově Sue Ryder.

„ Libor Speychal bojoval za druhé světové války proti Němcům jako příslušník Zpravodajské brigády. „ V padesátých letech minulého století se zapojil do činnosti protikomunistické odbojové organizace „Žatec – Milovice“. „ Po listopadu 1989 se aktivně účastnil činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a zejména Zpravodajské brigády.

33

Poloviční náklonnost Přes klesající zájem o profesi vojáka z povolání se v uplynulých dvou letech podařilo splnit rekrutační cíl Petr se rozhodne pro profesi vojáka. Vytočí 973 251 451 a druhý den navštíví oddělení náboru královéhradeckého krajského vojenského velitelství. Následně odjíždí na oddělení pro výběr personálu v Praze. Plní veškeré podmínky, je vybrán jako nejvhodnější uchazeč na jednu z volných pozic, a tudíž je rozhodnutím ředitele Ředitelství personální podpory přijat do služebního poměru. Další štace – Výcviková základna Vyškov. I zde je úspěšný. Šest měsíců přípravné služby končí a rotný P. Hrdina je přeložen k vojenskému útvaru v Čáslavi. Kariéra dalšího profesionála začíná…

Armáda České republiky posiluje své řady novými profesionály. „V loňském roce bylo přijato do služebního poměru 935 nových vojáků z povolání. Rekrutační cíl, a to v takzvaném přímém náboru do armády, jsme v roce 2007 nejen splnili, ale dokonce mírně překročili,“ říká plukovnice Lenka Mendlíková, náčelnice odboru náboru Ředitelství personální podpory a pokračuje: „Stejně pozitivních výsledků bylo dosaženo v roce 2006, kdy do AČR nastoupilo 1899 nových VZP.“ Učinit si představu, že „rekrutování“ do armády rovná se procházka

zahradou, je pošetilé. Čas růžovou zahr přes toto odvětví přežene od času se i p Ten nynější lze pojmenovat: černý mrak. Te úbytek zájmu. „Zájem o sl službu v armádě kulminoval s počátke počátkem její profesionalizace, tedy před třem třemi roky. Nepochybně tomu napomohla i řada originálních výhod a možností ooproti civilnímu prostředí. Armáda ČR sse na trhu práce rychle pasovala do role moderního zaměstnavatele. Post Postupem času však dochází navatele k dynamickému rozvoji tuzemské ekonomiky. Nové podniky, převážně se zahraniční účastí, rostou jako houby po dešti. Konkurence roste. Povolání profesionálního vojáka se stává méně atraktivní,“ vysvětluje plk. Mendlíková. Následný rozhovor s náčelnicí odboru náboru ŘePP osvětluje další příčiny klesajícího zájmu o profesi vojáka z povolání. Zastavme se u dvou z nich. „Nepříliš velká ochota většiny české populace dojíždět za zaměstnáním desítky kilometrů. Vojáci z povolání nejsou v tomto směru výjimkou. Nebýt přídavku na bydlení, situace by byla podstatně horší,“ konstatuje plukovnice. Druhým důvodem je fakt, že před třemi roky, při náboru do základních funkcí, zájemcům stačil výuční list. Dnes, při náboru na specializované posty, má AČR podstatně vyšší požadavky. A s tím úzce souvisí i finanční ohodnocení. „Uvedu

Text: Pavel LANG Foto: autor a archiv Ředitel Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové plukovník Václav Špaček a zástupkyně náčelníka oddělení odboru kapitánka Xenie Herdová

34

příklad týkající se řidičů. V ČR je veliký počet spedičních firem, které v mnoha případech nabízejí vyšší výdělek než armáda. Dokonce platí v eurech. V té chvíli uchazeč o práci nepřemýšlí nad jistotou, respektive perspektivou služebního poměru. Nabízí se tedy otázka, zda dokáže armáda takovéto specialisty náležitě zaplatit,“ uvažuje plk. Mendlíková. Slova náčelnice odboru lze doložit následujícími čísly: v roce 2005 registrovala tehdejší rekrutační střediska 17 177 potenciálních zájemců o tzv. přímý vstup do armády, o rok později jejich počet klesl na 11 231 a v loňském roce dokonce na 7286 osob. Přesto, jak bylo již výše uvedeno, rekrutační cíle se v letech 2006 a 2007 podařilo beze zbytku naplnit. Výjimkou je rok 2005. Tehdy

„ Co je třeba k tomu, abyste se stali vojákem z povolání? Dosáhnout věku 18 let, složit vojenskou přísahu, nebýt členem politické strany, hnutí ani povolání, být trestně bezúhonný, být zdravotně způsobilý k výkonu služby, splňovat kvalifikační předpoklady nutné pro vykonávanou funkci, podrobit se výběru podle vyhlášky MO č. 454/2002 Sb. „ První krok ke kariéře profesionálního vojáka – návštěva oddělení náboru u jednoho ze 14 krajských vojenských velitelství nebo informace na bezplatné personální poradenské lince 800 154 445 či na www.novakariera.cz „ V roce 2005 projevilo zájem o službu v AČR 17 177 potenciálních zájemců, přímým náborem bylo přijato 1736 nových VZP, o rok později 11 231 zájemců, z nich bylo povoláno do služebního poměru 1899 osob, a vloni ze 7286 zájemců obléklo vojenský stejnokroj 935 profesionálů. Rekrutační cíl na rok 2008 je 1150 VZP pro přímý nábor.

nebylo kýžené „mety“ dosaženo z důvodu zastavení rekrutace v Armádě ČR. V této souvislosti si nejeden čtenář položí otázku, zda snižování počtu osob v armádě není v rozporu s náborovými aktivitami. „Není,“ zdůrazňuje plukovnice Mendlíková a odkazuje na dokumenty týkající se transformace resortu Ministerstva obrany České republiky. Ty hovoří následovně: tříprocentní snižování funkčních míst v roce 2008, 2009 a 2010 představuje pro resort MO snižování zhruba o 1200 osob ročně tak, aby koncem roku 2010 bylo dosaženo cílového počtu 26 200 vojáků, 8800 občanských zaměstnanců a 1800 čekatelů, kteří nejsou ve svých odbornostech po dobu přípravy a vzdělávání pro potřeby ozbrojených sil využitelní. „Armáda bude i nadále usilovat o efektivní rozložení vojenského personálu v perspektivních posádkách. Náš nábor nových profesionálních vojáků je cílený, týká se základních funkcí ve vojenských útvarech i zařízeních a adekvátně reaguje na požadavky operačních velitelství,“ říká plukovnice. Nezasvěcený by si řekl, když podělím rekrutační cíl AČR čtrnácti (počet krajských vojenských velitelství) zjistím, jaké jsou náborové cíle pro jednotlivá KVV. Ale tak jednoduché to není. U náborového cíle, na rozdíl od rekrutačního, se musí počítat s úbytkem v rámci výběru (zdravotní a fyzická nezpůsobilost). Podle dosavadních zkušeností je nutné stanovovat náborový cíl ve výši čtyřnásobku potřebného počtu nových vojenských profesionálů. Pro rok 2008 činí náborový cíl 4600 osob. Ani ten se však „neporcuje“ na 14 dílů. „Takhle paušálně to brát nemůžete. Vždy se vychází z regionálních specifik a bere se v potaz nezaměstnanost v kraji, ochota obyvatel cestovat za prací, konkurence na trhu práce, počet vojenských útvarů a zařízení na území kraje a v neposlední řadě i vojenské tradice,“ vysvětluje ředitel Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové plukovník Václav Špaček a uvádí příklad: „Náborový cíl královéhradeckého KVV je v letošním roce 227 osob.“ Prvním kontaktním místem potenciálního zájemce o kariéru profesionálního vojáka je oddělení náboru KVV. „Profesní poradci oddělení náboru jsou svojí radou k dispozici kdykoliv. I mimo

Propagačních akcí armády se většinou zúčastňují děti.

úřední dny, což jsou pondělí až čtvrtek, si lze sjednat schůzku. Ročně si k nám najde cestu zhruba pět set lidí. Jejich představy o služebním poměru jsou velice rozdílné. Po pár minutách poznáte, kdo z nich má opravdu vážný zájem a kdo to jen zkouší. V jednotlivých případech se musíme s dotyčným už při první schůzce rozloučit, a to z důvodu, že nesplňuje základní podmínky k přijetí,“ říká kapitánka Xenie Herdová, zástupkyně náčelníka oddělení náboru. Motivace Čechů a Češek pracovat v ozbrojených silách je podmíněna různými důvody. „Zastávám názor, že potenciální zájemce nestimuluje do armády výhradně finanční ohodnocení. Větší část z nich se zajímá o uplatnění v tom či onom resortním oboru, jakož i o možnost jazykové přípravy nebo nasazení v zahraničí. Častými zájemci jsou synové a vnuci bývalých vojáků z povolání,“ dodává ředitel KVV v Hradci Králové. Je úterní dopoledne a u dveří oddělení náboru žádná tlačenice neprobíhá. „Spíše jde o sezonní záležitost. Začátkem roku sem chodí převážně středoškoláci, kteří mají zájem o studium na vojenské škole, koncem roku, kdy dochází k častým zaměstnaneckým změnám, zase lidé hledající jakoukoliv práci. Letní měsíce jsou poklidnější. To však neznamená, že polevujeme v náborových akcích. Naopak. Klesající zájem o profesi vojáka z povolání nám velí ještě více rozšiřovat marketingové aktivity,“ říká kpt. X. Herdová. Plukovnice L. Mendlíková k tomu dodává: „Je na čase hledat nové metody náboru, abychom českou populaci účelněji oslovovali a následně získávali do služebního poměru vojáka z povolání.“ 35

První v Americe,

první v Austrálii Znali je takřka po celém světě. Armádní letouny Tupolev Tu-154 osmnáct let reprezentovaly v zahraničí nejen naši armádu, ale i celou Českou republiku. Přestože šlo o mimořádně výkonné a bezpečné stroje, i jejich osud v českém letectvu se definitivně naplnil. Naposledy Tu-154 přistál 6. listopadu 2007 na základně v Praze-Kbelích a uzavřel tak další významnou kapitolu letecké historie. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: autor a Jan KOUBA Zatímco naprostou většinu typů letecké techniky si naše letectvo i v minulosti pořizovalo na základě konkrétních potřeb, u dopravního letounu Tupolev Tu-154 tomu bylo poněkud jinak. Koncem osmdesátých let minulého století disponovalo dopravní letectvo krom vrtulníků několika typy letounů, které 36

v podstatě pokrývaly veškeré požadavky na přepravu. Největším letounem určeným k přepravě osob byl tehdy Tu-134, k přepravě nákladů pak čtyřmotorový An-12. Aniž by to letci nějak zvlášť požadovali, bylo v roce 1988 rozhodnuto o tom, že dostanou dva nové stroje. Letadla Tu-154 v té době již několik roků létala u ministerstva vnitra, kde sloužila zejména k přepravě představitelů státu. Ve chvíli, kdy se začala připravovat jejich obměna za modernější variantu, byly dva letouny starší verze Tu-154B-2 nabídnuty armádě. „O novém letounu jsme se dověděli koncem roku 1988. Znamenalo to pro nás zejména vybrat skupinu létajícího i pozemního personálu, který by se na něj urychleně přeškolil. Snažili jsme se vybírat zkušenější letce. Nakonec jsme odeslali celkem osmadvacet příslušníků útvaru na zhruba tříměsíční kurz do ruského Uljanovska,“ vzpomíná plukovník ve výslužbě Metoděj Krahulec, tehdejší velitel 3. dopravního leteckého pluku v Praze-Kbelích. „Do výcvikového střediska společnosti Aeroflot v Uljanovsku jsme dorazili 6. ledna 1989. Někteří technici měli výuku kratší, a tak se vraceli dříve, zbytek však zůstal až do konce března. Z důvodu úspor nakonec praktický

výcvik v trvání asi desíti letových hodin absolvovala jen jedna tříčlenná osádka. Certifikáty o přeškolení však obdrželi všichni,“ dodává plukovník Josef Procházka, který jako první z armády začal létat na Tu-154. Podle jeho slov neměl se samotnou pilotáží nikdo problém, protože letoun se ovládal velmi dobře a navíc byl v mnohém podobný menšímu Tu-134. Jedinou věcí, na niž si museli piloti nějaký čas zvykat, byl značný rozchod podvozku. Zejména v počátcích služby se tak nejednou stalo, že Tu-154 při zatáčení občas vyjel z úzkých kbelských pojížděcích drah. Prakticky ihned po návratu přeškolených letců byl převzat první stroj. Tu-154B-2, který u leteckého oddílu ministerstva vnitra létal s imatrikulací OK-BYA, byl 3. dopravnímu leteckému pluku předán 29. března 1989. V armádě mu bylo přiděleno evidenční číslo 0420. Po krátkém výcviku dalších pilotů, který se uskutečnil již na domácí půdě, čekal na tupoleva první úkol. 6. dubna 1989 letoun odstartoval směr Moskva a Frunze, odkud tehdy přepravil zpět do vlasti piloty žateckého 11. stíhacího leteckého pluku, kteří se tam přeškolovali na zcela nové stíhací letouny MiG-29. Tu-154 začal být postupně nasazován častěji a létal do stále vzdálenějších destinací,

Armádní tupolevy vodily formace a boj ace bojových jových p u pou letadel při přeletech nad Evropou jako například v září 1989 do Číny. Jak ale pamětníci vzpomínají, v počátečním období se pro tupolev využití spíše hledalo, protože úkolů, kdy by byla potřeba přeprava většího počtu osob, bylo jen málo. K určitému zvratu došlo až po roce 1990, kdy se v souvislosti se společenskými a politickými změnami začalo mnohem více cestovat do zahraničí. Armádní letouny se postupně zapojovaly také do přepravy ústavních činitelů. V únoru 1991 podnikl Tu-154 několik letů do Perského zálivu, kde tehdy propukla válka koaličních vojsk s Irákem. Pro osádky to přineslo spoustu nových a cenných zkušeností. Únor 1991 znamenal pro 3. dopravní letecký pluk další rozšíření letadlového parku, a to když byl dodán druhý Tu-154B-2 ev. č. 0601 (ex OK-BYD). Jednu z nejzajímavějších a z dnešního pohledu i nejúsměvnějších kapitol služby Tu-154 v československé a české armádě tvoří takzvané doprovody.

„První polovina vina devadesátých let minulého stoletíí byla b l ve znameníí účasti úč ti našeho letectva na mnoha zahraničních leteckých dnech. Naše bojové letouny však tehdy nebyly vybaveny dostatečnými navigačními systémy, a tak jsme museli létat s nimi,“ vypráví plukovník Procházka. Praxe byla taková, že Tu-154 letěl po standardních letových cestách nad Evropou, osádka komunikovala s orgány řízení letového provozu a stíhací letoun se neustále držel u jeho křídla. Někdy však tupolev takto vedl až pět jiných letounů. O tom, že takováto formace budila nelibost u většiny leteckých dispečerů, dnes není pochyb. Množství přepravních letů se zvyšovalo a tupolevy plnily stále širší spektrum úkolů. Vedle přepravy českých vojáků provedly celou řadu humanitárních letů do mnoha oblastí světa postižených nejrůznějšími katastrofami či konflikty. Narůstala i přeprava ústavních činitelů, o níž se dělila armáda s ministerstvem

Srovnání některých parametrů letounů Tu-154M a Airbus A-319CJ Max. dolet Max. cestovní rychlost Max. počet cestujících Posádka Požadovaná délka VPD vzlet Požadovaná délka VPD přistání Maximální vzletová hmotnost Maximální hmotnost při přistání Hmotnost prázdného letounu Maximální užitečné zatížení Max. množství paliva Průměrná hodinová spotřeba paliva

Tu-154 5200 km 870 km/h 96/120 osob 5 (2 piloti + 3) 2100 m 2000 m 100 t 80 t 55 t 15,3 t 39,75 t 5 t/hod

A-319 8300 km (4 přídavné nádrže) 850 km/h 42/100 osob 2 piloti 1680 m 1300 m 75,5 t 68,2 t 47 t 15 t 33,4 t (6 přídavných nádrží) 2,5 t/hod Zdroj: 24. zDL

vnitra až do roku 1998. Od roku 1999 však š k b byll ttento t úkol úk l svěřen ěř výhradně ýh d ě vojenským letcům, podobně jako tomu je v ostatních zemích Severoatlantické aliance. Tehdejší 6. základna dopravního letectva proto koncem roku 1998

převzala další tupolev, tentokrát modernější verze Tu-154M ev. č. 1016 (ex OK-BYZ). První vojenský Tu-154B-2 ev. č. 0420 však v té době už v Čechách nelétal, neboť byl v roce 1993 předán na Slovensko v rámci dělení federace. Zejména s ústavními činiteli České republiky obletěly tupolevy téměř celý svět. Byly prvními našimi vojenskými letadly, která dolétla do Ameriky, Austrálie či na Nový Zéland. Vždy létala bezpečně a spolehlivě, i když média často zveličovala drobné závady, které však patří k provozu i mnohem modernějších strojů. Poslední, tentokrát zcela nový Tu-154M ev. č. 1003 převzala armáda v lednu 2000 v rámci deblokace ruského dluhu. Tupolevy však již přestávaly splňovat stále se zpřísňující mezinárodní normy pro letecký provoz, a to i přesto, že některé jejich palubní systémy byly částečně modernizovány. Hlukové a emisní limity však splnit nešlo. Vyřazení tupolevů z provozu a jejich náhrada modernějším typem tak bylo jediným možným řešením. 37

S Staroboleslavská Vojenská policie cvičila v Travčicích

Čeští vojenští hasiči zasahovali v Kosovu

Připomněli pomněli si 60 60. výročí vzniku VVP Libavá Ve dnech 13. – 14. 12. 2007 se uskutečnily ve Vojenském zařízení 8129 Libavá oslavy 60. výročí vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Význam oslav byl podpořen přítomností mnoha významných hostů, mezi kterými byli zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil AČR brigádní generál Ján Gurník, ředitel Ředitelství výcviku a doktrín plukovník gšt. Jaromír Zůna, velitel Vojenské policie Olomouc plukovník Miloš Ferenc, velitel 7. mechanizované brigády plukovník gšt. Štefan Kaleta a mnoho dalších funkcionářů Armády České republiky, Policie České republiky, zástupců státní správy a samosprávy, zástupců svazu Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací a církve. Pro pozvané hosty byl připraven bohatý společenský a kulturní program, který byl zahájen mší v kostele svaté Anny ve Staré Vodě a slavnostním předáním pamětních odznaků a mincí v prostorách posádkového domu armády. O zábavu se pak postarali svým vystoupením baviči Josef Náhlovský a Josef Mladý a také Vojenský umělecký soubor Ondráš, který navodil příjemnou atmosféru celého odpoledne a večera. Text a foto: kpt. Václav PŘIKRYL

Ve středu 23. ledna odpoledne dostala vojenská hasičská jednotka 12. kontingentu KFOR hlášení od patrolovací hlídky o požáru domu ve městě Podujevo. Na místě byla za pět minut. Před jejím příjezdem už oheň stačili lokalizovat místní hasiči, ovšem naši vojáci zjistili, že ještě hoří meziprostory třívrstvého stropu. Bylo nutné ho strhnout a ohnisko dohasit. Při požáru naštěstí nebyl nikdo zraněn, oheň však poničil dům natolik, že se stal neobyvatelným. Česká vojenská hasičská jednotka čítá tři čtyřčlenná družstva a velí jí nadporučík Aleš Zika. Jejím hlavním úkolem je zabezpečení vrtulníkové jednotky slovenského kontingentu a dále pak likvidace požárů a technické zásahy na základně Šajkovac a v prostoru odpovědnosti 12. kontingentu. Hasiči, kteří drží 24hodinovou hotovost, disponují velitelským vozidlem Land Rover, cisternovou automobilovou stříkačkou T-815 CAS 32 a novým kombinovaným hasičským automobilem KHA 32 – Mercedes Benz ACTROS 6 × 6 s obsahem 11 tisíc litrů vody, 1150 litrů hasicí pěny a 2 × 152 kilogramů hasicího prášku. Text: por. Andrea LANGEROVÁ, foto: rtm. Marcel JIRÁČEK

Záchranáři našli pohřešovanou ženu Z V pondělí 28. ledna odpoledne vyhlásila olomoucká policie pátrání po sedmassedmdesátileté důchodkyni, která odešla na návštěvu ke své kamarádce, avšak zztratila se. I přes zaktivování více než stovky lidí, mezi nimiž byli jak příslušnícci Policie ČR, dobrovolných hasičů, městské policie, tak i řada dobrovolníků, žžena nalezena nebyla. Hodinu po půlnoci velitel zásahu akci přerušil. Od sedmé ranní začalo pátrání nanovo. Na pomoc byly přizvány i dva vrtuln níky, jeden z nich s termovizí. Kolem čtrnácté hodiny se do hledání zapojilo také 5 50 příslušníků 156. zpr Olomouc. V rojnici šli i dva psovodi se záchranářskými p psy cvičenými v plošném vyhledávání osob. Po několika desítkách minut se jim p pohřešovanou stařenku podařilo nalézt mezi obcemi Velká Bystřice a Lošov. Následovalo prvotní ošetření prochladlé ženy zdr zdravotníkem 156. zpr a pak její předání pracovníkům Záchranné zdravotnické služby, kteří ji převezli do nemocnice. Všem, kteří se na nalezení babičky podíleli, její rodina vyslovila poděkování. Text a ilustrační foto: npor. Jiří VYSLUCHA

38

Letošní první součinnostní výcvik pohotovostního oddělení a oddělení zabezpečení základen Velitelství VP Stará Boleslav proběhl 10. ledna v Travčicích. Simulovaný zá zásah pravidelně prověřuje zásahovou skupinu v řadě činností, které souvisejí s jejím os ostrým nasazením. Počínaje aktivací skupiny, přes dodržení časové normy pro příjezd na místo určení, využití techniky, výstroje, výzbroje, rekognoskaci prostoru zodpovědno nosti a vyhodnocení vzniklé situace až po volbu nejvhodnějšího taktického postupu. Výcvik v reálných prostorech přispívá rovněž k dokonalému zmapování prostoru, kte který je jedním z mnoha armádních zařízení na území České republiky, kde by pohotovostní t í jjednotka d tk v případě ří dě potřeby tř b zasahovala. h Pro vojenské policisty zabezpečující policejní ochranu zásobovacích základen je rovněž příležitostí pro odhalení případných nedostatků v zabezpečovacím a ochranném systému a cvičení zvyšuje jejich profesionalitu a prověřuje činnost a postupy v případě vzniku mimořádné události. Text: por. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ, foto: archiv VelVP

Polské střílení středočeských záložníků

Přebor bor společných sil ve volejbale V novém sportovním centru olomouckých Žižkových kasáren se ve dnech 23. až 25. ledna konal již tradiční Přebor společných sil ve volejbale. Sportovního klání se zúčastnilo na 90 volejbalistů a volejbalistek. V kategorii mužů byly týmy rozděleny do dvou skupin po pěti družstvech. Z nich postoupily kolektivy, jež si vybojovaly první a druhá místa, do semifinále. Ve finále se nakonec střetli reprezentanti 23. zVrL Přerov a 25. plrb Strakonice. O třetí místo se utkaly kolektivy z 15. žzb Bechyně a 154. zpr Rakovník. Přeborníkem společných sil ve volejbale se v této kategorii pro letošní rok stali Přerovští před Strakonickými a vojáky z bechyňského velitelství. Do kategorie smíšených družstev se přihlásilo osm týmů, které pak hrály systémem každý s každým. Prvenství si odnesli muži a ženy ze 101. spojpr Lipník nad Bečvou, druhé místo obsadil tým z Velitelství společných sil Olomouc a jako třetí skončili zástupci 15. žzb Bechyně. Titul nejlepšího hráče přeboru získal npor. Lukáš Málek z 25. plrb Strakonice, jako nejlepší hráčka byla vyhodnocena kpt. Andrea Ligačová z družstva Velitelství společných sil. Text : kpt. Mgr. Tomáš MIK, foto: prap. Luděk PETROVSKÝ

O třetím lednovém víkendu se kvarteto příslušníků z pěší roty 121. strážního praporu aktivní zálohy Praha zúčastnilo čtvrtého mezinárodního střeleckého maratonu v Polsku. Soutěž, které se účastní vojáci, policisté i členové střeleckých klubů, pořádá Svaz polských rezervistů WSAR (Wielkopolskie Stowarzyszenie Aktywnych Rezerwistów). Naši zástupci se zapojili do klání družstev. Střílelo se na 50 metrů šest ran jednotlivě plus šest ran dávkami z kalašnikova a stejně tak z polského samopalu Glauberyt ráže 9 mm Luger. Třetí disciplínu představovalo deset ran z pistole Glock na 25 metrů. „Byli jsme zvědavi na polský glauberyt a hlavně na kalašnikova, protože nikdo z nás je ještě neměl v ruce, a těšili jsme se na srovnání s našimi českými zbraněmi,“ přiznává jeden z účastníků Martin Hřebec. Jaké však bylo pro závodníky překvapení, když terče po střelbách oběma samopaly zůstávaly téměř netknuté. „Na 50 metrů z Sa-58 přece člověk trefí úplně všechno,“ konstatuje Martin Hřebec. „Alespoň na pistoli jsme si trochu spravili náladu a nastříleli 231 bod z 270 možných.“ Celkový výsledek – 444 body – čtveřici zařadil na šesté místo mezi deseti týmy. Podle aktérů samých nic moc, ale nechali za sebou rezervisty z ruského Kaliningradu i všechny ostatní nováčky. Text: podle článku Martina HŘEBCE na www.aktivnizaloha.cz zpracoval Jaroslav PAJER, foto: archiv pěší roty 121. strpr AZ Praha

39

Počátky světa, města a posádky HÁCH C E Č PO ÝCH

Jince, kdysi Gynecz, jsou podbrdskou obcí. Zprávy K o prvních obyvatelích S VOJEN se nedochovaly. A co tu bylo v těch pradávných dobách před nimi, na samém počátku naší civilizace? „Konínský ráček“, trilobit umístěný v pravé dolní části městského znaku, prozrazuje, že jste-li v Jincích, jste na dně prvohorního moře, které se tu rozlévalo před pěti sty miliony let. Léta běžela, moře ustupovalo, drobní korýši uvázli v nánosech bahna, bahno ztuhlo a vida, po všech těch nekonečně dlouhých časech máme před sebou suvenýr, jehož stáří ani cenu si neuvědomujeme. A tak je to i s tímto krajem. Jince jsou nevelkým, nenápadným městem s velmi zajímavou historií a okolím, posádkou i výcvikovým prostorem. Jeho atraktivní část byla po dlouhých desetiletích teprve 7. dubna minulého roku zpřístupněna turistům a veřejnosti.

Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV

40

Díky Joachimu Barrandemu, kterého k nám vyhnala francouzská revoluce, zná „českého“ trilobita Ellipsocephalus Hoffi (to je ten, který je ve znaku) celý svět. Možná tomu napomohla i jeho služebná paní Nerudová, maminka našeho slavného básníka a publicisty, tím, jak o všestranné „logistické zabezpečení“ svého pána pečovala. S dobrou svačinou vloženou do batůžku s geologickým kladívkem měl věhlasný paleontolog cestování po „zemské kůře“ středočeského kraje přinejmenším snazší. V jednom z jeho deníků nechybí ani náčrtek geologického řezu pravého břehu jinecké Litavky, přesně pod břidličnatým Plešivcem. Ale daleko významněji než slavná jinecká břidlice ovlivnila historii malé obce ležící v jižní části Brd bohatá čočkovitá železorudná lože. Hlavním brdským hřebenem sevřenému úvalu dala označení Údolí železa. Zpracováním vzácné rudy, primitivním hutnictvím a přípravou dřevěného uhlí, bez něhož se výroba železa neobešla, žila obec od doby laténské. Bylo to spolehlivé živobytí na dva tisíce let,

od prvních hutí, hamrů, domácích cvokařů, pracovních nástrojů až k „novodobým“ kamnům s nápisem Čenkov (název části obce), bicyklům atd. Do dnešní doby se dochovaly doklady o tom, že zde ve 13. století stály dřevěné chalupy i první, rovněž dřevěné, zemanské statky. O rozsáhlé výrobě železa svědčí mimo jiné listina krále Václava IV., kterou ukládá Jaklínovi ze Strašic a Mikuláši z Radnic, aby znovuobnovili jineckou huť. Během třicetileté války budila pasovská a švédská vojska procházející krajem hrůzu a strach. Místní obyvatelé se ukrývali v lesích, majitel Jinců Jiří Malovec sotva stačil u svého přítele na zámku Točnice ukrýt nějaké obilí. V říjnu 1639 zpustošil švédský generál Bannér Podbrdsko Po a čtrnáct dní si v kraji užíval a hodoval. Jinecká fara byla bez faráře, vesnice zanikaly, ani Jince k tomu nemě neměly daleko. Ale železo potřebovaly naště naštěstí všechny znepřátelené strany. Od nehospodárnéh nehospodárného Jiřího Malovce z Chýnova a na Jincíc Jincích, jehož manželka nadělala dluhů han hanba povídat, koupil panství v roce 1648 hhrabě Jan Václav Wratislav z Mitrovic. N Na místě vyhořelého hamru postavil postupně p tři další, z nichž jeden dokonce začal s výrobou drátů, rozvíjela se také obec. Do té doby dominantní obecní dřevěnou tvrz (vypálenou Švédy) přestavěli Wratislavové na rozměrné kamenné i cihlové obydlí s jedenácti světnicemi, několika komorami a kvalitními podzemními sklepy. V jednom z nich nechali vyhloubit studnu i lázeň, kterou prý protékala trubkami vedená čistá potoční voda.

Možná si při projíždění Jincemi tohoto objektu ležícího podél cesty zpočátku ani nevšimnete. A přece jde o jedno z nejvýznamnějších míst v dějinách obce. Hrabě František Karel Wratislav a jeho potomek František Adam zde vybudovali ve druhé čtvrtině 18. století na tehdejší dobu honosný, úhledný zámek, o němž se s uznáním mluvilo po celém kraji. Přilehlý rozsáhlý park zdobily sochy vodních bohů, mořských koní a vysoké sloupy, z nichž stejně jako v umělé jeskyni tryskala voda. Interiér zámku byl vyzdoben nástěnnými malbami, v kapli svatého Josefa byly uctívány ostatky svatého Fabiána a Šebestiána. Nikdo nemohl předvídat, že se tento kamenný Eden stane v osmdesátých letech 19. století pivovarem, v němž se bude vařit lahodný dvanáctistupňový světlý ležák, že bude tento prosperující pivovar po válce zbytečně zrušen, zanedlouho proměněn v chátrající ruinu a začne se vzpamatovávat až po listopadu roku 1989. V roce 1728 se Wratislavové ještě jednou zapsali do dějin obce – dostavbou místního kostelíka, jehož barokní podoba dominuje Jincům m dodnes (z původního o svatostánku se v presbytáři dochoval gotický výklenek se zdobenou skříňkou pro nádobu na hostie). Panství se však zadlužovalo a po 155 let dlouhém vládnutí ho Wratislavové chtěj

nechtěj museli prodat svému hořovickému sousedovi, hraběti Rudolfu Vrbnovi. Nový majitel, vysoký vládní hodnostář, patří ke středověké historii obce víc než kdokoliv jiný. Osvícený muž. Zvýšil železářskou výrobu, inovoval stávající technologie, blízko zámku postavil moderní vysokou pec, kterou pokřtil jménem Barbora. Železářské výrobky slavily úspěch. Hrabě proměňoval zámek ve skladiště železa, zaplnil ho také proslulou sbírkou nerostů, ale především obnovoval lesy, podporoval i domáckou výrobu nejrůznějších hřebů (i ony jsou v městském znaku). Bohužel rovnocenného následníka mu osud nepřál. Prvního syna mu zavraždili v roce 1848 vídeňští vzbouřenci, další neuměl hospodařit a levně prodal panství hessenskému kurfiřtovi Wilhelmovi. Další majitel, kníže von Hanau, si už počínal jako pragmatický podnikatel. Byl to právě on, kdo v druhé polovině 19. století přebudoval zámek na prosperující pivovar. Ale vraťme se ještě jednou k hraběti Rudolfu Vrbnovi. Díky tomuto uměnímilovnému šlechtici poznal svět českého Paganiniho, jineckého rodáka,

41

budova byla postavena budo roce 1882 a po několika v roc dostavbách a modernizadosta cích slouží dodnes. D Dne 5. prosince 1900 rozh rozhodl František Josef I. o povýšení Jinců na městys. V té době měly 900 obyvatel a 120 převáž vážně již zděných domů. Sa Samostatnou republiku os oslavili činorodí místní ob občané shromážděním šškolní mládeže, všech sspolků a sokolů a průvvodem s lampiony legendárního houslistu Josefa Slavíka. Pozorný hrabě rozpoznal talent desetiletého učitelského kluka, vymohl mu přijímací zkoušku na pražské konzervatoři, dalších sedm let ho na studiích „sponzoroval“ a zůstal jeho mecenášem i v následujících letech. „Jste ďábel! Svět se třese, když vy hrajete,“ burácel prý Paganini, když slyšel českého houslistu hrát. Bohužel, dne 30. května roku 1830, v pouhých sedmadvaceti letech, geniální virtuos v Budapešti umírá. Ve vysokých horečkách stále opakuje: Chci domů, chci domů! Bůh ho nevyslyšel. Uplyne sto let, než se ostatky mladého houslisty dostanou z maďarské metropole na vyšehradský Slavín. V době, kdy český Paganini umíral, byly Jince poměrně velkou vsí s desítkami dřevěných chalup a usedlostí, rozmístěných zejména kolem hlavní silnice. Několik málo zděných domků patřilo vrchnosti. Vysoká pec Barbora fungovala až do roku 1875. O deset let později ji vystřídala pila hořovického velkostatku, která byla v chodu ještě po druhé světové válce. První jinecká škola, jež učila děti číst, psát a počítat, vznikla patrně v 17. století při zdejší faře. Na konci 18. století byla postavena nová školní budova s jednou třídou a místností pro učitele, kterou nechal hrabě Vrbna v roce 1805 zvýšit o další patro. S přibývajícím počtem žáků bylo o sedmdesát let později nezbytné najít další vhodné místnosti. Ty si jinecká školní rada nakonec pronajala v panském domě U Patsů. Nová školní 42

ve zvyšování počtu baterií i ráže děl. Dostřel těžkého dělostřelectva stále rostl (ze 6 km před válkou na 20 km nedlouho po ní). Vojenská správa nově vzniklé republiky objevila při hledání vojenského cvičiště, které by splňovalo náročné požadavky na výcvik dělostřelců, všestranně výhodné Brdy. Od té chvíle muselo ministerstvo čelit ostrým výhradám. Vlna odporu, nesouhlasu a protestních memorand byla vytrvalá. Na záchranu pryskyřicí vonících Brd vystupovali vědci, politici (shodou okolností byl již v roce 1920 sněmovně předložen návrh na zřízení národního parku v Brdech) i umělci. Bojovným zastáncem

Dne 1. dubna 1928 zahájilo v Jincích činnost posádkové velitelství. První historická rána z děla zazněla na místní střelnici přesně 19. června roku 1930 před osmou hodinou ranní. Po přenocování v zámečku Tři trubky (na snímku) stál na pozorovatelně v Těni i tehdejší prezident T. G. Masaryk.

k nádraží a zpět na náměstí. Všechny domy byly ozdobeny prapory a bohatě osvětleny, mlynář Běhoun, jak praví kronika, přivítal průvod střelbou z moždíře, někdejší dlouholetý starosta obce pronesl projev, v němž konec habsburské monarchie a vznik samostatného státu vřele uvítal. V roce 1923 byla obec elektrifikována, díky telefonní ústředně spojena se světem, o pět let později stála u hlavní komunikace také první benzinová čerpací stanice. Nová republika však potřebovala také novou, moderní armádu a Jince i se svým okolím vstoupily do této debaty pozoruhodným způsobem. Zkušenosti z první světové války prokázaly, jak významně vzrůstá role dělostřelectva. Armády se předháněly

neposkvrněnosti brdských hvozdů byl spisovatel Karel Kolář Sezima, který burcoval v Národních listech českou veřejnost fejetonem „Zadržte“, na stejné straně barikády bojoval i básník Viktor Dyk, botanik Karel Domin a další osobnosti. Bráněna byla hydrologická role vrchoviny, fauna i flóra, turistický ruch, lidé se obávali ohrožení životů, devastace a požárů. K protestům se zpočátku připojilo i obecní zastupitelstvo. Po roce však vyslalo na ministerstvo národní obrany deputaci s přáním, aby byla v Brdech střelnice zřízena a vojsko v jineckém katastru ubytováno. Posudek obchodní a živnostenské komory v Plzni o projektu střelnice v Brdech prozrazuje, že do širokého proudu vlivů a rozličných argumentů museli vstoupit

i ekonomické a sociální souvislosti. Brdy a Podbrdsko, jakkoliv panensky čisté a krásné, byly také odjakživa chudé, nehostinné, chyběly zde komunikace, příležitosti k výdělku, dokonce ani impulzy v tradičním drobnoželezářském průmyslu nemívaly dlouhého trvání a neposkytovaly záruky trvalé konjunktury. Vojenský projekt mohl pomoci k tomu, aby se neutěšené poměry začaly alespoň částečně měnit k lepšímu. Zcela zřetelně podtrhl a sečetl všechny důvody sám prezident Masaryk. V listopadu roku 1925 se osobně přijel podívat, jak to s přípravou brdské střelnice vypadá. Jeho konvoj směřoval tradičně na Strašice. Ale na zpáteční cestě (při zastávce v Rokycanech) shrnul veškeré debatování konstatováním, které bychom si měli i dnes připomínat: „Nemáme k výcviku místa vhodnějšího, krása Brd by nám nebyla nic platná, kdybychom ztratili svobodu.“ Dne 1. dubna 1928 zahájilo v Jincích činnost posádkové velitelství. Stavba jineckých kasáren začala v září o rok později. Podle pamětníků opustila první historická rána hlaveň děla přesně 19. června roku 1930 před osmou hodinou ranní. Po přenocování v zámečku Tři trubky stál na pozorovatelně v Těni i prezident se svými ministry a schopnosti československých dělostřelců ocenil. Jinecké kasárny se v období od května do září stávají od toho roku letním výcvikovým táborem. V těch počátcích patřila do plukovní dělostřelecké sestavy také balonová rota, počtáři, vějířovitě rozestavení zvukoměřiči byli občas vybaveni i vlastní fotografickou dílnou, dělostřelcům

pomáhali samozřejmě i meteorologové. Neméně zajímavý byl i systém bezpečnostních opatření vojenské správy při střelbách. Nepovolaným osobám bránil vstoupit na nebezpečné území tzv. návěstný oddíl, mezi jehož příslušníky náleželo i osmnáct hajných plnících povinnosti návěstní hlídky s pobočnou střelnou zbraní, píšťalkou a stanovým dílcem. Význam výcvikového prostoru rok od roku vzrůstal. Odehrálo se toho zde hodně a nezbývá, než nechat také na našich čtenářích, aby si leccos z toho, co se do „toulek“ nevejde, sami doplnili. Za pozornost stojí například stavba zkušebního pěchotního srubu III. odolnosti na cílové ploše Jordán i na objednávku vyhotovené železobetonové desky, do nichž tu pražily střely z houfnic a těžkého moždíře pár let předtím, než se staly základními „kameny“, bohužel, zbytečných pohraničních opevnění. Z místa nedaleko křižovatky Bílý křížek opustila prý československé území i vláda v čele s E. Benešem. Letoun pak zamířil na Londýn. Objekty jineckých kasáren prošly v minulosti mnoha stavebními úpravami, které je změnily k nepoznání. Po válce sloužily především dělostřelcům, ale i průzkumným, silničním a dokonce dvěma provozním praporům, které zabezpečovaly činnost týlových složek Generálního štábu a ministerstva

národní obrany. V osmdesátých letech minulého století zde byla dislokována 311. těžká dělostřelecká brigáda a 11. dělostřelecká základna. Na začátku devadesátých let už v kasárnách žili vojáci 1. dělostřelecké brigády se 152mm samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 77 a 122mm raketomety vz. 70. O sedm let později byla brigáda transformována na 1. výcvikovou a mobilizační základnu dělostřelectva. V současnosti jsou Jince, městečko s asi dvěma tisíci dvěma sty obyvatel, domovem 13. dělostřelecké brigády a jejího 132. dělostřeleckého oddílu. Roste základna i schopnosti jejích obyvatel. Přede dvěma lety tvořili dělostřelci základ 8. kontingentu AČR pro síly KFOR, v minulém roce se osvědčili v Iráku. Autor děkuje za pomoc panu Romanu Kovářovi, svým kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

43

Nové přírůstky

KNIŽNÍ TIPY

INFORMUJEME

Nakladatelství Alpress, s. r. o. Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místek [email protected] www.alpress.cz

v Ústřední odborné knihovně MO ČR

ZMĚNA V NEMOCENSKÉ PÉČI U VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ

Legenda „ Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. „ Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

D 167 P JANE’S AMMUNITION HANDBOOK 2007 – 2008. (Příručka pro munici 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 858 s. D 200 P JANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – RUSSIA AND THE CIS 2007. Issue 21. (Rusko a SNS. Hodnocení regionální bezpečnosti 2007.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 27, 789 s. D 264 P JANE’S WORLD INSURGENCY AND TERRORISM 2007. Issue 26. (Povstalecká hnutí a terorismus ve světě 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s International Group Ltd. 2007. 676 s. D 169 P JANE’S SENTINEL COUNTRY RISK ASSESSMENTS – THE GULF STATES 2007. Issue 21 – 2007. (Státy v oblasti Perského zálivu 2007. Hodnocení regionální bezpečnosti.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 26, 759 s. F 20 769 P KUTZ, Martin DEUTSCHE SOLDATEN. EINE KULTUR UND MENTALITÄTSGESCHICHTE. (Němečtí vojáci. Historie jejich kultury a mentality.) Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 2006. 403 s. F 20 768 LIBERO, Loretana de TRADITION IN ZEITEN DER TRANSFORMATION:

44

ZUM TRADITIONSVERSTÄNDNIS DER BUNDESWEHR IM FRÜHEN 21. JAHRHUNDERT. (Tradice v dobách transformace: k chápání tradic Bundeswehru počátkem 21. století.) Padeborn, Ferdinand Schöningh 2006. 237 s. F 20 770 AUGENZEUGEN. KRIEGSBERICHTERSTATTUNG VOM 18. ZUM 21. JAHRHUNDERT. (Očití svědkové: válečné zpravodajství od 18. do 21. století. Sborník.) Göttingen, Vandenhoeck Ruprecht 2006. 264 s. F 20 772 GAT, Azar WAR IN HUMAN CIVILIZATION. (Válka v lidské civilizaci.) New York, Oxford University Press 2006. 822 s. F 20 773 THE PAST AS PROLOGUE – THE IMPORTANCE OF HISTORY TO THE MILITARY PROFESSION. (Minulost jako prolog. Význam historie pro vojenské povolání. Sborník.) New York, Cambridge University Press 2006. 287 s. F 20 792 P MILITARY AND SOCIETY IN POST-SOVIET RUSSIA. (Ozbrojené síly a společnost v postsovětském Rusku. Sborník.) Manchester, Manchester University Press 2006. 277 s. F 20 771 P HARMON, Christopher C. TERRORISM TODAY. (Terorismus dnes.) New York, Routledge 2008. 231 s.

Vzhledem k zájmu veřejnosti přinášíme informaci o změně v nemocenské péči u vojáků z povolání.

F 20 765 SOROS, George VĚK OMYLNOSTI. Důsledky války s terorem. Přel. z angl. Praha, Evropský literární klub 2007. 170 s. F 20 740 P NATO HANDBOOK. (Příručka NATO 2006.) Brussels, Public Diplomacy Division 2006. 403 s. E 6534 FRANCEV, Vladimír EXPORTNÍ LEHKÉ TANKY PRAGA. Export Light Tanks Tanque 39, Pzw 39, LT-40. Praha, Miroslav Bílý 2007. 88 s. D 356 P FOJTÍK, Jakub BITEVNÍ VRTULNÍK Mi-24. Cheb, Svět křídel 2007. 213 s.

Nigel Cawthorne NEJVĚTŠÍ BITVY V DĚJINÁCH

F 20 785 P LENKOVÁ, Jitka – PAVLÍK, Václav NEJDŮLEŽITĚJŠÍ BITVY V ČESKÝCH DĚJINÁCH. Frýdek-Místek, Alpress 2007. 292 s.

Války a bitvy jsou nejmocnější hybnou silou, která utvářela a utváří lidskou historii. Autor knihy „Největší bitvy v dějinách“ přivádí čtenáře v roli zkušeného průvodce na čtyřicet válečných polí všech dob, představuje mu nepřátelské strany, slavné vojevůdce, jejich techniky a lsti. Vybral si ty nejzajímavější, byť ne všechny vešly v obecnou známost. Začíná ovšem přímo učebnicově, bitvou u Marathonu (490 př. n. l.). O několik stránek a víc jak 1600 let později nechybí popis a rozbor nám dobře známé bitvy u Kresčaku, kde padl český král Jan Lucemburský. Přes napoleonská tažení se dostáváme k 1. a 2. světové válce a impozantní řadu rozhodujících dějinných střetů uzavírá bitva na Dien Bien Phu (1954), která ukončila francouzskou nadvládu v Indočíně. Britský spisovatel N. Cawthorne (nar. 1951) napsal dosud na devadesát knížek s různým zaměřením – v Česku již vyšly „Bitvy druhé světové války“ a „Největší vojevůdci v dějinách“.

F 20 710 OTTO, Hans-Dieter VOJENSKÉ OMYLY V DĚJINÁCH. Od bitvy u Salaminy po válku v Iráku. Přel. z něm. Praha, Brána 2007. 232 s. F 20 724 KACHLÍK, Bohuslav – RÁBOŇ, Martin – VÁVRA, Luděk HANIČKA – DĚLOSTŘELECKÁ TVRZ Z LET 1936 – 1938. Malý průvodce. Brno, Spolek přátel čsl. opevnění 2007. 99 s.

-JL-

Cílem dávek nemocenského pojištění je zabezpečit pojištěnce po dobu, v níž v důsledku určité sociální situace nemohou dosahovat výdělek. Účast na nemocenském pojištění je pro zaměstnance (vojáky z povolání i občanské zaměstnance) povinná. Dnem 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Tímto zákonem došlo k mnoha změnám v právních předpisech týkajících se nemocenského pojištění (zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, § 68 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání). Obecně a bezvýjimečně byl zaveden princip, že za první tři kalendářní dny dočasné neschopnosti ke službě (pracovní neschopnosti) nenáleží žádné dávky či jiné příjmy. Vojákům z povolání se od 4. kalendářního dne dočasné neschopnosti až do uplynutí jednoho měsíce neschopnosti poskytuje náhrada ve výši platu (§ 68 zákona č. 221/1999 Sb.). Poté vojákovi náleží do 60. kalendářního dne neschopnosti nemocenské, které za kalendářní den činí 66 % redukované průměrné částky připadající na kalendářní den a od 61. kalendářního dne náleží nemocenské ve výši 72 % této částky. Výše nemocenského u občanských zaměstnanců činí od 4. do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. do 60. kalendářního dne neschopnosti 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu a od 61. kalendářního dne neschopnosti 72 % denního vyměřovacího základu. Výši nemocenského si lze orientačně vypočítat na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz – nemocenské pojištění – kalkulačka pro výpočet nemocenských dávek v roce 2008). Autor: Jindřiška VEREŠOVÁ, Tisková a informační služba MO 45

Mezinárodní Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2008 je za námi

Nejtěžší byl „dotek prázdnoty“ Představte si čtyřdenní extrémní závod na hranici fyzických možností, vůle a psychické výdrže. Devatenáct družstev vojenských profesionálů ze čtyř evropských zemí, víc než sto kilometrů přesunů, zdolání několika skalních útvarů a drsné podmínky jesenických hor. Tak právě takový byl čtrnáctý ročník nejnáročnějšího zimního armádního sportovního klání v Evropě, Winter Survival 2008. Text a foto: Pavel PAZDERA

46

Zatímco první den představoval jakési zahřívací kolo v podobě výstupů a sjezdů po sjezdovkách a biatlonového závodu na sněžnicích, druhý den soutěže se nesl v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku. Přecházející studená fronta sice zhoršila počasí, ale daleko horší byl nedostatek sněhu, a proto závodníci museli většinou šlapat po svých. Na trase závodu je čekaly speciální horolezecké disciplíny, střelba z pistole, překonání vodního toku, noční orientační běh a přespání ve volné přírodě. Startovní pole se smrsklo na osmnáct týmů, neboť pro zranění odstoupilo družstvo „B“ 43. výsadkového mechanizovaného praporu. Na skále pod vrchem Na Vyhlídce se vyhoupla postava v maskáčích. Voják na chvíli zaváhal, jako by se rozmýšlel, zda skočit dolů, či ne. Pak se ale přece jenom vrhl z pětadvacetimetrové skály. Za letu se snažil utrhnout zavěšené pouzdro s indicií, která poté měla pomoci celému týmu v dalším průběhu závodu. Jeden z účastníků mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter

Survival 2008 měl právě za sebou další disciplínu, kterou pořadatelé příhodně nazvali „dotek prázdnoty“. „Skok byl dlouhý a velice adrenalinový. Plně jsem se soustředil na utržení indicie a povedlo se,“ řekl praporčík Jan Tvrdík z týmu Univerzity obrany v Brně. Ještě předtím ale muselo kompletní tříčlenné družstvo vylézt po zledovatělé skále na vrchol. „Nepodařilo se nám utrhnout indicii, což nás velmi zdrželo,“ posteskl si rotný Radek Rejšek z pardubického zásobovacího praporu. Osm Os týmů, kterým se tento úkol nezdařil, totiž muselo náhradní postupovou indi indicii získat vyšplháním po laně do patná patnáctimetrové výšky, kde byla zavěšena. Nouzové přespání p pod Medvědím vrchem bylo dalším prubířským prub kamenem náročné armádní soutěže. sou Bez větší úhony ho však přečka přečkalo všech osmnáct družstev, jen nad ránem znavená těla závodníků mučily teploty mírně pod nulou. Vojáci spali pod celtami celtam ve spacácích. Třetí den účastníky zimního přežití čekaly další disciplíny prověřující jejich připravenost na plnění speciálních úkolů. U některých byla již znát únava z předešlého pochodu a nohy jim olemovaly bolestivé otlaky. V údolí Bílého potoka vojáci zdolávali přírodní a umělé překážky. Na stanovišti nazvaném „Šaman“ si závodníci odložili veškerou nesenu výbavu a výzbroj, která představuje až dvacetikilogramovou zátěž a při výstupech po svazích Hrubého Jeseníku je hodně znát. Jejich úkolem bylo zvládnout tři úseky, které znamenaly zdolání svislého fixního lana, výstup po kmeni stromu, lanovém žebříku a překonání Barmského mostu. „Na této disciplíně se nám dařilo. Měli jsme po Belgičanech druhý nejlepší čas,“ podělil se při krátkém čekání na dalším stanovišti o svou radost z úspěchu praporčík Michal Zavřel z vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha. O několik kilometrů dál soutěžící plnili nové úkoly na skalách. Prvním bylo

překonání dvojitého vodorovného lana, které bylo nataženo mezi dvěma skalními bloky vzdálenými od sebe 40 metrů, do poloviny jeho délky a následné vrácení se do prostoru startu. Dalším úkolem bylo bezpečné spuštění člena týmu po šikmém laně k druhé skále a poté jeho vytažení zpět dvěma vojáky z družstva. To simulovalo vyproštění raněného člena týmu. Na závěr se vojáci slanili s batohy a lyžemi na zádech z třicetimetrové skály.

Armádní Winter Survival je specifický nejen obtížnými horskými podmínkami a úkoly, ale i velice přísnými pravidly. Ty diskvalifikovaly ze soutěže nadějný tým Vojenské akademie ve Vyškově za neopodstatněné použití zapečetěného mobilního telefonu. Ve čtvrtek odpoledne bylo po všem. Čtyři dny tvrdého soupeření s nástrahami přírody, s náročnými úkoly a se sebou samým, na které nikdo z účastníků do smrti nezapomene. Součet získaných

Některé disciplíny byly skutečně důmyslné. „Závod během let získal ohromné renomé. A to především díky klukům z naší katedry, kteří neustále vymýšlejí nové disciplíny a zapracovávají do programu nové poznatky z vojenského výcviku a ze speciální tělesné přípravy,“ uvedl sportovní ředitel závodu a jeden ze zástupců organizátora Univerzity obrany v Brně plukovník Miroslav Štípek. Letošní novinkou byl například hod nožem a sekerou. Úkolem každého závodníka bylo pěti hody zabodnout útočný nůž a stejným počtem hodů zaseknout sekeru do tři metry vzdáleného terče.

bodů za první tři dny a závěrečný štafetový běh na běžkách rozhodl o pozicích na stupních vítězů. Vítězem závodu Winter Survival 2008 se stalo družstvo 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou ve složení nadporučík Martin Hanáček, praporčík Jan Pokorný a rotný David Staněk. Stříbrné medaile si vybojovali nadporučík Michal Pech, praporčík Milan Menzel a podpraporčík Tomáš Doležal ze Základny munice v Týništi nad Orlicí. Bronz zaslouženě získali studenti pilotní specializace Univerzity obrany v Brně praporčíci Jan Tvrdík, Jan Tancibudek a Petr Zápařka. 47

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Byty „ Vyměním služební byt 2 + k. k. (46m2), Skuteckého ul., Řepy, za větší též služební 3 + k. k., popř. 3 + 1, nejlépe v téže oblasti. Doplatím. V případě zájmu volejte 606 620 061. „ Pronajmu zařízený dům 18 km od Olomouce směrem k Hranicím na Moravě. Stáří domu pět let. Obyt. plocha 100 m2, 4 + 1, bazén, zahrada, skleník, gril, 2× stání pro auto, atd. Kontakt: alc. 401 302, 724 071 081 „ Hledám pronájem malého bytu v Praze pro svou dceru (studentka VŠ) a jejího přítele (pracující) v dosahu metra od června 2008. Dlouhodobě. Kontakt: npor. Ing. Alena Myslíková, alc. 286 237, tel. 723 559 658, e-mail: [email protected]

• samostatnost, pečlivost, komunikační a organizační schopnosti Náplň práce: • administrativní činnost a spisová agenda OUI • Modul Fin 2-1 – plánování a realizace ZSC v rámci odboru • plnění dalších úkolů administrativního charakteru Místo výkonu práce: Tychonova 1, 160 00 Praha 6. V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis na e-mail: [email protected]. Kontaktní osoba: Mgr. Veronika Boštíková, alc. 200 363 „ Hradní stráž nabízí SM: • skladník-řidič – o. z., ŘP skupiny „B“, PT 07, vzdělání – výuční list • skladník – o. z., PT 07, vzdělání – výuční list • účetní – o. z., PT 08, vzdělání – maturita Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 319, 209 317. „ Hradní stráž nabízí SM: • velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09, Bc. vzdělání, důstojnický kurz, BP „T“, výška 180 – 188, štíhlá postava • asistent – o. z., PT 08, BP „V“, podmínkou maturita Zájemci, se mohou hlásit na alc. 209 331. „ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové přijme od 1. 9. 2008 jednoho učitele s aprobací angličtina – český jazyk (nebo Rj, Fj, Nj) a jednoho učitele s aprobací matematika – výpočetní technika s možností výuky deskriptivní geometrie a technického kreslení. Požadavek: magisterské vzdělání. Nabízíme PT 12, možnost ubytování i získání služebního bytu. Kontakt: e-mail [email protected], tel. 973 274 245

Různé

Volná místa „ Ředitel odboru strategického rozvoje sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance s termínem nástupu k 1. 7. 2008 • asistentka/sekretářka • 7. platová třída • pracovní poměr na dobu určitou (zástup za MD, výhledově na dobu neurčitou) Požadavky: • středoškolské vzdělání • znalost práce na PC • znalost AJ výhodou • bezpečnostní prověrka „T“ (lze řešit dodatečně)

48

„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitel děla, ČVO 14. Tel.: 723 590 227 „ Oznámení: Společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 Beroun Poslední velitel 61. spojovací brigády si Vás dovoluje pozvat na společenské setkání bývalých příslušníků VÚ 9967 Beroun, které se uskuteční 29. února 2008 od 19. hodiny ve Společenském domě Plzeňka. Jedinou podmínkou je, jestli jste sloužili u VÚ 9967 v Berouně, a to jako vojáci z povolání či jako občanští zaměstnanci. Srdečně zváni jsou také Vaši partneři. Cena vstupenky je 200 Kč za osobu. Kontaktní osoby jsou velitelé praporů nebo jejich zástupci. Pokud si nebudete vědět rady, koho kontaktovat, napište na e-mail [email protected]. Počet vstupenek je omezen, proto se prosím o ně hlaste co nejdříve! Více informací na www.vu9967.cz „ Prodám novou vestu vz. 95 – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285

„ Prodám – tlumok malý pro průzkumníky – objem 30 litrů. Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci st. pyrotechnik roty EOD, SH – pprap., PT 08, podmínka: pyrotechnický kurz sk. „B“, možný nástup od 1. 6. 2008. Kontakt: 732 185 783 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] „ Vyměním součástky uniformy „zelené“ v hodnosti kpt. na výšku postavy asi 190 cm a obvod pasu kolem 100 cm za něco upotřebitelného mimo resort ( např. termoprádlo a pod. ) v hodnotě od jedné do dvou třetin nové ceny s termínem předání v srpnu 2008. Seznam věcí a bližší informace na kontaktech: mobil 723 014 210, e-mail: [email protected] „ Hledám kontakt na bývalé spolužáky, kteří navštěvovali VSOŠE-R Liptovský Mikuláš v letech 1967 – 1971, četa N-22 (na ty, kteří se nezúčastnili našeho setkání). Děkuji všem, kteří mi podají jakoukoliv informaci, Oldřich Tikal. Kontaktní tel.: 774 258 172 nebo e-mail: [email protected] „ Nabízím letní uniformu důstojníka pozemního vojska, cena dohodou – levně. E-mail: [email protected] „ Hledám spolujezdce pro denní dojíždění na trase Jihlava-Praha, případně se rád přidám k existující skupině. Kontakt: mjr. Kašpar Petr, alc. 216 320, mob.736 708 547 „ Pozvánka: Organizační výbor Vás srdečně zve na 2. přátelské setkání bývalých vojáků z povolání a občanských pracovníků 104. motostřeleckého pluku. Akce se koná 24. května 2008 od 14.00 hod. ve Sportbaru hotelu Club, Tachov. Bližší informace: Kliková Marie, 602 259 076