Trčkov zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její vznik, zánik a okolní příroda

Orlické hory a Podorlicko 17: 99–126 (2010)

©2011 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640

Trčkov – zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její vznik, zánik a okolní příroda Hana Voškerušová1 & Jaroslav Šůla2 Muzeum a galerie Orlických hor, Jiráskova 2, 516 01 Rychnov n. Kn., [email protected]

1

Jaroslav Šůla, Severní 728, 500 03 Hradec Králové 3

2

Bývalá vesnička Trčkov, která je nyní předmětem našeho zájmu, ležela pod horou Velká Deštná (1115 m n. m.), na horním toku Divoké Orlice, v nejsevernější části údolí Divoké Orlice, kterému bývalí němečtí občané říkali Erlitztal (česky by se však mělo výstižněji nazývat Údolí sklářů). Utopená v lesích pod horskými velikány, sousedila na jihu s další vesnicí Bedřichovkou (německy: Friedrichswald) a přes řeku s již kladskou vsí Kaiserswalde (dnes polsky: Lasówka). Vesničce nebylo doposud dopřáno historické monografie, pouze v nečetné literatuře, české i německé, najdeme o její existenci a minulosti sporé zmínky, většinou rozporuplné. Různě se uvádí její vznik, název a vylíčení jejího osudu v minulosti i současnosti. Pokusíme se průběh její existence na dalších stránkách vylíčit a zmatené informace přivést na správnou míru. Nejstarší, ale objektivní, informace přinesly dvě topografie, nejprve J. Schallera a poté J. Sommera. J. Schaller ve své knize pouze uvedl, že na opočenském panství se nachází vesnice Dreschendorf, aniž by publikoval další údaje.1/ J. Sommer již mnohem podrobněji uvádí, že vesnička leží na opočenském panství, vzdálená 5, 5 hodin, východně od centra dominia, na malém potůčku přitékajícím do Divoké Orlice, na slezských (správně však: na kladských) hranicích, jmenuje se Terschendorf nebo Treschendorf (vlastně Trčkadorf), tvoří ji 64 domy, ve kterých bydlí 471 německy mluvících obyvatel. Je přifařena do Kunštátu na rychnovském panství, patří k ní 1 myslivna, 4 mlýny (Gottwaldův či Clemensův mlýn, Kinzelův mlýn, Teßkův – či snad Trčkův – mlýn a Klügelův mlýn).2/ Popis Českého království uvádí pouze, že v roce 1848 v obci Trčkov/Trčkadorf na opočenském panství žilo v 64 domech 499 obyvatel.3/ Tyto informace přecházely, inovované, v následujících desetiletích do dalších topografických slovníků4/ či turistických průvodců.5/ Poslední německý topografický slovník sledovaného území vyšel roku 1980.6/ Uvádí úřední německý název Trtschkadorf, v závorce český (Trčkov), katastrální plochu (553 ha), průměrnou nadmořskou výšku obce 1/ Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Koenigreichs Boehmen, darin […]. XV. Koeniggratzer Kreis. Prag und Wien 1790, s. 183. 2/ Johann Gottfried SOMMER, Das Koenigreich Boehmen; statistisch–topographisch dargestellt. IV. Königgrätzer Kreis. Prag 1836, s. 366. 3/ František PALACKÝ, Popis království Českého čili podrobné poznamenání [etc.]. Praha 1848, s. 160. 4/ Viz např.: Jan ORTH – Frant. SLÁDEK, Topograficko-statistický slovník Čech čili […] království Českého. Praha 1870, s. 834; Václav KOTYŠKA, Úplný místopisný slovník království Českého. Praha 1895, s. 1435 (v obci žilo 6 Čechů a 506 Němců a jako zaměstnání obyvatel uvádí tkalcovství a výrobu krabic i beden). 5/ Eduard LANGER – Johann SCHADE, Führer durch das Adlergebirge. Trautenau 1898, s. 16–17. 6/ KOLEKTIV, Heimat Adlergebirge. Lexikon Deine Heimat. Erinnerung und Aufgabe. Lexikalische Darstellung der Heimatlandschaften Oberes Adlergebirge, Grulicher Ländchen, Friesetal. Regensburg 1980, s. 30.


(750 m), počet obyvatel roku 1930 (439, z toho 408 německé národnosti). Ves údajně založil nejmenovaný „Trtschka“, majitel opočenského panství, který jí dal jméno. První písemná zpráva prý pochází z roku 1654, roku 1750 se ves stala samostatnou obcí, přifařenou do Kunštátu (v obci však byla kaple Panny Marie Pomocné s mešní licencí) a přiškolenou do Friedrichswaldu (Bedřichovka).7/ Prvními obyvateli byli uhlíři, popeláři a skláři, přicházeli z hutí v Bedřichovce (na sousedním solnickém panství) a z Lasówky v Kladsku. Nejnovější statistické informace přinesla publikace o správním vývoji okresu Rychnov nad Kněžnou. Zde je uvedeno, že první zmínka o existenci obce pochází z roku 1720; původně patřila k feudálnímu panství Opočno; v letech 1849–31. 10. 1949 fungovala jako samostatná obec, od 1. 11. 1949 do roku 1950 tvořila část obce Kunštát, od roku 1950 část obce Orlické Záhoří; po stránce soudní obec patřila v letech 1850–1938 do soudního okresu Nové Město nad Metují, poté 1938–1945 patřila pod Úřední soud Rokytnice v Orlických horách, následně v letech 1945–1949 opět pod Okresní soud Nové Město nad Metují, 1949–1960 pod Žamberk a od roku 1960 do soudního okresu Rychnov nad Kněžnou. Rovněž zařazení do politického okresu bylo velice variabilní, zobrazovalo složitý politický a správní vývoj republiky a užšího regionu: 1850–1938 Nové Město nad Metují, po okupaci českého pohraničí v letech 1938–1945 Landrat Králíky/Grulich, 30. 5.–27. 10. 1945 okres Nové Město nad Metují, 1945–30. 4. 1946 Dobruška, 1. 5. 1946–1949 opět Nové Město nad Metují, 1949–1960 Žamberk a od roku 1960 Rychnov nad Kněžnou. Místní národní výbor byl pro obec v letech 1945–1949 v Trčkově, v letech 1949–1950 v Kunštátu a od roku 1950 v Orlickém Záhoří. Farní obvod se neměnil – obec spadala pod jurisdikci Farního úřadu církve římsko-katolické v Kunštátu (přitom nutno zdůraznit, že farní kostel ležel na bývalém feudálním panství rychnovském (od kterého byl oddělen klínem vsí solnického panství).8/ Počet domů a obyvatel (jehož národnostní skladba se po roce 1945 měnila) měl klesající tendenci (vzniklou již vývojem po I. světové válce, poté mobilizací do říšskoněmecké armády a jejími důsledky a nakonec poválečným odsunem německojazyčného obyvatelstva, jehož odchod se nepodařilo nahradit novoosídlenci, takže nakonec došlo k totálnímu vylidnění), jak vyplývá z následujícího přehledu:9/

7/ Pamětní kniha farnosti kunštátské, založená roku 1839, uvádí, že toho roku bylo v Trčkově 64 domů a 416 katolických duší; dnem 10. 12. 1812 byly vsi Zelenka, Bedřichovka a Trčkov odškoleny od školy ve farní vsi Kunštát a do Bedřichovky byl přidělen vlastní učitel pro výuku 141 školou povinných dětí, vlastní škola byla postavena v Bedřichovce a vysvěcena 12. 8. 1846 (Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou (dále jen: SOkA), strojopisný překlad z originálu do češtiny, sign. C/259 př., s. 3, s. 75). 8/ Josef JUZA – Jindřich ŠROM, Správní vývoj okresu Rychnov nad Kněžnou. Stav k 1. 7. 1982. Rychnov nad Kněžnou 1982, s. 66–67. O složitém topografickém vývoji vsí v údolí Divoké Orlice v průběhu věků, ať na české či kladské straně, který mnohý regionální autor nechápal, viz např. Jaroslav ŠŮLA, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice. Panorama. Z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří (dále jen: Panorama). 8. Dobré 2000, s. 3–31; 9, 2001, s. 5–30; 10, 2002, s. 17–28; 11, 2003, s. 3–10; 12, 2004, s. 3–33; 13, 2005, s. 113–120. 9/ J. JUZA – J. ŠROM, Správní vývoj okresu Rychnov nad Kněžnou, s. 102.

100

Voškerušová H. & Šůla J.: Trčkov – zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její vznik, zánik a okolní příroda

Rok

domů

obyvatel

1843

64

499

1869

3

509

1880

78

513

1890

90

536

1900

91

526

1910

91

527

1921

90

470

1930

92

439

1950

63

7

1961

-

9

1970

2

2

1980

-

-

Vraťme se však k názvu obce, který úzce souvisí s jejím vznikem. Název činil obtíže jak německým, tak českým autorům. Pojmenování Dreschendorf (1790) ukazuje na zaměstnání obyvatel: jde o ves námezdních dělníků, mlatců obilí. Zato název Terschendorf, Treschendorf, Trčkadorf ukazuje na určitou spojitost s rodinou bývalých majitelů opočenského panství (na jehož území ves osamoceně ležela), rytířů či později členů panského stavu Trčků z Lípy. Postřehli to i němečtí autoři, kterým závěr této úvahy poskytl doklad o starobylosti obce. Tak F. Küssel uvádí, že v tzv. berní rule je uváděna příslušející k farnosti kunštátské „Hinterdorf“, která však teprve později získala po majitelích opočenského panství, Trčcích z Lípy, název Trtschkadorf, a – založená někdy mezi lety 1500 až 1650 – ležela na opočenském panství.10/ Čeští filologové uvádějí název Trčkov, Trčkadorf (lidově Tetschkadorf) s poukazem na skutečnost, že Trčkové vládli na Opočensku v letech 1495–1635, rozebrali jméno Trčka, ale určitě se nevyjádřili, odkdy a proč se vesnice tak jmenuje.11/ Další český filolog již jasně uvedl, že název Terschendorf nebo Treschendorf znamená totéž, co „ves Trčkova“ a název že vznikl „k poctě pánů Trčků z Lípy, kteří na opočenském panství vládli od 1495 10/ Ferdinand KÜSSEL, Die deutsche Besiedlung des Adlergebirges. Regensburg 1954 (Heimat Adlergebirge. Ein Heimatbuch in Folgen für den Heimatkreis „Oberes Adlergebirge“, 1. Folge; dále jen: HA), s. 52, 34, 35. Autor si bohužel plete opočenskou ves Hinterdorf/Trčkov (teprve později založenou), se vsí Neudorf/Nová Ves na rychnovském panství (rovněž později založenou), přičemž obě vesnice patřily ke kunštátské farnosti. Jde ovšem o trapný omyl. Berní rula pro opočenské panství je psána česky, není zde uvedena ani ves Trčkov, ani Hinterdorf (viz: Václav PEŠÁK, Berní rula. 12. Kraj Hradecký. Praha 1951, s. 183–242) a ani na rychnovském panství, ani na solnickém nebo černíkovickém statku není uvedena Nová Ves, natož Trčkov/Hinterdorf (viz: Iva ČADKOVÁ – Magda ZAHRADNÍKOVÁ, Berní rula. 14. Kraj Hradecký. III. Praha 2009, s. 63–84, 181–198, 165–174). Rovněž není Trčkov zapsán v tzv. soupisu poddaných podle víry z roku 1651 (srv.: Lenka MATUŠÍKOVÁ – Zlatuše KUKÁNOVÁ – Magda ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Hradecko – Bydžovsko. 1–4. Praha 2000). 11/ Antonín PROFOUS – Jan SVOBODA, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. Praha 1957, s. 352–353.

101


do 1635“; název Dreschendorf může být umělou obměnou podoby Trčkadorf, ale také, že z formy Dreschendorf „se na základě náhodné zvukové podobnosti uměle vytvořilo“ místní jméno Trčkadorf „k oslavě panského rodu“.12/ Autorka M. Klarová dokonce uvedla, že majitel olešnického dvora, „rytíř Trčka“, byl v době třicetileté války jako protestant pronásledovaný. Musel své sídlo opustit a utekl se do lesů východně od Vrchmezí, kde založil osadu, ze které později vznikla vesnice, která byla po svém zakladateli pojmenována „Trčkadorf“.13/ Objektivní znalec regionu E. Michalitschke spojil vznik Trčkova se sklárnou, kterou na dílu solnického panství vybudoval huťmistr Hans Friedrich roku 1614 nebo krátce poté. Personál nutný k provozu sklářské hutě se usazoval a budoval si domky poblíž hutě, proti proudu Divoké Orlice; toto osídlení se v průběhu desetiletí rozdělilo do jednotlivých vsí, mezi nimiž byly i domky pozdějšího Trčkova.14/ O Trčkovu, ležícím na území opočenského panství, nelze podle něj přesně říci, kdy byl založen, „rozhodně“ však až po roce 1654, i když jeho jméno ukazuje na starší vznik vesnice, která se jmenovala či bývala psána jako Hinterdorf, Terschendorf, Treschendorf nebo Trschkadorf. V roce 1939 měla ves 376 obyvatel v 91 domech, ale pouze 8 rolníků vlastnilo více než 8 ha půdy.15/ Nově se k názvu vsi vyslovil Jaroslav Šůla, když napsal, že místní jméno Trčkov „nevzniklo jako onomum k poctě Trčků z Lípy, ale má souvislost s lesním komplexem „Trtschkawald“ ležícím v území, o které se svářelo opočenské (frymburské) a homolské panství.“16/ Přesto ještě roku 2007 napsal František Musil, že „do neosídleného hvozdu začaly [sic!] zasahovat Trčkové z Lípy, majitelé panství Opočno, kteří v této ještě neosídlené oblasti založili např. Trčkov“.17/ K území obce se pojí také lidové pověsti, zachycené v německém vyprávění, např. o ohnivém bezhlavém psu, o čarodějnici nebo o ohnivém mužíčkovi.18/ V některých orlickohorských pověstech se také odráží sklářská minulost regionu. Bezprostředně Trčkova se týká pověst o pokladu na Sklářské louce („Hüttenwiese“).19/ Tato lokalita bývá spojována s obcí Trčkov, i když neleží na trčkovském katastru. Je to z toho důvodu, že laickým německým vlastivědným pracovníkům byla sklářská minulost regionu známá, známá jim byla i některá romanticky pochopená data „přesně“ určující vznik sklárny. Čeští badatelé, kteří pozůstatky staré sklárny prozkoumávali a o této lokalitě psali, si nezjistili, na jakém katastru lokalita leží, takže nakonec publikovali mystifi12/ Ivan LUTTERER, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic. Studie toponomastická. Choceň 1969 (Knižnice Orlického muzea v Chocni svazek 6), s. 113, 194. 13/ Maria KLAR, Flurnamen deuten auf eingegangene Erwerbszweige (aus der Gießhübler Chronik). Trostbärnla 1995. Heimatkalender Oberes Adlergebirge, Grulicher Ländchen, Friesetal. 43, Regensburg 1994, s. 97. 14/ Ernst MICHALITSCHKE, Die Erschließung des Oberen Adlergebirges in der Neuzeit. In: Erlitztal. Ein Heimatbuch in Folgen für den Heimatkreis „Oberes Adlergebirge“ (HA, 4. Folge). Regensburg 1962, s. 19–20. 15/ TÝŽ, Das obere Erlitztal. In: Erlitztal, HA 4, 1962, s. 101. Viz též: Rudolf SEIDEL, Die oberen Erlitztaldörfer. Trostbärnla 1978, Regensburg 1977, s. 84–90, zejména s. 89–90. O názvech vodních toků na trčkovském katastru pojednává Vilém KRATOCHVÍL (Za trčkovskými potoky. Panorama, 19, 2011, s. 87–90). 16/ Jaroslav ŠŮLA, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice. Panorama, 8, 2000, s. 6. 17/ František MUSIL, Kladsko. Praha 2007, s. 75. 18/ Großmutter erzählt. Sagen der Heimat. Landskron 1940, s. 14, 25–26 a 103. Upravené a převyprávěné do českého jazyka většinu z nich vydal Jiří FRÝZEK (Babička vypravuje/Großmutter erzählt. Ústí nad Orlicí 2003, s. 115 a 116). 19/ Großmutter erzählt, s. 70–71 (Der Schatz auf der Hüttenwiese).

102


kující články o sklárně v Trčkově, která tam ovšem nikdy nebyla; pozdější odborný průzkum nálezů nakonec datoval vznik této bývalé sklárny do druhé poloviny XVII. století. Teprve archivní výzkum definitivně stanovil, že zatímco ves Trčkov v XVIII. století ležela na opočenském panství, objekt bývalé sklárny na Sklářské louce ležel a leží v katastru obce Deštné, která v té době byla součástí sousedního černíkovického panství, a zjistil, že sklárna fungovala jako režijní vrchnostenský podnik od let 1660– 1662 (nikoliv dříve!) do roku 1765, kdy vyhořela a již nebyla obnovena.20/ Jaká je tedy skutečnost? Již v prvé polovině XVI. století začaly spory české šlechty o území v údolí Divoké Orlice na jejím levém i pravém břehu, které někdy přerůstaly do malé pohraniční války. Zasáhly rokytnické a další panství, ale končily pro českou šlechtu neúspěšně. Byly to spory o půdu, lesní bohatství (dřevní hmota, divoká zvěř), ryby, ale i o těžbu rud. Průběh těchto sporů byl již na základě literatury a archivních pramenů poměrně podrobně vylíčen.21/ Málo známý je však spor o území na konci údolí, v lesích kolem Vrchmezí a pozdější vsi Trčkova, který se táhl dlouhá desetiletí, od roku 1541 do roku 1636. Byl to územní spor o dřevní hmotu a vápencová ložiska. Již ve starší literatuře, české i německé, se objevují zmínky o hraničním sporu mezi majiteli opočenského (frymburského) panství a majiteli homolského panství v Kladském hrabství (které však bylo součástí Českého království, byť s výjimečným právním statutem), jež tvořilo tzv. vnější kraj Království.22/ Písemnosti o tomto sporu o hranice

20/ Václav TOCHÁČEK, Průzkum zaniklých skláren v Orlických horách 1971. Orlické hory a Podorlicko (dále jen: OHP), 6, Rychnov nad Kněžnou 1974, s. 415–417; Václav ŠPLÍCHAL, Za tajemstvím orlického skla. Deštné v Orlických horách 1980; TÝŽ, Významný objev pod Šerlichem v Orlických horách. Zhodnocení archeologického výzkumu na sklárně Trčkov – „Na cikánce“ (1979–1981). Orlické hory ´82. Rychnov nad Kněžnou 1982, s. 20–26; Jaroslav ŠŮLA, Stručné dějiny a topografie skláren v Orlických horách v období feudalismu. Sborník prací východočeských archivů, V, Zámrsk 1984, s. 97–188 (viz zejména s. 137 a pozn. 49 na s. 170 a pozn. 181 na s. 179); Václav ŠPLÍCHAL – Jaroslav ŠŮLA, Křehká krása z Orlických hor. Sklo, sklárny a skláři Orlických hor a Podorlicka. Deštné v Orlických horách – Žamberk 2004, s. 53–69. 21/ Jaroslav ŠŮLA, Hraniční spor na horním toku Divoké Orlice v XVI. století. Kladský sborník (dále jen: KlSb), V, Hradec Králové 2003, s. 97–125; TÝŽ, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Panorama, 9, 2001, s. 16–30; Panorama, 10, 2002, s. 17–28; Panorama, 11, 2003, s. 3–10. 22/ Jako první si tohoto sporu povšimnul M. PERLBACH (Die Herren von Kauffung auf dem Hummelschlosse. Geschichte des Hummelschlosses von 1477–1505. Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Alterthum Schlesiens. X. Breslau 1870, s. 43 ad., s. 50 ad.; TÝŽ, Reinerz und die Hummelherrschaft von 1510–1561, tamtéž , XI, 1871, s. 386 ad., s. 392 ad.). Zmínku o něm přináší např. E. MICHALITSCHKE, Die Erschließung des Oberen Adlergebirges in der Neuzeit, in: Erlitztal, HA 4, 1962, s. 12.

103


jsou uloženy v různých fondech, zejména v Národním archivu v Praze23/ a ve Státním archivu ve Vratislavi.24/ Již roku 1541 začaly prvé pochybnosti o průběhu hranic a začaly být protokolovány výpovědi svědků. Byla to doba následující poté, co Zdeněk Trčka z Lípy a na Opočně (1516–1537) přikoupil frymburské panství, a homolské panství, jako panství komorní v Kladském hrabství, vlastnil od roku 1541 zástavní pán Hrabství, Jan z Pernštejna (až do své smrti roku 1548). Čeští svědci prohlašovali, že na sporném území těžili vápenec, pálili ho a vápno používali k přestavbě opočenského sídla Zdeňka Trčky z Lípy. Spor se protahoval, někdy se nebezpečně vyostřoval, střídaly se komise, až spor vybuchl s novou intenzitou koncem devadesátých let XVI. století za Viléma Trčky z Lípy a Kryštofa Jaroslava Trčky z Lípy a na Opočně (účastníci komise se měli roku 1596 sjet „do vsi Kranštatu“, tj. do Kunštátu na rychnovském panství), zejména ale za Jana Rudolfa I. Trčky z Lípy a na Opočně, vlastníka panství od roku 1601. Roku 1599 se konala hraniční obhlídka (zápis o shlédnutí sporného území je v DZV 173, M 30–N 2), poté opět roku 1608, při níž pořídil mapu sporného území Šimon Podolský z Podolí, úřední měřič při deskách zemských,25/ který tuto mapu roku 1615 při další hraniční komisi ještě korigoval (zápis o shlédnutí sporného území je v DZV 189, D 10–14). Právě na této mapě (uložené dnes v Národním archivu Praha, Sbírka map a plánů, ič. 1473) jsou označeny jako sporné území trčkovské lesy, ve kterých ovšem ještě chybí sídelní jednotka; ves Trčkov pak později vznikla na zbytku lesů frymburského panství po definitivním rozhraničení, potvrzeném a uzavřeném v roce 1636. Tehdy totiž majitelé opočenského panství, bratři Colloredové z Walsee, vznesli požadavek na území včleněné do homolského panství, což císaře Ferdinanda II. muselo nesmírně rozlítit. Nařídil proto realizovat definitivní rozhraničení území a označit je kamennými mezníky, z nichž některé se – opatřené datem 16. září 1636 – dochovaly.26/ Samozřejmě ves nevznikla do roku 1653, není uvedena v tzv. berní rule, ale až v pramenech XVIII. století. A to se ještě Trčkov nejmenovala. Pro centrum farnosti v Kunštátě to byla Hinterdorf, pro opočenské vrchnostenské ředitelství Kronstadt. 23/ Je to v prvé řadě fond Hraniční spisy (HS), sign. N 11, N 12 (+ mapa, zařazená dnes ve sbírce map a plánů pod č. 1473), N 20, N 41, N 54; fond Desky větší zemské (DZV) č. 173, fol. M 30–N 2, č. 189, fol. D 10–14; a fond Stará manipulace (SM), sign. N 10/8 a sign. T 4/72. Na základě zápisu v DZV 173 popsal průběh ohledání hranic mezi Frymburskem a Homolskem August SEDLÁČEK (Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy. Praha 1920 (Rozpravy České akademie věd a umění), s. 34–35) a došel k názoru, že „šly hranice s Kladskem dále za Vrchomezemi nežli nyní“, „že se hranice staré neshodují s nynějšími“ a že „tolik je asi zřejmo, že byly mezi Olešnicí a Dušníkem“. Sporným územím byl rovněž horský úsek prameniště Orlice (k tomu viz: Vilém KRATOCHVÍL, Jezerní pole v Kladsku. Putování za pramenem Divoké Orlice. Panorama, 16, 2008, s. 25–37). 24/ Jde o dva svazky spisů, které měly dříve signaturu Hrabství kladské, Rep 23–4c, ale dnes mají novou signaturu: Hrabstwo Kłodzkie, nr 28, nr 29; bohužel v současné době jsou špatně zachovalé, a tudíž i špatně čitelné. 25/ Ivan HONL, Které mapy zhotovil Šimon Podolský pro potřebu desk zemských? Kartografický přehled, I, Praha 1946, s. 18; Jaroslav ŠŮLA, Nejstarší mapy Orlických hor. Listy Orlického muzea, VI, Choceň 1971, s. 15–16. 26/ Jiří SLAVÍK, K poslednímu velkému hraničnímu sporu na česko-kladské hranici. KlSb 5, 2003, s. 281–285; Jan HÉGR, Památky na hřebenech Orlických hor. OHP 9, 1999, s. 216–217.

104


Jako Kronstadt/Kunštát je alespoň ves uvedena v tzv. tereziánském katastru na opočenském panství, kde se uvádí zaměstnání obyvatel: 13 lžičařů, 1 mlynář bez mlýna, 1 sklenář, 1 tkadlec, 1 přadlák a 1 podruh (mlynář bez mlýna). Poddaní byli zatíženi 25 dny ruční roboty týdně.27/ Název Trčkadorf mohl vzniknout v souvislosti s prováděním revizí hranic s Kladskem v XVIII. století, když se při obchůzkách hranic připomínalo, že ves leží na vykáceném lesním prostoru, který kdysi patřil Trčkům z Lípy.28/ Nejstarší názvy vsi Trčkov a jména jejích obyvatel nalézáme v prvních matrikách kunštátské farnosti.29/ Tato farnost zahrnovala v XVIII. století následující – stávající, ale i postupně vznikající – lokality: Kunštát/Kronstadt, Bedřichovka/Friedrichswald, Zelenka/Grünborn, Jadrná/Kerndorf, Černá Voda/Schwarzwasser, Nová Ves/Neudorf, Trčkov/Trčkadorf/Dreschendorf, a do roku 1780 též kladské vesnice Kaiserswalde/Lasówka (se samotou Königswalde/Królewski Las), Langenbrück/ Mostowice (s osadou Drei Häuser/Trójka) a Friedrichsgrund/Piaskowice. Není pravda, jako píše výše uváděná literatura, že prvá písemná zmínka o vesnici Trčkov vznikla v roce 1720, neboť v pramenech (tj. v první kunštátské matrice, sign. 81-1, ve všech jejích dílech30/) se ves připomíná poprvé již k roku 1709, a to zpočátku pod názvem Dertschkawalt, Derschkawalt, Dertschka-Wald, Derskawalt, Dertschka-Waldt, Drtschka-Walt, Dreschkawalt, Dretschkenwalt. V roce 1722 se již objevuje podoba Trzkawald, Tertzkawaldt. Jde tedy o pojmenování Trčkův les a místní jméno bylo utvořeno podle sousedních či blízkých vesnic: Friedrichswald/e (Bedřichovka), Kaiserswald/e (Lasówka), Königswald/e (Królewski Las), Lichtenwald/e (Poręba), Bärnwald (Neratov), Freiwald/e (Lesica) či Schönewald/e (Podlesí).31/ Koncem XVIII. století se objevuje tvar Dreschendorf.32/ V současně založené matrice oddaných je sice použito také tvaru Dreschendorf,33/ ale na fol. 1 této oddací matriky je napsáno: Trczkendorff 27/ Aleš CHALUPA – Marie LIŠKOVÁ – Josef NUHLÍČEK – František RAJTORAL, Tereziánský katastr český. Rustikál. 1. Praha 1964, s. 268–269. Zachycuje celkem 17 „hospodářů“, z nichž 14 vlastnili pouze 1,1 až 5 strychů orných polí. Vlastní ves (farní) Kunštát, ležící na rychnovském panství, je popisována tamtéž na s. 271, a vesnice Jadrná, Zelenka a Bedřichovka (též někdy označované jako „Kunštát“), jsou popisovány tamtéž na s. 274–275. Pavla BURDOVÁ – Dagmar CULKOVÁ – Eliška ČÁŇOVÁ – Marie LIŠKOVÁ – František RAJTORAL, Tereziánský katastr český. 3. Dominikál. Praha 1970, s. 178–181 (ale ještě neuvádí ves Trčkov v kunštátské farnosti: viz s. 183. Uvádí pouze farní vsi Kunštát, Jadrná, Bedřichovka, Zelenka a v Kladsku Mostowice a Kaiserswalde). Srv. též: Jaroslav ŠŮLA, Ceny obilí na kladském pomezí v letech 1696–1784 ve světle zpráv kronikářů. Český lid, 56, Praha 1969, s. 98–106 (zejména Exkurs na s. 101–103: Hlad na Opočensku na jaře roku 1747). 28/ Srv. např. Národní archiv Praha (dále jen: NA Praha), HS, sign. N 34, N 41 ad.; Jaroslav ČÁP, Českokladská hranice v 18. a 19. století. KlSb II, 1998, s. 183–210. 29/ Jde o první a druhou matriku římskokatolické farnosti, a sice matriku narozených, oddaných a zesnulých z let 1653–1755, a o matriku narozených, oddaných a zesnulých z let 1756–1784. Jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku (dále jen: SObA Zámrsk), Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ římskokatolické fary Kunštát, sign. 81-1 a 81-2. Záznamy osobních i místních jmen se někdy liší podle stáří a doslýchavosti zapisujícího kněze či podle jeho znalostí německého pravopisu a toho si musíme být při dešifraci jmen vědomi. 30/ Matrica Baptisatorum, Mortuorum et Copulatorum Administraturae Cronstadiensis a 1660–1756. 31/ Viz: I. LUTTERER, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic, s. 198. 32/ SObA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ Kunštát, sign. 81-8 (Sterberegister der Gemeinde Dreschendorf) pro léta 1784–1842. 33/ SObA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ Kunštát, sign. 81-7 (Trauungs register der Gemeinde Dreschendorf) pro léta 1784–1842.

105


oder Dreschendorff (a tvar Dreschendorf se v této matrice používá ještě roku 1840). Jde o progresivní název, utvořený podle dalších okolních německých vesnic na levém (kladském) či pravém (českém) břehu Divoké Orlice: Grenzdorf/bez polského ekvivalentu, Kerndorf/Jadrná, Neudorf/Nová ves či Bartzdorf/Bartošovice v Orlických horách.34/ V purkrechtní knize z roku 1803 je uvedeno již pouze Trtschkendorf a toto pojmenování přešlo do úředního německého názvu Trtschkadorf. Jaká jsou nejstarší jména obyvatel obce, jak se jmenovali její zakladatelé? Seznam prvních osadníků z let 1709–1727, zapsaných v nejstarší kunštátské matrice (sign. 81-1), je následující (uvádíme prvý záznam a vývoj jména do XX. století v abecedním pořadí): BURGERTH/BURGERT (1710); DONALEK/DONOLESCH/ DOHNALEK (1711); FINGER (1727); FRETZ (1714); GROWISCH (1711); HENKE (1713); HEUßLER (1714); LICHTER (1713); MAHRER (1722); OBST (1714); PETTER (1709); PETTERSCHIK (1722); PETTRO (1712); PEYKER (1724); REICHL (1727); ROTSMAN/ROTZMAN/ROTZMON (1711); SCHROM (1709); STEPAN/STEFAN (1717); STUMP (1723); WENTZL (1724). V průběhu dalších desetiletí se obec pomalu rozrůstala. Některá jména prvních zakladatelů mizí, objevují se nová (původní jména z let 1709–1727 jsou vytištěna tučně). Koncem XVIII. století, v letech 1784–1801, v obci již nacházíme následující jména:35/ ABEL, BARTSCH, BECKER, BILLET, BITTNER, BURGERT/PURKERT, CZEINER, DOHNALEK/DONALEK, 34/ Viz též: I. LUTTERER, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic, s. 196–197. 35/ SObA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, FÚ Kunštát, Taufregister der Gemeinde Dreschendorf (sign. 81–3), Trauungs register der gemeinde Dreschendorf (sign. 81– 7) a Sterberegister der Gemeinde Dreschendorf (sign. 81–8); jde o matriky pro léta 1784 až 1842.

106


DÖRNER, EFFENBERGER, FIDLER, FINGER, FRICKKINGER, GALLE, GERZWALL, GLAMMER, GOTTWALD/GOTTWALT, HAISLER/HASLER/HAßLER/HÄUSLER/HAÜßLER/HEISLER, JUNK, KAUFMANN, KEGWAL/KEGWALL/KEJWAL/GEHWALL/GEIWAL/GEYWAL/GEWALD/GÖWALD, KINTZEL/KINTZL/KINZEL/KÜNZEL/KÜNTZEL, KLAR, KLENNER, LEBEL, LUTSKE/LUTZKE/LUTZKY/HLUTZKY, MECZNER, MICHEL, NIERENBERG/NIRNBERGER/NIERENBERGER/NÜRNBERGER, OFFENBERGER, PATEK, PETER/PETR, PETERSYK/PETERSIK/PETRSIK/PETRZYK/PETRYK/PATRSIK, POHL/POL, RASEL/RAßEL, RATHMAN/RATZMANN/ROTZMAN/ROTZMANN/ROTHMANN, RIESNER/RIEßNER/RIßNER, SCHLAGER, SCHNEIDER, SCHREIBER, SCHUBERT, STEPHAN, STUMPF, TÄNTZER/TENZER, TROJAK, WAMBERGER, WENZEL/WENTZEL, ZEUNER.

107


Purkrechtní kniha od roku 1803 zaznamenává ve vsi Trtschkendorf – kromě již výše uvedených – navíc jen příjmení SCHMIED36/ a gruntovní kniha z let 1826–1855 v Trtschkendorfu jako nová příjmení BEINLICH, ELSNER, HAHNEL, NETTIG, PARTSCH (= BARTSCH), RIEDL, SAGNER a SCHÖBEL/SCHÖBL.37/ V roce 1875 žili v Trčkově v 76 popisných číslech zaknihovaní občané těchto příjmení, čili majitelé domů, případně i pozemků:38/ BARTSCH (3x), BECKER (2x), BITTNER (1x), BURKERT (1x), DOHNALEK (3x), DÖRNER (10x), ELSNER (1x), FINGER (2x), GEWALD (4x), GOTTWALD (3x), GUDER (1x), KINZEL (1x), KLOGER (1x), LANDAU (1x), LUTZKE (4x), NETTIG (2x), NUTZ (1x), PEIKER (1x), PETER (1x), PETŘÍK (1x), RASEL (8x), REINELT (1x), RIESNER (4x), SAGNER (2x), SCHLAGNER (1x), SCHMIDT (1x), SCHREIBER (2x), STUMPF (1x), TENZER (3x), WENZEL (8x) a ZEUNER (1x). Knihovní katastrální extrakt obce Trčkov z roku 187839/ uvádí další jména obyvatel obce ze sedmdesátých let, která jsou pouze obměnou jména základního (nebo též písařem zkomolená) nebo patří obyvatelům bez nemovitého majetku, čili bezzemkům a sloužícím: BEKER, BÖCKER, ENGLICH, FEIGEL, GEHWALD, HEISLER, JUNG, KEIWAL, KINZEL, KLÜGEL, LUTSKY, LUTSKÝ, NETIG, PEIGER, PETRO, RIESSNER, VOLKNER a WENZL. Je jasné, že většina majitelů nemovitostí v Trčkově byli v té době již německojazyční obyvatelé, i když jména některých z nich nemohla zapřít český původ. Ve své době mohlo jít též buďto o Čechy nebo o poněmčené Čechy, převážně ze severovýchodních Čech: Dohnálek (jméno nalezneme v obci Javornice), Kejval (Kounov, Ohnišov, Sněžné), Netík (Osečnice), Patek, Petr (Hlinné), Petřík (jinak by to byl Kleinpeter; Dobré), Trojak, Wamberger (přišel z českého města Vamberk) a Wenzel (Dobré), snad i Hahnel (Haněl). Zajímavá je též zkomolenina Lutske, Lutzky atd., zřejmě vycházející ze základu Hlucký – takto byl označen obyvatel pocházející z vesnice Hluky na opočenském panství.40/ Ale i příjmení Bartsch/Partsch atd. (Marienthal/Niemojów) má původ v osobním jméně Bartoš (Byzhradec, Dobré, Javornice aj.), stejně tak Stephan prozrazuje hojné na Náchodsku a Opočensku příjmení Štěpán. Převážná většina obyvatel pocházela – jak uvádí E. Michalitschke či R. Seidel – ze sousední Bedřichovky nebo z Lasówky, se kterými byli svázáni četnými pouty, ale i z okolních vsí v Kladsku (prostřednictvím jejich přifaření do kunštátské farnosti) nebo horských vesnic v Čechách, kde se již dříve usadilo německé obyvatelstvo z Kladska a kde nacházíme jejich jmenovce, což můžeme demonstrovat na soupisu poddaných z roku 165141/ nebo na o něco mladší berní rule (BR) pro Hradecký42/ 36/ SObA Zámrsk, Vs Opočno, Kniha purkrechtní panství Opočna Nro VI. od roku 1803 (doposud nezpracováno). 37/ SObA Zámrsk, Vs Opočno, Gruntovní kniha pro Polom a Trčkov 1826–1855 (doposud nezpracováno). 38/ Státní okresní archiv Náchod (dále jen: SOkA Náchod), Vyšetřovací protokol o založení nové pozemkové knihy pro Trčkov z roku 1875, karton č. 296. 39/ SOkA Náchod, Okresní soud Nové Město nad Metují, Knihovní katastrální extrakt obce Trčkov 1878, fascikl č. 17. 40/ O názvu vesnice viz: I. LUTTERER, Vývoj místních jmen v povodí Orlic, s. 94. 41/ Viz poznámku 10. 42/ Viz poznámku 10.

108


či Kladský kraj43/ (1653–1654). Zaměstnávali se nejprve prací v lese a provozem ve sklárně, později tkalcovstvím a různou námezdní prací. Pokud jde o nejstarší obyvatele (prvé osídlence či zakladatele) Trčkova, tak jsou nositeli příjmení, z nichž některá existovala v regionu již v polovině XVII. století: Burgert, Dohnálek (Bělá, Sněžné – 1651; Debřece – BR), Finger (Kunštát – 1651; Zelenka, Zdobnice – BR), Fretz, Growisch, Henke, Heusler, Lichter, Mahrer, Obst (Olešnice v O. h., Sedloňov – 1651; Jedlová, Sedloňov, Plasnice – BR), Peter (Hlinné, Deštné v O. h. – 1651; Domašín, Vrchní Orlice – BR), Petersik (Olešnice v O. h. – 1651), Pettro, Peyker (Jadrná – 1651; Langenbrück/Mostowice – BR), Reichl (Deštné v O. h., Jedlová – 1651; Benátky, Tisovec, Jedlová – BR), Rotsman (Olešnice v O. h. – 1651), Schrom (Olešnice v O. h. – 1651; Jedlová – BR), Stepan, Stump (Zelenka – BR), Wentzl (Proruby, Zelenka, Nebeská Rybná, Kunštát – 1651; Jadrná, Bedřichovka, Souvlastní – BR). Rovněž původ některých dalších příchozích, kteří v pozdějších desetiletích rozšiřovali vesnici, můžeme částečně zjistit v blízkém okolí: ABEL (Jedlová – 1651, BR), BECKER (Nebeská Rybná, Ober Langenau/Długopole Górne – BR), BEINLICH, BILLET, BITTNER (Nebeská Rybná, Kunštát, Zdobnice – 1651; Souvlastní – BR), CZEINER, DÖRNER (Kounov, Sedloňov – 1651; Dobřany – BR), EFFENBERGER (Plasnice – 1651; Šediviny – BR), ELSNER, ENGLICH (Jadrná –1651; Jadrná, Wölfelssgrund/Międzygórze – BR), FEIGEL, FICKER, FINGER (Kunštát – 1651; Kunštát – BR), FIDLER (Deštné v O. h. – 1651), FREIWALD, FRICKKINGER, GALLE (Kunštát, Jadrná – 1651; Kunštát, Langenbrück/ Mostowice – BR), GERZWALL, GEWALD, GLAMMER, GOTTWALD, GUDER, HAHNEL, JUNK (Nebeská Rybná, Bělá, Jedlová – 1651; Jedlová, Marienthal/Niemojów, Ober Langenau/Długopole Górne, Peucker/Poniatów, Stuhlseiffen/Rudawa, Verlorenwasser/Ponikwa – 1654), KAUFMANN, KEJVAL, KINZEL (Plasnice – 1651), KLAR, KLEINER, KLENNER, KLOGER, KLÜGEL, KREUSEL, LANDAU, LEBEL, MECZNER, MICHEL, NETTIG (Osečnice – 1651), NIERENBERGER, NUTZ, OFFENBERGER, PATEK, POHL (Kounov, Deštné v O. h., Mnichová – 1651), RASEL (Rampuše, Bělá – 1651), REINELT, RESEL, RIEDEL, RIESNER (Bělá – 1651; Bělá, Bukovina, Zdobnice – BR), SACKL, SAGNER, SCHLAGER, SCHLAGNER, SCHMIED (Ober Langenau/Długopole Górne – BR), SCHNEIDER, SCHÖBEL, SCHREIBER (Kunštát, Jadrná – 1651; Jadrná, Kunštát, Ober Langenau/Długopole Górne – BR), SCHUBERT, TENZER, TEUNER, TROJAK, URBAN (Nebeská Rybná – 1651; Jadrná, Marienthal/Niemojów, Stuhlseiffen/Rudawa, Verlorenwasser/Ponikwa – BR), VOLKNER (Nebeská Rybná – 1651; Neu Waltersdorf/Nowy Waliszów, Martinsberg/Marcinków, Seittendorf/Gniewoszów, Ober Langenau/Długopole Górne – BR), WAMBERGER, ZEUNER.44/ 43/ Vydala ji Marie RYANTOVÁ (Berní rula. 34. Kladsko. Praha 2007). Vesnice Kaseirswalde/Lasówka ovšem v době pořizování berní ruly neexistovala (srv. o ní: J. ŠŮLA, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice. Panorama, 8, 2000, s. 13; tam též na s. 13–16 stručně o dalších kladských vesnicích na levém břehu Divoké Orlice). 44/ V závorce jsou uvedeny odkazy na již publikované výše uvedené prameny. Pro hledání dalších příbuzně znějících osobních jmen doporučuji dvousvazkové dílo: Václav ČERVENÝ – Jarmila ČERVE-

109


Z Trčkova bohužel není dochována obecní kronika (ani ale nevíme, zda se psala), takže je velice těžké pokusit se o soustavný dějinný přehled obce (což však také není cílem této naší práce). Budoucí badatel se bude muset obrátit na archivní fondy Velkostatek Opočno (SObA Zámrsk), Farní úřad církve římskokatolické v Kunštátu (SOkA Rychnov nad Kněžnou), na příslušné obecní a okresní úřady, eventuálně další archivní fondy porůznu uložené. Zde uvádíme pouze několik ukázek z dosud nevytěžených pramenů z období kolem II. světové války, které těsně souvisejí s vývojem po roce 1945 a zánikem obce Trčkov. Trčkov postupně zachvacoval výbojný německý nacionalismus, ústící v šovinismus. Okresní četnický velitel v Novém Městě nad Metují hlásil dne 26. 4. 1932, že předvolební agitační schůze německých národních socialistů, konané dne 12. a 13. března 1932 v Kaiserswaldu v Kladsku, se zúčastnil dělník August Schlagner z Trčkova čp. 7 a týž se spolu s krejčím Františkem Lutzke, rovněž z Trčkova, zúčastnil 16. dubna 1932 další volební schůze ve Friedrichsgrundu u Kladské Bystřice, končící provoláváním „Heil Kampf “ (A. Schlagner byl v té době předsedou Gewerkschaftu německých národních socialistů v Trčkově).45/ V březnu 1934 hlásil velitel četnické stanice v Kunštátu v Čechách, že Verband der Berg- und Hüttenarbeiter zřídil v Trčkově svoji platebnu, jejímž vedoucím se stal August Schlagner, když zanikla platebna Gewerkschaftsverbandu deutsche Arbeiter v důsledku rozpuštění strany DNSAP (11. 11. 1934). Platebna v Trčkově měla před uchopením moci v Německu A. Hitlerem kolem 30 členů, při rozpuštění již 67, a o to „měl zásluhu Schlagner, který v tomto svazu soustředil všechny Hitlerovi věrné duše. Činil tak z hakenkreuzlerského přesvědčení.“ V roce 1931 a 1932 – pokračuje hlášení – byla v Trčkově „mocná strana soc. dem. a hakenkreuzlerské hnutí rázně potírala. Dnes strana soc. dem. zásluhou hakenkreuzlerů ztrácí převahu a u členstva jest značná negace.“ Schlagner se zúčastňoval schůzí hakenkreuzlerů a v několika případech na nich mluvil, v Kaiserswalde navštěvoval rolníka Riesnera a poslouchal radiové přenosy Hitlerových projevů. August Schlagner, jeho syn i ostatní hakenkreuzleři „bydlící na zdejším území jsou podporováni Německem tím, že jest jim tam poskytováno zaměstnání. Sám Schlagner jest tam však zaměstnán jen podle potřeby, t. j., aby měl nárok na průkazku pro pohraniční styk […] Schlagner má dům položený tak, že jest z něho přehled na všechny strany a nemusí se naprosto obávati překvapení v případě návštěvy podezřelé osoby nebo členstva svazu […] Dohled na obec Trčkov se strany četnictva jest také ztížen tím, že Trčkov jest nejodlehlejší obcí obvodu četnické stanice Deštné, která na tuto obec dohlíží v měsících letních a nejvzdálenější obcí pro stanici zdejší, která na obec dohlíží v měsících zimních. Tím se stává, že obě stanice nemají dostatečný evidenční přehled […] Zůstane-li platebna „Solidarität“ v rukou Schlagnera, nebo některého jeho přítele, bude v několika málo měsících Trčkov s okolím úplně hitlerovským, o což se přičiní nejen Schlagner sám, ale i členové „Bund der Deutschen“ a „Turnverein“ a hlavně „Ortsgruppe NSDAP v Kaiserswalde v Německu.“46/ Dne 19. května 1935 se konaly se konaly v Československu volby do Poslanecké sněmovny Československé republiky. V Trčkově byla NÁ, Berní rula. Generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651. I., II. Praha 2003. 45/ SOkA Náchod, OÚ Nové Město nad Metují, Presidiální spisy, 1932, č. 209 dův. 46/ SOkA Náchod, OÚ Nové Město nad Metují, hlášení stanice Kunštát v Čechách Zemskému četnickému velitelství v Praze čís. 45 z 19. března 1934.

110


volební místnost umístěna v čp. 83 (hostinec Růženy Ráslerové), voličské oprávnění mělo 244 obyvatel, bylo odevzdáno úhrnem 228 platných hlasů, z toho nadpoloviční většina pro Henleinovu sudetoněmeckou stranu (121 hlasů), která se tak zde umístila na prvním místě, a na druhém místě bylo 98 hlasů odevzdáno pro Německou sociálně demokratickou dělnickou stranu.47/ Jak je vidět, obec se výrazně nacifikovala. Již v roce 1936 existovala v Trčkově místní skupina Sudetoněmecké strany, jedním z jejích aktivistů byl Wilibald Kleiner z čp. 26 a jako předseda vystupoval August Schlagner, který hodlal uspořádat v Trčkově 16. 11. 1936 veřejnou schůzi, která mu však nebyla Okresním úřadem v Novém Městě nad Metují povolena. Augustin Schlagner však místo ní svolal schůzi „důvěrnou“, které se zúčastnilo asi 100 osob.48/ I v roce 1937 Aug. Schlagner (je v hlášeních charakterizován jako „fanatický předák strany SdP v Trčkově“) svolával v Trčkově schůze SdP, jak je zaznamenáno v úředních spisech. Trčkov byl v roce 1938 připojen k Německu, místní muži narukovali do wehrmachtu a v bojích na okupovaných územích napadaných států umírali za národněsocialistickou myšlenku. V roce 1945 byla obec opět připojena k Československé republice a na základě rozhodnutí velmocí bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Stav osídlení roku 1945 byl následující (jména 160 obyvatel, přičemž nejsou zcela jistě podchycena všechna příjmení tehdy zde bydlících či přihlášených obyvatel):49/ BARTSCH, DOHNALEK, DÖRNER, FICKER, FINGER, FREIWALD, GOTTWALD, GUDER, KLEINER, KREUSEL, LANDAU, PETERSIK, PEUKER, RÁSL, RIESNER, SACKL, SCHREIBER, SCHLAGNER, SLAGNER, TEUNER, URBAN, WENZL, ZEUNER. Tento neúplný seznam obyvatel Trčkova, zřejmě ne vždy správně napsaný, dokazuje průběžný příliv dalšího obyvatelstva koncem XIX. a ve XX. století, ale také vykazuje oproti sedmdesátým letům XIX. století postupující germanizaci: např. z Petříka je již Petersik, z Kejvala je Gewalt atd. Ještě před rozhodnutím Postupimské konference bylo 7. 6. 1945 vypovězeno z Trčkova 168 osob (odešly zřejmě do Kladska) a k pozdějšímu, zřejmě již organizovanému odsunu, bylo připraveno 34 osob. A 26. 7. 1945 bylo v Trčkově 16 českých obyvatel (mužů, žen a dětí).50/ Později byli v obci ubytováni řečtí emigranti a půdu obdělával státní statek, ale doosídlení se nepodařilo. 47/ NA Praha, fond Ministerstvo vnitra – stará registratura, odd. 7, inv. č. 6893, sign. 7/1, k č. 2704. Další občané Trčkova volili Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (3), Československou stranu lidovou (3), Německou křesťanskosociální lidovou stranu (1), Komunistickou stranu Československa (1) a Československou stranu živnostensko-obchodnickou (1). V politickém okrese Nové Město nad Metují bylo odevzdaných hlasů 1675 hlasů pro Henleinovu SdP, čímž se tato strana stala 3. nejsilnější stranou v okrese. 48/ SOkA Náchod, OÚ Nové Město nad Metují, Presidiální spisy 1936. 49/ SOkA Náchod, ONV Nové Město nad Metují, sign. III/5a/2 (Seznam Němců, který vykazuje Místní národní výbor v Trčkově roku 1945; jména zřejmě nejsou správně zapsána). 50/ SOkA Náchod, ONV Nové Město nad Metují, sign. III/5a/2 (Odsun Němců, hlášení Místní správní komise v Trčkově). Odsun převážné části německého obyvatelstva ještě koncem května 1945 a poté se týkal v prvé řadě přistěhovalých říšskoněmeckých státních příslušníků, dále německojazyčného obyvatelstva, podporujícího záškodníky z Wehrwolfu a potulujících se tlup vojáků německé armády a příslušníků zbraní SS. Je třeba říci, že Trčkov s obyvatelstvem fanaticky vyznávajícím nacionálněsocialistickou ideologii, komunikačně obtížně dostupný a sousedící s dosud německým územím kladským, byl vhodnou základnou pro všechny tyto živly, skrývající se v těsném sousedství v Bystřic-

111


Vzhledem k tomu, že bylo ukončeno osídlení lokality, podstatně se změnila forma zasahování člověka do vývoje krajiny. Měla za následek jak pozitivní, tak i negativní, změny. Vysídlení sice vedlo k určité revitalizaci lesních biotopů a návratu lesních druhů, ale na druhé straně i k opuštění obhospodařovaných luk a rašelinných lesních louček, čímž se zmenšoval prostor pro druhy, které jsou na tyto biotopy vázány. Zejména v rovinatých částech trčkovského území pokračovalo lesnické hospodaření s důrazem na pěstování smrku a značná část lesních louček s výskytem vzácných druhů zarostla a změnila se ve smrčiny, v lepším případě v olšiny a bučiny s prameništi (ortofoto z roku 1953 dokumentuje větší počet lučních enkláv v trčkovském lesním komplexu – viz http://kontamince.cenia.cz/). Tvář trčkovské krajiny negativně změnily také rozsáhlé meliorace v posledních desetiletích totalitního režimu. Vedly k omezení druhově bohatých podmáčených až vlhkých luk, jejichž zbytky jsou dnes chráněny sítí maloplošných chráněných území, i k poškození některých již chráněných lokalit (viz např. PR Bedřichovka, PR Trčkovská louka). Do soustavy Natura byly v širším území Trčkova, jako v jediném území v CHKO Orlické hory i širším regionu Orlických hor a Podorlicka, zahrnuty lokality vybrané jak na základě tzv. „ptačí směrnice“ Evropské unie (evropská směrnice č. 79/409/ EHS), tak i na základě „směrnice o stanovištích“ (evropská směrnice č. 92/43/EHS). V rámci regionální sítě evropsky významných lokalit mají trčkovské lokality vynikající postavení, které dokazuje nejen jejich vysoká koncentrace, ale i kvality oceněné nejvyššími stupni hodnocení vytvořeného pro naturové mapování. Podle „ptačí směrnice“, která chrání unikátní biotopy s evropsky ohroženými druhy ptáků, tu byla s účinností od 20. 10. 2004 vyhlášena první chráněná ptačí oblast v rámci širšího regionu Orlických hor a Podorlicka – Ptačí oblast Orlické Záhoří s rozlohou přes 900 hektarů. Zahrnuje rozsáhlou enklávu lučních porostů a dalších mokřadních biotopů v pravobřežní nivě Divoké Orlice tvořící hranici s Polskem. Území zasahuje od Hraničního lesa jihovýchodně Kunštátu až k Trčkovské hájovně. Podle „směrnice o stanovištích“, která slouží k ochraně přírodních stanovišť a volně žijících rostlin a živočichů (kromě ptáků), je zároveň jako evropsky významná lokalita (dále jen EVL) evidován celý horní meandrující tok Divoké Orlice mezi Trčkovem a Zemskou branou včetně nivy a údolí některých pravostranných přítoků. Toto území s tzv. kombinovanou ochranou stanovišť a druhů o rozloze přes 181 hektarů je registrováno pod názvem Zaorlicko. Oblast Trčkova na severovýchodním úbočí Malé a Velké Deštné je nadto podle této směrnice chráněna jako EVL Trčkov (území s ochranou přírodních stanovišť – předmětem ochrany jsou především acidofilní a květnaté bučiny a podmáčené smrčiny) o rozloze přibližně 432 hektarů. Oblast je v rámci územních systémů ekologické stability hodnocena jako nadregionální biocentrum (dále jen NRBC) Trčkov. EVL i NRBC Trčkov zahrnují většinu chráněných území (kromě Bedřichovky, která je součástí EVL Zaorlicko), která byla vyhlášena původně v roce 1982 v kategorii chráněných přírodních výtvorů (dále jen kých horách a pohybujících se bez respektu státních hranic (srv. např.: Vladimír ŠLOSAR – Jana SÁGNEROVÁ, Československá armáda a německá menšina v roce 1945. In: Vojenský historický archiv. Ročenka 2009. Praha 2009, s. 35–221).

112


CHPV). Později byla jejich územní ochrana přehodnocena a zvýšena. V současnosti jde o národní přírodní rezervaci Trčkov, přírodní rezervace Hraniční louku, Trčkovskou louku a Bedřichovku a přírodní památku Velkou louku. Další hodnotnější lokality území jsou registrovány jako významné krajinné prvky (dále jen VKP), nebo v rámci územního systému ekologické stability jako lokální biocentra (dále jen LBC) – VKP Trčkovský lom, LBC Na Harfě. Oblastí prochází naučná stezka Bedřichovka. Ptačí oblast Orlické Záhoří Byla zřízena pro ochranu populace zvláště chráněného a silně ohroženého chřástala polního (Crex crex) a jeho biotopu. Zahrnuje větší část PR Trčkovská louka (tj. i část EVL Trčkov) a Bedřichovka, soustavu Bedřichovských vodních nádrží i přírodovědecky cenné údolí meandrujícího horního toku technicky neupravené Divoké Orlice, které je také součástí Zaorlicka. Je jen symbolické, že se nachází poblíž rodiště našeho nejvýznamnějšího regionálního ornitologa Karla Plachetky (nar. 1877 v Bedřichovce, zemř. 1961 v Rychnově n. Kn.). Kromě chřástala se tu vyskytují např. i brkoslav severní (Bombycilla garrulus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), ledňáček říční (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a další (viz PR Bedřichovka a Trčkovská louka). V údolí nejhořejšího toku Divoké Orlice mezi Kunštátem a Trčkovem byly evidovány některé velmi cenné druhy cévnatých rostlin, které nebyly později registrovány v rezervacích zahrnutých do Ptačí oblasti. Patří k nim mimo jiné i fytogeograficky významné karpatské migroelementy hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), které tu dosahovaly severozápadní hranice svého rozšíření. Hlavinka horská je ale dnes považována za vyhynulý druh Orlických hor a jejich podhůří a nezvěstný druh východních Čech, od Trčkova byla doložena naposledy koncem 19. století.51/ Od roku 2005 je součástí Ptačí oblasti soustava Bedřichovských vodních nádrží vybudovaná na zatrubené Bílé Orlici v pastvině mezi komunikacemi Šerlich – Bedřichovka a Bedřichovka – Trčkov. Kaskádovitě uspořádané průtočné vodní nádrže (640 m2, 830 m2 a 1212 m2) s několikahektarovým mokřadem s prstnatcem májovým pravým (Dactylorhiza majalis subsp. majalis) jsou dalším zdejším refugiem vzácné květeny a zvířeny. Stejně jako ve všech chráněných územích oblasti se i zde již rozmnožují čolci horský a obecný (Triturus alpestris, T. vulgaris), žijí tu ropucha obecná (Bufo bufo) a zmije obecná (Vipera berus). Byl zde zaznamenán výskyt vážky ploské (Libellula depressa), šídla modrého (Aeshna cya51/ František PROCHÁZKA, Rozšíření vstavačovitých rostlin v Orlických horách. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur. (dále jen: AMR), 6, Hradec Králové 1964, s. 87–108 (autor zde uvádí mimo jiné několik dosud nepublikovaných nálezů od Trčkova podložených herbářovými položkami v hradeckém a pardubickém muzeu – např. Košťálův herbářový doklad smrkovníku plazivého (Goodyera repens) a doklad o výskytu hlavinky horské (Transteinera globosa) z roku 1897); TÝŽ, Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum Jacq.) v jihovýchodní části Orlických hor. Listy Orlického muzea, 1, 1968, s. 103–110; TÝŽ, Květena. In: Zbyněk ROČEK (Ed.), Příroda Orlických hor a Podorlicka, Praha 1977, s. 337–402 (floristické údaje z údolí Divoké Orlice mezi Kunštátem a Trčkovem); Karel KOPECKÝ, Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum Jacq.) v Orlických horách. Zpr. Čs. Bot. Společ. (dále jen: ZČSBS), 13/3, Praha 1978, s. 163–173.

113


nea), potápníků (Dytiscus sp. div.). V blízkém okolí byli evidováni např. tesařík pižmový (Aromia moschata), květní tesaříčci aj.52/ Evropsky významná lokalita Zaorlicko Vznikla rozšířením původně navržené lokality Divoká Orlice, která zahrnovala pouze vlastní tok řeky.53/ Předmětem druhové ochrany je zde důležitý živočišný bioindikátor – drobná silně ohrožená rybka vranka obecná (Cottus gobio), jejíž přítomnost prokazuje mimo jiné vhodnost toku pro chov lososovitých ryb. Je aktivní večer a v noci a ve dne se ukrývá pod kameny. Vhodným prostředím pro ni jsou tedy hlavně mělké úseky řek s kamenitým dnem a trsy trav, což horní, převážně přirozený, tok Divoké Orlice splňuje. Lokalita je pro vranku v ČR vysoce významná, její zachovalost pro chráněný druh je skvělá (nejvyšší stupeň hodnocení zachovalosti). V horní části Divoké Orlice ovlivňované tahem ryb z Pastvinské přehrady se hojně vyskytuje i v ČR kriticky ohrožená mihule potoční (Lampetra planeri), která vyhledává říční náplavy. Vzácné tu nejsou především pstruh obecný potoční (Salmo trutta morpha fario), noční dravec mník jednovousý (Lota lota), na některých místech se udržuje střevle potoční (Phoxinus phoxinus), preferující méně proudící vodu. Vyskytují se tu i lipan podhorní (Thymallus thymallus), jelci tloušť a proudník (Leuciscus cephalus, L. leuciscus) a úhoř říční (Anquilla anquilla). Stav rybí osádky v posledních letech silně ovlivňuje vydra (Lutra lutra). U Orlického Záhoří, Nové Vsi a Zelenky se na řece na přelomu tisíciletí (2000–2001) a opět v současnosti objevil evropsky ohrožený bobr evropský (Castor fiber). Předpokládá se, že ke vzniku jeho zdejší populace přispěli jedinci migrující z přilehlých oblastí Polska, kde byli vysazeni. Bobr je zástupcem původní savčí fauny ČR, ale zhruba od poloviny 18. století do jeho osudu natolik zasáhl člověk, že jeho populaci vyhubil. Po krátké epizodě oživení výskytu v polovině 19. století na jihu Čech se u nás znovu objevil (nepočítáme-li epizodní výskyt v roce 1967 na Děčínsku) díky přirozené migraci z Rakouska, Německa a Polska i repatriačnímu programu až v polovině sedmdesátých let 20. století. Populace v Zaoorlicku není ale evropsky významná. Kromě vranky jsou v tomto území s kombinovanou ochranou chráněny údolní lužní lesy (podsv. Alnenion glutinoso-incanae) se vzácnějším společenstvem s olší šedou (as. Alnetum incanae, viz PR Bedřichovka), které jsou mikroklimaticky podmíněné vysokou vzdušnou a půdní vlhkostí, a floristicky bohaté květnaté trojštětové louky (sv. Polygono-Trisetion) s typickými bylinami vyšších poloh. S naším Zaorlickem na polské straně souvisí naturová lokalita Dzika Orlica zahrnující území o téměř 100 hektarů větší a přírodovědecky zachovalejší s nejzachovalejšími porosty olšin s olší šedou v celých polských Sudetech aj.54/ 52/ Michal GERŽA, NATURA 2000 v Orlických horách, jejich podhůří a v Poorličí. Panorama, 13, 2005 (dále jen GERŽA 2005), s. 63–70; Josef HÁJEK, Noční monitoring chřástala polního v ptačí oblasti Orlické Záhoří. Orlické hory, 1/2, Rychnov nad Kněžnou 2005, s. 5 (včetně mapy Ptačí oblasti a zákresu nejhojnějšího výskytu chřástala polního); Jan MOCEK, Ptačí oblast Orlické Záhoří. Propag. skládačka Správy CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou 2005; Miloslav HROMÁDKO a kol., Ptáci Orlických hor (dále jen: HROMÁDKO a kol. c. d.). Dobré 2005. 53/ Michal GERŽA, Lokality soustavy Natura 2000 v Orlických horách. Část 4. Panorama, 19, 2011, s. 19–25. 54/ Miloš ANDĚRA, Jaroslav ČERVENÝ, Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze. IV. Hlodavci (Rodentia) – část 3. Veverkovití (Sciuridae), bobrovití (Castoridea), nutriovití (Myocastoridae). Praha 2004; GERŽA

114


NPR Trčkov Na východních až jižních, převážně poměrně strmých, svazích Zadní hory (Doupnatá) mezi silnicí z Bedřichovky do Zadního Trčkova a silnicí ze Šerlichu do Bedřichovky je v nadmořské výšce asi 760–920 metrů chráněn rozlehlý zbytek vysoce produktivního lesního porostu o rozloze přes 65 hektarů s téměř 23 hektarů rozsáhlým ochranným pásmem. Ve střední části se na vápníkem bohatší půdě zachoval fragment téměř 200 let starého bukového porostu, který je nejzachovalejším lesem pralesovitého charakteru v Orlických horách. Svým složením se přibližuje přirozeným porostům Orlických hor a uchovává autochtonní (místní) provenienci všech hlavních orlickohorských dřevin – smrku ztepilého (Picea abies), buku lesního (Fagus sylvatica), jedle bělokoré (Abies alba) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus), které tu dosahují mimořádných rozměrů, jedle zde tvoří i tzv. čapí hnízda. Při isoenzymové analýze genetické odlišnosti zdejšího smrku (hlavní předmět ochrany) bylo zjištěno, že vykazuje některé znaky, které další studované orlickohorské smrkové populace postrádají. Problematika ale vyžaduje další studium. Větší část zřejmě původních květnatých bučin (as. Dentario enneaphylli-Fagetum) byla v důsledku podpory pěstování smrku, zejména na úkor jedle (smrk cca 63 % oproti přirozenému zastoupení 38%, jedle 1 % oproti přir. 24 %), natolik pozměněna, že je dnes spíše přiřaditelná k acidofilním bučinám (sv. Luzulo-Fagion, as. Calamagrostio villosae-Fagetum). V současnosti je ponechávána přirozenému vývoji. Květnaté bučiny se v NPR dosud vyskytují pouze na dvou mikrolokalitách v severovýchodní a jihovýchodní části. Na strmých svazích ostře zaříznutého údolí pstruhového Prostředního potoka provázených menšími skalními výchozy a sutí se nacházejí suťové porosty klenových bučin (as. Aceri-Fagetum). Významným fenoménem rezervace je množství lesních pramenišť (tř. Montio-Cardaminetalia), které se nacházejí hlavně ve střední a západní části. Ještě v padesátých letech minulého století byla u Prostředního potoka řada rašelinných louček – viz obr. 1, které postupně ustoupily lesu. V jejich fragmentech se do devadesátých let vyskytovaly některé cenné rostliny, které dnes doplňují lokální soupis nezvěstných a vyhynulých druhů území. Současná luční společenstva tvoří fragmenty sušších mezofilních luk (sv. Arrhenatherion elatioris, as. Trifolio-Festucetum rubrae) v jihovýchodním cípu rezervace, břehy potoka provázejí devětsilové nivy (sv. Petasition officinalis).55/ Rezervace byla zejména v posledních letech předmětem výzkumu řady přírodovědných oborů a všechny průzkumy prokázaly její vysokou hodnotu. 2005; Michal GERŽA, Lokality soustavy Natura 2000 v Orlických horách. Část 2. Panorama, 17, 2009, s. 13–20; TÝŽ, Lokality soustavy Natura 2000 v Orlických horách. Část 3. Tamtéž, 18, 2010, s. 33–38. 55/ Václav MAREŠ, Navržená rezervace u Trčkova v Orlických horách. Práce a Studie – Př., 3, Pardubice 1971, s. 135–144 (včetně zhodnocení historického vývoje lokality); Rudolf MIKYŠKA, Die Wälder der böhmischen mittleren Sudeten und ihrer Vorgebirge. Rozpr. Čs. Akad. Věd, ser. math.-natur., 82/3, Praha 1972, s. 1–162; Dušan KACÁLEK, O přirozených lesích Orlických hor. Panorama, 12, 2004, s. 35–49; Jiří DOSTÁLEK – Josef KUČERA, Botanický inventarizační průzkum NPR Trčkov (dále jen DOSTÁLEK – KUČERA c. d.). Ms., 2004 (depon. in: Správa CHKO Orlické hory Rychnov nad Kněžnou – dále jen: Správa CHKO OH); Michal GERŽA, Lokality soustavy Natura 2000 v Orlických horách. Část 1 (dále jen: GERŽA 2008). Panorama, 16, 2008, s. 3–8; KOLEKTIV, Plán péče o Národní přírodní rezervaci Trčkov na období 2011–2022 (dále jen: KOLEKTIV c. d.). Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH).

115


Mykologické kvality dokládá zjištěný výskyt přes 230 druhů hub včetně např. vláknice štětinaté (Clytocybe hystrix), která tu byla nalezena poprvé ve východních Čechách, jde o jedinou známou lokalitu Orlických hor s vzácným kotrčem Němcovým (Sparassis nemecii), poprvé ze širšího regionu Orlických hor Podorlicka byl odtud doložen měkkouš kadeřavý (Plicaturopsis crispa) aj.56/ Byly tu registrovány cenné mechy a játrovky, jako kupř. vápnomilný epifyt mechovec Sommerfeltův (Camphylophyllum sommerfeltii), z Orlických hor známý pouze ještě z bučiny na vrcholu Bukové hory, z našich hor dosud neznámý břehovec měkký (Hygrohypnum molle) nebo trsenka hladká (Jungermannia leiantha).57/ Ke zvláště chráněným, nebo v rámci ČR, pouze východních Čech, nebo regionu, ohroženým cévnatým rostlinám patří průvodce květnatých bučin hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis, který ale indikuje hlavně vápnomilné bučiny as. Cephalanthero-Fagetum), kyčelnice devítilistá a hlíznatá (Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera), rozrazil horský (Veronica montana) a vikev lesní (Vicia sylvatica), klenových bučin čarovník alpský (Circaea alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), mléčivec horský (Cicerbita alpina), papratka horská (Athyrium distentifolium) a žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium) a acidofilních bučin až smrčin pérnatec horský (Lastrea limbosperma), vranec jedlový (Huperzia selago) a žebrovice různolistá (Blechnum spicant). K významným druhům lesních pramenišť náleží blatouch bahenní poléhavý (Caltha palustris subsp. procumbens), bledule jarní (Leucojum vernum), řeřišnice křivolaká (Cardamine flexuosa), starček potoční (Tephroseris crispa), violky bahenní a dvoukvětá (Viola palustris, V. biflora) a vrbovky alpská, bahenní a tmavá (Epilobium alpestre, E. palustre, E. obscurum). Fragmenty luk mimo jiné provázejí kokrhel menší (Rhinanthus minor), kontryhel lysý (Alchemilla glabra), pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides) a vemeníky (Platanthera spp.), devětsilové nivy prvosenka vyšší pravá (Primula elatior subsp. elatior) a pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius). Dalšími významnými druhy území jsou kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), plavuně pučivá a vidlačka (Lycopodium annotinum, L. clavatum), podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria subsp. squamaria), prstnatce Fuchsův pravý (Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii) a májový pravý, pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a svízel

56/ Věra SAMKOVÁ, Mykologický průzkum v CHKO Orlické hory. Panorama, 14, 2006, s. 85–88; Josef HÁJEK, Vzácné houby Orlických hor (dále jen: HÁJEK 2008). Tamtéž, 16, 2008, s. 62. 57/ Štěpán KOVAL – Magda ZMRHALOVÁ, Monitoring evropsky významného druhu Buxbaumia viridis (Mong. Ex Lam. & DC) Brid. Ex Mong. & Nestl. v CHKO Orlické hory v roce 2010. Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH); KOLEKTIV c. d.

116


hercynský (Galium saxatile).58/ Poslední botanický výzkum59/ tu již nepotvrdil dříve uváděné biku sudetsku (Luzula sudetica), čarovník prostřední (Circaea x intermedia), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) – nejvýše položená lokalita ve východních Čechách, hruštičku menší (Pyrola minor), kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine subsp. helleborine), lilii cibulkonosnou, ostřice Davalovu a rusou (Carex davalliana, C. flava agg.), pcháč potoční (Cirsium rivulare), pižmovku mošusovou (Adoxa moschatellina), prhu arniku (Arnica montana), protěž norskou (Gnaphalium norvegicum), růži převislou (Rosa pendulina), suchopýry širolistý a úzkolistý (Eriophorum latifolium, E. angustifolium), svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), vrbu slezskou (Salix silesiaca) a zimolez černý (Lonicera nigra). Zřejmě odtud pocházely i později neověřené Čelakovského údaje60/ o výskytu vzácných lesních druhů – bradáčku srdčitého (Listera cordata), kapradiny laločnaté (Polystichum aculeatum), korálice trojklanné (Corallorhiza trifida) a smrkovníku plazivého (Goodyera repens). Území je pozoruhodné zoologicky. Byly odtud popsány některé nové druhy pro vědu, jako např. pilatka (Entomacis hajeki), zástupci dvoukřídlých (Telmatoscopus hajeki a Ulomyia vaseki) pojmenovaní podle bývalých pracovníků CHKO Orlické hory Ing. Josefa Hájka a Miloše Vaška. Z lokality pochází několik prvonálezů hmyzu, tj. nových druhů pro Českou republiku. Patří k nim kupř. pilatka Aglaostigma lange a zástupci blanokřídlých Pantoclis mese a Zygota croton z čeledi vejřitkovití (Diapriidae) – parazitoidů dvoukřídlého hmyzu (Diptera). Vysoká diverzita zástupců této čeledi v NPR dokládá výraznou zachovalost ekosystému lokality. Byl zde nalezen také pralesní reliktní brouk Rhizophagus brancsiki, který je charakteristickým druhem původních bukojedlových lesů a z ČR je znám již jen ze 2 lokalit (Hluboká n. Vl., Lány) aj. Z motýlů je odtud doložen např. v ČR ohrožený 58/ František PROCHÁZKA a kol., Příspěvek ke květeně severovýchodních Čech I. (dále jen: PROCHÁZKA a kol. 1967). AMR, 7, 1967, s. 43–66; TÝŽ, Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšíření chráněných druhů rostlin. Hradec Králové 1980; TÝŽ, Příspěvek ke květeně severovýchodních Čech II. AMR, 16, 1981 (článek obsahuje mimo jiné významné floristické údaje známého trčkovského lesníka J. Mertlíka – kupř. první a dosud snad jedinou lokalitu hadího jazyka obecného (Ophioglossum vulgatum) registrovanou v Orlických horách, která byla zároveň nejvýše položenou lokalitou druhu zjištěnou ve východních Čechách); Josef KUČERA, Inventarizace prostoru „Zadního Trčkova“. Ms., 1986 (depon. in: Správa CHKO OH); Helena FALTYSOVÁ – Petr RYBÁŘ, Chráněný přírodní výtvor Trčkov. Závěrečná zpráva o vertebratologické a botanické inventarizaci. Ms., 1988 (depon. in: tamtéž); Josef KUČERA – Emil HADAČ – Věra HADAČOVÁ, NPR Trčkov (seznam cévnatých rostlin). Ms., 1997 (depon. in: tamtéž); Josef KUČERA, Výsledky floristického minikurzu ve Zdobnici (dále jen: KUČERA 2003). Panorama., 22/2, 2003, s. 1–16 (soupis cévnatých rostlin nalezených na 21 lokalitách v roce 2003 včetně NPR Trčkov, PR Hraniční louka, PR Trčkovská louka, PP Velká louka); DOSTÁLEK – KUČERA c. d.; Michal GERŽA, O změnách květeny Orlických hor v průběhu 20. století. Panorama, 15, 2007, s. 17–26 (mapky historického a současného výskytu vzácných druhů cévnatých rostlin zahrnují i údaje z okolí Trčkova); KOLEKTIV c. d. 59/ DOSTÁLEK – KUČERA c. d. 60/ Ladislav ČELAKOVSKÝ, Prodromus der Flora von Böhmen (dále jen: ČELAKOVSKÝ 1881). Archiv für naturwissenschaftliche Landesdurchforschung Böhmen, 4, Prag 1981, s. 693–955 (autor uvádí kromě v textu jmenovaných druhů od Trčkova řadu dalších svých a Freynových nálezů. Ani výskyt některých dalších z nich tu nebyl v posledních desetiletích potvrzen – klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) aj.); TÝŽ, Prodromus květeny české (dále jen: ČELAKOVSKÝ 1883). Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 4, Praha 1883, s. 677–944.

117


a regionu velmi vzácný pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina), jehož populace byla na lukách u Orlického Záhoří zdecimována odvodňováním. Malakozoologický průzkum zde prokázal výskyt 36 taxonů měkkýšů, včetně 3 vodních druhů. K nejvýznamnějším patří suchozemští plži – v rezervaci hojný zoogeograficky významný druh našeho regionu východoalpská vřetenatka tmavá (Macrogastra badia), která se v ČR mimo Orlické hory a Králický Sněžník vyskytuje izolovaně pouze na Šumavě. Častější tu jsou i boreoalpínské prvky – blyštivka skleněná (Perpolita petronella) a vrásenka pomezní (Discus ruderatus) nebo skelnička zjizvená (Vitrea subrimata).61/V Prostředním potoce se kromě pstruha obecného potočního vyskytují také lipan podhorní a vranka obecná. Z dalších živočichů byli v NPR zaznamenáni např. i mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), početná populace čolka horského i čolek obecný, zmije obecná, ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anquis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix). Z ptáků tu byli zjištěni např. krahujec obecný (Accipiter nisus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), čáp černý (Ciconia nigra), sýc rousný (Aegolius funereus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) s nejvýše položeným hnízdem v Orlických horách, krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropentý (Nucifraga caryocatactes), křivka obecná (Loxia curvirostra), kos horský (Turdus torquatus), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) aj. Ke zdejším savcům patří netopýři (Microchiroptera spp.) i plšík lískový (Muscardinus avellanarius) aj. Žije zde populace jelena (Cervus elaphus) a srnce obecného (Capreolus capreolus), jejíž početnost narostla v osmdesátých letech minulého století a která způsobuje značné škody okusem a loupáním.62/ PR Bedřichovka Především ornitologicky cenná, zhruba desetihektarová, rezervace na hranici bedřichovského a trčkovského katastru mezi silnicí Bedřichovka – Zadní Trčkov a komunikací k hraničnímu přechodu s Polskem v pravostranné nivě Bílé Orlice se skládá ze dvou částí (horní a dolní louka) spojených ochranným pásmem. Její ornitologická hodnota je umocněna významem botanickým – chrání fragment rašelinné louky (sv. Caricion fuscae) s prameništi, převažující podmáčené květnaté pcháčové louky (sv. Calthion, podsv. Calhenion), tužebníková lada (sv. Calthion, podsv Filipendulenion), trojštětové louky (sv. Polygono-Trisetion) a smilkové trávníky (sv. Violion caninae). Podél přirozeně meandrujícího potoka se nacházejí porosty devětsilových niv (sv. Petasition officinalis), břehové porosty jsou v severovýchodní části tvořeny hlavně vrbinami (sv. Salicion triandrae) a v části jihozápadní olšinami s olší šedou (as. Alnetum incanae). Luční společenstva, která tvoří asi 70 % rezervace, zde byla po staletí spojena s činností člověka, který je částečně kosil a jejich sušší části využíval snad i jako pole a pastviny. Kosení bylo obnoveno v roce 1993. Vlivem vodohospodářských úprav kolem Orlického Záhoří za totality lokalita čás61/ Jaroslav HLAVÁČ, Inventarizační malakozoologický průzkum NPR Trčkov (CHKO Orlické hory) za období 2008–2009. Ms., 2009 (depon. in: Správa CHKO OH); KOLEKTIV c. d. 62/ Tomáš BĚLKA, Inventarizace ptáků SPR Zadní hora – Orlické hory. Ms., 1986 (depon in: Správa CHKO OH); HROMÁDKO a kol. c. d.; Jan MACEK – Pavel CHVOJKA – Jaroslav JEŽEK, 10 let entomologického výzkumu v CHKO Orlické hory (dále jen: MACEK a kol. 2005). Panorama, 13, 2005, s. 105–112; HÁJEK 2008; KOLEKTIV c. d.

118


tečně ztratila svůj ochranářský význam. Byl regulován a ve střední části napřímen potok při její hranici a změněno druhové složení jeho doprovodné zeleně včetně nevhodné výsadby severoamerického topolu balzámového (Populus balsamifera). Do střední vodoteče byl vyústěn odpad ze septiku dvou chat Bedřichovky a v cípu silnice u křižovatky silnic bylo zřízeno staveniště. Tím byla horní louka prakticky zničena a zachovala se pouze dolní část, i když je chudší než chráněné louky u Trčkova.63/ Byly tu mimo jiné nalezeny ryzec lemovaný (Lactarius aspideus) s fialovějícím mlékem rostoucí pod vrbami a pod břízami rastoucí ohrožený ryzec osténkatý (L. spinosulus) s osténkatě šupinovitým kloboukem. V průběhu botanického výzkumu tu bylo evidováno kolem 210 taxonů cévnatých rostlin. Většina ochranářsky významných druhů se nachází v pcháčových a rašelinných loukách. Patří k nim zejména upolín nejvyšší a prstnatec májový pravý, ale také jetel kaštanový (Trifolium spadiceum), kozlík dvoudomý, lipnice namodralá (Poa humilis), ostřice dvouřadá (Carex disticha) a rusá, prvosenka vyšší pravá, sítina niťovitá (Juncus filiformis), starček potoční, svízel severní pravý, škarda měkká čertkusolistá, vrbovka bahenní, ale i některé druhy dalších společenstev. Dále tu byly mimo jiné registrovány kerblík lesklý (Anthriscus nitida), kokrhel větší (Rhinanthus major), kýchavice bílá Lobelova, pcháč potoční a pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), který má v Orlických horách spíše ojedinělé výskyty, řebříček bertrám (Achillea ptarmica), suchopýry širolistý a úzkolistý, vrba slezská, a žluťucha orlíčkolistá a u zbořenišť čechřice vonná (Myrrhis odorata) a všedobr horský (Imperatoria ostruthium). Údaj o zdejším výskytu archeofytního plevele sveřep stoklasa (Bromus secalinus), který tu byl nalezen v roce 1980 (i v PR Trčkovská louka), je posledním záznamem o jeho výskytu v regionu Orlických hor a Podorlicka. Je považován za vyhynulý druh východních Čech. Nověji nebyly ověřeny kupř. nálezy prhy arniky, růže převislé, sítiny kostrbaté (Juncus squarrosus) aj.64/ Rezervace je součástí Ptačí oblasti Orlické Záhoří – zoologickou inventarizací tu bylo registrováno 52 druhů ptáků, z nichž přes 40 tu pravidelně hnízdí. Z dosud nejmenovaných v rámci Ptačí oblasti lze uvést např. bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), hýla rudého (Caprodacus erythrinus), krutihlava obecného (Jynx torquilla), křepelky polní (Coturnix coturnix), lejska šedého (Muscicapa striata), pěnice vlašské (Sylvia nisoria) aj. Lokalita je stejně jako všechna zdejší chráněná území cenná i herpetologicky a entomologicky. Vyskytuje se tu značné množství hmyzu, hlavně motýlů.65/ 63/ Helena NOVÁKOVÁ, Závěrečná zpráva o inventarizaci vegetačního krytu – návrh CHN Bedřichovka (dále jen: NOVÁKOVÁ 1978a). Ms., 1978 (depon. in: AOPK ČR Praha); Alžběta ČEJKOVÁ a kol., Plán péče o Přírodní rezervaci Bedřichovka 2011–2016 (dále jen ČEJKOVÁ a kol. 2010b). Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH). 64/ PROCHÁZKA a kol. 1967; NOVÁKOVÁ 1978a; Irena MARTÍNKOVÁ, Historický výskyt rostlin „Červené knihy ČSR“ v CHKO Orlické hory v porovnání se současností (dále jen MARTÍNKOVÁ c. d.). Ms. (speciální pomaturitní studium), 1989 (depon. in: Správa CHKO OH); Marie ČERMÁKOVÁ, Generel místního systému ekologické stability Orlické Záhoří. Textová a tabulková část (dále jen ČERMÁKOVÁ c. d.). Ms., 1992 (depon. in: ORR MÚ Rychnov nad Kněžnou); Josef KUČERA, Závěrečná zpráva o botanickém inventarizačním průzkumu přírodní rezervace Bedřichovka. Ms., 1993 (depon. in: Správa CHKO OH); ČEJKOVÁ a kol. 2010b. 65/ Petr RYBÁŘ, Bedřichovka (IP ornitologický). Ms., 1978 (depon. in: Správa CHKO OH); Tomáš BĚLKA, Závěrečná zpráva o ornitologickém a teriologickém průzkumu přírodní rezervace Bedřichovka. Ms., 1993 (depon. in: tamtéž); Miloslav HROMÁDKO a kol., Dílčí zprávy z monitoringu hnízdících druhů v PR Bedřichovka. Ms., 2004, 2005, 2007 (depon. in: tamtéž); ČEJKOVÁ a kol. 2010b.

119


PR Hraniční louka Rezervace se nachází při hranici s Polskem v pravobřežní nivě meandrujícího hraničního Černého potoka v lesním komplexu severoseverovýchodně Zadního Trčkova. Předmětem ochrany je přes 50 let neobhospodařovaná bezlesá enkláva s poměrně rozsáhlou mozaikou pcháčových luk (podsv. Calthenion), ochuzených přechodových rašelinišť (sv. Spagno recurvi-Caricion canescentis), které vznikají mimo jiné ze sukcesně pokročilejších slatinišť evidovaných na sousední Velké louce, a degradačních společenstev ostřicových rašelinných luk (sv. Caricion fuscae) místy s lučními prameništi. Tato společenstva přecházejí na sušších stanovištích v porosty silně degradovaných chudých podhorských smilkových trávníků (sv. Violion caninae). Luční enkláva byla v minulosti pravděpodobně kosena a udržovaná v bezlesém stavu nejméně od první poloviny 19. století. V centrální části je nefunkční síť odvodňovacích příkopů. Od roku 1993 jsou některé partie, zejména podmáčených, luk koseny a probíhají vyřezávky náletových dřevin. Enkláva je členěna pásy lesních porostů vzniklých především z náletu smrku, které na podmáčených místech přecházejí v olšiny. Bohatou květenu a typickou zvířenu hostí zejména přechodová rašeliniště a rašelinné louky s remízky olší. Zásadní význam mají okraje přechodových rašelinišť s nápadnými bulty s dominantními ploníkem obecným (Polytrichum commune), rašeliníky (Sphagnum sp. div.) včetně diagnostického druhu zdejších rašelinišť – r. oblého (S. teres) a suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum) a méně hojným suchopýrem úzkolistým.66/ Bryofloristickým průzkumem tu bylo zjištěno 13 druhů játrovek a 49 druhů mechů. K nejpozoruhodnějším patří měříky oválný a Seligerův (Plagiomnium ellipticum, P. elatum), rašeliník středový (Sphagnum centrale) a koprofilní volatka baňatá (Splachnum ampullaceum) rostoucí na výkalech zvěře, která nebyla doposud v Orlických horách evidována.67/ Většina ochranářsky významných rostlin rezervace se nachází v pcháčových loukách. Patří k nim zejména upolín nejvyšší a prstnatce májový pravý a méně častý Fuchsův pravý, ale také blatouch bahenní poléhavý, prvosenka vyšší pravá, pcháč potoční a svízel severní pravý, ale i druhy dalších společenstev. Sítina niťovitá se vyskytuje i na přechodových rašeliništích a rašelinných loukách. K charakteristickým druhům přechodových rašelinišť a rašelinných luk náleží kozlík dvoudomý, starček potoční a violka bahenní, přechodových rašelinišť vrbovka bahenní a smilkových trávníků svízel hercynský a prha arnika. Dále tu byly zaznamenány cennější diagnostické druhy trojštětových luk (sv. Polygono-Trisetion) kontryhel lysý a škarda měkká čertkusolistá i vysokobylinných širokolistých niv (tř. Mulgedio-Aconitetea) kerblík lesklý, kýchavice bílá Lobelova, violka dvoukvětá a žluťucha orlíčkolistá. Ze stinných míst lesních porostů jsou uváděny kyčelnice cibulkonosná, řeřišnice křivolaká a sedmikvítek evrop66/ KUČERA 2003; Michal DUCHÁČEK, PP Hraniční louka – botanický inventarizační průzkum (dále jen DUCHÁČEK c. d.). Ms., 2004 (depon. in: Správa CHKO OH, orig. ČSOP Jaroměř); Alžběta ČEJKOVÁ a kol., Plán péče o Přírodní rezervaci Hraniční louka 2011–2022 (dále jen: ČEJKOVÁ a kol. 2010c). Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH). 67/ Táňa ŠTECHOVÁ, Inventarizační průzkum PR Hraniční louka z oboru Bryofloristika. Ms., 2009 (depon. in: Správa CHKO OH).

120


ský. Významný je nedávný nález několika desítek exemplářů chráněného a kriticky ohroženého jednokvítku velekvětého (Moneses uniflora).68/ Rašeliništní biotopy hostí reliktního horského slíďáka tmavého (Alopecosa pinetorum) – první údaj z Orlických hor. Vysokou faunistickou kvalitu rezervace potvrzují i další zjištěné druhy pavouků69/ a např. výskyty vzácných vodních brouků a početné populace typického druhu horských a podhorských luk a lesních světlin okáče černohnědého (Erebia ligea), který se vyskytuje zejména nad vrstevnicí 800 m n. m. Do Černého potoka pronikají v obdobích vyšších průtoků vranky obecné. K vzácným oboživelníkům a plazům kromě čolků a zmije i ještěrka živorodá. Z ptáků tu byli mimo jiné evidováni jeřáb popelavý (Crus crus), čáp černý, krkavec velký, budníček lesní (Phyloscopus sibilatrix) aj. V PR se hojně shromažďuje jelení zvěř.70/ PR Trčkovská louka Rezervace louka se nachází v pravobřežní nivě Prostředního potoka pod okrajem lesního komplexu u hájovny v Zadním Trčkově. Předmětem ochranářského zájmu tu jsou zbytky vegetačně bohatých polokulturních podhorských luk. Podobně jako v PR Hraniční louka i PP Velká louka se tu maloplošně vyskytují fragmenty přechodových rašelinišť (sv. Spagno recurvi-Caricion canescentis) a ostřicových rašelinných luk (sv. Caricion fuscae), společenstva pcháčových luk (podsv. Calthenion) a smilkových trávníků (sv. Violion caninae). Přibližně čtvrtinu rezervace zaujímají mezofilní louky (sv. Arrhenatherion elatioris), které vznikly částečně z pcháčových luk – i Trčkovská louka byla zasažena melioracemi, případně i z horských trojštětových luk (sv. Polygono-Trisetion). Po upuštění od jejich klasického obhospodařování – kosení po odkvětu trav a jarních rostlin – jejich část zarostla lesem a další část smrkovými nálety a vrbinami, které jsou od roku 1993 likvidovány a louky jsou opět koseny.71/ V průběhu floristického výzkumu tu byly zjištěna řada v rámci ČR, východních Čech nebo regionu v různém stupni ohrožených a vyžadujících pozornost, z nichž některé jsou zvláště chráněné. Patří k nim některé rostliny dosud rostoucí i v blízké NPR Trčkov jako např. blatouch bahenní poléhavý, bledule jarní, čarovník alpský, kozlík dvoudomý, kýchavice bílá Lobelova, mléčivec horský, pětiprstka žežulník pravá, pcháč potoční, prstnatce Fuchsův pravý a májový pravý – v roce 2006 byla jeho zdejší bohatá populace silně poškozena vyrýpáním stovek exemplářů divokými prasaty (zjištěno pracovníky CHKO Orlické hory při hlídání lokality), prvosenka vyšší pravá, sedmikvítek evropský, starček potoční, violka bahenní a vrbovka bahenní. Udržují se zde v NPR již patrně vymizelá bika sudetská a v NPR již nepotvrzené, ale rostoucí v PR Hraniční louka nebo PP Velká louka – prha arnika, suchopýry širolistý a úzkolistý, svízel severní pravý a upolín nejvyšší. Nadto tu 68/ Helena FALTYSOVÁ, Chráněný přírodní výtvor Hraniční louka. Botanický inventarizační průzkum. Ms., 1986 (depon. in: Správa CHKO OH); ČERMÁKOVÁ c. d.; KUČERA 2003; DUCHÁČEK c. d.; ČEJKOVÁ a kol. 2010c. 69/ Antonín KŮRKA, CHKO Orlické hory. Arachnofauna rašelinišť (Výsledky orientačního průzkumu konaného ve dnech 17.–18. 6. 1996). Ms., 1996 (depon. in: Správa CHKO OH). 70/ ČEJKOVÁ a kol. 2010c; Václav KŘIVAN – Aleš JELÍNEK, Zoologický průzkum PR Hraniční louka. Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH). 71/ Josef HÁJEK a kol., Návrh plánu péče o Přírodní rezervaci Trčkovská louka (dále jen HÁJEK a kol. 2010). Ms., 2010 (depon. in: tamtéž).

121


byly zastiženy, stejně jako v sousedních PR nebo PP, všedobr horský, čarovník prostřední, kokrhel menší, jetel kaštanový, lipnice namodralá, psineček psí (Agrostis canina), sítina niťovitá a škarda měkká čertkusolistá. Rostou zde i druhy, které nebyly v okolních chráněných územích zjištěny jako kupř. bříza karpatská (Betula cf. carpatica), jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), všivec lesní (Pedicularis sylvatica) a zdrojovka hladkosemenná (Montia fontana). Nejnověji tu nebyly ověřeny bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii) a kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), které odtud byly uváděny naposledy v šedesátých letech minulého století, chrastavec bratislavský (Knautia x posoniensis), jestřábník myší ouško (Hieracium lactucella), koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina), kruštík širolistý pravý, ostřice chlupatá (Carex pilosa) – sporný údaj (jediný z Orlických hor) z poloviny sedmdesátých let 20. století, růže převislá, sítiny cibulkatá (Juncus bulbosus) a kostrbatá, stejně jako v PR Bedřichovka sveřep stoklasa, vrbovka tmavá a žluťucha orlíčkolistá.72/ Lokalita cenná ornitologicky je součástí Ptačí oblasti Orlické Záhoří. Kromě ptáků jmenovaných u Ptačí oblasti se tu můžeme setkat např. také s různými druhy budníčků (Phylloscopus sp. div.), čápem černým, hýlem rudým, jestřábem lesním, pěnicemi černohlavou i hnědokřídlou (Sylvia atricapilla, S. communis), sedmihláskem hajním (Hyppolais icterina), slukou lesní (Scolopax rusticola), sojkou obecnou (Garrulus glandarius), strakapoudem větším (Dendrocopus major) aj. Z luk v okolí Trčkova pochází nedávná pozorování jeřába popelavého. Rezervace je pozoruhodná i z hlediska entomologického. Byly tu objeveny vzácné pilatky (č. Tethrenididae), z nichž dvě tu byly nalezeny teprve podruhé v ČR. K nejvýznamnějším druhům vázaným na podhorské louky a lesní lemy zde patří dva nosatcovití brouci Plinthus strurmi a Rhinoncus henningsi. Jejich výskyt je velmi významný z faunistického hlediska, protože se jedná o druhy reliktního charakteru s úzkou ekologickou vazbou, která dokládá zachovalost zdejších lučních biotopů. Zajímavostí je také výskyt nápadného černo-žlutého „včelího brouka“ zdobence skvrnitého (Trichius fasciatus), byl tu zastižen zlatohlávek skvrnitý (Oxythyrea funesta) a majka (Meloe spp.) aj. K významným motýlům lokality náleží náš největší denní motýl bělopásek topolový (Limenitis populi) a regionálně významné početné populace typických druhů vlhkých a rašelinných luk – modráska ušlechtilého (Polyomnatus amandus) a ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe) a perleťovce kopřivového (Brenthis ino) aj. V roce 1998 tu byly vyhloubeny tůně na podporu rozmnožování obojživelníků a vodního hmyzu. Kromě i na dalších zdejších lokalitách častých obojživelníků a plazů tu byl překvapivě zaznamenán i kriticky ohrožený, v době páření více či méně modře zbarvený, skokan ostronosý neboli rašelinný (Rana arvalis), který se v ČR vyskytuje na okraji svého areálu a uvádí se, že se nad vrstevnicí 600 metrů již nevyskytuje.73/ 72/ ČELAKOVSKÝ 1881; ČELAKOVSKÝ 1883; PROCHÁZKA a kol. 1967; Helena NOVÁKOVÁ, Závěrečná zpráva o inventarizaci vegetačního krytu – návrh CHN Trčkov – louka. Ms., 1978 (depon. in: Správa CHKO OH); MARTÍNKOVÁ c. d.; ČERMÁKOVÁ c. d.; Josef KUČERA, Současný výskyt zdrojovek (Montia L.) v Orlických horách. Orchis, 14/1, Dobré 1995, s. 9–12; Romana PRAUSOVÁ – Lenka BAŤOVÁ, Přírodní rezervace Trčkovská louka – botanická inventarizace. Ms., 2003 (depon. in: Správa CHKO OH); KUČERA 2003; Josef KUČERA, Kradli orchideje (dále jen: KUČERA 2006). Orlické hory, 2/2, Správa CHKO OH Rychnov nad Kněžnou 2006, s. 1; HÁJEK a kol. 2010. 73/ Petr RYBÁŘ, Zadní Trčkov (IP ornitologický). Ms., 1977 (depon. in: Správa CHKO OH); MACEK a kol. 2005; HROMÁDKO c. d.; HÁJEK a kol. 2010; Václav KŘIVAN – Aleš JELÍNEK, Zoologický průzkum PR Trčkovská louka. Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH).

122


PP Velká louka Nevelké chráněné území (2,34 ha) v mírně svažitém terénu v pravobřežní nivě ohybu Prostředního potoka v lesním komplexu severně Zadního Trčkova chrání krajinářsky působivou zamokřenou rašelinnou luční enklávu. Enkláva, která je patrná na mapě II. vojenského mapování z první poloviny 19. století, byla do 2. světové války udržovaná v bezlesém stavu nejspíše kosením (nebo snad i pastvou), fungovala tu síť odvodňovacích příkopů, která je dnes nefunkční. V roce 1981 byla navržena na vyhlášení přírodní rezervací, od roku byla CHPV. Od osmdesátých let minulého století a zejména od roku 1993 je udržovaná asanačními zásahy – aktivní management spočívá v kontrole a vyřezávce náletu a kosení jednotlivých ploch jednou za 2 až 5 let. V roce 1996 bylo odstřelem vytvořeno na podporu rozmnožování obojživelníků 7 tůněk o přibližném průměru 5 metrů, které zarůstají orobincem. Enkláva je tvořená stejně jako sousední PR komplexem pcháčových (podsv. Calthenion) a rašelinných luk (sv. Caricion fuscae). Nadto tu byla registrována na vlhkých až zvodněných stanovištích na minerálně obohacených vývěrech pramenišť i nevápnitá ostřicovo-mechová slatiniště (sv. Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion). Jde o jednu z nejzachovalejších a nejbohatších ukázek tohoto typu vegetace v Orlických horách. Slatiniště na minerálně bohatším podloží ve východní části PP s bohatým výskytem ostřice Davallovy a se suchopýrem širolistým lze přiřadit k as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii, na neutrálních a kyselých stanovištích se vyskytují ostřice blešní (Carex pulicaris) a tolije bahenní (Parnassia palustris). V západní a centrální části se nacházejí náletové skupiny smrků, na které navazují drobné fragmenty smilkových trávníků (sv. Violion caninae). V bohaté květeně (dosud registrováno přes 180 druhů) byly mimo výše zmíněných taxonů evidovány cenné druhy rostoucí i v blízkých PR Hraniční a Trčkovská louka – blatouch bahenní poléhavý, kokrhel menší, kozlík dvoudomý, kýchavice bílá Lobelova, pětiprstka žežulník pravá, pcháč potoční, prstnatec májový pravý – populace druhu tu byla silně poškozena divokými prasaty jako na Trčkovské louce, prstnatec Fuchsův pravý, prvosenka vyšší pravá, psineček psí, řeřišnice křivolaká, sítiny kostrbatá a niťovitá, starček potoční, suchopýr úzkolistý, svízel severní pravý, škarda měkká čertkusolistá, upolín nejvyšší, violka bahenní, vrbovka bahenní a žluťucha orlíčkolistá. Nadto se tu vyskytují nebo vyskytovaly také bika sudetská, bradáček vejčitý (Listera ovata), čarovník alpský, ostřice rusá, tolije bahenní (Parnassia palustris), violky bahenní a dvoukvětá a vrbovka tmavá. Nověji nebyly ověřeny problematické údaje o výskytu lipnice oddálené (Poa remota) a vrchovištní ostřice chudokvěté (Carex pauciflora), která ale byla od Trčkova uváděna již Čelakovským.74/ Inventarizačními průzkumy je doloženo také pestré složení zdejší mykoflóry i bryoflóry. Z hub jsou významné kriticky ohrožená voskovka juchtová (Hydrocybe russocoriacea) a kuřátka horská (Ramaria largentii) a ohrožený ryzec lilákový (Lactarius lilacinus). Byly tu evidovány 3 druhy játrovek a 29 druhů mechů včetně několika druhů blízkých ohrožení a vyžadujících 74/ ČELAKOVSKÝ 1881; Helena FALTYSOVÁ, Velká louka – doplněk IP 1986. Ms., 1986 (depon. in: Správa CHKO OH); Danuše TUROŇOVÁ, Botanický inventarizační průzkum PR Velká louka. Ms., 1986 (depon. in: tamtéž); ČERMÁKOVÁ c. d.; Josef KUČERA – Radomír ŘEPKA, Soupis druhů PP Velká louka z 15. 7. 1997. Ms., 1997 (depon in: Správa CHKO OH); KUČERA 2003; KUČERA 2006; Alžběta ČEJKOVÁ a kol., Plán péče o přírodní památku Velká louka 2011–2022 (dále jen: ČEJKOVÁ a kol. 2010a). Ms., 2010 (Depon. in: Správa CHKO OH).

123


pozornost. Nejcennější je nález spíše nížinné a pahorkatinné bařinatky obrovské (Calliergon giganteum), která je v ČR pokládána za zranitelný druh. Jedná se zřejmě o jednu z jejích nejvýše položených lokalit v ČR.75/ Lokalita je cenná i ze zoologického hlediska. Její zachovalost dokládají vysoce reliktní pavouci skákavka rašelinná (Heliophanus dampfi) a pavučenka dlouhočelá (Entelecara congenera), nebo kriticky ohrožený reliktní brouk z čeledi peřejníkovitých (Psephenidae) Eubria palustris, který se v ČR vyskytuje jen na několika lokalitách v Bílých Karpatech, západních a severních Čechách. Stejně jako v PR Trčkovská louka i zde byl nalezen zdobenec skvrnitý. Mezi vážkami tu byly evidovány i silně ohrožené klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), která je evropsky významným druhem, početná populace ohrožené horské lesklice severské (Somatochlora arctica) vázáné na rašeliniště (z Orlických hor je známá pouze ještě z PR Jelení lázeň). K nejcennějším denním motýlům lokality patří ohniváček modrolemý a ohniváček dvanáctitečný (Boloria selene), perleťovec kopřivový a početná populace okáče černohnědého. Vyskytují se zde obojživelníci a plazi, které známe již z předchozích lokalit. Z ptáků tu byli registrováni např. jeřáb popelavý, silně ohrožený čáp černý, ohrožená sluka lesní (Scolopax rusticola) aj.76/ VKP Trčkovský lom Významný krajinný prvek o rozloze 5 arů chrání bývalý opukový lom pro úpravu lesních cest. Nachází se na konci hlavní cesty od Trčkovské hájovny ke státní hranici u mostku přes Černý potok. Je geologicky cennou lokalitou, která byla původně registrovaná jako evidovaná lokalita Trčkov – lom. Jde o výchoz spodnoturonského slínovce bělohorského souvrství, který pod splaveninami tvoří dno Orlickozáhorské brázdy. Je součástí NRBC i EVL Trčkov. Roste tu mimo jiné mléčivec horský.77/ LBC Na Harfě Zahrnuje prameniště Bílé Orlice v acidofilní bučině (as. Calamagrostio villosae-Fagetum) na severozápadním svahu Orlických hor asi 400 metrů západně silnice Deštné v O. h. –Bedřichovka. Při zdejší cestě se v pruhu kvarcitů nachází mrazový srub se skalním 10 metrů dlouhým hřbítkem a asi 7 metrů vysokým srázem obráceným k východu. Území je součástí EVL Trčkov.78/ Komentovaný výběr další přírodovědecké literatury (zvláště botanické) vztahující se k trčkovskému katastru: Ladislav ČELAKOVSKÝ, Analytická květena česká. Na základě „Prodromu květeny české.“ I-XXX. Praha 1879 (autor publikuje od Trčkova svůj nález (1878) patrně nejvzácnějšího druhu Orlických hor – vrby borůvkovité (Salix myrtilloides) a jejího křížence S. x onusta). 75/ Táňa ŠTECHOVÁ, Bryofloristický průzkum PP Velká louka. Orchis, 25/1, Dobré 2006, s. 2–5. 76/ ČEJKOVÁ a kol. 2010a; Václav KŘIVAN – Aleš JELÍNEK, Zoologický průzkum PP Velká louka. Ms., 2010 (depon. in: Správa CHKO OH). 77/ Mojmír OPLETAL a kol., Geologie Orlických hor. Praha 1980; Helena FALTYSOVÁ – Hana MATOUŠKOVÁ – Jiří HILLE, Významné krajinné prvky východočeského regionu. Pardubice 1992; ČERMÁKOVÁ c. d. 78/ ČERMÁKOVÁ c. d.; GERŽA 2008.

124


Josef DOSTÁL, Rostlinný svět Orlických hor a Broumovského výběžku. Ochrana přírody v Orlických horách a Broumovském výběžku. In: Jaroslav DOSTÁL: Orlické hory, Knižnice Klubu Čes. Turistů, Praha 1939 (populární charakteristika rostlinného světa neopírající se o konkrétní znalost území – omylem od Trčkova uvádí např. suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile) a šichu černou (Empetrum nigrum). J. Dostál v dopise Hrobařovi z 22. 5. 1944 uloženém v Hrobařově archivu, který je dnes součástí archivu botanické sekce Natura, Dobré) píše: „Článek byl na mně vynucen, protože tam tenkrát měli nějakou serii o Orlických horách a z východočeských botaniků jsem nemohl nic vyrazit! Pro ten článek jsem měl boje s kol. Válkem o tu ostřici nízkou…“. Přesto později článek vyšel opakovaně ještě v roce 1947). František HROBAŘ, Květena Kostelecka a Rychnovska. Hradec Králové 1931 (autor zde opakuje některé starší údaje z území). Jan Evangelista CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Dějiny lesů a lesnictví (hospodářství lesního a hospodářského lesního zřízení či úpravy lesa – soustav) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Písek 1913 (informace o památné, již zaniklé, Trčkovské jedli, po které se jedna z trčkovkých lokalit dodnes nazývá U Jedle; odkaz na článek v časopise Háj z roku 1889, roč. 18 o Trčkovské jedli). Josef CHMELAŘ, Vrba borůvkovitá, Salix mytilloides L. v ČSSR.. ZČSBS, 1, Praha 1966, s. 142–145 (hodnocení později neověřeného Čelakovského nálezu vrby borůvkovité (Salix myrtilloides) na rašeliništi u Trčkova, které je již vytěžené). Zdeněk KADLUS, Přírodní podmínky Orlických hor a jejich význam pro lesní hospodářství. Orlické hory a Podorlicko, 3, Rychnov nad Kněžnou 1970, s. 7–24. Karel KOPECKÝ, Analytická květena okolí města Rychnova n. Kn. (část III). Výroční zpráva c. k. státního vyššího gymnasia v Rychnově n. Kn., Rychnov nad Kněžnou 1887 (autor opakuje Čelakovského údaje). Karel KOPECKÝ, Neofyta v pobřežních cenozách Divoké a „spojené“ Orlice v severovýchodních Čechách Studie ČSAV, 7, Praha 1970, s. 97–106. Karel KOPECKÝ, Die antropogene nitrophile Saumvegetation des Gebirges Orlické hory (Adlergebirge) und seines Vorlandes. Rozpr. Čs. Akad. Věd, ser. math.-natur., 84/1, Praha 1974, s. 1–173. Karel KOPECKÝ, Die strassenbegleitenden Rasengessellschaften im Gebirge Orlické hory und seinem Vorlande. Vegetace ČSSR, ser. A, 10, Praha 1978, s. 1–264. Karel KOPECKÝ, Vliv osídlení na změny druhového složení společenstev potočních niv na severovýchodním svahu Orlických hor. Preslia, 50/4, Praha 1978, s. 321–340. Jaroslav KRČMÁŘ, Obec Pěčín v Orlických horách. Pěčín 1936 (F. Hrobař tu uvádí omylem od Trčkova břízu trpasličí – Betula nana). Miroslav PULCHART, Tři zajímavé rostliny z Orlických hor. Hort. Sanit., 1(24)/4, Praha 1948, s. 92–93 (neověření Čelakovského údaje o výskytu brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum) u Trčkova). Josef ROHLENA, Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III. Čas. Nár. mus., sect. natur., 97, Praha 1923, s. 88–95, 127–134 (výsledky autorova floristického výzkumu z let 1921–1922 zahrnují mimo jiné údaje od Trčkova). Josef ROHLENA, Příspěvky k floristickému výzkumu Čech XI. (Trávy). Tamtéž, 105, s. 1–23 (od Trčkova uvádí kostřavu lesní – Festuca altissima). Petr RYBÁŘ a kol., Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklopedie. Hradec Králové 1989. Ivo TÁBOR – Bohumil REŠ – Marie SOUČKOVÁ, Záchrana genofondu památných stromů v Jihočeském a Východočeském kraji. Acta Průhoniciana, 67, Průhonice 1998, s. 1–84 (památné stromy okolí Trčkova). Václav VODÁK, Orlické hory. Od kladského pomezí, 4, Nové Město n. M. 1926–1927, s. 9–14 (včetně popisu přírody okolí Trčkova).

125


Prameny Václav VODÁK, Botanický popis okresu novoměstského (Květena Novoměstska n. Met.), opis dr. V. B. Poláček, listopad 1968 – „jen speciální mne zajímající části.“ Ms., 1926 (depon. in: MGOH Rychnov nad Kněžnou, orig. SOkA Rychnov nad Kněžnou, DF Dobruška, Pozůstalost Václav Vodák, č. inv. 37, kart. č. 31, kn. č. 160 (většinou údaje převzaté z prací Čelakovského; od Trčkova uvádí mimo jiné snad prvně např. vrbu rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia) a mylně kupř. mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium).

Summary Trčkov – a Forgotten Village in Orlické Mountains. Its Origin and End and the Surrounding Nature. The topic of this article is the village of Trčkov in the former Opočno domain. The village was not founded by the noblemen Trčka of Lípa in the 16th century, as sometimes mistakenly mentioned. It actually arose in the beginning of the 18th century in place of a stumped forest. The village was colonized mostly by German-speaking inhabitants, that lived mainly on flax planting and spinning, work in the woods and mountain agriculture. It had close contacts and family ties with the people of the neighbouring villages in Kladsko. The authors give many examples of German surnames of the inhabitants of Trčkov including evidence of gradual Germanisation of the Czechs. In the 1930s the people of Trčkov fell for K. Henlein‘s demagogy and Trčkov was annexed by Germany in 1938. After the restoration of Czechoslovakia in 1945 the Germanspeaking inhabitants were expelled and the village was colonized again. However the newcomers were leaving again soon because of the natural conditions of the area and other factors, and the decaying houses had to be demolished. The nature of the Trčkov area changed after the expulsion of the German, yet it remains a rare locality of a great value for the natural science. Its qualities were fully appreciated especially in the 2000s thanks to the allover survey within the Natura 2000 network and thanks to the intensive survey organized by the PLA Administration Orlické hory. The Trčkov localities have at present an outstanding position in the network of the Sites of Community Importance. Their qualities are appraised with the highest Natura 2000 evaluation grades. The second part of the article brings the characteristics of these localities and a selective bibliography, that includes some not yet published information.

126

Trčkov zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její vznik, zánik a okolní příroda

Recommend Documents