Krajané v USA a vznik ČSR

Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích

Václav Vondrášek František Hanzlík

Václav Vondrášek František Hanzlík

Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích

Ministerstvo obrany České republiky Praha 2009

2

krajané v usa a vznik ČSR

Použité prameny a literatura Archivní prameny: Archiv Čechů a Slováků v zahraničí (Archives of Czechs and Slovaks Abroad – ACASA) Chicago Kartony č. 76–817 Vojenský historický archiv Praha – fondy: České národní sdružení Amerika Památník odboje O.Č.S.N.R. – USA Ostatní čs. spolky v Americe Národně sociální Beseda J. V. Frič Pozůstalost Vojtěcha Preissiga Literatura: Adresář a almanach českého obyvatelstva v Chicagu. Vydal Spolek pro postavení Česko-Americké nemocnice, tisk Slávie, Chicago, ILL. 1915, 320 s. Bartůšek, J.: O M. R. Štefánikovi. Rok vydání a nakladatel neuveden, 64 s. Beneš, E.: Provolání sekretariátu Československé Národní Rady našim zajatcům. Paříž: Nákladem „Československé samostatnosti“ 1917, 30 s. Československá Amerika osvobozenému národu. Chicago: 1928, 36 s. Československá Amerika pro osvobození vlasti. Český svět 1919, ročník 15, číslo 46–47. MARTÍNEK, Joseph.: The Czechoslovak National Council of America. Chicago: Berwyn press 1962, 44 s. PERGLER, K.: Za národní stát. Praha: Památník odboje 1923. Pšenka, R. J.: Zlatá kniha Chicaga. Chicago: Nakladatelství A. Geringer 1926, 288 s. Zápis o sjezdu Českého Národního Sdružení v Americe. Chicago: České Národní Sdružení 1919, 96 s. Šindelář, F.: Z boje za svobodu otčiny. Chicago: Ústředna Národního svazu českých katolíků 1924, 317 s. Autoři fotografií současného Chicaga: Václav Vondrášek, František Hanzlík Poznámka: Citace a iniciálové zkratky jsou ponechány v dobovém pravopisu.

©Ministerstvo obrany ČR – PIC MO ISBN 978-80-7278-528-5

Praha 2009

v dokumentech a fotografiích

3

Úvod Devadesáté výročí vzniku samostatného československého státu 28. října 1918 je příležitostí k připomenutí této významné události v životě Čechů i Slováků. K problematice vzniku ČSR byla publikována řada odborných prací českých, slovenských a zahraničních autorů i pamětníků. Po celou dobu existence procházel samostatný stát složitým vývojem včetně ztráty státní suverenity v době druhé světové války. Jeho výsledkem bylo rozdělení na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovenskou republiku v roce 1993. Do výkladu historie vzniku republiky domácími autory se promítly také ideologické vlivy. Proto byla v odborné literatuře neprávem věnována pouze okrajová pozornost problematice pomoci krajanů v Americe československé zahraniční akci v čele s T. G. Masarykem. Autoři při svém studijním pobytu v Archivu Čechů a Slováků v zahraničí (Archives of Czech and Slovaks Abroad – ACASA) na univerzitě v Chicagu nalezli dosud nepublikované archivní materiály (fotografie, dokumenty, knihy), které ukazují hlavní formy a výsledky pomoci krajanů – Čechů a Slováků v Americe – ve prospěch osob postižených válkou a národně osvobozeneckého zápasu v průběhu první světové války. V archivu jsou uloženy rovněž materiály dokumentující pomoc krajanů v Americe Československu i v následujícím období, především v letech druhé světové války. Uvedené archivní prameny, doplněné o další materiály z fondů Vojenského historického archivu v Praze, byly využity při zpracování této knihy. Cílem je přiblížit čtenářům prostřednictvím vybraných dokumentů a dobových fotografií rozsáhlou pomoc českých a slovenských krajanů v Americe (propagandistickou, finanční i vojenskou) poskytovanou Masarykově zahraniční akci a vzniklé republice na počátku její existence. Obsah předložené publikace považují autoři za příspěvek k doplnění mozaiky dosud zveřejněných poznatků o zápasu Čechů a Slováků za národní osvobození v průběhu první světové války. Vedoucí představitelé zahraničního odboje za jeden z klíčových úkolů považovali vybudování československé autonomní armády. T. G. Masaryk již v únoru 1916 prohlásil: „Bez bojujícího vojska náš nárok na osvobození zůstane málo povšimnut. Postavíme-li armádu, dostaneme se tím do nového právního poměru k Rakousku i Spojencům; další krok by bylo eventuelní vyhlášení války Rakousko-Uhersku. Tím se vytvoří politická situace, která nám umožní ve chvíli mírového jednání dosáhnout aspoň minima našich požadavků. V každém případě nebudou moci Spojenci ani Vídeň přejít kolem nás mlčky, budeme-li mít vojáky.“ Tuto skutečnost pozitivně vnímali představitelé Českého národního sdružení (Č.N.S.), které pomoc krajanů koordinovalo, a po vstupu USA do války v dubnu 1917 masivně podporovalo vstup Čechů a Slováků do americké armády. Dlouho před podpisem dekretu prezidenta Francouzské republiky o zřízení československé autonomní armády dne 16. prosince 1917 vytvářelo vhodné podmínky pro nábor dobrovolníků z řad krajanů, kteří nepodléhali odvodní povinnosti do americké armády. Po jednáních gen. M. R. Štefánika s představiteli vlády USA byla v září vyhlášena mobilizace všech krajanů. Vznik československé autonomní armády ve Francii považovali krajané v Americe za faktické uznání budoucího samostatného státu Čechů a Slováků. Publikace, která se čtenářům dostává do rukou, dokumentuje jednotlivé formy krajanské pomoci. Zvýrazněny jsou aktivity po vypuknutí první světové války, vznik a činnost Českého národního sdružení. Postiženo je rovněž organizování nejrůznějších sbírek s cílem získat prostředky na financování odbojového hnutí včetně výstavby zahraniční armády. Rovněž jsou zvýrazněny aktivity českých Včelek a slovenských Priadok, které zasílaly tisíce balíčků legionářům v Rusku, ve Francii a Itálii. Významnou roli sehrála Národně sociální beseda J. V. Frič, která zasílala českým a slovenským zajatcům v Rusku, Itálii a Srbsku tisíce balíčků s krajanským tiskem vycházejícím v USA a zprostředkovávala kontakty s příbuznými v Americe či domovem. Mimořádná pozornost je věnována náboru dobrovolníků do americké a kanadské armády a do československé armády ve Francii. Obsah dokumentů a fotografie ukazují roli Č. N. S, vojenského odboru Odbočky Československé národní rady v Americe a odvodních kanceláří ve velkých městech s početnou krajanskou komunitou. Vojenský odbor podléhal Odbočce Československé národní rady v Americe, která byla ustavena na společném zasedání Českého národního sdružení a Slovenské ligy (Slovak League of America) v březnu 1918 jako výkonný orgán českých a slovenských organizací v Americe a zástupce pařížské Národní rady ve Spojených státech a v Kanadě. Národní rada byla uznána Francií (29. června 1918), Velkou Británií (9. Srpna 1918) a následně i USA (2. září 1918) za provizorní vládu. Tím byly vytvořeny předpoklady pro přeměnu Národní rady v prozatímní zahraniční československou vládu dne 14. října 1918. O čtyři dny později bylo proklamováno Prohlášení nezávislosti československého národa známé pod názvem Washingtonská deklarace. Dobové dokumenty a fotografie přibližují i vznik výcvikového tábora pro české a slovenské krajany – dobrovolníky (Czechoslovak Camp), který se nacházel pět mil od města Stamfordu a asi hodinu jízdy od New Yorku. Ukazují celkovou atmosféru v táboře, který se stal přestupní stanicí dobrovolníků před transporty do Anglie a Francie. Zachycují i významnou událost v životě tábora – návštěvu T. G. Masaryka. Atmosféru dramatických a vzrušených říjnových dnů, v jejichž průběhu vrcholil čtyřletý zápas o vytvoření samostatného československého státu, přibližují závěrečné části díla. Podle oficiálních amerických údajů bylo do armády USA zařazeno 30 218 Čechů a 12 186 Slováků narozených v Rakousko-Uhersku. Z nich bylo 30 000 odesláno na frontu do Francie. Dále v americké armádě sloužilo téměř 28 000 Čechů a Slováků narozených v Americe. Do československých legií ve Francii se dobrovolně přihlásilo 3 002 Čechů a Slováků. Celkem 2 390 z nich odjelo do Francie. Ostatní v důsledku ukončení první světové války zůstali ve Spojených státech. Z výše uvedených údajů vyplývá, že se bojů ve Francii zúčastnilo více než 30 000 krajanů. Spolu s ostatními příslušníky čs. legií ve Francii, v Itálii a v Rusku bojovalo na frontách první světové války na straně dohodových mocností více než 100 000 Čechů a Slováků. Také proto je vystoupení československých legií i působení Čechů a Slováků ve spojeneckých armádách právem považováno za základ vojenských tradic současné profesionální Armády České republiky Krajané v USA a v Kanadě – Češi a Slováci – prokázali svůj vztah ke „staré vlasti“ konkrétními činy nejen v letech první světové války, ale i v období následujícím. Masivní materiální a finanční pomoc krajanů v Americe československému zahraničnímu odboji v letech druhé světové války je toho jednoznačným důkazem. Symbolem zápasu Čechů a Slováků za národní osvobození i za svobodu a demokracii ve 20. století se stal také Český národní hřbitov Chicagu. V areálu hřbitova jsou nejen hroby těch, kteří položili své životy v době první světové války, ale i těch, kteří bojovali za svobodu a demokracii v desetiletích následujících.

4


Summary Countrymen in America and the Formation of the ČSR (documents and photos) The 90th anniversary of the birth of the independent Czechoslovak state on 28th October 1918 becomes an opportunity for us to commemorate this event in the lives of Czechs and Slovaks. So far, a number of professional works of Czech, Slovak and foreign authors.who deal with this topic have been published. The independent state experienced rather difficult stages in its development including the loss of its sovreignty in the period of World War II. The outcome was the division into two independent states – the Czech Republic and the Slovak Republic in 1993. The history of the formation of the republic reflected also ideological influences in the interpretations of home writers. Therefore, only a marginal attention was paid to the topic focused on the assistance of American countrymen in favour of foreign activities of Czechs and Slovaks headed by T.G. Masaryk. The objective of the publication presented is to get its readers acquainted with extensive assistance of Czech and Slovak countrymen in America (promotive, financial as well as military) provided to Masaryk´s foreign arrangements by means of selected documents and contemporary photos and prints and to contribute partially to a mosaic of hitherto published pieces of knowledge about the struggle for the national liberation during the World War I. The publication illustrates by evidence particular forms of compatriotic assistance. In the introductory part there is a brief survey of the history of Czech and Slovak compatriotic movement. The largest number of immigrants settled down in industrial centres in the North-East of the U.S.A. The colonies of fellow-countrymen can be found in the South as well where mainly farmers domiciliated. The countrymen were associated in diverse clubs that had a promotive nature mostly. Within the scope of club activities various trends appeared. One could meet with Catholic, liberal but also socialist tendencies that left its positive marks on club activities even after the outbreak of the World War I. The attention is paid to protest rallies of Czech and Slovak compatriots after the war broke out, the endeavour for the coordination of collective actions that found its peak in the establishment of the Czech National Association with its headquarters in Chicago. In the initial stage, the activities of the Association were oriented at promotive actions and organizing of financial support for Czechs in exile. In course of time fields and character of activities augmented. From the viewpoint of prospective development it was of big significance that, besides Czech socialists, even the Slovak League joined the collective ideological programme and supported the major representative of the resistence movement – the Czech National Council in Paris. Documents and photographs bring organizing of various collections aimed at obtaining means for financing the resistence movement near. A considerable emphasis is put on the role of far-famed “Bazaars”, they remind of club activities of VČELKY and PRIADKY that sent thousands of parcels to legionaries in Russia, France and Italy. Even activities of the National Social Union J.V. Frič are mentioned. The Union dispatched a great deal of parcels containing compatriotic printed matters issued in the States to Czech and Slovak POWs in Russia, Italy and Serbia. Simultaneously, it acted as a mediary of contacts between relatives in America and the native country. For the leading representatives of the resistance abroad the formation of an autonomous army became one of vital tasks. T.G. Masaryk declared as early as February 1916: “Without combatant troops our claim to liberation will stir up little interest and will remain unheeded. If we form an army, there will be a new legal relation towards Austria and the Allies; a potential declaration of war upon Austria-Hungary would mean another step. In this way, it will create a political situation that will enable us to reach a minimum of our requirements at the moment peace negotiations start. In any case neither the Allies nor Vienna will be able to pass us in silence provided we have soldiers.” The issue concerning the recruiting campaign of volunteers to the American and Canadian armies as well as to the Czechoslovak army in France are shown on particular documents and prints. In this context an important role was played by the Bohemian National Alliance, a military department of the Czechoslovak National Council branch in America and recruiting centres in large cities with a numerous community of compatriots (Czechoslovak Camp) that was situated five miles far from Stamford (an hour´s drive from NewYork). Documents and prints presented in the publication depict the general atmosphere in the camp that became a transfer place before transports to France. T.G. Masaryk paid a visit to volunteers in Stamford during his stay in the U.S.A. where he received a majestical welcome in Chicago and New York. A specific role of the military department of the Czechoslovak National Council (CSNC) in America cannot be omitted. The Council was a coordinator of Czechoslovak military committees in large cities with a numerous compatriotic community. The military department was subordinate to the CSNC branch that was established at the common meeting of the Bohemian National Alliance and the Slovak League of America in March 1918 as an executive body of Czech and Slovak organizations in America and the representative of the American and Canadian branches of the National Council in Paris. The National Council was recognized by France (29th June 1918), Great Britain (9th August 1918) and, subsequently, by the U.S.A. (2nd September 1918) as a provisional government. Pre-requisites for the transformation of the National Council into the provisional Czechoslovak government abroad were created. through this act on 14th October 1918. Four days later, an independence declaration known as the Washington Declaration was proclaimed. The atmosphere of dramatic and exciting October days, in the course of which the four-year struggle for the formation of the independent Czechoslovak state culminated, is given in the concluding part of the publication. Countrymen in the States and Canada proved self-sacrifice and patriotism and tried their utmost for the case of Czechoslovak Republic not only in the years of the W.W.I, but also in the decades to come. The tombstones of countrymen at the Bohemian National Cemetary in Chicago, who took an active part in the struggle for the republic – many of them lost their lives in it - , link the past, the present and the future firmly. The material used in the publication come particularly from the Archives of Czechs and Slovaks Abroad (ACASA). It is placed in the special depository of Regenstein Library on the Chicago University campus in the Southern quarter of Hyde Park in Chicago. Other archive sources are deposited in the Military Historical Archives of Prague. Přeložil: Mgr. Radovan Jílek


5

Přistěhovalectví Čechů a Slováků do Ameriky Přistěhovalectví Čechů a Slováků do Ameriky se datuje od druhé poloviny 17. století. K prvním přistěhovalcům, jehož jméno je známé, patřil Augustin Heřman. ( Masově se přistěhovalectví rozšiřuje po roce 1848, v důsledku těžké sociální situace v Rakousku a později RakouskoUhersku. K prvnímu organizování krajanů dochází v 60. letech 19. století. Centrem krajanů v Americe se stalo Chicago, které bylo založeno v roce 1804 jako Fort Deaborn, dočasně opuštěno a od roku 1816 znovu osídlováno. V roce 1837 se stalo městem. Pro příliv osadníků mělo klíčovou roli otevření Erijského průplavu v roce 1825. V Chicagu se od 80. let

Začátky přistěhovalců do USA byly těžké. Obydlí krajana Janíčka v Nebrasce.

Hlavní ulice Chicaga v roce 1875.

19. století začal intenzivně budovat průmysl a bankovní centrály. Město se zároveň stalo významným střediskem dělnického hnutí, které se do historie zapsalo generální stávkou v roce 1866 za osmihodinový pracovní den. V červnu 1857 přijíždí do USA Vojta Náprstek. Navštívil Chicago a inicioval vznik akciové společnosti, která začala vydávat Národní noviny. První číslo vyšlo 21. ledna 1860. Od přelomu 60. a 70. let 19. století je datováno vystěhovalectví Slováků, jehož rozhodující příčinou byla národnostní perzekuce ze strany maďarských vlád v Zalitavsku, znásobovaná velkou chudobou a duševní porobou.

Vojta Náprstek – iniciátor založení českých Národních novin.

6

krajané v usa a vznik čsr

Počátky organizovaného krajanského hnutí v 60. letech 19. století V tomto období vznikaly spolky krajanů, které se nazývaly Slovanské lípy. První byla založena v Detroitu v roce 1857, druhá v roce 1859 v St. Louis. V šedesátých letech postupně vzniklo 35 místních spolků. Na přelomu let 1865 a 1866 byla z těchto spolků utvořena na sjezdu v Chicagu Národní jednota. Postupně však její činnost upadala a vznikaly nové spolky a organizace. První český spolek vzniklý v Chicagu byl vojenský. Dne 16. října 1860 byla založena „Slovanská setnina“(Slavonian Lincoln Rifle), která čítala 53 členů. Dne 22. ledna 1865 byla v Síni Slovanské lípy založena Slovanská jednota. V roce 1870 žilo v Chicagu podle úředního cenzu 6 277 osob narozených v Čechách. I s osobami narozenými již v Chicagu činil jejich počet 10 000 osob. Vznikaly zde katolické osady, které se staly základem kulturního a duchovního života. Postupně se město stalo centrem spolkového života krajanů v Americe.

Síň Sokola Slovanské lípy.

Kostel a škola sv. Víta.

Chrám sv. Prokopa postavený v letech 1881–1883.

Škola sv. Prokopa.

Český sirotčinec sv. Josefa.


7

Významnou úlohu v životě krajanů sehrály podpůrné spolky. Jednota česko-slovanských podporujících spolků (Č.S.P.S.) byla založena v St. Louis 4. března 1854. Budovy, které vznikaly v oblastech obývaných krajany, sloužily k rozvoji spolkového a kulturního života. Největší počet národních budov byl postaven péčí sokolstva. Jen v Chicagu vzniklo 7 velkých budov, další byly postaveny ostatními českými spolky. Rozvoji vzdělanosti sloužily české školy. Jen v Chicagu působilo do začátku první světové války 19 svobodomyslných škol. Další české školy existovaly v katolických osadách i v rámci jiných církví.

Budova Plzeňského Sokola v Chicagu. 

Česká škola Jana Nerudy.

Česko-slovanská americká síň. 

Jirkova česká škola.

Budova České besedy.

8

krajané v usa a vznik ČSR Bouřlivý rozvoj Chicaga v poslední třetině 19. století znamenal i rozšíření krajanského hnutí. V roce 1870 mělo Chicago 298 977 obyvatel, v roce 1880 to bylo 503 185 a v roce 1890 již 1 099 850 obyvatel. Pro šíření informací mezi krajany v Americe měly mimořádný význam noviny a časopisy. První pokusy o vydávání týdeníků – Pokrok, Katolické noviny, Národní listy a Nová doba – byly většinou neúspěšné a jejich vydávání bylo zastaveno pro nedostatek odběratelů. Prvním úspěšným českým deníkem v Chicagu se stala Svornost, jejímž vydavatelem byl August Geringer.

August Geringer se narodil v Březnici u Písku 2. srpna 1842. Nejdříve působil jako venkovský učitel. Později se vyučil knihařem. Působil v Praze a poté ve Vídni. Do USA odešel s rodinou v roce 1869.

Za duchovního otce Svornosti je považován novinář František B. Zdrůbek, dlouholetý spolupracovník A. Geringera a první hlavní redaktor Svornosti. Narodil se v roce 1842 v Chrudimi, zemřel v roce 1919 v Chicagu. První budova deníku Svornost.

Propagace deníku Svornost v různých publikacích.

Část titulní strany prvního čísla deníku Svornost.

v dokumentech a fotografiích Postupně byly ve Spojených státech vydávány další noviny, časopisy a tiskoviny. Byly rovněž zakládány instituce, které se podílely na šíření zpráv z celého světa a měly významný vliv na rozvoj společenského a kulturního života krajanů. Podle informací zveřejněných v roce 1915 vycházelo v celých Spojených státech více než 80 krajanských novin a časopisů. Na konci 19. století docházelo k výraznému pohybu i mezi slovenskými vystěhovalci. V roce 1887 vyšly v Pittsburgu i první Amerikánsko-slovenské noviny v šarišském nářečí.

9

10

krajané v usa a vznik ČSR Čeští podnikatelé, živnostníci a řemeslníci se před první světovou válkou uplatnili ve všech oborech. V průběhu války tvořili základnu pro poskytování materiální i jiné pomoci čs. zahraniční akci v čele s T. G. Masarykem.

v dokumentech a fotografiích V místech, kde žili krajané, se nacházelo mnoho míst a budov, které před první světovou válkou sloužily rozvoji kulturního a společenského života. V průběhu války se v nich konaly přednášky, kulturní a další akce na podporu vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků.

11

12

krajané v usa a vznik ČsR

Podle úředních údajů z roku 1910, zveřejněných v Adresáři a almanachu českého obyvatelstva v Chicagu vydaném v roce 1915 žilo před první světovou válkou nejvíce Čechů v následujících státech usa:

Illinois – 124 225, Nebraska – 50 680, Ohio – 50 004, New York – 47 400, Wisconsin – 45 336, Texas – 41 080, Minnesota – 33 247, Iowa – 32 050, Pensylvánie, Missouri – téměř 14 000. Desítky tisíc Čechů žily v kansasu, Michigenu, severní a Jižní Dakotě, New Jersey, Oklahomě, kalifornii, Massachusetts, Washingtonu, Coloradu, Connecticutu, Indianě, Oregonu, Montaně a Virginii. stovky našich krajanů byly roztroušeny i v arkansasu, Wyomingu, Idahu a v dalších 20 státech usa. Největší kolonií krajanů bylo Chicago, kde žilo 110 736 osob. Následovala města – New York-Manhattan – 31 167, st. Louis – 10 282, Baltimore – 7 750, Milwaukee – 6 370 a Queens – 4 851. Podle odhadů žilo na začátku války ve spojených státech asi 650 000 českých krajanů. První záznamy o slovenských vystěhovalcích z roku 1873 udávaly 1 300 osob, v roce 1904 jejich počet činil 27 895 osob a v roce následujícím 52 386. Po skončení první světové války, se počet vystěhovalců ze slovenska pohyboval kolem 700 000 osob. Nejvíce slováků žilo v Pensylvánii – 296 219, Ohiu – 78 982, New Jersey – 48 857, New Yorku – 456 209, Illinois – 44 010, Connecticutu – 21 204, Michiganu – 12 776, Wisconsinu – 11 792, Indianě – 11 750. V dalších státech se jednalo o počty pod 10 000. Zastoupení slováků ve městech bylo následující: Cleveland – 28 224, Chicago – 25 720, New York 19 425, Youngstown ve státě Ohio – 8 256. americké statistiky měly řadu chyb a ve skutečnosti se v usa nacházelo více slováků, než bylo místními úřady při sčítání osob v roce 1920 zdokumentováno. Na přelomu 19. a 20. století vznikají nové organizace krajanů: ■ Národní výbor (1891). ■ slovenská liga (založena v Clevelendu 1907). ■ Česko-americká tisková kancelář (1909), která šířila v americe informace o životě v českých zemích. ■ Česko-americká národní rada (1910), která se zasloužila o rozvoj českých škol v Chicagu.


13

První akce krajanů Po vypuknutí první světové války došlo v hlavních centrech USA k protestním demonstracím českých a slovenských krajanů. Výsadní postavení v organizování pomoci krajanů získává od samého začátku Chicago. První impulz vznikl mezi českými návštěvníky Matasovy restaurace v Chicagu po zveřejnění ultimáta Srbsku dne 25. července 1914. Z podnětu redaktora J. R. Pšenky, tajemníka Česko-americké tiskové kanceláře, byla svolána na večer dne 27. července 1914 poradní schůze krajanů do Plzeňského pavilonu. Přítomný prof. J. V. Nigrin pronesl prorocká slova: „Věřte, že nová doba musí přinést svobodu i Čechám.“ Tento názor byl většinou přítomných považován za „výstřelek nepřemýšlející horkokrevnosti“. Dne 28. července se v Plzeňském pavilonu konala manifestace českých, slovenských a srbských krajanů. Manifestaci zahájil J. F. Štěpina. Ihned po zahájení byly strženy státní symboly Rakousko-Uherska, které se nacházely v prostoru manifestace. Vzniká Česko-slovanský pomocný výbor, který okamžitě zahajuje činnost pořádáním první peněžní sbírky. Akce proti Rakousko-Uhersku zahájila i Slovenská liga v Pittsburgu v čele s Mamateyem a Š. Osuským.

Z podnětu Josefa Tvrzického svolává redaktor Svornosti a tajemník Národní Rady J. A. Pšenka provoláním z 25. srpna 1914 schůzi do školy nesoucí jméno Vojty Náprstka. Obsahem schůze byly následující body: „1) Jak nejlépe pomoci vlasti naší hmotně. 2) C o konati v zájmu samosprávy a neodvislosti české. 3) Volné návrhy týkající se otázky české a přítomné doby.“ Česko-americká národní rada dává na své schůzi podnět k založení organizace Českého národního sdružení (Bohemian National Alliance), která by koordinovala pomoc krajanů staré vlasti. Do čela nové organizace se postavil chicagský lékař Ludvík Fisher. V září 1914 vzniká České národní sdružení a zároveň je navázána spolupráce s Československým pomocným výborem v Chicagu a s Českým červeným křížem.

14


MUDr. Ludvík Fisher (25. 3 1880 – 19. 2. 1945) Po ukončení studia absolvoval studijní pobyty v Berlíně, v Londýně a v Oxfordu. Od roku 1908 pracoval v Chicagu. Od roku 1914 stál v čele Českého národního sdružení. Za České národní sdružení podepsal 23. října 1915 Clevelendskou dohodu, 14. listopadu 1915 Prohlášení Českého komitétu zahraničního a 28. 5. 1918 Pittsburgskou dohodu. V roce 1919 byl v hodnosti podplukovníka jmenován přednostou vojenské zdravotnické služby československé armády a tuto funkci vykonával až do roku 1939. Dosáhl vojenské hodnosti generála.

Josef Tvrzický (23. 12. 1884 Prachatice – 27. 9. 1920 Washington, USA) Po ukončení studia na gymnáziu odešel studovat do Prahy, kde aktivně působil v českém studentském hnutí. Po vysokoškolských studiích odjel do USA. V Chicagu působil jako redaktor Svornosti, aktivně pracoval v Národně sociální besedě J. V. Frič. V letech první světové války se účastnil protirakouského odboje. Patřil mezi nejvýznamnější a nejagilnější činitele Českého národního sdružení v USA. V roce 1919 navštívil ČSR a podnikl přednáškové turné po českých městech. Po návratu do USA pracoval jako tajemník Národního sdružení a ředitel Československé tiskové kanceláře ve Washingtonu, rovněž aktivně přispíval na českou školní mládež v Prachaticích. Zákeřná oční choroba mu zabránila v další z činnosti, a proto zvolil dobrovolný odchod ze života. Ovdovělá paní Tvrzická zaslala do Prachatic 10 000 Kč jako základ fondu, z něhož byl v roce 1924 vybudován Studentský útulek Josefa Tvrzického v Husinecké ulici.


15

V Památníku Českého národního sdružení se v souvislosti s vypuknutím první světové války uvádí: „V tomto zoufalém okamžiku probudila se československá Amerika k vědomí hrůzy, která očekává její rodnou zemi i malý slovenský národ na březích Dunaje.“ Velmi aktuálním a často frekventovaným se stalo heslo V. Náprstka a L. Klácela – „Co srdce pojí, moře nerozdvojí“.

Ladimír Klácel.

Prapor s památným heslem V. Náprstka a L. Klácela.

V den vyhlášení války Srbsku ze strany Rakousko-Uherska se v Plzeňském parku v Chicagu konala obrovská protestní manifestace krajanů.

16


souběžně s akcemi v Chicagu se aktivizovali krajané po celých spojených státech. Dalším centrem krajanského hnutí se stal New York. Dne 20. srpna 1914 se sešli členové svazu svobodomyslných v New Yorku, sdružených kolem časopisu Česká volná myšlenka v Americe, v místnostech Českého kooperativního knihkupectví na 72. ulici. Po vzrušeném jednání vzniklo provolání, které bylo zveřejněno dne 22. srpna 1914 v českém krajanském tisku. O čtyři dny později se sešli v New Yorku spolkoví národní pracovníci a vypracovali program zápasu za osvobození českého národa, který obsahoval následující úkoly: „1. Podporovati akce na osamostatnění staré vlasti. 2. Podporovati hmotně válkou ochuzené a hladovějící krajany. 3. Navázati styky se všemi spolky českými ve spojených státech. 4. usilovati o zřízení ústředny, která by práce řídila. 5. Navázati styky s Národní Radou v Chicagu ve příčině budoucího programu. 6. Vydati sběrací listiny a odbývati schůze nejméně jednou týdně.“ Dne 5. září 1914 se konala v New Yorku v Národní budově veřejná schůze krajanů. Byl zvolen 25členný výbor, který okamžitě zahájil činnost. Do 11. září 1914 se podařilo shromáždit první finanční prostředky ve výši 2 287, 88 dolaru. Začátkem října 1914 došly do spojených států zprávy o odchodu T. G. Masaryka do exilu a o zahájení zahraniční akce k získání samostatnosti Čechů a slováků. T. G. Masaryk byl bezvýhradně uznán za vůdčí osobnost národně osvobozeneckého hnutí. koncem října 1914 bylo odesláno z New Yorku do Švýcarska prvních 5 000 dolarů pomoci T. G. Masarykovi. Dne 19. listopadu byl Č.N.s. hlášen příjem 7 251 dolarů – příspěvky spolků a výsledek soukromé sbírky.

Tomáš Garrique Masaryk.


17

Pomoc Sokola v Americe Od samého počátku sehrávali významnou úlohu při organizování pomocných akcí členové organizací Sokola. Brzy po vypuknutí války byl utvořen Slovanský sokolský svaz, který zastupoval jednoty české, slovenské, slovinské a chorvatské. Sokolský svaz soustředil svoji pozornost na podpůrnou činnost a jeho aktivity po vypuknutí války směřovaly k podpoře Srbska. Vedle organizování peněžních sbírek bylo hlavní úsilí zaměřeno na akce propagačního charakteru. Americká veřejnost byla seznamována s důsledky války a současně byly zveřejňovány informace o zvěrstvech na srbské frontě. Od září roku 1914 bylo úsilí Slovanského sokolského svazu zaměřeno i na poskytování pomoci vdovám a sirotkům po padlých českých vojácích. Dne 10. září 1914 byla zahájena peněžní sbírka a na pomocnou akci do Chicaga se odeslalo prvních 251 dolarů. V roce 1915 došlo k dalšímu rozšíření aktivit směřujících k získání finančních prostředků ve prospěch pomocné akce i k rozšíření akcí kulturního, sportovního a propagačního charakteru.

Společné foto na zahradě u Fisherů. Stojící první zleva M. Čermák, starosta amerického Sokola, J. Tvrzický, jeho žena, manželka L. Fishera, L. Fisher, manželka M. Čermáka, dcera Čermákových. Vpředu Ferdinand Písecký a kadet Čermák.

Z veřejného vystoupení členů Sokola v Chicagu.

18


Sokolové poskytovali po dobu války rozsáhlou všestrannou pomoc, materiální, finanční i v náboru dobrovolníků do armády. Její využití koordinovalo České národní sdružení. Na začátku roku 1918 došlo k rozhodnutí o odložení sjezdu Sokola až na dobu po skončení války, aby mohly být prostředky určené na konání sjezdu využity ve prospěch pomocných akcí.

Sokolové v Chicagu na manifestaci dne 4. července 1916.

Pozvánka na akci sokolů.

První strana časopisu Sokola amerického.

Výzva Výkonného výboru Sokolské obce v Americe k odložení sjezdu, podepsaná starostou Josefem Čermákem. Informace o poskytnutých finančních částkách jednou z organizací Sokola v Chicagu.


19

Vystoupení sokolů se těšilo velkému zájmu veřejnosti.

Výzva Sokola v Clevelendu k přispění na „národní daň“.

Seznam členů Sokola jedné z tělocvičných jednot v Chicagu, kteří nastoupili dobrovolně do armády.

První strana dotazníku, jímž byl zjišťován rozsah pomocných akcí organizovaných členy Sokola.

Prapor jedné z tělocvičných jednot Sokola.

20


České národní sdružení se od počátku své činnosti setkávalo s velkými těžkostmi. K nim patřilo i působení německé propagandy. Německá komunita ve Spojených státech byla několikanásobně početnější, měla k dispozici množství novin a časopisů a jejich prostřednictvím se snažila ovlivňovat americkou veřejnost. Podle úředních údajů žilo ve Spojených státech více než 8 000 000 Němců. Působení německých vystěhovalců ve prospěch Německa činilo vládě USA problémy ještě před vstupem Spojených států do války. Vzniklé obtíže se postupně dařilo překonávat. V září 1914 přijel do New Yorku V. E. Voska se vzkazem od T. G. Masaryka, se kterým se v srpnu téhož roku tajně sešel v Praze. Hlavním úkolem se stalo sjednocení krajanského hnutí. Od podzimu 1914 do března 1915 došlo k řadě jednání mezi představiteli různých skupin krajanského hnutí. Ve dnech 13. a 14. března 1915 se uskutečnila v Clevelendu porada Českého národního sdružení, kde MUDr. L. Fisher, V. E. Voska a J. F. Štěpina předložili důkazy o spojení s T. G. Masarykem a seznámili účastníky s jeho koncepcí a také s požadavky na finanční zajištění osvobozovací akce. Za ústřední sídlo revolučního hnutí pro celé Spojené státy a Kanadu bylo určeno Chicago.

Pasáž o působení německé komunity v USA z publikace s názvem Pikle a úklady Němců ve Spojených státech před zasažením do války.

Krajanské noviny přinesly informaci o jednání Českého národního sdružení v Clevelendu s fotografií jeho účastníků.


21

Viktor Emanuel Voska (4. 11. 1875 – 1. 4. 1960) Viktor Emanuel Voska se narodil v Kutné Hoře. Původním povoláním byl sochař a kameník. V roce 1894 odešel do Ameriky, aby se vyhnul stíhání za „politické delikty“. Po příjezdu do Ameriky podnikal ve stavebnictví, stal se i spolumajitelem lomů na mramor. Vydával a redigoval časopisy Pravda, Rozhled a Hlas lidu. V roce 1902 se seznámil s profesorem T. G. Masarykem, v letech 1910 a 1912 organizoval jeho přednáškové turné po Spojených státech. Na začátku první světové války zorganizoval V. E. Voska z příslušníků české menšiny v USA kontrašpionážní síť, odhalující špionážní činnost německých a rakouských diplomatů proti USA a dohodovým mocnostem. V roce 1917 vstoupil do americké armády a v hodnosti kapitána působil jako styčný důstojník mezi československými legiemi a americkou armádou, od roku 1918 řídil středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu, byl poradcem prezidenta Wilsona a prostředníkem mezi Wilsonem a T. G. Masarykem. Od roku 1919 žil v Československé republice a zabýval se obchodní činností. Politicky byl činný v rámci sociálně demokratické strany. Publikoval řadu dokumentárních prací o československém odboji za první světové války. Ve třicátých letech se angažoval v protifašistickém hnutí, organizoval pomoc emigrantům z nacistického Německa. V letech 1936–1937 stál v čele výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Po příchodu nacistických okupantů byl dne 16. 3. 1939 gestapem zatčen a následně podmínečně propuštěn. V červnu 1939 odjel do Velké Británie a odtud do USA. V průběhu druhé světové války se aktivně zapojil do zahraničního odboje. V roce 1945 se vrátil do ČSR. Po únoru 1948 se stal obětí politické perzekuce. Dne 5. června 1950 byl V. E. Voska ve svých 75 letech zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na 10 let vězení za „zločin vojenské zrady“. V důsledku věznění se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav, a proto mu byl dne 22. ledna 1959 výkon trestu ze zdravotních důvodů přerušen. Zemřel v Praze 1. dubna 1960.

Poděkování V. E. Voskovi za organizování pomocných akcí.

Informace o využití částky 2 926 dolarů, které věnoval V. E. Voska na pomoc krajanům.

22


Úřední zpráva o jednání v Clevelendu.


23

Po skončení konference Č.N.S. v Clevelendu v březnu 1915, která projednávala otázky dalšího postupu, docházelo k rychlému zakládání odboček sdružení po celých Spojených státech a v Kanadě. Začátkem července 1915 začaly být vydávány členské legitimace. K získání potřebných finančních prostředků byly dávány do oběhu národní kolky, diplomy, odznaky, kapesní a nástěnné pokladničky. Začaly se organizovat nejrůznější slavnosti, národní poutě, přednášky, kulturní a další akce. O jejich prospěšnosti svědčí skutečnost, že například do 27. července 1915 bylo vybráno v New Yorku a okolí 17 635 dolarů. Do 22. září 1915 byly rozeslány stanovy Č.N.S. a bylo rozhodnuto o sloučení se Slováky. Na počátku roku 1915 mělo České národní sdružení desítky odboček, o tři roky později byl jejich počet odhadován na 350 s více než 200 000 členy. Základ tvořili členové Sokola, různých svobodomyslných spolků a členky ženských spolků. Václav Cejp, zakladatel a první předseda

odbočky Č.N.S. v Los Angeles. Narodil se 28. září 1873 ve Vysokém Mýtě, zemřel 2. září 1917 v Los Angeles.

Ústřední kancelář Č.N.S. v americkém Chicagu.

Informace o akcích připravovaných Č.N.S.

24


Odbočka Č.N.S.v kanadském Marriott Sasku.


Odbočka Č.N.S. v kanadském New Waterfordu.

25

26



27

V rámci činnosti odboček Č.N.S. vznikaly na mnoha místech i dětské odbočky. Školní mládež se svými učiteli se v rámci možností angažovala různými formami při získávání finanční i jiné pomoci. Dětské soubory vystupovaly s úspěchem na kulturních akcích, pomáhaly dospělým drobnými pracemi při tradičních bazarech a sbírkách finančních prostředků. Činnost jedné z dětských odboček v Cedar Rapidsu, kterou vysoce hodnotili vedoucí činitelé Č.N.S., dokumentují ukázky z obsáhlé kroniky.

Dětská odbočka Č.N.S. v Chicagu.

28


v dokumentech a fotografiích Čeští a slovenští krajané v usa byli prostřednictvím Tiskové kanceláře Č.N.s. informováni o aktuálním dění ve světě, o aktivitách Masarykovy zahraniční akce, měli k dispozici komentované zprávy anglického a francouzského tisku i překlady studií o české otázce. Největší propagační práci odvedli dr. karel Pergler a prof. Jaroslav Zmrhal. Úsilí o získání finančních prostředků se postupně rozšiřovalo o akci politicko-propagační, která mezi jiným přispěla i k odstranění počátečních pochybností americké veřejnosti, záměrně živených kampaněmi prorakouských exponentů a agentů. Důležitou roli sehrály brožury karla Perglera Bohemia-s claim to independente, Bohemian hopes and aspirations a The Bohemians in the present crisis, které byly šířeny především mezi američany zastávající významné státní funkce. V rámci propagační akce bylo dále vydáno i 20 000 brožur zaslaných do ameriky T. G. Masarykem – Slavs aminy nations, How Austria a Austrian terrorism. Výsledkem masivní propagační akce Č.N.s., která mimo jiné zahrnovala i přes 500 přednášek po území spojených států, bylo konstituování řady odboček a krajských výborů Č.N.s. Počátkem roku 1917 mělo Č.N.s. 154 odboček a 9 krajských výborů. V nich bylo sdruženo 35 000 přímých členů a 8 000 nepřímých členů, jimiž byli členové sokola a různých podpůrných spolků.

Profesor Jaroslav Zmrhal.

29

Dr. Karel Pergler.

30

krajané v usa a vznik ČSR Kancelář pro zprávy o české věci v tisku americkém dvakrát měsíčně zpracovávala přehledy o důležitých událostech v habsburské monarchii, s důrazem na české země a spojenecké státy Vydávány byly v angličtině v podobě bulletinu o nákladu 500 exemplářů. K dispozici byl i americkému tisku, který tak mohl zasvěceněji informovat o problémech porobených národů habsburské monarchie. Zpracování bulletinu, jehož působnost byla později rozšířena i na Kanadu, měl na starosti dr. Jaroslav Smetánka s okruhem spolupracovníků, který současně vedl i deník výstřižků o českých záležitostech v americkém a krajanském tisku. Ústředí Č.N.S. vydávalo pod řízením dr. Smetánky časopis Bohemian Review. Základní informace o činnosti Č.N.S. podával Zpravodaj vydávaný jednou měsíčně. Do mnoha amerických knihoven byl současně zasílán časopis La Nation Tchéque vycházející ve Francii. Do Ruska, Itálie a Francie byly expedovány statisíce výtisků novin, brožur a knih.


31

Obsah i rozsah činnosti Č.N.S. od roku 1915 do jara 1917 dokumentovala interní zpráva, která nebyla určena ke zveřejnění. Na jejím konci figurovaly podpisy předsedy Č.N.S. MUDr. Ludvíka Fishera, Vojty Beneše a Josefa Tvrzického.

32



33

34


Účastníci druhé poradní schůze Č.N.S. v Clevelendu.

Zápis o prvním zasedání Slovenské ligy a Č.N.S. v Clevelendu dne 22. října 1915.


35

Představitelé Č.N.s. se snažili získat pro podporu požadavku na vytvoření samostatného státu Čechů a slováků i politické činitele spojených států. Využívali k tomu také svých kontaktů v jednotlivých státech usa. Ve dnech 25.–26. února 1916 se konalo veřejné slyšení zahraničního výboru senátu, kterého se zúčastnili zástupci Č.N.s. Jejich jménem vystoupil s projevem karel Pergler, který předložil pádné argumenty ve prospěch osamostatnění Čechů a slováků a poté odpovídal na řadu otázek přítomných zákonodárců. Obsah vystoupení byl zveřejněn v americkém tisku a po celých spojených státech byly rozšířeny brožurky s jeho textem. karel Pergler byl pozván na jednání zákonodárných sborů Texasu, Nebrasky, Iowy a Massachusetts.

Z publikace „Za národní stát“, která obsahuje významné projevy Karla Perglera. Jeden z mála slovenských týdeníků vycházejících v USA.

Představa o budoucím samostatném státu, zveřejněná v časopise Besedy ľudu.

Povolení ke vstupu do Sněmovny reprezentantů a Senátu pro členy delegace.

36


Tomáš Garrigue Masaryk v dopise Českému národnímu sdružení ze dne 26. května 1915 konstatoval: „Moje práce zde, to není jinak možné, stojí mnoho peněz, ale veliký náš cíl nedá se dosáhnouti bez obětí. A nebudou obětovány jen peníze – již i životy, a mnohé byly položeny a budou. Prosím tudíž ještě jednou formálně slavné Sdružení, abyste mně slíbenou podporu co nejdříve dali a ovšem musím ihned dodat, abyste byli připraveni na vyšší obnos než je $ 50 000.“ České národní sdružení naléhavě žádalo Masaryka, aby přijel osobně do ameriky podpořit akce k získání potřebných finančních prostředků. Na opakované žádosti Masaryk odpovídal: „Já nemohu k Vám, ani nikdo jiný, máme tu mnoho práce, a je nás zatím málo.“ Po tajných poslech poslal vzkaz do Prahy: „Pošlete okamžitě někoho do Ameriky. Amerika česká a slovenská musí být získána, nemáme-li trpěti osudnými finančními nedostatky.“ Tehdejší člen pražské Maffie dr. Edvard Beneš se obrátil na svého bratra Vojtu, který koncem července 1915 opustil Rakousko-uhersko. Vojta Beneš dorazil do New Yorku v polovině srpna 1915, z obav před perzekucí rodiny a svého bratra Edvarda v Rakousko-uhersku však zahájil veřejné přednášky až v listopadu 1915, v době, kdy jeho bratr odešel do Francie. Vojta Beneš měl výrazný podíl na růstu počtu odboček Č.N.s. po celých spojených státech i na úspěšném boji se skupinou krajanů, kteří v čele s dr. Liškou podporovali Rakousko-uhersko. Část krajanů se obávala represí příbuzných v případě vítězství Rakousko-uherska a činnost Českého národního sdružení považovali za neamerickou a protizákonnou. Předpokládali, že vláda spojených států jeho činnost zastaví. Vojta Beneš V průběhu roku 1916 podnikl Vojta Beneš rozsáhlé přednáškové turné po celých spojených státech. současně s ním podpořili úsilí na podporu Masarykovy zahraniční akce další představitelé krajanského hnutí v americe, a to především k. Pergler, J. Tvrzický, F. kubec, J. Martínek, V. E. Voska, J. Zmrhal, dr. smetánka, B. Šimek a další.

Vojta Beneš se svými přáteli v Omaze (Nebraska).


37

Vojta Beneš (7. 5. 1878 Kožlany – 20. 11. 1951 South Bend, USA) Po absolvování učitelského ústavu roku v roce1897 působil jako učitel na obecných a měšťanských školách v Čechách. V letech 1913–1914 studoval systém školství v USA a pomáhal budovat české krajanské školství. V srpnu roku 1915 odjel na žádost T. G. Masaryka a svého bratra Edvarda opět do USA a okamžitě se zapojil do protirakouského hnutí. Po celou dobu první světové války patřil k hlavním organizátorům finanční a materiální pomoci čs. zahraniční akci v čele s. T. G. Masarykem. V letech 1916–1918 uskutečnil stovky přednášek po celých Spojených státech a stal se jednou z nejznámějších osobností nejen mezi krajany. Po vzniku Československa působil jako zemský školní inspektor a od roku 1937 jako ústřední inspektor národního školství. Od roku 1897 byl členem Čs. sociální demokracie (ČSSD), za niž byl v letech 1925–1935 poslancem a od roku 1935 senátorem (v roce 1936 po zvolení svého bratra prezidentem ČSR na senátorský mandát rezignoval).V červnu 1939 odešel do exilu a v USA a Kanadě se zúčastnil zahraničního odboje. V roce 1939 vydal v USA knihu Žalář milionů (Protektorát Čechy a Morava), která se setkala s mimořádným ohlasem krajanů a americké veřejnosti. V roce 1946 se stal znovu poslancem za sociální demokracii a proslul jako jeden z mála veřejných kritiků porušování principů demokratického právního státu. Byl odpůrcem sbližování sociální demokracie s komunistickou stranou. V době únorových událostí roku 1948 vyzval prezidenta Edvarda Beneše k rezignaci. V březnu 1948 se vzdal poslaneckého mandátu a po smrti bratra Edvarda opět emigroval do USA.

Vojta Beneš při práci.

38


Vojta Beneš na návštěvě u starosty Sokola Lichnera v Cedar Rapidsu.


39

Národně sociální vzdělávací beseda J. V. Frič Založena byla v květnu 1907 v Chicagu stoupenci národně sociální strany. K významným představitelům patřili J. F. Štěpina, J. Tvrzický, J. Nosek, J. J. Fekl a J. Tittelbach. Beseda sehrála významnou roli především v letech první světové války pořádáním veřejných schůzí, kde zpravidla jako hlavní řečník vystupoval J. Tvrzický, který byl po odstoupivším Dr. J. Vojanovi zvolen dne 12. dubna 1915 jednomyslně tajemníkem Českého národního sdružení . Beseda J. V. Frič se však do historie nesmazatelně zapsala rozsáhlou pomocnou akcí českým zajatcům. Úctyhodnou práci lze dokumentovat na odeslání 90 000 čísel česko-amerických časopisů, zaslání více než 40 000 knih, kalendářů, brožur a dalších materiálů do 230 míst v Rusku a na Sibiři, do 52 míst v Srbsku a Černé Hoře a dále do Řecka, Francie a Itálie, tedy všude tam, kde byli čeští vojáci. Později poskytovala významnou pomoc čs. legiím v Rusku. Beseda obdržela od zajatců téměř 7 000 dopisů a lístků. Zajatcům bylo odesláno 36 beden šatstva, prádla a obuvi a 14 beden tabáku. Mimo korespondence s českými zajatci (později legionáři), jimž vyhledávala příbuzné v Americe, dostávala žádosti od polských, jihoslovanských a rumunských zajatců (i zajatců dalších národností), které předávala časopisům dotyčných národností v USA ke zveřejnění. Beseda J. V. Frič celkově zprostředkovala kontakt 1 600 zajatců s příbuznými žijícími v USA a Kanadě. V roce 1917 vydala brožuru Václava Klofáče Poslání strany národně sociální v českém národě, spolupodílela se na vydávání časopisů V boj a anglického měsíčníku Bohemian Review. Po vstupu USA do války se na jaře 1917 celkem 11 dobrovolníků přihlásilo do legie ve Francii, sedm členů Besedy bojovalo v řadách armády USA. V průběhu návštěvy T. G. Masaryka v Chicagu v květnu 1918 obdrželi členové Besedy za svoji mimořádnou činnost diplom udělený Českým národním sdružením, s jeho osobním podpisem.

40


Z obsahu zachované korespondence mezi zajatci a Besedou J. V. Frič je zřejmá všestranná a rozsáhlá pomoc zajatým krajanům – od zasílání různých tiskovin přes materiální pomoc až po vyhledávání kontaktů s příbuznými zajatců ve spojených státech nebo i v jiných zemích. Celá akce měl i významný morální aspekt. Zpočátku bylo zapotřebí zásilky zajatcům frankovat, na což přispívali členové Besedy Frič dobrovolnými týdenními příspěvky a organizováním sbírek. V průběhu června 1915 oznámil generální poštmistr (ministr pošt) ve Washingtonu, že zásilky válečným zajatcům jsou osvobozeny od placení poštovného. Vzhledem k enormnímu zájmu zajatců z Ruska, srbska, Černé Hory, asinary a korsiky v roce 1916 o zasílání novin, knih, kalendářů a další literatury, byla v českých čtvrtích Chicaga vytvořena síť sběren, do kterých krajané dodávali přečtené časopisy a knihy. Také žáci české školy „Vojta Náprstek“ přinášeli na požádání učitelů časopisy ze svých domovů.


41

42



43

44



45

46



47

48


Edvard Beneš z Paříže zaslal dne 14. května 1916 ústředí Českého národního sdružení přísně důvěrnou zprávu s podrobnými informacemi o vývoji československého zahraničního odboje spolu s požadavkem další finanční pomoci. V dokumentu se konstatovalo: „Celá naše akce je otázkou peněz“. Ústřední výbor Českého národního sdružení rozeslal zprávu jednotlivým složkám Č.N.S. s důrazným upozorněním, že se za žádnou cenu nesmí dostat do rukou nepovolaných osob a okamžitě po přečtení musí být zničena. Zprávu podepsali vedoucí činitelé Č.N.S. – L. Fisher, J. Tvrzický a V. Beneš.


49

50



51

52


Závažné informace, které přicházely od E. Beneše a T. G. Masaryka z Evropy, se staly impulzem k dalšímu rozvoji a zintenzivnění činnosti Českého národního sdružení i ostatních krajanských organizací, které s ním úzce spolupracovaly.

Dr. Edvard Beneš.

Průvod k zahájení bazaru Č.N.S.


53

Hlavní zdroje příjmů představovaly pověstné bazary, pořádané po vzoru New Yorku, kulturní akce, slavnosti, atrakce, zábavy, přednášky, posvícení a novoroční dary. Zdrojem financí bylo i členství v Českém národním sdružení za symbolický 1 dolar. Malíř Francl zhotovil diplomy, které byly členům věnovány za příspěvek 5 dolarů. Podobným způsobem byly využívány i nejrůznější odznaky s vlasteneckou a národní tematikou a národní kolek. České a slovenské krajanské časopisy zavedly tzv. sběrací rubriky a pravidelně odevzdávaly získané finanční prostředky na pomocnou akci. Významnou úlohu při získávání finanční i jiné pomoci pro československou zahraniční akci, pro zajatce v Rusku, v Srbsku, v Itálii i pro vojáky vznikajících československých legií, sehrály ženské pomocné organizace. Nejvýznamnější a nejznámější z nich se staly Včelky, které pracovaly ve prospěch Českého národního sdružení. Jejich název symbolizoval pracovitost včel. Slovenky v Americe zase zakládaly Priadky.

České posvícení v Du Quoinu (Illinois) v roce 1917.

Československé posvícení v Chicagu v roce 1917.

54


Marta Lešovská.

Anna Nováková, předsedkyně Včelek v Chicagu.


Balení potřeb pro československou armádu ve Francii.

55

56


Český dobročinný bazar v Chicagu v roce 1917.

Slovenky na bazaru v Chicagu v roce 1917.


57

58


Pomocný dámský sbor pečoval o sirotky padlých Čechů a Slováků.

Dámský pomocný výbor v Chicagu.


59

Prvním Čechem v Americe, který věnoval 1 000 dolarů na osvobození staré vlasti, byl továrník F. Vlček, dalším J. Wagner. Farmáři J. Pečenka a F. Pekárek věnovali 500 dolarů, nemajetný americký vojín V. Kliment a služebná M. Chabicová přispěli částkou 100 dolarů.

Frank J. Vlček.

J. A. Wagner ml.

Jan Pečenka.

František Pekárek.

V. M. Kliment.

Marie Chabicová.

60



Socha Hinderburga, kterou vytvořil spolek řezníků na jednom z bazarů v roce 1917.

61

62



63

64



65

66



67

Pohlednice s karikaturou císaře Františka Josefa symbolizující „úmrtí“ Rakousko-Uherska.

68



Výzva k „národní dani“ v Chicagu.

69

70


Příznivější podmínky pro další rozvoj pomocných akcí přinesly události třetího válečného roku. Dne 3. února 1917 přerušily Spojené státy diplomatické styky s Německem a následně dne 6. dubna 1917 vyhlásily Německu válku. Komplikované vztahy měly Spojené státy i nadále s Rakousko-Uherskem. Jejich výsledkem bylo rovněž vyhlášení války dne 7. prosince 1917. Prezident T. W. Wilson byl zahrnut tisíci telegramů od českých a slovenských spolků s ujištěními o loajalitě a ochotě přinést všechny oběti. Před krajany ve Spojených státech vyvstal nový úkol. Zpočátku se podíleli na náborové akci do americké a do kanadské armády. Stovky krajanů narozených ve Spojených státech se přihlásily do kanadské armády. Původně se předpokládalo, že v rámci americké armády bude postaven alespoň jeden československý pluk. Z tohoto záměru však nakonec sešlo. Celkově do armády Spojených států nastoupilo podle dostupných informací asi 40 000 krajanů narozených v Americe. Úřední statistiky potvrdily, že Češi a Slováci v Americe dodali největší počet dobrovolníků. Skupina českých krajanů v americké armádě v Honolulu na Havaji.

Krajané – dobrovolníci před odjezdem do Kanady.

Čechoslováci v kanadské armádě před odjezdem do Francie.


71

Valcartier – Kanada. Předávání plukovního praporu pplk. Borisem Vuchtrlem 1. jízdnímu pluku Jana Jiskry z Brandýsa.

Poslední pozdrav dobrovolníka před odjezdem do Anglie 1917.

Skupina krajanů – dobrovolníků v Kanadě.

Čechoslováci z USA v kanadské armádě před odjezdem do Evropy.

72


V červnu 1917 odplul do Ameriky M. R. Štefánik. Po jednání se členy americké vlády ve Washingtonu svolal na polovinu srpna 1917 do Chicaga poradu zástupců Slovenské ligy (S.L.), Českého národního sdružení i dalších významných krajanských organizací. V jejím průběhu seznámil přítomné funkcionáře s plány Československé národní rady v Paříži na vybudování armády. Zároveň oznámil, že Francie s vybudováním armády souhlasí a že také Spojené vyslovily souhlas s náborem dobrovolníků, kteří nepodléhali odvodní povinnosti do armády americké. Jeden z přímých účastníků porady glosoval Štefánikovo vystoupení následovně: „Když vyložil nám celý plán organizace československé armády a vysvětlil, co od nás Národní Rada v této věci očekává, pokoušela se o mnohé z nás závrať, neboť to, co bylo od nás požadováno, zdálo se býti nad naše síly.“ V září 1917 vydal M. R. Štefánik provolání o národní mobilizaci. V neděli 14. října 1917 navštívil s hrabětem De Montalem Chicago. Na dvou velkých schůzích v síni „Havlíček–Tyrš“ a v Plzeňském parku podpořili mobilizaci krajanů do československé armády. K nástupu dobrovolníků do armády vyzvali i přítomní činitelé Sokola. Šíření informací o náboru zpočátku brzdila skutečnost, že se novináři obávali, zda při povinném odvodu do americké armády bude vláda souhlasit s náborem dobrovolníků pro československou armádu ve Francii.

M. R. Štefánik ve Washingtonu s představiteli Slovenské ligy a Českého národního sdružení. V první řadě vlevo od Štefánika předseda Slovenské Ligy Albert Mamatey, vpravo předseda Českého národního sdružení Ludvík Fisher. V druhé řadě za Štefánikem vpravo Viktor Emanuel Voska, vlevo Karel Pergler.


Prohlášení o všeobecné národní mobilizaci vydané Národní radou česko-slovenskou.

73

74


v dokumentech a fotografiích Dekret prezidenta Francouzské republiky o vytvoření samostatné armády ve Francii zásadním způsobem ovlivnil další vývoj událostí a setkal se s mimořádným ohlasem i mezi českými a slovenskými krajany v USA a Kanadě. Důležitá úloha v tomto období náležela Odbočce Československé národní rady v Americe O.Č.S.N.R., která byla ustavena 10. března 1918 na společném zasedání Českého národního sdružení a Slovenské ligy jako výkonný orgán českých a slovenských organizací v Americe a zástupce pařížské Československé národní rady ve Spojených státech a v Kanadě. Do jejího čela byl postaven předseda – člen Č.S.N.R. v Paříži – Karel Pergler a dva místopředsedové (předseda Českého národního sdružení a předseda Slovenské ligy). Odbočka měla dva tajemníky a 4 odbory: politicko-konzulární, propagačně-informační, vojenský a pomocný. Vedle toho existovala samostatná finanční komise v čele s pokladníkem. První dva odbory sídlily ve Washingtonu, kde byl tajemníkem J. Císař, zbývající v New Yorku. Propagační a informační odbor rovněž řídil činnost Slovanské (čs.) tiskové kanceláře – Slaw (Czech) Press Bureau – v čele s J. Tvrzickým, funkce redaktorů zastávali H. Míka a J. Smetánka.

Český překlad zprávy George Clemenceaua a S. Pichona.

75

Kopie originálu zprávy George Clemenceaua a S. Pichona prezidentu Poincarému s žádostí o podpis dekretu o zřízení československé armády ve Francii.

Dekret francouzského prezidenta o vytvoření československé armády ve Francii ze dne 16. prosince 1917.

76


Po vydání dekretu prezidenta Francouzské republiky o zřízení samostatné čs. armády byla značná část aktivit krajanských organizací a sdružení orientována na získávání dobrovolníků pro samostatnou armádu ve Francii. První dobrovolníci do budoucí československé armády odpluli do Francie začátkem listopadu 1917. Do konce války nastoupilo do armády kolem 3 000 dobrovolníků. Polovina z nich byli ženatí muži a Č.N.S. rozšířilo pomocnou akci i na jejich rodiny. Rodinám dobrovolníků byla vedle zasílání finančních částek poskytována i pomoc materiální. Pro československé vojáky se v širokém měřítku pořádaly sbírky šatstva, tabáku, mýdla a dalších potřeb. Získaná pomoc byla zasílána loděmi do Francie a československým legiím do Ruska.

Skupina dobrovolníků po příjezdu do Francie.

Dobrovolníci z USA před hlavní odvodní kanceláří – se sídlem v táboře ve Stamfordu – do čs. autonomní armády ve Francii.

Výzva důstojníků československé armády ve Franci vyslaných do USA k provádění náboru do armády.

Výzva Vojenské kanceláře Č.S.N.R. podepsaná kpt. Zdeňkem Fierlingerem.


77

Vojenský odbor Československé národní rady Hlavní úloha při náboru dobrovolníků, včetně zabezpečování transportů do Francie, náležela Vojenskému odboru Č.S.N.R. v Americe. Sídlil v New Yorku, bezprostředně podléhal O.Č.S.N.R., s níž udržoval spojení prostřednictvím hlavní kanceláře ve Washingtonu. Vojenský odbor (běžně se používal i termín vojenská kancelář) navázal na aktivity Československého výboru, který od podzimu 1917 organizoval nábor čs. dobrovolníků a rozvíjel politicko-propagační činnost. Koordinoval činnost podřízených československých vojenských výborů v New Yorku, Pittsburgu, Clevelandu, Chicagu, Omaze, Teaxu a San-Francisku, které spravovaly jednotlivé okresy zahrnující vždy několik amerických států. Dále řídil výcvikový tábor čs. dobrovolníků ve Stamfordu ve státě Connecticut. V čele odboru byli důstojníci z Ruska – kpt. Zdeněk Fierlinger a kpt. František Písecký. V kanceláři dále pracovali poručíci Holý, Horvát, Niedrle a Španiel. Členové vojenských výborů byli voleni místními organizacemi zastoupenými v Českém národním sdružení a Slovenské lize. Vojenské výbory se podílely na náboru dobrovolníků z řad krajanů do československé zahraniční armády, včetně provádění rozsáhlé agitační a přednáškové činnosti. Dobrovolníci, kteří se přihlásili ke službě (podmínkou k přijetí byl věk od 18–45 let, nesměli podléhat odvodu do americké armády, otcové rodin nesměli mít více než čtyři děti) byli po vyplnění příslušných formulářů posíláni přímo do New Yorku, kde po zaregistrování ve vojenské kanceláři odjeli do vojenského tábora ve Stamfordu. Zdeněk Fierlinger.

Rodinám dobrovolníků náležela podpora, která u bezdětných žen činila 14 dolarů, u žen s jedním dítětem 18 dolarů, se dvěma dětmi 22 dolarů, se třemi 26 dolarů a se čtyřmi dětmi 30 dolarů měsíčně. Rodinám dobrovolníků poskytoval pomoc i Americký červený kříž. Hlavní vojenská kancelář po transportu dobrovolníků do Francie začala okamžitě prostřednictvím pomocného výboru zasílat jména a adresy rodin centrále Amerického červeného kříže ve Washingtonu. Skupina čs. důstojníků z Francie, která pracovala ve Vojenském odboru Č.S.N.R.

První dobrovolníci – členové Sokola z Chicaga se svým cvičitelem Sedláčkem.

78


Probulov Významným centrem krajanského hnutí v Americe se vedle Chicaga stal Cleveland ve státě Ohio. Český podnikatel M. Zeman koupil na podzim roku 1904 budovu bývalého sirotčince, která se nacházela na hlavní třídě české části města Broadway, s cílem přeměnit ji na krajanské centrum. Na přestavbu budovy věnoval značné finanční prostředky a nazval ji Probulov – po vesnici nacházející se poblíž Orlíku nad Vltavou, kde se narodil. K budově byl přistavěn sál pro pořádání zábav a přednášek. Nové krajanské centrum bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Krajanské spolky ho využívaly k nejrůznějším účelům včetně pořádání koncertů za účasti významných českých umělců. V roce 1907 Probulov poprvé navštívil v rámci přednáškového turné po Americe i profesor T. G. Masaryk. Před vypuknutím první světové války byla ke staré budově přistavena moderní železobetonová s širokým průčelím, restaurační místností a obchodními místnostmi. V horním patře se nacházely taneční a shromažďovací sál a další místnosti. Probulov byl pojmem především v letech první světové války – v roce 1915 se zde uskutečnila rozsáhlá pomocná akce v zájmu českých zajatců v Srbsku. Postupně se stal střediskem národní, pomocné a vojenské činnosti celého rozsáhlého regionu. Mělo zde sídlo České národní sdružení v Clevelandu, působila zde ústředna pomocné organizace Včelky a odvodní kancelář pro nábor dobrovolníků na francouzskou frontu. Vybírala se zde národní daň, fungovala sběrna šatstva, prádla, obuvi a potravin pro příslušníky čs. legií. Jen pomocný odbor Včelek zaslal legionářům do Ruska a Francie dárky v hodnotě 125 000 dolarů. V březnu 1917 zde byla založena Odbočka Československé národní rady a konaly se zde nejrůznější porady za účasti představitelů zahraničního odboje včetně T. G. Masaryka.

Skupina dobrovolníků pře odjezdem do Francie.

Průčelí budovy Probulov, kde sídlila odvodní kancelář pro dobrovolníky do československé armády.


79

Čeští dobrovolníci z Nebrasky v lednu 1918.

80



Odesílání zásilek pro čs. armádu do Francie z Plzeňského parku v Chicagu.

81

82


František Šindelář, předseda Národního svazu českých katolíků.

Kapitán Alfons Biskup.


83

84



85

86



87

88


Výcvikový tábor čs. dobrovolníků ve Stamfordu (stát Connecticut) Výcvikový tábor čs. dobrovolníků (Czechoslovak Camp) ve stamfordu byl zřízen 8. dubna 1918 pro české a slovenské dobrovolníky – krajany ve věku od 18 do 40 let, kteří se rozhodli vstoupit do československé armády ve Francii. Nacházel se hodinu jízdy od New Yorku a pět mil od města stamfordu. Známý americký sochař Gutzon-Borglum dal pro vybudování tábora, umístěného v blízkosti železniční tratě, k dispozici přes 400 akrů pozemků a lesů za nepatrný nájem 35 dolarů měsíčně. Ještě před otevřením bylo nutné vybudovat potřebné zázemí v podobě ubytoven, jídelny a dalších potřebných objektů. Tábor spravovala tříčlenná kancelář v čele s velitelem, která podléhala Vojenské kanceláři v New Yorku. Chod tábora upravoval denní řád, který měl 30 bodů. Při prvním ranním signálu táborového trubače se vztyčovala vlajka, která se stahovala při večerní modlitbě. Mužstvo i představení si tykali a oslovovali se navzájem „bratře“. každý dobrovolník denně dostával 10 centů, které se vyplácely týdenně. Přesuny dobrovolníků do tábora zabezpečovaly vojenské výbory, transporty do Francie se prováděly na francouzských lodích.

První vlajka budoucího československého státu – čtyři hvězdy symbolicky označovaly Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.

Výstřižek novin s informací o vzniku československého vojenského tábora ve Stamfordu.


Pohlednice města Stamford, v jehož blízkosti byl zřízen výcvikový tábor čs. dobrovolníků.

Paní Habermayerová odevzdává por. Danielovskému prapor zhotovený ženami krajanů v Americe.

Prapor, který předala dobrovolníkům paní Habermayerová.

Paní Borglumová s dětmi a s praporem věnovaném čs. dobrovolníkům, který symbolizoval budoucí samostatný československý stát

89

Informační zpráva o zřízení výcvikového tábora čs. dobrovolníků ve Stamfordu.

90


Dobrovolníci s kuchaři před táborovou kuchyní.

Nástup dobrovolníků.


91

Táborová ubikace.

Plukovník Hurban při návštěvě tábora s dobrovolníky.

Pásky, kterými byli označováni dobrovolníci na cestě z bydliště do tábora ve Stamfordu.

92


Nabídka cigaret vášnivým kuřákům. Skupina dobrovolníků při výcviku.

Dobrovolníci před odjezdem do Francie.


Ranní nástup dobrovolníků ke vztyčení vlajky.

93

94


Z národní slavnosti v táboře.

Skupina dobrovolníků před odjezdem do Francie.

Nácvik výměny stráží.

Služební táborový automobil.

v dokumentech a fotografiích Návštěva T. G. Masaryka ve Stamfordu

Projev T. G. Masaryka k dobrovolníkům.

Masaryk s doprovodem mezi dobrovolníky. Vlevo plk. Hurban, vpravo por. Danielovský.

Masaryk v doprovodu por. Danielovského při rozhovoru s dobrovolníky.

95

96


Ruský legionář por. Danielovský (stojící třetí zleva) s americkými důstojníky a s dobrovolníky.


Skupina dobrovolníků ve Stamfordu před odjezdem do Francie.

Novinový článek o vojenském táboře ve Stamfordu. Jeden z první raněných čs. dobrovolníků z kanadské armády.

Informace pro dobrovolníky.

97

Neidentifikovaný vojenský tábor dobrovolníků v Kanadě.

98


Doklady o podpoře rodin dobrovolníků bojujících na frontě


99

100


Ze zpráv o činnosti vojenských výborů


101

102


Skupina důstojníků čs. armády ve Francii – členů Vojenského odboru Č.S.N.R. – při různých akcích v USA


103

Poručík 21. pluku československých legií ve Francii Oldřich Španiel patřil k nejaktivnějším a mezi krajany k nejoblíbenějším příslušníkům Vojenského odboru Č.S.N.R. .

104


Vojtěch Preissig (31. 7. 1873 Světec u Bíliny – 11. 6. 1944 Dachau) Významnou úlohu v zápase za národní osvobození sehrál v období první světové války v USA známý český malíř a grafik Vojtěch Preissig. Pracoval neúnavně ve prospěch Českého národního sdružení. Jeho plakáty, využívané v propagačních akcích, se staly známými nejen v Americe, ale i ve Francii, v Itálii a v Rusku. Narodil se ve Světci u Bíliny dne 31. července 1873. Otec byl správcem dolu Jakubské jámy. Studoval v Praze Uměleckoprůmyslovou školu (1892–1897), dekorativní architekturu (1898) a v letech 1898–1903 v Paříži grafiku. Po návratu z Paříže do Čech v roce 1903, kdy již byl velmi známým malířem, se stal rovněž uznávaným mistrem grafiky.

Jeden s plakátů V. Preissiga.

v dokumentech a fotografiích V roce 1910 odjel Preissig do Ameriky, kde zůstal plných dvacet roků. Do Čech se vrátil až v roce 1931. V USA učil grafice na Art Students League v New Yorku, barevnému tisku a knižnímu umění na Teachers College Columbia University v New Yorku. Vedl i grafické oddělení Weutwortl Institute v Bostonu, Chicagu a New Yorku. Vojtěch Preissig byl také čs. legionářem a revolucionářem. Zúčastnil se činně naší zahraniční akce za války v Americe. Byl činným propagačně a jako legionář byl důvěrníkem Vojenského výboru pro státy Novoanglické. Do služeb revoluce postavil i své umění jako člen U.S.War Departement. Je autorem náborových plakátů pro čs. legie a vypravil také Manifest k americkým Slovákům. Byl rovněž členem několika amerických a uměleckých spolků, pražských spolků „Mánes“ a „Hollar“, a dopisujícím členem spolku „Deutsche Buchkünstler“ v Lipsku. Mistr Preissig obdržel v letech 1907–1908 ceny České akademie věd a umění. Během nacistické okupace byl členem odbojové skupiny, vydával ilegální časopis V boj. V roce 1940 byl zatčen gestapem a později odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde dne 11. 6. 1944 zahynul.

105

106



107

108



109

110


Vojtěch Preissig.


111

112



113

114

Vojtěch Preissig se svým spolupracovníkem Josefem Kovářem v Bostonu.



Vojtěch Preissig.

115

116



117

T. G. Masaryk ve Spojených státech amerických v roce 1918 Na jaře roku 1918 se T. G. Masaryk vydal z Moskvy přes Sibiř, Koreu, Japonsko a Kanadu do USA, aby ovlivnil názory americké administrativy ve prospěch konstituování samostatného státu Čechů a Slováků. Triumfálního uvítání se mu dostalo 5. května 1918 od českých a slovenských krajanů v Chicagu. Podobné přijetí zažil i v New Yorku. Navštívil i československé dobrovolníky ve výcvikovém táboře ve Stamfordu. V průběhu amerického pobytu lobboval za československou samostatnost, setkal se s představiteli politického života, měl řadu jednání s diplomaty akreditovanými v USA, zúčastňoval se schůzek krajanů, jeho články byly publikovány v tisku, zejména pak ve Washington Post a New York Times. V Pittsburgu podepsal 30. května 1918 spolu s představiteli českých a slovenských krajanských organizací v USA dohodu o společném státu. Ve Philadelfii byl zvolen prezidentem demokratického sdružení malých středoevropských a jihoslovanských národů a u kopie Zvonu svobody podepsal a vyhlásil jejich deklaraci nezávislosti. Při setkáních s prezidentem USA T. W. Wilsonem (byly celkem čtyři, přičemž první se uskutečnilo 19. června 1918 v Bílém domě ve Washingtonu) dosáhl jeho plné podpory. Americký prezident 28. června 1918 veřejně vyhlásil, že jeho země sleduje osvobození slovanských národů z rakouské a německé nadvlády. USA, stejně tak jako předtím Velká Británie a Francie, uznali 3. září 1918 Č.S.N.R. jako vládu a spojence. Masarykova Washingtonská deklarace z 18. října 1918 je považována za zakládající listinu nového demokratického československého státu.

118


Triumfální přivítání T. G. Masaryka v Chicagu

Masaryk s nejbližšími spolupracovníky v Chicagu.

Masaryk v doprovodu Ludvíka Fishera vystupuje z vlaku v Chicagu.

Triumfální přivítání Masaryka v Chicagu.

Informace o T. G. Masarykovi vydávané v propagačních materiálech v angličtině.

v dokumentech a fotografiích Fotografie z návštěvy T. G. Masaryka v Chicagu

119

120


Mezi krajany velmi populární pohlednice z přivítání T. G. Masaryka v Chicagu


Národní slavnost v New Yorku při návštěvě T. G. Masaryka.

Vyzdobené budovy v New Yorku na počest přivítání T. G. Masaryka.

Vstupenka na recepci s T. G. Masarykem v New Yorku.

Oznámení o konání mítinku s T. G. Masarykem v Carnegie Hall dne 25. května 1918.

121

122


Předsednický stůl v sále budovy Probulov v Clevelendu, kde zasedl Masaryk na historické konferenci Čechů a Slováků dne 16. června 1918. Oznámení o konání masového mítinku T. G. Masaryka v Clevelendu.

Pohlednice s portrétem T. G. Masaryka.

Vystoupení Vojty Beneše na masovém shromáždění krajanů v Chicagu při oslavách Dne nezávislosti 4. července 1918.


123

124


Alegorický vůz krajanů při oslavách Dne nezávislosti 4. července 1918.

Při pobytu T. G. Masaryka v USA informovaly noviny veřejnost o situaci čs. legií na Sibiři. Alegorický vůz symbolizující boj proti bolševismu.


125

126


Filadelfie 26. října 1918

T. G. Masaryk na lodi Carmania při návratu z Ameriky do vlasti.

Po slavnostním aktu podepsání Deklarace… rozezněly krojované děti na náměstí před Domem nezávislosti Zvon svobody. T. G. Masaryk s představiteli 11 národů střední a východní Evropy před Zvonem svobody.


Plaketa „Svoboda, život národa“ zhotovená sochařem Albínem Poláškem na počest vzniku republiky.

127

128



Konec války znamenal i ukončení náboru dobrovolníků.

Vznik Československé republiky 28. října 1918 a ukončení první světové války přijali krajané v Americe s nadšením.

129

130


Finanční sbírky krajanů ve prospěch rodící se republiky pokračovaly i po vzniku ČSR.


131

132



Akce na pomoc Československu a postiženým válkou pokračovaly i v roce 1919.

133

134


Návrat československých legionářů z Ruska zpět do vlasti přes Kanadu a USA

Fotografie ze stanového tábora čs. legionářů ve Valcatier v Kanadě.

Očekávání příjezdu ruských legionářů v San Diegu.

Skupina ruských legionářů, která měla na starost transport archivu čs.armády na Rusi, při návštěvě krajanů v kanadském Vancouveru.


135

Nástup a slavnostní pochod 7. pluku v Quebecu.

Přivítání ruských legionářů v Probulově v Clevelendu.

Winnipeg – Kanada. Pochod ruských legionářů městem.

Akce ve prospěch vracejících se legionářů v Chicagu.

Časopis vydávaný pro legionáře, kteří se vrátili z Francie a z Československa.

136


Transport legionářů z Ruska, Francie a Itálie domů do vlasti měl na starost ministr války v 1. československé vládě generál M. R. Štefánik.

Dopis Viktora Emanuela Vosky adresovaný Památníku odboje v Praze s údaji o počtech českých a slovenských krajanů v Americe, kteří v letech první světové války sloužili v americké a kanadské armádě a v československé armádě ve Francii.

Na válečné výstavě v Chicagu byla dne 14. listopadu 1918 v USA poprvé oficiálně vztyčena a pozdravena československá vlajka. První zprava por. čs. legií z Francie Oldřich Španiel, první zleva předseda Č.N.S. MUDr. Ludvík Fisher.

v dokumentech a fotografiích Plakát vydaný v Chicagu koncem roku 1918

137

138



139

Český národní hřbitov v Chicagu – symbol boje za národní osvobození a demokracii Český národní hřbitov v Chicagu, vybudovaný z dobrovolných sbírek prvních českých přistěhovalců v roce 1877, se stal symbolem zápasu za demokracii a svobodu národa ve 20. století.

Nápis na příjezdu ke hřbitovu.

Vstupní brána do Českého národního hřbitova.

Hlavní administrativní budova hřbitova.

Budova krematoria, vybudovaná v roce 1917.

140


Pomníky krajanů padlých ve Francii v roce 1918

Joseph Peterka. Padl 12. října 1918 ve Francii.

Poručík Bohuslav Bartoš. Padl v srpnu 1918 ve Francii.

Joseph Stieber. Padl 3. října 1918 ve Francii.

Michael Kokoska. Padl ve Francii 27. června 1918.

Edward Trčka. Padl 23. října 1918 u Verdunu ve Francii.

Václav Šíbrava. 10. srpna 1918 raněn ve Francii, zemřel 28. září v Anglii.


Památník vysloužilcům války se Španělskem v letech1998–1901.

Hrobka českého starosty Chicaga, kladenského rodáka Antonína Josefa Čermáka, který zemřel na následky zranění po atentátu v roce 1933.

141

Památník vysloužilcům první a druhé světové války.

Pohled na průčelí kolumbária Masaryk Memorial, vybudovaného v roce 1960. Pamětní deska s reliéfem T. G. Masaryka.

Památník krajanům, účastníkům americké občanské války z let 1861–1865.

Památník filozofa Ladimíra Klácela, rodáka z České Třebové. Pamětní deska se jmény krajanů, kteří se zasloužili o zřízení kolumbária.

V areálu kolumbária T. G. Masaryka jsou rovněž uloženy urny s ostatky významných krajanů a představitelů čs. poúnorového exilu. Po roce 1989 byly ostatky některých z nich převezeny do vlasti.

Prostory, kde byly uloženy urny s ostatky dcery T. G. Masaryka Alice, dr. Jozefa Lettricha, který dlouhá léta působil ve vedení Rady svobodného Československa a předúnorového poslance Sociálně demokratické strany Václava Majera.

142


Místo, kde jsou uloženy urny s ostatky dlouholetých přátel gen. MVDr. Mikuláše Ferjenčíka a starosty Sokola Antonína Hřebíka.

Místo posledního odpočinku Dr. Petra Zenkla, prvního předsedy Rady svobodného Československa v roce 1949, a Růženy Pelantové, předúnorové poslankyně Národně socialistické strany.

Na Českém národním hřbitově je uložena také urna s ostatky plk. gšt. Oskara Pejši, který odešel do exilu v roce 1948 a v Chicagu stál dlouhá léta v čele odbočky Svazu čs. důstojníků v exilu. Odbočka nesla j méno popraveného generála Heliodora Píky.

Letecký pohled na Český národní hřbitov. Na fotografii dole uprostřed je viditelná vstupní brána, budova krematoria a areál kolumbária T. G. Masaryka.


143

Budova nádraží v Chicagu, kde byl dne 5. května 1918 triumfálně přivítán T. G. Masaryk desetitisíci krajanů.

Symbolicky je Chicago sesterským městem Prahy. Česká vlajka v příletové hale chicagského letiště Ơ Hara.

Michigan avenue, kde se konalo největší shromáždění při návštěvě T. G. Masaryka v Chicagu a kde se konaly velké průvody krajanů na počest významných výročí.

Vestibul nádražní budovy v současnosti.

Pohled na dnešní moderní centrum Chicaga od Michiganského jezera.

Pohled na budovy areálu University of Chicago.

Budova knihovny, v níž je umístěn Archiv Čechů a Slováků v zahraničí (ACASA).

Monumentální socha „Blanického rytíře“ symbolizující zápas za národní osvobození, umístěná v areálu univerzity.

Interiér univerzitní knihovny.

Deska s reliéfem T. G. Masaryka na podstavci sochy.

doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc. doc. PhDr. František Hanzlík, CSc.

Krajané v USA a vznik ČSR v dokumentech a fotografiích Vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO Adresa: Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 http://www.army.cz Odpovědná redaktorka: PhDr. Irena Grebíková Výtvarné řešení: Hana Rozmanitá Zlom a úprava fotografií: Jitka Oktábcová Dáno do tisku: listopad 2009 Tisk: Marie Formanová, Olomouc 2., upravené vydání Kopírovat, překládat a rozmnožovat publikaci bez souhlasu vydavatele je zakázáno. NEPRODEJNÉ

Krajané v USA a vznik ČSR

Recommend Documents