Vznik a zánik členství v družstvu

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Martin Adam

Vznik a zánik členství v družstvu Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jaroslav Oehm

Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 31.5. 2011

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 31. 5. 2011

Martin Adam

Poděkování Rád bych poděkoval JUDr. Jaroslavu Oehmovi z Karlovy univerzity v Praze za jeho cenné rady při psaní této práce.

Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 1 I. Historie družstevnictví.................................................................................................. 2 1.1. Vznik družstevnictví .............................................................................................. 2 1.2. Družstevnictví za Rakouska - Uherska a za první republiky ................................. 3 1.3. Vývoj právní úpravy po roce 1948 ........................................................................ 3 II. Pojem a zásady družstevnictví .................................................................................... 6 2.1. Pojem družstva....................................................................................................... 6 2.2. Zásady družstev ..................................................................................................... 7 2.2.1 Pozitivní vymezení .......................................................................................... 7 2.2.2 Negativní vymezení ......................................................................................... 8 III. Současná právní úprava vzniku, změny a zániku členství v družstvech ................... 9 3.1 Současná právní úprava v oblasti družstev ............................................................. 9 3.2 Členství, člen a členský podíl ............................................................................... 10 3.2.1 Kvantitativní stránka ...................................................................................... 11 3.2.1 Kvalitativní stránka ........................................................................................ 12 3.3 Podmínky členství................................................................................................. 13 3.3.1 Kogentní a dispositivní podmínky členství ................................................... 13 3.3.2 Členství na základě pracovního vztahu ......................................................... 14 3.4 Způsoby vzniku členství ....................................................................................... 15 3.4.1 Originární (prvotní) vznik členství ................................................................ 15 3.4.2 Derivativní (druhotný) vznik členství ............................................................ 17 3.4.3 Přechod členského podílu v důsledku smrti fyzické osoby ........................... 19 3.4.4 Vznik členství u právnických osob ................................................................ 22 3.5 Zánik členství ........................................................................................................ 23 3.5.1 Zánik členství dohodou .................................................................................. 23 3.5.2 Zánik členství vystoupením ........................................................................... 24 3.5.3. Zánik členství vyloučením ............................................................................ 24 3.5.4. Zánik členství prohlášením konkursu na majetek člena ............................... 29 3.5.5. Zánik členství zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena ........................................................................................................................ 29

3.5.6. Zánik členství výkonem rozhodnutí postižením členských práv a povinností ................................................................................................................................ 30 3.5.7. Zánik členství exekucí postižením členského podílu ................................... 30 3.5.8. Zánik členství v důsledku zániku družstva ................................................... 30 3.5.9. Zánik členství smrtí fyzické osoby ............................................................... 31 3.5.10. Zánik členství u právnických osob ............................................................. 34 3.5.11. Právo na vypořádací podíl .......................................................................... 35 IV. Specifika právní úpravy u bytových družstev ......................................................... 39 4.1. Společné členství manželů ................................................................................... 39 4.1.1. Vznik společného členství manželů .............................................................. 40 4.1.2. Zánik společného členství manželů .............................................................. 41 4.1.3. Vypořádací podíl ve společném členství manželů ........................................ 43 4.2. Převod členského podílu v bytovém družstvu ..................................................... 44 4.3. Přechod členského podílu v bytovém družstvu ................................................... 47 4.2. Zánik členství v bytovém družstvu v důsledku převodu bytu do osobního vlastnictví .................................................................................................................... 48 V. Právní úprava členství v družstvu v rámci rekodifikace soukromého práva ............ 49 5.1. Vznik členství ...................................................................................................... 50 5.2. Zánik členství ....................................................................................................... 51 Závěr ............................................................................................................................... 53 Seznam zkratek ............................................................................................................... 54 Použitá literatura ............................................................................................................. 55 Judikatura ........................................................................................................................ 57 Abstrakt ........................................................................................................................... 58 Abstract ........................................................................................................................... 59

Úvod Na úvod bych rád zmínil důvody, proč jsem za téma své diplomové práce zvolil vznik a zánik členství v družstvu. Prvním důvodem je má praktická zkušenost s činností družstva v podobě vykonávání funkce člena představenstva v bytovém družstvu, během které jsem narazil na celou řadu problémů v oblasti právní úpravy družstevnictví v České Republice. V praxi jsem poznal mnohé způsoby vzniku i zániku členství v družstvu. Proto bych chtěl v této práci popsat veškeré způsoby vzniku a zániku členství v družstvech, poukázat na dílčí problémy současné právní úpravy v oblasti družstevnictví a popřípadě navrhnout jejich řešení. Dále bych chtěl uvést některé odlišnosti tykající se právní úpravy členství v bytových družstvech, které se nejvíce projevují v institutu společného členství manželů. A v neposlední řadě popíšu dílčí změny v oblasti družstevního členství v rámci připravované rekodifikace soukromého práva. Dalším důvodem, proč jsem si za téma své diplomové práce zvolil vznik a zánik členství v družstvu, je dlouholetá tradice družstevní úpravy v českých zemích. Družstva od samého počátku vzniku myšlenky družstevnictví zaujala nepostradatelné místo ve společnosti, jejich přínos pro rozvoj společnosti spočívá především v participaci všech členů na chodu družstva a to jak z důvodů ekonomických, tak i z důvodů sociálních. V diplomové práci bych rád poukázal skrze členství na to, že družstva jsou velmi dobrým typem korporace pro uskutečňování konkrétních podnikatelských, tak i nepodnikatelských cílů. Posledním důvodem psaním této práce je samotná myšlenka družstevnictví. Idea, že obyčejní lidé se sdružují do určité formy společnosti, aby v rámci tohoto uskupení prosazovali ekonomické i sociální zájmy na principu rovnosti je nanejvýš chvályhodná. Rád bych i na principu členství poukázal na výhodnost této formy společnosti a vyvrátil některé pochybnosti, které na družstvech utkvěly z doby minulé. Co se týče struktury a obsahu mé práce, zvolil jsem posupně pět oblastí, jejž by měly popsat problematiku členství. Začnu historií družstevnictví, pokusím se definovat družstvo a jeho zásady, dále komplexně rozeberu současnou právní úpravu vzniku a zániku členství, definuji rozdíly týkající se členství v bytových družstvech a na konec popíšu některé změny u členství v rámci návrhu rekodifikace soukromého práva. Text byl napsán podle právního stavu k 31.3. 2011. 1

I. Historie družstevnictví

1.1. Vznik družstevnictví Myšlenka družstevnictví a její následné uvedení do praxe souvisela se stoupající industrializací v Evropě na koci prvé poloviny 19. století. Industrializace měla vliv na zhoršující se životní podmínky dělníků a řemeslníků. Týkalo se to především vzrůstající cenové hladině základního zboží v důsledku stále rostoucích marží obchodníků. 1 První družstva proto vznikala jako obrana dělníků před nežádoucími vlivy industrializace. Teoretický základ myšlenky družstevnictví vycházel z idejí utopistického socialismu, představovaný především Britem Robertem Owenem (1771-1858), Francouzem Charlesem Fourierem (1772-1837). O praktický rozvoj se pak postarali němečtí teoretici Fridrich Wilhem Raiffeisen (1818-1888) a Franz Hermann Schulze-Delitzsch a v českých zemích František Ladislav Chlebodár (1839-1911) a František Cyril Kampelík (1805-1872). Prvním doloženým družstvem je Rochdalské družstvo poctivých průkopníků (Rochdala Society of Equitable Pionners), založené 24. října 1844 v Rochdale v Anglii. 2 Stanovy rochdalského družstva obsahovaly několik zásad typických pro družstva, která platí i dodnes jako např. družstevní demokracie, samosprávné řízení a kontrola družstva, otevřenost členství, podílová tvorba kapitálu. Zásady Rochdalského družstva pak přijal a několikrát revidoval Mezinárodní družstevní svaz. V Čechách byla v roce 1846 založena první družstevní záložna v Aši a o rok později bylo založeno družstvo „Potravní a úsporný spolek“ v Praze. 3 Přesto však k rozvoji družstevnictví v českých zemích dochází až v poslední čtvrtině 19. století.

Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2009, s. 5. 2 Holyoake, G.J. Dějiny poctivých průkopníků rochdalských. Praha: Nakladatelství Ústředního svazu družstev československých, 1923, s. 20. 3 Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2009, s. 5. 1

2

1.2. Družstevnictví za Rakouska - Uherska a za první republiky Zprvu v Rakousku neexistovala samostatná právní úprava pro družstva, a proto byla družstva regulována podle císařského patentu č. 253/1852 ř. z., o spolcích. O více než dvacet let později byl přijat první zákon, regulující družstevnictví v tehdejším Předlitavsku. Byl jím zákon č. 70/1873 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, který byl později doplněn zákonem č. 133/1903 ř. z., o revizi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků, přičemž oba tyto právní předpisy platí v Rakousku dodnes. Asi nejvýraznější odchylkou tohoto zákona od současné právní úpravy bylo umožnění družstev dvojího typu- družstva s ručením omezeným a družstva s ručením neomezeným. Pro oblast tehdejšího Zalitavska platil Uherský obchodní zákoník z roku 1875 a oblast družstevnictví pak byla upravena v Zákonném článku XXXVII. zákoníku. Po vzniku Československé republiky byly všechny tyto normy převzaty tzv. recepční normou, tedy zákonem č. 11/1918 Sb. Proto i v oblasti družstevnictví byl nadále zachován právní dualismus, který přetrval po celé období první republiky. Během dvacátých let pak byla přijata řada dílčích novel, která především zpřesňovala a doplňovala zákon z roku 1873, například byl to zákon č. 238/1924 Sb., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé nebo zákon č. 279/1924 Sb., o přeměně společnosti s ručením obmezeným v družstvo.

1.3. Vývoj právní úpravy po roce 1948 2. světová válka ani následný poválečný vývoj neměly podstatně výraznější vliv na vývoj právní úpravy. Změna nastává záhy po únoru 1948, kdy se moci ujali komunisté. Těm nevadila ani tolik myšlenka družstevnictví, jako jejich soukromoprávní charakter a nemožnost je tak účinně kontrolovat. Proto byl záhy po únorovém převratu přijat zákon č. 53/1948 Sb., o Ústřední radě družstev. Tento zákon ukládal každému družstvu povinnost stát se členem Ústřední rady družstev, která spadala pod dozor ministerstva sociální péče. Stát tak získal přímou kontrolu nad družstevními organizacemi.

3

O rok později byl přijat zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, který tak zavedl nový právní dualismus uvnitř družstev samotných, kdy vytvořil dvě kategorie družstev - první, do níž spadala družstva zemědělská a druhou, do níž náležela všechna ostatní družstva. Nutno podotknout, že zemědělská družstva měla spíš charakter podniků se zaměstnanci než s členy. V roce 1954 pak byl přijat zákon č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a o družstevních organizacích, který zrušil zákon o Ústřední radě družstev. Tento právní předpis pak s konečnou platností ukončil právní dualismus z dob Rakouska – Uherska, když ukončil platnost zákona z roku 1873. Zákon pak zakotvil nový právní pojemlidové družstvo, dále zřídil nový orgán pro vnitřní organizaci družstev – valnou hromadu, jejž stála nad dnešní, a která měla pravomoc schvalovat stanovy družstva. Ovšem k jejich přijetí bylo zapotřebí souhlasu příslušného svazu družstev nebo Ústřední rady družstev. Zákon tak fakticky posílil kontrolu státu nad družstevními organizacemi. V roce 1959 byl přijat nový zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, který zakázal každou jinou formu organizovaní se rolníků než v jednotných zemědělských družstvech. Zákon potvrzoval přetrvávající právní dualismus uvnitř družstev, který byl odstraněn až přijetím Obchodního zákoníku v roce 1991. Právní úprava nezemědělských družstev byla inkorporována do Hospodářského zákoníku v roce 1964, konkrétně pak do jeho třetí části, čímž byl zrušen zákon z roku 1954. Hospodářský zákoník pak posílil členskou schůzí, a která současně schvalovala stanovy družstva. Ovšem k jejich přijetí bylo zapotřebí souhlasu příslušného svazu družstev nebo Ústřední rady družstev. Zákon tak fakticky posílil kontrolu státu nad družstevními organizacemi. V roce 1959 byl přijat nový zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, který zakázal každou jinou formu organizovaní se rolníků než v jednotných zemědělských družstvech. Zákon potvrzoval přetrvávající právní dualismus uvnitř družstev, který byl odstraněn až přijetím Obchodního pravomoci Ústřední rady družstev a jednotlivých svazů družstev, když jim umožnil vydávat závazné směrnice pro jednotlivá družstva. V průběhu pražského jara v roce 1968 se objevila snaha přijmout samostatný zákon upravující oblast družstevnictví, to se však nakonec nepodařilo. Samostatný zákon upravující nezemědělská družstva byl nakonec přijat v roce 1988, který však nepřinesl nic nového, a proto o rok později byl přijat zákon č. 176/1989 Sb.,

4

o bytovém spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, který přinesl pouze dílčí korekce. Tento zákon byl zrušen přijetím Obchodního zákoníku v roce 1991.

5

II. Pojem a zásady družstevnictví 2.1. Pojem družstva Podle české právní úpravy je základním pilířem družstevnictví Obchodní zákoník (zák. č. 213/1991 Sb.). V něm je určena právní subjektivita družstva a to, že družstvo je právnickou osobou (v § 222 odst. 1 ObcZ). V Obchodním zákoníku je také vymezen pojem družstva a to konkrétně v § 221 odst. 1, který zní následovně: „Družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů.“ K tomuto ustanovení zákona pak Irena Pelikánová dodává: „Jedná se o ustanovení, které je parafrází úvodního paragrafu zákona výše citovaného z roku 1873. Je v něm tedy vyjádřena jak odlišnost od obchodních společností spočívající v neuzavřeném počtu členů, tak jeho základní funkční charakteristika, i když doplněná otevřenou možností, aby družstvo bylo subjektem založeným za účelem pouhého podnikání a vzdáleným od původní funkce družstev. Jestliže je družstvo založeno za účelem "zajišťování potřeb svých členů", nemusí vůbec podnikat. Je tedy přípustné obdobně jako u společností s ručením omezeným a u akciových společností - aby družstva byla subjekty zcela nepodnikatelskými. Podle § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ však i v tomto případě budou mít postavení podnikatelů, protože bez ohledu na povahu svého předmětu mají vždy povinnost zapsat se do obchodního rejstříku (srov. § 3 odst. 1 písm. a) ObchZ).“ 4 Přikláním se k tomuto názoru, že družstvo je přednostně považováno za podnikatelský subjekt a až poté je připuštěna možnost fungování družstva za jiným než podnikatelským účelem, což vede v praxi k tomu, že postavení podnikatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ má i to družstvo, které žádnou podnikatelskou činnost nevykonává anebo je dokonce založeno za jiným než podnikatelským účelem. Pokud je družstvo založeno za nepodnikatelským účelem, pak jeho činnost musí směřovat k podpoře hospodářských, sociálních nebo jiných aktivit jeho členů. Z právní úpravy je

4

Pelikánová,I . Komentář k § 221 zak. č. 513/1991 Sb.. ASPI,s. 1.

6

tudíž patrné, že podpora aktivit směřující komukoliv jinému než členům je u družstva nepřípustná. Proto můžeme rozlišit 4 typy družstev 5: 1. družstva výlučně podnikatelské povahy, tzn. družstva, která sama provozují podnikatelskou činnost, 2. družstva výlučně nepodnikatelské povahy, která zajišťují služby pro své členy, 3. družstva založená za účelem podpory podnikatelské činnosti svých členů, 4. družstva provozující zčásti podnikatelskou a zčásti nepodnikatelskou činnost.

2.2. Zásady družstev Principy a zásady, na nichž stojí družstevnictví, můžeme vymezit buď pozitivně, tedy hlavní znaky družstva, které jsou pro něj charakteristické, anebo negativně vůči obchodním společnostem.

2.2.1 Pozitivní vymezení Pozitivní určení zásad je nejednoznačné, a to už vzhledem k tomu jak se právní úprava vyvíjí. Přesto můžeme formulovat několik obecných zásad, které jsou přijaty Mezinárodním družstevním svazem 6: 1. dobrovolnost a otevřenost členství − každý, kdo splňuje podmínky pro vznik členství, má právo stát se členem 2. demokratická kontrola družstva členy − všichni členové mají právo být volen a volit do statutárních orgánů družstva 3. ekonomická účast členů na chodu družstva − členové se aktivně podílejí na chodu družstva, buď prostřednictvím placením příspěvků do fondů, vloženým majetkem, nebo vykonáváním práce pro družstvo 4. nezávislost družstva na státu a jejich autonomní vnitřní samospráva Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 10. Statement on the Co-operative Identity[online]. [citováno 30. 1. 2011]. Dostupné z .

5 6

7

− družstvo je soukromoprávní organizací nezávislou na státu, které má vlastní strukturu orgánů, jejichž pravomoc a působnost je vymezena stanovami družstvy 5. výchova a poskytování informací − družstva zajišťují vzdělávání svých členů a informují a propagují výhody družstevnictví 6. spolupráce v rámci sdružujících družstevních organizacích − družstva se sdružují do národních družstevních organizací, jež lépe prosazují zájmy jednotlivých družstev 7. spoluodpovědnost za společnost − družstva usilují o trvale udržitelný rozvoj společnosti

2.2.2 Negativní vymezení Z důvodu četnosti rozdílů mezi obchodními společnostmi a družstvy omezím jejich formulování pouze na ty významné: 1. základním předpisem družstva jsou stanovy, nemá zakladatelský dokument 2. družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob 3. u družstva se vyskytuje variabilita kapitálu, tedy rozdíl mezi zapisovaným a skutečným základním kapitálem 4. členové družstva mají každý jeden hlas při hlasování na členské schůzi 5. dále členové družstva neručí za závazky družstva 6. družstvo nemusí být založeno za účelem podnikání

8

III. Současná právní úprava vzniku, změny a zániku členství v družstvech 3.1 Současná právní úprava v oblasti družstev Současná právní úprava družstev se nachází v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), konkrétně v části druhé, hlavě druhé. Už samotné zařazení právní úpravy družstev pod obchodní společnosti je značně problematické, protože je do značné míry opomenut jejich nevýdělečný a svépomocný charakter (viz. § 221 odst. 1 ObchZ). Toto bych však nevnímal jako hlavní problém současné právní úpravy. Dle mého názoru je současná právní úprava družstev do značné míry nedostačující a v řadě ohledů výkladově komplikovaná. Tento stav byl způsoben tím, že zákonodárce téměř doslovně přepsal návrh stanov Evropské družstevní společnosti (tzv. eurostanovy) aniž by si uvědomil, že eurostanovy počítají s dvojí právní úpravou, jednak s všeobecnou rámcovou, vymezenou v eurostanovách a dále s podrobnou úpravou v jednotlivých členských zemích, kde by byly upraveny ty otázky, které eurostanovy výslovně neřeší, anebo kde ponechávají prostor pro odlišná právní řešení. V samotné Evropské unii po mnohaletém vyjednávání bylo přijato v roce 2003 nařízení Rady ES č. 1453/2003, o evropské družstevní společnosti, které nabylo účinnosti 18. 8. 2006. Nutno podotknout, že se jedná o vznik zcela nového druhu družstva, které má celoevropský a nadnárodní charakter. Vedle již zmíněného základního právního předpisu (obchodního zákoníku), česká právní úprava družstev obsahuje několik dalších právních předpisů, které řeší víceméně určité specifické otázky, jsou jimi: zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech; zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech; a v oblasti bytového družstevnictví zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, regulující problematiku družstevního nájmu bytů.

9

3.2 Členství, člen a členský podíl Členství je základním právním institutem, kterým se řídí právní úprava družstev. Přesto však není nijak zvlášť pojmově v obchodním zákoníku vymezen a mnoho otázek dispozitivně přenechává úpravě ve stanovách jednotlivých družstev. Právní pojem členství můžeme definovat jako právní vztah člena k družstvu. Členem může být fyzická i právnická osoba (§ 227 odst. 1 ObchZ). U fyzické osoby je předpokladem být členem plná způsobilost k právním úkonům. Vyjma dvou výjimek, prvou, kdy členství v družstvu je podle stanov podmíněno pracovním vztahem k družstvu, tak členem se může stát fyzická osoba, která skončila povinnou školní docházku a dosáhla 15 let svého věku a tou druhou, kdy fyzická osoba nabyla členský podíl děděním. K předpokladům být členem u právnických osob Irena Pelikánová konstatovala, že: „Zákon neobsahuje žádné omezení ani pro osoby právnické, avšak takové omezení může vyplývat ze zvláštních zákonů. Zejména může být obtížná odpověď na otázku, nakolik osoby veřejného práva (stát, obce, kraje) mohou vstupovat do družstev. Základem pro odpověď musejí být zákony regulující postavení těchto subjektů.“

7

S tímto názorem plně souhlasím, avšak Nejvyšší soud České Republiky ve svém rozsudku 8 se vyslovil pro zcela opačný názor, když konstatoval, že v otázce odúmrti stát může nabýt členská práva a povinnosti a stát se tak členem družstva. Vztah člena k družstvu, tak i vztahy mezi členy navzájem mají povahu obchodně závazkových vztahů [§ 261 odst. 3 písm. b) ObchZ]. Členský vztah člena k družstvu lze vyjádřit pomocí členského podílu. Nemůže existovat člen bez členského podílu a každý člen má pouze jeden členský podíl. Mezi členstvím a členským podílem však podstatný rozdíl, který se nejvýrazněji projevuje při převodu nebo přechodu členského podílu, kdy členství se nepřevádí či nepřechází, ale u nabyvatele členského podílu nově vzniká. Tomáš Dvořák pak oba pojmy vymezil následovně: „členský podíl představuje účast člena ve družstvu a zní plynoucí práva a povinnosti zatímco členství je třeba chápat jako vztah člena k družstvu“. 9

Pelikánová,I . Komentář k § 221 zak. č. 513/1991 Sb..ASPI, s.1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008 s. 3. 9 Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 63. 7 8

10

Po právní stránce můžeme členský podíl vymezit jako nehmotný statek, který je jinou majetkovou hodnotou (§ 118 odst. 1 ObčZ). Členský podíl totiž představuje celý soubor práv a povinností, který je však převoditelný a může být oceněn penězi. Z toho plyne, že členský podíl je předmětem majitelského práva a nikoliv vlastnického. Tento rozdíl však nemá reálný dopad na ochranu majitelského práva podle čl. 11 LZPS. Obchodní zákoník často používá vedle pojmu členského podílu také pojem členského vkladu, přičemž část odborné veřejnosti zastává stanovisko, že v zákoně jsou tyto pojmy nepřesně vymezeny. Přikláním se k názoru Ireny Pelikánové, že: „…v obecných ustanoveních o obchodních společnostech je vklad i podíl jasně rozlišen a zákonodárce usiluje o důsledné používání těchto názvů v souladu s jejich vymezením a odlišením. Usiluje o to i v úpravě družstev, kde však naráží na zažité směšování mající původ v předchozí legislativě. Na rozdíl od podílů, souhrn hodnot vkladů dává dohromady hodnotu základního jmění. To je rozdíl principiální a nepřehlédnutelný.“10 Pro vymezení členského podílu je proto klíčové charakterizovat tento pojem pomocí dvou jeho stránek kvalitativní a kvantitativní. Ty jsou také vyjádřeny v definici členského podílu v Obchodním zákoníku, který říká, že podíl představuje účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti (§ 61 odst. 1 ObchZ).

3.2.1 Kvantitativní stránka Kvantitativní stránku členského podílu můžeme vymezit jako účast člena na obchodním jmění. Jedná se o majetkový podíl člena na družstvu. V praxi však vystává problematika přesného ocenění členského podílu. Samotné ocenění musí být vázáno ke konkrétnímu datu, protože se musí ocenit veškerý objem majetku a závazků družstva, neboli čistý obchodní majetek (§ 6 odst. 3 ObchZ). Pro ocenění majetkového podílu je vedle čistého obchodního majetku také důležitý počet členů družstva, protože i ten se může měnit v průběhu času. Konkrétní vyčíslení členského podílu je tedy vázáno na výši členského vkladu do základního kapitálu družstva. Základní kapitál družstva tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se zavázali členové družstva (§ 223 odst. 1 ObchZ). Konkrétní výši základního kapitálu určují stanovy (§ 223 odst. 2 ObchZ). Vedle 10

Pelikánová,I . Komentář k § 223 zak. č. 513/1991 Sb. ASPI, s.1.

11

základního vkladu se mohou členové družstva zavázat ke splacení dalšího členského vkladu, nebo k další majetkové účasti na podnikání družstva (§ 223 odst. 4 ObchZ). Z toho vyplývá, že do základního kapitálu se započítává vedle souhrnu všech základních vkladů, také souhrn všech vedlejších vkladů, nikoliv však další majetková účast členů. V případě, že stanovy připouštějí nepeněžité vklady, pak se tyto nepeněžité vklady ocení způsobem určeným stanovami družstva (§ 223 odst. 2 ObchZ) a to bez ohledu na to jakou mají reálnou účetní hodnotu. Členský podíl je pak vyjádřen procentem nebo zlomkem, kdy základní kapitál družstva je dělencem a počet členů dělitelem. Z toho plyne, že hodnota členského podílu bude dána procentem členského podílu konkrétního člena na čistém obchodním majetku družstva vymezená k určitému datu. Takto získaná účetní cena členského podílu se nemůže rovnat reálné tržní ceně členského podílu. Dokonce za určitých okolností může být reálná cena členského podílu nulová a to v případě, kdy stanovy družstva neumožňují převoditelnost členského podílu (§ 229 odst. 1 ObchZ).

3.2.1 Kvalitativní stránka Dle již zmíněného § 61 odst. 1 ObchZ můžeme kvalitativní stránku členského podílu vymezit jako soubor práv a povinností člena. Tento soubor práv a povinností můžeme dále konkretizovat. Pravá a povinnosti člena družstva nejsou včleněna do jednoho paragrafu, ale vyplývají z vícera ustanovení Obchodního zákoníku. Josef Holejšovský navíc konstatuje, že: „Charakter družstva, jakož i koncepce jeho zákonné úpravy však především směřuje k tomu, aby jednotlivá práva a povinnosti byly zahrnuty a rozvinuty ve stanovách, a to nejenom v úrovni specifikace a dispozice s těmi, která jsou zákonem upravena, nýbrž i právy a povinnostmi určenými bez přímé souvislosti se zákonem.“ 11 Tomáš Dvořák rozčlenil práva a povinnosti členů do dvou skupin na základní (hlavní) a doplňková (vedlejší): „Za základní práva jsou považována právo hlasovací a kontrolní, právo na podíl na zisku a právo na vypořádání při zániku účasti člena ve družstvu nebo při zániku družstva samého. Doplňkových práv je celá řada, lze uvést např. právo na dispozice s členským podílem (v rámci limitů daných stanovami), právo 11

Římalová, O., Holejšovský, J. Družstva. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 83.

12

žalovat na neplatnost usnesení členské schůze, právo žalovat jménem družstva o náhradu škody podle § 243a ObchZ, aj. Základními povinnostmi je povinnost vkladová (ilační) a povinnost podrobit se usnesení členské schůze, i když člen s nimi nesouhlasil. Z doplňkových povinností lze jmenovat např. uhrazovací povinnost, upravují-li ji stanovy, povinnost oznámení všech relevantních změn družstvu pro účely vedení seznamu členů, povinnost osobní účasti na činnosti družstva, aj.“ 12 Z takto vymezeného pojetí práv a povinností se plně ztotožňuji, pouze bych navíc zařadil do základních práv, právo na převod bytové jednotky do vlastnictví člena, za splnění podmínek uvedených ve stanovách (pouze u bytových družstev). Proti právům a povinnostem členů vůči družstvu stojí práva a povinnosti družstva vůči členům a to tak že jsou v přímém poměru, např. právu družstva požadovat uhrazení dalšího členského vkladu odpovídá povinnost člena tento vklad uhradit. Jak práva a povinnosti členů k družstvu tak práva a povinnosti družstva k členům musí byt upraveny stanovami družstva (§ 226 odst. 1 písm. c) ObchZ).

3.3 Podmínky členství Právní teorie v případě podmínek členství v družstvu používá systematiku členění velice okrajově. Podmínky členství v družstvu můžeme rozlišit podle toho, jestli podmínky členství jsou vymezeny zákonem nebo stanovami. Stanovy pak musí vždy obsahovat úpravu vzniku a zániku členství a tedy podmínek s ním spojených (§ 226 odst. 1 písm. c) ObchZ). Zákonné podmínky pak můžeme dále členit, na ty které mají kogentní charakter a na ty které jsou dispozitivní. Současně podmínky členství v družstvu můžeme členit podle toho, čeho se týkají, jestli samotného vzniku družstva (např. minimální počet členů), nebo jestli jsou spojené s jednotlivými způsoby vzniku členství (podání přihlášky při vstupu do družstva).

3.3.1 Kogentní a dispositivní podmínky členství Jednotlivé způsoby vzniku členství pak mají své charakteristické podmínky členství, které rozvedu později (viz. kapitola Způsoby vzniku členství). 12

Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 65.

13

Mezi kogentní podmínky členství můžeme zařadit požadavky, na to se daná osoba mohla stát členem,které jsem popsal výše (viz. kapitola Členství, člen a členský podíl). Pro vznik a fungování družstva je pak podstatné, aby družstvo bylo tvořeno nejméně pěti členy nebo alespoň dvěma právnickýma osobami (§ 221 odst. 4 ObchZ). Členství osoby v jednom družstvu nijak nevylučuje, aby daná osoba mohla být členem i v jiných družstvech. K charakteru jednotlivých podmínek Irena Pelikánová zdůraznila jejich kogentní povahu, když napsala: „Vznik členství je vázán na určité podmínky - na přihlášku za člena a případně i její přijetí, na převzetí závazku splatit základní členský vklad (které nazývám upsání vkladu), na splacení vstupního nebo celého základního vkladu, popř. je podmíněn také vznikem pracovního vztahu. Z formulace uvozovací věty by bylo možno soudit, že členství může vzniknout jenom po splnění těchto podmínek. Totéž vyplývá ze čtvrtého odstavce. Uchazeč o členství, který podmínky nesplnil, zůstává tedy uchazečem až do jejich splnění, přestože mezitím již družstvo jako právní subjekt vzniklo.“ 13 Za dispositivní podmínky členství považuji všechny podmínky, které zákon neukládá, týká se to především podmínek, jež se vážou k osobě člena. Dispositivní podmínky členství jsou vázány dvěma normativními korektivy. Prvním, že musejí být obsaženy ve stanovách a druhým, že nesmějí být v rozporu se zákonem, především co se týče oblasti diskriminace jednotlivých osob.

3.3.2 Členství na základě pracovního vztahu Svá specifika pak má úprava členství u družstev, u nichž je členství založeno na pracovním vztahu člena k družstvu (§ 226 odst. 2 ObchZ). Právní úprava ve stanovách pak nesmí odporovat pracovněprávním předpisů, ledaže by pro člena byla výhodnější. Toto však neplatí absolutně, stanovy ani případná pracovněprávní smlouva nemohou poskytovat jednomu nebo skupině členů (např. vedoucím zaměstnancům družstva) taková privilegia, která by narušovala princip rovnosti členů. Nutno podotknout, že tato úprava platí pouze pro členy družstva a nikoliv pro zaměstnance družstva, kteří nejsou jeho členy (na ně se aplikují pracovněprávní předpisy bez výjimky). 13

Pelikánová,I . Komentář k § 227 zak. č. 513/1991 Sb.. ASPI, s.1.

14

Pokud stanovy neobsahují zvláštní úpravu, pak platí pracovněprávní předpisy (§ 226 odst. 2 ObchZ). Podle nového Zákoníku práce 262/2006 Sb. pak základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 3 odst. 1 ZPr). Z výše uvedeného vyplývá, že i pojem pracovní vztah obsažený v Obchodním zákoníku můžeme zařadit mezi základní pracovněprávní vztahy. Je-li podle stanov podmínkou členství pracovní vztah člena k družstvu a nevyplývá-li ze stanov něco jiného, vzniká členství dnem, který byl sjednán jako den vzniku pracovního vztahu a zaniká dnem zániku pracovního vztahu člena k družstvu (§ 227 odst. 3 ObchZ). Vedle tohoto ustanovení zákona platí další a to že členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu (§ 227 odst. 4 ObchZ). Z tohoto můžeme odvodit, že i když je podle stanov podmínkou vzniku členství v družstvu pracovní vztah člena, pak i nadále trvá vkladová (ilační) povinnost člena družstva ke složení základního členského vkladu. Spornou otázkou je, jestli v rámci jednoho družstva může být členství pro některé členy založeno na základě pracovního vztahu a pro ostatní jiným způsobem. Kloním se k názoru, že nikoliv a to proto, že by tato diferenciace narušovala princip rovnosti všech členů.

3.4 Způsoby vzniku členství Právní teorie rozlišuje mezi originárním (prvotním) a derivativním (odvozeným) způsobem vzniku členství. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco u originárního (prvotního) nabytí členství vzniká toto členství zcela nově, tak u derivativního (odvozeného) nabytí členství vzniká přechodem od právního předchůdce na základě určité právní skutečnosti.

3.4.1 Originární (prvotní) vznik členství U originárního (prvotního) nabytí členství zákon rozlišuje dva způsoby vzniku. První při založení družstva [§ 227 odst. 2 písm. a) ObchZ] a druhý za trvání družstva

15

přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky [§ 227 odst. 2 písm. b) ObchZ]. Pro oba typy vzniku členství je společná podmínka splacení členského vkladu určeného stanovami (základní členský vklad) anebo ve stanovách určené části základního členského vkladu (vstupní vklad) - (§ 223 odst. 3 ObchZ). Vedle této hlavní podmínky vzniku členství můžou stanovy obsahovat celou řadu dalších podmínek pro vznik členství, ty však nesmějí byt v rozporu s právním řádem České Republiky. Vznik členství při založení družstva je vázán na to, aby člen se zúčastnil ustavující schůze a aby před jejím zahájením podal přihlášku do družstva (§ 224 odst. 3 ObchZ). Zákon zde na rozdíl od vzniku členství přijetím do družstva nevyžaduje písemnou formu u přihlášky. Vzhledem k okolnosti, že ustavující schůze probíhá pod dohledem notáře (§ 224 odst. 6 ObchZ), lze si představit situaci, kdy notáři postačí ústně projevená vůle stát se členem. Uchazeč o členství má pak právo vzít svou přihlášku zpět, avšak musí tak učinit ihned po hlasování o stanovách na ustavující členské schůzi a sám musí hlasovat proti přijetí stanov (§ 224 odst. 4 ObchZ). V takovémto případě mu členství nevznikne. Aby uchazeč o členství se mohl stát členem, musí do 15 dnů od konání ustavující schůze družstva zaplatit základní členský vklad nebo vstupní vklad určenému členu představenstva způsobem stanoveným členskou schůzí (§ 224 odst. 5 ObchZ). Toto je kogentní ustanovení zákona, proto lze se domnívat že, pokud by uchazeč o členství zaplatil základní členský vklad nebo vstupní vklad jinému než určenému členu představenstva anebo by použil jiný způsob platby, než stanovila ustavující schůze, popřípadě by tak učinil až po 15 dnech od ustavující schůze, nesplnil by tak vkladovou (ilační) povinnost a členství by u něj nevzniklo. Členství při založení družstva pak vzniká dnem vzniku družstva [§ 227 odst. 2 písm. a) ObchZ], což je den, ke kterému bylo družstvo zapsáno do obchodního rejstříku (§ 62 odst. 1 ObchZ). Druhým možným případem vzniku originárního (prvotního) členství je přijetí za člena družstvem na základě přihlášky. V tomto případě už zákon vyžaduje písemnou formu u přihlášky [§ 227 odst. 2 písm. b) ObchZ]. Zákon blíže nevymezuje, jaký orgán družstva rozhoduje o přijetí přihlášky, ani o tom kdy vzniká členství. Tuto úpravu ponechává na libovůli členů družstva, kteří by měli přijmout podrobnější úpravu ve stanovách [§ 226 odst. 1 písm. c) a § 227 odst. 5 ObchZ]. V případě, že by stanovy

16

neobsahovaly, který orgán družstva rozhoduje o přijetí žadatelovy přihlášky, je k tomu vždy příslušné představenstvo (§ 243 odst. 1 ObchZ). Členství vzniká okamžikem schválením přihlášky příslušným orgánem družstva, ne však dříve než žadatel o vstup do družstva zaplatí vstupní vklad (§ 227 odst. 4 ObchZ). Na přijetí za člena není právní nárok. Rozhodnutí o nepřijetí, pokud stanovy neurčí něco jiného, je konečné a uchazeč nemá právo se domáhat změny tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí o nepřijetí také nemusí obsahovat odůvodnění.

3.4.2 Derivativní (druhotný) vznik členství Základním způsobem derivativního (druhotného) vzniku členství je převod členského podílu. Zákon ovšem používá velmi roztříštěnou terminologii. Někde hovoří o převodu členství [§ 227 odst. 2 písm. c) ObchZ], jinde zase o převodu členských práv a povinností (§ 229 odst. 1 ObchZ). Je však zřejmé, že se členský podíl převádí jako celek, tedy jak kvalitativní tak i kvantitativní část členského podílu. I zde platí obecná zásada, že nikdo nemůže postoupit více práv, než sám má, tedy že nabyvatel nemůže nabýt více práv, než měl převodce. Zákon rozlišuje převod členského podílu mezi členy družstva a převod z člena na třetí osobu. U převodu členského podílu mezi členy postačuje, aby to stanovy daného družstva nevylučovaly. Kloním se k názoru, který zastávají někteří znalci práva 14 a to, že družstvo může podmínit ve stanovách převod členského podílu mezi členy dalšími podmínkami, který převod vylučují, ty však nesmějí být v rozporu s právním řádem České republiky. U převodu mezi členy dochází k tomu, že u nabyvatele se oba členské podíly spojují a vytvářejí jediný členský podíl a to z toho důvodu, že každý člen může mít pouze jeden členský podíl. Při převodu členského podílu z člena na třetí osobu je zapotřebí souhlasu představenstva s dohodou o převodu členských práv a povinností (§ 229 odst. 1 ObchZ). Představenstvo může schválit dohodu o převodu členských práv, aniž by samo znalo vlastní obsah dohody, protože právní předpisy to po něm nevyžadují, což ve své rozsudku potvrdil Nejvyšší soud České Republiky, když konstatoval: „Rovněž k námitce dovolatelky, že představenstvo nemůže schválit dohodu o převodu členských 14

Dvořák, T. družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 87.

17

práv a povinností, aniž by mělo tuto dohodu k dispozici, dovolací soud uzavřel, že není důvodná. Zákon takový postup nepředepisuje a nepředepisuje ani formu dohody. Nic tedy nebrání tomu, aby představenstvo udělilo souhlas s dohodou, aniž by mu účastníci tuto dohodu předložili. Osobní účast žadatele při schvalování této dohody není potřebná, když představenstvo rozhoduje na základě písemné žádosti a zákon účast žadatele při projednání této žádosti nevyžaduje. Přitom rozhodnutím představenstva o souhlasu s převodem samo o sobě přechod členských práv a povinností nezakládá; je pouze jednou z podmínek takového přechodu a pokud by schvalovaná dohoda platně nevznikla, nemělo by její schválení žádné právní účinky.“ 15. Zákon neupravuje formu dohody o převodu, i zde však platí obecná ustanovení občanského zákoníku o uzavírání smluv 16. I u převodu členského podílu z člena na třetí osobu mohou stanovy určit podmínky, které tento převod vylučují. V případě neudělení souhlasu představenstva s dohodou o převodu členských práv a povinností, se může člen odvolat k členské schůzi proti tomuto rozhodnutí. Toto právo má však pouze člen, nikoliv případný nabyvatel členství. Rozhodnutí členské schůze družstva o schválení převodu členských práv a povinností je možné podrobit soudnímu přezkumu v souvislosti vyslovením neplatnosti usnesení členské schůze za splnění podmínek uvedených v § 242 ObchZ. Právním důsledkem uzavření dohody o převodu členských práv a povinností je ukončení členství převodce v družstvu. Dalším možným způsobem derivativního (druhotného) vzniku členství je nabytí členství na základě universální sukcese družstva. Právní úprava přeměn družstev prošla v nedávné době podstatnou změnou, kdy byl přijat zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev, který nahradil původní úpravu obsaženou v Obchodním zákoníku. Universální sukcese družstva je možná při sloučení, splynutí a rozdělení družstev. Ze zákona pak vyplývá několik pravidel týkající se členství. Předně je to že, členové zanikajících družstev se stávají členy nástupnického družstva (§ 64 odst. 2 ZPř). Právní účinky přeměny, tedy vznik nového členství a zánik původního, nastávají dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku (§ 59 odst. 1 ZPř). V případě, že by se jednalo o přeshraniční fůzi družstev, pak právní účinky nastávají dnem zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo do zahraničního obchodního rejstříku (§ 213 odst. 1 ZPř). 15 16

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11. 2001, sp. zn. 29 Odo 77/2001, s. 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 592/99, s. 3.

18

V případě rozdělení družstva dochází k zrušení družstva bez likvidace s tím, že její jmění a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na jedno nebo více nástupnických družstev a tím se stávající členové stávají členy nástupnických družstev (§ 244 odst. 1 ZPř). Jiná situace nastává v případě rozdělením družstva formou odštěpením, zde členové nadále zůstávají členy rozdělovaného družstva (§ 249 odst. 1 ZPř) s výjimkou rozdělení odštěpením družstva s ukončením členství jednoho nebo více členů v rozdělovaném družstvu za předpokladu že, je rozdělení odštěpením s ukončením účasti jednoho nebo více členů v rozdělovaném družstvu schváleno jednomyslně všemi členy rozdělovaného družstva, přičemž tento souhlas nelze nahradit souhlasem všech delegátů (§ 249 odst. 3 ZPř). Pro všechny typy přeměn družstev platí, že pokud člen družstva s přeměnou nesouhlasí, má právo z družstva vystoupit ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy členská schůze schválila konkrétní přeměnu nebo, jestliže se členské schůze nezúčastnil nebo se členské schůze zúčastnil a nehlasoval pro schválení (§ 175 odst. 1 ZPř). V případě, že o přeměně hlasovalo shromáždění delegátů, tak má právo vystoupit každý člen (§ 175 odst. 2 ZPř). Oznámení člena o vystoupení z družstva musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem, přičemž toto vystoupení nelze odvolat. Členství vystupujícího člena zaniká dnem zápisu přeměny družstva do obchodního rejstříku (§ 176 odst. 3 ZPř). Zvláštním případem je pak změna právní formy z obchodní společnosti na družstvo. Zde se nejedná o vznik nové právnické osoby, ale pouze o přeměnu právní formy v rámci jedné obchodní společnosti, která má za následek vytvoření nové formy právní úpravy mezi členy a tou samou právnickou osobou. Z výše uvedeného vyplývá, že členství vzniká nově, protože předtím žádný jiný členský vztah neexistoval.

3.4.3 Přechod členského podílu v důsledku smrti fyzické osoby Posledním možným způsobem nabytím členského podílu je dědění. Jedná se o zvláštní typ derivativního (druhotného) vzniku členství. Právní teorie rozlišuje mezi převodem a přechodem členského podílu. Zatímco převod členského podílu se odehrává mezi živými, pak přechod členského podílu je pro případ smrti člena družstva. Aby se dědic mohl stát členem, musí požádat družstvo o členství. Toto pravidlo však neplatí

19

pro bytová družstva, u kterých platí ustanovení § 232 odst. 2 ObchZ., přičemž tuto skutečnost potvrdil ve svém rozsudku nejvyšší sou České republiky když konstatoval: „Vyplývá-li z ustanovení § 460 obč. zák., že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, stane se označený dědic členem družstva ke dni úmrtí zůstavitele a podle ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák. dochází k přechodu členství zůstavitele v bytovém družstvu a k přechodu nájmu bytu na dědice Ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák. žádnou další podmínku přechodu členství v bytovém družstvu neobsahuje. Přitom toto ustanovení upravující nejen přechod členství, ale i přechod nájmu družstevního bytu, je ustanovením zvláštním k ustanovení § 232 odst. 1 obch. zák., jež platí pro přechod členství v družstvu v důsledku smrti člena družstva obecně pro všechny (ostatní) typy družstev. Tomu, že pro přechod členství v bytovém družstvu v důsledku smrti jeho člena platí odlišný právní režim než pro přechod členství v ostatních typech družstev, nasvědčuje i ustanovení § 232 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého se souhlas představenstva družstva nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu. Za situace, kdy se nevyžaduje souhlas představenstva bytového družstva, nemůže být žádost dědice o členství odmítnuta či zamítnuta, a není podmínkou přechodu členství v bytovém družstvu.“ 17 Pro žádost o přijetí za člena zákon nepředepisuje žádnou formu. O přijetí žádosti pak rozhoduje představenstvo, které má právo ji odmítnout, pokud zákon nebo stanovy neurčují jinak (§ 232 odst. 1 ObchZ). Dále pak zákon a stanovy mohou stanovit, v jakých případech se vůbec nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědice. U dědice, který se nestal členem, ať už nepožádal o přijetí za člena, nebo mu představenstvo neudělilo souhlas, platí, že má nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo (§ 232 odst. 3 ObchZ). Právní konstrukce přechodu členského podílu v Obchodním zákoníku je velice zmatečná a příliš nepřispívá k právní jistotě. Profesorka Irena Pelikánová pak přechod členského podílu přirovnala k dědění obchodního podílu podle původní právní úpravy (tj. před novelou z roku 2000) následovně: „Ve skutečnosti zákonodárce zřejmě chtěl použít konstrukci podobnou dědění obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, avšak formuloval ustanovení méně zdařile. Konstrukce by tedy měla a mohla být taková, že členská práva a povinnosti (samozřejmě včetně členství, od něhož 17

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.11. 2011 sp. zn. 31 Cdo 4739/2008, s. 3.

20

jsou neoddělitelná) přecházejí na dědice, avšak podmíněně: tak jako se dědic musí ve společnosti s ručením omezeným přihlásit o účast ve společnosti, což podmiňuje nabytí obchodního podílu, ale po přihlášení nabývá obchodní podíl ke dni smrti zůstavitele, mohl by dědic nabýt členství s podmínkou, že se přihlásí o členství u družstva a družstvo jeho nabytí členství schválí, je-li schválení požadováno.“ 18 S tímto názorem se plně ztotožňuji, a proto se domnívám, že stejně jako u společnosti s ručením omezeným došlo k přijetí novely, měl by být také §232 ObchZ novelizován. V souvislosti s neudělením souhlasu představenstva se vstupem do družstva při dědění členského podílu vzniká otázka, jestli má dědic právo odvolat se k členské schůzi. Analogicky podle § 229 ObchZ dědic nemá právo se odvolat k členské schůzi, protože by se nacházel ve stejném právním postavení jako nabyvatel u převodu členského podílu. Problém však v tomto bodě nekončí, vyvstává zde otázka, zda vznikne členství i v případě, kdy neudělený souhlas je v rozporu se stanovami. Osobně se domnívám, že ano. Trochu podobné stanovisko zastává Dvořák: „Pokud ovšem představenstvo postupovalo v rozporu se stanovami, je jeho nesouhlas neplatný a členství existuje i přes tento nesouhlas.“ 19, tento názor však neopírá o žádný argument. Dvořák pak dodává, že členství vzniká po udělení souhlasu představenstva a že se tak stane ex tunc, totiž ke dni smrti původního člena- zůstavitele s tím, že tak dovozuje analogicky podle § 460 ObčZ. 20 Zastávám názor, že rozhodnutí o udělení souhlasu má deklaratorní

povahu.

Proto

v případě neudělení

souhlasu

s členstvím

dědice

představenstvem, které by bylo v rozporu se stanovami družstva, vznikne dědici právní nárok na členství. Jedinou možností nápravy tohoto protiprávního stavu bych spatřoval podáním žaloby podle § 200e odst. 1 OSŘ, kdy následné rozhodnutí krajského soudu by mělo povahu deklaratorního aktu a zakládalo by vznik členství pro dědice ex tunc, tedy ke dni smrti zůstavitele. V souvislosti s problematikou dědění členského podílu je nutno vyřešit otázku, co se stane v případě, kdy je více dědiců a nedojde k dohodě dědiců o tom, komu připadne členský podíl. Platí zde totiž zásada, že každý člen má pouze jeden členský podíl. Nedojde-li v řízení o projednání dědictví k dohodě dědiců, odpovídá ustanovení občanského soudního řádu, že členský podíl zůstavitele v družstvu nabývají dědici Pelikánová,I . Komentář k § 232 zak. č. 513/1991 Sb.. ASPI, s.1. Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 89. 20 Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 89. 18 19

21

rovným dílem, což potvrdil svým usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích, když konstatoval: „Pokud se týká způsobu vypořádání dědictví v případě, že je více dědiců a nedojde k dohodě, je nutno podle § 175q odst. 1 písm. d) OSŘ potvrdit nabytí dědictví podle dědických podílů. Je nepochybné, že tímto způsobem rozdělení majetkových hodnot může dojít k tomu, že jejich rozdělení neodpovídá zájmům dědiců. To je však důsledek toho, že dědici nebyli schopni se o způsobu rozdělení majetku dohodnout a muselo být proto přistoupeno k rozhodnutí o vypořádání soudem.“ 21 I když majitelů členského podílu bude několik, bude muset mezi nimi dojit k dohodě, kdo z nich bude navenek jednat vůči družstvu. Bez této dohody by dědicové jinak nemohli plně uplatňovat práva vyplývající z členství.

3.4.4 Vznik členství u právnických osob Podobná právní úprava, jako u v případě přechodu členství u fyzických osob platí i pro vznik členství právních nástupců členů-právnických osob. Má-li právnická osoba právního nástupce, pak vstupuje nástupce do všech dosavadních jejích členských práv a povinností (§ 232 odst. 2 ObchZ). Za den vzniku členství u právního nástupce se považuje den, kdy zanikla dosavadní právnická osoba a vznikla tak nová nastupující právnická osoba. Vznik členství nástupce právnické osoby není nijak podmíněn schválením ze strany orgánů představenstva, je zde pouze ze strany právního nástupce notifikační povinnost oznámit družstvu den, kdy mu vzniklo členství. Vzniká pak legitimní otázka, proč zákonodárce omezil přechod členství u fyzické osoby souhlasem představenstva družstva a u obdobné konstrukce u právnických osob nikoliv. Domnívám se, že by tato zjevná disproporce měla byt odstraněna a to tak, že by družstvu byla odebrána pravomoc podmiňovat přechod členství u fyzických osob (ostatně toto platí v případě bytových družstev).

21

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1. 1995, sp. zn. 7 Co 2628/94, s. 3.

22

3.5 Zánik členství Obchodní zákoník v § 231 odstavci 1 kogentně vyjmenovává způsoby zániku členství v družstvu: „ Členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolventního návrhu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva. Vedle tohoto výčtu pak v § 232 odstavci 1 říká, že členství fyzické osoby zaniká smrtí a v odstavci 4, že členství právnické osoby zanikám jejím vstupem do likvidace nebo prohlášením konkursu, popřípadě jejím zánikem. Výčet je taxativní z toho lze dovodit, že jiný způsob ukončení členství není možný. Přesto je zde patrné, že do zákona nebyl plně inkorporován nový insolvenční zákon, z kterého lze dovodit další možnosti zániku členství. Tento nedostatek by měl odstranit nový návrh zákona o obchodních společnostech a družstvech. Vedle tohoto výčtu způsobů zániku členství v družstvu právní teorie rozlišuje mezi zánikem členství absolutním a zánikem členství individuálně určené osoby. 22 Za absolutní zánik členství se považuje takový zánik členského podílu, u kterého neexistuje právní nástupce členství v družstvu. Naopak u zániku členství individuálně určené osoby, nedochází k zániku členského podílu, ale pouze dané osoby a členský podíl nabývá právní nástupce zaniklé osoby.

3.5.1 Zánik členství dohodou U zániku členství dohodou vyžaduje zákon písemnou formu této dohody, jiné požadavky na obsah dohody neklade. Je však zřejmé, že stanovy družstva mohou stanovit další omezení podmiňující uzavření dohody o ukončení členství v družstvu, což umožňuje Obchodní zákoník v § 227 odst. 5. Členství zaniká dnem, na kterém se dohodli účastníci dohody.

22

Pelikánová, I. Černá, S. a kol. Obchodní právo 2. 1. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 501.

23

Někteří právní teoretikové 23 správně poukazují na minimální aplikovatelnost ustanovení o zániku členství dohodou, protože svým obsahem se velice blíží možnosti vystoupení z družstva. Většina členů spíše zvolí možnost vystoupení, což je jednostranný právní úkon, který je pro ně méně komplikovaný a u něhož není zapotřebí souhlasu druhé strany. Osobně spatřuji jedinou možnost využití tohoto ustanovení zákona v praxi a to v případě, kdy konkrétní člen, potřebuje ukončit členství dříve než by uplynula lhůta pro vystoupení upravená ve stanovách. Nutno podotknout, že právní úprava Evropské družstevní společnost tento způsob zániku členství neobsahuje [čl. 15 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003].

3.5.2 Zánik členství vystoupením Vystoupení z družstva je jednostranný právní úkon člena adresovaný družstvu za účelem ukončení členství v družstvu. U právního úkonu vystoupení je požadována písemná forma (§ 231 odst. 3 ObchZ). Stanovy by měli stanovit lhůtu pro vystoupení (§ 227 odst. 5 ObchZ a § 231 odst. 3 ObchZ). Pokud však stanovy lhůtu pro vystoupení neupravují, pak platí, že takto ukončené členství zaniká uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy člen písemně oznámil vystoupení představenstvu družstva (§ 231 odst. 3 ObchZ). Jedná se o kogentní ustanovení zákona, a proto v případě že by stanovy překročily lhůtu šesti měsíců pro vystoupení z družstva, byly by v tomto bodě neplatné. Stanovy družstva také nemohou podmiňovat vystoupení družstva dalšími podmínkami, např. stanovením doby, po kterou není možno vystoupit z družstva nebo zavedením manipulačního poplatku při vystoupení. Za den zániku členství se bude považovat poslední den, kterým uplyne lhůta pro vystoupení.

3.5.3. Zánik členství vyloučením Vyloučení z družstva je nejzávaznější sankcí družstva vůči členovi za neplnění povinností vyplývající z členství popř. i jiných provinění vůči družstvu. Jedná se o jednostranný úkon konkrétních orgánů družstva, za předem vymezených podmínek. Podmínky vyloučení jsou stanoveny v § 231 odst. 4 ObchZ. Orgány družstva však 23

Pelikánová, I. Černá, S. a kol. Obchodní právo 2. 1. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 502.

24

nemají povinnost vyloučit člena, i když jsou splněny podmínky k vyloučení. Družstvo může konkrétnímu členovi jeho provinění odpustit. Může tak učinit jak výslovně, tak i konkludentně svou nečinností. V případě, že družstvo odpustí členovi jeho prohřešek, nemůže pak v budoucnu přikročit k vyloučení ze stejného důvodu. To však nezbavuje družstva možnosti vyloučit člena z jiného důvodu. Nedostatek právní úpravy spočívající v nestanovení lhůt, ve kterých má družstvo rozhodnout o vyloučení, může byt nahrazen specifikací ve stanovách. Právní úprava umožňuje vyloučení člena ze dvou důvodů formulovaných v § 231 odst. 4 ObchZ a navíc stanovuje v témže paragrafu možnost vyloučení fyzických osob-členů, pokud byli pravomocně odsouzeni pro úmyslný trestný čin, který spáchali proti družstvu nebo členu družstva. Prvou možností vyloučení, jež zákon předpokládá je vyloučení člena, který opakovaně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti. Takto vymezená právní úprava je nedostačující. Za prvé zde chybí časové vymezení, po jakou dobu by se měl člen dopouštět porušování svých povinností. Zákon pouze konstatuje, že se to má dít opakovaně a vůbec nedefinuje lhůtu mezi udělením výstrahy a opětovným porušením členských povinností. Je tedy zřejmé, že vyloučení, kde uplynuvší doba mezi výstrahou a opětovným porušením členských povinností by byla nepřiměřeně dlouhá (např. 3 roky), by bylo v rozporu s právním principem dobrých mravů a tudíž neplatné. Přesné vymezení této lhůty však musí být individuálně určeno v každém případě zvlášť a je tedy na uvážení soudce, jestli daná doba už je v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Další problém nedokonalosti zákonné úpravy spočívá ve vymezení pojmu výstraha. Zákon nepředepisuje pro tento úkon žádnou formu. Je však zřejmé, že při případném soudním sporu je nezbytná písemná forma výstrahy, tak aby mohla posloužit jako důkaz. Další nezbytností výstrahy je přesné vymezení porušování konkrétních členských povinností a zmínění možnosti vyloučení. Obecné formulace typu: „Porušujete členské povinnosti, a proto můžete být vyloučen.“ nenaplňují tento požadavek a jsou tudíž právně neúčinné. Co se týče členských povinností, které mohou být předmětem porušování, je nezbytné, aby byly vymezeny ve stanovách popř. v zákoně. Je nepřípustné, aby orgány družstva vyzývaly člena ke splnění povinností, které nejsou obsaženy ve stanovách

25

nebo v právních předpisech, takovéto jednání by mělo šikanózní povahu a příčilo by se dobrým mravům. Druhou možností, jak vyloučit člena, která je obsažená v zákoně, je vyloučení z porušení důležitého důvodu uvedeného ve stanovách. Důvody, pro které může být člen vyloučen, nesmějí být totožné s členskými povinnostmi, což konstatoval Nejvyšší soud České Republiky ve svém rozsudku: „Oproti znění ust. § 231 odst. 3 Obchodního zákoníku je možnost vyloučit člena družstva rozšířena o případ závažného porušení členských povinností, bez toho, že by se jednalo o opětující se porušení členských povinností. I tento důvod uvedený ve stanovách a umožňující vyloučení člena družstva je vázán na porušení členských povinností a nejde tedy o naplnění jiného důležitého důvodu, který by umožňoval vyloučit člena z družstva.“ 24. K vyloučení postačí, aby byl onen důležitý důvod obsažený ve stanovách porušen pouze jednou. Z toho také vyplývá, že není zapotřebí doručení výstrahy členovi, která v tomto případě postrádá smysl, protože k onomu porušení už došlo a byla by tak zaslána ex post. Zbývá tak otázka posouzení důležitosti důvodu pro vyloučení uvedeného ve stanovách. Je zřejmé, že důvody se musejí vztahovat k fungování družstva a měly by mít za následek poškození družstva, popř. ohrožení jeho běžného chodu. Fyzická osoba jakožto člen družstva musí být pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin spáchaný proti družstvu nebo proti členu družstva, aby mohla být vyloučena. Ze zákona není patrné, jakých konkrétních trestních činů by se člen měl dopustit, aby mohl být vyloučen. U trestných činů proti družstvu budou v úvahu připadat trestný čin zpronevěry (§ 206 TZ) nebo trestní čin porušování povinností při zprávě cizího majetku (§ 220 TZ). U trestných činů proti členovi je situace komplikovanější. Je otázkou, jestli motivem takto spáchaného trestného činu musí být členství oběti nebo alespoň s členstvím souviset. Domnívám se, že ano. V opačném případě by to totiž představovalo až příliš velkou sankci v rámci soukromého práva, která by byla v rozporu s dobrými mravy. Příkladem muže být trestní čin rvačky (§ 158 TZ), kdy dvě osoby zúčastněné na rvačce by byly shodou okolností členové družstva, to by pak vedlo k absurdnímu závěru, že by obě osoby mohly být vyloučeny z družstva. Naproti tomu trestný čin ublížení na zdraví (§ 146 TZ), spáchaný na členu z důvodu jak oběť hlasovala na členské schůzi, umožňuje vyloučení člena z družstva. 24

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10. 1998, sp. zn. 1 Odon 103/97, str. 4.

26

O vyloučení rozhoduje představenstvo, pokud tato pravomoc stanovami není svěřena jinému orgánu družstva např. členské schůzi nebo kontrolní komisi (§ 231 odst. 4 ObchZ). Dále zákon stanovuje, že vyloučení musí být členovi písemně oznámeno a to i v případě, kdy o vyloučení rozhodla členská schůze, na které byl dotyčný přítomen, což konstatoval Nejvyšší soud České Republiky ve svém usnesení: „Rozhodnutím představenstva o jeho vyloučení nekončí účast člena v družstvu; je jím učiněn pouze první zákonem předvídaný krok směřující k vyloučení, přičemž členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě (až) marným uplynutím lhůty k podání odvolání ke členské schůzi. Tento závěr lze učinit především z toho, že ke zvrácení rozhodnutí družstva o vyloučení člena, a tedy k ochraně jeho práv, postačuje, aby soud rozhodl o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti rozhodnutí představenstva, které samo o sobě, bez rozhodnutí členské schůze či marného uplynutí lhůty k podání odvolání, k založení účinků vyloučení nepostačuje.“ 25. Nejvyšší soud České Republiky dále konstatoval, že důvody vyloučení v konkrétním rozhodnutí musí být popsány: „dostatečně jasně, určitě a srozumitelně“ 26. Proti rozhodnutí o vyloučení se může vyloučený člen odvolat k členské schůzi (§ 231 odst. 4 ObchZ). Jedná se o kogentní ustanovení zákona, a proto právo na odvolání člen může uplatit kdykoliv, i když o jeho vyloučení rozhodla členská schůze. V takovém případě bude o jeho odvolání proti rozhodnutí o vyloučení opět posuzovat členská schůze. V případě, že by stanovy udělily pravomoc rozhodovat o odvolání jinému orgánu družstva, tak by stejně daný člen měl právo se po rozhodnutí daného orgánu podruhé odvolat k členské schůzi. Jak správně podotýká T. Dvořák: „Tato konstrukce není nesmyslná, jak by se mohlo na prvý pohled zdát, neboť jednak může členská schůze sama změnit své rozhodnutí, a především mezi prvním a druhým rozhodování bude vždy určitý časový prostor, kdy se např. může změnit složení členské schůze v důsledku změn členské základny a noví členové mohou mít na věc jiný názor atp.“ 27. Právo na odvolání musí vyloučený člen uplatnit do 3 měsíců od okamžiku, kdy se o vyloučení dozvěděl. Po uplynutí této lhůty toto právo zaniká. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.2. 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, s . 4. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6. 2002, sp. zn. 29 Odo 838/2001, s. 1. 27 Dvořák, T. družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 93. 25 26

27

Teorie a praxe pak nenašla shodu v otázce, jestli vyloučený člen má právo vystoupit na shromáždění delegátů, aby mu byl poskytnut prostor na obranu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku konstatoval, že družstvo nemá povinnost pozvat člena na shromáždění delegátů: „Taková povinnost nevyplývá ani ze zákona ani ze stanov družstva. Je pravdou, že členové družstva mají všechna práva, kterých se žalobci dovolávají, jak však plyne z ustanovení § 239 odst. 7 obch. zák. a z čl. 66 a násl. stanov družstva, vykonávají v družstvu, ve kterém nahrazuje členskou schůzi shromáždění delegátů, členové tato práva prostřednictvím zvolených delegátů. To mohli v projednávané věci učinit i dovolatelé, neboť jim nic nebránilo v tom, aby poté, co podali odvolání, sdělili svému delegátu vše, co chtěli na shromáždění delegátů v této věci uplatnit. To, že se zvolený delegát shromáždění nezúčastnil, nelze považovat za pochybení družstva.“ 28, protože tuto povinnost ze zákona nemá. Naproti tomu T. Dvořák analogicky argumentuje procesem v trestních věcech: „Jestliže i trestněprocesní předpisy garantují právo obžalovaného na jeho osobní účast u rozhodujícího soudu, pak totéž musí nutně platit při podávání odvolání proti vyloučení člena z družstva.“29. Z výše zmíněných názorů pak vyplývá, že nejlepším řešením by bylo, aby zákonodárce zakotvil právo osobní účasti člena při odvolacím procesu přímo do zákona. Nová navrhovaná právní úprava zákona o obchodních společnostech a družstvech s tímto právem člena už počítá v § 671. Vyloučení z družstva nabývá účinnosti v okamžiku, kdy členská schůze zamítne odvolání nebo kdy marně uplyne lhůta pro odvolání. Proti rozhodnutí členské schůze o zamítnutí odvolání má člen právo podat žalobu k soudu s návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení. Právo na podání návrhu musí být uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, tak ode dne kdy se člen mohl dozvědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději však do jednoho roku od jejího konání, poté toto právo zaniká (§ 231 odst. 5 ObchZ). V případě, že člen bude tvrdit, že rozhodnutí o vyloučení členská schůze nepřijala proto, že o něm nehlasovala, anebo že obsah tvrzeného rozhodnutí neodpovídá rozhodnutí, které členská schůze přijala, lze podat návrh do 3 měsíců ode dne, kdy se člen o tvrzeném rozhodnutí dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného konání členské schůze (§ 231 28 29

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6. 2002, sp. zn. 29 Odo 838/2001, str. 3. Dvořák, T. družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s.94.

28

odst. 6 ObchZ). Pokud člen neuplatní své právo na odvolání k členské schůzi, pak právo obrátit se na soud mu nevznikne. Družstvo může kdykoliv rozhodnutí o vyloučení zrušit. Může tak učinit jedině členská schůze a to přijetím nového usnesení. Aby zrušující rozhodnutí bylo účinné, musí s ním souhlasit vyloučený člen. Rozhodnutí o odvolání vyloučení má zpětnou účinnost, tudíž se bude na člena pohlížet tak, jakoby mu členství nikdy nezaniklo. V případě, že dojde k revokaci rozhodnutí o vyloučení, nemůže pak družstvo v budoucnu znovu člena vyloučit pro stejný důvod. Rozhodnutí soudu o tom, že vyloučení člena je neplatné v důsledku porušení zákona nebo stanov družstva, má taktéž zpětnou účinnost.

3.5.4. Zánik členství prohlášením konkursu na majetek člena Členství v družstvu může také zaniknout prohlášením konkursu na majetek člena. V tomto případě členství v družstvu zaniká dnem, kdy dojde ke zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu v insolvenčním rejstříku (§ 245 odst. 1 IZ). Jestliže byl konkurs na majetek člena zrušen z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, tak se jeho členství obnovuje (§ 231 odst. 2 ObchZ). Pokud však už družstvo vyplatilo vypořádací podíl, tak ten musí byt do dvou měsíců od zrušení konkursu družstvu nahrazen.

3.5.5. Zánik členství zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena Dalším možným způsobem zániku členství je zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena. Členství v družstvu zaniká dnem právního účinku rozhodnutí soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (§ 144 IZ). U tohoto způsobu zániku členství je zarážející, že zákon nevyjmenovává analogický způsob zániku dlužníka podle insolvenčního zákona – zrušení konkursu proto, že majetek člena je zcela nepostačující. Zákon pouze konstatuje, že v případě zrušení konkursu proto, že majetek člena je nepostačující se jeho členství neobnovuje (§ 231

29

odst. 2 ObchZ). Návrh nového zákona o obchodních společnostech a družstvech už tento způsob zániku členství obsahuje.

3.5.6. Zánik členství výkonem rozhodnutí postižením členských práv a povinností Členství v družstvu zanikne ke dni nabytí právní moci usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením členského podílu v družstvu. V tomto případě je postihováno právo povinného na vypořádací podíl. Pohledávka z titulu práva na vypořádací podíl náleží osobě oprávněné. Družstvo tak v souladu s usnesením soudu vyplatí vypořádací podíl oprávněnému a nikoliv bývalému členovi. V případě, že by došlo k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 OSŘ, tak se členství obnoví a oprávněný musí obdržené prostředky z vypořádacího podílu vrátit zpět družstvu a to do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinnosti (§ 231 odst. 2 ObchZ).

3.5.7. Zánik členství exekucí postižením členského podílu Okamžikem vydání exekučního příkazu k postižení členského podílu, které nabylo právní moci, dochází k zániku členství povinného v družstvu. I v tomto případě platí, že pokud je exekuce pravomocně zastavena, tak se členství dlužníkovi obnovuje a oprávněný musí obdržené prostředky z vypořádacího podílu vrátit zpět družstvu a to do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce (§ 231 odst. 2 ObchZ).

3.5.8. Zánik členství v důsledku zániku družstva Tento způsob zániku členství je jako poslední zmíněn v § 231 odst. 1 ObchZ. Družstvo může zaniknout likvidací nebo bez likvidace. V případě že dojde k zániku družstva likvidací, tak každý člen má právo na podíl na likvidačním zůstatku. Jestliže dojde k zániku družstva bez likvidace s právním nástupcem, tak členství členů zanikajícího družstva vzniká u právního nástupce družstva (viz. kapitola o vzniku 30

členství u právnických osob). V případech, kdy družstvo zanikne bez likvidace a bez právního nástupce [§ 68 odst. 3 písm. f) ObchZ nebo § 144 IZ], dojde k zániku jak práva na vypořádací podíl tak práva na podíl na likvidačním zůstatku.

3.5.9. Zánik členství smrtí fyzické osoby Členství fyzické osoby v družstvu zaniká její smrtí, popřípadě dnem, který bude označen v řízení o prohlášení za mrtvého. Členství v družstvu pak v dědickém řízení přechází na dědice (viz. kapitola o přechodu členství). Nejednoznačnost ustanovení § 232 odst. 1 ObchZ přispěla k tomu, že stále zůstává nevyjasněná otázka odúmrti neboli jestli stát může nabýt členský podíl v družstvu. V předmětném ustanovení se totiž mluví pouze o dědici a z dikce ustanovení § 462 ObčZ vyplývá, že stát v případě odúmrti se za dědice nepovažuje. V roce 2001 nález Ústavního soudu České Republiky konstatoval: „Je proto třeba odlišit dědickou posloupnost v nabytí členského podílu a zvláštní zákonný přechod členských práv a povinností, včetně práva užívat byt. Posléze zmíněný přechod členských práv a povinností je možný pouze na dědice, nikoliv na osobu, které připadlo dědictví jiným způsobem než děděním. Nebyl-li stát dědicem, nemohl se stát ani nositelem členských práv a povinností (a to i kdyby jeho členství v bytovém družstvu právní úprava, včetně stanov konkrétního družstva, připouštěla).“ 30 Ústavní soud České Republiky tak vyloučil, aby stát v případě odúmrti nabyl členský podíl. Členský podíl pak v takovém případě fakticky připadl družstvu, protože by ho nenabyl žádný z dědiců a ani stát v rámci odúmrti. Nabytí takového podílu družstvem je navýsost sporné, protože by se tak událo bez právního titulu a bez opory v zákoně. Nejenom z tohoto důvodu rozhodovací praxe obecných soudů a zvláště pak rozhodnutí Nejvyššího soudu České Republiky postupně modifikovaly tento nález Ústavního soudu. Tato snaha vyvrcholila Rozsudkem Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 9.2. 2011 31, ve kterém se detailně vyjádřil ke všem aspektům daného problému, přičemž nález Ústavního soudu vůbec nevzal v potaz.

30 31

Nález Ústavního soudu ze dne 3.1. 2001, sp. zn. II. ÚS 118/2000, s. 1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008.

31

V tomto rozsudku se Nejvyšší soud České Republiky vypořádal s otázkou postavení státu v rámci dědického řízení, kdy konstatoval: „Odúmrť nepředstavuje případ, kdy by si stát „přisvojoval“ zůstavitelův majetek, který nenabyl žádný dědic (obdobně jako by šlo např. o opuštěné věci). Odúmrť je tradičně považována za jednu z forem universální sukcese; vyplývá z toho především, že je třeba na ni hledět analogicky podle právní úpravy nabytí zůstavitelova majetku dědici a o odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy, ledaže zákon o tom stanoví při odúmrti něco jiného. Stát, i když není z důvodu odúmrti dědicem, má tedy, nestanoví-li zákon jinak, zásadně stejné právní postavení jako dědic.“

32

S tímto právním názorem Nejvyšší soud České

Republiky přímo popřel předešlý nález Ústavního soudu České Republiky, navíc ho podepřel dalším argumentem v podobě nevypořádaného dědictví, když konstatoval: „Přechod členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu nelze omezovat jen na toho, komu bylo jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli, nebo na ty, kdo dědí po zůstaviteli ze zákona nebo ze závěti anebo z obou těchto důvodů a byla soudem schválena jejich dohoda o vypořádání dědictví, popřípadě, jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů. Nelze totiž přehlížet, že v takovém případě, kdyby bylo projednání dědictví skončeno jiným způsobem, by zůstal (v rozporu se zákonem) majetek zůstavitele plně nevypořádán, přičemž by z toho stavu měl (mohl mít) prospěch někdo, kdo na podíl na zůstavitelově majetku nemá jakékoliv právo.“ 33 S těmito závěry Nejvyššího soudu České Republiky se plně ztotožňuji a to přesto, že opomenul předchozí nález Ústavního soudu České Republiky. Dle mého názoru úplné vypořádání dědictví včetně institutu odúmrti by mělo být dodrženo i v případě členského podílu u družstev. Odvolávat se na pouze na to, že v předmětném ustanovení zákona je užit termín dědic, je dle mého názoru velice formalistický výklad, který zákonodárce v době schvalování zákona ani nezamýšlel. Navíc jak správně podotkl Nejvyšší soud České Republiky, v případě popření institutu odúmrti by členský podíl připadl družstvu (faktickou konzumpcí) bez právního titulu, což je v rozporu se základními principy právního státu. Nejvyšší soud České Republiky se ve svém rozsudku vypořádal s dalšími argumenty, které byly uváděny ve prospěch tvrzení, že stát nemůže nabýt členský podíl v rámci odúmrti, když konstatoval: „Pro úplnost nutno dodat, že s nabytím každého 32 33

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008, s. 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008 s. 3.

32

majetku zůstavitele na základě odúmrti (a tedy i členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu) uvažuje též zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. jeho § 13 odst. 1); na tom nic nemění ani to, že stát se nemůže zúčastnit založení družstva ani do něj vstoupit nebo členství v něm nabýt převodem, neboť zde nabytí majetku pramení ze zákonem stanovené povinnosti státu převzít (jako odúmrť) veškerý zůstavitelův majetek. S tímto majetkem je příslušná organizační složka povinna naložit v souladu s tímto zákonem (srov. § 30 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů).“ 34 K tomuto argumentu pouze dodám, že zmíněný § 30 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. uvádí způsoby vzniku členství v družstvu, jež jsou pro stát zapovězeny, mezi těmito způsoby však přechod členství není. Je tedy zřejmé, že zákonodárce počítal s touto možností nabytí členského podílu státem. Posledním a nejspíš nejkontroverznějším názorem, kterým Nejvyšší soud České Republiky podepřel své stanovisko, je možnost státu nabýt členský podíl i když je členství v družstvu dle stanov omezeno pouze na fyzické osoby. Nejvyšší soud použil následující argumentaci: „Ve prospěch opačného závěru nelze úspěšně argumentovat ani tím, že právo nájmu je vázáno na fyzickou osobu a jeho prostřednictvím uspokojuje fyzická osoba jako nájemce bytu pro svou potřebu bydlení. Nájem bytu, při němž jako nájemce vystupuje právnická osoba zákon výslovně připouští (srov. § 7 zákona č. 102/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a není (s ohledem na rovnost fyzických a právnických osob ani nemůže být) vyloučeno, aby se právnická osoba stala členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu. I kdyby však (snad) byly členství v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu přípustné opravdu jen u fyzických osob, není možné takový majetek vylučovat z projednání dědictví, a to ani tehdy, má-li připadnout státu jako odúmrť; uvedená skutečnost by byla způsobilá ovlivnit pouze to, jak by bylo možné - po skončení dědického řízení - s tímto majetkem naložit ve smyslu ustanovení § 30 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ostatně, kdyby členy bytového družstva a nájemci družstevních bytů opravdu mohly být jen fyzické osoby, pak by to vylučovalo stát (a všechny právnické osoby) z nabytí majetku vždy, tedy i tehdy, kdyby byli (na základě závěti) zůstavitelovými dědici.“ 35 S tímto názorem Nejvyššího soudu České Republiky si dovolím polemizovat. Právo družstva stanovit podmínky členství člena v družstvu stanovami je jedním ze základních pilířů 34 35

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008 s. 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008 s. 3.

33

družstevnictví. Proto je velice sporné říci, že v případě přechodu (dědění) členského podílu se právnická osoba může stát členem družstva i když to stanovy nedovolují. Nejvyšší soud České Republiky opomněl vzít v potaz situaci, která by nastala poté, když by právnická osoba skutečně se stala členem družstva v rámci dědického řízení a to přes omezení členství na fyzické osoby. Toto právnická osoba by sice byla členem družstva (a to z moci úřední), ale členství by existovalo v přímém rozporu se stanovami, které byly řádně schváleny a současně by nebyly v rozporu se zákonem. Dle mého názoru se Nejvyšší soud České Republiky dostatečně nevypořádal s námitkou rozporu stanov s případným členstvím právnické osoby. Přitom by postačilo použít analogii s případem, kdy představenstvo může neudělit souhlas dědici se vstupem do družstva, a to tak, že v případě právnické osoby v postavení dědice by členství z důvodu rozporu se stanovami nevzniklo, ale takovéto právnické osobě by naopak vzniklo právo na vypořádací podíl dle § 232 odst. 3. ObchZ.

3.5.10. Zánik členství u právnických osob Tak jako u vzniku členství u právnických osob, tak i u zániku členství právnických osob existuje několik způsobů ukončení členství v družstvu (§ 232 odst. 4 ObchZ). První možností zániku členství právnické osoby je zánik vstup právnické osoby do likvidace. Za den zániku členství v družstvu se bude považovat ten den, který zákon předpokládá v § 68 odst. 3 ObchZ. Likvidátorovi pak družstvo vyplatí vypořádací podíl a ten ho zahrne do likvidačního zůstatku. Druhým způsobem zániku členství právnické osoby podle zákona je prohlášení konkurzu na majetek této právnické osoby. V tomto případě se bude považovat za den ukončení členství den, kdy dojde ke zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu v insolvenčním rejstříku (§ 245 odst. 1 IZ). Posledním důvodem k zániku členství právnické osoby je zánik samotné právnické osoby jakožto člena neboli zánik právnické osoby bez likvidace. Zánik právnické osoby bez likvidace s právním nástupcem jsem popsal u v kapitole o vzniku členství u právnických osob. Druhým způsobem zániku právnické osoby bez likvidace je zrušení konkursu po splnění rozvahového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující.

34

3.5.11. Právo na vypořádací podíl Jedním ze základních členských práv je právo na vypořádací podíl. T. Dvořák vypořádací podíl definoval: „jako majetkovou hodnotu představující podíl na majetku družstva, na nějž má osoba, jejíž členství v družstvu zaniklo, právo“. 36 Právo na vypořádací podíl vzniká členovi okamžikem zániku členství v družstvu (§ 233 odst. 1 ObchZ). Toto ustanovení je kogentní povahy a proto družstvo nemůže právo nikterak omezit natož zrušit. Družstvo má navíc povinnost upravit ve stanovách vypořádání členského podílu při zániku členství [§ 226 odst. 1 písm. d) ObchZ]. I když družstvo nemůže omezit právo na vypořádací podíl, může nakonec vzniknout situace, kdy majetkový podíl bude vyplacen někomu jinému než členovi družstva. Takových situaci je hned několik. První situace nastává při zániku členství v důsledku pravomocného usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením členského podílu v družstvu. V tomto případě se vypořádací podíl jako pohledávka postihuje výkonem rozhodnutí ve prospěch oprávněného. Obdobným případem je zánik členství v důsledku exekuce postižení členských práv a povinností, kdy pohledávka bývalého člena z práva na vypořádací podíl se postihuje exekucí ve prospěch oprávněného. Třetím možným způsobem zániku členství, aniž by členovi byl vyplacen vypořádací podíl, je prohlášení konkursu na majetek člena. V tomto případě vypořádací podíl se stává součástí konkursní podstaty. Stanovy družstva mohou určovat, jakým způsobem se stanoví výše vypořádacího podílu (§ 233 odst. 5 ObchZ). Pokud tuto úpravu stanovy neobsahují, pak se pro výpočet vypořádacího podílu použijí ustanovení § 233 ObchZ. Zákon říká, že vypořádací podíl se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství (§ 233 odst. 2 ObchZ). Pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo (§ 233 odst. 2 ObchZ). Dále je v zákoně uvedeno, že při určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíží ke kapitálu, jenž je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech,

36

Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 73.

35

rovněž se nepřihlíží k vkladům členů s kratším než ročním členstvím přede dnem, k němuž se řádná účetní závěrka sestavuje. Zákonná úprava výpočtu vypořádacího podílu je v mnoha ohledech nedokonalá. Především potlačuje zásluhovost jednotlivých členů na rozvoji družstva na úkor dálky členství. Dalším problémem je délka období během, kterého družstvo určí výši vypořádacího podílu, jenž může v některých případech přesáhnout délku jednoho roku. Fr. Helešic pak shledává ještě jeden problém tohoto ustanovení zákona a to: „nepřihlížení ke vkladu člena, jehož členství trvalo méně než jeden rok, prakticky znamená, že družstvo nemusí tomuto členovi vrátit vypořádací podíl.“ 37 Pokud by se družstvo s členem nedohodlo na nějaké formě vypořádání, pak by členovi zbývala jediná možnost obrany a to podáním žaloby na plnění podle § 80 písm. b) OSŘ, v které se bude bývalý člen domáhat vydání plnění z titulu bezdůvodného obohacení družstva. Právo na vypořádací podíl je pevně zakotveno v zákoně (§ 233 odst. 1 ObchZ a § 61 odst. 2 ObchZ), proto člen nemůže být nikterak zbaven práva na vypořádací podíl. Vypořádací podíl se uhrazuje v penězích, pokud stanovy neurčují něco jiného (§ 234 odst. 1 ObchZ). Stanovy se však mohou odchýlit pouze v případech, kdy členský vklad spočíval zcela nebo zčásti v převodu vlastnického práva k nemovitosti na družstvo nebo kdy členský vklad spočíval v poskytnutí jiného věcného plnění družstvu. Nelze tedy, členovi poskytnout plnění nepeněžitého charakteru, pokud člen poskytl pouze peněžitý členský vklad družstvu. V případě, že člen poskytl družstvu členský vklad spočívající v převodu vlastnického práva k nemovitosti, může člen žádat vypořádání vrácením této nemovitosti a to v hodnotě, která je evidována v majetku družstva v době zániku jeho členství. Pokud je výše vypořádacího podílu menší, než činí hodnota vrácené nemovitosti, je nabývající člen povinen uhradit družstvu rozdíl v penězích. Obdobná je situace, kdy člen poskytl členský vklad spočívající v movité věci, pak dle stanov mu může vzniknout právo na její vrácení a to v hodnotě, která je evidována v majetku družstva v době zániku jeho členství. Jestliže je předmětem členského vkladu vlastnické právo k zemědělské půdě, má člen přímo ze zákona právo na vrácení zemědělské pudy, která byla předmětem vkladu (§ 234 odst. 2 ObchZ).

Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2009, s. 189. 37

36

Pokud stanovy přiznávají právo na vrácení nemovitosti, či jiného věcného plnění, tak zde vyvstávají otázky nakolik je tento právní nárok vymahatelný za situace, kdy dojde k prodeji, poškození, či zničení konkrétního nepeněžitého vkladu a jestli družstvo má oprávnění s takovým vkladem libovolně nakládat. V případě, že by jakýmkoliv způsobem došlo ke zmaření vydání nepeněžitého plnění jakožto vypořádacího podílu dle stanov ze strany družstva, pak družstvo bude odpovídat členovi za náhradu takto způsobené škody. V rámci náhrady škody pak bývalý člen může uplatnit právo na náhradu ušlého zisku, čímž může částka značně převýšit původní hodnotu vypořádacího podílu. Na posouzení ještě zbývá otázka, pokud družstvo uzavře smlouvu, kterou převede vlastnictví k věci, na jejíž vlastnictví má člen právo, zda tato smlouva bude platná. Odborná veřejnost má na tuto otázku různé názory. Kloním se k názoru T. Dvořáka: „ Důvodem je tu totiž ustanovení § 39 ObčZ, podle něhož je neplatný pouze takový právní úkon, který je v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Stanovy ovšem nejsou zákon, nýbrž smlouva sui generis. Neplatnost smlouvy ovšem nemůže být odvozena od jejího rozporu s jinou smlouvou.“ 38. Diametrálně odlišná situace však nastává v případě zemědělské půdy, která by měly být vrácena ve formě vypořádacího podílu. Zde je právo založeno přímo v zákoně (§ 234 odst. 2 ObchZ). Proto každá smlouva, která by narušovala právo člena na vrácení zemědělské půdy ve formě vypořádacího podílu, by byla absolutně neplatná (§ 39 ObčZ). U zemědělské půdy se vyskytuje ještě další problém a to, že zemědělská půda může být změněna na stavební parcelu. F. Helešic tento problém komentuje následovně: „Mám za to, že v tomto případě zde není odpovědnost družstva, protože neklasifikování půdy bylo provedeno nikoliv z iniciativy družstva, ani družstvem, ale příslušným orgánem statní správy. Družstvo by se mělo v tomto případě dohodnout s bývalým členem na vyrovnání z titulu zvýšení ceny této půdy, Může jit třeba i o navrácení stejné výměry jiné zemědělské půdy přibližně stejné bonity a vzdálenosti, jako byla původně bývalým členem sdružená půda, anebo o finanční vyrovnání úměrně zvýšení ceny této půdy.“ 39.

Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 77. Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2009, s. 190. 38 39

37

Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo (§ 233 odst. 4 ObchZ). Družstvo si však ve stanovách může samo upravit délku splatnosti vypořádacího podílu. Délka lhůty splatnosti ve stanovách by však neměla být nepřiměřeně dlouhá, protože by jinak byla v rozporu s dobrými mravy. Právo na vypořádací podíl se promlčuje v obecné lhůtě čtyř let (§ 397 ObchZ) a promlčecí lhůta začíná běžet od dne splatnosti (§ 392 odst. 1 ObchZ).

38

IV. Specifika právní úpravy u bytových družstev Právní úprava bytových družstev je v mnoha aspektech odlišná od obecné právní úpravy družstev. Nejvíce odlišností lze pozorovat právě u otázek spojených s členstvím, ať už je to institut společného členství manželů, vztahu mezi členstvím a právem na nájem k bytu nebo k nebytovému prostoru, odlišnostmi při převodu či přechodu členství, a v neposlední řadě i při zániku členství. Pojem bytového družstva je vymezen v § 221 odst. 2 ObchZ a to následovně: „ Družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým“. Toto vymezení bytového družstva je však nedostatečné, a proto soudní judikatura tento pojem vymezila mnohem detailněji: „Bytovým družstvem je každé družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, a to zejména tím, že svým členům pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání byty nebo jiné místnosti, nebytové prostory. Bytovým družstvem je nejen družstvo, které má zajišťování bytových potřeb uvedeno ve svém předmětu podnikání, ale i takové družstvo, jež bytové potřeby svých členů skutečně zajišťuje.“ 40. Pro praxi je tento judikát nesmírně důležitý, protož stále existují družstva, která zajišťují bytové potřeby svých členů, ale tuto okolnost nemají vymezenou jako předmět podnikání. Z definice pak vyplývá, že i na taková družstva se vztahují právní předpisy o bytových družstvech a že jejich členové plně mohou využívat všech práv, která se k bytovým družstvům vážou. Naproti tomu družstva, která se sice za bytová družstva označují, ale ve skutečnosti svým členům byty nepronajímají, se nemohou řídit právními předpisy v oblasti bytových družstev.

4.1. Společné členství manželů Institut společného členství manželů u bytových družstev je pravděpodobně největší odchylkou od obecné právní úpravy družstev. Obecná právní úprava družstev je založena na principu individuálního členství každé fyzické nebo právnické osoby

40

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7. 1999 sp. zn. 21 Cdo 327/99, s. 2.

39

v družstvu. Společné členství manželů tento princip porušuje. Institut společného členství manželů je upraven v Občanském zákoníku.

4.1.1. Vznik společného členství manželů Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu (§ 703 odst. 2 ObčZ). Z tohoto ustanovení zákona vyplývá, že společné členství může vzniknout pouze v bytovém družstvu a pouze mezi manžely. Další podmínkou vzniku společného členství je vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Pokud toto právo není obsaženo ve stanovách a nevzniká okamžikem vstupu člena do družstva, nemůže dojít ke vzniku společného členství pouhým složením vstupního nebo základního vkladu. Zákon hovoří, že společné členství může vzniknout pouze za podmínky, jestli existuje nájem družstevního bytu, vůbec však nezmiňuje situaci, která je v praxi také poměrně častá a to družstevní nájem nebytového prostoru v bytovém družstvu (typickým příkladem je nájem garáže). Z toho lze usuzovat, že v případě, že jednomu z manželů za trvání manželství vznikne právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního nebytového prostoru, tak nedojde ke vzniku společného členství mezi manžely. Poslední podmínkou vzniku společného členství, která vyplývá ze zákona je, že právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu vzniklo za trvání manželství. V případě, že toto právo vzniklo před vznikem manželství tak nedojde ke vzniku společného členství a bude nadále trvat výlučné členství toho z manželů, který je členem. Druhému z manželů vznikne pouze právo na společný nájem družstevního bytu (§ 704 odst. 2 ObčZ). V takovém případě manžel – nečlen není nikterak oprávněn ani povinen se podílet na výkonu členských práv a povinností s výjimkou těch, které se vážou ke společnému nájmu bytu. Ze společného členství v družstvu jsou manželé oprávněni společně a nerozdílně (§ 703 odst. 2 ObčZ). Z tohoto ustanovení zákona vyplývá, že manželé mají pouze jeden společný hlas při hlasování na členské schůzi, že v případě kdy, jeden z manželů je zvolen do orgánů družstva, tak druhý být zvolen nemůže.

40

Pokud manželé spolu trvale nežijí, tak jim společný nájem družstevního bytu a společné členství v družstvu nevzniká (§ 703 odst. 3 ObčZ). Pokud by manželé opět obnovili společný život, tak by odpadla tato podmínka bránící vzniku společného členství, společný nájem družstevního bytu a společné členství v družstvu by vzniklo.

4.1.2. Zánik společného členství manželů Zánik společného členství manželů může proběhnout několika způsoby. V prvé řadě zde platí obecná úprava zániku členství podle § 231 odst. 1 ObchZ, kde existují drobné odchylky. U institutu společného členství manželů ještě existuje zánik společného členství přeměnou na individuální členství některého z bývalých manželů. Co se týče dílčích odchylek od obecné úpravy zániku členství, tak povětšinou platí pravidlo, že je vždy zapotřebí souhlasu obou manželů. Je tomu tak v případě zániku členství dohodou, kdy v případě absence podpisu aspoň jednoho z manželů u dohody, má za následek neplatnost smlouvy. Souhlas obou manželů je vyžadován i v případě výlučného členství jednoho z manželů a to proto, že ukončením členství v družstvu se dotýká práv druhého manžela jakožto společného nájemce družstevního bytu. Tento právní názor potvrdil svým rozsudkem Nejvyšší soud České Republiky, když konstatoval: “Jestliže jeden z manželů, jimž svědčilo právo společného užívání družstevního bytu, nakládal se svým individuálním členstvím ve stavebním bytovém družstvu, pak se tím dotýkal práva druhého manžela jako společného uživatele bytu. Proto potřeboval souhlas druhého manžela s takovým nakládáním.“ 41. Analogická konstrukce pak nastává v případě ukončení členství formou vystoupení z družstva, kdy je pro stejné důvody vyžadován souhlas obou manželů s vystoupením. Nespornějším bodem se jeví problematika ukončení společného členství manželů na základě vyloučení, kdy jeden z manželů porušuje své členské povinnosti a druhý nikoliv. V tomto případě se kloním k názoru, že k vyloučení dojde u obou manželů a to z důvodu, že oba manželé jsou ze společného členství oprávnění a povinni společně a nerozdílně (§ 703 odst. 2 ObčZ). Z tohoto ustanovení jasně vyplývá povinnost druhého manžela převzít neplněné povinnosti a zjednat nápravu, tím že tak neučinil, má za následek vyloučení. Pro orgány družstva to však znamená udělit 41

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9. 1992, sp. zn. 2 CZ 22/92, s. 1.

41

výstrahu oběma manželům, pokud by se tak nestalo, tak by druhý manžel se mohl úspěšně u soudu domáhat neplatnosti vyloučení, protože o udělení výstrahy vůbec nevěděl. U zániku společného členství přeměnou na individuální členství v družstvu teorie rozlišuje dva možné způsoby ukončení společného členství a to buď rozvodem manželství, nebo smrtí jednoho z manželů. V případě smrti jednoho z manželů, tak pozůstaly manžel zůstává členem družstva (§ 707 odst. 2 ObčZ). U rozvodu je situace okolo zániku společného členství manželů o něco složitější. Pokud se rozvedení manželé dohodnou, zůstává členem bytového družstva ten manžel, který je určen v dohodě. Jestliže se manželé nedohodnou, tak členem bytového družstva zůstane ten, kterého určí soud na návrh některého z bývalých manželů (§ 705 odst. 2 ObchZ). Rozvod mezi manželi může nastat ještě, kdy manželé se nedohodnou a ani jeden z manželů nepodá návrh soudu na vypořádání společného jmění ve lhůtě tří let (§ 150 odst. 4 ObčZ). V takovémto případě vznikne u členského podílu podílové spoluvlastnictví obou manželů, přičemž podíly obou spoluvlastníků jsou stejné a platí zde, že z právních úkonů týkající se členského podílu jsou oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§ 139 odst. 1 ObčZ). To však v praxi může vést ke značným komplikacím pro družstvo, protože pokud se manželé nedohodnou na tom, kdo z nich bude vykonávat členská práva vůči družstvu (především bude se jednat o právo k uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu a právo hlasovací), bude členství v družstvu právně existovat, ale fakticky nebude vykonáváno. Družstvo v takovém případě se nemůže obrátit na soud a ani jakoukoliv formou nařídit manželům, aby mezi sebou uzavřeli dohodu, která by celou situaci vyřešila. T. Dvořák však zastává názor, že družstvo se může obrátit na soud na určení, kdo je členem: „… dle mého názoru může bytové družstvo podat žalobu podle § 80 písm. c) OSŘ a žádat soudní výrok, kterým by bylo určeno, kdo z bývalých manželů je i nadále členem bytového družstva. Naléhavý právní zájem bytového družstva by v této věci byl dán, protože je právem a povinností každého bytového družstva vědět kdo je jeho členem.“ 42. Je však otázkou jestli s tímto názorem by se ztotožnila rozhodovací praxe. Pokud dojde k určení, komu z bývalých manželů připadne členský podíl, musí se také vyčíslit přiměřená náhrada, která připadne druhému z manželů. Pro účely řízení o 42

Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 239

42

vypořádání prostředků zaniklého společného jmění manželů je třeba při výpočtu hodnoty majetkových práv rozvedeného manžela, který se nestal členem bytového družstva vycházet z ceny obvyklé, za kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout, což potvrdil svým rozsudkem Nejvyšší soud České Republiky, když konstatoval: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.“ 43 V tomto případě můžeme hovořit o tržní hodnotě členského podílů, která je rovna tržní hodnotě družstevního podílu. V žádném případě nelze vycházet z nominální hodnoty členského podílu, která se často diametrálně liší od tržní ceny členského podílu. Rozvedenému manželovi, který se nestal členem bytového družstva tak náleží částka ve výši jedné poloviny tržní hodnoty družstevního bytu. Stejný postup pak bude zvolen v případě ocenění hodnoty členského podílu pro účely dědického řízení v případě smrti jednoho z manželů. Závěrem bych ještě zmínil situaci, kdy dochází k zániku výlučného členství u jednoho z manželů. Pokud dojde k rozvodu manželů, z nichž jeden z rozvedených manželů nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu ještě před uzavřením manželství, pak zanikne právo společného nájmu bytu a byt zůstane ve výlučném užívání manžela, který je členem bytového družstva. Stejná situace nastává, když dojde ke smrti manžela, jenž nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu ještě před uzavřením manželství, pak členský podíl i právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu se stává předmětem dědického řízení.

4.1.3. Vypořádací podíl ve společném členství manželů Okolnost, že manželům vzniklo za trvání manželství společné členství manželů v bytovém družstvu má vliv na to, kam budou zahrnuty prostředky z vypořádacího podílu. Může zde nastat několik modelových situací. Prvou z nich je, že prostředky při 43

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, s. 1.

43

získání členského podílu byly použity ze společného jmění manželů, v takovém případě i prostředky z vypořádacího podílu se stanou součástí společného jmění manželů. Druhou situací je, že sice prostředky k získání členského podílu byly použity ze společného jmění manželů, ale následně došlo k zúžení společného jmění manželů podle § 148. Potom prostředky získané z vypořádacího podílu se stanou předmětem podílového spoluvlastnictví manželů a podíly manželů jsou stejné, i když jeden z manželů vložil část prostředků na získání členského podílu ze svého výlučného majetku. Posledním případem, který může nastat, je situace, kdy k získání členského podílu byly použity prostředky z výlučného majetku jednoho z manželů. Sice prostředky z vypořádacího podílu se stanou součástí společného jmění manželů, ale při zániku společného jmění manželů, může tento manžel požadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaložil na společný majetek. V případě, že bude částka z vypořádacího podílu vyšší než prostředky, které manžel vložil na získání členského podílu, pak zbylá částka tvořící rozdíl mezi prostředky z vypořádacího podílu a vloženými prostředky jednoho z manželů, zůstane ve společném jmění manželů a bude se dělit podle zásad rozvodového řízení.

4.2. Převod členského podílu v bytovém družstvu U převodu členského podílu v bytovém družstvu platí zvláštní právní úprava obsažená v § 230 ObchZ. Právní úpravu převodu členského podílu v bytovém družstvu podrobila Irena Pelikánová následující, kritice: „Systém rozdělení úpravy mezi § 229 a 230 ObchZ není příliš logický a racionální. V § 229 ObchZ jsou obecně upraveny podmínky převodu členství s rozlišením převodu uvnitř družstva a převodu na třetí osoby, převodu bez schválení, se schválením, s projednáním a okamžik, kdy k převodu dochází, jestliže musí být schválen orgány družstva. V § 230 ObchZ je zvláštní ustanovení o podmínkách převodu členství v bytovém družstvu (jímž je, jak bylo řečeno, třeba rozumět družstvo byty vlastnící a pronajímající je svým členům) a obecná úprava okamžiku, kdy nastává přechod členství, jestliže schválení orgány družstva není potřebné.“ S tímto názorem plně souhlasím, navíc bych k tomu dodal, že z praktického

44

hlediska nelze oddělit u bytových družstev nájem k družstevnímu bytu, a proto se častokrát musejí použít ustanovení Občanského zákoníku. Členský podíl v bytovém družstvu lze převést jak na dalšího člena družstva, tak i na třetí osobu, která členem družstva není. U smlouvy o převodu členského podílu v bytovém družstvu se pod sankcí neplatnosti smlouvy vyžaduje písemná forma. Naopak smlouva o převodu členského podílu v bytovém družstvu nepodléhá souhlasu představenstva a ani jiného orgánu družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu družstvu předložením smlouvy o převodu členství družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě nebo písemným oznámením družstvu dosavadního člena o převodu členství a písemným souhlasem nabyvatele členství. U bytových družstev může dojít k převodu části členského podílu za předpokladu, že majetková účast dosavadního člena neklesne pod výši základního členského vkladu. Typickým příkladem je člen družstva, který je zároveň nájemcem družstevního bytu a současně nájemcem družstevní garáže. Pokud tedy převede část členského vkladu připadající na pořízení družstevní garáže, tak sám zůstane nadále členem družstva s nájemním právem k družstevnímu bytu. Asi nejvíce kontroverzní bodem, týkající se převodu členských práv a povinností je otázka převodu nájemního práva, které se váže ke konkrétnímu družstevnímu podílu. K této problematice se váže bohatá soudní judikatura, tak i mnoho odborných článků a publikací. Názory se různí dle vnímání práva na pozitivistické a přirozenoprávní. Pokusím se prezentovat oba pohledy na danou problematiku. Mezi ty, kteří zastávají názor, že ne všechna členská práva a povinnosti podléhají universální sukcesi při převodu členského podílu, patří Tomáš Dvořák, který zastává následující stanovisko: „Převodu členského podílu však nedochází k univerzální sukcesi do těch práv a povinností člena bytového družstva, která se týkají nájmu družstevního bytu nebo družstevní garáže. Z ust. § 714 ObčZ totiž plyne, že v takovém případě dochází k zániku původního závazku – nájmu a nabyvatel tudíž musí s bytovým družstvem uzavřít novou nájemní smlouvu. Na uzavření nájemní smlouvy má nabyvatel členského podílu právní nárok. Jestliže s ním bytové družstvo nájemní smlouvu neuzavře dobrovolně, lze se domáhat u soudu žalobou na nahrazení chybějícího projevu

45

vůle bytového družstva (§ 161 odst. 3 OSŘ).“ 44 Své stanovisko pak podporuje rozsudkem

Nejvyššího

soudu

České

epubliky45,

když

dále

konstatuje,

že:

„Z neexistence universální sukcese nabyvatele podílu do původní nájemní smlouvy pak též plyne, že nabyvatel podílu není povinen hradit dluhy převodce spojené s nájmem družstevního bytu nebo družstevního nebytového prostoru, neboť tyto dluhy nejsou součástí členských povinností, nýbrž nájemních povinností; tyto dluhy nepřecházejí na nabyvatele a bytové družstvo je musí vymáhat po převodci.“ 46 Tento názor v současnosti převláda v praxi a projevuje se při převodech členských práv a povinností, kdy bytová družstva nabyvateli předkládají k uzavření novou nájemní smlouvu. Opačné stanovisko zastává Jaroslav Oehm, který kritizuje judikaturu Nejvyššího soudu České republiky: „Názor Nejvyššího soudu, že převodem členských práv a povinností podle § 230 Obch. zák. dochází k zániku členství převodce s důsledky podle § 714 věty prvé Obč. zák., tj. i k zániku nájmu družstevního bytu, je absurdní. Jak bylo již uvedeno, smlouvou o převodu dochází k převodu všech členských práv a povinností včetně práva nájmu k družstevnímu bytu na nabyvatele, kterému tím vzniká členství v bytovém družstvu včetně práva nájmu jako jednoho ze základních členských práv. Vždyť zcela otevřeně řečeno, proč by někdo chtěl být členem bytového družstva bez práva zvláštního nájmu družstevního bytu, jehož hodnotu také zaplatil (původně družstvu na výstavbu nebo koupi bytu, ale při převodu již přímo převodci).“

47

Současně Jaroslav Oehm uvádí, jak by se měla vykládat předmětná ustanovení zákona: „Nezajišťuje-li platná právní úprava důsledky uzavřené smlouvy o převodu tak, aby jim dávala dostatek právní jistoty (a nikoli např. odkazem na úpravu ve stanovách družstva, které ji buď vůbec neobsahují, nebo ji mají upravenou zcela nedostatečně), bylo by, jak se domnívám, možné použít analogii legis dle ust. § 853 Obč. zák. Právní situaci lze řešit podle § 706 odst. 3 obč. zák., který řeší vztah obsahem i účelem vztahu podle § 230 Obch. zák. nejbližší. Místo převodu členství zde dochází k přechodu členství v bytovém družstvu po zemřelém členu družstva - nájemci družstevního bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl. Současně s přechodem členství přechází i nájem družstevního bytu.“ 48 Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 242 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4. 2000, sp. zn. 29 Odo 440/2001 46 Dvořák, T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 239 47 Oehm, J. Převody členství v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu. Právní fórum 2008, č. 10 48 Oehm, J. Převody členství v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu. Právní fórum 2008, č. 10 44 45

46

Jak vyplývá z obou prezentovaných opačných názorů, je problematika velice složitá. Osobně se spíše kloním k názoru Tomáše Dvořáka, a to především proto, že si myslím, že nabyvatel členských práv a povinností nemůže přebírat závazky převodce, které mu vyplývají z nájmu družstevního bytu. Nabyvatel by totiž musel zaplatit pohledávky, které se vůbec nevážou k členskému podílu, ale vyplývají z titulu nájemní smlouvy, o jejichž existenci by navíc nemusel převodce nabyvatele informovat. Na druhou stranu má pravdu Jaroslav Oehm, v tom že současná nepřesná právní úprava umožňuje bytovým družstvům spekulovat s účinností nájemní smlouvy a tím i ke spekulaci s byty. Proto se přikláním taktéž ke změně současné právní úpravy, která by měla především posílit právní jistotu nabyvatelů členských podílů.

4.3. Přechod členského podílu v bytovém družstvu I u přechodu členského podílu u bytových družstev platí zvláštní právní úprava obsažená v § 706 – 707 ObčZ oproti úpravě obecné v obchodním zákoníku. U přechodu členských práv a povinností v bytovém družstvu nemusí dědic požadovat souhlas představenstva k nabytí těchto práv (§ 232 odst. 2 ObchZ). Členství v družstvu pak přechází na dědice ke dni smrti zesnulého. V případě smrti jednoho z manželů za existence společného členství, pak pozůstalý manžel zůstává členem bytového družstva a dochází pouze k přeměně na individuální členství v bytovém družstvu (§ 707 odst. 2 ObčZ). Další možnost přechodu členského podílu se budou aplikovat na případ, kdy zesnulá osoba byla individuálním členem bytového družstva a to i v případě, že existoval společný nájem mezi manželi (nikoliv společné členství). Pokud takový zůstavitel po sobě zanechal pouze jednoho dědice, tak se tento dědic stane členem bytového družstva (§ 706 odst. 3 ObčZ). V případě, že je dědiců více a ti se nedohodnou, kdo z nich obdrží členský podíl a stane se členem, nastává závažná komplikace. Nedojde- li totiž k dohodě mezi dědici, platí zde ustanovení § 175q odst. 1 písm. d) OSŘ a to že členský podíl zůstavitel v bytovém družstvu nabývají dědici rovným dílem. 49 Z tohoto vyplývá, že žádný z dědiců nenabyl členský podíl celý a tudíž nikdo z nich se nestal členem bytového družstva a nikomu nevzniklo právo k nájmu 49

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1. 1995, sp. zn. 7 Co 2628/94,s 3.

47

družstevního bytu. Řešení celé situace se může uskutečnit dvěma způsoby a to buď dohodou dědiců o tom, kdo se z nich stane členem nebo podáním určovací žaloby podle § 80 písm. c) OSŘ.

4.2. Zánik členství v bytovém družstvu v důsledku převodu bytu do osobního vlastnictví Poslední významnou odchylkou mezi bytovými a ostatními družstvy, je způsob zániku členství u bytového družstva na základě zákona číslo 72/1994Sb. o vlastnictví bytů. Zániku členství u Bytových družstev se týká především ustanovení § 24 odst. 9 Zvb, který říká, že převodem jednotky zaniká členství nabyvatele v družstvu bez práva na vrácení členského podílu připadajícího na jednotku, případně základního členského vkladu, pokud byl zdrojem financování domu s převáděnými jednotkami. Členství v družstvu však nezaniká, jestliže majetková účast člena v družstvu i po převodu jednotky dosahuje alespoň výše základního členského vkladu. Toto ustanovení se však vztahuje pouze na bytová družstva vzniklá před 1.1. 1992, která prošla transformací dle zákona číslo 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. U ostatních bytových družstev dochází také k zániku členství, avšak převod bytu už nemusí být bezúplatný, což ovšem nevylučuje sjednání odchylného ustanovení ve stanovách družstva.

48

V. Právní úprava členství v družstvu v rámci rekodifikace soukromého práva O rekodifikaci soukromého práva se hovoří řadu let. Současný mnohokrát novelizovaný Občanský zákoník pochází z roku 1964, občanský soudní řád je dokonce o rok starší, a i když Obchodní zákoník byl přijat v porevolučním období v roce 1991, prošel také desítkami novelizací. Současná vláda si předsevzala uskutečnit proces rekodifikace soukromého práva hmotného v tomto volebním období. V současnosti se celý proces schvalování nových zákonů nachází v připomínkovém řízení. V rámci rekodifikace se počítá s přijetím nového Občanského zákoníku a Zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), s tím, že veškeré závazkové vztahy budou upraveny v rámci Občanského zákoníku a Zákon o obchodních společnostech a družstvech nahradí stávající Obchodní zákoník. V oblasti družstevnictví dochází k celé řadě dílčích změn, méně, či více důležitých, často se napravují a zpřesňují konkrétní instituty práva obsažené v současném Obchodním zákoníku, které byly v současnosti předmětem kritiky ze strany odborné veřejnosti, a na některé jsem poukázal v předešlých kapitolách této práce. Není mým cílem zde popsat veškeré změny v oblasti družstevnictví, které mají přijít v souvislosti s novým Zákonem o obchodních společnostech a družstvech, ale popíšu zde změny, které mají souvislost s institutem členství v družstvech. Pokud budu uvádět jednotlivá ustanovení nového zákona, tak budu vycházet z paragrafovaného znění Zákona o obchodních společnostech a družstvech, které je uveřejněno v současnosti (leden 2011) na stránkách ministerstva spravedlnosti k připomínkám pro veřejnost. 50 Pokud jde o strukturu Zákona o obchodních společnostech a družstvech, tak právní úprava družstev se nachází v části prvé a v hlavě šesté v návrhu zákona, právní úprava se dále dělí na tři díly – Obecná ustanovení o družstvu, Bytová družstva a Sociální družstva, díly se dělí dále na oddíly a ty na pododdíly.

50

text návrhu zákona [online]. [citováno 30. 1. 2011]. Dostupné z .

49

5.1. Vznik členství Nová právní úprava počítá, že družstvo musí být tvořeno nejméně třemi členy, bez ohledu na to jestli se jedná o fyzické nebo právnické osoby (§ 545 odst. 2 ZOSD), výjimku by tvořila družstva tvořena dvěma právnickýma osobami, vzniklá před nabytím účinnosti zákona (§ 767 odst. 1 ZOSD). U vyjmenovaných způsobů vzniku členství je už uveden vznik členství přechodem družstevního podílu [§ 568 odst. 1 písm. c) ZOSD] a nahrazuje tak současné ustanovení § 227 odst. 2 písm. d) ObchZ. Přechod družstevního podílu zaznamenal velmi výraznou změnu oproti současnému stavu. V zákoně o obchodních společnostech a družstvech je uveden zákaz vlastnění družstevního podílu ve formě spoluvlastnictví (§ 587 ZOSD), tím odpadá složitá konstrukce, v případě že se dědicové nedohodnou, komu připadne členský podíl. Návrh zákona dále situaci s více dědici rozvíjí a říká, že dědicové se musí dohodnout, který z nich bude vůči družstvu vystupovat jako vlastník (§ 592 odst. 2 ZOSD). Dále je v návrhu zákona stanoveno, že pokud dědic odmítne stát se členem družstva v přiměřené lhůtě, kterou mu stanoví soud v průběhu řízení o dědictví, družstevní podíl na dědice nepřechází (§ 592 odst. 2 ZOSD). Pokud by nedědil družstevní podíl žádný z dědiců, pak připadne do pozůstalosti vypořádací podíl (§ 594 ZOSD), to fakticky znamená, že vypořádací podíl by mohl připadnout státu jako součást pozůstalosti ve formě odúmrti, což nejnověji potvrdil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku 51. Novinkou je také povinnost představenstva vyrozumět dědice do 30 dnů ode dne, kdy dědic družstvo o udělení souhlasu se vznikem členství v družstvu požádal (§ 593 odst. 1 ZOSD). Pokud by tak představenstvo neučinilo, znamenalo by to, že s členstvím v družstvu souhlasí. Dále je v navrhovaném zákoně zakotven zákaz převodu a přechodu družstevního podílu, kde je podmínkou členství pracovní poměr člena k družstvu (§ 596 ZOSD). Návrh Zákona o obchodních společnostech a družstvech se snaží o sjednocení terminologie a členský podíl nahradil termínem družstevní podíl. Nově je upravena oblast splynutí a rozdělení družstevních podílů a je také zakotven institut finanční asistence.

51

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008.

50

5.2. Zánik členství Zánik členství v navrhovaném Zákoně o obchodních společnostech a družstvech prodělal zásadní změnu oproti stávající právní úpravě. Především rozšířil možné způsoby zániku členství, či spíše je doplnil, o ty které už dnes připadaly v úvahu, ale nebyly zakomponovány do § 231 ObchZ. Nové způsoby zániku členství v družstvu tedy jsou: převodem družstevního podílu, přechodem družstevního podílu, zrušením konkursu proto, že majetek člena je zcela nepostačující, schválením oddlužení člena, zánikem pracovního poměru u členství, které je vázáno na pracovní poměr člena k družstvu. Nově je upraven zánik členství vystoupením v případě, že se tak stalo z důvodu, že člen nesouhlasil se změnou stanov. V takovém případě změna stanov není pro vystupujícího člena účinná a vztah mezi členem a družstvem se řídí dosavadními stanovami. Dále důvod vystoupení se musí uvést v oznámení o vystoupení a to musí být doručeno družstvu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo usnesení členské schůze o změně stanov přijato (§ 604 odst. 1 ZOSD). Členství vystupujícího člena pak v tomto případě zaniká uplynutím kalendářního měsíce, v němž bylo oznámení o vystoupení doručeno družstvu. Změnou prošla i ustanovení o vyloučení člena z družstva. Nově člen může být vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách (§ 605 odst. 1 ZOSD). Z tohoto ustanovení plyne, že nově postačí, aby člen porušil své členské povinnosti jednou a to závažným způsobem. Návrh zákona naopak nepočítá s důvodem vyloučení pro trestný čin spáchaný vůči družstvu nebo proti členovi družstva. Dále návrh zákona stanovuje lhůtu neméně 30 dnů od obdržení výstrahy, která má být poskytnuta členovi na odstranění následků porušení členských povinnosti (§ 605 odst. 4 ZOSD). Dále návrh zákona stanoví promlčecí dobu na právo družstva člena vyloučit a to 6 měsíců ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodu vyloučení, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal (§ 606 odst. 2 ZOSD). Nově je v návrhu zákona zakotveno, že do doby uplynutí lhůty pro podání návrh u soudu nebo do doby pravomocného skončení soudního řízení družstvo nemůže vůči členovi uplatnit žádná práva plynoucí ze zániku jeho členství (§ 609 odst. 2 ZOSD).

51

Poslední změnou prošla ustanovení o vypořádacím podílu.

Při výpočtu už

nezohledňuje délka členství v družstvu a nově se vypořádací podíl určí poměrem splněného členského vkladu člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k souhrnu členských vkladů všech členů k poslednímu dni tohoto účetního období (§ 612 odst. 1 ZOSD). V navrhovaném zákoně je také stanovena doba splatnosti členského podílu a to uplynutím 3 měsíců od schválení řádné účetní závěrky za účetní období, v němž členství zaniklo. V případě, že by družstvo řádnou účetní závěrku neschválilo, je vypořádací podíl splatný uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy nejpozději měla být řádná účetní závěrka schválena (§ 613 ZOSD). Opět je zachována dispozitivní úprava vypořádacího podílu ve stanovách družstva, avšak případná doba splatnosti ve stanovách družstva nesmí překročit dobu dvou let ode dne zániku členství (§ 614 ZOSD).

52

Závěr Na závěr bych chtěl dodat, že současná právní úprava členství v družstvu má řadu nedostatků, prvně je velice stručná a není schopna upravit mnoho případů z praxe, často tak musí vypomáhat soudnictví svou judikaturou, tento fakt je zapříčiněn špatnou prácí legislativců počátkem 90. let, kteří překotně opsali návrh eurostanov bez jejich dalšího rozvinutí. Po terminologické stránce je současná právní úprava velice nejednotná, často zaměňuje pojmy členský podíl, členství a členská práva a povinnosti, což má za následek různorodost interpretací jednotlivých ustanovení Obchodního zákoníku. Dalším problémem současné právní úpravy je špatné zapracování ostatních právních předpisů popřípadě soudních judikátů do obchodního zákoníku, nejvíce se to asi projevuje u zániku členství, kdy v dostatečné míře nebyl zakomponován nový insolvenční zákon. Na tyto okolnosti může mít vliv dlouho neuskutečněná rekodifikace soukromého práva, kdy nejspíš vládní legislativci dali přednost práci na novém Zákoně o obchodních společnostech a družstvech než na opravě stávajících právních předpisů. Na druhou stranu je nutno podotknout, že návrh Zákona o obchodních společnostech a družstvech odstraňuje celou řadu neduhů současného Obchodního zákoníku v oblasti družstevnictví. Předně rozsah v oblasti družstevnictví na počet paragrafů je pětkrát větší než u stávající právní úpravy. Snaží se sjednotit terminologii například zavedením termínu družstevního podílu. A v návrhu zákona je promítnuta celá řada soudních judikátů, týkající se členství v družstvech. Dále v návrhu zákona se plně projevuje provázanost s insolvenčním zákonem. Na závěr mohu tedy optimisticky říct, že v oblasti vzniku a zániku členství v družstvu doje ke značnému zkvalitnění právní úpravy, pokud bude v současné podobě přijat návrh Zákona o obchodních společnostech a družstev.

53

Seznam zkratek IZ LZPS ObčZ ObchZ OSŘ TZ ZOSD Zpr ZPř Zvb

- Insolvenční zákon - Listina základních práv a svobod - Občanský zákoník - Obchodní zákoník - Občanský soudní řád - Trestní zákoník - Zákon o obchodních společnostech a družstvech - Zákoník práce - Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev - Zákon o vlastnictví bytů

54

Použitá literatura BÁRTA, Jan. Převod družstevního bytu v konfrontaci platné právní úpravy a judikatury, Právní rozhledy 2004, č. 19 DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo, 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006 DVOŘÁK, Tomáš. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky, 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 DVOŘÁK, Tomáš. Třetí zastavení nad judikaturou v oblasti (nejen) družstev, Soudní rozhledy 2005, č. 2 DVOŘÁK, Tomáš. Některé otázky převodů bytu a nebytových prostor do vlastnictví jejich nájemců – členů bytových družstev, Právní rozhledy 2006, č. 6 DVOŘÁK, Tomáš. Další úvahy k judikatuře v oblast družstev, Soudní rozhledy 2003, č. 12 DVOŘÁK, Tomáš. K některým dalším otázkám členství v bytovém družstvu, Ad Notam 2007, č. 2 ELIÁŠ Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila a kol.: Kurs obchodního práva, 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005 FIALA, Josef, NOVOTNÝ, Marek, OEHM, Jaroslav, HORÁK, Milan. Komentář k zákonu o vlastnictví bytů, 3. vydání, Praha: C.H.Beck, 2005 FIALA, Josef, KORECKÁ, Věra, KŮRKA, Vladislav. Vlastnictví a nájem bytů, 2. vydání, Praha: Linde, 2005 HELEŠIC, František. Obecné otázky evropského českého družstevního práva, 1. vydání Praha: Družstevní asociace ČR, 2005 HELEŠIC, František. Družstevní právo v kostce, 1. vydání. Praha: Eurolex BOHEMIA, 2006 HELEŠIC, František. Právní úprava družstev ve vyspělé Evropě a u nás, 1. vydání Praha: Ediční středisko PF UK, 2006 HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 HELEŠIC, František. Stát a družstva (k možnosti usměrňování družstev státem) Právník 1999, č. 5

55

HELEŠIC, František. K právní úpravě družstevnictví – úvahy de lege ferenda Právník 2007, č. 5 HELEŠIC, František. K systematizaci právní úpravy družstev, Pravní rozhledy 1997, č. 1 HOLYOAKE, George, Jacob. Dějiny poctivých průkopníků rochdalských. Praha: Nakladatelství Ústředního svazu družstev československých, 1923 CHALUPA, Luboš. Vyloučení člena z bytového družstva. Právní rádce 2004, č. 2 KNAPPOVÁ, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné. 2. díl, 3. vydání, Praha: ASPI, 2002 KORECKÁ, Věra, PRŮCHOVÁ, Ivana, POKORNÁ, Jarmila. K některým otázkám majetkové účasti člena družstva na podnikání družstva, Právo a podnikání, 1994, č. 6 OEHM, Jaroslav. Převody členství v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu. Právní fórum 2008, č. 10 OEHM, Jaroslav. Ke smlouvě o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, in Pocta St. Plívovi k 75. narozeninám, 1. vydání. Praha: ASPI, 2008 OEHM, Jaroslav. Několik kritických poznámek k právní úpravě bytových družstev. AUC Iuridica 1998, č. 2 PEKÁREK, Milan. Majetková účast občanů v družstvech a její právní aspekty, 1. vydání, Brno: Masarykova Univerzita, 1999 PELIKÁNOVÁ, Irena. ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo 2. 1. vydání. Praha: ASPI, 2006 SUCHÁNEK, Jaroslav. Družstva a obchodní zákoník. Právník 1992, č. 8 SUCHÁNEK, Jaroslav. K právní úpravě členských podílů. Právník 1991, č. 11 SUCHÁNEK, Jaroslav. K zákonné úpravě vztahů v družstevnictví. Právník 1991, č. 9 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář, 13. vydání, Praha: C.H.Beck, 2010 ŠVESTKA, Jiří a kol. Velký komentář k občanskému zákoníku, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008 ŘÍMALOVÁ, Olga, HOLEJŠOVSKÝ, Josef Družstva. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004

56

Judikatura: Nález Ústavního soudu ze dne 3.1. 2001, sp. zn. II. ÚS 118/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9. 1992, sp. zn. 2 CZ 22/92 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10. 1998, sp. zn. 1 Odon 103/97 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7. 1999 sp. zn. 21 Cdo 327/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 592/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4. 2000, sp. zn. 29 Odo 440/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11. 2001, sp. zn. 29 Odo 77/2000 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6. 2002, sp. zn. 29 Odo 838/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.2. 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.11. 2011 sp. zn. 31 Cdo 4739/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2. 2011 sp. zn. 31 Cdo 316/2008 Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1. 1995, sp. zn. 7 Co 2628/94

57

Abstrakt Vznik a zánik členství v družstvu Snahou této diplomové práce je popsání současné právní úpravy vzniku a zániku členství v družstvu. Důvod proč jsem si vybral za téma své diplomové práce vznik a zánik členství v družstvu je že jsem pracoval v družstvu a že jsem tak získal mnoho praktických zkušeností tykající se členství v družstvu. Diplomová práce se skládá z pěti kapitol. První popisuje historii družstevnictví tak historii právního vývoje v této oblasti. První kapitola se dělí na tři části – vznik družstevnictví, družstevnictví za Rakouska - Uherska a I. Republiky a družstevnictví po roce 1948. Druhá kapitola vymezuje pojem družstva a definuje zásady, na nichž stojí družstevnictví. Třetí kapitola je stěžejní částí této diplomové práce a dělí se na pět podkapitol. První podkapitola se zaobírá současnou legislativou. Další podkapitola vymezuje pojmy členství, členského podílu a člena. Třetí podkapitola definuje podmínky členství. Čtvrtá podkapitola popisuje způsoby vzniku členství v družstvu a poslední zánik členství v družstvu. Čtvrtá kapitola popisuje právní úpravu bytových družstev a její odlišnost od obecné úpravy družstev. Děli se na tři části: institut společného členství manželů, převod členského podílu a přechod členského podílu. Poslední kapitola uvádí změny v návrhu Zákona o obchodních společnostech a družstvech v oblasti družstevního členství. Dělí se na dvě části: vznik členství v družstvu a zánik členství v družstvu. Cílem této diplomové práce bylo popsat všechny aspekty právní úpravy členství v družstvu, odhalit nedostatky současné legislativy a pokusit se nají jejich řešení. Klíčová slova: vznik členství, zánik členství, členství v družstvu

58

Abstract The creation and termination of membership in a co-operative The purpose of this paper is to describe the creation and termination of membership in a co-operative. The reason I chose this topic is that I worked in a cooperative organization and I have large practical experience. The thesis consists of Introduction, five main chapters and Conclusion. The first Chapter describes the history of co-operative movement and history of co-operative legislation. The first Chapter is subdivided into three parts - founding co-operative movement, the history of co-operative movement during Austria-Hungary Empire and during the First Czechoslovak Republic and the history of co-operative movement after 1948. The Chapter two defines a co-operative and explains co-operative principles. The Chapter three is the main part of thesis and it consist of five subchapters. The first subchapter analyzes contemporary co-operative legislation. The second subchapter is about membership in a co-operative and membership share. The third subchapter includes conditions of membership. The fourth subchapter describes the ways of creation of membership in a co-operative and the last subchapter explains the ways of termination of membership in a co-operative. The Chapter four analyzes differences between the membership in universal cooperative organizations and the membership in building co-operative organizations. The chapter is subdivided into two parts; one describing joint membership of spouses in a co-operative and the other focusing on transmission of membership in a co-operative. The last chapter provides analysis of the draft bill on co-operatives and compares it with the current legislation. This chapter is subdivided into two parts: creation of membership in a co-operative in the draft bill and termination of membership in a co-operative in the draft bill. The aim of this thesis was to analyze the legislation of membership in a cooperative in all its aspects, to show all the problems of the current legislation and to propose solutions to these issues.

Key words: membership in a co-operative, creation, termination

59