Trendy pracovní neschopnosti jako východisko ke stanovení priorit programů podpory zdraví na pracovišti (WHP)

Trendy pracovní neschopnosti jako východisko ke stanovení priorit programů podpory zdraví na pracovišti (WHP) ARNOŠT KLESLA* Abstrakt: Vysoká úroveň pracovní neschopnosti byla v uplynulé dekádě snížena především v důsledku zpřísnění a omezení sociálních dávek v nemoci podle zákona č. 187/2006 Sb. Tato cesta byla úspěšná v rámci reformního úsilí o stabilizaci zdrojů nemocenského pojištění, avšak vyčerpala možnosti působit dlouhodobě na udržení nízké úrovně pracovní neschopnosti a zlepšování úrovně veřejného zdraví ve

věkových

skupinách

ekonomicky

aktivního

obyvatelstva

v podmínkách stárnutí populace a prodlužování věku pro odchod do důchodu. Udržení nízké úrovně pracovní neschopnosti v úrovni ostatních vyspělých států EU bude vyžadovat intenzivnější zapojení dalších subjektů, zejména zaměstnavatelů do programové zdravotní prevence cestou rozvoje programů podporujících zdravý způsob života v konceptu workplace heath promotion. Zaměření těchto programů by mělo reflektovat hlavní priority stanovené na základě analýzy nejvýznamnějších příčin pracovní neschopnosti podle věkové struktury zaměstnanců v ČR.

Klíčová slova: pracovní neschopnost, zdravotní preventivní programy, produktivita práce, workplace health promotion JEL klasifikace: I 15, I 18, I 19

*

Student doktorského studia, Katedra hospodářské a sociální politiky, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; e-mail: [email protected].

1. Pracovní neschopnost a zdravotní reforma. Pracovní neschopnost (pro nemoc, nebo úraz) představuje důležitý makroekonomický indikátor vývoje produktivity práce a současně i omezující faktor rozvoje lidského kapitálu. Její úroveň a vývoj je výslednicí řady protichůdných příčin spočívajících nejen v oblasti veřejného zdraví, ale i legislativních podmínek poskytování náhrady mzdy a sociální podpory v nemoci a v dalších příčinách dlouhodobých i krátkodobých, ovlivněných především celkovou úrovní hospodářské prosperity a aktuální situací na trhu práce. Tyto všechny vlivy se promítají do statistiky vývoje pracovní neschopnosti (a to jak v databázi pořizované ČSÚ (na základě výkazu Nem-Úr 1-02), tak i statistiky z údajů ČSSŽ (tiskopis ČSSZ 89 610 1 „Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“), kterou vede ÚZIS ČR v databázi „Informační systém Pracovní neschopnost“. Obě databáze vykazují rozdíly, které pramení z rozdílné metodiky i místa pořízení primárních informací. Zdrojem údajů pro další text je převážně Informační systém Pracovní neschopnost vedený Ústavem zdravotních informací a statistiky (dále jen ÚZIS). Zdravotní reforma uplatněná postupně v uplynulých letech je primárně zaměřena na problém zefektivnění zdravotní péče s cílem zajistit udržitelnost systému zdravotního pojištění v podmínkách stárnutí populace. Některé změny ve vývoji pracovní neschopnosti, které v rámci reformy započaly jejím uplatněním v roce 2008 zákonem č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů1 a v plném rozsahu v roce 2009, pokračovaly také v roce 2010. V důsledku tohoto vývoje se stále snižoval počet ukončených případů pracovní neschopnosti (absolutně i v přepočtu na 100 tisíc pojištěnců), a proti tomu se prodlužovala průměrná délka trvání jednoho případu PN, a to až do roku 2010, kdy se i tento trend obrátil do poklesu. Nejvýrazněji se do vývoje pracovní neschopnosti promítly úpravy ve smyslu omezení výše a rozsahu dávek nemocenského pojištění, uplatněné v plném rozsahu zákona od 1. 1. 2009. Po dalším dílčím omezení jsou dávky poskytovány od roku 2010 na základě následujících podmínek2: mzdy, kterou mu poskytuje zaměstnavatel ve výši 60 % denního vyměřovacího základu. Náhrada mzdy náleží pouze za pracovní dny a za svátky, a to při pracovní neschopnosti od 4. pracovního dne (při karanténě od prvního dne). trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci 60 % denního vyměřovacího základu. Legislativní úpravy ve vyplácení nemocenských dávek se tak projevily nejvíce v letech 2009 a 2010 ve snížení počtu případů nepříliš závažných a krátkodobých pracovních neschopností, zejména z důvodů nemocí dýchacích cest.3 Tato onemocnění řeší pracovníci od r. 2009 stále častěji jiným způsobem, než návštěvou lékaře a vystavením rozhodnutí o pracovní neschopnosti. S ohledem na relativně nízké úhrady raději využijí dovolenou nebo nemoc takzvaně „přechodí“. Někteří zaměstnavatelé také v rámci zaměstnaneckých výhod nabízí kromě řádné dovolené ještě několik „indispozičních“ dní v roce (tzv. sick days) či umožňují práci z domova. 1

ČESKO. Zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. In: 2006. 2006. Dostupné z:

http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=z187_2006o 2 ÚZIS ČR. Publikace. Ukončené případy pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz 2010. [online].ÚZIS,© 2011 [cit 2011-10-25]. ISSN 1210-86931210-8693. Dostupné z: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika 3 ÚZIS. Aktuální informace ÚZIS č. 43/2010 [online]. 2010,13(43) [cit 2011-10-25]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace

1

Zdravotní reforma zahájená v roce 2006 nebyla dotažená do její cílové podoby, přesto přinesla navzdory negativní odezvě veřejnosti i jisté významné výsledky, zejména v oblasti finanční stabilizace systému zdravotnických služeb. V oblasti s nejtěsnější vazbou na hospodářskou prosperitu země, v oblasti pracovní neschopnosti přineslo uplatnění dávkové restrikce v nemoci (zák.187/2006 Sb.) významný posun v řešení vleklého problému vysoké PN v ČR v porovnání s vyspělými zeměmi EU. graf č. 1

zdroj ÚZIS, vlastní zpracování

Od roku 1990, z hodnoty 4,80 % rostla průměrná PN trvale v důsledku uvolňování podmínek pro poskytování podpory v nemoci až do roku 2003 na hodnotu 6,81%. O této doby se trend vývoje průměrné PN obrátil a v roce 2010 dosáhl historického minima v hodnotě 3,76% (pokles na 55% maxima), srovnatelného s předními zeměmi EU. Hlavní příčinou tohoto vývoje však nebylo razantní zlepšení zdravotního stavu pracujícího obyvatelstva, ale, jak ukazuje vývoj statistických údajů v kontextu uplatnění legislativních změn, především zpřísnění podmínek pro poskytování nemocenských dávek vyplácených zaměstnancům v PN. Tento impozantní výsledek zdravotní reformy do značné míry zreálnil pohled na skutečné zdravotní příčiny PN v jejich objemu i struktuře (viz další text), a to především značným omezením zneužívání nemocenských dávek při simulaci nemoci, nebo využívání PN při méně závažných zdravotních komplikacích, nebránících v podstatě postiženým zaměstnancům pracovat (např. lehké úrazy končetin). Na druhou stranu, z hlediska veřejného zdraví přinesla dávková restrikce i perspektivně velmi negativní tendenci a riziko vyplývající z důsledků podceňování a přecházení nemocí bez vyléčení v klidu na lůžku (zejména nemoci dýchacích cest). Riziko existuje zejména pro nejmladší a předdůchodové skupiny zaměstnanců v podobě chronických zdravotních obtíží (astma, bronchitis, diabetes, choroby kloubů a páteře) a se všemi následnými problémy, včetně zvýšené PN v příštích letech. Spolu s poklesem počtu případů pracovní neschopnosti dochází zároveň k prodlužování doby průměrného trvání jednoho případu PN. Tyto dva ukazatele se tak ve vývojových trendech v posledních letech měnily v protichůdných tendencích. V dlouhodobém časovém horizontu docházelo od poloviny devadesátých let k postupnému snižování počtu případů pracovní neschopnosti na 100 tisíc pojištěnců a nárůstu průměrné doby trvání jednoho případu PN. V roce 2010 však nastal zlom i v tomto trendu a poklesl počet případů PN a zkrátila se i průměrná doba trvání 1 případu.

2

2. Pracovní neschopnost, lidský kapitál a HDP4 Připomeňme si, proč nás zajímá právě úroveň pracovní neschopnosti v souvislosti s problematikou lidského kapitálu. Důvody spočívají překvapivě (na rozdíl od lékařského a humanitního pohledu na zdravotní péči a léčbu chorob) v národohospodářském pohledu na veřejné zdraví a zdravotní stav populace obecně. Zdraví je zde chápáno ve smyslu schopnosti práce jako výrobního faktoru vytvářet produkt a přidanou hodnotu a jeho trvalá a vysoká úroveň je podmínkou růstu produktivity práce a faktorem podpory růstu lidského kapitálu. Pracovní neschopnost potom naopak představuje významný negativní faktor omezení růstu produktivity práce v důsledku omezování působení práce i lidského kapitálu na hospodářský růst. Zdraví je z pohledu teorie lidského kapitálu zformulované G. Beckerem a dalšími autory definováno jako jedna z komodit lidského kapitálu, kterou domácnosti vytvářejí. Pokud tak činí s nedostatečnou intenzitou a neefektivně, projevuje se to mj. ve vysoké úrovni pracovní neschopnosti. (Měřené obdobně jako nezaměstnanost počtem nemocných v % poměru k počtu pojištěnců zdravotních pojišťoven). Spolu s nezaměstnaností je tak pracovní neschopnost negativním faktorem omezujícím domácí spotřebu a tím i růst HDP, protože nemocní zaměstnanci i OSVČ, absentující v práci, dostávají jen dávky nemocenského pojištění, které jsou zlomkem jejich běžných příjmů. Domácnosti jsou tak kráceny v příjmech jejich živitelů a tvorba HDP je omezována na straně spotřeby. Navíc práci absentujícího pracovníka lze efektivně nahradit jen za cenu zvýšených nákladů za zástup, nebo není v plánovaném čase provedena vůbec (OSVČ), což opět snižuje efektivitu procesu tvorby přidané hodnoty. 3. Dva pohledy na vývoj pracovní neschopnosti v ČR Ve zdravotnických statistikách nejčastěji užívaným ukazatelem vývoje pracovní neschopnosti je počet ukončených případů PN, nebo tento počet redukovaný na 100 pojištěnců zdravotních pojišťoven. Podle tohoto ukazatele je pohled na dosavadní vývoj problému potlačování vysoké PN v České republice na konci první dekády v 21. století mimořádně příznivý. graf č. 2

4

KLESLA, Arnošt. Důsledky zdravotní reformy pro pracovní neschopnost v r. 2009. Recenzovaný sborník z Mezinárodní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání 2010. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2011, s.24 ISBN 978-80-7408-043-2

3

zdroj : ČSÚ5, vlastní zpracování

Trvale klesající trend počtu případů PN má od roku 2003 řadu příčin. Mezi nejdůležitějšími jmenujme především tlak zdravotních pojišťoven na lékaře při rozhodování o zahájení PN, rozevírání nůžek mezi růstem příjmů a percentuelním podílem dávek v nemoci zejména u středních a vyšších příjmových kategorií zaměstnanců a v neposlední řadě i zlepšování zdravotního stavu v důsledku některých preventivních programů a zdravotních akcí jako je očkování proti chřipce a klíšťové encefalitidě. Tyto důvody sehrály svoji roli zřetelně v letech 2006 – 2008. Zvýšení PN v letech 2005 a 2007 bylo způsobeno chřipkovou epidemií, která však měla vždy v předcházejících letech významný dopad do meziročního zvýšení případů PN. Hodnoty z uplynulých let 2009 a 2010 odrážejí kvalitativně zcela jinou, již zmíněnou situaci, vyvolanou zavedením opatření dle zákona č. 187/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, které bylo po odkladech z důvodů rozhodnutí ústavního soudu v roce 2008 naplno uplatněno od 1. ledna 2009. Tento trend pokračoval i v roce 2010. Absolutní počet případů pracovní neschopnosti v roce 2010 poklesl na 1,36 milionů případů. Počet osob účastných na nemocenském pojištění se zvedl o téměř 1,5 % (mezi lety 2008 a 2009 došlo k propadu o téměř 7 %). Na 100 tisíc pojištěnců připadalo 31,7 tisíc případů pracovní neschopnosti. Oproti roku 2009, kdy hodnota tohoto ukazatele byla 34,9 tisíc případů PN na 100 tisíc pojištěných osob, došlo k poklesu o 10 %. Průměrná délka trvání jednoho případu se snížila o 2,5 dne na 45,9 dnů. Průměrný denní stav práce neschopných, který ukazuje, kolik osob z tisíce pojištěnců bylo průměrně každý den v pracovní neschopnosti, se snížil ze 46 na 406 4.1 Pracovní neschopnost z hlediska produktivity práce Posuzování vývoje pracovní neschopnosti podle počtu ukončených případů je pro pohled na výkonnost českého zdravotnictví zajisté nenahraditelný. Umožňuje důležitý pohled na průměrný počet dnů PN podle jednotlivých nemocí a další ukazatele nezbytné pro měření výkonnosti zdravotnických zařízení a celého českého zdravotnictví. Z tohoto pohledu by se 5

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka 2010. 2011. Praha: Scientia, 2011. ISBN 978-80-250-

2033-3. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu 6 ÚZIS ČR. ref 1, s.6

4

zdálo, že všechna další opatření v oblasti dalšího zlepšování veřejného zdraví zaměstnanců je třeba orientovat podle závažnosti příčin, tedy podle počtu případů ukončené pracovní neschopnosti v jednotlivých skupinách nemocí a úrazů:

19 973

2005

2006

2007

2008

10 000

10085 6201

10 940

2004

11498 6786

11 295

22 276 11 345

2002

Nemoci dýchací

12 223

2001

13 980

15 000

15 280

20 000

14 490

25 000

11 627

30 000

25 297

34 691 24 738

35 000

37 896

40 000

33 683

45 000

40 241

graf č. 3

5 000 0

2003

2009

2010

zdroj: ÚZIS, vlastní zpracování

Z tohoto zdravotnického pohledu podle počtu ukončených PN na 100 tis. pojištěných (ve zdravotních pojišťovnách) se jeví nejzávažnější příčinou PN nemoci dýchací, jejichž snížení na ¼ úrovně roku 2001 představuje zajisté mimořádný trend i pozitivní výsledek zdravotní reformy uplynulých let. Druhou příčinou PN v pořadí jsou nemoci pohybového aparátu. Z hlediska struktury příčin PN je pořadí závažnosti následující: tab.č.1 poř. 1 2 3 4 5 6

kapitola MKN-10 Nemoci dýchací Nemoci svalové a koster. Poranění, otravy a.j. Nemoci trávicí Nemoci močové a pohlav. Nemoci oběhové celkem vybrané dg. Celkem všechny dg. % vybraných dg.

2001 40 241 14 490 8 519 5 364 3 169 2 235 74 018 84 982 87

2002 33 683 15 280 8 579 5 549 3 158 2 375 68 624 79 980 86

2003 37 896 13 980 8 127 5 240 2 922 2 254 70 419 81 345 87

2004 24 738 11 627 7 267 4 282 2 612 2 015 52 541 62 060 85

2005 34 691 12 223 7 541 4 392 2 657 1 983 63 487 73 571 86

2006 22 276 11 345 6 924 3 934 2 357 1 791 48 627 57 670 84

2007 25 297 11 295 6 737 4 028 2 433 1 794 51 584 61 057 84

2008 19 973 10 940 6 641 3 811 2 330 1 803 45 498 55 676 82

2009 11498 6786 4505 2218 1514 1293 27814 34875 80

2010 10085 6201 4132 2183 1401 1155 25157 31652 80

zdroj:ÚZIS, vlastní zpracování

Důležitou okolností je skutečnost, že dlouhodobě je příčinou více než 80% případů PN jen 6 skupin nemocí (v členění dle jednotné klasifikace nemocí) z celkem 21 skupin MKN -10 (mezinárodní klasifikace nemocí). Pro posouzení vlivu PN na tvorbu přidané hodnoty, a na produktivitu práce je však ukazatel počtu ukončených případů PN poněkud zavádějící. Růst HDP nezávisí ani tak od počtu zahájených a ukončených PN, ale od celkového počtu prostonaných dnů v absolutním vyjádření, neboť tento ukazatel odhaluje, která skupina nemocí je největší brzdou růstu produktivity práce a rozvoje lidského kapitálu. Z tohoto, národohospodářského, hlediska je vývoj PN i pořadí závažnosti příčin PN výrazně odlišné, jak ukazuje následující graf č. 4:

5

graf č. 4


Propastný rozdíl mezi absolutně nejzávažnější příčinou PN z hlediska prostonaných dnů (a omezování produktivity práce a růstu HDP), kterou jsou nemoci pohybového aparátu a mezi ostatními skupinami nemocí doplňuje i výrazně jiné pořadí dalších skupin nemocí z hlediska počtu dnů v PN. Tab. č. 2 poř. kapitola MKN-10 2001 2002 2003 1 Nemoci svalové a koster. 28 198 30 952 29 917 2 Poranění, otravy a.j. 15 159 15 660 15 206 3 Nemoci dýchací 29 430 25 616 27 789 4 Nemoci oběhové 6 026 6 537 6 456 5 Poruchy duševní a chování 2707 3055 3033 6 Nemoci trávicí 6 151 6 306 5 979 7 novotvary 2 785 2 963 2 977 8 Nemoci močové a pohlav. 4 051 4 122 3 888 celkem vybrané dg. 94 507 95 211 95 245 Celkem všechny dg. 110 219 111 838 111 529 % vybraných dg. 85 85 85

2004 27 047 14 171 19 080 6 140 3017 5 247 3 059 3 684 81 445 97 042 84

2005 27 992 14 865 25 644 6 023 3214 5 293 3 158 3 742 89 931 106 481 84

2006 2007 2008 26 685 26892 27793 14 097 13856 14444 17 519 19 151 15 246 5 455 5524 5799 3098 3294 3861 4 743 4862 4 858 2 914 3154 3 505 3 375 3550 3422 77 886 80 283 78928 93 221 97035 97882 84 83 80

2009 21 138 10 689 8 531 4 668 3225 3 350 3 030 2 398 57 029 71 766 79

2010 18003 9409 7332 4023 2931 2928 2894 2054 49574 62676 79


Z hlediska počtu prostonaných dnů tedy hrají významnou roli kromě nemocí pohybového aparátu i na druhém místě poranění, především v důsledku zhmoždění a zlomení končetin. Nemoci dýchací jsou zde až na třetím místě z hlediska příčin PN. Za významné lze z tohoto pohledu na PN označit i nemoci oběhové. Mezi vybranými skupinami, tvořícími více než 80 % všech prostonaných dnů v PN, se objevují i poruchy duševní a novotvary, které z hlediska počtu případů PN tvoří váhově nevýznamnou skupinu. Podíly prvních tří nejčetnějších skupin nemocí na celkovém počtu prostonaných dnů PN v roce 2010 ukazují na výrazně nerovnoměrné rozložení dnů strávených v nemoci v PN: Dny PN strávené z příčin  nemocí pohybového aparátu tvoří 29%,  poranění, nebo otravy 15%, 6

 nemocí dýchacích 12%. ze všech dnů PN v roce 2010 Celkem tak bylo v roce 2010 z důvodu nemocí jen ve třech největších skupinách prostonáno 56% dnů z celkového počtu dnů v PN. Zbývajících 44 % představuje v roce 2010 počet dnů PN ve všech zbývajících 18 skupinách nemocí, včetně známých a obecně obávaných nemocí s fatálními důsledky, jako jsou již zmíněné novotvary, jejichž vliv na PN ovšem nemá z hlediska národohospodářského zdaleka takový význam, jako uvedené tři nejčastější skupiny nemocí. Uvedené nerovnoměrné rozložení dnů PN podle skupin nemocí do silné prvé části tří nejzávažnějších skupin nemocí a druhé části obsahující zbývajících 18 skupin nemocí dle MKN-10 určuje dále i základní rámec zaměření priorit pro udržení nízké průměrné PN a pro její další postupné snižování, a to v zaměření právě na první, váhově nejvýznamnější část nemocí pohybového aparátu, poranění a nemoci dýchacích cest. 5. Dny v PN v nejzávažnějších skupinách nemocí podle věkových skupin zaměstnaných Hodláme-li se v dalším textu zabývat určením priorit pro stabilizaci rekordně nízké PN roku 2010, resp pro její další omezování se zaměřením na tři nejzávažnější skupiny nemocí podle počtu dnů PN (z hlediska produktivity práce), musíme podrobit hlubší analýze vývoj prostonaných dnů v PN v členění podle věkových skupin pracujících občanů v ČR. Pro tento účel byl zvolen odvozený ukazatele ukazatel počtu dnů v PN na 100.000 pojištěných zaměstnanců v letech rozhodujícího poklesu PN 2007-2010. 5.1 Nemoci svalové a kosterní soustavy (pohybového aparátu) Tab. č.3 rok 20 – 24 25 – 29 30 – 34 35 – 39 40 – 44 45 – 49 50 – 54 55 – 59 60 – 64 2007 355566 291603 363605 449228 544201 676767 871844 1080930 927875 2008 413517 316721 363957 468489 587270 763354 992743 971646 519153 2009 282826 225893 289014 352997 442565 567363 784285 1010848 773665 2010 232537 195016 244839 302845 368000 470097 639191 851837 690294


Grafické znázornění lépe ukazuje celkový trend poklesu dnů v PN i vývoj v jednotlivých věkových skupinách ve sledovaném období.

7

Vývoj počtu dnů prostonaných v PN

graf č. 5

1200000 1000000 2007

800000

2008

600000

2009

400000

2010

200000 0 20 – 25 - 30 – 35 – 40 – 45 – 50 – 55 – 60 – 24 29 34 39 44 49 54 59 64


Dynamiku poklesu dnů v PN v jednotlivých věkových skupinách v kontextu celkového poklesu PN charakterizuje ve sledovaném období následující tabulka bazických indexů (z hodnot v tab. č. 3) tab. č.4 rok 20 – 24 25 - 29 30 – 34 35 – 39 40 – 44 45 – 49 50 – 54 2007 1 1 1 1 1 1 1 2008 1,16 1,09 1,00 1,04 1,08 1,13 1,14 2009 0,80 0,77 0,79 0,79 0,81 0,84 0,90 2010 0,65 0,67 0,67 0,67 0,68 0,69 0,73

55 – 59 60 – 64 1 1 0,90 0,56 0,94 0,83 0,79 0,74

zdroj: ÚZIS vlastní zpracování

Rovnoměrná dynamika meziročního poklesu hodnot prostonaných dnů v PN na 2/3 až 3/4 úrovně výchozího období – roku 2007 ukazuje na vcelku vyvážený a rovnoměrný pokles ve všech věkových skupinách. Výjimkou je pomalejší pokles v předdůchodových věkových skupinách zaměstnanců (55 – 64), který je způsoben řadou faktorů, souvisejících na jedné straně s rostoucími projevy fyzického stárnutí a ztráty fyzické kondice na prahu šesté věkové dekády. Na druhé straně souvisí s výrazně slabším postavením těchto věkových skupin na trhu práce a využíváním zákonné ochrany zaměstnance v PN před propouštěním z práce před termínem umožňujícím odchod do předčasného důchodu namísto hrozící nezaměstnanosti, a to zejména ve sledovaném období, zasaženém finanční a hospodářskou krizí. Celkově ukazuje trend vývoje nemocí pohybového aparátu alarmující průběh, který svědčí o společenské závažnosti tohoto problému omezujícího práci a lidský kapitál v ČR. Trvale exponenciálně rostoucí počet dnů prostonaných v PN ve věkových kategoriích od 25 do 59 roku, se zvýšením na více než čtyřnásobek v tomto věkovém rozpětí nemá z hlediska PN u všech ostatních skupin nemocí obdobu. Rostoucí průběh počtu dnů v PN se zvyšujícím se věkem svědčí mj. o recidivujících a prohlubujících se zdravotních obtížích pracující zaměstnané populace (s výrazně vyšší průměrnou dobou strávenou v PN) ve srovnání s ostatními příčinami PN. Přitom tento trend je stálý, patrný ve všech sledovaných letech snižování celkové úrovně PN, (2007 - 2010) což svědčí o zřejmě objektivních zdravotních příčinách tohoto každoročně se opakujícího rozložení dnů strávených v PN. Bližším pohledem do statistiky diagnóz lze přitom dále zjistit konkrétní nejhorší diagnózy, kterými jsou neinfekční bolestivé choroby a dysfunkce páteře, kloubů a kostí. 8

5.2 Poranění a otravy V této skupině hrají zcela dominantní roli poranění, počet dnů v PN z důvodů otrav je váhově zanedbatelný. Příčiny této skupiny nemocí jsou zcela odlišné od všech ostatních příčin PN a spočívají v nenadálých a neopakovaných jevech – úrazech. Rozložení dnů v PN podle věkových skupin – kategorií je i z tohoto důvodu zcela odlišné a promítá se v něm celá řada faktorů od nedostatečné opatrnosti, přes nezvládnutí nadměrných sportovních a hobby rizik až po úrazy při dopravních nehodách a pracovní úrazy. graf č. 6 600000 500000

2007

2008

2009

2010

400000 300000 200000 100000

0 20 – 25 - 30 – 35 – 40 – 45 – 50 – 55 – 60 – 29 24 34 39 44 49 54 59 64


Jednoznačně nejrizikovější skupinou jsou zde nejmladší osoby ve věku 20 – 24 let. Vysoká hodnota dnů PN pouze v této věkové skupině (140% úrovně ostatních kategorií), svědčí o koncentraci rizikových faktorů především v oblasti volnočasových aktivit, zejména sportu a sklonu k hazardnímu chování mladých řidičů včetně motocyklistů v dopravním provozu. Z hlediska dynamiky poklesu počtu dnů v PN v jednotlivých věkových skupinách je ve sledovaném období tato skupina velmi vyrovnaná, jak ukazují bazické indexy hodnot počtu dnů PN na 100 tis. pojištěných zaměstnanců. . tab. č. 5. 2007 2008 2009 2010

20 – 24 25 - 29 30 – 34 35 – 39 40 – 44 45 – 49 50 – 54 55 – 59 60 – 64 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1,12 1,06 1,04 1,01 1,04 1,11 1,10 0,95 0,63 0,80 0,81 0,81 0,84 0,84 0,84 0,88 0,91 0,87 0,68 0,73 0,69 0,72 0,72 0,76 0,76 0,81 0,76


Dynamika poklesu dnů v PN je nejméně strmá ze sledovaných hlavních příčin PN a odpovídá 76 – 81 % výchozí úrovně dnů v PN v roce 2007 v jednotlivých věkových kategoriích. 5.3 Nemoci dýchacích cest V této skupině nemocí došlo k nejvýraznějšímu proporcionálnímu poklesu dnů v PN v důsledku dvou objektivních, exogenních vlivů. Prvým byla chřipková epidemie ve výchozím roce 2007 sledovaného období, která způsobila podstatné zvýšení výchozí základny počtu dnů PN. Druhým je nesporný výrazný pozitivní vliv preventivního očkování obyvatelstva proti chřipce v uplynulých letech. graf č. 7

9


Průběh PN podle věkových kategorií překvapivě kopíruje rozložení vah předchozí skupiny nemocí. Důvodem je opět specifika věkové skupiny 20 – 24, která obecně více podléhá virovým epidemickým nákazám, stejně jako děti, nebo starší populační ročníky seniorů v důchodovém věku. Rizikovou skupinou je zde tedy opět věková kategorie v rozpětí 20 – 24 let. Dynamika poklesu PN ve sledovaném období je mnohem strmější z výše uvedených důvodů zejména zvýšené výchozí základny v roce 2007. tab. č. 6 2007 2008 2009 2010

20 – 24 1 0,85 0,54 0,42

20 – 29 1 0,80 0,49 0,44

30 – 34 1 0,79 0,45 0,40

35 – 39 1 0,76 0,46 0,39

40 – 44 1 0,81 0,47 0,40

45 – 49 1 0,85 0,50 0,41

50 – 54 1 0,85 0,52 0,44

55 – 59 1 0,69 0,56 0,46

60 – 64 1 0,47 0,50 0,43

zdroj: úzis, vlastní zpracování

Nejen prevence ale i zpřísnění podmínek pro poskytování dávek v nemoci a zejména jejich odejmutí v prvých dnech nemoci sehrálo částečně již od roku 2008 významnou roli v prudkém snížení výchozí úrovně počtu dnů PN, zejména v krátkých, několikadenních PN. Na rozdíl od předchozích dvou skupin nemocí je dynamika poklesu počtu dnů PN nemocí dýchacího aparátu ve sledovaném období mezi 40 – 46 % oproti výchozí úrovni ukazatele. 6. Priority pro programy podpory zdraví na pracovišti (koncept workplace health promotion) Z výše uvedené trendové analýzy pracovní neschopnosti vyplývají následující závěry a doporučení pro formulování a zaměření programů podpory zdraví na pracovišti. Tyto programy jsou v USA a ve vyspělých zemích EU dnes již osvědčeným nástrojem politiky snižování pracovní neschopnosti cestou podpory chování podporujícího zdraví a zdravého způsobu života. Pokud ovšem zaměstnavatel věnuje jejich realizaci společně s lékaři závodní preventivní péče odpovídající pozornost a věnuje na jejich podporu dostatečné prostředky. Aby bylo zaměření těchto programů pro zaměstnavatele ekonomicky efektivní a přinášelo pozitivní hospodářské výsledky v podobě trvale nízké úrovně pracovní neschopnosti (do 3%) a celkově směřovalo k posilování zdraví zaměstnanců, je účelné zaměřit tyto 10

programy především podle priorit vycházejících z předchozí trendové analýzy vývoje PN. Tj. přednostně proti zdravotním rizikům v pořadí podle nejzávažnějších skupin nemocí z hlediska počtu prostonaných dnů v PN s ohledem na vývoj ve věkových skupinách zaměstnanců. Jako nejdůležitější priority pro zaměření programů v konceptu WHP (v ČR v rámci soutěže vyhlašované každoročně Státním zdravotním ústavem pod názvem „Podnik podporující zdraví“) se pro zaměstnavatele v ČR doporučují následující priority: 1. priorita Podporovat z prostředků podniku včasné podchycení problémů vedoucích k postupnému zhoršování stavu pohybového aparátu již ve věkových skupinách od 40 let, zejména zařazením fyziatrického vyšetření do pravidelných prohlídek závodní preventivní péče a důsledné provádění preventivních prohlídek ve zkrácených ročních intervalech po 50 roce věku s cílem vyvinout tlak na zaměstnance k dodržování zásad zdravého způsobu života (pravidelná pohybová aktivita, udržování tělesné váhy a zdravá životospráva). Podporu zdravého způsobu života zaměřit s největším důrazem na věkovou skupinu 50 – 60 let, včetně pravidelné fyzioterapeutické péče především o páteř. 2. priorita Průběžně podporovat všemi způsoby zvyšování úrovně imunity zaměstnanců proti infekčním nemocem s důrazem na nejrizikovější věkovou skupinu 20 – 30 let. Podporovat všechny aktivity zaměstnanců ve volném čase vedoucí k dodržování zásad zdravého způsobu života a zvýšení jejich fyzické kondice a zdravotní odolnosti vůči infekčním nákazám (wellness). Dbát na dodržování příznivých pracovních podmínek na pracovišti a využít další metody omezující šíření infekčních virových onemocnění (tepelná pohoda, sick day, desinfekce klimatizace, vitaminové balíčky, atd.) 3. priorita Důrazně dodržovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zaměřením na prevenci úrazů. Dbát na průběžné uplatňování antistresových opatření, včetně pěstování pozitivních vztahů na pracovišti a odměňování protiúrazového chování zaměstnanců i v jejich volném čase (sport a hobby). Posilovat motivaci k protiúrazovému chování zaměstnanců ve věkové skupině 20 – 30 let. Závěrem Legislativní opatření, které znamenalo restriktivní změny ve vyplácení dávek nemocenského pojištění, od 1. ledna 2009 podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, přineslo výrazné snížení nejen procentní míry průměrné pracovní neschopnosti, ale znamenalo i výrazné snížení v počtu prostonaných dnů v PN. Tento způsob potlačení vysoké PN však neznamená, že se v ČR v důsledku rychlého tempa snížení PN od roku 2008 do roku 2010 zlepšila úroveň veřejného zdraví (komodity lidského kapitálu) jako faktoru růstu produktivity práce a potenciálního produktu. Restrikce sociální podpory v nemoci představuje krátkodobě ekonomicky efektivní způsob snižování vysoké PN. Jedná se však o formu extenzivní, administrativní způsob řešení problému udržitelnosti financování sociálních dávek v nemoci v situaci stále se zhoršující demografické struktury obyvatelstva. Jedná se o proces založený na nepřímé ekonomické motivaci něco nečinit. (neléčit chorobu klidem na lůžku v PN). Jeho potenciál působení na zvyšování úrovně veřejného zdraví v ekonomicky aktivních věkových skupinách obyvatelstva a pravděpodobně i na další snižování PN je v ČR zřejmě vyčerpán. Hlavním důvodem je vyvolání negativní motivace k podpoře vlastního zdraví (přechodit nemoc za účelem minimalizace ztráty příjmu), která nemá potenciál vyvolat u nemocí postiženého pracujícího pozitivní změnu jeho chování ve smyslu chování podporujícího zdraví (Health Promotion Behaviors). 11

Zajištění trvale udržitelného hospodářského růstu v podmínkách prohlubující se evropské integrace však v každé členské zemi EU vyžaduje trvale posilovat úroveň veřejného zdraví, především v ekonomicky aktivních věkových skupinách obyvatelstva (Bílá kniha EU Společně pro zdraví). Jedním z vyzkoušených efektivních nástrojů je programová podpora zdraví na pracovišti realizovaná v konceptu workplace health promotion zaměstnavatelem. Tato koncepce podpory zdraví podporujícího chování zaměstnance zapojuje do systému preventivní zdravotní péče kromě zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení a lékařů další významný subjekt, kterým je zaměstnavatel. Jeho vstup do procesu programové zdravotní prevence je především z národohospodářských důvodů mimořádně pozitivní. Rozšiřuje zdrojovou základnu financování programové prevence, navíc autorita zaměstnavatele vůči zaměstnanci představuje spolehlivě působící prvek nepřímého přinucení - podnětu, který zlepšuje předpoklady pro širší zapojení zaměstnanců na principu behaviorální ekonomie (metoda postrčení – nudge). Zaměstnavatel, přesněji lékař preventivní péče, se pod autoritou zaměstnavatele dostává do role architekta výběru nejlepších variant zdraví podporujícího chování. K úspěšnému splnění této role je nezbytné specifikovat priority podle nejzávažnějších příčin, způsobujících pracovní neschopnost a v širším záběru nemocnost, zahrnující i neinfekční choroby nezpůsobující přímo PN, například diabetes.

12

Seznam použité literatury 1. ČESKO. Zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. In: 2006. 2006. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=z187_2006o 2. ÚZIS ČR. Publikace. Ukončené případy pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz 2010. [online].ÚZIS,© 2011 [cit 2011-10-25]. ISSN 1210-86931210-8693. Dostupné z: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika 3. ÚZIS. Aktuální informace ÚZIS č. 43/2010 [online]. 2010,13(43) [cit 2011-10-25]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace 4. KLESLA, Arnošt. Důsledky zdravotní reformy pro pracovní neschopnost v r. 2009. Recenzovaný sborník z Mezinárodní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání 2010. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2011, s.24 ISBN 978-80-7408-043-2 5. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka 2010. 2011. Praha: Scientia, 2011. ISBN 978-80-250-2033-3. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu

13

Trendy pracovní neschopnosti jako východisko ke stanovení priorit programů podpory zdraví na pracovišti (WHP)

Recommend Documents