Transsibiřská magistrála Rusko DEN 1 čtvrtek

Transsibiřská magistrála – Rusko - 2013 100 Rub = 70Kč 24 dní / 4.000km letecky / 11.000km vlakem (plackarta) / 1.000km hromadné taxi (maršuta) / 120km pěšky

DEN 1 čtvrtek 20.6.2013 Ráno odjezd vlakem z Pardubic do Brna, v Brně před nádražím hledám autobus č. 76 - kyvadlo na letiště Tuřany. Na letiště jsem dorazil první, dávám si bagetu, pivko a čekám na kolegu. Slávek dorazil s celou rodinou asi v 11hodin. Seznamovačka s manželkou, výměna tel. čísel a dlouhé čekání na odbavení. Necháváme si zabalit bágly do strečky 100,-/kus. Odlet máme na 13,30hod, zatím je zpožděn cca o 15 minut. Nejprve ale svítí zpoždění o hodinu a tak máme nervy, abychom v Moskvě stihli přejet z letiště na nádraží odkud nám pojede Transka. Nakonec odlétáme ve 13,45hod. V 18,15 Moskva Vnukovo, díky posunu o 2h se může zdát dlouhý let, ale není. 30 minut jsme stáli frontu na pasovku. Klábosíme s dvěma chlápky z Čech, jezdí do Moskvy za prací. Přezouvám si šílené trekové sandály a jdu do kloudných trekovek. Mám totálně odpařený chodidla až do puchýřů, to mi to pěkně začíná. V podzemí letiště je zastávka vlaku (elektropojezd), jedeme na Kyjevské nádraží, cca40km a 2hodiny cesty, cena 320Rub. Na vlakáči na nás již čeká Galina (Slávkova webová kámoška), jsem překvapenej jak vstřícná je. Ukazuje nám metro st. Kyjevská. Jedeme metrem hnědou okružní trasu na st. Komsomolská a jdeme na Jaroslavské nádraží. Už v cca21,00hod jsme na místě. Na nádraží jdeme přes kontrolu jako na letišti - rámy, všude policie. U kas šílená fronta asi 50 lidí u každé a tak se pokoušíme vylákat jízdenky z automatu určeného pro rezervované jízdenky. Tápeme spolu s Galinou a nakonec nám pomáhá mladá nádražanda. Ve 22,00hod již víme odkud nám jede Transka. Máme dvě h čas a jdeme na pivko. Vyhrál to bufet kousek od nádru a pijeme Staré Moravany za 120Rub/pullitr. Dáváme po dvou. 23,45hod jdeme k vlaku a nalodíme se na vysněnou Transku. Vlak tu začíná a tak cítíme pouze naftalín (prozatím bez potu). Vlak už je celkem plný lidí, seznamujeme se s okolosedícími. Moje první větší konverzace a k mému úžasu se domluvím v pohodě. No slivovice mi trochu pomoha, abych nekecal. Je 0,35hod a vlak se rozjíždí na vteřinu přesně.

DEN 2 pátek 21.6.2013 Ve vlaku se to ubytovává, stelou se pelechy, každý vybaluje žrádlo a chlast. Zíráme, jak samozřejmé pro všechny je, cestovat strašné dálky společně 54lidí v jedný cimře. Cestujeme na tzv. plackartu, to je vagon bez kupéček, prostě jen přepážky s postelema. Jsou tu staří, mladí, děti, které hned po rozjetí vlaku spí. Mám místo č. 27, vagón 5. Lichá místa jsou nahoře, sudá dole. U nas v hnízdě jede Káťa s malou dcerkou Taysou. Naděžda z Abakanu a Káťa z Novosibirsku. Klábosíme Rusky, pijeme a jíme. Asi ve dvě hodiny usínám po slivovici. Noc pohoda, ale horko, Slávek smrdí s klobáskama na celý vagón (domácí dehtové klobásy, které spásá snad každou hodinu). Rano dělám pár fotek spícího vlaku a klábosíme s ženskýma. Káťa st. nás pozvala do Novosibirsku na návštěvu, je moc hodná a asi toho využijeme. Vlastně všichni jsou v pohodě, snad každý se nás ptá, proč cestujeme na plackartu s obyč lidmi a když každému odpovíme, že jsme právě chtěli poznat normální lidi Ruska, tak jsou všichni vstřícní a plácají nám po ramenech. Je 12,30 a jsme po jídle (polévka hrneček a chleba), voda ze samovaru je tu stále k mání. Klid, pohoda, neskutečný klid, všichni se koulí, nikdo nijak nenervuje a nic se tu neřeší. Už vím, jakou má výhodu cestování po obrovském Rusku. Neskutečný odpočinek. 13,40h. zastávka 20minut, kupujeme petku piva 120Rub – Žigulskoje. Fotím princeznu Tajsu. 14,10h došla voda ve vlaku (v samovaru i na hajzlíku) a doplní ji až na další zastávce - prý zhruba v 19hodin. Jsme po zastávce Kirov – máme vodu a ve vagonu se proměnilo pár lidí. Naše sestava stále stejná. máme +2hod/+4hod (+2 k Moskvě/+4 k domovu). Přistoupilo několik chlapů, jedou z práce- pátek. Někteří to mají domů 2.500km, mazec a to netuším, jaký borce potkáme na cestě zpátky. Je večer, pijeme slivku a asi půjdu chrápat. První den ve vlaku je za námi.

DEN 3 sobota 22.6.2013 Je ráno, v noci vystoupilo asi 15 dělníků a nastoupili vojáci. Myslím ve městě Perm asi v 5,00hodin ráno. Jedou sloužit do města Chabarovsk – až na východě Ruska, někteří to budou mít domů 9 tisíc km. Jsou to mladí kadeti od speciální jednotky a je u nich předpoklad, že zůstanou u armády na furt. Základní vojenská služba je rok a půl. Nejdřív jsou všichni hodně odtažití, ale časem se rozhovoříme i s nimi. Někdy kolem poledne budeme v Jekatěrinburgu (Sverdlovsk) a vystoupí Káťa s malou Tajsou. 11,30 Jekatěrinburg, pomáhám Kátě s obřím kufrem, na peronu už je její mamka. Spasiba - a v puse jí zasvítí každy druhy zub ze zlata. Před nádražím kupujeme oběd a pivo. Koupil jsem šašlik s hranolkou a pivo 3medvědi. Jako bonus sendvič v bramborový placce. Všechno za 230rub. Na takových zastávkách 15-30 min vždy ve stresu spěcháme, přeci jen by nebylo dobrý, nechat si ujet věci. Co se týká osobních věcí, ty si nosíme s sebou stále. Pod spodními lehátky je prostor, kam si dole cestující dá věci a když leží na lehátku, nemá nikdo šanci se tam dostat. Horní postele tuto výhodu nemají, je tam pod stropem jen regál a tak mám vždy na noc pod hlavou batoh s doklady a focením. Nejdříve člověk neví, do čeho jde a co od ostatních čekat, ale časem už to tolik nekoumeme. Lidi jsou fakt v pohodě. Ve 12,15 odjezd, přejeli jsme hranici Evropy a Asie, kousek před Jekatěrinburgem byl obelisk, který upozorňuje na tuto hranici. Místo Káti nastoupil ožralej zpocenej Rus. Další krátká zastávka za 5 hodin. Učíme se loupat semínka a oříšky v puse a klábosíme.

Docela srandu z nás dámy mají, nejde to ani mě, ani Slávkovi. Ptáme se, jestli krom slunečnice umějí louskat i tak jako Marfuška, ale to prý ne, že to asi uměla jen ona. Rus chrápe jako medvěd. Počítal jsem vagony, náš vlak má 18 vagonů a dvě lokomotivy. Na to, že to je osobák, docela slušný. Nákladní vlaky tu mají běžně 80-100 vagonů a třeba pět lokomotiv. Na každý vagón jsou 4 zásuvky na 220V a tak dobíjím tel i foták. O půlnoci přičítáme další hodinu , +3hod/+5hod a také jsme v půlce cesty vlakem tj. 2.600km. Třetí noc před námi, už tu normálně bydlíme.

DEN 4 neděle 23.6.2013 Vstávám už v 5 hod místního času, záchod – chci předběhnout ty ranní šílené fronty. Přeci jen 55 lidí na dva hajzlíky, to není na ráno ideální. Z houpání (asi) mě bolí hlava. K snídani vařím kávu a čumím z okna. Břízky, břízky a občas břízky. Nádherná nuda a tak opět poklimbávám až do oběda. Ke sváče polévka od děžurné, nerozuměla mi, když jsem požadoval sup. Oni tomu říkají nudle, ne polevka, tedy lapša. Prostě klasická čínská polévka za 35 Rub. Před polednem Novosibirsk, vystupuje Káťa st. a my jdeme s ní až před nádraží, neseme jí bágly. Domlouváme se, kde se potkáme v případě, že se na cestě zpět zastavíme. Dává nám číslo na mobil a loučíme se. Kupujeme jídlo, já pirožky s masem a pečené stehno – 200Rub, no a spěcháme do vlaku. Máme další hodinku k plusu, tedy +4hod/+6hod. Místo Káti nastoupil nemluvný Kazach, mám strašnou chuť ho vyfotit, ale nakonec toho nechávám. Vojáci sborově trénují přísahu a voják je povinen, mají to snad naprosto stejny, jako jsme to měli my v Čechách. Je večer 20 hod. nesehnal jsem na peróně pivo a vše se se mnou houpe. Sedím na schodech nadchodu a houpe se to jako na trampolíně. Slezl jsem schody a koulk pod ně abych mrknul jestli nejsou na gumě. Budu muset řešit koupel - jsem na sebe pes. To Slávek vodu nemusi. Ještě 27hodin jízdy a jsme v Irkutsku. Tak a ožralého Rusa, co za celou dobu neřekl ani popel, tu máme páreček s nevycválaným synkem. Slávek asi po třech minutach vážným hlasem povídá:“ Jardo, nechceš mu dát na prdel?!“ Jdeme to zapít a já kouřím s vojáky mezi vagóny. Dávám jim Petry a Sparty. No a nakonec s námi pijou i ti rodiče. Od chlápka jsem dostal fetiš růženec s korálky, které oni promílají v prstech při motlitbách. Rodinka vystupuje ve dvě v noci, ona hodně široká, není schopna ani jít, slivovice ji skolila, neseme jim věci. Nastupuje mladá nemluvná holka. Půl hodiny stele, pak jí ale neřekne ani slovo. Uvidíme zítra jestli ji rozmluvíme. Jdu spát, jsem pěkně na kopr.

DEN 5 Pondělí 24.6.2013 Vstávám opět první, je 7 hodin a bolí mě hlavička, dnes vím proč. Z houpání vlaku a tvrdého lehátka mě ale přestaly bolet záda, které mě dlouhodobě trápí. Už netuším, kolikátý den jedeme, rozhodně ale vím, že dnes dorazíme do Irkutsku. Jdu na záchod opět dřív než většina. Ukecaná holka už nespí, neodpověděla mi ani na pozdrav, asi je hluchoněmá a tak nejspíš upustíme od plánu rozmluvit ji. Máme ujeto 4.450km a jdu si dát rovnací polévku. Děžurná topí uhlím pod samovarem a pumpuje měchem vzduch do ohně. Jsme sto let zpátky a má to neskutečné kouzlo. Teď jsem si všiml že nejde elektřina, proto topí uhlím i v samovaru. Táhnou nás nafťákem, asi tu je úsek bez drátů. Posun o další hodinku, tedy +5hod/+7hod. Doma je tedy teprv půlnoc. Vystupuje ukecaná holka a máme tu nového Rusa. Na perónu jsou dvě trhovkyně a nabízejí nám uzené a sušené ryby. Neskutečny puch na desítku metrů a tak do toho nejdeme. Vojáci mají rajony, zametají celý vygon a u toho zpívají. Holky děžurky si to umí zařídit. Včera jsem vojákům dal český cigárka a teď naše skvadra (cestující v kóji) dostává vojenský kádéčka od velitele na revanž. Tak Rus také ani slovo, přezdíváme ho mluvka. Je 16hodin, mame ujeto 5 tisíc km a bude delší pauza a tak nakoupíme nějaký jídlo. Pomalu abychom se balili, o půl deváté vystupujeme. Je šest a rovnám věci, ani se mi nechce z vlaku. Teď už to bude náročnější část výpravy s 25kg báglem a 5 kg věcí na focení. Jo a + kádéčko. Kdo ví, kdy se posuneme, jestli vlakem nebo autobusem k Bajkalu, nebo jestli strávíme noc na nádru v Irkutsku. Je devět večer, jsme na nádraží v Irkutsku. Rozhodli jsme se popojet vlakem do vesničky Sludjanka. To je nejvýchodnější cíp Bajkalu. Budeme tedy trávit noc nejspíš na nádraží v této vesničče. Kupujeme kupéčko za 307 Rublů, je to asi 100km. Jedeme se starou paní, myslel jsem si že je to Burjatka, ale ona že ne, že je jiná národnost, ale nevím jaká, moc jsem jí nerozuměl. Ukecaná učitelka v důchodu - je to fajn. Je po půlnoci a jsme ve Sludjance. Nic už tu v noci nepořešíme a tak sedneme v komnatě oddycha s plánem spát s nohama na báglech.

DEN 6 Úterý 25.6.2013 Bezesná noc na nádraží Sludjanka. Dal jsem boty bezdomovci před nádražím. Ty boty, ze kterých jsem měl v Moskvě odpařeny nohy. Vsadil jsem na to, že to celé odběhám v pevných botách. V noci klimbu s nohama na báglu, přisedl si vedle mě nejsmradlavější nádražák jakého bych snad mohl kdy potkat. Ten smrad mě vzbudil, bylo to neskutečny. Jiné místo tu nebylo a tak asi dvě hodiny chodím po nádraží. Nadřízený nakonec vyžene kořena do služby a tak pak konečně sedím, je asi půl páté. Ráno na šestou si kupujeme DUŠ – sprchu v komnatě chraněnja. 100Rublů osoba. Paní na kase dá účtenku na jednoho, ale platíme za dva. Po koupačce zjišťujeme, že ke staré trati - na výchozí bod, nám nejede nic, až za dva dny. Nebo, že se máme vrátit do Irkutsku a jet odtamtud buď výletním vlakem, nebo maršutou. Jdeme k Bajkalu na snídani a podumat co dál. Nadhera, jsme tu! BAJKAL ! Fotím východ slunce, racky a kádéčka před tím něž je rozpářeme. Snídáme a řešíme, jestli jít na starou trať pěšky nebo lodí nebo sehnat taxi. Pěšky na začátek staré darogy je to ale asi 20km. Okolo osmé jdeme nazpět na vlakáč a jiná paní u okénka nám radí jet alespoň pár zastávek courákem nazpět směrem k Irkustsku a pak to z kopců seběhnout na starou trať. Vytipla nám jednu ze zastávek, poslechneme a v 10 hodin odjíždíme. Vystupujeme a nejprve trochu bloudíme. Když nabereme správný směr, trapinkou kolem trati, přidává se k nám starý pán co vylezl z lesa s nějakým listím v ruce a s machorkou v druhé. Prý, že jde stejným směrem, a že jsme blázni a zajeli jsme si o tři zastávky dál a teď to musíme jít nazpět. Paráda, proč se neprojít jen tak s báglem po lese.

To je asi 6 km na víc. Pán nám nakonec jde ukázat cestu až k místu, kde to jde prudce dolů z kopce. Ujde s námi asi 5km jen aby nám ukázal kudy. Odbočka vedle tunelu – v Rusku mají všechny tunely z obou stran chráněné nepřetržitou službou. Mají strach z terorismu, jeden tunel by odstavil celé Rusko od vlakové dopravy. Vlastně i silnice mají zabezpečeny krom závor, ještě ocelové retardéry, které se ze země vyklopí proti přijíždějícím autům a ty fakt projet nejde. To jsem odbočil. Pán ukazuje na pěšinku – trapinku a říká, že to on chodi k Bajkalu za 40 minut, ale že my to půjdeme víc než hodinu. Nelhal - odhad přesný. Šli jsme dolů hoďku a půl. Asi ve dvě po obědě jsme u Bajkalu na staré Krugobajkalské magistrále. Stanice Staraja Angasolka, po trati 17km od Sludjanky. Dáme pauzu u kostelíku, jíme, já fotím, i sebe na samospoušť, protože se mi nedaří vysvětlit Slávkovi jak fotit. Jdeme směr obec Bajkal po kolejích asi 10km. Po cestě koukáme na tři mladé horolezce- dvě holky a kluk- jsou jako pavouci. Pak najdeme hezké místo na nocleh, bivak v kotlince. Dříví tu je všude dost a oheň si můžete rozdělat kdekoliv. Jdu se koupat, ukrutně studená voda mi dovolí dvacet vteřin koupání, po kterém mám půl hodiny kotníky v křečích. Ochutnávám vodu přímo z jezera, je super. Peru a pak i vařím večeři. Opět polévka a studený KD od vojáků, fouká dost studený vítr od vody. Spát jdeme celkem brzy. Čeká nás první noc u Bajkalu, ticho jen šumí vítr.

DEN 7 Středa 26.6.2013 V noci zima, byl jsem ve spacáku i s hlavou, vítr foukal a foukal. Ráno není nic moc, je pošmourno a mrholí. Snídaně vařená na lihu u stanu a koulíme se docela dlouho. Až v poledne se dokopeme zabalit a vypravit se na další pochod. Už neprší, ale je zima, mám na sobě defakto všechno. Asi po pěti km opět po kolejích, vesnička Bachlaj, je to pár starých chaloupek a prý tu bydlí 4 rodiny. Je to asi 27km od Sludjanky. Fotím - chaloupky, drezínu a přichází starý pán s dvěma psy. Jeden, ten starší, nemá nohu, kouká mu jen kost a furt si to líže. Povídáme si s pánem, fotim a filmuju. Dávám psům jikry v zelenině z kádéčka a pánovi hovězí s kroupama. Pán netuší, který je rok, ani kolik mu je. Ví ale, že je 24.ročník a na Bajkal se nastěhova l v 51.roce. Když jsme mu řekli datum a spočítali jeho věk, sám byl překvapenej, jak to utíká, ale že to je jedno, že u Bajkalu jsou všichni zdraví. Vypráví nám, jak težký život tam lidé mají a jak mu maminka vyprávěla o tunelech. Prý za války byly střeženy armádou tak, že by neprolítla ani moucha. Jak tudy prošla Japonská i Rudá Armáda. Asi po půl hodině se loučíme a jdeme dál. Po pár km přicházíme ke staré rujně lágru. Spíše tedy budově pro dělníky, kteří stavěli trať. Ale byly to takové malé pevnůstky pro několik desítek vezňů. Po kolejích procházíme spoustou tunelů, je to nádherná trať. Už táhnu v báglu na památku i původní hřeb, který tam zatloukl některý z vězňů. Večer přicházíme do stanice Sajany na 40.km trati. Místní sedlák si jde na pastvu pro kravku a já se ho ptám, jestli si mužeme na louce kousek od jeho domu, postavit stany(palatky). On nechápe otázku, kroutí hlavou jak se diví a ptá se mě, jestli se nám tu zdá málo místa??:) Už chápeme, že spát můžeme kdekoliv a netřeba se ptát.

Bivakujeme za chalupami, nad břehem a rozděláváme oheň z rozštípaných pražců. Pěkně to hoří, ale nedá se dýchat. Opět proběhne koupel s kotníky v křeči a praní ponožek. Slávek stále nic, nemá vztah k vodě. Přišel k nám docela servanej místní chlápek, odhadl jsem jeho věk na 50 a on, že mu je 31 a tak nás nejspš čeká večer družby s místním osadníkem. Kupujeme od něho pivo 2litry za 200Rub. Hned nám dal otázku, jestli mu taky nalejeme. Jsem v rozpacích, protože nevím do čeho a říkám mu, ať si něco donese, že mu naleju, on že si dá klidně z lahve. S myšlenkou na všechna očkování co jsem před cestou stihl, mu nalévam pivko do mého hrnku. Vyžahnul to exem. Myju si hrnek na ohni, vařím, piju pivo. Slávek má směšně maličkatý hrníček a tak po každém loku nalévá. Týpek přišel a jestli mu ještě dáme pivo. Nechal jsem mu v petce na dně. On stál na břehu Bajkalu, dopil tu petku a spodním obloukem ji poslal na břeh k vodě. .. Vykulil jsem oči. Koupili jsme od něho ještě jednu petku piva a abych mu mohl nalít, poslal jsem ho ať si donese tu prázdnou lahev ze břehu, uřízl jsem mu z ní dno a bylo postaráno. Natáčím jeho vyprávění o trati, postavené na kostech vězňů. Říká se, že na 120km trati bylo milion mrtvých. Prošli jsme asi 30 tunelů a tak tomu docela i věříme. Pivo mu jde a je na něm vidět, že moc nevydrží. Stmívá se a místní kořen povídá, že mě zavede někam, odkud by bylo hezké fotit. Jdeme spolu za tunel kde mají sloupové podpěry, kterým říkali galerie. Fotím a na týpka padla opička, brká přes koleje, nakonec ho skoro nesu. Je maličkej a nějak ho to pivko sejmulo. Jdeme spát asi o půlnoci, opět ticho a vítr, ale už slabší a oteplilo se.

DEN 8 Čtvrtek 27.6.2013 Noc fajn, ráno zima, ale krásný výhled, prostě paráda. První hodiny dne žerou maličkaté mušky, kterých jsou tisíce. Lezou do uší, do očí, no děs. Asi v 10 hod je už teplo a přestávaji nás žrát. Dnes jede vlak a tak jsme se rozhodli jet starou trať už vlakem až do obce Bajkal - na roh Bajkalu a Angary. Vlak tu jezdí 3x za týden, proto pojedeme dál a nenecháme si ho ujet. Lidé to nemají lehké, jsou naučeni jet jeden den do obchodu, pak spát den nebo dva na nádraží a teprve jet s nákupem na zpět. Nikdo nespěchá, všichni jsou v klidu. Vlak nám jede ve 4 odpolko a tak se koulíme a nic neděláme. Před příjezdem vlaku vylézají z chaloupek usedlíci, i několik žen tam bylo. Týpek, co s námi pil pivo, jede také, prý do raboty. Je to dřevorubec a jede na dva týdny do lesa. Ssebou má v pytli od brambor sekeru a pilu a asi jinak vůbec nic. Sedáme do vlaku a začneme ukrajovat kiláky opravdu pomaličku. Vlak na staré trati jezdi tak 15km/h, kvůli bezpečnosti to rychleji nelze. 70km jedeme asi 4hodiny. V obci Bajkal nakupujeme v místním marketu, je to jen stavební buňka, ale nějaké zboží tam mají. Kupuju si pivko, chleba a klobásu, udělám pár fotek, pojíme a popijeme, máme čas. Místním dětem, co jezdily před obchodem na kolách, kupujeme bonbony. Ve 20,15 nám jede trajekt přes Angaru do obce Listvyanka. Plánujeme noc u vody za vesnicí a ráno odjezd do Irkutsku a následně na ostrov Olchon, na který to je asi 300km vnitrozemím.

Po přejetí na druhý břeh řeky - do obce Listvyanka, jdeme pěšky hledat něco na noc. U hlavní silnice zastavuje dodávka (maršuta) a ptáme se řidiče, jestli jede na centrální autobusovy rynok, on že ano, že jede. Nasedáme a po asi 10km jsem se zeptal jestli náhodou nejedeme na jiný autobusák, než v Listvyance, jestli nejedeme třeba rovnou do Irkusktu? No a že prý jo, že jede Irkutsk.. Noc jsme tedy musíme pokoumat ve městě, alespoň jsme nahnali čas a brzy ráno už budeme mazat na Olchon. Řidic maršuty je super a objednává nás rovnou na druhý den kolegům, kteří jezdí Olchon a pak nás ještě veze k hospodě U Švejka a ukazuje nám, kde je levná ubytovna. Všechno s námi objezdil a nechtěl už nic doplácet. Večer pivko U Švejka, mám přece narozky a tak dáváme 4 rádoby Plzně za 500Rublů. Nojo Plzeň vyrobená v Rusku, není fakt Plzeň. Slávek cvičí servírky jako opice, učí je točit pivo, ony nechápou. Došlo to tak daleko, že to přišel točit majitel. Trochu ostuda. Dostáváme dárek, podtácky a asi v 11 jdeme nazpět na hostel, koupel a spát.

DEN 9 Pátek 28.6.2013 Vstáváme brzy a v 8 hod už máme objednanou maršutu na ostrov. Zastávku jsme našli, pěšky jsme si dali asi 2km městem. Řidič je Burjatský indián, nejdřív chystá provazy a plachtu, že nám dá bágly na střechu. Tak musím přeorganizovat věci v báglu a všechno pro focení si beru s sebou dovnitř. Zbytečně protože nakonec nám nacpe bágly dovnitř pod zadní sedačky. Čeká nás 5hodin jízdy k ostrovu Olchon, strašná jízda. Na zadním sedadle místa tak pro dva průměrné Evropany a my tam se dvěma Burjaty ve čtyřech, normální transport. Kořen nasazuje na asfaltu za Irkutskem 90km/hod a když vlítl na kamenitou rozmlácenou cestu, nepolevuje a drtí to furt na plno. Chvílema jdeme hlavama až na strop, paráda. První dvě hodiny se člověk bojí, pak už rezignuje a je mu fuk jestli dojede v pořádku. Kolem jedné po poledni jsme u vody a čeká nás trajekt na ostrov. Po trajektu ještě asi 20km vnitrozemím ostrova a jsme v Chužiru, hlavním městečku ostrova, prašná cesta, všude toulaví psy a občas kravka. Zatáhlo se a začíná pršet. Jdeme naproti do bufetu, kde mají točené pivo, nějaké placky a knedle plněné masem. Jinak vůbec nic. Sedíme asi hodinu, Slávek laškuje s obsluhující mladou Burjatkou, tlemí se po pivku jako blázen. Jsem stranou a strojím na sebe všechno co mám, asi mám teplotu a tak mi moc do skoku není a těším se do spacáku. Taky se seznámím s toaletou na vesnici. Trefa mezi dvě prkna nad asi dvoumetrovou dírou na poprvé. Nevíme, kam půjdeme spát, ale určitě někde mimo vesnici u vody. Kolem páté odpolko jdeme kolem Šamanovy skály (nejznámější skála Bajkalu) dolů na pláž. Slávek po cestě klábosí s nějakým Tatarem, který ho táhne na ochutnávku jídla. Já utíkám napřed, mám toho plný zuby i protože noc v hostelu byla strašná. Sláva chrápal tak, že jsme já a dva další kořeni, nezavřeli oči. Jdu kus dál po pláži pod borovice, stojí tu ZIL, nacouvaný zadními koly do vody, koumu co to je, kouří se z komínku. Po chvilce z auta vybíhají holky a s březovou metlou skáčou do Bajkalu. Je to saunička (baňka). Jdu ještě kousek dál, stavím stan, vařím polévku a chystám se zalézt. Slávek přinesl nějaký test jídla od Tatara. Jíme to, jde o něco jako rizoto, rýže fazole, mrkev a skopové. Docela dobrý to bylo a já jdu spát. Hoďku spím a s vyděšením zjišťuju, že si Sláva postavil stan půlmetr ode mě. Asi, abych si to dostatečně užil, myslím, že se v noci posunu. Je večer, asi 9hod a jdeme spát, fouká silný ledový vítr.

DEN 10 Sobota 29.6.2013 Zima jako na Sibiři. Ráno pro nás začíná v 11hodin, protože Slávek spí 14 hodin jako miminko. Já mám sbaleno už od osmé hod. Sedím a čumím. Když už to v 11 vypadá na posun dál, vzpomene si kolega, že vlastně nemá jídlo a tak vyrazí na nákup do města. Hlavně, že večer kupoval ocet a okurky na salát. Čekám do 12h, přichází s nákupem a názorem, že je to vše ok, že když potřebuje jídlo, musí si ho koupit. Mlčím a raději nekomentuji, krize… Po poledni se konečně vyhrabeme na cestu. Jdeme po dlouhé pláži pískem až na její konec, tam nás čeká stoupák nahoru a přes pastvinu pokračujeme až do osady Charanči. Je to malá stará vesnička, ale podnikaví lidé tu stavějí i chaty pro turisty a tak tu je vidět kontrast mezi starým a novým způsobem života lidí. Trasa pěšky asi 30km

Z této vesničky pokračujeme dál podle vody na severovýchod ostrova. Nikde kromě krav nikdo, až na jednoho Rusa s Volhou, který přijel na piknik s manželkou a zapíchl to uprostřed pastviny. Chvilku jdeme podle vody, chvilku vrchem nad vodou, fouká prudký suchý vítr od severu a pěkně nás vysušuje. Nemám už žádnou vodu, slunce nás spaluje a mám fest žízeň. Bajkal je hodně rozbouřený, ve vodě plave směs písku a řas a tak s nabráním vody otálím a čekám, že třeba za útesy v tišině bude voda čistá. Jdeme po dlouhé pláži, žízeň graduje a já nakonec nevydržím, nabírám alespoň trochu vody. Vlastně to je takový šumák s cukrem a špenátem. Světe div se, voda chutná dokonale, je dobrá i takto kořeněná.

Dojdeme až k osamocenému karavanu na konci pláže, kde australský Rus bivakuje s kamarádem z Austrálie a dvěma dcerami. Klábosíme a já ho žádám o prázdný obal od vody, abych měl na druhý den do čeho nabrat. Plánujeme jít vnitrozemím a více vody bude potřeba. Kořen je fotograf, má galerii se starožitnostmi a firmu na zprostředkování vernisáží a výstav. Radí nám jit podél útesu až do rozsedliny, kde snad bude rovný plac na stanování a bez větru. Taky mi říká, že je nad rozsedlinou na skále dobré focení a tak se řídíme jeho radou a jdeme dál. Lezeme přes skalní výběžky jako kamzíci. Docela náročný s báglama, ale zmákli jsme to. Místo na spaní je vlastně cesta mezi kopci, kudy chodí stáda krav k vodě. Nechávám Slávu prvního vybrat místo na stan a poté, s určitým odstupem, stavím stan i já. Nechce se mi v noci stěhovat . Jdu prát spoďáry a koupat se. Na Slávka je to studený. K večeři rybičky, cibulka a chléb. Chleba mají Rusové jako za války, i po týdnu v batohu je stále stejně hnusný, ale jíst se dá. Je tu klid, hladina se nehne jako někde u rybníka. Fotím nějakou surikatu či co a také západ slunce. Asi v 10 jdeme spát.

DEN 11 Neděle 30.6.2013 Ráno balíme celkem včas, po mém rýpnutí o spánku do oběda to dnes jde líp. Vyrážíme po desáté na útesy nad Bajkalem. Moc hezký výhled. Poté oklikou až do chudé osady Chalgay. Vesnička komplet dřevěná, staré děrevně a žádná civilizace. Na hlavní ulici potkáváme malého kluka, Burjat, vyfotím ho a dávám mu české lízátko. Chňapl po něm a utíkal se pochlubit domů, po chvilce jsme slyšeli jak brečí, mamka mu to vzala. Kluk se šel pochlubit a bylo zle. Dostal pak jiné a s tím už se doma neukázal. Chvilku čumíme, sedíme uprostřed obce a koukáme. Mám příšerně těžký bágl, vláčím totiž s sebou 5litru vody (kanďák od AustralanoRusa). Po pauze nabíráme směr nazpět k Chužiru. Jdeme vrchem nad cestou na hranici lesa. Fajn výhled, je strašné horko a tak jdeme od stromu ke stromu, kde ve stínu odpočíváme. Vítr nás dokonale vysušuje a jak šlapeme po pastvině poseté bylinkami, voní nám to do nosu. Uvažuju nad tím, jak ty všechny krávy musí být zdravé a vlastně šťastné. Žerou bylinky a pitnou vodu mají v Bajkalu, paráda. Odpoledne vybíráme k noclehu místo před vesnicí Charanči u spadlé borovice. Nejdřív se povalujeme na karimatkách, pak stavíme stany, vařím si polévku a jím nějaké kádéčko. K večeru kolem nás projde stádo krav v čele s docela velkým býkem, troubí na cestu, ale nás si nevšímá. Je jasný, že jsme si postavili stany do jejich cesty. Vegetíme a asi v 10 jdeme na kutě. Je tu horko, asi o 20 stupňů tepleji než o kilometr níž u vody.

DEN 12 Pondělí 1.7.2013 Probudí mě šílené škubnutí stanem a rána do spadlé borovice. Jedna z krav si mě navlíkla na kopyto a ještě kopla do stromu. Docela zajímavé vzbuzení, když vás nějaké zvíře popotáhne se stanem. Čeká nás den s alkoholem, poznávání lidí a kultur.

Balíme a v půl desáté odcházíme směrem k městu Chužir. Procházíme vesnici a narážíme na fajn obchod a hospodu. Dáváme si snídani u obchodu a samozřejmě i pivo, nakonec máme každý 3 kusy. Přijel sem na nákup týpek od karavanu, ukazujeme si vzájemně fotky a měníme na sebe kontakt. Je to zvláštní, ale ještě na sebe budeme mít štěstí. Pak jdeme vedle do hospůdky na oběd. Obsluhuje nás sympatická Burjatská servírka s malým klučinou. Dáváme si další 2 pivka a ptáme se na jídlo. Mají v nabídce Omula (endemit ryba), ale pouze nějak vařeného a tak se ptáme, jestli by nám ho neudělali na grilu (žáreného). Prý ano a za nedlouho přijíždí manžel servírky, který na dvoře zatopí a ugriluje nám rybu. K Omulovi nám dají kaši a porce je to chudá, na malém dezertním talířku. Fotím servírku i malého a fotime se i s mladým kanadským párem, kterému jsme pomohli vybrat jídlo. Jsou to mladí francouzští Kanaďani, neumějí azbuku a tak jsou neschopni rozluštit jídelák. No domlouvám se s nimi jako u hluchoněmých, hovor rukama, nohama a mou úžasnou angličtinou.

Kolem druhé hodiny máme natankováno a vyrážíme do Chužiru. Míjíme letiště, hlavní terminál ostrova. Jdeme chvilku po pastvině, chvilku po hlavní cestě. S hladinkou nám to šlape samo, ale než dorazíme do Chužiru, určitě vystřízlivíme. Cestou vidíme dva autobusy s dětmi, jedoucími na tábor. Jedou v koloně s policií a vojáky.

Na kraji městečka sedáme u obchodu, dáváme další pivko (jsme střízliví). Paní prodavačka je celkem protivná, nechce nám poradit s noclehem. Přitom je jasné, že je místní. Jdeme dál městem, ptám se paní s dcerkou na nocleh. Ona telefonuje známé a vede nás k ní. Po cestě nám vypráví, že dělá pro cestovku náborářku. 350Rublů za noc u starších lidí (u bábušky)- teplá voda a záchod (latrina) s prkýnkem, nádhera. Pereme a i Slávek se koupe.!!! K večeru jdeme do města s tím, že k večeru zajdeme za Tatarem a dáme si u nich to otestované jídlo. Objevujeme bar na hlavní cestě a tak si dáváme točené od cesty. Sedí tu dvě holky, no holka 1 a maminka se synem asi 12 roků. Beru pivo a sedám si k nim, Sláva po chvilce také. Je trochu nesvůj, možná proto, že se myl, a tak není ve své kůži. Jedna z dam se jmenuje Valerie, její kamarádka ji oslovuje Líro. Pijeme první druhé třetí pivo a klábosíme. Líra se asi zamilovala a tak po příjezdu jejich partnerů cítím trochu problém. Kořeni jsou v pohodě, fotíme se a pijeme vodku na družbu. Parta odjíždí na konec ostrova, objednávají si taxi. Líra nechce nikam jet, chce zůstat se mnou, začíná to být zajímavé. Já mám nervy, že zůstane, ten její má nervy, že ji nepřemluví jet s ním. Nakonec ji násilím nastrkají do maršuty, odjíždějí a ještě jí koukají nohy ven.

Objednáváme si šašlik s bramborem a je to pěkná flaxa. Stmívá se, kupujeme 2l piva a jdeme za Tatarem. U Tatarů je již mrtvo, studený plotny, týpek si sedá k nám a je pěkně ukecanej, obchodník jak víno. Strašně ukecaný chlap, nedivím se, že si s ním Slávek tolik rozuměl. Sedíme a jíme ty jejich jídla, všechno studené no hrůza. Tatar přilákal i mladý ruský pár, které přemlouvá, ať druhý den příjdou na oběd, fotím je. Je jedenáct, jdeme se sprchovat a spát. Konečně na chvilku postel, ale se Slávou v jednom pokoji. Bez sluchátek neusnu. Ve dvě mi nejde spát, jdu ven, lezu až na kopec a fotím noční Bajkal. Je zvláštní, že tu v noci není vůbec tma.

DEN 13 Úterý 2.7.2013 Ráno, je 6.00h a asi se začnu hrabat. Slávek Strašně chrápe a tak už nezaberu. Překvapil mě střevní problém, asi dárek od Tatara a tak mám složité ráno. Na desátou máme objednanou maršutu do Irkutsku. Dnes se začneme posunovat směrem na západ, k domovu. Přijdeme na zastávku a mám křeče, musím na obecní záchod, no masakr. Nikdy jsem neviděl něco tak strašného, ale co se dá dělat. Máme chvilku čas, udělám ještě pár fotek Chužiru.

Před desátou nás naloží řidič maršuty, jezdíme po městečku a sbíráme pasažéry. Nakonec jsme plní a nám je jasné, že jen my jsme si došli na zastávku sami, ostatní řidič objezdil na objednávku po telefonu. Díky tomuto si prodloužíme pobyt v autě o dobrou hodinu. Cesta maršutou do Irkutsku celkem 6hodin, je to strašná jízda. Klábosím s Uzbekem, který má celkem přehled, ví toho hodně i o nás a tak zírám, zkouším fotit a filmovat jízdu. Na trajektu z ostrova opět potkáváme RusoAustralana, už odjíždějí s karavanem. Loučím se s ním potřetí. Cena maršuty 600Rub. plus stovka za dovezení přes město na vlakové nádraží. Na nádraží kupujeme jízdenku do Krasnojarsku, sehnali jsme už jen kupéčko za hrozný peníze ( 1.800Rub). Jedeme v kupé 3, spolu s námi je tu mladý Burjat asi 30 let. Je s ním dobrý pokec, je to podnikavý chlap, má firmu na leasing nákladních aut. Po mém celodenním střevním trápení nastupuje brutální zimnice, klepu se v posteli od 8večer do 10ráno. Něco takového jsem ještě nezažil, teplotu jsem měl opravdu velkou, noc hrůzy.

DEN 14 Středa 3.7.2013 Ráno a dopoledne trávím ve vlaku na toaletě. V poledne vysedáme v Krasnojarsku a kupujeme jízdenky na vlak do Novosibirsku. Chceme to rovnou koupit i z Novosib. do Moskvy, ale mají jen nějaký firemní pojezd za 6900Rub, to odmítáme. Taková cena je stejná jako za letadlo. Dáváme bufet, já 2x Smecta a cocacolu. Bágly si jdeme dát do úschovny, 1bagl 100rub, Sláva je šílenej, protože to má navěšené zvenku báglu, měl platit za 3 zavazadla a to nám hlava nebere. Sehnal automatickou skříňku bez obsluhy za 150Rub. Zkouším zjišťovat letenky s Adélkou a Lenkou po telefonu. Tip máme, ale ještě nás napadlo jet to celé na víckrát, protože máme dny k dobru. U jízdenek jsou strašné fronty a tak jdeme zjistit, jak se dá cestovat na Stolby (pohoří nad Krasnojarskem). Jedeme autobusem č. 1 na zastávku Primostnaja Ploščaď, ta je u Nacionalnovo Těatru opery i Baleta. Odtud by nám měl jet autobus č.50 na Stolby. Jdeme městem pěšky nazpět na nádraží.

Na nádraží jdeme zkusit jízdenky, nakonec seženeme plackartu z Novosibirsku do Jekatěrinburgu a následně z Jekatěrinburgu do Moskvy s tím, že budeme mít asi 8 hodin přes den čas na prohlídku Jekatěrinburgu. Tak nakonec Irkutsk – Moskva, pojedeme na 4x. Dnes večer v 8h jedeme směr Stolby. Ze zastávky u řeky šlapeme cestou vzhůru k rezervaci (zapovědnik), údajně nahoře v horách můžeme postavit stany. Všude jsou cedule - zákaz stanování a rozdělávání ohně. Začínám stávkovat a nechce se mi už nikam. Fotím alespoň veverku. Dozvídáme se od místních, že k tábořišti (palátkový láger) to máme ještě 5km. Je to cesta do prudkého kopce, cesta se zdá nekonečná, převýšení 450metrů na pár kilometrech. Je večer a my nevíme, kde se vyspíme. Po desáté večer přicházíme na konec cesty k nějakým chatkám, nikde ani noha, jen mokro a les. Nevíme, kde stany postavit, žádná cedule. Pak Sláva jde po hlase nějakých dětí trapinkou podél potoka a nakonec nachází stanový tábor. Je to tábor nad korytem potoka v bažinách, vybudovaný na dřevěných podestách. Je tu úplně všechno, ohniště, WC i kuchyň, voda pitná svedena z pramene z lesa. Půl jedenácté bivak a spát.

DEN 15 Čtvrtek 4.7.2013 Noc OK. Ráno v 8,30 jdu dolu snídat. Nějaký budha mnich tam má horkou vodu, dávám si černý čaj a chleba s vojenským sýrem. Mnich mi nabídl sušenky a u toho posloucháme super etnickou hudbu z mobilu. Klid, většina lidí spí. V 11hod přichází majitel táboru a inkasuje nás, za 2noci a je to 600Rub za stan. Trhá se mi popruh od batohu, budu ho muset nějak přisít, jdu použít KPZ (krabička poslední záchrany), co mi dal Ondra. Super, jdu šít, v KPZ je velká jehla i silonový provázek, zachrání mi to bágl. Jinak dnes volný den, válečka a na odpolko je naplánovaná lehká prochajda.

Tak nakonec jsme odpolko vyrazili na kávu, nahoru ke vstupu na Stolby. Blamáž, nejde koupit pivko, protože jsme v přírodní rezervaci. Navíc nejde elektřina a tak ani to kafe nebude. Hold jsme v Rusku, na to nesmíme zapomínat. Mlsáme nějaké dobroty z kiosku a nakonec vyrazíme na Stolby už dnes. Hodinová prohlídka nám stačí, jsou to skály, které jsou hezké při západu slunce, celkově ale nejde o nic extra a celý park je maličkatý. Jelikož je to hned nad městem, je tu i dost lidí. Stolby znamená něco jako stolové hory a název města Krasnojarsk vznikl z červeně zářících hor. Je večer jdeme dolů do tábora, véča a spát.

DEN 16 Pátek 5.7.2013 Ráno balíme stany, na desátou zkusíme druhý pokus o kávu v bufetu u vstupu na Stolby. Dnes pro změnu neotevřeli vůbec haha. Jdeme tedy rovnou dolů. Po pěti km pauza, snídáme u sympatické paní a já si dávám pims a kafe. Vyfotím veverky, také sibiřského Burunduka a jdeme dal. V jednu po obědě jsme dole a na hlavni silnici je hospoda, dáváme originál Krušovické za 110Rublů. Posedíme asi hodinku a jdeme na autobus, tedy myslíme si, že jdeme normálně na zastávku. Po hodině čekání zjišťujeme, že autobus č. 106, který by nás odvez blíže k přehradě GES, není autobus, ale jen maršuta, a že nezastavují bez znamení. Stopujeme asi 15 maršut, ale nic, jsou plní. Až když jsem předvedl divadlo, že budeme klidně jen stát, se jeden z řidičů ustrnul a zastavil. Jedeme tedy na stojáka do Divnogorsku. Vedle mě sedí příjemná starší paní, se kterou se dávám do hovoru. Ona slibuje, že nám poradí, co a jak až vystoupíme, jede také do Divnogorsku. Je to asi 30km jízdy. Vystupujeme a paní nám domlouvá staršího taxikáře a domlouvá mu, aby ukázal dobré sibiřské srdce a povozit nás kolem přehrady za dobré peníze a aby nám ukázal i kemp. S pánem super, veze nás k přehradě GES , tato přehrada byla do doby, než v Číně postavili Tři Soutězky, největší vodní stavba na světě. Fotím monumentální stavbu ze všech stran, pán nám vypráví, že také betonoval a že přehradu začali stavět v 67. roce. Fotím i řeku ve městě a dokonce i svatbu na nábřeží. Pán nás odvezl až ke kempu a domlouváme se na druhý den. Máme tel. číslo na něho i na tu paní z autobusu, abychom si druhý den objednali odvoz do Divnogorsku na autobus.

Kemp vypadá v klidu, jím velkou konzervu rybiček. Pohoda, jen jeden ožralka vysírá, chce se kamarádit, chce ochutnat moji večeři a koupit pivo. Docela mě vytáčel a už to vypadalo na konflikt, když si pro něho přišel jeho bratr a omluvil se, že je brácha ožralej. Večer se jdu vykoupat a vyprat, Sláva ne. Kemp se nejdřív zdál v pohodě, jenže večer přijíždí asi 40aut s omladinou na noční palbu. U každého stanu hoří oheň, smrad z borovice se za chvilku nedá dýchat. Z každého auta duní jiná hudba, samá moderní tucárna. No paráda, to bude noc. Je 11večer, nasadím sluchátka a zaříznu to. Snad.

DEN 17 Sobota 6.7.2013 Noc se sluchátky až do rána, spal jsem s Metallicou, vstávám kolem 7 hod. Asi v 10 balíme a voláme starému pánovi, přijel za 15min. Dnes cesta do města už jen 300rublů. Couráme po tržišti, kupujeme mince a cigára. CCCP za 22rub a vojenské za 31rub. Fotím trh s masem. Na zemi řezník bourá prase, já si ale troufl fotit pouze obchod. Po poledni maršuta, místní jí říkají (gazelka) do Krasnojarsku. Po cestě ještě fotím náklaďák MAS 650, se kterými byla stavěna přehrada. Jedeme až na konečnou - Predmostnaja a jdeme na pivo a šašlik. V hospůdce fotím servírky, opět zajímavě namíchané tipy. Asi ve 3h odjezd autobusem č. 1 na nádraží, dáváme bágly do úschovny. Pěšky couráme po městě a prolézáme i trhy. Jdeme posedět do jídelny, asi 3hodky sedíme a nabíjím si baterky. Na devátou večer kupujeme VIP koupelnu, pro 2 je to za 400Rub. Luxus s kabinovou saunou, peru a napařuju se.

V 10 večer vyzvedáváme bágly a ve 23,15 přijíždí vlak. Aktivně ženeme na konec peronu, máme 19. vagon a chceme stát někde v těch místech. Když přijede, zjišťujeme opačné číslovaní a naše 19ctka je hned za lokomotivou. Běžíme jako paka sprint asi km. Ve vlaku smrad, že by se dal krájet, nějak jsme zapomněli na směs naftalínu a potu. Je teda úplně fuk, že jsme se vykoupali. Vagon je plný Uzbeckých dělníků a jedna blondýna. Uvelebujeme se na postelích, z vypraného prádla mi do pelechu teče voda, což zjišťuju, až když mám všechno mokré. Dáváme pár slov s cestujícími a v 1h uléháme ke spánku. Trochu nevím, co nás čeká v noci s tou partou Uzbeků, čert ví, jestli nás neoberou. V Novosibirsku budeme zhruba po 16ti hodinách jízdy. Tentokrát jsme oba dole. DEN 18 Neděle 7.7.2013 Za noc se nic nestalo. Dnes se nám to přiblížilo na 6dni do konce putování. Ráno nejdřív jen tak čumíme z okna. Po chvilce se u našich postelí vytvoří diskusní kroužek s uzbeckými dělníky. Dnes hovořím hlavně já, Slávek je trochu protivný. Je to docela fajn parta zedníků a tak se prolomily ledy. Jedou do Novosibirsku a tam přesednou na vlak směr Taškent. Jezdí pracovat do Chabarovsku (město na východě Ruska), což někteří z nich mají domů 8tisic km a prý to jedou 10dní. Dělají 10měsíců a pak mají 2měsíce volna. Jsou to chlápci všech věkových kategorií a je vidět, že je to parta, co táhne za jeden provaz. Na rukou je vidět, co asi denně nazvedají. Ráno třeba nejstarší z nich všechny vzbudil a nahnal je ke koupelce na čištění zubů. Pak hromadně ustlali a spořádaně snídali. Je zvláštní, jak na první pohled nedokážeme odhadnout druhého (viz náš strach z noci). Nakonec se s jedním z nich dobře zakecám a měníme spolu bankovky, kus za kus, nikdo neřeší hodnotu, je to pro mě hotový poklad. Dávám jim na sebe kontakt a fotíme se. Chtějí vědět o Čechách všechno, ukazuji jim i fotky v telefonu, jeden z nich si přeje nějaké přetáhnout k sobě. Pošlu mu jich asi 70 a on, že to doma ukáže rodičům. Je to fajn dopoledne.

V 11hod vysedáme a jdeme před nádraží, kupuju mapu města a jdeme na náměstí Lenina. Slávek se po peripetiích dovolává Kátě, ta mu řekla, že pro nás přijede k Leninovi. Je asi jedna hodina a jedeme ke Kátě domů. Maličkatý byt 2+1, v něm bydlí Káťa, dcera s mužem, syn a vnučka. Káťa vaří oběd, já jí stahuju fotky do PC, chce všechny a tak to trochu třídím, abych si neudělal ostudu. K obědu máme jídlo, které je na místní poměry sváteční , brambory uvařené s hříbky k tomu salát z rajských a okurek zasypaný koprem. Z debaty nám dochází, že maso je nad jejich finanční možnosti a právě ten JEDEN hříbek je ta fajnovost. Na talíř to Káťa nabere i s tou vodou, ve které se to vařilo, žádné umění, ale na náš hlad super. Dáváme mladému na pivo a on vyrazil pro rozlévané do petky. Káťa nám dává ručníky a využijeme tedy i koupelnu. Povídá, že máme štěstí, že jim teče teplá voda dva dny, po asi měsíční pauze. A to prý 3 týdny netekla vůbec. Prý v celém městě (1,5 milionu lidí – pro nás nepochopitelná věc).

Asi ve 4hod odpoledne jdeme sídlištěm na autobus, na dětském hřišti mají děti tank a otéčko. Dobrý kontrast s paneláky, jedeme do města, fotím nábřeží. Pak maršutou k moři (tak říkají přehradě nad městem na řece Ob). Je to cca 45km jízdy. Káťa jede s námi až k přehradě, že prý tam nebyla 25 let. Na břehu je zastávka příměstského vlaku, rovnou koumeme odjezdy na ráno a vyrážíme k přehradě. Jde s námi až k vodě a odejde, až když jsme si vybrali místo pro nocleh. Je sedm, ležíme na karimatkách a odpočíváme. Pláž je celkem plná lidí, je krásně a hromada lidí z města se sem jezdí koupat. Trochu nás zaráží bordel na kraji ve vodě, je to pás asi 3metry naplaveného dříví - větve, klády, všechno možné a lidé se přesto prodírají do vody. Od místního rybáře (který nás k sobě i pozval na ryby, až příště pojedeme do Ruska) se dozvídáme, že to je tak několikrát do roka. Že to vždycky uklidí a při povodních to řeka přinese nanovo. Do vody nelezeme, až odejdou koupající se, postavíme stany. Na zítra jsme pozvaní opět ke Kátě na boršč (to ale nakonec neklapne). Pojedeme v 9,15 příměstským vlakem na hlavní nádraží. Necháme tam bágly a přijede pro nás Káťa. Prý nás vezme do ZOO. Ve 4 odpoledne nám jede vlak do Jekatěrinburgu. Tak a je půl 12cté, tma není a nějací Rusové tu střílejí ze samopalu. To je prý celkem běžná kratochvíle. Jdu spát.

DEN 19 Pondělí 8.7.2013 8.7. Ráno, dal jsem si budík, abychom stihli električku v 9,15h ze stanice Beregovaja nazpět na hlavni nádraží v Novosibirsku. V 10h máme sraz s Káťou a pak uvidíme. Na zastávce jsme brzy, máme čas, je tu mladá malířka, kterou fotím přes kolejiště. Usmívá se a je vidět, že jí to nevadí. Maluje stromy a když odjíždíme vlakem, mává mi s úsměvem. Asi budu v Rusku na nějakém obrázku... Ještě fotím ruskou můru a odjezd.

Přijíždíme na vlakáč, jdeme uschovat bágly, je tu kupa lidi a čekáme frontu půl hodiny. Venku se setkáváme s Káťou a jedeme do ZOO. Začíná fest pršet, dáváme kávu na zahřátí a místní koláčky, tedy jen já s Káťou, Slávek dává pivo a leje celé dopoledne (z nebe leje, ne Slávek). Po ZOO jdeme kousek městem, fotím a bolej mě nohy. Pak se zastavujeme na oběd, ruské rychle jídlo na ulici. Sladká palačinka s kyselým zelím a namletým masem. Oba se z toho zanedlouho pos…. Ve 3 odpoledne už mažeme na nádraží. Potřebujeme ještě nakoupit jídlo, pití do vlaku a vyzvednout batohy. V 16h nás Káťa doprovází až do vlaku, chce okouknou i vevnitř. Loučíme se a my odjíždíme směr Jekatěrinburg. Ve vlaku se na nás lepí opět ožralka a na rukou srpy a kladiva - památka z basy. Nazývá nás Francouzy. Je to starý ochmelka a budou s ním potíže. Mám místo na bidle hned u samovaru. Slávek dnes poprvé také na bidle a ještě v uličce o kus dál než já. Říká mi: „Musím se ožrat, až nebudu moct vylézt nahoru, budou si lidi myslet, že jsem ožralej a ne chromej “. Bidla nemají zábrany, je to hodně starý vagon, doufám, že v noci nespadnu. Lidé jsou tu namíchaní. Ožralkové, ženské s dětmi, staří a i parta mladých. Nesmrdí to tu jako předešlý vlak, tak super. V 10 večer už se koulím a asi zvadnu.

DEN 20 Úterý 9.7.2013 Vstávám v 7,00h pode mnou dvě dámy asi 30 let se chystají spát, asi před chvilkou nastoupily. V noci scénka, chlápek z protějšího bidla se mi hrabal pod polštář, vytáhl moje kraťasy, ve kterých mám pas a peníze a něco nesrozumitelně povídal. Buď se mu NĚCO zdálo, nebo mě chtěl obrat. Nevím, neřešil jsem to s ním. 7,30h blondýnka spí a bruneta mě pustila ke stolku nasnídat. Za deset minut už zase ležím nahoře. Za 5hodin vystupujeme, to už bude Jekatěrinburg (za totality Sverdlovsk) 12,45 místního času vystupujeme. Moskva už jen +2h a k domovu +4h. Ukrajujeme pásma jako po másle. 13,00 dávám si věci do úschovny, Slávek řeší hodinu kam s báglem. Nakonec to tahá po městě, asi šetří. Jdeme po městě, občas dáme pivo, nakupujeme na tržišti a v obchoďáku jídlo. Je na nás znát, že už se těšíme na Moskvu a hlavně domů. Jdeme městem a míjíme Arménskou hospodu, zajdeme se tam mrknout. Sedíme na zahrádce, servírka dostala za úkol zeptat se nás odkud jsme. Hrají nám české písničky, je to milé. Dávám si boršč, je ze skopového a cítím to hned, jak to donesou, snad i ta smetana navrchu je skopová. Kroutím se, ale sním to všechno. Chystáme se platit a pan majitel nám hraje hymnu. Touláme se městem, občas něco vyfotím a čekáme na večer. Ještě výběry z bankomatu a ve 21místního času přijíždí vlak. Vše ok, mladí lidé převažují, je tu klid, jen týpek co má nohy u mé hlavy a evidentně nezná vodu. Strašnej kyselák, asi bude konflikt, umeju ho. Dnes spím nahoře v uličce, je půlnoc a jdu spát.

Den 21 Středa 10.7.2013 Ráno asi v 7h vstávám, je středa 10.7. a celý den budeme ve vlaku. Nic extra se neděje, jen soustavně něco jím a svítí na mě skrze okno, tak jsem jako ve skleníku. Paní pode mnou se válí přes den a tak si nesednu ke stolku a budu celý den ležet. Je po obědě, nejde klimatizace, okny to nejde větrat a je tu snad 50stupňů. Malý kluk, o kousek dál, potřebuje doktora, vlak zastavuje a on dostal injekci. Kolaboval na horko, nedivím se, je to strašný. Teprve odpoledne se probudí děžurná ze snů a odemyká okno u záchodku. Otevřenými dveřmi mezi vagony sem konečně proudí vzduch. Odpoledne se bavím se ženskými co jedou pode mnou. Chválí mou ruštinu, dostávám email na jednu z nich, chce vidět fotky. Pak už se nic neděje, jen tomu vedle strašně páchnou nohy. Večer usínám nečekaně už asi v 10h.

Den 22 Čtvrtek 11.7.2013 V noci v Jaroslavli hukot po vagónu, parta lidí pije piva. Ve 2,30hod, průvodčí rozsvítila , asi aby naštvala lidi, je to o hodinu a půl dřív, než se bude vystupovat. Ve 4,10 zastavujeme na Moskevském Jaroslavském nádraží. Zvláštní, opět na minutu přesně. Po 11ti tisících km můžu říct, že jsme měli jednou zpoždění a to 6 minut. Proč to nejde i v Čechách?!! V Moskvě jsme tedy dost brzy a nějak musíme zabít čas. Jdeme do čekárny v 1.patře nádražní budovy. Samozřejmě přes kontrolu a ochranný rentgen. Snídám kávu a croasant. Plánujeme dát věci do úschovny a projít se centrem, odpoledne se možná potkáme s Galinou. Je asi 8hod a vyrážíme do města. Jdeme z Jaroslavského nádraží pěšky do centra, směr jihozápad. Míjíme Leningradské a Kazaňské nádraží a asi po 4km dáváme pauzu.

Kvůli toaletě vlezeme do restaurace, kde Žigulovské pivo stojí 240rub. Pijeme každý jedno, aby se neřeklo. Jdeme dál, pán na křižovatce nám poradí cestu do centra. Je místní, ale radí úplně špatně, po kilometru nás doběhl a s omluvou nás posílá na druhou stranu, že prý to zná jen metrem. Nakonec tedy popojedeme metrem s přestupem a vylézáme u obchodního domu GUM, kam zajdu na toalety a fotím.

Asi v 13,00 jsme na Rudém Náměstí, couráme tu zhruba do čtyř. Zjišťujeme, že právě zavřeli Mauzoleum a otevřeno bude až pozítří a to už pomažeme domů. Lenina tedy neuvidíme…

Jdeme pěšky, směr sever s tím, že máme hlad, nedaří se nám najít něco rozumného a tak nakonec jíme v Mc. Bigmack meny plus číze navrch, to celé 2x je za 550rubl. Po jídle začínáme hledat něco na noc. Nic nemůžeme najít a to máme nastudováno, že by kousek od centra mělo být dost možností na ubytovny nebo hostely. Asi v 18hod sedíme v super bistru ve sklepě na ulici Čistoprudnij Bulvar, kde nám starší prodavačka nachází hostel přímo v této ulici - asi 300metrů. Najdeme to jen podle čp. jmenuje se to BASIS-M. U ostrahy telefonujeme do patra a dozvídáme se cenu, dvoulůžák na noc za 2800rub. Mě se to líbí, v centru Moskvy u metra je to hodně dobrá cena. Slávek to koume a chce zkoušet ještě něco jinde. Nechávám ho vycukat a sedím v parku. Půl hodiny nic nenachází, navrhuju vzít co je, nebo to někdo obsadí. Jdeme se ubytovat. Sprcha, praní a odpočinek. Odpoledne jsem si už koupil v metru v obchůdku trenky a ponožky. Boxerky za 200 a dvoje ponožky také za 200. Mám vystaráno a až do odletu nemusím prát. V 8 večer volá Galina, domlouváme se na večerní procházku městem. Chci, aby jsme vydrželi do tmy kvůli focení. Jdeme na Rudé Náměstí opět pěšky, je to asi 2km.

Pak západní stranou okolo ke kasám Kremlu, aby jsme se dozvěděli, jestli bude v pátek otevřený. Na této straně Kremlu památník Velké Vlastenecké, je tu čestná stráž a věčný oheň. V okolí památníku nenechá ostraha nikoho sednout, jak se někde někdo opře nebo sedne, hned pískají na píšťalku.

V celé Moskvě je úžasně naklizeno a v centru není na zemi ani jedna žvýkačka.

Kousek od kas Kremlu je v podzemí velký obchoďák a u fontán se schází omladina. Jdeme do rychlého občerstvení, dávám si jídlo, šašlik a opeky ,Galina kávu a zákusek, Slávek pivo. Platím 530Rub jen za mé jídlo. Asi ve 22,15 jdeme pomalu nazpět na Rudé Náměstí, začíná být tma a tak jdu fotit. Projdeme Rudé až na most přes řeku Moskvu. Noční Kreml je nádherný. Za mostem už jdeme na metro, st. Tretjakovskaja. V Moskvě jsou zastávky metra hodně daleko od sebe klidně 2-3km. Odjezd na hotel asi o půlnoci.

DEN 23 Pátek 12.7.2013 Poslední den v Moskvě, zítra odlétáme. Vstávám v 7,30 píšu deník a mažu fotky. Dnes nás čeká vnitřek Kremlu, metro, cirkus. Pohoda a koulečka až do půl desáté, vykoupu se a odchod do bufíku na snídani. Asi v poledne jdeme pěšky do Kremlu, vystojíme asi hodinovou frontu na vstupenky. Mluvíme tak dobře, že to máme za cenu pro místní 200Rublů osoba. Jdeme do fronty ke vstupu, v tlačenici se před nás derou tri cikánky. Ostraha je okamžitě vyhání pryč, z jejich hovoru pochytím, že je to parta kapsářek a přišly obírat turisty, jako u nás. Procházíme rámem a jako jeden z mála mám zrovna já průser, berou si mě stranou, hrabou v batohu a ostraha se směje, s jakým nožem se to chystám do Kremlu. Musím jit nazpět dolů a dát kudlu do úschovny. Pak konečně Kreml. Couráme a fotím- kostelíky, Car Pušku, Car Kolokol, prezidentskou zahradu, heliport, sjezdový palác KSS. Všude policajti, jak někdo jde mimo trasu nebo mimo přechod pro chodce, divoce pískají.

Asi ve 3h jdeme opět do podzemního obchoďáku na oběd, dávám si svinské maso po francouzku se sedláckým bramborem, salát a pivo, 650rublů. Čekáme, jestli se ozve Galina. Až v 6 večer jí tedy voláme jestli platí ten cirkus. Máme jet rychle na Květní bulvár, je to s přestupem. Orientujeme se už v pohodě a za 10min jsme tam. Metro tu jezdí v jednom kuse, každé dvě minuty jede vlak. Celkem je tu 12 tras a asi 200 zastávek.

Jdeme pro vstupenky do cirkusu a pro pití. U vstupu je opět rám a zase si vybrali mě. Tentokrát nůž nenašli a pouští mě. Vevnitř striktní zákaz focení a tak mám jen slona u vstupu a arénu před začátkem. Když jsem po zahájení představení viděl, jak vyvádějí partu Japončíků právě kvůli focení, nechávám toho a jen se dívám. Představení trvá něco přes 3h a je to k neporovnání s cirkusy u nás. I já, odpůrce cirkusů, jsem se bavil.

Po vystoupení už jedeme směr Jaroslavské nádraží pro bágly, kde doplácíme den úschovny. Ještě obchod a nákup domů. Je to honička metrem na stanici, odkud nám jede přibližovací vlak (elektroaeroport). O půl dvanácté kupujeme lístky na poslední spoj na letiště. Sedáme si a po chvilce jsme ve vagónu sami. Se Slávkem se nedá jet. DEN 24 Sobota 13.7.2013 Na letišti navštěvuju toalety, měním prádlo a beru si tričko se srpem a kladivem, co jsem koupil domů jako suvenýr. Klimbáme až do rána, na železných lavicích pěkně nastydnu. Část noci jsem si zalezl do kabiny pro VIP, jsou to boxy s gaučem a televizí. Kupodivu mě tam nechávají spát. Ráno necháme obalit bágly igelitem za 350Rub a jdeme se odbavit, asi v 9,30 procházíme pasovou kontrolou. Oficír kouká asi 2 minuty na můj vzhled, ale pustí mě. Nakupujeme za poslední rubly a čekáme na odlet. V 11,30 odlétáme a díky posunu přistáváme už ve12,15 v Brně.

červen – červenec 2013 autor: Jaroslav Kašpar