Tohle lidi hodně berou

Tohle lidi hodně berou Pavel Tomeš

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Heleně, Oliverovi a Adamovi Tobě

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS211155

Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš

Hej, spi nahej! M

ám rád recepty a rady, jak s minimálním úsilím udělat hod ně pro své zdraví. Proto mě nedávno zaujal článek jednoho internetového magazínu s titulkem Spěte nazí. Zhubnete. Tvrdilo se v něm, že noční nahota má blahodárný vliv na krevní oběh i na rege neraci pokožky, a ještě prý při tom spalujete spoustu kalorií. Přesto že normálně jsem odpůrcem redukčních diet, zhubnout ve spánku, doslova přes noc, se mi zdálo jako řešení, u kterého bych mohl při vřít oči. Večer jsem se vysvlékl a skočil plný očekávání pod peřinu. /3


Hej, spi nahej!

A opravdu to fungovalo! Už po několika minutách jsem cítil, jak se mi báječně prokrvuje pokožka. V celé své nahotě jsem pochopil, kolik mám v posteli drobků, a rychle jsem se dopracoval k téměř ze nové pravdě: Když na sobě nic nemáte, máte na sobě za chvíli úplně všechno. Třikrát za noc jsem vstával, abych postel vyluxoval, a tři krát to bylo úplně k ničemu. Nakonec jsem na vysavači odhodlaně zapnul turbovýkon a následující půlhodinu jsem trávil tím, že jsem se z vysavače snažil vydolovat trenky, které nasál. Přitom jsem si všiml, že moje nahá pokožka už zaznamenala výrazné změny. Přestože normálně celulitidou zas až tolik netrpím, měl jsem najednou na boku úplně pomerančovou kůži. Ukázalo se totiž, že si naše děti mou postel během dne zcela podrobily, mimo jiné i tím, že v ní uspořádaly oblastní přebor v loupání mandarinek. Také všechny ty pohřešované samolepky se Spidermanem, které po řád hledal náš starší syn, se našly. Samozřejmě na mně. Některé části mého těla tak při jejich odstraňování podstoupily v noci rozsáhlou a bolestivou depilaci. Usnul jsem na několik málo minut až těsně nad ránem a zdál se mi opravdu čarovně krásný sen, ve kterém jsem dostal k Vánocům pyžamo. Ale prostě to fungovalo. Už za první noc jsem shodil asi dvě kila a taky se mi hezky propadly tváře. Ráno mě v posteli objevila moje žena, která se právě vrátila z cest. „Ježišikriste, co se děje? Proč se tady válíš nahej?“ Podíval jsem se na ni a říkám: „Hubnu, ne...“ „Aha,“ řekla a podezíravě si mě měřila. „Proč na mě tak vejráš?“ „Máš na prdeli Spidermana.“ /4



Všechny čepice jsou už v Praze C

htěl jsem si jenom na začátku února koupit zimní čepici. Prošel jsem asi čtyři brněnské pobočky velkých oděvních řetězců a zjistil, co už dávno vím. Že ať se v nich vydáte kterýmkoliv směrem, pokaždé skončíte v podprsenkách. Abych nevypadal jako motovidlo, co neumí najít pánské oddělení, vždy se v podprsenkách jakoby nic chvíli zdržím a pár jich světácky promnu mezi prsty. „Hele, jestli hledáš pánský, tak to musíš do druhýho úplně doza du,“ vyhnal mě z podprsenek securiťák. Šel jsem do druhýho úplně dozadu a tam narazil na dveře s nápisem Nouzový východ. /5


Všechny čepice jsou už v Praze

Připadalo mi to od securiťáka celkem vtipné, ale pak jsem si všiml prodavačky. Nejdřív jsem myslel, že je to figurína, ale měla přece jen o něco prázdnější pohled. Podle toho jsem poznal, že jsem skutečně v pánském oddělení. Podíval jsem se na ni. Zírala na něco, co se nacházelo někde daleko za mnou. Hned jsem věděl, že nemá čepice ani náladu. „Prosím vás, vy nemáte pánské zimní čepice?“ Ušklíbla se, jako bych jí navrhl něco velmi nemravného. „Ne. Všechny čepice jsme už poslali do Prahy, pane.“ Zdálo se, že paní nemá zrovna pod čepicí. „Do Prahy? A proč jako?“ Nemohl jsem přijít na důvod tak zákeř né formy pragocentrismu. „Prosím vás, pane, my už teď dostáváme jarní kolekce. Zimní če pice jsme poslali zpátky do Prahy.“ „Aha. A myslíte, že ji ještě mimo Prahu někde seženu? Zimní če pici? Teďka v únoru?“ Prodavačka se kvůli mně bolestivě zamyslela. „Já myslím, že už to všichni poslali do Prahy.“ Bylo 5. února a všechny čepice byly v Praze. Na vánoční baňky v zářijových výlohách jsem si už zvykl, dokonce i na lednové výprode je, které startují v polovině prosince. Ale abych na začátku února mu sel pro zimní čepici jezdit do Prahy, to už mi připadá trochu na hlavu. Nedalo mi to. „A třeba plavky taky posíláte na začátku srpna do Prahy?“ „Ne.“ Vítězoslavně jsem se na ni podíval, ale zchladila mě: „Plavky nevedeme.“ /6



Praní z jedné a druhé kapsy

Ž

iju v moderní domácnosti, kde máme férově rozdělené role a domácí práce. Moje žena vaří a pere a já sleduju, jak se vy víjí mezinárodněpolitická situace. Ovšem zatímco já mám celkem přehled o tom, co se děje třeba na Blízkém východě, ona o tom, co se děje v naší pračce, často nic netuší. Moje žena totiž pere hodně a ráda, a hlavně všechno, co „se někde jen tak válelo“. Máme vztah plný vzájemné důvěry, takže mi zásadně, i když už jsem jí několikrát říkal, že by mi to vůbec nevadilo, nešacuje kapsy. Nikdy. /7



Klíče, cigarety, sirky, žvýkačky, propisky, faktury a vizitky pere moje žena na třicet. Občanku, řidičák, průkazku do knihovny, pla tební karty a miňonky na čtyřicet s předepírkou. Je to úplně jiný pocit, když otvíráte dveře čerstvě vypranými klíči nebo když vám po včerejším setkání s důležitým klientem zbude zářivě bílá vizit ka. Také musím říct, že i ten nejpřísnější dopravní policista oka mžitě roztaje, když se mu prokážete řidičákem s vůní čerstvě roz kvetlé louky. A naše děti zase patří mezi ty nejvzornější, do školky přicházejí pokaždé se dokonale vypranými klacíky, kameny, bon bóny a šneky. Moje žena se nebojí ani praní špinavých peněz. Hotovost, kterou nestihnu roztočit po večerech po hospodách, roztočí moje žena hned druhý den na dva tisíce otáček. (Opravářům platíme pouze tím, co z pračky vytáhnou, a ještě jim můžeme nechat slušné dýško.) Nej radši ze všeho ale pere papírové kapesníčky. A podobně jako za sta rých časů ženy při dlouhých zimních večerech společně draly peří a při tom si říkaly, co je nového, tak zase já s mými dvěma synky po každém takovém praní škubeme ze svetrů, mikin a černých triček drobné bílé kousíčky a radši už ani nic neříkáme. Navždy ve mně zůstane i vzpomínka na to ráno, kdy jsem ve skvělé náladě vstoupil do koupelny, kde naše výkonná pračka šla právě do finiše. Moje vycvičené ucho tehdy v jejím ohlušujícím řevu rozpoznalo pravidelné rány. „Něco zase mlátí v pračce. Neměl bych na to už někoho zavo lat?“ volal jsem rozverně na ženu, abych ji poškádlil, a ještě jsem se vlastnímu vtipu upřímně zasmál. Šacoval jsem to na klíče od skle pa nebo dvě padesátikačky. Humor mě ale rychle přešel, když jsem /8



zjistil, že na to nikoho nezavolám, ani kdybych chtěl, protože moje žena vložila do pračky bundu, ve které jsem měl telefon. Byla to ještě stará poctivá Nokia 6110, takže nakonec byla domlácená víc pračka než mobil. Telefon vypraný na čtyřicet byl jako nový, pročistila se mi hezky paměť i kontakty přístroje. Jen ze svých přátel jsem jejich telefonní čísla ždímal ještě asi měsíc.

/9



Američtí vědci v menze

Č

as od času oblétne svět zásadní zjištění amerických vědců. Američtí vědci zjistili, že se žralokům líbí death metal. Američtí vědci zjistili, že Mona Lisa měla vysoký cholesterol. Američtí vědci zjistili, že průměrná žena udrží tajemství 32 minut. Vždycky mě zajímalo, jak asi vypadá svět takových amerických vědců. Jistě nežijí ve zkostnatě lém akademickém prostředí a pouhý jejich rozhovor třeba na obědě v menze musí být opravdu vzrušující.

/10



„Ahoj Bille, dlouho jsme se neviděli!“ „Nazdar Stanley, jak se máš?“ „Tak dodělávám teď dizertačku.“ „Aha, a o co jde?“ „Snažím se zjistit, jestli se šneci na LSD dokážou vrátit zpět na místo, odkud byli přemístěni.“ „To zní zajímavě. Jak jsi daleko?“ „Tak to víš, jde to pomalu.“ „A co Jenny?“ „Moc se teď nevidíme. Vede v Bostonu Katedru průměrné ženy, specializuje se na průměrný sex. Nedávno ale se svým týmem podle všeho potvrdila O’Haryho domněnku.“ „O’Haryho domněnku! Tak to je něco! Takže ženy, které nepřed stírají orgasmus, opravdu mají lepší výsledky v sudoku?“ „Zatím tomu všechna data nasvědčují. Ale než s tím půjde ven, chce to ještě ověřit.“ „Jenny byla vždycky pečlivá. Pamatuju si ten důsledný poznám kový aparát v její diplomce Sadomasochistické praktiky u octomilek.“ „Víš co? Zvu tě na kafe.“ „No proč ne. Víš přece, že Johnův tým nedávno prokázal, že pití kávy snižuje pravděpodobnost rozvodu až o třicet procent.“ „No jo, John. Pokud jde o dosud neobjevené pozitivní účinky kávy, tabáku a čokolády, nenajdeš větší kapacitu. Nedávno vzbudil obrovský poprask svou prací, ve které prokázal, že čokoláda chutná líp, když si ji nejdřív vybalíš ze staniolu.“ „Ten to dotáhne ještě hodně daleko.“ „To si piš. Už dostal nabídku od ISVVDS ve Washingtonu!“ /11



„Od koho?“ „No přece od Institutu pro Studie Vyvracející Všechny Dosavad ní Studie.“ „Aha, no tak to je skvělé. Nevíš něco o Michaelovi?“ „Pracuje teď na univerzitě v Myšigenu ve výzkumných laborato řích. Dokázal, že myši, kterým založíš facebookový profil, mají sklon k depresím.“ „Michael byl vždy ambiciózní, už na škole se pokoušel naklono vat autistickou myš, která by uměla počítat karty při pokeru a ve tmě svítila.“ „A co vůbec ty, Bille?“ „Jedu příští týden do Paříže. Konečně jsme dostali grant na tu Monu Lisu.“ „No tak to gratuluju! Takže konečně zjistíte, jestli ráčkovala?“ „Nejen to, chceme udělat počítačový 3D model da Vinciho obra zu a definitivně potvrdit Georgeovu hypotézu, že má Mona Lisa na zádech batoh.“

/12



/13



Řemeslo má zlatý dno

Ř

íká se, že kominíci nosí štěstí. Já ale od jisté doby vím, že komi níci nosí taky sako a kravatu. Pozval jsem kdysi jednoho, aby mi před topnou sezonou zkontroloval komín, a když jsem mu ote vřel, stál ve dveřích elegantně oblečený muž. „Já su kominík,“ řekl. Nevěřícně jsem na něho koukal. Vypadal spíš jako právník ko miníka. „Ukažte mně, kde to máte napojený, ten komín,“ dodal netrpě livě.

/14


Tohle lidi hodně berou

Recommend Documents