Tohle lidi hodně berou Pavel Tomeš
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Heleně, Oliverovi a Adamovi Tobě
Hej, spi nahej! M
ám rád recepty a rady, jak s minimálním úsilím udělat hod ně pro své zdraví. Proto mě nedávno zaujal článek jednoho internetového magazínu s titulkem Spěte nazí. Zhubnete. Tvrdilo se v něm, že noční nahota má blahodárný vliv na krevní oběh i na rege neraci pokožky, a ještě prý při tom spalujete spoustu kalorií. Přesto že normálně jsem odpůrcem redukčních diet, zhubnout ve spánku, doslova přes noc, se mi zdálo jako řešení, u kterého bych mohl při vřít oči. Večer jsem se vysvlékl a skočil plný očekávání pod peřinu. /3
Hej, spi nahej!
A opravdu to fungovalo! Už po několika minutách jsem cítil, jak se mi báječně prokrvuje pokožka. V celé své nahotě jsem pochopil, kolik mám v posteli drobků, a rychle jsem se dopracoval k téměř ze nové pravdě: Když na sobě nic nemáte, máte na sobě za chvíli úplně všechno. Třikrát za noc jsem vstával, abych postel vyluxoval, a tři krát to bylo úplně k ničemu. Nakonec jsem na vysavači odhodlaně zapnul turbovýkon a následující půlhodinu jsem trávil tím, že jsem se z vysavače snažil vydolovat trenky, které nasál. Přitom jsem si všiml, že moje nahá pokožka už zaznamenala výrazné změny. Přestože normálně celulitidou zas až tolik netrpím, měl jsem najednou na boku úplně pomerančovou kůži. Ukázalo se totiž, že si naše děti mou postel během dne zcela podrobily, mimo jiné i tím, že v ní uspořádaly oblastní přebor v loupání mandarinek. Také všechny ty pohřešované samolepky se Spidermanem, které po řád hledal náš starší syn, se našly. Samozřejmě na mně. Některé části mého těla tak při jejich odstraňování podstoupily v noci rozsáhlou a bolestivou depilaci. Usnul jsem na několik málo minut až těsně nad ránem a zdál se mi opravdu čarovně krásný sen, ve kterém jsem dostal k Vánocům pyžamo. Ale prostě to fungovalo. Už za první noc jsem shodil asi dvě kila a taky se mi hezky propadly tváře. Ráno mě v posteli objevila moje žena, která se právě vrátila z cest. „Ježišikriste, co se děje? Proč se tady válíš nahej?“ Podíval jsem se na ni a říkám: „Hubnu, ne...“ „Aha,“ řekla a podezíravě si mě měřila. „Proč na mě tak vejráš?“ „Máš na prdeli Spidermana.“ /4
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Všechny čepice jsou už v Praze C
htěl jsem si jenom na začátku února koupit zimní čepici. Prošel jsem asi čtyři brněnské pobočky velkých oděvních řetězců a zjistil, co už dávno vím. Že ať se v nich vydáte kterýmkoliv směrem, pokaždé skončíte v podprsenkách. Abych nevypadal jako motovidlo, co neumí najít pánské oddělení, vždy se v podprsenkách jakoby nic chvíli zdržím a pár jich světácky promnu mezi prsty. „Hele, jestli hledáš pánský, tak to musíš do druhýho úplně doza du,“ vyhnal mě z podprsenek securiťák. Šel jsem do druhýho úplně dozadu a tam narazil na dveře s nápisem Nouzový východ. /5
Všechny čepice jsou už v Praze
Připadalo mi to od securiťáka celkem vtipné, ale pak jsem si všiml prodavačky. Nejdřív jsem myslel, že je to figurína, ale měla přece jen o něco prázdnější pohled. Podle toho jsem poznal, že jsem skutečně v pánském oddělení. Podíval jsem se na ni. Zírala na něco, co se nacházelo někde daleko za mnou. Hned jsem věděl, že nemá čepice ani náladu. „Prosím vás, vy nemáte pánské zimní čepice?“ Ušklíbla se, jako bych jí navrhl něco velmi nemravného. „Ne. Všechny čepice jsme už poslali do Prahy, pane.“ Zdálo se, že paní nemá zrovna pod čepicí. „Do Prahy? A proč jako?“ Nemohl jsem přijít na důvod tak zákeř né formy pragocentrismu. „Prosím vás, pane, my už teď dostáváme jarní kolekce. Zimní če pice jsme poslali zpátky do Prahy.“ „Aha. A myslíte, že ji ještě mimo Prahu někde seženu? Zimní če pici? Teďka v únoru?“ Prodavačka se kvůli mně bolestivě zamyslela. „Já myslím, že už to všichni poslali do Prahy.“ Bylo 5. února a všechny čepice byly v Praze. Na vánoční baňky v zářijových výlohách jsem si už zvykl, dokonce i na lednové výprode je, které startují v polovině prosince. Ale abych na začátku února mu sel pro zimní čepici jezdit do Prahy, to už mi připadá trochu na hlavu. Nedalo mi to. „A třeba plavky taky posíláte na začátku srpna do Prahy?“ „Ne.“ Vítězoslavně jsem se na ni podíval, ale zchladila mě: „Plavky nevedeme.“ /6
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Praní z jedné a druhé kapsy
Ž
iju v moderní domácnosti, kde máme férově rozdělené role a domácí práce. Moje žena vaří a pere a já sleduju, jak se vy víjí mezinárodněpolitická situace. Ovšem zatímco já mám celkem přehled o tom, co se děje třeba na Blízkém východě, ona o tom, co se děje v naší pračce, často nic netuší. Moje žena totiž pere hodně a ráda, a hlavně všechno, co „se někde jen tak válelo“. Máme vztah plný vzájemné důvěry, takže mi zásadně, i když už jsem jí několikrát říkal, že by mi to vůbec nevadilo, nešacuje kapsy. Nikdy. /7
Praní z jedné a druhé kapsy
Klíče, cigarety, sirky, žvýkačky, propisky, faktury a vizitky pere moje žena na třicet. Občanku, řidičák, průkazku do knihovny, pla tební karty a miňonky na čtyřicet s předepírkou. Je to úplně jiný pocit, když otvíráte dveře čerstvě vypranými klíči nebo když vám po včerejším setkání s důležitým klientem zbude zářivě bílá vizit ka. Také musím říct, že i ten nejpřísnější dopravní policista oka mžitě roztaje, když se mu prokážete řidičákem s vůní čerstvě roz kvetlé louky. A naše děti zase patří mezi ty nejvzornější, do školky přicházejí pokaždé se dokonale vypranými klacíky, kameny, bon bóny a šneky. Moje žena se nebojí ani praní špinavých peněz. Hotovost, kterou nestihnu roztočit po večerech po hospodách, roztočí moje žena hned druhý den na dva tisíce otáček. (Opravářům platíme pouze tím, co z pračky vytáhnou, a ještě jim můžeme nechat slušné dýško.) Nej radši ze všeho ale pere papírové kapesníčky. A podobně jako za sta rých časů ženy při dlouhých zimních večerech společně draly peří a při tom si říkaly, co je nového, tak zase já s mými dvěma synky po každém takovém praní škubeme ze svetrů, mikin a černých triček drobné bílé kousíčky a radši už ani nic neříkáme. Navždy ve mně zůstane i vzpomínka na to ráno, kdy jsem ve skvělé náladě vstoupil do koupelny, kde naše výkonná pračka šla právě do finiše. Moje vycvičené ucho tehdy v jejím ohlušujícím řevu rozpoznalo pravidelné rány. „Něco zase mlátí v pračce. Neměl bych na to už někoho zavo lat?“ volal jsem rozverně na ženu, abych ji poškádlil, a ještě jsem se vlastnímu vtipu upřímně zasmál. Šacoval jsem to na klíče od skle pa nebo dvě padesátikačky. Humor mě ale rychle přešel, když jsem /8
Praní z jedné a druhé kapsy
zjistil, že na to nikoho nezavolám, ani kdybych chtěl, protože moje žena vložila do pračky bundu, ve které jsem měl telefon. Byla to ještě stará poctivá Nokia 6110, takže nakonec byla domlácená víc pračka než mobil. Telefon vypraný na čtyřicet byl jako nový, pročistila se mi hezky paměť i kontakty přístroje. Jen ze svých přátel jsem jejich telefonní čísla ždímal ještě asi měsíc.
/9
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Američtí vědci v menze
Č
as od času oblétne svět zásadní zjištění amerických vědců. Američtí vědci zjistili, že se žralokům líbí death metal. Američtí vědci zjistili, že Mona Lisa měla vysoký cholesterol. Američtí vědci zjistili, že průměrná žena udrží tajemství 32 minut. Vždycky mě zajímalo, jak asi vypadá svět takových amerických vědců. Jistě nežijí ve zkostnatě lém akademickém prostředí a pouhý jejich rozhovor třeba na obědě v menze musí být opravdu vzrušující.
/10
Američtí vědci v menze
„Ahoj Bille, dlouho jsme se neviděli!“ „Nazdar Stanley, jak se máš?“ „Tak dodělávám teď dizertačku.“ „Aha, a o co jde?“ „Snažím se zjistit, jestli se šneci na LSD dokážou vrátit zpět na místo, odkud byli přemístěni.“ „To zní zajímavě. Jak jsi daleko?“ „Tak to víš, jde to pomalu.“ „A co Jenny?“ „Moc se teď nevidíme. Vede v Bostonu Katedru průměrné ženy, specializuje se na průměrný sex. Nedávno ale se svým týmem podle všeho potvrdila O’Haryho domněnku.“ „O’Haryho domněnku! Tak to je něco! Takže ženy, které nepřed stírají orgasmus, opravdu mají lepší výsledky v sudoku?“ „Zatím tomu všechna data nasvědčují. Ale než s tím půjde ven, chce to ještě ověřit.“ „Jenny byla vždycky pečlivá. Pamatuju si ten důsledný poznám kový aparát v její diplomce Sadomasochistické praktiky u octomilek.“ „Víš co? Zvu tě na kafe.“ „No proč ne. Víš přece, že Johnův tým nedávno prokázal, že pití kávy snižuje pravděpodobnost rozvodu až o třicet procent.“ „No jo, John. Pokud jde o dosud neobjevené pozitivní účinky kávy, tabáku a čokolády, nenajdeš větší kapacitu. Nedávno vzbudil obrovský poprask svou prací, ve které prokázal, že čokoláda chutná líp, když si ji nejdřív vybalíš ze staniolu.“ „Ten to dotáhne ještě hodně daleko.“ „To si piš. Už dostal nabídku od ISVVDS ve Washingtonu!“ /11
Američtí vědci v menze
Američtí vědci v menze
„Od koho?“ „No přece od Institutu pro Studie Vyvracející Všechny Dosavad ní Studie.“ „Aha, no tak to je skvělé. Nevíš něco o Michaelovi?“ „Pracuje teď na univerzitě v Myšigenu ve výzkumných laborato řích. Dokázal, že myši, kterým založíš facebookový profil, mají sklon k depresím.“ „Michael byl vždy ambiciózní, už na škole se pokoušel naklono vat autistickou myš, která by uměla počítat karty při pokeru a ve tmě svítila.“ „A co vůbec ty, Bille?“ „Jedu příští týden do Paříže. Konečně jsme dostali grant na tu Monu Lisu.“ „No tak to gratuluju! Takže konečně zjistíte, jestli ráčkovala?“ „Nejen to, chceme udělat počítačový 3D model da Vinciho obra zu a definitivně potvrdit Georgeovu hypotézu, že má Mona Lisa na zádech batoh.“
/12
/13
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Můj soused Copperfield
M
édia přinesla zprávu, že slavnému kouzelníku a iluzionistovi Davidu Copperfieldovi se v jeho bytě na Manhattanu poda řil opravdu parádní kousek. Nechal zmizet všechnu vodu ze svého bazénu. A vytopil třicet pater pod sebou. Prý to byla závada na čer padle, ale tomu v domě, kde bydlí DAVID COPPERFIELD, věří asi jen málokdo. Myslím, že není úplně jednoduché mít takového souseda. Jistě, je to muž, který nechal zmizet sochu Svobody, prošel Čínskou zdí,
/50
Můj soused Copperfield
unikl z cely v Alcatrazu, ze svěrací kazajky, nechal mizet věci, kte ré se pak objevovaly na nečekaných místech, nechal poletovat mezi užaslými diváky kapesník nebo nad jejich hlavami poletoval sám. Takhle ho zná celý svět. Dosud nezveřejněná výpověď jeho domov nice ale ukazuje tuhle superstar magie v poněkud jiném světle. „Jaký je to bydlet s Copperfieldem v jednom baráku? Jedním slo vem strašný, to vám řeknu rovnou, ztratila jsem o tomhle člověku veškerý iluze. Podívejte, já mám taky smysl pro legrácky, takže když jsem poprvé našla ve svým domácím trezoru jeho špinavý ponožky, taky jsem se zasmála a říkala si, hergot, jak to ten holomek udělal, ale víte, prostě po jistý době to fakt přestane být vtipný. Taky si věč ně zapomíná klíče a pak nám tady prochází zdima. Podívejte se, jak je tady všude omlácená omítka, a tady dokonce vyrvaná elektrika ze zdi. Já mu říkám, Davide, tohle nejsou žádný laciný čínský zdi, to jsou nosný zdi, to není sranda! Ale on se jen usměje a začne si vytahovat stodolarovky z ucha, jakože mi zaplatí měsíční nájem a zálohu na energie. Myslí si, bůhvíjak není kouzelnej, ale mně to teda připadne fakt nechutný, já už jsem mu říkala několikrát, ať mi to platí radši pře vodem na účet. No ale to víte, to by nebyla taková švanda, kdyby se mi ty peníze, až je večer budu počítat, zase nevznítily a nepřipálily mi trvalou, že jo. Pak mě potká na schodech a dá mi puget růží na usmířenou, ze kterýho vyletí hejno holubic. Lítá to tady pak dva dny po baráku, všechno pokaděný, a kdo to asi uklízí? No kdo? No pan velkej kouzelník asi ne, že jo? Jako by nestačilo, že tady po baráku furt poletujou nějaký kapesníky, většinou posmrkaný. Mimochodem mi nule se všechny ty holubice postupně umlátily vo ty skleněný dveře dole, poslední jsem našla zapíchnutou ve schránce na dopisy. A když /51
Můj soused Copperfield
to nejsou holubice, tak si aspoň přímo před váma zničehonic z nosu vytáhne holuba, to je taky moc pěknej pohled. No jo, mikromagie, to je jeho, pořád s tím někoho otravuje, potkat Copperfielda na chodbě, to je vážně za trest. Nechá třeba něco zmizet a pak se to jako objeví na nějakým nečekaným místě. Takhle nechal tře ba zmizet rolexky mladýho Smithe z dvaatřicátýho patra, který se na konec objevily… No schválně, to byste neuhádli. Ve frcu tady za rohem! Nejhorší ze všeho je ale jet s Copperfieldem ve výtahu. Vždycky se připlácne zádama na strop, vykulí ty svoje kukadla a začne řvát, že se výtah utrhl a padáme. Fakt strašná sranda. Bydlím ve 34. patře, ale než jet s Copperfieldem výtahem, to jdu radši pěšky po schodech, to vám řeknu. Tady už výtahem kvůli Copperfieldovi vlastně nejezdí ni kdo. Jenže ani na schodech si nemůže být člověk úplně jistej. Jednou jsem šla domů, normálně po schodech nahoru. Jdu, jdu, a najednou jsem došla do sklepa. Už tam stepovala půlka baráku. Nevím, jak to udělal, asi nějaký zrcadla nebo optickej klam, to je jedno, ale tohle je tady furt. Pozvali jsme ho po tomhle na schůzi domovního výboru
/52
Můj soused Copperfield
a tam jsme ho pěkně klepli přes prsty, řekli jsme mu, že takhle to dál nejde. Ale pán byl nad věcí, celou dobu tam levitoval a usmíval se. To už mi trochu povolily nervy a řekla jsem mu, že by se už konečně měl vrátit nohama na zem, jestli jako nechápe, že už ho má celej barák plný zuby. A von se na nás podíval tím svým psím pohledem a řekl, že prej mu křivdíme, že by se pro tenhle barák třeba rozpůlil. No a taky že jo! Stará Johnsonová z toho měla málem smrt. To už mě tak dožralo, že jsem jedný tý jeho půlce řekla, že by mís to těch kravin se zrcadlama na schodech mohl ty schody jednou třeba taky umýt, že jsou to společný prostory. A že už mě opravdu nebaví, jak pokaždé, když mu na domovní nástěnku vypíšu službu, tak se z toho rozpisu začne kouřit a okamžitě se to přepíše na někoho jinýho z bará ku. ‚Umýt schody?‘ ptal se mě tehdy jak zhypnotizovanej. Copak jsem mohla vědět, že to vezme doslova? No a druhej den se to stalo. Prej zá vada na čerpadle, pche, to určitě! Podívejte, já si zkrátka myslím, že je to magor. Měli by mu dát svěrací kazajku a někam ho zavřít. No jo, ale k čemu by to bylo? Za dvě hodiny bysme ho tady měli zase zpátky!“
/53
Tohle lidi hodně berou, Pavel Tomeš
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem P
atřím mezi muže, kteří se snaží mít v životě trochu náskok, tak že pravidelně čtu články určené ženám. Většinou na webech, jako je Ona Dnes nebo Žena a život. Věnuji velkou pozornost hlav ně těm, kde ženy radí ženám, jak mluvit s muži. Vyplývá z nich, že komunikace s mužem je velmi důležitá, ale zároveň velice obtížná. A proto redaktorky těchto magazínů nabízejí ženám rychlokurzy, jak se s mužem dorozumět a přimět ho k požadovaným úkonům.
/60
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem
Nedávno jsem tak například narazil na článek Psychika muže a holuba je podobná. Vsaďte na odměny, radí odborník. V něm se kupo divu skutečně srovnávají mentální pochody muže a holuba a nutno říct, že holub z toho vychází o něco líp. Muži v tomto článku soutěží i s jinými zvířátky. Zaujala mě například věta Lachtana taky nenaučíte zdravit tím, že ho budete sekýrovat. Nejdůsledněji se do návodu, jak úspěšně navázat kontakt, pustila autorka článku Jak mluvit s muži? Jako s dětmi. Rozhodla se poměrně podrobně rozebrat modelovou situaci, kdy žena potře buje svému muži citlivě sdělit fakt, že protéká záchod. Její návod obsahuje spoustu na sebe navazujících kroků a je plný konkrét ních rad, jak najít vhodný moment nebo jak nenápadně vzniklý problém naznačit (Četla jsem, miláčku, že voda má zase podražit.). Rozhodně užitečná je následující univerzální rada pro komunika ci s mužem: Mluvte v krátkých větách, vyhněte se souvětím. Vyhněte se souvětím! Tak tohle musí ocenit každý lachtan. Zvlášť když je připojen i vyčerpávající výčet žánrů, kterým by se měla žena v komunikaci s mužem vyhnout. Hlavně pozor na komunikační zlozvyky, jako jsou: všetečné otázky, sarkasmus, rozkazy, obviňování, mučednické výlevy, výhrůžky, přednášky… (Tady si chvilku odpočiňte, protože jsme teprve v půlce.) … moralizování, srovnávání, nadávání, posmívání, varování a… – a to je obzvláště zákeřný komunikační zlozvyk – … proroctví. No tak myslím, že kdyby se ženy zbavily všech těchto komuni kačních zlozvyků, přestaly by nejspíš úplně mluvit. /61
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem
Když nedojde k požadované akci a záchod pořád protéká, měly by prý ženy dát muži vybrat. Mohou zvolit větu, která, myslím, ne nechá chladným snad žádného chlapa: Miláčku, uděláme si dnes hezký večer, nebo budeme poslouchat ten otravný zvuk protékajícího záchodu? Když všechno selže a záchod nadále protéká, autorka článku na vrhuje poslední možnost. Přidělat na záchod cedulku s následujícím textem: PROSÍM, UDĚLEJ SE MNOU NĚCO, AŤ UŽ NEPROTÉKÁM! Když na muže začne mluvit jeho vlastní hajzl, něco se v něm zlo mí a ten zaseklý plovák v nádrži na vodu narovná. Mnohem drsnější než všechny články o komunikaci dohroma dy je ale vždy následná diskuze pod článkem, kde dochází k výměně zkušeností žen, pokud jde o dorozumívací techniky s mužem. Ty dis kuze vypadají zhruba následovně: Katka 123 Díky za super článek. No jo, je to s nima prostě náročný. gfgf Někde jsem četla, že chlapi uvažují podobně jako vrabec. Toho taky prej nemá smysl sekýrovat, aby něco udělal. gfgf Odpovídá jí Milena. Její příspěvek je půvabný tím, že nepřesahu je mentální úroveň stejnojmenné čokoládové tyčinky. Milena Ahojky, holky. gggg Tohle vypadá na fajn drbárnu. gggg ggg My máme s přítelem moc pěkný vztah. Když mluvím, přítel rozumí skoro všecko. Hlavně nesmím říkat blbosti. To se pak naštve a jde pryč. f /62
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem
Hanka05 No, zato ten můj, ten nerozumí ničemu. Ten není schopnej pobrat ani větu „Vadí mi, že nám tvoje matka neustále leze do pošty“. fff Janička Mlsná Květinka Ten můj někdy překvapí. Občas přijde sám a NORMÁLNĚ mluví. Když na něho ale začnu mluvit já, většinou usne. f Hanka05 Ten můj je v komatu furt… Milena Hani, sem četla, a byl to i film, že na lidi v komatu musíš mluvit, oni to slyší!!!! No tak s ním pořád mluv! gg Dřív nebo později ti odpoví!!! Dřív nebo později se spíš do diskuze vloží nějaká zastánkyně starých pořádků, která už několik let nemůže najít nejen chlapa, ale podle všeho ani klávesu Caps Lock, kterou před lety v rozrušení stiskla na internetové seznamce: Marie Jakubcová, roz. Novotná NEJHORŠÍ JE, ŽE SE DNESKA CHCE, ABY ŽENSKÁ BYLA CHLAP A CHLAP ŽENSKÁ, A PAK JSOU VŠUDE SAMÍ TEPLOUŠI!!!!!!!!!!!!!!!! A téměř vždy se do podobných diskuzí nakonec zapojí i ně jaký chlap. Už to, že jde o muže, který se zdržuje na podobných stránkách, znamená, že ve vztahu k ženám tahá za kratší konec. /63
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem
Mluv s ním. Ale ne jako s debilem
Drsňák 007 Čtu tady ty vaše výlevy plný dementních smajlíků a je to FAKT na po-bli-tí. Děláte z chlapů úplný debili! Máte plnou hubu komunikace, ale uniká vám to podstatný. Jste fakt takový slepice, že si myslíte, že souložit s jednou ženskou třeba 30 let je normální? Janička Mlsná Květinka Drsňáku, nebuď prosím arogantní. Navíc myslím, že to druhé „i“ ve slově debili by mělo být spíše tvrdé, ne? g Vždycky se to pak zvrhne v nekonečné hádky o tom, kde je místo chlapa a kde místo ženy, ze kterých vyplyne, že ta místa neleží na jedné planetě. Drsňák 007 Už se proberte! Chlap má ve společnosti i v přírodě přece pořád ty samý úkoly: lovit mamuta, bránit svoji zem, chránit rodinu, stavět domy, silnice, být vynálezcem… Ale vy z něj prostě uděláte komunikativního poseroutku v domácnosti a svět se zhroutí!! Z odpovědi Katky 123 je jasné, že tenhle boj nemůže žádný chlap nikdy vykomunikovat: Katka 123 Zajímalo by mne, co jsi dosud vynalezl… No a jak vypadají naše silnice, to snad víme všichni, že!
/64
/65