Tkáně Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Tkáně
➲
➲
1) 2) 3) 4)
jsou tvořeny biliony buněk stejného původu a tvaru a specializují se na výkon jedné hlavní funkce Stavba orgánů – podíl různých typů tkání, jedna má ale rozhodující význam Tkáň výstelková Tkáň pojivová Tkáň svalová Tkáň nervová
1) Tkáň výstelková - EPITEL
➲ ➲ ➲ ➲
(1)
Tkáň rozložená do plochy + malé množství mezibuněčné hmoty Struktura je dána funkcí epitelu – mechanická, sekreční, resorpční … Buňky nasedají na bazální membránu, která jej odděluje od ostatních tkání Většinou neobsahuje cévy – výživa difúzí
1) Tkáň výstelková - EPITEL
(2)
A) Dle vrstev: ➲ Jednovrstevný – jedna vrstva buněk epitelu ➲ Dle tvaru buněk se dělí na: a) Jednovrstevný plochý (dlaždicový) – buňky ve ●
tvaru dlaždic ⇒ nejčastěji vystýlá dutinu břišní a hrudní
c) Jednovrstevný válcový (cylindrický) – tvar ●
hranolů, jádro u všech ve stejné výšce ⇒ vystýlá žaludek, tenké a tlusté střevo (vstřebávací funkce + mikroklky – zvětšují jeho povrch). S řasinkami = výstelka vejcovodu a dělohy
1) Tkáň výstelková - EPITEL
(3)
Jednovrstevný cylindrický Jednovrstevný dlaždicový
Jednovrstevný kubický
1) Tkáň výstelková - EPITEL
(4)
c) Jednovrstevný krychlový (kubický) – např. na povrchu vaječníků = zárodečný epitel d) Jednovrstevný víceřadý – jedna vrstva, ale buňky různě vysoké, jádra v různých rovinách ● ⇒ dýchací cesty, mužská uretra ➲ ➲
Mnohovrstevný – 2 a více vrstev Dle tvaru buněk se dělí na: a) Mnohovrstevný dlaždicový – vrstvy různě vysoké, směrem k povrchu se zplošťuje ● ⇒ vystýlá GIT od rtů po žaludek ●
⇒ zrohovatělá forma = pokožka
1) Tkáň výstelková - EPITEL
(5)
b) Mnohovrstevný cylindrický – na přechodu růz●
ných zón epitelu ⇒ spojivka oka, velké vývody některých žláz
c) Mnohovrstevný přechodný – několik vrstev bu●
něk stejné velikosti. Reaguje na objemové změny orgánu – natažením se silně oploští ⇒ výstelka močových cest
B) Dle funkce: ➲ Epitel krycí – chrání tkáně proti mechanickým a tepelným vlivům ●
⇒ zrohovatělý epitel pokožky
1) Tkáň výstelková - EPITEL mnohovrstevný
(6)
1) Tkáň výstelková - EPITEL ➲
(7)
Epitel žlázový – podkladem pro žlázy
produkující různé látky – viz. dále ➲ Epitel resorpční – vstřebávání látek do krve ●
➲
⇒ střevní epitel
Epitel smyslový – zprostředkuje přenos nervových vzruchů (chemické x fyzikální podněty) ●
➲
⇒ epitel čichový, chuťový, buňky sítnice (čípky, tyčinky)
Epitel zárodečný – složka varlete a vaječníku ●
⇒ jeho proliferace → produkce pohlavních buněk Žlázový epitel
http://www.sci.muni.cz/ptacek/HISTOLOGIE2.htm#resorbcn
Žlázový epitel ➲ ● ● ●
➲ ● ● ● ●
(1)
Vylučují Exkrety - žlázy exkretorické (exokrinní) – odpadové látky – moč, pot ... Sekrety – žlázy sekretorické (exokrinní) – látky pro tělo potřebné – žaludeční šťávy … Inkrety – žlázy inkretorické (endokrinní) – hormony
Schopnost epitelu vchlípit se pod jiný epitel a vytvořit žlázky různého tvaru a funkce Trubičkovité (tubulózní) – potní žlázy, střevní Váčkovité (alveolární) – mléčná žláza, prostata Smíšené (tubuloalveolární) – žlázy DC, slinné Rozvětvené – tubulózní nebo alveolární nebo tubuloalveolární
Žlázový epitel ➲ ●
➲ ●
(2)
Žlázy inkretorické = endokrinní = s vnitřní sekrecí Nemají vývod, inkrety přecházejí přímo do krve
Žlázy sekretorické a exkretorické = exokrinní = s vnější sekrecí Mají vývod – ven z těla, do dutého orgánu
2) Tkáň pojivová
(1)
Propojuje různé útvary v těle, dělá oporu měkkým částem těla a metabolická funkce ➲ Buňky nenaléhají těsně na sebe → velké množství mimobuněčné hmoty, kde jsou uloženy vláknité struktury (FIBRILY) ➲ FIBRILY: 1) KOLAGENNÍ – bílkovina „kolagen“ ➲
● ●
Ohebná a pevná na tah Varem pod tlakem klihovatí
2) Tkáň pojivová
(2)
2) RETIKULÁRNÍ – síťové uspořádání a podobá se vlastnostmi kolagenním fibrilům ● ●
Jen v určitých pojivech Okolí drobných cév, svalových a nervových vláken, tukové buňky
4) ELASTICKÉ – dlouhé a tenké, často se větví, jsou silně protažitelné, nerozpustná bílkovina „elastin“ ● ●
Trhají se až natažením větším než je polovina jejich délky Není-li tah, vrátí se do původní polohy
2) Tkáň pojivová
(3)
Dle typu buněk a struktury mezibunečné hmoty 3 základní typy pojiva: A) Vazivová tkáň – VAZIVO C) Chrupavčitá tkáň - CHRUPAVKA E) Kostní tkáň – KOST ➲
2) Tkáň pojivová
(4)
A) VAZIVO ➲ ➲
= tela fibrosa Základem fibrocyty – rozvětvené vzájemně spojené cytoplazmatickými výběžky – buňky fixní ●
+ buňky volné = histiocyty, lymfocyty, plazmatické buňky ....
Mezibuněčná hmota = koloidní roztok vzniklý činností fibroblastů ➲ Fibrily a) Tuhé vazivo – elastické nebo kolagenní fibrily ➲
● ● ●
Tuhé kolagenní = stříbřitě bílé Fibrily položené dle směru tlaku ⇒ šlachy, vazy, kloubní pouzdra
2) Tkáň pojivová
(5)
A) VAZIVO ● ● ●
Tuhé elastické = nažloutlá barva Dokonale pružné ⇒ mezi oblouky obratlů
b) Řídké vazivo (vmezeřené = intersticiální) – nejrozšířenější typ. Velmi měkké a tažné ● ●
Obklopuje některé orgány (jícen) Tvoří skluzné plochy – tam, kde jednotlivé struktury po sobě kloužou – v a kolem svalu
c) Síťovité vazivo (retikulární) – prostorová síť hvězdicových buněk ● ⇒ kostní dřeň, slezina ...
2) Tkáň pojivová
(6)
A) VAZIVO d) Tukové vazivo – tukové buňky vyplněné kapkami tuku ● ⇒ pod kůží, kolem ledvin, plosky nohy ... f) Lymfoidní vazivo – síť jemných retikulárních buněk. Oka sítí vyplněna lymfocyty ●
Základ mízních uzlin
Tuková tkáň
2) Tkáň pojivová
(7)
B) CHRUPAVKA ➲ ➲
= cartilago Bezcévná podpůrná pojivová tkáň – výživa prolínáním z kosti a z perichondria ●
Perichondrium (ochrustavice) – cévnatá vazivová blanka, kryje chrupavku (mimo kloubní chrupavku)
Špatná regenerační schopnost !!! ➲ Chondrocyty + mezibuněčná hmota (chondromukoid) + vazivové fibrily (kolagenní, elastické) ➲ Podle toho → 3 typy chrupavky: a) Hyalinní (sklovitá) b) Elastická c) Fibrózní (vazivová) ➲
Chondrocyt
http://www.stockphotos.cz/image.php? img_id=9166309&img_type=1
2) Tkáň pojivová
(8)
B) CHRUPAVKA a) Hyalinní (sklovitá) chrupavka ●
Sklovitý vzhled, bělavá barva, je tvrdá a křehká Mezibuněčná hmota = jemné kolagenní fibrily
●
⇒ během vývoje = všechny kosti
●
⇒ v dospělosti – kloubní a žeberní chrupavky, dýchací cesty, skelet nosu
●
c) Elastická chrupavka ● ● ●
Nažloutlá barva, pružná Mezibuněčná hmota = elastické fibrily převažují nad kolagenními ⇒ ušní boltec, epiglottis
2) Tkáň pojivová
(9)
B) CHRUPAVKA c) Fibrózní (vazivová) chrupavka ● ● ●
Matně bílá, neprůhledná, odolná tlaku a tahu Mezibuněčná hmota = hustá síť kolagenních fibril
⇒ meziobratlové destičky, nitrokloubní destičky, symfýza hyalinní chrupavka elastická chrupavka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Chrupavka
http://www.google.cz/imgres
2) Tkáň pojivová
(10)
C) KOST ➲ ➲ ➲
➲
= os Nejtvrdší pojivo, kostra obratlovců Osteocyty – bohatě rozvětvené a spojené do sítě, výběžky probíhají v kanálcích základní hmoty ● Osteoblasty – mladá aktivní forma – produkují prekurzory základní kostní hmoty, uvíznou v ní a změní se na osteocyt. Reaktivace je možná Základní hmota: ●
Organická (osein) – kolagenní fibrily. Zaručuje mladé kosti pružnost a ohebnost
2) Tkáň pojivová
(11)
C) KOST ● ●
Anorganická – soli vápníku, fosforu a flouoru. Zaručuje pevnost a tvrdost Poměr organické a anorganické složky = 25-40% : 60-75% ● ●
●
Má pravidelnou stavbu ve vrstvách (lamely) = lamelózní kost ● ●
●
Novorozenec – větší podíl organické Stáří – poměr ve prospěch anorganické – kost je tvrdší, ale lomivější a křehčí
Lamely kolem cévních kanálků V dutinách mezi lamelami osteocyty
OSTEON (Haversův systém) = soubor lamel a osteocytů kolem jednoho cévního kanálku
2) Tkáň pojivová
(12)
C) KOST 2 druhy kostí: 1) Kompaktní (hutná) = substantia compacta ➲
● ●
●
Povrchová vrstva Růstová aktivita a výborná, zejména v mládí, regenerační schopnost ⇒ diafýzy dlouhých kostí
2) Spongiózní (houbovitá) = substantia spongiosa ● Trámčitý charakter, je uvnitř kosti ●
●
⇒ na epifýzách dlouhých kostí, u plochých mezi 2 vrstvami kompakty
Architektonika kosti = speciální úprava vzhledem k zátěži
2) Tkáň pojivová
(13)
C) KOST ➲
Cavitas medullaris (dutina dřeňová) ●
Uvnitř kosti a obsahuje medullu ossium (kostní dřeň) ● ● ● ●
➲
Osteogenní – provází růst a vývoj kostí Hematogenní - „červená“ - krvetvorná (ERY, LEUKO,TROM) Tuková - „žlutá“ Stařecká - „šedá“ želatinozní
Periost ● ● ●
Tenký vazivový obal na povrchu kosti Bohatě vaskularizovaný a inervovaný Fixace pomocí Sharpeyových vláken
2) Tkáň pojivová C) KOST
(14)
3) Tkáň svalová
(1)
Základní funkcí je umožnění pohybu – celého organismu i jednotlivých částí samostatně ➲ Kontraktilita = stažlivost – díky nitkovitým útvarům v protoplazmě buněk – MYOFIBRILA ➲ Dle uložení myofibril: A) Hladká svalová tkáň C) Příčně pruhovaná svalová tkáň E) Srdeční svalová tkáň ➲
3) Tkáň svalová
(2)
A) HLADKÁ
➲ ➲ ➲
= útrobní Z podlouhlých, vřetenovitých buněk, jednojaderné, navzájem spojené jemným vazivem Myofibrily ● ● ● ● ●
Jemná rovnoběžná vlákénka Smrštění je pomalé a dlouhotrvající, rytmická, kontrakcí se zkracuje celá buňka Podnět ke kontrakci je nervový, hormonální, místní změny Nepodléhá vlastní vůli – vegetativní NS ⇒ stěna žaludku, střev, močového měchýře, cévy ...
3) Tkáň svalová
(3)
B) PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ
➲ ➲
= kosterní Základní komponentou jsou mnohojaderná svalová vlákna ● ●
Sarkolema – tužší obal na povrchu vláken Vlákna obsahují příčně pruhované myofibrily ●
●
Pravidelně se střídající tmavší (dvojlomné = anizotropní) a světlejší (jednolomné = izotropní) úseky
Myofilamenta – drobnější než myofibrila → bílkovinné povahy ● ● ●
Aktin – v izotropním úseku Myosin – v anizotropním úseku Tropomyosin – spojuje aktinová vlákna
3) Tkáň svalová
(4)
B) PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ ➲
Fce myofibril = pohyb aktinových vláken podél myosinových vláken ● ●
➲
Délka izotropního úseku se zmenšuje Délka anizotropního úseku je beze změny
Energie z ATP mění s během děje na ADP a volnou energii ● ● ●
Chemická přeměna díky adenosintrifosfatáze Aktivátory ATP = vápenaté soli – v sarkoplazmatickém retikulu Konec podráždění – vápenaté ionty zpět do retikula, uvolnění svalového vlákna a vytvoření ATP
3) Tkáň svalová
(5)
B) PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ ●
●
Posmrtná ztuhlost – neobnovení ATP a kontraktilní bílkoviny ve stavu smrštění
Kreatinfosfát = energeticky bohatá sloučenina ve svalovém vláknu ● ● ●
Spotřebuje-li se → glykolýza svalových buněk Aktinomyosináza = umožňuje jeho činnost Zásobní energie - „dobíjí se“ v klidové fázi, při glykolýze a oxidativní foosforylaci
2 typy příčně pruhované svaloviny: a) Červená vlákna ➲
● ●
Tenčí, četné mitochondrie a více myoglobinu Kontrahují se pomaleji, vytrvalejší
3) Tkáň svalová
(6)
B) PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ b) Bílá (bledá) vlákna ● ● ● ●
Objemnější, méně mitochondrií, méně myoblobinu, více myofibril Při kontrakci větší síla, rychleji se unaví Volní kontrola = mozkomíšní nervy ⇒ kosterní svaly
3) Tkáň svalová
(7)
B) PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ
3) Tkáň svalová
(7)
C) SRDEČNÍ SVALOVINA ➲ ➲
Svalová stěna srdce – myokard Síťově uspořádaná vlákna s interkalárními disky ● ●
➲ ➲ ➲ ➲
➲
člení na jednobuněčné úseky s periferně uloženým jádrem umožňuje rychlý přenos vzruchu
Buňky mají tvar Y Vlákna spojují plazmatické můstky Srdeční automacie – schopnost tvořit vzruch bez nervového popudu Nervová vlákna zde končí, činnost myokardu jen usměrňují Inervace = vegetativně
3) Tkáň svalová
(8)
Hladká svalovina
Příčně pruhovaná svalovina
Srdeční svalovina
4) Tkáň nervová ➲ ➲
➲
➲
(1)
Vysoce specializovaná a funkčně velmi složitá tkáň Nemá možnost regenerace, množí se jen prenatálně a velice krátce postnatálně
NEURON (nervová buňka = gangliová buňka) = základní stavební a funkční jednotka NEUROGLIE (podpůrné buňky) = různý tvar, tvoří klima pro neurony ● ● ●
Výživa neuronů Vyplňují prostor mezi neurony Odstranění odpadních látek z neuronů, mohou fagocytovat
4) Tkáň nervová
➲
(2)
Neuroglie:
a) Makroglie – transport látek z neuronu b) Mikroglie – schopnost transformace v makrofágy c) Oligodendroglie – obklopuje výběžky buněk centrálních nervů a podílí se na vytváření myelinové pochvy těchto vláken, důležité pro metabolismus nervové tkáně d) Schwannova buňka – obklopuje myelinovou pochvu axonu – periferní NS
Neuroglie
4) Tkáň nervová
(3)
➲
Základní vlastností NS :
➲
Dráždivost – vznik vzruchů – fyzikální, chemické a biolo-
gické podněty (vnitřní a vnější) ➲ Vodivost – rozvod vzruchů po celém organismu ➲
Integrační schopnost
➲
Neurony vzájemně propojené → složité řetězce (sítě) → napojuje se na výkonný orgán (sval) nebo spojuje receptor (smysly, čidla) s CN
4) Tkáň nervová
(4)
Neuron se skládá: ➲
Nervová buňka (neurocyt = perikaryon) ●
➲
Nisslova tigroidní substance – typická součást buňky = nakupení vaků zrnitého endoplazmatického retikula. Při zatížení se vyčerpává, v klidu opět doplňuje
Výběžky ● Dendrity – krátké a bohatě větvené, vedou dostředivě
●
Neurity – mohou být dlouhé, bývá jeden, vede odstředivě. Odstupují větévky (kolaterály)
4) Tkáň nervová ●
(5)
Axon → osové vlákno,obalené všemi obaly (myelinová a Schwannova pochva) – větvení v koncové části → SYNAPSE
➲
Obaly nervových buněk
➲
Myelinová vrstva (dřeňová pochva) – vnitřní, tvořena myelinem (tuková látka) ● Čím silnější, tím rychleji vede vzruch → ● → ve vzdálenosti 0,1-1mm = Ranvierovy zářezy Schwannova pochva – buňky obtáčejí spirálně myelinovou pochvu
➲
●
Pro životnost a funkci axonů
4) Tkáň nervová ➲
(6)
Holý axon = jen v blízkosti nervové buňky a synapse
4) Tkáň nervová
(7)
ČINNOST NS ➲ ➲
Impuls (= vzruch) – základní neustále se opakující děj s typickými energetickými změnami Nervové buňky ● na sebe navazují a tvoří řetězce nebo ● spojují se s jinými buňkami ● ● ●
+ smyslové buňky senzitivní (citlivé) zakončení + svalová buňka motorické zakončení + žlázová buňka sekreční zakončení
4) Tkáň nervová
(8)
4) Tkáň nervová
(9)
SYNAPSE (= zápoj) ➲ ➲
➲
Místo přenosu vzruchu z neuronu na neuron Kontakt ●
Axon → dendrit
●
Axon → neurocyt
●
Axon → axon
●
Dendrit → dendrit
●
Neurocyt → neurocyt
●
Neurocyt → dendrit
Synaptický komplex ● ● ●
Presynaptická část Postsynaptická část Synaptická štěrbina
4) Tkáň nervová ➲ ➲
➲
➲
(10)
Synapse pouští vzruch jen jedním daným směrem, nervové vlákno vede obousměrně Presynaptická část → nahromadění synaptických vesikul → těsné přiložení presynaptické a postsynaptické membrány + úzká štěrbina mezi nimi → akumulace elektrického materiálu z přilehlé cytoplazmě Řada chemických látek – acetylcholin .... usnadňují nebo blokují přenos vzruchu na synapsích Počet synapsí na dendritickém stromu = statisíce
Literatura
➲ ➲
➲
Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 320s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3 Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s.
