Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec
BAROKO SPISOVATELÉ A JINDŘICHŮV HRADEC Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
ZŠ Jindřichův Hradec I, Štítného 121
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/01.0044
BAROKO
Baroko či barok - zřejmě z port. pérola barroca – perla nepravidelného tvaru. Umělecko - kulturní směr, 1600 – 1750. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě. Baroko se v Čechách projevilo zvláště v 17. století. Bylo to období válek (třicetiletá válka 1618- 1648) a nejistot, nerovnoměrnosti. Proto se s barokem spojují pocity jako marnost a pomíjivost pozemského světa protikladnosti v Evropě.
BAROKO
Znaky baroka jsou : - nedůvěra v rozum, absolutizace víry - odvracení od přírody, zaměřená k vlastnímu nitru - mysticismus, duchovnost - monumentalita - snaha ohromit člověka - zásada kontrastu – dramatičnost ( např. zlo x dobro, krutý ďábel x milostivý Bůh )
KOSTEL SVATÉ MAŘÍ MAGDALENY
Kostel je připomínán jiţ ve 13. století. V r. 1615 vyhořel, obnoven byl raně barokně v letech 1628-1632. V r. 1778 byl odsvěcen a spolu s kolejí začal v r. 1779 slouţit armádě. Dnes slouţí k různým kulturním akcím.
VRATISLAV Z MITROVIC
Narozen r. 1576 v Jindřichově Hradci. Zemřel r. 1635 v Novém Kníně. Český šlechtic, panoš císařského poselství do Turecka. Autor cestopisu Příhody Václava Vratislava svobodného pána z Mitrovic, v nichţ líčí putování císařského poselstva roku 1591 do Cařihradu, cestopis šířen v opisech, vydán aţ r. 1777.
VILÉM SLAVATA Z CHLUMU A KOŠUMBERKA
1. prosince 1572 Čestín 19. ledna 1652 Vídeň Český šlechtic a spisovatel. Podporoval katolickou církev a to mu vyneslo titul karlštejnského purkrabího a českého královského místodrţícího. V roce 1618 byl spolu s Jaroslavem Bořitou z Martinic vyhozen z Praţského hradu při druhé (respektive třetí) praţské defenestraci.
VILÉM SLAVATA Z CHLUMU A KOŠUMBERKA
Do roku 1621 pobýval v Pasově a poté se navrátil zpět do Českého království, od tohoto roku smí také pouţívat titul říšského hraběte. Byl odpůrce poněmčování českých zemí během třicetileté války. Na konci svého ţivota sepsal knihu pamětí Historické spisování (14 svazků).
HEŘMAN ČERNÍN Z CHUDENIC
Asi 1579 – 1651 Politik, diplomat, cestovatel, autor cestopisu „Denník hraběte Heřmana Černína o druhé cestě poselské do Constantinopole“ Majitel jindřichohradeckého panství V letech 1598 – 1599 podnikl s Kryštofem Harantem z Polţic cestu do Jeruzaléma, Egypta a Sinaje.
HEŘMAN ČERNÍN Z CHUDENIC
Zúčastnil se bitvy na Bílé hoře, kde bojoval za Ferdinanda II., díky tomu r. 1627 obdrţel hraběcí titul. Zbohatl v době konfiskace. 1627 - vylepšil rodový znak písmeny R M F (R = Rudolf II., M = Matyáš, F = Ferdinand II. a III.) V r. 1644 byl opět vyslán na mírová jednání (úspěšná) do Turecka. Zemřel bezdětný, ačkoli byl třikrát ţenatý.
ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE
1552 v Lomnici n. L.– 1623 v Praze. Autor duchovních písní a her se zpěvy, veršovaných skladeb a prozaických mravně výchovných spisů, překladatel z latiny. Studoval v Č. Krumlově, později v Jindřichově Hradci (zde si ho oblíbil Adama z Hradce), učil se latinsky a řecky.
ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE
7 let působil jako správce v Kardašově Řečici, poté byl panským úředníkem v Třeboni a Lomnici, hostinským v Ševětíně. Po příchodu do Prahy byl Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu a stal se dvorským básníkem, čímţ dosáhl nemalých příjmů. Po bitvě na Bílé hoře se vrátil ke katolické církvi, upadl v nemilost veřejnosti a byl nucen ţebrat – odtud příjmení Ţebrák.
ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE
Místo narození Šimona Lomnického z Budče
TOMÁŠ PEŠINA Z ČECHORODU
1629 Počátky – 1680 Praha Vlastenecký kněz, kanovník svatovítské kapituly v Praze, historik, práce z oboru, zejména o dějinách Moravy, horlivý sběratel. Od r. 1643 studoval na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci.
TOMÁŠ PEŠINA Z ČECHORODU
V církevní hierarchii postupoval stále výše (1670 generální vikář, krátce poté kapitulní děkan, 1674 světící biskup praţský). Po vzoru Bohuslava Balbína se začal zabývat historií. Dílo: Moravopis – v českém jazyce, 3 díly o historii Moravy Mars Moravicus Tato díla byla dlouhou dobu hlavním pramenem poznání národní historie.
Počátky
BOHUSLAV BALBÍN
1621 Hradec Králové – 1688 Praha Český literát, historik, zeměpisec a pedagog. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Jako jezuita se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka.
BOHUSLAV BALBÍN
1656 – 1661 působil v Jindřichově Hradci jako pedagog v jezuitské koleji. Psal výhradně latinsky. Uvědomoval si svízelnou situaci českého národa a literatury a snaţil se ji řešit. Snaţil se psát proti necitlivé rekatolizaci a germanizaci, za tyto názory byl pronásledován. Balbínovo náměstí a jezuitské gymnázium v Jindřichově Hradci, dnes Muzeum Jindřichohradecka.
BOHUSLAV BALBÍN
Bohuslav Balbín - Bohemia docta
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (1672), známá téţ pod názvem Rozprava krátká, ale pravdivá.
PHDR. JAN MUK
1901 Jindřichův Hradec – 1980 Jindřichův Hradec Středoškolský profesor v Jindřichově Hradci. Autor vlastivědných a historických prací. Spoluredaktorem Ohlasu od Neţárky. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří knihy o historii Jindřichova Hradce, jeho okolí a o významných osobnostech, které zde ţily. O Balbínově jindřichohradecké ţivotní etapě podrobně píše v knize Jindřichův Hradec v ţivotě a díle Bohuslava Balbína.
ADAM VÁCLAV MICHNA Z OTRADOVIC
*1600 Jindřichův Hradec † 1676 Jindřichův Hradec Raně barokní básník, hudební skladatel a autor duchovních písní, varhaník, učitel zpěvu a hry na varhany. Byl potomkem šlechtické rodiny Michnů z Otradovic. Studoval jezuitské gymnázium v Jindřichově Hradci. Dílo: Česká mariánská muzika,radostná i ţalostná (1647) Loutna Česká (1653) Svatoroční muzika (1661)
ADAM VÁCLAV MICHNA Z OTRADOVIC
Nejznámější koleda ze sbírky Loutna česká zlidověla.
DIVADLO
Koncem 16. stol.se začalo podobně jako jinde v Čechách pěstovat divadlo. Organizátory byli většinou učitelé městských škol, kteří se svými ţáky hráli latinsky nebo i česky a německy pro městské publikum nebo šlechtickou vrchnost. Náměty her byly většinou starozákonní příběhy. Z J. Hradce je známa čilá divadelní činnost. Divadlo se hrálo u jezuitů na začátku a na konci školního roku.
JINDŘICHOHRADECKÁ TISKÁRNA
Z období dlouhých let po Bílé hoře, kromě Balbínova a Michnova díla, aţ po počátek národního obrození nemáme podstatnějších zpráv o literárním dění ve městě nebo o významnějších osobách místního českého kulturního ţivota. Jedinou výjimkou je činnost jindřichohradecké tiskárny, zaloţené v 17. stol. jezuity. Často měnila tiskárna své majitele.
JINDŘICHOHRADECKÁ TISKÁRNA
R. 1797 ji kupuje od tiskaře Hilgartnera Josef Landfras. Od r. 1800 se tisknou povídky, modlitby, lidové tisky, nebeklíče, špalíčkové a jarmareční písničky, prodávají se na poutích a výročních trzích, všude tam, kde se mluvilo českým jazykem. Landfrasova tiskárna tak sehrála významnou úlohu v dobách národního obrození.
Štajer: Český kancionál
LANDFRASOVA TISKÁRNA
Dnešní výjimečně čistou klasicistní podobu dal domu roku 1827 stavitel Josef Schaffer. Starší objekt tehdy zvýšil o patro a dal mu novou fasádu. Od té doby slouţil téměř sto let provozu tiskárny rodiny Landfrasů.
LANDFRASOVA TISKÁRNA
Tato původně koţeluţská jindřichohradecká rodina se po návratu z Příbrami koncem 18. století pustila do tiskařského podnikání. Její nejvýznamnější člen Alois Landfras vykonával v letech 1850–61 úřad starosty města.
Josef Alois Landfras
PRAMENY
Kolektiv autorů, Jindřichův Hradec 1293/1993, sborník k 700. výročí města Jindřichův Hradec, Inpress České Budějovice, 1992. Štemberková, Marie, Ilustrované dějiny – literatura v českých zemích, FRAGMENT 2000. Lněničková, Jitka, Dějiny v obrazech: České země v době baroka, Albatros Praha 1994. Lehár, Jan a kol., Česká literatura od počátků k dnešku, Praha Lidové noviny, 1998. Michna, Adam, Básnické dílo, Praha: Odeon, 1985. Balbín, Bohuslav, Rozprava krátká, ale pravdivá, Praha: Odeon, 1988. Google, Seznam.
VYTVOŘILI:
Mgr. Ivana Písařová Ţáci a ţákyně ze třídy 8.A 2009/2010
