TISK č.TISK 5A 5A
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
(Komise A, B, C, D) ZPRÁVA SYNODNÍ RADY I. Zpráva synodního seniora V církvi se náhlé změny ani okamžité nápady neprosazují příliš rychle. Nikdo z nás proto nečeká, že z roku na rok zažije církev takové posuny nebo otřesy, které by ji zavedly do nečekané nebo krizové situace. Nestalo se tak ani v období od 4. zasedání 33. synodu. Existují však skutečnosti, které do života církve vstupují rychle. Souvisí to s tím, že žijeme již po jednu generaci ve svobodné a demokratické společnosti. Po mnoha změnách a razantním růstu životního standardu se domnívám, že se společnost blíží k nové definici zásad budoucí orientace. Stále častěji slyším, že křesťanství má v sobě sílu schopnou otevřít lepší perspektivu života lidského společenství. To potvrzuje nadčasovost evangelia, avšak zmenšující se společenství a jádra věrných kladou otazník nad dosavadním životem a praxí církve. Naše odpovědnost za stav společnosti se však neumenšuje. Právě proto, že jsme svědky mnoha případů nespravedlností, vykořisťování, moderní podoby zotročování, netolerance, sobectví, nedůvěryhodnosti a lživosti, nehledě na liché naděje mnohých, že dobrá správa veřejných věcí je možná pod autoritativním a direktivním řízením. Doufám, že takové projevy nejsou vyvolány únavou ze svobody, jako spíše bezradností a nejistotou, komu věřit a podle koho řídit svá rozhodování. Je třeba otevřeně vyznat, že jsme se v našem církevním společenství neuměli vyvarovat různých podob lidského selhání a lidských slabostí. Ty se promítly do života sborů a do soužití v církvi. Nejde jen o etickou oblast života, jde především o základní výpovědi o vlivu vyznání Krista na všední život. Mnohdy se setkávám s téměř neuvěřitelnými zprávami o tom, jak je přizpůsobována a křivena základní pravda evangelia, která vypadá více jako pověrečná berlička než moc proměňující člověka a svět. Mnohé pohoršlivé jevy dávají najevo, jak silně jsme spjati se zemí, náladou ve společnosti, zlozvyky doby. Naše rozhodování ne vždy určuje vědomí, že nevystupujeme sami za sebe, nýbrž s pověřením být na této Zemi lidem Kristovým. Z opačného pohledu si však také velice vážím těch, kdo svou věrností Kristu umí formovat svá lidská očekávání a přání a stávají se skutečnými svědky lásky, pravdy a důvěry. Taková svědectví mě naplňují radostí a vděčností za všechny věrné členy a členky církve. Mnohé skutečnosti života společnosti vypadají dnes opravdu dekadentně. Právě proto pokládám duchovní růst za dominantní apel evangelia. Z toho důvodu se v této zprávě objevují především ty podněty, které mají soustředit církev na to nejpodstatnější, čím můžeme společnosti pomoci nastavit lepší poměry soužití. Je třeba se ještě více zaměřit na úroveň kazatelské a pastorační služby, nápaditost v oblasti misijní, výchovné a katechetické; na obětavost a hospodárnost ve věcech materiálních a finančních; stejně jako na jasnost a přesvědčivost ve věcech propagačních a publikačních apod. Svorníkem na cestě k dobré a spravedlivé budoucnosti zůstává Kristus jako autorita nás všech. On určuje vztah k celé šíři bytí, k životu i ke smrti, ke všemu, co nás svazuje i leká. Jeho spása je silou, která v důsledku pomůže, aby svoboda zůstala zachována i pro budoucí generace. Pro mne bylo období od posledního zasedání synodu vyplněno standardními povinnostmi, mezi kterými zaujímají čelní místo návštěvy sborů s různou náplní, od pouhého vedení bohoslužeb s kazatelskou službou, přes příležitostné události (sborová výročí, presbyterské ordinace, sliby a vizitace), až k výjimečným (účast při předávání ocenění členům sboru apod.). Další významnou součástí byly cesty do zahraničí, především k ekumenickým partnerům, případně účasti při shromážděních mezinárodních institucí. Další náplní je reprezentace církve, přibývá totiž rozmanitých pozvání (státní svátky ČR i dalších zemí; výroční, vzpomínková či jubilejní setkání apod.). Další významnou náplní je účast při akcích ERC v ČR, příp. i její zastupování z pozice prvního náměstka předsedy ERC. Vnitrocírkevní program se pochopitelně doplňuje o účast při jednání řady poradních odborů a komisí, v posledním roce všemu vévodí přípravné komise Husovských slavností 2015. Náplň je široká, zvládnutelná díky šikovnému a schopnému nejbližšímu aparátu ÚCK a také díky dobré spolupráci uvnitř SR. Po dvanácti letech v ústředí církve touto cestou děkuji všem v SR, ÚCK, seniorátech i sborech, všem, kdo navzdory svým těžkostem a starostem uměli vnímat široké společenství církve v duchu Pavlova 1
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
TISK 5A
očekávání 1K 12,261. Omlouvám se za všechnu příčinu k nespokojenosti, kterou jsem zavdal, i za to, že některým očekáváním jsem nemohl (někdy ani nechtěl) dostát. Přeji nově zvolenému nejvyššímu správnímu orgánu a statutárním zástupcům církve, aby měli nač navazovat a měli sílu dotáhnout, co předávám, či bez hořkostí opravit to, co by mělo být jinak. Joel Ruml
II. Zpráva synodní kurátorky Píšu poslední zprávu pro synod, pomalu končí moje šestileté období ve funkci synodní kurátorky, proto mi prosím dovolte malé ohlédnutí. Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem do této služby vstupovala: s nejistotou a přece s odhodláním, s obavami a přece s nadějí, s vědomím své nedostatečnosti a křehkosti, ale s důvěrou v Boží milost, Kristovu lásku a vedení Duchem svatým. Nyní nastal čas bilancování a kladu si otázky: Jak jsem to zvládla, byla jsem tu vůbec užitečná, dostála jsem úkolům, které mi byly svěřeny? Uklidňuje mě, že závěrečné posuzování přísluší Tomu, který mne do této služby postavil a zároveň je shovívavý a milosrdný. Synodní rada, jejíž jsem součástí, si na začátku svého funkčního období vytvořila takové „úvodní prohlášení“. Vytyčila okruhy a cíle, které považuje za důležité a na které se zaměří. Do mé působnosti zde patří zejména téma otevřené komunikace uvnitř církve, posílení důvěry mezi vedením církve, senioráty a sbory. Snažila jsem se to naplňovat hojnými návštěvami ve sborech, povzbuzováním v dobrém díle, zjišťováním příčin případných problémů a neshod, snahou porozumět a pomoci. Musím s radostí říci, že většina našich sborů jsou tvořivá, otevřená společenství, která vyhlížejí do budoucnosti s dobrou nadějí. Letos jsem se stala členkou komise pro revitalizaci Ústeckého seniorátu. I zde vidím dobrý signál pro celou církev. Je to krok k rozvíjení solidarity, záleží nám na druhých a nejsme zahleděni jen do svého vlastního sboru. Řada sborů z jiných seniorátů již nabídla konkrétní pomoc a podporu (brigády, návštěvy s kazatelskou službou, akce pro děti, koncerty, finance…). Mezi důrazy této SR patří také oceňování a podporování práce laiků, které jsme projevovali zejména účastí na slavnostním předávání Medaile vděčnosti mnohým členům sborů. Podíl na rozvíjení občanské společnosti, která se tvoří úctou jednotlivce ke svobodě a demokracii, respektuje jinakost a mají v ní zastání slabí, jsme v průběhu uplynulého období společně naplňovali veřejným vyjadřováním jasného postoje k ožehavým tématům ve společnosti. Osobně jsme se zúčastňovali shromáždění k podpoře menšin, vyloučených, uprchlíků apod. Naše předsevzetí aktivně vstupovat do veřejného života jsme uskutečňovali i tím, že jsme komunikovali s představiteli státu a veřejného života. V rámci přibližování naší církve společnosti pořádáme oslavy výročí (Bible kralická, přijímání podobojí, Husovo výročí). Práce na přípravách těchto akcí se zúčastňuji jako členka komise pro výročí a komise propagační. Veřejnost vnímá církev nejpozitivněji skrze Diakonii. To je další oblast, která patří do mé působnosti. Synodní rada se pravidelně setkává s vedením Diakonie ČCE, aby se církev co nejvíce přiblížila potřebám Diakonie a společnými silami bylo efektivně dosahováno co nejlepších služeb potřebným a přitom se nevytrácel křesťanský charakter Diakonie. Do mého referátu patří také péče o české sbory ve východní Evropě. Jsem ráda, že se synodní radě ve spolupráci s oddělením pro ekumenu a zahraniční vztahy podařilo vytvořit novou koncepci, která bude navazovat na působení br. f. Petra Brodského. Získali jsme pro tuto práci vstřícné br. faráře a podporu sborů, v nichž tito kazatelé působí. Nyní si dovolím sdělit něco, co mi dlouho leží na srdci. Záměrně to říkám až při svém odchodu z funkce, neboť jsem nechtěla vzbudit podezření, že mi jde o přehnané zviditelňování mé osoby. Týká se to presbyterně synodního zřízení ČCE. V naší církvi se příliš nevnímá, že statutární zástupci sborů, seniorátů a také celé ČCE, jsou dva. Dost mi vadí, když přijde důležitý dopis ze sboru a je podepsán pouze farářem a přitom je to napsáno jménem staršovstva, nebo celého sboru; jakoby farář byl 1
Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
2
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
TISK 5A
jediným statutárním zástupcem, přitom oba mají (podle řádů ČCE) stejnou odpovědnost. Totéž se vyskytuje na seniorátní úrovni. A na vlastní kůži jsem poznala trapný pocit, když někam přijedu se synodním seniorem a synodní kurátorku ani nikdo nepředstaví. Víte, jak mi je, když se přítomní pídí „co že je to za ženskou s tím synodním seniorem“? Že se sám synodní senior snaží tento stav uvádět na pravou míru, je to v pořádku? Když se to stane na grémiích, kde nemají potuchy, že naše církev má 2 statutární zástupce, to bych ještě chápala, ale když se to děje přímo v naší církvi, to je buď neznalost základních pravidel, nebo nepřijetí laiků jako rovnocenných zástupců. Myslím, že zde jde o to, jestli presbyterně synodní zřízení ČCE vůbec bereme vážně. Nebylo by lepší (to říkám s nadsázkou) ho zrušit a nastolit zřízení biskupské . Pak by to bylo jasné a žádný laik by se nemusel cítit jako méněcenný. Na závěr chci poděkovat své milé církvi, že mě po celou dobu podpírala slovem Božím ústy svých farářů a nesla modlitbami sester a bratří ve víře. Vážím si toho, že jsem mohla být v centru církevního dění a přeji Vám, kteří zaujmete místa v synodní radě, aby Vám tato služba přinášela i radost a požehnání. Lia Valková
III. Zpráva prvního náměstka synodního seniora V synodní radě mám na starosti ekumenu. Ekumenické oddělení, spolu se synodním seniorem, synodní kurátorkou a mnoha pracovníky ÚCK, se dlouhý čas věnuje především přípravám výročí mistra Jana Husa v letošním roce. Husovské slavnosti jsou připravovány pečlivě, velkolepě. Děkuji všem, kdo na hranici osobního vyčerpání podstupují jednání, která jsou v součinnosti se spolupořadatelstvím naší církve s CČSH velmi náročná. Konflikt na Ukrajině prožíváme jednak se zrakem upřeným na naše evangelické sbory, a také přes nesmazatelné dojmy, které jsme mnozí získali návštěvou krajanů na Ukrajině. Neklid vzbuzuje nebezpečí islamistů. Hrůza, které je třeba se bránit, stejně tak jako je třeba se bránit nesnášenlivému a zbrklému hledání viníků. Tyto události, k nimž patří i další neklidná místa ve světě, se nás dotýkají, aniž by se ptaly, zda mohou. A rozechvívají základní otázky víry. Komu věříme, jaká je moc evangelia, jak reagovat jako učedníci ukřižovaného a vzkříšeného Krista? V dálce se objevuje otázka, kterou si naše generace nebyla nucena intenzivně klást – zač nám Kristus stojí? Co povědět? Jak jednat moudře? Vždyť církev Kristova má výbavu, s níž může rychleji vidět vznikající nebezpečí nesnášenlivosti, rasismu, ponížení. Myslím, že toto vše nás staví do prostředí, v němž je nutná pokora. Potřebujeme jeden druhého, potřebujeme sdílet svou víru v rozličnosti, jak ji v naší milé církvi máme. Potřebujeme kritický, ale především přejný pohled na práci farářů, kurátorů a presbyterů na všech úrovních naší církve, na práci učitelů teologie, práci Diakonie, církevních škol, církevního kantora. Je cenné to, co každý nabízí a vydává jako ovoce své víry. Ano, je snadné do toho kopnout, je snadné to zpochybnit nebo zesměšnit… Ale. Každý z nás smí mít více úcty sám k sobě, aby se laciného zpochybňování dokázal zříct. Jiný, z našeho pohledu třeba nedokonalý plod víry, přece neohrožuje víru mou. Potřebujeme být spolu a žít v důvěře, abychom nacházeli odpovědi na situaci, v níž žijeme, nejen v církvi. S tím souvisí otázka jednoty naší církve. Přiznávám své rozpaky. Na jedné straně nechci kropit dílo Ducha svatého hasicím přístrojem. Rozmanitost je krásná a životadárná. Na druhé straně rozdílnost v tom základním, tedy v podobě bohoslužeb uvnitř jedné církve, mě často zaráží. Tyto rozpaky přiznávám, hledám odpověď. Těším se, že jakousi pastýřskou holí, která nám pomůže držet se radostně pohromadě, se může stát nový zpěvník s bohatstvím písní i bohoslužebných podnětů. K jednotě může sloužit, jednotu Kristova rozmanitého lidu za nás nevyřeší. Daniel Ženatý
3
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
TISK 5A
IV. Zpráva prvního náměstka synodní kurátorky Za důležitý úkol v minulém roce jsme pokládali dokončit návrh základního nastavení přechodu k samofinancování ČCE pro nejbližší roky. Při řešení tohoto zadání se ukázalo, jak rozdílné spektrum názorů panuje v ČCE, od zcela racionálních způsobů finančního uvažování a řízení, které kladou hlavní důraz na velmi úsporné zacházení s církevním majetkem a akumulaci majetku, až po přející přístup těch, kteří by s křesťansky otevřeným srdcem restituční náhrady do velké míry rozdali, aniž by racionálně uvažovali o nutnosti zajistit pravidelné každoměsíční financování pracovníků církve, a to i v dlouhodobé perspektivě. Tyto protichůdné názory jsou pochopitelné při sledování jejich původu, od teologicky kvalitně podložených, přes sebevědomé názory vycházející ze sborů finančně zajištěných, až po názory tížené starostí o menšící se skupinky v malých sborech. Všechny tyto legitimní avšak velmi protichůdné názory bylo možné postihnout pouze metodou průzkumu a zhodnocení názorů a vytvořením jakéhosi průměrného názoru a střední cesty. S jeho výsledkem bude v plné míře spokojen pravděpodobně málokdo, tak jak už to u kompromisů bývá. Důležité však je, že nějak definovanou cestu k samofinancování musí ČCE nastoupit co nejdříve, tedy právě teď. V průběhu doby ji bude možné korigovat podle toho, jak se bude vyvíjet finanční situace ve sborech. Dalším důležitým úkolem, se kterým se bylo nutné vyrovnat, byla realizace struktur správy majetku Personálního fondu a vytvoření podmínek pro jeho racionální správu. Cesta k samofinancování ČCE bude náročná a dalo by se říci, bude i bolet. S ohledem na postupně klesající externí finanční zdroje a dotace nutně porostou nároky na odvod sborů do PF. Tato skutečnost bude mít ve svém důsledku racionalizační dopad na strukturu a rozložení sborů. Bude nutně docházet ke spolupráci sousedních sborů zejména v některých oblastech. Nepůjde o „rušení“ či spojování sborů, ale o definování nové sborové struktury a spolupráce, která již nebude kopírovat historické zvyklosti, ale reálný stav, možnosti a potřeby regionu. Čím rychleji bude tato skutečnost sbory akceptována, tím rychleji se nové situaci přizpůsobíme. Bez takovéto změny myšlení a zvýšení obětavosti členů je činnost ČCE v budoucnu obtížně financovatelná. Při uvažování nad rozdělováním restitučních prostředků jsme totiž možná podlehli iluzi, kterou nám vsugerovala část politické reprezentace, že ČCE obdrží velké množství finančních prostředků a že může financovat nejen svůj vlastní provoz, ale také řadu externích aktivit. Důležité však je si uvědomit, že se v blízké budoucnosti dvou až tří desítek let můžeme spolehnout pouze sami na sebe. Nepůjde jen o změnu financování, ale také změnu myšlení a organizace práce i organizace církve ve smyslu potlačení parciálních až egoistických zájmů jednotlivých sborů či subjektů ve smyslu potřebné spolupráce ve prospěch ČCE jako celku. Nutným důsledkem těchto potřeb bude stoupající důraz na práci laiků, rostoucí roli ordinovaných presbyterů a dobrovolnickou práci bez nároku na odměnu ve sborech všech úrovní. Pokud by počet členů ČCE dále klesal bez toho, aby rostla obětavost či došlo k výraznému oživení, nebude nadále možné udržet stávající zaměstnaneckou strukturu a mít pro všechny oblasti činnosti placené pracovníky, jako je tomu dosud. Důležitý bude i důraz na správu a využití všech církevními sbory vlastněných majetků a nemovitostí. Je dokončována struktura správy majetku Personálního fondu ve dvou finančních a jedné nemovitostní společnosti, které jsou plně vlastněny ČCE. Obávám se, že v důsledku určité bezradnosti či někdy až pohodlnosti při správě některých nemovitostí rostou snahy o jejich prodej bez toho, aby byla pečlivě zvažována možnost jejich využití v rámci ČCE či Diakonie ČCE. Takovéto případy je nutné vždy pečlivě zkoumat. Při správě nemovitostí povšechného sboru došlo v minulém roce ke změně nájemce budovy V Jirchářích. V této souvislosti bude provedena důkladná rekonstrukce objektu. V Husově domě se rovněž mění struktura nájemců, což způsobuje dočasný propad v příjmech za nájmy, který by však měl být v příštích letech vyrovnán zvýšením nájmů za oba objekty. O rekreačních střediscích je podávána zvláštní zpráva. V dalším materiálu předkládaném synodu je navrhováno, aby do péče povšechného sboru nebo Diakonie ČCE bylo převzato i středisko Sola gratia v Bystřici pod Hostýnem, které bylo dosud ve zprávě Východomoravského seniorátu a jehož nájemce skončil v insolvenci. Je hledána možnost nového využití střediska se zvýšeným podílem sociálních služeb.
4
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
TISK 5A
Po téměř dvanácti letech ve funkci náměstka synodní kurátorky bych chtěl poděkovat všem, kteří se mnou spolupracovali, i těm, kteří s mými názory nesouhlasili a poskytovali kvalifikovanou oponenturu. Konstatuji, že funkce náměstků synodní kurátorky i náměstků synodního seniora je náročná zejména tím, že se jedná o práci navíc k náročnému civilnímu nebo kazatelskému povolání. Přesto si myslím, že tato koncepce je správná, odpovídá presbyterně synodnímu zřízení a zaručuje lepší porozumění sborům, než by tomu bylo při plnočasovém zaměstnání všech členů synodní rady v ústředí církve. Přeji všem, kteří budou zvoleni do synodní rady Boží vedení při této službě. Pavel Stolař
V. Zpráva druhého náměstka synodního seniora Oddělení výchovy a vzdělávání Personálně stabilní a dobrý tým je na oddělení výchovy a vzdělávání ÚCK. Je dobře přijímán i církví. OVV připravuje semináře pro kazatele, pro dobrovolníky, komunikuje s rodinami, se zástupci organizací, s církevními středisky a dalšími organizacemi. OVV, hlavně Eva Benešová, se angažuje ve výročích, v poradních odborech, efektivně řídí programy a kurzy. Filip Halama nám vyšel vstříc a navýšil si úvazek o 0,15. Je tak všestranný, že pomáhá ve všech odděleních. Je aktivní v přípravě nového zpěvníku. Pomáhá s grafikou při publikační činnosti. Jen vybírám: Mimo pravidelné kurzy a semináře byl v roce 2014 ukončen dvouletý kurz S dětmi a cestě víry, kurz úspěšně absolvovalo 25 osob. Na podzim 2015 by OVV rádo otevřelo další běh tohoto kurzu. Opět byly zdařilé i čtyři rodinné pobyty pro osoby s postižením, pobyt pro seniory, pobyt pro maminky s dětmi, sedm letních pobytů pro rodiny s dětmi, jeden letní tábor pro děti s postižením, dva letní tábory pro děti. Jeden z těchto táborů probíhal za účasti dětí z krajanských sborů na Ukrajině. O rodinné pobyty je stabilní zájem stejně jako o pobyty pro osoby s postižením. Byl vydán 1. a 2. díl katechetické příručky Církevní rok, Krédo – katechetická příručka, Biblické příběhy pro děti – Nový zákon, O lidech, cestách, Pánu Bohu a jedné mluvící oslici, příběhy ze Starého zákona pro děti. Vše pro sazbu zpracovával Filip Halama, korektury prováděla Marie Stolařová. Během roku probíhala soustavná práce na webu katecheze http://katecheze.evangnet.cz/. OVV se též podílelo na přípravě a realizaci programu pro děti na setkání křesťanů ve Wroclavi. Oddělení pro mládež Většina kurzů, které organizuje OM ÚCK, proběhlo dobře (konalo se jich 7). Dále proběhly dvě brigády mládeže v Herlíkovicích a Cesta do Taizé. Sportovní kurz byl pro nezájem zrušen. Velikonoční duchovní obnova (setkání, kurz?) je navštěvována stále stejnými lidmi a moc už nesouvisí s mládeží. Některé akce se obnovily (voda). Docela se daří kemp ve Strmilově (účast asi 40, kde byli i mladí z českých sborů na Ukrajině). Celocírkevní sjezd mládeže v Kroměříži (3.-5.10.2014) proběhl standardně. Jsem přesvědčen, že je na sjezdech až příliš programu. Některé bývají nevyužity. Účastníků bylo loni celkem 430. Mám ale neodbytný pocit, že kurzy i sjezdy jsou záležitostí spíše pražskou nebo českou. Proč to tak je, proč ze silnějších moravských sborů nejezdí na tyto akce více lidí, se můžu jen dohadovat. Je to na ÚCK modelováno spíše pro pražskou klientelu, je to rozdílná mentalita, jiná zbožnost, početnější sbory a senioráty si stačí samy? Asi půjde do budoucnosti pokusit se, chceme-li tyto akce pořádat, zapojit mládež z více oblastí církve, pokusit se spojovat, což byl a je a bude úkol faráře pro mládež. Zatím nic takového nevidím. V oddělení mládeže nastal personální posun. Vedoucí oddělení, Olga Mrázková, odešla na mateřskou dovolenou. Nový/ nová vedoucí oddělení se zatím nepodařil/a vybrat. V oddělení zůstává na částečný úvazek Marta Keřkovská. Faráři mládeže Pavlu Junovi navrhuje SR prodloužit povolání jen o jeden rok. 5
1. zasedání 34. synodu ČCE (14. – 17. 5. 2015)
TISK 5A
Oddělení administrativně funguje dobře v zaběhlých věcech. Inovace však moc není, ani od celocírkevního odboru mládeže. Spolupráce OM a faráře mládeže moc nefungovala, nebo spíše farář byl dosti neviditelný. Chtělo by to nové nápady, aktivity misijní, zájem o mladší mládež, i předkonfirmační atd. Časopis pro mládež po změně názvu (Nota nebe) i obsahu, zdá se, nabral nový dech. Evangelická akademie Školy Evangelické akademie, jichž je naše církev zřizovatelem, nejsou výrazně spojeny s životem našich sborů. Děje se tak spíše prostřednictvím spirituálů, docházejících farářů do škol apod. Dobrou zprávou je, že mají slušnou úroveň a dobrou pověst. Na dobrém chodu má velký podíl ředitelka Ústředí EA Martina Sklenářová. Ta se také z pověření synodu snaží najít „centrální“ budovu pro školy EA v Praze. V této souvislosti se uvažuje o zřízení i druhého stupně ZŠ a gymnázia. V uplynulém roce jsem se účastnil i setkání ředitelů, učitelů a spirituálů EA v Bělči a setkání ředitelů EA v Praze. Synodu je překládán návrh na volbu faráře Aleše Wrany spirituálem na Konzervatoři EA v Olomouci. Podrobnější zpráva o jednotlivých školách EA je předmětem samostatného tisku. Pavel Kašpar
VI. Zpráva druhé náměstkyně synodní kurátorky Práce v synodní radě mě těší, ale čím jsem zde déle, je pro mě těžší. Možná ani tak nepřibývají problémy všelijakých lidských selhání – vztahových i finančních, možná si je jenom více beru k srdci a trápí mě to, co chyb je možno udělat tam, kde na počátku většinou bývá dobrá vůle pomoci, nebo trocha liknavosti. Trápí mě, že mnohde v našich společenstvích místo radosti z evangelia přetrvávají malicherné spory, které nemají s hlásáním lásky mnoho společného. Trápí mě chytráctví, neochota ke spolupráci, naschvály i morální poklesky. To všechno v církvi umíme. Ale naštěstí je tu ta dobře fungující většina evangelíků, kteří se potýkají s každodenními starostmi rovně a se ctí. A tato většina mi dodává energii a naději. Jezdit do sborů a středisek Diakonie, kde se dílo daří a kde jsou spolu rádi, je radost a já jsem vděčná, že jsem v tomto volebním období mohla být „u toho“. V synodní radě je mimo jiné mým úkolem sledovat (a někdy i ovlivňovat) toky peněz. Do mého referátu patří práce v platové komisi, spolupráce s ekonomickým oddělením, opravy nemovitostí v Jeronýmově jednotě. Účelné vynakládání finančních prostředků je to, co řešíme a budeme muset do budoucna stále více promýšlet – o kterém kostele rozhodneme jako prvním, že ho necháme spadnout? Jak velký aparát potřebujeme na ÚCK a co všechno od něho požadujeme? Budeme umět naplnit naše očekávání v cestě, kterou jsme si zvolili ohledně správy restitučních prostředků? Nebylo by více potřeba posílit pravomoci a finanční svobodnost našich seniorátních výborů, které více vidí na potřeby církve zdola a jsou blíže konkrétní podpoře lidského potenciálu? Budeme se muset naučit mnohdy žít v jiných podmínkách – prodat budovu, která už nevyhovuje a pronajmout si nebo postavit si něco více odpovídajícího. Že to jde, jsem viděla například v Mikulůvce, kde prodali nevyhovující dům a postavili si nový malý kostelík. Nebo ve Stříteži nad Bečvou, kde během oprav fary kázal Vlado Kopecký za barovým pultem v místní hospůdce a Ježíšův odkaz a radost ze společenství to neumenšilo! Budeme se muset naučit více myslet na své sbory – svou prací, finanční obětavostí nebo i odkazy v závětích, na což jsme během času nějak zapomněli. Budeme se muset snažit více vystupovat ze svých ulit (a mnohde se to už dobře daří) a pracovat více s veřejností, aby se nebála vstupovat do našich kostelů a far, nabízet naše prostory jako prostory multifunkční pro volnočasové aktivity, jako jsou mateřská centra, setkávání seniorů a podobně. Skvělá spolupráce s obcemi a městy asi není reálná na všech místech, ale po volbách jednou za čtyři roky je nezbytné to vždy zkusit znovu! Musíme ve svých staršovstvech vědět, co chceme a společně to řešit – po stránce teologické i materiální. Mít výhled minimálně na dva roky dopředu co a jak budeme dělat a jak k tomu dojdeme. A to se týká nejenom plánování oprav nemovitostí, ale i konkrétní misie v okolí, využívání ordinovaných presbyterů i jinak obdarovaných lidí. Máme silnou devizu, kterou můžeme nabízet – radostná dělná společenství, kde můžeme nejenom čerpat duchovní sílu a duševní povzbuzení, ale i společně pracovat, společně odpočívat a společně se radovat. Eva Zadražilová 6
