Textile Geschichte entlang der Grenze Textilní historie podél hranic

Textile Geschichte entlang der Grenze Textilní historie podél hranic

Ein historischer Streifzug Durch die Textillandschaft der südlichen Oberlausitz und Nordböhmens Historický exkurs textilní krajinou jižní Horní Lužice a Severních Čech

Liebe InteressentInnen, mit dieser Publikation laden wir Sie herzlich zu unserem kleinen Exkurs in die Textilgeschichte entlang der deutsch-tschechischen Grenze ein. Mit der Erforschung textiler Geschichte und ihrer Traditionen wollen wir Gemeinsamkeiten, Unterschiede, Besonderheiten und Alleinstellungsmerkmerkmale herausfinden, die diese Region besonders in der Vergangenheit seit der Industrialisierung geprägt haben und die heute vielleicht noch da sind. Zu Beginn der Recherchen stellten wir uns die unterschiedlichsten Fragen, um uns in die Thematik einzuarbeiten und Wesentliches zu erkennen. Wir wollen vermitteln, dass wir bei der Erarbeitung dieses Projektes in der deutsch-tschechischen Arbeitsgruppe voneinander lernen und uns besser verstehen können. Das ist auch ein gemeinsamer Beitrag zu mehr Lebensqualität in der Euroregion Neisse. Die folgenden Seiten sollen zur textilen Thematik einfach nur neugierig machen und erheben keinen Anspruch auf Vollständigkeit. An den Stellen, wo Fragen offen bleiben, lassen wir sie auch so im Raum stehen. Wir sind auch gern bereit, Hinweise, Anregungen und Kritiken entgegen zu nehmen. Seifhennersdorf / Varnsdorf im November 2012 2

Milí zájemci, milé zájemkyně, touto publikací Vás srdečně zveme k naší malé exkurzi textilní historií podél německo-české hranice. Zkoumáním textilní historie a tradic chceme vypátrat společné i rozdílné jevy, zvláštnosti a jedinečnosti, které tento region utvářely zvláště v minulosti od počátku industrializace a jsou zde snad do dnešní doby. Na počátku těchto rešerší jsme si kladli nejrůznější otázky, abychom se do uvedené tematiky zapracovali a rozpoznali to zásadní. Chtěli jsme informovat o tom, že jsme se v průběhu vypracovávání projektu v německo-české pracovní skupině vzájemně od sebe učili a lépe si porozuměli. Také to je společným příspěvkem ke zlepšení kvality života v Euroregionu Nisa. Následující stránky mají jednoduše vzbudit zvědavost, touhu dozvědět se něco o textilní výrobě, a nekladou si žádné nároky na ucelenost. Nezodpovězená místa necháváme prozatím nezodpovězena. Jsme také připraveni přijímat podněty a návrhy a čelit kritice.

Seifhennersdorf / Varnsdorf v listopadu 2012 3

Textile Geschichte entlang der deutsch-tschechischen Grenze... Bei unseren Recherchen interessierte uns folgendes: Welche politischen, technischen und gesellschaftlichen Einflüsse hatten Auswirkungen auf textile Entwicklungen in der Region um 1800 bis heute? Die Beantwortung dieser Fragen ist sehr komplex und kann hier nur angedeutet werden. Viele Jahrhunderte hat das textile Handwerk diese Region geprägt. Hier lebten und arbeiteten die Leineweber in der südlichen Oberlausitz und Nordböhmens überwiegend im Hausgewerbe in sehr ärmlichen Verhältnissen bis die ersten dampfbetriebenen Webstühle und damit „Industriedorflandschaften“ entstanden... Während des 12. bis zu Beginn des 19. Jahrhunderts spielten die Besiedlungs- und Bewirtschaftungspolitik mit der Herausbildung von spezifischen Macht- und Arbeitsformen (bäuerliche Anwesen, Gutsherrschaften und Spezialisierungen im Handwerk) eine entscheidende Rolle. „Außer der Robot wurden neben verschiedenen Natural- und Geldzinsen von Bauern und Häuslern ständig Zinse in Form von Gespinsten verlangt. So wurde in allen Familien sehr früh über den Hausbedarf hinaus gesponnen und gewebt, wozu der in dem feuchten Bergland gut gedeihende Flachs stets genügend Rohmaterial lieferte.“1 Zu Beginn des 19. Jahrhunderts kam es zu einer Vermehrung der nichtbäuerlichen ländlichen Bevölkerung, während sich die Zahl der Landbevölkerung nicht veränderte. Daraus entwickelten sich in der Folgezeit zunehmende Neuansiedlungen in den Städten und „Neugründungen“ von Industriedörfern. Hier arbeiteten die Menschen überwiegend in den textilen Firmen. Während sich im 17. bis 19. Jahrhundert solche Alleinstellungsmerkmale wie die Damastweberei in Großschönau, die Leinenweberei in den Orten entlang der Grenze herauskristallisierten, wurde um 1777 im böhmischen Varnsdorf die Cordsamtweberei begründet, die dann im sächsischen Leutersdorf Fuß fasste und in beiden Orten heute noch vorhanden ist. Bei unseren Recherchen stießen wir auch auf weitere interessante Details: Die Textilfirmen mit mechanischen Maschinen gründeten sich in der Regel im 19./20. Jahrhundert meistens als Familienunternehmen und wurden so lange wie möglich in der Familie gehalten. Gesellschaftliche Ereignisse wie die Na4

poleonischen Kriege, der 1. und 2. Weltkrieg hatten erheblichen Einfluss auf die wirtschaftliche und weitere Existenz nach 1945 mit den staatlichen Enteignungen und um 1990 mit dem Ende der sozialistischen Systeme bis in die heutige Zeit. So kam es mit der Wiedervereinigung Deutschlands und parallel dazu auf der tschechischen Seite mit den gesellschaftlichen Veränderungen zum massiven Rückgang der Textilproduktion und einem massenhaften Wegbrechen textiler Berufe. Weil wir das Letztere um uns herum miterlebt haben, wollten wir mit unserem Projekt auch der Frage nachgehen: Was ist heute von dem historisch gewachsenen textilen Hintergrund in unserer Heimat entlang der Grenze überhaupt noch da...? Ein Alleinstellungsmerkmal ist zum Beispiel, dass die Leinenherstellung in und um Jiřikov (Georgswalde) am intensivsten betrieben wurde. Was die Wenigsten wissen werden, ist, dass viele Weber auch während und nach der Napoleonischen Zeit bankrott gingen, denn bis dahin wurden die Waren sofort bezahlt oder Ware gegen Ware gehandelt. Dann setzte der Kauf auf Rechnung ein, unbezahlte Rechnungen häuften sich und führten letztendlich in den Ruin. In Altehrenberg (Staré Křečany) bei Rumburg wurde die sogenannte „Holzweberei/Sparterie“ erfunden. Aus feinen Holzfäden wurden Gewebe erzeugt. Meistens wurde Es-

Gesellenbrief der Rumburger Weberzunft Tovaryšský list rumburského cechu tkalců

5

penholz verarbeitet. Das kann man auch im weitesten Sinne als Bastweberei bezeichnen. Auf der entsprechenden Seite gehen wir darauf noch näher ein. Weiterhin bestanden z.B. in Seifhennersdorf von 1881 bis 1990 eine Webschule und in Varnsdorf eine Handels- und Gewerbeschule, in denen textile Berufe ausgebildet wurden. Entdeckt haben wir auch, dass es Menschen gab, die ihre Betriebe aus Sachsen nach Böhmen verlagerten. Auch gab es Unternehmer, die in Sachsen wohnten und ihre Firma auf der böhmischen Seite hatten. Die Menschen gingen dorthin zur Arbeit, wo sie ihren Lebensunterhalt verdienen konnten. Bis 1945 gab es eine deutschsprachige Grenze mit ihren Zöllen zwischen Sachsen und Böhmen. Die Grenze zwischen Tschechien und Deutschland, zwischen Nordböhmen und der Oberlausitz wurde erst wirklich zu einer geografischen, zweisprachigen und menschlichen Grenze infolge der Festlegungen des Potsdamer Abkommens der vier Besatzungsmächte von 1945.

Seifhennersdorf

Bereits seit frühester Geschichte war eine der Hauptbeschäftigung der Bewohner des Ortes die Herstellung von Garnen und Geweben. Verarbeitete man zunächst vor allem Flachs, so wurde dieser gegen Ende des 18. Jahrhunderts 6

weitestgehend durch Baumwolle ersetzt. Um 1729 zählte man im Ort 359 Handwebstühle. Neben den Webern gab es mehrere Bleichen, zahlreiche Färbereien sowie Handwerker, die Webstühle und Webzubehör herstellten. Seit 1761 wurde in Seifhennersdorf Wachsleinwand hergestellt. 1842 - 1844 entstanden die ersten Industriewebereien. 1881 gründeten Seifhennersdorfer Textilfabrikanten eine Webschule zur Ausbildung von Textilfachleuten. Die zwei wichtigsten Seifhennersdorfer Fabrikanten jener Zeit waren: Heinrich Robert Marx und Peter Rentsch. • •

• • •

• •

•

•

1842 gründete Heinrich Robert Marx seine Firma. 1862 Aufstellung der ersten mechanischen Webstühle auf dem neuen Firmengelände an der Nordstraße 40 (jetzt SPEKON); 1865 Einrichtung einer Fabrikkrankenkasse zur sozialen Absicherung seiner Arbeiter und Angestellten; 1899 starb Marx - danach wirtschaftlicher Niedergang der Firma und 1911 Insolvenz; von 1914 - 1927 wurden durch die Orientalische Zigarettenfabrik Yenidse in der ehemals Marx´schen Fabrik Zigaretten produziert; ab 1938 Produktion von Fallschirmen durch die Firma Siegfried Henking bis zum Ende des 2. Weltkrieges; 1945 Übernahme des Betriebes durch die Sowjetische Militäradministration, Herstellung von Bettwäsche und Bekleidung; Ab 1948 firmierte der Betrieb als VEB Bekleidungswerke Seifhennersdorf (BEWES) mit der Herstellung von Dienstkleidung, Bettwäsche sowie Fallschirmen. Zu Beginn der 90iger Jahre wurde der Betrieb privatisiert. Heute werden am angestammten Standort wieder Sport- und Fallschirme unter dem Firmennamen SPEKON produziert.

Peter Rentsch baute 1846/47 ein Wohnhaus, in dem er Handweberei mit allen Verarbeitungsabteilungen betrieb. •

• •

1874 Aufstellung mechanischer Webstühle sowie Erweiterung des Betriebes auf dem neuen Fabrikgelände am Mühlgraben. 1898 Bau einer größeren Färberei; 1945 Enteignung des Betriebes; 7

• •

• •

ab 1946 VEB Buntweberei Seifhennersdorf und Schirgiswalde; ab 1952 Produktion von Glattsamt und ab 1953 produziert der Betrieb unter der Bezeichnung VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf. Von 1969 bis 1991 gehört der Betrieb zum VEB Oberlausitzer Textilbetriebe Neugersdorf (Lautex). 1991 Stilllegung des Betriebes und Verkauf an die Firma Birkenstock (Schuhproduktion) durch die Treuhand. Infolge der Gewebeproduktion in Seifhennersdorf enstanden im Ort mehrere Bekleidungsfirmen, die bis 1990 einer Vielzahl Menschen Beschäftigung boten.

Warnsdorf / Varnsdorf

Warnsdorfs Bedeutung liegt in seiner Textilindustrie, dessen Anfänge mit dem Flachsanbau schon im 13. Jahrhundert liegen. Als Kaiser Josef II. die Einfuhr von Baumwolle gestattete, gehörte Warnsdorf zu den ersten Städten, die Baumwolle zu verarbeiten begannen. 1799 gab es 35 Textilhändler und Fabrikanten, 1840 schon 189 „Manufakturisten“. Weltberühmt wurde die Stadt durch baumwollene Barchente, Inlette, Manchester, Piquets, Samte, Hosenstoffe, Mischwaren aus Leinen und Baumwolle, Schafwolle und Seide. Die Stadt wurde auch „Klein Manchester“ oder „Nordböhmisches Manchester“ genannt. Anfang des 20. Jahrhunderts waren in Warnsdorf 160 Textilfabriken. In dieser Zeit hatte die Stadt fast 23000 Einwohner, davon haben sich zu tschechischer Nationalität weniger als 2000 bekannt. Mit dem Aufschwung der Textilindustrie gewannen auch Nebenindustrien, besonders die Maschinenbauindustrie, immer größere Bedeutung. 1926 wurde die Webereifachschule durch Zusammenlegung der Webereifachschulen Warns8

dorf, Rumburg und Schluckenau als Staatsfachschule für Weberei für das ganze Niederland gebildet und erhielt dadurch einen besonderen Wert.Die meisten Firmen wechselten oft ihre Namen, bestanden aber bis in die neueste Zeit. • • • • •

•

1722 - der erste nachgewiesene Warnsdorfer Damastweber Hans Christof Reinisch Zu den wichtigsten Leinen- und Damastherstellern gehörten Josef Stolle, Hanisch, Fröhlich Johann Georg Fröhlich, Josef Hanisch, Ignaz Michel, Franz Stolle waren die größten Baumwollunternehmer. Um 1860 wurden die ersten mechanischen Webstühle eingeführt. 1777 wurde die Firma G. A. Fröhlich AG gegründet, 1927 hatte sie schon 1200 Arbeiter - seinerzeit eine der modernsten Firmen, welche vor allem Samt und Manchester hergestellt hat - Baumwollsamte (Velvets), bedruckte Samte, Waschsamte (Corde). 1924 hat die Firma Kunert und Söhne die Damenstrumpfproduktion eingeführt. Aus einem mittelgroßen Familienbetrieb mit 20 Arbeitern und einer Tagesproduktion von 300 Paar Strümpfen wurde 1939 ein weltbekannter Betrieb mit 4500 Arbeitern und einer Produktion von 110000 Paar Strümpfen täglich. Die Firma lieferte in fast alle europäischen Staaten und nach Übersee. Nach der Enteignung entstanden neue Kunert-Werke in Deutschland und Österreich. In Warnsdorf wurde aus der Firma Kunert die staatliche Firma ELITE - das größte tschechoslowakische Unternehmen für Damenstrümpfe. Dieser Betrieb arbeitet heute noch, wenn auch mit viel weniger Beschäftigten.

Alte Webschule in Varnsdorf Stará tkalcovská škola ve Varnsdorfu

9

Leutersdorf

Leutersdorf entwickelte sich im 16./17. Jahrhundert zu einem der wichtigsten Südlausitzer Weberdörfer. Der Ort hatte den Vorteil, dass er kein Ratsdorf von Zittau war und somit keine Konzessionsgebühr an Zittau leisten musste. Niederleutersdorf gehörte zu der Zeit zu Rumburg (Böhmische Enklave) und brauchte nur ein geringes Stuhlgeld entrichten. Deshalb handelten die Weber mit ihren Waren direkt vor Ort. 1850 wurden hier die ersten mechanischen Webstühle und Spinnmaschinen aufgestellt. •

•

• •

10

Benjamin Hüttig gründet 1835 ein Fabrikationsgeschäft für Handweberei; 1874 Aufstellung erster mechanischer Webstühle, 1883 Konkurs der Firma 1885 Kauf der Konkursmasse durch Johann Heinrich Knöpfel. Kreutziger und Gottlieb Henke gründeten 1859 den Betrieb Kreutziger & Henke zur Herstellung von Hosenstoffen. Ab 1880 erfolgte die Produktion auf mechanischen Webstühlen. Die Firma besaß eine eigene Färberei. Anfang des 2. Weltkrieges wurde der Betrieb stillgelegt. 1942 Übernahme eines Teiles der Immobilie durch die Firma Ernst Berndt. Ernst Berndt - 1860 Einrichtung eines kleinen Veredlungsbetriebes, 1875 Beginn der Buntweberei und Druckerei in Leutersdorf unter der Bezeichnung Fa. Ernst Berndt. Sein Enkel Felix Berndt führte 1907 die Produktion von Cordsamt ein. Ab 1914 Herstellung von Velveton und ab 1924 vorwiegend Produktion von Genua- und Trenkercord. 1942 Erwerb der Firma Kreutziger & Henke und Gründung einer OHG durch Felix, Alfred und Friedrich Berndt.

•

1946 Enteignung und Weiterführung der Produktion unter der Bezeichnung Samtcord- und Velvetonwerk Leutersdorf; 1948 VEB Samtcord- und Velvetonwerk Leutersdorf; 1952 Umbenennung in VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf; 1969 VEB Buntspecht Neugersdorf, Werk III Leutersdorf; 1971 VEB Oberlausitzer Textilbetriebe Neugersdorf (Lautex), Werk Leutersdorf ; 1990 Einstellung der Cordproduktion; 1991 Gründung der Lautex AG; 1992 Umbenennung in Lautex GmbH; 1997/ 98 Privatisierung und Umbenennung des Betriebes in Erba Lautex und später in Neue Erba-Lautex; 2006 Insolvenz der Neue Erba-Lautex. Johann Heinrich Knöpfel erwarb 1885 die erste mechanische Weberei in Leutersdorf, (vormals Benjamin Hüttig) und stellte den Betrieb vollständig auf mechanische Antriebe um. Johann Kaspar Knöpfel und Fritz Knöpfel erweiterten und modernisierten den Betrieb. Herstellung von Kleider-, Inlett- und Wäschestoffen; 1908/09 Errichtung des Werkes in Spitzkunnersdorf zur Produktion von Schürzen- und Panamagewebe; 1945 Enteignung der Gebrüder Knöpfel; ab 1952 fast ausschließlich Produktion von Inlettstoffen; 1953 Zuordnung zum VEB Damast- und Inlettweberei Oberoderwitz; 1963 Angliederung an VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf (später Lautex), von da an ausschließlich Herstellung von Cord und Velveton; 1991 Produktion unter dem Namen Cord & Velveton in der Oberlausitzer Textil- GmbH; 1992 Privatisierung als Cord- & Velveton GmbH Leutersdorf (Tochtergesellschaft eines Firmenverbundes), seitdem Produktion von Cord und Velveton mit modernsten Maschinen. 2001 Produktionsbeginn von Bezugsstoff für Matratzen auf Strickmaschinen 2002 Aufbau einer modernen Strickerei in Seifhennersdorf.

Mit der Privatisierung wurde erreicht, dass ein besonderer Zweig der Textilindustrie im sächsisch-böhmischen Grenzraum weiterlebt. 11

Rumburg / Rumburk Rumburg spielte im 17./ 18. Jahrhundert eine bedeutende Rolle im Leinwandhandel. Der Handel florierte über die Oberlausitzer Faktoren nach Nürnberg und Hamburg weiter nach England. Um 1713 siedelte sich nach langem Mühen der erste Engländer in Rumburg an: •

•

•

Robert Allason handelte ab 1713 mit Leinenstoffen; innerhalb kurzer Zeit erhöhte sich die Anzahl der Webstühle von 11 auf 500, danach wechselten die Inhaber; Anton Pfeiffer stellte ab 1830 Baumwollstoffe her; nach Inhaberwechseln kauften 1861 Julius Pfeiffer & Söhne das Allason - Haus und alle Grundstücke vom Onkel und bauten eine Färberei... 1873 - Bau einer dreistöckigen Weberei mit Dampfantrieb. 1879 - 1882 Umbau einer erworbenen Mühle in Niederehrenberg zur Spinnerei, die bis 1939 erweitert worden ist; Spezialisierungen erfolgten auf Bezugsund Dekorationstextilien, Decken und Teppiche; ab 1890 - Produktion von Axtminster- Teppichen in Österreich; Nach dem 2. Weltkrieg wurde das Unternehmen in den Staatsbetrieb BYTEX eingegliedert, dessen Nachfolger - AG 1996 die Produktion einstellte.

Um 1840 begann die Firma Johann Förster mit Leinwandhandel; ab 1860 Firmenerweiterung mit einer Weberei und Produktion von Leinen-, Woll- und Baumwollstoffen, Färberei und Aufbereitung.

So ließe sich die Aufzählung der Firmengründer für die Textilproduktion in Rumburg noch beliebig fortsetzen. Anzumerken ist, dass während der Nazizeit die Firmen von jüdischen Inhabern konfisziert worden sind, wie z. B. 1938 12

die Fa. Fröhlich & Winterberg, die von Josef Patzelt arisiert worden ist. Hier verlieren sich erst einmal alle Angaben für die weiteren Jahre. Nach unseren Erkenntnissen gibt es in der heutigen Zeit in Rumburg keine Textilproduktion mehr.

Altehrenberg / Staré Křečany

In und um Altehrenberg in der Nähe von Rumburg wurde in vorigen Jahrhunderten wie in den anderen Dörfern Flachs angebaut und verarbeitet. Es wurde gesponnen und gewebt. So gab es um 1760 wohl erst 2 Leineweber, die dann stetig zunahmen und ihre Leinwand nach Ebersbach, Eibau und Nixdorf brachten, wo sie von den hiesigen Faktoren über Nürnberg und Hamburg nach England ging. Weiterhin entstanden in Alt- und Neuehrenberg bis ins 18. Jahrhundert 8 Bleichen und es ließen sich Garnhändler der Filiale Zeidler aus Nixdorf nieder. Als Leinwand- und Baumwollhersteller finden wir solche Namen, wie: Josef und Johann Lumpe, Anton Liebsch, Josef Kindermann, Georg Pietschmann, Georg Marschner. Auf Jaquardwebstühlen stellten Franz Mildner, die Gebrüder Kindermann und Fa. Sommer Stoffe her. Weiterhin entstand in diesem Ort ein Handwerk, welches ein Zwischending von Holzindustrie und Weberei darstellt, die sogenannte „Sparterie“, auch „Holzfädchen -„ oder „ Schienchenherstellung“. An dieser Stelle können wir den genauen Vorgang der Herstellung nur andeuten. Meistens wurden aus Espenholz dünne Holzfäden gehobelt, die auf eigens dazu gebauten Webstühlen zu Platten verwebt worden sind. Um 1830 wurden auf verbesserten Webstühlen Hüte erzeugt, 13

sowie Tischdecken, Vorhänge oder nur gewebte Platten, die bis in die Schweiz, Italien, Frankreich und die Niederlande exportiert worden sind. Dazu gibt es interessante Details nachzulesen in dem von Frau L. Hlinková im Jahr 2010 herausgegebenen Heft „Staré Křečany – Alt Ehrenberg“. Es wurde experimentiert und z.B. auch Stroh und Bast verarbeitet. Es ist erwähnenswert, weil es tatsächlich ein Alleinstellungsmerkmal für Ehrenberg und seine Gemeinde und nur für hier darstellt. Um 1881 wurden 1153 Sparteriearbeiter mit etwa 600 Webstühlen gezählt.

Ebersbach - Neugersdorf

Firma C.G. Hoffmann Neugersdorf

Im Rahmen der Gemeindestrukturreform fusionierten die beiden benachbarten Städte Ebersbach und Neugersdorf zum 01.01.2011 zur Spreequellstadt Ebersbach - Neugersdorf. Jeder Ort hätte es verdient, sich im Einzelnen mit der Textilgeschichte zu befassen. Aus Platzgründen ist es hier nur möglich auf strukturelle Entwicklungen hinzuweisen. Details können Interessierte in dem Buch von Frank Nürnberger: „Geschichte der Oberlausitzer Textilindustrie“ 2007, Frank Nürnberger Verlag, Spitzkunnersdorf nachlesen. Die Bewohner von Alt- und Neu-Gersdorf ernährten sich um 1660 überwiegend von der Leinenweberei. Während die Neu-Gersdorfer dem Gutsherren einen Stuhl- und Gewerbezins von jährlich 4 Groschen und 8 Pfennigen zahlten, mussten die Alt-Gersdorfer an die Stadt Zittau pro Webstuhl jährlich einen Taler bezahlen. Sie arbeiteten überwie14

gend für Faktoren aus Eibau, Zittau und Warnsdorf. Es gab 1730 in Alt-Gersdorf 145 und 1759 in Neu-Gersdorf ca. 340 Handwebstühle. Die Baumwollverarbeitung hielt um 1820 in beiden Orten Einzug. Folgende Firmen gründeten sich zunächst als Verleger oder Faktoren: • •

• • • • • •

1834 - Fa. C. G. Hoffmann, später Buntweberei und Färberei. 1843 - Fa. August und Friedrich Hoffmann, später nur August Hoffmann, danach Spinnerei und Weberei. 1844 - Fa. Friedrich Herzog, später Herrmann Herzog & Co. 1849 - Fa. Johann Gottlob Klippel 1855 - erste mechanische Spinnerei 1860 - erste mechanische Weberei von der Fa. C. G. Hoffmann 1873 - 1878 - Anwachsen der Webstühle von 500 auf 1250 Die Fa. C. G.Hoffmann wurde nach der Enteignung 1945 somit zum Stammbetrieb des LAUTEX - Firmenverbundes, welcher das Ergebnis mehrmaliger Strukturänderungen, letztendlich der Kombinatsbildungen bis zur politischen Wende 1990 geworden ist.

In Ebersbach vollzog sich der Industrialisierungsprozess ähnlich wie in Neugersdorf, so gab es um 1730 etwa 360 Handwebstühle. Um 1770 erfuhr die Leinwandweberei einen Aufschwung, so dass Ebersbach in dieser Zeit bei der Ausfuhr an Leinwand an dritter Stelle im Zittauer Gebiet stand.

Erste Bleich- und Appreturanstalt in Ebersbach První bělírna a úpravna v Ebersbachu

15

•

•

•

1782 erhielt C. C. Gerathewohl die Genehmigung vom Kurfürsten zum Bau einer Mangel. Das Gebäude wird heute nach umfangreichen Rekonstruktionen als Veranstaltungszentrum genutzt. Die Baumwollweberei fand nach 1840 zunehmenden Zuspruch im Ort und neue Unternehmen wurden gegründet, wie z.B.: C. F. Wünsche, K. M. Leberecht Gocht, F. A. Israel, J. G. Bergmann, C. G. Henke, C. F. Röthig, H. Gruner und andere. 1852 wurde eine Spinnschule für bettelnde Kinder eingerichtet. Neben der Weberei wurde z. B. 1888 von H. Weise eine Appreturanstalt eingerichtet. Es entstanden kleinere Textilfirmen, die sich mit der Konfektion, dem Nähen , dem chemischen Reinigen, dem Färben von Wolle und Garnen beschäftigten. Auch Knöpfe wurden hergestellt.

Um 1908 wurde eine kleinere Strickwarenfabrik gegründet, die Konkurs ging. Dieses Handwerk wurde zu DDR- Zeiten wiederbelebt und Kindersachen gestrickt. Die Kinderstrickwaren gehörten zu den führenden Industriezweigen in Ebersbach bis zur Wiedervereinigung Deutschlands. Heute gibt es keine Textilproduktion mehr.

Georgswalde / Jiříkov In Georgswalde soll die Leinwandindustrie seit dem 14. Jahrhundert betrieben worden sein. Erst viel später, im Jahre 1751, erschien im Ort Christian Salm, der das Verfahren der Erzeugung verbesserte und die Handelskontakte bis nach Spanien, England und Amerika knüpfte. Etwas später, um das Jahr 1800, gründeten sich in Georgswalde mehrere Firmen, die sich mit der Leinwand und der Weberei beschäftigten. Es waren z.B. Rowland & Osborne, Johann David Wendler & Söhne, Edmund Holfeld in Neugeorgswalde, oder Josef Ulbrich - Leinwandfabrikant. Viele von diesen Firmen hatten einen weltweiten Ruf.

16

Einige von diesen Firmen existierten nicht lange. Ihre Existenz beeinflussten mehrere Merkmale. Nicht nur der 2. Weltkrieg und sein Ende, resp. die spätere Umsiedlung der deutschen Bevölkerung aus Georgswalde, sondern auch die früheren Kriegskonflikte, wie z.B. die Napoleonkriege trugen zur Fabrikantenvielfalt bei. Die Existenz der Firmen nach 1806 beeinflusste u.a. auch die Änderung der Zahlungsweise. Bis zu dieser Zeit wurde nach dem Muster ´hier das Geld, hier die Ware´ gehandelt. Zu dieser Zeit begann aber die moderne, heute bekannte Zahlmethode, ´liefere die Ware, mit der Zahlung von uns wirst du aber warten müssen´. Ein Merkmal, das die Firmen-Existenz beeinflusste, war die Kategorie der Staatsbankrotte. Der Staatsbankrott 1811 z.B. verursachte allerlei Verluste im Kurs 4:1. Noch im Jahre 1931 existierten im Ort die Firmen Arno Müller mit seiner mechanischen Teppichweberei, die Webfabriken May & Holfeld und Lorenz Hans, die mechanischen Webereien Robert Holfeld und Eduard Diessner und die mechanische Möbelstoff- und Deckenweberei Reinhold E. Holfeld. Nach dem Jahre 1945 funktionierten manche Webereien unter dem Namen Bytex weiter. Im Jahre 2012 existiert im Ort immer noch eine Firma, die sich mit der Teppichweberei beschäftigt.

17

18

19

Textilní historie podél německo-české hranice… Při našich rešerších nás zajímalo následující: jaké politické, technické a společenské vlivy ovlivnily textilní vývoj v regionu od roku 1800 až do dneška? Zodpovězení těchto otázek se jeví komplexně a může zde být pouze naznačeno. Textilní řemeslo ovlivňovalo tento region po mnohá staletí. V jižní Horní Lužici a v severních Čechách tkali tkalci plátno převážně v domácké výrobě a žili ve velmi nuzných podmínkách, dokud nevznikly první parní tkalcovské stavy a s nimi započala „industrializace vesnic“... V průběhu 12. až do začátku 19. století hrály rozhodnou úlohu politika osidlování a hospodářská politika spolu s utvářením specifických forem moci a práce (hospodářské usedlosti, statkářské domy a specializace řemesel). „Kromě práce byly od hospodářů a chalupníků neustále požadovány kromě naturálních a peněžních daní daně ve formě přediva. A tak se velmi brzy ve všech domácnostech tkalo a předlo více, než bylo potřeba pro vlastní potřebu, pročež právě len, který velmi dobře prospívá ve vlhké podhorské krajině, poskytoval dostatek surového materiálu.“1 Začátkem 19. století došlo ke zvýšení počtu venkovského obyvatelstva, které se nezabývalo zemědělstvím, zatímco se celkový počet obyvatel venkova nezměnil. Takto došlo v následné době k nárůstu počtu nových obyvatel ve městech a vzniku nových průmyslových vesnic, kde lidé převážně pracovali v nově vznikajících textilních továrnách. Zatímco v 17. až v 19. století vykrystalizovaly takové jedinečnosti jako jsou tkaní damašku v Großschönau, tkaní plátna v obcích podél hranic, v českém Varnsdorfu bylo kolem roku 1777 započato s tkaním kordů a sametu, které se pak uchytilo i v saském Leutersdorfu a v obou obcích jej nalezneme ještě dnes. Při rešerších jsme narazili i na další zajímavé detaily: Textilní firmy s mechanickými stroji byly v 19. a 20. století většinou zakládány jako rodinné firmy a byly drženy ve vlastnictví rodiny co nejdéle. Společenské události jako napoleonské války, 1. a 2. světová válka měly zásadní vliv na hospodářskou a další existenci po roce 1945 se státními vyvlastněními a kolem roku 1990 s koncem socialistického systému až do dnešní doby. Tak došlo se znovusjednocením Německa a paralelně k tomu se společenskými změnami na české straně k masivnímu poklesu textilní výroby 20

a masivnímu rušení textilních profesí. Jelikož jsme poslední zmiňované zažili, chceme naším projektem také zodpovědět otázky: Co vůbec ještě dnes existuje ze slavné textilní historie v naší vlasti podél hranic? Jedinečností je například to, že v Jiříkově a kolem Jiříkova (Georgswalde) bylo plátenictví nejintenzivnější. Co ale ví zřejmě málokdo, je to, že mnozí tkalci zbankrotovali během a po napoleonských válkách, protože do té doby se zboží platilo okamžitě nebo se platilo zbožím. Později se přešlo na fakturování a začaly se množit nezaplacené faktury, což vedlo k záhubě mnohých tkalců. Ve Starých Křečanech u Rumburku (Altehrenberg) bylo vynalezeno takzvané „tkaní dřeva/Sparterie“. Z jemných dřevěných vláken se vyráběly tkaniny. Většinou se zpracovávalo dřevo z osiky, což se dá v nejširším slova smyslu označit jako tkaní lýka. Na patřičné stránce se problematikou zabýváme podrobněji. Dále se nachází např. v Seifhennersdorfu (od roku 1881 do 1990) odborná tkalcovská škola a ve Varnsdorfu obchodní a průmyslová škola, ve kterých se mladí lidé vzdělávali v textilních oborech. Objevili jsme také, že existovali lidé, kteří své podniky přesouvali ze Saska do Čech. Někteří podnikatelé bydleli v Sasku a podnik měli v Čechách. Lidé chodili do práce tam, kde si mohli vydělat na živobytí. Až do roku 1945 existovala mezi Saskem a Čechami hranice, na níž se mluvilo německy. Hranice mezi Českem a Německem, mezi severními Čechami a Horní Lužicí se stala skutečnou geografickou, dvojjazyčnou a lidskou hranicí teprve v důsledku přijetí Postupimské dohody čtyřmi vítěznými mocnostmi v roce 1945.

Tovaryšský list rumburského cechu tkalců Gesellenbrief der Rumburger Weberzunft

21

Seifhennersdorf

Již od pradávna byla jednou z hlavních činností obyvatel tohoto města výroba nití a látek. Nejprve se zpracovával hlavně len, koncem 18. století len nahradila bavlna. Kolem roku 1729 čítala obec 359 ručních tkalcovských stavů. Kromě tkalcoven existovalo více bělíren, několik barvíren, několik řemeslníků vyrábělo tkalcovské stavy a jejich příslušenství. Od roku 1761 bylo v Seifhennersdorfu vyráběno voskované plátno. V letech 1842 - 1844 vznikly první průmyslové tkalcovny. V roce 1881 založili seifhennersdorfští textilní podnikatelé odbornou školu pro vzdělávání textilních odborníků. Dva nejdůležitější podnikatelé dané doby byli v Seifhennersdorfu: Heinrich Robert Marx a Peter Rentsch. • •

• • • • •

22

1842 - Heinrich Robert Marx založil svoji firmu; 1862 - postavení nových mechanických tkalcovských stavů v nové části firmy v Nordstraße 40 (nyní SPEKON); 1865 - zřízení firemní zdravotní pojišťovny pro sociální zabezpečení zaměstnanců; 1899 - zemřel Marx - po té hospodářský úpadek firmy a v roce 1911 insolvence; 1914 - 1927 - orientální tabáková továrna Yenidse vyráběla v bývalých prostorách firmy Marx cigarety; 1938 až do konce 2. světové války - firma Siegfried Henking vyráběla padáky; 1945 - firmu převzala sovětská armádní správa, výroba lůžkovin a oblečení;

•

•

•

• • • • • • • •

od roku 1948 existovala firma jako „VEB Bekleidungswerke Seifhennersdorf“ (BEWES), výroba pracovního oblečení, lůžkovin a padáků. Začátkem 90. let byl podnik zprivatizován. Nyní se na tradičním místě opět vyrábějí sportovní padáky a jiné padáky pod značkou firmy SPEKON. Peter Rentsch postavil v letech 1846-1847 obytný dům, ve kterém provozoval ruční tkalcovství se všemi zpracovatelskými odděleními. 1874 - postavení mechanických tkalcovských stavů včetně rozšíření podniku o nové provozy u Mühlgraben; 1898 - výstavba větší barvírny; 1945 - znárodnění firmy; od 1946 - VEB Buntweberei Seifhennersdorf a Schirgiswalde; od 1952 - produkce sametu; od 1953 - firma vyrábí pod značkou „VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf“; od 1969 do 1991 - podnik patří k „VEB Oberlausitzer Textilbetriebe Neugersdorf“ (Lautex); 1991 - zastavení provozu a prodej firmě Birkenstock (výroba bot) důvěrnickou správou. Díky výrobě látek vzniklo v Seifhennersdorfu větší množství oděvních firem, které až do roku 1990 nabízely práci značnému množství osob.

Varnsdorf / Warnsdorf Význam Varnsdorfu tkví v textilním průmyslu, jehož počátky s pěstováním lnu spadají až do 13. století. Když císař Josef II. povolil dovoz bavlny, patřil Varnsdorf k prvním městům, které začalo bavlnu zpracovávat. V roce 1799 zde bylo 35 textilních obchodníků a továrníků, v roce 1840 již 189 „manufakturistů“. Světoznámé se město stalo výrobou bavlněných barchetů, sypkoviny, manšestrů, piké, sametů, kalhotovin, směsových tkanin ze lnu a bavlny, ovčí vlny a hedvábí. Město se též nazývalo „Malý Manchester“ nebo „Severočeský Manchester“. Začátkem 20. století bylo ve Varnsdorfu 160 textilních továren. V této době měl Varnsdorf téměř 23 000 obyvatel, z toho se hlásilo k české národnosti méně než 2 000. S rozvojem textilního průmyslu získával stále větší význam i související průmysl – obzvláště strojírenský průmysl. V roce 1926 vznikla sloučením odborných tkalcovských škol ve Varnsdorfu, Rumburku 23

a Šluknově státní odborná škola pro tkalcovství pro celé Nizozemí a získala tak zvláštní hodnotu. Většina firem často měnila své názvy, ale dochovala se až do současné doby. • • • • •

•

•

24

1722 - Hans Christof Reinisch - první doložený varnsdorfský tkadlec damašku; k nejdůležitějším producentům lnu a damašku patřili Josef Stolle, Hanisch, Fröhlich; Johann Georg Fröhlich, Josef Hanisch, Ignaz Michel, Franz Stolle byli největší podnikatelé s bavlnou; kolem roku 1860 byly zavedeny první mechanické tkalcovské stavy; 1777- založena firma G. A. Fröhlich AG, v roce 1927 měla již 1 200 zaměstnanců – svého času jedna z nejmodernějších firem, která produkovala především samet a manšestr - bavlněné samety (Velvets), potištěné samety, prací samety (kordy); 1924 - firma Kunert und Söhne (Kunert a synové) zavedla výrobu dámských punčoch. Ze středně velké rodinné firmy s 20 zaměstnanci a denní produkcí 300 párů punčoch se v roce 1939 stala světoznámá firma s 4500 zaměstnanci a denní produkcí 110 000 párů punčoch. Firma dodávala zboží do téměř všech evropských států a do zámoří; po vyvlastnění vnikly nové Kunertovy továrny v Německu a Rakousku. Ve Varnsdorfu se z firmy Kunert stal státní podnik ELITE - největší československý podnik pro výrobu dámských punčoch. Tato firma vyrábí i dnes, avšak s mnohem menším počtem zaměstnanců.

Leutersdorf Leutersdorf se rozvinul na přelomu 16. a 17. století do jedné z nejdůležitějších tkalcovských vesnic jižní Lužice. Obec měla tu výhodu, že nepatřila k žitavským vesnicím, a proto nemusela Žitavě vyplácet žádné koncesní poplatky. Dolní Leutersdorf (Niederleutersdorf) patřil svého času k Rumburku (tzv. Česká enkláva) a odváděl pouze mírný poplatek ze stavů. Proto obchodovali tkalci se svým zbožím přímo na místě. Roku 1850 zde byly postaveny první mechanické stavy a spřádací stroje.

•

•

•

Benjamin Hüttig založil roku 1835 výrobní podnik ručního tkaní; v roce 1874 instalace prvních mechanických stavů, v roce 1883 konkurs firmy, v roce 1885 odkoupení firmy Johannem Heinrichem Knöpfelem; Kreutziger a Gottlieb Henke založili roku 1859 závod Kreutziger & Henke na výrobu kalhotových látek. Od roku 1880 následovala produkce mechanických stavů. Firma vlastnila svou barvírnu. Počátkem 2. světové války byl závod odstaven. Roku 1942 přebírá část budov firma Ernst Berndt; Ernst Berndt - roku 1860 zřídil malý zušlechťovací závod, do roku 1875 se datuje počátek barevného tkaní a tiskárny v Leutersdorfu pod označením Fa. Ernst Berndt. Jeho vnuk - Felix Berndt - zavedl roku 1907 produkci manšestru; od roku 1914 výroba velvetonu a od roku 1924 převážně produkce manšestru (manšestr Genua a Trenker); roku 1942 získávají Felix, Alfréd a Friedrich Berndt firmu Kreutziger & Henke a zakládají otevřenou obchodní 25

•

společnost; v roce 1946 vyvlastnění a pokračování produkce pod názvem „Samtcord- und Velvetonwerk Leutersdorf“, roku 1948 lidový podnik „VEB Samtcord- und Velvetonwerk Leutersdorf“; roku 1952 přejmenování na „VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf“; od roku 1969 pod názvem „VEB Buntspecht Neugersdorf, Werk III Leutersdorf“; od roku 1971 „VEB Oberlausitzer Textilbetriebe Neugersdorf (Lautex), Werk Leutersdorf“; roku 1990 zanechání produkce manšestru; roku 1991 založení a.s. „Lautex AG“; roku 1992 přejmenování na „Lautex GmbH“ (s.r.o.); v letech 1997-1998 privatizace a přejmenování závodu na „Erba Lautex“ a později na „Neue Erba-Lautex“; roku 2006 insolvence; Johann Heinrich Knöpfel získává v roce 1885 první mechanickou tkalcovnu v Leutersdorfu (dříve Benjamin Hüttig) a přestavuje celý závod na mechanický pohon. Johann Kaspar Knöpfel a Fritz Knöpfel rozšiřují a modernizují závod. Výroba šatových látek, sypkovin a povlečení; v letech 1908-1909 zřízení závodu ve Spitzkunnersdorfu na produkci zástěr a tkanin Panama; roku 1945 vyvlastnění bratrům Knöpfelovým. Od roku 1952 téměř výhradně výroba sypkovin; roku 1953 přiřazení podniku „VEB Damast- und Inlettweberei Oberoderwitz“; roku 1963 přičlenění podniku „VEB Bunt- und Samtweberei Seifhennersdorf“, pozdější Lautex, od této doby výhradně výroba manšestru a velvetonu. Od roku 1991 produkce pod názvem „Cord & Velveton in der Oberlausitzer Textil – GmbH“; roku 1992 privatizace jako „Cord- & Velveton GmbH Leutersdorf“ (dceřinná společnost firemního svazu), od té doby produkce manšestru a velvetonu na nejmodernějších strojích. Od roku 2001 počátek produkce potahových látek k matracím na pletacích strojích. Roku 2002 výstavba moderní pletárny v Seifhennersdorfu.

Privatizací bylo docíleno, že v sasko-českém hraničním prostoru zůstalo zachováno zvláštní odvětví textilního průmyslu. 26

Rumburk / Rumburg

Rumburk hrál v 17. až 18. století významnou roli při obchodování s lněným plátnem. Tento obchod vzkvétal a šířil se přes hornolužické faktory do Norimberku a Hamburku a dále do Anglie. Kolem roku 1713 se po dlouhém úsilí usadil v Rumburku první Angličan: •

•

•

Robert Allason obchodoval od roku 1713 s lněným plátnem; během krátké doby se zvýšil počet tkalcov-ských stavů z 11 na 500, poté se změnili majitelé; Anton Pfeiffer produkoval od roku 1830 bavlněné látky, po změně majitelů koupili v roce 1861 Julius Pfeiffer & Söhne Allasonův dům a všechny pozemky od strýce a postavili barvírnu... V roce 1873 výstavba třípatrové tkalcovny s parním pohonem. V letech 1879 – 1882 přestavba získaného mlýnu v Dolních Křečanech na přádelnu, která až do roku 1939 byla rozšiřována; firma se specializovala na potahové a dekorační látky, deky a koberce. Od roku 1890 produkce axminsterských koberců koberců v Rakousku. Po 2. světové válce byl podnik začleněn do státního podniku BYTEX, jehož následovník - AG - zastavil produkci v roce 1996. Fa. Johann Förster začala kolem roku 1840 s obchodováním se lněným plátnem, od roku 1860 došlo k rozšíření firmy o tkalcovnu a produkci lněných, vlněných a bavlněných látek, barvírnu a úpravnu. 27

Obdobně lze pokračovat výčtem zakladatelů textilních továren v Rumburku. Je nutné poznamenat, že nacisté konfiskovali továrny židovským vlastníkům, jako např. v roce 1938 firmu Fröhlich & Winterberg, která byla arizována Josefem Patzeltem. Zde se ztrácí veškeré informace pro následující roky. Dle našich poznatků v současné době neexistuje v Rumburku žádná textilní továrna.

Staré Křečany / Altehrenberg

Ve Starých Křečanech a v okolí Rumburku se v minulých stoletích stejně jako v okolních vesnicích pěstoval a zpracovával len, předlo se a tkalo. Roku 1760 tu byli pouze 2 tkalci, jejich počet ale stoupal a oni dodávali své plátno do nedalekého Ebersbachu, Eibau a Mikulášovic, odkud dále díky zdejším faktorům putovalo přes Norimberk a Hamburk do Anglie. Do 18. století vzniklo ve Starých a Nových Křečanech 8 bělidel a usazovali se zde obchodníci s přízí z filiálky Zeidler, z Mikulášovic. Mezi obchodníky s plátnem a bavlnou zde nalezneme taková jména, jako Josef u. Johann Lumpe, Anton Liebsch, Josef Kindermann, Georg Pietschmann a Georg Marschner. Na Jacquardových stavech vyráběli látky Franz Mildner, bratři Kindermannové a firma Sommer.

Vzorek sparterie Muster der Sparterieweberei

28

Dále zde vzniklo řemeslo, které je průnikem odvětví dřevařského průmyslu a tkalcovství, tzv. „sparterie“, také „výroba vláken ze dřeva“, nebo „plátkování“. Na tomto místě lze přesný způsob výroby pouze naznačit. Ponejvíce se z osikového dřeva hoblovala slabá dřevěná vlákna, která se na speciálních – k tomu účelu sestavených - stavech protkávala do plátů. Kolem roku 1830 se produkovaly na vylepšených stavech klobouky, ubrusy, záclony nebo jen tkané pláty, které se vyvážely až do Švýcarska, Itálie, Francie a Holandska. O tomto se zajímavé detaily dočteme v publikaci L. Hlinkové „Staré Křečany – Alt Ehrenberg“, vydané v roce 2010. Také se například experimentovalo se slámou a lýkem. Jedná se o ojedinělý výskyt právě v Křečanech, proto stojí tato výroba určitě za zmínku. Kolem roku 1818 tu např. působilo 1 153 pracovníků sparterií a bylo napočítáno asi 600 tkalcovských stavů.

Ebersbach - Neugersdorf

V rámci reformy struktury obcí se obě sousedící města Ebersbach a Neugersdorf spojila k 1. 1. 2011 do spojeného města Ebersbach - Neugersdorf. Každé z měst by si zasloužilo, aby tu byla uvedena jeho textilní historie. Z důvodu úspory místa je zde možné pouze poukázat na jejich strukturální vývoj. Detailní informace mohou zájemci získat v knize Franka Nürnbergera: „Geschichte der Oberlausitzer Textilindustrie“ (Historie Hornolužického textilního průmyslu) 2007, Frank Nürnberger Verlag, Spitzkunnersdorf. 29

Obyvatelé obcí Alt- a Neu-Gersdorf se živili kolem roku 1660 převážně tkaním plátna. Zatímco Neu-Gersdorfští platili svému statkáři ročně 4 groše a 8 feniků daň ze stavu a živnosti, museli Alt-Gersdorfští městu Žitavě ze stavu platit ročně jeden tolar. Pracovali převážně pro faktory z Eibau, Žitavy a Varnsdorfu. Roku 1730 bylo v Alt-Gersdorfu 145 a roku 1759 v Neu-Gersdorfu asi 340 ručních tkalcovských stavů. Kolem roku 1820 se v obou obcích začala zpracovávat bavlna. Následující firmy si zprvu zakládali výrobci či faktoři:

První bělírna a úpravna v Ebersbachu Erste Bleich- und Appreturanstalt in Ebersbach • • • • • • • •

1834 - Fa. C. G. Hoffmann, později barevná tkalcovna a barvírna; 1843 - Fa. August und Friedrich Hoffmann, později pouze August Hoffmann, poté přádelna a tkalcovna; 1844 - Fa. Friedrich Herzog, později Herrmann Herzog & Co. 1849 - Fa. Johann Gottlob Klippel; 1855 - první mechanická přádelna; 1860 - první mechanická tkalcovna firmy C. G. Hoffmann; 1873 - 1878 - nárůst stavů z 500 na 1250; firma C. G. Hoffmann se stává po vyvlastnění roku 1945 hlavním závodem firemního svazu LAUTEX, který vzniká jako výsledek několikanásobných strukturálních změn, naposledy tvorbou kombinátů až do doby politických změn roku 1990.

V Ebersbachu probíhal proces industrializace podobně jako v Neugersdorfu. Kolem roku 1730 zde bylo ko30

lem 360 ručních tkalcovských stavů. Kolem roku 1770 došlo k vzestupu tkaní plátna, takže se Ebersbach dostal v jeho exportu na třetí místo v žitavské oblasti. •

•

Roku 1782 obdržel C. C. Gerathewohl povolení od svého kurfiřta ke stavbě mandlu. Jeho budova se dodnes používá po nesčetných rekonstrukcích jako centrum konání různých akcí. Po roce 1840 došlo k nárůstu zájmu o spřádání bavlny a v obci byly založeny nové podniky, jako např. C. F. Wünsche, K. M. Leberecht Gocht, F. A. Israel, J. G. Bergmann, C. G. Henke, C. F. Röthig, H. Gruner a jiní. Roku 1852 byla zřízena škola předení pro žebrající děti. V roce 1888 byla panem H. Weisem zřízena úpravna tkanin. Vznikly menší textilní firmy, zabývající se konfekcí, šitím, chemickým čištěním, barvením vlny a příze. Vyráběly se zde též knoflíky.

Kolem roku 1908 byla založena menší továrna na pletené zboží, která šla do konkurzu. Tato výroba ožila v dobách NDR, pletlo se zde dětské oblečení. Dětské pletené oblečení patřilo k vůdčím hospodářským odvětvím v Ebersbachu až do znovusjednocení Německa. Dnes zde neexistuje žádná textilní produkce.

Jiříkov / Georgswalde

V Jiříkově prý bylo plátenictví provozováno již od 14. století. Teprve později, v roce 1751, se v obci objevuje Christian Salm, který zdokonaluje způsob výroby plátna a navazuje obchodní kontakty se Španělskem, Anglií a Amerikou. 31

O něco později, kolem roku 1800, se v Jiříkově objevuje vícero firem, které se zabývají plátenictvím a tkaním. Jsou to např. Rowland & Osborne, Johann David Wendler & synové, Edmund Holfeld v Novém Jiříkově nebo Josef Ulbrich - fabrikant s plátnem. Některé z těchto firem nepůsobily dlouho. Jejich existenci ovlivňovalo mnoho faktorů. Nejen 2. světová válka a pozdější přesídlení německého obyvatelstva, ale i dřívější válečné konflikty, jako např. napoleonské války, ovlivňovaly počet firem a továrníků. Existenci firem po roce 1806 ovlivnila také změna v systému plateb. Do této doby se obchodovalo stylem „tady jsou peníze, tady je zboží“. V té době už ale byla známa platba na účet.

Třetím faktorem ovlivňujícím existenci firem byly státní bankroty. Státní bankrot v roce 1811 způsobil ztráty v kurzu 4:1. Ještě v roce 1931 fungují v Jiříkově firmy Arno Müller se svou mechanickou tkalcovnou koberců, tkalcovny May & Holfeld a Lorenz Hans, mechanické tkalcovny Robert Holfeld a Eduard Diessner a mechanická tkalcovna čalounění a dek Reinholda E. Holfelda. Po roce 1945 byly některé tkalcovny v provozu pod názvem Bytex. I v roce 2012 existuje v Jiříkově firma zabývající se tkaním koberců.

32

Notizen / Poznámky

33

Impressum

Erarbeitet von • • • •

R. Franz – Textilland Oberlausitz/ Windmühle Seifhennersdorf e.V. V. Matička – VOŠ a SŠ Varnsdorf, p.o. H. Pfaff – Traditionshof Bulnheim e.V. Seifhennersdorf I. Martinovská – Stadtbibliothek Varnsdorf

Ansprechpartner / Kontakt Regina Franz 0049 3583 5857727 [email protected] Ilona Martinovska 00420 775865950 [email protected] Quellenverzeichnis / Literatura 1. “Wissenschaftliche Materialien zur Landeskunde der Böhmischen Länder“, München 1960, Heft 4, Seite 15 2. Nĕmec, Jan, „Bilder aus der Industriegeschichte des Schluckenauer Zipfels“, Rumburk 2012 3. Hartstock, Erhard, „Wirtschaftsgeschichte der Oberlausitz 1547 –1945“, Lusatia Verlag Bautzen 4. Nürnberger Frank, „Geschichte der Oberlausitzer Textilindustrie“ 2007, Frank Nürnberger Verlag, Spitzkunnersdorf 5. Erinnerungen an Georgswalde, Bd.2 1957, Josef Wagner 6. Kopecký, Milan, „Varnsdorfští tkalci“, nakladatelství Libuše Horáčková, Varnsdorf 2011 7. Pfeifer, Wilhelm, „Die Orte des nordböhmischen Niederlandes“, Backnang 1977, Niederlandhefte, Heft 9 34

Windmühle Seifhennersdorf e.V. Sächsische Bildungs- und Begegnungsstätte Větrný mlýn Seifhennersdorf o.s. Saské místo pro vzdělávání a setkávání Neugersdorfer Straße 7 02782 Seifhennersdorf Telefon 03586 340 98 0 Fax 03586 340 98 719 Mail [email protected] Internet www.windmuehle-seifhennersdorf.de Leitung / Správa Vereinsvorsitzender Předseda sdružení Stellv. Vorsitzende Místopředsedkyně

Markus Kranich Ingrid Singer

Informationen / Informace Weitere Informationen bei uns können Sie anfordern über [email protected] Můžete si vyžádat též další informace na adrese: [email protected] Gestaltung / Design

Jacob Müller www.jacobmueller.de

35

Van Gogh: Der Weber / Tkadlec

Euroregion Neisse Nisa Nysa